{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_sha256": "85e37cae822d99cdc419c9aad2d7fae76e98684d97e959003b4d5dfbe2c58cbe", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/06/20_01/bmtnabd_1859-06-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.1", "titre_corps": "Z básní Ad. Heyduka.", "titre_sommaire": "Z básní Ad. Heyduka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 403, "texte": "Z básní Ad. Heyduka.\n*)\nI.\nDémantové po travině\ntvoří rosa krůpěje,\nvbrzku se již v porostlině\nkaždé ptáče rozpěje.\nKvítka kalich odevřený\nnoci tiché věstí den\nvšude jitro já jen zabrán\nv prvý ještě lásky sen!\nII.\nAch ta láska, ba ta láska,\nto je strůmek divoký,\nněkdy malý jako kvítko,\nněkdy velký, vysoký.\nKdyž je tichá jako kvítko,\nnejspíš nese ovoce,\na když květe v mocné výšce\nnejspíš květe divoce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "139", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.2", "titre_corps": "Voříšek Jan Hugo. Stručný životopis.", "titre_sommaire": "Voříšek Jan Hugo. Stručný životopis.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.1", "debut_caractere": 405, "fin_caractere_exclue": 2941, "texte": "Voříšek Jan Hugo.\nStručný životopis.\nPodává Václav Kodytek} učilel ve Vamberku.\nDo kruhu výtečných českých virtuosů a skladatelů\nnáleží bez vší pochyby Jan H. Voříšek, jenž si ne-\njen svými klavírními ale i kostelními skladbami chval-\nného jména ve světě hudebním získal. Stůj zde životo-\npis jeho !\nJan Hugo Voříšek narodil se dne 11. května\n1791 v městě Vamberku v kraji Královéhradeckém,\nkdež jeho otec školním učitelem byl. Otec vida, že\ndítěti při své skromné učitelské službě velkého jmění\nzachovati nemůže, umínil si, že syna svého v hudbě\nvycvičí, zvláště, když zpozoroval, že hošík neobyčej-\nnými schopnostmi nadán jesf.\nJan jsa tři leta stár, klepával nejčastěji svými pr-\nstíčky na klávesy otcova klavíru a počal se se svým\nstarším bratrem as dvěma sestrama v hudbě cvičiti.\nOtec brával malého Jana na klín ku klavíru. Netrvalo\nto dlouho a chlapec dostal tak neobyčejnou chuf ku\nhráni na klavíru, že častokráte potmě vstav na kře-\nsadlo fukával, by sobě světlo rozžehl Otec a matka\nrádi by sobě ještě byli pohověli, avšak nic na plat,\nmatka musela vstát a světlo mu udělat'. Pln radostí\nhrával Jan někdy více než dvě hodiny až do bílého\ndne na klavír. Když mu otec něco ukazoval, odstrkoval\nmu hošík ruce říkávaje; „Ne tatínku, ne, tak to má\nbýt! já už to umím !\" Při těchto slovech Janových vy-\nronily se často otci slze z očí. Jan měl také velkou\nzálibu v houslích, pokradrno učil se u pomocníka prvním\nzákladům a hmatům na housle, cvičil se pilně v každé\nnestřežené době a překvapil konečně otce při jmeni-\nnách přednesem Pleylova quatuoru, v němž čistě, jasně\na taktupevně první hlas provedl. Jednou v neděli před-\nnášel v chrámu Páně solo na housle. Přišed domů od-\npověděl na matčinu otázku: „Jaks vypadl Honzíčku?a\nzkrátka : „Dobře ! ale maminko, když jsem hrát začal,\ntřásl jsem se jako motyka\" (chtěl říci jako osika). Tak\nprospíval v hudbě a každý se mu obdivoval, kdo jej v\ntak útlém mládí bud na klavír neb na varhany hráti\nslyšel. Aby se Jan na varhany zdokonalil, dal otec\nsynovi, jenž nohama pedálu dosáhnouti nemohl, u tru-\nhláře udělat' pedály, ježto se připevnily na spodní, by\nna ně tlapat a bez pomoci jiného hráti mohl. Tytéž\npedály lze až podnes viděti na kůru v chrámě farním\nsv« Prokopa ve Vamberku.\nJednoho času hrál malý chlapec při zpívané mši\nna varhany, kdež při něm jistý hudebník na fagot pí-\nskal. Chlapec zpozorovav, že nepíská, obrátil se k němu\ntázaje se, kde právě hraje? Zahanbený hudec usmál\n\n*) Sebrané básně Heydukovy vyšly as před měsícem u\nAnt. Re n na v Praze a stojí 80 kr. rak. c."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4629, "texte": "se a pravil: „Nedávám pozor na noty, ale dívám se\nna tvé prsty.\" Jednou navštívil Josef Suchánek, učitel\nz Jeníkova svého přítele Václava Voříška, otce malého\nJeníka. Suchánek prosil při odchodu Voříška, by mu\nmalého synáčka do Jeníkova na nějaký krátký čas od-\npustil, anto žádného diskantisty nemá, jenž by mu při\npouti u sv. Marky ty vypomohl. Otec neodepřel příteli\nsvému tuto žádost'. Přijeli do Jeníkova. Po několika\ndnech praví paní učitelova (jeho vlastní tetička) k ho-\nšíku : „Honzíčku, zakolíbej trochu, přistavím ti kolébku\nku klavíru, a můžeš při tom hráti!\" Jeník uposlechl.\nKolíbaje, hrál na klavír a něco zpíval. Učitelova usly-\nševši to, postaví se za dvéře a slyší následující verš\ni s nápěvem:\nUčitel přišed domů, a dozvěděv se od manželky o\nvšem, co Jeník dělal, přistoupil k němu s těmi slovy :\nJeníčku, zahraj mi svou písničku! Chlapec jsa několik\nokamžení v rozpacích, spustil a hrál na to thema fugu\ndo rozličných tónin ji rozváděje, tak že se strýc jeho\nsám divili musel.\nDosáhnuv 9. roku, šel s otcem v prázdninách do\nměst, aby se na piano slyšeti dal. Štěstí mu všude\npřálo, všude byl chválou a stříbrňáky odměněn. V 10.\nroku svého stáří složil krásné variací, které hraběnce\nRozině z Kolovrat věnoval. Konaje uměleckou\npřišel také do Prahy, kde hudební akademii uspořádal.\nHrál velký koncert pro piano od W. A. Mozarta, své\nvariace, sonátu pro piano s průvodem několika nástroji\na fantasii a došel skvělého výsledku.\nZ Prahy cestoval do Litoměřic, kde k velkému\núžasu obecenstva na piano se slyšeti dal a velké po-\nchvaly došel. Jistá vrchnost' chtěla se nadaného hošíka\nujmouti, avšak otec tomu nepřivolil, jelikož sám hrabě\nKolovrat malého Voříška podporovati slíbil. Na své\ncestě přišli též do premonstratenského kláštera Teplu.\nJeník postaviv se při mši na stranu pátera, jenž právě\nna varhany hrál, ukázal na místo, kdež páter v počíslo-\nvaném bassu pochybil. Užasnuv velice nad pravdou\nnaivního chlapcova vyjádření, ptal se ho duchovní pán?\nzdaž by snad si důvěřoval, místo jeho zaujrnouti? Proč\npak ne? mile rád! zněla odpověd Jeníkova; rychle se-\nděl Pigmejský virtuos na varhanní lavici a hrál bez zá-\nvady generální bass mše jemu docela neznámé. Na to\nodebral se s ním otec do Vídně, kdež vlohy Voříškovy\nobdivovány byly. Když Jeník Jlí let stár byl, cestoval\ns ním otec opět do Prahy, kdež malý Jeník vystoupil.\nHrálť velký koncert od W. A. Mozarta, své variace,\nsonátu pro piano s průvodem orkestru a fantasii a byl\nchválou obsypán.\nOd té doby počal se hrabě Kolovrat o něj starati.\nV Praze studoval Voříšek gymnasium a filosofii vyži-\nvuje se hlavně dáváním lekcí. Zde se mu dostalo\nštěstí, že ho slavný mistr Václav Tomášek pianě a\nharmonii vyučoval.\nSeznámiv se s umění milovným professorěm Zi-\nziusem z Vídně, byl od něho přemluven, by se do\nsídelního města přestěhoval. Ve Vídni naučiv se znáti\nMošelesa, Meyeřbeera a Hummla, vzdělal se dle těchto\nznamenitých umělců, a dosáhl brzy takového stupně, že\nho i Hummel do ciziny cestující všem svým žákům za\nnástupce odporučil.\nTím vyjasnily se až dosud zachmuřené životní po-\nměry a on mohl bezstarostně ve svém študování klas—\nsických děl Seb. Ruchá, Haendla, Glucka, Haydna, Mo-\nzarta, Cherubiniho, Beethovena, Spohra a t. d., po-\nkračovati.\nUveden byv do domu c. k. dvorního rady K i e-\nsewettera doprovázel ustavičně na klavír v do-\nčasních soukromných koncertech „Staré hudhy\" provo-\nzovaná oratoria a skladby kostelní italských komponi-\nstův a stal se později ředitelem orkestru velké hudební\nJednoty.\nAbsolvovav práva, složil Voříšek r. 1822 přísahu\nco konceptní praktikant u dvorní vojenské raddy;\navšak tu se uprázdnilo místo dvorního varhaníka. I on\npostavil se do řady konkurentů a došel žádaného cíle ;\nnež čestné místo toto zastával sotva dvě leta.\nV letě roku 1824 obdržev několik neděl na dovo-\nlenou, cestoval nejdříve do Štýrského Hradce, pak do\nsvé otčiny a užíval lázní v Karlových Varech. Vraceje\nse zpět cítil se opět churavým. Vždy se zmáhající\nprsní neduh přinutil ho, že ve všeobecné nemocnici u\nzkušených lékařů pomocí hledati musel, avšak nadarmo\nsnažilo se lidské umění, jej uzdraviti. Skleslí po 11-\nměsíčných velkých bolestech nejsa ještě 34 let stár a\ntoužebně smrf očekávaje, do temného hrobu, zkonav\ndne 19. listopadu 1825.\nJeho veškeré vším právem vážené skladby jsou dle\nchronologického sestavení následující: Pohřební slav-\nnost generala Morcana, Dankcantato, 12 německých tan-\ncňv, Nevinnost', píseň v české řeči, Impromptu pro piano,\nněkolik písní a malých kousků, 12 rhapsodií pro klavír,\nRondo pro piano a cello, le Desin (andante), le Plaisir\n(allegro), sonata pro piano a housle, Variations brill."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 955, "texte": "šest Impromptu, Rondo pro piano a cello, variace pro\npiano a cello, 3 písně, Rondo pro housle, fantasie pro\npiano; vokální sbor: „Gott im Frúhling,\" Yariazioni di\nbravura con Orchest., Rondeau brill., klavírní variace,\nGrand Sonate pour le piano, 3 písně, Trippel-Rondo\npro klavír, housle a cello, Grand-Symfonie do D, mše\ndo B, Graduale: „Benedictus es,\" Offertorium: „Mentis\noppressae,\" 6 písní, Rondo dro piano, Sei Ariette ita—\nliane (šest italských arií); Duetto pro soprán a tenor,\nGraduale fugato : „Quoniam iniquitatum cognosco.\"\nZ velkého počtu skladeb těchto vysvítá, že Jan H.\nVoříšek, jenž mimochodem řečeno, mladého Napoleona,\nsyna Napoleona I. na piano vyučoval, velkou tvůrčí sílu\na znamenitou činnost osvědčil a jest co litovati, že jeho\nklavírní skladby do zapomenutí přicházejí, ačkoliv co\ndo vnitřního obsahu a formy daleko nad nynějším krám-\nským zbožím hudebním vynikají a zasluhují, by je pia-\nnisté hráli a studovali. Dejž tomu Bůh!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "140", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.3", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.3", "debut_caractere": 957, "fin_caractere_exclue": 4697, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nPříklady, jež by pro takovéto cvičení se hodily,\nnacházíme v každé systematicky uspořádané škole pro\npiano, jako Bertiniho, Černého, Hůntena, Prokesche\na j., nebo ve škole pro varhany od André, Rittera,\nŘinka, ve škole pro housle, od Rode, Iíreutzera a Bail -\nlota, pak v solfeggích (solfedžích) od Rodolfe a t. d.\nZvláště ale schválení zasluhují ku hráni i analysování\ndvouhlasná cvičení pro pravou a levou ruku od R. Fůh-\nrera, kteréžto kousky částečně z progressí sestávají a\nušlechtilým vkusem uvedení hlasů se vyznamenávají.íř)\nNauka o intervaliech vkratším přehledu.\nPo ukončeném vysvětlování a poučování opakuje\nse celé pojednání o intervaliech ještě katechetickým\nzpůsobem, t. j. v otázkách a odpovědích, tak že bude\nnauka o intervaliech nejenom celistvé, nýbrž i podrobné\n(v detailu) dobře promyšlena a zevrubně prodělána. Tímto\nzpůsobem se stane tento předmět mnohému učňovi,\nzvláště je-li slabších schopností, přístupnějším, jasněj-\nším, zajímavějším a takřka záživnějším, jestliže kromě\ntoho uvádí se také, kde toho třeba, hojnost příkladů.