{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_sha256": "3c9da4d18eb40aa740f665d3fa5a8efa440f6185fdcae63501ec1e8e521fb7b7", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/04/20_01/bmtnabd_1859-04-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "89", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.1", "titre_corps": "Na hudbu.", "titre_sommaire": "Na hudbu.", "signature_source": "Anna", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 345, "texte": "Na hudbu.\nAnna.\nDokud bydlíš v srdci lidském,\njsou ta nádra chrámem božím,\nzbožně znějí tóny tvoje,\nkdyž svou duši do nich vložím.\nModlitbou jest souzvuk čistý\nšlechtí toho, kdo s ním plesá,\nunáší ho v říši blaha,\npozvedá, když bolem klesá.\nBlaze mi, že cítím, odkuď\njasný původ tvůj se line,\nneb můj celý život s tebou\ntichým souzvukem se vine."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "89", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.2", "titre_corps": "Jaro.", "titre_sommaire": "Jaro.", "signature_source": "A. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.1", "debut_caractere": 347, "fin_caractere_exclue": 647, "texte": "Jaro.\nA. S.\nZas plujou strání nad cestou\ntěch květů vonné pršky,\nháj každý ten jest nevěstou\na družičkami vršky.\nSluníčko to jest ženichem\nté nejkrásnější tváře,\na zpěvy háji u tichém\ntot hudba u oltáře.\nA na tom nebi ani mrak\na všemu jest tak lehce ;\njen to mé srdce nikterak\nse k jaru znáti nechce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "90", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o mších Tumových. Podává Jos. Leop. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o mších Tumových. Podává Jos. Leop. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.1", "debut_caractere": 649, "fin_caractere_exclue": 2890, "texte": "Slovo o mších Tumových.\nPodává Jos. Leop. Zvonař.\nHledíme-li na nesčíslný počet hudebních skladeb a\nprobíráme-li se v nich, namane se nám otázka, jak\nmnoho (kvantitativně) as který národ k němu přispěl\na jaké jakosti (kvality) tyto příspěvky jsou, iv kterém\ndruhu ten neb onen národ nejvíce vynikal ?\nVšecky tři okolnosti jsou stejně důležité a hodny\npilného proskoumání. Píšíce tyto řádky, nemíníme\nskoumati mnoho-li italští, francouzští, němečtí, slovem,\nhudební skladatelé jiné národnosti složili, to by vedlo\ndaleko; obmezíme se zde pouze na skladatele naší\nvlasti, hned napřed co důležitou skutečnost uvádějíce, že\nv\nCechové nejvíce v kostelní hudbě vynikají;\nvšak ne snad proto, žeby v tom druhu byli nejvíce\nnapsali, nýbrž že v něm pravdě nesmrtelná umělecká\ndíla podali. Okolnosf tato jesf důležitá. Zmizely do-\ncela z oboru symfonická díla Myslivečka, Va ň-\nhala; neslyšíme více dramatická díla Bendy, aniž\nse více hrajou veřejně koncerty a sonáty Ladislava\nDus k a, ano ani varhaníci naši nesáhnou k dílám pro\nvarhany od Seg r a. Ačkoliv všecky skladby jmeno-\nvaných skladatelů svým časem s cizozemskými závodily,\nmnohé i předčily, neudržela se žádná z nich až na\nnaše doby. Však ten osud potkal i skladatele jiných\nnárodů, čehož příčinu v něčem jiném hledati musíme,\nnež v nedokonalosti děl jejich.\nDocela jinak jsou na tom naši výtečníci, kteří v\nkostelním slohu psali. Díla Zelenky, Bríxiho,\nTumy, Vitáska a Tomáška stále se ještě pro-\nvozují v našich kostelích, a zachovávají nepřetržené\nsvou cenu. Zasluhují vším právem, aby ještě hodně\ndlouho věřící k pobožnosti vyzývaly, a naše mladé hu-\ndebníky k študování pobádaly.\nSnad se nám udá příležitost, o tomto předmětu\nsiřeji promluvit)', nyní se obmezíme jen na díla Tu-\nmov a, o kterých se zmíniti a je poněkud oceniti,\nrovněž tak svrchovaný čas jesf, an smysl pro tento\ndruh hudby tratiti se počíná, jest-li se už vůbec ne-\nztratil. Časopis „Dalibor\" podav stručný životopis vý-\ntečného tohoto kostelního skladatele, pohnul mne, bych\núlohu tuto na sebe převzal.\nAbychom hned na začátku T u m u karakterisovali,\nřekneme, že byl kontrapunktista skrz na\nskrz. Af se toho však nikdo neleká, kontrapunkt jesf\nvýborné umění, není-li suchopárné, a neslouží-li jen\nsám o sobě za cíl."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4550, "texte": "Tuma si utvořil jaksi vlastní sloh. Povznesl se\nnad mělké plody svých současníků a některých před-\nchůdců v každém ohledu. Není ani, jak již praveno,\nsuchopárným kontrapunktistou, t. j. pouhým rozřešova-\ntelem jaksi počtověděckých (mathematických) úloh, ani\noným změkčilcem, jakých hudební literatura, od doby,\nco divadelní hudba na kostelní vplyvu míti začala,\ndosti vykazuje. Držel se jen tak dlouho pravidla, po-\nkud mu nekázaly vyšší, čistě umělecké ohledy, by ho\nobešel. Již pro tu okolnost by zasluhoval plnou úctu.\nPřihlížejíce ale k vnitřnímu obsahu jeho skladeb, tu v\nskutku jedno z nejprvnějších míst mezi kostelními skla-\ndateli přisoudili mu dlužno. Jakási pevná vůle,\nhlubokost, jížto v kostelního ducha vniknul, v š e-\ns trannosf, kteráž umění téhož druhu přísluší, z a-\nm í t á ní všeho, co k celku nepatří a zvláštní\nráznost jsou asi nejčelnější vlastnosti jeho ko-\nstelních skladeb. Abychom k tomuto příkladů doložili,\npotřebujem jen na mše do Hes-dur, C-moll a přede-\nvšemi D-moll ukázati. Již tato poslední jest s to, mu\nmísta nejčestnějšího mezi skladateli církevními zjednati\na jménu jeho stálou slávu pojistiti.\nCo se prostředků týče, jimiž zbožné city a my-\nšlénky své vyluzoval, ty jsou velmi jednoduché. Čtvero-\nzpěv, strunové kvartetto a někdy dva posóny, to jeho\norkestr. Do čtverozpěvu vložil celý obsah, následkem\nčehož skladby jeho jen cvičeným zpěvákům přístupny\njsou 5 strunovým kvartettem zvýšoval dílem výraz, dílem\njím vylicoval, co čtverozpěvu vyjádřiti bylo nemožno.\nK tomutéž účelu užíval v kostele velebně se vyjíma-\njících posónů.\nMnohému snad se namane otázka, jak se mají asi\nskladby jeho k skladbám Brixovým? Abychom se\nupřímně přiznali, nejsme milovníci podobných porovná-\nvání, nebof se obyčejně očekává, že jeden nad dru-\nhého postaven bude. Chtěli-li bychom ale jednoho nad dru-\nhého postavili, děla by se jednomu z nich křivda. By-\nli!' oba výteční, každý svým spůsobem; oba byli sy-\nnové hodni své vlasti, hodni svých bratrů. Abychom\nvšak přec na otázku poněkud odpověděli, podotkneme\npouze, že na skladbách Brixiho možná viděli jakousi\nlehkost ve vynalézání i provedení, nikoliv však všady\nonu důslednost' a sílu, která se v Tůmových sklad-\nbách nalézá. Brixi kontrapunktuje také, klade ale kon-\ntrapunktickým místám po boku jiná času propadlá ne-\nkontrapunktická, kterými na se uvrhnul mnohé před-\nhůzky. Něco podobného nenalezáme u T u my. Z\nkrálka bychom mohli říci: Brixi jesf v dobrém smyslu\nslova lehčí, půvabnější, rozmanitějšís Tuma jesf\nhlubší, v provedení stálejší a prolož i důslednější, však\nméně populární a nikoliv každému hned přístupný.\nTurnova díla se provozují nejvíce v Praze a ve\nVídni. V Praze lze je slyšet v kostelích u křížovníků,\nv Týně, a sv. Štěpána, a však nejspíše v postní čas.\nNa venkově nejsou tak rozšířena, jako díla Brixiho}\nčehož příčinu lze jednak v tom hledati, že jsou vůbec\ntěžší k provedení, an dobří zpěváci je přednášeli musí,\njednak v té okolnosti, že Tu m a v naší vlasti ne-\npůsobil.\nAčkoliv se Tůmovi v naší vlasti zaslouženého\nuznání dostalo, máme přec v novějším čase p. hraběti\nLaure n cinovi, výbornému kritikovi a badateli v oboru\nkostelní hudby co děkovati, že na jeho díla i širší hu-\ndební svět upozornil. Upozornění toto mělo hned ten\nnásledek, že výborný hudební theoretik M. Hau p t-\nmann v Lipsku na nebožtíka Píče se obrátil, aby mu\nněkteré mše k opisu zapůjčil. Píč vyplnil jeho žá-\ndost, poslav mu onu do D-moll. Brzo na to si vyžá-\ndal Hauptmann ještě jinou a sice onu do C-molk Jak\no nich soudí, nepronesl se, jak dalece nám známo;\navšak myslíme, že očekávání jeho bylo přestíženo. Jen\nto mu bylo divné, že u nich Tuma nijak znám nebyl,\nnám jest to také divné, avšak lehce k vysvětlení.\nUkončujeme kratičké a nikoliv vyčerpané ocenění\nTůmových mší. Chtěli jsme jen poněkud na ně upo-\nzorniti, nebof se blíží doba, kde se bude rozhodovat\notázka, co kostelního a co není. Při otázce té nemo-\nhou zůstat Turnova díla neznáma, nemá-li být zbavena\nliteratura církevní hudby skladeb, které mezi sklad-\nbami od časů Palestriny složených zdařilým svým ko-\nstelním slohem nad jiné vynikají.\nAbychom poukázali také oněm ředitelům chórů,\nkteří by na provedení Tůmových mší odvážili se chtěli,\nkde by si je vypůjčiti mohli, jmenujeme bibliotéku\njednoty pro zvelebení církevní hudby v\nČechách (v Praze v ústavu varhanickém, konviktské\nulice). Ta je chová co klenoty, a zapůjčí je pořádným\nředitelům chórů na vystavený revers na čtyry až šest\nneděl.\nProzatím tolik; časem svým snad budeme sto, ještě\nvíce o Tůmovi a jiných našich skladatelích podali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "92", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.4", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.2", "debut_caractere": 4552, "fin_caractere_exclue": 4895, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nKaždý snadno posoudí, jak lidu Rusínskému v\ntomto okamžiku býli muselo, když na tento největší\nsvátek, chtě nábožnost' a obřady své konati, od žida\nzáviseli mušek\nNastalaf nejtrapnější chvíle, jež rozhodnouti měla,\nzdaž se obřady odbývati budou čili nic. Netrpělivost"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3900, "texte": "dosáhla juž nejvyššího stupně, an náhle posel lidu Ru-\nsínského se objevil, zvěstuje radostnou zprávu, že Zel-\nman se navrací. V tomž okamžiku změnila se netr-\npělivost a strach v hlučnou radost, kteráž nevýslovná\nbýti musela. Lid zapomněl na rozhořčenosf a mstu,\njižto Zelmanovi sliboval a v největším jásotu dal se\ndo zpívání :\nPodložená slova polská zní takto po česku : „Jede\njede Zelman, jede, jede jeho bratr, jede, jede Zelma-\nnova celá rodina.\" Někteří zpívají na místo jedže,\njedže pamagaj Bóg (pomáhej Bůh), avšak mám za\nto, že původní slova jsou ta, která jsem svrchu uvedl.\nVáclav z O 1 es k u píše ve své sbírce Polských a Ru-\nsínských písní takto: „Pomagaj Bóg Zelman\" atd., ale\nkdykoliv jsem já píseň tuto zpívati slyšel, zněla vždy\nslova „jedže, jedže Zelman\" z úst lidu Rusínského. Po\npřečtení slov, které nápěvu podloženy jsou, nalezne\nkaždý, že nemají v celku žádné poetické ceny a tu opa-\nkuji ještě jedenkráte slova, která jsem hned z počátku\nuvedl: „Píseň je vlastně jen zpěv a proto jen všecko,\nco se zpívati dá, je obsahem písně?\"\nSlova písně této nejsou nic jiného, než opětování\nslov od lidu Rusínského pronesených, když posel ra-\ndostnou zvěsf sdělil. S jakým úžasem, s jakou sílou,\ns jakou radostí as jakým ohněm slova tato vypukla,\npodává nám nápěv nejlepšího svědectví. Kdožby nepo-\nznal v nápěvu tomto dětinskou radosf? Radost tato\nmusela býti as taková, jak když dítě zdaleka spatří ne-\nnadále Otce neb máti svou. Můžeť se skorém tvrditi,\nže to není žádný nápěv, neboť kdo někdy pozoroval\nmalé děcko, ježto s plesáním matince sděluje, že se\notec navrací, ví zajisté, že děcko slova ta spíše zpívá,\nnež mluví. Ano, v přírodě každého člověka to leží, že\nv té největší radosti buď zpívá aneb že mluva jeho\nk zpěvu se blíží.\nO nápěvu tomto musím přec něco podotknouti.\nPrvní čtyry takty zdají se mi původními býti; od pá~\ntého nastoupila však v pozdějších lelech dozajista\nzměna. Pochopit nemohu, že by lidu napadlo svůj ná-\npěv v polovici přeměnili, anto přec ta samá slova ná-\nsledují. Jinak by bylo, kdyby slova jiného smyslu tam\numístěna byla. Z toho soudím tedy, že i pátý takt\nprávě tak se zpíval, jako první. Jeli ale pátý takt pře-\nměněn, tak i šestý, sedmý a osmý takt změně podléhá.