{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_sha256": "58bc16a5fe490e3fd38a6241cc5a18f2b81c376cf18c0ce9dafdf495a52e1939", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/02/10_01/bmtnabd_1859-02-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.1", "titre_corps": "Sv. Cecilie. Legenda.", "titre_sommaire": "Sv. Cecilie. Legenda.", "signature_source": "K. Táborský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 660, "texte": "Sv. Cecilie.\nLegenda.\nK. Táborský.\nV lůžku robě v tichém spánku dřímá\nkrásné jako spadlý s nebe květ;\nmatku nevýslovná bolest' jímá,\nkdyž naň vzpírá slzou zvlhlý hled.\nJakby neplakala dobrá máli,\nkdyž ten jedináěek její něm,\nkdyž nemůže srdce city dáti\nna jevo tož milým hlaholeni?\nV pevné víře nyní ruce vzpjala\nk Cecilji se modlíc světici,\nby svou svatou pomoc děcku dala,\nrozvázala němost děsící.\nA tu žena div divoucí zoěí!\nHoch se v loži mile usmívá,.\nNa ni upne plamenné své oěi\n„máma\" ústy jeho prochvívá.\n-r\nDrahně let juž přešlo v bezdno času,\nhvězda velká s hochem vzešla v chýši,\nneb on stav se mistrem v tonů v říši,\nduše z těla vábí kouzlem hlasu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "34", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "titre_sommaire": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.1", "debut_caractere": 662, "fin_caractere_exclue": 3281, "texte": "Slovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nTak zvaný „Sehnsuchswalzer\" stal se docela zna-\nmenitým a považuje se často ještě za Beethovenovu\nskladbu na vzdor tomu, že je co op. 9, v seznamu ně-\nmeckých tanců Schubcrtových zaznamenán. Schubert\nobjevuje se zde veskrz co malíř romantický a plný\nfantasie. Schumann dovedl valčíky op. 33 nejvnad-\nnějším způsobem vyjádřit. Kde Schubert co pravé Ví-\ndenské dítě jásá aneb nestrastně a srdečně se směje,\njest bezprostředním předchůdcem něco později vznik-\nlého Strausse3 jehožto valčíky předčí Schubertovy v\nsmyslných rozkoších; co však do poetického a hudeb-\nního obsahu jim značně ustoupití musí. Známkování\nrhytrnu, ježto se u pozdějších valčíků téměř výhradně\nuhozením bassu a dobráním dvou akkordů užívalo, na-\nlézá se též i u Schuberta; vačíky jeho op. 18 končí\nzvláštně vybíhajíť do eccossaisů.\nS Janem Straussem*) (starším) vznikla zlatá\ndoba Vídenského valčíku. Zdálo se, jako by byl někde\nOberonův kouzelný roh našel a mu bez vědomi všech\nlidí ve svém orchestru co corno primo (první roh)\ntroubili velel. Ecossaisy, polonaisy, francaisy všechny\nzmizely před čarovným zvukem Vídenského valčíku,\naneb ještě více burácejícího kvapíku pravý Corte-\nsianův vířný systém panoval ve všech tančírnách; ta-\nnečníci a tanečnice skákali tak vysoko a otáčeli se tak\nrychle, že svým vlastním žárem co sníh za úlevy roz-\ntáli, a že i každé se tetelící srdce až k hrdlu bu-\nchalo. Strauss stal se pro Vídeň desátou mus o u\naneb lépe, platili více než všech devatero mus dohro-\nmady bylf pravým Musagetem **) Vídenským Apollem\nKitharidem, podoben jsa Raphaelově Apollu ve Vatikánu,\njen že místo Lyry housle v rukou držel. Avšak lidem\nnedostane prý se zde na zemi nezkaleného štěstí. Brzy\nvystoupil vedle Strausse mocný soupeř L ann e r'\"'**)\n\n*) Strauss Josef, narozen 1804 ve Vídni, znamenitý\nskladatel valčíků, a čacký ředitel výtečného orche-\nstru složil mnoho skladeb tanečních, kteréžto téměř\npo celé Evropě obliby došly.\nMusaget jméno Apolla, přednosty mus, od\nnichž jméno toto obdržel. U Řeků ctěn byl co bůh\nbud by a krásného umění. M u s y, jimž předsedal,\nbyly tyto: E r at o, musa milostných písní a sva-\ntebních zpěvů, Euterpe, musa umění a hudeb-\nních nástrojů, Kalii ope, musa hrdinských básní,\nK 1 i o, musa dějepisu, M e 1 p o m e ne, musa truch-\nloher, P o 1 y h y m ni a, musa výmluvnosti; jí se\npřipočítá vynalezení lyry, Terpsy chorá, musa\ntanečního umění, Thalia, musa veseloher, frašek\na žertovných básní, Urania, musa hvězdářství.\n***) Lanner Josef, znamenitý taneční skladatel, narozen\ndne 11. dubna 1801 ve Vídni, kdež jeho otec ru«<"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4936, "texte": "a nyní byla Vídeň uvržena do propastí trapného ne-\npokoje, kdo z obou větším jest. Bianchi a Neri, Mon-\ntecchi a Capuletti, Guelfové a Gibellini, Straussisté\na Lanneristé hrozili Vídeň do nekonečných zmatků\nuvrhnouti. Na štěstí chopívá se Vídeňan, má-li voliti\nmezi pečeným bažantem a upečeným jeřábkem (Hasel-\nhuhn) důmyslného, zpravodatného prostředku jí to-\ntiž oba. Nápodobně zachovali se Vídeňané při obou\nvalčíkových hrdinách. Zbožňovali oba. Co dioskurové\nco dvouhvězdí třpytili se oba na Vídenském obzoru.\nMůže se hrubě říci, že rozkoš Vídenského života v\noných letech na opojené sebezapomenutí se povýšila-\nStraussovy valčíky, Nestrojovy frašky, italská opera\ns Tadolinovou a Marioniovou a vedle těchto Bauerlovy\n„Theaterzeitung\" všechno toto známkovalo výhradně\nVídeňany. Avšak to jim za zlé nemáme, že měli radosf\nnad Straussem a Lannerem, ale že je přílišnou láskou\nobsypávali a pro ně na Bethovena, Schuberta a jiné za-\npomínali.\nÚplný výraz překypující rozkoše života je v ta-\nnečních kusech Straussových. Na rozličné odlíčnosti\n(nuance) chudší, avšak může se říci solidnější jsou\nvalčíky Lannera, jenž co do jarosti a jásotu valčíků\nsvého soupeře nedostíhl, za to však prostosrdečný ná-\nrodní tón Lándlerů lépe a skutečně výborně naleznouli\nV\ndovedl. Z jeho Štýrských tanců vane kořenný dech\nŠtýrského hornatého lesu. Strauss slaví se tu o mno-\nhem více co skladatel hautevoléeů. Skládali skutečně\ntance pro dvorní bály (op. 51) a „líautevolée quadrille,\"\n(op. 142), v nichžto se všecko hvězdami, brilianty,\nperlami a očima krásných kontessek (hraběnek) třpytí.\nAvšak i u něho zaznívá prostosrdečný národní tón, a\nzajisté sloužilo to skladateli k stejnému zisku, že ta-\nneční melodie lidu do sálu vznešených osob uvedl,\nnež aby tančírny předměstské aristokratickými nápěvy\nbyl ušlechtil. Jeho pověst vzrůstala skutečně „ad astra\"\n(k hvězdám), neboť konal konečně cesty se svým celým\norchestrem , a dával náležité koncerty. Patřil—li kdo\nna řadu mladých dám, ježto při těchto rozjitřujících\nmelodiích tiše seděti musely, uzřel skutečně druhé\nTantalovy muka. Pařížané byli tak zaníceni, jako celý\nsvět, ačkoliv měli na Musardu Strausse pro svou\npotřebu.\nPrvní valčíky Straussovy vyšly okolo roku 1830\npod titulem „Táuberlwalzer\" (op. 1). Na to následo-\nvaly „Doblinger-Reunionenwalzer\" (op. 2), die „Wiener\nCarnevals\\valzera (op. 3), díe „Kettenbruckenwalzer\"\n(op. 4 a 19), a pak dlouhá řada tanců, až konečně\nposlední valčíky „die Friedensbotenwalzer\" (op. 241),\na jeho nejposlednější dílo „die Exeterpolka (op. 249)\nřadu ukončily; načež Strauss r. 1849 zemřel. S ním zašla\nvelká čásf Vídenského života, neboť Lanner několik\nlet před ním byl pochován. Berouce na něho slušný\nohled, nesmíme Vídcňanům zazlíti, že otevřevše hlavní\nbránu u sv. Stepána v takové nádheře mrtvolu tam\nnesli, nesmímef jim to sjakousi trpkostí za zlé bráti, že\nMozart bez průvodu do velké obecné jámy nuzáků vlo-\nžen byl, co zatím hudař valčíků co rek a osvoboditel\nvlasti slaven jest.\nDostatek fantasie a svěžesti nápěvů, duchaplných\na pikantních tahů žije v nich. Valčík v dřívějších do-\nbách jednotvárně kolovrátkující stal se tu, ač v méně\nušlechtilém uměleckém způsobu, než u Karla M. Webra\na Františka Schuberta, přede jsa té živosti valčík\nstal se tu pravým charakterističným kusem.\nVeselost, pohodlnost, laskavost, sentimentalnosf, jadruosf,\nkomičnost, tesldivosf a rozpustilost vše to kejkluje\nv pestré střídavosti půvabně kolem nás.\nK nejlepším pracím Straussovým náležejí vedle\njuž podotknutých „Hofballtanze\" nazvaných valčíků tak\nzvané „Charmantwalzer,\" pak „das Leben ein Tanz voli\nWagens und Wiegens,\" dále „der schonste Tag in Ba-\nden\" (op. 58), „die Alexanderwalzer (op. 3), které\nvšechny okolo roku 1832 vyšly.\n(Pokračování.)\n\nkavičkářem byl. Juž v mládí jevil patrnou ná-\nklonnost k hudbě, cvičil se na houslích a studoval\nkomposicí bez návodu toliko z theoretických kněh.\nBrzy spojil se s několika stejně smýšlejícími mladíky\na utvořil z nich orchestr a hrál cizí a své skladby\nveřejně. Z tohoto malého orchestru povstal pozne-\nnáhla úplně obsazený orchestr, jenž se stal magne-\ntem Vídeňských zábavných místností a bůžkem\nvšech tanečníků na veřejných a soukromných ple-\nsech. Avšak jeho tance jsou plny živosti a půvabu\nvnadné a prostomile co do mladíků interessantní,\nco do harmonie, rázné co do rhytmu a pikantní\nco do instrumentací. Lanner byl první, jenžto val-\nčík z úzkých mezí vyvedl, jej rozšířil a z něho\nřádnou uměleckou formu utvořil. Mimo taneční kusy\nsložil Lanner pochody, potpourri, ouverturu k bá-\nchorce „der Preis einer Liebesstunde\" a hudbu\nk jedné pantomii. Počet jeho tištěných komposicí\npřesahuje 200. Se svým orchestrem konal Lanner\nněkolik cest po rakouské říši. Byv zvolen za ka-\npelníka druhého pinku měšťanů a za čestného\nměšťana Vídně, zemřel dne 14, dubna 1843 v\nOberdoblingu blíže Vídně. Celé sídelní město tru-\nchlilo nad svým miláčkem, a více než 20000 lidí\ndoprovázelo jeho mrtvolu k hřbitovu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "36", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.3", "titre_corps": "Černý frak. Výjev se živola.", "titre_sommaire": "Černý frak. Výjev se živola.", "signature_source": "Em. Zminský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.2", "debut_caractere": 4938, "fin_caractere_exclue": 5129, "texte": "Černý frak.\nVýjev se živola.\n\nKu konci předešlého století žil v hluboké skrytosti\nmladý talent, jehožto síly teprv se rozvinovati počaly,\naby pak v pozdějších dobách nádherně rozkvětly. Nepo-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5206, "texte": "zorován od znalců nebyl také mladý virtuos i od žád-\nného oceněn, kromě od svého starého mistra, jenž byl\nskromným členem orchestru při komické opeře v Pa-\nříži. Že Adrian tak se jmenoval mladý umělec\npodivení vzbudí, o tom nepochyboval starý jeho\nmistr, vždyl fak často s velkým zanícením naslýchal\ncituplné hře svého mladíka, jenž ho brzy převýšil, ano\njuž v duchu připočítal si část slávy, které se Adriá-\nnovi někdy dostane. Jednalo se toliko o to, by se\nmladíku příležitosti poskytlo, by na nějaký vhodný způ-\nsob vystoupiti mohl. Konečně naskytla se příležitost':\nna žádost starého hudebníka dovolil Adrianu předseda\ndivadla, by své složené poknsy při jistém mimořádném\nkoncertu přednesl.\nZprávu tu uvítal Adrian s radostí, s díky a\ns leknutím. S leknutím! Jak to ? Snad nedůvěřoval\nsílám svým ? Nikoliv 5 nebol cítil, že toho, co seč je\nvykonati, nejen cituplní dilettanti si povšimnou, alebrž\ni to u znalců účinku se nemine. Nuže, v čem to zá-\nleželo? Co mu scházelo? Černý frak! „Kde\nmáme vzítí černý frak?\" zvolali náhle oba přátelé.\nNež, mistr měl frak nákladný to kus šatu, je-\nhožto původ ještě k počátku revolucí, která ještě ten-\nkráte nevybouřila, skutečně sahal, a jenž se při mnohé\nnárodní slavnosti skvěl ; od toho času však s největší\npéčí od majitele chován byl, a pročež jen při mimo-\nřádných příležitostech toho štěstí došel, že ze staré\nschránky na světlo boží vydán byl.\nA jakkoliv kontrabassistu mnoho na tom záleželo,\nby Adrian vynikl, zakládal si přec na své zásadě „co\nje mé, a co je tvé\" tak mnoho, že to, co mu náleželo,\nnikdy rukoum cizím ani na krátký čas nesvěřil. A nyní\nměl i svůj krásný černý frak, tento svůj oblíbený šat,\njejž dosud ve vší uctivosti měl, a kafrovým zápachem\npřed moly chránil, tento drahý klenot měl viděli na\ntěle jiného; nikoliv nad tím se nemohl rozhodnouti.\nKonečně zvítězila láska k umění. I zapůjčil oděv\npod důlklivým příkazem, by se mu nic nestalo, Adriá-\nnovi. Avšak, o nebesa ! frak byl přizpůsoben vytylosti\nkontrabassisty, a mladý umělec byl hubený. Avšak i\nzde zvítězila láska k umění, a Adrian vzal na sebe\nčerný frak.