{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_sha256": "6ac1579049327d22d27e00dc213c0a5925188d7d7400cb80fc3d940cb11e3263", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/03/10_01/bmtnabd_1859-03-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.1", "titre_corps": "Dudák.", "titre_sommaire": "Dudák.", "signature_source": "Jiljí V. Jahn", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 517, "texte": "Dudák.\nJiljí V. Jahn.\nTa lípa stará, zpuehřelá\ntruchlivě větve kloní\na jako dávné lásky sen\njde teplý větřík po ní.\n/ 1\nPod ní si hoví slahý kmet,\notrhaný a chudý,\naž k smrti bídou zmořený\na v rukou má své dudy.\nZ nich loudí píseň truchlivou\njak světa při skonání\na na rtech úsměv poslední\ni s písní v sen se sklání.\nPosléz jen slahý větru dech\nmu k zvuku dudy třímá,\nusnul té staré lípy sum\na stařec — navždy dřímá.\nNa jeho hrobě pod večer\nvždy krásná děva sedá,\nzpěv jeho z vlasti vyhnaný,\na dávnou slávu hledá. — —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.2", "titre_corps": "Srdce.", "titre_sommaire": "Srdce.", "signature_source": "J. B. Velflík", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.1", "debut_caractere": 519, "fin_caractere_exclue": 843, "texte": "Srdce.\nJ. B. Velflík.\nSrdce to jak zpěvné pláce,\nv hrdelku má sterý hlas,\ntu hned jásá, tu zas pláce,\njak mu velí vládný ěas.\nSrdce toť ohromné moře,\nv něž se vlévá tisíc řek,\njednou radost, druhou hoře,\npoklid tou a onou jek.\nSrdce tot je palác malý,\ncitu vír v něm bytuje,\njaký div že v rum se svalí,\npakli vír se rozduje?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "59", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.3", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek, učitel harmonie na ústavu varhanickém.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek, učitel harmonie na ústavu varhanickém.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.1", "debut_caractere": 845, "fin_caractere_exclue": 2427, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek,\nučitel harmonie na ústavu varhanickém.\nDůkladná známost tónin předpokládá důkladnou\nznámost škál (stupnic). Vždy jinou škálou vzniká také\njiná tónina. Ve škále nachází žák základní tón, před-\nznamenání, soubor tónů, karakter a druh tónin. Škály\nse tvoří hlavně k vuli tóninám )kdo tedy chce všechny\ntóniny a di-uhy jejich poznati, musí mít zevrubnou zná-\nmost tvrdých i měkkých (dur a moll) škál ode všech\ndvanácti základních tónů. Známost ta ale nezáleží pouze\nv jich hraní a psaní; nýbrž aby dovedl každou oustně\npojmenovat, ba i jednotlivé stupně z té neb ony škály\nudat. Co do sluchu, bude učitel žáka cvičit uhozením\ndur- a moll-akkordu v rozeznávání dur-a moll—tóniny;\nmá-Ii dobrý hudební sluch, bude kromě to od žáka\nžádat, aby udal podle sluchu také základní tón tóniny.\nDosáhnul-li žák úplnou vědomost všech škál, ná-\npotom ostří učitel přehled jeho, hraje-li mu škály a\nkousky z rozličných tónin, a žák podlé změněných\ntónů tóniny určuje. Také rozsáhlosti v přehledu a ji-\nstotě tónin nabývá žák tím, dává-li se mu za úkol, by\nvyhledal v kterých škálách nacházíme na př. c, d, fis,\ncis atd., jakožto f., 2., 3., 4., 5., 6.a 7. stupeň. Tón c\njest na př.\nstupeň Dur moll\nI.v C i c\n11. „ B „ b\n111. „ As „ a\nIV. „ G „ g\nV- „ F „ f\nVI. „Es „ e\nVII. „ Des „ des-\nFředznamenání každé tóniny se nejlépe tak zva-\nným kruhem kvintovým neb kvartovým v pamět vštípí.\nV kruhu dvanácti tónin se žákovi představuje, že kaž-\ndým kvintovým krokem nahoru přibude jeden křížek a\nkaždým kvintovým krokem dolů příroste zase jedno b."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4351, "texte": "Uspořádám-li tóniny do kola po kvartách, tu zase\nžák patrně vidí, že každým postupem o jednu kvartu\nvýše rozmnoží se předznamenání vždy o jedno b, a\nsestupováním dolů po kvartách že zase každou kvar-\ntou počet křížků o jeden se rozmnoží.\nHraje-li žák kousky, neopomine učitel se ptát na\ntóninu a znamení taktu. Tóninu udá podlé předzname-\nnání a nejhlubšího tónu závěrky.\nDříve nežli učitel přikročí k vyučování o škále,\nmusí mít žák dobré ponětí o půltónu a celém tónu.\n0 tom ho poučí asi tímto způsobem : Každý nejbližší\ntón počítajíce nahoru neb dolů slově půltón nebo\njinak : patříme-li na klávesnici a neleží-li mezi dvěma\ntóny žádný jiný tón, nazýváme takovouto povzdálenost\ndvou tónu, půltón na př. ch, ef, c des, c cis~'c) atd.\nNyní ať vyhledává žák od kteréhokoliv tónu spodní\n1 svrchní půltón.\nDva půltóny činí celý ton 5 nebo jinak pohledne-\nine-li na klávesnici, a vložíme-li mezi dvěma klávesy\nještě jiný tón, jmenujeme délku takovýchto dvou tónů\ncelý tón na př. cd, c hes, d e, fis, gis atd.\nPůltóny i celé tóny ukážou se žákovi také názorně\nna klavíru. Nápotom od jednoho každého tónu nahoru\ni dolů nechť žák celé tóny vyhledá,\nO škále (stupnici).\nŠkála, jejíž posloupnost záleží z celých- a půl-\ntónů, nazývá se diatonická škála; postupuje-li ale\nvýhradně v půllónech, slově chromatická škála. Jest\ndvojího druhu (pohlaví) tvrdá a měkká (dur a moll).\nDu r-šk ál a.\nTvrdou škálou sluje tenkrát, nacházejí-li se od\ntřetího čtvrtému sedmého osmému\n111. k IV. pak od VII. k VIII. stupni\npůltóny ostatně ale kráčíli se v celých tónech. Po-\nvažujíce C za první stupeň neb základní tón škály,\ndlužno jen v liniové soustavě stupmo nahoru, až zase\nna c (oktávu) pokračovat a obdržíme takovouto dur-\nškálu na. př.\nII1/, 111 V*\ncdef gahc\n1.11. in. iv. v. vi. VIL vm.\nZkoušíme-li postup od jednoho tónu k druhému,\nshledáme, že jest od I. stupně k 11. celý tón,\n11. „ „ 111. „ „\n111. „ „ IV. půltón,\nIV. „ „V. celý ton,\nV VI\nT ♦ 77 T) ' 7) 77\nVI- „ „ VII. „ „\nVII. „ „ VIII. půl tón.\n*) Nacbázejí-li se oba tóny na rozdílných liniích jako\nch, ef, cis, d, slově velký půltón, na stejných\ny&ak malý na př. f fis, c cis atd.\nY objemu této C-dur škály nacházíme pět celých\ntónů a dva půltóny, a jejich pořádek pro snadnější pa-\nmatování sobě následujícím způsobem vyobrazíme: 11 %,\n111V2 t. j. po dvou celých půltón, a po třech celých\ntónech následuje zase půltón.\nPoloha těchto dvou půltónů jest karakteri-\ns ti c k á, neb jinak půltóny přicházejí v dur-škále, a\njinak zase v mol-škále.\nŠkálu C-dur považujeme za vzor, chceme-Ji sobě\npodobnou dur-škalu od kteréhokoliv základního tónů\nvystavět.\nStavím-li ale škálu na jiných základních tónech\nkromě c, pak shledám, že k dosažení určitého poměru\nod jednoho stupně k druhému bude nevyhnutelně je-\nd n o h o, dvou, tří atd. křížků neb b třeba.\nPoložme G pátý stupeň od C co základní tón\nškály a kráčejme stupmo, až dosáhneme jeho oktávu\n1 1 % 1 1 % 1\ngah c de f g;\nsrovnáme-Ii tuto řadu s předešlou vzorní C-škálou,\nshledáme, že co do rozsahu až k šestému stupni není žá-\ndného rozdílu; od šestého stupně k sedmému vidíme\nvšak místo celého tónu jen půltón, naopak od sedmého\nstupně k osmému místo půltón zase celý tón. Chce-\nme-li zde shodnosti docíliti, rozšíříme malou mezeru\nzvýšující posuvkou, postavice křížek 4£ před f, nápo-\ntom obnáší mezera od e na fis, celý tón, a od fis na\ng jenom půltón, a pak se tato škála do G zevrubně\npodobá škále do C, jak následuje:\n1 1 % 111 %\ngah c d e iis g\n1.11. 111. IV. V. VI. VII. VIII.\nNejinak si budu počínat při stavbě dur-škály od\nzákladních tónů D, A, E, H, Fis, Cis. Nejdříve si na-\npíšu od základního tónů řadu stupmo po sobě jdoucích\nosmi tónů, potom zkoumám, přicházíli v této řadě po\ndvou celých tónech půltón, na to po třech, též celých\ntónech, opět půltón.\nPři škálách od c nahoře uvedených základních\ntónů bude výhradně zvýšujících posuvek třeba, a sice\nku tvoření dur-škály od D nutno dvou křížků =J4=, od\nA tří od E ctyr od H pěti od Fis šesti\n44=, konečně sedmi bude třeba ku sestavení Cis—\nškály. Povážíme-li, že jest G pátý stupeň z C, D pátý\nz G, A pátý z D, E páty tón z A škály atd., patrně\nz řady těchto křížkových škál vysvítá, že každá\nškála, která čítá o jeden křížek více se\nzakládána pátém tónu ony škály, kte-\nráž má o jeden křížek méně.\nKaždý nový křížek, který přibude, povstane ve\nškále povýšením sedmého tónu; první křížek se nám"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2884, "texte": "objevil zvýšením tónu í v G-škále, druhý povýšením\nc v D-škále, třetí povýšením g v A-škále atd.\nNechci-li křížky stavětí před noty, dám je hned na\nzačátku řádku, jejž předzna men á ní m nazýváme\n(Vorzeichnung), Ony se píšou právě v tom pořádku,\nv jakém povstaly, a kladou se v liniové soustavě na\nto samé místo, jako noty, na něž se potahujou:\n1. křížek se jmenuje fis podlé tónu, který se jím změnuje,\n2. „ „ „ cis\n5? 77 7)\n4.w „ „ dis\n5 . 77 77 77\n6. „ „ „ eis\n7, „ „ „ his.\nDejme tomu, že jest F první stupeň (čtvrtý od\nC) škály, postupujeme-li v liniové soustavě až na jeho\noktávu, obdržíme následující řadu tónů\n111% 11 %\nfgah c def;\nsrovnáme-li zase tuto řadu s vzorní C-škálou, shledá-\nme mezi třetím a čtvrtým stupněm a h celý tón, kdežto\nmá být půltón, mezi čtvrtým a pátým h c půltón místo\ncelého tónu, ono se ponapraYÍ, postavili se před h sni-\nžující posuvka (b)\n1 1 % 111 %\nf g a hes c d e f;\ni.ii. 111. iy. y. ví. VIL vin.\nNyní se tato škála od F docela shoduje s normální\nC-škálou.\nTím samým způsobem sobě utvoříme škály od\nHes (B), Es, As, Des, Ges, Ces. Stupnice těchto zmí-\nněných základních tónů dají se jenom pomocí snižující\nposuvky utYořiti.\nStupnice od B bude mít dvou, od Es tří, od As\nčtyr, od Des pěti, od Ges šesti a posléze škála od\nCes bude mít sedmi b při svém sestavení zapotřebí.\nPovážíme-li, že jest B čtvrtý tón od předešlé\nF-škály, Es zase čtvrtý stupeň z předcházející B-škály,\nAs čtvrtý stupeň z předešlé Es-škály atd., patrně z toho\nvysvítá: že každá škála, kteráž čítá o jedno\nb více, zakládá se na čtvrtém tónu ony\nškály, která má o jedno b méně.\nTak jako povstalo první b, snížením čtvrtého stupně\nve škále, tak povstane druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté,\nsedmé b.\nNechceme-li be stavětí k notám mezi škálou, mo-\nhou se psáti také hned před škálou, poznamenati však\ndlužno, že, jak povstaly, v tom samém pořádku se\nv mezích liniové soustavy píší.\nPodlé tónu, na nějž se snižující posuvka vztahuje,\njmenujeme první b hes,\ndruhé „ es,\ntřetí b as,\nčtvrté „ des,\npáté „ ges,\nšesté „ ces.\nHrajíce škálu, přesvědčíme se, že žádný tón na\nnáš cit tak důtklivě nepůsobí, jako sedmý stupeň, a že\nneodolatelně žádá postoupnost o půltónu nahoru na zá-\nkladní tón škály, protož jej citlivým a vedoucím\ntónem (vodičem) nazýváme.*)\nDříve nežli začne učitel měkkým škálám vyučovat,\nmusí mít žák úplnou jistotu v tvrdých škálách-, k tornu\nnapomáhají zvláště úlohy. Nejdříve se žáku ukládá\nškály sestavovat od všech dvanácti tónů; napotom aby\npsal ty samé také s předznamenáním, při tom ale neo*-\npomene použit rozličných druhů taktu s vyznačením\ntěžké doby. Konečně o vědomosti a jistotě žákově se\nnejlépe učitel přesvědčí, dověděli žák napsat tónovou\nřadu od kteréhokoliv stupně škály, na př. od čtvrtého\nz C: í, g, a, h, c, d, e, f} od třetího z As: c, des,\nes, f, g, as, hes, c atd. Ostatní cvičení bylo již na\nzačátku této lekcí podotknuto.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "60", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.4", "titre_corps": "Jan Josef Abert, Stručný nástin životopisný.", "titre_sommaire": "Jan Josef Abert, Stručný nástin životopisný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.3", "debut_caractere": 2886, "fin_caractere_exclue": 4172, "texte": "Jan Josef Abert,\nStručný nástin životopisný.\nDo kruhu znamenitých žáků Pražského konserva-\ntoria, z nichžto J, V. K a 1 iv o d a, Jos. Slavík, Ferd.