\nDle mého zdání měl by býti konec od pátého počí-\nnaje takto:\nCo do textu, mám za to, že slovíčko „wszystka\"\nv pozdějších časech přidáno jest. Nechci dokazovati, že\nby to, o čem nyní své mínění pronáším, snad tak býti\nmuselo, ale doufám, že jeden a týž motiv vícekrát\nopětovaný zakládá se na lidské přírodě. Upozorniti také\nmusím, že tento nápěv má objem čtyr tónů. Od času\nZelmana až na nynější dobu udržela se píseň tato a\njemu na památku slaví se asi čtrnácte dní o Veli-\nkonocích. V tom čase zpívá se tato píseň a tančí se\npři ní. Lid zdejší nazývá to hrou hahulek (gra w\nhahufky), Rusínové hnilky. Tanec tento provozuje\nse následovně: Zarazí se do země tři kolíky; všichni\nlidé kolem schromáždění béřou se za ruce a utvořivše\nkolo točí se, neb lépe řečeno, běhají okolo těch ko-\nlíků, při které příležitosti píseň Zelmanovu zpívají. Pí-\nseň Zelmanova je nyní dlouhá majíc tři sloky ze šesti\nřádků sestávající. K těmto slokám přidán jest celkem\njiný nápěv, jen tu, kde opět řeč o Zelmanovi přijde,\nnastoupí nápěv prvnější. V dějepisu Polském od Hoppe\na Engela naleznete také pojednání o Zelmannovi.\nTímto ukončena je karakteristika všech Rusínských\nnápěvů. Všechny písně, které jim patří, mají nápěvy\nkolomyjek. Ostatní písně, které se zde zpívají, jsou\nUkrajinské a Kozácké dumky, ježto však juž\ndle názvu vlastnictvím jejich nazvati se nemohou.\nPřestoupíce tedy meze Haličské, podíváme se do\nUkrajiny, kdež dumky původ svůj mají. Neměl bych\nvlastně popisovati jen písně, které se v Haliči zpívají,\nže ale účel můj jest, nejen o zdejším stavu hudby ale\ni o stavu hudebním lidu pomezního něco sdělili, do-\nvoluji sobě rozšířiti kruh názvu, jejž jsem sobě ze za-\nčátku vytknul."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 393, "texte": "Sloučivše tedy dumky Ukrajinské a Kozácké, uve-\ndeme je pod názvem „Kozačina.\"\nVeškerou K o za či n u rozdělíme na dvě hlavní\nkmeny. Ústřední bod prvního nachází se při dolním\nDonu, druhého při dolním Dněpru. První zaujímá\nrozličné větve východního Kozáctva ; druhý zaujímá\nnárod maloruský. Pročež slují první Kozáky Don-\nskými, druzí Kozáky Dněperskými čili Ukra-\nj i n čí k y.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.5", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.4", "debut_caractere": 395, "fin_caractere_exclue": 3376, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\n— -f -4- \"jr\nOintervallech neb poměrech tónů.\nÚvod.\nSpojením a rozličnou posloupoností jednotlivých\ntónův tvoří se rozmanité m e 1 o di e. Hudba ale ne-\nsestává pouze ze zpěvu, nýbrž mimo to z harmonie\na rhytmu. O rhytmu bylo již, co potřebí, v předešlém\nčlánku „o začátcích na pianě\" v tomto časopise\njednáno.\nv\nŽádných pravidel ale nestává tvořiti krásné, ka-\nrakteristické a orginální melodie ony se rodí jenom to-\nliko tam, kde přirozené vlohy, zdravý hudební cit a\nfantasie se nachází. Nedá se však upřiti, že slýchání\na studování skladeb znamenitých komponistů a literární\nvzdělání k ušlechtění a probuzování melodií nemálo\npřispívá.\nObraťme tedy svou pozornost' ku třetí podstatné\nčásti hudby ku harmonii (souzvuku), jenž se více na\nrozumu hudebním zakládá s tím úmyslem, jenom tolik\nz nauky o akkordech k rozbírání a skoumání sobě\nobrati, čehož k uzpůsobení užitečných cvičení pro prsty\nk analysování a lepšímu porozumění skladby nevyhnu-\ntedlně zapotřebí jest\nVšak ale i pro toho, který se obírá hraním počí-\nslovaného bassu, učením a vyučováním zpěvu, jest vě-\ndomost' a praktičná známost intervallů a akkordů ne-\nvyhnutnou podmínkou*\nObšírnější, hlubší známosti těchto předmětů musí\nsobě dobýti ten, kdo se učí generál b. as su; méně\ndůkladně bude toho třeba při vyučování na piano žá-\nkovi ještě dětského věku. Tomuto postačí, vštípí—li se\nmu prozatím jenom 1) by měl dobré ponětí, co jest to\nintervall; 2) by od kterého tónu koliv dovedl vyhledati\nty obyčejné intervally a akkordy a 3) by v soudnosti\ntak daleko dospěl, aby ještě rozeznával líbozvuké inter-\nvally a akkordy od nelíbozvukých, dur-troj zvuky od\nmoll-troj zvuků.\nJenom tam, kde se nachází u žáka dostatečných\nschopností, kde se jedná o vyšší theoretické vzdělání,\nbude radno do podřobného a rozsáhlejšího pojednání\nse pouštěti.\nZe ale mám na mysli začátečníka věnujícího se\npianu, pak učně generalbassu neb učícího se zpěvu,\nustanovil jsem se na tom, bych vyhověl mnohostrannému\npřání a rozdílným požadavkům, obšírné a podrobné po-\njednání o intervallech podati, jak se to jen bez noto-\nvých příkladů docíliti dá. Neboť dobře vím, že dů-\nkladnou známostí intervallů se klestí přímá cesta k po-\nznání akkordů hned u jich kořánů a to nejenom co do\njich stavby, nýbrž i také co do jich povahy.\nPak jsem toho přesvědčení, že zevrubná známost\nškál, tónin, rhytmu, intervallů a akkordů jest pevným\nzákladem a sloupem, na nichž budova vyšších theore-\ntických vědomostí spočívá.\nKonečně nemusíme ani připomínat, že učitel dobře\nrozváží a podlé stáří, schopnosti, přípravy a účele od-\nměří, co z předešlých i následujících obšírných theore-\ntických pojednání dlužno vědět tomu neb onomu žá-\nkovi. A tak povede žáka již záhy k tomu, by nejen\nhudbu se zajímavostí slýchal, se zanícením cítil, alebrž\no jejích částech, o spojování těchto částí v menší neb\nvětší sady přemýšlel a soudil, neb analysováním skla-\ndeb se poučoval.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "93", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.6", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.4", "debut_caractere": 3378, "fin_caractere_exclue": 4150, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\n(Pokračování.)\nKontrabass\nčili bassa, italsky violono.\nDějiny téhož nástroje splývají s vývinem všech\nsmyčcových nástrojů a k pravdě podobno, že kontra-\nbass zvětšením cella povstal. Také i jednotlivé částky,\nz nichžto kontrabass sestává, jsou tytéž jako u houslí\nneb cella. Co se velkosti týče, je kontrabass rozličný\na bud třemi, bud čtyřmi buď pěti strunami potažen.\nTřístrunový italský je naladěn do A, D, G, pětistrunový\nterzový violon do F, A, d, fis, a, nejpříhodnější a nej-\nlepší ze všech je kontrabass čtyrstrůnový, jenž\nv kvartách naladěn jesť. Nejhlubší strana ladí se do\nContra E někdy F, druhá do Contra A, třetí do hlu-\nbokého G. Poslední dvě struny se ovinují. Že se i"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2570, "texte": "při kontrahassu rozličné opravy k zdokonalení činili, dá\nse mysliti. Mezi jinými jesf zvláště důležitý výnalez\nBachmanna (okolo r. 1792), jenž k snadnějšímu ladění\nšrouby ku kontrabassu přidělal.\nPři plné hudbě je kontrabass nevyhnutelně potřebný\nnástroj, bez něhož by celá hudba mladistvou a bez-\nmocnou se stala; jeho hluboký, pronikavý tón přispěje\nk plnosti hudby, povznese základní hlas, dodá mu váž-\nnosti, jížto se nižádným způsobem docílili nedá. Noty\npro kontrabass staví se o jednu oktávu výše, než jak\nvlastně znějí; pročež sahá jeho objem, notami vyjádřeno\nod hlubokého E do dvoučárkovaného e, nejvíce g. Po-\nsledních hlubokých a pak nejvyšších tónů se zřídka\nužívá, jelikož první nejasně znějí a druhé těžce se berou.\nKontrabassy ve skladbách obratně upotřebené, dě-\nlají velký účinek. Známe jesf prudké otřesení, kteréž\nkontrabassy v orchestru způsobí, když se na ně vezme\nvysoké F, jemuž čtyry malé noty h, c, d, e předchá-\nzejí. Otřesení toto nachází se v opeře „Orfeus\" od\nGlu c k a při slovích: „Při hrozném vytí Cerbera (tří—\nhlavého psa), jenž s pěnou divoce se vztekaje\" a t. d.\nTento hrubý štěkot je tím strašlivější, an toho skla-\ndatel užil na třetí změně zmenšeného septimového\nakkordu (f, gis, h, d) a aby své myšlence co možná\nnejvětší mohutnosti dodal, zdvojil kontrabassy, celly,\nviolami ano i množstvím houslí v oktávě. Jiný ne-\nméně trefný příklad o účinku, jenž takých rychlých kon-\ntrabassu uložených skupení tónů pochází, nachází se v\n„Bouři\" pastorální symfonie od L. Beethovena. Žádný\nnástroj nemůže vylíčit opětovná úsilí bouře deštěm ob-\ntěžkané a temné bublání jako kontrabassy.\nVirtuosové, kteřížto s tímto obrovským nástrojem\nvýtečně zacházeli a ještě dosud zacházejí, jsou: Bot-\ntesini, Dimmler, Antonín, Dragonetti, Fr. Hrabě, pro-\nfessor kontrabassu na konservatoria v Praze, jenžto sám\njsa výborný virtuos na týž nástroj, mnoho dovedných\nvirtuosů vycvičil, na př. J. J. Aberta, J. Fabiana,\nA. Mois z I a, M. Nit k u, F. Sach ar a, J. Vra-\nného atd., pak zasluhují jmenováni býti: Janitsch, J.\nPischelberger, Bed. Kóhler, dvorní hudebník v Karls-\nruhe, Sperger J. a mnoho jiných.\nv *\nŠkoly pro kontrabass napsali Fróhlich a Hause,\nbývalý professor na konservatoriu Pražském. Jeho škola\nMethod complete de Contrabass byla pro tehdejší čas\nvelmi dobrá, nevyhoví však nyní požadavkům. Dů-\nkladnou, systematicky krásně provedenou školu chová\nv rukopisu pan prof. J. Hrabě; avšak bohužel, snad\nani tiskem nevyjde. Dobří stavitelé kontrabassů byli\nStauffer J. J., Bauer, Zettler, Ruggiari, Francesco a\nGiov. Battista*\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.7", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.5", "debut_caractere": 2572, "fin_caractere_exclue": 4849, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nTu vylítnul běhoun z domu, a dal kočímu rukou\nznamení, sám před koně v zdálí as dvacíti kroků se\npostaviv* Dva sluhové přiskočili k vozu. Jeden ote-\nvřel dvířka, druhý spustil stupníčky a vyšla z domu\ndáma krásná a svěží jak májové jitro, hbitě se do ko-\nčáru vrhnouc. Běhoun před koňmi počal klusali a koně\nza ním.\nLidé okolojdoucí se pozastavovali, a nebylo kdož-\nby uspokojen byl nebýval pohledem na sličnou dámu,\njež v kočáře seděla. Vždyť i ženský svět v Mohuči\nuznával, že hraběnka Angelina jesf vlastně korunou\npohlaví svého, jakž teprv mužský.\nDalo se o ní říci, že přináleží k oné třídě vyvo-\nlených, jimž osud ani poznali nedal zármutku na světě.\nProtož také byla vždy jasné a veselé mysli a na ve-\nšken svět se usmívala, který se jí vstříc posud ani ne-\nbyl zakabonil.\nČítala právě devatenácte let, a každý se divil, že\npři galantním dvoře Mohučského knížete ona jediná,\nprávě ta nejkrásnější sobě též i nejčistější pověst\nudržela, což bylo zázrakem za časů, kde nemravnosti\nk dobrému tónu přináležely, kde zvláště mezi vyšší\ntřídou každý muž několika milenkami se honosil, a každá\nžena svého tajného milovníka měla. To byla móda, jež\nz Paříže vyšedši celou Evropou na čas ovládala.\nAngelina té modě nehovila, pročež zvláště pověst-\nnou byla netoliko pro nápadnou slíčnost ale i pro ne-\nobyčejnou cnosf!\nToho dne byla jaksi zamyšlená* Ani z kočáru\nsvého nepohlédla na zastavující se a obdivující ji lid.\nTeprv když kočár stranou se zatáčel ku městské bráně,\npozdvihla hlavu svou k druhému patru měšťanského\ndomu. Tam oknem vyhledal mladý muž a shlédna ji,\nhluboce se poklonil. Angelina mu děkovala pokynutím\nhlavy tak přívětivě se usmějíc a tak významně upříc\noči své na mladíka, že se tento radostí schvěl a tváře\nse mu ruměncem zdobily.\nHbitě se sebrav opustil mladík příbytek svůj, a dal\nse cestou, kterouž hraběnka jej předcházela z města\nku blízkému letohrádku jejímu bydlišti.\nBylať právě hodina, v kterou ji co den navštívo-\nvával, vyučuje ji hudbě a zpěvu. Vstoupiv do komnaty\njejí, napadl ji už při otevřeném klavíru. Uvítala ho pří-\nvětivě jako vždy, ale za tou přívětivostí se kryla předce\njen chladnost, a jevilo se jí více vlídné sklonění se\nvyššího k nižšímu nežli co jiného.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "96", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.6", "debut_caractere": 5822, "fin_caractere_exclue": 6238, "texte": "— K stoleté památce J. B. Händla uspořádala dne\n18. dubna jednota hudebních umělcův, jsouc podporována\nŽofínskou akademií, Cecilianským spolkem, chovanci Praž-\nského konservatoria, pak cleny orkestru stav. divadla a\nkonečně mnohými dilettanty velkou akademii,\nv nížto se oratorium „Samson\" od J. B. Handla pro-\nvozovalo. Akademie otevřena jest vzletuplným proslo-\nvem od Josefa Bayera, jejž s výrazem as citem pan K."