{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_sha256": "1923176921432dc7e11ddc7494f0492296055b38afc09b90315d0227bbfa1e1d", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/05/01_01/bmtnabd_1859-05-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.1", "titre_corps": "Modré oči.", "titre_sommaire": "Modré oči.", "signature_source": "A. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 306, "texte": "Modré oči.\nA. S.\nAch ! jak to přece sladké je\nzřít děvě v modré oko,\nto srdce než se naděje,\nv něm utkví přehluboko.\nA když se ono usměje,\ntut plesá srdce v těle,\na mní, že jsou to veřeje\nv to nebe pro anjele,\nA když se slza topí v něm,\ntuf srdci divně bývá,\ntak jako když se v ohnivém\nach! moři rozeplývá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "97", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.2", "titre_corps": "Příčina.", "titre_sommaire": "Příčina.", "signature_source": "A. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.1", "debut_caractere": 308, "fin_caractere_exclue": 521, "texte": "Příčina.\nA. S.\nTaní y dáli stojí víska,\na prostřed ní jest sklonek,\na na tom sklonku vížka\na na té vížce zvonek.\nTím zvonkem vždy v podvečer\ndívenka bledá zvoní,\nach ! proto snad. ach proto,\ntak často snívám o ní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "99", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.3", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.1", "debut_caractere": 523, "fin_caractere_exclue": 2190, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nKozáci donští byla směs Rusův, Tatarův, Čerkesův\na Kalmykův, co zatím Ukrajinové sestávali z Rusův, Po-\nlovcův, Turkův, Berendejův, Moldavanův, Polákův a\nLitvínův. Rozdílnost tak smíšených národností jevila se\nv obyčejích, karakterech a v jazyku.\nI nápěvy obou jsou rozdílné. Nápěvy ukrajinské\ndýchají milost a lásku, kdežto kozácké smělostí a\nveselostí vynikají. Příčina toho leží tuším v tom, že\nUkrajinčíkové se ženiti mohli, co zatím kozáci Donští\nse ženiti nesměli.\nZpívá-Ii Ukrajinčík, zní jeho hlas v měkkém tóně\ntak dlouho, až dechu skoro pozbude, neuslyšíte od něho\nžádné změny, žádného akcentu, každá nota je dlouhá,\njednotvárná, rovná tak jako tamější step. Některé ná-\npěvy počnou vesele, směšně, šumějíce jako vichr, však\ndále a dále jdou volněji roztahujíce se, až zase do své\npůvodní melancholie vpadnou. V nápěvích ukrajinských\ndumek zobrazují se všechny dějiny lidu a nestává za-\njisté pod sluncem jadrnějšího zpěvu jako nápěvů Ukra-\njinův. Ryze vychovaný mladík jesf obrazem zvyků a\nzpůsobů lidu Ukrajinského, jesf pln síly a poesie a\nplané bujnosti i nejsvětějším plamenem lásky neb ná-\nbožnosti neb bojovnosti, jelikož zachoval vlastní své\npřirozeně rozvinuté, nezkažené as cizinou nesmíšené\nzpůsoby.\nNápěvy a písně Ukrajinské a Zaporožské hlavně\nKozáků Donských přišli za panování Vladislava IV. roku\n1648 při obležení Lvova pod hetmanem Bohdanem\nChmelnickým do Haliče.\nPrvní příklad Ukrajinky velmi oblíbené jest:\nTýž nápěv musí se co možná nejváhavěji zpívati.\nPři fermatě musí hlas se ztráceti, jako by do nesmírné\ndálky zanešen byl. O kráse téhož nápěvu netřeba slov"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2379, "texte": "šířiti, neb každý kdo si ho zazpívá, přesvědčí se o tom\ndostatečně, Stavba nápěvu je velmi simetrická. Jiný\nkrásný příklad Ukrajinky máte nápěvek písně české\n„Krásná Minko, musím jiti!64 A takýchto písní mohl bych\nYám velmi mnoho udati písní, z nichž jedna nad\ndruhou vyniká. Kdybych měl všechny písně, které se\nv Ukrajině zpívají, rozebratí , nestačil by k lomu\nani dosti velký lexikon, doufám však, že budete míti\ndosti na těchto dvou příkladech, aby jste posouditi\nmohli, jaké krásy dumky ukrajinské v sobě chovají.\nJsouf to dumky první třídy a uvedl jsem je proto, že\nje lid nejvíce zpívá.\nNyní přestupme k nápěvům kozáckým. U kozáků\nZaporožských byl největší básník Padury, jehož ná-\npěvy se až do dnešního času mezi lidem nalézají. Byl\njsem tak šťasten, že jsem se Padurova zpěvu dopídil a\ntu Vám jej také sděluji. Písně kozákův Zaporožských\njsou vesměs písně vojenské, protože bitvy jejich\nzaměstnáním byly, a že se ženiti nesměli. Za tou pří-\nčinou nenacházíme u nich písní milostných.\nZ písní jejich vane toliko láska k vlasti a národu.\nI zpěv Padurův jesf tentýž a zní takto:\nV nápěvu tomto nenalezáme nikdy více tu jemnost\ná ohebnost co v dumkách ukrajinských; zde juž panuje\ntvrdost a pevnost v nápěvu. Druhý nápěv jesf tento:\nSlova jsou tyto:\nHej kozacze w irnie Boha\nWže hoíosyt w Cerkwe dzwiu\nKomu miíyi dim nebohá\nZa moskalem na wzdohiu\nNyžom spisi, nyžom spisi\nBo wže taneč sia zaczan,\nPropadely czoni bisy\nKozák spisu v ruki wzian.\nPíseň tato jesf vlastně válečná. Hrozil—li nepřítel\nkozákům, udeřili v církvi (kostel) na zvon; všichni\nkozáci se dohromady shlukli a postavili nepříteli vstříc.\nCo do stavby, je nápěv tento juž rozdílný od zpěvu Pa-\ndurova. První jesf ze dvou vět bez opakování sestaven,\ndruhý je sice bez opakování, avšak zaujímá tři věty.\nPozoruhodné jesf též, že u některých písní kozáckých\ntakty se střídají, na př. %s Vv J to u národních\npísní českých nalezáme. Domníval jsem se, že to jesf\ntoliko vlastnictvím českých národních zpěvu. Podávám\nzde Yám jeden nápěv :\nNápěv tento je sestaven ze čtyr vět, avšak každé\nvětě schází jeden takt, věta sestává jen ze tří taktů, to-\ntiž: z jednoho tříčtvrtního a napotom z dvou taktů\n3/4. Nápěv celý je napotom tak simetricky sestaven, že\nkaždá věta první takt má 3/4, a ty dva druhé 2/4- Ná-\npěv tento má tedy dvě rozmanitosti. První, že taktem\nse střídá, druháj že má věty třítaktové. Proměníte-li"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 619, "texte": "v celém nápěvu takt a necháteli tříčtvrtní takt, musí\npřec věty tyto ze tří taktů sestávati, avšak píšete—li ná-\npěv v dvoučtvrtním taktu, obdržíte věty čtyrtaktové.\nUdávám Vám proměny tyto proto, jelikož jsem je s ná-\npěvem tímto předevzal, víte proč ? nechtěl jsem vě-\nřiti, že jiná národnost může mít tutéž originálnost ve\nsvých nápěvích, jako má naše česká. Obracel a Skou-\nmal jsem až ku konci, a přec mi ničehož nezbylo, leč\npřesvědčení, že Ukrajinky také taktem střídají. Chtěl—li\nby kdo píseň tuto jináče zpívati, nežli v taktu střída-\nvém, nedovolují tomu slova, nebof by byla akcentuací\nnucena.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "100", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.4", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.3", "debut_caractere": 621, "fin_caractere_exclue": 4347, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nNemohu také obejiti výčitku, že tuto poslední\nstránku (to jest theoretické vzdělávání) naši čeští, jinak\nvlohami svými světu známí hudebníci, posud ještě málo\npěstují, ale více ba téměř výhradně se věnují mecha-\nnickému a technickému umění na tom neb onom hu-\ndebním nástroji. Poněkud možná tuto výčitku omluviti\ntím, že nacházíme v novější době předce některé ředi-\ntele kůrů, varhaníky, učitele a instrumentalisty také\ntheoreticky vzdělané a komponováním proslulé. Obrá-\ntíme-li však zraky své na Německo, jakého tam vr-\nchole v bádání ve vědě hudební a v skládání hudeb-\nníci dosáhli, nemůžeme se zdržet, abychom nevyslovili\npřání, by naši hudebníci o rozsáhlejší a všeobecnější\ntheoretické vzdělání pečovali, pak nastane také doba,\nkde zmizí všechna pochybnost, že by snad čech ne-\nměl dosti přirozených vloh ku skoumání a komponování\ntak jako nám často Němci vyčítají.\nŽe mohou Cechové také v komponování a v oboru\ntheorie slavného jména sobě dobyti, dokázali naši před-\nkové v starší době, jako: J. Benda, Brixi, Černo-\nhorský, Koželuh, A. Reicha, Seger, Sojka, Tomášek,\nTuma, Yaňhal, Vitásek, D. Weber, Zach, Zelenka aj. v.\nZa toho času neposkytovala se ještě žádná příležitost\nku všeobecnému vzdělání jako máme ústav varhanický\na konservatorium, ale pěstovalo se s velkou pietou, láskou\na horlivostí a soustředilo u jednotlivců, z nichž někteří\npro jich soběctví ztěží neb neradi nebo jenom za velké\npeníze své vědomosti a umění jiným sdíleli a poučovali.\nNauka o intervallech neb poměrech\ntónův.\nPorovnání dvou dle výšky a hloubky rozdílných\ntónův slově intervall čili poměr.\nK docílení poměru jesf tedy potřebí dvou tónův,\nz kterýchžto zpodní k lepšímu rozeznání a dorozumění\nzákladním tónem zove.\nTímto soudobným spojením tónů dosáhneme velmi\nrozmanité souzvuky, jakéž nám jednotlivé tóny poskyt-\nnouti nemohou. V každém jiném poměru pocítíme také\nvždy jiný účinek, shledáme vždy jiné působení na náš\nsluch, z čehož vyplývá, že kolikero stává intervallů, tolik\ntéž stává jich rozdílných karakterů.\nNyní hledí učitel žáka o těchto rozličných pomě-\nrech a jich účincích praktičně na klavíru přesvědčili.\nJmena intervallů.\nJméno intervallu se řídí podlé počtu stupňů, kolik\njich v liniové soustavě intervall zaujímá.\nPorovnání dvou stejnojmenných tónů na jednom\na témž stupni se nacházejících, nazýváme primu\n(jednozvuk.) *)\nDruhý tón se základním tónem na př. cd zahrnuje\ndva stupně, jesť tedy sekunda (družíce); třetí\ntón c e tři stupně, jesf terce (třetice) ; čtv r t ý cť\nbude slouti kvartou (čtvrtíce); pátý cg kvin-\nto u (pěticí); šestý ca sextou (šesticí); sedmý\nch septimou (sedmicí); osmý cc oktávou\n(osmicí); devátý cd nonou (devíticí); desátý\ndecimou (desiticí); jedenáctý undecimou\n(jedenácticí) atd.**\")\nAby žák nabyl bystrého přehledu nejdříve je-\nnom dle stupňů v uvedených intervallech ukládá se\nmu, by udal sekundu, terci, kvartu atd. od jakéhokoliv\nzákladního tónu.\nDruhy každého intervallu podlé velkosti\njeho.\nPovážíme-li, že může být každý intervall posuvkou\nzměněn a prostor jeho o jeden neb dva půltóny roz-\nšířen neb zoužen, obdrží intervall mimo své hlavní\n\n*) Primu počítáme zde k intervallůnr, že toho úplnost\nžádá, a že se začasté dva rozdílné hlasy v jedno-\nzvuku sejdou.\n«) Místo decima, undecima, duodecima, tredecimá oby-\nčejně se ale říká jenom terce, kvarta, kvinta a\nsexta. V generálbassovém písmě při počíslování\nbassu se užívá ku poznamenání intervallův jenom\nčíslic. Jednuška (1) značí primu, 2 sekundu, 3\nterci, 4 kvartu atd., před kteréžto číslice se někdy\ntak jako před noty posuvky : 4£, b neb odrážka\nstavějí. Předeslavše toto, budeme i my příležitostně\ntéto signatury v příkladech místo not užívati."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2164, "texte": "stupňové jméno také ještě přídavná jména velký, malý,\nzmenšený, zvětšený. *)\nPodlé praktického užívání stává následujících druhů\nkaždého intervallu :\nPrima jest čistá, zvětšená a zmenšená.\nSekunda jest velká, malá a zvětšená.\nTerce jest velká, malá, zmenšená a zvětšená.\nKvarta jest velká, malá a zmenšená.