{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_sha256": "b67fbbf14c2ce81be905a9cbf655084c4023e69b572b0e0bc16b7d604fc7b544", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/03/01_01/bmtnabd_1859-03-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "49", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.1", "titre_corps": "Písnĕ.", "titre_sommaire": "Písnĕ.", "signature_source": "Adolf Heyduk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 370, "texte": "Písnĕ.\nAdolf Heyduk.\nI.\nKdybys milé děvče\nsedalo na trůnu,\ndal bych tobě dělat\nze zlata korunu.\nZ nejdražšího zlata,\nco mně v srdci svítí\na hvězdu života\ndo ní zasaditi.\nII.\nViděl jsem tě stále zkvítat\njako lilji v jaru milém\njako růži pozardělou,\njak violku v puku čilém.\nViděl jsem tě stále zkvítat\njak chudobku v světa pláni,\njako žely ve radosti,\njako naše milování."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "50", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "titre_sommaire": "Slovo o taneční hudbĕ. Podává doktor August Ambros.", "signature_source": "Red", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.1", "debut_caractere": 372, "fin_caractere_exclue": 2899, "texte": "Slovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n\n(Pokračování.)\nRozliční dilettanti, dilletantky, přednostové zahrad-\nních orkestrů, ředitelové vojenských kapel nepřestá-\nvají ostatně tanečních kusů poskytovati co jich zapo-\ntřebí jesf, a princ karneval nemusí se v ohledu tom\nnedostatku báti.\nDilettantňm můžeme tuto bezškodnou zábavu po-\npřáli, jesf skutečně lépe, když se proti polkám neb\nvalčíkům, než když se proti vyššímu druhu hudby pro-\nhřešují. Z tanců pro vojenské hudební kapelly dá se\npoznat' podivuhodným způsobem vliv zvláštního ob-\nsazení silně křiklavými, dílem obrovskými nástroji\nna fantasii skladatelovu. Zapotřebí na to pozor dáti.\nTance tyto mají větším dílem cosi surového a divokého,\na upomínají na Mexikany od Spontiniho. Proti vzletu\na ušlechtilosti Straussovy taneční hudby jsou to jen\nbarbarské výtvory.\nNetřeba podotýkati, že mazurky, polonaisy, val-\nčíky Chopinovy, v nichžto týž skladatel formy tance\nk vysoce poetickým charaklerističným kusům užil, ja-\nkož bravourní chromatický kvapík od F. Liszta a po-\ndobné komposice k taneční hudbě připočlěny býti ne-\nmohou. Také skladba K. M. Webra „Aufřorderung zum\nTanze,\" toliko podmíněně k nim náleží. Pravý nevy-\nčerpatelný zdroj poesie vři zvláště z nadmíněných ori-\nginálních mazurek Chopinových. Všechna možná rozpo-\nložení mysli, od nejhlubší melancholie až do rozpu-\nstilé svévole leží v nich, avšak všechna tato rozpolo-\nžení jsou do zvláštního romantického čarosvětla posta-\nvena 5 vše se zdá, jako by to z cizího světa k nám\nzavítalo.\nJak řečeno, nepatří vše toto vlastně do oboru\ntaneční hudby. Než dlužno se ještě zmíniti o „výjevu\nbálovém\" z fantastické symfonie od Hectora Berlioza.\nJako z podivných mlhových spoust vyniká v celé své\nskvělosti v úvodu půvabné valčíkové thema a když ko-\nnečně cella svůj kruhový tanec počnou, tuf ne-\nmožná odolali. V těchto a podobných skladbách na-\nbyla prostá taneční hudba ušlechtilosti a může za\numělecké dílo platiti.\n-Jí\n*\nDodatek. Ukončivše článek z obratného péra\npana doktora Ambrose, zmíníme se o vlastnostech,\njakýmiž hudba taneční vynikati má. Jeden z nejprvněj-\nšíoh požadavků taneční hudby, má-li účele svého dosíci,\njesf, že má sestávali z veskrz lehkých plynných, ne-\nhledaných libých, ale při tom i také ze zajímavých\nmelodií. Taneční melodie musí se sluchu líbiti; avšak\nnesmí do sprostoty upadnouti, a opětuje—li se, nesmí\numdlévali; musí zdáti se líbeznou a nehledanou, nesmí\nvšak z ní prokukovati nedostatek originálnosti. Dále\nmusí taneční hudba vynikati půvabnou harmonií a jme-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 764, "texte": "novitě dobře skupenými rhytmy, ježto od hráče řádněji\nznámkovány býti musí, než u jiných hudebních kusů.\nJako že každý skladatel s to není, dobrý taneční kus\nzhotoviti, tak též nedovede každý hráč, byť by výborně\nsvým nástrojem zacházeti uměl, taneční kusy předná-\nšeti. K tomu je zvláštní obratnosti a namáhavého cvi-\nčení zapotřebí. Není na tom že dle hudby přísně\ndo taktu tančíme ; hudha musí tanečníku chuti k tanci\ndodali, a jeho všechny pohyby tak podporovati, aby\ndocela zapomněl, že hudba je zde vlastně pro něho.\nPouhé držení taktu k tomu však dalece nevystačí. Nej-\nvětší karakterističnosf chovají v sobě národní tance\nČechů, Poláků, Rusů, Srbů, Rakušanů, Maďarů, Italianů\na Španielů, ano jsouf tak karakteristické, že se ani ná-\npodobniti nedají.\n\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "51", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.3", "titre_corps": "Dějiny a charakteřistika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteřistika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.2", "debut_caractere": 766, "fin_caractere_exclue": 5101, "texte": "Dějiny a charakteřistika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\nCo do karakteru jsou housle jeden z nejskvě-\nlejších nástrojů nejen pro svůj jasný pronikavý tón a\npro svou nesmírnou bravouru ve virtuositě, ježto se u\nnich vyvinouti dá; nýbrž také i proto, jelikož jsou\nhousle snad jediným nástrojem při němžto se úplné či-\nstoty tónů docílili může* Ano i enharmonické rozdíly\npři tónech dají se na houslích vyvěsti. Ovšem patří\nk tomu zvláště jemný a cvičený sluch, avšak toho má\nkaždý houslista nutně zapotřebí. Není ohebnějšího tónu\nnad tón houslí; všechny odlíčnosti (nuance) zvuku ity\nnejjemnější dají se na nich vyvěsti, pročež také všechny\ndruhy výrazu: vznešenost', naivnosť, vážnost, hrdinství\naž k vzdechuplné touze náležejí do jejich oboru. Housle\njsou nejvýmluvnějším nástrojem, co se na žádném ná-\nstroji provesti nedá, může se tóny houslovými jasně\nvyjádřit. Jest k víře nepodobné, co se na těchto čtyřech\nmalých střevových strunách , z nichžto nejhlubší g\nstříbrným drátem potažena jesf, provozovati dá.\nCo se instrumentace týče, dlužno podotknuti,\nže housle za našich časů všechno provedou, co se nám\nlíbí. Hrajíf v nejzažší výši skorém tak lehce, jako\nv dolních polohách 5 nejrychlejší běhy a nejpodivnější\nskoky jim nepřekážejí. Housle neumdlí a není jako u\ndechových nástrojů zapotřebí trvání tónu na zřeteli\nmíti; neboť jisto jesť, že jim dech vystačí. Housle jsau\nvěrné, opatrné, činné a neúnavné služky. Jemné, ne-\nnáhlé melodie, kteréž se za našich dob dechovým ná-\nstrojům svěřují, nedají se lépe podati, než množstvím\nhouslí. Nic se nevyrovná pronikavé líbeznosti as dva-\ncíti E-strun, z nichžto dvacet stejně vycvičených smyčců\ntóny vyluzují. Jsoul pravým ženským hlasem vor-\nchestru spoluvášnivým a cudným, srdcelomným a jem-\nným jsouf hlasem, jenž pláče, křičí a kvílí neb zpívá,\nprosí a sní, aneb jásá, jak toho žádný hlas nedovede.\nArpeggia houslového se za našich časů jen málo\nv orchestru užívá. Arpeggio kteréhož Gretry a\nněkolik jeho současníků v operách užívali, bylo pravda\ntéměř bezvýznamné; avšak z toho nevyplývá, že by\nse lépe upotřebili nedalo. Flageolettové tóny,\nkteréžto až do Pagananiho těm nejznamenitějším vir-\ntuosům neznámy byly, musely se za tou příčinou za\npřízrak v orchestru považovaf; avšak nyní užívají jich\nskladatelé, ač velmi střídmě. Zvláště Hector Berlioz,\nuejdůmyslnější znatel instrumentací užívá flageoletto-\nvých tónů k rozličným effektům. Ye volných kusech\ndá se s velkým prospěchem upotřebit dusítka (Dum-\npfer). Když toho obsah hudebního kusu požaduje,\nužívá se dusítka také i při spěšných a lehkých chodech\na při doprovázení zrychlených rhytmů. Obyčejně dá-\nvají se dusítka na všechny smyčcové nástroje; toliko\npři jistých okolnostech mohou se jednotlivému nástroji\n(n. př. všem prvním houslím) dáti dusítka. Toto smí-\nšení jasných a dušených tónů dodá kusu hudebnímu\nvzláštní barvitosti. Ne s menším prospěchem užívá se\ntéž pizzicata. Tóny pizzicatem tvořené považují se za\nvelmi oblíbený průvod u pěvců, anf se hlas jejich\ntímto průvodem nezakrývá. Y symfonických hudebních\nkusech, kdež se cosi úžasného s divoobrazným mísilo,\nudeřilo se dřevem smyčce na struny. Podivného té-\nhož způsobu dlužno jen velmi zřídka užívat a to v pří-\npadech, kdež se to úplně odůvodnit dá.\nY orchestru užívají se dvoje housle a sice housle\nprvní (violino primo) a housle druhé (violino secundo).\nHlas posledních leží pravidelně níže, než hlas prvních\nhouslí. Avšak stává hudebních kusů, kdež troje roz-\nličné housle, tedy violino terzo (housle třetí) umí-\nstěny jsou.\nHousle byly za všech dob jeden z nejoblíbeněj-\nších nástrojů a došly slavných pěstitelů, kteří se ve\nhře od sebe lišili dle školy, v které vycvičeni byli.\nTakové školy vznikly nejdříve v Itálii. Nejznamenitější\nškola byla škola Giuseppe Tartiniho (naroz. r.\n1692, zemřel 26. února 1770), pak škola Gaetona\nPugnaniho (naroz. 1727, zemřel 1803), jehožto\nškolu hlavně jeho žák G iv o Vi o 11 i, dále rozšířil a\npěstoval. Y Německu slynula škola Františka Bendy\n(naroz. v Starých Benátkách v Čechách dne 25. listop.\n1709.) Nyní stává čtvero houslových škol,\na sice: Škola Belgická, jejížto původcem jest\nLouis de Beriot, Následovatelem jeho jesf Henry\nVieuxtemps; dále škola Německá, jižto slavný\nmistr L u d vík S p o h r založil, a Bernhard Molique\ns největší obratností pěstuje; škola Francouz-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2331, "texte": "ská, jejížto zakladatelem jest veliký Pierre Bail-\nIo t (naroz. r. 1771). K této škole náleží více méně\nKreutzer a Bode. Konečně slušno uvěsti školu Ví-\ndeňskou, ku kteréž Josef Mayseder (narozen\ndne 26. prosince 1789) první základ položil. Škola\ntato nedosáhla však evropejské pověsti.\nNyní uvedeme ještě jména nejznamenitějších vir-\ntuosů na housle z minulých a nynějších dob, kteřížto\nevropejské pověsti požívají:\nAbel Karel 8., Abendheim Josef, Alard Delfín,\nAncot Jan, An derle Frant. Jos., z Poděbrad (žil okolo\n1762), Artot J., Baillot Pierre, Batka Martin, (naroz.\nv Praze 1742, + 1779), Becker Karel, Benda Frant.\n(naroz. v Starých Benátkách 25. lislop. 1709, -j* 7. března\n1786 vPostupíně), Beriot Charles, Berwald Jan Bed., Blu-\nmenthal Kazimír a Leopold, B o klet Karel M. (narozen\nv Praze 1801, žije ve Vídni), Bohm Ivan (narozen\nv Moskvě 1723 -j- 1764), Bohrer Antonín, Boie J.,\nBott Jos, Boucher Alexander, Braun Antonín, Brou-\nsilová Bertha naroz. v Písku, Cambini Giuseppe,\nCampagnoli Bartolomeo, Cannabich Karel, Capuzzi An-\ntonio, Clement František, Corelli Archangeli, Cramer\nVilém, David Ferdinand, Dittersdorf Karel, Durand\n(neb Duranowski, narozen ve Varšavě 1770), Eck,\nEichhorn Arnošt a Eduard, Eliason Eduard, EUer Louis,\nErnst Jindřich, narozen v Brně 1814, Ferrari Do-\nmenico, Ferni Virginie a Karolina, Vlašky nar. v Como,\nFesca Bed. Arnošt, Fiorillo Federico, Foyta Josef (nar.\nv Praze, žil okolo 1796), Fránzl Hynek, Fuchs Peter\n(žil okolo 1768 v Praze), Gervais (starší), Giardini\nFelice, Gópfert Karel, Guhr Karel, Hák Karel, Habeneck\nAntonín, Hampeln Karel, Hellmesberger Jiří a Josef,\nHetsch Louis, Hoffmann Jindřich, Hoffmann, zván\nRus (nar. v Novogorodě 1791), Hauser Misko, Jansa\nLeop. (nar. 1797 v Oustí nad Orlicí, žije v Londýně),\nJoachim J., Kal iv od a Jan Václ., (naroz. 