\nRadíme však, by se následující otázky nejenom sou-\nstavně před se braly, alebrž i porůzně k zodpovídání\nžákovi předkládaly, nfihp takovýmito zvláštním způso-\nbem a cvičením nabude učeň obratnosti a bystrosti\nv přemýšlování a hotovosti v uspořádání svých myšlé-\nnek. V tomto vlastním usrovnávání myšlenek spočívá\ntaké i to, že se tím přibližuje žák k jakési samo-\nstatnosti.\nNicméně í pro učitele se naskýtaje příležitost, žáka\ndle jeho schopnosti poznali a přesvědčili se, jak věci\nporozuměl, zdali jen povrchně neb do hloubí její roz-\numem vniknul, zdali kde ještě jaké vysvětlivky třeba5\nby se žákovi v hlavě úplně vyjasnilo. Ano tímto způ-\nsobem opakováním předmětu a zodpovídáním následují-\ncích otázek se učitel nejlépe přesvědčili může, zdaž\nučeň k dalšímu pokračování dospěl, čili nic.\n1. Otázka. Co nazýváme v hudbě intervallem ?\nOdpovéd. Porovnání dvou nestejně vysokých\ntónů.\n2. Ot. Od čeho závisí jméno intervallů ?\nOdp. Od počtu stupňů, jež interval! v liniové sou-\nstavě zaujímá.\n3. Ot. Které jsou obyčejné intervally?\nOdp. Sekunda, terce, kvarta, kvinta, sexta, sep-\ntima, oktava, nona a decima jsou intervally, jichž se\nobyčejně užívá.\n4. Ot. Který intervall slově sekundou, tercí, kvar-\ntou a t. d. ?\nOdp. Má-li intervall v objemu dva stupně, slově\nsekundou, tři stupně tercí, čtyry stupně kvartou atd.\n5. Ot. Kolikerého druhu jest sekunda , terce,\nkvarta atd.\nOdp. Sekunda jest trojího druhu: velká, malá, zvět-\nšená ; terce jest v.m. zrn. zv.; kvarta v.m. zrn. ;\nkvinta v.m. zv.; sexta jako terce v.m. zm. zv.; sep-\ntima v.m. zm.; oktava tak jako prima čistá zv. zm.;\nnona jako sekunda v.m. zv.; decima toho samého\ndruhu jako terce.\n6. Ot. Jak sobě najiti lze intervally velké ?\nOdp. V dur-škále jest každý stupeň od základního\ntónu nahoru velký intervall, vyjmouc stupeň čtvrtý, který\npokládáme za malý; srovnáme-li tedy druhý, třetí, pátý,\nšestý, sedmý tón dur-škály s jejím základním tónem,\nobdržíme velkou sekundu, v. terci, v. kvintu, v. sextu,\nv. septimu; jedině čtvrtý tón dur-škály s prvním činí\nmalou neb jak jinak také říkáme čistou kvartu. '*)\n7. Ot. Kterak se utvoří intervall malý, zvětšený z\nintervallů velkého, nebo zmenšený z intervallů malého?\nOdp. Z velkého intervallů stane se zvýšením o půl\ntónu hořejšího neb snížením o to samé dolejšího tónu\n\n*) 24 Cadenzen und Vw»«Ueu fůr die Org#l ijebst 24\nvorangéheňden fcůřžěň Uibungeu fur beide Haude.\n*) Tam, kde stává po odpovědi znamínko (*), žádá\nse, by uěeů o tom co zodpověděl, podal nejeden,\nale více příkladů, čímž dá na jevo, zdali věc nále-\nžitě pojal neb ne. V příkladech těch nechť se vy-\njádří ne písmeny, nýbrž notami."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1780, "texte": "zvětšený; právě tak povstane z malého intervallu\nvelký. (*)\nSníží—li se tón hořejší neb zvýší-li se dolejší o\npůltónu, změní se velký intervall v malý, podobně tak\nobdržíme z malého intervallu zmenšený intervall. (*)\n8. Ot. Jak povstanou doškálné intervally?\nOdp. Doškálné intervally povstávají spojováním vý-\nhradně doškálných tónů.\n9. Ot. Jakým způsobem možná sobě utvořiti pře-\nhled veškerých doškálných intervallů ?\nOdp. Hledá-li se nejenom od prvního stupně tvrdé\nneb měkké škály sekunda, terce, kvarta atd., ale i od\nkaždého z ostatních stupňů; tedy obdržíme přehled ve-\nškerých doškálných intervallů. (*)\n10. Ot. Jak vznikají intervally nedoškálné ?\nOdp. Chromatickou změnou druhého, čtvrtého neb\nšestého stupně škály stávají se nedoškálné inter-\nvally. (-*)\n11. Ot. Jaké pokračování přísluší intervallům ne-\ndoškálným?\nOdp. Chromaticky v intervallu snížený tón o půl-\ntónu sestupuje, chromaticky zvýšený o totéž vystu-\npuje. (*)\n12. Ot. K jakému účelu se užívá intervallů ne-\ndoškálných ?\nOdp. Cheerne-li docílit v harmonii většího popudu\na splynutí akkordu s následujícím; jakož i cheme-li\ndále vzbudit tklivého účinku na náš cit, upotřebujeme\nintervallů nedoškálných.\n13. Ot. Kterak roztřídují se intervally podlé jich\npůvodu ?\nOdp. Co do původu máme původní a odvozené\nintervally.\n14. Ot. Které intervally náleží k základním a které\nk odvozeným intervallům ?\nOdp. Terce, kvinta, septima přináleží k základním,\nsekunda, kvarta a sexta k odvozeným intervallům.\n15. Ot. Jak povstanou z intervallů základních in-\ntervally odvozené ?\nOdp. Převratem stane se ze základního intervallu\nodvozený.\n16. Ot. V čem záleží převrat intervallů?\nOdp. Změníme-li poměr dvou tónů v ten způsob,\nže se stane hlubší tón oj oktávu nižším, slově změna ta\npřevrat intervallu. (*)\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "141", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.4", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.4", "debut_caractere": 1782, "fin_caractere_exclue": 4022, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nDoufám, že netřeba žádných příkladů uvesti, neboť\nv novějších časech staly se mazury tak oblíbenými\ntanci ve všech krajinách, že každému nějaké nápěvy v\npaměti utkvěly. Velmi oblíbený mazur je se slovy:\n„Modré oči, černé oči, které jste hezčejší\" a pak\n„Warszawjanka día kochanka.\"\nCo se novějších komposicí dotýče, pozbývají oby-\nčejně mazurového typu a rázu. Velké obliby a pověstí\npožívá mazur od 3. května 1791, na které Ru k-\nka b e r velmi zajímavé variace napsal. Překrásné ma-\nzury máme také od Chopina (Šopéna), jehož mazur\nčíslo 5, op. 7. ukončen není.\nNení to libovůle Chopinova; neboť i mezi lidem na-\nlezl jsem nápěvy, žádného konce nemající. Pan A.\nBraun také odkryl dva velmi staré mazury, jež\npospolu s jedním starým polonézem vydal.\nMazur má rád akcent vždy na druhé osmičce.\nVšechny rnazury jsou ve tříosmičkovém taktu. S mazu-\nrem končí se všechny staré karakteristické nápěvy.\nVšechny písně, jež se v Haliči zpívají, náležejí k oněm\nnápěvům, které jsem udal. Nalezne-Ii se ale nějaký\nnápěv ze starších písní, jenž v této klassifikaci není\nzaznamenán, patří bezpochyby k těm, které nejsou\nvlastně polsko-národní, a patří-li přec sem, je tak\nouzce s cizonárodními spojen, že jsem nechtěl s tako-\nvým nápěvem ryzé národní pomíchati.\nI nejznamenitější novější nápěvy patří do někte-\nrého druhu, jejž jsem až posud probral. Mezi nejprv-\nnější nápěvy po rozdělení Polska patří mazur Díjbrow-\nského, jenž prý roku 1805 psán jesf.\nNápěv k mazuru Dabrowského je zajisté\nkaždému znám, neb to je tentýž, jehož Čechové užili\nk písní „Hej Slované!\" Nápěv tento stal se vlastně\nnárodním, neboť jej každý od děcka až k starci zná.\nJako nápěv tak i slova jsou velmi rázná. Vanet z něho\nnevole, hořkost, zpoura, trpkost. Bylo by žádoucno,\nkdyby někdo udati mohl původ a začátek české písně\n„Však jsem to Jeníčku dobře slyšela,\" aby se vypá-\ntrali mohlo, zdaž první díl české písně od Poláků vzat\naneb naším vlastnictvím jesf.\nRozdíl mezi prvními díly nápěvů těchto je tak ne-\npatrný, že se nedá tak snadno mysleti, aby dva roz-\nliční skladatelé na stejnou myšlénku přišli. Celý rozdíl\nsestává toliko ze dvou not z počátku první věty. Nápěv\npočíná polský: český:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1631, "texte": "Až do devátého taktu jsou oba nápěvy s tímto ma-\nlým rozdílem v celku stejné a ostatní jsou však od\nsebe rozdílné.\nJiné znamenité písně jsou „Spiewy hystoriczne\" od\nJ. Niemczewicze, jež roku 1816 ponejprv ve Varšavě\nvyšly. Na těchto písních pracovalo více výborných\npolských skladatelův se skvělým výsledkem, ale přec ne-\nstaly se zpěvy tyto nikdy národními, ačkoliv se še-\nstého vydání dočkaly. Druhé a třetí vydání vyšlo\nr. 1818 a 1819 ve Varšavě, čtvrté r. 1835 v Kra-\nkově, páté r. 1849 ve Lvově a šesté r. 1850 v\nPřemyslu.\nPísně tyto známy jsou toliko ve vyšších, vzděla-\nnějších kruzích; sprostý lid o nich ani slova neví. Jiná\nnárodní píseň, kterou i my Čechové známe, jesf „Že-\nbrák\" a počíná se slovy: „Pomoc dajčie mi rodacy.\"\nPíseň a nápěv padají prý do roku 1831.\nDo téhož času patří také nápěv k písni: „Tisac\nwalecznich prziseglo Warszawie.\" (V češtině počíná:\n„Tisíc bojovných přísahalo rekův\"). Možná Vám po-\nsouditi, že písně tyto u Polákův velké obliby míti mu-\nsejí; anto i my Čechové pro jejich historickou událost\na krásné nápěvy k svým písním si je přivtělily.\nŽe jsme některé nápěvy od Poláků přijmuli, svědčí\no vzájemnosti slovanské; avšak jak směšné jesf, když\npod německý nápěv česká slova podložíme. 1 mně se\npřišedšímu do Polska cosi podobného přihodilo, když\njsem zpíval krásná slova od Picka „Z českých hor za-\nznívá zpěv,\" s melodií Prochovou z „Alpenhornu.\"\nKaždý cizozemec posuzuje národní písně jen z ná-\npěvu, protože slovům nerozumí. Žeby Picek dle ná-\npěvu „Alpenhornu\" ta krásná slova česká psal, nedá se\ntak snadno mysleti a tvrditi, ačkoliv slova s nápěvem\nz počátku souhlasí.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.5", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.5", "debut_caractere": 1633, "fin_caractere_exclue": 4743, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nMezi tím se nic nezměnilo v mysli Záchově. Od\nčasu k času nějakou maličkost skládal, na nic většího\nse už neodvažuje. Ve všech těch skladbách jeho však\njevil ráz hluboké melancholie.\nOd času k času zase počal vycházeli. Tělo jaksi\nse zotavovalo, nohy se sílily, ale v hlavě mu nebylo\njasno a mysl někdy jakoby chmurami se obestírala. Po-\ndivnými nápady se přetrhovala důslednost myšlení v něm\ni počínal užuž rovnováhu zdravého rozumu ztráceli.\nStávalo se to ovšem jen na okamžiky, avšak lékař\nse toho přece nemálo ulekl a pravil knížeti, že jižjiž se\nblíží to, čeho se u Zacha obával.\n„Nyní jest hlavně potřebí, ustonoviti mu nějakou\npráci jemu přiměřenou, která by všecky síly jeho na-\npnula, ne však obrazotvornost. Zach chová tak živé\nvědomí svých povinností k sobě, že se rád každé úloze\npodrobí, kterou vy mu předložíte. Takž se snad zase\nmyšlénky jeho ústředí. Pošlete inu nějakého žáka, s\nkterým mu bude aspoňjjšest hodin denně tráviti, i udělte\ninu rozkaz , aby ho vyučoval skladbě a kontrapunktu.\nTheorie skladby a protipunktu jsou nejsilnější stránky\nZáchovy. Nebude mu třeba se namáhati, nebof mu\nvšecko jest přítomné, co z těch věcí posud známo, ba\n0 mnohem více. Jinak jest to předmět, který docela\ndo oboru rozumu padá a obrazivost nikde nenakvašuje.\"\n„Rozumnost vaše se nikde nezapírá,\" pravil k iíže,\n„přišel jste mi právě vhod s návrhem tím, který můj\nvlastní úmysl podporuje.\"\nToho samého dne poslal kníže pro Zacha. Vnější\nzměna, jež se v krátkém čase s mužem tímto stala,\nbyla patrná a nápadná. Tváře jeho byly übledlé a\nspadlé, zraky nejisté a jako ztrhané. Chvilkami z nich\njiskřil oheň, chvilkami jako zmrtvělé na jednom místě\nulpívaly.\n„Vy jste nemocen, mistře Zachu?\" pravil kníže, „a\nzdá se, že ani nedbáte o své vyléčení, jakby slušelo, a\npráci se namaháte. Vaše nejnovější hojné skladby budí\nvšeobecnou pozornost, ale žádný při tom nepomýšlí, že\npíšete krví svého srdce. Což by nebylo lip, kdybyste\nna nějaký čas odebral se na Yenek a si odpočinul na\nčerstvém povětří!