{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_sha256": "f6997fff59ffb175e9c73bebbd353d835ef8b2c99d6e3464c260f90a876330b1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/02/20_01/bmtnabd_1859-02-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.1", "titre_corps": "Mocnost lásky.", "titre_sommaire": "Mocnost lásky.", "signature_source": "F. Pk. Dobřen", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 320, "texte": "Mocnost lásky.\nF. Pk. Dobřen.\nJak krásný je ten boží svět,\nta květuplná báně,\nna jejíž klenbě za oběť\nplá v modru lampa Páně.\nA táto lampy žhavá zář,\nta vniká v srdce hloubí,\nneb svítí v nebi před oltář,\nkde anjelé se snoubí.\nA proto vše, co pod sluncem,\nse lásce pokořuje,\na ona zas tu mrtvou zem\nnám v nebe proměňuje !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "41", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.2", "titre_corps": "Stejný žel.", "titre_sommaire": "Stejný žel.", "signature_source": "A. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.1", "debut_caractere": 322, "fin_caractere_exclue": 503, "texte": "Stejný žel.\nA. S.\nI*roc tak z rána želíš\nmalinký ty ptáčku ?\nhlásek tvůj zní trudně\njak ten umíráčku.\nOpustila snad tě\ndružka milá v bolu?\nzaplač ptáčku, zaplač,\nbudem plakat spolu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "43", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "titre_sommaire": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.1", "debut_caractere": 505, "fin_caractere_exclue": 2998, "texte": "Slovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nStrauss byl ostatně tak šťasten, že inu jeho fanta-\nsie až do posledních dob života věrnou zůstala, jeho\nnejpozdnější práce obsahují ještě mnoho půvabných\ntahů, roh hojnosti jeho melodií byl skutečně nevyčer-\npatelný. Právě tu se osvědčuje jeho originálnost, a to\npodává důkaz o moci jeho talentu, že ani italské\noperní nápěvy Belliniov-a a Donizzettiova směru, jenž\ntenkráte ve Vídni con fanatismo přijat jest že ani\nsentimentalnost Prochových milostných písní naň nija-\nkého vplivu nemela. Nezpůsob cizí motivy a zvláště\noperní melodie k tanci zpracovali, nezpůsob ten ovšem\nhlavně Straussem ve zvyk uveden, *) avšak on se ne-\nodvážil sáhnouti po něčem vyšším a vznešeném. Vzav\ndo svých valčíků „Cacilienwalzer\" (op. 120) motiv va-\nriační z Beethovenovy sonáty (op. 47) měl dosti zdat-\nnosti ve věci, že na titulu nikoliv Beethovena, nýbrž\nBeriota jmenoval. (Beriotovo „Tremolo\" je zosnováno\nz tohoto themata) a docela se o tom nezmínil, že tam\ntaké přichází myšlénka z finále Beethovenovy sonáty,\njížto k valčíku užil. K jeho prvějším valčíkům na\noperní motivy patří „Zampawatzer,\" „die Bajaderen,-\nwalzer\" a „die Robertklánge\". Podivuhodné jest, že\nv jeho „Bajaderenwalzer\" příbuznost Auberových **) a\nStraussových nápěvů do očí bije. První arie soudce\nOlifura je na př. malými a však obratnými změnami po-\nužita a mohla by v této podobě za Straussův origi-\nnální motiv platiti. Při těchto arranžovaných věcech\njest obratné uspořádání cizích melodií záslužné.\nPodivuhodný v pravdě je způsob, jak Strauss sku-\ntečně velmi jednotvárný valčíkový rhytmus obratným\nuspořádáním melodie mnohonásobit dovedl, aniž by\njej jakkolivěk setřel. Zde vyznačují jednotlivé tóny\npizzicatem první taktní čtvrt, tu vybleskne na špatné\ntaktní části trillek, onde se vrhají kružité figury do\nhloubky, zde zaznívá nešený zpěv atu se pozvukem,\njemužto nic nenásleduje , tropí čtveračivosf. Bril-\nlantní instrumentací tomu též něčehož přispěje.\nJest plná a silná, nebof musí proniknouti šírým taneč-\nním sálem a přehlušiti šumot tancujících a tlachala;\n\n*) Podobné jednotlivosti přicházely juž dříve na př.\n„Die Alpenkonig- und Millionarwalzer\" od Biabel-\nJiho. Jistý Racz udělal valčíky z motivu Aube-\nrovy „Němá z Portici.\"\n**) Že v pozdějších operách Auberových toliko taneční\nrhytrny panují, jest známo. Gottschalk Wedel (W.\nz Waldbruhlu) se o tom v Schumannově časopisu,\nsvazek IX, str. 136 ve svém psaní na Jana Strausse\nsatyricky vyjádřil."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5222, "texte": "avšak ona jest ve svém způsobu jemná. Čacké\nnadání Straussovo co houslista neslo to nejlepší ovoce.\nSmyčcový kvartett ve své bohaté vyznačlivosti, ve své\npůvabné pohyblivosti má první slova; v plesním choru\npřistoupí dechové nástroje, a majíce své slovo násle-\ndují a nápodobují to, co byl kvartett provedl v roz-\nhodných okamžikách připojí se k nim otřásající síla bi-\ncích nástrojů. Převládání smyčcového kvartettu pojišťuje\nz větší části těmto tancům vzácnou podstatu. Strunní\nnástroje jsou vlastně vzdělaným národem jsouť Re-\nkové orchestru naproti idillickým pastýřům a orien-\ntálním národům dřevěných nástrojů naproti bojovným\nkmenům trub, rohů a posaunů a naproti barbarským\ntlupám ofikleid, bombardonů, tureckým bubnům, a t. d.\nKdyž se Strauss v nápěvích vynalézavým a v rhytmu\ngeniálním osvědčil, patřila přec harmonie méně do jeho\noboru. On zná obratně vládnouti tím, co k oživení\ntance a co k lehkému nastínění melodií náleží co\ndále sahá, to jesf mu neznámé, to jesf mu terra in-\ncognita.\nÚvodní věty k jeho valčíkům jsou nad míru chu-\ndobné, nudné a prozrazují skorém takt za taktem roz-\npačitou neobratnosf ; avšak v celku je harmonie dosti\nčistá a skromná, toliko jedenkráte nemane se v jeho\nskladbě „Elisabethwalzer\" op. 71, neodůvodněná hrůzná\nrána přes koleno zlomeného přechodu k vypočtenému,\na však nikolivěk šťastnému účinku.\nMezi tím, co Strauss na vrcholí své slávy stál, vy-\njela vrtkavá vládkyně móda okolo r. 1839 na\njevo s drahně juž zapomenutou bývalou „quadrille\nfrancaise.\" Strauss se výtečně vní vyznal; jeho quadrilly\nneustoupí žádným způsobem jeho valčíkům. Jeho první\nskladba v oboru tomto „die Wiener Carnevalquadrillen\"\nznamenány jsou číslicí op. 124. Jejich karakter jesf,\njak to vznešeným quadrillám, tancům to vyšších kruhů\nsluší a patří, také vznešený a nádherný, přitom veselý\na půvabný.\nCo zatím hudba francouzských quadrill více na\nprostý způsob starších kontredansů upomíná, utvořil\nStrauss ze 6 oddělení pantaleon, été, trenis a jak\nvšechna tato podivná jména znějí také tolik malých\nkarakterních kusů, kdež mezi 1, 3 a 6 pak mezi 2,\n4 a 5 jistého příbuzenství pozorovati možná, tak že\nonyno hlučné a skvělé ; tyto však jednoduché jsou\nonyno širší melodii mají, tyto však více z rychlých\nkrátkých nápěvních figur sestávati se zdají.\nStraussovy quadrilly staly se co do pojmutí a ka-\nrakterů vzorem jiných, bezčetných tanečních kusů té-\nhož druhu, kteréžto pak hudební tržiště zaplavily. Také\ncizí operní motivy přemincoval Strauss několikkráte na\nquadrilly sba lépe řečeno, nepřernincoval; nýbrž uspo-\nřádal z operních motivů quadrilly, nebo! Balféova „Ci-\nkánka\" a Flotowova „Martha\" byly pro uspořadaiele\nquadrill kouzelnou zemí, kdež kolem upečení zajíci bě-\nhají a pečení ptáci do úst lítají.\nOkolo roku 1837 vyskytl se jiný nový tanec, by\ncelý taneční svět procestoval. Bylať to polka, jejížto\npůvod čtenářům těchto listův znám jesf. První pochá-\nzela od Frant. Hilmara, učitele v Kopidlně. Strauss\njich také několik složil; avšak nepatřila! tak jako kva-\npík vlastně do jeho oboru, Tittl, Labický a jiní ho\nna tomto poli skutečně převýšili. Jedenkráte nalezl i\nsoupeře v m stru Spohru. Okolo r. 1834 vyšly u Has-\nlingera valčíky „Erinnerung an Marienbad\", od L.\nSpohra. Jsou! úplně Sporovské. Spojené střední\nhlasy, nejbohatší harmonie, bolně se usmívající, ušlech-\ntilé sentimentální melodie jsou toho důkazem.\nSvět se toliko divil nad tou domínkou, že podlé\nnich tančiti má. Konečně náleží Straussovi ještě pro-\nblematická zásluha, že byl první, jenž vlastní titulní\nV t\nnázvy tanečních skladeb všeobecně uvedl. Čísla opusů\ntěžce se pamatují a to tím hůře, když jich jo mnoho\nset. Slečna vstoupivši do hudebního obchodnictví, žádá\nvalčíky „die Vortánzer\" od Strausse, aniž by opus této\nskladby udala. Proč ? Vždyť nechce třikráte nahlídnouti\ndo své návěštní knížky a konečně chce se vystříci\nomylu, kdyby řekla: „Dejte mi valčíky op. 189.\" Tyto\ntitule neznamenají tedy vlastně vzato nic více, než\nkdyž loď k rozeznání od druhé „Sirénou\" neb „Plíska-\nvicí\" neb nějak jinak se jmennje. Strauss se alespoň\npři volení titulů nedopustil žádných absurdit (neshod-\nností), ba ano, užil větším dílem vhodných pojmeno-\nvání: „Prostředek proti spaní,\" „I za časů vážných ve-\nselým býti\" atd. Často poskytla místnost, kdež valčíky\nponejprv provedeny, neb osoba, jížto věnovány byly,\npříležitosti k pojmenování dotčených skladeb. Pošetilý\ntitul „der Tausendsappermentwalzer\" (op. 61) není jeho\nvinnou; jest výsledkem zlosování titulů při jistém\nplesů, kdež každý host návrh k pojmenování uči-\nniti mohl. Strauss vpadl i do programní hudby. Jeho\nkotilliony (op. 43) slují: „der Raub der Sabinerinnen\"\n(loupež Sabiňanek); obsahují, vstupní pochod, únosní\n(kvapík) a smíření (valčík), z čehož vidno, že četl\nStrauss Livia.\nKdyž Strauss zemřel, zemřela s ním větší čásf\nelektrisující síly jeho tanců. Týž vyzáblý bledý muž\ns mouřenínskými tahy byl vlastně Archaeus Faber\nsvého dobře vycvičeného orchestru. Když na svých\nhouslích buď ve skvělých místech vítězně zpoustou\ntonů pronikl, buď se smyčcem co vůdcovskou berlou\nrozkazovací pokyny dával, bylo viděti, jak jeho vlastní\nnápěvy jeho žíly trhají. Jeho pitvoření nebylo žádnou\naffeklací, on nemohl jinak. Jak řečeno, ukončil Strauss"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 912, "texte": "klassickou dobu taneční hudby osobně, tak jak ji sko-\nrém osobně representoval.\nAvšak svět nepřestal tančiti, a přál si nových kusů.\nJan Strauss (mladší) vystoupil na místo otcovo. Říkává\nse „heroum filii nequam\" (synové hrdinů uestojí za\nnic.) Zde se to nevyplnilo. Mladší Strauss zdědiv něco\ntalentu svého otce, složil mnohé pěkné taneční kusy.\nPoměr mezi otcem a synem jest asi jako u malířů mezi\nGiottem a Giottinem, pak mezi Palma vecchio a Palma\ngiovane, vzor stojí výše; avšak kopie není právě za-\ntemněna. Mezi tanečními kusy od Lumbye, Gungla na-\ncházejí se mnohé ve svém způsobu cenné a zdařilé\nkusy. Ano v Gunglových valčíkách „Tráume auf dem\nOceán\" (sny na oceánu) leží něco, což jen v roman-\ntických ouverturách od Mendelssohna nacházíme. Když\nv malebném úvodu lesnice první valčík troubili počne,\ncítíme cosi toužebného a jemně trudného, dále však\nprokukuje v nich ovšem jenom Strauss.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "44", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.4", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.3", "debut_caractere": 914, "fin_caractere_exclue": 4981, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\nNení na tom dosti, když hudebník na svůj nástroj\nobratně hráti dovede a když mu svou technickou sběh-\nloslí a výtečným přednesem všude platnosti dodali sto\njest, důkladný a všestranně vzdělaný hudebník má znáti\nnejen dějiny, alebrž i vlastnosti a karakter svého ná-\nstroje. Hudební umění má v tom velký prostředek\nk mohutnému účinku, že nejen k rozličným dílům do-\ncela rozličných nástrojů užívá, nýbrž že k jednomu a\ntémuž dílu rozličných nástrojů užiti může. Avšak jak\nrozdílné jsou hudební nástroje ve svém karakteru, vý-\nrazu, objemu, ve své síle a podobnosti! Jak výdatné\na mnoho obsahující jsou některé, jak nuzné a obme-\nzené jsou na proti tomu jiné! K nejzajímavějším a\nnej dokonalejším nástrojům hudebním patří beze vší po-\nchybnosti housle, s jejichžto původem a karakterem\nlaskavé čtenářstvo seznámiti chceme.\nHousle,\npolsky skrzypce, rusky c.HpbMKa (skrypka), srksky\ng u s 1 e, slovensky g o s 1 i, illirsky g u s 1 e neb vi o-\nlina, francouzsky vi o 1 o n , italsky violino, ma-\nďarsky h e g e d ů.