\nO 7. hodinách nacházeli se všichni tři: kontra-\nbassista, Adrian a černý frak v divadle. Laskavá péče\no svého černého miláčka, jakož i ouzkosf, zdaž\nAdrian svou úlohu dobře provede a žádoucího výsledku\ndosáhne to byly pocity, které se v prsou starcových\nstřídaly a jež se i zjevně ve všem co dělal jevily. Brzy\ndával svému chovanci v koutě ještě potřebná naučení,\njak svůj kus přednášeti musí, brzy mu předpisoval, jak\nse k propůjčenému šatu chovati má, ukazujíc mu, jak\npáže při hraní držeti má, by jeho lokte nemusely nikde\nodpočinouti ; dávali mu současně napomenuli, jakby se\njednotvárnosti ve hře vystříhali a se před kapajícím\nolejem Quinquetní lampy chrániti mohl, přitom zkoušel\njednou rukou na klavíru dokonalost akkordů as dru-\nhou stíral prach s límce a rukávů svého černého kle-\nnotu. Tu zavznělo troje zaklepání ředitele, a ze všech\nstran volalo se: „Pánové, do orchestru, do orchestru!\"\nDůstojný mistr vidí se nucena sestoupiti. Ponej-\nprv musel svého chovance a svůj frak opustiti.\nTenkráte nedávaly se koncerty, jako nyní, na je-\nvišti , nýbrž na proscenium (před jevištěm) před opo-\nnou, která se spustila, co zatím doprovázející orchestr\ndole na svém obyčejném místě se nacházel. Umělci,\nkteří solo přednášeti měli, a poznenáhla na proscenium\nvystupovali, museli se namahaf, by se mezi oponu a\nprvní kulissu dostali. Když nyní řada na Adriana\npřišla, zkoušel k předu se dotlačili, jelikož ale tato\noperací zcela nová pro něho byla, trvalo to několik\nokamžiků, než tuto nebezpečnou cestu vykonal. Tu\nzočil kontrabassista, jak milý, černý frak a mastný\nprovaz opony do sebe se pustily, při čemž poctivý\nfrak s nepořízenou odstoupiti musel, obdržev několik\nnepatrných úhon , které se v dlouhých pruhách na ru-\nkávech jevily. Při tomto strašném pohledu nemohl\nse kontrabassista dole v orchestru více zdržeti, vysko-\nčili, div že hudební pulpit nepřekotil a volal úpěnlivým\nhlasem: „Adrianě! Adrianě! dej přec pozor na můj\nírak 1\" Nechci líčiti zahanbení a zmalenost mladého\nmuže v onom okamžiku, kdež všechny zraky četného\nobecenstva naň obráceny byly, a kdež, poprvé veřejně\nvystupujíc velké přítomnosti ducha zapotřebí měl. Ostatně\ntrvala zmatenosf Adriánova jen několik okamžiků.\nJeho umělecký genius zvítězil, jeho duch povznesl\nse nad člověka obyčejného, a jeho výborná hra do-\nsáhla téhož výsledku, jakoby se bylo nic nestalo.\nKdyž se koncert ukončil, byl představen Adrian,\npolit jsa ušlechtilým růměncem a ohlušen potleskem obe-\ncenstva, od ředitele divadla knížeti Talleyrandovi, jenž\nsi ho přál poznati. Vzdav mu obyčejnou pochvalu\npravil k němu laskavě: „Mladý příteli, dostavte se k\nmému účetníku, jenž Várn 500 franků vyplatí, za něžto\nsi nový černý šat pořídili račte.\" Nebol o té události\nfraku starého hudebníka dověděl se pán z Talleyrandů,\njenž v loži přítomen byl.\n*\n* *\nTřiatřidcet let po tomto \"případu nacházel se kníže\nTalleyrand, chtě nabyli svého stářím sesláblého zdraví\nv lázních Hyeresských, kdež na tarase jednoho z nej-\nvznešenějších domů, odkud rozkošná výhlídka na stře-\ndozemní moře byla, mnoho umělců shromáždil, jimžto\nonu anekdotu vypravoval toho litujíc, že na tento"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 594, "texte": "pučící talent tenkráte v proudu velkého zaměstnání za-\npomněl, tak že od té doby ničehož o něm neslyšel.\nTu vystoupil náhle bledý muž se strastnými tahy,\na řekl ku knížeti, jenž ho dosud byl nepozoroval:\n„Vaše Jasnosti, onen Adrian jsem já.44\nJak!?\nJá sám Adrian Boieldieu —*).\nTalleyrand padl unylému a chorému skladateli oper\n„Bílá paní a Jan Pařížský44 okolo krku a slzy je po-\nlily. Připovědělif si, že se často sejdou avšak ně-\nkolik měsíců na to odpočíval Boieldieu na hřbiiově\nPére Lachaise nedaleko krypty, kdež brzy na to tělesné\npozůstatky jeho příznivce pochovány byly.\n\nEm. Zminský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "37", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.4", "titre_corps": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.", "titre_sommaire": "Jan Křtitel Vaňhal. Stručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.4", "debut_caractere": 596, "fin_caractere_exclue": 4965, "texte": "Jan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.\n(Dokončení.)\nZ kostelních skladeb jeho došly zvláště dvě mše: jedna\ndo G malá, druhá do C větší, co do objemu i slohu,\nznačnějšího rozšíření. O této poslední pronáší mnoho-\nkráte zmíněný Rochlitz *) následující úvahu: „Mše tato\nmá do sebe tu zvlášfnosf, že v některých částech obli-\ngátní violy použito jest Jak se z této velmi cenyplné\npráce soudit' dá, nepozbyl Vaňhal v pozdějších svých\nletech ani co se ducha, ani co se umění týče, ničeho,\nspíše v obou ohledech něčeho získal. Myšlenky zde vy-\nnikají větší zvláštností, duch, cit a vkus jsou důstojné\na práce je mnohem důkladnější, i co do kontrapunktu\na fugy, než jak bysme se dle jeho nejlepších sym-\nfonií z prvnějších časů nadáli. V celku se dá dílo toto\nnejlépe s lehčími mšemi od Josefa Haydna, jako jsou\nčíslo první a druhé porovnat 5 předce jsou ale fugy u\nVaňhala provedenější.\nNejvětších zásluh snad si ale vydobyl Vaňhal co\npaedagogický skladatel. Nikdy nepodal žákům sucho-\nparných kusův, v nichž by jen prsty svou gymnastiku\npouze mohli prováděli, bez ohledu na to, zdaž srdce\nneb mysl učně jimi získá. V každém i sebe menším\nkousku nalezl něco, co ze říše čisté hudby bylo, a jej\nv tajná kouzla její zasvěcovalo.\nPisatel životopisu sám se pamatuje dobře 11a dojem,\njaký na něj líbezné variace do Es učinily, když půl\nléta po tom, co se pianu učiti započal, je od učitele\nhráti slyšel a jim se naučiti měl. Nejednou se skvěla\npři hraní jich slza v oku, jejíž příčinu vysvětliti si nemohl.\nJak velké vážnosti a oblíbenosti Vaňhal u svých\nsouvěkých požíval, bylo juž praveno; že také nepřátely\nměl, jesť něco docela obyčejného. Při tom však nejhorší\nto, že přátelé vymizeli a nepřátelé aneb alespoň jejich\nmínění stále trvají. Dovtípit' se toho možná z následu-\njícího poznamenání, které mnohokrát uvedený Angličan\nBurney *), hledaje Vaňhala ve Vídni, učinil, pravě:\n„Stranictví se všady kutí. Pozoroval jsem všady jakési\npřání, abych žádného umělce neposlechl, aneb ale-\nspoň, aby se mi žádný jiný nelíbil, než který se mým\npřátelům líbí.44\nVšak ale až doposavad se zde a tam mezi umělci,\nk nímž náhoda jméno Vaňhal přiváné, a kteříž ostatně\nvelmi malé neb docela žádné známosti uměleckého pů-\nsobení jeho nemají, mnohý nachází, jemuž jméno toto\núsměv vyluzuje, a jej za jakéhos nedouka má. Kdo si\npráci vezme a jej v jeho dílech stopuje, najde v něm\npro onen čas muže velmi vzdělaného, který ne všecko\npřirozeným vlohám ponechal, nýbrž i sám také k tomu\nse přičinil, že tam dospěl, kam dospěti mu uloženo.\nAť uvažujeme díla jeho co do zpěvu, co do har-\nmonie neb co do formy, potkáváme se všady s vybrou-\nšeností, která jen pravému mistru vlastní jesf. Komu\nby se zachtělo výrok ten v pochybnost' bráti, nechť se\nseznámí s kvartelty op. 40, číslo 1, 2, 3 **), která,\načkoliv předposlední periodě náležející, přece i pro náš\nčas dosti zajímavosti do sebe mají, jestli jen všechen\npředsudek poodloživše, s úctou, skladateli povinnou, do\nprovedení jich se pustíme.\nCo virtuos na piano a housle měl Vaňhal snad\nmnohého nad sebou; nicméně prozrazují jeho skladby,\n\n*) B o i e 1 (1 i e u Adrian F. , výtečný skladatel\noper, narozen v Roněnu dne 16, prosince 1775 a\nbyl syn státního tajemníka. Vyučiv se sám hudbě\ncestoval s operní partiturou a 30 franky do Paříže,\nkdež se vyučováním na pianě živil. Zde ho uvedl\nErard, Rode a Mé hul do hudebního světa. Jeho\nromance se damám velice líbily a opera jeho: „Le\nDot de Suzette44 došla velké pochvaly. Roku 1800\nstal se profes soleni konservatoria v Paříži. Jsa\npozději žákem Cherubiniho složil operu „Kalif Bag-\ndadský/4 jež se v krátkém čase 700 krát dávala.\nRoku 1803 odebral se do Petrohradu a vrátil se\nr. 1811 opět do Paříže. Na to vystoupil s operou\n„Jan Pařížský44 a „Le nouevau seigneur\" (Nový\nmilosťpán) a dosel nesmírné pochvaly. Brzy však\nho Rossini zastínil. Když Mehul zemřel, vyšla opět\nhvězda jeho. Stav se professorem na konservato-\nriu s 4000 franky, složil r. 1819 operu „Chapc-\nrou rouge/4 „Le deux nuits44 (Dvě noci), a korunu\nsvých oper „Bame blanche,\" (Bílá paní), ježto se\ndne 10, prosince 1825 poprvé v Paříži dávala a\ndo všech řečí přeložila. Boieldieu zemřel dne 9.\nříjna 1834. Jeho srdce přišlo do Rouenu, kde mu\npomník vystaven jest,\n*) AlJgemeine musik. Zeilung 16# Jahrg. 3 čís. 1814,\n*) Tagebuch einer musik, Reise, 11. díl. sir. 262.\n**) Vydaná v Lipsku u Peterse."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1058, "texte": "že iv technické části umění na vysokém stupni stál,\na to zase výše co houslista než pianista. Už podle toho\nse dá soudif na cvičenosf houslistův tehdějších, jak\nvysoko do applikalury sahali. V uvedeném koncertě,\nv kterém Mozart toliko potlesku v Augsburgu dostal,\npřichází až trojčárkované hes; ledy jeden z nejvyšších\ntónů, kterými moderní nynější houslisté na posluchač-\nstvo rozhodující útok činíce, vítězství nabývají.\nTak sme poznali a jednoho našeho rodáka a spolu\numělce více. Viděli sme ho v mladistvém věku dráhu\nhudebního umění nastoupili, a po ní až do skonání\nvěrně kráčeti. Bylf umělec jak se říká s duší i s tělem.\nCo však uměleckému jeho životu největší ceny dodává,\njest, že jsa umělcem, nezapomněl člověkem býti. Z kon-\ncertních sálů ovšem zmizely jeho tak oblíbené symfonie,\nmísta na pianě u žákův zaujali jiní ač méně hodní re-\nkové; žije však až doposavad v mnohém kruhu hudby-\nmilovných přátel a v mnohém chrámu Páně vlasti naší;\nvždycky však žiti bude v dějinách hudebního umění,\nani mezi mnohými povolanými jeden z málo vyvolených byl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.5", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.5", "debut_caractere": 1060, "fin_caractere_exclue": 4621, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„A toho se také dopídíš,\" pravil Volf. „Tuším, že\nse dočkám toho času, kde jméno tvé se mezi prvními\nskladateli skvíti bude.\"\n„Nedočkáš se brachu, nedočkáš!\" prohodil Zach\noči sklopiv, „mám jakés temné tušení v sobě, že se mi\nnic nepovede. Jen pak se podívej, kterak mne naši\nhudebníci nenávidí a v posměch uvádějí od těch dob?\nco zaslechli, že jsem se na skládání mše odvážil. Uhlí-\ndáš, že se mi všecko pokazí. Vyčítají mi mou mladost'\na nazývají mne opovážlivým nedoukem. Inu můj Bože!\nvšak se žádný nenarodil Palestrinou, alebrž teprv časem\nse jím stal, a co se mladosti týče, tuf se každým dnem\nlepším, stávaje se starším.\nVolf se dal do smíchu.\n„Nech je mluviti a piš však oni umlknou. Jak\ndaleko dospělo tvé requiem?\"\n„Nevalně,\" odvece Zach, „prozatím ale jsem toto\ndi es ir a e ukončil.\nVytáhl pak z ouložku svou skladbu a podal ji Vol-\nfovi. Ten ji s napnutou pozorností prohlížel.\nZach mezi tím se mlčky po komnatee přítelově\nobzíral. Příjemný to pokojík, nevelký ale čistě a vkusně\nuspořádaný. Obydlí zajisté svědčilo, že mladý obyvatel\ns nouzí nebojuje. Bylo tam všeho pohodlí, jakéhož si\nmladý umělec jen přáti může.\nVolf byl syn zámožných rodičů, jež ho nadevše\nmilovali, a nedopustili, aby syn v cizině s nedostatky\nzápasil.\nPoznav Volf nadání a vůbec cenu Záchovu nebyl\nmu přítelem pouze dle jména, ale i dle skutku, a při-\nspíval mu materiálně, jakož tento zase uměním svým\nnaň působil. Oba byli mladi, oba ještě v sobě pěsto-\nvali nejkrásnější naděje pro budoucnost'.