\"\nZach se zarazil a chopila se ho najednou myšlénka,\nže kníže snad něco tuší o zřídle nemoce jeho, a že ho\nschválně z města vyloudili zamýšlí, aby ho vzdálil od\nblízka té, která veškerou mysl jeho naplňovala, na kterou\nneustále pomníval, a jejíhož obrazu se ani na okamžik\nzbaviti nemohl. Měnil barvy v tvářích, a pousmál se\ntak trpce a oušklebně, že kníže se téměř ulekl toho\npodivného Zachovi docela nepřirozeného vzezření. Při\ntom oči umělcovy nepokojně sem tam těkaly a bylo\npatrno, že hledá slova k odpovědi, že sám sebou zá-\npasí a sám sebe téměř hledá. Posléze se zatřásla jeho\nústa a pravil hlasem nejistým a často se zajíkaje: „Mám\ntedy jiti, pryč z města ano kam račte poroučeti,\nvím že zde každému v cestě slojím, neškodí, jen\nrozkažte, knížecí milosti. Vy jste mým pánem, jsem\nzdráv, docela zdráv, ale lidé mi nepřejou, nechtějí mne\nzde míti, rádi by mne viděli daleko, daleko odsud, vím\n1 proč, jen račte poroučeti půjdu, půjdu hned, abych\nv cestě nestál. Jsem zde bez toho zbytečný. Žiji od\nVás, ale nic pro Vás nedělám . .\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "144", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8, "texte": "Z Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.6", "debut_caractere": 6044, "fin_caractere_exclue": 6055, "texte": "FEUILLETON."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.7", "debut_caractere": 1006, "fin_caractere_exclue": 5891, "texte": "(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala\nHa v 1 i s o v a společnost z Prahy. Program pro-\ndukce obsahoval vesměs díla cenu uměleckou mající, pro-\nvedení pak bylo neuhonné a prováděných skladeb dů-\nstojné, Ouvertury k „Oberonu,44 „Lukrecii Borgii44 Schu-\nbertovo „Zastavenícko,44 Straussova „Quadrilla umělců,44\n„Směs z národních písní44 a j. dobře provedené skladby\nvolila společnost tato ku pro vožení. S radostí jsme po-\nzorovali, že spolek tento vymkl se z mezí prosťrednosti,\na že šlendriánu nehoví. I také pan Svoboda z Prahy\nzde dával hudební produkcí. Nemůžeme se oněm tak po-\nchvalně zmíniti, neupíráme mu sice hudební dovednost,\nmyslíme však, že se mu docela nehodí, by zpěvem obe-\ncenstvo bavil. Dne 2. června nás navštívila ostrosťre-\nlecká kapella z Chrudimi a poskytla nám zdařilým před-\nnesem hlavně kusů tanečních velmi příjemné hudební ba-\nvení. A ku konci musíme se pochvalně o zdejší hudbě\nkostelní zmíniti. Na Boží Hod byla výborně provo-\nzována velká m š e od Skroupa do D-moll. Provozování\ntéto hlavně pro síly venkovské nesnadné skladby bylo\nnad očekávání zdařilé.\n(J. B-a.) Z Mnišku. Na písemní a ústní po-\nzvání důstojného faráře p. Fr. Hermanna, a veleb. kapl.\np. Karla Pazoura, sešli se osadníci fary Mnišecké u val-\nném poctu do hostince u „staré pošty44 zvaného, v Mnišku\nku zábavě, nadřecení pánové pomocí učitele, p. Fr, Při—\nbika, pod jmenem „hudební a zpěvní akademie ve pro-\nspěch našich raněných vojínů44 uspořádali. V této aka-\ndemii se cliot nadlesního p. Netsche a slečna Antonie\nBastlova, první krásným zpěvem, druhá obratnou hrou\nna pianě vyznamenaly. Učitel pan Fr. Přibík, co ředitel\nhudby, provedl se svými hudebníky a zpěváky chvalně\nhudební skladby a sborové zpěvy. Ku konci akademie\nzpívala se národní hymna, po níž dňst. p. farář hlasným\nslovem našemu zeiněpánu a jeho vojsku „Sláva!44 pro-\nvolal, kteréžto provolání se dlouho v rozlehlých prosto-\nrách našeho hostince opětovalo. Sluší* [též podotknouti,\nže ochotníci zpěváckého a hudebního sboru, jakož i po-\nsluchači pouze z Mnišecké osady byli, a tedy jen domácí\nsíly k tak blahočinnému účelu působily.\n\nLondýn. Haéndlova slavnost, jež se dne 20.—24.\nčervna v kříštálovém paláci konati bude, předci nad všemi\naž dosud dávanými produkcími. Orkestr je zřízen pro\n4000 instrumentalistň a zpěváků, a juž je za 20000\nliber šterlingň vstupních lístků rozprodáno. V celku bude\n242 houslí, 120 cell a 100 foukacích nástrojů, za nimi\nnové velké bubny, ohromné trombony, zpěváci a obrovské\nvarhany. Dne 20. provozován bude „Mesiáš,44 dne 22.\n„Te Deum\" a kusy ze „Saula a Samsona,44 „Jidáše Ma-\nkabejského44 atd. a 24. „Israelité v Egyptě.\" Slečna\nMarie Mosnerová vzbudila zde svou hrou na harfu ne-\nslýchanou sensací. Ilrálaf též s Joachimem sonátu od\nSpohra a fantasii od Parish-Alvarse na anglické ná-\nrodní písně.\naer-\nPaříž. V hudebním světě počíná nastávat hluboké\nticho. Téměř všichni umělci, jižto se tu v zimě slyšeti\ndali, odebrali se odtuď. Ve velké opeře dává se ještě\n„Herculanum44 od Fel. Davida. Na začátku příštího mě-\nsíce uslyšíme velké dílo od knížete Poniatowsk ého.\nKomická opera dělá s Meyerbeerovou „Pouť do Ploer-\nmelu\" skvělé obchody. Divadlo je při každém předsta-\nvení téhož díla vždy přeplněno. Až dosud svěží Auber\ndokončuje novou operu, k nížto mu Scribe text napsal.\nProvozovat se bude v příští zimě v opera comique. Dne\n6. června dávala se ve velké opeře nová kantata od Mé-\nryho „Magenta,44 již Auber do hudby uvedl. „Les Croa-\ntes44 (Chorvaté) jmenuje se příležitostní kus, jenž se v\ndivadle „de la Gaités44 k provedení chystá. Básníci té-\nhož kusu Justicis a Arnault doufají v podobný výsledek,\njakéhož se dočkali kusem „Cosaques44 za casu ruské\nválky. V divadle „Gymnase\" je na repertoiru tříaktový\nkus „Une preuve d amitié44 (Důkaz přátelství), jehož prů-\nvodcem jest Rus, hrabě Solohub, jenž před lety vy-\nslaneckým attachém ve Vídni byl. Divadlo v „Palais\nroyal44 připravuje parodii pod titulem „La chévre de\nPloermel\" (Koza Ploennolská), v nížto znamenitá sou-\nbrettka téhož divadla, slečna Schneiderova, nepravou Di-\nnoru zpívati bude. - Sestry Ferniovy dávaly v divadle\n„Theatre des fleurs44 dva koncerty. V italské opeře\nzpíval Tamberlík na posledy v opeře Trovatore od\nVerdiho, jež se ku prospěchu italských dobrovolníkův dá-\nvala. Příjem obnášel 9000 franků. Mladá tanečnice\nEmma Livry-ova je angažována na tři leta při velké\nopeře s platem za první rok 18000 franků, za druhy\n24000 fr. a za třetí 30000 franků.\nPešť. Red. Eckert nachází se nyní v našem městě,\nby byl přítomem u opery „Vanda44 od Karla Dopplera,\nkterá se též v dvorním divadle ve Vídni dávati má.\nŠ t yrs k ý Hradec. Před nějakým časem debutovala\nzde Pražanka, slečna Marie Schmidova, ponejprv co\nAgatha v „Kouzelném Střelci44 a došla příznivého vý-\nsledku ] její hlas je plný, zvučný a škola její dobrá. SI.\nTereza Mti 11 ero v a, oud Pražského divadla hraje tu\npohostinsku."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5, "texte": "Směs."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 3501, "fin_caractere_exclue": 3512, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Dne 4. t. m. dávala se", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Dne 4. t. m. dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.6", "debut_caractere": 10, "fin_caractere_exclue": 6042, "texte": "Novoměstské divadlo. Dne 4. t. m. dávala se\nkomická opera „Maurer und Schlosser\" (Zedník a zá-\nmečník) od Aubera. Obsah je následující: V předměstí\nSt. Antoine v Paříži slaví se svatba zedníka Rogera s\nHenriettou, sestrou zámečníka Baptisty. Četná společnost\ntanci a zpívá. Baptista se sousedkou Bertrandovou, jež\nHenriettě sňatek závidí, též se vyrážejí. Náhle volána\njest nevěsta do sálu, kamž ji mnozí následují. Roger a\nBaptista zůstanou. Na to přijde důstojník Leon a pozná\nRogera, jenž mu jednou život před loupežníky zachránil.\nOba padnou si do náruče. Brzy však odejde Leon. Ze\nsálu přijde Henrietta pro Rogera, avšak ženich žádá, by\nopustivši společnost s ním domů se odebrala. Dlouho se\nzdráhá nevěsta, přivolí pak; ale v tom objeví se hosté a\nzadrží je. Roger musí jiti do sálu, by za hosty zaplatil,\na společnost se domů odebeře. Roger vraceje se zadržen\njest od cizinců, kteří zedníka a zámečníka hledají. Roger\nvyzná, že je zedník a musí je následovat. (1. děj.) V\numěle vytvořené jeskyni v Paříži chová vyslanec turecký\nodalisky, jež se tancem a zpěvem baví. Mezi nimi je\nmladá Rekyně Irma, jež se do Leona zamilovala a po\nněm touží. Dívky odejdou. Mezi tím přivedeni jsou Ro-\nger a Baptista majíce oěi zavázány, by zde někoho za-\nzdili a uzamkli. Oba se k tomu připravují, konajíce k\ndílu přípravy. Y tom přijde sem Leon a najde svou\nIrmu. Leon chce sní uprchnout avšak vyzrazen a ucho-\npen byv k sloupům i s Irmou je připoután a zazděn. (2.\nděj.) Henrietta naříká doma, že muž za celou noc domů\nnepřišel. Včerejší hosté přicházejí učinit jí návštěvu. Paní\nBertrandova vysmívá se Henriettě, že Roger, muž její do-\nmů nepřišel. Henrietta se zlobí a obě se dají do prudké\nhádky. Mezi tím časem vynakládají Roger a Baptista vše,\nby oba zazděné Leona a Irmu - vysvobodili. 1 po-\ndaří se jim to a důstojník Leon i Roger jsou štastni se\nsvými manželkami. Výborná opera tato, byvší dávána po-\nnejprv r. 1825 v Paříži, je až dosud všude velmi oblí-\nbena. Zajímavému as velkou obratností složenému lib—\nrettu podložen je za základ příběh pravdivý, jenž se pod\nvládou Ludvíka XVI. v Paříži stal. Hudba je svěží a živá,\nplná krásných a nejen k ději ale i ke slovům vhodných\nnápěvů. Co do harmonie je tato opera jednoduchá a jasná\navšak tím většího účinku. Orkestr, jehož Auber fObér)\nužil, není co do poctu hudebních nástrojů silnější než u\nMozarta, a ačkoliv je prost všech hledaných effektň a\nvšeho umějkování, dělá přec krásný účinek. Všechny je-\ndnotlivé osoby jsou ze života vzaty a hudbou výtečně\nkarakterisovány: Zedník Roger je muž srdečný, obratný\na rozvážlivý; pocestný řemeslník a skrz na skrz Francouz.\nZámečník Baptista zdařilý je obraz Pařížského filistra 5\nLeon je nádherný a rytířský Francouz; Henrietta rozto-\nmilá soubrettka, co zatím Rekyně Irma zvláštním poetickým\nvděkem zdobena jest. Mistrovský kus kresby komického\nkarakteru podal Auber v osobě paní Bertrandové. Zvláště\nznamenité jest hašteřící duetto mezi Bertrandovou a Hen-\nriettou a nemine se skvělého výsledku. Každé číslo této\nopery je ve svém způsobu zdařilé, vynikají karakteristická\nintrodukcí, první finále, romance Irmy, pak jarý a melo-\ndijesní komické duetto mezi Rogerem a Baptistou, jež od\np. Hovemanna a Bachmanna výborně podáno bylo. Chvalné\nzmínky zasluhuje též sl. Schmidova (Bertrandova). Na\nsvatodušní pondělek vystoupla na posled sl. Libic káv\n„Preciose\" od Wolfa, a osvědčila patrný talent k dráze\ndivadelní. Jsouc takřka autodidaktkou pronikla přec do-\nstatečně roli svou a provedla ji skutečně velmi zdařile.\nAčkoliv jí v prvním dějství vnitřní tíseň jaksi na ujmu\nbyla, vyhověla přec požadavkům a vyznačila se ve výjevu\n„Věštby\" podavši pravdivě a přirozeně výstup tento. Sl.\nLibická má vřelý, nelíčený cit, pěkný, pro sentimentální\núlohy, výborně se hodící organ a přiměřenou hru, kteráž\nby častějším vystupováním brzy routinovanou a vytříbenou\nse stala. Litujeme opravdu, že direkcí nadanou tuto za-\nčátečnici neangažovala, anto jiné buď málo neb méně na-\ndané herecky přijala* Že slečna Libická mnohokrát vo-\nlána byla, netřeba podotýkali ; pan Raška bavil svým\nrozmarem velmi dobře četné obecenstvo.