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6189, "texte": "Fischer, oud stavovského divadla přednášel. Oratorium\n„Samson,\" vyniká hlavně svými mohutnými, významnými,\nunášejícími sbory, kteréž bujarou silou a svěžestí se vy-\nznačují. Méně zajímavé jsou arie, ježto co do půvabnosti\náriím ostatních Handlových oratorií ustoupiti musí. Ze\nsolových čísel slušno jménovati divukrásný duett mezi\nDalilou a Samsonem, pak kvílení nad mrtvolou hrdiny,\nv nichžto se mužnost Handlová patrně jeví. Při vší ori-\nginálnosti není nic, co by hledaného bylo. Avšak jak\njsme pravili jsou těžištěm oratoria tohoto sbory. Juž\nprvní sbor v prvním oddělení zbudil hlubokého dojmu,\nlec mohutněji účinkoval nádherný konečný sbor v 2 od-\nděleních do D-dur, kdež se oba vokální sbory v slovích\n„Sein Donner rollt\" spojily. Dojem byl ohromující. V\n3. oddělení dojal každého pohřební pochod a ko-\nnečný velemocný sbor. Zkrátka řečeno, vládne tímto ora-\ntoriem síla, vážnost, mohutnost a energičnost. Co do prove-\ndení, slušno je z.lařilým nazvati. Samsona zpíval pan\nBachmann, Manoacha p. Eilers, Dalilu sl. Mikova a Mi-\nrohu sl. Schmidtova. Všechny rozluštily své těžké úlohy\nvelmi obratně a došly pochvaly. Orkestr í sbory pod ve-\ndením obezřetného kapelníka p. F. Škřoup a chvalně si\npočínali a dodali precisností svou tomuto oratoriu dosta-\ntečné platnosti.\nStavovské divadlo bude se, jak jsme\noznámili, přestavovati, by z rumu vzdobnější a vkusnější\ndivadlo povstalo. Mezi tím časem bude se hráti v no-\nvém letním „Novoměstském divadle.\" Budet snad zají-\nmavé, podáme-li stručný nástin historie stavovského di-\nvadla. Roku 1781 byla budova divadelní započata ar.\n1784 dokonána vlastním nákladem nejvyššího purkraběte\n, v\nkrálovství Ceskeho, hraběte Františka z Nostic. Divadlo\notevřelo se nemeckým představením Lessingovy tragodie\n„Emilie Galolti\" 21. dubna 1783. Brzo \\šak zahostila\nse tam vlaská zpěvohra co převládající živel. R 1798\npo velkonocích prodal hrabě z Nostic své divadlo za\n60.000 zl. stavům Českým. Oněch 60.000 zlatých slo-\nžilo šest kavalírů, totiž: kníže z Auersperka, hrabata;\nKinský, Sweerts-Spork, Valdštein, Thun a Klain-Gallas,\nkteří sobě vymínili toliko dědičné lože, a tak se stalo\nNosticovo divadlo stavovským. Hrálo se německy á\nzpívalo se vlasky výhradně až do roku 1804, téhož pak\nroku začali v stavovském divadle v neděli a ve svátek\nodpoledne česky hráti, hlavně přičiněním tehdejšího di-\nrektora divadelního, Dominika Guard as oniho. První\nčeská hra na stavovském divadle, dne 30. září 1804,\nbyla činohra : „Jan Dolinský, aneb : Krevní právo,\" kte-\nrou dle Schikanedra pro české divadlo přeložil a vzdělal\npolicejní komisař Filip Ilaimbacher. Téhož roku 1804\ndne 7. října navštívil císař František české představení v\nstavovském divadle; provozováno bylo toho dne „Ka-\nšpárkovo živobytí a smutné skončení,\" v kterémžto kuse\nbyl tenkráte komik Svoboda znamenitým v úloze Kašpárka.\nKdyž po smrti Guardasoniho stavové dne 4. srpna 1806\nudělili direkcí divadla svého tehdejšímu regisseurovi a vý-\ntečnému herci Karlovi Liebichovi, musela česká předsta-\nvení v též budově stavovské přestátí, poněvadž prý obe-\ncenstvo ceských her tehdejšímu nejvyššímu purkraběti\nhraběti Wállisovi a některému jinému pánu nevonělo.\nPo tři leta, od 1809 do 1812, byli Pražané bez ceských\ndivadelních představení. Roku 1811 zasadili se někteří\nhorliví přívrženci české musy, zejmena J. Haklik, Anto-\nnín Koupovský, Jan Nigrin a Antonín Wild o obnovení\nceských her a pomocí c# k. městského hejtmana rytíře\nMertensa toho dosáhli, že opět, ovšem nepravidelně a jen\nodpoledne, hrálo se česky v stav. divadle, kdežto byl\npo dlouhé oné přestávce dne 26. ledna 1812 zase první\nčeský kus provozován, a sice novinka; Ilolbeinňv „Fri-\ndolín,\" zceštěný Janem N. Štěpánkem, tehdáž již sekre-\ntářem stavovského divadla. Roku 1824 zavedl Štěpánek\nzase pravidelná představení česká v stavovském divadle\nod Jana Nep. až do sv. Václava. Od podzimku toliko\nroku 1842 přetrhlo se na dva skoro roky pořadí ceských\npředstavení v stavovském divadle, neboť ředitel Stoger\nbyl své nové divadlo v růžové ulici otevřel Thalii české.\nV zimní saisoně roku 1848—50 byla kromě nedělních\nodpoledních též každoctvrtecní představení v jazyku če-\nském, ježto mimo jiné příčiny zanikla hlavně vinou di-\nrektora Hofmanna a neobezřelým vedením ze strany jeho\norgánů.\nNový orkestr pana Jus ta, jenž před mnoha\nlety školu varhanickou absolvoval, pak hostinským se\nstal, jesť juž zcela organisován Orkestr tento může se\ntéž na dvě malé kapelly pollls mužů rozděliti. Ka-\npelníkem téhož orkestru je pan J o n á k, bývalý žák var-\nv\nhanické školy; později ředitel kůru v Šluknově a Chru-\ndimi. Protektorát dotčeného orkestru přijal zasloužilý ře-\nditel hudby, pan Procházka, jenž co vojenský kapel-\nník u Pražanů velké obliby si dobyl. Pan Ju s t získal\npro svůj orkestr několik dovedných sólistů, a lze se na-\ndití, že orkestr tento, bude-li řádně pokracovati, přízni-\nvého výsledku se nemine.\nNáš spolupracovník pan Adolf Pozděna, jenž\nněkolik let studováním polské hudby se zanášeje v Ha-\nlici prodléval, přijede tyto dni do Prahy, kdež se ně-\njaký cas pozdrží.\nKapelníku panu Josefu Nesvadbovi dali\nčlenové orkestru stavovského divadla na památku stří-\nbrnou ta ba těr k u na důkaz úcty a lásky s ně-\nmeckým nápisem!\nSI. Bedřiška Luccova z Prahy, jež v kon-\nservatoriu v Lipsku hudebního vzdělání požívá, hrála dne\n9. t. m. při hlavní produkcí koncertní kus od K. M.\nWeb ra a došla velké pochvaly.\nVbrzku vyjde roční premie k Daliboru ob-\nsahujíc dva hymny od chvalně známého skladatele p.\nAlbína Maška, jichžto se co ofFertorií užiti může, pák\npodobizna J. Slavíka, již litografuje výtečný umělec\npan J. Quast. Dle libosti mohou si celoroční předplatitelé\njednu z udaných prémií zvoliti a zašle se jim, jak mile\nzhotovena bude.\n\n(B.) Z Domažlic (Taus). Tímto rokem obdrží\nchrám Vodňanský jednu z nejvelebnějších okras kostel-\nních, míníme totiž varhany, ježto zdejší varhanář pan\nČervenka zhotovuje, ájak nám již skoro vše při-\npraveno má, by jak se leto započne též stavětí mohl.\nVícekráte měli jsme potěšení i částečně dílo p. Č. pro-\nhlédnouti a o solidnosti jeho se přesvědčiti. Kdo zná od\np. Červenky opravené varhany Klatovské a Domažlické,\npak nově stavené Trhanovské a Augustinské v Domažli-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3930, "texte": "cích, zajisté nám přisvědčí, pravíme-Ji, že se Vodňanští\n11a nové varhany těšiti mohou.\n\nCairo. Nedávno zemřel zde svým dobrodružstvím\nproslulý hudebníky Emil T. Lubbert, jenž r. 1827 ředitel\nvelké ar. 1831 ředitel komické opery v Paříži byl. Ne-\nštěstím pronásledován odešel z Paříže a odebral se do\nEgypta, kdež místo koncertního mistra u Pasy zaujímal.\nPaříž. (Meyerbeerova nová opera Slec. Aésova\nOrfeonisté.) Jak známo dávala se dne 4. t. m. Mey-\nerbeerova nová opera Le Pardov de Ploermel (Pouť do\nPloermelu s nejskvělejším výsledkem. Opera tato vyniká\nnad předešlými jednoduchostí děje. V celé opeře zaměst-\nnány jsou jen tři osoby: sopranistka (paní Kabelova), ba-\nritonista (pan Le Fort) a tenorista (pan Foy). Obsah jest\nnásledující: Mladá Bretagnka měla ženicha a ten ji opu-\nstil právě toho dne, když u velkém průvodu koná se Bre-\ntagnská pouť. To ji dojalo tak, že se bláznila a do hor\nuprchla. V místech, kdežto se übohá zdržuje, jest dle\npověstí na dolejšku propasti poklad, o němž se vypravuje,\nže ten, kdo jej nalezne, ještě téhož roku umře. Proto\npředce tam ale mnozí přicházejí, kteří, majíce naň lasko-\nminy, dobyti ho chtějí. K propasti vede most, jsoucí již\nna spadnutí, a tu pokladu žádostiví, aby vyhnuli se smrtí,\nv legendě předpovídané, hledí übohou bláznivou dívku při-\nvesti k tomu, aby přes most a do propasti napřed šla. To\nse podařilo za prudké bouřky: koza bláznivé dívky zabě-\nhla přes most do propasti a dívka pospíchala za ní. Při\nstrašné bouřce však zvodnila se prudkým deštěm bystříce,\njindy pokojně okolo plynoucí, tak silně, že vystoupivši\nz břehu rozzuřené proudy valem do propasti té vrhala.\nPatrná záhuba hrozí übohé dívce; avšak šťastně vyvázla,\njest zachráněna. V třetím jednání, za rok, právě též o pouti,\nnalezla opět ženicha svého a tím i rozumu nabyla. I myslí,\nže to předešlé bylo všecko jen sen a že od ženicha ne-\nbyla nikdy opuštěna, ujišťujíc, že po celý rok spala. Ná-\nsleduje svatba. Ouvertura počíná s originální figurací hou-\nslí, ježto ustavičné hledání a útěk vyjádřují, i zvonek kozy\nje v prvním thematu naznačen a thema toto vzrůstá víc a\nvíce. Při druhém thematu ěinífoukací nástroje podivu krásný\núčinek. • Y ouvertuře možná slyšet velebný chor, hlavní\nto motiv celku. Jsou to poutníci, kteří do chrámu se übí-\nrají. Chor tento opětuje se po krásné mezihře a vystoupí\npak po třetí, načež po krátkém solu na lesnici výjev\nbouře nastoupí. V italské opeře zpívá slečna Aésová\n(Pražanům dobře známá) Acucenu, avšak navzdor krás-\nnému hlasu nelibí se Pařížanňm, Zpěvacká slav-\nnost' francouzských zpěvackých spolků (orfeonistň) v Pa-\nříži byla znamenitá. Pařížané, kteří tuto slavnost pod ve-\ndením Delaportea zařídili, byli 22 spolky zastoupeni, 42\ndepartementů zúčastnilo se deputacemi; Elsasko zastou-\npeno bylo 18 spolky. Počet zpěváků obnášel 6000. Dá-\nvaly se tři koncerty dne 18., 20. a 22. března pod di-\nrekcí Delaporteovou, v nichžto se 12 kusů třikrát opa-\nkovalo. Varhany a jistý počet kontrabassů podporovaly\nzpěv a držely ton. Mezi těmito třemi koncerty dávaly\nse v třech divadlech produkcí o závod jednotlivých\nspolků. Soudcové byli Fr. Delfarte, Kastner a Niedermeyer.\nNa posledním slavnostním dnu pozval císař Napoleon\nvšechny zpěváky k slavnostnímu představení opery „Her-\nculanum\" od Fel. Davida.\nPetrohrad. Rubin stein píše novou oper u,\nk nížto mu Mosenthal text byl napsal.\nVide ň. J. M. císař František Josef dal doktoru\nFr. Lisztovi řád železné koruny třetí třídy pro zásluhy\nježto si o hudbu získal. Vrchní vojenský kapelník pan\nA. Leonhardt zvolen jesť od hudební akademie v\nStockholmu a od mužského zpěváckého spolku v Štýrském\nHradci zaouda čestného.\nVýmar, Pan Ivan Nej sil o v, žák P. Liszta\nuspořádal zde koncert na rozloučenou, kdež F-moll kon-\ncert (op. 16) od Henselta přednášel.\nZáhřeb. Dne 15. t. m. bude se zde dávati koncert\nv němžto uslyšíme horvátský ctverozpěv od Čeňka Vi-\nn a ř e, chvalně známého českého skladatele.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Opera. Tyto dni provozovala se nová operetka", "titre_sommaire": "Opera. Tyto dni provozovala se nová operetka", "signature_source": "B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5820, "texte": "B.\nOpera. Tyto dni provozovala se nová operetka\n„Das Mädchen von Elisonzo\" od Offenbacha a byla jen\nchladně přijata. Je to velmi mdlá práce nevynikajíc ani\npůvodností ani svěžestí myšlenek. Mimo tuto viděli jsme\ndne 10. t. m. operu „Nešpory Sicilianské,\" dne 13. „Zau-\nberflote\" a dne 16. „Nordstern\" od Meyerbeera. V ponděli\npo svátcích bude se, jak doslýcháme, dávati opera „Die\nStumme von Portici\" (Němá z Portici.)\nKoncert na rozloučenou koloturní zpěvačky\nslečny Louisy Tip kovy dne 10. t. m. dosáhnuv četné\nnávštěvy byl spolu důkazem, jak tato zpěvačka ve 2 le-\ntech v Praze pokročila. Pěkný, promyšlený a cituplný\npřednes osvědčila v písních od Schuberta, Mendelssohna,\nJachýmka, Bognaro a Procha ; technickou sběhlosť, znač-\nnou koloraturu a uhlazenosť v přednesu ukázala v těž-\nkých variacích od J. Nesvadby. Neméně vyznačila se v\npospolných kusech „Mahrchen\" od Mohringa, v nížto\nslečny Mikova, Schmidtova á Kučerova spluúcinkovaly, a\ndále v duettu z „Jessondy\" od L. Spohra, kleréž se sl.