\nHousle jsou nejmenší ze všech nyní užívaných\nsmyčcových nástrojů. Vznik jejich zahalen jest hustou\nmlhou šedověkosti; avšak dle domnění zpytatelů musí\nstáří jejich velmi velké by ti. Bezpochyby povstaly pů-\nvodně z lyry, z nížto nejdříve viola s pěti strunami a\npak z této opět menší nástroje buď s dvěma, buď\ns třemi, buď se čtyřmi strunami utvořeny byly. Juž\nv 12.a 13. století stávalo houslí. Byiyť vzlášlě ve\nFrancii a Itálii tenkráte oblíbeny. Jongleurové*) a\nTroubadourové **) užívali jich k průvodu písní a zpěvu.\nBylyť juž tenkráte potaženy čtyřmi strunami a měly\nkromě tak zvaných otvorů F dole na ozvučné půdě\n(Resonanzboden) také dvě ozdobně vyřezané zvukové\ndírky. V Anglicku byly housle potaženy toho času vět-\nším dílem jen s dvěma, nejvíce třemi strunami, tak\ntéž iv Německu. Housle se čtyřmi strunami byly te-\nprv v 16. století všeobecně zavedeny a tenkráte dala\nse jitn táž podoba, v nížto je až po dnešní dobu na-\nvzdor všem opravám nalezáme. Y 13. a 14. století\nměla každá společnost' svého vůdce neb přednostu.\nKramáři, měřiči, básníci, řemeslníci všichni měli\nsvého krále, taktéž hudebníci. Mezi těmito podivný-\nmi královskými důstojnostmi udržel se tenkráte vedlé\nzbrojního krále nejdéle král houslistů. Jean\nChar mi 11 on, jenž za Filipa Krásného r. 1290 za\nkrále kejklífů v městě Troyesu zvolen byl, byl prý též\nprvním králem houslistův. Nápotom skveí se\nmezi králi houlistů hlavně Konstantin, kterýž r. 1657\n\n*) Jongleur (žonglér) od latinského jocus (hra)\nznamená kejklíře. Hlavní zaměstnání těchto kejklířu\nbyla hudba, od nížto se tenkráte v středověku při-\nrozeným způsobem méně požadovalo, než za našich\nčasů. Počet hudebních nástrojů, jichžto užívali, byl\nznačný. Za nejdůležitější nástroj platila u nich\nviola, nynější housle, na nížto se smyčcem hrálo,\npak harfa, citera, bubny, kastaůetty, monochord,\npíštala, lyra, rohy, posauny, trouby atd.\n**) Troubadourové sluli básníci 12.a 13. století, kteří\nprovencalskou řeci básnili. Avšak pojem tento není\ntímto dokonale vytknut; uebot i Jongleur ové\nužívali tétéž řeci, leč tito provozovali z poesie a\nhudby řemesla, co zatím Troubadourové uměleckou\npoesií se zanášeli. Také jest k pravdě podobno,\nže pod jmenem Troubadour se milostní básníci\nvyrozumívali. Básnění toto se považovalo, za\nčestné povolání; nebot i císařové a králové jim se\nzanášeli. Okolo roku 1140 nastala doba Trouba-\ndourů v jižním Francouzsku. Později nacházíme\ntroubadoury v horní Itálii v Catalonii a Aragonii\nve Španielsku, kteří tam v 13. století slynuli. Je-\nden z nejprvnějších a nejznamenitějších trouba-\ndourů byl z knížecího rodu, totiž : hrabě z Poi-\ntou (vys. Poatu) Vilém IX. (naroz. r. 1071), K\nněmu se připojili: císař Bedřich 1. Barbarossa, Ro-\nser z Neapoli, král Richard Lvísrdcc se svyin\nprovencalsky básnícím Blondclein , král Alfons a\nPeter z Arogonie atd. Z 200 Troubadouru, jejichžto\nbásně se uchovaly, jmenovati slušno : Šordella\nz Mantovy, Peyrolse, Bertranda z Lormu a Arnolda\nz Maraviglii atd."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1296, "texte": "zemřel. S Vilémem 11. zdá se, že toto hudební krá-\nlovství docela zašlo. Onen houslíř, jenž ponejprv hou-\nslím nynější malý tvar dal, byl prý testator Milánský\nokolo r. 1620. Co houslíři prosluli napotom bratři a\nsynové Amatio vé a mistr Stradivario (okolo roku\n1709) v Cremoně. Nástroje těchto mistrů prodávají se\naž dotud za 60, 80, 100 a více dukátů. V stejném té-\nměř čase vyznačil se Giuseppe Guarnerio (v 17. sto-\nletí) zhotovováním krásných houslí, pak Jakub Rainer\nv Tirolsku. Dle jeho výtvorů vzdělali se Matli F.\nScheinlein v Langenfeldu, jenž r. 1772 zemřel. Antonio\nGalbusera, vojenský komisař v Miláně vynašel housle,\npři jejichžto postranních vykroužkách ostré rohy chy-\nběly, jako při kytaře a byly prý velmi dobré, avšak ne-\nbyly sto starý tvar houslí utlačiti. Znamenití houslíři\nbyli dále : Wiliam Forster, Ginglioni, Guadayni, Popela\na Ruggieri. V novějším čase zasluhují chvalné zmínky\nBucher, Enzenberg, Ertel, Hindle, Slavík, Stauffer, Zelt—\nler a t. d.\nAž do r. 1680 bralo se na houslích toliko dvou-\nčárkované a aneb t>, anto hlas houslí přísně na objem\nsopránového hlasu obmezen byl, po roku 1690 sáhalo\nse juž do druhé applikatury čili polohy a první prst\nvložil se na % tak, že se třičárkované c dosíci mohlo.\nPozději rozšířila se applikatura ještě více.\n(Pokračování,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "45", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.5", "titre_corps": "Z Krakova.", "titre_sommaire": "Z Krakova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.4", "debut_caractere": 1298, "fin_caractere_exclue": 5100, "texte": "Z Krakova.\nStav hudebního vzdělávání v Krakově, ve Lvově a ve\nVaršavě. Ruch 111 uzycz 11 y. f Vincenc Go-\nraczkiewicz. Hudba kostelní. Soukromný zpěvácký\nspolek. Koncerty.\nPravda jesf, že Krakované jako všickni Slované\nvůbec milují hndbu a zpěv, leč že krásné toto umění\ntak málo nyní nachází zde vzdělanců, přičísti dlužno\nnedostatku přístupných ústavů hudebních a schopných\nučitelů hudby. Krakov má sice veřejnou školu hudební\nbursa muzyczna, kde se vyučuje zpěvu dramatic-\nkému a chorálnému, potom houslím a nástrojům fou-\nkacím, leč tato jinak dosti hojně nadaná škola neodpo-\nvídá účeli spanilomyslných zakladatelů svých a nepři-\nnáší přítomně pražádného ovoce. Byloby mnoho o tom\npsáti, v jakých rukou řečený ústav se nachází;\nleč poněvadž již vysoká vláda sama k němu svůj zře-\ntel obrátila, lze se nadíti že v krátce jak se to již\nstalo s mnohými jinými od dávna zanedbanými ústavy\nzdejšími i bursa muzyczna zúplna jiného dočká se\nzařízení. Soukromného ústavu hudebního nestává zde\nžádného, aby nauka hudby schopné mládeži třid chud-\nších mohla býti přístupnou, a tak celé umění hudby\nvynachází se v rukou soukromných učitelů, jižto\njestli jsou poněkud v hudbě vzdělanější jen u bo-\nháčů vyučují, kde často ani schopnosti není; lacinější\nzas učitelové ponejvíce samí velmi málo umějí, a tak\ncelá ta nauka hudby končí se obyčejně na mazurce\naneb na polce. Lépe stojí hudební umění ve Lvově,\nkde samí v. Stavové haličtí ujali se nyní školy hudební\npři tamnějsí Jednotě hudební založené a kde jesf zna-\nmenitý počet vzdělaných učitelů hudby. Ještě však\nna vyšším stupni nalezáme hudební vzdělání ve Var-\nšavě. Neb v tomto městě stává zvláštní hudební časopis,\njenž pod názvem „Ruch muzyczny\" již třetí rok\npod redakcí p. J. Sikorského vychází. Nalézají se\nv něm pojednání o hudbě a zvláště výborné recensí o\nhudebních představeních a skladbách a obrací též zře-\ntel svůj k hudebním zájmům pobratřených národů slo-\nvanských, jak jsme se o tom přesvědčili z článkův:\n„SI ow i anskie biesiady w Wiedniu, Piecd-\nziesi cioletnia rocznica konse rwato-\nryum Pragskiego, Slowo o piesniách lu-\ndow s lowian sk i ch\" i t. p. a v četných dopisech\nze všech právě větších měst polských často vzpomíná\no zásluhách našich krajanů o vzdělávání a zvelebování\nhudby tam pracujících. Měsíčně dostávají předplatíte—\nlové též dodatek notový.\nKde není svědomité nauky nemůže býti prav-\ndivého vzdělánu Nelze tedy diviti se zanedbanému\nhudebnímu vkusu zdejšího obecenstva a nejeden umě-\nlec dosti bolestně poznal to chtěje přichystati Krako-\nvanům klasickým dílem milou pochoutku. Proto též\njsou koncerty v Krakově velkou zvláštností. Přicestující\numělec obyčejně přinucen jest vystoupiti v divadle v\nčase polského aneb německého představení, což buď\ns velmi nepatrným aneb docela s pražádným užitkem\nspojeno není. Najmouti si redutní síň aneb jinou míst-\nnost a dáti koncert o sobě, na to může se osměliti\njen umělec, jemuž evropejská slává předchází, jináče\n\n*) A 111 at i byla znamenitá rodina houslíru v Cre-\nmoně ku konci 16. a na začátku 17. století. Tuto\nrodinu zakrývá dosuď neodkrytý závoj, neboť pa-\nnuje velký zmatek v křtících jmenech jednotlivých\nčlenu. Dle Fetiše byl Atidreas Amati první a nej-\nstarší oud rodiny, jenž v polovici 16. století živ\njsa tenkráte z violy vzniklé housle dělal a zakla-\ndatelem znamenité továrny na housle byl Jeho syn\nAntonio (nar. 1565, zemř. 1620) vedl se svým\nbratrem Jeronýmem obchod skvěle dále a docílil\ntoho, že se jeho továrna světoznámou stala. Z je-\njich továrny vyšly výtečně zbudované a krásně a\nbohatě zdobené housle, které pro krále Jin-\ndřicha IV. ustanoveny byly. Pod Nieolem, synem\nJeronýmovým ztratily housle na své dokonalosti a\npročež při kupování houslí od Amaliho jesť rádno,\nmíti na zřeteli periodu od r. 1590—1620, kdež\noba bratři Amatiové továrnu měli."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1917, "texte": "byloby to hrou náhodní a tak tedy obyčejně umělci\npřes Krakov jen přejíždějí übírajíce se bud do Lvova\naneb do Varšavy.\nV posledních dnech r. m. zemřel zde jeden vele-\nzasloužilý umělec hudební, jenž v mladších svých le-\ntech ku vzdělávání umění hudebního a zvláště ku zve-\nlebování hudby kostelní v Krakově velmi mnoho při-\nspíval Vincenty Goraczkiewicz varhaník a\nředitel choru při katedrálném kostele na zámku, bý-\nvalý senior hudební školy (bursy muzycznéj), učitel\nzpěvu kostelního a varhaníků, spoluoud učené společ-\nnosti Krakovské (T ovvarzystwa naukowego), jako\ntéž i čestný člen hudební jednoty v Kališů a ve Lvově.\nByl třetí téhož jména, jenž od r. 1747 až do r. 1858\npo sobě byli varhaníky a řediteli choru v staro-\nžitné bazilice Krakovské na Vavelu a jeden z nejslo-\nvutnějších hudebníků polských a věhlasný varhaník, o\nněmžto pěkné složil svědectví geniální umělec Liszt,\nkdyž ho byl v čase své návštěvy Krakova uslyšel a na\notázku, jakého jesf vzhledem na hudební schopnosti\njeho mínění, Krakovanům řekl: „Ani nevíte, koho\nmáte.\" V. Goraczkiewicz byl velkým milovníkem,\nzvláště hudby kostelní a věnoval právě celé své živo-\nbytí její službě a nauce shromáždčje okolo sebe schop-\nnou mládež, a vzdělávaje ji bezplatně; jeho péčí zbo-\nhatnul archiv kostelní na klasických dělách věhlasných\nautorů a vznešené nápěvy Cberubini-ho, Beethovena,\nMozarta a Hajdnů, jenž posud v Krakově sotva dle\njména známí byli, zavznívaly ke cti a chvále Boží v\nstarožitných chrámech Krakovských: Goraczkiewicz\nzůstavil po sobě též několik hudebních děl: 1) „Spiewy\nehoralne kosciola rzymsko-katolickiego,\" Krakow 1847\njenž velkého nabyly rozšíření po celé právě Polště;\n2) několik pěkných dílem vokálních, dílem figurálních\nmší, množství fug a praeludií na varhany; a 3) složil\nna fortepiano nápěvy k národním písním Krakovským.\nMimo to přeložil do polštiny vážné dílo Gottfrieda\nYebera „Theorie der Musik . .\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.5", "debut_caractere": 1919, "fin_caractere_exclue": 4547, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nZach se jen usmál a neodpověděl.\nNěkolik týdnů minulo. Zach se cvičil s nápadnou\nhorlivostí. Den trávil při varhanech, noc při studiích\ntheoretických a když den zkoušky se ustanovil, bylo\nmu bezpečně očekávati rozhodnou chvíli a pokojně do\nbudoucnosti hleděti.\nČím více se cvičil, čím více pracoval tím více i\nzápal k umění v něm vzrůstal. Procitnuly v něm nej-\nkrásnější předsevzetí pro budoucnost.\nBylo mu povědomo jak velké slávy mistrové vlaští\npo celé Evropě nejen sobě alebrž celému národu vla-\nskému získali i kterak lehký způsob jejich do všech\nvrstev umělectva i společenstva se vedral. Ale právě ten\nlehký způsob vlaský nebyl po Záchově chuti. On za-\njisté tušil, že hudba na vyšší charakteristický stupeň\ndojiti musí, a že nestačí, když ona se pouze do' šíře\nmelodie rozvine, alebrž pravá síla její že v tajemných\nhlubinách harmonie spočívá. Jemu také se vyjasnilo, že\nmyšlénkové prostředky, jakýmiž tenkráte hudba vládla,\nsotva z pokraje zřídel jejich se čerpali, aže pravé\npoklady umění na hladině se nejeví alebrž v nitru hlu-\nbin. Z takových přesvědčení vycházeje předevzal si\numění své k novým směrům uvesti a nové stránky jeho\nobjeviti, doufaje, že snaha jeho se nemine uznání a tím\nhudby milovným Čechům se čestné postavení vyzíská\naspoň ved 1 é Vlachův, ne-li časem i nad ně, my-\nšlénka-li jeho se ujme a štastně dále rozvine.