{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_sha256": "fe67f0b2eaca4a4467f3e2fabdacf72bb63976082dff3db546772d592ccd00df", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/07/01_01/bmtnabd_1859-07-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "146", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.1", "titre_corps": "Ruská lovecká hudba. Dle Theod. Rodea.", "titre_sommaire": "Ruská lovecká hudba. Dle Theod. Rodea.", "signature_source": "Šmilovský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3865, "texte": "Ruská lovecká hudba.\nDle Theod. Rodea.\n\nJan Antonín Mareš je vynálezce ruské lovecké\nhudby, při níž, jak známo, každý hudebník toliko nad\njedním tónem vládne. Toto kuriosum je jediné ve svém\nzpůsobu a slušno, by se čtenářstvo s historií hudby této\nblížeji seznámilo.\nJ. A. Mareš narodil se r. 1719 v Chotěboři v\nkraji čáslavském, kdež jeho otec inšpektorem nad\nstavidly byl.\nM. jevil již v mládí svém nevšední nadání eo výkonný\nhudebník a obral si později lesníci za výhradný nástroj,\njímž získal si svého ěasu znamenitého jména. Seznámiv\nse v Berlíně se synem velkokanclíře hraběte Bestuževa\npřijal nabídnutí jeho a odebral se s ním r. 1748 do\nPetrohradu, kdežto nabyl co hornista skvělého zaopa-\ntření. Co výkonný hudebník i co učitel získal si tam\núcty i lásky a proslaviti se musel nejednou při kon-\ncertech nástrojem svým oblíbeným, neboť na slovo\nvzatí hudebníkové doby tehdejší nelíčené vyslovili po-\ndivení své, které zbouzel lahodný a měkký tón jeho.\nU mecenáše svého překvapil jednou mistrnou hrou svou\ncárevnu Alžbětu v té míře, že si jej vyžádala za solo-\nhornistu pro cárskou zpěvohru. Stav se takto komor-\nním hudebníkem v cárské službě, hrával v divadle i ve\ndvorních koncertech s velikým úspěchem a zalíbil se\nnemálo dvornímu maršálkovi a nejvyššímu zprávci di-\nvadla i kapelly Semenu, Kyriloviči Naryškinu, pravému\nto mecenáši veškerého umění. Rozmluva s dvorním mar-\nšálkem o zlepšení loveckých rohů, tehdy ještě velmi\nhrubých přiměla Mareše k tomu, že usmyslil se na\ntom, aby každý hudebník jen jeden tón hrál, čímž bylo\nmožná vyhověti těžkostem všem. Tímto způsobem vznikla\nza cárevny Alžběty r. 1751 lovecká hudba. Maršálek\nNaryškin dával obyčejně všechny lovecké rohy naladiti\ndo D-dur, tak že strojzvuk d-fis-a-d čtyřikrát, tedy\n16 hudebníky hrán býval. Chtě z toho povstalou je-\ndnotvárnost odstraniti a sice použitím ještě jiných ná-\nstrojů rozkázal komornímu hudebníku Marešovi, aby\npřemýšlel, jakby v této věci prospěchu docíliti bylo.\nObtíž celá záležela v tom, že bylo tu spojití dva z cela\nrůzné živly, hudbu totiž skutečnou doprovázeti jedno-\ntvárným průvodem naučených laiků. Máreš vyhověl ne-\nshodě takto: dal zhotovili lovecké rohy v objemu dvou\noktáv v škále chromatické a každý hudebník měl jen\njeden tón na starosti. Později ovšem přihodilo se, že,\nnemel—li sbor lovecký žádoucí ráznosti, některý hu-\ndebník 2 i 3 tóny hrával, že na př. c hornista převzíti\nmusel i Cis roh. Všechny pak rohy ladíval dle vlád-\nnoucí právě teploty.\nChlapci, jakmile naučili se s loveckým rohem za-\ncházeti a rhytmicky od 1 do 4 počítali uměli: musí-\nvali solo neb unisono z hlasu vypsaného z parti-\ntury odehrávali. Jelikož neznali not, psával jim Mareš\nmísto paus zláštní znaménka, která museli počítati, až\ndo noty, kteron měli troubiti. Tak psal jim pausy v\n% taktu : f—l I—l f ! r i 3 noty však psal\nmezi těmito pausami a pročež linií notových ne-\nbylo žádných. Název tónu a naznačení oktávy bylo\nnad každým kusem napsáno. Rozměr časový při každé\nskladbě ponechával Mareš citu chlapců, a každého zlášf\ncvičíval v tom. Skutečná hudba lovecká, jež nejprvé\njen doprovázívala ony rohy lovecké, záležela v 12 lesn.\nrohů, 2 polnic a 2 poštovských trubek. Mareš napsal\nprvní 4 kusy z D-dur, použiv 6 lesních rohů do D,\n2 rohů do A, jiných dvou do G, a jeden do Cis a po-\nslední do E, nahradiv takto prostřední a nejnižší tóny,\nkteré chybí D-rohům. Poněvadž ne vždycky a v tentýž\nčas nemohl hornisty při ruce iníti, trvalo popsané ob-\nsazení jediné jen rok. Napotom žádal jej dvorní mar-\nšálek, aby naučil 12 mužů z podaných jeho hře na\nlesní roh. Mareš nahlížeje, že požadavku maršálkově za\nrok dostali nelze neboť lesní roh patří k nejobtíž-\nnějšíin nástrojům hudebním přišel na novou my-\nšlénku; odhodlal se totiž zkusili, zda-liby nebylo možná,\nloveckou hudbu založiti vynecháním všech jiných ná-\nstrojů a použitím výhradně jednotvárných loveckých"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3825, "texte": "rohů. 1 sebral lidí, již neměli ani nejmenšího ponětí\no hudbě a založil lovecký sbor. Napsav jim dvě snadně\ntrojhlasné skladby jal se v tichosti sbor svůj učili a\ncvičiti. Maršálek hartusil naň, aby již začal s vyučo-\nváním lesnímu rohu. Mareš však, dlouho omlouvaje se\nodpověděl jemu, že by snad zalíbila se lovecká hudba,\nkdyby se hrálo jen na lovecké rohy. Vzdor tomu, že\nmaršálek tvrdil, že to holá nemožnost, nespustil se Ma-\nreš zámyslu svého a pracoval usilovně, aniž kdo\nvěděl o tom.\nDávala se veliká slavnost. Maršálek domnívaje se,\nže by již Mareš ukázati mohl, jakého výsledku docílil\nvyučováním svým, nařídil mu, aby provozoval hudbu.\nJeště stolovali hosté, an zazněl ze zahrady maršálkovy\nMarešem uspořádaný koncert, nová to zcela a přepo-\ndivná lovecká hudba. Dojem hudby byl takový, že\nvšichni hosté radostí od stolu vstali a maršálek českému\nmistru okolo krku padl vřelý dík mu vzdávaje za vel-\nkolepé ono překvapení* Na to povoleno bylo Marešovi\nloveckou hudbu provozovali v témž způsobu, který dů-\nmyslně vymyslil. Nyní dal Mareš zhotovili tolik rohů\nloveckých, že obsáhly tři úplné oktávy.\nAž do roku 1757 byla Naryškinská lovecká hudba\nsoukromní, když však lela téhož vrchní cárský lesní\nNaryškín zařídil veliký lov ke cti přítomné cárevriě\nAlžbětě a vládkyně s oblibou uslyšela novou hudbu\ntu, nařízeno Naryškinovi, aby vybral z cis. lovců tolik\nlidí, žeby se z nich pro cárevnu mohl zřídili také ta-\nkový sbor* Mareš stal se pak cárským hud. ředitelem\na působil znova velmi účinně. Za panování cárevny\npotomní Kateřiny 11. zdokonalila se ještě hudba tato.