\nMikovou k úplné platnosti přivedla. Při prvním kvar-\ntettu podotknouti sluší, že slečny nestejným tremo-\nlováníin vyšším požadavkům nevyhověly. Koncertistka\nbyla podporována sl. Rudloffovou, kteráž deklamací od L.\nG. Safíra s obvyklou výtecností přednášela, pak paní\nMellerovou, ježto písně od Schutnanna a Mendelssohna s\nvýrazem as citem přednesla. Velké obliby došel ženský\nterzett „Blumengruss\" od Curschmanna, v němžto se sl.\nMikova, Schmidtova a paní Mellerova stejným a okrou-\nhlým přednesem vyznamenaly. V koncertě tomto slyšeli\njsme též nadanou pianistku sl. Mína Čermáková, žá-\nkyně Dreyschokovu. Hrálaf nocturnu od Chopina Reminis-\ncences de Lucia od Liszta, v kteréžto poslední obratnost\nosvědčila. Všechna čísla došly hojné pochvaly a koncer-\ntistka byla mnohokráte volána.\nDruhý koncert konservátoria dne\n14. dubna v stavovském divadle došel skvělého výsledku\na byl zvláště tím zajímavý, že v něm účinkoval c. k.\nkomorní virtuos pan F. Ser v ais (vysl. Servé), nejslav-\nnější ze všech nyní žijících cellistň. První oddělení\nkoncertu otevřeno bylo půvabnou symfonií do D-moll od\nL. Spohra ; druhé, koncertní ouverturou dle Burge-\nrovy básně „die wilde Jagd\" od K. M. rytíře ze Save-\nnau, žáka nebožtíka Karla Pitsche. Mladý tento skladatel\naž dosud v poutech kontrapunktu ukovaný pustil se ve\nskladbě této na pole romantické, na kterémž však mu\ntuším málo štěstí pokvěte. Ouvertura tato, ac obratně in-\nstrumovaná je u porovnání k básni velmi slabý otisk,\nupomínajíc toliko zvukem rohů na báseň Btirgerovu. 0\ndivoké honbě není zde ani řeci, je to lov pro vyra-\nžení. Ze žáků vyznačil se Josef Meyer (přijat r. 1855)\njenž divertissement pro klarinett od Berra s velkou sběh-\nlostí provedl. Jeho pěkný, okrouhlý tón, jistota a juž\nnyní krásný přednes svědci o výtečné methodě pana prof.\nPisarovice. Dále zpívala slečna Karolina Klettnerova\n(přijata r. 1855) arii z opery „Idomenco\" od W. A.\nMozarta. Hlas slečny Klettnerovy nemá do sebe velké\nsíly, avšak je ohebný a libý. Škoda, že pod tíží jakési\nvnitřní tísně se rozvinouti nemohl. Velkého podivení\nzbudilo 9 žáků konservatoria, kteřížto koncertní kus pro\ndvoje housle s průvodem orchestru od Delfína Alarda\npřednášeli. Byli to Josef Řebícek , J. Hřímali , E.\nWirth, K. Wien (první housle), J. Schonberg, A. Ben-\ndiner, A. Kunkl, F. Kožmín a Vojtěch Hřímali (druhé\nhousle). Mladiství tito houslisté hráli s takou precisí,\nstejností, uhlazeností, čistotou a technickou obratností,\nže se zdálo, jakoby smycce jejich jedna ruka vedla a ja-\nhoby tóny jejich z jedněch houslí se řinuly. Ze velkého\npotlesku dosáhli, a že i jejich zasloužilý pan prof. Mild-\nner všestranné pochvaly došel, netřeba podotýkati. Palmu\ntéhož večera získal si však pan Servais nedostižný to\nvelikán na cello. Servais je skrz na skrz hudební\noriginál. Nedát se se žádným dřívějším a nyní žijícím\ncellistem porovnat'; stojít nepřekonán ni od předchůdců\nni od současníků jako svého casu Paganini. Mňžef se se\nvším právem králem svého nástroje nazvali. Do-\nkonalost' Servaisova zakládá se hlavně na jeho hudebním\ngeniu. Jevit se ve své hře právě tak, jak cítí, a to jest\nten jediný pravý způsob, posluchače zajmouti, když to-\ntiž cit hráče, jak to u Servaisa v skutku jest, ušlechti-\nlostí vyniká. Co se překonání těžkostí týce, může se\nbáječným nazvati. Terze, septimy, oktávy a decimy\nvyvozuje s takou rychlostí a jistotou, že cvicené ucho\npochybovati musí, že je slyšelo. Chromatické škály a\njeho staccato dolů a nahoru nevyvedl až dosud žádný\ns tou kříštalovou čistotou a jeho nejodvážlivější skoky\nneselhají mu nikdy. Avšak cím unáší tak mocně\nsrdce posluchačů, jest jeho kantilena neb\nnešený zpěv. Nic duchajímavějšího, nic cituplnějšího\nnedá se mysliti. On zpívá na svém nástroji. To osvěd-\nčil ve svém koncertu do C-moll a ve své fantasii na\nslovanské (polské a ruské) nápěvy. Servais byl hned při\nvystoupení hlučně přijat a mnohokráte volán. Té po-\nchvaly dostalo se též panu řediteli B. J. Kittlovi, jemuž\nza precisné a výborné provedení obou instrumentálních skla-\ndeb co děkovati jest.\nKoncert ku prospěchu zaopatřovacího ústavu\npro dospělé slepce dne 16. t. m. obsahujíc ouverturu do\nC od L. Beethovena a ouverturu k opeře „Medea\" od\nCherubiniho byl tím zajímavý, že z větší části v něm\numělci tuzemští účinkovali. Pominouce mlčením vytecny\npřednes sl. M. Proksch o v é, ježto serenade a allegro\ngiocoso od Mendelssohna velmi precisně a elegantně pro-\nvedla, zmíníme se hlavně o panu Fr. Kavanu, jenž své\nskladby „nocturnu a trois Mazurkas\" pro piano se skvě-\nlou sběhlostí as duchaplným přednesem obecenstvu před-\nvedl. Palmu koncertu obdržel náš neocenitelní pěvec p.\nJan Lukeš, jenž arii z oratoria „Eliášu od Mendelssohna\na několik národních písní s obvyklou virtuositou před-\nnášel. Slečna Schmidtova zpívala arii z „Tancredu\" se\nslušným výsledkem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "95", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.2", "titre_corps": "— K stoleté památce J. B. Händla uspořádala dne", "titre_sommaire": "— K stoleté památce J. B. Händla uspořádala dne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.6", "debut_caractere": 5822, "fin_caractere_exclue": 6238, "texte": "— K stoleté památce J. B. Händla uspořádala dne\n18. dubna jednota hudebních umělcův, jsouc podporována\nŽofínskou akademií, Cecilianským spolkem, chovanci Praž-\nského konservatoria, pak cleny orkestru stav. divadla a\nkonečně mnohými dilettanty velkou akademii,\nv nížto se oratorium „Samson\" od J. B. Handla pro-\nvozovalo. Akademie otevřena jest vzletuplným proslo-\nvem od Josefa Bayera, jejž s výrazem as citem pan K."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5717, "texte": "Fischer, oud stavovského divadla přednášel. Oratorium\n„Samson,\" vyniká hlavně svými mohutnými, významnými,\nunášejícími sbory, kteréž bujarou silou a svěžestí se vy-\nznačují. Méně zajímavé jsou arie, ježto co do půvabnosti\náriím ostatních Handlových oratorií ustoupiti musí. Ze\nsolových čísel slušno jménovati divukrásný duett mezi\nDalilou a Samsonem, pak kvílení nad mrtvolou hrdiny,\nv nichžto se mužnost Handlová patrně jeví. Při vší ori-\nginálnosti není nic, co by hledaného bylo. Avšak jak\njsme pravili jsou těžištěm oratoria tohoto sbory. Juž\nprvní sbor v prvním oddělení zbudil hlubokého dojmu,\nlec mohutněji účinkoval nádherný konečný sbor v 2 od-\nděleních do D-dur, kdež se oba vokální sbory v slovích\n„Sein Donner rollt\" spojily. Dojem byl ohromující. V\n3. oddělení dojal každého pohřební pochod a ko-\nnečný velemocný sbor. Zkrátka řečeno, vládne tímto ora-\ntoriem síla, vážnost, mohutnost a energičnost. Co do prove-\ndení, slušno je z.lařilým nazvati. Samsona zpíval pan\nBachmann, Manoacha p. Eilers, Dalilu sl. Mikova a Mi-\nrohu sl. Schmidtova. Všechny rozluštily své těžké úlohy\nvelmi obratně a došly pochvaly. Orkestr í sbory pod ve-\ndením obezřetného kapelníka p. F. Škřoup a chvalně si\npočínali a dodali precisností svou tomuto oratoriu dosta-\ntečné platnosti.\nStavovské divadlo bude se, jak jsme\noznámili, přestavovati, by z rumu vzdobnější a vkusnější\ndivadlo povstalo. Mezi tím časem bude se hráti v no-\nvém letním „Novoměstském divadle.\" Budet snad zají-\nmavé, podáme-li stručný nástin historie stavovského di-\nvadla. Roku 1781 byla budova divadelní započata ar.\n1784 dokonána vlastním nákladem nejvyššího purkraběte\n, v\nkrálovství Ceskeho, hraběte Františka z Nostic. Divadlo\notevřelo se nemeckým představením Lessingovy tragodie\n„Emilie Galolti\" 21. dubna 1783. Brzo \\šak zahostila\nse tam vlaská zpěvohra co převládající živel. R 1798\npo velkonocích prodal hrabě z Nostic své divadlo za\n60.000 zl. stavům Českým. Oněch 60.000 zlatých slo-\nžilo šest kavalírů, totiž: kníže z Auersperka, hrabata;\nKinský, Sweerts-Spork, Valdštein, Thun a Klain-Gallas,\nkteří sobě vymínili toliko dědičné lože, a tak se stalo\nNosticovo divadlo stavovským. Hrálo se německy á\nzpívalo se vlasky výhradně až do roku 1804, téhož pak\nroku začali v stavovském divadle v neděli a ve svátek\nodpoledne česky hráti, hlavně přičiněním tehdejšího di-\nrektora divadelního, Dominika Guard as oniho. První\nčeská hra na stavovském divadle, dne 30. září 1804,\nbyla činohra : „Jan Dolinský, aneb : Krevní právo,\" kte-\nrou dle Schikanedra pro české divadlo přeložil a vzdělal\npolicejní komisař Filip Ilaimbacher. Téhož roku 1804\ndne 7. října navštívil císař František české představení v\nstavovském divadle; provozováno bylo toho dne „Ka-\nšpárkovo živobytí a smutné skončení,\" v kterémžto kuse\nbyl tenkráte komik Svoboda znamenitým v úloze Kašpárka.\nKdyž po smrti Guardasoniho stavové dne 4. srpna 1806\nudělili direkcí divadla svého tehdejšímu regisseurovi a vý-\ntečnému herci Karlovi Liebichovi, musela česká předsta-\nvení v též budově stavovské přestátí, poněvadž prý obe-\ncenstvo ceských her tehdejšímu nejvyššímu purkraběti\nhraběti Wállisovi a některému jinému pánu nevonělo.\nPo tři leta, od 1809 do 1812, byli Pražané bez ceských\ndivadelních představení. Roku 1811 zasadili se někteří\nhorliví přívrženci české musy, zejmena J. Haklik, Anto-\nnín Koupovský, Jan Nigrin a Antonín Wild o obnovení\nceských her a pomocí c# k. městského hejtmana rytíře\nMertensa toho dosáhli, že opět, ovšem nepravidelně a jen\nodpoledne, hrálo se česky v stav. divadle, kdežto byl\npo dlouhé oné přestávce dne 26. ledna 1812 zase první\nčeský kus provozován, a sice novinka; Ilolbeinňv „Fri-\ndolín,\" zceštěný Janem N. Štěpánkem, tehdáž již sekre-\ntářem stavovského divadla. Roku 1824 zavedl Štěpánek\nzase pravidelná představení česká v stavovském divadle\nod Jana Nep. až do sv. Václava. Od podzimku toliko\nroku 1842 přetrhlo se na dva skoro roky pořadí ceských\npředstavení v stavovském divadle, neboť ředitel Stoger\nbyl své nové divadlo v růžové ulici otevřel Thalii české.\nV zimní saisoně roku 1848—50 byla kromě nedělních\nodpoledních též každoctvrtecní představení v jazyku če-\nském, ježto mimo jiné příčiny zanikla hlavně vinou di-\nrektora Hofmanna a neobezřelým vedením ze strany jeho\norgánů.\nNový orkestr pana Jus ta, jenž před mnoha\nlety školu varhanickou absolvoval, pak hostinským se\nstal, jesť juž zcela organisován Orkestr tento může se\ntéž na dvě malé kapelly pollls mužů rozděliti. Ka-\npelníkem téhož orkestru je pan J o n á k, bývalý žák var-\nv\nhanické školy; později ředitel kůru v Šluknově a Chru-\ndimi. Protektorát dotčeného orkestru přijal zasloužilý ře-\nditel hudby, pan Procházka, jenž co vojenský kapel-\nník u Pražanů velké obliby si dobyl. Pan Ju s t získal\npro svůj orkestr několik dovedných sólistů, a lze se na-\ndití, že orkestr tento, bude-li řádně pokracovati, přízni-\nvého výsledku se nemine.\nNáš spolupracovník pan Adolf Pozděna, jenž\nněkolik let studováním polské hudby se zanášeje v Ha-\nlici prodléval, přijede tyto dni do Prahy, kdež se ně-\njaký cas pozdrží.\nKapelníku panu Josefu Nesvadbovi dali\nčlenové orkestru stavovského divadla na památku stří-\nbrnou ta ba těr k u na důkaz úcty a lásky s ně-\nmeckým nápisem!\nSI. Bedřiška Luccova z Prahy, jež v kon-\nservatoriu v Lipsku hudebního vzdělání požívá, hrála dne\n9. t. m. při hlavní produkcí koncertní kus od K. M.\nWeb ra a došla velké pochvaly.\nVbrzku vyjde roční premie k Daliboru ob-\nsahujíc dva hymny od chvalně známého skladatele p.