\nMyšlénky to pravého umělce, záměry vřelého vla-\nstence hodny. Ale myšlénky i záměry takové se jen\nna plodné půdě a v příznivých okolnostech ujmouti\nmohou. I nejobělivější povaha, i nejvroucnější zápal\nnestačují k uskutečnění idey, kde se hlavních podmínek\nnedostává bezohledné spravedlnosti a ohnivé lásky\npro dobrou věc!\nMnoho mistrů a znatelů se na zkoušky v chrámě\nu sv. Víta sešlo ba i všickni ochotníkové hudby a valná\nčást jiných lidí se nevyloučila, neboť účastenství na ta-\nkových věcech bylo tenkráte větší nežli nyní, kde\nchladná a neplodná netečnost na nejvíc jen zíštnýrn\nzájmům hoví.\nNa ustanovený den se sešlo obzvláště mnoho lidí\nv chrámě svatého Víta, skutečných umělců, znalců, též\ni ochotníků všeho druhu, z čehož vysvítalo, že úča-\nstenství na záležitostech hudebních tenkráte obzvláště\nživé v Praze bylo a utěžující.\nMezi kandidáty byl ten neb onen nadějný, ale\nkdyž Zach se objevil, tu málo kdo pochyboval, že by\njiný ho předčil. Úlohy ku provedení byly nesnadné.\nPřednášel gra duále, fugy a p r ae 1 u die rozličných\nmistrů pak i vlastní skladby. Soudcové měli rozhodnouti\nnad schopnostmi hlásících se varhaníkův a komu nej—\nlepe obstáti bude, tomu se i vypsané místo do-\nstali mělo.\n(Pokračováni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "48", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.7", "debut_caractere": 3817, "fin_caractere_exclue": 5834, "texte": "(K. A.) Hlinsko, dne 12. února. Při dnešních\nslužbách Božích jsme slyšeli opět jednu z novějších\nskladeb provozovali, totiž mši Fůhnerovu do C-dur.\nProvedení bylo, oceníme-li zdejší zevnější poměry,\nzdařilé. Vždy s radosti slyšíme zdařilé provádění\nskladeb hudby kostelní, neboť takto prospíváno dvojímu\núčelu, totiž k pěstování hudby a ku povzbuzení citů ná-\nbožných. Zajisté jest zdařilá hudba kostelní pravou ozdo-\nbou obřadů církevních a mocným prostředkem ku pě-\nstování pravé zbožnosti. Večer jsme zde měli zábavu\nhudební v hostinci u „Zlatého Lva.a Slyšeli jsme opětně\nmilené ctverzpěvy české. Mezi mnohými vynikaly hlavně\n„Zastaveníěko44 od pana Horáka, jež co příloha k stat-\nnému Daliboru vyšla, pak „Proč se upejpáte\" atd. Velké\nobliby došly ctyrzpěvy geniálního Jelena: rázný a ka-\nrakteristický „Vesele zní náš český zpěva velebný\n„Když k nebesům44 a něžný „Láska synovská.\" Ctver-\nzpěv rozehřál obecenstvo. Ne méně mile působila píseň\n„Kde domov můj\" krásně přednesená. Následovalo více\njiných, neb méně vynikajících čísel,\n\nFrankfurt. Dne 8. t. m. uspořádal p. Alex.\nDreyschock koncerty v němž Mendelssolinňv koncert\nG-moll, prádelní píseň od téhož skladatele, pak svou\nrhapsodii a koncertní kus od K, M. Webra přednášel.\nBáječnou svou technickou sběhlostí okouzlil veškeré obe-\ncenstvo a byl m n o hokrát e hlučné volán. Pan Alexand.\nDreyschock odebral se do Lipska, kdež v koncertě „Ge-\nwandhausu\" dne 17. t. m. hráti bude.\nKarlsruhe. Dne 31. ledna hrál známý pianista\na skladatel A. Goria u vévodského dvoru, a líbil se tak,\nže brillantní prsten od vévody obdržel.\nMannheim. Zdejší hudební jednota vypsala cenu\n9 dukátů za nejlepší s ona t u pro cello a kla-\nvír. Lhůta k zaslání prací určená jest do posledního\nlípna (července) tohoto roku.\n(V. T.) Milán. Poněvadž první polovice maso-\npústní slagiony byla již uplynula a my se nyní na za-\nčátku druhé polovice nacházíme, musím Vám , jakožto\nčlověk pořádek milující hnedle z počátku přehled po-\ndati všech oper od 20. prosince m. rt v divadle „alla"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4301, "texte": "Scala\" provozovaných. Dávajít se v této stagioně i\nv divadlech „Cannobiana\" a „Radegonda\" opery; zaují-\nmají ale vždy jen podřízenějšího místa, když jest „Scala\"\notevřena a pouze dle toho divadla možná vždycky poznat,\nna jakém stupni se dramáticko-hudební umění snad\nv celé Itálii nachází. Začátek byl tedy učiněn novou\noperou od Villanis-iho nazvanou „Vasconcello.\" Obe-\ncenstvo „alla scalla\" nemiluje nepatrnosti, pročež musel\n„Vasconcello\" po třetí produkcí z repertoirň zmizet. Na\nto následovala klassická opera „Semiramide.\" Mistrovské\ntoto dílo znáte, pročež není třeba dálších o něm slov\nšíři ti. Hlavní úlohy Serniramidy a Arsace byiy v rukou\nsester Marchisiových: Charlotty a Barbary. Sestry Mar-\nchisiovy jsou nový fenomen na obzoru uměleckém, jich\nzpěvem se dala Semiramis nejobJíbenější operou až po-\nsud celé stagiony, ne pochvaly a potlesky, nýbrž bouře\nse při jejich vystoupení strhují. Přelíbezné a ohebné\nhlasy, překvapující kolloratura a největší jistota a pre-\ncisnost v přednášení jsou vlastnosti, jimiž sestry M. kaž-\ndého posluchače okouzlejí; hlavně vynikají spolu duet-\ntami Tak dokonale umělecký výtvor, jaký tyto zpěv-\nkyně duettem v 11. jed. Serniramidy podají, neslyšel jsem\nještě nikdy a nikde. Bohužel jen, že matička příroda\nobě tyto sestry, co do osobnosti nepříznivě obmyslila,\npročež jim heroická representací nemožná jest. Hlas ale\na škola jsou u obou sester v dokonalosti spojeny a jich\nzískáti pro tuto sta gi onu, jest pro ředitelstvo divadla\nživotní otázkou, neb na nich spočívá nyní provozování\nnejoblíbenějších oper, s nimi se uspokojuje kritika a obe-\ncenstvo Scaly. Na Semiramidu následovala nová opera\nVerdiho, „Simon B o cca negr a.\" Ve Venezii učinila\ntato zpěvohra největší furore, v Miláně nejúplnější fiacco\na předce byly nejhlavnější úlohy tam a tu v těchtýž ru-\nkou, totiž paní Bendazziové, a pana Ronconiho. Onano\nzačala křikem svým operu kazit a tento dokonal, co\nještě zbývalo a výsledek byl skandál, jakových se na-\nšinec v Itálii zhrozí. Italian povznáší v nebesa neb šlape\nv prach, a poněvadž sgra. Bendazziova co prima donna\nangažovaná za sestrami Marchisiovými pokulhává, mu-\nselo se jí to v této opeře makavě dokázat; p. Ronconi\nnic neumí, a tím padla i celá opera, ac iv celku do-\nbrá. V tom leží příčina rozdílu mezi Venezii a Milánem,\nZdejší casopisectvo horší se na urážku Verdimu učiněnou\na varují obecenstvo před takovýmto počínáním neb i\nRossini proto nazval Itálii „patria ingrata\" a odešel do\nPařiže, což prý i Verdi učinit může. Opera S. Boc-\ncanegra se tedy hnedle opakovati nesměla a byla uve-\ndena Norma. Sestry M, okouzlely v duettách v I.a 11.\njednání obecenstvo; toto jásalo, ac se mi Charlotta M. co\nNorma titěrnou zdála, ale byla předce náhrada a pomoc\nv nouzi; bujné obecenstvo ale v zanícení spňsobilo v di-\nvadle skandál politický a provozování Normy bylo zaká-\nzáno. Až ke konci polovice stagiony si pomohla impre-\nsa „Seiniramidou.\" Pro druhý běh jsou oznámeny opery:\n„Marie de' Ricei,\" nová skladba od Ferd. Asioli-ho, „il\nDuca di Scilla\" též nová od Petrelly, skladatel opery\n„Jone\" a konečně „il erociato in Egitto\" od Mayerbera.\nVčera se dávala „Maria de' Rieci\" a praví se mi, že\npořádně propadla, poněvadž prý jest plná reminiscencí a\nplagiátu, dokud jsem ale operu sám neslyšel, nechci\nVám úsudky cizí psáti. Donesl jsem tedy, co jsem byl\ndlužen a budoucno něco o věcech běžních.\n\\\nT urin, Také zde dávány budou večerní zábavy\npro komorní hudbu. Program obsahuje trio od Spohra\nquartett od Beethovena a sextett od Onslova.\nVide ň. Ku konci února uspořádá pianista pan\nRudolf Willmers v Seuffertově sále cyklus hudebních\nvečerních zábav, v nichžto klassická a moderní hudba\nse provozovat bude.\n\nVyznamenání. Fr. J. Fétis, zroz. 1784 a od\nr. 1833 ředitel Bruselského konservatoria, zvolen jest\nod krále Belgického za komandéra řádu dubové koruny.—\nV posledním generálním shromáždění Nizozemské jednoty\nk zvelebení hudebního umění zvoleni jsou za záslužní\ncleny: R i ch. Wagner a Gust. Flugel, za dopi-\nsujícího úda K, Reinthaler z Brémy. J. V. velko-\nvévoda Arnošt Saso-Koburgský daroval J. J, B ottovi,\nkapelníku v Meininkách medalii pro vědu a umění.—\nVévoda Hessenský daroval záslužní medalii dvornímu\nkapelníku Schindelmeiszerovi, řediteli hudby Man-\ng oldovi a koncertnímu mistru Aug. Millerovi.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Opera. Čarostřelec, romantická opera ve 3", "titre_sommaire": "Opera. Čarostřelec, romantická opera ve 3", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6376, "texte": "Opera. Čarostřelec, romantická opera ve 3\ndějstvích od K. M. Webra dávala se v české řeči\ndne 13. ve prospěch pana kapelníka Ed, Tauwitze\nv mžto ponejprv absolvovaná žákyně Pražského kon-\nservatoria, slečna Vilemina Meda 1 o v a vystoupila.\nPominouce mlčením děj této opery, jenž vůbec znám\njest, podáme toliko posouzení hudby a zminíme se trochu\nobšírněji o vystoupení nadané slečny V. Medalovy,\nLátka této opery, ježto se dávala dne 18. června 1821\nponejprv v Berlíně, vzatá jest ze života venkovského a\nbásník Bed. Kind dovedl jí výtečně užiti. Myslivecký\nživot se svými poetickými pověrami, tajemnoplný živel\nnočních strašidel v lese, předtušivé blouznění rusé my-\nslivcovy nevěsty, jížto po boku stojí půvabná naivnosť\nveselé Anežky, věřící nábožnost vše toto mocně účin-\nkuje na posluchače. A jak krásně pojal skladatel látku\ntuto, jaká bohatost myšlenek jeví se v této hudbě, jaká\nhojnost prajadrných melodií a harmonií vyniká z této\nmistrovské partitury a jak výborně dovedl skladatel vy-\nzkoumati tajemnoplnou řeč přírody a jí hudbou vyjá-\ndřiti! Juž při prvních tonech ouvertury cítíme, že se\nnacházíme v bujném a pyšném lese. K docílení tak\nvelkých účinků potřeboval Weber rozsáhlých scénických\na hudebně technických prostředků, než jak se jich\ndruhdy užívalo. Jmenovitě byl orchestr od téhož mistra\nznačně rozšiřen nejen užitím dvou párů lesnic a tří\nposaunň (neb těchto nžívalo se juž ve francouzských i\nněmeckých operách), alebrž jmenovitě novým, dokona-\nlým zacházením s jednotlivými nástroji hlavně s klari-\nnettem, lesnicí, violou, cellem ba i s bubny. Weber do-\ndal orchestru skvělosti a působivosti, o nichžto tenkrát\naspoň co se opery týče, ani ponětí neměli. To o cha-\nrakteristické hudbě K, M. Webra! Co se prvního vy-\nstoupení slečny Medalovy týče, o tom dlužno se nám\nopět jen chvalně vyjádřit', Slečna Medalova jeouc obda-\nřena pěkným zevnějškem může se za interessantní zjev\ndivadelní považovati. Její mezzosopran je půl druhé\noktávy zcela vyrovnalý sympathetický, zvonkovitý a vy-\ndatný. Hlas její jesť dobrou školou juž značně vytříben,\na má do sebe elastičnosti a ohebnosti k dokonalejšímu\nještě uhlazení. Dále dlužno se zmíniti o její čisté into-\nnací a vokalisací, kterýmiž to vlastnostmi se jen málo\nžaček zdejšího německého konservatoria honositi\nmuže. Všechny tyto vlastnosti soustředily se hlavně\nv recitativu „Jak sladce jsem spala44 a pak v násle-\ndující velké arii do E-dur, kterouž skutečně s hlubokým\ncitem as ohněm přednášela. Neméně zdařile provedla\nslečna Mína krásnou modlitbu „Zdaž se obláček zakryje,\nz nížto dech pravé zbožnosti vanul. Vypočetše takto\nkrásné vlastnosti její upozorňujeme slečnu toliko na\njednu vadu, před níž ji důtklivě a upřímně varujeme.\nJe to tak zvané tremolování (třesení) hlasu, ježto\nbezpochyby uní jakousi ouzkostlivostí před světlem lam-\npovým vzniklo; není-li tomu ale tak, máme za to, že\ntím vinen jest překypující cit, jenž v každém slovu po-\ncit náruživosti neb duševních aífektů vidí. Než vada\nta jest nepatrná a dá se lehce odstranit. Co se hry de-\nbulantky dotýče, byla na první představeni) velmi slušná\naž na některá jednotvárná gesta, kteráž delší routina\nodstraní. Slečna Medalova byla od přečetného\nobecenstva mnohokráte volaná a ku konci třetího děj-\nství věncemi odměněna. Velmi čacky počínal si pan\nBachmann, kterýž v prvním dějství jaksi churavým se\nbýti zdál. Dále však svůj překrásný tenor v úplné míře\nrozvinul a velké pochvaly došel. Neméně dostál své úloze\npan K. Strakatý (Kašpar), jenž skutečně co do hry a\nzpěvu ještě dosavád v této partii s mnohými závoditi\nmuže. Slečna Gaučová zpívala Aninku dosti slušně uči-\nnivši aspoň hlavním požadavkům zadost. Konečně dlužno\nse zmíniti o panu Schwarzovi a p. Petákovi, kteřížto bo-\nhužel v partiích jim nepříslušných vyniknouti nemohli a\npanu Eilersovi, jenž své partii platnosti dodal. Návštěva\nbyla nesmírně četná. Orchestr hrál velmi precisně.