\nZach již rozličné menší hudební kusy byl složil,\njež se s vděkem přijali a odvážil se i na větší skladbu,\ntotiž na mši. Každou hotovou částku sdělil příteli svému,\nrozohňuje tím zápal jeho pro umění a vzbuzuje v něm\nchuť k podobnému činění. Volf se okusil, složiv dosti\nzdařilý koncertní kus na housle, jejž spolu se sklad-\nbami přítelovými rodičům svým do Mohuče poslal, aby\ntím nejen své vlastní pokroky osvědčil , alebrž i doká-\nzal, s kým v Praze obcuje.\nOdpověď z Mohuče nedala dlouho na se čekali.\n„Bratře !\" zvolal Volf, „nyní jsme kryti na všechny\nčasy. Kníže Mohučský, jak mi matka píše, jesf nejen\nvelikým milovníkem hudby, alebrž i horlivým podporo-\nvatelem hudebníků. Tvé skladby se mu do rukou do-\nstaly a přeje si, abys u něho službu přijal. Stal bysi\nse zajisté kapelním mistrem a prost všech starostí bys\nsvětu ukázali mohl, seč jsi!\"\n„Nezapomeň,\" odvece Zach, „že jsein Čech, a že\nnesluší synovi opustili matičku vlast. Jsou-li ve mně\nskutečně jakés vlohy, tedy povinnost v sobě čitím, jich ku\nprospěchu vlasti použiti.\n„Ale jdi!\" rozhorlil se Volf, „vlast umělcova jest\nšírý svět a praví krajané jeho jsou všickni lidé, kteří\nse k umění přiznávají. Věř mi Jene, nestanef se žádný\ndoma prorokem. Dějiny lidstva tě poučí, že nejznač-\nnější talenty teprv v cizině zaslouženého uznání došly,\njež se jim ve vlasti nepřálo a nedostalo.\"\n„U nás jinače !\" pravil Zach. „Možná, že v jiných\noborech účastenství krajanů mých se neobjevuje; leč\nhudba bratře jesf u nás domovem a hudebník se u nás\nneztratí.\"\n„Nevím, nevím, zdali tě naděje tvá nezklame. Pro\nzatím není ještě nic ztraceno. Cestu k nám máš povždy\notevřenou, a kdybys časem jiného, nemilého přesvědčení\nnabyl a Praha tě zklamala, hledej v Mohuči přítulku a\nnajdeš jej.\"\n„To se snad dosti brzo rozhodne,\" pravil Zach.\n„Vždyf víš, že jsem zadal o místo zemřelého varhaníka\nu sv. Víta na zámku. V několika týdnech se zavedou\nzkoušky a nebojím se, žebych neobstál!\"\n„Ach zkoušky! ty nic nerozhodnou, kde koterie\npanují!\" zvolal Volf.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "40", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.7", "debut_caractere": 3689, "fin_caractere_exclue": 5868, "texte": "(K. A.) Hlinsko. Dle doslechu budou zde uspořádány\nhudební zábavy, jejichž čistý výnos bude oběto-\nván na opravení zdejších varhan. Doufáme, že\nmnohá ruka dobročinná poskytne dárek k úceli tomuto.\nBylo by žádoucno, aby se zábavy tyto co možná nejdříve\nuspořádaly a aby se s příznivým výsledkem potkaly.\nVicekráte již uspořádal zdejší velectěnný c. k. p. notář v\nspojeaí s pp. učiteli čtvero zpěvy, kteréž nám utě-\nšené zábavy hudební poskytly.\nv\n(H- B.) Karda š o v a-R eěi c e. Dne 2. února\n1859 uspořádala zdejší hudební společnost' pod obez-\nřelým řízením školního poducitele pana Františka\nVraného akademii hudební k účelu zakoupení strojů\nhudebních pro zdejší kůr, ku které se na vzdor nešle-\nchetnému a mnohostrannému odporu dosti četná a tak\nřka vybraná společnost sešla. Velké obliby došly ouver-\ntury : Stradella, Němá z Portici a Veselý Bedřich. Mile\ndojmula quartetta veškeré posluchače „Marné výstrahy44\nod Sedláčka, a ~Zastaveníckou od Horáka. Mimo\nto přednášel lékař, pan Frant. Simák, variace na housle,\na měštan pan Frant. Vod ráž ka variace na flétnu dosti\npěkně. Provedení akademie této vůbec bylo chvatné. Ze\nse vybrané peníze v celku k udanému účelu obrátit\nmohou, jest jedině ctihodnému purkmistrovi panu Jose-\nfovi Lustigovi co děkovati, kterýž co chválně známý\nmilovník a přítel kostelní hudby, veškeré peněžité vý-\nlohy s touto akademií spojené, vlídně zapravil. Díky\njemu !\n(—?) Z Náchod a. Dne 2. b. m. uspořádal pan\nK. Kejkl í c c k v sále u „Slunce44 hudební a dekl a-\nm a torní akademii a způsobil nám velmi příjemnou\nvečerní zábavu. Sám přednášel některé brillantní kusy\npro piano od Jalla Gade, Fumagalliho s velkou obrat-\nností a se svou sestrou slečnou Klementinou „kon-\ncertní dno44 na dně piana od Goria, v němžto se oba\nvyznamenali. Pan F. Kříž, c. k. kancelista, před-\nnášel velmi uhlazeně ruskou romancí a ~Slavíka44\nod Vieuxtempsa na housle a došel zasloužené pochvaly.\nMezi tím střídaly se 3 arie a 3 deklamovánky. Za-\nčátek učiněn jest ouverturou „Němá z Portici44 a konec\ns ouverturon „Carostřelec.44 Návštěva byla velmi četná a\nkaždý kus byl přijat s potleskem. Výnos koncertu obnáší\n92 zl. 5 kr. r. c., jenž se k dobrému účelu odevzdá."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3249, "texte": "— Frankfurt. Dne 5. t. m. vystoupil v zdejším\nabonnementním koncertě věhlasný virtuos Alex.\nDreyschock a okouzlil veškeré obecenstvo. Dreyschock\nje skutečně nepřemožitelný hrdina piana a jeho hra\npovznesena jesť 11a vsí kritikou. Pan A. Dreyschock\nuspořádá zde v divadle samostatný koncert.\n(V. D.) Krakov. O koncertu, jejž rodina Nerudova\nve Varšavě dne 26. prosince dávala, píše tamnějsí hu-\ndební časopis „Ruch muzyczn yu v čísle 52. jak ná-\nsleduje : „Vlastně uplynuly dvě leta co nás posledně\nnavštívila tato hudební rodina dvě leta co nás\nVi 1 é mina Nerudova hrou svojí roznítila, ale dojem,\njakého jsme tehdy účastni byli, ještě nám utkvěl v pa-\nměti, pročež pospíšili sme obnoviti tak milou známost.\nNe vsak proto, že by snad byla hra obou sester (11a\nhouslích) a tím méně bratra (na violoncello) arci-mi-\nstrovskou co do techniky, ale že jest okouzlující, ušlech-\ntilou i sama o sobe tak že nic více přáti\nnelze. Toto vše vztahuje se zvláště 11a Vilemínu Neru-\ndovou, jejížto individuálné pojmoutí a provedení kusů\nhudebních předivně opanuje posluchače. Není tu síly,\nale jest vláda, není smělosti, ale jest svoboda, není ná-\nruživosli, ale pokojný, tichý a hluboký cit, není násilí,\nale jest ustavičný oheu, rozmar umělkyně to s tělem i\ns duší. bestra její Marie jesť pokojnější, a to snad\nhlavně proto, že se nevrhá do takových nesnadností,\njako jest koncert Vieuxtempsa aneb „Nápěvy maďarské44\nod Ernsta. A když obě zahrají duett Allarda, tu se zdá,\nže hudba ta plyne z jedné duše, neb i jich unisono vy-\nniká i čistotou i výrazem jednohlasným. Trio v „Ukolé-\nbavce\" (berceuce) od Rebera toutéž proniknuto bylo je-\ndnotou, neb bratr velmi mnoho prospěl od toho času,\nco sme jej byli posledně slyšeli, předce by sme jej\nvšak odráděli, aby nevystupoval ještě s útvory Servais-a,\nponěvadž jesť k tomu prílis mladý i co do mechanismu\ni co do duševního pojmuti věci.\nKrakov. Tyto dni obdivovali jsme se v divadle\npolském podivuhodnému zjevu hudebnímu, jenž všechny\nposluchače překvapil. Je to dvanáctiletý houslista\nJan Ch o m anowski, jehožto technická sběhlosť a juž\nnyní vytříbený přednes každého zanítily.\nLondýn. Nedávno vystoupila zde v koncertě\nmladá dáma sl. Anna Kullová co cellistka. Potlesk, je-\nhož se účastným stala, platil však více tomuto neoby-\nčejnému zjevu, než její hře.\nLvov. Tyto dny uspořádal zde věhlasný virtuos na\ncello pan Servais koncert a přednášel vlaslní svou\nfantasii na týž pak duo z opery „Trovatore,44\nfantasii 11a operu „Marie, dcera pluku44, a jiné skladby,\nv nichžto nejvyšší vrchol umění dosáhl. Paní Wygrzy-\nwalska přednášela dvě polské písně, a p, Lange hrál\nna piano polonaise od Chopina.\nNový-York. V posledním nedělním koncertě p.\nRergmanna dávala se „Oeean-Smfonie44 od A. Ruhin-\nsteina a ouvertura „Le ccrneval romain (Římský kar-\nneval) od H, 13erlioze.\nŠtýrský Hrjftdec. P. Vukovié, druhdy důstojník\nnyní nově angažovaný tenorista při dvorním divadle,\notevřel 11a zdejším divadle cyklus operních představení a\nlíbil se velice. Dne 9. t. rn. vystoupil co „Ernani44 a\ndošel nesmírné pochvaly, byv toho večera dvanáct-\nkráte hlučně volán.\nStrassburg. Známý skladatel a virtuos pan A.\nGoria uspořádal zde dne 8. ledna s baritoniston Ed.\nLyonem koncert, jehož výsledek byl velmi skvělý.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "39", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "39", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Opera. Die sicilianische Vesper. (Siciliánské", "titre_sommaire": "Opera. Die sicilianische Vesper. (Siciliánské", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6478, "texte": "Opera. Die sicilianische Vesper. (Siciliánské\nNešpory), velká opera v 5 dějstvích, hudba od\nVerdiho. Děj této opery, k nížto Scribe a Duveyrier text\nbyli napsali, je následující : Sbory francouzských a si-\nciliánských vojínů baví se zpěvem v Palermě okolo r.\n1282 právě na výroční den, kde Konradin a jeho přítel\nBedřich, bratr Heleny Rakouské, rozkazem Montforta,\nmístodržitele Sicilie, odpraven jest. Helena modlí se za\nněho a přísahá, že smrt bratra svého pomstí. Robert,\nfrancouz-ký vojín, vidí na blízku Ninettu, služku He-\nleny a nutí ji, by nějakou píseň zapěla. Ninetta zpívá\no lodi ku propasti se chýlící, jižto možná zmužilostí a\nodvážlivostí od ztroskotání osvobodit. Je to narážka na\nvlast její. Na to následuje zpěv Sicilianň a Francouzů.\nTu přiblíží se mladý Sicilian Jindřich Nota k Heleně, vy-\npravujíc jí, že ho soudcové z vězení propustili. Mont-\nfort ho zocí, ptá se ho na jeho rodinné záležitosti a\nnabízí mu službu ve francauzském vojšti, čehož Jindřich\nnepřijme. Monfort vida, že s ním nic nesvede, velí mu,\nby stranil se Heleny, sice že ho zastihne hněv jeho;\navšak Jindřich i vto nesvolí (1. dějství). Jan Procida,\nsicilský lékař, navrátiv se do své otciny vítá Palermo a\nslibuje vlast svou osvobodit. I pošle k Jindřichu a He-\nleně, kteřížto se k němu dostaví. Procida sdílí jim\nsvůj pian a žádá pomocníka, jejž v Jindřichu najde. He-\nlena děkuje za tuto obětavost. Toho okamžiku užije\nJindřich, a vyjeví Heleně na kolenou lásku svou. Ona\nho vyslyší a praví, že bude jeho chotí, pakli pomstí\nsmrt jejího bratra. On jí přísahá. Tut objeví se Be-\nthune, francouzský důstojník, přinášeje Jindřichu rozkaz,\nže má k místodržiteli přijíti. Jindřich však tomu vzdo-\nruje, a však je mocí odveden. Procida ptá se, co se stalo.\nHelena mu vše vypravuje, avšak v tom přichází lid a\nnyní započne tanec, neboť se má svatba dvanácti dívek\nslaviti. Francouzským vojínům líbí se dívky tyto. Pro-\ncida zoce to, přemlouvá je, by je snoubencům odejmuli,\ncož se také stane. Tímto činem rozvzteklí se Siciliani a\númysl Procidy, by se lid zbouřil, se podaří. Náhle vi-\nděli jest loďku se společností, ježto jede k slavnému\nplesu místodržitele (2. dějství). Montfort nachází se ve\nsvém paláci, a obdrží od neznámé ruky psaní, v němž\nse mu sděluje, že Jindřich Nota je synem jeho. Tu\npřichází Bethunc a vypravuje, že musel Jindřicha mocí\ndo paláce přivesti, Montfort velí, by se Jindřichu ta\nnejvětší cest prokázala. Jindřich se té dvornosti diví;\navšak tu ukáže Montfort psaní matčino, z něhož Jindřich\npozná, že je synem místodržitele Montforta. Jaké to pře-\nkvapení pro něho! Helena je proň stračena. Jindřich\nnehlásí se k otci svému. Montfort ho přemlouvá tak\ndlouho, až mu do náruče padne. Tu povstane proměna.\nV paláci provozuje se tanec, „Čtyry rotní potaši.\" Po\nukonteném tanci přiblíží se k Jindřichu Helena a lékař,\nProcida domnívá se, že za svou vzdorovilosť pykati\nmusí. Mezi tím, co se všechni pospolu radí, přijde Mont-\nfort. Jindřich varuje otce, by se odstranil, jelikož zráda\nnaň dýku chystá. Montfort tomu nevěří, a zůstane. Tu\nvyskočí Procida, křiče : „Zabité ho.\" Jindřich však\nzpiklence zadrží. Montfort káže všechny, kteří na prsou\nznamení nosí, uchopit. Procida, Helena a Siciliani klnou\nJindřichu (3. dějství). Jindřich je samoten, a viní sam\nsebe. Přiblíživ se k vězení, kdež piklenci uzavřeni jsou,\nna slýchá. Přišed k Heleně omlouvá svůj ěin, avšak\nHelena ho proklíná. Tu ji Jindřich sděluje, že Montfort,\nje otcem jeho. Helena mu odpouští; avšak praví, že ne-\nbude nikdy jeho chotí. Mezi tím rozkáže Montfort, by\nkněz přiveden a dav zpiklenců odpraven byl. Jindřich\nprosí za ně o milost. Avšak Montfort jen pod tou vý-\nminkou jim milost uděiiti chce, pakliže Jindřich vysloví:\n„Můj otce!