\nAlbína Maška, jichžto se co ofFertorií užiti může, pák\npodobizna J. Slavíka, již litografuje výtečný umělec\npan J. Quast. Dle libosti mohou si celoroční předplatitelé\njednu z udaných prémií zvoliti a zašle se jim, jak mile\nzhotovena bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.3", "titre_corps": "(B.) Z Domažlic (Taus). Tímto rokem obdrží", "titre_sommaire": "(B.) Z Domažlic (Taus). Tímto rokem obdrží", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.7", "debut_caractere": 5719, "fin_caractere_exclue": 6189, "texte": "(B.) Z Domažlic (Taus). Tímto rokem obdrží\nchrám Vodňanský jednu z nejvelebnějších okras kostel-\nních, míníme totiž varhany, ježto zdejší varhanář pan\nČervenka zhotovuje, ájak nám již skoro vše při-\npraveno má, by jak se leto započne též stavětí mohl.\nVícekráte měli jsme potěšení i částečně dílo p. Č. pro-\nhlédnouti a o solidnosti jeho se přesvědčiti. Kdo zná od\np. Červenky opravené varhany Klatovské a Domažlické,\npak nově stavené Trhanovské a Augustinské v Domažli-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 87, "texte": "cích, zajisté nám přisvědčí, pravíme-Ji, že se Vodňanští\n11a nové varhany těšiti mohou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.4", "titre_corps": "Cairo. Nedávno zemřel zde svým dobrodružstvím", "titre_sommaire": "Cairo. Nedávno zemřel zde svým dobrodružstvím", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 89, "fin_caractere_exclue": 3917, "texte": "Cairo. Nedávno zemřel zde svým dobrodružstvím\nproslulý hudebníky Emil T. Lubbert, jenž r. 1827 ředitel\nvelké ar. 1831 ředitel komické opery v Paříži byl. Ne-\nštěstím pronásledován odešel z Paříže a odebral se do\nEgypta, kdež místo koncertního mistra u Pasy zaujímal.\nPaříž. (Meyerbeerova nová opera Slec. Aésova\nOrfeonisté.) Jak známo dávala se dne 4. t. m. Mey-\nerbeerova nová opera Le Pardov de Ploermel (Pouť do\nPloermelu s nejskvělejším výsledkem. Opera tato vyniká\nnad předešlými jednoduchostí děje. V celé opeře zaměst-\nnány jsou jen tři osoby: sopranistka (paní Kabelova), ba-\nritonista (pan Le Fort) a tenorista (pan Foy). Obsah jest\nnásledující: Mladá Bretagnka měla ženicha a ten ji opu-\nstil právě toho dne, když u velkém průvodu koná se Bre-\ntagnská pouť. To ji dojalo tak, že se bláznila a do hor\nuprchla. V místech, kdežto se übohá zdržuje, jest dle\npověstí na dolejšku propasti poklad, o němž se vypravuje,\nže ten, kdo jej nalezne, ještě téhož roku umře. Proto\npředce tam ale mnozí přicházejí, kteří, majíce naň lasko-\nminy, dobyti ho chtějí. K propasti vede most, jsoucí již\nna spadnutí, a tu pokladu žádostiví, aby vyhnuli se smrtí,\nv legendě předpovídané, hledí übohou bláznivou dívku při-\nvesti k tomu, aby přes most a do propasti napřed šla. To\nse podařilo za prudké bouřky: koza bláznivé dívky zabě-\nhla přes most do propasti a dívka pospíchala za ní. Při\nstrašné bouřce však zvodnila se prudkým deštěm bystříce,\njindy pokojně okolo plynoucí, tak silně, že vystoupivši\nz břehu rozzuřené proudy valem do propasti té vrhala.\nPatrná záhuba hrozí übohé dívce; avšak šťastně vyvázla,\njest zachráněna. V třetím jednání, za rok, právě též o pouti,\nnalezla opět ženicha svého a tím i rozumu nabyla. I myslí,\nže to předešlé bylo všecko jen sen a že od ženicha ne-\nbyla nikdy opuštěna, ujišťujíc, že po celý rok spala. Ná-\nsleduje svatba. Ouvertura počíná s originální figurací hou-\nslí, ježto ustavičné hledání a útěk vyjádřují, i zvonek kozy\nje v prvním thematu naznačen a thema toto vzrůstá víc a\nvíce. Při druhém thematu ěinífoukací nástroje podivu krásný\núčinek. • Y ouvertuře možná slyšet velebný chor, hlavní\nto motiv celku. Jsou to poutníci, kteří do chrámu se übí-\nrají. Chor tento opětuje se po krásné mezihře a vystoupí\npak po třetí, načež po krátkém solu na lesnici výjev\nbouře nastoupí. V italské opeře zpívá slečna Aésová\n(Pražanům dobře známá) Acucenu, avšak navzdor krás-\nnému hlasu nelibí se Pařížanňm, Zpěvacká slav-\nnost' francouzských zpěvackých spolků (orfeonistň) v Pa-\nříži byla znamenitá. Pařížané, kteří tuto slavnost pod ve-\ndením Delaportea zařídili, byli 22 spolky zastoupeni, 42\ndepartementů zúčastnilo se deputacemi; Elsasko zastou-\npeno bylo 18 spolky. Počet zpěváků obnášel 6000. Dá-\nvaly se tři koncerty dne 18., 20. a 22. března pod di-\nrekcí Delaporteovou, v nichžto se 12 kusů třikrát opa-\nkovalo. Varhany a jistý počet kontrabassů podporovaly\nzpěv a držely ton. Mezi těmito třemi koncerty dávaly\nse v třech divadlech produkcí o závod jednotlivých\nspolků. Soudcové byli Fr. Delfarte, Kastner a Niedermeyer.\nNa posledním slavnostním dnu pozval císař Napoleon\nvšechny zpěváky k slavnostnímu představení opery „Her-\nculanum\" od Fel. Davida.\nPetrohrad. Rubin stein píše novou oper u,\nk nížto mu Mosenthal text byl napsal.\nVide ň. J. M. císař František Josef dal doktoru\nFr. Lisztovi řád železné koruny třetí třídy pro zásluhy\nježto si o hudbu získal. Vrchní vojenský kapelník pan\nA. Leonhardt zvolen jesť od hudební akademie v\nStockholmu a od mužského zpěváckého spolku v Štýrském\nHradci zaouda čestného.\nVýmar, Pan Ivan Nej sil o v, žák P. Liszta\nuspořádal zde koncert na rozloučenou, kdež F-moll kon-\ncert (op. 16) od Henselta přednášel.\nZáhřeb. Dne 15. t. m. bude se zde dávati koncert\nv němžto uslyšíme horvátský ctverozpěv od Čeňka Vi-\nn a ř e, chvalně známého českého skladatele."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 3919, "fin_caractere_exclue": 3930, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.8.5.1", "titre_corps": "(Obrác ená poklona.) Několik dní po prvním představení", "titre_sommaire": "(Obrác ená poklona.) Několik dní po prvním představení", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 3932, "fin_caractere_exclue": 4913, "texte": "(Obrác ená poklona.) Několik dní po prvním představení\nopery »Ermelinde,« kteráž majíc Philidora za původce\nnavzdor špatnému textu velice se líbila, dočkal se Poinsinet,\nbásník téhož textu nepříjomné příhody. Slepý markýz ze Seme-\nterre, nesmírný milovník hudby, na jehož úsudek se tenkráte\nvelká váhá kladla, řekl v divadle k svému průvodčímu: „Až\npřijde pán, jenž operu tu napsal, veď mne k němu, chci mu\nsvou poklonu učinit U< Brzy na to přišel Poinsinet; průvodci\nnedělaje rozdílu mezi básníkem á skladatelem, dovedl markýza\nk básníkovi. Markýz obejmuv ho u přítomnosti všech osob pra-\nvil hodně na hlas: „Pane, dovolte abych Vám své nej vřelejší\ndíky složil za tu bohatou zábavu, jižto mi vaše výtečné dílo\nposkytlo. Vaše opera je krásná, velmi krásná. Jen škoda, že jste\nsvou výbornou hudbu na tak bídné rýmování vyplýtval. « Vši-\nchni okolostojící dali se přirozeným způsobem do hlasitého\nsmiehu. V jakých rozpacích ale markýz a básník se nacházeli,\ndá se snadno poinysliti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c018", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 4915, "fin_caractere_exclue": 5198, "texte": "Listárna.\nPanu Ž. v Jagru (Erlau.) Vyhovíme\n; avšak mějte strpení! Panu V.\nD.v Krakov ě. Nezapomínejte! Slečně M. K.v\nHrádku (Schlossles). Pan J. F. nachází se nyní v\nPaříži. Panu L.v Ch. Nepředzvídanými překážkami\nopozdila se roční premiek Daliboru; avšak co\nnejdřív se Vám dostane."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-04-20-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-04-20_01#c019", "volume": "bmtnabd_1859-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.2.10", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesf notová příloha IV, obsahující první cenou poctěný čtverozpěv od", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesf notová příloha IV, obsahující první cenou poctěný čtverozpěv od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "debut_caractere": 5200, "fin_caractere_exclue": 5306, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesf notová příloha IV, obsahující první cenou poctěný čtverozpěv od\nHynka Pallý."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.1", "texte": "Na hudbu.\nAnna.\nDokud bydlíš v srdci lidském,\njsou ta nádra chrámem božím,\nzbožně znějí tóny tvoje,\nkdyž svou duši do nich vložím.\nModlitbou jest souzvuk čistý\nšlechtí toho, kdo s ním plesá,\nunáší ho v říši blaha,\npozvedá, když bolem klesá.\nBlaze mi, že cítím, odkuď\njasný původ tvůj se line,\nneb můj celý život s tebou\ntichým souzvukem se vine.\n\nJaro.\nA. S.\nZas plujou strání nad cestou\ntěch květů vonné pršky,\nháj každý ten jest nevěstou\na družičkami vršky.\nSluníčko to jest ženichem\nté nejkrásnější tváře,\na zpěvy háji u tichém\ntot hudba u oltáře.\nA na tom nebi ani mrak\na všemu jest tak lehce ;\njen to mé srdce nikterak\nse k jaru znáti nechce.\n\nSlovo o mších Tumových.\nPodává Jos. Leop. Zvonař.\nHledíme-li na nesčíslný počet hudebních skladeb a\nprobíráme-li se v nich, namane se nám otázka, jak\nmnoho (kvantitativně) as který národ k němu přispěl\na jaké jakosti (kvality) tyto příspěvky jsou, iv kterém\ndruhu ten neb onen národ nejvíce vynikal ?\nVšecky tři okolnosti jsou stejně důležité a hodny\npilného proskoumání. Píšíce tyto řádky, nemíníme\nskoumati mnoho-li italští, francouzští, němečtí, slovem,\nhudební skladatelé jiné národnosti složili, to by vedlo\ndaleko; obmezíme se zde pouze na skladatele naší\nvlasti, hned napřed co důležitou skutečnost uvádějíce, že\nv\nCechové nejvíce v kostelní hudbě vynikají;\nvšak ne snad proto, žeby v tom druhu byli nejvíce\nnapsali, nýbrž že v něm pravdě nesmrtelná umělecká\ndíla podali. Okolnosf tato jesf důležitá. Zmizely do-\ncela z oboru symfonická díla Myslivečka, Va ň-\nhala; neslyšíme více dramatická díla Bendy, aniž\nse více hrajou veřejně koncerty a sonáty Ladislava\nDus k a, ano ani varhaníci naši nesáhnou k dílám pro\nvarhany od Seg r a. Ačkoliv všecky skladby jmeno-\nvaných skladatelů svým časem s cizozemskými závodily,\nmnohé i předčily, neudržela se žádná z nich až na\nnaše doby. Však ten osud potkal i skladatele jiných\nnárodů, čehož příčinu v něčem jiném hledati musíme,\nnež v nedokonalosti děl jejich.\nDocela jinak jsou na tom naši výtečníci, kteří v\nkostelním slohu psali. Díla Zelenky, Bríxiho,\nTumy, Vitáska a Tomáška stále se ještě pro-\nvozují v našich kostelích, a zachovávají nepřetržené\nsvou cenu. Zasluhují vším právem, aby ještě hodně\ndlouho věřící k pobožnosti vyzývaly, a naše mladé hu-\ndebníky k študování pobádaly.\nSnad se nám udá příležitost, o tomto předmětu\nsiřeji promluvit)', nyní se obmezíme jen na díla Tu-\nmov a, o kterých se zmíniti a je poněkud oceniti,\nrovněž tak svrchovaný čas jesf, an smysl pro tento\ndruh hudby tratiti se počíná, jest-li se už vůbec ne-\nztratil. Časopis „Dalibor\" podav stručný životopis vý-\ntečného tohoto kostelního skladatele, pohnul mne, bych\núlohu tuto na sebe převzal.\nAbychom hned na začátku T u m u karakterisovali,\nřekneme, že byl kontrapunktista skrz na\nskrz. Af se toho však nikdo neleká, kontrapunkt jesf\nvýborné umění, není-li suchopárné, a neslouží-li jen\nsám o sobě za cíl."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.2", "texte": "Tuma si utvořil jaksi vlastní sloh. Povznesl se\nnad mělké plody svých současníků a některých před-\nchůdců v každém ohledu. Není ani, jak již praveno,\nsuchopárným kontrapunktistou, t. j. pouhým rozřešova-\ntelem jaksi počtověděckých (mathematických) úloh, ani\noným změkčilcem, jakých hudební literatura, od doby,\nco divadelní hudba na kostelní vplyvu míti začala,\ndosti vykazuje. Držel se jen tak dlouho pravidla, po-\nkud mu nekázaly vyšší, čistě umělecké ohledy, by ho\nobešel. Již pro tu okolnost by zasluhoval plnou úctu.\nPřihlížejíce ale k vnitřnímu obsahu jeho skladeb, tu v\nskutku jedno z nejprvnějších míst mezi kostelními skla-\ndateli přisoudili mu dlužno. Jakási pevná vůle,\nhlubokost, jížto v kostelního ducha vniknul, v š e-\ns trannosf, kteráž umění téhož druhu přísluší, z a-\nm í t á ní všeho, co k celku nepatří a zvláštní\nráznost jsou asi nejčelnější vlastnosti jeho ko-\nstelních skladeb. Abychom k tomuto příkladů doložili,\npotřebujem jen na mše do Hes-dur, C-moll a přede-\nvšemi D-moll ukázati. Již tato poslední jest s to, mu\nmísta nejčestnějšího mezi skladateli církevními zjednati\na jménu jeho stálou slávu pojistiti.