\nV letech 1763 až 1775 provedl řed. Mareš s rozmno-\nženým sborem svým celou zpěvohru „Alcestu\" od\nRáupacha. Tehdáž dal od soustružníka nadělati mnoho\ndřevěných rohů, které byly kuželovité a ne tak para-\nbolně točeny jako mosazné. Byly koží potaženy a dr-\nžely předepsané ladění; tón jejich byl jemnější a du-\nšenější, nežli z mosazných nástrojů a měl větší podob-\nnost s tónem lesních rohů.\nR. 1777 provedl Mareš 6 ouvertur a arií ze' zpě-\nvoher, čtverohlasné fugy a symfonie v tomtéž tempu,\nv kterém hrány bývaly na jiných nástrojích. Přednost\nhudebníků zbuzovala obdiv, leč naladění nástrojů bylo\nještě velmi nedokonalé. I vymyslil mistr náš stroj\nzvláštní, mosazné to pouzdro, které se přidělalo dole\nna každý lovecký roh dvěma šrouby. Strojem tím bylo\nlze, ač prodloužen-li byl anebo zkrácen, hloub či výše\nnaladili nástroje.\nJan Ant. Mareš zemřel 30. máje 1794 v Petro-\nhradě* Zdlouhavou nemocí sklíčenému nebylo lze lo-\nveckou hudbu v té míře zdokonaliti, jak přál sobě, leč\npodařilo se to později prof. a kapelníku K. Lauovi,\nskladateli Sartimu a Rusovi Silovi Dementěvičovi Kare-\nlinu. Poslední užíval již výborných nástrojů a psal, an\nměl cvičené hudebníky, nohy, přestávky i odznaky na\njednu z pěti linií. Posléze obsahovala celá lovecká\nhudba 54 celých a půltónů, od contra A totiž až do\ntříčárkovaného a. Všechny tóny byly dvakrát obsazeny ;\nbylo tedy potřebí 91 loveckých rohů, a 36 až 40 hu-\ndebníků. Ano doveden i zprávný a rychlý trillek. Za\ncara Pavla I. dosáhla lovecká hudba největší dokona-\nlosti své, a ještě za Alexandra I. pěstováno a provo-\nzováno jí. Bylatě hudba tato matkou všech potomních\nmysliveckých hudeb a zanikla teprv po 70 letech, když\ntotiž nástroje kovové s klapkami vynalezeny byly, čímž\nvojenská pravá hudba byla vlastně založena. Ruská\nmyslivecká hudba povstala z popsané lovecké hudby, až\nza cára Mikuláše I. který nových vynálezů povšimna\nsi, nynější vojenská hudba ruská založena byla.\nTolik o ruské lovecké hudbě a zakladateli jejím,\nkrajanu našem, Marešovi* Podotýkáme ku konci, že\nhudba tato i ve vlasti naší a zakladatelově byla známa*\nHrabě Spork totiž měl v minulém století loveckou ka-\npellu, zřízenou za vzorem ruským. Snad svým časem\nbližší zprávy o poslední věci dáti bude nám lze.\nv\n\nŠmilovský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "147", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.2", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.2", "debut_caractere": 3827, "fin_caractere_exclue": 4773, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\n17. Ot. Jaké jsou změny spojené s převratem\nintervallů ?\nOdp. Převratem se promění terce v sextu, kvinta\nv kvartu, septima v sekundu ; z velkých intervallů po-\nvstanou malé, z malých velké, ze zmenšených zvětšené,\nze zvětšených zmenšené, ba i karakter intervallů ne-\nostává tentýž.\n18* Ot. Co má převrat intervallů za účel ?\nOdp. Jmenovitě aby se získalo větší rozmanitosti\nv harmonii a v melodii, jakož i větší volnosti v rhyt-\nmickém pohybu.\n19. Ot. Co se dá o povaze intervallů vůbec\nsouditi?\nOdp. Velké intervally mají ráz mužnosti, veselosti,\nurčitosti a vyznačují se jakousi jasností a ostrostí\nmalé jsou jemné, měkké, skrovné, zvětšené inter-\nvally jsou znakem dráždivosti, netrpělivosti a napnu-\ntosti, neodolatelná jich žádost k postupu dosahuje při\nněkterém spojení nejvyššího stupně vášnivošti. Zmen-\nšené intervally vzbuzují úzkost, bolest a požadují\nsestupu."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3238, "texte": "20. Ot. Jak se inlervally rozlřiďují podlé své\nzvučnosti ?\nOdp. Intervally se dělí podlé své libuzvučnosti neb\nnelibozvučnosti na konsonance a dissonance čili libo—\nzvuky a nelibozvuky.\n21. Ot. Jakých vlastností jsou konsonance a ja-\nkých dissonance ?\nOdp. Konsonance jsou liboznějící a uspokojující,\nopačného účinku jsou dissonance.\n22. Ot. Které intervally náleží ku konsonancím a\nkteré k dissonancím?\nOdp. Ku konsonancím náleží velká i malá terce,\nvelká kvinta a čistá oktava a jich obraty, malá i velká\nsexta, malá kvarta a čistá prima, všecky ostatní inter-\nvally náleží k dissonancím.\n23. Ot. Které intervally libě znějí a uspokojují\nnejvíce ?\nOdp. Nejvyšší stupeň libozvučnosti a uspokoje-\nnosti nacházíme při velké kvintě, čisté oktávě a primě.\n24. Ot. Které intervally se vyznačují mírnou ne-\nlibozvučnosti ?\nOdp. Mírná nelibozvučnost jeví se malou kvintou,\nmalou a zmenšenou septimou a jejich převraty.\n25. Ot. V čem záleží volnost konsonancí ?\nOdp. Volnost konsonancí se zakládá v tom, že\nmají libovolné pokračování, a že se mohou podlé libosti\na potřeby znásobit.\n26. Ot. V čem záleží obmezenost dissonancí?\nOdp. Právě v tom, v čem se zakládá volnost kon-\nsonancí, v témž záleží obmezenost dissonancí, nebo\nkaždá dissonance (vyjmouce chromaticky zvýšené) musí\nsestupovat a pro svou nelibozvučnost nehodí se k zdvoj-\nnásobnění.\n27. Ot. Podlé čeho možná soudit, zdali v nelibo-\nznějicím intervallu spodní neb vrchní tón jest dis-\nsonancí ?\nOdp. Je-li některý z původních intervallu\nnelibozvuký považuje se dolejší tón jakožto dis-\nsonance; je-li to však odvozený, tuf naopak pokládáme\nhořejší tón za dissonancí.\n28. Ot. Který prostředek zvláště slouží ku zmír-\nnění ostrých dissonancí?\nOdp. Ku zmírnění ostrých dissonancí prospívá to,\nužívá-li se jich s přípravou anebo pouze co průchod-\nních tónův.\n29. Ot. V čem záleží příprava dissonancí ?\nOdp. Příprava dissonancí záleží v tom, nachází-li\nse nelibozvuký tón, jenž tuto dissonancí tvoří, juž bez-\nprostředně v předešlém souzvuku a pak v tomtéž hlase\nv tétéž výšce co konsonancí. (*)\n30. Ot. Co dlužno v rhytmickém ohledu při uží-\nvání dissonancí pamatovat ?\nOdp. Co do rhytmu dlužno pamatovat, že pod-\nstatné dissonance f) nejlépe účinkují, přicházejí—li s těž-\nkou dobou taktu příprava však a rozvod dissonancí,\npřipadnou-li na lehké doby. (*)\n31. Ot. V jakém případu se užívá dissonancí bez\npřípravy ?\nOdp. Jenom mírných dissonancí, jako jsou m. kvinta\nseptima na V.a VII. stupni v dur-tonině, na V* v moll-\ntónině nebo zmenšené septimy na VII. v tétéž tónině.\n32. Ot. Které intervally nazýváme harmonické a\nkteré melodické ?