\n— Koncerty sester Karoliny a Vir-\ngin e F ern i-ových. Juž vícekrát bylo mluveno v\něchto listech o virtuoskách na housle — o sestrách\ntF e r ni-ových, jakož i v nesmírném enthusiasmu, jehož\nse jim ve Vídni dostalo, avšak dosud podavali jsme to,\nčehož jsme se jen z novin dočtli. Teprv ve čtvrtek dne\n10. února poskytla se nám příležitost, že jsme je v sta-\nvovském divadle v prvním koncertě slyšeli. Slečny\nFerniovy jsou pravé dcery italské s černými vlasy a ji-\nskřícíma černýma očima, as 21 neb 23 let čítající. Před-\nnášely velkou fantasii na motivy z opery „Dcera pluku\"*\nod Alarda (Karolina). Duo concertante od Alarda (obě\nsestry), Air varie od Beriota (Virginie) Carnevale di Ve-\nnezia\" od Ernsta (obě sestry). První dojem, jakéhož u\nobecenstva svou hrou zbudily, byl velký, ačkoliv dodati\nmusíme, že pověst hru jejich mnohem více rozšířila\nnež jak jsme ji skutečně našli. Ze všech skladeb roznítil\nnejvíce četné obecenstvo Karneval Benátský, v němžto\nobě slečny skutečně velkou bravourou, sestersky sympa-\nthetickou souhrou těch nejtěžších passaží a ftageoletto-\nvých figurací úžasu zbudily. V druhém koncertě\ndne 12. února slyšeli jsme „Sononir de Haydn,\" fanta-\nsii od Leonarda (od Karoliny), „Hommage a Schubert\"\npro dvoje housle (od obou sester). Sedmý koncert od\nBeriota (od Virginie) a velké duetto pro dvoje housle\nod Alarda (od obou sester). Nejpřednější vlastnosti obou\nsester jsou: čistá, takřka kříštalová intonací, smělé a\npřec půvabné vedení smyčce a cituplný přednes s pří-\ndechem sentimentalnosti. Jejich tou není silný, ba mno-\nhem slabší, než ton B, Br o ošilo vy neb sester Ne-\nrudových; avšak ton jejich chová v sobě vzláštní\nlahodnosť- Obě slečny byly od čelného obecenstva mnoho-\nkrát volány a velkým potleskem odměněny* Méně skvě-\nlého výsledku dosáhly obě sestry v třetím koncertu\ndne 14. února, jehožto program byl následující: Duetto\npro dvoje housle od Dancly (Virginie a Karoline), Me-\nlancholie pastorální od Prumea (Virginie), Mediiace na\nmotivy ze „Stradelly\" pro dvoje housle (obě sestry),\nKoncert od Mendelssohna pro housle (Karolina) a Kar-\nneval Benátský (obě sestry). Z koncertů předešlých\npoznali jsme, že programy jejich nevynikají právě zda-\nřilou volbou; teprv třetího večera přišel konečně klas-\nsický kus do programu a sice přednášela Karolina Men-\ndelssohnfiv koncert z části s bravourou, avšak nedodala\nmu té platnosti, jak toho skladba požaduje, vzláště po-\nslední větu vzala virtuoska v překot rychle, tak že pas-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3815, "texte": "saže ve finále cistě a jasně vystoupili. V ostatních\nskladbách osvědčily obě sestry svou virtuositu až na ně-\nkteré nezdařilé flageolettové tony, čehož bez pochyby\nvysoká temperatura příčinou byla. V karnevalu Benát-\nském dostoupili koncertistsky velkého stupně technické\nsběhlosti, a však nedosáhly až dosud té závratné výše,\njako Laub, Vieuxtemps a Bazzini. Ostatně musíme po-\ndotknuti, že konceriistky výborně přednášejí kusy je-\nmného a sentimentálního charakteru, ježto brillantními\narabeskami ověnčeny jsou. O tom jsme se přesvědčili\nve čtvrtém koncertu, kterýž se dne 16. února odbýval.\nHrály Fantasii pastorále na motivy z opery „Richard\nLvísrdce\" Homage a Schubert, Fantasii na „Sehnsuchts-\nwalzer\" od Schuberta (nikoliv od Beethovena) a Car-\nneval de Paris. Co se karakteru obou sester dotýce,\nvyluzuje Karolina z houslí raznější ton než Virginie, co\nzatím tato více cituplným a sympatheíickým přednesem\nvyniká. Souhra obou však je znamenitá. Tony obou zdají\nse, že z jedné duše a z jednoho srdce se prýští; pre-\ncisnosf a uhlazenosť souhry a stejnost tonů je podivu-\nhodná. Tohoto večera vynikly obě sestry nejvíce v Car-\nnevale de Paris, v němžto svými flageolettovými passažemi\nobecenstvo k hlučné pochvale roznítili. Slovem, sestry\nFerniovy patří k těm nejlepším virtuoskám na své\nnástroje.\nSlovutný náš skladatel kostelní pan Václav Ho-\nrák, dostal z Vídně čestný návrh, by složil sla-\nvnostní mši k sekundiění slavnosti kanovníka pana\nTreibera v Himburku blíž Vídně. Pan V. Horák při-\njal návrh tento, a ještě tento rok uslyšíme nové dílo\nz výborného péra našeho výtečníka.\nPan Antonín Heinrich, český skladatel, jenž\npřed rokem z Ameriky do své vlasti přišel, složil za\nsvého pobytí v Praze dvě velká symfonická díla : první\npod jmenem „ All i a n c í obou zeměkoulí,\" pak\n„Skála PÍ y in o uth ská\" ěili přistání poutníků\nv nové Anglii r. 1620, ježto, jak jsme se přesvědčili,\nvelkou fantasii a charakteristiěnou instrumentací vy-\nvynikají.\nv\nPan Antonín Vovors ký, Cech a tenorista při\ndivadle v Štětině engažován jest od dvorní intendancí\nv Berlíně na 5 let co tenorista s následujícími výmin-\nkami. První rok obdrží pan Vovorský 2500, druhý 3000,\ntřetí 3500, čtvrtý 4000 a pátý rok 5000 tolaru ročně.\nZa každou jednotlivou hru dostane první rok 6, druhý\n8, třetí 10, čtvrtý 15 a patý rok 10 tolarů honoráru.\nV pravdě skvělý to honorár, jakéhož se málo kterému\nucenci dostane.\nJeden z nejzajímavějších koncertů letošní koncertní\nsaisony bude as koncert ku prospěchu Akademického čte-\nnářského spolku, jenž se dne 20. března odbývati bude.\nProgram bude obsahovati, buď nové, buď zde ještě ne-\nslýchané skladby od slovanských toliko s kladate-\nlňv, a sice budou dávány ouvertura k ruské opeře\n„Život a Cára\" od G1 i n k y (ponejprv), ouvertura\nk opeře „Anna von Landskron\" od J. Aberta (po-\nnejprv), Alfred, symfonie od L. Procházky (1\nvěta) jejížto základem jest báseň Alfred od V. Hálka;\nsbor od K. Slavíka (nový). První cenou ob-\ndařen ý kvartett od Hynka Pally (poprvé). Co\nsólisté účinkovat budou slečna Heinz o v a deklamací,\nslečna Mickova přednesem dvou ceských písní J. L.\nLukeš přednesem národních písní; dále provede p.\nRed. Šimák sonátu od Ch. Wehle (poprvé) a pan\nSla h sk ý piecu pro housle.\nNové hudebniny. Nákladem činného ob-\nchodnictví v musikaliích Krist ofa a Kuhe v Praze\nvyšlo několik zdařilých tanečních kusů, které milovníkům\nTerpsichory, a venkovským orchestrům v nynějším case\nvítány budou. Jsou to: Prager Esmeralda polka od\nV. Lucké ra, La petite Coquette, polka tre m-\nbla nt e od Ch. Pisli ng a, Orphelia quadrilla\nod Luckera, která cenou obdařena byla. Mimo tyto vyšly\nv dotčeném obchodnictví. Souvenir de Hirschenstein\nfantasie pro piano od F. Jáchymka, pak „Dvanáct\nněmeckých písnía od téhož skladatele, z nichžto vyšly\n„Das bose Luftchen\" a „Die trage Spinnerinn,\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.2", "titre_corps": "(K. A.) Hlinsko, dne 12. února. Při dnešních", "titre_sommaire": "(K. A.) Hlinsko, dne 12. února. Při dnešních", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.7", "debut_caractere": 3817, "fin_caractere_exclue": 4854, "texte": "(K. A.) Hlinsko, dne 12. února. Při dnešních\nslužbách Božích jsme slyšeli opět jednu z novějších\nskladeb provozovali, totiž mši Fůhnerovu do C-dur.\nProvedení bylo, oceníme-li zdejší zevnější poměry,\nzdařilé. Vždy s radosti slyšíme zdařilé provádění\nskladeb hudby kostelní, neboť takto prospíváno dvojímu\núčelu, totiž k pěstování hudby a ku povzbuzení citů ná-\nbožných. Zajisté jest zdařilá hudba kostelní pravou ozdo-\nbou obřadů církevních a mocným prostředkem ku pě-\nstování pravé zbožnosti. Večer jsme zde měli zábavu\nhudební v hostinci u „Zlatého Lva.a Slyšeli jsme opětně\nmilené ctverzpěvy české. Mezi mnohými vynikaly hlavně\n„Zastaveníěko44 od pana Horáka, jež co příloha k stat-\nnému Daliboru vyšla, pak „Proč se upejpáte\" atd. Velké\nobliby došly ctyrzpěvy geniálního Jelena: rázný a ka-\nrakteristický „Vesele zní náš český zpěva velebný\n„Když k nebesům44 a něžný „Láska synovská.\" Ctver-\nzpěv rozehřál obecenstvo. Ne méně mile působila píseň\n„Kde domov můj\" krásně přednesená. Následovalo více\njiných, neb méně vynikajících čísel,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.3", "titre_corps": "Frankfurt. Dne 8. t. m. uspořádal p. Alex.", "titre_sommaire": "Frankfurt. Dne 8. t. m. uspořádal p. Alex.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.7", "debut_caractere": 4856, "fin_caractere_exclue": 5834, "texte": "Frankfurt. Dne 8. t. m. uspořádal p. Alex.\nDreyschock koncerty v němž Mendelssolinňv koncert\nG-moll, prádelní píseň od téhož skladatele, pak svou\nrhapsodii a koncertní kus od K, M. Webra přednášel.\nBáječnou svou technickou sběhlostí okouzlil veškeré obe-\ncenstvo a byl m n o hokrát e hlučné volán. Pan Alexand.\nDreyschock odebral se do Lipska, kdež v koncertě „Ge-\nwandhausu\" dne 17. t. m. hráti bude.\nKarlsruhe. Dne 31. ledna hrál známý pianista\na skladatel A. Goria u vévodského dvoru, a líbil se tak,\nže brillantní prsten od vévody obdržel.\nMannheim. Zdejší hudební jednota vypsala cenu\n9 dukátů za nejlepší s ona t u pro cello a kla-\nvír. Lhůta k zaslání prací určená jest do posledního\nlípna (července) tohoto roku.\n(V. T.) Milán. Poněvadž první polovice maso-\npústní slagiony byla již uplynula a my se nyní na za-\nčátku druhé polovice nacházíme, musím Vám , jakožto\nčlověk pořádek milující hnedle z počátku přehled po-\ndati všech oper od 20. prosince m. rt v divadle „alla"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3682, "texte": "Scala\" provozovaných. Dávajít se v této stagioně i\nv divadlech „Cannobiana\" a „Radegonda\" opery; zaují-\nmají ale vždy jen podřízenějšího místa, když jest „Scala\"\notevřena a pouze dle toho divadla možná vždycky poznat,\nna jakém stupni se dramáticko-hudební umění snad\nv celé Itálii nachází. Začátek byl tedy učiněn novou\noperou od Villanis-iho nazvanou „Vasconcello.\" Obe-\ncenstvo „alla scalla\" nemiluje nepatrnosti, pročež musel\n„Vasconcello\" po třetí produkcí z repertoirň zmizet. Na\nto následovala klassická opera „Semiramide.\" Mistrovské\ntoto dílo znáte, pročež není třeba dálších o něm slov\nšíři ti. Hlavní úlohy Serniramidy a Arsace byiy v rukou\nsester Marchisiových: Charlotty a Barbary. Sestry Mar-\nchisiovy jsou nový fenomen na obzoru uměleckém, jich\nzpěvem se dala Semiramis nejobJíbenější operou až po-\nsud celé stagiony, ne pochvaly a potlesky, nýbrž bouře\nse při jejich vystoupení strhují. Přelíbezné a ohebné\nhlasy, překvapující kolloratura a největší jistota a pre-\ncisnost v přednášení jsou vlastnosti, jimiž sestry M. kaž-\ndého posluchače okouzlejí; hlavně vynikají spolu duet-\ntami Tak dokonale umělecký výtvor, jaký tyto zpěv-\nkyně duettem v 11. jed. Serniramidy podají, neslyšel jsem\nještě nikdy a nikde. Bohužel jen, že matička příroda\nobě tyto sestry, co do osobnosti nepříznivě obmyslila,\npročež jim heroická representací nemožná jest. Hlas ale\na škola jsou u obou sester v dokonalosti spojeny a jich\nzískáti pro tuto sta gi onu, jest pro ředitelstvo divadla\nživotní otázkou, neb na nich spočívá nyní provozování\nnejoblíbenějších oper, s nimi se uspokojuje kritika a obe-\ncenstvo Scaly. Na Semiramidu následovala nová opera\nVerdiho, „Simon B o cca negr a.\" Ve Venezii učinila\ntato zpěvohra největší furore, v Miláně nejúplnější fiacco\na předce byly nejhlavnější úlohy tam a tu v těchtýž ru-\nkou, totiž paní Bendazziové, a pana Ronconiho. Onano\nzačala křikem svým operu kazit a tento dokonal, co\nještě zbývalo a výsledek byl skandál, jakových se na-\nšinec v Itálii zhrozí. Italian povznáší v nebesa neb šlape\nv prach, a poněvadž sgra. Bendazziova co prima donna\nangažovaná za sestrami Marchisiovými pokulhává, mu-\nselo se jí to v této opeře makavě dokázat; p. Ronconi\nnic neumí, a tím padla i celá opera, ac iv celku do-\nbrá. V tom leží příčina rozdílu mezi Venezii a Milánem,\nZdejší casopisectvo horší se na urážku Verdimu učiněnou\na varují obecenstvo před takovýmto počínáním neb i\nRossini proto nazval Itálii „patria ingrata\" a odešel do\nPařiže, což prý i Verdi učinit může. Opera S. Boc-\ncanegra se tedy hnedle opakovati nesměla a byla uve-\ndena Norma. Sestry M, okouzlely v duettách v I.a 11.