\nCo se prostředků týče, jimiž zbožné city a my-\nšlénky své vyluzoval, ty jsou velmi jednoduché. Čtvero-\nzpěv, strunové kvartetto a někdy dva posóny, to jeho\norkestr. Do čtverozpěvu vložil celý obsah, následkem\nčehož skladby jeho jen cvičeným zpěvákům přístupny\njsou 5 strunovým kvartettem zvýšoval dílem výraz, dílem\njím vylicoval, co čtverozpěvu vyjádřiti bylo nemožno.\nK tomutéž účelu užíval v kostele velebně se vyjíma-\njících posónů.\nMnohému snad se namane otázka, jak se mají asi\nskladby jeho k skladbám Brixovým? Abychom se\nupřímně přiznali, nejsme milovníci podobných porovná-\nvání, nebof se obyčejně očekává, že jeden nad dru-\nhého postaven bude. Chtěli-li bychom ale jednoho nad dru-\nhého postavili, děla by se jednomu z nich křivda. By-\nli!' oba výteční, každý svým spůsobem; oba byli sy-\nnové hodni své vlasti, hodni svých bratrů. Abychom\nvšak přec na otázku poněkud odpověděli, podotkneme\npouze, že na skladbách Brixiho možná viděli jakousi\nlehkost ve vynalézání i provedení, nikoliv však všady\nonu důslednost' a sílu, která se v Tůmových sklad-\nbách nalézá. Brixi kontrapunktuje také, klade ale kon-\ntrapunktickým místám po boku jiná času propadlá ne-\nkontrapunktická, kterými na se uvrhnul mnohé před-\nhůzky. Něco podobného nenalezáme u T u my. Z\nkrálka bychom mohli říci: Brixi jesf v dobrém smyslu\nslova lehčí, půvabnější, rozmanitějšís Tuma jesf\nhlubší, v provedení stálejší a prolož i důslednější, však\nméně populární a nikoliv každému hned přístupný.\nTurnova díla se provozují nejvíce v Praze a ve\nVídni. V Praze lze je slyšet v kostelích u křížovníků,\nv Týně, a sv. Štěpána, a však nejspíše v postní čas.\nNa venkově nejsou tak rozšířena, jako díla Brixiho}\nčehož příčinu lze jednak v tom hledati, že jsou vůbec\ntěžší k provedení, an dobří zpěváci je přednášeli musí,\njednak v té okolnosti, že Tu m a v naší vlasti ne-\npůsobil.\nAčkoliv se Tůmovi v naší vlasti zaslouženého\nuznání dostalo, máme přec v novějším čase p. hraběti\nLaure n cinovi, výbornému kritikovi a badateli v oboru\nkostelní hudby co děkovati, že na jeho díla i širší hu-\ndební svět upozornil. Upozornění toto mělo hned ten\nnásledek, že výborný hudební theoretik M. Hau p t-\nmann v Lipsku na nebožtíka Píče se obrátil, aby mu\nněkteré mše k opisu zapůjčil. Píč vyplnil jeho žá-\ndost, poslav mu onu do D-moll. Brzo na to si vyžá-\ndal Hauptmann ještě jinou a sice onu do C-molk Jak\no nich soudí, nepronesl se, jak dalece nám známo;\navšak myslíme, že očekávání jeho bylo přestíženo. Jen\nto mu bylo divné, že u nich Tuma nijak znám nebyl,\nnám jest to také divné, avšak lehce k vysvětlení.\nUkončujeme kratičké a nikoliv vyčerpané ocenění\nTůmových mší. Chtěli jsme jen poněkud na ně upo-\nzorniti, nebof se blíží doba, kde se bude rozhodovat\notázka, co kostelního a co není. Při otázce té nemo-\nhou zůstat Turnova díla neznáma, nemá-li být zbavena\nliteratura církevní hudby skladeb, které mezi sklad-\nbami od časů Palestriny složených zdařilým svým ko-\nstelním slohem nad jiné vynikají.\nAbychom poukázali také oněm ředitelům chórů,\nkteří by na provedení Tůmových mší odvážili se chtěli,\nkde by si je vypůjčiti mohli, jmenujeme bibliotéku\njednoty pro zvelebení církevní hudby v\nČechách (v Praze v ústavu varhanickém, konviktské\nulice). Ta je chová co klenoty, a zapůjčí je pořádným\nředitelům chórů na vystavený revers na čtyry až šest\nneděl.\nProzatím tolik; časem svým snad budeme sto, ještě\nvíce o Tůmovi a jiných našich skladatelích podali.\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nKaždý snadno posoudí, jak lidu Rusínskému v\ntomto okamžiku býli muselo, když na tento největší\nsvátek, chtě nábožnost' a obřady své konati, od žida\nzáviseli mušek\nNastalaf nejtrapnější chvíle, jež rozhodnouti měla,\nzdaž se obřady odbývati budou čili nic. Netrpělivost"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.3", "texte": "dosáhla juž nejvyššího stupně, an náhle posel lidu Ru-\nsínského se objevil, zvěstuje radostnou zprávu, že Zel-\nman se navrací. V tomž okamžiku změnila se netr-\npělivost a strach v hlučnou radost, kteráž nevýslovná\nbýti musela. Lid zapomněl na rozhořčenosf a mstu,\njižto Zelmanovi sliboval a v největším jásotu dal se\ndo zpívání :\nPodložená slova polská zní takto po česku : „Jede\njede Zelman, jede, jede jeho bratr, jede, jede Zelma-\nnova celá rodina.\" Někteří zpívají na místo jedže,\njedže pamagaj Bóg (pomáhej Bůh), avšak mám za\nto, že původní slova jsou ta, která jsem svrchu uvedl.\nVáclav z O 1 es k u píše ve své sbírce Polských a Ru-\nsínských písní takto: „Pomagaj Bóg Zelman\" atd., ale\nkdykoliv jsem já píseň tuto zpívati slyšel, zněla vždy\nslova „jedže, jedže Zelman\" z úst lidu Rusínského. Po\npřečtení slov, které nápěvu podloženy jsou, nalezne\nkaždý, že nemají v celku žádné poetické ceny a tu opa-\nkuji ještě jedenkráte slova, která jsem hned z počátku\nuvedl: „Píseň je vlastně jen zpěv a proto jen všecko,\nco se zpívati dá, je obsahem písně?\"\nSlova písně této nejsou nic jiného, než opětování\nslov od lidu Rusínského pronesených, když posel ra-\ndostnou zvěsf sdělil. S jakým úžasem, s jakou sílou,\ns jakou radostí as jakým ohněm slova tato vypukla,\npodává nám nápěv nejlepšího svědectví. Kdožby nepo-\nznal v nápěvu tomto dětinskou radosf? Radost tato\nmusela býti as taková, jak když dítě zdaleka spatří ne-\nnadále Otce neb máti svou. Můžeť se skorém tvrditi,\nže to není žádný nápěv, neboť kdo někdy pozoroval\nmalé děcko, ježto s plesáním matince sděluje, že se\notec navrací, ví zajisté, že děcko slova ta spíše zpívá,\nnež mluví. Ano, v přírodě každého člověka to leží, že\nv té největší radosti buď zpívá aneb že mluva jeho\nk zpěvu se blíží.\nO nápěvu tomto musím přec něco podotknouti.\nPrvní čtyry takty zdají se mi původními býti; od pá~\ntého nastoupila však v pozdějších lelech dozajista\nzměna. Pochopit nemohu, že by lidu napadlo svůj ná-\npěv v polovici přeměnili, anto přec ta samá slova ná-\nsledují. Jinak by bylo, kdyby slova jiného smyslu tam\numístěna byla. Z toho soudím tedy, že i pátý takt\nprávě tak se zpíval, jako první. Jeli ale pátý takt pře-\nměněn, tak i šestý, sedmý a osmý takt změně podléhá.\nDle mého zdání měl by býti konec od pátého počí-\nnaje takto:\nCo do textu, mám za to, že slovíčko „wszystka\"\nv pozdějších časech přidáno jest. Nechci dokazovati, že\nby to, o čem nyní své mínění pronáším, snad tak býti\nmuselo, ale doufám, že jeden a týž motiv vícekrát\nopětovaný zakládá se na lidské přírodě. Upozorniti také\nmusím, že tento nápěv má objem čtyr tónů. Od času\nZelmana až na nynější dobu udržela se píseň tato a\njemu na památku slaví se asi čtrnácte dní o Veli-\nkonocích. V tom čase zpívá se tato píseň a tančí se\npři ní. Lid zdejší nazývá to hrou hahulek (gra w\nhahufky), Rusínové hnilky. Tanec tento provozuje\nse následovně: Zarazí se do země tři kolíky; všichni\nlidé kolem schromáždění béřou se za ruce a utvořivše\nkolo točí se, neb lépe řečeno, běhají okolo těch ko-\nlíků, při které příležitosti píseň Zelmanovu zpívají. Pí-\nseň Zelmanova je nyní dlouhá majíc tři sloky ze šesti\nřádků sestávající. K těmto slokám přidán jest celkem\njiný nápěv, jen tu, kde opět řeč o Zelmanovi přijde,\nnastoupí nápěv prvnější. V dějepisu Polském od Hoppe\na Engela naleznete také pojednání o Zelmannovi.\nTímto ukončena je karakteristika všech Rusínských\nnápěvů. Všechny písně, které jim patří, mají nápěvy\nkolomyjek. Ostatní písně, které se zde zpívají, jsou\nUkrajinské a Kozácké dumky, ježto však juž\ndle názvu vlastnictvím jejich nazvati se nemohou.\nPřestoupíce tedy meze Haličské, podíváme se do\nUkrajiny, kdež dumky původ svůj mají. Neměl bych\nvlastně popisovati jen písně, které se v Haliči zpívají,\nže ale účel můj jest, nejen o zdejším stavu hudby ale\ni o stavu hudebním lidu pomezního něco sdělili, do-\nvoluji sobě rozšířiti kruh názvu, jejž jsem sobě ze za-\nčátku vytknul."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.4", "texte": "Sloučivše tedy dumky Ukrajinské a Kozácké, uve-\ndeme je pod názvem „Kozačina.\"\nVeškerou K o za či n u rozdělíme na dvě hlavní\nkmeny. Ústřední bod prvního nachází se při dolním\nDonu, druhého při dolním Dněpru. První zaujímá\nrozličné větve východního Kozáctva ; druhý zaujímá\nnárod maloruský. Pročež slují první Kozáky Don-\nskými, druzí Kozáky Dněperskými čili Ukra-\nj i n čí k y.\n(Pokračování.)\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\n— -f -4- \"jr\nOintervallech neb poměrech tónů.\nÚvod.\nSpojením a rozličnou posloupoností jednotlivých\ntónův tvoří se rozmanité m e 1 o di e. Hudba ale ne-\nsestává pouze ze zpěvu, nýbrž mimo to z harmonie\na rhytmu. O rhytmu bylo již, co potřebí, v předešlém\nčlánku „o začátcích na pianě\" v tomto časopise\njednáno.\nv\nŽádných pravidel ale nestává tvořiti krásné, ka-\nrakteristické a orginální melodie ony se rodí jenom to-\nliko tam, kde přirozené vlohy, zdravý hudební cit a\nfantasie se nachází. Nedá se však upřiti, že slýchání\na studování skladeb znamenitých komponistů a literární\nvzdělání k ušlechtění a probuzování melodií nemálo\npřispívá.\nObraťme tedy svou pozornost' ku třetí podstatné\nčásti hudby ku harmonii (souzvuku), jenž se více na\nrozumu hudebním zakládá s tím úmyslem, jenom tolik\nz nauky o akkordech k rozbírání a skoumání sobě\nobrati, čehož k uzpůsobení užitečných cvičení pro prsty\nk analysování a lepšímu porozumění skladby nevyhnu-\ntedlně zapotřebí jest\nVšak ale i pro toho, který se obírá hraním počí-\nslovaného bassu, učením a vyučováním zpěvu, jest vě-\ndomost' a praktičná známost intervallů a akkordů ne-\nvyhnutnou podmínkou*\nObšírnější, hlubší známosti těchto předmětů musí\nsobě dobýti ten, kdo se učí generál b. as su; méně\ndůkladně bude toho třeba při vyučování na piano žá-\nkovi ještě dětského věku. Tomuto postačí, vštípí—li se\nmu prozatím jenom 1) by měl dobré ponětí, co jest to\nintervall; 2) by od kterého tónu koliv dovedl vyhledati\nty obyčejné intervally a akkordy a 3) by v soudnosti\ntak daleko dospěl, aby ještě rozeznával líbozvuké inter-\nvally a akkordy od nelíbozvukých, dur-troj zvuky od\nmoll-troj zvuků.\nJenom tam, kde se nachází u žáka dostatečných\nschopností, kde se jedná o vyšší theoretické vzdělání,\nbude radno do podřobného a rozsáhlejšího pojednání\nse pouštěti.\nZe ale mám na mysli začátečníka věnujícího se\npianu, pak učně generalbassu neb učícího se zpěvu,\nustanovil jsem se na tom, bych vyhověl mnohostrannému\npřání a rozdílným požadavkům, obšírné a podrobné po-\njednání o intervallech podati, jak se to jen bez noto-\nvých příkladů docíliti dá. Neboť dobře vím, že dů-\nkladnou známostí intervallů se klestí přímá cesta k po-\nznání akkordů hned u jich kořánů a to nejenom co do\njich stavby, nýbrž i také co do jich povahy.\nPak jsem toho přesvědčení, že zevrubná známost\nškál, tónin, rhytmu, intervallů a akkordů jest pevným\nzákladem a sloupem, na nichž budova vyšších theore-\ntických vědomostí spočívá.\nKonečně nemusíme ani připomínat, že učitel dobře\nrozváží a podlé stáří, schopnosti, přípravy a účele od-\nměří, co z předešlých i následujících obšírných theore-\ntických pojednání dlužno vědět tomu neb onomu žá-\nkovi. A tak povede žáka již záhy k tomu, by nejen\nhudbu se zajímavostí slýchal, se zanícením cítil, alebrž\no jejích částech, o spojování těchto částí v menší neb\nvětší sady přemýšlel a soudil, neb analysováním skla-\ndeb se poučoval.\n(Pokračování.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\n(Pokračování.)\nKontrabass\nčili bassa, italsky violono.\nDějiny téhož nástroje splývají s vývinem všech\nsmyčcových nástrojů a k pravdě podobno, že kontra-\nbass zvětšením cella povstal. Také i jednotlivé částky,\nz nichžto kontrabass sestává, jsou tytéž jako u houslí\nneb cella. Co se velkosti týče, je kontrabass rozličný\na bud třemi, bud čtyřmi buď pěti strunami potažen.