\" Helena naň volá, by to neřekl. Juž zavzněl\npo třetí sbor „De profundis.\" Tu vykřikne Jindřich:\nmůj otce! Montfort zpiklencům promine; ano učiní více,\nchce, by se Jindřich s Helenou zasnoubil. Tomu se\nzpouzí Helena, avšak Procida jí to káže učinit. Zasnou-\nbení má býti zítra, avšak Montfort žádá, by dnes večer o\nnešporách vykonáno bylo. (4. dějství). Helena pfiprevena\njest k svatbě, a těší se jako Jindřich na slavný okamžik.\nTu přijde k Heleně Procida a praví jí, že musí pomstiti\nvlast svou. „Jak mile zavznějí zvony paláce,a dí jí Pro-\ncida, „zapálíme Palermo a vraždění nastane/' Tu objeví se\nJindřich a vidí Helenu, ana bledne ouzkostí. Jindřich se\njí táže na příčinu, avšak ona mu nechce ničehož sděliti,\ntoliko praví, že se jeho chotí státi nesmí. Helena planouc\nláskou k Jindřichu, nechce, by se svatba slavila a zvony\nznamení to nastávajícího vraždění zavzněly. Než\njejí přičinění bylo na darmo. Zvony zavzněly a náhle\nvyřítili se Siciliani a zavraždili nepřátely vlasti. Hudba\ntéto opery nemá ani italské bujnosti ani ušlechtilosti a\ndochází tenkráte jakési platnosti, pakli skvostně a bo-\nhatě upravená jest. A skutečně obětoval p. ředitel Thomé\nna skvělou úpravu této opery velmi mnoho, a opravdu\nneznáme opery, jež by tak vystrojena byla, jako tato.\nZvláště zajímavé jsou „Čtyry roční počasí,\" která této\nopeře okouzlující vnady dodávají.\nTřetí koncert Cecilianské jednoty v\nsále na Zofíně dne 3. února byl tím zajímavý, že se\nslavilo M e n d e 1 s s oh n o v o jubileum k upomínce\nna jeho 50-leté narozeniny. Program téhož koncertu ob-\nsahoval veskrz skladby Mendelssohnovy, tak že mimo\nkomposice pro piano a komorní hudbu všechny druhy\nhudby zastoupeny byly. K zvýšení této slavnosti bylo vy-\nstaveno před podium velké ověnčené poprsí Mendelssoh-\nnovo, ježto uprostřed květin vzláštní dojem na obecenstvo\npůsobilo. Co úvod proveden byl skutečně mohutný „Sva-\ntební p och o d\" z díla „Soinmernachtstrauinťí (op. 61),\npři němž silně obsazený orchestr rázně, jistě a ohnivě\núčinkoval. Na to následoval proslov od Jos. Bayera,\njehožto vzletuplná dikcí a krásné myšlenky s chválou\npřijaty jsou. Pominouce mlčením významný slavnostní\nzpěv „An die Kúnstleru pro mužský sbor a plechové\nnástroje (op. 68) zmíníme se o recitativu a sboru\nz nedokončeného oratoria „Christus\" (op. 07), ježto\nvelké pozornosti a napnutosti u obecenstva zbudilo. Nej-\nvyšší vrchol tohoto důstojného díla nalézá se v terzettu\n„Wir huben einen Stern gesehen\" a v obou obrovsky\nvynikajících sborech „Kreuzige ihn\" a „Hinweg mít die-\nsem,\" v nichžto charakteristická, významná hudba kaž-\ndého zanítili musí. První oddělení ukončilo se symfonií\nčíslo 1 do C-rnoll (op. 11), ježto mladistvou silou a bu-\njarostí slavného skladatele překypuje a jež okrouhlou,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3687, "texte": "vnadnou formou a krásnou instrumeniací vyniká. Neméně\nzajímavé bylo druhé oddělení, ježto skladby přísného\nslohu a chorálního zpěvu representovalo. Zaěátek učiněn\njest modlitbou pro sbor a orchestr „Verleih' mir den\nFrieden/' na cež dvě písně pro ctvrhlasný mužský\nsbor (op. 50) následoval: 0 komu by nebyly známy,,der\nJager Abschied4' a ~Wanderlied/; ježto Mendelssohnovi\nz hlubiny srdce plynuly ? Že obě písně obecenstvo zají-\nmaly, netřeba podotýkati 5 avšak u větší míre rozjařily\nposluchače následující tři písně národní od Heina,\npro soprán, alt, tenor a bass, ježto od slečny Mickové\na Schmidové jakož od dvou oudň jednoty tak krásně\npřednášeny byly, že na všestranné přání opakovány býti\nmuseli. Velmi důstojně ukončen byl koncert imposantním\n114. žalmem pro osmihlasný sbor a orchestr (op. 57),\nv němžto genialnost Mendelssohnova patrně se jeví. Or-\nchestr a sbory provedly všechny sbory neúhonně, pre-\ncisně a některé z nich výborně. Konečně dlužno zmí-\nniti se o výtečném řediteli panu Aptovi, jenž si touto\nslavností opět jeden lístek do věnce svých zásluh o\nhudbu vpletl.\nDruhá beseda, ježto se dne 7. t. m. odbý-\nvala, došla ještě většího účastenství než první a vypadla\nvelmi skvěle. Úprava byla elegantní, pořádek vzorný,\nhovor nenucený i celá zábava vůbec živá a srdečná, I\npřesvědčili jsme se v besedě této, že si naše krásná\nplet mateřské své řeci vážiti počíná, což jí ovšem k\nvětší ozdobě slouží, než všechny šperky a klenoty její.\nKonečně musíme se chvalně zmíniti o předsedovi besed\npanu J. Ski ená ř i a o pánech výborech, ježto svou obe-\nzřetností všestrannému přání tancujících vyhověli. Hudba\npod vedením pana kapelníka Ješka učinila všem poža-\ndavkům zadost.\nPřestavení stavovského divadla je, jak známo,\nurčitě uzavřeno. Poslední české představení v něm bude\nv neděli před nedělí květnou, poslední německé na před-\nvečer květné neděle. V pondělí pak má se zaciti bou-\nrání. Za cas stavby bude nové letní divadlo zastupovati\nstavovské, bude se v něm hráti v obou jazycích. Divadlo\npřed koňskou branou blíží se již svému dostavení a bude\nna velikonoční pondělek slavně otevřeno. Jest to stavba\nvěru velkolepá a ozdobná, volné to nápodobnění nového,\nobdivovaného divadla „Victoria44 v Berlíně, kteréž stavěl\nCech, stavitel Tietz. Plán Pražského nápodobnění jest od\np. professora Ni klas a. Vnitřní úprava bude důstojná i\nskvělá, vyvedená v zdejší továrně pana Behra, stroje\nbudou od Múhldorfera, nové dekorace od některých do-\nvedných malířů. Zvláštní ozdobou budou v divadle tom\nmalby na způsob koberců ci čalounů, představující vý-\njevy znamenitějších spisovatelů a skladatelů. Bude devět\ntakových maleb, v nichž zastoupeni budou z oboru zpě-\nvohry G1 u k, Mozart a Karel Maria Weber, z oboru čino-\nhry Goethe, Scliiller a Lessing, z oboru frašky Ferdinand\nRaimund, z Cechů pak Benda a T.urinský. Pokud víme,\nnavrženy jsou posud výjevy z Don Juana, ze Střelce kou-\nzedlníka a z Fausta. Jedno z prvních ceskýcli představení\nbude jedna ze známých truchloher zvěčnělého Turínského,\nbud Angelina, buď Virginie.\nDnes vystoupí v stavovském divadle chvalně\nznámé lioulistky, slečny Ferniové, které ve Vídni tak\nvelice se líbily.\nVysoké c. k. místodržitelství povolilo výnosem\nod 31. prosince varhanické místo u sv. Štěpána.\nKonkurs pro toto místo, s nímž služné 120 zl. siř. spo-\njeno jest, vypsán je od magistrátu Pražského až do\nkonce měsíce února.\nVýtečný virtuos na housle pan Antonín Be-\nnevic opustí o velkonocích své dosavadní místo u or-\nchestru stavovského divadla a odebeře se do Brusselu.\nAvšak pan Benevic neopustí na vždy vlast svou; ne-\nboť ho uslyšíme na přesrok při kvartettních zábavách,\nk nimžto z Brusselu schválně přijede, by se v nich\nzúčastnil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "39", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6.2", "titre_corps": "(K. A.) Hlinsko. Dle doslechu budou zde uspořádány", "titre_sommaire": "(K. A.) Hlinsko. Dle doslechu budou zde uspořádány", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.7", "debut_caractere": 3689, "fin_caractere_exclue": 5868, "texte": "(K. A.) Hlinsko. Dle doslechu budou zde uspořádány\nhudební zábavy, jejichž čistý výnos bude oběto-\nván na opravení zdejších varhan. Doufáme, že\nmnohá ruka dobročinná poskytne dárek k úceli tomuto.\nBylo by žádoucno, aby se zábavy tyto co možná nejdříve\nuspořádaly a aby se s příznivým výsledkem potkaly.\nVicekráte již uspořádal zdejší velectěnný c. k. p. notář v\nspojeaí s pp. učiteli čtvero zpěvy, kteréž nám utě-\nšené zábavy hudební poskytly.\nv\n(H- B.) Karda š o v a-R eěi c e. Dne 2. února\n1859 uspořádala zdejší hudební společnost' pod obez-\nřelým řízením školního poducitele pana Františka\nVraného akademii hudební k účelu zakoupení strojů\nhudebních pro zdejší kůr, ku které se na vzdor nešle-\nchetnému a mnohostrannému odporu dosti četná a tak\nřka vybraná společnost sešla. Velké obliby došly ouver-\ntury : Stradella, Němá z Portici a Veselý Bedřich. Mile\ndojmula quartetta veškeré posluchače „Marné výstrahy44\nod Sedláčka, a ~Zastaveníckou od Horáka. Mimo\nto přednášel lékař, pan Frant. Simák, variace na housle,\na měštan pan Frant. Vod ráž ka variace na flétnu dosti\npěkně. Provedení akademie této vůbec bylo chvatné. Ze\nse vybrané peníze v celku k udanému účelu obrátit\nmohou, jest jedině ctihodnému purkmistrovi panu Jose-\nfovi Lustigovi co děkovati, kterýž co chválně známý\nmilovník a přítel kostelní hudby, veškeré peněžité vý-\nlohy s touto akademií spojené, vlídně zapravil. Díky\njemu !\n(—?) Z Náchod a. Dne 2. b. m. uspořádal pan\nK. Kejkl í c c k v sále u „Slunce44 hudební a dekl a-\nm a torní akademii a způsobil nám velmi příjemnou\nvečerní zábavu. Sám přednášel některé brillantní kusy\npro piano od Jalla Gade, Fumagalliho s velkou obrat-\nností a se svou sestrou slečnou Klementinou „kon-\ncertní dno44 na dně piana od Goria, v němžto se oba\nvyznamenali. Pan F. Kříž, c. k. kancelista, před-\nnášel velmi uhlazeně ruskou romancí a ~Slavíka44\nod Vieuxtempsa na housle a došel zasloužené pochvaly.\nMezi tím střídaly se 3 arie a 3 deklamovánky. Za-\nčátek učiněn jest ouverturou „Němá z Portici44 a konec\ns ouverturon „Carostřelec.44 Návštěva byla velmi četná a\nkaždý kus byl přijat s potleskem. Výnos koncertu obnáší\n92 zl. 5 kr. r. c., jenž se k dobrému účelu odevzdá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6.3", "titre_corps": "— Frankfurt. Dne 5. t. m. vystoupil v zdejším", "titre_sommaire": "— Frankfurt. Dne 5. t. m. vystoupil v zdejším", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3236, "texte": "— Frankfurt. Dne 5. t. m. vystoupil v zdejším\nabonnementním koncertě věhlasný virtuos Alex.\nDreyschock a okouzlil veškeré obecenstvo. Dreyschock\nje skutečně nepřemožitelný hrdina piana a jeho hra\npovznesena jesť 11a vsí kritikou. Pan A. Dreyschock\nuspořádá zde v divadle samostatný koncert.\n(V. D.) Krakov. O koncertu, jejž rodina Nerudova\nve Varšavě dne 26. prosince dávala, píše tamnějsí hu-\ndební časopis „Ruch muzyczn yu v čísle 52. jak ná-\nsleduje : „Vlastně uplynuly dvě leta co nás posledně\nnavštívila tato hudební rodina dvě leta co nás\nVi 1 é mina Nerudova hrou svojí roznítila, ale dojem,\njakého jsme tehdy účastni byli, ještě nám utkvěl v pa-\nměti, pročež pospíšili sme obnoviti tak milou známost.\nNe vsak proto, že by snad byla hra obou sester (11a\nhouslích) a tím méně bratra (na violoncello) arci-mi-\nstrovskou co do techniky, ale že jest okouzlující, ušlech-\ntilou i sama o sobe tak že nic více přáti\nnelze. Toto vše vztahuje se zvláště 11a Vilemínu Neru-\ndovou, jejížto individuálné pojmoutí a provedení kusů\nhudebních předivně opanuje posluchače. Není tu síly,\nale jest vláda, není smělosti, ale jest svoboda, není ná-\nruživosli, ale pokojný, tichý a hluboký cit, není násilí,\nale jest ustavičný oheu, rozmar umělkyně to s tělem i\ns duší. bestra její Marie jesť pokojnější, a to snad\nhlavně proto, že se nevrhá do takových nesnadností,\njako jest koncert Vieuxtempsa aneb „Nápěvy maďarské44\nod Ernsta. A když obě zahrají duett Allarda, tu se zdá,\nže hudba ta plyne z jedné duše, neb i jich unisono vy-\nniká i čistotou i výrazem jednohlasným. Trio v „Ukolé-\nbavce\" (berceuce) od Rebera toutéž proniknuto bylo je-\ndnotou, neb bratr velmi mnoho prospěl od toho času,\nco sme jej byli posledně slyšeli, předce by sme jej\nvšak odráděli, aby nevystupoval ještě s útvory Servais-a,\nponěvadž jesť k tomu prílis mladý i co do mechanismu\ni co do duševního pojmuti věci.\nKrakov. Tyto dni obdivovali jsme se v divadle\npolském podivuhodnému zjevu hudebnímu, jenž všechny\nposluchače překvapil. Je to dvanáctiletý houslista\nJan Ch o m anowski, jehožto technická sběhlosť a juž\nnyní vytříbený přednes každého zanítily.\nLondýn. Nedávno vystoupila zde v koncertě\nmladá dáma sl. Anna Kullová co cellistka. Potlesk, je-\nhož se účastným stala, platil však více tomuto neoby-\nčejnému zjevu, než její hře.