\nOdp. Intervally, z nichž akkord sestává, slují har-\nmonické, nenáležejí-li však k akkordu a slouží-li hlavně\nku tvoření neb ozdobě zpěvu, nazýváme je me-\nlodickými.\n33. Ot. V čem se zakládá povstání melodických\nintervallu ?\nOdp. Melodické intervally stávají se průtahem, prů-\nchodem , chromatickou změnou akkordních inlervallů\nnebo konečně přicházejí-li části akkordu místo sou-\ndobně jednotlivě po sobě.\n34. Ot. K jakému účelu se užívá melodických\ninlervallů ?\nOdp. Melodické intervally hlavně slouží ku tvoření\nživé, samostatné od harmonie neodvislé melodie a vů-\nbec přispívají k větší pohyblivosti, rozmanitosti a za-\njímavosti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "148", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.3", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozdĕna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozdĕna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.3", "debut_caractere": 3240, "fin_caractere_exclue": 4081, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozdĕna.\n(Pokračování.)\nNárodní písní stala se také Gwia z d k a (Hvěz-\ndička) od Vicenta Pola, nápěv od Kosow ského\nPočátek její klade se do roku 1840. Je to nápěv velmi\nkrásný, slovům přiměřený, pln bolu a smutku. Rhytmus\nje mazurový, jen že se velmi zvolna zpívá. Tím se\nztratí ostrá mazurová akcentuací. Do roku 1846 pa-\ndají dvě písně a sice: Píseň obozowa od Kornela\nUjejskéhoa píseň krakovských košařů. Ná-\npěv první písně je krásný chorál, jenž tak držán jesf,\njako náš chorál „Šel jesf Pán Bůh, šel do ráje.\" Druhý\nnápěv je krakowjak. Obě písně jsou revoluční a nyní\n\nf) Podstatnými dissonancemi nazýváme ony, které ná-\nležejí k částím akkordu, náhodnými dissonancemi\nvšak ty, jež nenáležejí k podstatě akkordu a po-\nvstávají-li pouze průtahem, průhodem neb chromá-\ntickou změnou."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2971, "texte": "zapovězeny. Rok 1848 zrodil mnoho krásných písní i\nnápěvů, jen žel, že všem téhož roku vzniklým nápě-\nvům slova politiky se týkající podložena a pro nás\nztracena jsou.\nV Haliči zpívá se mnoho písní, které se národními\nnazývají, ale od menšiny lidu se přednášejí. Z nověj-\nších nápěvů znárodněla jen jedna píseň, rozšířivší se\npo celé říši. Jako na Britana působí „God save the\nKing,\" na Francouze „Marseillaise,\" na Rakušana „Golt\nerhalte unsern Kaiser,\" na Čecha „Kde domov můj/'\nna Nizozemcana „Oranienlied\" atd., tak na Poláka účin-\nkuje : Jeszcze Polska niezginefa (Nápěv „Hej\nSlované.\")\nZde tedy končím pojednání své o zpěvích národ-\nních a přestoupím k národní h u db ě.\nJako zpěvák tak i hudec je zde nevzdělán. Žádný\nnezná not a slyšíte-li takového houslistu venkovského,\njak cistě hraje a jak svobodně smyčcem vládne, mysleli\nby jste, že je to školou vytříbený houslista. Taký hou-\nslista nemá však o škole ani ponětí. Karakteristioká\nhudba Haličská provozuje se vlastně na dvou nástrojích,\ntotiž: na houslích a na basicce. Houslista hraje\npísně národní se všelikými závitinami (Schnorkel) a\nbassisla ho doprovází. Doprovázení toto je směšné.\nBasicka má tři struny a dejme tomu, že jsou na-\nladěny v a, d, G, tu bassista hraje vždy a a d, nechť\nhouslista v jakékoliv tónině se nachází. Myslete si, jaký\núčinek taká hudba na Vás působiti bude, když na př.\nhouslista první v těchto listech uvedenou koíoinyjku\nv G-moll hráti počne a bassista jej v d-a doprová-\nzeli bude.\nZe začátku je to nesnesitelné, avšak posloucháte-li\ndále, přivykne tomu poznenáhla sluch, neboť dominanta\nod G-moll je zajisté D, a tím to přijde, že bassista\nvarhanní punkt držeti se zdá. Největší dobro je však,\nže nikdy housle a basicka stejně laděny nejsou, pročež\nvlastně nikdy pořádný tón z basičky neuslyšíte.\nKterý na basičku hraje, škrábe jak mu libo, ale\npřec je podivuhodno, že vždy první osmičku dosti silně\nnaznačí. Při kolomyjce krajské na př. škrábe bassista\nna každou osminu d-a po celých osm taktů v tako-\nvémto pořádku, druhých osm taktů doprovází jen s a,\nale nikoliv se smyčcem, nýbrž pizzicato.\nTaková hudba je v celé Haliči mezi sprostým\nlidem a každý snadno posoudí, že hudba je tam ještě\nv kolébce. Taková hudba je při tancích a veselkách.\nJak jsme juž dříve podotknuli, jsou všecky ná-\nrodní kaxakteristické nápěvy také nápěvy\ntaneční, ale přec nalezneme ještě jeden tanec, jenž\nmálo co nápěv národní užíván jesť. Je to tak zvaný\n„Obertas.\" Vysvětlení téhož tance není zapotřebí, ře-\nknu-li Vám, že to je český rej d o v á k.\nMimo juž uvedené hudebníky naleznete také hudce\nžidovské, kteří juž zcela jinak sestaveni jsou; majít\nněkolik houslí, basiěku a mimo to jeden klarinet neb\nlesnici a lamburinu. Y některých městech jsou docela\nřádně organisovaní hudebníci, kteří v Haliči takého\njména požívají jak v naší krajině kočovnictí hudci\nv\nTurnovští. V městech lázeňských jsou orkestry z Cechů\nsestávající, v krajských a větších městech kapelly\nvojenské.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "149", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.4", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů, Příspěvek k dějinám hudby podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.4", "debut_caractere": 2973, "fin_caractere_exclue": 4731, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\n(Pokračováni.)\nNyní přijdeme k hudebním foukacím nástrojům,\nježto náhubky opatřeny jsou. K těmto patří hoboj,\nanglický roh, fagot, koritrafagot, klari-\nnet, bassetní roh.\nH o b o j,\nfranc. Hautbois, ital. Oboe.\nHoboj povstal ze šalmaje a byl juž v polovici 17.\nstoletí v obyčeji. Dlouhý čas užívalo se ho ve vo-\njenské hudbě, kdež následkem pronikavého tónu melodii\nnesa, za nejvýbornější nástroj se považoval. Oudové\nvojenského sboru jmenovali se od něho hoboj is té.\nBrzy však užívalo se ho k přednášení choralních me-\nlodií a při silně obsazených orkestralních kusech. Že\nse nástroj tento vždy víc a více zdokonaloval, stal se z\nněho velmi potřebný orkestrální nástroj, na němž se\nčasem výteční virtuosové vzdělali. Zprvu sestával ho-\nboj z třech kusů: z vrchního, středního a z poklice.