\nKvinta jest velká, malá a zvětšená.\nSexta jest velká, malá, zmenšená a zvětšená.\nSeptima jesf velká, malá a zmenšená.\nOktáva se shoduje s primou.\nNona se shoduje se sekundou.\nDecima se shoduje s tercí.\nChtíce poznati rozdílné druhy každého intervallu,\nbude nám třeba dříve naučiti se znáti velké intervally\na na základě pak těchto velkých intervallu, snadno sobě\nutvoříme malý, zvětšený a zmenšený intervall.\nK poznání velkých intervallů dojdeme nejlépe po-\nmocí tvrdé škály, kteroužto sobě od základního tónu\nintervallu představíme.\nSrovnáme-li při každé vystupující dur-škále její\nprvní stupeň s ostatními stupněmi, jako s druhým, tře-\ntím, pátým a. t. d., tu každé toto porovnání tvoří velký\nintervall, vyjmonce jediný čtvrtý stupeň, který považu-\njeme za malý intervall.\nUčiníme-li na p. v C-dur škále takovéto přirovnání\ndefg a h c\nc c c c c c c,\njesf cd velká sekunda, ce velká terce, cf malá neb\nčistá kvarta, c g velká kvinta, c a velká sexta, c h velká\nseptima, c c čistá oktava.\nPodobně tak vyhledáme sobě všecky velké inter-\nvally od základního tónu G, D, A, E, H, Fis, Cis, F,\nB, ES5 AS, Des, Ges, Ces; potřeba si jen představit dur-\nškálu od těchto uvedených základních tónů jenom kvartu,\n*) U některých intervallu k lepšímu vyznačení jich\nzvláštnosti zvuku upoťrebuje se také přídavného\njména čistý. Slovíčka zpodní neb dolní se užívá\ntenkrát, odpočítává-li se intervall dolů, na př.\nc c c c c c c\nhagf e d c\nv tomto případu říkáme\nc\nh\nzpodní sekundu,\nc\na\nzpodní terce,\nc\ng\nzpodní kvarta etc.\nvšak považovati dlužno za malý intervall. Způsob udě-\nlali z ní velkou kvartu se později ukáže.\nYe vyhledávání těchto škálných intervallů se učeň\ncvičí ústně, písemně a praktičně až k dokonalé jistotě.\nUmí-li učeň vyhledati všecky tyto nahoře dotčené velké\nintervally, vede se k tomu, jakby si z nich utvořil malé,\nzvětšené a zmenšené.\n(Pokračováni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "101", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.5", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.4", "debut_caractere": 2166, "fin_caractere_exclue": 4051, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\n(Pokračování.)\nHousle milostné,\nitalsky viola damore, franc. viole damour, něm. Liebesgeige.\nNástroj tento liší se, co do zevnější formy od\nobyčejné violy větším tělem, hloubkou, širším krkem,\nširším jhem (Griífbrett) a kobylkou, jež se do velkosti\nvíce podobá kobylce u cella než u violy. Y tomto\nzpůsobu stavby zakládá se hlavně jemný, toužebný, mi-\nlostný zvuk téhož nástroje. Housle milostné jsou opravdu\nnástrojem lásky. Druhdy býval dotčený nástroj miláč-\nkem všech vzdělanců a nestávalo žádného hudebního\nkruhu, v němžto by viole ďamour scházela ; nyní však\nkde všechno hřmotí, přišla docela v zapomenutí. Ovšem\ndá se s ní těžko zacházet, a nedají se tak lehce tril-\nlové umělůstky na ní jako u ostatních houslových ná-\nstrojů dělati, a přec musí virtuos za nynějších časů ta-\nkové umělůstky tropiti, aby u obecenstva hlučnou po-\nchvalu vynutil. Milostné housle jsou plny ňtulnosti,\nplny citů a jen kdo je citlivého srdce, zahoří láskou k\ntomuto nástroji. Radost jako smutek na tomto nástroji\njsou mírné, ale hluboce dojmou srdce a proniknou\nútroby. Staří potahovali milostné housle dvanácti až\nčtrnácti strunami. Šest neb sedm strun bylo střevo-\nvých, které nad jhem a na kobylce spočívaly, a z nichžto\ntři nejhlubší stříbrným drátem ovinuty jsou. Na těchto\nhráío se smyčcem. Ostatní byly kovové struny, ježto\nse na ozubce pod strunníkem (Saitenhalter) pověsily,\nkteré odtud' pod kobylkou a jhem až ke kolíkům vybí-\nhaly. Struny tyto nacházely se s prvními šesti neb\nsedmi strunami v souzvuku aneb v oktávě naladěny a\nsesilňovaly souzněním tón při hranu\nPozději vynechávaly se tyto kovové struny a jen\nsedm střevových strun se ponechalo, jež se do G, c,\ng, jednoučárkovaného c5 e, g, a dvoučárkovaného c la-\ndily. Jiné ladění bylo do G, c, e, a jednoučárkovaného\nd, g, a dvoučárkovaného c."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 696, "texte": "Meyerbeer užil milostných houslí se zvláštním\nštěstím v romanci Raula (v 1. jednání Hugenottů). Zde\ndělá účinek v solu; jak čarokrásně vyjímala by se ale\nvelká čásf houslí milostných v andante !\nJeden z největších virtuosů na tento nástroj byl\nrytíř Essex, avšak on hrál toliko na šestistrunových\nmilostných houslích, které do c, e, g, a do jednoučár-\nkovaného c, e, g, naladěny byly. Essex slynul na\ntomto nástroji od r. 1770 až 1780. Velkých zásluh o\nnástroj tento získal si též Pařížský umělec Urban, jenž\nmu úplné platnosti dodal. Nejslavnější nynější umělec\nna tomto nástroji je pan Jan Král, Čech ve Vídni,\njenž také školu pro týž nástroj napsal, a ji Meyerbee-\nrovi věnoval.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "101", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.6", "titre_corps": "Housle Paganini-ho. Z polského přel. Fr. Schwarz.", "titre_sommaire": "Housle Paganini-ho. Z polského přel. Fr. Schwarz.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.5", "debut_caractere": 698, "fin_caractere_exclue": 4514, "texte": "Housle Paganini-ho.\nZ polského přel. Fr. Schwarz.\nZ veselá rozjasnilo se ranní slunce nad pěkným\ndvorem hraběte P., jenž několik mil od Varšavy vzdá-\nlen, v utěšené krajince roztomile se rozprostíral*\nV panských pokojích bylo ještě ticho a šero, jen\nv šatnici panoval poněkud větší ruch než v ostatních\nčástích hraběcího obydlí. Panna Žanetka hladila si mo-\nkrou štětičkou vkusně upletené vlasy , malá holčice\npřevářela na komínku v plechovkách smetanku, vše bylo\nuchystáno na zazvonění paní hraběnky, kteráž si byla\numínila, že dnešního jitra do Varšavy na návštěvu po-\njede a do Varšavy bylo přece několik čtvrthodin\njízdy*\nKdo to ale za tak ranního jitra vpadá tak spěšně\ndo šatnice!? To je Marjánka, služka staré klíčnice,\nhřmotně otvírá dveře, as nevýslovným přestrachem\nžene se k šatnici, má cos na mysli, ba již na jazyku,\nale něco nadobyčejného! Podivné noviny vypravuje\nkaždé z panen, chvilkami pošeptmo s dechem zataje-\nným as tváří velice vážnou, chvilkami zase oběma na\nhlas. Vypravuje totiž vše, co se dnes v noci v pan-\nské zahradě stalo.\nSlyšela! od staré klíčnice, a ta zase od svých\nmlíkařek, že ten mladý, hezký panic, co tak často pod\nokny paláce chodíval, anižby koho očekával, za někým\npořád se ohlížel, byl prý do kohos zamilován, ačkoliv\nbyl tak stydlivý, že se člověku ani kloudně do oka\npodívati nemohl.\nOnen panic octnul se tedy náhle, jako by z Var-\nšavy byl na procházku přišel, v hájku zámeckém, tam\nhrávaly zpíval a radoval se s přírodou, tam přizvukoval\nna houslích slavičímu zpěvu v křoví, a písním uvězně-\nných kanárků pod okny zámeckými; ano ačkoliv sám\nbez citu se zdál, hrával přece tak krásně a jemně na\nnástroji svém, že se člověku radostí a pláčem až srdce\nv těle třáslo. Panic ten, vypravovaly dále mlíkařky,\nvyluzoval včerejšího večera na svých houslích tak\npěkné a čisté tóny až do půl noci, že všichni co ho\nslyšeli, nesmírně litovali, že pana hraběte právě doma\nnebylo, aby byl tu přeslíčnou muziku mohl uslyšet.\nPotom ale hudba náhle utichla, padla rána, a panic\nse zastřelil. Matějová i jiné uslyšely ránu, a Matěj mu-\nsel jiti do hájku za ránou, protože ho Matějová tam\nposlala, celý ustrašený přiběhnul nazpět, nebof se bál\nvelice mrtvol, a v lesíku pod stromem ležel mrtvý\npanic.\nPaní hraběnka posud spala, a služky v šatnici pu-\ndila náramná zvědavost do hájku!\nSebravše veliký průvod, běželi všickni, sotva ducha\npopadajíce, za dvůr do lesíka. Ležel tam v chladné\nrosičce na hustém trávníku pěkný mládenec, zastíněn\njsa zeleným temnem okolních stromů; jako růžová ji-\ntřenka nebe, barvila červená krev, jež z čela mu vy-\nplynula, bledé a ušlechtilé tváře jeho. U něho le-\nžela vystřelená bambitka, opodál housle, a v rukou dr-\nžel pevně stisknutou kadeř jasných, jako aksamit jem-\nných vlasů.\nPaní hraběnka měla také pěkné, jasné vlasy . . .\nTělo nešťastného pochováno je v tichosti v neza-\nsvěceném sice, ale v nejvábnějším místě zámecké za-\nhrady, udělán mu pěkný hrob, a na něm napsáno vše,\nco se o cizinci vědělo.\nHrob jeho skryl se mezi smuteční vrbou a jasany\nširokolistýrai, které panský zahradník, bezpochyby za\npříkazem paní hraběnky tam byl zasadil; nad samou\nmohylou strměla bílá vonní bříza.\nKrásnou kadeř vlasů zanechávaje nešťastnému v kost-\nnaté ruce, bambitku si někdo z čeledi přivlastnil, a\nhousle kázala paní hraběnka do pokoje přinesti ne-\nbof byla velikou milovnicí hudby.\nAby ale děti nerozumným hudáním housle zkazit\nnemohly, kázala je v zákoutí své ložnice pověsiti.\nVisel tam již po jedné straně obraz Nejsvětější\nPanny, po druhé podobizna spanilé matky paní hra-\nběnky, na přič pak, na třetím místě pověšené jsou\nhousle a přikryté závojem černým.\nUplynul rok a paní hraběnka umřela; p. hrabě\nbyl právě za hranicemi, psal domů, jak velice jej ztráta\nmanželky bolí, a přikázal služkám, aby dceruškám jeho\nve všem povolný byly.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "104", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.7", "debut_caractere": 2305, "fin_caractere_exclue": 6387, "texte": "(?) Z Klatov dne 18. dubna. Po delší přestávce\nnám bylo opět popřáno, příjemný hudební večír zažiti.\nAčkoliv městu našemu dostatečných sil neschází, přece\nzde nemáme žádného pravého spojení, což dílem vinou\npoměrů, dílem toho, že zde žádného teď není, kdo by z\npravé lásky k umění větším soustředěním jednotlivých sil\nse snažil, na obecenstvo blahodárně působit. A nebylo\nby se to i tenkráte snad stalo, kdyby jsme neměli v\nokolí muže, který se již skrz dlouhá leta snaží, k osla-\nvení města hudební poměry oživovati a zvelebovati ; jest\nto pan Leop. Eugen Měch ur a, v hudebním světě již\nza dřívějších casů chvalně známý, a až doposud neuna-\nvený skladatel, škoda jen, že z velké síly jeho zdařilých\nskladeb posud lak málo uveřejněno. Jeho uspořádá-\nním dával se dne 17. dubna koncert, který by nejen co\ndo programu ale i co do provedení i přísnějšího censora\nbyl uspokojil. Započal se slavnostní ouverturou od Vine.\nLachnera, načež následovala deklamovánka a variace pro\ncello a piano od Mendelssohna, zdařile provedeny od vý-\nborného cellisty p. Schindlokra, spolužáka znamenitého\ncellisty Měrka; vedle dalších orkestrálních čísel: ouver-\ntury k „Athalii44 od Mendelssohna a 1. finále z Haydnova\n„Stvoření světa44 byl i nejnovější směr zastoupený duet-\ntem z „Tannhauseru44 mezi Eližbětou a Tannliíiuserem, v\nkterém se mladá školačka zdejšího učitele zpěvu p. Jos.