\nLvov. Tyto dny uspořádal zde věhlasný virtuos na\ncello pan Servais koncert a přednášel vlaslní svou\nfantasii na týž pak duo z opery „Trovatore,44\nfantasii 11a operu „Marie, dcera pluku44, a jiné skladby,\nv nichžto nejvyšší vrchol umění dosáhl. Paní Wygrzy-\nwalska přednášela dvě polské písně, a p, Lange hrál\nna piano polonaise od Chopina.\nNový-York. V posledním nedělním koncertě p.\nRergmanna dávala se „Oeean-Smfonie44 od A. Ruhin-\nsteina a ouvertura „Le ccrneval romain (Římský kar-\nneval) od H, 13erlioze.\nŠtýrský Hrjftdec. P. Vukovié, druhdy důstojník\nnyní nově angažovaný tenorista při dvorním divadle,\notevřel 11a zdejším divadle cyklus operních představení a\nlíbil se velice. Dne 9. t. rn. vystoupil co „Ernani44 a\ndošel nesmírné pochvaly, byv toho večera dvanáct-\nkráte hlučně volán.\nStrassburg. Známý skladatel a virtuos pan A.\nGoria uspořádal zde dne 8. ledna s baritoniston Ed.\nLyonem koncert, jehož výsledek byl velmi skvělý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.8", "debut_caractere": 3238, "fin_caractere_exclue": 3249, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.6.4.1", "titre_corps": "(Verdi a dcera kantorova.) Josef Verdi je syn chudého", "titre_sommaire": "(Verdi a dcera kantorova.) Josef Verdi je syn chudého", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.8", "debut_caractere": 3251, "fin_caractere_exclue": 5499, "texte": "(Verdi a dcera kantorova.) Josef Verdi je syn chudého\nmlynaře nedaleko Milana. Juz co chlapec nenáviděl stav a\nzaměstnání svého otce; za to však zahořel láskou k zpěvu a k\nhudbě. Stav se jinochem zamiloval se do dcery kantora, jenž\nve vesnickém kostele na varhany hrál. Dobromyslný starý kan-\ntor zpozoroval hned, jaký dojem' f/jeho dcera 11a mladého Josefa\nVerdího učinila a vida nestejnosť rodu myslil na prostředek,\njakým by štésíí obou mladých lidí založil. I učinil jinochu ná-\nvrh, že ho v hudbě vycvičí, aby si jednou pro své místo řád-\nného nástupce a důstojného zete vychoval. Verdi přijal s ra-\ndostí návrh tento. V krátkém čase seznámiv se s prvními zá-\nklady hudby, pokračoval tak rychle, že svého učitele předčil,\nlo vzbudilo nad pozornosti. Někteří vznešení Milaiíané byli tak\npřekvapeni talentem mladíkovým, že sehnali prostředků, by vyš-\nšího vzdělání v konservatoriu v Miláně dosáhi. Zde složil Verdi\nv 18. roku svého stáří operu „Nabucodonosor,\" ježto se v di-\nvadle „Delia Scala44 s nadobycejným prospěchem provozovala.\nKu konci prvního představení schromáždil se kolem divadla dav\nmladíku, jižto korunovaného skladatele při září pochodní domů\ns jásotem doprovázeli zamýšleli. Tu objevil se starý rolník bo-\njácní se tázaje, zdaž se opera líbila. Někteří z nich odvětili mn\nnehrubé zdvořile, ať jde do divadla a se o (om sám přesvědčí.\nJiní zvolali ušklebně: ~Co je Vám do opery ?44 ~Co je mi\ndo opery?44 odpověděl s rozjítřeností rolník, „mně bude přede\nněeo do skladby, jižto můj syn složil !44 Úžas zmocnil se poslu-\nchačů na okamžik. „11 padre (otec) !44 šlo pak z úst do úst.\n„Viva44 (ať žije) zavznělo prostorou, Nyní se štastný syn objevil\na padl otci svému do náruče. Dav lidí vzav oba na ramena nesl\nje s velikým jasaním ulicemi. Verdi pojal 11a lo dceru kanto-\nrovu za choť, avšak po krátkém slastném manželství zemřela\nmu choť jeho.\n(Beethovenova Adeiaida.) Když Beethoven světozná-\nmou píseň Adelaidu složil, navštívil ho dvorní zpěvák Barth.\nBeethoven nejsa s ní docela spokojen chtěl jí spálíti. Ach nikoliv,\nzvolal dvorní pěvec, dejte mi ji napřed zazpívali! ~Nuže zpí-\nvejte !4,4 Když byl Barth přezpíval, vyvalil naií Beethoven oci a\nuzavřev svou Adelaidu pečlivě do pulpitu mumlal: \"Adeiaida\nnemá hýli spálená.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.2.7", "titre_corps": "Listárny.", "titre_sommaire": "Listárny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.8", "debut_caractere": 5501, "fin_caractere_exclue": 5934, "texte": "Listárny.\nPanu Y. D. v Krakově. Díky za\ndopis, račte nám dopisovat'. Výňatky z časopisu ,,Ruch\nmusiczny\" budou nám vítaný. — P. J. K. ve Vídni.\nOdeslali jsme Vám obě čísla, co nejdřív Vám a p. L...\npsáti budeme. — P. J. V. v Kutné Hoře. Zprávy\no stavu kostelní hudby na venkově vždy přijímáme s\nradostí. Kéž by nám takové zaslány byly. — Notová\npříloha 2. obsahující písně oď Zavrtala, Sla-\nvíka a Procházky přiložena bude k číslu 6."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.1", "texte": "Sv. Cecilie.\nLegenda.\nK. Táborský.\nV lůžku robě v tichém spánku dřímá\nkrásné jako spadlý s nebe květ;\nmatku nevýslovná bolest' jímá,\nkdyž naň vzpírá slzou zvlhlý hled.\nJakby neplakala dobrá máli,\nkdyž ten jedináěek její něm,\nkdyž nemůže srdce city dáti\nna jevo tož milým hlaholeni?\nV pevné víře nyní ruce vzpjala\nk Cecilji se modlíc světici,\nby svou svatou pomoc děcku dala,\nrozvázala němost děsící.\nA tu žena div divoucí zoěí!\nHoch se v loži mile usmívá,.\nNa ni upne plamenné své oěi\n„máma\" ústy jeho prochvívá.\n-r\nDrahně let juž přešlo v bezdno času,\nhvězda velká s hochem vzešla v chýši,\nneb on stav se mistrem v tonů v říši,\nduše z těla vábí kouzlem hlasu.\n\nSlovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nTak zvaný „Sehnsuchswalzer\" stal se docela zna-\nmenitým a považuje se často ještě za Beethovenovu\nskladbu na vzdor tomu, že je co op. 9, v seznamu ně-\nmeckých tanců Schubcrtových zaznamenán. Schubert\nobjevuje se zde veskrz co malíř romantický a plný\nfantasie. Schumann dovedl valčíky op. 33 nejvnad-\nnějším způsobem vyjádřit. Kde Schubert co pravé Ví-\ndenské dítě jásá aneb nestrastně a srdečně se směje,\njest bezprostředním předchůdcem něco později vznik-\nlého Strausse3 jehožto valčíky předčí Schubertovy v\nsmyslných rozkoších; co však do poetického a hudeb-\nního obsahu jim značně ustoupití musí. Známkování\nrhytrnu, ježto se u pozdějších valčíků téměř výhradně\nuhozením bassu a dobráním dvou akkordů užívalo, na-\nlézá se též i u Schuberta; vačíky jeho op. 18 končí\nzvláštně vybíhajíť do eccossaisů.\nS Janem Straussem*) (starším) vznikla zlatá\ndoba Vídenského valčíku. Zdálo se, jako by byl někde\nOberonův kouzelný roh našel a mu bez vědomi všech\nlidí ve svém orchestru co corno primo (první roh)\ntroubili velel. Ecossaisy, polonaisy, francaisy všechny\nzmizely před čarovným zvukem Vídenského valčíku,\naneb ještě více burácejícího kvapíku pravý Corte-\nsianův vířný systém panoval ve všech tančírnách; ta-\nnečníci a tanečnice skákali tak vysoko a otáčeli se tak\nrychle, že svým vlastním žárem co sníh za úlevy roz-\ntáli, a že i každé se tetelící srdce až k hrdlu bu-\nchalo. Strauss stal se pro Vídeň desátou mus o u\naneb lépe, platili více než všech devatero mus dohro-\nmady bylf pravým Musagetem **) Vídenským Apollem\nKitharidem, podoben jsa Raphaelově Apollu ve Vatikánu,\njen že místo Lyry housle v rukou držel. Avšak lidem\nnedostane prý se zde na zemi nezkaleného štěstí. Brzy\nvystoupil vedle Strausse mocný soupeř L ann e r'\"'**)\n\n*) Strauss Josef, narozen 1804 ve Vídni, znamenitý\nskladatel valčíků, a čacký ředitel výtečného orche-\nstru složil mnoho skladeb tanečních, kteréžto téměř\npo celé Evropě obliby došly.\nMusaget jméno Apolla, přednosty mus, od\nnichž jméno toto obdržel. U Řeků ctěn byl co bůh\nbud by a krásného umění. M u s y, jimž předsedal,\nbyly tyto: E r at o, musa milostných písní a sva-\ntebních zpěvů, Euterpe, musa umění a hudeb-\nních nástrojů, Kalii ope, musa hrdinských básní,\nK 1 i o, musa dějepisu, M e 1 p o m e ne, musa truch-\nloher, P o 1 y h y m ni a, musa výmluvnosti; jí se\npřipočítá vynalezení lyry, Terpsy chorá, musa\ntanečního umění, Thalia, musa veseloher, frašek\na žertovných básní, Urania, musa hvězdářství.\n***) Lanner Josef, znamenitý taneční skladatel, narozen\ndne 11. dubna 1801 ve Vídni, kdež jeho otec ru«<"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.2", "texte": "a nyní byla Vídeň uvržena do propastí trapného ne-\npokoje, kdo z obou větším jest. Bianchi a Neri, Mon-\ntecchi a Capuletti, Guelfové a Gibellini, Straussisté\na Lanneristé hrozili Vídeň do nekonečných zmatků\nuvrhnouti. Na štěstí chopívá se Vídeňan, má-li voliti\nmezi pečeným bažantem a upečeným jeřábkem (Hasel-\nhuhn) důmyslného, zpravodatného prostředku jí to-\ntiž oba. Nápodobně zachovali se Vídeňané při obou\nvalčíkových hrdinách. Zbožňovali oba. Co dioskurové\nco dvouhvězdí třpytili se oba na Vídenském obzoru.\nMůže se hrubě říci, že rozkoš Vídenského života v\noných letech na opojené sebezapomenutí se povýšila-\nStraussovy valčíky, Nestrojovy frašky, italská opera\ns Tadolinovou a Marioniovou a vedle těchto Bauerlovy\n„Theaterzeitung\" všechno toto známkovalo výhradně\nVídeňany. Avšak to jim za zlé nemáme, že měli radosf\nnad Straussem a Lannerem, ale že je přílišnou láskou\nobsypávali a pro ně na Bethovena, Schuberta a jiné za-\npomínali.\nÚplný výraz překypující rozkoše života je v ta-\nnečních kusech Straussových. Na rozličné odlíčnosti\n(nuance) chudší, avšak může se říci solidnější jsou\nvalčíky Lannera, jenž co do jarosti a jásotu valčíků\nsvého soupeře nedostíhl, za to však prostosrdečný ná-\nrodní tón Lándlerů lépe a skutečně výborně naleznouli\nV\ndovedl. Z jeho Štýrských tanců vane kořenný dech\nŠtýrského hornatého lesu. Strauss slaví se tu o mno-\nhem více co skladatel hautevoléeů. Skládali skutečně\ntance pro dvorní bály (op. 51) a „líautevolée quadrille,\"\n(op. 142), v nichžto se všecko hvězdami, brilianty,\nperlami a očima krásných kontessek (hraběnek) třpytí.\nAvšak i u něho zaznívá prostosrdečný národní tón, a\nzajisté sloužilo to skladateli k stejnému zisku, že ta-\nneční melodie lidu do sálu vznešených osob uvedl,\nnež aby tančírny předměstské aristokratickými nápěvy\nbyl ušlechtil. Jeho pověst vzrůstala skutečně „ad astra\"\n(k hvězdám), neboť konal konečně cesty se svým celým\norchestrem , a dával náležité koncerty. Patřil—li kdo\nna řadu mladých dám, ježto při těchto rozjitřujících\nmelodiích tiše seděti musely, uzřel skutečně druhé\nTantalovy muka. Pařížané byli tak zaníceni, jako celý\nsvět, ačkoliv měli na Musardu Strausse pro svou\npotřebu.\nPrvní valčíky Straussovy vyšly okolo roku 1830\npod titulem „Táuberlwalzer\" (op. 1). Na to následo-\nvaly „Doblinger-Reunionenwalzer\" (op. 2), die „Wiener\nCarnevals\\valzera (op. 3), díe „Kettenbruckenwalzer\"\n(op. 4 a 19), a pak dlouhá řada tanců, až konečně\nposlední valčíky „die Friedensbotenwalzer\" (op. 241),\na jeho nejposlednější dílo „die Exeterpolka (op. 249)\nřadu ukončily; načež Strauss r. 1849 zemřel. S ním zašla\nvelká čásf Vídenského života, neboť Lanner několik\nlet před ním byl pochován. Berouce na něho slušný\nohled, nesmíme Vídcňanům zazlíti, že otevřevše hlavní\nbránu u sv. Stepána v takové nádheře mrtvolu tam\nnesli, nesmímef jim to sjakousi trpkostí za zlé bráti, že\nMozart bez průvodu do velké obecné jámy nuzáků vlo-\nžen byl, co zatím hudař valčíků co rek a osvoboditel\nvlasti slaven jest.\nDostatek fantasie a svěžesti nápěvů, duchaplných\na pikantních tahů žije v nich. Valčík v dřívějších do-\nbách jednotvárně kolovrátkující stal se tu, ač v méně\nušlechtilém uměleckém způsobu, než u Karla M. Webra\na Františka Schuberta, přede jsa té živosti valčík\nstal se tu pravým charakterističným kusem.\nVeselost, pohodlnost, laskavost, sentimentalnosf, jadruosf,\nkomičnost, tesldivosf a rozpustilost vše to kejkluje\nv pestré střídavosti půvabně kolem nás.\nK nejlepším pracím Straussovým náležejí vedle\njuž podotknutých „Hofballtanze\" nazvaných valčíků tak\nzvané „Charmantwalzer,\" pak „das Leben ein Tanz voli\nWagens und Wiegens,\" dále „der schonste Tag in Ba-\nden\" (op. 58), „die Alexanderwalzer (op. 3), které\nvšechny okolo roku 1832 vyšly.\n(Pokračování.)\n\nkavičkářem byl. Juž v mládí jevil patrnou ná-\nklonnost k hudbě, cvičil se na houslích a studoval\nkomposicí bez návodu toliko z theoretických kněh.