\nNa hoboji nacházelo se ze začátku dvé klapek, kteréž\nvšak později až na 13 rozmnoženy byly. Za to pak\nzmizely rozličně druhy hobojů. Mimo známého diskant-\nního hoboje byl též altový pod jmenem C I ai r o n\nznámý, třetí druh jmenoval se Chalemeau a čtvrtý\nCalandrone. Z bassového hoboje povstal fagot. Ho-\nboje zhotovují se obyčejně z pušpanu neb ebenového\ndřeva. Nejtvrdší dřevo bere se k vrchnímu, nejměkčí\nk spodnímu dílu. Do nejvyššího otvoru strčí se třtina,\nkterá jesť vlastně hlavním ústrojem k vydávání tónu.\nTřtina tato pochází z jižního Francouzska neb lépe z\njižní Itálie a jesť čím tvrdší tím lepší. Dá—li se palco-\nvým nehtem do ní znamení vrýti aneb vypadá-li zele-\nnavě, nestojí za nic. Třtina tato musí býti z hnědá\nžlutá a lesk slonové kosti míti. Nástroj tento je\nopatřen 8 tónovými dírkami a sahá od malého h až k\ntřikrátčárkovanému f neb a v chromatické škále."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 960, "texte": "Hoboj má venkovský karakter, je pln laskavosti a\ntakřka ostýchavosti. Nevinnost', prostá utěšenosf, něžná\nradosf, ale také bolesť opuštěné bytosti svědčí hoboji •\nnejlépe vyjadřuje vše to hoboj kantabilou. Též jistý\ndruh nepokoje spočívá v něm, avšak dlužno se stříci,\nby se ho neužívalo k vyjádření mocné náruživostí5\nbouřlivé zlosti, hrožení neb hrdinnosti, neboť tu by se\njeho malý, trpkolibý hlas stal bezmocným a směšným.\nNěkteří velcí mistři, mezi nimi i Mozart, se vady této\nnevystřelili. Nejsvobodnější, nejkrásnější, nejušlechti-\nlejší thema k pochodu ztratí na své velebnosti, volnosti\na kráse, hoboje-li je přednášejí; lépe by se hodila pro\nflétny, nejlépe však pro klarinelly. Hluboké tóny ho-\nboje hodí se v jistých kvílících harmoniích, byvše spo-\njeny s dolními tóny klarinettů, anglických rohů as hlu-\nbokým d a es fléten. Vysoké tóny hoboje jsou téměř\nvždy křiklavé a řezavé a mají málo vnady, prostřední\ntóny jsou však výborné.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.5", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.5", "debut_caractere": 962, "fin_caractere_exclue": 4598, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nKníže okamžením poznal, že to je už výlev ne-\nzdravé a znepořádané mysli. Co muž povážlivý, povah\nlidských zkušený a při tom lidumilný přistoupil k Za-\nchovi s outrpnou tváří, položil mu ruku na rameno a\npravil: „Tuť se mýlíte, mistře Zachu; žádnému zde\nv cesté nestojíte a nejméně já si přeju, abyste se ode\ndvora mého vzdálil. Ano jsem tomu právě povděčen,\nže se zdravým pociťujete, neboť Vám tedy možná bude\nněco k vůli mně učinili. Máme zde schopného, velmi\nschopného člověka, kterému však se nedostalo posud\npravého vzdělání, aby na dokonalost uměleckou dozrál.\nTakový hlas se ještě ani nezrodil před Arregonim, ta-\nkový tenor nebyl zajisté ani slýchán na světě. Ale je\nto hrubý diamant a jen Vaší péčí se z něho něco\ndokonalého státi může. Vzal—li pak byste si ho na\nstarost ?tt\nZach s ochotou přivolil. Znal toho mladého zpě-\nváka z divadla a začasto v duchu litoval, že tak valné\nsíly, jakými ho příroda nadala, nedostatkem vyššího na-\nvedení k plnému rozvinu dojiti nemohou. Nernělf za-\njisté ani tušení, že mezi ním a budoucím žákem jeho\nještě jiné jim oboum nepovědomé pásmo se táhne\nnežli umění!\nToho samého dne navštívil Arregoni na žádost\nknížete učitele svého.\nMladý tento muž náležel mezi osoby, jež na první\npohled vábí a příjemným vnějškem k sobě poutají. Ne-\njen že mezi nejkrásnější muže svého času náležel ale\ni tím obzvláště působil, že z tvářnosti jeho nadoby-\nčejně pravidelné a příjemné jakýsi ráz duševenství vy-\nzíral, jenžto každého mžikem podmanil. Hlavní půvab\njeho však spočíval v hluboké zádumčivosti, kterou se\nvešken způsob jeho značoval.\nNa Zacha jehož mysl nešťastnou láskou volně pod-\nryta ode všeho se s nelibostí odvrácela, co jen poně-\nkud na veselí poukazovalo a naopak zase ku všemu\npřilnula, co se smutkem jeho souhlasovalo, tím mocněji\npůsobil melancholický ráz mladého zpěváka, čím více\nse přesvědčoval, že nikoliv líčený není ale z hloubky\nzarmouceného srdce vychází.\nTakž se krátkým časem mezi žákem a učitelem\npřátelský uspůsobil poměr a trávili spolu mnohé ho-\ndiny i mimo učení v důvěrném hovoru. Arregoni věděl\nvíce, nežli Zach v něm hledal, ač vědomosti tyto do\njiných hudebnických oborů sáhaly, Zachovi docela\nnových a nepovědomýeh. Z řečí jeho vysvítalo, že da-\nleké cesty konal, a že obzvláštního vychování byl úča-\nsten, jakéž u obyčejných divadelních zpěváků onoho času\nse ani nenalézalo. Ano i co se peněz týkalo, bylo pa-\ntrno, že obmezen není na mzdu, jež od ředitelství di-\nvadla obdržoval, neboť byl nejen bez dluhů ale spotře-\nboval nejméně trikrát tolik co gáže jeho obnášela.\n„Zdá se, že vám není potřebí divadla,\" pravil je-\ndnou Zach, když v důvěřivém hovoru dlouho do noci\nspolu poseděli.\nArregoni se na chvilku zamlčel, pak oči na učitele\npozdvihna a v tvářnosti jeho vřelé účastenství spatře,\npodal mu pravici a pravil:\n„Ba není, mistře Zachu, ale člověk podléhá někdy\ndojmům a okolnostem, jež z něho něco docela jiného\nučiní a jinam ho zavedou, nežli kam ho původní po-\nměry postavily. Ani ve snách by mi nebylo napadlo,\nstáti se zpěvákem, ba ani jsem netušil, žeby jakéhos\nzvláštního hlasu a jaké schopnosti divadelní ve mně\nbylo! Jedno však okamžení učinilo, že cavaliere\nBern b o se stal zpěvákem Arregonim! Poznal jsem\nVás krátkým časem příliš dobře, ba znám Vás nyní už\nlépe, nežli sám se domýšlíte, netřeba mi tedy před\nvámi tajiti, jak podivně se mnou osud zahrál. Ano,\npravé jméno mé jest Giovanni Bembo, a jeden z pří-\nbuzných mých předchůdců byl onen znamenitý kardinal\nBembo, jehož vysoká vzdálenost a působení za časů\npapeže Aleše Borgia v dějinách Italska zazname-\nnáno jest.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "152", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.6", "debut_caractere": 4499, "fin_caractere_exclue": 6115, "texte": "Z Podráviny.\nJest to v skutku znamenitý úkaz, že národ tak\nzpěvný jakož jest vůbec nás slovanský, ve vyšší nebo\ntak zvané umělecké hudbě až do posud málo vynikal.\nMimo několik málo umělcův buďto tvořivých buďto pro-\nvozujících nelze nám honositi se s v ojím uměním, aniž\nmůžemejmluviti o slovan sk é hudbě, jako na př.\no italianské, francouzské atd, Vše to platí též o krásné\nzemi prostírající se mezi Dravou i Savou až k Dunaji.