\nProcházky, sl. Klára Kiewego va, co nadaná zpě-\nvačka osvědčila; není to pro děvče tak útlého stáří lehká\núloha, avšak příjemným svým a neobyčejně silným a vy-\ntrvalým hlasem nad všemi obtížemi zvítězila. Obecenstvo,\nvalně shromážděné, ji velmi vyznamenalo, což jí mocnou\npákou k většímu ještě snažení sloužili může. Tannhausra\nzpíval pan Klima, kapelník zdejšího pluku husarského,\ns ušlechtilým výrazem. Jak přístupné obecenstvo naše i\ntěm nejnovějším reformám v hudebním světě, dokázalo\njednohlasné volání o opakování čísla tohoto. Ostatní so-\nlová čísla byly zastoupeny písní od L. E. Měchury, pro\nbariton (p. Jirges) a lesní roh (p. Klima) s průvodem piana,\nkteráž se opakovati musela, a dále dvěmi skladbami pro\npiano „Kozácký pochod44 od Wehle-ho a „Píseň beze slov\nod Mendelssohna, provedeny od Ludv. Procházky který\nhlučně byv volán, z ochotnosti k obecenstvu ještě „Uko-\nlébavku44 od Chopina připojil. Pan Klima, žák konser-\nvatoria pražského, jest nadaný umělec, uhlazený a obratný\ntón jeho rohu všem požadavkům zadost ciní. Orkestr se-\nstával ze samých ochotníků, několika členů zdejší vojen-\nské hudby a studujících zdejšího gymnasia, z nichžto\nzvláště tenorista František Hirschberg a bassista Jan\nNa u s c h co sólisté vynikali. Nemohu opominouti, o tom\nzmínku činili, že studující pod chvalným a přičinlivým\nvedením učitele svého p. Josefa Procházky, již tak mnohé\nzkoušky nejutěšenějších výsledků podali, anto se již před\nroky spoluúcinkováním jich velká díla, jako Haydnovy: 4\npočasí, stvoření světa, Mendelssohnův Paulus a t. d.\ndávaly. Výsledek celého koncertu dokázal dosti patrně,\n11a jakém stupni by vůbec hudební naše poměry státi\nmohly, kdyby u těch, kteří v tak malém městě největší\nkruh působení mají, větší obětavosti a jařejší vůle stá-\nvalo. Ponechávám sobě v jiném dopisu ještě poměry\nnaší kostelní hudby Vám sděliti.\n(?) Z Kutné Hory. Našemu městu dostane se nového\nkněhkupectví, jakož i obchodnictví v musikaliích a umě-\nleckých věcech. Pan Jan Steyerer otevře totiž na za-\nčátku května dotčené kněhkupectví a lze se naditi, že li-\nteratura česká jakož i hudební přičiněním jeho se\nv okolí našem hodně rozšíří. Přejeme mu srdečně štěstí\nk tomuto pěknému podniknuli. Dne 17. dubna uspo-\nřádána byla zde hudební akademie, v nížto pan Frant.\nKavan přednášeje vlastní skladbu a mazurku Chopinovu\njakož i známý flelista pan Fric, pískaje s velkou obrat-\nností fantasii 11a motivy z „Lucie,44 s velkou pochvalou\núčinkovali. Mimo to slyšeli jsme ouvertury k „Tellu44 od\nRossiniho a k „Souboji44 od Herolda. Jistý dilettant za-\nzpíval Jelenovu píseň „Ženuška44 a zpěvácký spolek Ko-\nlínsky provedl sbory od F. Vogla (dům otcovský) Men-\ndelssohna (Volkslied), Storcha (Soldatenmuth) a pochod"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4324, "texte": "z Tannhauseru. Spolek se držel velmi statně, došel by\nvšak ještě větší pochvaly, kdyby více českých sborů\nbyl provedl. Doufejme, že se to po druhé stane.\n(V. S.) Z On stí nad Orlicí. (Veitova mše.\nKvartettní zábavy). Dnešní slavnost vzkříšení Páně sla-\nvila zdejší hudební jednota velmi důstojně novinkou v\noboru kostelní hudby, totiž mší od slovutného pana W\nH. Veita. Každá část této mše vyniká krásou a bohatostí\nmyšlenek a skutečně nelze udati, která nad druhou předčí.\nAčkoliv v této mši nový způsob hudby se nám objevuje,\npřec nepřekročil pan skladatel meze kostelního slohu, o\nčemž juž na začátku nábožné Kyrie patrně svědčí. Jak\nvelebně a slavně se na to Gloria vyjímá, netřeba ani po-\ndotýkati, než co máme říci o Gratias ducha do nebe uná-\nšejícím, v kterém tenor solo od našeho ředitele kůru mi-\nstrně přednesené s doprovázením vioJy a houslí tak krásně,\nnenuceně se rozvinuje, načež pak Gloria hlučnou fugou\nukončí. Začátek Creda mile nás překvapuje zpěvem v uni-\nsonu s průvodem tří posonň, na kteréžto nástroje naši\nhudebníci výborně se drželi. Effekt této části mše byl\nvelebný a mocný. Po slavném Sanktus následuje krásné,\nněžné, cituplné Benediklus, až posléz toto mistrné dílo\nnábožným Dona ukončí. Co se provedení týěe, musím\npodotknouti, že se k Pražskému orkestru rovnati nemů-\nžeme a nechceme, přece však dle naších sil se může\ntoto provedení zdařilým jmenovat; neboť dlužno\nmíti na zřeťeli, že všichni téméř oudové naší hudební\njednoty řemeslem se zabývají a jim proto mnoho času po\ndenní práci nezbývá k častým hudebním zkouškám.\nPříležitostné se také musím zmínit o našem týdenním,\nsoukromnem hudebním vyražení; máme totiž jednou v\ntýdnu večerní kvartettní zábavu a sice péčí pana A.\nAndresa, který také všechny při tom vzniklé outraty sám\nlaskavě zapravnje, začež jemu srdečné díky! Nemohu\nopomenouti, bych se chvalně nezmínil o jisté, čisté a\npevné hře, a o pěkném přednesu našeho nadaného pana\nA. Hniličky, který první housle hraje. Iv kvartettech\nmáme také četnou sbírku, tak, že již přes 150 čísel po-\nčítáme, a zvláštně nyní zase ochotností našeho hudby mi-\nlujícího c. k. notara, pana J. U. Dr, Jiřikovského se\ntato naše sbírka více rozmnožuje.\n\n(D. J.) Z Drážďan. Dne 25. dnbna vystoupil zde\npohostinsku pan Hartmuth, Cech, v Tannhauseru co\nWolfram z Eschenbachu. Hartmuthův baryton patří k těm\nnejkrašším, které jsme slyšeli, spojujeť sílu a úplíi s\njemností as perlením hlasu, jakož i se sympatketickým\nkoloritem tonu. Intonace je úplně čistá, přednes promy-\nšlený a cituplný.\nLobij (Lobau). Dne 24. dubna provozovalo se zde\nv chrámě sv. Jana oratorium „Jan Hus\" ve třech oddě-\nleních od prof. dra. Zeunea, hudba od dra. Lowe. Pro-\nvedení bylo přečísne a zdařilé. Sola i sbory šly výtečně.\nPartie tenorová (Hus), bassová (Jeroným a Václav), ba-\nrytonová (Jan z Chlumu), sopránová (Žofie a Barbora),\nnacházely se sice v rukou dilettantů, avšak byly zdařile\nprovedeny.\nPaříž. Ofienbachova nová opere ttka „Orfeus v pekle\"\nnachází nesmírné obliby. Ačkoliv operettka tato juž sedm\nměsíců téměř každý večer se dává, jesť příjem přec vždy\nohromný. Před několika dny davala se po 200kráte.\nDne 15. dnbna způsoben byl pod protektorátem feuille-\ntonisty FiorentMa v divadle „Theatre lirique\" vzorní\nkoncert všech notabilit zpěvo, virtuoství a tance. Tam-\nberlik J. Ferrari*, sestry Ferniovy, účinkovali též při tom\nkoncertu. Pan Hans z Bulowa uspořádal dne 17.\ndubna v Pleylově sále koncert s velkým prospěchem.\nStuttgart. V dvorním bude v květnu\nprovozovaná opera „Tannhauser\" od B. Wagnera, v nížto\nPísek co Wolfram z Eschenbachu vystoupí. Na to dá-\nvána bude nová opera Meyerbeerova „Pouť do Ploermel\"\njižto skladatel J. M. králi Wurtembergskému věnoval.\nZáhřeb. Dne 15. dubna dávala zdejší hudební je-\ndnota třetí společenský koncert, v němž mimo sbory od\nBeethovena, Tittla a Santnera Vinařův horvátský sbor\n„Mornar\" (lodník) proveden jest. Pravé pojmutí básnické\nkoncepce a přírody jihoslovanského lodníka, jakož i\npřísně hudební, důkladné provedení vyznačují sbor tento,\njenz s ohromnou pochvalou přijat , a po jehož pro-\nvedení p. Vinař dvakrát volán byl.\nLiteratura hudební. Známý učitel zpěvu\nPanofka vydal nedávno svůj „Abecedaire vocal\" cvičení\npro zpěv s paedagogickým návodem. Konservatoria v Pa-\nříži, Brusselu, Lilie a Lutichu velini pochvalně se o spisu\ntomto zmínila,\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "103", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "103", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo bylo v ponděli dne 25.", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo bylo v ponděli dne 25.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6333, "texte": "Novoměstské divadlo bylo v ponděli dne 25.\ndubna českým představením otevřeno. Nové toto di-\nvadlo jest budova v skutku pěkná, imposantní, pravá to\nokrasa Prahy, a můžeme se z toho těšiti, že jest to dílo\nČeských umělců. Dle přání pana Thomé-a totiž udělil\nprvní plán tohoto divadla výtečný Berlínský stavitel\nDietz, rodilý Čech, a dle plánu toho celek vyveden vý-\nborně vedením pana Niklasa, professora na české reálce.\nJiž zevnějšek poskytuje pohled velmi příjemný, podobný\nSemperově obdivované stavbě dvorního divádla Drážďan-\nského; vnitřek jest rovněž tak vkusně jako elegantně\nupraven a ozdoben. Strop, loge a galerie mají půdu světle\nmodrou a na ní buď pestré neb pozlacené ozdoby. Vý-\nborně vypadají koše s útle a uměle vypracovanými kvě-\ntinami, z nichž večer vyskakuje množství plamenů plyno-\nvých, pohled to překvapující, překrásný! V prostřed\nstropu jest veliká růžice z pozlaceného mřížoví, z nížto\npři večerních představeních by se mohl velký plynový\nlustr spouštěti. Od této růžice vějířovitě vybíhá devatero\nskupení, představujících výjevy z rozličných kusů, váž-\nných i veselých, ze zpěvohry a z melodramatu. Z Cechů\njesť tu zastoupen Klicpera („Soběslav\"), Benda „Medea\"\na směle můžeme říci i rytíř Gluck („Ilfigenia\"), bylť on\nv skutku Cech a také sám za Čecha se považoval.\nOstatní scény jsou z „Fausta\" od Gothe, z „Panny Or-\nleanské\" od Schillera, z „Miny z Barnhelmu\" od Les-\nsinga, z „Don Juana\" od Mozarta, ze „Střelce kouzel-\nníka\" od Webra a z „Krakonoše\" od Raimunda. Na\nmodré půdě logí a galerií jsou v přiměřených mezerách\nouhledné medaillony s rozmanitými kyticemi, což velmi\npěkně vyhlíží. Všecka ta vnitřní okrasa jesť zřízena od\npana Behra dílem dle nákresu pana Brioschiho z Vídně,\nkterýž i oponu maloval. Na oponě vypodobněn jest Sťre-\nkov na Labi u Oustí ; kolem jsou medaillony s příznaky\ndivadelními, spojenými bílými stužkami, na nichž zlatým\npísmem stkví se jména všech znamenitých umělců, jacíž\nkdy byli členy Pražského divadla, mezi nimiž jsou i\njména o české národní divadlo zasloužilých mužův, jako:\nJan Josef z Bruňan (narozen v Praze r. 1735), herec a\ndirektor, r. 1771 první byl počátek učinil k řádným hrám\nčeským v Praze, pak Fr. Bulla, Pražan, první původce\nstálých her českých v Praze, pak starý Svoboda, výhradně\nčeský komik. Nejvyšší pořadí oken jesť dva sáhy nad\nhlavami diváků na galerii, průvan za teplých dnů ne-\nbude tedy obtížný. Divadlo bylo otevřeno dialogickým\nproslovem od plodného a chvalně známého básníka pana\nGust. Pflegra. Dialog uvádí v devíti obrazích vyni-\nkající dramatické plody z posledních pěti století. Co se\nsestavení jednotlivých tableau (z Mastičkáře, Judity, Lid-\nmily, Masných krámů, Virginie, Soběslava, Jiříkova vi-\ndění, spanilé Magelony a Dimitra) týká, nemůžeme nikte-\nrak regii posuzovat, poněvadž denní světlo, jakož i ne-\ndostatek hereckých sil, hlavně však nedohotovení scé-\nnické úpravy vůbec, výsledku celku na ujmu byly. Na-\nvzdor tomu žádalo obecenstvo opakování posledních 3 obrazů.\nDialog byl p. Kolárovou (Thálie) a paní Peškovou (Eu-\nterpa) tak zdařile přednešen, že obě paní, jakož i pan\nředitel Thomé, ku konci vícekrát voláni byli. Na to dá-\nv\nvala se Svobodova veselohra „Karel Skřeta.