\nBrzy spojil se s několika stejně smýšlejícími mladíky\na utvořil z nich orchestr a hrál cizí a své skladby\nveřejně. Z tohoto malého orchestru povstal pozne-\nnáhla úplně obsazený orchestr, jenž se stal magne-\ntem Vídeňských zábavných místností a bůžkem\nvšech tanečníků na veřejných a soukromných ple-\nsech. Avšak jeho tance jsou plny živosti a půvabu\nvnadné a prostomile co do mladíků interessantní,\nco do harmonie, rázné co do rhytmu a pikantní\nco do instrumentací. Lanner byl první, jenžto val-\nčík z úzkých mezí vyvedl, jej rozšířil a z něho\nřádnou uměleckou formu utvořil. Mimo taneční kusy\nsložil Lanner pochody, potpourri, ouverturu k bá-\nchorce „der Preis einer Liebesstunde\" a hudbu\nk jedné pantomii. Počet jeho tištěných komposicí\npřesahuje 200. Se svým orchestrem konal Lanner\nněkolik cest po rakouské říši. Byv zvolen za ka-\npelníka druhého pinku měšťanů a za čestného\nměšťana Vídně, zemřel dne 14, dubna 1843 v\nOberdoblingu blíže Vídně. Celé sídelní město tru-\nchlilo nad svým miláčkem, a více než 20000 lidí\ndoprovázelo jeho mrtvolu k hřbitovu.\n\nČerný frak.\nVýjev se živola.\n\nKu konci předešlého století žil v hluboké skrytosti\nmladý talent, jehožto síly teprv se rozvinovati počaly,\naby pak v pozdějších dobách nádherně rozkvětly. Nepo-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.3", "texte": "zorován od znalců nebyl také mladý virtuos i od žád-\nného oceněn, kromě od svého starého mistra, jenž byl\nskromným členem orchestru při komické opeře v Pa-\nříži. Že Adrian tak se jmenoval mladý umělec\npodivení vzbudí, o tom nepochyboval starý jeho\nmistr, vždyl fak často s velkým zanícením naslýchal\ncituplné hře svého mladíka, jenž ho brzy převýšil, ano\njuž v duchu připočítal si část slávy, které se Adriá-\nnovi někdy dostane. Jednalo se toliko o to, by se\nmladíku příležitosti poskytlo, by na nějaký vhodný způ-\nsob vystoupiti mohl. Konečně naskytla se příležitost':\nna žádost starého hudebníka dovolil Adrianu předseda\ndivadla, by své složené poknsy při jistém mimořádném\nkoncertu přednesl.\nZprávu tu uvítal Adrian s radostí, s díky a\ns leknutím. S leknutím! Jak to ? Snad nedůvěřoval\nsílám svým ? Nikoliv 5 nebol cítil, že toho, co seč je\nvykonati, nejen cituplní dilettanti si povšimnou, alebrž\ni to u znalců účinku se nemine. Nuže, v čem to zá-\nleželo? Co mu scházelo? Černý frak! „Kde\nmáme vzítí černý frak?\" zvolali náhle oba přátelé.\nNež, mistr měl frak nákladný to kus šatu, je-\nhožto původ ještě k počátku revolucí, která ještě ten-\nkráte nevybouřila, skutečně sahal, a jenž se při mnohé\nnárodní slavnosti skvěl ; od toho času však s největší\npéčí od majitele chován byl, a pročež jen při mimo-\nřádných příležitostech toho štěstí došel, že ze staré\nschránky na světlo boží vydán byl.\nA jakkoliv kontrabassistu mnoho na tom záleželo,\nby Adrian vynikl, zakládal si přec na své zásadě „co\nje mé, a co je tvé\" tak mnoho, že to, co mu náleželo,\nnikdy rukoum cizím ani na krátký čas nesvěřil. A nyní\nměl i svůj krásný černý frak, tento svůj oblíbený šat,\njejž dosud ve vší uctivosti měl, a kafrovým zápachem\npřed moly chránil, tento drahý klenot měl viděli na\ntěle jiného; nikoliv nad tím se nemohl rozhodnouti.\nKonečně zvítězila láska k umění. I zapůjčil oděv\npod důlklivým příkazem, by se mu nic nestalo, Adriá-\nnovi. Avšak, o nebesa ! frak byl přizpůsoben vytylosti\nkontrabassisty, a mladý umělec byl hubený. Avšak i\nzde zvítězila láska k umění, a Adrian vzal na sebe\nčerný frak.\nO 7. hodinách nacházeli se všichni tři: kontra-\nbassista, Adrian a černý frak v divadle. Laskavá péče\no svého černého miláčka, jakož i ouzkosf, zdaž\nAdrian svou úlohu dobře provede a žádoucího výsledku\ndosáhne to byly pocity, které se v prsou starcových\nstřídaly a jež se i zjevně ve všem co dělal jevily. Brzy\ndával svému chovanci v koutě ještě potřebná naučení,\njak svůj kus přednášeti musí, brzy mu předpisoval, jak\nse k propůjčenému šatu chovati má, ukazujíc mu, jak\npáže při hraní držeti má, by jeho lokte nemusely nikde\nodpočinouti ; dávali mu současně napomenuli, jakby se\njednotvárnosti ve hře vystříhali a se před kapajícím\nolejem Quinquetní lampy chrániti mohl, přitom zkoušel\njednou rukou na klavíru dokonalost akkordů as dru-\nhou stíral prach s límce a rukávů svého černého kle-\nnotu. Tu zavznělo troje zaklepání ředitele, a ze všech\nstran volalo se: „Pánové, do orchestru, do orchestru!\"\nDůstojný mistr vidí se nucena sestoupiti. Ponej-\nprv musel svého chovance a svůj frak opustiti.\nTenkráte nedávaly se koncerty, jako nyní, na je-\nvišti , nýbrž na proscenium (před jevištěm) před opo-\nnou, která se spustila, co zatím doprovázející orchestr\ndole na svém obyčejném místě se nacházel. Umělci,\nkteří solo přednášeti měli, a poznenáhla na proscenium\nvystupovali, museli se namahaf, by se mezi oponu a\nprvní kulissu dostali. Když nyní řada na Adriana\npřišla, zkoušel k předu se dotlačili, jelikož ale tato\noperací zcela nová pro něho byla, trvalo to několik\nokamžiků, než tuto nebezpečnou cestu vykonal. Tu\nzočil kontrabassista, jak milý, černý frak a mastný\nprovaz opony do sebe se pustily, při čemž poctivý\nfrak s nepořízenou odstoupiti musel, obdržev několik\nnepatrných úhon , které se v dlouhých pruhách na ru-\nkávech jevily. Při tomto strašném pohledu nemohl\nse kontrabassista dole v orchestru více zdržeti, vysko-\nčili, div že hudební pulpit nepřekotil a volal úpěnlivým\nhlasem: „Adrianě! Adrianě! dej přec pozor na můj\nírak 1\" Nechci líčiti zahanbení a zmalenost mladého\nmuže v onom okamžiku, kdež všechny zraky četného\nobecenstva naň obráceny byly, a kdež, poprvé veřejně\nvystupujíc velké přítomnosti ducha zapotřebí měl. Ostatně\ntrvala zmatenosf Adriánova jen několik okamžiků.\nJeho umělecký genius zvítězil, jeho duch povznesl\nse nad člověka obyčejného, a jeho výborná hra do-\nsáhla téhož výsledku, jakoby se bylo nic nestalo.\nKdyž se koncert ukončil, byl představen Adrian,\npolit jsa ušlechtilým růměncem a ohlušen potleskem obe-\ncenstva, od ředitele divadla knížeti Talleyrandovi, jenž\nsi ho přál poznati. Vzdav mu obyčejnou pochvalu\npravil k němu laskavě: „Mladý příteli, dostavte se k\nmému účetníku, jenž Várn 500 franků vyplatí, za něžto\nsi nový černý šat pořídili račte.\" Nebol o té události\nfraku starého hudebníka dověděl se pán z Talleyrandů,\njenž v loži přítomen byl.\n*\n* *\nTřiatřidcet let po tomto \"případu nacházel se kníže\nTalleyrand, chtě nabyli svého stářím sesláblého zdraví\nv lázních Hyeresských, kdež na tarase jednoho z nej-\nvznešenějších domů, odkud rozkošná výhlídka na stře-\ndozemní moře byla, mnoho umělců shromáždil, jimžto\nonu anekdotu vypravoval toho litujíc, že na tento"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.4", "texte": "pučící talent tenkráte v proudu velkého zaměstnání za-\npomněl, tak že od té doby ničehož o něm neslyšel.\nTu vystoupil náhle bledý muž se strastnými tahy,\na řekl ku knížeti, jenž ho dosud byl nepozoroval:\n„Vaše Jasnosti, onen Adrian jsem já.44\nJak!?\nJá sám Adrian Boieldieu —*).\nTalleyrand padl unylému a chorému skladateli oper\n„Bílá paní a Jan Pařížský44 okolo krku a slzy je po-\nlily. Připovědělif si, že se často sejdou avšak ně-\nkolik měsíců na to odpočíval Boieldieu na hřbiiově\nPére Lachaise nedaleko krypty, kdež brzy na to tělesné\npozůstatky jeho příznivce pochovány byly.\n\nEm. Zminský.\n\nJan Křtitel Vaňhal.\nStručný životopis, sděluje Jos. Leop. Zvonař.\n(Dokončení.)\nZ kostelních skladeb jeho došly zvláště dvě mše: jedna\ndo G malá, druhá do C větší, co do objemu i slohu,\nznačnějšího rozšíření. O této poslední pronáší mnoho-\nkráte zmíněný Rochlitz *) následující úvahu: „Mše tato\nmá do sebe tu zvlášfnosf, že v některých částech obli-\ngátní violy použito jest Jak se z této velmi cenyplné\npráce soudit' dá, nepozbyl Vaňhal v pozdějších svých\nletech ani co se ducha, ani co se umění týče, ničeho,\nspíše v obou ohledech něčeho získal. Myšlenky zde vy-\nnikají větší zvláštností, duch, cit a vkus jsou důstojné\na práce je mnohem důkladnější, i co do kontrapunktu\na fugy, než jak bysme se dle jeho nejlepších sym-\nfonií z prvnějších časů nadáli. V celku se dá dílo toto\nnejlépe s lehčími mšemi od Josefa Haydna, jako jsou\nčíslo první a druhé porovnat 5 předce jsou ale fugy u\nVaňhala provedenější.\nNejvětších zásluh snad si ale vydobyl Vaňhal co\npaedagogický skladatel. Nikdy nepodal žákům sucho-\nparných kusův, v nichž by jen prsty svou gymnastiku\npouze mohli prováděli, bez ohledu na to, zdaž srdce\nneb mysl učně jimi získá. V každém i sebe menším\nkousku nalezl něco, co ze říše čisté hudby bylo, a jej\nv tajná kouzla její zasvěcovalo.\nPisatel životopisu sám se pamatuje dobře 11a dojem,\njaký na něj líbezné variace do Es učinily, když půl\nléta po tom, co se pianu učiti započal, je od učitele\nhráti slyšel a jim se naučiti měl. Nejednou se skvěla\npři hraní jich slza v oku, jejíž příčinu vysvětliti si nemohl.\nJak velké vážnosti a oblíbenosti Vaňhal u svých\nsouvěkých požíval, bylo juž praveno; že také nepřátely\nměl, jesť něco docela obyčejného. Při tom však nejhorší\nto, že přátelé vymizeli a nepřátelé aneb alespoň jejich\nmínění stále trvají. Dovtípit' se toho možná z následu-\njícího poznamenání, které mnohokrát uvedený Angličan\nBurney *), hledaje Vaňhala ve Vídni, učinil, pravě:\n„Stranictví se všady kutí. Pozoroval jsem všady jakési\npřání, abych žádného umělce neposlechl, aneb ale-\nspoň, aby se mi žádný jiný nelíbil, než který se mým\npřátelům líbí.44\nVšak ale až doposavad se zde a tam mezi umělci,\nk nímž náhoda jméno Vaňhal přiváné, a kteříž ostatně\nvelmi malé neb docela žádné známosti uměleckého pů-\nsobení jeho nemají, mnohý nachází, jemuž jméno toto\núsměv vyluzuje, a jej za jakéhos nedouka má. Kdo si\npráci vezme a jej v jeho dílech stopuje, najde v něm\npro onen čas muže velmi vzdělaného, který ne všecko\npřirozeným vlohám ponechal, nýbrž i sám také k tomu\nse přičinil, že tam dospěl, kam dospěti mu uloženo.\nAť uvažujeme díla jeho co do zpěvu, co do har-\nmonie neb co do formy, potkáváme se všady s vybrou-\nšeností, která jen pravému mistru vlastní jesf. Komu\nby se zachtělo výrok ten v pochybnost' bráti, nechť se\nseznámí s kvartelty op. 40, číslo 1, 2, 3 **), která,\načkoliv předposlední periodě náležející, přece i pro náš\nčas dosti zajímavosti do sebe mají, jestli jen všechen\npředsudek poodloživše, s úctou, skladateli povinnou, do\nprovedení jich se pustíme.\nCo virtuos na piano a housle měl Vaňhal snad\nmnohého nad sebou; nicméně prozrazují jeho skladby,\n\n*) B o i e 1 (1 i e u Adrian F. , výtečný skladatel\noper, narozen v Roněnu dne 16, prosince 1775 a\nbyl syn státního tajemníka. Vyučiv se sám hudbě\ncestoval s operní partiturou a 30 franky do Paříže,\nkdež se vyučováním na pianě živil. Zde ho uvedl\nErard, Rode a Mé hul do hudebního světa. Jeho\nromance se damám velice líbily a opera jeho: „Le\nDot de Suzette44 došla velké pochvaly. Roku 1800\nstal se profes soleni konservatoria v Paříži. Jsa\npozději žákem Cherubiniho složil operu „Kalif Bag-\ndadský/4 jež se v krátkém čase 700 krát dávala.\nRoku 1803 odebral se do Petrohradu a vrátil se\nr. 1811 opět do Paříže. Na to vystoupil s operou\n„Jan Pařížský44 a „Le nouevau seigneur\" (Nový\nmilosťpán) a dosel nesmírné pochvaly. Brzy však\nho Rossini zastínil. Když Mehul zemřel, vyšla opět\nhvězda jeho. Stav se professorem na konservato-\nriu s 4000 franky, složil r. 1819 operu „Chapc-\nrou rouge/4 „Le deux nuits44 (Dvě noci), a korunu\nsvých oper „Bame blanche,\" (Bílá paní), ježto se\ndne 10, prosince 1825 poprvé v Paříži dávala a\ndo všech řečí přeložila. Boieldieu zemřel dne 9.\nříjna 1834. Jeho srdce přišlo do Rouenu, kde mu\npomník vystaven jest,\n*) AlJgemeine musik. Zeilung 16# Jahrg. 3 čís. 1814,\n*) Tagebuch einer musik, Reise, 11. díl. sir. 262.