\nLaub první místa zaujímají, náleží beze vší pochyby\nmladý, a však velice nadaný Jan Josef Abert, jenžto\nsi svými instrumentálními skladbami čestného jména ve\nsvětě hudebním dobyl. Doufáme se zavděčiti, podáme-h\nněkterá jeho biografická dáta právě nyní, kdež se jeho\nopera „Anna von Landskron\" v stavovském divadle ku\nprovedení chystá.\nJan Josef Abert, syn zednického mistra Václava\nAberta, narodil se dne 21. září 1832 v městečku Ko-\nchovících v Čechách. Jsa deset roků stár, vstoupil do\nkláštera Augustinů v české Lípě, kdež čtyry leta se-\ntrval. Maje velkou náklonnost a nadání k hudbě, ježto\nse více a více na jevo dávala, opustil klášter a ode-\nbral se r. 1846 do konservatoria Pražského, kde také\npřijat jest. Zde cvičil se pod vedením professora p. J.\nHraběte na kontrabass a pokračoval, podporován jsa\n\n*) Tato vlastnost sedmého tónu nejvíce vyniká v sou-\nčasném spojení se čtvrtým tónem, kdežto tento\nopácný postup požaduje. Ze souzvuku těchto dvou\ntónfi nabude žák ponětí a přesvědčeni o nelibozvuku\na z jich přirozeného rozvedení poučí se o libo—\nzvuku. Praktické provedení této úlohy ve všech\nskálách užitečně na sluch působí."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3816, "texte": "značnými vlohami, tak rychle, že v koncertě konserva-\ntoria, jenž se dne 3. března 1850 odbýval, veřejně vy-\nstoupil. Hrál divertimento od svého mistra pana Hra-\nběte a došel svým pěkným přednesem a svou technic-\nkou sběhlostí krásného výsledku. Avšak Abertův duch\nnebažil po slávě virtuosa $ nýbrž chtěl se v komposicí\nvyznamenali. První jeho skladby dvě ouvertury\npadají do roků 1848 a 1849, které se však veřejně\nneprovozovaly. Abert chtěl vystoupiti s něčím větším a\ndokonalejším. S největší horlivostí pustil se do sklá-\ndání symfonie H-moll, jižto ještě r. 1851 dokončil,\na kterážto se dne 4. března 1852 v stavovském di-\nvadle pod jeho vedením provozovala, a skvělého vý-\nsledku došla. O symfonii této vyjádřil se hudební kri-\ntik p. Fr. Ulm as taklo: Nepotkáváme se v symfonii\nH-moll od J. Aberta s plodem genia v divé rozkvaše-\nnosti se nacházejícího; co nás však úžasem, obdivo-\nváním a velkými nadějemi pro jeho velkou budoucnost'\nnaplňuje, záleží v tom, že umí držeti v útlém svém\nmladí harmonickou míru. Nejvýtečnější ze všech vět je\nAdagio, pro kteréž skladatel, anto se ostatní věty\nv základní tónině pohybují, s pravým taktem snížený\npátý stupeň, dominantu parallelní tóniny, totiž jasné,\nčisté a elegickým akcentům přístupné a zvolil. Nachá-\nzíme tu poetické a ryzé hudební tahy, jejichžto účinek\ntím blahotvornější a krásnější jesf, jelikož se stopa ja-\nkési úmyslnosti nevyskytuje.\" Abert byl čtyrykráte vo-\nlán a chválou obsypán. V koncertě tomto bylo prove-\ndeno od jeho spolužáka Martina Nitky Abertovo\nkoncertino pro kontrabass, ježto pod obratnou rukou\nNitky ještě většího půvabu dosáhlo.\nZa toho času přibyl do Prahy kapelník Lindpaintner\nze Stuttgartu, jenž oceniv vlohy Abertovy jej pro Stutt-\ngartskou kapellu získal. Roku 1854 provedena byla\nv abonnementním koncertu na zvláštní přání tamějšího\nintendanta svobodného pána z Gallů pod řízením Lind-\npaintnerovým druhá symfonie do C-moll, kteráž\nnejen u obecenstva, alebrž i u znalců velké po-\nchvaly došla.\nTáž symfonie dávala se též r. 1855 v koncertě\nkonservatoria Pražského, a byla i tu s jásotem přijata.\nMezi tím stal se talent Abertův samostatným; i po-\nhybovali se s rozhodnou originálností na tomto nej-\nkrašším avšak i nejtěžším poli hudebního umění, aniž\nby se při tom od dráhy odvrátil, jižto veliký Mozart a\nBeethoven předepsali. Byv povzbuzen přátelskou laska-\nvostí svého kapelníka Lindpaintnera a pobídnut chválou\nobecenstva rozvinul se Abertův talent ještě u větší\nmíře. Roku 1856 složil Abert opět novou symfonii\ndo A-dur, kteráž s velkou pochvalou přijata jesf. Té-\nhož roku složil Abert „Jásací ouverturu,\" jižto J. M.\ncísaři Františku Josefu věnoval, za čež pochvalné psaní\na brillantní prsten obdržel. Rok na to 1857 dočkala se\njeho třetí symfonie velmi zdařilého provedení v kon-\ncertě konservatoria Pražského a naplnila každého nadějí\npro skvělou budoucnost Abertovu.\nKdyž se loňského roku padesátileté jubileum Praž-\nského konservatoria slavili mělo, byl Abert mezi jinými\ntaké vyzván, by k tomu cíli slavnostní ouver-\nturu napsal, což také s největší ochotností uči-\nnil. Ouveřtura tato vynikajíc geniálními tahy, krás-\nnou a pikantní instrumentací provedena byla pod jeho\ndirekcí a došla náramné pochvaly.\nJeho nejposlodnější velké dílo jest tříaktová hi-\nstoricko-romantická opera „Anna von Lands-\nkr o n,\" k nížto mu Stehrlich text byl napsal, a kte-\nráž se ve Stuttgartu s nejpříznivějším výsledkem\npotkala.\nMimo to složil Abert několik klavírních piec, z\nnichžto jedna brillantní „Sonate heroique\"\ndo C-moll vyniká, pak několik písní, kteréž co nej-\ndříve u 1 offmeislra v Lipsku tiskem vyjdou. Ouver-\ntura k opeře „Anna von Landskron\" bude dávati\n„Akademický čtenářskýspolek\" ve svém kon-\ncertě dne 20. března t. r.\nAbert je mladík velmi přívětivý a skromný jako\nkaždý pravý umělec, laskavý a velmi ochotný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "61", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.5", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči, Podává Adolf Pozděna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči, Podává Adolf Pozděna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.4", "debut_caractere": 3818, "fin_caractere_exclue": 4899, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči,\nPodává Adolf Pozděna.\nKaždý člověk, který mezi jiný národ přijde, musí\nnejdříve mravy a zvyky lidu toho pozorovati, s kterým\nbuď na krátký neb delší čas obcovati cbce. Pozorování\ntoto řídí se dle stavu a zaměstnání, v jakém se tam\nkdo nalézá.\nPovolán byv do Haliče co učitel hudby, přišel jsem\ntedy na pole hudby, t. j. na zpěv národní a kostelní,\nnápotom na hudbu národní i kostelní. Největší cenu\npři každém národu kladu na jeho národní písně, a pro-\ntož byla má největší pozornost na nápěvy Haličanův\nobrácena. V každé písni národní nalézají se všecky\ncity, které ze všech případností života vyplývají. Písně\nnárodní nám dávají nejlepší znak a ráznost lidu, kte-\nrému náležejí, a času, v. kterém povstaly. Panujef\nvelká podobnost mezi nápěvem a lidem, které k jedné\nnárodnosti náležejí. Počátek obou leží v temné minu-\nlosti, a blíží se pořáde od století k století až k jejich\ndokonalosti. Klesne-li jaký národ, zůstanou písně a ná-\npěvy jeho na tak dlouho pohřbeny, až zase jednou se\nnárod povznese, však je-li národ utisknut, jsou nápěvy"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1571, "texte": "a písně jeho plné nevůle, zpoury a hořkosti, je-li ale\nnárod už tak seslábnut, že probuzení národnosti své\nvíce docílit! nemůže, tu nápěvy národní nesou na sobě\ntypus bolný, trudný a smutný. Proto jsou písně ná-\nrodní to nejlepší zrcadlo celého národu.\nYelmi trefně píše Hegel ve své aesthetice 111 díl,\nstrana 461. „Diess Blumenfeld erneuert sich in jeder\nJahreszeit, und nur bei gedrůcklen, von jedem Fort-\nschreiten abgeschnittenen Volkem, die nicht zu der\nneu belebten Freudigkeit des Dichtens kommcn, erhal-\nten sich die alten und álteslen Lieder.\"\nPíseň národní jest obyčejně útvor okamžiku, a\nproto dříve také žádným pravidlům nepodléhala. Gockel\npíše ve své „Sprache der Dichlkunst,\" 11. díl st. 170,\n§. 158 „Píseň jest vlastně jen zpěv, proto všecko, co\nse jen zpívali může, jesf obsah písně.\" Látku k písním\npodává vše ; mohou to hýli líčené okamžiky ze života\nlidského, bud děje celých národů, aneb slasti a strasti\njednotlivců. Opak toho jsou slova, která z nábožnosti\nvzniknuvše ku zvelebení Boha a svatých slouží.\nV tom pádě rozpadají všecky písně na dva hlavní\ndíly, totiž: písně světské, a písně kostelní.\nPíseň kostelní vyznačuje všecky city ctnosti\na nábožnosti, světská píseň však všecky výrazy\n(Aeusserungen) od radosti až do žalu zaujímá; proto\njesf také ve své látce tak rozmanitá, že se velmi těžko\npod všeobecný přehled vzíti dá.\nNárodní píseň patří do schránky světských\npísní. Každá národní píseň musí tedy na sobě cosi\nnesti, čím u národu obliby dosáhne, a proto také musí\nnápěvy býti slovům přiměřeny a duchu národnímu\npříznivý.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "61", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.6", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.5", "debut_caractere": 1573, "fin_caractere_exclue": 4486, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\nDále zasluhují chvalné zmínky co virtuosové na\nhouslích:\nMassoneau (Masonó) Louis, též co skladatel pro\nhousle známý; Mattheis Mikuláš; Maucourt (Mokur)\nLouis Charles; Mayseder Josef; Mazas Ferdinand; Me-\nstrino Nicolo; Metz Jan; Milanollo Theresa a Maria,\nnarodily se, první r. 1829, druhá 1831 v Sevigliano\nv Itálii; Molique Bernhard; Moralt Jan Křt.; Moser\nKarel; Mozart Leopold; Mtiller Jan M.; Millerové bratři\n(Karel hrál housle, Gustav violu, Theodor cello a Jiří\ndruhé housle) tvořili nejznamenitější smyčcový kvartett;\nNardini Pietro; Nerudová Yilemina, narozena v Brně ;\nPaganini Nicolo, (narozen r. 1784 v Janově); Panny\nJosef, Pecháček František, koncertní mistr v Karls-\nruhe, Pape Ludvík, Piantanida Giovanni, Pichl Václav\nnar. 1743 v Bechyni v Čechách byl 1797 komorní hu-\ndebník u arcivévody Ferdinanda ve Yídni; Pixis Bed.\nVilém (nar. 1787 v Mannheimu); Pixis Theodor (nar.\n1831 v Praze -j- r. 1856); Polledro Giacomo B.; Pott\nAugust; Práger Jindřich; Praun Zikmund Otto, (nar.\ndne 1. června 1811 v Trnavě v Uhrách); Praupner\nJosef, Čech a ředitel kůru u křížovníků v Praze pro-\ncházka Jan (naroz. ve Velvarech okolo r. 1785);\nPrume Francois (nar. 1816 v Belgicku) ; Pugnani Gae-\ntano, Ráček (dva chlapci a dívka) ze Slezka; Raimundi\nIg.; Riefstahl Karel; Rode Pierre; Rietz Julius; Rolla\nAllessandro; Romberg Andreas; Rosa ďor (vlastně\nPielschinannová), Pražanka; Rothfischer Paul; Satamon\nSiegfried a Jan Peter; Scheller Jakub, (naroz. v\nČechách dne 16. května 1759); Schick Arnošt; Schlet-\nterer HansMichel; SchlosserLouis; Schmitt Sim; Schu-\nbert Jan B.; Schuppanzigh Ig.; Seidler Ferd.; Sivori\nCamillo, žák Paganinův; Speier Vilém; Dr. Spohr Louis;\nStamil Ant., Čech; Stradello Alessandro; Stro-\nb a c h Josef, Čech, ředitel hudby v chrámě u sv. Mi-\nkuláše, f 1794; Tartini Giuseppe; Thieriot Paul; Tietz\nAug.; Tinti Palvatore; Toeschi Giov. Bal.; Tomasini\nLuigi; Torelli Giuseppe; Touchemolin Josef; Über\nBed. Ch.; Uhlmann Jan Ad.; TrUbner Felix; Vaccari\nFrancesco; Veichtner František; Veracini Francesco;\nVeselý Jan, čech, nar. 24. června 1762 v Hluboké;\nViotti Giov. B.; Wendling Fr. Ant.; Wiele Adolf; Win-\nter Peter, též skladatel; Vr ani c k ý Antonín, Mora-\nvan nar. 1760.\nNejlepší školy pro housle napsali Andre-Baillot (vý-\ntah z jeho školy stojí 1 zl. 12 kr. rak. čís. Rode\nKreulzer a Baillot dohromady, kteroužto velkou školu\nza 2 zl. 10 kr. dostati možná. Blumenlhal, Campa-\ngnoli, Hiller, Lulli, Leopold Mozart. Novější školy jsou\nod Schona „Praktischer Lehrgang der Violině\" 12 se-\nšitů, z nichžto každý 66 kr. rak. čís. stojí; pak Meerls\n„Mechanismus der Violině, enthaltend die sechs Grund-\nbogenslriche,\" stojí 3 zl. 12 kr. r. č. a konečně L. de\nBariotova škola (1 díl) stojí 3 zl. 50 kr. r. č. Všechny\ntyto školy lze dostati v hudehním ohchodnictví Rob.\nVei ta v Praze.