\njednání obecenstvo; toto jásalo, ac se mi Charlotta M. co\nNorma titěrnou zdála, ale byla předce náhrada a pomoc\nv nouzi; bujné obecenstvo ale v zanícení spňsobilo v di-\nvadle skandál politický a provozování Normy bylo zaká-\nzáno. Až ke konci polovice stagiony si pomohla impre-\nsa „Seiniramidou.\" Pro druhý běh jsou oznámeny opery:\n„Marie de' Ricei,\" nová skladba od Ferd. Asioli-ho, „il\nDuca di Scilla\" též nová od Petrelly, skladatel opery\n„Jone\" a konečně „il erociato in Egitto\" od Mayerbera.\nVčera se dávala „Maria de' Rieci\" a praví se mi, že\npořádně propadla, poněvadž prý jest plná reminiscencí a\nplagiátu, dokud jsem ale operu sám neslyšel, nechci\nVám úsudky cizí psáti. Donesl jsem tedy, co jsem byl\ndlužen a budoucno něco o věcech běžních.\n\\\nT urin, Také zde dávány budou večerní zábavy\npro komorní hudbu. Program obsahuje trio od Spohra\nquartett od Beethovena a sextett od Onslova.\nVide ň. Ku konci února uspořádá pianista pan\nRudolf Willmers v Seuffertově sále cyklus hudebních\nvečerních zábav, v nichžto klassická a moderní hudba\nse provozovat bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.4", "titre_corps": "Vyznamenání. Fr. J. Fétis, zroz. 1784 a od", "titre_sommaire": "Vyznamenání. Fr. J. Fétis, zroz. 1784 a od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 3684, "fin_caractere_exclue": 4288, "texte": "Vyznamenání. Fr. J. Fétis, zroz. 1784 a od\nr. 1833 ředitel Bruselského konservatoria, zvolen jest\nod krále Belgického za komandéra řádu dubové koruny.—\nV posledním generálním shromáždění Nizozemské jednoty\nk zvelebení hudebního umění zvoleni jsou za záslužní\ncleny: R i ch. Wagner a Gust. Flugel, za dopi-\nsujícího úda K, Reinthaler z Brémy. J. V. velko-\nvévoda Arnošt Saso-Koburgský daroval J. J, B ottovi,\nkapelníku v Meininkách medalii pro vědu a umění.—\nVévoda Hessenský daroval záslužní medalii dvornímu\nkapelníku Schindelmeiszerovi, řediteli hudby Man-\ng oldovi a koncertnímu mistru Aug. Millerovi."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 4290, "fin_caractere_exclue": 4301, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.7.5.1", "titre_corps": "(Původ Haydnova menuetta za vola, Ochsenmenuett).", "titre_sommaire": "(Původ Haydnova menuetta za vola, Ochsenmenuett).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 4303, "fin_caractere_exclue": 5570, "texte": "(Původ Haydnova menuetta za vola, Ochsenmenuett).\nJednou navštívil Haydna jistý řezník, jenž pro hudbu Haydnovu ve-\nlice zaujat byl. Vstoupiv do pokoje, pravil k Haydnovi upřímné\na dvorně: »Pane, vímť dobře, že jste láskavý a účinný pán?\nobracím se tedy k Vám se vší důvěrou. Vy jste ve všech dru-\nhách hudby výtečné věci provedl, Vy jste první mezi všemi\nskladateli. Avšak zvláště libí se mi Vaše menuet ty. Mámí za-\npotřebí veselého, pěkného a zcela nového menuettu k svatbě mé\ndcery, která se tyto dni siaviti bude. Nemohu se na nikoho lep-\nšího obrátiti než na znamenitého Haydna. Dobromyslný Haydn\nusmívaje se při těchto nových poklonách slibil mu menuett na\npozejtří. Řezník přišed určený den vzal si s radostí as díkem\nskvoslný ten (o dar. Po nějakém case slyší Haydn jakýs sumot\nnástrojů, naslycháť a myslí že poznal svůj menuett. Přiblíživ se\nk oknu, vidí krásného vola s pozlacenými rohy věncem a\npcntlemi zdobeného a kolem něho kocující orchestr. Řezník jde\nna horu děkuje ještě jednou slavnému muži, konce řec svou\ns těmi slovy : Domnívám se, že já co řezník svou uznalost za\ntak krásný menuett patrněji na jevo dáti nemohu, než když\nVám přivedu nejkrásnějšího vola. Řezník doléhá tak dlouho na\nHaydna, až len dojat jsa upřímností a vděčnosti voia přijal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 5572, "fin_caractere_exclue": 5936, "texte": "Listárna.\nPanu T. v Ch. Opět vyšel nový se-\nkladem činného nakladatele Kobera aMarkgraía\nv Praze, jenžto výborné rytiny obsahují, a sice Zří-\nceniny Jenšteina, Staré hradby města Sla-\nného a Socha sv. Václava. Text k tomuto skvostnému\na přec lacinému dílu je od F. B. Mikovce. P. A.\nvH. Vyjde později.— P. A. Ven ... v R. První čtvrt-\nletí „Dalibora\" je rozebráno."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-02-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-02-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslo přiložena jesť notová příloha č. II, obsahující písně od L. Procházky, K. Slavíka a V. Zavrtala.", "titre_sommaire": "K tomuto číslo přiložena jesť notová příloha č. II, obsahující písně od L. Procházky, K. Slavíka a V. Zavrtala.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "debut_caractere": 5938, "fin_caractere_exclue": 6049, "texte": "K tomuto číslo přiložena jesť notová příloha č. II, obsahující písně od L. Procházky, K. Slavíka a V. Zavrtala."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.1", "texte": "Mocnost lásky.\nF. Pk. Dobřen.\nJak krásný je ten boží svět,\nta květuplná báně,\nna jejíž klenbě za oběť\nplá v modru lampa Páně.\nA táto lampy žhavá zář,\nta vniká v srdce hloubí,\nneb svítí v nebi před oltář,\nkde anjelé se snoubí.\nA proto vše, co pod sluncem,\nse lásce pokořuje,\na ona zas tu mrtvou zem\nnám v nebe proměňuje !\n\nStejný žel.\nA. S.\nI*roc tak z rána želíš\nmalinký ty ptáčku ?\nhlásek tvůj zní trudně\njak ten umíráčku.\nOpustila snad tě\ndružka milá v bolu?\nzaplač ptáčku, zaplač,\nbudem plakat spolu.\n\nSlovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n(Pokračování.)\nStrauss byl ostatně tak šťasten, že inu jeho fanta-\nsie až do posledních dob života věrnou zůstala, jeho\nnejpozdnější práce obsahují ještě mnoho půvabných\ntahů, roh hojnosti jeho melodií byl skutečně nevyčer-\npatelný. Právě tu se osvědčuje jeho originálnost, a to\npodává důkaz o moci jeho talentu, že ani italské\noperní nápěvy Belliniov-a a Donizzettiova směru, jenž\ntenkráte ve Vídni con fanatismo přijat jest že ani\nsentimentalnost Prochových milostných písní naň nija-\nkého vplivu nemela. Nezpůsob cizí motivy a zvláště\noperní melodie k tanci zpracovali, nezpůsob ten ovšem\nhlavně Straussem ve zvyk uveden, *) avšak on se ne-\nodvážil sáhnouti po něčem vyšším a vznešeném. Vzav\ndo svých valčíků „Cacilienwalzer\" (op. 120) motiv va-\nriační z Beethovenovy sonáty (op. 47) měl dosti zdat-\nnosti ve věci, že na titulu nikoliv Beethovena, nýbrž\nBeriota jmenoval. (Beriotovo „Tremolo\" je zosnováno\nz tohoto themata) a docela se o tom nezmínil, že tam\ntaké přichází myšlénka z finále Beethovenovy sonáty,\njížto k valčíku užil. K jeho prvějším valčíkům na\noperní motivy patří „Zampawatzer,\" „die Bajaderen,-\nwalzer\" a „die Robertklánge\". Podivuhodné jest, že\nv jeho „Bajaderenwalzer\" příbuznost Auberových **) a\nStraussových nápěvů do očí bije. První arie soudce\nOlifura je na př. malými a však obratnými změnami po-\nužita a mohla by v této podobě za Straussův origi-\nnální motiv platiti. Při těchto arranžovaných věcech\njest obratné uspořádání cizích melodií záslužné.\nPodivuhodný v pravdě je způsob, jak Strauss sku-\ntečně velmi jednotvárný valčíkový rhytmus obratným\nuspořádáním melodie mnohonásobit dovedl, aniž by\njej jakkolivěk setřel. Zde vyznačují jednotlivé tóny\npizzicatem první taktní čtvrt, tu vybleskne na špatné\ntaktní části trillek, onde se vrhají kružité figury do\nhloubky, zde zaznívá nešený zpěv atu se pozvukem,\njemužto nic nenásleduje , tropí čtveračivosf. Bril-\nlantní instrumentací tomu též něčehož přispěje.\nJest plná a silná, nebof musí proniknouti šírým taneč-\nním sálem a přehlušiti šumot tancujících a tlachala;\n\n*) Podobné jednotlivosti přicházely juž dříve na př.\n„Die Alpenkonig- und Millionarwalzer\" od Biabel-\nJiho. Jistý Racz udělal valčíky z motivu Aube-\nrovy „Němá z Portici.\"\n**) Že v pozdějších operách Auberových toliko taneční\nrhytrny panují, jest známo. Gottschalk Wedel (W.\nz Waldbruhlu) se o tom v Schumannově časopisu,\nsvazek IX, str. 136 ve svém psaní na Jana Strausse\nsatyricky vyjádřil."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.2", "texte": "avšak ona jest ve svém způsobu jemná. Čacké\nnadání Straussovo co houslista neslo to nejlepší ovoce.\nSmyčcový kvartett ve své bohaté vyznačlivosti, ve své\npůvabné pohyblivosti má první slova; v plesním choru\npřistoupí dechové nástroje, a majíce své slovo násle-\ndují a nápodobují to, co byl kvartett provedl v roz-\nhodných okamžikách připojí se k nim otřásající síla bi-\ncích nástrojů. Převládání smyčcového kvartettu pojišťuje\nz větší části těmto tancům vzácnou podstatu. Strunní\nnástroje jsou vlastně vzdělaným národem jsouť Re-\nkové orchestru naproti idillickým pastýřům a orien-\ntálním národům dřevěných nástrojů naproti bojovným\nkmenům trub, rohů a posaunů a naproti barbarským\ntlupám ofikleid, bombardonů, tureckým bubnům, a t. d.\nKdyž se Strauss v nápěvích vynalézavým a v rhytmu\ngeniálním osvědčil, patřila přec harmonie méně do jeho\noboru. On zná obratně vládnouti tím, co k oživení\ntance a co k lehkému nastínění melodií náleží co\ndále sahá, to jesf mu neznámé, to jesf mu terra in-\ncognita.\nÚvodní věty k jeho valčíkům jsou nad míru chu-\ndobné, nudné a prozrazují skorém takt za taktem roz-\npačitou neobratnosf ; avšak v celku je harmonie dosti\nčistá a skromná, toliko jedenkráte nemane se v jeho\nskladbě „Elisabethwalzer\" op. 71, neodůvodněná hrůzná\nrána přes koleno zlomeného přechodu k vypočtenému,\na však nikolivěk šťastnému účinku.\nMezi tím, co Strauss na vrcholí své slávy stál, vy-\njela vrtkavá vládkyně móda okolo r. 1839 na\njevo s drahně juž zapomenutou bývalou „quadrille\nfrancaise.\" Strauss se výtečně vní vyznal; jeho quadrilly\nneustoupí žádným způsobem jeho valčíkům. Jeho první\nskladba v oboru tomto „die Wiener Carnevalquadrillen\"\nznamenány jsou číslicí op. 124. Jejich karakter jesf,\njak to vznešeným quadrillám, tancům to vyšších kruhů\nsluší a patří, také vznešený a nádherný, přitom veselý\na půvabný.\nCo zatím hudba francouzských quadrill více na\nprostý způsob starších kontredansů upomíná, utvořil\nStrauss ze 6 oddělení pantaleon, été, trenis a jak\nvšechna tato podivná jména znějí také tolik malých\nkarakterních kusů, kdež mezi 1, 3 a 6 pak mezi 2,\n4 a 5 jistého příbuzenství pozorovati možná, tak že\nonyno hlučné a skvělé ; tyto však jednoduché jsou\nonyno širší melodii mají, tyto však více z rychlých\nkrátkých nápěvních figur sestávati se zdají.\nStraussovy quadrilly staly se co do pojmutí a ka-\nrakterů vzorem jiných, bezčetných tanečních kusů té-\nhož druhu, kteréžto pak hudební tržiště zaplavily. Také\ncizí operní motivy přemincoval Strauss několikkráte na\nquadrilly sba lépe řečeno, nepřernincoval; nýbrž uspo-\nřádal z operních motivů quadrilly, nebo! Balféova „Ci-\nkánka\" a Flotowova „Martha\" byly pro uspořadaiele\nquadrill kouzelnou zemí, kdež kolem upečení zajíci bě-\nhají a pečení ptáci do úst lítají.\nOkolo roku 1837 vyskytl se jiný nový tanec, by\ncelý taneční svět procestoval. Bylať to polka, jejížto\npůvod čtenářům těchto listův znám jesf. První pochá-\nzela od Frant. Hilmara, učitele v Kopidlně. Strauss\njich také několik složil; avšak nepatřila! tak jako kva-\npík vlastně do jeho oboru, Tittl, Labický a jiní ho\nna tomto poli skutečně převýšili. Jedenkráte nalezl i\nsoupeře v m stru Spohru. Okolo r. 1834 vyšly u Has-\nlingera valčíky „Erinnerung an Marienbad\", od L.\nSpohra. Jsou! úplně Sporovské. Spojené střední\nhlasy, nejbohatší harmonie, bolně se usmívající, ušlech-\ntilé sentimentální melodie jsou toho důkazem.