\" V úterý\nslyšeli jsme operu „Braut von Lammermoor\" od Doni-\nzettiho, v nížto slečna E. Prause-ova co Miss Lucia po-\nprvé vystouplá. Slečna Prause-ova má krásný, zvučný a\njemný organ, jenžto dobrou školou značně se vytříbil,\nkoloratura její je dostatečná, přednes výrazný a cituplný.\nBude to dobrá akvisicí za síeěnu Tipkovou. Dne 28, dá-\nvala se „Martha, oder der Markt von Ricbmond\" od B.\nFlotova. První představení opery řídil mladý kapelník p.\nJahn, kterýž tuším sotva nahradí obezřelého pana Ne-\nsvadbu. Uvidíme!\nKoncert p. J. Goltermanna dne 25* dubna,\ndošel jak obyčejně skvělého výsledku. Pan prof. Golter-\nmann hrál íis-moll, koncert od Bern. Romberga, caprice\nna slovanské písně od téhož skladatele a romancí od\nBatty. Přednes jeho může se výborným nazvati, technické\nnesnady prchají před jeho smyčcem jako stíny před slun-\ncem, jeho hra je význačná, cituplná a vkusná. Ze kon-\ncertista velké pochvaly došel, netřeba podotýkati, neboť\nobecenstvo zná jeho virtuositu na cello. V koncertě tomto\nprovedl orkestr stavovského divadla ouverturu k „Figa-\nrověssvatbaěa od W. A. Mozarta pod vedením pana ka-\npelníka Nesvadby velmi precisně, pan Eilers zpíval árii z\n„Paulusa\" od Mendelssohna a dvě své německé písně s\ncituplným výrazem. Návštěva byla dosti četná.\nKoncert p. Antonína Ben evi c e ve čtvrtek\ndne 28. dubna. Mladý virtuos pokračuje rok od roku tak\nbystře ve svých studiích na housle, že úspěchy jeho vše-\nstranného podivení zbuzují. Pan Benevic obral si v kon-\ncertu tomto přetěžké skladby novověku „Les Echos/' fan-\ntasie pastorální od Leonarda, velkou sonátu pro housle a\npiano od Ant. Rubinšteina a „duo concertant\" na motivy\nBeethovenovy pro cello a housle od Servaise a Leonarda.\nKoncertista dostál úplně úlohám svým překonav smělým\nsmyčcem technické nesnáze, na něžto zvláště v pastorální\nfantasii a v duu uhodil. Tavivým tónem přednesl p. Be-\nnevic všechny kantileny a osvědčil, že pojmul a prostu-\ndoval skladby tyto. Jeho staccato, spicato, jeho flageolet\na jeho dvojhmaty jsou tak jasné a čisté, že vyhoví všem\nvyšším požadavkům. Slovem pan Benevic může se směle\nk nejlepším virtuosům na housle připočísti. Všechny\nskladby jakož i virtuosní hra p. Benevice došly velké po-\nchvaly , zvláště poutala na sebe pozornost duchaplná\nsonata Rubinšteinova. V koncertě tom zpívala slečna\nMikova velmi karakteristickou píseň „Der Vogelsteller\"\nod F. Vogla jakož i žertovnou píseň Mozartovu „War-\nnung\" s cituplným výrazem as významným přednesem.\nNeméné vyznačil se p. Goltermann přednášeje s ob-\nvyklou virtuositou s Benevicem koncertní duo. Návštěva\nbyla četná a výsledek skvělý.\nHudební soirée v pianních ústavech pánů C.\nMiillera, P. Maydla a Bed. Šímáka. Hudební tyto\nzábavy, ježto místo pololetních zkoušek zaujímají, doka-\nzují patrně, jak dobře působí konkurence v ústavech\ntěchto. Ústav Cel. Můllera (povolen 12. února 1852),\njenž od humanistického spolku k tomu účeli vydržován\njest, by se jistý počet žáků a žákyň v něm vyučoval, má\nsvůj zvláštní návod u vyučování na piano. Zakládáť se\nna jistém strojním apparatu u piana připevněném, by dr-\nžení rukou u začátečníků při pianě pravidelně se dělo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2303, "texte": "Další vývin technické sběhlosti deje se vsak svobodné.\nJak touto methodou žáci prospívají, viděli jsme v 6 soi-\nréech p. Múllerových. Nejzajímavější zábava byla šestá\ndne 25. dubna, jejížto program obsahoval hlavně skladby\nceských komponistův. Slyšeli jsme tu rozkošnou idyllu od\nW.ll. Veita, jižto sl. F. Jagrova uhlazeně provedla, pak\nduchaplné variace „Krásná Minko44 od velenadaného Jind.\nPecha, kteroužto těžkou úlohu mladistvý Antonín Voves\nštastně rozluštil 5 dále Loreley od Leop. Zvonaře, v nížto\npan K. Bendi skvěle vynikl, napotom fantasii pro filhar-\nmoniku od K. Bendla, ouverturu k „Othello44 od A. V.\nAmbrose á koncertní kus od K. M. Webra, kteroužto po-\nslední skladbu slečna Turnérova k úplné platnosti při-\nvedla. Ostatní chovanci se velmi statně drželi a rozlu-\nštili úlohy své s precísí a určitostí; velká výhoda téhož\nústavu jest, že se v něm i zpěvu vyučuje. Předmět tento\npřevzal na sebe pan Eminger, chvalně známý zpěvák di-\nvadelní a osvědčil, že umí docíliti v krátkém case u\nsvých žáků velkých pokroků. Ze žákyň jeho slušno jme-\nnovali slečnu Berthu Wahleovu , kteráž svým zvučným\norganem arií z opery „Dcera pluků44 pěkně zpívala. Dále\nproveden byl terzett z též opery od slečen Wahle-ovy,\nT. Ledererovy a M. Hassenteufiovy tak precisně, že opa-\nkován býti musel. Výsledek celku může se velmi pří-\nznivým nazvali. Pan ředitel Muller má, jak jsme se pře-\nsvědčili, značné síly vyučovací, z nichžto pana Hořejška,\nBendla, Pecha, Cajnera, absolvované to žáky varhanické\nškoly, jmenovali slušno. 0 výsledcích ústavů p. Maydla a\nv\np. Simáka promluvíme budoucně.\nNáš krajan pan hrabě Ferdinand L aurencin,\njenž svými spisy „Die Kirchenmusik in Deutscliland und\nItalien44 a „Beethovena Symphonien44 si chvalného jména\nco kritik a krásovědec hudební dobyl, přibyl tyto dni do\nPrahy, a slíbil nám podati pojednání o kostelních sklad-\nbách M. Sojky, slavného českého komponisty a žáka\nBachova.\nV městě našem mešká náš věhlásný krajan pan\nFerd. Laub, jenž slaví v Petrohradě svými koncerty skvělé\ntriumfy. Také dlí zde výtečný pianista a skladatel pan B.\nSmetana, jenž od roku 1856 kapelníkem v Gothen-\nburku jest.\nV neděli dne 1. května bude v chrámě sv. Voj-\ntěcha provozována nejnovější šestá mše do D-moll od V.\nHoráka, jižto skladatel purkmistrovi Pražskému, panu\nVaňkovi, věnoval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "104", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7.2", "titre_corps": "(?) Z Klatov dne 18. dubna. Po delší přestávce", "titre_sommaire": "(?) Z Klatov dne 18. dubna. Po delší přestávce", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.7", "debut_caractere": 2305, "fin_caractere_exclue": 6387, "texte": "(?) Z Klatov dne 18. dubna. Po delší přestávce\nnám bylo opět popřáno, příjemný hudební večír zažiti.\nAčkoliv městu našemu dostatečných sil neschází, přece\nzde nemáme žádného pravého spojení, což dílem vinou\npoměrů, dílem toho, že zde žádného teď není, kdo by z\npravé lásky k umění větším soustředěním jednotlivých sil\nse snažil, na obecenstvo blahodárně působit. A nebylo\nby se to i tenkráte snad stalo, kdyby jsme neměli v\nokolí muže, který se již skrz dlouhá leta snaží, k osla-\nvení města hudební poměry oživovati a zvelebovati ; jest\nto pan Leop. Eugen Měch ur a, v hudebním světě již\nza dřívějších casů chvalně známý, a až doposud neuna-\nvený skladatel, škoda jen, že z velké síly jeho zdařilých\nskladeb posud lak málo uveřejněno. Jeho uspořádá-\nním dával se dne 17. dubna koncert, který by nejen co\ndo programu ale i co do provedení i přísnějšího censora\nbyl uspokojil. Započal se slavnostní ouverturou od Vine.\nLachnera, načež následovala deklamovánka a variace pro\ncello a piano od Mendelssohna, zdařile provedeny od vý-\nborného cellisty p. Schindlokra, spolužáka znamenitého\ncellisty Měrka; vedle dalších orkestrálních čísel: ouver-\ntury k „Athalii44 od Mendelssohna a 1. finále z Haydnova\n„Stvoření světa44 byl i nejnovější směr zastoupený duet-\ntem z „Tannhauseru44 mezi Eližbětou a Tannliíiuserem, v\nkterém se mladá školačka zdejšího učitele zpěvu p. Jos.\nProcházky, sl. Klára Kiewego va, co nadaná zpě-\nvačka osvědčila; není to pro děvče tak útlého stáří lehká\núloha, avšak příjemným svým a neobyčejně silným a vy-\ntrvalým hlasem nad všemi obtížemi zvítězila. Obecenstvo,\nvalně shromážděné, ji velmi vyznamenalo, což jí mocnou\npákou k většímu ještě snažení sloužili může. Tannhausra\nzpíval pan Klima, kapelník zdejšího pluku husarského,\ns ušlechtilým výrazem. Jak přístupné obecenstvo naše i\ntěm nejnovějším reformám v hudebním světě, dokázalo\njednohlasné volání o opakování čísla tohoto. Ostatní so-\nlová čísla byly zastoupeny písní od L. E. Měchury, pro\nbariton (p. Jirges) a lesní roh (p. Klima) s průvodem piana,\nkteráž se opakovati musela, a dále dvěmi skladbami pro\npiano „Kozácký pochod44 od Wehle-ho a „Píseň beze slov\nod Mendelssohna, provedeny od Ludv. Procházky který\nhlučně byv volán, z ochotnosti k obecenstvu ještě „Uko-\nlébavku44 od Chopina připojil. Pan Klima, žák konser-\nvatoria pražského, jest nadaný umělec, uhlazený a obratný\ntón jeho rohu všem požadavkům zadost ciní. Orkestr se-\nstával ze samých ochotníků, několika členů zdejší vojen-\nské hudby a studujících zdejšího gymnasia, z nichžto\nzvláště tenorista František Hirschberg a bassista Jan\nNa u s c h co sólisté vynikali. Nemohu opominouti, o tom\nzmínku činili, že studující pod chvalným a přičinlivým\nvedením učitele svého p. Josefa Procházky, již tak mnohé\nzkoušky nejutěšenějších výsledků podali, anto se již před\nroky spoluúcinkováním jich velká díla, jako Haydnovy: 4\npočasí, stvoření světa, Mendelssohnův Paulus a t. d.\ndávaly. Výsledek celého koncertu dokázal dosti patrně,\n11a jakém stupni by vůbec hudební naše poměry státi\nmohly, kdyby u těch, kteří v tak malém městě největší\nkruh působení mají, větší obětavosti a jařejší vůle stá-\nvalo. Ponechávám sobě v jiném dopisu ještě poměry\nnaší kostelní hudby Vám sděliti.\n(?) Z Kutné Hory. Našemu městu dostane se nového\nkněhkupectví, jakož i obchodnictví v musikaliích a umě-\nleckých věcech. Pan Jan Steyerer otevře totiž na za-\nčátku května dotčené kněhkupectví a lze se naditi, že li-\nteratura česká jakož i hudební přičiněním jeho se\nv okolí našem hodně rozšíří. Přejeme mu srdečně štěstí\nk tomuto pěknému podniknuli. Dne 17. dubna uspo-\nřádána byla zde hudební akademie, v nížto pan Frant.\nKavan přednášeje vlastní skladbu a mazurku Chopinovu\njakož i známý flelista pan Fric, pískaje s velkou obrat-\nností fantasii 11a motivy z „Lucie,44 s velkou pochvalou\núčinkovali. Mimo to slyšeli jsme ouvertury k „Tellu44 od\nRossiniho a k „Souboji44 od Herolda. Jistý dilettant za-\nzpíval Jelenovu píseň „Ženuška44 a zpěvácký spolek Ko-\nlínsky provedl sbory od F. Vogla (dům otcovský) Men-\ndelssohna (Volkslied), Storcha (Soldatenmuth) a pochod"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2176, "texte": "z Tannhauseru. Spolek se držel velmi statně, došel by\nvšak ještě větší pochvaly, kdyby více českých sborů\nbyl provedl. Doufejme, že se to po druhé stane.\n(V. S.) Z On stí nad Orlicí. (Veitova mše.\nKvartettní zábavy). Dnešní slavnost vzkříšení Páně sla-\nvila zdejší hudební jednota velmi důstojně novinkou v\noboru kostelní hudby, totiž mší od slovutného pana W\nH. Veita. Každá část této mše vyniká krásou a bohatostí\nmyšlenek a skutečně nelze udati, která nad druhou předčí.