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "64", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.7", "debut_caractere": 998, "fin_caractere_exclue": 6081, "texte": "(K. K.) České Budějovice. Stav zdejší kostelní\nhudby je dosti potěšitelný. Provozují se tu skladby vzne-\nseného a velebného slohu jmenuji jen skladby Mo-\nzarta, Hayden-a, Kreutzera a j. Hlavní chyba zdejšího kůru\nale je, že se málo ěasu vynaloží k zkouškám a síly\nhudebmý některé jen vyjma; nejsou zde předce tak vý-\ntečné; aby se těžké, hlubokým citem a vznešeností slohu\nvynikající skladby beze zkoušky, aneb jen tak s ledabylo\nodbytou zkouškou s patřičným přednesem; s výrazem\npřednesly ! Ani snad nebudete věřit, že když se provo-\nzovalo dne 10. ledna b. r. za zemřelého úcinlivého ře-\nditele kůru; J, Ployhara; proslulé velké „Requiem\" od\nMozarta; jen jedna zkouška držána byla! Jsou zdejší\nhudebníci, jednotlivé výtečné síly vyjmouce, jednou\nzkouškou s tO; vniknouti v velebnost zvuků arcidíla to-\nhoto ? . . Mnohdy ovsem se vrací člověk uspokojen z\nchrámu, mnohdy ale zbývá ještě ledacos k přání. Velké\nzásluhy o zvelebení zdejší chrámové hudby si dobyl zem-\nřelý ředitel kňru? Jan Ployhar. Jen kdyby jeho místo\nobdržel muž úcinlivý, kterýby si u vedení kostelní hudby\njaře a statně počínal!\n(L) Z Mladé Boleslavi. Dne 27. února uspo-\nřádal zdejší zpěvácký spolek opět veřejnou produkcí.\nProgram nebyl tenkráte tak obezřele sestaven jako\njindy ; ačkoliv co do ceskýeh sborů výtečné skladby pro-\nváděny byly. Dávalyť se sbory od Kuntze, Karla Cer-\nnéhO; Fr. Vogla a Vác. Horáka. Provedení sborů bylo\nslušné a učinilo hlavním požadavkům zadost'. Ostatně je\nnám velice divno, proč vážná direkce téhož spolku tak\nmálo o české sbory se stará; vždyť právě tyto do-\ncházejí u nás vždy největší obliby. Kojíme se však na-\ndějí; že vážené ředitelství spravedlivým požadavkům na-\nšeho obecenstva zadost uěiní.\n\nLondýn. Italská opera otevře se dne 2. dubna.\nÚdové opery jsou: Mario, Gardoin, Tamberlik, Ron-\nconi, Tagliafico, dámy: Frisi-ová, Bosi-ová, Maray-ová.\nZ Milána. (Pianista Pedrelli Polka od F. Hil-\nmara Opera Simon Boccanegra Kostelní hudba\nod slepců provozovaná.) Dne 27. února jsme se v\ndivadle alla Scala přesvědčili, mnoholi umělecké potravy\nitaliánské obecenstvo za jeden večer zažiti může. Dávalt\ntento večer zdejší pianista Pedrelli ve Scale koncert\nna rozloučenou vydávaje se na cesty po Itálii. O V„8\nhod. započala opera „Simon Boccanegraa od Ver-\ndiho; po prvním dějství hrál p. Pedrelli dvě piecy • po-\ntom následoval ballet „Giuocalliera\" v sti odděleních,\nnačež pak P. tři kusy hrál a ku všeobecné žádosti ještě\njednu transkripcí na operní motivy. Myslíte snad, že byl\njiž konec divadelní zábavy; protože snad i2tá byla\nodbila? Nikoliv; ještě jedno dějství zmíněné opery se\nprovozovalo. Má slabá česká přirozenost se zprotivila\ntéto bohaté směsici krásného umění, přesycenost a ma-\nterialismus vyhnaly našince na čerstvé povětří. P. Pedrelli\njest Milancan proto tolik vyznamenání a potlesku:\noperní motivy přednáší Pedrelli přelíbezně a dokonale,\nvůbec hraje dosti dobře, ale v Praze by nesměl dávat\nkoncert. Více nežli celý koncert p. Pedrelli-ho mne ba-\nvila polka v balletu. Nedivte se ale p. Redaktore!\nPříčina toho, že se mi tenkráte více líbila jednoduchá\npolka nežli velikolepý koncert, jest, že jsem nejen\nmusikanteni; nýbrž i Cechem. V třetím oddělení balletu\ntotiž tančila prima ballerina mezi jinými tancemi též naši\nnárodní polku; ale nezhnusila ji, jak se to vůbec i\nna velkých divadlech ai v residencích děje, sprostými\nposuňkami a karikováním, nýbrž ušlechtila ji půvabným,\nroztomilým a cistě uměleckým provedením. Ale co nej-\nhlavnějšího tento náš tanec byl doprovázen (k mému ne-\nmalému překvapení) roztomilou starou Polkou „od\nnašeho H ilm ar a\", jejížto název mi na mysl nepřichází.\nJistě že by měl starý Hilmar velké potěšení, kdyby tuto\nroztomilou, ryze národní komposicí byl slyšel provozovati\nod orchestru ve Scale, s nímžto málo hudebných korpo-\nrací v Evropě konkurovat může/\"') Psal jsem Vám pře-\ndešle po prvním provozování opery „Boccanegra\" od\nVerdi-ho, že to opera dobrá, ačkoliv podle všech pravi-\ndel obecenstva Scaly propadla: a ejhle! při opakování se\nlíbila více. Sgra. Bendozzi se polepšila, obecenstvo svo-\nlilo k vůli p. Verdimu a opera se neustále opakuje. Od\nVerdiho, nejplodnějšího skladatele oper, se dávala v Římě\nopět nová opera ponejprv „Un ballo in maschera\". Ča-\nsopisy oplývají vychvalováním ano enthusiasmem nad\ntímto novým plodem; formy této opery jsou prý zcela\nnové a vznešené, a Italiáni doufají, že tato opera pout\npo celém světě konati bude. Minulý týden se odbývali\nslavné služby boží v ústavu slepých za zakladatele.\nVšichni účinkující byli slepci a přednášely se též skladby\nod slepých. Ačkoliv byla hudba slohu kostelního, vypa-\ndalo mi to jako koncert, kdežto jenom applaus zcházel.\nZkrátka Italiáni chtějí mít iv chrámu Páně operu.\nK opeře „Crociulo\" od Mayerbeera se konají veliké pří-\npravy ; bude se dávat budoucí týden. (T.)\nPaříž. (Normální ladicka). Komise z hudebních\numělců sestávající, jížto uloženo bylo prostředek vynajiti,\nby se ve všech hudebních ústavech stejného ladění\ndocílilo, poslala dne 1. února t. r. obšírnou zprávu v\n\n*) Pan Hilmar bude raíti radost, neboť se tuto zprávu doví\nz"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4040, "texte": "této záležitosti státnímu ministru. Na základě náhledu v\ntéto listině se nacházejících, nařídil ministr, by se za-\nvedla v celé Francii normální ladicka (Stimmgabel),\npři nížto na tonoudajné A 870 zachvění (Schwingungen)\nza sekundu přijde. Vzorný exemplář tohoto nástroje bude\numístěn v císařském konservatoriu hudby a deklamací.\nKaždý od státu povolený hudební ústav musí takovouto\nladičkou opatřen býti. Užívání tohoto „Diapason normál\"\n(normální ladicka) započne v Paříži dne 1. Lipna (čer-\nvence) a v krajích dne 1. prosince. Nyní byl počet vi-\nbrací (zachvění) u A ve velké italské opeře 896, v Brus-\nselu 911, v Londýně 808, 905 a 9L02/5, v Berlíně\n903 %, v Petrohradě 903, v Lipsku 897 V2 a v Karls-\nruhe 870. Zprávu tuto vyhotovili následující znalci\nhudby: J. Pelletier, F. Halevy, D, F. Anber, H. Brlioz,\nDesprez, Camiile, Douget, Lisajous, generál Mellinet, G.\nMeyerbeer, Ed. Monnais, Rossini a A. Thomas,\nPetrohrad. Henry Herz, známý klavirní virtuos\n(nar. 1805 na Rýně) dává nyní zde koncerty. Herz\npřecestoval r. 1846 a 1847 Severo-amerikánské státy, r.\n1849 a 1850 Kalifornii a jižní Ameriku a vrátil se r.\nISSI do Paříže, odkud se k nám odebral. Ferdinand\nLaub přibyl sem dne 21. února koncertovav dříve na\nzámcích Livonské šlechty, jež ho velmi laskavě přijali.\nPo masopustě vystoupí zde se Ch. Wehlem Pražanem\nv několika koncertech.\nv\nRím. Nová opera J. Verdiho „Un ballo in mascher,\"\nmaškarní bál, dávala se tu dne 18. t. m. ponejprv a\nvzbudila velkého enthusiasmu. Verdi byl první večer\n18krát, druhý večer 30krát volán.\nv\nŠtýrský Hradec. Tenorista Vukovic (Schonbruck)\nukončil dne 5. t. m. své pohostinské hry operními Pot-\npourimi z opery Lucretie Troubadour a Lucie a\ndosel skvělého výsledku.\nUt re clít. Slavný virtuos na housle Josef Joachim\n(nar. 1831 v Kitse v Uhrách) vystoupil zde dne 28.\núnora v koncertě a obdržel za večer 500 zlatých.\nZ Vídně. Dne 5. března 1859. Slovanský bál vy-\npadl velmi skvěle. U vchodu do síně stáli strážci v ná-\nrodním maloruském kroji dva a opodál nich čtyři v pol-\nském. Tut se dámám rozdávaly taneční pořádky v spů-\nsobě malých alb, v nichž se nacházely kamenopisné po-\ndobizny Gundulice, Jiřího Černého a Marka Bocara, pak\nbásnicky ruská, polská, česká (nevěsta předoueí od J.\nPicka) a slovinská s přidanými obrazy v oceli rytými.\nZ národních krojů byl u pánů nejhojnějsí srbský; a\nzvláštní pozornost všech obracel na se synovec Danilův,\nRadonic, v černohorském oděvu, plném zlata, a švarný\njunák v slovenském kroji od Břeclavi; v polském kroji\nnepřisel nikdo. Z dám poutaly zraky všech tenkráte Slo-\nvenky a Slovinky. Tančilo se s takovou radostí a vese-\nlostí, že se z národních slovanských tanců kolo srbské\ntak líbilo, že se muselo dvakrát opakovati. Zvláště po\nodpočinku byla společnost velmi rozbujařena a bavila se\ns nenucenou veselostí až do bílého dne. Hostů vzneše-\nných se sešlo nad očekávání mnoho, a slovanští bálov-\nnící se těšili z přítomnosti prince Wasy, Jich Exc. pp.\nministrů Bacha, Brucka, Thuna, knížat Lobkovice,\nLiechtensteina, Schwarzenberga, mladého knížete Metter-\nnicha, Demidova, vyslance carsko-ruského, Viktora pe-\ntrovice Balabína, pak vyslanců belgického, švédského, ví-\ncera generálů, polního zbrojmistra hraběte Jelacice, hra-\nběte Sanguszka, Jablonowského, Landskoronského,\nCzartoryjských, barona Helferta, Rokytanského, plukov-\nníků Jiřího Stratimirovice, Preradoviče, p. měšťanosty Ví-\ndeňského, presidenta národní skupštiny srbské, Mišy Atha-\nnasieviěe, a j. Mezi dámami vynikaly hlavně kněžna\nLiechtensteinová, kněžna Lobkovicová a choť nástupce\nsrbského, Michajla Obrenoviče, kteráž zároveň přijala úřad\n„domačice\" (domácí paní) slovanského bálu. Z tanců se\nnejvíce líbil Mazur, Kolo atd.\nÚmrtí. František Morelly, jenž se Straussem a\nLunesem trimuvirat Vídenských válcíkových hrdinů tvo-\nřil, zemřel dne 27. ledna v Bombayi ve Východní Indii.\nMorelly zdržoval se několik let v Pešti, kdež si co skla-\ndatel tanečních kusů jména získal a odehrál se pak do\nvýchodní Indie, kdež se u gouvernera Elphinstone kapel-\nníkem stal.\n#\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "63", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "63", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Opera. Die lustigen Weiber von Windsor", "titre_sommaire": "Opera. Die lustigen Weiber von Windsor", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6184, "texte": "Opera. Die lustigen Weiber von Windsor\n(Veselé ženy Windsorské), komicko-fantastická\nopera v 3 dějstvích dle Shakespearea od H. Mosenthala,\nhudba od Otta Nicolaie. Obsah této opery je as tento:\nDvě ženy, paní Fluthová a paní Reichová zlobí se, že\nSir John Falstaíf oboum písemně lásku svou nabízí. Obě\nse uradí, jakby ho přelstily a nad ním se pomstily.\nMezi tím žádá Fenton Reicha o ruku Anny, dcery jeho ;\navšak Reich slíbiv ji mladíku Spárlichovi odmrští Fen-\ntona, jenž na tom stojí, že Anna jeho býti musí. Nyní\nnastane proměna. Vidíme paní Fluthovou, jak se chystá\nJohna Falstaffa oklamat. Tu vstoupí du komnaty Falstaíf\na počne paní Fluthové vyjevovat svou lásku. Než, náhle\nslyšet klepání. Paní Reichová přichází totiž, oznamujíc,\nže žárlivý manžel Fluth domu se navrací. Co tu s Fal-\nstaťřem pocíti? I schovají ho do koše, prádlem ho při-\nkryjí a dají ho od pacholků do vody hodili. Fluth roz-\nvzteklen hledá Falstaífa, však nemůže ho nalézti. Mezi\ntím se obě ženy na tom ustanoví, že zítra Falstaffa je-\nště jednou obelstí. Fluth zlobí se, že tolik zkusit musí\nod žárlivého muže. Družina Fluthová plísní Flutha, že\nnadarmo týrá hodnou choti svou. (1. dějství). Nyní vi-\ndíme rytíře Falstaffa, zpívajícího a si připijícího! Tu\npřijde k němu Fluth a pod jmenein „Bachu představí se\nFalstaffovi. Na to žádá rytíře, by šel k paní Fluthové\na si její lásku získal, Falstaíf svolí a vypravuje pak\nžárlivému muži, že byl včera u ní; avšak že se schoval\ndo koše, když muž paní Fluthové domu se navrátil; při-\ntom podotkl, že ho pacholci s košem do řeky hodili.