\nKdož, komu tam delší nebo kratší dobu meškati bylo,\nnenaslouchal se slastí krásným i libým zvukům národ-\nních písní ? Kdo se nevmísil rád v tlupu lidí obkolují-\ncích slepce, jenž „gusle\" hraje i nestál tu skoro ustrnut\nvelikolepou prostotou nápěvův těchto vesnických Homerův\nsrbských! Pamatujete se snad na onen pěkný obraz, jenž\nmožná i váš pokoj krášlí „Srbi oko pěvaca?\" Tak jest i\nv skutku. Jak mile však z tohoto oboru vstoupíte do\nvyššího kruhu, hned se Vám veliký nedostatek objeví.\nMyslím tu zvlášť kostelní hudbu, co nejšlechetnější\nhaluz na vznešeném stromě hudebného umění. Vyjmouc\nstarocírkevní zpěvy, jichž u všech slovanských kmenův\nveliká je hojnost', nenajdeš tu ničehož, co by o nějakém\numěleckém vývinu hudby svědčilo. Varhany se dosti cha-\ntrně hrajou a to iv samém Osěku (neb chci zde zvláště\no něm pohovořiti, poněvadž hlavní město více méně\nbývá obrazem i odleskem celé země). U Srbův ani toho\nnenajdeš, poněvadž jim jejich věrozákon mimo lidský\nhlasu všeliké hudby zabraňuje. Chtějí—li se na nějakou\nvokálnou mši ponapnouti, tuť jim teprv svízel nastane,\nodkud sil sebraťi. Totéž platilo o zpěvu v gymnasial-\nském kostele. Jakž to na vesnicích vypadá při dosavád-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6511, "texte": "ném nedostatku učitelův ai ústavů vza vycvicení-se v\nhudbě, snadno se může každý domysl i ti. Teprv v nej-\nnovější době začali se vyhrabávali z tohoto smutného stavu,\nzařídivše spolek pode jmenem „Esseker Mannergesangs-\nverein,\" v kterémž měšťané i řemeslníci podíl berou,\nscházejíce se po odbyté práci v domě svého učitele i\nvůdce p. Humla i dávajíce každý měsíc as jednou malé\nprodukce pro svoje přispívající cleny. Před několika týdny\nkoloval tam program požívající účastenství při zřízenu\nbýti majícím spolku „Musikverein\" nazvaném. Jsa ale\nnyní právě oddálen, nemohu bližších o něm zpráv po-\ndali. Vroucně by přáti bylo, aby také nanejvýš potřebné\ni chvalitebné podniknutí nepřišlo na zmar. Rovněž iza\ngymnasium zkvětá lepší doba. Veleštědrá i blahodárná\nruka J. E. nejdůstojnějšího biskupa djakovarského p. Dr.\nJ. Strossmayera, jemuž iv naší milé vlasti pomník vrouc-\nných dikův zde budiž kladen, onen ústav hojně nadařila.\nZakoupena totiž ná jeho útraty íisharmonika i dříve jme-\nnovaný p. 11. dostává rovněž od J. E. peněžitý příspěvek\ni vyučuje nyní zdarma schopné i k zpěvu způsobilé žáky,\ni musí se přiznati, s nepatrným prospěchem. Jest se tedy\nnadíti, že všechna ta usilování časem hojných i krás-\nných plodův ponesou. 0 orkestru v theatru, jenž se\ntam někdy hraje (ale ovšem nikdy opery) Audilum\nadmissi, risum teneatis amici ! Bovoltež, abysme se\nnyní z vnadných i panenských luhňv požehnané Slavonie\npřenesli na velikolepé břehy Adrye, ato proto, abychom\nopačný obraz viděli. Jesť to v Rěce, kdež jsme nedávno,\nneznám už při které příležitosti pozvání dostali, abysme\npřítomni byli hrubé mši sv, sloužené v dómu. Už ně-\nkolik dní před tím roznesla se po městě pověst', že se\nbude nová mše od zdejšího maestra J. Zaico provozovati.\nSnadno se můžete domysliti, jak naše duše napnuty byly,\nba v kostele kotácela se naše mysl mezi pobožností i\nočekáváním. Zazvoní se, kněžstvo vyjde ipo malé chvíli\na po velikém šumu počne hudba na kóru. Po prvních\nakkordech jste jaksi zadiven, ale těšíte se tím, že někdy\npo nevalném začátku lepší konec následuje. Ale círn dále\ntím hůř ! Častěji jsme se věru musili dívati na sv. ob-\nřady, které se před našima očima konaly, abysme se\nupainatovali, že jsme v chrámě Božím, hudba směřovala\nna theater! Při leckteré scéně neb tak jenom mohu\nnazvati jednotlivé částky této hudby chtěli jsme si\nzaskočili, ba byli jsme iv pokušení přivedeni, oné vý-\ntečné zpěvkyni věnec hoditi na jeviště. I aby nic ne-\nscházelo této rouhavé modloslužbě, slyšeli jsme skóru i\nhlasitá „brava,\" jež se za pndíl dostala věhlasnému\nmaestru od rovných němu enthusiastňv, což ovšem k roz-\nmnožení pobožnosti velice přispívalo! Vzdychnul jsem si\ni mysil jsem na moje übohé, prostosrdecné, prostoduché\nSlavonce. Kdo se v ten den as více modlil, přepjatý\nTalian aneb srdečný Slovan? Na štěstí nás pří té hře vý-\nborná preludia organisty p. Lžicaře někdy vytrhovala z\nnašeho blouznění i byla nám v skutku potěšujícími oaserni\nv této poušti pískových i vodových zvukňv. Můžeme s\nchloubou říci, že kde se íepší vkus ujímá, tam Čech.\nBudiž i nadále naše milozvucná Čechie ucitelkyní i my-\nstryní v Slovanstvě.\n\n(V.) Z Budějovic dne 11. června. V ústavu\nučitelství byly včera slavným způsobem zasvěceny var-\nhany zcela nové, čímž dávná touha cekatelstva mile byla\nvyplněna. Po skončených službách Božích odebrali se\nvšickni čekatelé do ústavu, cekajíce na radostnou tu dobu.\nOkolo desáté hodiny vstoupil důstojný pan školní rada,\ndoprovázený velezasloužilým školním dozorcem, p. Kau-\ncem, velectěným ředitelem hlavní školy a ústavu toho,\npanem Hradilem, veleváženým učitelem v ústavu, panem\nKoglerem, pány učiteli hlavní školy, jakož i jinými do-\nbrodinci ústavu řečeného vstoupili do sálu, kdež var-\nhany stojí. Po křesťanském pozdravení následovala sr-\ndečná, jadrná řec pana školního rady, v níž četné vý-\nhody řádného hraní na varhany uváděl. Po důkladné a\nvelmi dojemné té řeci zazněl slavný sbor, zpívaný od\nčekatelů druhého roku. Na to vystoupil čekatel pan\nKursa a přednesl báseň „Sv. Cecilie,\" již byl k tomu\núčelu sám složil, a po něm čekatel pan Venig báseň Her-\nderovu „Die Orgel.\" Po skončení toho zahráli někteří\nčekatelé několik kusů na varhany, aby i jejich hlas při\nté slavnosti zazněl. Pan Petřík přednesl nejprv svou\nvlastní „slavnostní skladbu\" na varhany, pak s panem\nŠubertem skladbu pro ctyry ruce od Hesse, na to pan\nPetřík Bachovu fugu do Cis-moll. Na závěrek zpívala\nse národní hymna, načež hosté se rozešli. I druhé,\nstaré varhany opatřeny jsou novým pedálem a takto v\ndobrý stav uvedeny. Jsou tu tedy nyní v ústavu dvoje\nvarhany v nejlepším stavu, a též třetí dobře slouží k leh-\nčímu cvicení. Škoda jen, že při této slavnosti žádná kom-\nposice ceských skladatelův provedena nebyla. Což ne-\nmáme varhanní skladby od Zacha, Koželuha, Pitsche,\nKrejčího, Zvonaře atd. ? Nuže, hleďme si komposicí na-\nšinců a také potomkové naši povšimnou si skladeb po nás\npozůstalých.