\nAčkoliv v této mši nový způsob hudby se nám objevuje,\npřec nepřekročil pan skladatel meze kostelního slohu, o\nčemž juž na začátku nábožné Kyrie patrně svědčí. Jak\nvelebně a slavně se na to Gloria vyjímá, netřeba ani po-\ndotýkati, než co máme říci o Gratias ducha do nebe uná-\nšejícím, v kterém tenor solo od našeho ředitele kůru mi-\nstrně přednesené s doprovázením vioJy a houslí tak krásně,\nnenuceně se rozvinuje, načež pak Gloria hlučnou fugou\nukončí. Začátek Creda mile nás překvapuje zpěvem v uni-\nsonu s průvodem tří posonň, na kteréžto nástroje naši\nhudebníci výborně se drželi. Effekt této části mše byl\nvelebný a mocný. Po slavném Sanktus následuje krásné,\nněžné, cituplné Benediklus, až posléz toto mistrné dílo\nnábožným Dona ukončí. Co se provedení týěe, musím\npodotknouti, že se k Pražskému orkestru rovnati nemů-\nžeme a nechceme, přece však dle naších sil se může\ntoto provedení zdařilým jmenovat; neboť dlužno\nmíti na zřeťeli, že všichni téméř oudové naší hudební\njednoty řemeslem se zabývají a jim proto mnoho času po\ndenní práci nezbývá k častým hudebním zkouškám.\nPříležitostné se také musím zmínit o našem týdenním,\nsoukromnem hudebním vyražení; máme totiž jednou v\ntýdnu večerní kvartettní zábavu a sice péčí pana A.\nAndresa, který také všechny při tom vzniklé outraty sám\nlaskavě zapravnje, začež jemu srdečné díky! Nemohu\nopomenouti, bych se chvalně nezmínil o jisté, čisté a\npevné hře, a o pěkném přednesu našeho nadaného pana\nA. Hniličky, který první housle hraje. Iv kvartettech\nmáme také četnou sbírku, tak, že již přes 150 čísel po-\nčítáme, a zvláštně nyní zase ochotností našeho hudby mi-\nlujícího c. k. notara, pana J. U. Dr, Jiřikovského se\ntato naše sbírka více rozmnožuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7.3", "titre_corps": "(D. J.) Z Drážďan. Dne 25. dnbna vystoupil zde", "titre_sommaire": "(D. J.) Z Drážďan. Dne 25. dnbna vystoupil zde", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "debut_caractere": 2178, "fin_caractere_exclue": 4311, "texte": "(D. J.) Z Drážďan. Dne 25. dnbna vystoupil zde\npohostinsku pan Hartmuth, Cech, v Tannhauseru co\nWolfram z Eschenbachu. Hartmuthův baryton patří k těm\nnejkrašším, které jsme slyšeli, spojujeť sílu a úplíi s\njemností as perlením hlasu, jakož i se sympatketickým\nkoloritem tonu. Intonace je úplně čistá, přednes promy-\nšlený a cituplný.\nLobij (Lobau). Dne 24. dubna provozovalo se zde\nv chrámě sv. Jana oratorium „Jan Hus\" ve třech oddě-\nleních od prof. dra. Zeunea, hudba od dra. Lowe. Pro-\nvedení bylo přečísne a zdařilé. Sola i sbory šly výtečně.\nPartie tenorová (Hus), bassová (Jeroným a Václav), ba-\nrytonová (Jan z Chlumu), sopránová (Žofie a Barbora),\nnacházely se sice v rukou dilettantů, avšak byly zdařile\nprovedeny.\nPaříž. Ofienbachova nová opere ttka „Orfeus v pekle\"\nnachází nesmírné obliby. Ačkoliv operettka tato juž sedm\nměsíců téměř každý večer se dává, jesť příjem přec vždy\nohromný. Před několika dny davala se po 200kráte.\nDne 15. dnbna způsoben byl pod protektorátem feuille-\ntonisty FiorentMa v divadle „Theatre lirique\" vzorní\nkoncert všech notabilit zpěvo, virtuoství a tance. Tam-\nberlik J. Ferrari*, sestry Ferniovy, účinkovali též při tom\nkoncertu. Pan Hans z Bulowa uspořádal dne 17.\ndubna v Pleylově sále koncert s velkým prospěchem.\nStuttgart. V dvorním bude v květnu\nprovozovaná opera „Tannhauser\" od B. Wagnera, v nížto\nPísek co Wolfram z Eschenbachu vystoupí. Na to dá-\nvána bude nová opera Meyerbeerova „Pouť do Ploermel\"\njižto skladatel J. M. králi Wurtembergskému věnoval.\nZáhřeb. Dne 15. dubna dávala zdejší hudební je-\ndnota třetí společenský koncert, v němž mimo sbory od\nBeethovena, Tittla a Santnera Vinařův horvátský sbor\n„Mornar\" (lodník) proveden jest. Pravé pojmutí básnické\nkoncepce a přírody jihoslovanského lodníka, jakož i\npřísně hudební, důkladné provedení vyznačují sbor tento,\njenz s ohromnou pochvalou přijat , a po jehož pro-\nvedení p. Vinař dvakrát volán byl.\nLiteratura hudební. Známý učitel zpěvu\nPanofka vydal nedávno svůj „Abecedaire vocal\" cvičení\npro zpěv s paedagogickým návodem. Konservatoria v Pa-\nříži, Brusselu, Lilie a Lutichu velini pochvalně se o spisu\ntomto zmínila,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "debut_caractere": 4313, "fin_caractere_exclue": 4324, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Původ duetta v Kouzelné flétně.) Duett v Kouzelné", "titre_sommaire": "(Původ duetta v Kouzelné flétně.) Duett v Kouzelné", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "debut_caractere": 4326, "fin_caractere_exclue": 4913, "texte": "(Původ duetta v Kouzelné flétně.) Duett v Kouzelné\nflétně od Mozarta, kdež se Papageno s Papagenou po-\nnejprv uhlídají, byl nejprv jinak do hudby uveden, než jak ho\nnyní slysíme. Oba vykřikli totiž s úžasem: \"Papagena! Papá-\ngeno.\" Uslyšev to Schikaneder, ředitel divadla, volal do orkeslru:\nlu není nic, Mozarte, zde musí hudba většího vyjádřit úžasu.\nOba musí nejdřív micky 11a sebe hledět, pak začne Papageno\nzpívat: »Pa-papapa-papa-Pa-.4< Papagena musí to opětovat až\nkonečně oba celá jména vysloví. Mozart uposlechl radu Schika-\nnedrovu a duett tento se obyčejně až dosud opakovává."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-05-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-05-01_01#c019", "volume": "bmtnabd_1859-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "debut_caractere": 4915, "fin_caractere_exclue": 5564, "texte": "Listárna.\nPauu „a w.\" Nelze užiť. — P. R.\nJ. Uvidíme, co se dá dělaf. P. V. G. Doplníme a\nupotřebíme. P. J. K. S.v Př. .. . Škoda, text je\nslabý, avšak, není vše ztraceno. P. A. L.v Chocni.\nRýmovaného románu „Pan Vyšínský\" od Gust. Pflegra\nvyšel svazek třetí a bude čtvrtým ukončen. Zají-\nmavý humorem a satyrou protkaný román zasluhuje\nvšestranného povšimnuti. Stojíf 40 kr. r. čísla. P. J.\nv Blovicích. Uznáváme Vaše zásluhy, leč dopis nemů-\nžeme uveřejnit' nemáme místa nazbyt. P. S.v Oustí.\nRačte poslat revers, mši Turnovu Vám ochotně ob-\nstaráme. P. —? v Náchodě. V příštím čísle bude\nuveřejněno. P. J. P. v Polně. Váš dopis přijde bu-\ndoucně."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.1", "texte": "Modré oči.\nA. S.\nAch ! jak to přece sladké je\nzřít děvě v modré oko,\nto srdce než se naděje,\nv něm utkví přehluboko.\nA když se ono usměje,\ntut plesá srdce v těle,\na mní, že jsou to veřeje\nv to nebe pro anjele,\nA když se slza topí v něm,\ntuf srdci divně bývá,\ntak jako když se v ohnivém\nach! moři rozeplývá.\n\nPříčina.\nA. S.\nTaní y dáli stojí víska,\na prostřed ní jest sklonek,\na na tom sklonku vížka\na na té vížce zvonek.\nTím zvonkem vždy v podvečer\ndívenka bledá zvoní,\nach ! proto snad. ach proto,\ntak často snívám o ní.\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nKozáci donští byla směs Rusův, Tatarův, Čerkesův\na Kalmykův, co zatím Ukrajinové sestávali z Rusův, Po-\nlovcův, Turkův, Berendejův, Moldavanův, Polákův a\nLitvínův. Rozdílnost tak smíšených národností jevila se\nv obyčejích, karakterech a v jazyku.\nI nápěvy obou jsou rozdílné. Nápěvy ukrajinské\ndýchají milost a lásku, kdežto kozácké smělostí a\nveselostí vynikají. Příčina toho leží tuším v tom, že\nUkrajinčíkové se ženiti mohli, co zatím kozáci Donští\nse ženiti nesměli.\nZpívá-Ii Ukrajinčík, zní jeho hlas v měkkém tóně\ntak dlouho, až dechu skoro pozbude, neuslyšíte od něho\nžádné změny, žádného akcentu, každá nota je dlouhá,\njednotvárná, rovná tak jako tamější step. Některé ná-\npěvy počnou vesele, směšně, šumějíce jako vichr, však\ndále a dále jdou volněji roztahujíce se, až zase do své\npůvodní melancholie vpadnou. V nápěvích ukrajinských\ndumek zobrazují se všechny dějiny lidu a nestává za-\njisté pod sluncem jadrnějšího zpěvu jako nápěvů Ukra-\njinův. Ryze vychovaný mladík jesf obrazem zvyků a\nzpůsobů lidu Ukrajinského, jesf pln síly a poesie a\nplané bujnosti i nejsvětějším plamenem lásky neb ná-\nbožnosti neb bojovnosti, jelikož zachoval vlastní své\npřirozeně rozvinuté, nezkažené as cizinou nesmíšené\nzpůsoby.\nNápěvy a písně Ukrajinské a Zaporožské hlavně\nKozáků Donských přišli za panování Vladislava IV. roku\n1648 při obležení Lvova pod hetmanem Bohdanem\nChmelnickým do Haliče.\nPrvní příklad Ukrajinky velmi oblíbené jest:\nTýž nápěv musí se co možná nejváhavěji zpívati.\nPři fermatě musí hlas se ztráceti, jako by do nesmírné\ndálky zanešen byl. O kráse téhož nápěvu netřeba slov"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.2", "texte": "šířiti, neb každý kdo si ho zazpívá, přesvědčí se o tom\ndostatečně, Stavba nápěvu je velmi simetrická. Jiný\nkrásný příklad Ukrajinky máte nápěvek písně české\n„Krásná Minko, musím jiti!64 A takýchto písní mohl bych\nYám velmi mnoho udati písní, z nichž jedna nad\ndruhou vyniká. Kdybych měl všechny písně, které se\nv Ukrajině zpívají, rozebratí , nestačil by k lomu\nani dosti velký lexikon, doufám však, že budete míti\ndosti na těchto dvou příkladech, aby jste posouditi\nmohli, jaké krásy dumky ukrajinské v sobě chovají.\nJsouf to dumky první třídy a uvedl jsem je proto, že\nje lid nejvíce zpívá.\nNyní přestupme k nápěvům kozáckým. U kozáků\nZaporožských byl největší básník Padury, jehož ná-\npěvy se až do dnešního času mezi lidem nalézají. Byl\njsem tak šťasten, že jsem se Padurova zpěvu dopídil a\ntu Vám jej také sděluji. Písně kozákův Zaporožských\njsou vesměs písně vojenské, protože bitvy jejich\nzaměstnáním byly, a že se ženiti nesměli. Za tou pří-\nčinou nenacházíme u nich písní milostných.\nZ písní jejich vane toliko láska k vlasti a národu.\nI zpěv Padurův jesf tentýž a zní takto:\nV nápěvu tomto nenalezáme nikdy více tu jemnost\ná ohebnost co v dumkách ukrajinských; zde juž panuje\ntvrdost a pevnost v nápěvu. Druhý nápěv jesf tento:\nSlova jsou tyto:\nHej kozacze w irnie Boha\nWže hoíosyt w Cerkwe dzwiu\nKomu miíyi dim nebohá\nZa moskalem na wzdohiu\nNyžom spisi, nyžom spisi\nBo wže taneč sia zaczan,\nPropadely czoni bisy\nKozák spisu v ruki wzian.\nPíseň tato jesf vlastně válečná. Hrozil—li nepřítel\nkozákům, udeřili v církvi (kostel) na zvon; všichni\nkozáci se dohromady shlukli a postavili nepříteli vstříc.\nCo do stavby, je nápěv tento juž rozdílný od zpěvu Pa-\ndurova. První jesf ze dvou vět bez opakování sestaven,\ndruhý je sice bez opakování, avšak zaujímá tři věty.\nPozoruhodné jesf též, že u některých písní kozáckých\ntakty se střídají, na př. %s Vv J to u národních\npísní českých nalezáme. Domníval jsem se, že to jesf\ntoliko vlastnictvím českých národních zpěvu. Podávám\nzde Yám jeden nápěv :\nNápěv tento je sestaven ze čtyr vět, avšak každé\nvětě schází jeden takt, věta sestává jen ze tří taktů, to-\ntiž: z jednoho tříčtvrtního a napotom z dvou taktů\n3/4. Nápěv celý je napotom tak simetricky sestaven, že\nkaždá věta první takt má 3/4, a ty dva druhé 2/4- Ná-\npěv tento má tedy dvě rozmanitosti. První, že taktem\nse střídá, druháj že má věty třítaktové. Proměníte-li"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.3", "texte": "v celém nápěvu takt a necháteli tříčtvrtní takt, musí\npřec věty tyto ze tří taktů sestávati, avšak píšete—li ná-\npěv v dvoučtvrtním taktu, obdržíte věty čtyrtaktové.