\nKromě národních tanců v předešlém čísle uda-\nných a nyní téměř neznámých, ježto se historickými\njmény honosí, dlužno i jiné uvésti. Tak budou mnozí\nvěděti, že za casu francouzských válek v Cechách tanec\nvznikl, jenž takřka potupným byl a „Napoleon\" se jmeno-\nval. Nám je toliko melodie známa, kteráž bez pochyby\nvzata jest z Napoleonova vítězného pochodu tenkráte\nvelmi oblíbeného. Když r. 1813 Venda mme (Van-\ndam) se svým sborem u Chlumu, blíže Teplic zajat byl,\nutvořil si lid, z této zprávy velmi potěšený, okamžitě ta-\nnec, jenž se „Vendamme\" nazýval, avšak brzy do zapo-\nmenutí upadl. Byl to prý jakýs druh valčíku bez vsí\nušlechtilosti, tak že se z tíži na něj slov Alfreda de\nMusset „O muse de la Valše, fleur de poesie,\" užiti může.\nMimo tyto stávalo jednoho aniž víme, jak k této cti\npřisel, tance, jenž příjměním pověstného loupežníka po-\nkřtěn jest a Babinský se jmenoval. Skutečně je\nse zde co diviti, k jakým výstřednostem a podivnostem\nse fantasie a rozmar lidu někdy povznese.\nPan Antonín Ambrož, v loni absolvovaný žák\nPražského konservatoria a clen divadelního orkestru, stal\nse kapelníkem u 29. práporu mysliveckého.\nSlovutný nás krajan, pan V. H. Veit dostal od\nmužského zpěváckého spolku v Bernu ve Švýcarsku di-\nplom co čestný oud, za příčinou, že týž spolek provede-\nním Veitovy skladby „Der Konig von Thule\" při zpě-\nvácké slavnosti první cenu obdržel.\nMejrima aHuseinje titul nové básně od\nVítězslava Hálka, ježto nákladem J. Pospíšila vyšla.\nKdo zná krásné „Večerní písně\" a „Alfreda\" od Hálka,\nuvítá zajisté nejnovější plod nadaného básníka, jenž iv\ntéto básni svůj talent osvědčil. Cena básně této je velmi\nlevná, stojíť 36 kr. rak. c.\nSlecná Albertina Ferl esová, Pražanka a žá-\nkyně kapelníka a chvalně známého učitele zpěvu pana\nFrant. Škroupa, je angažována k dvornímu divadlu do\nBerlína.\nMladý zpěvák, pan Hacker z Prahy, je anga-\nžován co první lyrický tenor k městskému divadlu do\nMohuce."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1004, "texte": "Hudební příloha k dnešnímu číslu ustanovená\nnepřišla nám v pravý cas a přiložena bude k příštímu\nčíslu. Při této příležitosti podotýkáme, že jen následkem\nnynějších poměrův přílohy, které 6 neděl napřed k rytí\nposíláme, se opožďují, než doufáme dvojitou přílohou vše\nvyrovnati. Pánům odběratelům, kteří co praemii Hymny\nod Maška žádají, dáváme návěští, že co nejdříve hotova\na jim odeslána bude.\nv\nSlečna Vilemína Čermákova, žákyně slovut-\nného našeho Alex. Dreyschocka hrála dne 16. t. m, v sále\nkonservatoria u přítomnosti svého mistra a ředitele Bed.\nKittla a mnohých hudboznalců koncert od Mendelssohna\n(G-moll) a Beethovena (Es-dur) s průvodem orkestru ze\nžáků konservatoria sestávajícího. Slečna Čermákova po-\nkročila v krátkém case, kde jsme ji naposled slyšeli, v\npřednesu, v technické sběhlosti a v pojmutí. Lze se na-\ndití, že mladá tato virtuoska při setrvalém cvičení zajisté\nvšude chvály a uznání dosáhne.\nPan Cajner, absolvovaný žák varhanické školy,\nzvolen jest za varhaníka u sv. Štěpána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.2", "titre_corps": "(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala", "titre_sommaire": "(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.7", "debut_caractere": 1006, "fin_caractere_exclue": 3117, "texte": "(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala\nHa v 1 i s o v a společnost z Prahy. Program pro-\ndukce obsahoval vesměs díla cenu uměleckou mající, pro-\nvedení pak bylo neuhonné a prováděných skladeb dů-\nstojné, Ouvertury k „Oberonu,44 „Lukrecii Borgii44 Schu-\nbertovo „Zastavenícko,44 Straussova „Quadrilla umělců,44\n„Směs z národních písní44 a j. dobře provedené skladby\nvolila společnost tato ku pro vožení. S radostí jsme po-\nzorovali, že spolek tento vymkl se z mezí prosťrednosti,\na že šlendriánu nehoví. I také pan Svoboda z Prahy\nzde dával hudební produkcí. Nemůžeme se oněm tak po-\nchvalně zmíniti, neupíráme mu sice hudební dovednost,\nmyslíme však, že se mu docela nehodí, by zpěvem obe-\ncenstvo bavil. Dne 2. června nás navštívila ostrosťre-\nlecká kapella z Chrudimi a poskytla nám zdařilým před-\nnesem hlavně kusů tanečních velmi příjemné hudební ba-\nvení. A ku konci musíme se pochvalně o zdejší hudbě\nkostelní zmíniti. Na Boží Hod byla výborně provo-\nzována velká m š e od Skroupa do D-moll. Provozování\ntéto hlavně pro síly venkovské nesnadné skladby bylo\nnad očekávání zdařilé.\n(J. B-a.) Z Mnišku. Na písemní a ústní po-\nzvání důstojného faráře p. Fr. Hermanna, a veleb. kapl.\np. Karla Pazoura, sešli se osadníci fary Mnišecké u val-\nném poctu do hostince u „staré pošty44 zvaného, v Mnišku\nku zábavě, nadřecení pánové pomocí učitele, p. Fr, Při—\nbika, pod jmenem „hudební a zpěvní akademie ve pro-\nspěch našich raněných vojínů44 uspořádali. V této aka-\ndemii se cliot nadlesního p. Netsche a slečna Antonie\nBastlova, první krásným zpěvem, druhá obratnou hrou\nna pianě vyznamenaly. Učitel pan Fr. Přibík, co ředitel\nhudby, provedl se svými hudebníky a zpěváky chvalně\nhudební skladby a sborové zpěvy. Ku konci akademie\nzpívala se národní hymna, po níž dňst. p. farář hlasným\nslovem našemu zeiněpánu a jeho vojsku „Sláva!44 pro-\nvolal, kteréžto provolání se dlouho v rozlehlých prosto-\nrách našeho hostince opětovalo. Sluší* [též podotknouti,\nže ochotníci zpěváckého a hudebního sboru, jakož i po-\nsluchači pouze z Mnišecké osady byli, a tedy jen domácí\nsíly k tak blahočinnému účelu působily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.3", "titre_corps": "Londýn. Haéndlova slavnost, jež se dne 20.—24.", "titre_sommaire": "Londýn. Haéndlova slavnost, jež se dne 20.—24.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.7", "debut_caractere": 3119, "fin_caractere_exclue": 5891, "texte": "Londýn. Haéndlova slavnost, jež se dne 20.—24.\nčervna v kříštálovém paláci konati bude, předci nad všemi\naž dosud dávanými produkcími. Orkestr je zřízen pro\n4000 instrumentalistň a zpěváků, a juž je za 20000\nliber šterlingň vstupních lístků rozprodáno. V celku bude\n242 houslí, 120 cell a 100 foukacích nástrojů, za nimi\nnové velké bubny, ohromné trombony, zpěváci a obrovské\nvarhany. Dne 20. provozován bude „Mesiáš,44 dne 22.\n„Te Deum\" a kusy ze „Saula a Samsona,44 „Jidáše Ma-\nkabejského44 atd. a 24. „Israelité v Egyptě.\" Slečna\nMarie Mosnerová vzbudila zde svou hrou na harfu ne-\nslýchanou sensací. Ilrálaf též s Joachimem sonátu od\nSpohra a fantasii od Parish-Alvarse na anglické ná-\nrodní písně.\naer-\nPaříž. V hudebním světě počíná nastávat hluboké\nticho. Téměř všichni umělci, jižto se tu v zimě slyšeti\ndali, odebrali se odtuď. Ve velké opeře dává se ještě\n„Herculanum44 od Fel. Davida. Na začátku příštího mě-\nsíce uslyšíme velké dílo od knížete Poniatowsk ého.\nKomická opera dělá s Meyerbeerovou „Pouť do Ploer-\nmelu\" skvělé obchody. Divadlo je při každém předsta-\nvení téhož díla vždy přeplněno. Až dosud svěží Auber\ndokončuje novou operu, k nížto mu Scribe text napsal.\nProvozovat se bude v příští zimě v opera comique. Dne\n6. června dávala se ve velké opeře nová kantata od Mé-\nryho „Magenta,44 již Auber do hudby uvedl. „Les Croa-\ntes44 (Chorvaté) jmenuje se příležitostní kus, jenž se v\ndivadle „de la Gaités44 k provedení chystá. Básníci té-\nhož kusu Justicis a Arnault doufají v podobný výsledek,\njakéhož se dočkali kusem „Cosaques44 za casu ruské\nválky. V divadle „Gymnase\" je na repertoiru tříaktový\nkus „Une preuve d amitié44 (Důkaz přátelství), jehož prů-\nvodcem jest Rus, hrabě Solohub, jenž před lety vy-\nslaneckým attachém ve Vídni byl. Divadlo v „Palais\nroyal44 připravuje parodii pod titulem „La chévre de\nPloermel\" (Koza Ploennolská), v nížto znamenitá sou-\nbrettka téhož divadla, slečna Schneiderova, nepravou Di-\nnoru zpívati bude. - Sestry Ferniovy dávaly v divadle\n„Theatre des fleurs44 dva koncerty. V italské opeře\nzpíval Tamberlík na posledy v opeře Trovatore od\nVerdiho, jež se ku prospěchu italských dobrovolníkův dá-\nvala. Příjem obnášel 9000 franků. Mladá tanečnice\nEmma Livry-ova je angažována na tři leta při velké\nopeře s platem za první rok 18000 franků, za druhy\n24000 fr. a za třetí 30000 franků.\nPešť. Red. Eckert nachází se nyní v našem městě,\nby byl přítomem u opery „Vanda44 od Karla Dopplera,\nkterá se též v dvorním divadle ve Vídni dávati má.\nŠ t yrs k ý Hradec. Před nějakým časem debutovala\nzde Pražanka, slečna Marie Schmidova, ponejprv co\nAgatha v „Kouzelném Střelci44 a došla příznivého vý-\nsledku ] její hlas je plný, zvučný a škola její dobrá. SI.\nTereza Mti 11 ero v a, oud Pražského divadla hraje tu\npohostinsku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.4", "titre_corps": "Směs.", "titre_sommaire": "Směs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5, "texte": "Směs."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.4.1", "titre_corps": "(Zvláštnosti některých skladatelův). Jako největší díl", "titre_sommaire": "(Zvláštnosti některých skladatelův). Jako největší díl", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 7, "fin_caractere_exclue": 3499, "texte": "(Zvláštnosti některých skladatelův). Jako největší díl\nbásníkův, má také největší část skladatelův nápadné\nzvláštnosti při uměleckém tvoření. Vizte onoho veselého\nmuže, jenž květiny a zář sluneční tak miluje ! Cbtěl-li\nkomponovat, pozval své přátele k radostnému kvasu. Ho-\nvořilo se o všem, jen ne o hudbě; zátky bouchaly a když\nkaždý co nejvíce se rozveselil, odkradl se hudebník, a uza-\nvřev se do komnaty dal svým myšlenkám bez přípravy,\nbez piana volného průchodu. Tak skládal Rossini, tak\npovstaly jeho nejutěšenější nápěvy.\nMeyerbeer, tvůrce nejzádumčivějších zvuků, nej-\nvážnějších a nejžalnějších zpěvů, sedí mutně zamyšlen ve\nsvé lenošce a pramen jeho myšlének zaražen. Tu počne\nhučeti vichr, déšt se řine v potokách, hrom rachotí. Nyní\nse probudí Meyerbeer, spěchá do šírého pole a u pro-\nstřed tohoto odboje přírody vzniknou jeho nejkrásnější\nnápady. Chce-li ho kdo navštívit, nesmí přijít v čas\nbouřky, toliko při čárokrásném počasí lze ho doma nalézti.\nHal évy pracuje velmi pozvolna, stokráte piluje\nkaždý řádek, nežli jej na čisto přepíše. Nedostává-li se\nmu nadšení, chopí se zvláštního prostředku. Dá k ohni\npostavit samovar a při jednotvárném šumění vařící se\nvody počne i jeho fantasie plápolat. Uvádí-li Halévy\nnějaký text do hudby, má vždy svého bratra Leona při\nsobě, jenž mu slova dle potřeby přisťríhnouti musí a proto\nv Paříži „básnickým chirurgem44 se jmenuje.\nTam cválá muž, jehožto jiskřící zrak prozrazuje, jak\nčinný je duch jeho. Jen na oři v největším trysku na-\nchází Aub e r své myšlenky, na tento způsob povstaly\njeho opery : „Fra Diavolo/4 „Černé domino/4 „Korunní\ndiamanty,44 mistrovská díla jeho. Auberův oř uskutečňuje\nbáchorku o Pegasu. Jednoho jitra bylo plno lidí na tr-\nžišti „des Innocens/4 jezdec žene svého oře prchle do nej -\nhustšího davu. Ze všech stran pronásledují ho nadávky\nhokyň, klení rybářek a nosičů uhlí, on však jede velmi\nspokojen dále. Byl to Auber (Obér) a přišel tu na\nznamenitý tržní sbor k své opeře „Němá z Portici.44\nSkladatel opery „Pošťák z Lonjuineaua44 a mnoho\njiných oblíbených oper, komponuje podivným způsobem.