1800 v Praze,\nžije v Donaueschingách), Kalski (vysl. Kontski) Karel,\n(nar. 6. září 1851 v Krakově), Král J. Čech, Krei-\nbich Frant., (nar. 1728 v Čechách), Kreutzer Rudolf,\nLabarre J. L., La c hnit Antonín, Pražan -j- 1825 v\nPaříži, Lafont Karel, Laub Ferdinand, Leonard H.,\nprofessor houslí v Brusselu, Libon Pierre, Leon de Saint-\nLubin, Li pin sk i Karel, (nar. 1790 v Radzimi v Polsku),\nLolli Antonio, Lobmann František, Lvov Alexis (nar.\nv Re valu), ruský generál a skladatel ruské národní\nhymny.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "52", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.4", "titre_corps": "Z Krakova. Stav hudebního vzdělávání v Krabově, ve Lvově a ve Varšavě. — Ruch muzyczny. — † Vincenc Goraczkiewiez. — Hudba kostelní. Soukromný zpěvácký spolek. Koncerty.", "titre_sommaire": "Z Krakova. Stav hudebního vzdělávání v Krabově, ve Lvově a ve Varšavě. — Ruch muzyczny. — † Vincenc Goraczkiewiez. — Hudba kostelní. Soukromný zpěvácký spolek. Koncerty.", "signature_source": "Václav Dunder", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.3", "debut_caractere": 2333, "fin_caractere_exclue": 4608, "texte": "Z Krakova.\nStav hudebního vzdělávání v Krabově, ve Lvově a ve\nVaršavě. — Ruch muzyczny. — † Vincenc Goraczkiewiez.\n— Hudba kostelní. Soukromný zpěvácký\nspolek. Koncerty.\n\n(Dokončení.)\nPři smutečných službách Božích za duši nebožtí-\nkovu provedeno „Requiem Mozarta,\" které v Krakově\nod dávných časův provedené nebylo, a po skončeném\nobřadu kostelním v čase, kterého chrám Páně poslu-\nchači právě přeplněn byl, zpívali milovníci zpěvu nad-\nhrobní sbor A. Je 1 e na s podloženým textem polským\n„Pozegnaí juž ten swiat\nI z nim przyjaciol greno.\"\nProvedení tohoto arci-díla hudby kostelní, při kte-\nrém zúčastnilo se k šedesáti hudebníků a milovníků\nhudby, bylo dost zdařilé, jakož i vůbec o zdejší hudbě\nkostelní chvalně zmíniti se můžeme, když slýcháme\nmše nejen menší, ale i díla znamenitějších autorů do-\nbře provedena. Stálá kostelní hudba bývá obyčejně\nv neděli a ve svátek ve dvou kostelích, totiž v kate-\ndrálném chrámu na zámku a v kostele Nejsvět. Panny\nMarie v náměstí Krakovském. V prvnějším kostele\njesť kapella platná z nadání ještě od králů polských za-\nložených a v kostele Panny Marie scházívají se milo-\nvníci hudby. Pisatel těchto řádků náleží do malého,\nposud ještě soukromného spolku milovníků zpěvu <To-\nwarzystwo amatoróvv spiewu), jehožto snažením jest\nvzbuzovati lásku ku zpěvu mužskému, seznámili se se\nskladbami tohoto odboru a obzvláště při vznešených\nslavnostech církevních přispěli ku chvále Boží. Tento\nposud na počet ne silný spolek zpívává v řečeném\nchrámu každou neděli a ve svátek na graduale a oíFer-\ntorium sbory pro čtvero hlasů a v postě a v adventě\nprovozuje celé mše vokální Diabelliho, Volkmanna, Sle-\nfani-ho, Otta a Krejčího. Y letě odbývala latéž spo-\nlečnost časté výlety do krásných okolic Krakovských\n„na Bielany, r.a Pocieszke a do Krzeszowic\" při\nkteréžto příležitosti zpívány pod šírým nebem polské\nsbory K. Studziteského, J. Sikorskéhoa\npíseň pisatele těchto slov:\nNa Bielanach rozkosz nasza,\nNa Bielanach weselo!\nGdy srod gluchéj tesniéj ciesni\nZagrzmia nasze mile piesni\nZawtoruje silný choř!\"\ntaktéž i některá kvartetta Kreitzera, Kuckena, Otta a j.\ns podloženým textem polským.\nKu konci zbývá nám ještě zmíniti se o koncertech,\nkteré jsme zde letos měli, a z kterých nejprvnější zří-\ndila kněžna Czartoryska, žákyně Chopina,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 686, "texte": "ve prospěch chudých. Hrála ponejvíce útvory svého\nmistra a na konec s houlistou Biernackim so-\nnátu Beethovena, při které na mnohé tváři lze bylo\nčisti slova: „Ach, jakže to nudné!\" —až posléze p.\nBiernacki zahrav fantasii na motiva z národních písní\npolských, zatřel tyto známky nelibosti. Dne 21. ledna\nvystoupil v divadle německém pianista p. Hr. L. Knina\nz Prahy, i hrál Weberův koncert s průvodem orkestrů\na mimo některé Chopinovské skladby též velkou\nfantasii z Hugenottů Thalberga. Dne 4. února zas\nměli jsme příležitost obdivovat! se v divadle polském\nhře mlaďounkého (lžletého) houslisty J. Chomanow-\nského z Varšavy, jemuž velkou budoucnost předpo-\nvěděli lze.\n\nVáclav Dunder."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.5", "titre_corps": "Seň (Zengg). Kostelní hudba.", "titre_sommaire": "Seň (Zengg). Kostelní hudba.", "signature_source": "Šach", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.4", "debut_caractere": 688, "fin_caractere_exclue": 2968, "texte": "Seň (Zengg).\nKostelní hudba.\nProfessor Šach.\nČítaje pilno i pozorno Dalibora, jakož i druhé listy\nčeské, nepřestávám žehnati zemi, která s tolik oběta-\nvostí i chvályhodnou obezřetností i rázností o vše-\nstranné vzdělání svého lidu pečuje, že by mnohému nám\nsblíženému rodu za vzor, za trvanlivou pohnutku ku\npodobnému si počínání sloužili mohla! Kéž by se naši\nChorvaté naučili poznávali Čechy, zvlášť z této stránky,\nmožná, že by iv nich úsilnější touha po literární čin-\nnosti znikla, žeby i oni časem rozšiřování se vespolné\nvzdělanosti mnohou třeba dosti nepatrnou oběť přinesti\nsi neobtěžovali, možná, že by snad přece jedenkráte\npodivuhodná ocháblost a věru neslýchaná netecnost\nustoupiti musila ráznější vůli i zmužilejšímu činu! Než,\nkam hle mne zavedlo moje rozumování? Chtěl jsem\nVám podali slabý nástin o stavu naší světské i ko-\nstelní hudby, jak dalece tornu soudnost moje připouští\na okolnosti dovolují. Jsem si ovšem zcela vědom těž-\nkosti předsevzatého úkolu, domnívám se však, že ne-\nv\nchybuji, pakli každému Čechovi, žil on kde žil, za\nsvatý účel kladu, přispívali dle možnosti ku poznání\nvšeho, což jen poněkud k objasnění všelikých poměrů\ni úkazů zvlášť v jiných zemích nápomahati může.\nKostelní naše hudba spoléhá pouze na ochotnících,\nkteří dílem zalíbením na hudbě, dílem ukrácením dlouhé\nchvíle neb vyplněním prázdné doby anebo docela ja-\nkousi navyklostí puzeni, čím mohou při větších slav-\nnostech přispívají. Musím ale vyznati, že není divu,\nkdyž mnohému na čerstvé vůli schází, anf se obyčejně\ntatáž mše dvě, tři leta bez přítrže opakuje, při čemž\nkapelník, třeba kdyby se i jen jeden houslista dostavil,\nna žádný způsob svou taktovku z ruky nespouští, obá-\nvaje se, žeby při tom na vážnosti i bůh ví na čem\nsnadno utrpěti mohl a při tom se chuďas tak namáhá a\npotí, myslil-bys, že boj s raráškem vítězoslavně ob-\nstál i na druhý se připravuje! Jen když sebou trhá a\nhází, jen když vzhůru půl sáhu nad druhými vyniká\nto ostatní jde samo. Kolikkráte bych mu byl s velikou\nchutí jeho hůlku z rukou vyrazil, aby jí vážný úřad\npravého ředitele nehanobil a sebe i věc samu u potupu\na posměch drzým, hloupým způsobem neuváděl! A 011\nnebožátko přece myslí, že mnoho vykonal a nepozoruje,\nže takovým tajtrlictvím hudba dokonává! (Dovolí-\nte—li, podruhé více.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "53", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.6", "titre_corps": "Souboj pro zpěváka, Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Souboj pro zpěváka, Výjev ze života.", "signature_source": "Em. Zminský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.4", "debut_caractere": 2970, "fin_caractere_exclue": 4741, "texte": "Souboj pro zpěváka,\nVýjev ze života.\n\nBylo to v Neapoli. Antonio Tamburini, slavný po-\nzději bassista, začal obraceti na sebe pozornost' a vstou-\npil konečně na zkoušecí jeviště italských zpěváků\nna jeviště divadla „San Carlo.\" Juž před vystoupe-\nním utvořila se proti němu opposicí. Tamburini objeviv\nse na jevišti zpíval tak krásně, že všestranným po-\ntleskem odměněn jesf, avšak pochvala ta zkalena byla pi-\nštěním některých posluchačů. Zlomyslné tyto manife-\nstací vzrůstaly od čísla k číslu, a když konečně An-\ntonio jistou skvělou árii tak mistrně byl přednesl, že\nsám s sebou spokojen býti mohl, pronikl jasný pisk\nhřímající pochvalu. Horkou svou krví rozjitřen učinil\nTamburini prudký pohyb nevrlosti. Horkokrevné obe-\ncenstvo vzalo mu to za zlé; povstalo všeobecné pí-\nskání a pokřiky „odprosiť, odprosif!\" rozlehly se po\ncelém divadle, hluk a hlomoz vzrůstal víc a více, a\nopona musela se dolů spustili. Avšak obecenstvo řá-\ndilo dále, chtíc, aby Tamburini je odprosil, k čemuž\nse však pěvec pohnouti nedal. Nejvíce pitvořil se\nmladý Dandy, jenž vystoupiv na lavici, právě když vše\nutichlo, hlasitě volal: „Ten nestyda musí odprosif!\"\nNeodprosí, a tím méně Yás neodprosí, zavzněl v sa-\nmém okamžiku silný, avšak mladistvý hlas s druhé strany\nparterru. Všechny zraky utkvěly na obou mladících,\njižto prudce do sebe se pustivše brzy do živého sporu\nse zapletli. Výsledek sporu byl ten, že se na druhý\nclen za pevnosf St. Elmo na souboj vyzvali. Obecenstvo\njsouc tímto výjevem odvráceno utišilo se, a představení\nse šťastně ukončilo. Druhý den našel Dandy svého\nsoupeře juž na umluveném místě. „Neurčili jsme si\nvčera žádné zbraně/4 oslovil ho Dandy, míním tedy, že\njen s bambitkami do souboje půjdu. Jak Vám libo,\nodvětil chladnokrevně odpůrce; pokynul svému slu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1379, "texte": "hovi, jenž dva meče a šatuli s bambitkami nesl, vyňal\nbambitky, nabil je; a třicet kroků k stání odměřil —-\nDandy vystřeliv, chybil; jeho odpůrce zvedl bambitku\na pravil: „Dovolte na okamžik, nemohu na Yás střelit,\nmámí příliš mnoho výhody\". Jděte se svou chlubi-\nvostí! zvolal Dandy. „Giacomo,\" zavolal mladík, ne-\ndbaje na řeči Dandyho, „Giacomo,\" podrž zde tuto zla-\ntou tabatěrku! Sluha vzav tabatěrku do dvou prstů,\nvztýčil ruku do výšky* Důstojník odměřiv třicet kroků,\nnamířil, stiskl a tabatěrka kulkou proražená padla do\npísku. Dandy zbledl. Volno Vám odejít pane, řekl vý-\ntečný střelec, náš spor je vyrovnán; avšak ctěte bu-\ndoucno v umělci cit člověka! Dandy odstoupil za-\nhanben. Tu objeviv se za lesní zdí silný krásný muž\ns havraními kadeři, s orlím nosern a jiskřícíma očima,\npadl mladému střelci do náruče. Tedy přec pozdě ne-\npřicházím; dověděl jsem se včera po divadle všeho,\nchtěl jsem být Vaším sekundantem a v nejhorším pádu\nchtěl jsem tu pomstu převzíti. Jsemf Tamburini, pro\nnejž jste souboj podnikl. A vaše jméno? Caveliere\ndi Candia, jsem sardinským důstojníkem, a odcestují\nještě dnes. A já dnes ještě Neapoli opustím, řekl Tam-\nburini, a tak se tedy nemáme nikdy viděti! Snad!\nodvětil Candia. Obejmuvše se tiskli si ruce, a dali si\ns Bohem. Dvě leta na to vystoupil sardinský dů-\nstojník, Cavaliere di Candia veřejnň co pěvec na\njevišti.\n\nEm. Zminský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.7", "titre_corps": "Jan Zach. Novelía ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novelía ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.5", "debut_caractere": 1381, "fin_caractere_exclue": 4639, "texte": "Jan Zach.\nNovelía ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nByli zkoušeni jeden po druhém, mnoho nadějného\na dobrého se při nich jevilo* Nevyzíralo však z nikoho\nobzláštní jakés osobní nadání. Zkoužky jejich se právě\nco výsledky velkého namáhání a trvanlivé pilnosti obje-\nvovaly. Jináce ale když Zach vystoupil Tu ty varhany\njakoby se samy sebou byly rozzvučely ne pod rukama\numělcovýma, alebrž pouze mocí vůle a nadšení jeho. To\nnebyla již zkoužka obyčejná, to byl koncert na varhany,\nto bylo umělecké provozování, kde kritická chuť ucouvla\npřed úžasem a obdivem. Soudcové byli uneseni, i nej-\npřísnějším požadavkům bylo za dost učiněno.\nKdyž skončil, tu přátelé a znalcové hudby se ko-\nlem něho shrnuli a štěstí mu přáli k tak slavnému ví-\ntězství.