\n(F. M.) Z Jičína. Jičín má co krajské město v\nmnohém ohledu veliké přednosti, co se však hudby a\nzpěvu týká, stojí daleko za jinými a bohužel! i za\nmenšími městy. Tak uslyší každý v okolních městečkách\nku př. v Nové Pace, v Pecce, v Kopidlně, v Bělohradě\na kamkoliv přijde, hudbu mnohem chvalitebnější než u\nnás. Příčina toho dle mého náhledu jest ta, že se řízení\nchóru nechať prozatímně]— svěřuje lidem, kteří ani hu-\ndebll í c h schopností ani vzdělání postacitel-\nného nemajíce spíše k něčemu jinému se hodí, než k\ndirigování, a kteří se pranic o udržení řádné hudby, tím\nméně o její zvelebení nestarají, tak že hudebníci nema-\njíce člověka, pod jehožto vedením by se cviciti mohli,\nspíše zapomenou co byli uměli, než aby se něčemu no-\nvému přiučili. Ano, již tak daleko zpět že\nčasto při službách božích, zvláště pak při slavných, jako\nv cas vánoční, velikonoční, svatodušní a jindy ani nevědí,\nco mají knězi odpovědít, tak, že se lid, jsa na zmatek\ntakový upozorněn, roztržitě ohlíží a z pobožnosti své vy-\ntrhován bývá. Žádoucno jest, by se řízení kostelní hudby\nsvěřilo muži vzdělanému a schopnému, který s to jesf,\nhudbu, za kterou se naše město nyní sty děti musí,\nna lepší siupeň přivěs ti. Salonní hudba teprv v tomto\nroku o něco málo ku předu postoupila, a to hlavně při-\nčiněním p. France, bývalého kapelníka u c. k. vojska,\nkterý se nyní v Jičíně zdržuje a hudebníky kusurn no-\nvějším ucí; k nemalé naší radosti vyznat musíme, že ne-\nhází hrách na zeď. Toliko litovati musíme, že hudeb-\nníků je velmi málo, jest jich jen asi 12. Přízni-\nvější úsudek vynesti musíme o zpěvu zdejších gymna-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4762, "texte": "siálních studujících, čítá totiž naše gymnasium valný po-\nčet dobrých zpěváků mezi studujícími, kteří obyčejně v\nneděli při pozdvihování krásné čtverozpěvy vedením pp.\nprofessorň Baudyšc a zasloužilého Malo c ha velmi\ndobře zpívají. Mimo to se dvakráte týhodně ve škole\ncvičí, zpívajíce rozličné zpěvy a k jich cti budiž řečeno,\nže dělají znamenité pokroky. Veliké zásluhy o zpěv zdej-\nších studujících získal sobě chvalně známý velebný pán\nJ. Tobiášek, který před 2 roky za příčinou svého pový-\nšení naše město opustil. Předce však přicházíval ku každé\nslavnosti, kterou gymnasium konalo a oblažil každého\nsvým jemným zpěvem.\n(A, B.) Z Litomyšle. Opět v Litomyšli německý\nkoncert! V neděli dne 19. června uspořádal zdejší za-\nsloužilý pan adjunkt Vojtěch Svoboda hudební zábavu,\njejížto výnos byl určen k potřebám válečným. Četná\nspolečnost zdála se být uspokojena, ačkoliv přec někde\nmračivých tváří viděti bylo. Smím-li o jednotlivých spo-\nluoučinkujících osobách se zmíniti, chci několik nestran-\nných slov promluviti. Začátek učinil sbor studujících,\nkteřížto zde pod řízením p. F. Krause zpěvácký spolek\nzřídili. Zpívali totiž „Schwertlied\" od Th. Kórnera, hudba\nod Webra, dosti skvěle a upokojili veškeré obecenstvo.\nSlečna Anna Straussová přednášejíc pianní skladby\nod Brisson-a a Blumenthala, obdržela sice velkého po-\ntlesku, ale nevím, zdali neplatil tento potlesk více osob-\nnosti nežli výbornosti hry její • slečna Je 11111 aro v a\nhrála „Rondo bollero\" pro piano s průvodem violiny od\nVoříška dosti zdařile, i slečna Jesslerova zpívala „Tau-\nsendschon\" od Eckerta, a pak „leh wollť meine Lieb \"\nod Mendelssohn Bartholdy-ho poslední se slečnou Svobo-\ndovou skvěle. Pan Fr. Kraus zpíval „Ilinaus in die\nWelt\" od Mullera, hudba od Marschnera až na malou\nchybičku dobře. Opět 11a tomto německém koncertě jen\njedna česká deklainovánka a sice „Ženit neb neženit\" od\nFrant. Kubeše byla přednesena, avšak líbila se obe-\ncenstvu více do obsahu, než do uhlazené přednášky páně\nMenšíkovy. Jak z všeobecného potlesku souditi bylo, do-\nsáhla koruny koncertu slečna Alb. Svobodova, která\n„All die lleiinalh,\" „Uherskou píseň beze slov\" a „Ballet-\nScenen\" od Beriota 11a housle hrála a všeobecné chvály\nsi získala. Ostatně může o ní to samé platili co o sl.\nStraussové, Ku konci jsme ještě slyšeli přec jeden\nčeský čtverozpěv a sice „Aby věrní Cechové\" sbor pro\nmužské hlasy od Jelena, přednášen opět od zdejších\nstudujících, který nadevšecko vynikl. Výsledek tohoto\nkoncertu byl skvělý; sešlo se k nadzmíněnému účelu\nokolo 130 zl. rak. č. 5 bylo by žádoucno, by podobné\nzábavy se často dávaly; avšak radíme p. uspořadateli, by\nsi skladeb domácích komponistův více všímal, neboť tím\nse zvedne hudebnictví české a tím osvědčíme, že si skla-\ndatelův domácích vážiti umíme. Při této příležitosti chci\nse zmíniti též o zdejší hudbě kostelní, která víc\na víc klesá, obzvláštně v kostele klášterním, kde ani v\nneděli zpívanou mši není slyšeti. Toliko v úterý dne\n21. na sv. Aloisia byla zde slyšána mše do c-dur\nod Haydena, která velmi bídně šla. Ředitel kůru se sice\nsnaží dosti o zvelebení hudby, jesť zde však velmi málo\nznalců a pěstitelů. Též jesť mi to proti mysli, že v klá-\nšterním kostele, přec v českém městě ani jednou za\nměsíc se nezpívá, anť se to dříve jednou neb dvakrát\nza týden stávalo. Příčinu toho jinde nelze hledati, než v\nnenávisti zdejšího p. ředitele gymnasia k české řeči, který\nse již opovážil českou řeč řečíosl nazvati. To\njesť ovšem bolestné.\n\nDarmstadt. Dne 7. června provozoval zdejší\nhudební spolek ku prospěchu poraněných rak o u-\nských vojínů u Montebello Handlovo oratorium „Israe-\nlité v Egyptě\" v městském chrámě. Mezi spoluučinkují-\ncími byla dvorní zpěvkyně sleč. Emilie Schmi d t o v á,\nPražanka, a dvorní zpěvák Josef Wagner.\nMilán. Italská zdejší opera je zavřena; hudební\nnoviny „Gazetta musicale\" oznamuje ve svém čísle od\n29. května, že vycházeli přestane.\nPaříž. Kromě kantaty „Magenta\" od Meryho a\nAube r a, jež se dne 6. června ve velké opeře dávala,\nsložil Saint-Georges a Hal ev y také novou kantatu pod\njmenem „Itálie,\" která se dne 7. června provozovala a\npři nížto Montanbry, Jourdan, Crosti, madame Faure-Le-\nfevreova účinkovali. Na tento způsob zdá se býti italská\nválka pro divadelní kassy výnosnější než pro bursy.