\nTřístrunový italský je naladěn do A, D, G, pětistrunový\nterzový violon do F, A, d, fis, a, nejpříhodnější a nej-\nlepší ze všech je kontrabass čtyrstrůnový, jenž\nv kvartách naladěn jesť. Nejhlubší strana ladí se do\nContra E někdy F, druhá do Contra A, třetí do hlu-\nbokého G. Poslední dvě struny se ovinují. Že se i"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.5", "texte": "při kontrahassu rozličné opravy k zdokonalení činili, dá\nse mysliti. Mezi jinými jesf zvláště důležitý výnalez\nBachmanna (okolo r. 1792), jenž k snadnějšímu ladění\nšrouby ku kontrabassu přidělal.\nPři plné hudbě je kontrabass nevyhnutelně potřebný\nnástroj, bez něhož by celá hudba mladistvou a bez-\nmocnou se stala; jeho hluboký, pronikavý tón přispěje\nk plnosti hudby, povznese základní hlas, dodá mu váž-\nnosti, jížto se nižádným způsobem docílili nedá. Noty\npro kontrabass staví se o jednu oktávu výše, než jak\nvlastně znějí; pročež sahá jeho objem, notami vyjádřeno\nod hlubokého E do dvoučárkovaného e, nejvíce g. Po-\nsledních hlubokých a pak nejvyšších tónů se zřídka\nužívá, jelikož první nejasně znějí a druhé těžce se berou.\nKontrabassy ve skladbách obratně upotřebené, dě-\nlají velký účinek. Známe jesf prudké otřesení, kteréž\nkontrabassy v orchestru způsobí, když se na ně vezme\nvysoké F, jemuž čtyry malé noty h, c, d, e předchá-\nzejí. Otřesení toto nachází se v opeře „Orfeus\" od\nGlu c k a při slovích: „Při hrozném vytí Cerbera (tří—\nhlavého psa), jenž s pěnou divoce se vztekaje\" a t. d.\nTento hrubý štěkot je tím strašlivější, an toho skla-\ndatel užil na třetí změně zmenšeného septimového\nakkordu (f, gis, h, d) a aby své myšlence co možná\nnejvětší mohutnosti dodal, zdvojil kontrabassy, celly,\nviolami ano i množstvím houslí v oktávě. Jiný ne-\nméně trefný příklad o účinku, jenž takých rychlých kon-\ntrabassu uložených skupení tónů pochází, nachází se v\n„Bouři\" pastorální symfonie od L. Beethovena. Žádný\nnástroj nemůže vylíčit opětovná úsilí bouře deštěm ob-\ntěžkané a temné bublání jako kontrabassy.\nVirtuosové, kteřížto s tímto obrovským nástrojem\nvýtečně zacházeli a ještě dosud zacházejí, jsou: Bot-\ntesini, Dimmler, Antonín, Dragonetti, Fr. Hrabě, pro-\nfessor kontrabassu na konservatoria v Praze, jenžto sám\njsa výborný virtuos na týž nástroj, mnoho dovedných\nvirtuosů vycvičil, na př. J. J. Aberta, J. Fabiana,\nA. Mois z I a, M. Nit k u, F. Sach ar a, J. Vra-\nného atd., pak zasluhují jmenováni býti: Janitsch, J.\nPischelberger, Bed. Kóhler, dvorní hudebník v Karls-\nruhe, Sperger J. a mnoho jiných.\nv *\nŠkoly pro kontrabass napsali Fróhlich a Hause,\nbývalý professor na konservatoriu Pražském. Jeho škola\nMethod complete de Contrabass byla pro tehdejší čas\nvelmi dobrá, nevyhoví však nyní požadavkům. Dů-\nkladnou, systematicky krásně provedenou školu chová\nv rukopisu pan prof. J. Hrabě; avšak bohužel, snad\nani tiskem nevyjde. Dobří stavitelé kontrabassů byli\nStauffer J. J., Bauer, Zettler, Ruggiari, Francesco a\nGiov. Battista*\n(Pokračování.)\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nTu vylítnul běhoun z domu, a dal kočímu rukou\nznamení, sám před koně v zdálí as dvacíti kroků se\npostaviv* Dva sluhové přiskočili k vozu. Jeden ote-\nvřel dvířka, druhý spustil stupníčky a vyšla z domu\ndáma krásná a svěží jak májové jitro, hbitě se do ko-\nčáru vrhnouc. Běhoun před koňmi počal klusali a koně\nza ním.\nLidé okolojdoucí se pozastavovali, a nebylo kdož-\nby uspokojen byl nebýval pohledem na sličnou dámu,\njež v kočáře seděla. Vždyť i ženský svět v Mohuči\nuznával, že hraběnka Angelina jesf vlastně korunou\npohlaví svého, jakž teprv mužský.\nDalo se o ní říci, že přináleží k oné třídě vyvo-\nlených, jimž osud ani poznali nedal zármutku na světě.\nProtož také byla vždy jasné a veselé mysli a na ve-\nšken svět se usmívala, který se jí vstříc posud ani ne-\nbyl zakabonil.\nČítala právě devatenácte let, a každý se divil, že\npři galantním dvoře Mohučského knížete ona jediná,\nprávě ta nejkrásnější sobě též i nejčistější pověst\nudržela, což bylo zázrakem za časů, kde nemravnosti\nk dobrému tónu přináležely, kde zvláště mezi vyšší\ntřídou každý muž několika milenkami se honosil, a každá\nžena svého tajného milovníka měla. To byla móda, jež\nz Paříže vyšedši celou Evropou na čas ovládala.\nAngelina té modě nehovila, pročež zvláště pověst-\nnou byla netoliko pro nápadnou slíčnost ale i pro ne-\nobyčejnou cnosf!\nToho dne byla jaksi zamyšlená* Ani z kočáru\nsvého nepohlédla na zastavující se a obdivující ji lid.\nTeprv když kočár stranou se zatáčel ku městské bráně,\npozdvihla hlavu svou k druhému patru měšťanského\ndomu. Tam oknem vyhledal mladý muž a shlédna ji,\nhluboce se poklonil. Angelina mu děkovala pokynutím\nhlavy tak přívětivě se usmějíc a tak významně upříc\noči své na mladíka, že se tento radostí schvěl a tváře\nse mu ruměncem zdobily.\nHbitě se sebrav opustil mladík příbytek svůj, a dal\nse cestou, kterouž hraběnka jej předcházela z města\nku blízkému letohrádku jejímu bydlišti.\nBylať právě hodina, v kterou ji co den navštívo-\nvával, vyučuje ji hudbě a zpěvu. Vstoupiv do komnaty\njejí, napadl ji už při otevřeném klavíru. Uvítala ho pří-\nvětivě jako vždy, ale za tou přívětivostí se kryla předce\njen chladnost, a jevilo se jí více vlídné sklonění se\nvyššího k nižšímu nežli co jiného.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nB.\nOpera. Tyto dni provozovala se nová operetka\n„Das Mädchen von Elisonzo\" od Offenbacha a byla jen\nchladně přijata. Je to velmi mdlá práce nevynikajíc ani\npůvodností ani svěžestí myšlenek. Mimo tuto viděli jsme\ndne 10. t. m. operu „Nešpory Sicilianské,\" dne 13. „Zau-\nberflote\" a dne 16. „Nordstern\" od Meyerbeera. V ponděli\npo svátcích bude se, jak doslýcháme, dávati opera „Die\nStumme von Portici\" (Němá z Portici.)\nKoncert na rozloučenou koloturní zpěvačky\nslečny Louisy Tip kovy dne 10. t. m. dosáhnuv četné\nnávštěvy byl spolu důkazem, jak tato zpěvačka ve 2 le-\ntech v Praze pokročila. Pěkný, promyšlený a cituplný\npřednes osvědčila v písních od Schuberta, Mendelssohna,\nJachýmka, Bognaro a Procha ; technickou sběhlosť, znač-\nnou koloraturu a uhlazenosť v přednesu ukázala v těž-\nkých variacích od J. Nesvadby. Neméně vyznačila se v\npospolných kusech „Mahrchen\" od Mohringa, v nížto\nslečny Mikova, Schmidtova á Kučerova spluúcinkovaly, a\ndále v duettu z „Jessondy\" od L. Spohra, kleréž se sl.\nMikovou k úplné platnosti přivedla. Při prvním kvar-\ntettu podotknouti sluší, že slečny nestejným tremo-\nlováníin vyšším požadavkům nevyhověly. Koncertistka\nbyla podporována sl. Rudloffovou, kteráž deklamací od L.\nG. Safíra s obvyklou výtecností přednášela, pak paní\nMellerovou, ježto písně od Schutnanna a Mendelssohna s\nvýrazem as citem přednesla. Velké obliby došel ženský\nterzett „Blumengruss\" od Curschmanna, v němžto se sl.\nMikova, Schmidtova a paní Mellerova stejným a okrou-\nhlým přednesem vyznamenaly. V koncertě tomto slyšeli\njsme též nadanou pianistku sl. Mína Čermáková, žá-\nkyně Dreyschokovu. Hrálaf nocturnu od Chopina Reminis-\ncences de Lucia od Liszta, v kteréžto poslední obratnost\nosvědčila. Všechna čísla došly hojné pochvaly a koncer-\ntistka byla mnohokráte volána.\nDruhý koncert konservátoria dne\n14. dubna v stavovském divadle došel skvělého výsledku\na byl zvláště tím zajímavý, že v něm účinkoval c. k.\nkomorní virtuos pan F. Ser v ais (vysl. Servé), nejslav-\nnější ze všech nyní žijících cellistň. První oddělení\nkoncertu otevřeno bylo půvabnou symfonií do D-moll od\nL. Spohra ; druhé, koncertní ouverturou dle Burge-\nrovy básně „die wilde Jagd\" od K. M. rytíře ze Save-\nnau, žáka nebožtíka Karla Pitsche. Mladý tento skladatel\naž dosud v poutech kontrapunktu ukovaný pustil se ve\nskladbě této na pole romantické, na kterémž však mu\ntuším málo štěstí pokvěte. Ouvertura tato, ac obratně in-\nstrumovaná je u porovnání k básni velmi slabý otisk,\nupomínajíc toliko zvukem rohů na báseň Btirgerovu. 0\ndivoké honbě není zde ani řeci, je to lov pro vyra-\nžení. Ze žáků vyznačil se Josef Meyer (přijat r. 1855)\njenž divertissement pro klarinett od Berra s velkou sběh-\nlostí provedl. Jeho pěkný, okrouhlý tón, jistota a juž\nnyní krásný přednes svědci o výtečné methodě pana prof.\nPisarovice. Dále zpívala slečna Karolina Klettnerova\n(přijata r. 1855) arii z opery „Idomenco\" od W. A.\nMozarta. Hlas slečny Klettnerovy nemá do sebe velké\nsíly, avšak je ohebný a libý. Škoda, že pod tíží jakési\nvnitřní tísně se rozvinouti nemohl. Velkého podivení\nzbudilo 9 žáků konservatoria, kteřížto koncertní kus pro\ndvoje housle s průvodem orchestru od Delfína Alarda\npřednášeli. Byli to Josef Řebícek , J. Hřímali , E.\nWirth, K. Wien (první housle), J. Schonberg, A. Ben-\ndiner, A. Kunkl, F. Kožmín a Vojtěch Hřímali (druhé\nhousle). Mladiství tito houslisté hráli s takou precisí,\nstejností, uhlazeností, čistotou a technickou obratností,\nže se zdálo, jakoby smycce jejich jedna ruka vedla a ja-\nhoby tóny jejich z jedněch houslí se řinuly. Ze velkého\npotlesku dosáhli, a že i jejich zasloužilý pan prof. Mild-\nner všestranné pochvaly došel, netřeba podotýkati. Palmu\ntéhož večera získal si však pan Servais nedostižný to\nvelikán na cello. Servais je skrz na skrz hudební\noriginál. Nedát se se žádným dřívějším a nyní žijícím\ncellistem porovnat'; stojít nepřekonán ni od předchůdců\nni od současníků jako svého casu Paganini. Mňžef se se\nvším právem králem svého nástroje nazvali. Do-\nkonalost' Servaisova zakládá se hlavně na jeho hudebním\ngeniu. Jevit se ve své hře právě tak, jak cítí, a to jest\nten jediný pravý způsob, posluchače zajmouti, když to-\ntiž cit hráče, jak to u Servaisa v skutku jest, ušlechti-\nlostí vyniká. Co se překonání těžkostí týce, může se\nbáječným nazvati. Terze, septimy, oktávy a decimy\nvyvozuje s takou rychlostí a jistotou, že cvicené ucho\npochybovati musí, že je slyšelo. Chromatické škály a\njeho staccato dolů a nahoru nevyvedl až dosud žádný\ns tou kříštalovou čistotou a jeho nejodvážlivější skoky\nneselhají mu nikdy. Avšak cím unáší tak mocně\nsrdce posluchačů, jest jeho kantilena neb\nnešený zpěv. Nic duchajímavějšího, nic cituplnějšího\nnedá se mysliti. On zpívá na svém nástroji. To osvěd-\nčil ve svém koncertu do C-moll a ve své fantasii na\nslovanské (polské a ruské) nápěvy. Servais byl hned při\nvystoupení hlučně přijat a mnohokráte volán. Té po-\nchvaly dostalo se též panu řediteli B. J. Kittlovi, jemuž\nza precisné a výborné provedení obou instrumentálních skla-\ndeb co děkovati jest.\nKoncert ku prospěchu zaopatřovacího ústavu\npro dospělé slepce dne 16. t. m. obsahujíc ouverturu do\nC od L. Beethovena a ouverturu k opeře „Medea\" od\nCherubiniho byl tím zajímavý, že z větší části v něm\numělci tuzemští účinkovali. Pominouce mlčením vytecny\npřednes sl. M. Proksch o v é, ježto serenade a allegro\ngiocoso od Mendelssohna velmi precisně a elegantně pro-\nvedla, zmíníme se hlavně o panu Fr. Kavanu, jenž své\nskladby „nocturnu a trois Mazurkas\" pro piano se skvě-\nlou sběhlostí as duchaplným přednesem obecenstvu před-\nvedl. Palmu koncertu obdržel náš neocenitelní pěvec p.\nJan Lukeš, jenž arii z oratoria „Eliášu od Mendelssohna\na několik národních písní s obvyklou virtuositou před-\nnášel. Slečna Schmidtova zpívala arii z „Tancredu\" se\nslušným výsledkem.\n\n— K stoleté památce J. B. Händla uspořádala dne\n18. dubna jednota hudebních umělcův, jsouc podporována\nŽofínskou akademií, Cecilianským spolkem, chovanci Praž-\nského konservatoria, pak cleny orkestru stav. divadla a\nkonečně mnohými dilettanty velkou akademii,\nv nížto se oratorium „Samson\" od J. B. Handla pro-\nvozovalo. Akademie otevřena jest vzletuplným proslo-\nvem od Josefa Bayera, jejž s výrazem as citem pan K."