\nPosléze Volf se k němu dostav a obejmuv ho\npravil: Nuže, nyní se ovšem nenaději více, žebych tě\nkdy u nás spatřil! Tys ovšem povolán, aby se sláva\ntvá po Čechách rozhlásila a není ti více Mohuče potřebí.\nZach sám byl s sebou toho dne docela spokojen\na vykládal příteli svému své plány pro budoucnost.\nNebyly to obrazy marnosti a smyslných požívání,\nnebylo to zamejšlení na [budoucí život, alebrž řada\nkrásných, vzorných předsevzetí, rozvrhy prácí na dlouhá\nléta, skladeb slohu církevního i světského i úmysl pů-\nsobením, na theoretické půdě o ušlechtění hudební ob-\nliby v Čechách zásluhy sobě získati.\nTím zajisté se liší všední duch od nevšedního,\nprostý od nadaného, že tento vše uspokojení své bu-\ndoucí v práci a krásných skutcích nalézá, onen však\ndopídiv se jakéhož bydla jen na pohodlí a bezstarostné\npožívání života zamýšlí!\nCož ale všechny pěkné záměry, vše ty luzné sny\no budoucnosti pomohou tomu, jemuž osud nepřeje, jejž\nneštěstí si za terč vyvolilo?\nPosud ještě se Zach v ladné a ducha sílící rovno-\nváze držel, neboť posud od budoucnosti očekávati mohl,\nčeho přítomnost mu neposkytovala, bezpečnost v po-\nměrech životních a pohodlí domácí, ježto důležitou jest\npodmínkou duševních prácí, a působení umělcova.\nČím jistěji se nadál že toho nyní docílí, čím úžeji\ns myšlenkou touto splýval a čím více přesvědčení se\nv něm ukotvovalo, že se tenkráte cíle nemine, tím hro-\nznější bylo procitnutí jeho. Na vzdor výtečné zkoušce,\nna vzdor všeobecnému přání a mínění byl Zach od-\nmrštěn a na uprázdněné místo byl jiný méně schopný,\ndocela nezasloužilý a v umění hudebním nevyrovnaně\nnížeji stojící povolám\nTo byla ovšem hrubá rána nepříznivého osudu,\na Zach přestal důvěřovati v spravedlnost lidskou. Snadnof\novšem mladý, zvláště nadaný člověk oželí ztrátu utrpě-\nnou, snadnof i zapomene na nehody proň z toho po-\nvstalé, tižeji však mu na srdce padne přesvědčení, že\nse spoléhali nelze na uznalost lidskou vůbec. Co platná\npak všechna snaha, co platné nejvznešenější záměry,\nkdyž nevděčný svět je neuznává ba jen jím překáží a\nje ruší? Přesvědčením takovým snaženlivec sebe hor-\nlivější pozbude část své duše a svého srdce, jejž mu\npak budoucnost více nenahradí. Buď zemdlí v svých\nsnahách, bud v přísný odpor se světem se postaví a na\nmnohdy v něm zajde.\nZach se hluboce zarmoutil, že však slovy se ne-\nprojevil, alebrž mrzutost v sobě ukrývali se snažoval,\ntedy měl přítel jeho za dobré nepfipomínati mu ne-\nhodu a pojednáváním o věci nemilé Zachův zármutek\nmarně nerozmnožovati.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "56", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.7", "debut_caractere": 4323, "fin_caractere_exclue": 5784, "texte": "— Florenc. Klassická hudba nabývá zde vždy\nvíce půdy, k čemuž obě jednoty Filarmonica a societá\nper lo Studio della musica classica (společnost k stu-\ndiím klassické hudby) přispívají. V posledním koncertě\n„Societá filarmonica\" pod řízením Maglioniho dávala se\nouvertura k Ifigenii od Glucka, „Sominernachtstraum\"\nod Mendelssohna, Hummlův klavírní septett a symfonie\nC-moll od Beethovena.\nHolandsko. (Yirtuoska na harfu.) Slečna Marie\nMosnerova slaví zde skvělé triumfy. Dalaf se zde ve\ndvou týdnech osmkrát slyseť a došla vždy skvělého vý-\nsledku. Dne 10. února byla pozvána k dvornímu kon-\nčertu do Haagu, kdež bohatě obdařena jest, dne 24. února\nbyl uspořádán na přání královny matky opět dvorní kon-\ncert, v němž slečna Mosnerova zase účinkovala.\nNěmecko. Alex. Dreyschock koncertoval dne\n11. t. m.s nejdokonalejším výsledkem v Kas selu a\npřednášel mimo jiné skladby Mendelssohnňv koncert do\nG-moll, na to účinkoval dne 17. t. m.v koncertě „Ge-\nwandhausu\" v Lipsku, kdežto obecenstvo předneseni\nBeethovenova koncertu k ohromnému potlesku roznítil.\nY Berlíně dává známý pianista Leop. z Meyerů\nkoncerty, v nichžto nejvíce skladby své přednáší. Ve\nFrankfurtě n. M. okouzluje v divadle slovútný hou-\nslista Molique se svou dcerou tamější obecenstvo ; co\nzatím sestry Ferniovy v Berlíně skvělých výsledků\ndocházejí. Neméně líbí se v Kolíně nad R. pianista\nAug. Dupont z Brusselu, jehož koncert pro piano mnoho\npoetických melodií v sobě obsahuje. Ve Výmaru uspo-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3744, "texte": "řádala chvalně známá houslistka z Prahy Roso ďOr\n(vlastně Pietschmannova) koncert a líbila se velice. Hu-\ndební časopis v Lipsku „Neuč Zeitung fur Musik\" drží\nvirtuosku tu za Venecianku (sic!) a dí, že prý žačkou\nPražského konservatoria (?)\nNový-York. Bergmanské koncerty docházejí zde\nvelké obliby. V posledním provedena jest symfonie do\nD-moll od Schumanna, v následujícím koncertu provede\nse symfonie „Oceán,\" od Ant. Rubinsteina. Německá spo-\nlečnost uspořádala „Academy of Music,\" koncert, jehožto\nvýnos určen jest k zřízení německé nemocnice.\nOstříhom. Karel Seyler, kapelník zdejšího hlav-\nního chrámu, obdržel od J. Sv. papeže za svůj hymnus\nvelkou zlatou medalii.\nPaříž. Intendancí císařské opery přišla pro velké\npožadavky zpěváku a zpěvaček do rozpaku. Borghi-Mamova\ndostává 84,000 franků roční služby a dva měsíce na do-\nvolenou; avšak nyní nechce zpívati pod 108,000 franku.\nTéž Mavio nechce se s 70,000 franky spokojiti. Guch-\nmard dostává se svou chotí, jež žádné velké pověsti nemá,\n90,000 franků. V celé Francii nestává úředníka, jenž by\nse takým služným honosili mohl. Meyerbeerova nová\nopera je už po čtvrté pokřtěna ; nyní se jmenuje „Pardon\nde la Folie\" (Odpuštění třestive dívky). Děj této opery\njedná na venkově za času nočního. Jistý rolník totiž\nobrazotvorností puzen hledá poklady a zapomene na svou\nsnoubenku, ježto ze zoufalosti přijde o rozum. Rolník\nnavrátí se a ona mu odpustí. Hudba prý je ryze komi-\ncká a ostře známkována. Co nevidět uslyšíme zde žen-\nský kvartet. Na piano hráti bude slečna Reuchselova, na\nhousle sl. Morelleova, na cello sl. Kateneova a na violu\njistá mladá Češka. Dne 21. t. m. vystoupil zde v\nkoncertě pianista Bemhard Rie z Prahy, žák Drey-\nschockův, a došel skvělého výsledku. V koncertě tom\núčinkovali zpěváci Collé a Lefort, jakož i cellista Franco-\nMendeo.\nPešť. V národním divadle hrál pianista Alfred\nJaell a došel nesmírné pochvaly. Co nejdříve uslyšíme\n131etého houslistu Auera a mladou cellistku slečnu\nRosu Sukovu.\nRe z n o. Jak známo, povolil král Bavorský zde\nžijící vdově Eickhofové roz. Schikanedrové měsícnou pod-\nporu. Bude snad zajímavé, podáme-liněco bližšího o této\npaní, pro nižto Mozart arci mnoho složil. Maria Anna\nSchikanedrova jest dcera dvorního hudebníka na biskup-\nském dvoře ve Freisingu. Nyní počítá 86 let a jest slepá.\nJsouc ještě dítě, přišla s otcem, jenž virtuosem na lesnici\nbyl, do Vídně. Otec její seznámil se s Mozartem, kterýž\nse mladé dívky ujal a ji nejprve cvicil. Poprvé vystou-\npila co genius v Kouzelné flétně. Došedše dobrého vý-\nsledku, dala se na uměleckou cestu, koncertovala v Stutt-\ngartu, Frankfurtu, Mnichově atd. Vrátivši se do Vídně\nvěnovala se zcela opeře. Hlavní role její byly: Constanze\nv „Unešení ze Serailu,\" královna noci v Kouzelné flétně,\nDonna Anna a Elvira v Don Juanu.\nVídeň. Zde panuje co do hudby velmi čilý život.\nDne 25. t. m. koncertoval zde známý virtuos na housle\nM. Haúser přednášel některé své nové skladby, a líbil\nse velice. — Dne 26. uslyšíme v saloně Seuffertově\nc. k. komorního virtuosa na piano p. Willmersa, jenž\nbude mimo jiné své kusy přednášeti „Staročeskou\nkostelní p í s e ň\" parafrasí (c. 5, ze slovanských\npísní). Druhý den na to dne 27. t. m. uspořádá pia-\nnistka paní Oxfordová první svůj koncert v sále „Mu-\nsikvereinu.\" Krásná zábava nám kyne dne 6. dubna,\nkdež ředitel konservatoria p. Hellmesberger provede or-\nkestrem dvorního divadla a s prvními silami zpěvác-\nkými Rubin Steinovo oratorium „Ztracený ráj.44\n— Dne 1. března odbývá se zde „Slovanský bál,\"\nk němuž se hosté v národním oděvu dostaví. Mimo jiné\ntance provedeno bude polonaise z opery „Halka\" od\nMoninszky a kolo od Lisinského.\nÚmrtí. Znamenitá celJistka paní Pain-ova ze-\nmřela v 87. roku svého stáří v Compiegne.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Opera. Fidelio, opera ve 2 dějstvích od", "titre_sommaire": "Opera. Fidelio, opera ve 2 dějstvích od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6318, "texte": "Opera. Fidelio, opera ve 2 dějstvích od\nTreitsche a hudba od J. L. Beethovena, dávala\nse dne 24. t. m. Děj této opery koná se ve Španělském\nstátním vězení, několik mil od Sevilly a zní as takto:\nVrátný Jacquino zahoře láskou k Marzellině, dceři Rokka,\nzprávce vězení, nabízí jí ruku svou; avšak Marzellína\nmiluje Fidelia, jinocha, jenž stojí v službě otcově, a žádá\notce, by u gouvernéra vymohl pro ni ruku téhož mladíka,\ncož otec splniti slibuje. Tu přichází Pizzaro, gouvernér\nstátního vězení, a velí Rokkovi, by vězně Florestana za-\nvraždil. Rokko se zpouzí to učinit; Pizzaro vsak praví,\nže vězně tedy sám ze světa zprovodí a dí, by pro Flo-\nrestana v cisterně hrob se vykopal. Na to se odstraní.\nNyní slyšet je sbor vězňů, kteřížto ze žaláře na chvíli\npropustil mladý Fidelio, by zdravého vzduchu užiti mohli.\nTaké Rokko je přítomen. Na otázku Fidelia, jak u gou-\nvernéra vše vyjednal, odpovídá zprávec vězňů, že Piz-\nzaro se vsím srozuměn jest. Dále praví Rokko k Fi-\ndeliu, že bude jim kopati hrob pro jistého vězně, jenž dnes\nodpraven bude. Fidelio slzí. Rokko domnívaje se, že\nsnad Fideliu je tato služba obtížná, praví mu, by doma\nzůstal. Avšak Fidelio odpovídá, že viděti chce vězně, pro\nněhož hrob kopati má. V tom přichází Pizzaro, a zlobí\nse, že Fidelio, pomocník Rokkův, vězně na zdravý vzduch\npustil. Rokko se omlouvá tím, že jsou dnes narozeniny\nkrálovy, a že se tato slavnost vždy vypouštěním vězňů\nkoná. Pizzaro velí Rokkovi, by se odebral do žaláře a\nuchystal hrob pro vězně, jenž dnes o život přijde. (1.\ndějství). V temném žaláři vidíme Florestana, těžce\nzpoutaného, jenž si naříká, že nevinně uvězněn jest.\nMezi tím kope Rokko a Fidelio hrob pro něho. Fidelio\nve své útrpnosti ustanoví se na tom, že vězně, buď on\nkdokoliv, vysvobodí. Nyní zocí Fidelio vězně. Je to\nFlorestan! Maje u sebe kousek chleba, chce ho Flore-\nstanu podati, by se posilnil. Rokko tomu nechce při-\npustit, avšak konečně povolí. Nyní objeví se Pizzaro,\na odhaliv dlouhý plást, volá na Florestana: Nuže, zde\njsem co mstitel, jehož jsi chtěl jednou svrhnouti; při tom\nvytasiv mec, chce Florestana probodnout, než v tom po-\nstaví se Fidelio před Florestana, volaje: „Zpátky !