\nSvět se toliko divil nad tou domínkou, že podlé\nnich tančiti má. Konečně náleží Straussovi ještě pro-\nblematická zásluha, že byl první, jenž vlastní titulní\nV t\nnázvy tanečních skladeb všeobecně uvedl. Čísla opusů\ntěžce se pamatují a to tím hůře, když jich jo mnoho\nset. Slečna vstoupivši do hudebního obchodnictví, žádá\nvalčíky „die Vortánzer\" od Strausse, aniž by opus této\nskladby udala. Proč ? Vždyť nechce třikráte nahlídnouti\ndo své návěštní knížky a konečně chce se vystříci\nomylu, kdyby řekla: „Dejte mi valčíky op. 189.\" Tyto\ntitule neznamenají tedy vlastně vzato nic více, než\nkdyž loď k rozeznání od druhé „Sirénou\" neb „Plíska-\nvicí\" neb nějak jinak se jmennje. Strauss se alespoň\npři volení titulů nedopustil žádných absurdit (neshod-\nností), ba ano, užil větším dílem vhodných pojmeno-\nvání: „Prostředek proti spaní,\" „I za časů vážných ve-\nselým býti\" atd. Často poskytla místnost, kdež valčíky\nponejprv provedeny, neb osoba, jížto věnovány byly,\npříležitosti k pojmenování dotčených skladeb. Pošetilý\ntitul „der Tausendsappermentwalzer\" (op. 61) není jeho\nvinnou; jest výsledkem zlosování titulů při jistém\nplesů, kdež každý host návrh k pojmenování uči-\nniti mohl. Strauss vpadl i do programní hudby. Jeho\nkotilliony (op. 43) slují: „der Raub der Sabinerinnen\"\n(loupež Sabiňanek); obsahují, vstupní pochod, únosní\n(kvapík) a smíření (valčík), z čehož vidno, že četl\nStrauss Livia.\nKdyž Strauss zemřel, zemřela s ním větší čásf\nelektrisující síly jeho tanců. Týž vyzáblý bledý muž\ns mouřenínskými tahy byl vlastně Archaeus Faber\nsvého dobře vycvičeného orchestru. Když na svých\nhouslích buď ve skvělých místech vítězně zpoustou\ntonů pronikl, buď se smyčcem co vůdcovskou berlou\nrozkazovací pokyny dával, bylo viděti, jak jeho vlastní\nnápěvy jeho žíly trhají. Jeho pitvoření nebylo žádnou\naffeklací, on nemohl jinak. Jak řečeno, ukončil Strauss"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.3", "texte": "klassickou dobu taneční hudby osobně, tak jak ji sko-\nrém osobně representoval.\nAvšak svět nepřestal tančiti, a přál si nových kusů.\nJan Strauss (mladší) vystoupil na místo otcovo. Říkává\nse „heroum filii nequam\" (synové hrdinů uestojí za\nnic.) Zde se to nevyplnilo. Mladší Strauss zdědiv něco\ntalentu svého otce, složil mnohé pěkné taneční kusy.\nPoměr mezi otcem a synem jest asi jako u malířů mezi\nGiottem a Giottinem, pak mezi Palma vecchio a Palma\ngiovane, vzor stojí výše; avšak kopie není právě za-\ntemněna. Mezi tanečními kusy od Lumbye, Gungla na-\ncházejí se mnohé ve svém způsobu cenné a zdařilé\nkusy. Ano v Gunglových valčíkách „Tráume auf dem\nOceán\" (sny na oceánu) leží něco, což jen v roman-\ntických ouverturách od Mendelssohna nacházíme. Když\nv malebném úvodu lesnice první valčík troubili počne,\ncítíme cosi toužebného a jemně trudného, dále však\nprokukuje v nich ovšem jenom Strauss.\n(Dokončení.)\n\nDějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\nNení na tom dosti, když hudebník na svůj nástroj\nobratně hráti dovede a když mu svou technickou sběh-\nloslí a výtečným přednesem všude platnosti dodali sto\njest, důkladný a všestranně vzdělaný hudebník má znáti\nnejen dějiny, alebrž i vlastnosti a karakter svého ná-\nstroje. Hudební umění má v tom velký prostředek\nk mohutnému účinku, že nejen k rozličným dílům do-\ncela rozličných nástrojů užívá, nýbrž že k jednomu a\ntémuž dílu rozličných nástrojů užiti může. Avšak jak\nrozdílné jsou hudební nástroje ve svém karakteru, vý-\nrazu, objemu, ve své síle a podobnosti! Jak výdatné\na mnoho obsahující jsou některé, jak nuzné a obme-\nzené jsou na proti tomu jiné! K nejzajímavějším a\nnej dokonalejším nástrojům hudebním patří beze vší po-\nchybnosti housle, s jejichžto původem a karakterem\nlaskavé čtenářstvo seznámiti chceme.\nHousle,\npolsky skrzypce, rusky c.HpbMKa (skrypka), srksky\ng u s 1 e, slovensky g o s 1 i, illirsky g u s 1 e neb vi o-\nlina, francouzsky vi o 1 o n , italsky violino, ma-\nďarsky h e g e d ů.\nHousle jsou nejmenší ze všech nyní užívaných\nsmyčcových nástrojů. Vznik jejich zahalen jest hustou\nmlhou šedověkosti; avšak dle domnění zpytatelů musí\nstáří jejich velmi velké by ti. Bezpochyby povstaly pů-\nvodně z lyry, z nížto nejdříve viola s pěti strunami a\npak z této opět menší nástroje buď s dvěma, buď\ns třemi, buď se čtyřmi strunami utvořeny byly. Juž\nv 12.a 13. století stávalo houslí. Byiyť vzlášlě ve\nFrancii a Itálii tenkráte oblíbeny. Jongleurové*) a\nTroubadourové **) užívali jich k průvodu písní a zpěvu.\nBylyť juž tenkráte potaženy čtyřmi strunami a měly\nkromě tak zvaných otvorů F dole na ozvučné půdě\n(Resonanzboden) také dvě ozdobně vyřezané zvukové\ndírky. V Anglicku byly housle potaženy toho času vět-\nším dílem jen s dvěma, nejvíce třemi strunami, tak\ntéž iv Německu. Housle se čtyřmi strunami byly te-\nprv v 16. století všeobecně zavedeny a tenkráte dala\nse jitn táž podoba, v nížto je až po dnešní dobu na-\nvzdor všem opravám nalezáme. Y 13. a 14. století\nměla každá společnost' svého vůdce neb přednostu.\nKramáři, měřiči, básníci, řemeslníci všichni měli\nsvého krále, taktéž hudebníci. Mezi těmito podivný-\nmi královskými důstojnostmi udržel se tenkráte vedlé\nzbrojního krále nejdéle král houslistů. Jean\nChar mi 11 on, jenž za Filipa Krásného r. 1290 za\nkrále kejklífů v městě Troyesu zvolen byl, byl prý též\nprvním králem houslistův. Nápotom skveí se\nmezi králi houlistů hlavně Konstantin, kterýž r. 1657\n\n*) Jongleur (žonglér) od latinského jocus (hra)\nznamená kejklíře. Hlavní zaměstnání těchto kejklířu\nbyla hudba, od nížto se tenkráte v středověku při-\nrozeným způsobem méně požadovalo, než za našich\nčasů. Počet hudebních nástrojů, jichžto užívali, byl\nznačný. Za nejdůležitější nástroj platila u nich\nviola, nynější housle, na nížto se smyčcem hrálo,\npak harfa, citera, bubny, kastaůetty, monochord,\npíštala, lyra, rohy, posauny, trouby atd.\n**) Troubadourové sluli básníci 12.a 13. století, kteří\nprovencalskou řeci básnili. Avšak pojem tento není\ntímto dokonale vytknut; uebot i Jongleur ové\nužívali tétéž řeci, leč tito provozovali z poesie a\nhudby řemesla, co zatím Troubadourové uměleckou\npoesií se zanášeli. Také jest k pravdě podobno,\nže pod jmenem Troubadour se milostní básníci\nvyrozumívali. Básnění toto se považovalo, za\nčestné povolání; nebot i císařové a králové jim se\nzanášeli. Okolo roku 1140 nastala doba Trouba-\ndourů v jižním Francouzsku. Později nacházíme\ntroubadoury v horní Itálii v Catalonii a Aragonii\nve Španielsku, kteří tam v 13. století slynuli. Je-\nden z nejprvnějších a nejznamenitějších trouba-\ndourů byl z knížecího rodu, totiž : hrabě z Poi-\ntou (vys. Poatu) Vilém IX. (naroz. r. 1071), K\nněmu se připojili: císař Bedřich 1. Barbarossa, Ro-\nser z Neapoli, král Richard Lvísrdcc se svyin\nprovencalsky básnícím Blondclein , král Alfons a\nPeter z Arogonie atd. Z 200 Troubadouru, jejichžto\nbásně se uchovaly, jmenovati slušno : Šordella\nz Mantovy, Peyrolse, Bertranda z Lormu a Arnolda\nz Maraviglii atd."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.4", "texte": "zemřel. S Vilémem 11. zdá se, že toto hudební krá-\nlovství docela zašlo. Onen houslíř, jenž ponejprv hou-\nslím nynější malý tvar dal, byl prý testator Milánský\nokolo r. 1620. Co houslíři prosluli napotom bratři a\nsynové Amatio vé a mistr Stradivario (okolo roku\n1709) v Cremoně. Nástroje těchto mistrů prodávají se\naž dotud za 60, 80, 100 a více dukátů. V stejném té-\nměř čase vyznačil se Giuseppe Guarnerio (v 17. sto-\nletí) zhotovováním krásných houslí, pak Jakub Rainer\nv Tirolsku. Dle jeho výtvorů vzdělali se Matli F.\nScheinlein v Langenfeldu, jenž r. 1772 zemřel. Antonio\nGalbusera, vojenský komisař v Miláně vynašel housle,\npři jejichžto postranních vykroužkách ostré rohy chy-\nběly, jako při kytaře a byly prý velmi dobré, avšak ne-\nbyly sto starý tvar houslí utlačiti. Znamenití houslíři\nbyli dále : Wiliam Forster, Ginglioni, Guadayni, Popela\na Ruggieri. V novějším čase zasluhují chvalné zmínky\nBucher, Enzenberg, Ertel, Hindle, Slavík, Stauffer, Zelt—\nler a t. d.\nAž do r. 1680 bralo se na houslích toliko dvou-\nčárkované a aneb t>, anto hlas houslí přísně na objem\nsopránového hlasu obmezen byl, po roku 1690 sáhalo\nse juž do druhé applikatury čili polohy a první prst\nvložil se na % tak, že se třičárkované c dosíci mohlo.\nPozději rozšířila se applikatura ještě více.\n(Pokračování,)\n\nZ Krakova.\nStav hudebního vzdělávání v Krakově, ve Lvově a ve\nVaršavě. Ruch 111 uzycz 11 y. f Vincenc Go-\nraczkiewicz. Hudba kostelní. Soukromný zpěvácký\nspolek. Koncerty.\nPravda jesf, že Krakované jako všickni Slované\nvůbec milují hndbu a zpěv, leč že krásné toto umění\ntak málo nyní nachází zde vzdělanců, přičísti dlužno\nnedostatku přístupných ústavů hudebních a schopných\nučitelů hudby. Krakov má sice veřejnou školu hudební\nbursa muzyczna, kde se vyučuje zpěvu dramatic-\nkému a chorálnému, potom houslím a nástrojům fou-\nkacím, leč tato jinak dosti hojně nadaná škola neodpo-\nvídá účeli spanilomyslných zakladatelů svých a nepři-\nnáší přítomně pražádného ovoce. Byloby mnoho o tom\npsáti, v jakých rukou řečený ústav se nachází;\nleč poněvadž již vysoká vláda sama k němu svůj zře-\ntel obrátila, lze se nadíti že v krátce jak se to již\nstalo s mnohými jinými od dávna zanedbanými ústavy\nzdejšími i bursa muzyczna zúplna jiného dočká se\nzařízení. Soukromného ústavu hudebního nestává zde\nžádného, aby nauka hudby schopné mládeži třid chud-\nších mohla býti přístupnou, a tak celé umění hudby\nvynachází se v rukou soukromných učitelů, jižto\njestli jsou poněkud v hudbě vzdělanější jen u bo-\nháčů vyučují, kde často ani schopnosti není; lacinější\nzas učitelové ponejvíce samí velmi málo umějí, a tak\ncelá ta nauka hudby končí se obyčejně na mazurce\naneb na polce. Lépe stojí hudební umění ve Lvově,\nkde samí v. Stavové haličtí ujali se nyní školy hudební\npři tamnějsí Jednotě hudební založené a kde jesf zna-\nmenitý počet vzdělaných učitelů hudby. Ještě však\nna vyšším stupni nalezáme hudební vzdělání ve Var-\nšavě. Neb v tomto městě stává zvláštní hudební časopis,\njenž pod názvem „Ruch muzyczny\" již třetí rok\npod redakcí p. J. Sikorského vychází. Nalézají se\nv něm pojednání o hudbě a zvláště výborné recensí o\nhudebních představeních a skladbách a obrací též zře-\ntel svůj k hudebním zájmům pobratřených národů slo-\nvanských, jak jsme se o tom přesvědčili z článkův:\n„SI ow i anskie biesiady w Wiedniu, Piecd-\nziesi cioletnia rocznica konse rwato-\nryum Pragskiego, Slowo o piesniách lu-\ndow s lowian sk i ch\" i t. p. a v četných dopisech\nze všech právě větších měst polských často vzpomíná\no zásluhách našich krajanů o vzdělávání a zvelebování\nhudby tam pracujících. Měsíčně dostávají předplatíte—\nlové též dodatek notový.\nKde není svědomité nauky nemůže býti prav-\ndivého vzdělánu Nelze tedy diviti se zanedbanému\nhudebnímu vkusu zdejšího obecenstva a nejeden umě-\nlec dosti bolestně poznal to chtěje přichystati Krako-\nvanům klasickým dílem milou pochoutku. Proto též\njsou koncerty v Krakově velkou zvláštností. Přicestující\numělec obyčejně přinucen jest vystoupiti v divadle v\nčase polského aneb německého představení, což buď\ns velmi nepatrným aneb docela s pražádným užitkem\nspojeno není. Najmouti si redutní síň aneb jinou míst-\nnost a dáti koncert o sobě, na to může se osměliti\njen umělec, jemuž evropejská slává předchází, jináče\n\n*) A 111 at i byla znamenitá rodina houslíru v Cre-\nmoně ku konci 16. a na začátku 17. století. Tuto\nrodinu zakrývá dosuď neodkrytý závoj, neboť pa-\nnuje velký zmatek v křtících jmenech jednotlivých\nčlenu. Dle Fetiše byl Atidreas Amati první a nej-\nstarší oud rodiny, jenž v polovici 16. století živ\njsa tenkráte z violy vzniklé housle dělal a zakla-\ndatelem znamenité továrny na housle byl Jeho syn\nAntonio (nar. 1565, zemř. 1620) vedl se svým\nbratrem Jeronýmem obchod skvěle dále a docílil\ntoho, že se jeho továrna světoznámou stala. Z je-\njich továrny vyšly výtečně zbudované a krásně a\nbohatě zdobené housle, které pro krále Jin-\ndřicha IV. ustanoveny byly. Pod Nieolem, synem\nJeronýmovým ztratily housle na své dokonalosti a\npročež při kupování houslí od Amaliho jesť rádno,\nmíti na zřeteli periodu od r. 1590—1620, kdež\noba bratři Amatiové továrnu měli."