\nDle rozkazu státního ministra Foulda musí každý exem-\nplář ladičky (Stimmgabel) kolkem opatřen býti. Na\nkaždé ladicce musí přidělána býti lyra a písmenky J) a\ni\\ (Diaspon normál ladička normální). Kolkování děje\nse zdarma professorem hudby Lissajous-em v místnostech\ncísařského konservatoria. Divadlo „Théatre lyrique\" bude\ndne 30. června docela zavřeno.\n\nÚmrtí. Kapelník Stunz zemřel dne 18. června\nv Mnichově, Paní Anglés de For tuniova, špa-\nnielská zpěvačka zemřela dne 3. června v Stuttgartu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "150", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "150", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoméstské divadlo. Dne 28. června dávala se", "titre_sommaire": "Novoméstské divadlo. Dne 28. června dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4497, "texte": "Novoméstské divadlo. Dne 28. června dávala se\n„Alessandro Stradella,\" romanticko-komická opera v 3\ndějstvích od F. z Flotowa. Děj této opery koná se\nve Venecii a je následující: Alessandro Stradella se\nsoudruhy svými přišed po loďce k obydlí své milenky\nLeonory zpívá jí zastavenícko. Když se světlo v její kom-\nnatě objeví, odstraní se druhové a Leonora vystoupivši\nna balkon praví k Stradellovi, by se tiše choval; přitom\noznamuje mu, že se má vdáti za svého ochrance. Stradella\ndělá jí návrh, by s ním uprchla ; avšak brzy na to při-\nbližuje se dav lidí s pochodněmi a tanec nastane. Na to\nzpívá Stradella a každý z téhož davu mu slibuje, že mu\nbudou ve všem po vůli. Stradella užijíc této příležitosti\npraví jim, že chce udělati si žert a Leonoru z domu vy-\nvěsti. Někteří jdou pro Leonoru a přivedou ji. V tom\nzpozoruje to její ochrance Bassi, a vyšed z domu hledá,\nvolá ji a dává 100 skudň, kdo ji přivede, než mezi tím\nuprchne Leonora se Stradellou a odeberou se do okolí\nŘímského. (1. děj). V utěšené krajině, v níž se rodiště\nStradellovo nachází, viděti lze Leonoru ve svatebním šatě,\nneboť dnes má býti sňátek její slaven. Náhle slyšeti jest\nznění zvonů. Stradella a Leonora lidem jsouce doprová-\nzeni, jdou do chrámu k oddavkám. Tu přijde od Bassiho\nnajmutý loupežník Malvolio pátraje po Stradellovi, hned\nna to objeví se druhý loupežník Barbarino. Oba na sebe\nudeří, avšak poznavše, že jsou stejného řemesla, ptají se\nobapolně na rodinné záležitosti a shodnou se v tom, že\nzavraždivše Stradellu o výdělek se rozdělí. Tu přijde\nStradella se svou chotí z kostela domů a kvas svatební\nnastane. Ku kvasu přidruží se oba loupežníci a jsou od\nStradelly vítáni. Jedí a pijí a seznavše v Stradellovi řád-\nného umělce ustanoví se na tom, že ho nezavraždí. (2.\nděj). Leonora a Stradella jsou v komnatě a velebí vlast\nsvou, co zatím oba loupežníci v kostkách hrají. Na to\nodejdou manželé a Bassi se objeví, vytýkaje loupežníkům,\nže slib svůj zrušivše Stradellu nezabili. Vymlouvajícím\nse, že Stradella je uměním obměkčil a přístřeší dal, po-\ndává Bassi ještě větší částku peněz až to na 400 skudů\npřivede. Oba loupežníci svolí. Na pouti zpívá Stradella\nk Madonně tak krásně, tak cituplně, že pohne srdcem\nloupežníků aje na dobrou cestu uvede. Porucník Bassi\nsmíří se se Stradellou a vše se raduje. Tato půvabná\nopera se svými svěžími a utěšenými nápěvy, se svým\nobratným pojmuťím, se skvělou orkestrací dosáhla brzy\npřízně obecenstva a je ještě dosud velmi vítanou reper-\ntoirní operou. Text je původně francouzsky psán a od\nV. Fridricha pro německé jeviště zpracován. Známá epi-\nsodá ze života výtečného zpěváka a skladatete Stradelly\nje ovšem dosti samovolně zdělána a ku komické opeře\nupotřebena, při tom všem je však libretto působné po-\nskytujíc skladateli hojné příležitosti, by jeho talentu plat-\nnosti dodalo. Alessandro Stradella je v skutku nejsvěžejší\na nejlepší dílo Flotowo, v němž se ušlechtilé umělecké\nsmýšlení vyššího stupně jeví. Provedení bylo kolísavé. P.\nFektér (Stradella) distonoval, p. Kaufhold (loupežník),\njenž zde ponejprv pohostinsku vystoupil, nepronikl ani\nco do zpěvu ani co do hry. Chvalně počínali si pan\nHovemann (druhý loupežník) a si. Prause-ova (Leonora).\nPan Václav II orá k, jenž svým theoretickým\nspisem „Mehrdeutigkeit der Akkorde\" před několika lety\nvelkou pozornost na sebe obrátil, pracuje nyní na „Náuce\no harmonii,\" v nížto z velké části bludy nynějších theo-\nretiků podstatnými důkazy vyvrátí a jížto zajisté velké\nsensací v učeném světě hudebním zbudí.\nTyto dni přibyl sem pan Hynek Vojáček, pia-\nnista a skladatel, z Petrohradu. Pan Vojáček, rozený Mo-\nravan, je chvalně znám co skladatel ceských sborův a\npísní, které se v Brně a ve Vídni provozovaly. Mimo to\nsložil pan Vojáček mše, ouvertury, piece pro piano a\norkestr. Písně i sbory páně Vojáčkovy vynikají rázem ná-\nrodním a jsou zvláště na Moravě velmi oblíbeny.\nNové hudebniny. Četným odběratelům katolic-\nkého varhaníka od Jos. Forstera oznamujeme, že právě\nvyšel nákladem Roberta Vei t a, třetí sešit dotčeného\ndíla. Obsahujeť postní píseň „Již jsem dost pracoval\"\ns přiměřenou předehrou, mezihrou a dohrou dle způsobu\ndruhého sešitu, dále píseň „Svatý, svatý, svatý.\" Cena\nje velmi levná (40 kr. rak. c.) Konečně slušno podo-\ntknouti, že následující sešity od nynějška v kratších lhů-\ntách následovali budou. Nákladem S chlesingera\nv Berlíně vyjde co nevidět „Zbiór spiewów polskich\"\n(Sbírka zpěvů polských) od F. Chopina, v německém\nzpracování od Ferd, Gumber ta."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "151", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Podráviny.", "titre_sommaire": "Z Podráviny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.6", "debut_caractere": 4499, "fin_caractere_exclue": 6115, "texte": "Z Podráviny.\nJest to v skutku znamenitý úkaz, že národ tak\nzpěvný jakož jest vůbec nás slovanský, ve vyšší nebo\ntak zvané umělecké hudbě až do posud málo vynikal.\nMimo několik málo umělcův buďto tvořivých buďto pro-\nvozujících nelze nám honositi se s v ojím uměním, aniž\nmůžemejmluviti o slovan sk é hudbě, jako na př.\no italianské, francouzské atd, Vše to platí též o krásné\nzemi prostírající se mezi Dravou i Savou až k Dunaji.