\nUdávám Vám proměny tyto proto, jelikož jsem je s ná-\npěvem tímto předevzal, víte proč ? nechtěl jsem vě-\nřiti, že jiná národnost může mít tutéž originálnost ve\nsvých nápěvích, jako má naše česká. Obracel a Skou-\nmal jsem až ku konci, a přec mi ničehož nezbylo, leč\npřesvědčení, že Ukrajinky také taktem střídají. Chtěl—li\nby kdo píseň tuto jináče zpívati, nežli v taktu střída-\nvém, nedovolují tomu slova, nebof by byla akcentuací\nnucena.\n(Pokračování.)\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nNemohu také obejiti výčitku, že tuto poslední\nstránku (to jest theoretické vzdělávání) naši čeští, jinak\nvlohami svými světu známí hudebníci, posud ještě málo\npěstují, ale více ba téměř výhradně se věnují mecha-\nnickému a technickému umění na tom neb onom hu-\ndebním nástroji. Poněkud možná tuto výčitku omluviti\ntím, že nacházíme v novější době předce některé ředi-\ntele kůrů, varhaníky, učitele a instrumentalisty také\ntheoreticky vzdělané a komponováním proslulé. Obrá-\ntíme-li však zraky své na Německo, jakého tam vr-\nchole v bádání ve vědě hudební a v skládání hudeb-\nníci dosáhli, nemůžeme se zdržet, abychom nevyslovili\npřání, by naši hudebníci o rozsáhlejší a všeobecnější\ntheoretické vzdělání pečovali, pak nastane také doba,\nkde zmizí všechna pochybnost, že by snad čech ne-\nměl dosti přirozených vloh ku skoumání a komponování\ntak jako nám často Němci vyčítají.\nŽe mohou Cechové také v komponování a v oboru\ntheorie slavného jména sobě dobyti, dokázali naši před-\nkové v starší době, jako: J. Benda, Brixi, Černo-\nhorský, Koželuh, A. Reicha, Seger, Sojka, Tomášek,\nTuma, Yaňhal, Vitásek, D. Weber, Zach, Zelenka aj. v.\nZa toho času neposkytovala se ještě žádná příležitost\nku všeobecnému vzdělání jako máme ústav varhanický\na konservatorium, ale pěstovalo se s velkou pietou, láskou\na horlivostí a soustředilo u jednotlivců, z nichž někteří\npro jich soběctví ztěží neb neradi nebo jenom za velké\npeníze své vědomosti a umění jiným sdíleli a poučovali.\nNauka o intervallech neb poměrech\ntónův.\nPorovnání dvou dle výšky a hloubky rozdílných\ntónův slově intervall čili poměr.\nK docílení poměru jesf tedy potřebí dvou tónův,\nz kterýchžto zpodní k lepšímu rozeznání a dorozumění\nzákladním tónem zove.\nTímto soudobným spojením tónů dosáhneme velmi\nrozmanité souzvuky, jakéž nám jednotlivé tóny poskyt-\nnouti nemohou. V každém jiném poměru pocítíme také\nvždy jiný účinek, shledáme vždy jiné působení na náš\nsluch, z čehož vyplývá, že kolikero stává intervallů, tolik\ntéž stává jich rozdílných karakterů.\nNyní hledí učitel žáka o těchto rozličných pomě-\nrech a jich účincích praktičně na klavíru přesvědčili.\nJmena intervallů.\nJméno intervallu se řídí podlé počtu stupňů, kolik\njich v liniové soustavě intervall zaujímá.\nPorovnání dvou stejnojmenných tónů na jednom\na témž stupni se nacházejících, nazýváme primu\n(jednozvuk.) *)\nDruhý tón se základním tónem na př. cd zahrnuje\ndva stupně, jesť tedy sekunda (družíce); třetí\ntón c e tři stupně, jesf terce (třetice) ; čtv r t ý cť\nbude slouti kvartou (čtvrtíce); pátý cg kvin-\nto u (pěticí); šestý ca sextou (šesticí); sedmý\nch septimou (sedmicí); osmý cc oktávou\n(osmicí); devátý cd nonou (devíticí); desátý\ndecimou (desiticí); jedenáctý undecimou\n(jedenácticí) atd.**\")\nAby žák nabyl bystrého přehledu nejdříve je-\nnom dle stupňů v uvedených intervallech ukládá se\nmu, by udal sekundu, terci, kvartu atd. od jakéhokoliv\nzákladního tónu.\nDruhy každého intervallu podlé velkosti\njeho.\nPovážíme-li, že může být každý intervall posuvkou\nzměněn a prostor jeho o jeden neb dva půltóny roz-\nšířen neb zoužen, obdrží intervall mimo své hlavní\n\n*) Primu počítáme zde k intervallůnr, že toho úplnost\nžádá, a že se začasté dva rozdílné hlasy v jedno-\nzvuku sejdou.\n«) Místo decima, undecima, duodecima, tredecimá oby-\nčejně se ale říká jenom terce, kvarta, kvinta a\nsexta. V generálbassovém písmě při počíslování\nbassu se užívá ku poznamenání intervallův jenom\nčíslic. Jednuška (1) značí primu, 2 sekundu, 3\nterci, 4 kvartu atd., před kteréžto číslice se někdy\ntak jako před noty posuvky : 4£, b neb odrážka\nstavějí. Předeslavše toto, budeme i my příležitostně\ntéto signatury v příkladech místo not užívati."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.4", "texte": "stupňové jméno také ještě přídavná jména velký, malý,\nzmenšený, zvětšený. *)\nPodlé praktického užívání stává následujících druhů\nkaždého intervallu :\nPrima jest čistá, zvětšená a zmenšená.\nSekunda jest velká, malá a zvětšená.\nTerce jest velká, malá, zmenšená a zvětšená.\nKvarta jest velká, malá a zmenšená.\nKvinta jest velká, malá a zvětšená.\nSexta jest velká, malá, zmenšená a zvětšená.\nSeptima jesf velká, malá a zmenšená.\nOktáva se shoduje s primou.\nNona se shoduje se sekundou.\nDecima se shoduje s tercí.\nChtíce poznati rozdílné druhy každého intervallu,\nbude nám třeba dříve naučiti se znáti velké intervally\na na základě pak těchto velkých intervallu, snadno sobě\nutvoříme malý, zvětšený a zmenšený intervall.\nK poznání velkých intervallů dojdeme nejlépe po-\nmocí tvrdé škály, kteroužto sobě od základního tónu\nintervallu představíme.\nSrovnáme-li při každé vystupující dur-škále její\nprvní stupeň s ostatními stupněmi, jako s druhým, tře-\ntím, pátým a. t. d., tu každé toto porovnání tvoří velký\nintervall, vyjmonce jediný čtvrtý stupeň, který považu-\njeme za malý intervall.\nUčiníme-li na p. v C-dur škále takovéto přirovnání\ndefg a h c\nc c c c c c c,\njesf cd velká sekunda, ce velká terce, cf malá neb\nčistá kvarta, c g velká kvinta, c a velká sexta, c h velká\nseptima, c c čistá oktava.\nPodobně tak vyhledáme sobě všecky velké inter-\nvally od základního tónu G, D, A, E, H, Fis, Cis, F,\nB, ES5 AS, Des, Ges, Ces; potřeba si jen představit dur-\nškálu od těchto uvedených základních tónů jenom kvartu,\n*) U některých intervallu k lepšímu vyznačení jich\nzvláštnosti zvuku upoťrebuje se také přídavného\njména čistý. Slovíčka zpodní neb dolní se užívá\ntenkrát, odpočítává-li se intervall dolů, na př.\nc c c c c c c\nhagf e d c\nv tomto případu říkáme\nc\nh\nzpodní sekundu,\nc\na\nzpodní terce,\nc\ng\nzpodní kvarta etc.\nvšak považovati dlužno za malý intervall. Způsob udě-\nlali z ní velkou kvartu se později ukáže.\nYe vyhledávání těchto škálných intervallů se učeň\ncvičí ústně, písemně a praktičně až k dokonalé jistotě.\nUmí-li učeň vyhledati všecky tyto nahoře dotčené velké\nintervally, vede se k tomu, jakby si z nich utvořil malé,\nzvětšené a zmenšené.\n(Pokračováni.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\n(Pokračování.)\nHousle milostné,\nitalsky viola damore, franc. viole damour, něm. Liebesgeige.\nNástroj tento liší se, co do zevnější formy od\nobyčejné violy větším tělem, hloubkou, širším krkem,\nširším jhem (Griífbrett) a kobylkou, jež se do velkosti\nvíce podobá kobylce u cella než u violy. Y tomto\nzpůsobu stavby zakládá se hlavně jemný, toužebný, mi-\nlostný zvuk téhož nástroje. Housle milostné jsou opravdu\nnástrojem lásky. Druhdy býval dotčený nástroj miláč-\nkem všech vzdělanců a nestávalo žádného hudebního\nkruhu, v němžto by viole ďamour scházela ; nyní však\nkde všechno hřmotí, přišla docela v zapomenutí. Ovšem\ndá se s ní těžko zacházet, a nedají se tak lehce tril-\nlové umělůstky na ní jako u ostatních houslových ná-\nstrojů dělati, a přec musí virtuos za nynějších časů ta-\nkové umělůstky tropiti, aby u obecenstva hlučnou po-\nchvalu vynutil. Milostné housle jsou plny ňtulnosti,\nplny citů a jen kdo je citlivého srdce, zahoří láskou k\ntomuto nástroji. Radost jako smutek na tomto nástroji\njsou mírné, ale hluboce dojmou srdce a proniknou\nútroby. Staří potahovali milostné housle dvanácti až\nčtrnácti strunami. Šest neb sedm strun bylo střevo-\nvých, které nad jhem a na kobylce spočívaly, a z nichžto\ntři nejhlubší stříbrným drátem ovinuty jsou. Na těchto\nhráío se smyčcem. Ostatní byly kovové struny, ježto\nse na ozubce pod strunníkem (Saitenhalter) pověsily,\nkteré odtud' pod kobylkou a jhem až ke kolíkům vybí-\nhaly. Struny tyto nacházely se s prvními šesti neb\nsedmi strunami v souzvuku aneb v oktávě naladěny a\nsesilňovaly souzněním tón při hranu\nPozději vynechávaly se tyto kovové struny a jen\nsedm střevových strun se ponechalo, jež se do G, c,\ng, jednoučárkovaného c5 e, g, a dvoučárkovaného c la-\ndily. Jiné ladění bylo do G, c, e, a jednoučárkovaného\nd, g, a dvoučárkovaného c."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.5", "texte": "Meyerbeer užil milostných houslí se zvláštním\nštěstím v romanci Raula (v 1. jednání Hugenottů). Zde\ndělá účinek v solu; jak čarokrásně vyjímala by se ale\nvelká čásf houslí milostných v andante !\nJeden z největších virtuosů na tento nástroj byl\nrytíř Essex, avšak on hrál toliko na šestistrunových\nmilostných houslích, které do c, e, g, a do jednoučár-\nkovaného c, e, g, naladěny byly. Essex slynul na\ntomto nástroji od r. 1770 až 1780. Velkých zásluh o\nnástroj tento získal si též Pařížský umělec Urban, jenž\nmu úplné platnosti dodal. Nejslavnější nynější umělec\nna tomto nástroji je pan Jan Král, Čech ve Vídni,\njenž také školu pro týž nástroj napsal, a ji Meyerbee-\nrovi věnoval.\n(Pokračování.)\n\nHousle Paganini-ho.\nZ polského přel. Fr. Schwarz.\nZ veselá rozjasnilo se ranní slunce nad pěkným\ndvorem hraběte P., jenž několik mil od Varšavy vzdá-\nlen, v utěšené krajince roztomile se rozprostíral*\nV panských pokojích bylo ještě ticho a šero, jen\nv šatnici panoval poněkud větší ruch než v ostatních\nčástích hraběcího obydlí. Panna Žanetka hladila si mo-\nkrou štětičkou vkusně upletené vlasy , malá holčice\npřevářela na komínku v plechovkách smetanku, vše bylo\nuchystáno na zazvonění paní hraběnky, kteráž si byla\numínila, že dnešního jitra do Varšavy na návštěvu po-\njede a do Varšavy bylo přece několik čtvrthodin\njízdy*\nKdo to ale za tak ranního jitra vpadá tak spěšně\ndo šatnice!? To je Marjánka, služka staré klíčnice,\nhřmotně otvírá dveře, as nevýslovným přestrachem\nžene se k šatnici, má cos na mysli, ba již na jazyku,\nale něco nadobyčejného! Podivné noviny vypravuje\nkaždé z panen, chvilkami pošeptmo s dechem zataje-\nným as tváří velice vážnou, chvilkami zase oběma na\nhlas. Vypravuje totiž vše, co se dnes v noci v pan-\nské zahradě stalo.