(t\nJsemt Leonora, choť Florestana ! Pizzara vsak nehne vý-\njev tento, a doráží mečem. Tu vytasí Leonora bambitku\na ohromí tak Pizzara, že z vězení vrávorá. Florestan je\nzachráněn, a leží v náruči Leonory. Co se toto stalo,\nrozkáže král ministru Don Fernandu, by všechny vězný\npropustiti dal. Ferdinando jde do vězení, vidí Flore-\nstana, pozná svého přítele, jehož za mrtvého měl. Na to\nvypravuje Rokko, že Leonora přestrojivší se za mladíka\nu něho do služby vstoupila, by svého chotě zachrániti\nmohla. Pizzaro chce se omlouvat, avšak Don Fernando\nvzav mu mec, dá jej zatknout. Na to obrátí se k Rok-\nkovi a káže, by Florestanu pouta odejmul, než rozmyslí\nse a praví k šlechetné Leonoře, že jí přisluší, službu\ntuto choti svému prokázati. To se stane. Každý plesá\na těší se ze svobody. Podavše děj této opery, jejížto\ntext skutečně výtečným nazván býti může, dlužno nám\nse ještě zmíniti o hudbě Beethovenově. Fidelio jest apo-\ntheosa obětující se lásky manželčiny. Manželka vystupuje\nv tomto díle ve své duševní velkosti cudná čistá\njako srdce arcimistra, jenž Fidelia utvořil, jest jeho\nLeonora tak ideální a při tom přec tak cistě lidská. Tuto\nvážnou v své jednoduchosti hluboce dojímavou látku pojal\núplně Beethoven; krašší charakteristiku a hlubší pojmutí\nsituací sotva kdes u jiného dramatického díla nalezti\nmožná. Zde je vše zlato, vše ryzé žádný mámící pří-\nvěsek, žádný hledaný effekt a přec největší účinek, kte-\nréhož jen docíliti lze. Také jest tu zastoupen humori-\nstický živel, jenž při větších instrumentálních skladbách\nBeethovena nikdy neschází. Takové dílo nemohlo hned\npovstati. Mistr Beethoven věnoval se nejpřísnějším stu-\ndiím, dříve než do opery se pustil. Jak nyní operu vi-\ndíme , jest juž přepracována. Opera ta jmenovala se ze\nzačátku „Leonora.\" Beethoven psal k této opeře ctyry\nouvertury, z nichžto třetí za nejvznešenejsí se pova-\nžuje. Je to tak mohutné dílo, že nelze v oboru tom ná-\npodobného mu po boku postaviti. Drahný cas uplynul,\nnežli Beethovenova opera „Fidelio\" všestranného uznání\ndošla. Velké zásluhy o toto dílo získala si Schroder-\nDevrientová. Tato geniální umělkyně obětovala mnoho\nlet studiím k „Leonoře,\" dříve než se odvážila v ní vy-\nstoupiti pak ale byla její Leonora uměleckým výtvorem\nnejvyššího stupně. Provedení této opery na jevišti Praž-\nském bylo chvalitebné; zvláště vynikla nově engažovaná\nprimadonna paní Mellerová, kteráž svou úlohu výtečně\npojavši zpěvem i hrou obecenstvu zadost učinila. Orkestr\ni sbory cacky se držely.\nKoncert ku prospěchu chudých rigorosantu\nmedicínské fakulty poskytne obecenstvu vzláštní zábavy.\nBudou se totiž dávati skladby známých pěstovatelů\nhudby budoucnosti skladby H. B e rlio za,\nR. Wagnera a Fr. Lis z ta. Koncert ten bude se od-\nbývati dne 12. března o 4. hodině odpoledne a obsa-\nhuje následující kusy: Prolog od Walter a Lindaua,\npřednášen od slečny Rudloffové ; Ouverturak opeře\n„Benvenuto Cellini\" od H. Berli o za* klavírní\nfantasie od Fr. Schuberta (op. 15) pro piano a\norkestr, symfonický zosnována od Fr. Liszta, přednese\nHans z Biilova; uherská rh apsodie odFr.\nLiszta, přednese H. z Bulo wa; Mazeppa symfo-\nnická báseň od F. Liszta; Ouvertura k „Faustu\" od\nR. Wagnera; Festklange symfonická báseň od\nF. Liszta; konečně předehra k prvnímu dějství z nové\nopery „Tristan a Isolda\" od R. Wagnera. Přejeme\ntomuto koncertu skvělého výsledku!\nTyto dny přibyl do Prahy mladý nadaný skla-\ndatel písní ceských, pan Frant. Piv od a, jenž také co\nskladatel salonních kusů pro piano chvalně znám jest.\nNejnovější výtvor páně Pivodův jest osmero písní\nceských, kteréžto co nevidět nákladem Rob. Vei ta\nvyjdou. Měvše příležitost tyto písně slyšeti, shledali jsme\nže z nich vane ryzý duch národlú z bohatého zdroje\ncitů jeho se prýštící. Forma písní je ušlechtilá, nápěvy\njednoduché, avšak krásné. Písně tyto věnovány jsou na-\nšemu slovutnému mecenáši literatury a veškerého\numění českého p. R u d o 1 f u knížeti z Thurn-Taxisu\na neminou se zajisté s hojným účastenstvím* Nebude\nsnad od místa, podáme-li některá biografická dáta o\ntomto nadaném hudebním umělci. František P i voda na-\nrodil se dne 19. října 1824 v Žeravicích na Moravě,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4321, "texte": "učil se prvním začátkům v hudbě u svého bratra, štu-\ndoval gymnasium v Brně, kde altistou při kostele sv.\nJakuba se stal. R. 1844 odebral sePivodado Vídně, ko-\nnal hudební svá studia v ústavě k zvelebení kostelní\nhudby pod protektorátem knížete Josefa z Lobkoviců,\nkdež první pramií odměněn jest. Na to cvičil se na piano\nu mistra Halma a pro dokonalejší poznání Beethovenovy\nhudby u znamenitého Rokleta. V tom case zdokonalo-\nval se v harmonii kontrapunktu a komposicí u kapelního\nmistra Rottera. Roku 1849 vydal Pivoda první svou\npíseň „Abendláuten\" u Witzendorfa ve Vídni, načež\nčtvero českých písní následovalo. Jeho skladby pro\npiano došly velké obliby, zvláště pak vynikl svými sklad-\nbami „Le fleur de Bohéme\" a „Au lever du soleil\" (Při\nvýchodu slunce). Velké zásluhy dobyl si Pivoda vydáním\n„Písní královny Alžběty\" od Vocela, kteréž všestranného\nuznání došly. Skladby Pivodovy vyšly až do op. 22 u\nWitzendorfa, odtud až do op. 25 u Spiny ve Vídni, na\nněžto čtenářstvo naše upozorňujeme.\nRepertoir. V úterý dne 1. března bude se\ndávati opera „Sicilianské Nešpory,\" ve čtvrtek dne 31.\nt. m. „Tannháuser\", dne 5. t. m. „Veselé ženy Wind-\nsorské.\"\nFr. Pi vody nejnovější skladba pro piano vyjde\nco příloha k „Daliboru,\" a bude věnována naší výtečné\numělkyni paní Anně Kolárové.\nOd pana Bed. Šim áka vyjde v Lipsku opět\nnová skladba, a sice „Idylla,\" pro piano. Je to půvabná\nkomposice ve slohu J. Schulhofa. Týž skladatel doho-\ntovil mimo to Tři sonetty pro piano, a pak Trio\npro housle, cello a piano.\nJak se dovídáme, uspořádá zde dne 23 t. m.\nkoncert věhlasná pianistka paní Klara Schuman-\n-11 o v á.\nDnes odebere se slečna Mina Medalová na\nsvé místo do Frankfurtu, kdež snad ještě tento týden\nv divadle vystoupí.\nNové hudebniny. U Rob. Veita v Praze vy-\nšla „Romance pro piano od F. Neumanna op. 4.,\npak Polonaise pro piano od J. Hampla. Obě\nskladby vynikají pěknými melodiemi a dají se lehce na\npiano provesti. Zevrubnější posouzení ponecháme si poz-\nději. UKrištofa a Kuhe vyšla Hymna ke cti\nJ. Sv. Papeže Pia IX., jižto kapelník Jan Nep. Sk r o u p\ndo hudby a sice pro čtyry hlasy uvedl. Původce této\nhymny jest kardinal Wiesemann v Londýně : text německý\nv / v Ó\nje od školního rady Wenziga, česky od Jos. Srutka.\n(Pr. Nov.) Z Litoměřic. Nejdňst. pan bisk. Augustin\nBartoloměj učinil ku zvelebení hudby chrá-\nmové následující velemoudré ' opatření, jež zasluhuje,\naby iv širších kruzích bylo známo. Aby se z kůrů\nchrámových skladby, jež velebného a vznešeného slohu\nchrámového zcela neb poněkud jsou prosty, naprosto vy-\nloučily, bude v sídle biskupské stolice pro celou diécesi\nze znalců utvořeno komité, jehož úkolem bude zpěvní a\ninstrumentální skladby v jednotlivých chrámech provo-\nzoyané zkoušeti. K tomu úěeli správcům duchovním ulo-\nženo, aby v krátkém čase seznam všech mší, gra-\ndu a 1 ů, offertorií, litanií, nešpor atd., jež ře-\nditel kůru k provozování sbírá, s udáním jmen skla-\ndatelů zaslali, jakož i o sílách zpěváckých a hudeb-\nnických, v ohledu quantitativním a qualitativním při\nkaždém chrámu náležitou zprávu podali. Podobně jim\nnařízeno, aby zvláštní seznam písní a cho-\nrálních zpěvů, jichž se při každém chrámu užívá,\nsestavili a písně, jež v zpěvnících od duchovní vrch-\nnosti schválených se nenacházejí, aneb jichž text neb\nmelodie byly zjinačeny, s textem i melodií předložili. K zve-\nlebení zpěvu a hudby chrámové dále: 1) Uloženo\nsprávcům duchovním, aby o to peéovali, by a) při každé\nškole žáctvo ve zpěvu školním i chrámovém pilně se\ncvičilo, k čemuž i mimo čas vyučování několik hodin\ntýdně má býti vynakládáno ; b) aby školáci, již vlohy\nhudební mají, nejen prakticky, nýbrž i theoreticky ve\nzpěvu a hudbě chrámové byli vyučováni; c) aby k po-\nznenáhlému zavedení ryzího a přesného zpěvu chorál-\nního při každém farním chrámu dílo: Theoretisch-prak-\ntische Anleitung zur Herstellung eines wíirdigen Kir-\nchengesanges von Stefan Luck. Trier. 1858 (cena 32\nkr. stř.) se zaopatřilo a učitelstvo dle toho návodu ne-\njen samo v zpěvu se cvicilo, nýbrž i žá-\nkovstvo v něm vyučovalo. 2) Činí se vyzvání k biskup-\nským panům okresním vikářům, aby ve spolku s zvlášt-\nními důvěrníky o to se zasazovali, aby u příležitosti\nučitelských porad cvičení v rozličných chorálních zpě-\nvech a hudebních skladbách se konaly a v každém okresu\nnejméně jeden chrámový zpěvácký spolek se utvořil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "56", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.8.2", "titre_corps": "— Florenc. Klassická hudba nabývá zde vždy", "titre_sommaire": "— Florenc. Klassická hudba nabývá zde vždy", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.7", "debut_caractere": 4323, "fin_caractere_exclue": 5784, "texte": "— Florenc. Klassická hudba nabývá zde vždy\nvíce půdy, k čemuž obě jednoty Filarmonica a societá\nper lo Studio della musica classica (společnost k stu-\ndiím klassické hudby) přispívají. V posledním koncertě\n„Societá filarmonica\" pod řízením Maglioniho dávala se\nouvertura k Ifigenii od Glucka, „Sominernachtstraum\"\nod Mendelssohna, Hummlův klavírní septett a symfonie\nC-moll od Beethovena.\nHolandsko. (Yirtuoska na harfu.) Slečna Marie\nMosnerova slaví zde skvělé triumfy. Dalaf se zde ve\ndvou týdnech osmkrát slyseť a došla vždy skvělého vý-\nsledku. Dne 10. února byla pozvána k dvornímu kon-\nčertu do Haagu, kdež bohatě obdařena jest, dne 24. února\nbyl uspořádán na přání královny matky opět dvorní kon-\ncert, v němž slečna Mosnerova zase účinkovala.\nNěmecko. Alex. Dreyschock koncertoval dne\n11. t. m.s nejdokonalejším výsledkem v Kas selu a\npřednášel mimo jiné skladby Mendelssohnňv koncert do\nG-moll, na to účinkoval dne 17. t. m.v koncertě „Ge-\nwandhausu\" v Lipsku, kdežto obecenstvo předneseni\nBeethovenova koncertu k ohromnému potlesku roznítil.\nY Berlíně dává známý pianista Leop. z Meyerů\nkoncerty, v nichžto nejvíce skladby své přednáší. Ve\nFrankfurtě n. M. okouzluje v divadle slovútný hou-\nslista Molique se svou dcerou tamější obecenstvo ; co\nzatím sestry Ferniovy v Berlíně skvělých výsledků\ndocházejí. Neméně líbí se v Kolíně nad R. pianista\nAug. Dupont z Brusselu, jehož koncert pro piano mnoho\npoetických melodií v sobě obsahuje. Ve Výmaru uspo-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3731, "texte": "řádala chvalně známá houslistka z Prahy Roso ďOr\n(vlastně Pietschmannova) koncert a líbila se velice. Hu-\ndební časopis v Lipsku „Neuč Zeitung fur Musik\" drží\nvirtuosku tu za Venecianku (sic!) a dí, že prý žačkou\nPražského konservatoria (?)\nNový-York. Bergmanské koncerty docházejí zde\nvelké obliby. V posledním provedena jest symfonie do\nD-moll od Schumanna, v následujícím koncertu provede\nse symfonie „Oceán,\" od Ant. Rubinsteina. Německá spo-\nlečnost uspořádala „Academy of Music,\" koncert, jehožto\nvýnos určen jest k zřízení německé nemocnice.\nOstříhom. Karel Seyler, kapelník zdejšího hlav-\nního chrámu, obdržel od J. Sv. papeže za svůj hymnus\nvelkou zlatou medalii.\nPaříž. Intendancí císařské opery přišla pro velké\npožadavky zpěváku a zpěvaček do rozpaku. Borghi-Mamova\ndostává 84,000 franků roční služby a dva měsíce na do-\nvolenou; avšak nyní nechce zpívati pod 108,000 franku.\nTéž Mavio nechce se s 70,000 franky spokojiti. Guch-\nmard dostává se svou chotí, jež žádné velké pověsti nemá,\n90,000 franků. V celé Francii nestává úředníka, jenž by\nse takým služným honosili mohl. Meyerbeerova nová\nopera je už po čtvrté pokřtěna ; nyní se jmenuje „Pardon\nde la Folie\" (Odpuštění třestive dívky). Děj této opery\njedná na venkově za času nočního. Jistý rolník totiž\nobrazotvorností puzen hledá poklady a zapomene na svou\nsnoubenku, ježto ze zoufalosti přijde o rozum. Rolník\nnavrátí se a ona mu odpustí. Hudba prý je ryze komi-\ncká a ostře známkována. Co nevidět uslyšíme zde žen-\nský kvartet. Na piano hráti bude slečna Reuchselova, na\nhousle sl. Morelleova, na cello sl. Kateneova a na violu\njistá mladá Češka. Dne 21. t. m. vystoupil zde v\nkoncertě pianista Bemhard Rie z Prahy, žák Drey-\nschockův, a došel skvělého výsledku. V koncertě tom\núčinkovali zpěváci Collé a Lefort, jakož i cellista Franco-\nMendeo.