\nBach (vlastně Fluth) je nad nestydatostí Falstaffovou roz-\nhořčen, a však nedá na sobě ničehož znáti, ba ano, vy-\nzývá Falstaffa, by se opět k paní Fluthové odebral, což\ntaké rytíř uciniti slibuje. Nastane proměna. Krásná za-\nhrada rozprostírá se před zrakoma našima. Spárlich se\nv ní objeví a ceká na Annu. V tom slyší kroky a schová\nse za keř; na to přichází francouz Cajus, jenž jsa zami-\nlován do Anny, také zde ji očekávali hodlá; avšak slyše\nkroky postaví se za jiný keř. Nyní přijde Fenton a brzy\nra to Anna. Oba si opětují vyjevení lásky. Anna si ztě-\nžuje, že matka na ni doléhá, by si vzala francouze Caja;\notec že jí vnucuje Spárlicha. Milovníci za keřem po-\nslouchají řec tuto a jsou velmi rozhořčeni, Novou\nproměnou vidíme se v komnatě paní Fluthové. Falstaíf\nnachází se tam a jest blažený; než blaženost jeho ne-\ntrvá dlouho! Slyšet je klepání. Paní Reichová přichází\ntotiž vypravujíc, že žárlivý manžel přichází. Co mají\ns Falstaffem pocíti? I obleknou ho do ženských šatů a\nodvedou ho do jiné komnaty. Nyní přikvapí Fluth a řádí\nco třeštěnec, jsa bodán velkou žárlivostí, a týrá paní\nnevěrnost ji vytýkaje. Tu zocí koš s prádlem, jejž pa-\ncholci odnesti chtějí. Fluth je zastaví a mysle, že se\ntam Falstaíf nachází, bodá do prádla, než nic naplat;\nFalstaíf tam není. V tom přicházejí Spárlich, Cajus a\nReich, a ptají se Flutha, zdaž Falstaífa nalezl. „Ještě\nneu zvolá Fluth, však prohledněme dům a zajisté nám\nneujde. Nyní vyjde z vedlejší komnaty paní Reichová a\npřestrojený Falstaíf, jejž paní Fluthová za tetu služky\nsvé vydává. Fluth se do nich pustí, a vyžene je ; avšak\njeho hledání bylo nadarmo. (2. dějství). Nacházíme se\nv lese. Falstaíf baví se s paní Fluthovou a Reichovou, a\nschovají se na místo, kdežby je nikdo neviděl, V tom\nslyšet sbor vil. Titania a Oberou se tu objeví, a smíří\nse vespolek. Tanec má pocíti. Vily praví své družce\nHerně, by na kouzelný roh zatroubila. Ta však nemůže\na proč ? Jelikož je nějaký člověk viděl a poslouchal.\nVily počnou pátrati po tomto zlosynu. I najdou Falstaffa,\nmrští jím o zem a píchají ho, co jen mohou. Falstaíf je\ntak za své dostaveníčko a milkování potrestán a Anna\nodměněna rukou Fentona. Dříve než o hudbě promluvíme,\ndlužno o skladateli samém se zmíniti. Otto Nicolai, na-\nrodil se roku 1807 v Berlíně, žil dlouhý cas v Itálií a\nnapsal rozličné opery pro tamější divadla, z nichžto „11\ntemplarioa (templář) nejznámější jest. Později stal se ka-\npelníkem u dvorního divadla ve Vídni a kapelníkem\nkrálovské opery v Berlíně, kdež r. 1849 zemřel. Hudba\ntéto opery je velmi přístupná, a však nikoliv bez vplyvu\nfrancouzského a italského. Četné tahy jemné karakteri-\nstiky a šťastného rozmaru nacházejí se v ní. Zvlášť\nvděčná partie jest partie paní Fluthové a Falstaffa. V\nprvní vyniká zvlášť znamenitá zpěvačka Jenny Biirde\nNeyová. Provedení opery bylo dosti zdařilé. Zvláště pěkně\npočínala si slečna Lichtmayova (paní Fluthová) a pan\nHovemann (Falstaíf), kteřížto co do hry i co do zpěvu\nvšechny krásné stránky svých úloh rozvinuly. Chvalné\nzmínky zasluhuje pan Markwart (Spárlich) a slečna\nSchmidová (Reichová). Orchestr se držel cacky.\nProgram ku koncertu Ig. 111 nera, jenž se dne\n13. t. m.v sále na Zofíně odbývati bude, je následu-\njící: Deklamací, přednešena od paní Allram-Lechne-\nrové a slečny Monhauptové; Bell a De a, terzett od\nGoetza, zpíván od slečny Lichtmayovy, pana Fektéra a\nIllnera; Dvě písně od Bradského, jež přednese p.\nBachmann; Písně od Schuberta a Voigta ; přednese p.\nEilers; sol o pro housle, přednese p. A. Benevic ;\npísně od Procha a Mendelssohna, přednese sl. Licht-\nmayova; deklamací přednese p. Allram-Lechnerová ;\npí se ň zpívaná od sl. Brennerovy ; deklamací před-\nnese sl. Rudloffova?; ar i i přednese sl. Brennerova, a\n„die Liebeu od Bechsteina, vokální oktett od Abta, před-\nnesen bude pány: Fektér, Bachmann, Bohm, Peták, Steinecke,\nIllner, Strakatý a Eilers.\nPan F. Jeřábek zhotovuje text k jednoaktové\noperettce, k nížto nadaný náš krajan, p. T.Bradský hudbu\nskládati bude.\nRepertoir. V pátek dne 11. bude se dávati\nopera „Lucretia Borgia,\" v sobotu dne 12. „Wildschútz\"\nod Lortzinga, v ponděli dne 14. „Tannháuser/' ve středu\ndne 16. opakování opery, v sobotu dne 19, „Lohengrin.\"\nPan Frant. Š křoup, bývalý kapelník orches-\ntru stavovského divadla převezme direkcí koncertu\nku prospěchu vdov a sirotků hudebních umělců. Mimo-\nchodem podotýkáme, že nadaná zpěvačka slec. Ferle-\nsová, žačka pana F. Skroupa místo slečny Mickové v\nkoncertě akademického spolku písně české přednášeti\nbude.\nPan Jan Pavlis, ředitel jednoty k zvelebení\nvojenské hudby, obdržel za dedikací dvou defilírních po-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 996, "texte": "chodů: „Des Kriegers Ruhm und Kriegers Stolz\" od\nkrále Hanoverského zlatou medailii v pouzdru.\nMecenáš české literatury a umění pan doktor Ru-\ndo 1 f kníže z Thurn-Taxisu přijal dedikací první\ncenou poctěného ctverozpěvu od Hynka Pally.\nNové hudebniny. Ctěné odběratele upozorňujeme\nna následující právě vyšlé nové tance od chvalně zná-\nmého skladatele F. A. Božka, které největší pochvalou\nzde provozovány byly. Krásné motivy a dobré harmo-\nnické provedení jsou přednosti jejich. Jsou pro piano a sice:\nOp. 49 La Dithyrambe. Kvapík (27 kr.) Op. 50 Das Nord-\nlicht valčíky (68.) Op. 51 La Fleur ď Espagne, Pol-\nka - Mazur (27.) Op. 53 Le Réve ďune Fille. Impromptu\nPolka tremblante (42.) Ten týhoden vyjdou ještě od\ntéhož Op. 52 Austria. Valčíky (68.) Dále ještě vyšly:\nod Witte. J. Une Fleur de Bal. Polka-M azur (27)?\nod Zunterera La Rose blanche. Kvapík (42f) Odbě-\nratelé Dalibora dostanou tyto kusy o třetinu laciněji, jako\ntaké všecky jiné oznámené hudebniny z jiných skladů\nlze tu dostati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "63", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7.2", "titre_corps": "(K. K.) České Budějovice. Stav zdejší kostelní", "titre_sommaire": "(K. K.) České Budějovice. Stav zdejší kostelní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.7", "debut_caractere": 998, "fin_caractere_exclue": 2704, "texte": "(K. K.) České Budějovice. Stav zdejší kostelní\nhudby je dosti potěšitelný. Provozují se tu skladby vzne-\nseného a velebného slohu jmenuji jen skladby Mo-\nzarta, Hayden-a, Kreutzera a j. Hlavní chyba zdejšího kůru\nale je, že se málo ěasu vynaloží k zkouškám a síly\nhudebmý některé jen vyjma; nejsou zde předce tak vý-\ntečné; aby se těžké, hlubokým citem a vznešeností slohu\nvynikající skladby beze zkoušky, aneb jen tak s ledabylo\nodbytou zkouškou s patřičným přednesem; s výrazem\npřednesly ! Ani snad nebudete věřit, že když se provo-\nzovalo dne 10. ledna b. r. za zemřelého úcinlivého ře-\nditele kůru; J, Ployhara; proslulé velké „Requiem\" od\nMozarta; jen jedna zkouška držána byla! Jsou zdejší\nhudebníci, jednotlivé výtečné síly vyjmouce, jednou\nzkouškou s tO; vniknouti v velebnost zvuků arcidíla to-\nhoto ? . . Mnohdy ovsem se vrací člověk uspokojen z\nchrámu, mnohdy ale zbývá ještě ledacos k přání. Velké\nzásluhy o zvelebení zdejší chrámové hudby si dobyl zem-\nřelý ředitel kňru? Jan Ployhar. Jen kdyby jeho místo\nobdržel muž úcinlivý, kterýby si u vedení kostelní hudby\njaře a statně počínal!\n(L) Z Mladé Boleslavi. Dne 27. února uspo-\nřádal zdejší zpěvácký spolek opět veřejnou produkcí.\nProgram nebyl tenkráte tak obezřele sestaven jako\njindy ; ačkoliv co do ceskýeh sborů výtečné skladby pro-\nváděny byly. Dávalyť se sbory od Kuntze, Karla Cer-\nnéhO; Fr. Vogla a Vác. Horáka. Provedení sborů bylo\nslušné a učinilo hlavním požadavkům zadost'. Ostatně je\nnám velice divno, proč vážná direkce téhož spolku tak\nmálo o české sbory se stará; vždyť právě tyto do-\ncházejí u nás vždy největší obliby. Kojíme se však na-\ndějí; že vážené ředitelství spravedlivým požadavkům na-\nšeho obecenstva zadost uěiní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "63", "page_fin": "64", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7.3", "titre_corps": "Londýn. Italská opera otevře se dne 2. dubna.", "titre_sommaire": "Londýn. Italská opera otevře se dne 2. dubna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.7", "debut_caractere": 2706, "fin_caractere_exclue": 6081, "texte": "Londýn. Italská opera otevře se dne 2. dubna.\nÚdové opery jsou: Mario, Gardoin, Tamberlik, Ron-\nconi, Tagliafico, dámy: Frisi-ová, Bosi-ová, Maray-ová.\nZ Milána. (Pianista Pedrelli Polka od F. Hil-\nmara Opera Simon Boccanegra Kostelní hudba\nod slepců provozovaná.) Dne 27. února jsme se v\ndivadle alla Scala přesvědčili, mnoholi umělecké potravy\nitaliánské obecenstvo za jeden večer zažiti může. Dávalt\ntento večer zdejší pianista Pedrelli ve Scale koncert\nna rozloučenou vydávaje se na cesty po Itálii. O V„8\nhod. započala opera „Simon Boccanegraa od Ver-\ndiho; po prvním dějství hrál p. Pedrelli dvě piecy • po-\ntom následoval ballet „Giuocalliera\" v sti odděleních,\nnačež pak P. tři kusy hrál a ku všeobecné žádosti ještě\njednu transkripcí na operní motivy. Myslíte snad, že byl\njiž konec divadelní zábavy; protože snad i2tá byla\nodbila? Nikoliv; ještě jedno dějství zmíněné opery se\nprovozovalo. Má slabá česká přirozenost se zprotivila\ntéto bohaté směsici krásného umění, přesycenost a ma-\nterialismus vyhnaly našince na čerstvé povětří. P. Pedrelli\njest Milancan proto tolik vyznamenání a potlesku:\noperní motivy přednáší Pedrelli přelíbezně a dokonale,\nvůbec hraje dosti dobře, ale v Praze by nesměl dávat\nkoncert. Více nežli celý koncert p. Pedrelli-ho mne ba-\nvila polka v balletu. Nedivte se ale p. Redaktore!\nPříčina toho, že se mi tenkráte více líbila jednoduchá\npolka nežli velikolepý koncert, jest, že jsem nejen\nmusikanteni; nýbrž i Cechem. V třetím oddělení balletu\ntotiž tančila prima ballerina mezi jinými tancemi též naši\nnárodní polku; ale nezhnusila ji, jak se to vůbec i\nna velkých divadlech ai v residencích děje, sprostými\nposuňkami a karikováním, nýbrž ušlechtila ji půvabným,\nroztomilým a cistě uměleckým provedením. Ale co nej-\nhlavnějšího tento náš tanec byl doprovázen (k mému ne-\nmalému překvapení) roztomilou starou Polkou „od\nnašeho H ilm ar a\", jejížto název mi na mysl nepřichází.\nJistě že by měl starý Hilmar velké potěšení, kdyby tuto\nroztomilou, ryze národní komposicí byl slyšel provozovati\nod orchestru ve Scale, s nímžto málo hudebných korpo-\nrací v Evropě konkurovat může/\"') Psal jsem Vám pře-\ndešle po prvním provozování opery „Boccanegra\" od\nVerdi-ho, že to opera dobrá, ačkoliv podle všech pravi-\ndel obecenstva Scaly propadla: a ejhle! při opakování se\nlíbila více. Sgra. Bendozzi se polepšila, obecenstvo svo-\nlilo k vůli p. Verdimu a opera se neustále opakuje. Od\nVerdiho, nejplodnějšího skladatele oper, se dávala v Římě\nopět nová opera ponejprv „Un ballo in maschera\". Ča-\nsopisy oplývají vychvalováním ano enthusiasmem nad\ntímto novým plodem; formy této opery jsou prý zcela\nnové a vznešené, a Italiáni doufají, že tato opera pout\npo celém světě konati bude. Minulý týden se odbývali\nslavné služby boží v ústavu slepých za zakladatele.\nVšichni účinkující byli slepci a přednášely se též skladby\nod slepých. Ačkoliv byla hudba slohu kostelního, vypa-\ndalo mi to jako koncert, kdežto jenom applaus zcházel.\nZkrátka Italiáni chtějí mít iv chrámu Páně operu.\nK opeře „Crociulo\" od Mayerbeera se konají veliké pří-\npravy ; bude se dávat budoucí týden. (T.)\nPaříž. (Normální ladicka). Komise z hudebních\numělců sestávající, jížto uloženo bylo prostředek vynajiti,\nby se ve všech hudebních ústavech stejného ladění\ndocílilo, poslala dne 1. února t. r. obšírnou zprávu v\n\n*) Pan Hilmar bude raíti radost, neboť se tuto zprávu doví\nz"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4027, "texte": "této záležitosti státnímu ministru. Na základě náhledu v\ntéto listině se nacházejících, nařídil ministr, by se za-\nvedla v celé Francii normální ladicka (Stimmgabel),\npři nížto na tonoudajné A 870 zachvění (Schwingungen)\nza sekundu přijde. Vzorný exemplář tohoto nástroje bude\numístěn v císařském konservatoriu hudby a deklamací.