\nSlyšela! od staré klíčnice, a ta zase od svých\nmlíkařek, že ten mladý, hezký panic, co tak často pod\nokny paláce chodíval, anižby koho očekával, za někým\npořád se ohlížel, byl prý do kohos zamilován, ačkoliv\nbyl tak stydlivý, že se člověku ani kloudně do oka\npodívati nemohl.\nOnen panic octnul se tedy náhle, jako by z Var-\nšavy byl na procházku přišel, v hájku zámeckém, tam\nhrávaly zpíval a radoval se s přírodou, tam přizvukoval\nna houslích slavičímu zpěvu v křoví, a písním uvězně-\nných kanárků pod okny zámeckými; ano ačkoliv sám\nbez citu se zdál, hrával přece tak krásně a jemně na\nnástroji svém, že se člověku radostí a pláčem až srdce\nv těle třáslo. Panic ten, vypravovaly dále mlíkařky,\nvyluzoval včerejšího večera na svých houslích tak\npěkné a čisté tóny až do půl noci, že všichni co ho\nslyšeli, nesmírně litovali, že pana hraběte právě doma\nnebylo, aby byl tu přeslíčnou muziku mohl uslyšet.\nPotom ale hudba náhle utichla, padla rána, a panic\nse zastřelil. Matějová i jiné uslyšely ránu, a Matěj mu-\nsel jiti do hájku za ránou, protože ho Matějová tam\nposlala, celý ustrašený přiběhnul nazpět, nebof se bál\nvelice mrtvol, a v lesíku pod stromem ležel mrtvý\npanic.\nPaní hraběnka posud spala, a služky v šatnici pu-\ndila náramná zvědavost do hájku!\nSebravše veliký průvod, běželi všickni, sotva ducha\npopadajíce, za dvůr do lesíka. Ležel tam v chladné\nrosičce na hustém trávníku pěkný mládenec, zastíněn\njsa zeleným temnem okolních stromů; jako růžová ji-\ntřenka nebe, barvila červená krev, jež z čela mu vy-\nplynula, bledé a ušlechtilé tváře jeho. U něho le-\nžela vystřelená bambitka, opodál housle, a v rukou dr-\nžel pevně stisknutou kadeř jasných, jako aksamit jem-\nných vlasů.\nPaní hraběnka měla také pěkné, jasné vlasy . . .\nTělo nešťastného pochováno je v tichosti v neza-\nsvěceném sice, ale v nejvábnějším místě zámecké za-\nhrady, udělán mu pěkný hrob, a na něm napsáno vše,\nco se o cizinci vědělo.\nHrob jeho skryl se mezi smuteční vrbou a jasany\nširokolistýrai, které panský zahradník, bezpochyby za\npříkazem paní hraběnky tam byl zasadil; nad samou\nmohylou strměla bílá vonní bříza.\nKrásnou kadeř vlasů zanechávaje nešťastnému v kost-\nnaté ruce, bambitku si někdo z čeledi přivlastnil, a\nhousle kázala paní hraběnka do pokoje přinesti ne-\nbof byla velikou milovnicí hudby.\nAby ale děti nerozumným hudáním housle zkazit\nnemohly, kázala je v zákoutí své ložnice pověsiti.\nVisel tam již po jedné straně obraz Nejsvětější\nPanny, po druhé podobizna spanilé matky paní hra-\nběnky, na přič pak, na třetím místě pověšené jsou\nhousle a přikryté závojem černým.\nUplynul rok a paní hraběnka umřela; p. hrabě\nbyl právě za hranicemi, psal domů, jak velice jej ztráta\nmanželky bolí, a přikázal služkám, aby dceruškám jeho\nve všem povolný byly.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo bylo v ponděli dne 25.\ndubna českým představením otevřeno. Nové toto di-\nvadlo jest budova v skutku pěkná, imposantní, pravá to\nokrasa Prahy, a můžeme se z toho těšiti, že jest to dílo\nČeských umělců. Dle přání pana Thomé-a totiž udělil\nprvní plán tohoto divadla výtečný Berlínský stavitel\nDietz, rodilý Čech, a dle plánu toho celek vyveden vý-\nborně vedením pana Niklasa, professora na české reálce.\nJiž zevnějšek poskytuje pohled velmi příjemný, podobný\nSemperově obdivované stavbě dvorního divádla Drážďan-\nského; vnitřek jest rovněž tak vkusně jako elegantně\nupraven a ozdoben. Strop, loge a galerie mají půdu světle\nmodrou a na ní buď pestré neb pozlacené ozdoby. Vý-\nborně vypadají koše s útle a uměle vypracovanými kvě-\ntinami, z nichž večer vyskakuje množství plamenů plyno-\nvých, pohled to překvapující, překrásný! V prostřed\nstropu jest veliká růžice z pozlaceného mřížoví, z nížto\npři večerních představeních by se mohl velký plynový\nlustr spouštěti. Od této růžice vějířovitě vybíhá devatero\nskupení, představujících výjevy z rozličných kusů, váž-\nných i veselých, ze zpěvohry a z melodramatu. Z Cechů\njesť tu zastoupen Klicpera („Soběslav\"), Benda „Medea\"\na směle můžeme říci i rytíř Gluck („Ilfigenia\"), bylť on\nv skutku Cech a také sám za Čecha se považoval.\nOstatní scény jsou z „Fausta\" od Gothe, z „Panny Or-\nleanské\" od Schillera, z „Miny z Barnhelmu\" od Les-\nsinga, z „Don Juana\" od Mozarta, ze „Střelce kouzel-\nníka\" od Webra a z „Krakonoše\" od Raimunda. Na\nmodré půdě logí a galerií jsou v přiměřených mezerách\nouhledné medaillony s rozmanitými kyticemi, což velmi\npěkně vyhlíží. Všecka ta vnitřní okrasa jesť zřízena od\npana Behra dílem dle nákresu pana Brioschiho z Vídně,\nkterýž i oponu maloval. Na oponě vypodobněn jest Sťre-\nkov na Labi u Oustí ; kolem jsou medaillony s příznaky\ndivadelními, spojenými bílými stužkami, na nichž zlatým\npísmem stkví se jména všech znamenitých umělců, jacíž\nkdy byli členy Pražského divadla, mezi nimiž jsou i\njména o české národní divadlo zasloužilých mužův, jako:\nJan Josef z Bruňan (narozen v Praze r. 1735), herec a\ndirektor, r. 1771 první byl počátek učinil k řádným hrám\nčeským v Praze, pak Fr. Bulla, Pražan, první původce\nstálých her českých v Praze, pak starý Svoboda, výhradně\nčeský komik. Nejvyšší pořadí oken jesť dva sáhy nad\nhlavami diváků na galerii, průvan za teplých dnů ne-\nbude tedy obtížný. Divadlo bylo otevřeno dialogickým\nproslovem od plodného a chvalně známého básníka pana\nGust. Pflegra. Dialog uvádí v devíti obrazích vyni-\nkající dramatické plody z posledních pěti století. Co se\nsestavení jednotlivých tableau (z Mastičkáře, Judity, Lid-\nmily, Masných krámů, Virginie, Soběslava, Jiříkova vi-\ndění, spanilé Magelony a Dimitra) týká, nemůžeme nikte-\nrak regii posuzovat, poněvadž denní světlo, jakož i ne-\ndostatek hereckých sil, hlavně však nedohotovení scé-\nnické úpravy vůbec, výsledku celku na ujmu byly. Na-\nvzdor tomu žádalo obecenstvo opakování posledních 3 obrazů.\nDialog byl p. Kolárovou (Thálie) a paní Peškovou (Eu-\nterpa) tak zdařile přednešen, že obě paní, jakož i pan\nředitel Thomé, ku konci vícekrát voláni byli. Na to dá-\nv\nvala se Svobodova veselohra „Karel Skřeta.\" V úterý\nslyšeli jsme operu „Braut von Lammermoor\" od Doni-\nzettiho, v nížto slečna E. Prause-ova co Miss Lucia po-\nprvé vystouplá. Slečna Prause-ova má krásný, zvučný a\njemný organ, jenžto dobrou školou značně se vytříbil,\nkoloratura její je dostatečná, přednes výrazný a cituplný.\nBude to dobrá akvisicí za síeěnu Tipkovou. Dne 28, dá-\nvala se „Martha, oder der Markt von Ricbmond\" od B.\nFlotova. První představení opery řídil mladý kapelník p.\nJahn, kterýž tuším sotva nahradí obezřelého pana Ne-\nsvadbu. Uvidíme!\nKoncert p. J. Goltermanna dne 25* dubna,\ndošel jak obyčejně skvělého výsledku. Pan prof. Golter-\nmann hrál íis-moll, koncert od Bern. Romberga, caprice\nna slovanské písně od téhož skladatele a romancí od\nBatty. Přednes jeho může se výborným nazvati, technické\nnesnady prchají před jeho smyčcem jako stíny před slun-\ncem, jeho hra je význačná, cituplná a vkusná. Ze kon-\ncertista velké pochvaly došel, netřeba podotýkati, neboť\nobecenstvo zná jeho virtuositu na cello. V koncertě tomto\nprovedl orkestr stavovského divadla ouverturu k „Figa-\nrověssvatbaěa od W. A. Mozarta pod vedením pana ka-\npelníka Nesvadby velmi precisně, pan Eilers zpíval árii z\n„Paulusa\" od Mendelssohna a dvě své německé písně s\ncituplným výrazem. Návštěva byla dosti četná.\nKoncert p. Antonína Ben evi c e ve čtvrtek\ndne 28. dubna. Mladý virtuos pokračuje rok od roku tak\nbystře ve svých studiích na housle, že úspěchy jeho vše-\nstranného podivení zbuzují. Pan Benevic obral si v kon-\ncertu tomto přetěžké skladby novověku „Les Echos/' fan-\ntasie pastorální od Leonarda, velkou sonátu pro housle a\npiano od Ant. Rubinšteina a „duo concertant\" na motivy\nBeethovenovy pro cello a housle od Servaise a Leonarda.\nKoncertista dostál úplně úlohám svým překonav smělým\nsmyčcem technické nesnáze, na něžto zvláště v pastorální\nfantasii a v duu uhodil. Tavivým tónem přednesl p. Be-\nnevic všechny kantileny a osvědčil, že pojmul a prostu-\ndoval skladby tyto. Jeho staccato, spicato, jeho flageolet\na jeho dvojhmaty jsou tak jasné a čisté, že vyhoví všem\nvyšším požadavkům. Slovem pan Benevic může se směle\nk nejlepším virtuosům na housle připočísti. Všechny\nskladby jakož i virtuosní hra p. Benevice došly velké po-\nchvaly , zvláště poutala na sebe pozornost duchaplná\nsonata Rubinšteinova. V koncertě tom zpívala slečna\nMikova velmi karakteristickou píseň „Der Vogelsteller\"\nod F. Vogla jakož i žertovnou píseň Mozartovu „War-\nnung\" s cituplným výrazem as významným přednesem.\nNeméné vyznačil se p. Goltermann přednášeje s ob-\nvyklou virtuositou s Benevicem koncertní duo. Návštěva\nbyla četná a výsledek skvělý.\nHudební soirée v pianních ústavech pánů C.\nMiillera, P. Maydla a Bed. Šímáka. Hudební tyto\nzábavy, ježto místo pololetních zkoušek zaujímají, doka-\nzují patrně, jak dobře působí konkurence v ústavech\ntěchto. Ústav Cel. Můllera (povolen 12. února 1852),\njenž od humanistického spolku k tomu účeli vydržován\njest, by se jistý počet žáků a žákyň v něm vyučoval, má\nsvůj zvláštní návod u vyučování na piano. Zakládáť se\nna jistém strojním apparatu u piana připevněném, by dr-\nžení rukou u začátečníků při pianě pravidelně se dělo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.7", "texte": "Další vývin technické sběhlosti deje se vsak svobodné.\nJak touto methodou žáci prospívají, viděli jsme v 6 soi-\nréech p. Múllerových. Nejzajímavější zábava byla šestá\ndne 25. dubna, jejížto program obsahoval hlavně skladby\nceských komponistův. Slyšeli jsme tu rozkošnou idyllu od\nW.ll. Veita, jižto sl. F. Jagrova uhlazeně provedla, pak\nduchaplné variace „Krásná Minko44 od velenadaného Jind.\nPecha, kteroužto těžkou úlohu mladistvý Antonín Voves\nštastně rozluštil 5 dále Loreley od Leop. Zvonaře, v nížto\npan K. Bendi skvěle vynikl, napotom fantasii pro filhar-\nmoniku od K. Bendla, ouverturu k „Othello44 od A. V.\nAmbrose á koncertní kus od K. M. Webra, kteroužto po-\nslední skladbu slečna Turnérova k úplné platnosti při-\nvedla. Ostatní chovanci se velmi statně drželi a rozlu-\nštili úlohy své s precísí a určitostí; velká výhoda téhož\nústavu jest, že se v něm i zpěvu vyučuje. Předmět tento\npřevzal na sebe pan Eminger, chvalně známý zpěvák di-\nvadelní a osvědčil, že umí docíliti v krátkém case u\nsvých žáků velkých pokroků. Ze žákyň jeho slušno jme-\nnovali slečnu Berthu Wahleovu , kteráž svým zvučným\norganem arií z opery „Dcera pluků44 pěkně zpívala. Dále\nproveden byl terzett z též opery od slečen Wahle-ovy,\nT. Ledererovy a M. Hassenteufiovy tak precisně, že opa-\nkován býti musel. Výsledek celku může se velmi pří-\nznivým nazvali. Pan ředitel Muller má, jak jsme se pře-\nsvědčili, značné síly vyučovací, z nichžto pana Hořejška,\nBendla, Pecha, Cajnera, absolvované to žáky varhanické\nškoly, jmenovali slušno. 