\nPešť. V národním divadle hrál pianista Alfred\nJaell a došel nesmírné pochvaly. Co nejdříve uslyšíme\n131etého houslistu Auera a mladou cellistku slečnu\nRosu Sukovu.\nRe z n o. Jak známo, povolil král Bavorský zde\nžijící vdově Eickhofové roz. Schikanedrové měsícnou pod-\nporu. Bude snad zajímavé, podáme-liněco bližšího o této\npaní, pro nižto Mozart arci mnoho složil. Maria Anna\nSchikanedrova jest dcera dvorního hudebníka na biskup-\nském dvoře ve Freisingu. Nyní počítá 86 let a jest slepá.\nJsouc ještě dítě, přišla s otcem, jenž virtuosem na lesnici\nbyl, do Vídně. Otec její seznámil se s Mozartem, kterýž\nse mladé dívky ujal a ji nejprve cvicil. Poprvé vystou-\npila co genius v Kouzelné flétně. Došedše dobrého vý-\nsledku, dala se na uměleckou cestu, koncertovala v Stutt-\ngartu, Frankfurtu, Mnichově atd. Vrátivši se do Vídně\nvěnovala se zcela opeře. Hlavní role její byly: Constanze\nv „Unešení ze Serailu,\" královna noci v Kouzelné flétně,\nDonna Anna a Elvira v Don Juanu.\nVídeň. Zde panuje co do hudby velmi čilý život.\nDne 25. t. m. koncertoval zde známý virtuos na housle\nM. Haúser přednášel některé své nové skladby, a líbil\nse velice. — Dne 26. uslyšíme v saloně Seuffertově\nc. k. komorního virtuosa na piano p. Willmersa, jenž\nbude mimo jiné své kusy přednášeti „Staročeskou\nkostelní p í s e ň\" parafrasí (c. 5, ze slovanských\npísní). Druhý den na to dne 27. t. m. uspořádá pia-\nnistka paní Oxfordová první svůj koncert v sále „Mu-\nsikvereinu.\" Krásná zábava nám kyne dne 6. dubna,\nkdež ředitel konservatoria p. Hellmesberger provede or-\nkestrem dvorního divadla a s prvními silami zpěvác-\nkými Rubin Steinovo oratorium „Ztracený ráj.44\n— Dne 1. března odbývá se zde „Slovanský bál,\"\nk němuž se hosté v národním oděvu dostaví. Mimo jiné\ntance provedeno bude polonaise z opery „Halka\" od\nMoninszky a kolo od Lisinského.\nÚmrtí. Znamenitá celJistka paní Pain-ova ze-\nmřela v 87. roku svého stáří v Compiegne."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.8.3", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.8", "debut_caractere": 3733, "fin_caractere_exclue": 3744, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.8.3.1", "titre_corps": "(Meyerberova sázka s Rossinim.) Dříve než se", "titre_sommaire": "(Meyerberova sázka s Rossinim.) Dříve než se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.8", "debut_caractere": 3746, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "(Meyerberova sázka s Rossinim.) Dříve než se\nMeyerbeer znamenitým stal, byl s Rossinim v nejlepšim srozu-\nmění. Roku 1825, když se ponejprv Mayerbeerova opera »Cro-\nciato« (Křižák) dávati měla, učinili oba skladatelově následu-\njící sázku: Rossini totiž tvrdil, že opera „Crociato\" velkého\ntriumfu dosáhne* Mezi námi řečeno, caro amico, odvětil Mayer-\nheer, bojím se, že propadnu; a vsadil bych se ná to.—Aj což,\nvy žertujete, tvrdím opak! Vy ? Na mou čest! Vsaďte 100 louis-\ndorů? Sázka platí. Rossini vzal si téhož dne, na němž se\nponejprv opera „Creciato« dávala, sedadlo na balkoně velké\nopery. Bylť proti svému obyčeji elegantně ustrojen, nakadeřen\na měl žluté rukavičky, ještě nikdy nebyl v tak skvostném oděvu\nvídán. Rossini tleskal po každém kusu a obecenstvo následovalo\njej. Osud opery „Crociato« byl rozhodnut, neboť došel skvě-\nlého výsledku. Druhého dne poslal Mayerbeer Rossinimu 100\nlouisdoru s poděkovaeím psaním.\n(Donizetti a Nicolai.) Jedenkráte pustil se Doni-\nzetti do kapelníka Nicolaie, a plísnil ho notně za to, že mu\nNicolai několik not v opeře jiPasquale\" změniti se opovážil. I\nnastala hádka mezi nimi. Iíonecuě zatáhl Donizetti malého Ni-\ncolaie za kníry a zvolal * Jak ! Vy mne chcete přepravovat ?\nMne, jenž jsem více oper než vy not napsal?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.8", "debut_caractere": 5018, "fin_caractere_exclue": 5648, "texte": "Listárna.\nPanu K. Ad... v H. Díky ! částečně\nužijeme. Panu L.v Cli. Ano vyšly tu básně pod\njmenem „Žití básnické\" od Fr. Květa, které uhla-\nzenou formou a krásnými myšlenkami vynikají. Stojíf\n20 kr. rak. čísla. Panu Za.. . ve Yen e c. i i. Neza-\npomeňte nám dopisovat'. Panu Y. Z.v Mant o v ě.\nObdržíme tu novelettku. Panu Pt. kapelníku v Lei-\nceslru v Angličanech. Pište nám co nejdříve. Panu\nJ. Ab ... v Stuttgartu. Přejeme Vám štěstí. Nezapomeňte\nna nás s tou skladbou. Panu Y. D.v Krakově.\nStručné výtahy z „Ruch muzyczny\" budou nám vítány.\nPanu F. v Táboře, článkem o stavu kostelní hudby\nv městě Vašem nám byste se zavděčil."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.1", "texte": "Písnĕ.\nAdolf Heyduk.\nI.\nKdybys milé děvče\nsedalo na trůnu,\ndal bych tobě dělat\nze zlata korunu.\nZ nejdražšího zlata,\nco mně v srdci svítí\na hvězdu života\ndo ní zasaditi.\nII.\nViděl jsem tě stále zkvítat\njako lilji v jaru milém\njako růži pozardělou,\njak violku v puku čilém.\nViděl jsem tě stále zkvítat\njak chudobku v světa pláni,\njako žely ve radosti,\njako naše milování.\n\nSlovo o taneční hudbĕ.\nPodává doktor August Ambros.\n\n(Pokračování.)\nRozliční dilettanti, dilletantky, přednostové zahrad-\nních orkestrů, ředitelové vojenských kapel nepřestá-\nvají ostatně tanečních kusů poskytovati co jich zapo-\ntřebí jesf, a princ karneval nemusí se v ohledu tom\nnedostatku báti.\nDilettantňm můžeme tuto bezškodnou zábavu po-\npřáli, jesf skutečně lépe, když se proti polkám neb\nvalčíkům, než když se proti vyššímu druhu hudby pro-\nhřešují. Z tanců pro vojenské hudební kapelly dá se\npoznat' podivuhodným způsobem vliv zvláštního ob-\nsazení silně křiklavými, dílem obrovskými nástroji\nna fantasii skladatelovu. Zapotřebí na to pozor dáti.\nTance tyto mají větším dílem cosi surového a divokého,\na upomínají na Mexikany od Spontiniho. Proti vzletu\na ušlechtilosti Straussovy taneční hudby jsou to jen\nbarbarské výtvory.\nNetřeba podotýkati, že mazurky, polonaisy, val-\nčíky Chopinovy, v nichžto týž skladatel formy tance\nk vysoce poetickým charaklerističným kusům užil, ja-\nkož bravourní chromatický kvapík od F. Liszta a po-\ndobné komposice k taneční hudbě připočlěny býti ne-\nmohou. Také skladba K. M. Webra „Aufřorderung zum\nTanze,\" toliko podmíněně k nim náleží. Pravý nevy-\nčerpatelný zdroj poesie vři zvláště z nadmíněných ori-\nginálních mazurek Chopinových. Všechna možná rozpo-\nložení mysli, od nejhlubší melancholie až do rozpu-\nstilé svévole leží v nich, avšak všechna tato rozpolo-\nžení jsou do zvláštního romantického čarosvětla posta-\nvena 5 vše se zdá, jako by to z cizího světa k nám\nzavítalo.\nJak řečeno, nepatří vše toto vlastně do oboru\ntaneční hudby. Než dlužno se ještě zmíniti o „výjevu\nbálovém\" z fantastické symfonie od Hectora Berlioza.\nJako z podivných mlhových spoust vyniká v celé své\nskvělosti v úvodu půvabné valčíkové thema a když ko-\nnečně cella svůj kruhový tanec počnou, tuf ne-\nmožná odolali. V těchto a podobných skladbách na-\nbyla prostá taneční hudba ušlechtilosti a může za\numělecké dílo platiti.\n-Jí\n*\nDodatek. Ukončivše článek z obratného péra\npana doktora Ambrose, zmíníme se o vlastnostech,\njakýmiž hudba taneční vynikati má. Jeden z nejprvněj-\nšíoh požadavků taneční hudby, má-li účele svého dosíci,\njesf, že má sestávali z veskrz lehkých plynných, ne-\nhledaných libých, ale při tom i také ze zajímavých\nmelodií. Taneční melodie musí se sluchu líbiti; avšak\nnesmí do sprostoty upadnouti, a opětuje—li se, nesmí\numdlévali; musí zdáti se líbeznou a nehledanou, nesmí\nvšak z ní prokukovati nedostatek originálnosti. Dále\nmusí taneční hudba vynikati půvabnou harmonií a jme-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.2", "texte": "novitě dobře skupenými rhytmy, ježto od hráče řádněji\nznámkovány býti musí, než u jiných hudebních kusů.\nJako že každý skladatel s to není, dobrý taneční kus\nzhotoviti, tak též nedovede každý hráč, byť by výborně\nsvým nástrojem zacházeti uměl, taneční kusy předná-\nšeti. K tomu je zvláštní obratnosti a namáhavého cvi-\nčení zapotřebí. Není na tom že dle hudby přísně\ndo taktu tančíme ; hudha musí tanečníku chuti k tanci\ndodali, a jeho všechny pohyby tak podporovati, aby\ndocela zapomněl, že hudba je zde vlastně pro něho.\nPouhé držení taktu k tomu však dalece nevystačí. Nej-\nvětší karakterističnosf chovají v sobě národní tance\nČechů, Poláků, Rusů, Srbů, Rakušanů, Maďarů, Italianů\na Španielů, ano jsouf tak karakteristické, že se ani ná-\npodobniti nedají.\n\nRed.\n\nDějiny a charakteřistika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\nCo do karakteru jsou housle jeden z nejskvě-\nlejších nástrojů nejen pro svůj jasný pronikavý tón a\npro svou nesmírnou bravouru ve virtuositě, ježto se u\nnich vyvinouti dá; nýbrž také i proto, jelikož jsou\nhousle snad jediným nástrojem při němžto se úplné či-\nstoty tónů docílili může* Ano i enharmonické rozdíly\npři tónech dají se na houslích vyvěsti. Ovšem patří\nk tomu zvláště jemný a cvičený sluch, avšak toho má\nkaždý houslista nutně zapotřebí. Není ohebnějšího tónu\nnad tón houslí; všechny odlíčnosti (nuance) zvuku ity\nnejjemnější dají se na nich vyvěsti, pročež také všechny\ndruhy výrazu: vznešenost', naivnosť, vážnost, hrdinství\naž k vzdechuplné touze náležejí do jejich oboru. Housle\njsou nejvýmluvnějším nástrojem, co se na žádném ná-\nstroji provesti nedá, může se tóny houslovými jasně\nvyjádřit. Jest k víře nepodobné, co se na těchto čtyřech\nmalých střevových strunách , z nichžto nejhlubší g\nstříbrným drátem potažena jesf, provozovati dá.\nCo se instrumentace týče, dlužno podotknuti,\nže housle za našich časů všechno provedou, co se nám\nlíbí. Hrajíf v nejzažší výši skorém tak lehce, jako\nv dolních polohách 5 nejrychlejší běhy a nejpodivnější\nskoky jim nepřekážejí. Housle neumdlí a není jako u\ndechových nástrojů zapotřebí trvání tónu na zřeteli\nmíti; neboť jisto jesť, že jim dech vystačí. Housle jsau\nvěrné, opatrné, činné a neúnavné služky. Jemné, ne-\nnáhlé melodie, kteréž se za našich dob dechovým ná-\nstrojům svěřují, nedají se lépe podati, než množstvím\nhouslí. Nic se nevyrovná pronikavé líbeznosti as dva-\ncíti E-strun, z nichžto dvacet stejně vycvičených smyčců\ntóny vyluzují. Jsoul pravým ženským hlasem vor-\nchestru spoluvášnivým a cudným, srdcelomným a jem-\nným jsouf hlasem, jenž pláče, křičí a kvílí neb zpívá,\nprosí a sní, aneb jásá, jak toho žádný hlas nedovede.\nArpeggia houslového se za našich časů jen málo\nv orchestru užívá. Arpeggio kteréhož Gretry a\nněkolik jeho současníků v operách užívali, bylo pravda\ntéměř bezvýznamné; avšak z toho nevyplývá, že by\nse lépe upotřebili nedalo. Flageolettové tóny,\nkteréžto až do Pagananiho těm nejznamenitějším vir-\ntuosům neznámy byly, musely se za tou příčinou za\npřízrak v orchestru považovaf; avšak nyní užívají jich\nskladatelé, ač velmi střídmě. Zvláště Hector Berlioz,\nuejdůmyslnější znatel instrumentací užívá flageoletto-\nvých tónů k rozličným effektům. Ye volných kusech\ndá se s velkým prospěchem upotřebit dusítka (Dum-\npfer). Když toho obsah hudebního kusu požaduje,\nužívá se dusítka také i při spěšných a lehkých chodech\na při doprovázení zrychlených rhytmů. Obyčejně dá-\nvají se dusítka na všechny smyčcové nástroje; toliko\npři jistých okolnostech mohou se jednotlivému nástroji\n(n. př. všem prvním houslím) dáti dusítka. Toto smí-\nšení jasných a dušených tónů dodá kusu hudebnímu\nvzláštní barvitosti. Ne s menším prospěchem užívá se\ntéž pizzicata. Tóny pizzicatem tvořené považují se za\nvelmi oblíbený průvod u pěvců, anf se hlas jejich\ntímto průvodem nezakrývá. Y symfonických hudebních\nkusech, kdež se cosi úžasného s divoobrazným mísilo,\nudeřilo se dřevem smyčce na struny. Podivného té-\nhož způsobu dlužno jen velmi zřídka užívat a to v pří-\npadech, kdež se to úplně odůvodnit dá.