\nKaždý od státu povolený hudební ústav musí takovouto\nladičkou opatřen býti. Užívání tohoto „Diapason normál\"\n(normální ladicka) započne v Paříži dne 1. Lipna (čer-\nvence) a v krajích dne 1. prosince. Nyní byl počet vi-\nbrací (zachvění) u A ve velké italské opeře 896, v Brus-\nselu 911, v Londýně 808, 905 a 9L02/5, v Berlíně\n903 %, v Petrohradě 903, v Lipsku 897 V2 a v Karls-\nruhe 870. Zprávu tuto vyhotovili následující znalci\nhudby: J. Pelletier, F. Halevy, D, F. Anber, H. Brlioz,\nDesprez, Camiile, Douget, Lisajous, generál Mellinet, G.\nMeyerbeer, Ed. Monnais, Rossini a A. Thomas,\nPetrohrad. Henry Herz, známý klavirní virtuos\n(nar. 1805 na Rýně) dává nyní zde koncerty. Herz\npřecestoval r. 1846 a 1847 Severo-amerikánské státy, r.\n1849 a 1850 Kalifornii a jižní Ameriku a vrátil se r.\nISSI do Paříže, odkud se k nám odebral. Ferdinand\nLaub přibyl sem dne 21. února koncertovav dříve na\nzámcích Livonské šlechty, jež ho velmi laskavě přijali.\nPo masopustě vystoupí zde se Ch. Wehlem Pražanem\nv několika koncertech.\nv\nRím. Nová opera J. Verdiho „Un ballo in mascher,\"\nmaškarní bál, dávala se tu dne 18. t. m. ponejprv a\nvzbudila velkého enthusiasmu. Verdi byl první večer\n18krát, druhý večer 30krát volán.\nv\nŠtýrský Hradec. Tenorista Vukovic (Schonbruck)\nukončil dne 5. t. m. své pohostinské hry operními Pot-\npourimi z opery Lucretie Troubadour a Lucie a\ndosel skvělého výsledku.\nUt re clít. Slavný virtuos na housle Josef Joachim\n(nar. 1831 v Kitse v Uhrách) vystoupil zde dne 28.\núnora v koncertě a obdržel za večer 500 zlatých.\nZ Vídně. Dne 5. března 1859. Slovanský bál vy-\npadl velmi skvěle. U vchodu do síně stáli strážci v ná-\nrodním maloruském kroji dva a opodál nich čtyři v pol-\nském. Tut se dámám rozdávaly taneční pořádky v spů-\nsobě malých alb, v nichž se nacházely kamenopisné po-\ndobizny Gundulice, Jiřího Černého a Marka Bocara, pak\nbásnicky ruská, polská, česká (nevěsta předoueí od J.\nPicka) a slovinská s přidanými obrazy v oceli rytými.\nZ národních krojů byl u pánů nejhojnějsí srbský; a\nzvláštní pozornost všech obracel na se synovec Danilův,\nRadonic, v černohorském oděvu, plném zlata, a švarný\njunák v slovenském kroji od Břeclavi; v polském kroji\nnepřisel nikdo. Z dám poutaly zraky všech tenkráte Slo-\nvenky a Slovinky. Tančilo se s takovou radostí a vese-\nlostí, že se z národních slovanských tanců kolo srbské\ntak líbilo, že se muselo dvakrát opakovati. Zvláště po\nodpočinku byla společnost velmi rozbujařena a bavila se\ns nenucenou veselostí až do bílého dne. Hostů vzneše-\nných se sešlo nad očekávání mnoho, a slovanští bálov-\nnící se těšili z přítomnosti prince Wasy, Jich Exc. pp.\nministrů Bacha, Brucka, Thuna, knížat Lobkovice,\nLiechtensteina, Schwarzenberga, mladého knížete Metter-\nnicha, Demidova, vyslance carsko-ruského, Viktora pe-\ntrovice Balabína, pak vyslanců belgického, švédského, ví-\ncera generálů, polního zbrojmistra hraběte Jelacice, hra-\nběte Sanguszka, Jablonowského, Landskoronského,\nCzartoryjských, barona Helferta, Rokytanského, plukov-\nníků Jiřího Stratimirovice, Preradoviče, p. měšťanosty Ví-\ndeňského, presidenta národní skupštiny srbské, Mišy Atha-\nnasieviěe, a j. Mezi dámami vynikaly hlavně kněžna\nLiechtensteinová, kněžna Lobkovicová a choť nástupce\nsrbského, Michajla Obrenoviče, kteráž zároveň přijala úřad\n„domačice\" (domácí paní) slovanského bálu. Z tanců se\nnejvíce líbil Mazur, Kolo atd.\nÚmrtí. František Morelly, jenž se Straussem a\nLunesem trimuvirat Vídenských válcíkových hrdinů tvo-\nřil, zemřel dne 27. ledna v Bombayi ve Východní Indii.\nMorelly zdržoval se několik let v Pešti, kdež si co skla-\ndatel tanečních kusů jména získal a odehrál se pak do\nvýchodní Indie, kdež se u gouvernera Elphinstone kapel-\nníkem stal.\n#"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "debut_caractere": 4029, "fin_caractere_exclue": 4040, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Farinelli akrejčí.) Když znamenitý zpěvák Farinelli", "titre_sommaire": "(Farinelli akrejčí.) Když znamenitý zpěvák Farinelli", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "debut_caractere": 4042, "fin_caractere_exclue": 5537, "texte": "(Farinelli akrejčí.) Když znamenitý zpěvák Farinelli\nv Madridě prodléval, přinesl mu jednoho dne krejčí účet na\n30 dublonfw Farinelli chtěl mu zaplatit; a vsak krejčí nechtěl\npeněz přijmouti a žádal toliko o dovolení, by mu svou prosbu\npřednesli mohl. Farinelli tázal se ho tedy, co žádá. \"Zazpí-\nvejte mi jen jedinkou arii a budu zaplacen !« — Opovážlivosf\ntato rozhněvala Farinelliho; avšak krejčí nepřeslal snažně pro-\nsili. Dobře tedy, zvolal konečně Farinelli, vyplním Vám přání;\navšak s tou výmínkou, že polom bez odporu to učiníte, co já\nžádali budu.u Krejčí mu to připověděl. Farinelli zpíval místo\njedné tři arie, zpíval tak krásně a dojímavě, jako kdyby byl\nkrálovský dvůr sám poslouchal. Krejčí byl celý u vytržení a za-\npřísahal pěvce, by mu velel, co ma učinit. \"Nuže,« pravil Fa-\nrinelli, \"zde Vam dávám místo 30 dublonů šedesát. Vezměte je\nbez odporu a můžete odejít.\"\n(Beethoven a jeho mše do D.) Velká mše do D.,\nježto se v Praze provozovala, je s devátou sinfonií nejtěžší\nskladba, již Beethoven složii. Psal ji k slavnosti instalační arci-\nvévody Rudolfa, jenž za arcibiskupa Holomouckého zvolen býti\nměl. Arcivévoda stal se vsak arcibiskupem a kardinálem než\nBeethoven, jenž velmi pečlivě na díle piloval, svou mši ukončil.\nKdyž se naií doléhalo, by sl s prací pospíšil, pravil: \"Počkám\naž hude papežem\" — Beethovefi pracoval sedm let na této\nmši, jižto teprv r. 1822 dokončil a následujícího roku poprvé\nve Vídni provedl. Beethoven řídil, ačkoliv juž hluchým byl, orchester."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "debut_caractere": 5539, "fin_caractere_exclue": 6006, "texte": "Listárna.\nPánům V. U. v Prešově, a J. P,\nv IÍ o touni. Loňský běh Dalibora je rozebrán. Ode-\nsíláme Vám letošní, podotýkajíce, by jste dodátek lá-\nskavě nám zaslali. — P. F. Sv. v Se m i 1 e c h. Tištěné\nsbory jsou toliko od Jelena a Skroupa, a však na Yaše\npřání Vám nějaké nové v opisu obstaráme. — Panu\nA. P. v XYZ. Jste nám vítán; račte pokračovat'. Písně\npro sbory najdete v Píckových básních. — Panu G. P.\nzde. Příští ěíslo vydáváno bude v pondělí dno 21. t. m."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-03-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-03-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.2.9", "titre_corps": "P. T. ctěné pány odběratele „Dalibora,\" kteří se toliko na čtvrt leta předplatili, uctivě žádáme, by své", "titre_sommaire": "P. T. ctěné pány odběratele „Dalibora,\" kteří se toliko na čtvrt leta předplatili, uctivě žádáme, by své", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "debut_caractere": 6008, "fin_caractere_exclue": 6193, "texte": "P. T. ctěné pány odběratele „Dalibora,\" kteří se toliko na čtvrt leta předplatili, uctivě žádáme, by své\npředplacení laskavě obnovili, aby se v zasílání žádná přestávka ciniti nemusela."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.1", "texte": "Dudák.\nJiljí V. Jahn.\nTa lípa stará, zpuehřelá\ntruchlivě větve kloní\na jako dávné lásky sen\njde teplý větřík po ní.\n/ 1\nPod ní si hoví slahý kmet,\notrhaný a chudý,\naž k smrti bídou zmořený\na v rukou má své dudy.\nZ nich loudí píseň truchlivou\njak světa při skonání\na na rtech úsměv poslední\ni s písní v sen se sklání.\nPosléz jen slahý větru dech\nmu k zvuku dudy třímá,\nusnul té staré lípy sum\na stařec — navždy dřímá.\nNa jeho hrobě pod večer\nvždy krásná děva sedá,\nzpěv jeho z vlasti vyhnaný,\na dávnou slávu hledá. — —\n\nSrdce.\nJ. B. Velflík.\nSrdce to jak zpěvné pláce,\nv hrdelku má sterý hlas,\ntu hned jásá, tu zas pláce,\njak mu velí vládný ěas.\nSrdce toť ohromné moře,\nv něž se vlévá tisíc řek,\njednou radost, druhou hoře,\npoklid tou a onou jek.\nSrdce tot je palác malý,\ncitu vír v něm bytuje,\njaký div že v rum se svalí,\npakli vír se rozduje?\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek,\nučitel harmonie na ústavu varhanickém.\nDůkladná známost tónin předpokládá důkladnou\nznámost škál (stupnic). Vždy jinou škálou vzniká také\njiná tónina. Ve škále nachází žák základní tón, před-\nznamenání, soubor tónů, karakter a druh tónin. Škály\nse tvoří hlavně k vuli tóninám )kdo tedy chce všechny\ntóniny a di-uhy jejich poznati, musí mít zevrubnou zná-\nmost tvrdých i měkkých (dur a moll) škál ode všech\ndvanácti základních tónů. Známost ta ale nezáleží pouze\nv jich hraní a psaní; nýbrž aby dovedl každou oustně\npojmenovat, ba i jednotlivé stupně z té neb ony škály\nudat. Co do sluchu, bude učitel žáka cvičit uhozením\ndur- a moll-akkordu v rozeznávání dur-a moll—tóniny;\nmá-Ii dobrý hudební sluch, bude kromě to od žáka\nžádat, aby udal podle sluchu také základní tón tóniny.\nDosáhnul-li žák úplnou vědomost všech škál, ná-\npotom ostří učitel přehled jeho, hraje-li mu škály a\nkousky z rozličných tónin, a žák podlé změněných\ntónů tóniny určuje. Také rozsáhlosti v přehledu a ji-\nstotě tónin nabývá žák tím, dává-li se mu za úkol, by\nvyhledal v kterých škálách nacházíme na př. c, d, fis,\ncis atd., jakožto f., 2., 3., 4., 5., 6.a 7. stupeň. Tón c\njest na př.\nstupeň Dur moll\nI.v C i c\n11. „ B „ b\n111. „ As „ a\nIV. „ G „ g\nV- „ F „ f\nVI. „Es „ e\nVII. „ Des „ des-\nFředznamenání každé tóniny se nejlépe tak zva-\nným kruhem kvintovým neb kvartovým v pamět vštípí.\nV kruhu dvanácti tónin se žákovi představuje, že kaž-\ndým kvintovým krokem nahoru přibude jeden křížek a\nkaždým kvintovým krokem dolů příroste zase jedno b."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.2", "texte": "Uspořádám-li tóniny do kola po kvartách, tu zase\nžák patrně vidí, že každým postupem o jednu kvartu\nvýše rozmnoží se předznamenání vždy o jedno b, a\nsestupováním dolů po kvartách že zase každou kvar-\ntou počet křížků o jeden se rozmnoží.\nHraje-li žák kousky, neopomine učitel se ptát na\ntóninu a znamení taktu. Tóninu udá podlé předzname-\nnání a nejhlubšího tónu závěrky.\nDříve nežli učitel přikročí k vyučování o škále,\nmusí mít žák dobré ponětí o půltónu a celém tónu.\n0 tom ho poučí asi tímto způsobem : Každý nejbližší\ntón počítajíce nahoru neb dolů slově půltón nebo\njinak : patříme-li na klávesnici a neleží-li mezi dvěma\ntóny žádný jiný tón, nazýváme takovouto povzdálenost\ndvou tónu, půltón na př. ch, ef, c des, c cis~'c) atd.\nNyní ať vyhledává žák od kteréhokoliv tónu spodní\n1 svrchní půltón.\nDva půltóny činí celý ton 5 nebo jinak pohledne-\nine-li na klávesnici, a vložíme-li mezi dvěma klávesy\nještě jiný tón, jmenujeme délku takovýchto dvou tónů\ncelý tón na př. cd, c hes, d e, fis, gis atd.\nPůltóny i celé tóny ukážou se žákovi také názorně\nna klavíru. Nápotom od jednoho každého tónu nahoru\ni dolů nechť žák celé tóny vyhledá,\nO škále (stupnici).\nŠkála, jejíž posloupnost záleží z celých- a půl-\ntónů, nazývá se diatonická škála; postupuje-li ale\nvýhradně v půllónech, slově chromatická škála. Jest\ndvojího druhu (pohlaví) tvrdá a měkká (dur a moll).\nDu r-šk ál a.\nTvrdou škálou sluje tenkrát, nacházejí-li se od\ntřetího čtvrtému sedmého osmému\n111. k IV. pak od VII. k VIII. stupni\npůltóny ostatně ale kráčíli se v celých tónech. Po-\nvažujíce C za první stupeň neb základní tón škály,\ndlužno jen v liniové soustavě stupmo nahoru, až zase\nna c (oktávu) pokračovat a obdržíme takovouto dur-\nškálu na. př.\nII1/, 111 V*\ncdef gahc\n1.11. in. iv. v. vi. VIL vm.\nZkoušíme-li postup od jednoho tónu k druhému,\nshledáme, že jest od I. stupně k 11. celý tón,\n11. „ „ 111. „ „\n111. „ „ IV. půltón,\nIV. „ „V. celý ton,\nV VI\nT ♦ 77 T) ' 7) 77\nVI- „ „ VII. „ „\nVII. „ „ VIII. půl tón.\n*) Nacbázejí-li se oba tóny na rozdílných liniích jako\nch, ef, cis, d, slově velký půltón, na stejných\ny&ak malý na př. f fis, c cis atd.\nY objemu této C-dur škály nacházíme pět celých\ntónů a dva půltóny, a jejich pořádek pro snadnější pa-\nmatování sobě následujícím způsobem vyobrazíme: 11 %,\n111V2 t. j. po dvou celých půltón, a po třech celých\ntónech následuje zase půltón.