\nPo jídle položí se Adolf Adam na svou pohovku a dá\nse v největším vedru až na hlavu peřinou přikryt. Jeho\ndvě ohromné kočky sedí mu jedna na hlavě a druhá na\nnohou. Teprv když je takřka udušen a v potu, napadnou\nmu utěšeué myšlenky.\nJuž od mnoha let nachází se v průchodním domě\n„du Saumon\" krám šperkovnický. Dlouho juž pozorovaly\ndívky v krámě velkého, hubeného muže, jenž každého\nvečera s upřenýma očima oknem na ně hleděl. Ze za-\nčátku nedivily se tomu, zrcadlo pravilo každé z nich, že\ntakové pozornosti hodna jest. Avšak, když po dvou mě-\nsících ještě žádné psaníčko, žádné vyjevení lásky nepři-\n•; Telo, zavzněl všeobecný výbuch nevole. Jednoho večera\nwila se děvčata na něho.\nCo děláte každého večera zde, tázala se ho jedna.\nHledám ! odpověděl neznámý.\nVy hledáte a co? Co můžete v tomto krámě hle-\ndati? zvolala rozhorleně modistka.\nHledám finále k třetímu dějství opery „Vévoda\nz Alby.44\nNeznámý byl Gaelano Doni zet ti.\nA vskutku mohl toliko skladatel „Belisara44 kompo-\nnovat, když kolem chodil a dlouho na týž předmět v\nulici se díval. Chtěli-li jste ho vidět, nutno vám bylo\njiti mezi sedmou a osmou hodinu večer do průchodního\ndomu Choiseul.\nNěkolik let juž zesnulý Hippolit Moupon nekompo-\nnoval jináče, než pod šírým, modrým nebem, při západu\nslunce, v nejrozkošnějších květnicích. V zimě musela pra-\ncovna jeho naplněna býti líbeznou vůní. Na tento způsob\nnašel ideální, půvabné harmonie."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 3501, "fin_caractere_exclue": 3512, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(Rousseau.) Bousseau, velký to filosof, pak básník i hudebník,", "titre_sommaire": "(Rousseau.) Bousseau, velký to filosof, pak básník i hudebník,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 3514, "fin_caractere_exclue": 4515, "texte": "(Rousseau.) Bousseau, velký to filosof, pak básník i hudebník,\nmusel se opisováním not živiti, neboť co spisovatel byl do\nkletby dán, jelikož se ne bez příčiny v jeho dílách zásady hledaly,\nkteré se s nesmírným despotismem tehdejšího hríizyplného éasu v\nFrancii nesrovnávaly. Vévoda z Orleansu činil rozličné pokusy, by\nsvému miláčku podpory poskytl, avšak Rousseau nepřijal na žádný\nzpůsob toho nejmenšího. Jednoho dne objednal si vévoda u neho\nskrze třetí ruku opisy musikalií, mezi nimiž se zpěvohra ~Le De-\nvin du villageu od Rousseau složená nacházela. Filosofický ko-\npista slíbil, že práci v osmi dnech odvede a pracoval dnem i nocí,\nby svému slovu dostál, a něco si vydělal. V určitý čas posláno\nbylo pro noty. Rousseau žádal za opisování dva louisdory, avšak\nposel vypočítal mu 20 kusů dukátů. Tato štědrost mrzela Genf-\nského měštana tak, že si vzal noty nazpět s těmi slovy „Píšu za\nmzdu, nikoliv ale za almužnu.u Dlouho ho museli přemlouvali, by\nspisy za dva si zasloužené louisdory vydal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 4517, "fin_caractere_exclue": 4879, "texte": "Listárna.\nPanu V. T. v H. Starožitností země\nčeské od Ferd. Mik ovce vyšel sešit pátý, jenž ná-\nsledující překrásné nákresy obsahuje: Zříceniny Ko-\nstomlatské. Sv. Kateřina, obraz v Mostu. Pieta v\nchrámě matky Boží v Praze. P. Ou. H. v H. Pochy-\nbil jste ve formě, avšak uvidíme, co se dá dělaf. P.\nL.v Rjece. Uveřejníme v příštím čísle; panu S. tisí-\ncero díků!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-06-20-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-06-20_01#c018", "volume": "bmtnabd_1859-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.2.8", "titre_corps": "P T. Pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by svá předplacení", "titre_sommaire": "P T. Pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by svá předplacení", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "debut_caractere": 4881, "fin_caractere_exclue": 5202, "texte": "P T. Pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by svá předplacení\nna ostatní čtvrtletí obnovivše udali, jaké praemie (zdaž podobiznu neb skladbu kostelní) žádají,\nby jim brzy odeslána byla. Kompletní exempláry „Dalibora\" na rok 1859 jsou ještě v zásobě a\nmohou se dostati. Expedicí Dalibora."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.1", "texte": "Z básní Ad. Heyduka.\n*)\nI.\nDémantové po travině\ntvoří rosa krůpěje,\nvbrzku se již v porostlině\nkaždé ptáče rozpěje.\nKvítka kalich odevřený\nnoci tiché věstí den\nvšude jitro já jen zabrán\nv prvý ještě lásky sen!\nII.\nAch ta láska, ba ta láska,\nto je strůmek divoký,\nněkdy malý jako kvítko,\nněkdy velký, vysoký.\nKdyž je tichá jako kvítko,\nnejspíš nese ovoce,\na když květe v mocné výšce\nnejspíš květe divoce.\n\nVoříšek Jan Hugo.\nStručný životopis.\nPodává Václav Kodytek} učilel ve Vamberku.\nDo kruhu výtečných českých virtuosů a skladatelů\nnáleží bez vší pochyby Jan H. Voříšek, jenž si ne-\njen svými klavírními ale i kostelními skladbami chval-\nného jména ve světě hudebním získal. Stůj zde životo-\npis jeho !\nJan Hugo Voříšek narodil se dne 11. května\n1791 v městě Vamberku v kraji Královéhradeckém,\nkdež jeho otec školním učitelem byl. Otec vida, že\ndítěti při své skromné učitelské službě velkého jmění\nzachovati nemůže, umínil si, že syna svého v hudbě\nvycvičí, zvláště, když zpozoroval, že hošík neobyčej-\nnými schopnostmi nadán jesf.\nJan jsa tři leta stár, klepával nejčastěji svými pr-\nstíčky na klávesy otcova klavíru a počal se se svým\nstarším bratrem as dvěma sestrama v hudbě cvičiti.\nOtec brával malého Jana na klín ku klavíru. Netrvalo\nto dlouho a chlapec dostal tak neobyčejnou chuf ku\nhráni na klavíru, že častokráte potmě vstav na kře-\nsadlo fukával, by sobě světlo rozžehl Otec a matka\nrádi by sobě ještě byli pohověli, avšak nic na plat,\nmatka musela vstát a světlo mu udělat'. Pln radostí\nhrával Jan někdy více než dvě hodiny až do bílého\ndne na klavír. Když mu otec něco ukazoval, odstrkoval\nmu hošík ruce říkávaje; „Ne tatínku, ne, tak to má\nbýt! já už to umím !\" Při těchto slovech Janových vy-\nronily se často otci slze z očí. Jan měl také velkou\nzálibu v houslích, pokradrno učil se u pomocníka prvním\nzákladům a hmatům na housle, cvičil se pilně v každé\nnestřežené době a překvapil konečně otce při jmeni-\nnách přednesem Pleylova quatuoru, v němž čistě, jasně\na taktupevně první hlas provedl. Jednou v neděli před-\nnášel v chrámu Páně solo na housle. Přišed domů od-\npověděl na matčinu otázku: „Jaks vypadl Honzíčku?a\nzkrátka : „Dobře ! ale maminko, když jsem hrát začal,\ntřásl jsem se jako motyka\" (chtěl říci jako osika). Tak\nprospíval v hudbě a každý se mu obdivoval, kdo jej v\ntak útlém mládí bud na klavír neb na varhany hráti\nslyšel. Aby se Jan na varhany zdokonalil, dal otec\nsynovi, jenž nohama pedálu dosáhnouti nemohl, u tru-\nhláře udělat' pedály, ježto se připevnily na spodní, by\nna ně tlapat a bez pomoci jiného hráti mohl. Tytéž\npedály lze až podnes viděti na kůru v chrámě farním\nsv« Prokopa ve Vamberku.\nJednoho času hrál malý chlapec při zpívané mši\nna varhany, kdež při něm jistý hudebník na fagot pí-\nskal. Chlapec zpozorovav, že nepíská, obrátil se k němu\ntázaje se, kde právě hraje? Zahanbený hudec usmál\n\n*) Sebrané básně Heydukovy vyšly as před měsícem u\nAnt. Re n na v Praze a stojí 80 kr. rak. c."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.2", "texte": "se a pravil: „Nedávám pozor na noty, ale dívám se\nna tvé prsty.\" Jednou navštívil Josef Suchánek, učitel\nz Jeníkova svého přítele Václava Voříška, otce malého\nJeníka. Suchánek prosil při odchodu Voříška, by mu\nmalého synáčka do Jeníkova na nějaký krátký čas od-\npustil, anto žádného diskantisty nemá, jenž by mu při\npouti u sv. Marky ty vypomohl. Otec neodepřel příteli\nsvému tuto žádost'. Přijeli do Jeníkova. Po několika\ndnech praví paní učitelova (jeho vlastní tetička) k ho-\nšíku : „Honzíčku, zakolíbej trochu, přistavím ti kolébku\nku klavíru, a můžeš při tom hráti!\" Jeník uposlechl.\nKolíbaje, hrál na klavír a něco zpíval. Učitelova usly-\nševši to, postaví se za dvéře a slyší následující verš\ni s nápěvem:\nUčitel přišed domů, a dozvěděv se od manželky o\nvšem, co Jeník dělal, přistoupil k němu s těmi slovy :\nJeníčku, zahraj mi svou písničku! Chlapec jsa několik\nokamžení v rozpacích, spustil a hrál na to thema fugu\ndo rozličných tónin ji rozváděje, tak že se strýc jeho\nsám divili musel.\nDosáhnuv 9. roku, šel s otcem v prázdninách do\nměst, aby se na piano slyšeti dal. Štěstí mu všude\npřálo, všude byl chválou a stříbrňáky odměněn. V 10.\nroku svého stáří složil krásné variací, které hraběnce\nRozině z Kolovrat věnoval. Konaje uměleckou\npřišel také do Prahy, kde hudební akademii uspořádal.\nHrál velký koncert pro piano od W. A. Mozarta, své\nvariace, sonátu pro piano s průvodem několika nástroji\na fantasii a došel skvělého výsledku.\nZ Prahy cestoval do Litoměřic, kde k velkému\núžasu obecenstva na piano se slyšeti dal a velké po-\nchvaly došel. Jistá vrchnost' chtěla se nadaného hošíka\nujmouti, avšak otec tomu nepřivolil, jelikož sám hrabě\nKolovrat malého Voříška podporovati slíbil. Na své\ncestě přišli též do premonstratenského kláštera Teplu.\nJeník postaviv se při mši na stranu pátera, jenž právě\nna varhany hrál, ukázal na místo, kdež páter v počíslo-\nvaném bassu pochybil. Užasnuv velice nad pravdou\nnaivního chlapcova vyjádření, ptal se ho duchovní pán?\nzdaž by snad si důvěřoval, místo jeho zaujrnouti? Proč\npak ne? mile rád! zněla odpověd Jeníkova; rychle se-\nděl Pigmejský virtuos na varhanní lavici a hrál bez zá-\nvady generální bass mše jemu docela neznámé. Na to\nodebral se s ním otec do Vídně, kdež vlohy Voříškovy\nobdivovány byly. Když Jeník Jlí let stár byl, cestoval\ns ním otec opět do Prahy, kdež malý Jeník vystoupil.\nHrálť velký koncert od W. A. Mozarta, své variace,\nsonátu pro piano s průvodem orkestru a fantasii a byl\nchválou obsypán.\nOd té doby počal se hrabě Kolovrat o něj starati.\nV Praze studoval Voříšek gymnasium a filosofii vyži-\nvuje se hlavně dáváním lekcí. Zde se mu dostalo\nštěstí, že ho slavný mistr Václav Tomášek pianě a\nharmonii vyučoval.\nSeznámiv se s umění milovným professorěm Zi-\nziusem z Vídně, byl od něho přemluven, by se do\nsídelního města přestěhoval. Ve Vídni naučiv se znáti\nMošelesa, Meyeřbeera a Hummla, vzdělal se dle těchto\nznamenitých umělců, a dosáhl brzy takového stupně, že\nho i Hummel do ciziny cestující všem svým žákům za\nnástupce odporučil.\nTím vyjasnily se až dosud zachmuřené životní po-\nměry a on mohl bezstarostně ve svém študování klas—\nsických děl Seb. Ruchá, Haendla, Glucka, Haydna, Mo-\nzarta, Cherubiniho, Beethovena, Spohra a t. d., po-\nkračovati.