\nY orchestru užívají se dvoje housle a sice housle\nprvní (violino primo) a housle druhé (violino secundo).\nHlas posledních leží pravidelně níže, než hlas prvních\nhouslí. Avšak stává hudebních kusů, kdež troje roz-\nličné housle, tedy violino terzo (housle třetí) umí-\nstěny jsou.\nHousle byly za všech dob jeden z nejoblíbeněj-\nších nástrojů a došly slavných pěstitelů, kteří se ve\nhře od sebe lišili dle školy, v které vycvičeni byli.\nTakové školy vznikly nejdříve v Itálii. Nejznamenitější\nškola byla škola Giuseppe Tartiniho (naroz. r.\n1692, zemřel 26. února 1770), pak škola Gaetona\nPugnaniho (naroz. 1727, zemřel 1803), jehožto\nškolu hlavně jeho žák G iv o Vi o 11 i, dále rozšířil a\npěstoval. Y Německu slynula škola Františka Bendy\n(naroz. v Starých Benátkách v Čechách dne 25. listop.\n1709.) Nyní stává čtvero houslových škol,\na sice: Škola Belgická, jejížto původcem jest\nLouis de Beriot, Následovatelem jeho jesf Henry\nVieuxtemps; dále škola Německá, jižto slavný\nmistr L u d vík S p o h r založil, a Bernhard Molique\ns největší obratností pěstuje; škola Francouz-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.3", "texte": "ská, jejížto zakladatelem jest veliký Pierre Bail-\nIo t (naroz. r. 1771). K této škole náleží více méně\nKreutzer a Bode. Konečně slušno uvěsti školu Ví-\ndeňskou, ku kteréž Josef Mayseder (narozen\ndne 26. prosince 1789) první základ položil. Škola\ntato nedosáhla však evropejské pověsti.\nNyní uvedeme ještě jména nejznamenitějších vir-\ntuosů na housle z minulých a nynějších dob, kteřížto\nevropejské pověsti požívají:\nAbel Karel 8., Abendheim Josef, Alard Delfín,\nAncot Jan, An derle Frant. Jos., z Poděbrad (žil okolo\n1762), Artot J., Baillot Pierre, Batka Martin, (naroz.\nv Praze 1742, + 1779), Becker Karel, Benda Frant.\n(naroz. v Starých Benátkách 25. lislop. 1709, -j* 7. března\n1786 vPostupíně), Beriot Charles, Berwald Jan Bed., Blu-\nmenthal Kazimír a Leopold, B o klet Karel M. (narozen\nv Praze 1801, žije ve Vídni), Bohm Ivan (narozen\nv Moskvě 1723 -j- 1764), Bohrer Antonín, Boie J.,\nBott Jos, Boucher Alexander, Braun Antonín, Brou-\nsilová Bertha naroz. v Písku, Cambini Giuseppe,\nCampagnoli Bartolomeo, Cannabich Karel, Capuzzi An-\ntonio, Clement František, Corelli Archangeli, Cramer\nVilém, David Ferdinand, Dittersdorf Karel, Durand\n(neb Duranowski, narozen ve Varšavě 1770), Eck,\nEichhorn Arnošt a Eduard, Eliason Eduard, EUer Louis,\nErnst Jindřich, narozen v Brně 1814, Ferrari Do-\nmenico, Ferni Virginie a Karolina, Vlašky nar. v Como,\nFesca Bed. Arnošt, Fiorillo Federico, Foyta Josef (nar.\nv Praze, žil okolo 1796), Fránzl Hynek, Fuchs Peter\n(žil okolo 1768 v Praze), Gervais (starší), Giardini\nFelice, Gópfert Karel, Guhr Karel, Hák Karel, Habeneck\nAntonín, Hampeln Karel, Hellmesberger Jiří a Josef,\nHetsch Louis, Hoffmann Jindřich, Hoffmann, zván\nRus (nar. v Novogorodě 1791), Hauser Misko, Jansa\nLeop. (nar. 1797 v Oustí nad Orlicí, žije v Londýně),\nJoachim J., Kal iv od a Jan Václ., (naroz. 1800 v Praze,\nžije v Donaueschingách), Kalski (vysl. Kontski) Karel,\n(nar. 6. září 1851 v Krakově), Král J. Čech, Krei-\nbich Frant., (nar. 1728 v Čechách), Kreutzer Rudolf,\nLabarre J. L., La c hnit Antonín, Pražan -j- 1825 v\nPaříži, Lafont Karel, Laub Ferdinand, Leonard H.,\nprofessor houslí v Brusselu, Libon Pierre, Leon de Saint-\nLubin, Li pin sk i Karel, (nar. 1790 v Radzimi v Polsku),\nLolli Antonio, Lobmann František, Lvov Alexis (nar.\nv Re valu), ruský generál a skladatel ruské národní\nhymny.\n(Pokračování.)\n\nZ Krakova.\nStav hudebního vzdělávání v Krabově, ve Lvově a ve\nVaršavě. — Ruch muzyczny. — † Vincenc Goraczkiewiez.\n— Hudba kostelní. Soukromný zpěvácký\nspolek. Koncerty.\n\n(Dokončení.)\nPři smutečných službách Božích za duši nebožtí-\nkovu provedeno „Requiem Mozarta,\" které v Krakově\nod dávných časův provedené nebylo, a po skončeném\nobřadu kostelním v čase, kterého chrám Páně poslu-\nchači právě přeplněn byl, zpívali milovníci zpěvu nad-\nhrobní sbor A. Je 1 e na s podloženým textem polským\n„Pozegnaí juž ten swiat\nI z nim przyjaciol greno.\"\nProvedení tohoto arci-díla hudby kostelní, při kte-\nrém zúčastnilo se k šedesáti hudebníků a milovníků\nhudby, bylo dost zdařilé, jakož i vůbec o zdejší hudbě\nkostelní chvalně zmíniti se můžeme, když slýcháme\nmše nejen menší, ale i díla znamenitějších autorů do-\nbře provedena. Stálá kostelní hudba bývá obyčejně\nv neděli a ve svátek ve dvou kostelích, totiž v kate-\ndrálném chrámu na zámku a v kostele Nejsvět. Panny\nMarie v náměstí Krakovském. V prvnějším kostele\njesť kapella platná z nadání ještě od králů polských za-\nložených a v kostele Panny Marie scházívají se milo-\nvníci hudby. Pisatel těchto řádků náleží do malého,\nposud ještě soukromného spolku milovníků zpěvu <To-\nwarzystwo amatoróvv spiewu), jehožto snažením jest\nvzbuzovati lásku ku zpěvu mužskému, seznámili se se\nskladbami tohoto odboru a obzvláště při vznešených\nslavnostech církevních přispěli ku chvále Boží. Tento\nposud na počet ne silný spolek zpívává v řečeném\nchrámu každou neděli a ve svátek na graduale a oíFer-\ntorium sbory pro čtvero hlasů a v postě a v adventě\nprovozuje celé mše vokální Diabelliho, Volkmanna, Sle-\nfani-ho, Otta a Krejčího. Y letě odbývala latéž spo-\nlečnost časté výlety do krásných okolic Krakovských\n„na Bielany, r.a Pocieszke a do Krzeszowic\" při\nkteréžto příležitosti zpívány pod šírým nebem polské\nsbory K. Studziteského, J. Sikorskéhoa\npíseň pisatele těchto slov:\nNa Bielanach rozkosz nasza,\nNa Bielanach weselo!\nGdy srod gluchéj tesniéj ciesni\nZagrzmia nasze mile piesni\nZawtoruje silný choř!\"\ntaktéž i některá kvartetta Kreitzera, Kuckena, Otta a j.\ns podloženým textem polským.\nKu konci zbývá nám ještě zmíniti se o koncertech,\nkteré jsme zde letos měli, a z kterých nejprvnější zří-\ndila kněžna Czartoryska, žákyně Chopina,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.4", "texte": "ve prospěch chudých. Hrála ponejvíce útvory svého\nmistra a na konec s houlistou Biernackim so-\nnátu Beethovena, při které na mnohé tváři lze bylo\nčisti slova: „Ach, jakže to nudné!\" —až posléze p.\nBiernacki zahrav fantasii na motiva z národních písní\npolských, zatřel tyto známky nelibosti. Dne 21. ledna\nvystoupil v divadle německém pianista p. Hr. L. Knina\nz Prahy, i hrál Weberův koncert s průvodem orkestrů\na mimo některé Chopinovské skladby též velkou\nfantasii z Hugenottů Thalberga. Dne 4. února zas\nměli jsme příležitost obdivovat! se v divadle polském\nhře mlaďounkého (lžletého) houslisty J. Chomanow-\nského z Varšavy, jemuž velkou budoucnost předpo-\nvěděli lze.\n\nVáclav Dunder.\n\nSeň (Zengg).\nKostelní hudba.\nProfessor Šach.\nČítaje pilno i pozorno Dalibora, jakož i druhé listy\nčeské, nepřestávám žehnati zemi, která s tolik oběta-\nvostí i chvályhodnou obezřetností i rázností o vše-\nstranné vzdělání svého lidu pečuje, že by mnohému nám\nsblíženému rodu za vzor, za trvanlivou pohnutku ku\npodobnému si počínání sloužili mohla! Kéž by se naši\nChorvaté naučili poznávali Čechy, zvlášť z této stránky,\nmožná, že by iv nich úsilnější touha po literární čin-\nnosti znikla, žeby i oni časem rozšiřování se vespolné\nvzdělanosti mnohou třeba dosti nepatrnou oběť přinesti\nsi neobtěžovali, možná, že by snad přece jedenkráte\npodivuhodná ocháblost a věru neslýchaná netecnost\nustoupiti musila ráznější vůli i zmužilejšímu činu! Než,\nkam hle mne zavedlo moje rozumování? Chtěl jsem\nVám podali slabý nástin o stavu naší světské i ko-\nstelní hudby, jak dalece tornu soudnost moje připouští\na okolnosti dovolují. Jsem si ovšem zcela vědom těž-\nkosti předsevzatého úkolu, domnívám se však, že ne-\nv\nchybuji, pakli každému Čechovi, žil on kde žil, za\nsvatý účel kladu, přispívali dle možnosti ku poznání\nvšeho, což jen poněkud k objasnění všelikých poměrů\ni úkazů zvlášť v jiných zemích nápomahati může.\nKostelní naše hudba spoléhá pouze na ochotnících,\nkteří dílem zalíbením na hudbě, dílem ukrácením dlouhé\nchvíle neb vyplněním prázdné doby anebo docela ja-\nkousi navyklostí puzeni, čím mohou při větších slav-\nnostech přispívají. Musím ale vyznati, že není divu,\nkdyž mnohému na čerstvé vůli schází, anf se obyčejně\ntatáž mše dvě, tři leta bez přítrže opakuje, při čemž\nkapelník, třeba kdyby se i jen jeden houslista dostavil,\nna žádný způsob svou taktovku z ruky nespouští, obá-\nvaje se, žeby při tom na vážnosti i bůh ví na čem\nsnadno utrpěti mohl a při tom se chuďas tak namáhá a\npotí, myslil-bys, že boj s raráškem vítězoslavně ob-\nstál i na druhý se připravuje! Jen když sebou trhá a\nhází, jen když vzhůru půl sáhu nad druhými vyniká\nto ostatní jde samo. Kolikkráte bych mu byl s velikou\nchutí jeho hůlku z rukou vyrazil, aby jí vážný úřad\npravého ředitele nehanobil a sebe i věc samu u potupu\na posměch drzým, hloupým způsobem neuváděl! A 011\nnebožátko přece myslí, že mnoho vykonal a nepozoruje,\nže takovým tajtrlictvím hudba dokonává! (Dovolí-\nte—li, podruhé více.)\n\nSouboj pro zpěváka,\nVýjev ze života.\n\nBylo to v Neapoli. Antonio Tamburini, slavný po-\nzději bassista, začal obraceti na sebe pozornost' a vstou-\npil konečně na zkoušecí jeviště italských zpěváků\nna jeviště divadla „San Carlo.\" Juž před vystoupe-\nním utvořila se proti němu opposicí. Tamburini objeviv\nse na jevišti zpíval tak krásně, že všestranným po-\ntleskem odměněn jesf, avšak pochvala ta zkalena byla pi-\nštěním některých posluchačů. Zlomyslné tyto manife-\nstací vzrůstaly od čísla k číslu, a když konečně An-\ntonio jistou skvělou árii tak mistrně byl přednesl, že\nsám s sebou spokojen býti mohl, pronikl jasný pisk\nhřímající pochvalu. Horkou svou krví rozjitřen učinil\nTamburini prudký pohyb nevrlosti. Horkokrevné obe-\ncenstvo vzalo mu to za zlé; povstalo všeobecné pí-\nskání a pokřiky „odprosiť, odprosif!\" rozlehly se po\ncelém divadle, hluk a hlomoz vzrůstal víc a více, a\nopona musela se dolů spustili. Avšak obecenstvo řá-\ndilo dále, chtíc, aby Tamburini je odprosil, k čemuž\nse však pěvec pohnouti nedal. Nejvíce pitvořil se\nmladý Dandy, jenž vystoupiv na lavici, právě když vše\nutichlo, hlasitě volal: „Ten nestyda musí odprosif!