\nPoloha těchto dvou půltónů jest karakteri-\ns ti c k á, neb jinak půltóny přicházejí v dur-škále, a\njinak zase v mol-škále.\nŠkálu C-dur považujeme za vzor, chceme-Ji sobě\npodobnou dur-škalu od kteréhokoliv základního tónů\nvystavět.\nStavím-li ale škálu na jiných základních tónech\nkromě c, pak shledám, že k dosažení určitého poměru\nod jednoho stupně k druhému bude nevyhnutelně je-\nd n o h o, dvou, tří atd. křížků neb b třeba.\nPoložme G pátý stupeň od C co základní tón\nškály a kráčejme stupmo, až dosáhneme jeho oktávu\n1 1 % 1 1 % 1\ngah c de f g;\nsrovnáme-Ii tuto řadu s předešlou vzorní C-škálou,\nshledáme, že co do rozsahu až k šestému stupni není žá-\ndného rozdílu; od šestého stupně k sedmému vidíme\nvšak místo celého tónu jen půltón, naopak od sedmého\nstupně k osmému místo půltón zase celý tón. Chce-\nme-li zde shodnosti docíliti, rozšíříme malou mezeru\nzvýšující posuvkou, postavice křížek 4£ před f, nápo-\ntom obnáší mezera od e na fis, celý tón, a od fis na\ng jenom půltón, a pak se tato škála do G zevrubně\npodobá škále do C, jak následuje:\n1 1 % 111 %\ngah c d e iis g\n1.11. 111. IV. V. VI. VII. VIII.\nNejinak si budu počínat při stavbě dur-škály od\nzákladních tónů D, A, E, H, Fis, Cis. Nejdříve si na-\npíšu od základního tónů řadu stupmo po sobě jdoucích\nosmi tónů, potom zkoumám, přicházíli v této řadě po\ndvou celých tónech půltón, na to po třech, též celých\ntónech, opět půltón.\nPři škálách od c nahoře uvedených základních\ntónů bude výhradně zvýšujících posuvek třeba, a sice\nku tvoření dur-škály od D nutno dvou křížků =J4=, od\nA tří od E ctyr od H pěti od Fis šesti\n44=, konečně sedmi bude třeba ku sestavení Cis—\nškály. Povážíme-li, že jest G pátý stupeň z C, D pátý\nz G, A pátý z D, E páty tón z A škály atd., patrně\nz řady těchto křížkových škál vysvítá, že každá\nškála, která čítá o jeden křížek více se\nzakládána pátém tónu ony škály, kte-\nráž má o jeden křížek méně.\nKaždý nový křížek, který přibude, povstane ve\nškále povýšením sedmého tónu; první křížek se nám"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.3", "texte": "objevil zvýšením tónu í v G-škále, druhý povýšením\nc v D-škále, třetí povýšením g v A-škále atd.\nNechci-li křížky stavětí před noty, dám je hned na\nzačátku řádku, jejž předzna men á ní m nazýváme\n(Vorzeichnung), Ony se píšou právě v tom pořádku,\nv jakém povstaly, a kladou se v liniové soustavě na\nto samé místo, jako noty, na něž se potahujou:\n1. křížek se jmenuje fis podlé tónu, který se jím změnuje,\n2. „ „ „ cis\n5? 77 7)\n4.w „ „ dis\n5 . 77 77 77\n6. „ „ „ eis\n7, „ „ „ his.\nDejme tomu, že jest F první stupeň (čtvrtý od\nC) škály, postupujeme-li v liniové soustavě až na jeho\noktávu, obdržíme následující řadu tónů\n111% 11 %\nfgah c def;\nsrovnáme-li zase tuto řadu s vzorní C-škálou, shledá-\nme mezi třetím a čtvrtým stupněm a h celý tón, kdežto\nmá být půltón, mezi čtvrtým a pátým h c půltón místo\ncelého tónu, ono se ponapraYÍ, postavili se před h sni-\nžující posuvka (b)\n1 1 % 111 %\nf g a hes c d e f;\ni.ii. 111. iy. y. ví. VIL vin.\nNyní se tato škála od F docela shoduje s normální\nC-škálou.\nTím samým způsobem sobě utvoříme škály od\nHes (B), Es, As, Des, Ges, Ces. Stupnice těchto zmí-\nněných základních tónů dají se jenom pomocí snižující\nposuvky utYořiti.\nStupnice od B bude mít dvou, od Es tří, od As\nčtyr, od Des pěti, od Ges šesti a posléze škála od\nCes bude mít sedmi b při svém sestavení zapotřebí.\nPovážíme-li, že jest B čtvrtý tón od předešlé\nF-škály, Es zase čtvrtý stupeň z předcházející B-škály,\nAs čtvrtý stupeň z předešlé Es-škály atd., patrně z toho\nvysvítá: že každá škála, kteráž čítá o jedno\nb více, zakládá se na čtvrtém tónu ony\nškály, která má o jedno b méně.\nTak jako povstalo první b, snížením čtvrtého stupně\nve škále, tak povstane druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté,\nsedmé b.\nNechceme-li be stavětí k notám mezi škálou, mo-\nhou se psáti také hned před škálou, poznamenati však\ndlužno, že, jak povstaly, v tom samém pořádku se\nv mezích liniové soustavy píší.\nPodlé tónu, na nějž se snižující posuvka vztahuje,\njmenujeme první b hes,\ndruhé „ es,\ntřetí b as,\nčtvrté „ des,\npáté „ ges,\nšesté „ ces.\nHrajíce škálu, přesvědčíme se, že žádný tón na\nnáš cit tak důtklivě nepůsobí, jako sedmý stupeň, a že\nneodolatelně žádá postoupnost o půltónu nahoru na zá-\nkladní tón škály, protož jej citlivým a vedoucím\ntónem (vodičem) nazýváme.*)\nDříve nežli začne učitel měkkým škálám vyučovat,\nmusí mít žák úplnou jistotu v tvrdých škálách-, k tornu\nnapomáhají zvláště úlohy. Nejdříve se žáku ukládá\nškály sestavovat od všech dvanácti tónů; napotom aby\npsal ty samé také s předznamenáním, při tom ale neo*-\npomene použit rozličných druhů taktu s vyznačením\ntěžké doby. Konečně o vědomosti a jistotě žákově se\nnejlépe učitel přesvědčí, dověděli žák napsat tónovou\nřadu od kteréhokoliv stupně škály, na př. od čtvrtého\nz C: í, g, a, h, c, d, e, f} od třetího z As: c, des,\nes, f, g, as, hes, c atd. Ostatní cvičení bylo již na\nzačátku této lekcí podotknuto.\n(Pokračování.)\n\nJan Josef Abert,\nStručný nástin životopisný.\nDo kruhu znamenitých žáků Pražského konserva-\ntoria, z nichžto J, V. K a 1 iv o d a, Jos. Slavík, Ferd.\nLaub první místa zaujímají, náleží beze vší pochyby\nmladý, a však velice nadaný Jan Josef Abert, jenžto\nsi svými instrumentálními skladbami čestného jména ve\nsvětě hudebním dobyl. Doufáme se zavděčiti, podáme-h\nněkterá jeho biografická dáta právě nyní, kdež se jeho\nopera „Anna von Landskron\" v stavovském divadle ku\nprovedení chystá.\nJan Josef Abert, syn zednického mistra Václava\nAberta, narodil se dne 21. září 1832 v městečku Ko-\nchovících v Čechách. Jsa deset roků stár, vstoupil do\nkláštera Augustinů v české Lípě, kdež čtyry leta se-\ntrval. Maje velkou náklonnost a nadání k hudbě, ježto\nse více a více na jevo dávala, opustil klášter a ode-\nbral se r. 1846 do konservatoria Pražského, kde také\npřijat jest. Zde cvičil se pod vedením professora p. J.\nHraběte na kontrabass a pokračoval, podporován jsa\n\n*) Tato vlastnost sedmého tónu nejvíce vyniká v sou-\nčasném spojení se čtvrtým tónem, kdežto tento\nopácný postup požaduje. Ze souzvuku těchto dvou\ntónfi nabude žák ponětí a přesvědčeni o nelibozvuku\na z jich přirozeného rozvedení poučí se o libo—\nzvuku. Praktické provedení této úlohy ve všech\nskálách užitečně na sluch působí."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.4", "texte": "značnými vlohami, tak rychle, že v koncertě konserva-\ntoria, jenž se dne 3. března 1850 odbýval, veřejně vy-\nstoupil. Hrál divertimento od svého mistra pana Hra-\nběte a došel svým pěkným přednesem a svou technic-\nkou sběhlostí krásného výsledku. Avšak Abertův duch\nnebažil po slávě virtuosa $ nýbrž chtěl se v komposicí\nvyznamenali. První jeho skladby dvě ouvertury\npadají do roků 1848 a 1849, které se však veřejně\nneprovozovaly. Abert chtěl vystoupiti s něčím větším a\ndokonalejším. S největší horlivostí pustil se do sklá-\ndání symfonie H-moll, jižto ještě r. 1851 dokončil,\na kterážto se dne 4. března 1852 v stavovském di-\nvadle pod jeho vedením provozovala, a skvělého vý-\nsledku došla. O symfonii této vyjádřil se hudební kri-\ntik p. Fr. Ulm as taklo: Nepotkáváme se v symfonii\nH-moll od J. Aberta s plodem genia v divé rozkvaše-\nnosti se nacházejícího; co nás však úžasem, obdivo-\nváním a velkými nadějemi pro jeho velkou budoucnost'\nnaplňuje, záleží v tom, že umí držeti v útlém svém\nmladí harmonickou míru. Nejvýtečnější ze všech vět je\nAdagio, pro kteréž skladatel, anto se ostatní věty\nv základní tónině pohybují, s pravým taktem snížený\npátý stupeň, dominantu parallelní tóniny, totiž jasné,\nčisté a elegickým akcentům přístupné a zvolil. Nachá-\nzíme tu poetické a ryzé hudební tahy, jejichžto účinek\ntím blahotvornější a krásnější jesf, jelikož se stopa ja-\nkési úmyslnosti nevyskytuje.\" Abert byl čtyrykráte vo-\nlán a chválou obsypán. V koncertě tomto bylo prove-\ndeno od jeho spolužáka Martina Nitky Abertovo\nkoncertino pro kontrabass, ježto pod obratnou rukou\nNitky ještě většího půvabu dosáhlo.\nZa toho času přibyl do Prahy kapelník Lindpaintner\nze Stuttgartu, jenž oceniv vlohy Abertovy jej pro Stutt-\ngartskou kapellu získal. Roku 1854 provedena byla\nv abonnementním koncertu na zvláštní přání tamějšího\nintendanta svobodného pána z Gallů pod řízením Lind-\npaintnerovým druhá symfonie do C-moll, kteráž\nnejen u obecenstva, alebrž i u znalců velké po-\nchvaly došla.\nTáž symfonie dávala se též r. 1855 v koncertě\nkonservatoria Pražského, a byla i tu s jásotem přijata.\nMezi tím stal se talent Abertův samostatným; i po-\nhybovali se s rozhodnou originálností na tomto nej-\nkrašším avšak i nejtěžším poli hudebního umění, aniž\nby se při tom od dráhy odvrátil, jižto veliký Mozart a\nBeethoven předepsali. Byv povzbuzen přátelskou laska-\nvostí svého kapelníka Lindpaintnera a pobídnut chválou\nobecenstva rozvinul se Abertův talent ještě u větší\nmíře. Roku 1856 složil Abert opět novou symfonii\ndo A-dur, kteráž s velkou pochvalou přijata jesf. Té-\nhož roku složil Abert „Jásací ouverturu,\" jižto J. M.\ncísaři Františku Josefu věnoval, za čež pochvalné psaní\na brillantní prsten obdržel. Rok na to 1857 dočkala se\njeho třetí symfonie velmi zdařilého provedení v kon-\ncertě konservatoria Pražského a naplnila každého nadějí\npro skvělou budoucnost Abertovu.\nKdyž se loňského roku padesátileté jubileum Praž-\nského konservatoria slavili mělo, byl Abert mezi jinými\ntaké vyzván, by k tomu cíli slavnostní ouver-\nturu napsal, což také s největší ochotností uči-\nnil. Ouveřtura tato vynikajíc geniálními tahy, krás-\nnou a pikantní instrumentací provedena byla pod jeho\ndirekcí a došla náramné pochvaly.\nJeho nejposlodnější velké dílo jest tříaktová hi-\nstoricko-romantická opera „Anna von Lands-\nkr o n,\" k nížto mu Stehrlich text byl napsal, a kte-\nráž se ve Stuttgartu s nejpříznivějším výsledkem\npotkala.\nMimo to složil Abert několik klavírních piec, z\nnichžto jedna brillantní „Sonate heroique\"\ndo C-moll vyniká, pak několik písní, kteréž co nej-\ndříve u 1 offmeislra v Lipsku tiskem vyjdou. Ouver-\ntura k opeře „Anna von Landskron\" bude dávati\n„Akademický čtenářskýspolek\" ve svém kon-\ncertě dne 20. března t. r.\nAbert je mladík velmi přívětivý a skromný jako\nkaždý pravý umělec, laskavý a velmi ochotný.\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči,\nPodává Adolf Pozděna.\nKaždý člověk, který mezi jiný národ přijde, musí\nnejdříve mravy a zvyky lidu toho pozorovati, s kterým\nbuď na krátký neb delší čas obcovati cbce. Pozorování\ntoto řídí se dle stavu a zaměstnání, v jakém se tam\nkdo nalézá.\nPovolán byv do Haliče co učitel hudby, přišel jsem\ntedy na pole hudby, t. j. na zpěv národní a kostelní,\nnápotom na hudbu národní i kostelní. Největší cenu\npři každém národu kladu na jeho národní písně, a pro-\ntož byla má největší pozornost na nápěvy Haličanův\nobrácena. V každé písni národní nalézají se všecky\ncity, které ze všech případností života vyplývají. Písně\nnárodní nám dávají nejlepší znak a ráznost lidu, kte-\nrému náležejí, a času, v. kterém povstaly. Panujef\nvelká podobnost mezi nápěvem a lidem, které k jedné\nnárodnosti náležejí. Počátek obou leží v temné minu-\nlosti, a blíží se pořáde od století k století až k jejich\ndokonalosti. Klesne-li jaký národ, zůstanou písně a ná-\npěvy jeho na tak dlouho pohřbeny, až zase jednou se\nnárod povznese, však je-li národ utisknut, jsou nápěvy"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.5", "texte": "a písně jeho plné nevůle, zpoury a hořkosti, je-li ale\nnárod už tak seslábnut, že probuzení národnosti své\nvíce docílit! nemůže, tu nápěvy národní nesou na sobě\ntypus bolný, trudný a smutný. Proto jsou písně ná-\nrodní to nejlepší zrcadlo celého národu.