\nUveden byv do domu c. k. dvorního rady K i e-\nsewettera doprovázel ustavičně na klavír v do-\nčasních soukromných koncertech „Staré hudhy\" provo-\nzovaná oratoria a skladby kostelní italských komponi-\nstův a stal se později ředitelem orkestru velké hudební\nJednoty.\nAbsolvovav práva, složil Voříšek r. 1822 přísahu\nco konceptní praktikant u dvorní vojenské raddy;\navšak tu se uprázdnilo místo dvorního varhaníka. I on\npostavil se do řady konkurentů a došel žádaného cíle ;\nnež čestné místo toto zastával sotva dvě leta.\nV letě roku 1824 obdržev několik neděl na dovo-\nlenou, cestoval nejdříve do Štýrského Hradce, pak do\nsvé otčiny a užíval lázní v Karlových Varech. Vraceje\nse zpět cítil se opět churavým. Vždy se zmáhající\nprsní neduh přinutil ho, že ve všeobecné nemocnici u\nzkušených lékařů pomocí hledati musel, avšak nadarmo\nsnažilo se lidské umění, jej uzdraviti. Skleslí po 11-\nměsíčných velkých bolestech nejsa ještě 34 let stár a\ntoužebně smrf očekávaje, do temného hrobu, zkonav\ndne 19. listopadu 1825.\nJeho veškeré vším právem vážené skladby jsou dle\nchronologického sestavení následující: Pohřební slav-\nnost generala Morcana, Dankcantato, 12 německých tan-\ncňv, Nevinnost', píseň v české řeči, Impromptu pro piano,\nněkolik písní a malých kousků, 12 rhapsodií pro klavír,\nRondo pro piano a cello, le Desin (andante), le Plaisir\n(allegro), sonata pro piano a housle, Variations brill."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.3", "texte": "šest Impromptu, Rondo pro piano a cello, variace pro\npiano a cello, 3 písně, Rondo pro housle, fantasie pro\npiano; vokální sbor: „Gott im Frúhling,\" Yariazioni di\nbravura con Orchest., Rondeau brill., klavírní variace,\nGrand Sonate pour le piano, 3 písně, Trippel-Rondo\npro klavír, housle a cello, Grand-Symfonie do D, mše\ndo B, Graduale: „Benedictus es,\" Offertorium: „Mentis\noppressae,\" 6 písní, Rondo dro piano, Sei Ariette ita—\nliane (šest italských arií); Duetto pro soprán a tenor,\nGraduale fugato : „Quoniam iniquitatum cognosco.\"\nZ velkého počtu skladeb těchto vysvítá, že Jan H.\nVoříšek, jenž mimochodem řečeno, mladého Napoleona,\nsyna Napoleona I. na piano vyučoval, velkou tvůrčí sílu\na znamenitou činnost osvědčil a jest co litovati, že jeho\nklavírní skladby do zapomenutí přicházejí, ačkoliv co\ndo vnitřního obsahu a formy daleko nad nynějším krám-\nským zbožím hudebním vynikají a zasluhují, by je pia-\nnisté hráli a studovali. Dejž tomu Bůh!\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nPříklady, jež by pro takovéto cvičení se hodily,\nnacházíme v každé systematicky uspořádané škole pro\npiano, jako Bertiniho, Černého, Hůntena, Prokesche\na j., nebo ve škole pro varhany od André, Rittera,\nŘinka, ve škole pro housle, od Rode, Iíreutzera a Bail -\nlota, pak v solfeggích (solfedžích) od Rodolfe a t. d.\nZvláště ale schválení zasluhují ku hráni i analysování\ndvouhlasná cvičení pro pravou a levou ruku od R. Fůh-\nrera, kteréžto kousky částečně z progressí sestávají a\nušlechtilým vkusem uvedení hlasů se vyznamenávají.íř)\nNauka o intervaliech vkratším přehledu.\nPo ukončeném vysvětlování a poučování opakuje\nse celé pojednání o intervaliech ještě katechetickým\nzpůsobem, t. j. v otázkách a odpovědích, tak že bude\nnauka o intervaliech nejenom celistvé, nýbrž i podrobné\n(v detailu) dobře promyšlena a zevrubně prodělána. Tímto\nzpůsobem se stane tento předmět mnohému učňovi,\nzvláště je-li slabších schopností, přístupnějším, jasněj-\nším, zajímavějším a takřka záživnějším, jestliže kromě\ntoho uvádí se také, kde toho třeba, hojnost příkladů.\nRadíme však, by se následující otázky nejenom sou-\nstavně před se braly, alebrž i porůzně k zodpovídání\nžákovi předkládaly, nfihp takovýmito zvláštním způso-\nbem a cvičením nabude učeň obratnosti a bystrosti\nv přemýšlování a hotovosti v uspořádání svých myšlé-\nnek. V tomto vlastním usrovnávání myšlenek spočívá\ntaké i to, že se tím přibližuje žák k jakési samo-\nstatnosti.\nNicméně í pro učitele se naskýtaje příležitost, žáka\ndle jeho schopnosti poznali a přesvědčili se, jak věci\nporozuměl, zdali jen povrchně neb do hloubí její roz-\numem vniknul, zdali kde ještě jaké vysvětlivky třeba5\nby se žákovi v hlavě úplně vyjasnilo. Ano tímto způ-\nsobem opakováním předmětu a zodpovídáním následují-\ncích otázek se učitel nejlépe přesvědčili může, zdaž\nučeň k dalšímu pokračování dospěl, čili nic.\n1. Otázka. Co nazýváme v hudbě intervallem ?\nOdpovéd. Porovnání dvou nestejně vysokých\ntónů.\n2. Ot. Od čeho závisí jméno intervallů ?\nOdp. Od počtu stupňů, jež interval! v liniové sou-\nstavě zaujímá.\n3. Ot. Které jsou obyčejné intervally?\nOdp. Sekunda, terce, kvarta, kvinta, sexta, sep-\ntima, oktava, nona a decima jsou intervally, jichž se\nobyčejně užívá.\n4. Ot. Který intervall slově sekundou, tercí, kvar-\ntou a t. d. ?\nOdp. Má-li intervall v objemu dva stupně, slově\nsekundou, tři stupně tercí, čtyry stupně kvartou atd.\n5. Ot. Kolikerého druhu jest sekunda , terce,\nkvarta atd.\nOdp. Sekunda jest trojího druhu: velká, malá, zvět-\nšená ; terce jest v.m. zrn. zv.; kvarta v.m. zrn. ;\nkvinta v.m. zv.; sexta jako terce v.m. zm. zv.; sep-\ntima v.m. zm.; oktava tak jako prima čistá zv. zm.;\nnona jako sekunda v.m. zv.; decima toho samého\ndruhu jako terce.\n6. Ot. Jak sobě najiti lze intervally velké ?\nOdp. V dur-škále jest každý stupeň od základního\ntónu nahoru velký intervall, vyjmouc stupeň čtvrtý, který\npokládáme za malý; srovnáme-li tedy druhý, třetí, pátý,\nšestý, sedmý tón dur-škály s jejím základním tónem,\nobdržíme velkou sekundu, v. terci, v. kvintu, v. sextu,\nv. septimu; jedině čtvrtý tón dur-škály s prvním činí\nmalou neb jak jinak také říkáme čistou kvartu. '*)\n7. Ot. Kterak se utvoří intervall malý, zvětšený z\nintervallů velkého, nebo zmenšený z intervallů malého?\nOdp. Z velkého intervallů stane se zvýšením o půl\ntónu hořejšího neb snížením o to samé dolejšího tónu\n\n*) 24 Cadenzen und Vw»«Ueu fůr die Org#l ijebst 24\nvorangéheňden fcůřžěň Uibungeu fur beide Haude.\n*) Tam, kde stává po odpovědi znamínko (*), žádá\nse, by uěeů o tom co zodpověděl, podal nejeden,\nale více příkladů, čímž dá na jevo, zdali věc nále-\nžitě pojal neb ne. V příkladech těch nechť se vy-\njádří ne písmeny, nýbrž notami."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.4", "texte": "zvětšený; právě tak povstane z malého intervallu\nvelký. (*)\nSníží—li se tón hořejší neb zvýší-li se dolejší o\npůltónu, změní se velký intervall v malý, podobně tak\nobdržíme z malého intervallu zmenšený intervall. (*)\n8. Ot. Jak povstanou doškálné intervally?\nOdp. Doškálné intervally povstávají spojováním vý-\nhradně doškálných tónů.\n9. Ot. Jakým způsobem možná sobě utvořiti pře-\nhled veškerých doškálných intervallů ?\nOdp. Hledá-li se nejenom od prvního stupně tvrdé\nneb měkké škály sekunda, terce, kvarta atd., ale i od\nkaždého z ostatních stupňů; tedy obdržíme přehled ve-\nškerých doškálných intervallů. (*)\n10. Ot. Jak vznikají intervally nedoškálné ?\nOdp. Chromatickou změnou druhého, čtvrtého neb\nšestého stupně škály stávají se nedoškálné inter-\nvally. (-*)\n11. Ot. Jaké pokračování přísluší intervallům ne-\ndoškálným?\nOdp. Chromaticky v intervallu snížený tón o půl-\ntónu sestupuje, chromaticky zvýšený o totéž vystu-\npuje. (*)\n12. Ot. K jakému účelu se užívá intervallů ne-\ndoškálných ?\nOdp. Cheerne-li docílit v harmonii většího popudu\na splynutí akkordu s následujícím; jakož i cheme-li\ndále vzbudit tklivého účinku na náš cit, upotřebujeme\nintervallů nedoškálných.\n13. Ot. Kterak roztřídují se intervally podlé jich\npůvodu ?\nOdp. Co do původu máme původní a odvozené\nintervally.\n14. Ot. Které intervally náleží k základním a které\nk odvozeným intervallům ?\nOdp. Terce, kvinta, septima přináleží k základním,\nsekunda, kvarta a sexta k odvozeným intervallům.\n15. Ot. Jak povstanou z intervallů základních in-\ntervally odvozené ?\nOdp. Převratem stane se ze základního intervallu\nodvozený.\n16. Ot. V čem záleží převrat intervallů?\nOdp. Změníme-li poměr dvou tónů v ten způsob,\nže se stane hlubší tón oj oktávu nižším, slově změna ta\npřevrat intervallu. (*)\n(Pokračování.)\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nDoufám, že netřeba žádných příkladů uvesti, neboť\nv novějších časech staly se mazury tak oblíbenými\ntanci ve všech krajinách, že každému nějaké nápěvy v\npaměti utkvěly. Velmi oblíbený mazur je se slovy:\n„Modré oči, černé oči, které jste hezčejší\" a pak\n„Warszawjanka día kochanka.\"\nCo se novějších komposicí dotýče, pozbývají oby-\nčejně mazurového typu a rázu. Velké obliby a pověstí\npožívá mazur od 3. května 1791, na které Ru k-\nka b e r velmi zajímavé variace napsal. Překrásné ma-\nzury máme také od Chopina (Šopéna), jehož mazur\nčíslo 5, op. 7. ukončen není.\nNení to libovůle Chopinova; neboť i mezi lidem na-\nlezl jsem nápěvy, žádného konce nemající. Pan A.\nBraun také odkryl dva velmi staré mazury, jež\npospolu s jedním starým polonézem vydal.\nMazur má rád akcent vždy na druhé osmičce.\nVšechny rnazury jsou ve tříosmičkovém taktu. S mazu-\nrem končí se všechny staré karakteristické nápěvy.\nVšechny písně, jež se v Haliči zpívají, náležejí k oněm\nnápěvům, které jsem udal. Nalezne-Ii se ale nějaký\nnápěv ze starších písní, jenž v této klassifikaci není\nzaznamenán, patří bezpochyby k těm, které nejsou\nvlastně polsko-národní, a patří-li přec sem, je tak\nouzce s cizonárodními spojen, že jsem nechtěl s tako-\nvým nápěvem ryzé národní pomíchati.\nI nejznamenitější novější nápěvy patří do někte-\nrého druhu, jejž jsem až posud probral. Mezi nejprv-\nnější nápěvy po rozdělení Polska patří mazur Díjbrow-\nského, jenž prý roku 1805 psán jesf.\nNápěv k mazuru Dabrowského je zajisté\nkaždému znám, neb to je tentýž, jehož Čechové užili\nk písní „Hej Slované!\" Nápěv tento stal se vlastně\nnárodním, neboť jej každý od děcka až k starci zná.\nJako nápěv tak i slova jsou velmi rázná. Vanet z něho\nnevole, hořkost, zpoura, trpkost. Bylo by žádoucno,\nkdyby někdo udati mohl původ a začátek české písně\n„Však jsem to Jeníčku dobře slyšela,\" aby se vypá-\ntrali mohlo, zdaž první díl české písně od Poláků vzat\naneb naším vlastnictvím jesf.\nRozdíl mezi prvními díly nápěvů těchto je tak ne-\npatrný, že se nedá tak snadno mysleti, aby dva roz-\nliční skladatelé na stejnou myšlénku přišli. Celý rozdíl\nsestává toliko ze dvou not z počátku první věty. Nápěv\npočíná polský: český:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.5", "texte": "Až do devátého taktu jsou oba nápěvy s tímto ma-\nlým rozdílem v celku stejné a ostatní jsou však od\nsebe rozdílné.\nJiné znamenité písně jsou „Spiewy hystoriczne\" od\nJ. Niemczewicze, jež roku 1816 ponejprv ve Varšavě\nvyšly. Na těchto písních pracovalo více výborných\npolských skladatelův se skvělým výsledkem, ale přec ne-\nstaly se zpěvy tyto nikdy národními, ačkoliv se še-\nstého vydání dočkaly. Druhé a třetí vydání vyšlo\nr. 1818 a 1819 ve Varšavě, čtvrté r. 1835 v Kra-\nkově, páté r. 1849 ve Lvově a šesté r. 1850 v\nPřemyslu.