\n**) Vydaná v Lipsku u Peterse."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.5", "texte": "že iv technické části umění na vysokém stupni stál,\na to zase výše co houslista než pianista. Už podle toho\nse dá soudif na cvičenosf houslistův tehdějších, jak\nvysoko do applikalury sahali. V uvedeném koncertě,\nv kterém Mozart toliko potlesku v Augsburgu dostal,\npřichází až trojčárkované hes; ledy jeden z nejvyšších\ntónů, kterými moderní nynější houslisté na posluchač-\nstvo rozhodující útok činíce, vítězství nabývají.\nTak sme poznali a jednoho našeho rodáka a spolu\numělce více. Viděli sme ho v mladistvém věku dráhu\nhudebního umění nastoupili, a po ní až do skonání\nvěrně kráčeti. Bylf umělec jak se říká s duší i s tělem.\nCo však uměleckému jeho životu největší ceny dodává,\njest, že jsa umělcem, nezapomněl člověkem býti. Z kon-\ncertních sálů ovšem zmizely jeho tak oblíbené symfonie,\nmísta na pianě u žákův zaujali jiní ač méně hodní re-\nkové; žije však až doposavad v mnohém kruhu hudby-\nmilovných přátel a v mnohém chrámu Páně vlasti naší;\nvždycky však žiti bude v dějinách hudebního umění,\nani mezi mnohými povolanými jeden z málo vyvolených byl.\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„A toho se také dopídíš,\" pravil Volf. „Tuším, že\nse dočkám toho času, kde jméno tvé se mezi prvními\nskladateli skvíti bude.\"\n„Nedočkáš se brachu, nedočkáš!\" prohodil Zach\noči sklopiv, „mám jakés temné tušení v sobě, že se mi\nnic nepovede. Jen pak se podívej, kterak mne naši\nhudebníci nenávidí a v posměch uvádějí od těch dob?\nco zaslechli, že jsem se na skládání mše odvážil. Uhlí-\ndáš, že se mi všecko pokazí. Vyčítají mi mou mladost'\na nazývají mne opovážlivým nedoukem. Inu můj Bože!\nvšak se žádný nenarodil Palestrinou, alebrž teprv časem\nse jím stal, a co se mladosti týče, tuf se každým dnem\nlepším, stávaje se starším.\nVolf se dal do smíchu.\n„Nech je mluviti a piš však oni umlknou. Jak\ndaleko dospělo tvé requiem?\"\n„Nevalně,\" odvece Zach, „prozatím ale jsem toto\ndi es ir a e ukončil.\nVytáhl pak z ouložku svou skladbu a podal ji Vol-\nfovi. Ten ji s napnutou pozorností prohlížel.\nZach mezi tím se mlčky po komnatee přítelově\nobzíral. Příjemný to pokojík, nevelký ale čistě a vkusně\nuspořádaný. Obydlí zajisté svědčilo, že mladý obyvatel\ns nouzí nebojuje. Bylo tam všeho pohodlí, jakéhož si\nmladý umělec jen přáti může.\nVolf byl syn zámožných rodičů, jež ho nadevše\nmilovali, a nedopustili, aby syn v cizině s nedostatky\nzápasil.\nPoznav Volf nadání a vůbec cenu Záchovu nebyl\nmu přítelem pouze dle jména, ale i dle skutku, a při-\nspíval mu materiálně, jakož tento zase uměním svým\nnaň působil. Oba byli mladi, oba ještě v sobě pěsto-\nvali nejkrásnější naděje pro budoucnost'.\nZach již rozličné menší hudební kusy byl složil,\njež se s vděkem přijali a odvážil se i na větší skladbu,\ntotiž na mši. Každou hotovou částku sdělil příteli svému,\nrozohňuje tím zápal jeho pro umění a vzbuzuje v něm\nchuť k podobnému činění. Volf se okusil, složiv dosti\nzdařilý koncertní kus na housle, jejž spolu se sklad-\nbami přítelovými rodičům svým do Mohuče poslal, aby\ntím nejen své vlastní pokroky osvědčil , alebrž i doká-\nzal, s kým v Praze obcuje.\nOdpověď z Mohuče nedala dlouho na se čekali.\n„Bratře !\" zvolal Volf, „nyní jsme kryti na všechny\nčasy. Kníže Mohučský, jak mi matka píše, jesf nejen\nvelikým milovníkem hudby, alebrž i horlivým podporo-\nvatelem hudebníků. Tvé skladby se mu do rukou do-\nstaly a přeje si, abys u něho službu přijal. Stal bysi\nse zajisté kapelním mistrem a prost všech starostí bys\nsvětu ukázali mohl, seč jsi!\"\n„Nezapomeň,\" odvece Zach, „že jsein Čech, a že\nnesluší synovi opustili matičku vlast. Jsou-li ve mně\nskutečně jakés vlohy, tedy povinnost v sobě čitím, jich ku\nprospěchu vlasti použiti.\n„Ale jdi!\" rozhorlil se Volf, „vlast umělcova jest\nšírý svět a praví krajané jeho jsou všickni lidé, kteří\nse k umění přiznávají. Věř mi Jene, nestanef se žádný\ndoma prorokem. Dějiny lidstva tě poučí, že nejznač-\nnější talenty teprv v cizině zaslouženého uznání došly,\njež se jim ve vlasti nepřálo a nedostalo.\"\n„U nás jinače !\" pravil Zach. „Možná, že v jiných\noborech účastenství krajanů mých se neobjevuje; leč\nhudba bratře jesf u nás domovem a hudebník se u nás\nneztratí.\"\n„Nevím, nevím, zdali tě naděje tvá nezklame. Pro\nzatím není ještě nic ztraceno. Cestu k nám máš povždy\notevřenou, a kdybys časem jiného, nemilého přesvědčení\nnabyl a Praha tě zklamala, hledej v Mohuči přítulku a\nnajdeš jej.\"\n„To se snad dosti brzo rozhodne,\" pravil Zach.\n„Vždyf víš, že jsem zadal o místo zemřelého varhaníka\nu sv. Víta na zámku. V několika týdnech se zavedou\nzkoušky a nebojím se, žebych neobstál!\"\n„Ach zkoušky! ty nic nerozhodnou, kde koterie\npanují!\" zvolal Volf.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Die sicilianische Vesper. (Siciliánské\nNešpory), velká opera v 5 dějstvích, hudba od\nVerdiho. Děj této opery, k nížto Scribe a Duveyrier text\nbyli napsali, je následující : Sbory francouzských a si-\nciliánských vojínů baví se zpěvem v Palermě okolo r.\n1282 právě na výroční den, kde Konradin a jeho přítel\nBedřich, bratr Heleny Rakouské, rozkazem Montforta,\nmístodržitele Sicilie, odpraven jest. Helena modlí se za\nněho a přísahá, že smrt bratra svého pomstí. Robert,\nfrancouz-ký vojín, vidí na blízku Ninettu, služku He-\nleny a nutí ji, by nějakou píseň zapěla. Ninetta zpívá\no lodi ku propasti se chýlící, jižto možná zmužilostí a\nodvážlivostí od ztroskotání osvobodit. Je to narážka na\nvlast její. Na to následuje zpěv Sicilianň a Francouzů.\nTu přiblíží se mladý Sicilian Jindřich Nota k Heleně, vy-\npravujíc jí, že ho soudcové z vězení propustili. Mont-\nfort ho zocí, ptá se ho na jeho rodinné záležitosti a\nnabízí mu službu ve francauzském vojšti, čehož Jindřich\nnepřijme. Monfort vida, že s ním nic nesvede, velí mu,\nby stranil se Heleny, sice že ho zastihne hněv jeho;\navšak Jindřich i vto nesvolí (1. dějství). Jan Procida,\nsicilský lékař, navrátiv se do své otciny vítá Palermo a\nslibuje vlast svou osvobodit. I pošle k Jindřichu a He-\nleně, kteřížto se k němu dostaví. Procida sdílí jim\nsvůj pian a žádá pomocníka, jejž v Jindřichu najde. He-\nlena děkuje za tuto obětavost. Toho okamžiku užije\nJindřich, a vyjeví Heleně na kolenou lásku svou. Ona\nho vyslyší a praví, že bude jeho chotí, pakli pomstí\nsmrt jejího bratra. On jí přísahá. Tut objeví se Be-\nthune, francouzský důstojník, přinášeje Jindřichu rozkaz,\nže má k místodržiteli přijíti. Jindřich však tomu vzdo-\nruje, a však je mocí odveden. Procida ptá se, co se stalo.\nHelena mu vše vypravuje, avšak v tom přichází lid a\nnyní započne tanec, neboť se má svatba dvanácti dívek\nslaviti. Francouzským vojínům líbí se dívky tyto. Pro-\ncida zoce to, přemlouvá je, by je snoubencům odejmuli,\ncož se také stane. Tímto činem rozvzteklí se Siciliani a\númysl Procidy, by se lid zbouřil, se podaří. Náhle vi-\nděli jest loďku se společností, ježto jede k slavnému\nplesu místodržitele (2. dějství). Montfort nachází se ve\nsvém paláci, a obdrží od neznámé ruky psaní, v němž\nse mu sděluje, že Jindřich Nota je synem jeho. Tu\npřichází Bethunc a vypravuje, že musel Jindřicha mocí\ndo paláce přivesti, Montfort velí, by se Jindřichu ta\nnejvětší cest prokázala. Jindřich se té dvornosti diví;\navšak tu ukáže Montfort psaní matčino, z něhož Jindřich\npozná, že je synem místodržitele Montforta. Jaké to pře-\nkvapení pro něho! Helena je proň stračena. Jindřich\nnehlásí se k otci svému. Montfort ho přemlouvá tak\ndlouho, až mu do náruče padne. Tu povstane proměna.\nV paláci provozuje se tanec, „Čtyry rotní potaši.\" Po\nukonteném tanci přiblíží se k Jindřichu Helena a lékař,\nProcida domnívá se, že za svou vzdorovilosť pykati\nmusí. Mezi tím, co se všechni pospolu radí, přijde Mont-\nfort. Jindřich varuje otce, by se odstranil, jelikož zráda\nnaň dýku chystá. Montfort tomu nevěří, a zůstane. Tu\nvyskočí Procida, křiče : „Zabité ho.\" Jindřich však\nzpiklence zadrží. Montfort káže všechny, kteří na prsou\nznamení nosí, uchopit. Procida, Helena a Siciliani klnou\nJindřichu (3. dějství). Jindřich je samoten, a viní sam\nsebe. Přiblíživ se k vězení, kdež piklenci uzavřeni jsou,\nna slýchá. Přišed k Heleně omlouvá svůj ěin, avšak\nHelena ho proklíná. Tu ji Jindřich sděluje, že Montfort,\nje otcem jeho. Helena mu odpouští; avšak praví, že ne-\nbude nikdy jeho chotí. Mezi tím rozkáže Montfort, by\nkněz přiveden a dav zpiklenců odpraven byl. Jindřich\nprosí za ně o milost. Avšak Montfort jen pod tou vý-\nminkou jim milost uděiiti chce, pakliže Jindřich vysloví:\n„Můj otce!\" Helena naň volá, by to neřekl. Juž zavzněl\npo třetí sbor „De profundis.\" Tu vykřikne Jindřich:\nmůj otce! Montfort zpiklencům promine; ano učiní více,\nchce, by se Jindřich s Helenou zasnoubil. Tomu se\nzpouzí Helena, avšak Procida jí to káže učinit. Zasnou-\nbení má býti zítra, avšak Montfort žádá, by dnes večer o\nnešporách vykonáno bylo. (4. dějství). Helena pfiprevena\njest k svatbě, a těší se jako Jindřich na slavný okamžik.\nTu přijde k Heleně Procida a praví jí, že musí pomstiti\nvlast svou. „Jak mile zavznějí zvony paláce,a dí jí Pro-\ncida, „zapálíme Palermo a vraždění nastane/' Tu objeví se\nJindřich a vidí Helenu, ana bledne ouzkostí. Jindřich se\njí táže na příčinu, avšak ona mu nechce ničehož sděliti,\ntoliko praví, že se jeho chotí státi nesmí. Helena planouc\nláskou k Jindřichu, nechce, by se svatba slavila a zvony\nznamení to nastávajícího vraždění zavzněly. Než\njejí přičinění bylo na darmo. Zvony zavzněly a náhle\nvyřítili se Siciliani a zavraždili nepřátely vlasti. Hudba\ntéto opery nemá ani italské bujnosti ani ušlechtilosti a\ndochází tenkráte jakési platnosti, pakli skvostně a bo-\nhatě upravená jest. A skutečně obětoval p. ředitel Thomé\nna skvělou úpravu této opery velmi mnoho, a opravdu\nneznáme opery, jež by tak vystrojena byla, jako tato.\nZvláště zajímavé jsou „Čtyry roční počasí,\" která této\nopeře okouzlující vnady dodávají.\nTřetí koncert Cecilianské jednoty v\nsále na Zofíně dne 3. února byl tím zajímavý, že se\nslavilo M e n d e 1 s s oh n o v o jubileum k upomínce\nna jeho 50-leté narozeniny. Program téhož koncertu ob-\nsahoval veskrz skladby Mendelssohnovy, tak že mimo\nkomposice pro piano a komorní hudbu všechny druhy\nhudby zastoupeny byly. K zvýšení této slavnosti bylo vy-\nstaveno před podium velké ověnčené poprsí Mendelssoh-\nnovo, ježto uprostřed květin vzláštní dojem na obecenstvo\npůsobilo. Co úvod proveden byl skutečně mohutný „Sva-\ntební p och o d\" z díla „Soinmernachtstrauinťí (op. 61),\npři němž silně obsazený orchestr rázně, jistě a ohnivě\núčinkoval. Na to následoval proslov od Jos. Bayera,\njehožto vzletuplná dikcí a krásné myšlenky s chválou\npřijaty jsou. Pominouce mlčením významný slavnostní\nzpěv „An die Kúnstleru pro mužský sbor a plechové\nnástroje (op. 68) zmíníme se o recitativu a sboru\nz nedokončeného oratoria „Christus\" (op. 07), ježto\nvelké pozornosti a napnutosti u obecenstva zbudilo. Nej-\nvyšší vrchol tohoto důstojného díla nalézá se v terzettu\n„Wir huben einen Stern gesehen\" a v obou obrovsky\nvynikajících sborech „Kreuzige ihn\" a „Hinweg mít die-\nsem,\" v nichžto charakteristická, významná hudba kaž-\ndého zanítili musí. První oddělení ukončilo se symfonií\nčíslo 1 do C-rnoll (op. 11), ježto mladistvou silou a bu-\njarostí slavného skladatele překypuje a jež okrouhlou,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.7", "texte": "vnadnou formou a krásnou instrumeniací vyniká. Neméně\nzajímavé bylo druhé oddělení, ježto skladby přísného\nslohu a chorálního zpěvu representovalo. Zaěátek učiněn\njest modlitbou pro sbor a orchestr „Verleih' mir den\nFrieden/' na cež dvě písně pro ctvrhlasný mužský\nsbor (op. 50) následoval: 0 komu by nebyly známy,,der\nJager Abschied4' a ~Wanderlied/; ježto Mendelssohnovi\nz hlubiny srdce plynuly ? Že obě písně obecenstvo zají-\nmaly, netřeba podotýkati 5 avšak u větší míre rozjařily\nposluchače následující tři písně národní od Heina,\npro soprán, alt, tenor a bass, ježto od slečny Mickové\na Schmidové jakož od dvou oudň jednoty tak krásně\npřednášeny byly, že na všestranné přání opakovány býti\nmuseli. Velmi důstojně ukončen byl koncert imposantním\n114. žalmem pro osmihlasný sbor a orchestr (op. 57),\nv němžto genialnost Mendelssohnova patrně se jeví. Or-\nchestr a sbory provedly všechny sbory neúhonně, pre-\ncisně a některé z nich výborně. Konečně dlužno zmí-\nniti se o výtečném řediteli panu Aptovi, jenž si touto\nslavností opět jeden lístek do věnce svých zásluh o\nhudbu vpletl.