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.7", "texte": "Fischer, oud stavovského divadla přednášel. Oratorium\n„Samson,\" vyniká hlavně svými mohutnými, významnými,\nunášejícími sbory, kteréž bujarou silou a svěžestí se vy-\nznačují. Méně zajímavé jsou arie, ježto co do půvabnosti\náriím ostatních Handlových oratorií ustoupiti musí. Ze\nsolových čísel slušno jménovati divukrásný duett mezi\nDalilou a Samsonem, pak kvílení nad mrtvolou hrdiny,\nv nichžto se mužnost Handlová patrně jeví. Při vší ori-\nginálnosti není nic, co by hledaného bylo. Avšak jak\njsme pravili jsou těžištěm oratoria tohoto sbory. Juž\nprvní sbor v prvním oddělení zbudil hlubokého dojmu,\nlec mohutněji účinkoval nádherný konečný sbor v 2 od-\nděleních do D-dur, kdež se oba vokální sbory v slovích\n„Sein Donner rollt\" spojily. Dojem byl ohromující. V\n3. oddělení dojal každého pohřební pochod a ko-\nnečný velemocný sbor. Zkrátka řečeno, vládne tímto ora-\ntoriem síla, vážnost, mohutnost a energičnost. Co do prove-\ndení, slušno je z.lařilým nazvati. Samsona zpíval pan\nBachmann, Manoacha p. Eilers, Dalilu sl. Mikova a Mi-\nrohu sl. Schmidtova. Všechny rozluštily své těžké úlohy\nvelmi obratně a došly pochvaly. Orkestr í sbory pod ve-\ndením obezřetného kapelníka p. F. Škřoup a chvalně si\npočínali a dodali precisností svou tomuto oratoriu dosta-\ntečné platnosti.\nStavovské divadlo bude se, jak jsme\noznámili, přestavovati, by z rumu vzdobnější a vkusnější\ndivadlo povstalo. Mezi tím časem bude se hráti v no-\nvém letním „Novoměstském divadle.\" Budet snad zají-\nmavé, podáme-li stručný nástin historie stavovského di-\nvadla. Roku 1781 byla budova divadelní započata ar.\n1784 dokonána vlastním nákladem nejvyššího purkraběte\n, v\nkrálovství Ceskeho, hraběte Františka z Nostic. Divadlo\notevřelo se nemeckým představením Lessingovy tragodie\n„Emilie Galolti\" 21. dubna 1783. Brzo \\šak zahostila\nse tam vlaská zpěvohra co převládající živel. R 1798\npo velkonocích prodal hrabě z Nostic své divadlo za\n60.000 zl. stavům Českým. Oněch 60.000 zlatých slo-\nžilo šest kavalírů, totiž: kníže z Auersperka, hrabata;\nKinský, Sweerts-Spork, Valdštein, Thun a Klain-Gallas,\nkteří sobě vymínili toliko dědičné lože, a tak se stalo\nNosticovo divadlo stavovským. Hrálo se německy á\nzpívalo se vlasky výhradně až do roku 1804, téhož pak\nroku začali v stavovském divadle v neděli a ve svátek\nodpoledne česky hráti, hlavně přičiněním tehdejšího di-\nrektora divadelního, Dominika Guard as oniho. První\nčeská hra na stavovském divadle, dne 30. září 1804,\nbyla činohra : „Jan Dolinský, aneb : Krevní právo,\" kte-\nrou dle Schikanedra pro české divadlo přeložil a vzdělal\npolicejní komisař Filip Ilaimbacher. Téhož roku 1804\ndne 7. října navštívil císař František české představení v\nstavovském divadle; provozováno bylo toho dne „Ka-\nšpárkovo živobytí a smutné skončení,\" v kterémžto kuse\nbyl tenkráte komik Svoboda znamenitým v úloze Kašpárka.\nKdyž po smrti Guardasoniho stavové dne 4. srpna 1806\nudělili direkcí divadla svého tehdejšímu regisseurovi a vý-\ntečnému herci Karlovi Liebichovi, musela česká předsta-\nvení v též budově stavovské přestátí, poněvadž prý obe-\ncenstvo ceských her tehdejšímu nejvyššímu purkraběti\nhraběti Wállisovi a některému jinému pánu nevonělo.\nPo tři leta, od 1809 do 1812, byli Pražané bez ceských\ndivadelních představení. Roku 1811 zasadili se někteří\nhorliví přívrženci české musy, zejmena J. Haklik, Anto-\nnín Koupovský, Jan Nigrin a Antonín Wild o obnovení\nceských her a pomocí c# k. městského hejtmana rytíře\nMertensa toho dosáhli, že opět, ovšem nepravidelně a jen\nodpoledne, hrálo se česky v stav. divadle, kdežto byl\npo dlouhé oné přestávce dne 26. ledna 1812 zase první\nčeský kus provozován, a sice novinka; Ilolbeinňv „Fri-\ndolín,\" zceštěný Janem N. Štěpánkem, tehdáž již sekre-\ntářem stavovského divadla. Roku 1824 zavedl Štěpánek\nzase pravidelná představení česká v stavovském divadle\nod Jana Nep. až do sv. Václava. Od podzimku toliko\nroku 1842 přetrhlo se na dva skoro roky pořadí ceských\npředstavení v stavovském divadle, neboť ředitel Stoger\nbyl své nové divadlo v růžové ulici otevřel Thalii české.\nV zimní saisoně roku 1848—50 byla kromě nedělních\nodpoledních též každoctvrtecní představení v jazyku če-\nském, ježto mimo jiné příčiny zanikla hlavně vinou di-\nrektora Hofmanna a neobezřelým vedením ze strany jeho\norgánů.\nNový orkestr pana Jus ta, jenž před mnoha\nlety školu varhanickou absolvoval, pak hostinským se\nstal, jesť juž zcela organisován Orkestr tento může se\ntéž na dvě malé kapelly pollls mužů rozděliti. Ka-\npelníkem téhož orkestru je pan J o n á k, bývalý žák var-\nv\nhanické školy; později ředitel kůru v Šluknově a Chru-\ndimi. Protektorát dotčeného orkestru přijal zasloužilý ře-\nditel hudby, pan Procházka, jenž co vojenský kapel-\nník u Pražanů velké obliby si dobyl. Pan Ju s t získal\npro svůj orkestr několik dovedných sólistů, a lze se na-\ndití, že orkestr tento, bude-li řádně pokracovati, přízni-\nvého výsledku se nemine.\nNáš spolupracovník pan Adolf Pozděna, jenž\nněkolik let studováním polské hudby se zanášeje v Ha-\nlici prodléval, přijede tyto dni do Prahy, kdež se ně-\njaký cas pozdrží.\nKapelníku panu Josefu Nesvadbovi dali\nčlenové orkestru stavovského divadla na památku stří-\nbrnou ta ba těr k u na důkaz úcty a lásky s ně-\nmeckým nápisem!\nSI. Bedřiška Luccova z Prahy, jež v kon-\nservatoriu v Lipsku hudebního vzdělání požívá, hrála dne\n9. t. m. při hlavní produkcí koncertní kus od K. M.\nWeb ra a došla velké pochvaly.\nVbrzku vyjde roční premie k Daliboru ob-\nsahujíc dva hymny od chvalně známého skladatele p.\nAlbína Maška, jichžto se co ofFertorií užiti může, pák\npodobizna J. Slavíka, již litografuje výtečný umělec\npan J. Quast. Dle libosti mohou si celoroční předplatitelé\njednu z udaných prémií zvoliti a zašle se jim, jak mile\nzhotovena bude.\n\n(B.) Z Domažlic (Taus). Tímto rokem obdrží\nchrám Vodňanský jednu z nejvelebnějších okras kostel-\nních, míníme totiž varhany, ježto zdejší varhanář pan\nČervenka zhotovuje, ájak nám již skoro vše při-\npraveno má, by jak se leto započne též stavětí mohl.\nVícekráte měli jsme potěšení i částečně dílo p. Č. pro-\nhlédnouti a o solidnosti jeho se přesvědčiti. Kdo zná od\np. Červenky opravené varhany Klatovské a Domažlické,\npak nově stavené Trhanovské a Augustinské v Domažli-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590420-01.1.8", "texte": "cích, zajisté nám přisvědčí, pravíme-Ji, že se Vodňanští\n11a nové varhany těšiti mohou.\n\nCairo. Nedávno zemřel zde svým dobrodružstvím\nproslulý hudebníky Emil T. Lubbert, jenž r. 1827 ředitel\nvelké ar. 1831 ředitel komické opery v Paříži byl. Ne-\nštěstím pronásledován odešel z Paříže a odebral se do\nEgypta, kdež místo koncertního mistra u Pasy zaujímal.\nPaříž. (Meyerbeerova nová opera Slec. Aésova\nOrfeonisté.) Jak známo dávala se dne 4. t. m. Mey-\nerbeerova nová opera Le Pardov de Ploermel (Pouť do\nPloermelu s nejskvělejším výsledkem. Opera tato vyniká\nnad předešlými jednoduchostí děje. V celé opeře zaměst-\nnány jsou jen tři osoby: sopranistka (paní Kabelova), ba-\nritonista (pan Le Fort) a tenorista (pan Foy). Obsah jest\nnásledující: Mladá Bretagnka měla ženicha a ten ji opu-\nstil právě toho dne, když u velkém průvodu koná se Bre-\ntagnská pouť. To ji dojalo tak, že se bláznila a do hor\nuprchla. V místech, kdežto se übohá zdržuje, jest dle\npověstí na dolejšku propasti poklad, o němž se vypravuje,\nže ten, kdo jej nalezne, ještě téhož roku umře. Proto\npředce tam ale mnozí přicházejí, kteří, majíce naň lasko-\nminy, dobyti ho chtějí. K propasti vede most, jsoucí již\nna spadnutí, a tu pokladu žádostiví, aby vyhnuli se smrtí,\nv legendě předpovídané, hledí übohou bláznivou dívku při-\nvesti k tomu, aby přes most a do propasti napřed šla. To\nse podařilo za prudké bouřky: koza bláznivé dívky zabě-\nhla přes most do propasti a dívka pospíchala za ní. Při\nstrašné bouřce však zvodnila se prudkým deštěm bystříce,\njindy pokojně okolo plynoucí, tak silně, že vystoupivši\nz břehu rozzuřené proudy valem do propasti té vrhala.\nPatrná záhuba hrozí übohé dívce; avšak šťastně vyvázla,\njest zachráněna. V třetím jednání, za rok, právě též o pouti,\nnalezla opět ženicha svého a tím i rozumu nabyla. I myslí,\nže to předešlé bylo všecko jen sen a že od ženicha ne-\nbyla nikdy opuštěna, ujišťujíc, že po celý rok spala. Ná-\nsleduje svatba. Ouvertura počíná s originální figurací hou-\nslí, ježto ustavičné hledání a útěk vyjádřují, i zvonek kozy\nje v prvním thematu naznačen a thema toto vzrůstá víc a\nvíce. Při druhém thematu ěinífoukací nástroje podivu krásný\núčinek. • Y ouvertuře možná slyšet velebný chor, hlavní\nto motiv celku. Jsou to poutníci, kteří do chrámu se übí-\nrají. Chor tento opětuje se po krásné mezihře a vystoupí\npak po třetí, načež po krátkém solu na lesnici výjev\nbouře nastoupí. V italské opeře zpívá slečna Aésová\n(Pražanům dobře známá) Acucenu, avšak navzdor krás-\nnému hlasu nelibí se Pařížanňm, Zpěvacká slav-\nnost' francouzských zpěvackých spolků (orfeonistň) v Pa-\nříži byla znamenitá. Pařížané, kteří tuto slavnost pod ve-\ndením Delaportea zařídili, byli 22 spolky zastoupeni, 42\ndepartementů zúčastnilo se deputacemi; Elsasko zastou-\npeno bylo 18 spolky. Počet zpěváků obnášel 6000. Dá-\nvaly se tři koncerty dne 18., 20. a 22. března pod di-\nrekcí Delaporteovou, v nichžto se 12 kusů třikrát opa-\nkovalo. Varhany a jistý počet kontrabassů podporovaly\nzpěv a držely ton. Mezi těmito třemi koncerty dávaly\nse v třech divadlech produkcí o závod jednotlivých\nspolků. Soudcové byli Fr. Delfarte, Kastner a Niedermeyer.\nNa posledním slavnostním dnu pozval císař Napoleon\nvšechny zpěváky k slavnostnímu představení opery „Her-\nculanum\" od Fel. Davida.\nPetrohrad. Rubin stein píše novou oper u,\nk nížto mu Mosenthal text byl napsal.\nVide ň. J. M. císař František Josef dal doktoru\nFr. Lisztovi řád železné koruny třetí třídy pro zásluhy\nježto si o hudbu získal. Vrchní vojenský kapelník pan\nA. Leonhardt zvolen jesť od hudební akademie v\nStockholmu a od mužského zpěváckého spolku v Štýrském\nHradci zaouda čestného.\nVýmar, Pan Ivan Nej sil o v, žák P. Liszta\nuspořádal zde koncert na rozloučenou, kdež F-moll kon-\ncert (op. 16) od Henselta přednášel.\nZáhřeb. Dne 15. t. m. bude se zde dávati koncert\nv němžto uslyšíme horvátský ctverozpěv od Čeňka Vi-\nn a ř e, chvalně známého českého skladatele.\n\nDur a moll.\n\n(Obrác ená poklona.) Několik dní po prvním představení\nopery »Ermelinde,« kteráž majíc Philidora za původce\nnavzdor špatnému textu velice se líbila, dočkal se Poinsinet,\nbásník téhož textu nepříjomné příhody. Slepý markýz ze Seme-\nterre, nesmírný milovník hudby, na jehož úsudek se tenkráte\nvelká váhá kladla, řekl v divadle k svému průvodčímu: „Až\npřijde pán, jenž operu tu napsal, veď mne k němu, chci mu\nsvou poklonu učinit U< Brzy na to přišel Poinsinet; průvodci\nnedělaje rozdílu mezi básníkem á skladatelem, dovedl markýza\nk básníkovi. Markýz obejmuv ho u přítomnosti všech osob pra-\nvil hodně na hlas: „Pane, dovolte abych Vám své nej vřelejší\ndíky složil za tu bohatou zábavu, jižto mi vaše výtečné dílo\nposkytlo. Vaše opera je krásná, velmi krásná. Jen škoda, že jste\nsvou výbornou hudbu na tak bídné rýmování vyplýtval. « Vši-\nchni okolostojící dali se přirozeným způsobem do hlasitého\nsmiehu. V jakých rozpacích ale markýz a básník se nacházeli,\ndá se snadno poinysliti.\n\nListárna.\nPanu Ž. v Jagru (Erlau.) Vyhovíme\n; avšak mějte strpení! Panu V.\nD.v Krakov ě. Nezapomínejte! Slečně M. K.v\nHrádku (Schlossles). Pan J. F. nachází se nyní v\nPaříži. Panu L.v Ch. Nepředzvídanými překážkami\nopozdila se roční premiek Daliboru; avšak co\nnejdřív se Vám dostane.\n\nK tomuto číslu přiložena jesf notová příloha IV, obsahující první cenou poctěný čtverozpěv od\nHynka Pallý."}]}