\"\nNeodprosí, a tím méně Yás neodprosí, zavzněl v sa-\nmém okamžiku silný, avšak mladistvý hlas s druhé strany\nparterru. Všechny zraky utkvěly na obou mladících,\njižto prudce do sebe se pustivše brzy do živého sporu\nse zapletli. Výsledek sporu byl ten, že se na druhý\nclen za pevnosf St. Elmo na souboj vyzvali. Obecenstvo\njsouc tímto výjevem odvráceno utišilo se, a představení\nse šťastně ukončilo. Druhý den našel Dandy svého\nsoupeře juž na umluveném místě. „Neurčili jsme si\nvčera žádné zbraně/4 oslovil ho Dandy, míním tedy, že\njen s bambitkami do souboje půjdu. Jak Vám libo,\nodvětil chladnokrevně odpůrce; pokynul svému slu-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.5", "texte": "hovi, jenž dva meče a šatuli s bambitkami nesl, vyňal\nbambitky, nabil je; a třicet kroků k stání odměřil —-\nDandy vystřeliv, chybil; jeho odpůrce zvedl bambitku\na pravil: „Dovolte na okamžik, nemohu na Yás střelit,\nmámí příliš mnoho výhody\". Jděte se svou chlubi-\nvostí! zvolal Dandy. „Giacomo,\" zavolal mladík, ne-\ndbaje na řeči Dandyho, „Giacomo,\" podrž zde tuto zla-\ntou tabatěrku! Sluha vzav tabatěrku do dvou prstů,\nvztýčil ruku do výšky* Důstojník odměřiv třicet kroků,\nnamířil, stiskl a tabatěrka kulkou proražená padla do\npísku. Dandy zbledl. Volno Vám odejít pane, řekl vý-\ntečný střelec, náš spor je vyrovnán; avšak ctěte bu-\ndoucno v umělci cit člověka! Dandy odstoupil za-\nhanben. Tu objeviv se za lesní zdí silný krásný muž\ns havraními kadeři, s orlím nosern a jiskřícíma očima,\npadl mladému střelci do náruče. Tedy přec pozdě ne-\npřicházím; dověděl jsem se včera po divadle všeho,\nchtěl jsem být Vaším sekundantem a v nejhorším pádu\nchtěl jsem tu pomstu převzíti. Jsemf Tamburini, pro\nnejž jste souboj podnikl. A vaše jméno? Caveliere\ndi Candia, jsem sardinským důstojníkem, a odcestují\nještě dnes. A já dnes ještě Neapoli opustím, řekl Tam-\nburini, a tak se tedy nemáme nikdy viděti! Snad!\nodvětil Candia. Obejmuvše se tiskli si ruce, a dali si\ns Bohem. Dvě leta na to vystoupil sardinský dů-\nstojník, Cavaliere di Candia veřejnň co pěvec na\njevišti.\n\nEm. Zminský.\n\nJan Zach.\nNovelía ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nByli zkoušeni jeden po druhém, mnoho nadějného\na dobrého se při nich jevilo* Nevyzíralo však z nikoho\nobzláštní jakés osobní nadání. Zkoužky jejich se právě\nco výsledky velkého namáhání a trvanlivé pilnosti obje-\nvovaly. Jináce ale když Zach vystoupil Tu ty varhany\njakoby se samy sebou byly rozzvučely ne pod rukama\numělcovýma, alebrž pouze mocí vůle a nadšení jeho. To\nnebyla již zkoužka obyčejná, to byl koncert na varhany,\nto bylo umělecké provozování, kde kritická chuť ucouvla\npřed úžasem a obdivem. Soudcové byli uneseni, i nej-\npřísnějším požadavkům bylo za dost učiněno.\nKdyž skončil, tu přátelé a znalcové hudby se ko-\nlem něho shrnuli a štěstí mu přáli k tak slavnému ví-\ntězství.\nPosléze Volf se k němu dostav a obejmuv ho\npravil: Nuže, nyní se ovšem nenaději více, žebych tě\nkdy u nás spatřil! Tys ovšem povolán, aby se sláva\ntvá po Čechách rozhlásila a není ti více Mohuče potřebí.\nZach sám byl s sebou toho dne docela spokojen\na vykládal příteli svému své plány pro budoucnost.\nNebyly to obrazy marnosti a smyslných požívání,\nnebylo to zamejšlení na [budoucí život, alebrž řada\nkrásných, vzorných předsevzetí, rozvrhy prácí na dlouhá\nléta, skladeb slohu církevního i světského i úmysl pů-\nsobením, na theoretické půdě o ušlechtění hudební ob-\nliby v Čechách zásluhy sobě získati.\nTím zajisté se liší všední duch od nevšedního,\nprostý od nadaného, že tento vše uspokojení své bu-\ndoucí v práci a krásných skutcích nalézá, onen však\ndopídiv se jakéhož bydla jen na pohodlí a bezstarostné\npožívání života zamýšlí!\nCož ale všechny pěkné záměry, vše ty luzné sny\no budoucnosti pomohou tomu, jemuž osud nepřeje, jejž\nneštěstí si za terč vyvolilo?\nPosud ještě se Zach v ladné a ducha sílící rovno-\nváze držel, neboť posud od budoucnosti očekávati mohl,\nčeho přítomnost mu neposkytovala, bezpečnost v po-\nměrech životních a pohodlí domácí, ježto důležitou jest\npodmínkou duševních prácí, a působení umělcova.\nČím jistěji se nadál že toho nyní docílí, čím úžeji\ns myšlenkou touto splýval a čím více přesvědčení se\nv něm ukotvovalo, že se tenkráte cíle nemine, tím hro-\nznější bylo procitnutí jeho. Na vzdor výtečné zkoušce,\nna vzdor všeobecnému přání a mínění byl Zach od-\nmrštěn a na uprázdněné místo byl jiný méně schopný,\ndocela nezasloužilý a v umění hudebním nevyrovnaně\nnížeji stojící povolám\nTo byla ovšem hrubá rána nepříznivého osudu,\na Zach přestal důvěřovati v spravedlnost lidskou. Snadnof\novšem mladý, zvláště nadaný člověk oželí ztrátu utrpě-\nnou, snadnof i zapomene na nehody proň z toho po-\nvstalé, tižeji však mu na srdce padne přesvědčení, že\nse spoléhali nelze na uznalost lidskou vůbec. Co platná\npak všechna snaha, co platné nejvznešenější záměry,\nkdyž nevděčný svět je neuznává ba jen jím překáží a\nje ruší? Přesvědčením takovým snaženlivec sebe hor-\nlivější pozbude část své duše a svého srdce, jejž mu\npak budoucnost více nenahradí. Buď zemdlí v svých\nsnahách, bud v přísný odpor se světem se postaví a na\nmnohdy v něm zajde.\nZach se hluboce zarmoutil, že však slovy se ne-\nprojevil, alebrž mrzutost v sobě ukrývali se snažoval,\ntedy měl přítel jeho za dobré nepfipomínati mu ne-\nhodu a pojednáváním o věci nemilé Zachův zármutek\nmarně nerozmnožovati.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Fidelio, opera ve 2 dějstvích od\nTreitsche a hudba od J. L. Beethovena, dávala\nse dne 24. t. m. Děj této opery koná se ve Španělském\nstátním vězení, několik mil od Sevilly a zní as takto:\nVrátný Jacquino zahoře láskou k Marzellině, dceři Rokka,\nzprávce vězení, nabízí jí ruku svou; avšak Marzellína\nmiluje Fidelia, jinocha, jenž stojí v službě otcově, a žádá\notce, by u gouvernéra vymohl pro ni ruku téhož mladíka,\ncož otec splniti slibuje. Tu přichází Pizzaro, gouvernér\nstátního vězení, a velí Rokkovi, by vězně Florestana za-\nvraždil. Rokko se zpouzí to učinit; Pizzaro vsak praví,\nže vězně tedy sám ze světa zprovodí a dí, by pro Flo-\nrestana v cisterně hrob se vykopal. Na to se odstraní.\nNyní slyšet je sbor vězňů, kteřížto ze žaláře na chvíli\npropustil mladý Fidelio, by zdravého vzduchu užiti mohli.\nTaké Rokko je přítomen. Na otázku Fidelia, jak u gou-\nvernéra vše vyjednal, odpovídá zprávec vězňů, že Piz-\nzaro se vsím srozuměn jest. Dále praví Rokko k Fi-\ndeliu, že bude jim kopati hrob pro jistého vězně, jenž dnes\nodpraven bude. Fidelio slzí. Rokko domnívaje se, že\nsnad Fideliu je tato služba obtížná, praví mu, by doma\nzůstal. Avšak Fidelio odpovídá, že viděti chce vězně, pro\nněhož hrob kopati má. V tom přichází Pizzaro, a zlobí\nse, že Fidelio, pomocník Rokkův, vězně na zdravý vzduch\npustil. Rokko se omlouvá tím, že jsou dnes narozeniny\nkrálovy, a že se tato slavnost vždy vypouštěním vězňů\nkoná. Pizzaro velí Rokkovi, by se odebral do žaláře a\nuchystal hrob pro vězně, jenž dnes o život přijde. (1.\ndějství). V temném žaláři vidíme Florestana, těžce\nzpoutaného, jenž si naříká, že nevinně uvězněn jest.\nMezi tím kope Rokko a Fidelio hrob pro něho. Fidelio\nve své útrpnosti ustanoví se na tom, že vězně, buď on\nkdokoliv, vysvobodí. Nyní zocí Fidelio vězně. Je to\nFlorestan! Maje u sebe kousek chleba, chce ho Flore-\nstanu podati, by se posilnil. Rokko tomu nechce při-\npustit, avšak konečně povolí. Nyní objeví se Pizzaro,\na odhaliv dlouhý plást, volá na Florestana: Nuže, zde\njsem co mstitel, jehož jsi chtěl jednou svrhnouti; při tom\nvytasiv mec, chce Florestana probodnout, než v tom po-\nstaví se Fidelio před Florestana, volaje: „Zpátky !(t\nJsemt Leonora, choť Florestana ! Pizzara vsak nehne vý-\njev tento, a doráží mečem. Tu vytasí Leonora bambitku\na ohromí tak Pizzara, že z vězení vrávorá. Florestan je\nzachráněn, a leží v náruči Leonory. Co se toto stalo,\nrozkáže král ministru Don Fernandu, by všechny vězný\npropustiti dal. Ferdinando jde do vězení, vidí Flore-\nstana, pozná svého přítele, jehož za mrtvého měl. Na to\nvypravuje Rokko, že Leonora přestrojivší se za mladíka\nu něho do služby vstoupila, by svého chotě zachrániti\nmohla. Pizzaro chce se omlouvat, avšak Don Fernando\nvzav mu mec, dá jej zatknout. Na to obrátí se k Rok-\nkovi a káže, by Florestanu pouta odejmul, než rozmyslí\nse a praví k šlechetné Leonoře, že jí přisluší, službu\ntuto choti svému prokázati. To se stane. Každý plesá\na těší se ze svobody. Podavše děj této opery, jejížto\ntext skutečně výtečným nazván býti může, dlužno nám\nse ještě zmíniti o hudbě Beethovenově. Fidelio jest apo-\ntheosa obětující se lásky manželčiny. Manželka vystupuje\nv tomto díle ve své duševní velkosti cudná čistá\njako srdce arcimistra, jenž Fidelia utvořil, jest jeho\nLeonora tak ideální a při tom přec tak cistě lidská. Tuto\nvážnou v své jednoduchosti hluboce dojímavou látku pojal\núplně Beethoven; krašší charakteristiku a hlubší pojmutí\nsituací sotva kdes u jiného dramatického díla nalezti\nmožná. Zde je vše zlato, vše ryzé žádný mámící pří-\nvěsek, žádný hledaný effekt a přec největší účinek, kte-\nréhož jen docíliti lze. Také jest tu zastoupen humori-\nstický živel, jenž při větších instrumentálních skladbách\nBeethovena nikdy neschází. Takové dílo nemohlo hned\npovstati. Mistr Beethoven věnoval se nejpřísnějším stu-\ndiím, dříve než do opery se pustil. Jak nyní operu vi-\ndíme , jest juž přepracována. Opera ta jmenovala se ze\nzačátku „Leonora.\" Beethoven psal k této opeře ctyry\nouvertury, z nichžto třetí za nejvznešenejsí se pova-\nžuje. Je to tak mohutné dílo, že nelze v oboru tom ná-\npodobného mu po boku postaviti. Drahný cas uplynul,\nnežli Beethovenova opera „Fidelio\" všestranného uznání\ndošla. Velké zásluhy o toto dílo získala si Schroder-\nDevrientová. Tato geniální umělkyně obětovala mnoho\nlet studiím k „Leonoře,\" dříve než se odvážila v ní vy-\nstoupiti pak ale byla její Leonora uměleckým výtvorem\nnejvyššího stupně. Provedení této opery na jevišti Praž-\nském bylo chvalitebné; zvláště vynikla nově engažovaná\nprimadonna paní Mellerová, kteráž svou úlohu výtečně\npojavši zpěvem i hrou obecenstvu zadost učinila. Orkestr\ni sbory cacky se držely.\nKoncert ku prospěchu chudých rigorosantu\nmedicínské fakulty poskytne obecenstvu vzláštní zábavy.\nBudou se totiž dávati skladby známých pěstovatelů\nhudby budoucnosti skladby H. B e rlio za,\nR. Wagnera a Fr. Lis z ta. Koncert ten bude se od-\nbývati dne 12. března o 4. hodině odpoledne a obsa-\nhuje následující kusy: Prolog od Walter a Lindaua,\npřednášen od slečny Rudloffové ; Ouverturak opeře\n„Benvenuto Cellini\" od H. Berli o za* klavírní\nfantasie od Fr. Schuberta (op. 15) pro piano a\norkestr, symfonický zosnována od Fr. Liszta, přednese\nHans z Biilova; uherská rh apsodie odFr.\nLiszta, přednese H. z Bulo wa; Mazeppa symfo-\nnická báseň od F. Liszta; Ouvertura k „Faustu\" od\nR. Wagnera; Festklange symfonická báseň od\nF. Liszta; konečně předehra k prvnímu dějství z nové\nopery „Tristan a Isolda\" od R. Wagnera. Přejeme\ntomuto koncertu skvělého výsledku!\nTyto dny přibyl do Prahy mladý nadaný skla-\ndatel písní ceských, pan Frant. Piv od a, jenž také co\nskladatel salonních kusů pro piano chvalně znám jest.\nNejnovější výtvor páně Pivodův jest osmero písní\nceských, kteréžto co nevidět nákladem Rob. Vei ta\nvyjdou. Měvše příležitost tyto písně slyšeti, shledali jsme\nže z nich vane ryzý duch národlú z bohatého zdroje\ncitů jeho se prýštící. Forma písní je ušlechtilá, nápěvy\njednoduché, avšak krásné. Písně tyto věnovány jsou na-\nšemu slovutnému mecenáši literatury a veškerého\numění českého p. R u d o 1 f u knížeti z Thurn-Taxisu\na neminou se zajisté s hojným účastenstvím* Nebude\nsnad od místa, podáme-li některá biografická dáta o\ntomto nadaném hudebním umělci. František P i voda na-\nrodil se dne 19. října 1824 v Žeravicích na Moravě,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.7", "texte": "učil se prvním začátkům v hudbě u svého bratra, štu-\ndoval gymnasium v Brně, kde altistou při kostele sv.