\nDruhá beseda, ježto se dne 7. t. m. odbý-\nvala, došla ještě většího účastenství než první a vypadla\nvelmi skvěle. Úprava byla elegantní, pořádek vzorný,\nhovor nenucený i celá zábava vůbec živá a srdečná, I\npřesvědčili jsme se v besedě této, že si naše krásná\nplet mateřské své řeci vážiti počíná, což jí ovšem k\nvětší ozdobě slouží, než všechny šperky a klenoty její.\nKonečně musíme se chvalně zmíniti o předsedovi besed\npanu J. Ski ená ř i a o pánech výborech, ježto svou obe-\nzřetností všestrannému přání tancujících vyhověli. Hudba\npod vedením pana kapelníka Ješka učinila všem poža-\ndavkům zadost.\nPřestavení stavovského divadla je, jak známo,\nurčitě uzavřeno. Poslední české představení v něm bude\nv neděli před nedělí květnou, poslední německé na před-\nvečer květné neděle. V pondělí pak má se zaciti bou-\nrání. Za cas stavby bude nové letní divadlo zastupovati\nstavovské, bude se v něm hráti v obou jazycích. Divadlo\npřed koňskou branou blíží se již svému dostavení a bude\nna velikonoční pondělek slavně otevřeno. Jest to stavba\nvěru velkolepá a ozdobná, volné to nápodobnění nového,\nobdivovaného divadla „Victoria44 v Berlíně, kteréž stavěl\nCech, stavitel Tietz. Plán Pražského nápodobnění jest od\np. professora Ni klas a. Vnitřní úprava bude důstojná i\nskvělá, vyvedená v zdejší továrně pana Behra, stroje\nbudou od Múhldorfera, nové dekorace od některých do-\nvedných malířů. Zvláštní ozdobou budou v divadle tom\nmalby na způsob koberců ci čalounů, představující vý-\njevy znamenitějších spisovatelů a skladatelů. Bude devět\ntakových maleb, v nichž zastoupeni budou z oboru zpě-\nvohry G1 u k, Mozart a Karel Maria Weber, z oboru čino-\nhry Goethe, Scliiller a Lessing, z oboru frašky Ferdinand\nRaimund, z Cechů pak Benda a T.urinský. Pokud víme,\nnavrženy jsou posud výjevy z Don Juana, ze Střelce kou-\nzedlníka a z Fausta. Jedno z prvních ceskýcli představení\nbude jedna ze známých truchloher zvěčnělého Turínského,\nbud Angelina, buď Virginie.\nDnes vystoupí v stavovském divadle chvalně\nznámé lioulistky, slečny Ferniové, které ve Vídni tak\nvelice se líbily.\nVysoké c. k. místodržitelství povolilo výnosem\nod 31. prosince varhanické místo u sv. Štěpána.\nKonkurs pro toto místo, s nímž služné 120 zl. siř. spo-\njeno jest, vypsán je od magistrátu Pražského až do\nkonce měsíce února.\nVýtečný virtuos na housle pan Antonín Be-\nnevic opustí o velkonocích své dosavadní místo u or-\nchestru stavovského divadla a odebeře se do Brusselu.\nAvšak pan Benevic neopustí na vždy vlast svou; ne-\nboť ho uslyšíme na přesrok při kvartettních zábavách,\nk nimžto z Brusselu schválně přijede, by se v nich\nzúčastnil.\n\n(K. A.) Hlinsko. Dle doslechu budou zde uspořádány\nhudební zábavy, jejichž čistý výnos bude oběto-\nván na opravení zdejších varhan. Doufáme, že\nmnohá ruka dobročinná poskytne dárek k úceli tomuto.\nBylo by žádoucno, aby se zábavy tyto co možná nejdříve\nuspořádaly a aby se s příznivým výsledkem potkaly.\nVicekráte již uspořádal zdejší velectěnný c. k. p. notář v\nspojeaí s pp. učiteli čtvero zpěvy, kteréž nám utě-\nšené zábavy hudební poskytly.\nv\n(H- B.) Karda š o v a-R eěi c e. Dne 2. února\n1859 uspořádala zdejší hudební společnost' pod obez-\nřelým řízením školního poducitele pana Františka\nVraného akademii hudební k účelu zakoupení strojů\nhudebních pro zdejší kůr, ku které se na vzdor nešle-\nchetnému a mnohostrannému odporu dosti četná a tak\nřka vybraná společnost sešla. Velké obliby došly ouver-\ntury : Stradella, Němá z Portici a Veselý Bedřich. Mile\ndojmula quartetta veškeré posluchače „Marné výstrahy44\nod Sedláčka, a ~Zastaveníckou od Horáka. Mimo\nto přednášel lékař, pan Frant. Simák, variace na housle,\na měštan pan Frant. Vod ráž ka variace na flétnu dosti\npěkně. Provedení akademie této vůbec bylo chvatné. Ze\nse vybrané peníze v celku k udanému účelu obrátit\nmohou, jest jedině ctihodnému purkmistrovi panu Jose-\nfovi Lustigovi co děkovati, kterýž co chválně známý\nmilovník a přítel kostelní hudby, veškeré peněžité vý-\nlohy s touto akademií spojené, vlídně zapravil. Díky\njemu !\n(—?) Z Náchod a. Dne 2. b. m. uspořádal pan\nK. Kejkl í c c k v sále u „Slunce44 hudební a dekl a-\nm a torní akademii a způsobil nám velmi příjemnou\nvečerní zábavu. Sám přednášel některé brillantní kusy\npro piano od Jalla Gade, Fumagalliho s velkou obrat-\nností a se svou sestrou slečnou Klementinou „kon-\ncertní dno44 na dně piana od Goria, v němžto se oba\nvyznamenali. Pan F. Kříž, c. k. kancelista, před-\nnášel velmi uhlazeně ruskou romancí a ~Slavíka44\nod Vieuxtempsa na housle a došel zasloužené pochvaly.\nMezi tím střídaly se 3 arie a 3 deklamovánky. Za-\nčátek učiněn jest ouverturou „Němá z Portici44 a konec\ns ouverturon „Carostřelec.44 Návštěva byla velmi četná a\nkaždý kus byl přijat s potleskem. Výnos koncertu obnáší\n92 zl. 5 kr. r. c., jenž se k dobrému účelu odevzdá."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590210-01.1.8", "texte": "— Frankfurt. Dne 5. t. m. vystoupil v zdejším\nabonnementním koncertě věhlasný virtuos Alex.\nDreyschock a okouzlil veškeré obecenstvo. Dreyschock\nje skutečně nepřemožitelný hrdina piana a jeho hra\npovznesena jesť 11a vsí kritikou. Pan A. Dreyschock\nuspořádá zde v divadle samostatný koncert.\n(V. D.) Krakov. O koncertu, jejž rodina Nerudova\nve Varšavě dne 26. prosince dávala, píše tamnějsí hu-\ndební časopis „Ruch muzyczn yu v čísle 52. jak ná-\nsleduje : „Vlastně uplynuly dvě leta co nás posledně\nnavštívila tato hudební rodina dvě leta co nás\nVi 1 é mina Nerudova hrou svojí roznítila, ale dojem,\njakého jsme tehdy účastni byli, ještě nám utkvěl v pa-\nměti, pročež pospíšili sme obnoviti tak milou známost.\nNe vsak proto, že by snad byla hra obou sester (11a\nhouslích) a tím méně bratra (na violoncello) arci-mi-\nstrovskou co do techniky, ale že jest okouzlující, ušlech-\ntilou i sama o sobe tak že nic více přáti\nnelze. Toto vše vztahuje se zvláště 11a Vilemínu Neru-\ndovou, jejížto individuálné pojmoutí a provedení kusů\nhudebních předivně opanuje posluchače. Není tu síly,\nale jest vláda, není smělosti, ale jest svoboda, není ná-\nruživosli, ale pokojný, tichý a hluboký cit, není násilí,\nale jest ustavičný oheu, rozmar umělkyně to s tělem i\ns duší. bestra její Marie jesť pokojnější, a to snad\nhlavně proto, že se nevrhá do takových nesnadností,\njako jest koncert Vieuxtempsa aneb „Nápěvy maďarské44\nod Ernsta. A když obě zahrají duett Allarda, tu se zdá,\nže hudba ta plyne z jedné duše, neb i jich unisono vy-\nniká i čistotou i výrazem jednohlasným. Trio v „Ukolé-\nbavce\" (berceuce) od Rebera toutéž proniknuto bylo je-\ndnotou, neb bratr velmi mnoho prospěl od toho času,\nco sme jej byli posledně slyšeli, předce by sme jej\nvšak odráděli, aby nevystupoval ještě s útvory Servais-a,\nponěvadž jesť k tomu prílis mladý i co do mechanismu\ni co do duševního pojmuti věci.\nKrakov. Tyto dni obdivovali jsme se v divadle\npolském podivuhodnému zjevu hudebnímu, jenž všechny\nposluchače překvapil. Je to dvanáctiletý houslista\nJan Ch o m anowski, jehožto technická sběhlosť a juž\nnyní vytříbený přednes každého zanítily.\nLondýn. Nedávno vystoupila zde v koncertě\nmladá dáma sl. Anna Kullová co cellistka. Potlesk, je-\nhož se účastným stala, platil však více tomuto neoby-\nčejnému zjevu, než její hře.\nLvov. Tyto dny uspořádal zde věhlasný virtuos na\ncello pan Servais koncert a přednášel vlaslní svou\nfantasii na týž pak duo z opery „Trovatore,44\nfantasii 11a operu „Marie, dcera pluku44, a jiné skladby,\nv nichžto nejvyšší vrchol umění dosáhl. Paní Wygrzy-\nwalska přednášela dvě polské písně, a p, Lange hrál\nna piano polonaise od Chopina.\nNový-York. V posledním nedělním koncertě p.\nRergmanna dávala se „Oeean-Smfonie44 od A. Ruhin-\nsteina a ouvertura „Le ccrneval romain (Římský kar-\nneval) od H, 13erlioze.\nŠtýrský Hrjftdec. P. Vukovié, druhdy důstojník\nnyní nově angažovaný tenorista při dvorním divadle,\notevřel 11a zdejším divadle cyklus operních představení a\nlíbil se velice. Dne 9. t. rn. vystoupil co „Ernani44 a\ndošel nesmírné pochvaly, byv toho večera dvanáct-\nkráte hlučně volán.\nStrassburg. Známý skladatel a virtuos pan A.\nGoria uspořádal zde dne 8. ledna s baritoniston Ed.\nLyonem koncert, jehož výsledek byl velmi skvělý.\n\nDur a moll.\n\n(Verdi a dcera kantorova.) Josef Verdi je syn chudého\nmlynaře nedaleko Milana. Juz co chlapec nenáviděl stav a\nzaměstnání svého otce; za to však zahořel láskou k zpěvu a k\nhudbě. Stav se jinochem zamiloval se do dcery kantora, jenž\nve vesnickém kostele na varhany hrál. Dobromyslný starý kan-\ntor zpozoroval hned, jaký dojem' f/jeho dcera 11a mladého Josefa\nVerdího učinila a vida nestejnosť rodu myslil na prostředek,\njakým by štésíí obou mladých lidí založil. I učinil jinochu ná-\nvrh, že ho v hudbě vycvičí, aby si jednou pro své místo řád-\nného nástupce a důstojného zete vychoval. Verdi přijal s ra-\ndostí návrh tento. V krátkém čase seznámiv se s prvními zá-\nklady hudby, pokračoval tak rychle, že svého učitele předčil,\nlo vzbudilo nad pozornosti. Někteří vznešení Milaiíané byli tak\npřekvapeni talentem mladíkovým, že sehnali prostředků, by vyš-\nšího vzdělání v konservatoriu v Miláně dosáhi. Zde složil Verdi\nv 18. roku svého stáří operu „Nabucodonosor,\" ježto se v di-\nvadle „Delia Scala44 s nadobycejným prospěchem provozovala.\nKu konci prvního představení schromáždil se kolem divadla dav\nmladíku, jižto korunovaného skladatele při září pochodní domů\ns jásotem doprovázeli zamýšleli. Tu objevil se starý rolník bo-\njácní se tázaje, zdaž se opera líbila. Někteří z nich odvětili mn\nnehrubé zdvořile, ať jde do divadla a se o (om sám přesvědčí.\nJiní zvolali ušklebně: ~Co je Vám do opery ?44 ~Co je mi\ndo opery?44 odpověděl s rozjítřeností rolník, „mně bude přede\nněeo do skladby, jižto můj syn složil !44 Úžas zmocnil se poslu-\nchačů na okamžik. „11 padre (otec) !44 šlo pak z úst do úst.\n„Viva44 (ať žije) zavznělo prostorou, Nyní se štastný syn objevil\na padl otci svému do náruče. Dav lidí vzav oba na ramena nesl\nje s velikým jasaním ulicemi. Verdi pojal 11a lo dceru kanto-\nrovu za choť, avšak po krátkém slastném manželství zemřela\nmu choť jeho.\n(Beethovenova Adeiaida.) Když Beethoven světozná-\nmou píseň Adelaidu složil, navštívil ho dvorní zpěvák Barth.\nBeethoven nejsa s ní docela spokojen chtěl jí spálíti. Ach nikoliv,\nzvolal dvorní pěvec, dejte mi ji napřed zazpívali! ~Nuže zpí-\nvejte !4,4 Když byl Barth přezpíval, vyvalil naií Beethoven oci a\nuzavřev svou Adelaidu pečlivě do pulpitu mumlal: \"Adeiaida\nnemá hýli spálená.\"\n\nListárny.\nPanu Y. D. v Krakově. Díky za\ndopis, račte nám dopisovat'. Výňatky z časopisu ,,Ruch\nmusiczny\" budou nám vítaný. — P. J. K. ve Vídni.\nOdeslali jsme Vám obě čísla, co nejdřív Vám a p. L...\npsáti budeme. — P. J. V. v Kutné Hoře. Zprávy\no stavu kostelní hudby na venkově vždy přijímáme s\nradostí. Kéž by nám takové zaslány byly. — Notová\npříloha 2. obsahující písně oď Zavrtala, Sla-\nvíka a Procházky přiložena bude k číslu 6."}]}