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.5", "texte": "byloby to hrou náhodní a tak tedy obyčejně umělci\npřes Krakov jen přejíždějí übírajíce se bud do Lvova\naneb do Varšavy.\nV posledních dnech r. m. zemřel zde jeden vele-\nzasloužilý umělec hudební, jenž v mladších svých le-\ntech ku vzdělávání umění hudebního a zvláště ku zve-\nlebování hudby kostelní v Krakově velmi mnoho při-\nspíval Vincenty Goraczkiewicz varhaník a\nředitel choru při katedrálném kostele na zámku, bý-\nvalý senior hudební školy (bursy muzycznéj), učitel\nzpěvu kostelního a varhaníků, spoluoud učené společ-\nnosti Krakovské (T ovvarzystwa naukowego), jako\ntéž i čestný člen hudební jednoty v Kališů a ve Lvově.\nByl třetí téhož jména, jenž od r. 1747 až do r. 1858\npo sobě byli varhaníky a řediteli choru v staro-\nžitné bazilice Krakovské na Vavelu a jeden z nejslo-\nvutnějších hudebníků polských a věhlasný varhaník, o\nněmžto pěkné složil svědectví geniální umělec Liszt,\nkdyž ho byl v čase své návštěvy Krakova uslyšel a na\notázku, jakého jesf vzhledem na hudební schopnosti\njeho mínění, Krakovanům řekl: „Ani nevíte, koho\nmáte.\" V. Goraczkiewicz byl velkým milovníkem,\nzvláště hudby kostelní a věnoval právě celé své živo-\nbytí její službě a nauce shromáždčje okolo sebe schop-\nnou mládež, a vzdělávaje ji bezplatně; jeho péčí zbo-\nhatnul archiv kostelní na klasických dělách věhlasných\nautorů a vznešené nápěvy Cberubini-ho, Beethovena,\nMozarta a Hajdnů, jenž posud v Krakově sotva dle\njména známí byli, zavznívaly ke cti a chvále Boží v\nstarožitných chrámech Krakovských: Goraczkiewicz\nzůstavil po sobě též několik hudebních děl: 1) „Spiewy\nehoralne kosciola rzymsko-katolickiego,\" Krakow 1847\njenž velkého nabyly rozšíření po celé právě Polště;\n2) několik pěkných dílem vokálních, dílem figurálních\nmší, množství fug a praeludií na varhany; a 3) složil\nna fortepiano nápěvy k národním písním Krakovským.\nMimo to přeložil do polštiny vážné dílo Gottfrieda\nYebera „Theorie der Musik . .\n(Dokončení.)\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nZach se jen usmál a neodpověděl.\nNěkolik týdnů minulo. Zach se cvičil s nápadnou\nhorlivostí. Den trávil při varhanech, noc při studiích\ntheoretických a když den zkoušky se ustanovil, bylo\nmu bezpečně očekávati rozhodnou chvíli a pokojně do\nbudoucnosti hleděti.\nČím více se cvičil, čím více pracoval tím více i\nzápal k umění v něm vzrůstal. Procitnuly v něm nej-\nkrásnější předsevzetí pro budoucnost.\nBylo mu povědomo jak velké slávy mistrové vlaští\npo celé Evropě nejen sobě alebrž celému národu vla-\nskému získali i kterak lehký způsob jejich do všech\nvrstev umělectva i společenstva se vedral. Ale právě ten\nlehký způsob vlaský nebyl po Záchově chuti. On za-\njisté tušil, že hudba na vyšší charakteristický stupeň\ndojiti musí, a že nestačí, když ona se pouze do' šíře\nmelodie rozvine, alebrž pravá síla její že v tajemných\nhlubinách harmonie spočívá. Jemu také se vyjasnilo, že\nmyšlénkové prostředky, jakýmiž tenkráte hudba vládla,\nsotva z pokraje zřídel jejich se čerpali, aže pravé\npoklady umění na hladině se nejeví alebrž v nitru hlu-\nbin. Z takových přesvědčení vycházeje předevzal si\numění své k novým směrům uvesti a nové stránky jeho\nobjeviti, doufaje, že snaha jeho se nemine uznání a tím\nhudby milovným Čechům se čestné postavení vyzíská\naspoň ved 1 é Vlachův, ne-li časem i nad ně, my-\nšlénka-li jeho se ujme a štastně dále rozvine.\nMyšlénky to pravého umělce, záměry vřelého vla-\nstence hodny. Ale myšlénky i záměry takové se jen\nna plodné půdě a v příznivých okolnostech ujmouti\nmohou. I nejobělivější povaha, i nejvroucnější zápal\nnestačují k uskutečnění idey, kde se hlavních podmínek\nnedostává bezohledné spravedlnosti a ohnivé lásky\npro dobrou věc!\nMnoho mistrů a znatelů se na zkoušky v chrámě\nu sv. Víta sešlo ba i všickni ochotníkové hudby a valná\nčást jiných lidí se nevyloučila, neboť účastenství na ta-\nkových věcech bylo tenkráte větší nežli nyní, kde\nchladná a neplodná netečnost na nejvíc jen zíštnýrn\nzájmům hoví.\nNa ustanovený den se sešlo obzvláště mnoho lidí\nv chrámě svatého Víta, skutečných umělců, znalců, též\ni ochotníků všeho druhu, z čehož vysvítalo, že úča-\nstenství na záležitostech hudebních tenkráte obzvláště\nživé v Praze bylo a utěžující.\nMezi kandidáty byl ten neb onen nadějný, ale\nkdyž Zach se objevil, tu málo kdo pochyboval, že by\njiný ho předčil. Úlohy ku provedení byly nesnadné.\nPřednášel gra duále, fugy a p r ae 1 u die rozličných\nmistrů pak i vlastní skladby. Soudcové měli rozhodnouti\nnad schopnostmi hlásících se varhaníkův a komu nej—\nlepe obstáti bude, tomu se i vypsané místo do-\nstali mělo.\n(Pokračováni.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Čarostřelec, romantická opera ve 3\ndějstvích od K. M. Webra dávala se v české řeči\ndne 13. ve prospěch pana kapelníka Ed, Tauwitze\nv mžto ponejprv absolvovaná žákyně Pražského kon-\nservatoria, slečna Vilemina Meda 1 o v a vystoupila.\nPominouce mlčením děj této opery, jenž vůbec znám\njest, podáme toliko posouzení hudby a zminíme se trochu\nobšírněji o vystoupení nadané slečny V. Medalovy,\nLátka této opery, ježto se dávala dne 18. června 1821\nponejprv v Berlíně, vzatá jest ze života venkovského a\nbásník Bed. Kind dovedl jí výtečně užiti. Myslivecký\nživot se svými poetickými pověrami, tajemnoplný živel\nnočních strašidel v lese, předtušivé blouznění rusé my-\nslivcovy nevěsty, jížto po boku stojí půvabná naivnosť\nveselé Anežky, věřící nábožnost vše toto mocně účin-\nkuje na posluchače. A jak krásně pojal skladatel látku\ntuto, jaká bohatost myšlenek jeví se v této hudbě, jaká\nhojnost prajadrných melodií a harmonií vyniká z této\nmistrovské partitury a jak výborně dovedl skladatel vy-\nzkoumati tajemnoplnou řeč přírody a jí hudbou vyjá-\ndřiti! Juž při prvních tonech ouvertury cítíme, že se\nnacházíme v bujném a pyšném lese. K docílení tak\nvelkých účinků potřeboval Weber rozsáhlých scénických\na hudebně technických prostředků, než jak se jich\ndruhdy užívalo. Jmenovitě byl orchestr od téhož mistra\nznačně rozšiřen nejen užitím dvou párů lesnic a tří\nposaunň (neb těchto nžívalo se juž ve francouzských i\nněmeckých operách), alebrž jmenovitě novým, dokona-\nlým zacházením s jednotlivými nástroji hlavně s klari-\nnettem, lesnicí, violou, cellem ba i s bubny. Weber do-\ndal orchestru skvělosti a působivosti, o nichžto tenkrát\naspoň co se opery týče, ani ponětí neměli. To o cha-\nrakteristické hudbě K, M. Webra! Co se prvního vy-\nstoupení slečny Medalovy týče, o tom dlužno se nám\nopět jen chvalně vyjádřit', Slečna Medalova jeouc obda-\nřena pěkným zevnějškem může se za interessantní zjev\ndivadelní považovati. Její mezzosopran je půl druhé\noktávy zcela vyrovnalý sympathetický, zvonkovitý a vy-\ndatný. Hlas její jesť dobrou školou juž značně vytříben,\na má do sebe elastičnosti a ohebnosti k dokonalejšímu\nještě uhlazení. Dále dlužno se zmíniti o její čisté into-\nnací a vokalisací, kterýmiž to vlastnostmi se jen málo\nžaček zdejšího německého konservatoria honositi\nmuže. Všechny tyto vlastnosti soustředily se hlavně\nv recitativu „Jak sladce jsem spala44 a pak v násle-\ndující velké arii do E-dur, kterouž skutečně s hlubokým\ncitem as ohněm přednášela. Neméně zdařile provedla\nslečna Mína krásnou modlitbu „Zdaž se obláček zakryje,\nz nížto dech pravé zbožnosti vanul. Vypočetše takto\nkrásné vlastnosti její upozorňujeme slečnu toliko na\njednu vadu, před níž ji důtklivě a upřímně varujeme.\nJe to tak zvané tremolování (třesení) hlasu, ježto\nbezpochyby uní jakousi ouzkostlivostí před světlem lam-\npovým vzniklo; není-li tomu ale tak, máme za to, že\ntím vinen jest překypující cit, jenž v každém slovu po-\ncit náruživosti neb duševních aífektů vidí. Než vada\nta jest nepatrná a dá se lehce odstranit. Co se hry de-\nbulantky dotýče, byla na první představeni) velmi slušná\naž na některá jednotvárná gesta, kteráž delší routina\nodstraní. Slečna Medalova byla od přečetného\nobecenstva mnohokráte volaná a ku konci třetího děj-\nství věncemi odměněna. Velmi čacky počínal si pan\nBachmann, kterýž v prvním dějství jaksi churavým se\nbýti zdál. Dále však svůj překrásný tenor v úplné míře\nrozvinul a velké pochvaly došel. Neméně dostál své úloze\npan K. Strakatý (Kašpar), jenž skutečně co do hry a\nzpěvu ještě dosavád v této partii s mnohými závoditi\nmuže. Slečna Gaučová zpívala Aninku dosti slušně uči-\nnivši aspoň hlavním požadavkům zadost. Konečně dlužno\nse zmíniti o panu Schwarzovi a p. Petákovi, kteřížto bo-\nhužel v partiích jim nepříslušných vyniknouti nemohli a\npanu Eilersovi, jenž své partii platnosti dodal. Návštěva\nbyla nesmírně četná. Orchestr hrál velmi precisně.\n— Koncerty sester Karoliny a Vir-\ngin e F ern i-ových. Juž vícekrát bylo mluveno v\něchto listech o virtuoskách na housle — o sestrách\ntF e r ni-ových, jakož i v nesmírném enthusiasmu, jehož\nse jim ve Vídni dostalo, avšak dosud podavali jsme to,\nčehož jsme se jen z novin dočtli. Teprv ve čtvrtek dne\n10. února poskytla se nám příležitost, že jsme je v sta-\nvovském divadle v prvním koncertě slyšeli. Slečny\nFerniovy jsou pravé dcery italské s černými vlasy a ji-\nskřícíma černýma očima, as 21 neb 23 let čítající. Před-\nnášely velkou fantasii na motivy z opery „Dcera pluku\"*\nod Alarda (Karolina). Duo concertante od Alarda (obě\nsestry), Air varie od Beriota (Virginie) Carnevale di Ve-\nnezia\" od Ernsta (obě sestry). První dojem, jakéhož u\nobecenstva svou hrou zbudily, byl velký, ačkoliv dodati\nmusíme, že pověst hru jejich mnohem více rozšířila\nnež jak jsme ji skutečně našli. Ze všech skladeb roznítil\nnejvíce četné obecenstvo Karneval Benátský, v němžto\nobě slečny skutečně velkou bravourou, sestersky sympa-\nthetickou souhrou těch nejtěžších passaží a ftageoletto-\nvých figurací úžasu zbudily. V druhém koncertě\ndne 12. února slyšeli jsme „Sononir de Haydn,\" fanta-\nsii od Leonarda (od Karoliny), „Hommage a Schubert\"\npro dvoje housle (od obou sester). Sedmý koncert od\nBeriota (od Virginie) a velké duetto pro dvoje housle\nod Alarda (od obou sester). Nejpřednější vlastnosti obou\nsester jsou: čistá, takřka kříštalová intonací, smělé a\npřec půvabné vedení smyčce a cituplný přednes s pří-\ndechem sentimentalnosti. Jejich tou není silný, ba mno-\nhem slabší, než ton B, Br o ošilo vy neb sester Ne-\nrudových; avšak ton jejich chová v sobě vzláštní\nlahodnosť- Obě slečny byly od čelného obecenstva mnoho-\nkrát volány a velkým potleskem odměněny* Méně skvě-\nlého výsledku dosáhly obě sestry v třetím koncertu\ndne 14. února, jehožto program byl následující: Duetto\npro dvoje housle od Dancly (Virginie a Karoline), Me-\nlancholie pastorální od Prumea (Virginie), Mediiace na\nmotivy ze „Stradelly\" pro dvoje housle (obě sestry),\nKoncert od Mendelssohna pro housle (Karolina) a Kar-\nneval Benátský (obě sestry). Z koncertů předešlých\npoznali jsme, že programy jejich nevynikají právě zda-\nřilou volbou; teprv třetího večera přišel konečně klas-\nsický kus do programu a sice přednášela Karolina Men-\ndelssohnfiv koncert z části s bravourou, avšak nedodala\nmu té platnosti, jak toho skladba požaduje, vzláště po-\nslední větu vzala virtuoska v překot rychle, tak že pas-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.7", "texte": "saže ve finále cistě a jasně vystoupili. V ostatních\nskladbách osvědčily obě sestry svou virtuositu až na ně-\nkteré nezdařilé flageolettové tony, čehož bez pochyby\nvysoká temperatura příčinou byla. V karnevalu Benát-\nském dostoupili koncertistsky velkého stupně technické\nsběhlosti, a však nedosáhly až dosud té závratné výše,\njako Laub, Vieuxtemps a Bazzini. Ostatně musíme po-\ndotknuti, že konceriistky výborně přednášejí kusy je-\nmného a sentimentálního charakteru, ježto brillantními\narabeskami ověnčeny jsou. O tom jsme se přesvědčili\nve čtvrtém koncertu, kterýž se dne 16. února odbýval.