0 výsledcích ústavů p. Maydla a\nv\np. Simáka promluvíme budoucně.\nNáš krajan pan hrabě Ferdinand L aurencin,\njenž svými spisy „Die Kirchenmusik in Deutscliland und\nItalien44 a „Beethovena Symphonien44 si chvalného jména\nco kritik a krásovědec hudební dobyl, přibyl tyto dni do\nPrahy, a slíbil nám podati pojednání o kostelních sklad-\nbách M. Sojky, slavného českého komponisty a žáka\nBachova.\nV městě našem mešká náš věhlásný krajan pan\nFerd. Laub, jenž slaví v Petrohradě svými koncerty skvělé\ntriumfy. Také dlí zde výtečný pianista a skladatel pan B.\nSmetana, jenž od roku 1856 kapelníkem v Gothen-\nburku jest.\nV neděli dne 1. května bude v chrámě sv. Voj-\ntěcha provozována nejnovější šestá mše do D-moll od V.\nHoráka, jižto skladatel purkmistrovi Pražskému, panu\nVaňkovi, věnoval.\n\n(?) Z Klatov dne 18. dubna. Po delší přestávce\nnám bylo opět popřáno, příjemný hudební večír zažiti.\nAčkoliv městu našemu dostatečných sil neschází, přece\nzde nemáme žádného pravého spojení, což dílem vinou\npoměrů, dílem toho, že zde žádného teď není, kdo by z\npravé lásky k umění větším soustředěním jednotlivých sil\nse snažil, na obecenstvo blahodárně působit. A nebylo\nby se to i tenkráte snad stalo, kdyby jsme neměli v\nokolí muže, který se již skrz dlouhá leta snaží, k osla-\nvení města hudební poměry oživovati a zvelebovati ; jest\nto pan Leop. Eugen Měch ur a, v hudebním světě již\nza dřívějších casů chvalně známý, a až doposud neuna-\nvený skladatel, škoda jen, že z velké síly jeho zdařilých\nskladeb posud lak málo uveřejněno. Jeho uspořádá-\nním dával se dne 17. dubna koncert, který by nejen co\ndo programu ale i co do provedení i přísnějšího censora\nbyl uspokojil. Započal se slavnostní ouverturou od Vine.\nLachnera, načež následovala deklamovánka a variace pro\ncello a piano od Mendelssohna, zdařile provedeny od vý-\nborného cellisty p. Schindlokra, spolužáka znamenitého\ncellisty Měrka; vedle dalších orkestrálních čísel: ouver-\ntury k „Athalii44 od Mendelssohna a 1. finále z Haydnova\n„Stvoření světa44 byl i nejnovější směr zastoupený duet-\ntem z „Tannhauseru44 mezi Eližbětou a Tannliíiuserem, v\nkterém se mladá školačka zdejšího učitele zpěvu p. Jos.\nProcházky, sl. Klára Kiewego va, co nadaná zpě-\nvačka osvědčila; není to pro děvče tak útlého stáří lehká\núloha, avšak příjemným svým a neobyčejně silným a vy-\ntrvalým hlasem nad všemi obtížemi zvítězila. Obecenstvo,\nvalně shromážděné, ji velmi vyznamenalo, což jí mocnou\npákou k většímu ještě snažení sloužili může. Tannhausra\nzpíval pan Klima, kapelník zdejšího pluku husarského,\ns ušlechtilým výrazem. Jak přístupné obecenstvo naše i\ntěm nejnovějším reformám v hudebním světě, dokázalo\njednohlasné volání o opakování čísla tohoto. Ostatní so-\nlová čísla byly zastoupeny písní od L. E. Měchury, pro\nbariton (p. Jirges) a lesní roh (p. Klima) s průvodem piana,\nkteráž se opakovati musela, a dále dvěmi skladbami pro\npiano „Kozácký pochod44 od Wehle-ho a „Píseň beze slov\nod Mendelssohna, provedeny od Ludv. Procházky který\nhlučně byv volán, z ochotnosti k obecenstvu ještě „Uko-\nlébavku44 od Chopina připojil. Pan Klima, žák konser-\nvatoria pražského, jest nadaný umělec, uhlazený a obratný\ntón jeho rohu všem požadavkům zadost ciní. Orkestr se-\nstával ze samých ochotníků, několika členů zdejší vojen-\nské hudby a studujících zdejšího gymnasia, z nichžto\nzvláště tenorista František Hirschberg a bassista Jan\nNa u s c h co sólisté vynikali. Nemohu opominouti, o tom\nzmínku činili, že studující pod chvalným a přičinlivým\nvedením učitele svého p. Josefa Procházky, již tak mnohé\nzkoušky nejutěšenějších výsledků podali, anto se již před\nroky spoluúcinkováním jich velká díla, jako Haydnovy: 4\npočasí, stvoření světa, Mendelssohnův Paulus a t. d.\ndávaly. Výsledek celého koncertu dokázal dosti patrně,\n11a jakém stupni by vůbec hudební naše poměry státi\nmohly, kdyby u těch, kteří v tak malém městě největší\nkruh působení mají, větší obětavosti a jařejší vůle stá-\nvalo. Ponechávám sobě v jiném dopisu ještě poměry\nnaší kostelní hudby Vám sděliti.\n(?) Z Kutné Hory. Našemu městu dostane se nového\nkněhkupectví, jakož i obchodnictví v musikaliích a umě-\nleckých věcech. Pan Jan Steyerer otevře totiž na za-\nčátku května dotčené kněhkupectví a lze se naditi, že li-\nteratura česká jakož i hudební přičiněním jeho se\nv okolí našem hodně rozšíří. Přejeme mu srdečně štěstí\nk tomuto pěknému podniknuli. Dne 17. dubna uspo-\nřádána byla zde hudební akademie, v nížto pan Frant.\nKavan přednášeje vlastní skladbu a mazurku Chopinovu\njakož i známý flelista pan Fric, pískaje s velkou obrat-\nností fantasii 11a motivy z „Lucie,44 s velkou pochvalou\núčinkovali. Mimo to slyšeli jsme ouvertury k „Tellu44 od\nRossiniho a k „Souboji44 od Herolda. Jistý dilettant za-\nzpíval Jelenovu píseň „Ženuška44 a zpěvácký spolek Ko-\nlínsky provedl sbory od F. Vogla (dům otcovský) Men-\ndelssohna (Volkslied), Storcha (Soldatenmuth) a pochod"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590501-01.1.8", "texte": "z Tannhauseru. Spolek se držel velmi statně, došel by\nvšak ještě větší pochvaly, kdyby více českých sborů\nbyl provedl. Doufejme, že se to po druhé stane.\n(V. S.) Z On stí nad Orlicí. (Veitova mše.\nKvartettní zábavy). Dnešní slavnost vzkříšení Páně sla-\nvila zdejší hudební jednota velmi důstojně novinkou v\noboru kostelní hudby, totiž mší od slovutného pana W\nH. Veita. Každá část této mše vyniká krásou a bohatostí\nmyšlenek a skutečně nelze udati, která nad druhou předčí.\nAčkoliv v této mši nový způsob hudby se nám objevuje,\npřec nepřekročil pan skladatel meze kostelního slohu, o\nčemž juž na začátku nábožné Kyrie patrně svědčí. Jak\nvelebně a slavně se na to Gloria vyjímá, netřeba ani po-\ndotýkati, než co máme říci o Gratias ducha do nebe uná-\nšejícím, v kterém tenor solo od našeho ředitele kůru mi-\nstrně přednesené s doprovázením vioJy a houslí tak krásně,\nnenuceně se rozvinuje, načež pak Gloria hlučnou fugou\nukončí. Začátek Creda mile nás překvapuje zpěvem v uni-\nsonu s průvodem tří posonň, na kteréžto nástroje naši\nhudebníci výborně se drželi. Effekt této části mše byl\nvelebný a mocný. Po slavném Sanktus následuje krásné,\nněžné, cituplné Benediklus, až posléz toto mistrné dílo\nnábožným Dona ukončí. Co se provedení týěe, musím\npodotknouti, že se k Pražskému orkestru rovnati nemů-\nžeme a nechceme, přece však dle naších sil se může\ntoto provedení zdařilým jmenovat; neboť dlužno\nmíti na zřeťeli, že všichni téméř oudové naší hudební\njednoty řemeslem se zabývají a jim proto mnoho času po\ndenní práci nezbývá k častým hudebním zkouškám.\nPříležitostné se také musím zmínit o našem týdenním,\nsoukromnem hudebním vyražení; máme totiž jednou v\ntýdnu večerní kvartettní zábavu a sice péčí pana A.\nAndresa, který také všechny při tom vzniklé outraty sám\nlaskavě zapravnje, začež jemu srdečné díky! Nemohu\nopomenouti, bych se chvalně nezmínil o jisté, čisté a\npevné hře, a o pěkném přednesu našeho nadaného pana\nA. Hniličky, který první housle hraje. Iv kvartettech\nmáme také četnou sbírku, tak, že již přes 150 čísel po-\nčítáme, a zvláštně nyní zase ochotností našeho hudby mi-\nlujícího c. k. notara, pana J. U. Dr, Jiřikovského se\ntato naše sbírka více rozmnožuje.\n\n(D. J.) Z Drážďan. Dne 25. dnbna vystoupil zde\npohostinsku pan Hartmuth, Cech, v Tannhauseru co\nWolfram z Eschenbachu. Hartmuthův baryton patří k těm\nnejkrašším, které jsme slyšeli, spojujeť sílu a úplíi s\njemností as perlením hlasu, jakož i se sympatketickým\nkoloritem tonu. Intonace je úplně čistá, přednes promy-\nšlený a cituplný.\nLobij (Lobau). Dne 24. dubna provozovalo se zde\nv chrámě sv. Jana oratorium „Jan Hus\" ve třech oddě-\nleních od prof. dra. Zeunea, hudba od dra. Lowe. Pro-\nvedení bylo přečísne a zdařilé. Sola i sbory šly výtečně.\nPartie tenorová (Hus), bassová (Jeroným a Václav), ba-\nrytonová (Jan z Chlumu), sopránová (Žofie a Barbora),\nnacházely se sice v rukou dilettantů, avšak byly zdařile\nprovedeny.\nPaříž. Ofienbachova nová opere ttka „Orfeus v pekle\"\nnachází nesmírné obliby. Ačkoliv operettka tato juž sedm\nměsíců téměř každý večer se dává, jesť příjem přec vždy\nohromný. Před několika dny davala se po 200kráte.\nDne 15. dnbna způsoben byl pod protektorátem feuille-\ntonisty FiorentMa v divadle „Theatre lirique\" vzorní\nkoncert všech notabilit zpěvo, virtuoství a tance. Tam-\nberlik J. Ferrari*, sestry Ferniovy, účinkovali též při tom\nkoncertu. Pan Hans z Bulowa uspořádal dne 17.\ndubna v Pleylově sále koncert s velkým prospěchem.\nStuttgart. V dvorním bude v květnu\nprovozovaná opera „Tannhauser\" od B. Wagnera, v nížto\nPísek co Wolfram z Eschenbachu vystoupí. Na to dá-\nvána bude nová opera Meyerbeerova „Pouť do Ploermel\"\njižto skladatel J. M. králi Wurtembergskému věnoval.\nZáhřeb. Dne 15. dubna dávala zdejší hudební je-\ndnota třetí společenský koncert, v němž mimo sbory od\nBeethovena, Tittla a Santnera Vinařův horvátský sbor\n„Mornar\" (lodník) proveden jest. Pravé pojmutí básnické\nkoncepce a přírody jihoslovanského lodníka, jakož i\npřísně hudební, důkladné provedení vyznačují sbor tento,\njenz s ohromnou pochvalou přijat , a po jehož pro-\nvedení p. Vinař dvakrát volán byl.\nLiteratura hudební. Známý učitel zpěvu\nPanofka vydal nedávno svůj „Abecedaire vocal\" cvičení\npro zpěv s paedagogickým návodem. Konservatoria v Pa-\nříži, Brusselu, Lilie a Lutichu velini pochvalně se o spisu\ntomto zmínila,\n\nDur a moll.\n\n(Původ duetta v Kouzelné flétně.) Duett v Kouzelné\nflétně od Mozarta, kdež se Papageno s Papagenou po-\nnejprv uhlídají, byl nejprv jinak do hudby uveden, než jak ho\nnyní slysíme. Oba vykřikli totiž s úžasem: \"Papagena! Papá-\ngeno.\" Uslyšev to Schikaneder, ředitel divadla, volal do orkeslru:\nlu není nic, Mozarte, zde musí hudba většího vyjádřit úžasu.\nOba musí nejdřív micky 11a sebe hledět, pak začne Papageno\nzpívat: »Pa-papapa-papa-Pa-.4< Papagena musí to opětovat až\nkonečně oba celá jména vysloví. Mozart uposlechl radu Schika-\nnedrovu a duett tento se obyčejně až dosud opakovává.\n\nListárna.\nPauu „a w.\" Nelze užiť. — P. R.\nJ. Uvidíme, co se dá dělaf. P. V. G. Doplníme a\nupotřebíme. P. J. K. S.v Př. .. . Škoda, text je\nslabý, avšak, není vše ztraceno. P. A. L.v Chocni.\nRýmovaného románu „Pan Vyšínský\" od Gust. Pflegra\nvyšel svazek třetí a bude čtvrtým ukončen. Zají-\nmavý humorem a satyrou protkaný román zasluhuje\nvšestranného povšimnuti. Stojíf 40 kr. r. čísla. P. J.\nv Blovicích. Uznáváme Vaše zásluhy, leč dopis nemů-\nžeme uveřejnit' nemáme místa nazbyt. P. S.v Oustí.\nRačte poslat revers, mši Turnovu Vám ochotně ob-\nstaráme. P. —? v Náchodě. V příštím čísle bude\nuveřejněno. P. J. P. v Polně. Váš dopis přijde bu-\ndoucně."}]}