\nPísně tyto známy jsou toliko ve vyšších, vzděla-\nnějších kruzích; sprostý lid o nich ani slova neví. Jiná\nnárodní píseň, kterou i my Čechové známe, jesf „Že-\nbrák\" a počíná se slovy: „Pomoc dajčie mi rodacy.\"\nPíseň a nápěv padají prý do roku 1831.\nDo téhož času patří také nápěv k písni: „Tisac\nwalecznich prziseglo Warszawie.\" (V češtině počíná:\n„Tisíc bojovných přísahalo rekův\"). Možná Vám po-\nsouditi, že písně tyto u Polákův velké obliby míti mu-\nsejí; anto i my Čechové pro jejich historickou událost\na krásné nápěvy k svým písním si je přivtělily.\nŽe jsme některé nápěvy od Poláků přijmuli, svědčí\no vzájemnosti slovanské; avšak jak směšné jesf, když\npod německý nápěv česká slova podložíme. 1 mně se\npřišedšímu do Polska cosi podobného přihodilo, když\njsem zpíval krásná slova od Picka „Z českých hor za-\nznívá zpěv,\" s melodií Prochovou z „Alpenhornu.\"\nKaždý cizozemec posuzuje národní písně jen z ná-\npěvu, protože slovům nerozumí. Žeby Picek dle ná-\npěvu „Alpenhornu\" ta krásná slova česká psal, nedá se\ntak snadno mysleti a tvrditi, ačkoliv slova s nápěvem\nz počátku souhlasí.\n(Pokračování.)\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nMezi tím se nic nezměnilo v mysli Záchově. Od\nčasu k času nějakou maličkost skládal, na nic většího\nse už neodvažuje. Ve všech těch skladbách jeho však\njevil ráz hluboké melancholie.\nOd času k času zase počal vycházeli. Tělo jaksi\nse zotavovalo, nohy se sílily, ale v hlavě mu nebylo\njasno a mysl někdy jakoby chmurami se obestírala. Po-\ndivnými nápady se přetrhovala důslednost myšlení v něm\ni počínal užuž rovnováhu zdravého rozumu ztráceli.\nStávalo se to ovšem jen na okamžiky, avšak lékař\nse toho přece nemálo ulekl a pravil knížeti, že jižjiž se\nblíží to, čeho se u Zacha obával.\n„Nyní jest hlavně potřebí, ustonoviti mu nějakou\npráci jemu přiměřenou, která by všecky síly jeho na-\npnula, ne však obrazotvornost. Zach chová tak živé\nvědomí svých povinností k sobě, že se rád každé úloze\npodrobí, kterou vy mu předložíte. Takž se snad zase\nmyšlénky jeho ústředí. Pošlete inu nějakého žáka, s\nkterým mu bude aspoňjjšest hodin denně tráviti, i udělte\ninu rozkaz , aby ho vyučoval skladbě a kontrapunktu.\nTheorie skladby a protipunktu jsou nejsilnější stránky\nZáchovy. Nebude mu třeba se namáhati, nebof mu\nvšecko jest přítomné, co z těch věcí posud známo, ba\n0 mnohem více. Jinak jest to předmět, který docela\ndo oboru rozumu padá a obrazivost nikde nenakvašuje.\"\n„Rozumnost vaše se nikde nezapírá,\" pravil k iíže,\n„přišel jste mi právě vhod s návrhem tím, který můj\nvlastní úmysl podporuje.\"\nToho samého dne poslal kníže pro Zacha. Vnější\nzměna, jež se v krátkém čase s mužem tímto stala,\nbyla patrná a nápadná. Tváře jeho byly übledlé a\nspadlé, zraky nejisté a jako ztrhané. Chvilkami z nich\njiskřil oheň, chvilkami jako zmrtvělé na jednom místě\nulpívaly.\n„Vy jste nemocen, mistře Zachu?\" pravil kníže, „a\nzdá se, že ani nedbáte o své vyléčení, jakby slušelo, a\npráci se namaháte. Vaše nejnovější hojné skladby budí\nvšeobecnou pozornost, ale žádný při tom nepomýšlí, že\npíšete krví svého srdce. Což by nebylo lip, kdybyste\nna nějaký čas odebral se na Yenek a si odpočinul na\nčerstvém povětří!\"\nZach se zarazil a chopila se ho najednou myšlénka,\nže kníže snad něco tuší o zřídle nemoce jeho, a že ho\nschválně z města vyloudili zamýšlí, aby ho vzdálil od\nblízka té, která veškerou mysl jeho naplňovala, na kterou\nneustále pomníval, a jejíhož obrazu se ani na okamžik\nzbaviti nemohl. Měnil barvy v tvářích, a pousmál se\ntak trpce a oušklebně, že kníže se téměř ulekl toho\npodivného Zachovi docela nepřirozeného vzezření. Při\ntom oči umělcovy nepokojně sem tam těkaly a bylo\npatrno, že hledá slova k odpovědi, že sám sebou zá-\npasí a sám sebe téměř hledá. Posléze se zatřásla jeho\nústa a pravil hlasem nejistým a často se zajíkaje: „Mám\ntedy jiti, pryč z města ano kam račte poroučeti,\nvím že zde každému v cestě slojím, neškodí, jen\nrozkažte, knížecí milosti. Vy jste mým pánem, jsem\nzdráv, docela zdráv, ale lidé mi nepřejou, nechtějí mne\nzde míti, rádi by mne viděli daleko, daleko odsud, vím\n1 proč, jen račte poroučeti půjdu, půjdu hned, abych\nv cestě nestál. Jsem zde bez toho zbytečný. Žiji od\nVás, ale nic pro Vás nedělám . .\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.6", "texte": "Z Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. Dne 4. t. m. dávala se\nkomická opera „Maurer und Schlosser\" (Zedník a zá-\nmečník) od Aubera. Obsah je následující: V předměstí\nSt. Antoine v Paříži slaví se svatba zedníka Rogera s\nHenriettou, sestrou zámečníka Baptisty. Četná společnost\ntanci a zpívá. Baptista se sousedkou Bertrandovou, jež\nHenriettě sňatek závidí, též se vyrážejí. Náhle volána\njest nevěsta do sálu, kamž ji mnozí následují. Roger a\nBaptista zůstanou. Na to přijde důstojník Leon a pozná\nRogera, jenž mu jednou život před loupežníky zachránil.\nOba padnou si do náruče. Brzy však odejde Leon. Ze\nsálu přijde Henrietta pro Rogera, avšak ženich žádá, by\nopustivši společnost s ním domů se odebrala. Dlouho se\nzdráhá nevěsta, přivolí pak; ale v tom objeví se hosté a\nzadrží je. Roger musí jiti do sálu, by za hosty zaplatil,\na společnost se domů odebeře. Roger vraceje se zadržen\njest od cizinců, kteří zedníka a zámečníka hledají. Roger\nvyzná, že je zedník a musí je následovat. (1. děj.) V\numěle vytvořené jeskyni v Paříži chová vyslanec turecký\nodalisky, jež se tancem a zpěvem baví. Mezi nimi je\nmladá Rekyně Irma, jež se do Leona zamilovala a po\nněm touží. Dívky odejdou. Mezi tím přivedeni jsou Ro-\nger a Baptista majíce oěi zavázány, by zde někoho za-\nzdili a uzamkli. Oba se k tomu připravují, konajíce k\ndílu přípravy. Y tom přijde sem Leon a najde svou\nIrmu. Leon chce sní uprchnout avšak vyzrazen a ucho-\npen byv k sloupům i s Irmou je připoután a zazděn. (2.\nděj.) Henrietta naříká doma, že muž za celou noc domů\nnepřišel. Včerejší hosté přicházejí učinit jí návštěvu. Paní\nBertrandova vysmívá se Henriettě, že Roger, muž její do-\nmů nepřišel. Henrietta se zlobí a obě se dají do prudké\nhádky. Mezi tím časem vynakládají Roger a Baptista vše,\nby oba zazděné Leona a Irmu - vysvobodili. 1 po-\ndaří se jim to a důstojník Leon i Roger jsou štastni se\nsvými manželkami. Výborná opera tato, byvší dávána po-\nnejprv r. 1825 v Paříži, je až dosud všude velmi oblí-\nbena. Zajímavému as velkou obratností složenému lib—\nrettu podložen je za základ příběh pravdivý, jenž se pod\nvládou Ludvíka XVI. v Paříži stal. Hudba je svěží a živá,\nplná krásných a nejen k ději ale i ke slovům vhodných\nnápěvů. Co do harmonie je tato opera jednoduchá a jasná\navšak tím většího účinku. Orkestr, jehož Auber fObér)\nužil, není co do poctu hudebních nástrojů silnější než u\nMozarta, a ačkoliv je prost všech hledaných effektň a\nvšeho umějkování, dělá přec krásný účinek. Všechny je-\ndnotlivé osoby jsou ze života vzaty a hudbou výtečně\nkarakterisovány: Zedník Roger je muž srdečný, obratný\na rozvážlivý; pocestný řemeslník a skrz na skrz Francouz.\nZámečník Baptista zdařilý je obraz Pařížského filistra 5\nLeon je nádherný a rytířský Francouz; Henrietta rozto-\nmilá soubrettka, co zatím Rekyně Irma zvláštním poetickým\nvděkem zdobena jest. Mistrovský kus kresby komického\nkarakteru podal Auber v osobě paní Bertrandové. Zvláště\nznamenité jest hašteřící duetto mezi Bertrandovou a Hen-\nriettou a nemine se skvělého výsledku. Každé číslo této\nopery je ve svém způsobu zdařilé, vynikají karakteristická\nintrodukcí, první finále, romance Irmy, pak jarý a melo-\ndijesní komické duetto mezi Rogerem a Baptistou, jež od\np. Hovemanna a Bachmanna výborně podáno bylo. Chvalné\nzmínky zasluhuje též sl. Schmidova (Bertrandova). Na\nsvatodušní pondělek vystoupla na posled sl. Libic káv\n„Preciose\" od Wolfa, a osvědčila patrný talent k dráze\ndivadelní. Jsouc takřka autodidaktkou pronikla přec do-\nstatečně roli svou a provedla ji skutečně velmi zdařile.\nAčkoliv jí v prvním dějství vnitřní tíseň jaksi na ujmu\nbyla, vyhověla přec požadavkům a vyznačila se ve výjevu\n„Věštby\" podavši pravdivě a přirozeně výstup tento. Sl.\nLibická má vřelý, nelíčený cit, pěkný, pro sentimentální\núlohy, výborně se hodící organ a přiměřenou hru, kteráž\nby častějším vystupováním brzy routinovanou a vytříbenou\nse stala. Litujeme opravdu, že direkcí nadanou tuto za-\nčátečnici neangažovala, anto jiné buď málo neb méně na-\ndané herecky přijala* Že slečna Libická mnohokrát vo-\nlána byla, netřeba podotýkali ; pan Raška bavil svým\nrozmarem velmi dobře četné obecenstvo.\nKromě národních tanců v předešlém čísle uda-\nných a nyní téměř neznámých, ježto se historickými\njmény honosí, dlužno i jiné uvésti. Tak budou mnozí\nvěděti, že za casu francouzských válek v Cechách tanec\nvznikl, jenž takřka potupným byl a „Napoleon\" se jmeno-\nval. Nám je toliko melodie známa, kteráž bez pochyby\nvzata jest z Napoleonova vítězného pochodu tenkráte\nvelmi oblíbeného. Když r. 1813 Venda mme (Van-\ndam) se svým sborem u Chlumu, blíže Teplic zajat byl,\nutvořil si lid, z této zprávy velmi potěšený, okamžitě ta-\nnec, jenž se „Vendamme\" nazýval, avšak brzy do zapo-\nmenutí upadl. Byl to prý jakýs druh valčíku bez vsí\nušlechtilosti, tak že se z tíži na něj slov Alfreda de\nMusset „O muse de la Valše, fleur de poesie,\" užiti může.\nMimo tyto stávalo jednoho aniž víme, jak k této cti\npřisel, tance, jenž příjměním pověstného loupežníka po-\nkřtěn jest a Babinský se jmenoval. Skutečně je\nse zde co diviti, k jakým výstřednostem a podivnostem\nse fantasie a rozmar lidu někdy povznese.\nPan Antonín Ambrož, v loni absolvovaný žák\nPražského konservatoria a clen divadelního orkestru, stal\nse kapelníkem u 29. práporu mysliveckého.\nSlovutný nás krajan, pan V. H. Veit dostal od\nmužského zpěváckého spolku v Bernu ve Švýcarsku di-\nplom co čestný oud, za příčinou, že týž spolek provede-\nním Veitovy skladby „Der Konig von Thule\" při zpě-\nvácké slavnosti první cenu obdržel.\nMejrima aHuseinje titul nové básně od\nVítězslava Hálka, ježto nákladem J. Pospíšila vyšla.\nKdo zná krásné „Večerní písně\" a „Alfreda\" od Hálka,\nuvítá zajisté nejnovější plod nadaného básníka, jenž iv\ntéto básni svůj talent osvědčil. Cena básně této je velmi\nlevná, stojíť 36 kr. rak. c.\nSlecná Albertina Ferl esová, Pražanka a žá-\nkyně kapelníka a chvalně známého učitele zpěvu pana\nFrant. Škroupa, je angažována k dvornímu divadlu do\nBerlína.\nMladý zpěvák, pan Hacker z Prahy, je anga-\nžován co první lyrický tenor k městskému divadlu do\nMohuce.\n\nFEUILLETON."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.7", "texte": "Hudební příloha k dnešnímu číslu ustanovená\nnepřišla nám v pravý cas a přiložena bude k příštímu\nčíslu. Při této příležitosti podotýkáme, že jen následkem\nnynějších poměrův přílohy, které 6 neděl napřed k rytí\nposíláme, se opožďují, než doufáme dvojitou přílohou vše\nvyrovnati. Pánům odběratelům, kteří co praemii Hymny\nod Maška žádají, dáváme návěští, že co nejdříve hotova\na jim odeslána bude.