\nHrály Fantasii pastorále na motivy z opery „Richard\nLvísrdce\" Homage a Schubert, Fantasii na „Sehnsuchts-\nwalzer\" od Schuberta (nikoliv od Beethovena) a Car-\nneval de Paris. Co se karakteru obou sester dotýce,\nvyluzuje Karolina z houslí raznější ton než Virginie, co\nzatím tato více cituplným a sympatheíickým přednesem\nvyniká. Souhra obou však je znamenitá. Tony obou zdají\nse, že z jedné duše a z jednoho srdce se prýští; pre-\ncisnosf a uhlazenosť souhry a stejnost tonů je podivu-\nhodná. Tohoto večera vynikly obě sestry nejvíce v Car-\nnevale de Paris, v němžto svými flageolettovými passažemi\nobecenstvo k hlučné pochvale roznítili. Slovem, sestry\nFerniovy patří k těm nejlepším virtuoskám na své\nnástroje.\nSlovutný náš skladatel kostelní pan Václav Ho-\nrák, dostal z Vídně čestný návrh, by složil sla-\nvnostní mši k sekundiění slavnosti kanovníka pana\nTreibera v Himburku blíž Vídně. Pan V. Horák při-\njal návrh tento, a ještě tento rok uslyšíme nové dílo\nz výborného péra našeho výtečníka.\nPan Antonín Heinrich, český skladatel, jenž\npřed rokem z Ameriky do své vlasti přišel, složil za\nsvého pobytí v Praze dvě velká symfonická díla : první\npod jmenem „ All i a n c í obou zeměkoulí,\" pak\n„Skála PÍ y in o uth ská\" ěili přistání poutníků\nv nové Anglii r. 1620, ježto, jak jsme se přesvědčili,\nvelkou fantasii a charakteristiěnou instrumentací vy-\nvynikají.\nv\nPan Antonín Vovors ký, Cech a tenorista při\ndivadle v Štětině engažován jest od dvorní intendancí\nv Berlíně na 5 let co tenorista s následujícími výmin-\nkami. První rok obdrží pan Vovorský 2500, druhý 3000,\ntřetí 3500, čtvrtý 4000 a pátý rok 5000 tolaru ročně.\nZa každou jednotlivou hru dostane první rok 6, druhý\n8, třetí 10, čtvrtý 15 a patý rok 10 tolarů honoráru.\nV pravdě skvělý to honorár, jakéhož se málo kterému\nucenci dostane.\nJeden z nejzajímavějších koncertů letošní koncertní\nsaisony bude as koncert ku prospěchu Akademického čte-\nnářského spolku, jenž se dne 20. března odbývati bude.\nProgram bude obsahovati, buď nové, buď zde ještě ne-\nslýchané skladby od slovanských toliko s kladate-\nlňv, a sice budou dávány ouvertura k ruské opeře\n„Život a Cára\" od G1 i n k y (ponejprv), ouvertura\nk opeře „Anna von Landskron\" od J. Aberta (po-\nnejprv), Alfred, symfonie od L. Procházky (1\nvěta) jejížto základem jest báseň Alfred od V. Hálka;\nsbor od K. Slavíka (nový). První cenou ob-\ndařen ý kvartett od Hynka Pally (poprvé). Co\nsólisté účinkovat budou slečna Heinz o v a deklamací,\nslečna Mickova přednesem dvou ceských písní J. L.\nLukeš přednesem národních písní; dále provede p.\nRed. Šimák sonátu od Ch. Wehle (poprvé) a pan\nSla h sk ý piecu pro housle.\nNové hudebniny. Nákladem činného ob-\nchodnictví v musikaliích Krist ofa a Kuhe v Praze\nvyšlo několik zdařilých tanečních kusů, které milovníkům\nTerpsichory, a venkovským orchestrům v nynějším case\nvítány budou. Jsou to: Prager Esmeralda polka od\nV. Lucké ra, La petite Coquette, polka tre m-\nbla nt e od Ch. Pisli ng a, Orphelia quadrilla\nod Luckera, která cenou obdařena byla. Mimo tyto vyšly\nv dotčeném obchodnictví. Souvenir de Hirschenstein\nfantasie pro piano od F. Jáchymka, pak „Dvanáct\nněmeckých písnía od téhož skladatele, z nichžto vyšly\n„Das bose Luftchen\" a „Die trage Spinnerinn,\"\n\n(K. A.) Hlinsko, dne 12. února. Při dnešních\nslužbách Božích jsme slyšeli opět jednu z novějších\nskladeb provozovali, totiž mši Fůhnerovu do C-dur.\nProvedení bylo, oceníme-li zdejší zevnější poměry,\nzdařilé. Vždy s radosti slyšíme zdařilé provádění\nskladeb hudby kostelní, neboť takto prospíváno dvojímu\núčelu, totiž k pěstování hudby a ku povzbuzení citů ná-\nbožných. Zajisté jest zdařilá hudba kostelní pravou ozdo-\nbou obřadů církevních a mocným prostředkem ku pě-\nstování pravé zbožnosti. Večer jsme zde měli zábavu\nhudební v hostinci u „Zlatého Lva.a Slyšeli jsme opětně\nmilené ctverzpěvy české. Mezi mnohými vynikaly hlavně\n„Zastaveníěko44 od pana Horáka, jež co příloha k stat-\nnému Daliboru vyšla, pak „Proč se upejpáte\" atd. Velké\nobliby došly ctyrzpěvy geniálního Jelena: rázný a ka-\nrakteristický „Vesele zní náš český zpěva velebný\n„Když k nebesům44 a něžný „Láska synovská.\" Ctver-\nzpěv rozehřál obecenstvo. Ne méně mile působila píseň\n„Kde domov můj\" krásně přednesená. Následovalo více\njiných, neb méně vynikajících čísel,\n\nFrankfurt. Dne 8. t. m. uspořádal p. Alex.\nDreyschock koncerty v němž Mendelssolinňv koncert\nG-moll, prádelní píseň od téhož skladatele, pak svou\nrhapsodii a koncertní kus od K, M. Webra přednášel.\nBáječnou svou technickou sběhlostí okouzlil veškeré obe-\ncenstvo a byl m n o hokrát e hlučné volán. Pan Alexand.\nDreyschock odebral se do Lipska, kdež v koncertě „Ge-\nwandhausu\" dne 17. t. m. hráti bude.\nKarlsruhe. Dne 31. ledna hrál známý pianista\na skladatel A. Goria u vévodského dvoru, a líbil se tak,\nže brillantní prsten od vévody obdržel.\nMannheim. Zdejší hudební jednota vypsala cenu\n9 dukátů za nejlepší s ona t u pro cello a kla-\nvír. Lhůta k zaslání prací určená jest do posledního\nlípna (července) tohoto roku.\n(V. T.) Milán. Poněvadž první polovice maso-\npústní slagiony byla již uplynula a my se nyní na za-\nčátku druhé polovice nacházíme, musím Vám , jakožto\nčlověk pořádek milující hnedle z počátku přehled po-\ndati všech oper od 20. prosince m. rt v divadle „alla"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590220-01.1.8", "texte": "Scala\" provozovaných. Dávajít se v této stagioně i\nv divadlech „Cannobiana\" a „Radegonda\" opery; zaují-\nmají ale vždy jen podřízenějšího místa, když jest „Scala\"\notevřena a pouze dle toho divadla možná vždycky poznat,\nna jakém stupni se dramáticko-hudební umění snad\nv celé Itálii nachází. Začátek byl tedy učiněn novou\noperou od Villanis-iho nazvanou „Vasconcello.\" Obe-\ncenstvo „alla scalla\" nemiluje nepatrnosti, pročež musel\n„Vasconcello\" po třetí produkcí z repertoirň zmizet. Na\nto následovala klassická opera „Semiramide.\" Mistrovské\ntoto dílo znáte, pročež není třeba dálších o něm slov\nšíři ti. Hlavní úlohy Serniramidy a Arsace byiy v rukou\nsester Marchisiových: Charlotty a Barbary. Sestry Mar-\nchisiovy jsou nový fenomen na obzoru uměleckém, jich\nzpěvem se dala Semiramis nejobJíbenější operou až po-\nsud celé stagiony, ne pochvaly a potlesky, nýbrž bouře\nse při jejich vystoupení strhují. Přelíbezné a ohebné\nhlasy, překvapující kolloratura a největší jistota a pre-\ncisnost v přednášení jsou vlastnosti, jimiž sestry M. kaž-\ndého posluchače okouzlejí; hlavně vynikají spolu duet-\ntami Tak dokonale umělecký výtvor, jaký tyto zpěv-\nkyně duettem v 11. jed. Serniramidy podají, neslyšel jsem\nještě nikdy a nikde. Bohužel jen, že matička příroda\nobě tyto sestry, co do osobnosti nepříznivě obmyslila,\npročež jim heroická representací nemožná jest. Hlas ale\na škola jsou u obou sester v dokonalosti spojeny a jich\nzískáti pro tuto sta gi onu, jest pro ředitelstvo divadla\nživotní otázkou, neb na nich spočívá nyní provozování\nnejoblíbenějších oper, s nimi se uspokojuje kritika a obe-\ncenstvo Scaly. Na Semiramidu následovala nová opera\nVerdiho, „Simon B o cca negr a.\" Ve Venezii učinila\ntato zpěvohra největší furore, v Miláně nejúplnější fiacco\na předce byly nejhlavnější úlohy tam a tu v těchtýž ru-\nkou, totiž paní Bendazziové, a pana Ronconiho. Onano\nzačala křikem svým operu kazit a tento dokonal, co\nještě zbývalo a výsledek byl skandál, jakových se na-\nšinec v Itálii zhrozí. Italian povznáší v nebesa neb šlape\nv prach, a poněvadž sgra. Bendazziova co prima donna\nangažovaná za sestrami Marchisiovými pokulhává, mu-\nselo se jí to v této opeře makavě dokázat; p. Ronconi\nnic neumí, a tím padla i celá opera, ac iv celku do-\nbrá. V tom leží příčina rozdílu mezi Venezii a Milánem,\nZdejší casopisectvo horší se na urážku Verdimu učiněnou\na varují obecenstvo před takovýmto počínáním neb i\nRossini proto nazval Itálii „patria ingrata\" a odešel do\nPařiže, což prý i Verdi učinit může. Opera S. Boc-\ncanegra se tedy hnedle opakovati nesměla a byla uve-\ndena Norma. Sestry M, okouzlely v duettách v I.a 11.\njednání obecenstvo; toto jásalo, ac se mi Charlotta M. co\nNorma titěrnou zdála, ale byla předce náhrada a pomoc\nv nouzi; bujné obecenstvo ale v zanícení spňsobilo v di-\nvadle skandál politický a provozování Normy bylo zaká-\nzáno. Až ke konci polovice stagiony si pomohla impre-\nsa „Seiniramidou.\" Pro druhý běh jsou oznámeny opery:\n„Marie de' Ricei,\" nová skladba od Ferd. Asioli-ho, „il\nDuca di Scilla\" též nová od Petrelly, skladatel opery\n„Jone\" a konečně „il erociato in Egitto\" od Mayerbera.\nVčera se dávala „Maria de' Rieci\" a praví se mi, že\npořádně propadla, poněvadž prý jest plná reminiscencí a\nplagiátu, dokud jsem ale operu sám neslyšel, nechci\nVám úsudky cizí psáti. Donesl jsem tedy, co jsem byl\ndlužen a budoucno něco o věcech běžních.\n\\\nT urin, Také zde dávány budou večerní zábavy\npro komorní hudbu. Program obsahuje trio od Spohra\nquartett od Beethovena a sextett od Onslova.\nVide ň. Ku konci února uspořádá pianista pan\nRudolf Willmers v Seuffertově sále cyklus hudebních\nvečerních zábav, v nichžto klassická a moderní hudba\nse provozovat bude.\n\nVyznamenání. Fr. J. Fétis, zroz. 1784 a od\nr. 1833 ředitel Bruselského konservatoria, zvolen jest\nod krále Belgického za komandéra řádu dubové koruny.—\nV posledním generálním shromáždění Nizozemské jednoty\nk zvelebení hudebního umění zvoleni jsou za záslužní\ncleny: R i ch. Wagner a Gust. Flugel, za dopi-\nsujícího úda K, Reinthaler z Brémy. J. V. velko-\nvévoda Arnošt Saso-Koburgský daroval J. J, B ottovi,\nkapelníku v Meininkách medalii pro vědu a umění.—\nVévoda Hessenský daroval záslužní medalii dvornímu\nkapelníku Schindelmeiszerovi, řediteli hudby Man-\ng oldovi a koncertnímu mistru Aug. Millerovi.\n\nDur a moll.\n\n(Původ Haydnova menuetta za vola, Ochsenmenuett).\nJednou navštívil Haydna jistý řezník, jenž pro hudbu Haydnovu ve-\nlice zaujat byl. Vstoupiv do pokoje, pravil k Haydnovi upřímné\na dvorně: »Pane, vímť dobře, že jste láskavý a účinný pán?\nobracím se tedy k Vám se vší důvěrou. Vy jste ve všech dru-\nhách hudby výtečné věci provedl, Vy jste první mezi všemi\nskladateli. Avšak zvláště libí se mi Vaše menuet ty. Mámí za-\npotřebí veselého, pěkného a zcela nového menuettu k svatbě mé\ndcery, která se tyto dni siaviti bude. Nemohu se na nikoho lep-\nšího obrátiti než na znamenitého Haydna. Dobromyslný Haydn\nusmívaje se při těchto nových poklonách slibil mu menuett na\npozejtří. Řezník přišed určený den vzal si s radostí as díkem\nskvoslný ten (o dar. Po nějakém case slyší Haydn jakýs sumot\nnástrojů, naslycháť a myslí že poznal svůj menuett. Přiblíživ se\nk oknu, vidí krásného vola s pozlacenými rohy věncem a\npcntlemi zdobeného a kolem něho kocující orchestr. Řezník jde\nna horu děkuje ještě jednou slavnému muži, konce řec svou\ns těmi slovy : Domnívám se, že já co řezník svou uznalost za\ntak krásný menuett patrněji na jevo dáti nemohu, než když\nVám přivedu nejkrásnějšího vola. Řezník doléhá tak dlouho na\nHaydna, až len dojat jsa upřímností a vděčnosti voia přijal.\n\nListárna.\nPanu T. v Ch. Opět vyšel nový se-\nkladem činného nakladatele Kobera aMarkgraía\nv Praze, jenžto výborné rytiny obsahují, a sice Zří-\nceniny Jenšteina, Staré hradby města Sla-\nného a Socha sv. Václava. Text k tomuto skvostnému\na přec lacinému dílu je od F. B. Mikovce. P. A.\nvH. Vyjde později.— P. A. Ven ... v R. První čtvrt-\nletí „Dalibora\" je rozebráno.\n\nK tomuto číslo přiložena jesť notová příloha č. II, obsahující písně od L. Procházky, K. Slavíka a V. Zavrtala."}]}