\nJakuba se stal. R. 1844 odebral sePivodado Vídně, ko-\nnal hudební svá studia v ústavě k zvelebení kostelní\nhudby pod protektorátem knížete Josefa z Lobkoviců,\nkdež první pramií odměněn jest. Na to cvičil se na piano\nu mistra Halma a pro dokonalejší poznání Beethovenovy\nhudby u znamenitého Rokleta. V tom case zdokonalo-\nval se v harmonii kontrapunktu a komposicí u kapelního\nmistra Rottera. Roku 1849 vydal Pivoda první svou\npíseň „Abendláuten\" u Witzendorfa ve Vídni, načež\nčtvero českých písní následovalo. Jeho skladby pro\npiano došly velké obliby, zvláště pak vynikl svými sklad-\nbami „Le fleur de Bohéme\" a „Au lever du soleil\" (Při\nvýchodu slunce). Velké zásluhy dobyl si Pivoda vydáním\n„Písní královny Alžběty\" od Vocela, kteréž všestranného\nuznání došly. Skladby Pivodovy vyšly až do op. 22 u\nWitzendorfa, odtud až do op. 25 u Spiny ve Vídni, na\nněžto čtenářstvo naše upozorňujeme.\nRepertoir. V úterý dne 1. března bude se\ndávati opera „Sicilianské Nešpory,\" ve čtvrtek dne 31.\nt. m. „Tannháuser\", dne 5. t. m. „Veselé ženy Wind-\nsorské.\"\nFr. Pi vody nejnovější skladba pro piano vyjde\nco příloha k „Daliboru,\" a bude věnována naší výtečné\numělkyni paní Anně Kolárové.\nOd pana Bed. Šim áka vyjde v Lipsku opět\nnová skladba, a sice „Idylla,\" pro piano. Je to půvabná\nkomposice ve slohu J. Schulhofa. Týž skladatel doho-\ntovil mimo to Tři sonetty pro piano, a pak Trio\npro housle, cello a piano.\nJak se dovídáme, uspořádá zde dne 23 t. m.\nkoncert věhlasná pianistka paní Klara Schuman-\n-11 o v á.\nDnes odebere se slečna Mina Medalová na\nsvé místo do Frankfurtu, kdež snad ještě tento týden\nv divadle vystoupí.\nNové hudebniny. U Rob. Veita v Praze vy-\nšla „Romance pro piano od F. Neumanna op. 4.,\npak Polonaise pro piano od J. Hampla. Obě\nskladby vynikají pěknými melodiemi a dají se lehce na\npiano provesti. Zevrubnější posouzení ponecháme si poz-\nději. UKrištofa a Kuhe vyšla Hymna ke cti\nJ. Sv. Papeže Pia IX., jižto kapelník Jan Nep. Sk r o u p\ndo hudby a sice pro čtyry hlasy uvedl. Původce této\nhymny jest kardinal Wiesemann v Londýně : text německý\nv / v Ó\nje od školního rady Wenziga, česky od Jos. Srutka.\n(Pr. Nov.) Z Litoměřic. Nejdňst. pan bisk. Augustin\nBartoloměj učinil ku zvelebení hudby chrá-\nmové následující velemoudré ' opatření, jež zasluhuje,\naby iv širších kruzích bylo známo. Aby se z kůrů\nchrámových skladby, jež velebného a vznešeného slohu\nchrámového zcela neb poněkud jsou prosty, naprosto vy-\nloučily, bude v sídle biskupské stolice pro celou diécesi\nze znalců utvořeno komité, jehož úkolem bude zpěvní a\ninstrumentální skladby v jednotlivých chrámech provo-\nzoyané zkoušeti. K tomu úěeli správcům duchovním ulo-\nženo, aby v krátkém čase seznam všech mší, gra-\ndu a 1 ů, offertorií, litanií, nešpor atd., jež ře-\nditel kůru k provozování sbírá, s udáním jmen skla-\ndatelů zaslali, jakož i o sílách zpěváckých a hudeb-\nnických, v ohledu quantitativním a qualitativním při\nkaždém chrámu náležitou zprávu podali. Podobně jim\nnařízeno, aby zvláštní seznam písní a cho-\nrálních zpěvů, jichž se při každém chrámu užívá,\nsestavili a písně, jež v zpěvnících od duchovní vrch-\nnosti schválených se nenacházejí, aneb jichž text neb\nmelodie byly zjinačeny, s textem i melodií předložili. K zve-\nlebení zpěvu a hudby chrámové dále: 1) Uloženo\nsprávcům duchovním, aby o to peéovali, by a) při každé\nškole žáctvo ve zpěvu školním i chrámovém pilně se\ncvičilo, k čemuž i mimo čas vyučování několik hodin\ntýdně má býti vynakládáno ; b) aby školáci, již vlohy\nhudební mají, nejen prakticky, nýbrž i theoreticky ve\nzpěvu a hudbě chrámové byli vyučováni; c) aby k po-\nznenáhlému zavedení ryzího a přesného zpěvu chorál-\nního při každém farním chrámu dílo: Theoretisch-prak-\ntische Anleitung zur Herstellung eines wíirdigen Kir-\nchengesanges von Stefan Luck. Trier. 1858 (cena 32\nkr. stř.) se zaopatřilo a učitelstvo dle toho návodu ne-\njen samo v zpěvu se cvicilo, nýbrž i žá-\nkovstvo v něm vyučovalo. 2) Činí se vyzvání k biskup-\nským panům okresním vikářům, aby ve spolku s zvlášt-\nními důvěrníky o to se zasazovali, aby u příležitosti\nučitelských porad cvičení v rozličných chorálních zpě-\nvech a hudebních skladbách se konaly a v každém okresu\nnejméně jeden chrámový zpěvácký spolek se utvořil.\n\n— Florenc. Klassická hudba nabývá zde vždy\nvíce půdy, k čemuž obě jednoty Filarmonica a societá\nper lo Studio della musica classica (společnost k stu-\ndiím klassické hudby) přispívají. V posledním koncertě\n„Societá filarmonica\" pod řízením Maglioniho dávala se\nouvertura k Ifigenii od Glucka, „Sominernachtstraum\"\nod Mendelssohna, Hummlův klavírní septett a symfonie\nC-moll od Beethovena.\nHolandsko. (Yirtuoska na harfu.) Slečna Marie\nMosnerova slaví zde skvělé triumfy. Dalaf se zde ve\ndvou týdnech osmkrát slyseť a došla vždy skvělého vý-\nsledku. Dne 10. února byla pozvána k dvornímu kon-\nčertu do Haagu, kdež bohatě obdařena jest, dne 24. února\nbyl uspořádán na přání královny matky opět dvorní kon-\ncert, v němž slečna Mosnerova zase účinkovala.\nNěmecko. Alex. Dreyschock koncertoval dne\n11. t. m.s nejdokonalejším výsledkem v Kas selu a\npřednášel mimo jiné skladby Mendelssohnňv koncert do\nG-moll, na to účinkoval dne 17. t. m.v koncertě „Ge-\nwandhausu\" v Lipsku, kdežto obecenstvo předneseni\nBeethovenova koncertu k ohromnému potlesku roznítil.\nY Berlíně dává známý pianista Leop. z Meyerů\nkoncerty, v nichžto nejvíce skladby své přednáší. Ve\nFrankfurtě n. M. okouzluje v divadle slovútný hou-\nslista Molique se svou dcerou tamější obecenstvo ; co\nzatím sestry Ferniovy v Berlíně skvělých výsledků\ndocházejí. Neméně líbí se v Kolíně nad R. pianista\nAug. Dupont z Brusselu, jehož koncert pro piano mnoho\npoetických melodií v sobě obsahuje. Ve Výmaru uspo-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590301-01.1.8", "texte": "řádala chvalně známá houslistka z Prahy Roso ďOr\n(vlastně Pietschmannova) koncert a líbila se velice. Hu-\ndební časopis v Lipsku „Neuč Zeitung fur Musik\" drží\nvirtuosku tu za Venecianku (sic!) a dí, že prý žačkou\nPražského konservatoria (?)\nNový-York. Bergmanské koncerty docházejí zde\nvelké obliby. V posledním provedena jest symfonie do\nD-moll od Schumanna, v následujícím koncertu provede\nse symfonie „Oceán,\" od Ant. Rubinsteina. Německá spo-\nlečnost uspořádala „Academy of Music,\" koncert, jehožto\nvýnos určen jest k zřízení německé nemocnice.\nOstříhom. Karel Seyler, kapelník zdejšího hlav-\nního chrámu, obdržel od J. Sv. papeže za svůj hymnus\nvelkou zlatou medalii.\nPaříž. Intendancí císařské opery přišla pro velké\npožadavky zpěváku a zpěvaček do rozpaku. Borghi-Mamova\ndostává 84,000 franků roční služby a dva měsíce na do-\nvolenou; avšak nyní nechce zpívati pod 108,000 franku.\nTéž Mavio nechce se s 70,000 franky spokojiti. Guch-\nmard dostává se svou chotí, jež žádné velké pověsti nemá,\n90,000 franků. V celé Francii nestává úředníka, jenž by\nse takým služným honosili mohl. Meyerbeerova nová\nopera je už po čtvrté pokřtěna ; nyní se jmenuje „Pardon\nde la Folie\" (Odpuštění třestive dívky). Děj této opery\njedná na venkově za času nočního. Jistý rolník totiž\nobrazotvorností puzen hledá poklady a zapomene na svou\nsnoubenku, ježto ze zoufalosti přijde o rozum. Rolník\nnavrátí se a ona mu odpustí. Hudba prý je ryze komi-\ncká a ostře známkována. Co nevidět uslyšíme zde žen-\nský kvartet. Na piano hráti bude slečna Reuchselova, na\nhousle sl. Morelleova, na cello sl. Kateneova a na violu\njistá mladá Češka. Dne 21. t. m. vystoupil zde v\nkoncertě pianista Bemhard Rie z Prahy, žák Drey-\nschockův, a došel skvělého výsledku. V koncertě tom\núčinkovali zpěváci Collé a Lefort, jakož i cellista Franco-\nMendeo.\nPešť. V národním divadle hrál pianista Alfred\nJaell a došel nesmírné pochvaly. Co nejdříve uslyšíme\n131etého houslistu Auera a mladou cellistku slečnu\nRosu Sukovu.\nRe z n o. Jak známo, povolil král Bavorský zde\nžijící vdově Eickhofové roz. Schikanedrové měsícnou pod-\nporu. Bude snad zajímavé, podáme-liněco bližšího o této\npaní, pro nižto Mozart arci mnoho složil. Maria Anna\nSchikanedrova jest dcera dvorního hudebníka na biskup-\nském dvoře ve Freisingu. Nyní počítá 86 let a jest slepá.\nJsouc ještě dítě, přišla s otcem, jenž virtuosem na lesnici\nbyl, do Vídně. Otec její seznámil se s Mozartem, kterýž\nse mladé dívky ujal a ji nejprve cvicil. Poprvé vystou-\npila co genius v Kouzelné flétně. Došedše dobrého vý-\nsledku, dala se na uměleckou cestu, koncertovala v Stutt-\ngartu, Frankfurtu, Mnichově atd. Vrátivši se do Vídně\nvěnovala se zcela opeře. Hlavní role její byly: Constanze\nv „Unešení ze Serailu,\" královna noci v Kouzelné flétně,\nDonna Anna a Elvira v Don Juanu.\nVídeň. Zde panuje co do hudby velmi čilý život.\nDne 25. t. m. koncertoval zde známý virtuos na housle\nM. Haúser přednášel některé své nové skladby, a líbil\nse velice. — Dne 26. uslyšíme v saloně Seuffertově\nc. k. komorního virtuosa na piano p. Willmersa, jenž\nbude mimo jiné své kusy přednášeti „Staročeskou\nkostelní p í s e ň\" parafrasí (c. 5, ze slovanských\npísní). Druhý den na to dne 27. t. m. uspořádá pia-\nnistka paní Oxfordová první svůj koncert v sále „Mu-\nsikvereinu.\" Krásná zábava nám kyne dne 6. dubna,\nkdež ředitel konservatoria p. Hellmesberger provede or-\nkestrem dvorního divadla a s prvními silami zpěvác-\nkými Rubin Steinovo oratorium „Ztracený ráj.44\n— Dne 1. března odbývá se zde „Slovanský bál,\"\nk němuž se hosté v národním oděvu dostaví. Mimo jiné\ntance provedeno bude polonaise z opery „Halka\" od\nMoninszky a kolo od Lisinského.\nÚmrtí. Znamenitá celJistka paní Pain-ova ze-\nmřela v 87. roku svého stáří v Compiegne.\n\nDur a moll.\n\n(Meyerberova sázka s Rossinim.) Dříve než se\nMeyerbeer znamenitým stal, byl s Rossinim v nejlepšim srozu-\nmění. Roku 1825, když se ponejprv Mayerbeerova opera »Cro-\nciato« (Křižák) dávati měla, učinili oba skladatelově následu-\njící sázku: Rossini totiž tvrdil, že opera „Crociato\" velkého\ntriumfu dosáhne* Mezi námi řečeno, caro amico, odvětil Mayer-\nheer, bojím se, že propadnu; a vsadil bych se ná to.—Aj což,\nvy žertujete, tvrdím opak! Vy ? Na mou čest! Vsaďte 100 louis-\ndorů? Sázka platí. Rossini vzal si téhož dne, na němž se\nponejprv opera „Creciato« dávala, sedadlo na balkoně velké\nopery. Bylť proti svému obyčeji elegantně ustrojen, nakadeřen\na měl žluté rukavičky, ještě nikdy nebyl v tak skvostném oděvu\nvídán. Rossini tleskal po každém kusu a obecenstvo následovalo\njej. Osud opery „Crociato« byl rozhodnut, neboť došel skvě-\nlého výsledku. Druhého dne poslal Mayerbeer Rossinimu 100\nlouisdoru s poděkovaeím psaním.\n(Donizetti a Nicolai.) Jedenkráte pustil se Doni-\nzetti do kapelníka Nicolaie, a plísnil ho notně za to, že mu\nNicolai několik not v opeře jiPasquale\" změniti se opovážil. I\nnastala hádka mezi nimi. Iíonecuě zatáhl Donizetti malého Ni-\ncolaie za kníry a zvolal * Jak ! Vy mne chcete přepravovat ?\nMne, jenž jsem více oper než vy not napsal?\n\nListárna.\nPanu K. Ad... v H. Díky ! částečně\nužijeme. Panu L.v Cli. Ano vyšly tu básně pod\njmenem „Žití básnické\" od Fr. Květa, které uhla-\nzenou formou a krásnými myšlenkami vynikají. Stojíf\n20 kr. rak. čísla. Panu Za.. . ve Yen e c. i i. Neza-\npomeňte nám dopisovat'. Panu Y. Z.v Mant o v ě.\nObdržíme tu novelettku. Panu Pt. kapelníku v Lei-\nceslru v Angličanech. Pište nám co nejdříve. Panu\nJ. Ab ... v Stuttgartu. Přejeme Vám štěstí. Nezapomeňte\nna nás s tou skladbou. Panu Y. D.v Krakově.\nStručné výtahy z „Ruch muzyczny\" budou nám vítány.\nPanu F. v Táboře, článkem o stavu kostelní hudby\nv městě Vašem nám byste se zavděčil."}]}