\nv\nSlečna Vilemína Čermákova, žákyně slovut-\nného našeho Alex. Dreyschocka hrála dne 16. t. m, v sále\nkonservatoria u přítomnosti svého mistra a ředitele Bed.\nKittla a mnohých hudboznalců koncert od Mendelssohna\n(G-moll) a Beethovena (Es-dur) s průvodem orkestru ze\nžáků konservatoria sestávajícího. Slečna Čermákova po-\nkročila v krátkém case, kde jsme ji naposled slyšeli, v\npřednesu, v technické sběhlosti a v pojmutí. Lze se na-\ndití, že mladá tato virtuoska při setrvalém cvičení zajisté\nvšude chvály a uznání dosáhne.\nPan Cajner, absolvovaný žák varhanické školy,\nzvolen jest za varhaníka u sv. Štěpána.\n\n(K. A.) Z Hlinská. Před nedávnem zde koncertovala\nHa v 1 i s o v a společnost z Prahy. Program pro-\ndukce obsahoval vesměs díla cenu uměleckou mající, pro-\nvedení pak bylo neuhonné a prováděných skladeb dů-\nstojné, Ouvertury k „Oberonu,44 „Lukrecii Borgii44 Schu-\nbertovo „Zastavenícko,44 Straussova „Quadrilla umělců,44\n„Směs z národních písní44 a j. dobře provedené skladby\nvolila společnost tato ku pro vožení. S radostí jsme po-\nzorovali, že spolek tento vymkl se z mezí prosťrednosti,\na že šlendriánu nehoví. I také pan Svoboda z Prahy\nzde dával hudební produkcí. Nemůžeme se oněm tak po-\nchvalně zmíniti, neupíráme mu sice hudební dovednost,\nmyslíme však, že se mu docela nehodí, by zpěvem obe-\ncenstvo bavil. Dne 2. června nás navštívila ostrosťre-\nlecká kapella z Chrudimi a poskytla nám zdařilým před-\nnesem hlavně kusů tanečních velmi příjemné hudební ba-\nvení. A ku konci musíme se pochvalně o zdejší hudbě\nkostelní zmíniti. Na Boží Hod byla výborně provo-\nzována velká m š e od Skroupa do D-moll. Provozování\ntéto hlavně pro síly venkovské nesnadné skladby bylo\nnad očekávání zdařilé.\n(J. B-a.) Z Mnišku. Na písemní a ústní po-\nzvání důstojného faráře p. Fr. Hermanna, a veleb. kapl.\np. Karla Pazoura, sešli se osadníci fary Mnišecké u val-\nném poctu do hostince u „staré pošty44 zvaného, v Mnišku\nku zábavě, nadřecení pánové pomocí učitele, p. Fr, Při—\nbika, pod jmenem „hudební a zpěvní akademie ve pro-\nspěch našich raněných vojínů44 uspořádali. V této aka-\ndemii se cliot nadlesního p. Netsche a slečna Antonie\nBastlova, první krásným zpěvem, druhá obratnou hrou\nna pianě vyznamenaly. Učitel pan Fr. Přibík, co ředitel\nhudby, provedl se svými hudebníky a zpěváky chvalně\nhudební skladby a sborové zpěvy. Ku konci akademie\nzpívala se národní hymna, po níž dňst. p. farář hlasným\nslovem našemu zeiněpánu a jeho vojsku „Sláva!44 pro-\nvolal, kteréžto provolání se dlouho v rozlehlých prosto-\nrách našeho hostince opětovalo. Sluší* [též podotknouti,\nže ochotníci zpěváckého a hudebního sboru, jakož i po-\nsluchači pouze z Mnišecké osady byli, a tedy jen domácí\nsíly k tak blahočinnému účelu působily.\n\nLondýn. Haéndlova slavnost, jež se dne 20.—24.\nčervna v kříštálovém paláci konati bude, předci nad všemi\naž dosud dávanými produkcími. Orkestr je zřízen pro\n4000 instrumentalistň a zpěváků, a juž je za 20000\nliber šterlingň vstupních lístků rozprodáno. V celku bude\n242 houslí, 120 cell a 100 foukacích nástrojů, za nimi\nnové velké bubny, ohromné trombony, zpěváci a obrovské\nvarhany. Dne 20. provozován bude „Mesiáš,44 dne 22.\n„Te Deum\" a kusy ze „Saula a Samsona,44 „Jidáše Ma-\nkabejského44 atd. a 24. „Israelité v Egyptě.\" Slečna\nMarie Mosnerová vzbudila zde svou hrou na harfu ne-\nslýchanou sensací. Ilrálaf též s Joachimem sonátu od\nSpohra a fantasii od Parish-Alvarse na anglické ná-\nrodní písně.\naer-\nPaříž. V hudebním světě počíná nastávat hluboké\nticho. Téměř všichni umělci, jižto se tu v zimě slyšeti\ndali, odebrali se odtuď. Ve velké opeře dává se ještě\n„Herculanum44 od Fel. Davida. Na začátku příštího mě-\nsíce uslyšíme velké dílo od knížete Poniatowsk ého.\nKomická opera dělá s Meyerbeerovou „Pouť do Ploer-\nmelu\" skvělé obchody. Divadlo je při každém předsta-\nvení téhož díla vždy přeplněno. Až dosud svěží Auber\ndokončuje novou operu, k nížto mu Scribe text napsal.\nProvozovat se bude v příští zimě v opera comique. Dne\n6. června dávala se ve velké opeře nová kantata od Mé-\nryho „Magenta,44 již Auber do hudby uvedl. „Les Croa-\ntes44 (Chorvaté) jmenuje se příležitostní kus, jenž se v\ndivadle „de la Gaités44 k provedení chystá. Básníci té-\nhož kusu Justicis a Arnault doufají v podobný výsledek,\njakéhož se dočkali kusem „Cosaques44 za casu ruské\nválky. V divadle „Gymnase\" je na repertoiru tříaktový\nkus „Une preuve d amitié44 (Důkaz přátelství), jehož prů-\nvodcem jest Rus, hrabě Solohub, jenž před lety vy-\nslaneckým attachém ve Vídni byl. Divadlo v „Palais\nroyal44 připravuje parodii pod titulem „La chévre de\nPloermel\" (Koza Ploennolská), v nížto znamenitá sou-\nbrettka téhož divadla, slečna Schneiderova, nepravou Di-\nnoru zpívati bude. - Sestry Ferniovy dávaly v divadle\n„Theatre des fleurs44 dva koncerty. V italské opeře\nzpíval Tamberlík na posledy v opeře Trovatore od\nVerdiho, jež se ku prospěchu italských dobrovolníkův dá-\nvala. Příjem obnášel 9000 franků. Mladá tanečnice\nEmma Livry-ova je angažována na tři leta při velké\nopeře s platem za první rok 18000 franků, za druhy\n24000 fr. a za třetí 30000 franků.\nPešť. Red. Eckert nachází se nyní v našem městě,\nby byl přítomem u opery „Vanda44 od Karla Dopplera,\nkterá se též v dvorním divadle ve Vídni dávati má.\nŠ t yrs k ý Hradec. Před nějakým časem debutovala\nzde Pražanka, slečna Marie Schmidova, ponejprv co\nAgatha v „Kouzelném Střelci44 a došla příznivého vý-\nsledku ] její hlas je plný, zvučný a škola její dobrá. SI.\nTereza Mti 11 ero v a, oud Pražského divadla hraje tu\npohostinsku."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590620-01.1.8", "texte": "Směs.\n\n(Zvláštnosti některých skladatelův). Jako největší díl\nbásníkův, má také největší část skladatelův nápadné\nzvláštnosti při uměleckém tvoření. Vizte onoho veselého\nmuže, jenž květiny a zář sluneční tak miluje ! Cbtěl-li\nkomponovat, pozval své přátele k radostnému kvasu. Ho-\nvořilo se o všem, jen ne o hudbě; zátky bouchaly a když\nkaždý co nejvíce se rozveselil, odkradl se hudebník, a uza-\nvřev se do komnaty dal svým myšlenkám bez přípravy,\nbez piana volného průchodu. Tak skládal Rossini, tak\npovstaly jeho nejutěšenější nápěvy.\nMeyerbeer, tvůrce nejzádumčivějších zvuků, nej-\nvážnějších a nejžalnějších zpěvů, sedí mutně zamyšlen ve\nsvé lenošce a pramen jeho myšlének zaražen. Tu počne\nhučeti vichr, déšt se řine v potokách, hrom rachotí. Nyní\nse probudí Meyerbeer, spěchá do šírého pole a u pro-\nstřed tohoto odboje přírody vzniknou jeho nejkrásnější\nnápady. Chce-li ho kdo navštívit, nesmí přijít v čas\nbouřky, toliko při čárokrásném počasí lze ho doma nalézti.\nHal évy pracuje velmi pozvolna, stokráte piluje\nkaždý řádek, nežli jej na čisto přepíše. Nedostává-li se\nmu nadšení, chopí se zvláštního prostředku. Dá k ohni\npostavit samovar a při jednotvárném šumění vařící se\nvody počne i jeho fantasie plápolat. Uvádí-li Halévy\nnějaký text do hudby, má vždy svého bratra Leona při\nsobě, jenž mu slova dle potřeby přisťríhnouti musí a proto\nv Paříži „básnickým chirurgem44 se jmenuje.\nTam cválá muž, jehožto jiskřící zrak prozrazuje, jak\nčinný je duch jeho. Jen na oři v největším trysku na-\nchází Aub e r své myšlenky, na tento způsob povstaly\njeho opery : „Fra Diavolo/4 „Černé domino/4 „Korunní\ndiamanty,44 mistrovská díla jeho. Auberův oř uskutečňuje\nbáchorku o Pegasu. Jednoho jitra bylo plno lidí na tr-\nžišti „des Innocens/4 jezdec žene svého oře prchle do nej -\nhustšího davu. Ze všech stran pronásledují ho nadávky\nhokyň, klení rybářek a nosičů uhlí, on však jede velmi\nspokojen dále. Byl to Auber (Obér) a přišel tu na\nznamenitý tržní sbor k své opeře „Němá z Portici.44\nSkladatel opery „Pošťák z Lonjuineaua44 a mnoho\njiných oblíbených oper, komponuje podivným způsobem.\nPo jídle položí se Adolf Adam na svou pohovku a dá\nse v největším vedru až na hlavu peřinou přikryt. Jeho\ndvě ohromné kočky sedí mu jedna na hlavě a druhá na\nnohou. Teprv když je takřka udušen a v potu, napadnou\nmu utěšeué myšlenky.\nJuž od mnoha let nachází se v průchodním domě\n„du Saumon\" krám šperkovnický. Dlouho juž pozorovaly\ndívky v krámě velkého, hubeného muže, jenž každého\nvečera s upřenýma očima oknem na ně hleděl. Ze za-\nčátku nedivily se tomu, zrcadlo pravilo každé z nich, že\ntakové pozornosti hodna jest. Avšak, když po dvou mě-\nsících ještě žádné psaníčko, žádné vyjevení lásky nepři-\n•; Telo, zavzněl všeobecný výbuch nevole. Jednoho večera\nwila se děvčata na něho.\nCo děláte každého večera zde, tázala se ho jedna.\nHledám ! odpověděl neznámý.\nVy hledáte a co? Co můžete v tomto krámě hle-\ndati? zvolala rozhorleně modistka.\nHledám finále k třetímu dějství opery „Vévoda\nz Alby.44\nNeznámý byl Gaelano Doni zet ti.\nA vskutku mohl toliko skladatel „Belisara44 kompo-\nnovat, když kolem chodil a dlouho na týž předmět v\nulici se díval. Chtěli-li jste ho vidět, nutno vám bylo\njiti mezi sedmou a osmou hodinu večer do průchodního\ndomu Choiseul.\nNěkolik let juž zesnulý Hippolit Moupon nekompo-\nnoval jináče, než pod šírým, modrým nebem, při západu\nslunce, v nejrozkošnějších květnicích. V zimě musela pra-\ncovna jeho naplněna býti líbeznou vůní. Na tento způsob\nnašel ideální, půvabné harmonie.\n\nDur a moll.\n\n(Rousseau.) Bousseau, velký to filosof, pak básník i hudebník,\nmusel se opisováním not živiti, neboť co spisovatel byl do\nkletby dán, jelikož se ne bez příčiny v jeho dílách zásady hledaly,\nkteré se s nesmírným despotismem tehdejšího hríizyplného éasu v\nFrancii nesrovnávaly. Vévoda z Orleansu činil rozličné pokusy, by\nsvému miláčku podpory poskytl, avšak Rousseau nepřijal na žádný\nzpůsob toho nejmenšího. Jednoho dne objednal si vévoda u neho\nskrze třetí ruku opisy musikalií, mezi nimiž se zpěvohra ~Le De-\nvin du villageu od Rousseau složená nacházela. Filosofický ko-\npista slíbil, že práci v osmi dnech odvede a pracoval dnem i nocí,\nby svému slovu dostál, a něco si vydělal. V určitý čas posláno\nbylo pro noty. Rousseau žádal za opisování dva louisdory, avšak\nposel vypočítal mu 20 kusů dukátů. Tato štědrost mrzela Genf-\nského měštana tak, že si vzal noty nazpět s těmi slovy „Píšu za\nmzdu, nikoliv ale za almužnu.u Dlouho ho museli přemlouvali, by\nspisy za dva si zasloužené louisdory vydal.\n\nListárna.\nPanu V. T. v H. Starožitností země\nčeské od Ferd. Mik ovce vyšel sešit pátý, jenž ná-\nsledující překrásné nákresy obsahuje: Zříceniny Ko-\nstomlatské. Sv. Kateřina, obraz v Mostu. Pieta v\nchrámě matky Boží v Praze. P. Ou. H. v H. Pochy-\nbil jste ve formě, avšak uvidíme, co se dá dělaf. P.\nL.v Rjece. Uveřejníme v příštím čísle; panu S. tisí-\ncero díků!\n\nP T. Pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by svá předplacení\nna ostatní čtvrtletí obnovivše udali, jaké praemie (zdaž podobiznu neb skladbu kostelní) žádají,\nby jim brzy odeslána byla. Kompletní exempláry „Dalibora\" na rok 1859 jsou ještě v zásobě a\nmohou se dostati. Expedicí Dalibora."}]}