\nYelmi trefně píše Hegel ve své aesthetice 111 díl,\nstrana 461. „Diess Blumenfeld erneuert sich in jeder\nJahreszeit, und nur bei gedrůcklen, von jedem Fort-\nschreiten abgeschnittenen Volkem, die nicht zu der\nneu belebten Freudigkeit des Dichtens kommcn, erhal-\nten sich die alten und álteslen Lieder.\"\nPíseň národní jest obyčejně útvor okamžiku, a\nproto dříve také žádným pravidlům nepodléhala. Gockel\npíše ve své „Sprache der Dichlkunst,\" 11. díl st. 170,\n§. 158 „Píseň jest vlastně jen zpěv, proto všecko, co\nse jen zpívali může, jesf obsah písně.\" Látku k písním\npodává vše ; mohou to hýli líčené okamžiky ze života\nlidského, bud děje celých národů, aneb slasti a strasti\njednotlivců. Opak toho jsou slova, která z nábožnosti\nvzniknuvše ku zvelebení Boha a svatých slouží.\nV tom pádě rozpadají všecky písně na dva hlavní\ndíly, totiž: písně světské, a písně kostelní.\nPíseň kostelní vyznačuje všecky city ctnosti\na nábožnosti, světská píseň však všecky výrazy\n(Aeusserungen) od radosti až do žalu zaujímá; proto\njesf také ve své látce tak rozmanitá, že se velmi těžko\npod všeobecný přehled vzíti dá.\nNárodní píseň patří do schránky světských\npísní. Každá národní píseň musí tedy na sobě cosi\nnesti, čím u národu obliby dosáhne, a proto také musí\nnápěvy býti slovům přiměřeny a duchu národnímu\npříznivý.\n(Pokračování.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\nDále zasluhují chvalné zmínky co virtuosové na\nhouslích:\nMassoneau (Masonó) Louis, též co skladatel pro\nhousle známý; Mattheis Mikuláš; Maucourt (Mokur)\nLouis Charles; Mayseder Josef; Mazas Ferdinand; Me-\nstrino Nicolo; Metz Jan; Milanollo Theresa a Maria,\nnarodily se, první r. 1829, druhá 1831 v Sevigliano\nv Itálii; Molique Bernhard; Moralt Jan Křt.; Moser\nKarel; Mozart Leopold; Mtiller Jan M.; Millerové bratři\n(Karel hrál housle, Gustav violu, Theodor cello a Jiří\ndruhé housle) tvořili nejznamenitější smyčcový kvartett;\nNardini Pietro; Nerudová Yilemina, narozena v Brně ;\nPaganini Nicolo, (narozen r. 1784 v Janově); Panny\nJosef, Pecháček František, koncertní mistr v Karls-\nruhe, Pape Ludvík, Piantanida Giovanni, Pichl Václav\nnar. 1743 v Bechyni v Čechách byl 1797 komorní hu-\ndebník u arcivévody Ferdinanda ve Yídni; Pixis Bed.\nVilém (nar. 1787 v Mannheimu); Pixis Theodor (nar.\n1831 v Praze -j- r. 1856); Polledro Giacomo B.; Pott\nAugust; Práger Jindřich; Praun Zikmund Otto, (nar.\ndne 1. června 1811 v Trnavě v Uhrách); Praupner\nJosef, Čech a ředitel kůru u křížovníků v Praze pro-\ncházka Jan (naroz. ve Velvarech okolo r. 1785);\nPrume Francois (nar. 1816 v Belgicku) ; Pugnani Gae-\ntano, Ráček (dva chlapci a dívka) ze Slezka; Raimundi\nIg.; Riefstahl Karel; Rode Pierre; Rietz Julius; Rolla\nAllessandro; Romberg Andreas; Rosa ďor (vlastně\nPielschinannová), Pražanka; Rothfischer Paul; Satamon\nSiegfried a Jan Peter; Scheller Jakub, (naroz. v\nČechách dne 16. května 1759); Schick Arnošt; Schlet-\nterer HansMichel; SchlosserLouis; Schmitt Sim; Schu-\nbert Jan B.; Schuppanzigh Ig.; Seidler Ferd.; Sivori\nCamillo, žák Paganinův; Speier Vilém; Dr. Spohr Louis;\nStamil Ant., Čech; Stradello Alessandro; Stro-\nb a c h Josef, Čech, ředitel hudby v chrámě u sv. Mi-\nkuláše, f 1794; Tartini Giuseppe; Thieriot Paul; Tietz\nAug.; Tinti Palvatore; Toeschi Giov. Bal.; Tomasini\nLuigi; Torelli Giuseppe; Touchemolin Josef; Über\nBed. Ch.; Uhlmann Jan Ad.; TrUbner Felix; Vaccari\nFrancesco; Veichtner František; Veracini Francesco;\nVeselý Jan, čech, nar. 24. června 1762 v Hluboké;\nViotti Giov. B.; Wendling Fr. Ant.; Wiele Adolf; Win-\nter Peter, též skladatel; Vr ani c k ý Antonín, Mora-\nvan nar. 1760.\nNejlepší školy pro housle napsali Andre-Baillot (vý-\ntah z jeho školy stojí 1 zl. 12 kr. rak. čís. Rode\nKreulzer a Baillot dohromady, kteroužto velkou školu\nza 2 zl. 10 kr. dostati možná. Blumenlhal, Campa-\ngnoli, Hiller, Lulli, Leopold Mozart. Novější školy jsou\nod Schona „Praktischer Lehrgang der Violině\" 12 se-\nšitů, z nichžto každý 66 kr. rak. čís. stojí; pak Meerls\n„Mechanismus der Violině, enthaltend die sechs Grund-\nbogenslriche,\" stojí 3 zl. 12 kr. r. č. a konečně L. de\nBariotova škola (1 díl) stojí 3 zl. 50 kr. r. č. Všechny\ntyto školy lze dostati v hudehním ohchodnictví Rob.\nVei ta v Praze.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Die lustigen Weiber von Windsor\n(Veselé ženy Windsorské), komicko-fantastická\nopera v 3 dějstvích dle Shakespearea od H. Mosenthala,\nhudba od Otta Nicolaie. Obsah této opery je as tento:\nDvě ženy, paní Fluthová a paní Reichová zlobí se, že\nSir John Falstaíf oboum písemně lásku svou nabízí. Obě\nse uradí, jakby ho přelstily a nad ním se pomstily.\nMezi tím žádá Fenton Reicha o ruku Anny, dcery jeho ;\navšak Reich slíbiv ji mladíku Spárlichovi odmrští Fen-\ntona, jenž na tom stojí, že Anna jeho býti musí. Nyní\nnastane proměna. Vidíme paní Fluthovou, jak se chystá\nJohna Falstaffa oklamat. Tu vstoupí du komnaty Falstaíf\na počne paní Fluthové vyjevovat svou lásku. Než, náhle\nslyšet klepání. Paní Reichová přichází totiž, oznamujíc,\nže žárlivý manžel Fluth domu se navrací. Co tu s Fal-\nstaťřem pocíti? I schovají ho do koše, prádlem ho při-\nkryjí a dají ho od pacholků do vody hodili. Fluth roz-\nvzteklen hledá Falstaífa, však nemůže ho nalézti. Mezi\ntím se obě ženy na tom ustanoví, že zítra Falstaffa je-\nště jednou obelstí. Fluth zlobí se, že tolik zkusit musí\nod žárlivého muže. Družina Fluthová plísní Flutha, že\nnadarmo týrá hodnou choti svou. (1. dějství). Nyní vi-\ndíme rytíře Falstaffa, zpívajícího a si připijícího! Tu\npřijde k němu Fluth a pod jmenein „Bachu představí se\nFalstaffovi. Na to žádá rytíře, by šel k paní Fluthové\na si její lásku získal, Falstaíf svolí a vypravuje pak\nžárlivému muži, že byl včera u ní; avšak že se schoval\ndo koše, když muž paní Fluthové domu se navrátil; při-\ntom podotkl, že ho pacholci s košem do řeky hodili.\nBach (vlastně Fluth) je nad nestydatostí Falstaffovou roz-\nhořčen, a však nedá na sobě ničehož znáti, ba ano, vy-\nzývá Falstaffa, by se opět k paní Fluthové odebral, což\ntaké rytíř uciniti slibuje. Nastane proměna. Krásná za-\nhrada rozprostírá se před zrakoma našima. Spárlich se\nv ní objeví a ceká na Annu. V tom slyší kroky a schová\nse za keř; na to přichází francouz Cajus, jenž jsa zami-\nlován do Anny, také zde ji očekávali hodlá; avšak slyše\nkroky postaví se za jiný keř. Nyní přijde Fenton a brzy\nra to Anna. Oba si opětují vyjevení lásky. Anna si ztě-\nžuje, že matka na ni doléhá, by si vzala francouze Caja;\notec že jí vnucuje Spárlicha. Milovníci za keřem po-\nslouchají řec tuto a jsou velmi rozhořčeni, Novou\nproměnou vidíme se v komnatě paní Fluthové. Falstaíf\nnachází se tam a jest blažený; než blaženost jeho ne-\ntrvá dlouho! Slyšet je klepání. Paní Reichová přichází\ntotiž vypravujíc, že žárlivý manžel přichází. Co mají\ns Falstaffem pocíti? I obleknou ho do ženských šatů a\nodvedou ho do jiné komnaty. Nyní přikvapí Fluth a řádí\nco třeštěnec, jsa bodán velkou žárlivostí, a týrá paní\nnevěrnost ji vytýkaje. Tu zocí koš s prádlem, jejž pa-\ncholci odnesti chtějí. Fluth je zastaví a mysle, že se\ntam Falstaíf nachází, bodá do prádla, než nic naplat;\nFalstaíf tam není. V tom přicházejí Spárlich, Cajus a\nReich, a ptají se Flutha, zdaž Falstaífa nalezl. „Ještě\nneu zvolá Fluth, však prohledněme dům a zajisté nám\nneujde. Nyní vyjde z vedlejší komnaty paní Reichová a\npřestrojený Falstaíf, jejž paní Fluthová za tetu služky\nsvé vydává. Fluth se do nich pustí, a vyžene je ; avšak\njeho hledání bylo nadarmo. (2. dějství). Nacházíme se\nv lese. Falstaíf baví se s paní Fluthovou a Reichovou, a\nschovají se na místo, kdežby je nikdo neviděl, V tom\nslyšet sbor vil. Titania a Oberou se tu objeví, a smíří\nse vespolek. Tanec má pocíti. Vily praví své družce\nHerně, by na kouzelný roh zatroubila. Ta však nemůže\na proč ? Jelikož je nějaký člověk viděl a poslouchal.\nVily počnou pátrati po tomto zlosynu. I najdou Falstaffa,\nmrští jím o zem a píchají ho, co jen mohou. Falstaíf je\ntak za své dostaveníčko a milkování potrestán a Anna\nodměněna rukou Fentona. Dříve než o hudbě promluvíme,\ndlužno o skladateli samém se zmíniti. Otto Nicolai, na-\nrodil se roku 1807 v Berlíně, žil dlouhý cas v Itálií a\nnapsal rozličné opery pro tamější divadla, z nichžto „11\ntemplarioa (templář) nejznámější jest. Později stal se ka-\npelníkem u dvorního divadla ve Vídni a kapelníkem\nkrálovské opery v Berlíně, kdež r. 1849 zemřel. Hudba\ntéto opery je velmi přístupná, a však nikoliv bez vplyvu\nfrancouzského a italského. Četné tahy jemné karakteri-\nstiky a šťastného rozmaru nacházejí se v ní. Zvlášť\nvděčná partie jest partie paní Fluthové a Falstaffa. V\nprvní vyniká zvlášť znamenitá zpěvačka Jenny Biirde\nNeyová. Provedení opery bylo dosti zdařilé. Zvláště pěkně\npočínala si slečna Lichtmayova (paní Fluthová) a pan\nHovemann (Falstaíf), kteřížto co do hry i co do zpěvu\nvšechny krásné stránky svých úloh rozvinuly. Chvalné\nzmínky zasluhuje pan Markwart (Spárlich) a slečna\nSchmidová (Reichová). Orchestr se držel cacky.\nProgram ku koncertu Ig. 111 nera, jenž se dne\n13. t. m.v sále na Zofíně odbývati bude, je následu-\njící: Deklamací, přednešena od paní Allram-Lechne-\nrové a slečny Monhauptové; Bell a De a, terzett od\nGoetza, zpíván od slečny Lichtmayovy, pana Fektéra a\nIllnera; Dvě písně od Bradského, jež přednese p.\nBachmann; Písně od Schuberta a Voigta ; přednese p.\nEilers; sol o pro housle, přednese p. A. Benevic ;\npísně od Procha a Mendelssohna, přednese sl. Licht-\nmayova; deklamací přednese p. Allram-Lechnerová ;\npí se ň zpívaná od sl. Brennerovy ; deklamací před-\nnese sl. Rudloffova?; ar i i přednese sl. Brennerova, a\n„die Liebeu od Bechsteina, vokální oktett od Abta, před-\nnesen bude pány: Fektér, Bachmann, Bohm, Peták, Steinecke,\nIllner, Strakatý a Eilers.\nPan F. Jeřábek zhotovuje text k jednoaktové\noperettce, k nížto nadaný náš krajan, p. T.Bradský hudbu\nskládati bude.\nRepertoir. V pátek dne 11. bude se dávati\nopera „Lucretia Borgia,\" v sobotu dne 12. „Wildschútz\"\nod Lortzinga, v ponděli dne 14. „Tannháuser/' ve středu\ndne 16. opakování opery, v sobotu dne 19, „Lohengrin.\"\nPan Frant. Š křoup, bývalý kapelník orches-\ntru stavovského divadla převezme direkcí koncertu\nku prospěchu vdov a sirotků hudebních umělců. Mimo-\nchodem podotýkáme, že nadaná zpěvačka slec. Ferle-\nsová, žačka pana F. Skroupa místo slečny Mickové v\nkoncertě akademického spolku písně české přednášeti\nbude.\nPan Jan Pavlis, ředitel jednoty k zvelebení\nvojenské hudby, obdržel za dedikací dvou defilírních po-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.7", "texte": "chodů: „Des Kriegers Ruhm und Kriegers Stolz\" od\nkrále Hanoverského zlatou medailii v pouzdru.\nMecenáš české literatury a umění pan doktor Ru-\ndo 1 f kníže z Thurn-Taxisu přijal dedikací první\ncenou poctěného ctverozpěvu od Hynka Pally.\nNové hudebniny. Ctěné odběratele upozorňujeme\nna následující právě vyšlé nové tance od chvalně zná-\nmého skladatele F. A. Božka, které největší pochvalou\nzde provozovány byly. Krásné motivy a dobré harmo-\nnické provedení jsou přednosti jejich. Jsou pro piano a sice:\nOp. 49 La Dithyrambe. Kvapík (27 kr.) Op. 50 Das Nord-\nlicht valčíky (68.) Op. 51 La Fleur ď Espagne, Pol-\nka - Mazur (27.) Op. 53 Le Réve ďune Fille. Impromptu\nPolka tremblante (42.) Ten týhoden vyjdou ještě od\ntéhož Op. 52 Austria. Valčíky (68.) Dále ještě vyšly:\nod Witte. J. Une Fleur de Bal. Polka-M azur (27)?\nod Zunterera La Rose blanche. Kvapík (42f) Odbě-\nratelé Dalibora dostanou tyto kusy o třetinu laciněji, jako\ntaké všecky jiné oznámené hudebniny z jiných skladů\nlze tu dostati.\n\n(K. K.) České Budějovice. Stav zdejší kostelní\nhudby je dosti potěšitelný. Provozují se tu skladby vzne-\nseného a velebného slohu jmenuji jen skladby Mo-\nzarta, Hayden-a, Kreutzera a j. Hlavní chyba zdejšího kůru\nale je, že se málo ěasu vynaloží k zkouškám a síly\nhudebmý některé jen vyjma; nejsou zde předce tak vý-\ntečné; aby se těžké, hlubokým citem a vznešeností slohu\nvynikající skladby beze zkoušky, aneb jen tak s ledabylo\nodbytou zkouškou s patřičným přednesem; s výrazem\npřednesly ! Ani snad nebudete věřit, že když se provo-\nzovalo dne 10. ledna b. r. za zemřelého úcinlivého ře-\nditele kůru; J, Ployhara; proslulé velké „Requiem\" od\nMozarta; jen jedna zkouška držána byla! Jsou zdejší\nhudebníci, jednotlivé výtečné síly vyjmouce, jednou\nzkouškou s tO; vniknouti v velebnost zvuků arcidíla to-\nhoto ? . . Mnohdy ovsem se vrací člověk uspokojen z\nchrámu, mnohdy ale zbývá ještě ledacos k přání. Velké\nzásluhy o zvelebení zdejší chrámové hudby si dobyl zem-\nřelý ředitel kňru? Jan Ployhar. Jen kdyby jeho místo\nobdržel muž úcinlivý, kterýby si u vedení kostelní hudby\njaře a statně počínal!\n(L) Z Mladé Boleslavi. Dne 27. února uspo-\nřádal zdejší zpěvácký spolek opět veřejnou produkcí.\nProgram nebyl tenkráte tak obezřele sestaven jako\njindy ; ačkoliv co do ceskýeh sborů výtečné skladby pro-\nváděny byly. Dávalyť se sbory od Kuntze, Karla Cer-\nnéhO; Fr. Vogla a Vác. Horáka. Provedení sborů bylo\nslušné a učinilo hlavním požadavkům zadost'. Ostatně je\nnám velice divno, proč vážná direkce téhož spolku tak\nmálo o české sbory se stará; vždyť právě tyto do-\ncházejí u nás vždy největší obliby. Kojíme se však na-\ndějí; že vážené ředitelství spravedlivým požadavkům na-\nšeho obecenstva zadost uěiní.\n\nLondýn. Italská opera otevře se dne 2. dubna.\nÚdové opery jsou: Mario, Gardoin, Tamberlik, Ron-\nconi, Tagliafico, dámy: Frisi-ová, Bosi-ová, Maray-ová.\nZ Milána. (Pianista Pedrelli Polka od F. Hil-\nmara Opera Simon Boccanegra Kostelní hudba\nod slepců provozovaná.) Dne 27. února jsme se v\ndivadle alla Scala přesvědčili, mnoholi umělecké potravy\nitaliánské obecenstvo za jeden večer zažiti může. Dávalt\ntento večer zdejší pianista Pedrelli ve Scale koncert\nna rozloučenou vydávaje se na cesty po Itálii. O V„8\nhod. započala opera „Simon Boccanegraa od Ver-\ndiho; po prvním dějství hrál p. Pedrelli dvě piecy • po-\ntom následoval ballet „Giuocalliera\" v sti odděleních,\nnačež pak P. tři kusy hrál a ku všeobecné žádosti ještě\njednu transkripcí na operní motivy. Myslíte snad, že byl\njiž konec divadelní zábavy; protože snad i2tá byla\nodbila? Nikoliv; ještě jedno dějství zmíněné opery se\nprovozovalo. Má slabá česká přirozenost se zprotivila\ntéto bohaté směsici krásného umění, přesycenost a ma-\nterialismus vyhnaly našince na čerstvé povětří. P. Pedrelli\njest Milancan proto tolik vyznamenání a potlesku:\noperní motivy přednáší Pedrelli přelíbezně a dokonale,\nvůbec hraje dosti dobře, ale v Praze by nesměl dávat\nkoncert. Více nežli celý koncert p. Pedrelli-ho mne ba-\nvila polka v balletu. Nedivte se ale p. Redaktore!\nPříčina toho, že se mi tenkráte více líbila jednoduchá\npolka nežli velikolepý koncert, jest, že jsem nejen\nmusikanteni; nýbrž i Cechem. V třetím oddělení balletu\ntotiž tančila prima ballerina mezi jinými tancemi též naši\nnárodní polku; ale nezhnusila ji, jak se to vůbec i\nna velkých divadlech ai v residencích děje, sprostými\nposuňkami a karikováním, nýbrž ušlechtila ji půvabným,\nroztomilým a cistě uměleckým provedením. Ale co nej-\nhlavnějšího tento náš tanec byl doprovázen (k mému ne-\nmalému překvapení) roztomilou starou Polkou „od\nnašeho H ilm ar a\", jejížto název mi na mysl nepřichází.\nJistě že by měl starý Hilmar velké potěšení, kdyby tuto\nroztomilou, ryze národní komposicí byl slyšel provozovati\nod orchestru ve Scale, s nímžto málo hudebných korpo-\nrací v Evropě konkurovat může/\"') Psal jsem Vám pře-\ndešle po prvním provozování opery „Boccanegra\" od\nVerdi-ho, že to opera dobrá, ačkoliv podle všech pravi-\ndel obecenstva Scaly propadla: a ejhle! při opakování se\nlíbila více. Sgra. Bendozzi se polepšila, obecenstvo svo-\nlilo k vůli p. Verdimu a opera se neustále opakuje. Od\nVerdiho, nejplodnějšího skladatele oper, se dávala v Římě\nopět nová opera ponejprv „Un ballo in maschera\". Ča-\nsopisy oplývají vychvalováním ano enthusiasmem nad\ntímto novým plodem; formy této opery jsou prý zcela\nnové a vznešené, a Italiáni doufají, že tato opera pout\npo celém světě konati bude. Minulý týden se odbývali\nslavné služby boží v ústavu slepých za zakladatele.\nVšichni účinkující byli slepci a přednášely se též skladby\nod slepých. Ačkoliv byla hudba slohu kostelního, vypa-\ndalo mi to jako koncert, kdežto jenom applaus zcházel.\nZkrátka Italiáni chtějí mít iv chrámu Páně operu.\nK opeře „Crociulo\" od Mayerbeera se konají veliké pří-\npravy ; bude se dávat budoucí týden. (T.)\nPaříž. (Normální ladicka). Komise z hudebních\numělců sestávající, jížto uloženo bylo prostředek vynajiti,\nby se ve všech hudebních ústavech stejného ladění\ndocílilo, poslala dne 1. února t. r. obšírnou zprávu v\n\n*) Pan Hilmar bude raíti radost, neboť se tuto zprávu doví\nz"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590310-01.1.8", "texte": "této záležitosti státnímu ministru. Na základě náhledu v\ntéto listině se nacházejících, nařídil ministr, by se za-\nvedla v celé Francii normální ladicka (Stimmgabel),\npři nížto na tonoudajné A 870 zachvění (Schwingungen)\nza sekundu přijde. Vzorný exemplář tohoto nástroje bude\numístěn v císařském konservatoriu hudby a deklamací.\nKaždý od státu povolený hudební ústav musí takovouto\nladičkou opatřen býti. Užívání tohoto „Diapason normál\"\n(normální ladicka) započne v Paříži dne 1. Lipna (čer-\nvence) a v krajích dne 1. prosince. Nyní byl počet vi-\nbrací (zachvění) u A ve velké italské opeře 896, v Brus-\nselu 911, v Londýně 808, 905 a 9L02/5, v Berlíně\n903 %, v Petrohradě 903, v Lipsku 897 V2 a v Karls-\nruhe 870. Zprávu tuto vyhotovili následující znalci\nhudby: J. Pelletier, F. Halevy, D, F. Anber, H. Brlioz,\nDesprez, Camiile, Douget, Lisajous, generál Mellinet, G.\nMeyerbeer, Ed. Monnais, Rossini a A. Thomas,\nPetrohrad. Henry Herz, známý klavirní virtuos\n(nar. 1805 na Rýně) dává nyní zde koncerty. Herz\npřecestoval r. 1846 a 1847 Severo-amerikánské státy, r.\n1849 a 1850 Kalifornii a jižní Ameriku a vrátil se r.\nISSI do Paříže, odkud se k nám odebral. Ferdinand\nLaub přibyl sem dne 21. února koncertovav dříve na\nzámcích Livonské šlechty, jež ho velmi laskavě přijali.\nPo masopustě vystoupí zde se Ch. Wehlem Pražanem\nv několika koncertech.\nv\nRím. Nová opera J. Verdiho „Un ballo in mascher,\"\nmaškarní bál, dávala se tu dne 18. t. m. ponejprv a\nvzbudila velkého enthusiasmu. Verdi byl první večer\n18krát, druhý večer 30krát volán.\nv\nŠtýrský Hradec. Tenorista Vukovic (Schonbruck)\nukončil dne 5. t. m. své pohostinské hry operními Pot-\npourimi z opery Lucretie Troubadour a Lucie a\ndosel skvělého výsledku.\nUt re clít. Slavný virtuos na housle Josef Joachim\n(nar. 1831 v Kitse v Uhrách) vystoupil zde dne 28.\núnora v koncertě a obdržel za večer 500 zlatých.\nZ Vídně. Dne 5. března 1859. Slovanský bál vy-\npadl velmi skvěle. U vchodu do síně stáli strážci v ná-\nrodním maloruském kroji dva a opodál nich čtyři v pol-\nském. Tut se dámám rozdávaly taneční pořádky v spů-\nsobě malých alb, v nichž se nacházely kamenopisné po-\ndobizny Gundulice, Jiřího Černého a Marka Bocara, pak\nbásnicky ruská, polská, česká (nevěsta předoueí od J.\nPicka) a slovinská s přidanými obrazy v oceli rytými.\nZ národních krojů byl u pánů nejhojnějsí srbský; a\nzvláštní pozornost všech obracel na se synovec Danilův,\nRadonic, v černohorském oděvu, plném zlata, a švarný\njunák v slovenském kroji od Břeclavi; v polském kroji\nnepřisel nikdo. Z dám poutaly zraky všech tenkráte Slo-\nvenky a Slovinky. Tančilo se s takovou radostí a vese-\nlostí, že se z národních slovanských tanců kolo srbské\ntak líbilo, že se muselo dvakrát opakovati. Zvláště po\nodpočinku byla společnost velmi rozbujařena a bavila se\ns nenucenou veselostí až do bílého dne. Hostů vzneše-\nných se sešlo nad očekávání mnoho, a slovanští bálov-\nnící se těšili z přítomnosti prince Wasy, Jich Exc. pp.\nministrů Bacha, Brucka, Thuna, knížat Lobkovice,\nLiechtensteina, Schwarzenberga, mladého knížete Metter-\nnicha, Demidova, vyslance carsko-ruského, Viktora pe-\ntrovice Balabína, pak vyslanců belgického, švédského, ví-\ncera generálů, polního zbrojmistra hraběte Jelacice, hra-\nběte Sanguszka, Jablonowského, Landskoronského,\nCzartoryjských, barona Helferta, Rokytanského, plukov-\nníků Jiřího Stratimirovice, Preradoviče, p. měšťanosty Ví-\ndeňského, presidenta národní skupštiny srbské, Mišy Atha-\nnasieviěe, a j. Mezi dámami vynikaly hlavně kněžna\nLiechtensteinová, kněžna Lobkovicová a choť nástupce\nsrbského, Michajla Obrenoviče, kteráž zároveň přijala úřad\n„domačice\" (domácí paní) slovanského bálu. Z tanců se\nnejvíce líbil Mazur, Kolo atd.\nÚmrtí. František Morelly, jenž se Straussem a\nLunesem trimuvirat Vídenských válcíkových hrdinů tvo-\nřil, zemřel dne 27. ledna v Bombayi ve Východní Indii.\nMorelly zdržoval se několik let v Pešti, kdež si co skla-\ndatel tanečních kusů jména získal a odehrál se pak do\nvýchodní Indie, kdež se u gouvernera Elphinstone kapel-\nníkem stal.\n#\n\nDur a moll.\n\n(Farinelli akrejčí.) Když znamenitý zpěvák Farinelli\nv Madridě prodléval, přinesl mu jednoho dne krejčí účet na\n30 dublonfw Farinelli chtěl mu zaplatit; a vsak krejčí nechtěl\npeněz přijmouti a žádal toliko o dovolení, by mu svou prosbu\npřednesli mohl. Farinelli tázal se ho tedy, co žádá. \"Zazpí-\nvejte mi jen jedinkou arii a budu zaplacen !« — Opovážlivosf\ntato rozhněvala Farinelliho; avšak krejčí nepřeslal snažně pro-\nsili. Dobře tedy, zvolal konečně Farinelli, vyplním Vám přání;\navšak s tou výmínkou, že polom bez odporu to učiníte, co já\nžádali budu.u Krejčí mu to připověděl. Farinelli zpíval místo\njedné tři arie, zpíval tak krásně a dojímavě, jako kdyby byl\nkrálovský dvůr sám poslouchal. Krejčí byl celý u vytržení a za-\npřísahal pěvce, by mu velel, co ma učinit. \"Nuže,« pravil Fa-\nrinelli, \"zde Vam dávám místo 30 dublonů šedesát. Vezměte je\nbez odporu a můžete odejít.\"\n(Beethoven a jeho mše do D.) Velká mše do D.,\nježto se v Praze provozovala, je s devátou sinfonií nejtěžší\nskladba, již Beethoven složii. Psal ji k slavnosti instalační arci-\nvévody Rudolfa, jenž za arcibiskupa Holomouckého zvolen býti\nměl. Arcivévoda stal se vsak arcibiskupem a kardinálem než\nBeethoven, jenž velmi pečlivě na díle piloval, svou mši ukončil.\nKdyž se naií doléhalo, by sl s prací pospíšil, pravil: \"Počkám\naž hude papežem\" — Beethovefi pracoval sedm let na této\nmši, jižto teprv r. 1822 dokončil a následujícího roku poprvé\nve Vídni provedl. Beethoven řídil, ačkoliv juž hluchým byl, orchester.\n\nListárna.\nPánům V. U. v Prešově, a J. P,\nv IÍ o touni. Loňský běh Dalibora je rozebrán. Ode-\nsíláme Vám letošní, podotýkajíce, by jste dodátek lá-\nskavě nám zaslali. — P. F. Sv. v Se m i 1 e c h. Tištěné\nsbory jsou toliko od Jelena a Skroupa, a však na Yaše\npřání Vám nějaké nové v opisu obstaráme. — Panu\nA. P. v XYZ. Jste nám vítán; račte pokračovat'. Písně\npro sbory najdete v Píckových básních. — Panu G. P.\nzde. Příští ěíslo vydáváno bude v pondělí dno 21. t. m.\n\nP. T. ctěné pány odběratele „Dalibora,\" kteří se toliko na čtvrt leta předplatili, uctivě žádáme, by své\npředplacení laskavě obnovili, aby se v zasílání žádná přestávka ciniti nemusela."}]}