\nKdož, komu tam delší nebo kratší dobu meškati bylo,\nnenaslouchal se slastí krásným i libým zvukům národ-\nních písní ? Kdo se nevmísil rád v tlupu lidí obkolují-\ncích slepce, jenž „gusle\" hraje i nestál tu skoro ustrnut\nvelikolepou prostotou nápěvův těchto vesnických Homerův\nsrbských! Pamatujete se snad na onen pěkný obraz, jenž\nmožná i váš pokoj krášlí „Srbi oko pěvaca?\" Tak jest i\nv skutku. Jak mile však z tohoto oboru vstoupíte do\nvyššího kruhu, hned se Vám veliký nedostatek objeví.\nMyslím tu zvlášť kostelní hudbu, co nejšlechetnější\nhaluz na vznešeném stromě hudebného umění. Vyjmouc\nstarocírkevní zpěvy, jichž u všech slovanských kmenův\nveliká je hojnost', nenajdeš tu ničehož, co by o nějakém\numěleckém vývinu hudby svědčilo. Varhany se dosti cha-\ntrně hrajou a to iv samém Osěku (neb chci zde zvláště\no něm pohovořiti, poněvadž hlavní město více méně\nbývá obrazem i odleskem celé země). U Srbův ani toho\nnenajdeš, poněvadž jim jejich věrozákon mimo lidský\nhlasu všeliké hudby zabraňuje. Chtějí—li se na nějakou\nvokálnou mši ponapnouti, tuť jim teprv svízel nastane,\nodkud sil sebraťi. Totéž platilo o zpěvu v gymnasial-\nském kostele. Jakž to na vesnicích vypadá při dosavád-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3124, "texte": "ném nedostatku učitelův ai ústavů vza vycvicení-se v\nhudbě, snadno se může každý domysl i ti. Teprv v nej-\nnovější době začali se vyhrabávali z tohoto smutného stavu,\nzařídivše spolek pode jmenem „Esseker Mannergesangs-\nverein,\" v kterémž měšťané i řemeslníci podíl berou,\nscházejíce se po odbyté práci v domě svého učitele i\nvůdce p. Humla i dávajíce každý měsíc as jednou malé\nprodukce pro svoje přispívající cleny. Před několika týdny\nkoloval tam program požívající účastenství při zřízenu\nbýti majícím spolku „Musikverein\" nazvaném. Jsa ale\nnyní právě oddálen, nemohu bližších o něm zpráv po-\ndali. Vroucně by přáti bylo, aby také nanejvýš potřebné\ni chvalitebné podniknutí nepřišlo na zmar. Rovněž iza\ngymnasium zkvětá lepší doba. Veleštědrá i blahodárná\nruka J. E. nejdůstojnějšího biskupa djakovarského p. Dr.\nJ. Strossmayera, jemuž iv naší milé vlasti pomník vrouc-\nných dikův zde budiž kladen, onen ústav hojně nadařila.\nZakoupena totiž ná jeho útraty íisharmonika i dříve jme-\nnovaný p. 11. dostává rovněž od J. E. peněžitý příspěvek\ni vyučuje nyní zdarma schopné i k zpěvu způsobilé žáky,\ni musí se přiznati, s nepatrným prospěchem. Jest se tedy\nnadíti, že všechna ta usilování časem hojných i krás-\nných plodův ponesou. 0 orkestru v theatru, jenž se\ntam někdy hraje (ale ovšem nikdy opery) Audilum\nadmissi, risum teneatis amici ! Bovoltež, abysme se\nnyní z vnadných i panenských luhňv požehnané Slavonie\npřenesli na velikolepé břehy Adrye, ato proto, abychom\nopačný obraz viděli. Jesť to v Rěce, kdež jsme nedávno,\nneznám už při které příležitosti pozvání dostali, abysme\npřítomni byli hrubé mši sv, sloužené v dómu. Už ně-\nkolik dní před tím roznesla se po městě pověst', že se\nbude nová mše od zdejšího maestra J. Zaico provozovati.\nSnadno se můžete domysliti, jak naše duše napnuty byly,\nba v kostele kotácela se naše mysl mezi pobožností i\nočekáváním. Zazvoní se, kněžstvo vyjde ipo malé chvíli\na po velikém šumu počne hudba na kóru. Po prvních\nakkordech jste jaksi zadiven, ale těšíte se tím, že někdy\npo nevalném začátku lepší konec následuje. Ale círn dále\ntím hůř ! Častěji jsme se věru musili dívati na sv. ob-\nřady, které se před našima očima konaly, abysme se\nupainatovali, že jsme v chrámě Božím, hudba směřovala\nna theater! Při leckteré scéně neb tak jenom mohu\nnazvati jednotlivé částky této hudby chtěli jsme si\nzaskočili, ba byli jsme iv pokušení přivedeni, oné vý-\ntečné zpěvkyni věnec hoditi na jeviště. I aby nic ne-\nscházelo této rouhavé modloslužbě, slyšeli jsme skóru i\nhlasitá „brava,\" jež se za pndíl dostala věhlasnému\nmaestru od rovných němu enthusiastňv, což ovšem k roz-\nmnožení pobožnosti velice přispívalo! Vzdychnul jsem si\ni mysil jsem na moje übohé, prostosrdecné, prostoduché\nSlavonce. Kdo se v ten den as více modlil, přepjatý\nTalian aneb srdečný Slovan? Na štěstí nás pří té hře vý-\nborná preludia organisty p. Lžicaře někdy vytrhovala z\nnašeho blouznění i byla nám v skutku potěšujícími oaserni\nv této poušti pískových i vodových zvukňv. Můžeme s\nchloubou říci, že kde se íepší vkus ujímá, tam Čech.\nBudiž i nadále naše milozvucná Čechie ucitelkyní i my-\nstryní v Slovanstvě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "152", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6.3", "titre_corps": "(V.) Z Budějovic dne 11. června. V ústavu", "titre_sommaire": "(V.) Z Budějovic dne 11. června. V ústavu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.7", "debut_caractere": 3126, "fin_caractere_exclue": 6511, "texte": "(V.) Z Budějovic dne 11. června. V ústavu\nučitelství byly včera slavným způsobem zasvěceny var-\nhany zcela nové, čímž dávná touha cekatelstva mile byla\nvyplněna. Po skončených službách Božích odebrali se\nvšickni čekatelé do ústavu, cekajíce na radostnou tu dobu.\nOkolo desáté hodiny vstoupil důstojný pan školní rada,\ndoprovázený velezasloužilým školním dozorcem, p. Kau-\ncem, velectěným ředitelem hlavní školy a ústavu toho,\npanem Hradilem, veleváženým učitelem v ústavu, panem\nKoglerem, pány učiteli hlavní školy, jakož i jinými do-\nbrodinci ústavu řečeného vstoupili do sálu, kdež var-\nhany stojí. Po křesťanském pozdravení následovala sr-\ndečná, jadrná řec pana školního rady, v níž četné vý-\nhody řádného hraní na varhany uváděl. Po důkladné a\nvelmi dojemné té řeci zazněl slavný sbor, zpívaný od\nčekatelů druhého roku. Na to vystoupil čekatel pan\nKursa a přednesl báseň „Sv. Cecilie,\" již byl k tomu\núčelu sám složil, a po něm čekatel pan Venig báseň Her-\nderovu „Die Orgel.\" Po skončení toho zahráli někteří\nčekatelé několik kusů na varhany, aby i jejich hlas při\nté slavnosti zazněl. Pan Petřík přednesl nejprv svou\nvlastní „slavnostní skladbu\" na varhany, pak s panem\nŠubertem skladbu pro ctyry ruce od Hesse, na to pan\nPetřík Bachovu fugu do Cis-moll. Na závěrek zpívala\nse národní hymna, načež hosté se rozešli. I druhé,\nstaré varhany opatřeny jsou novým pedálem a takto v\ndobrý stav uvedeny. Jsou tu tedy nyní v ústavu dvoje\nvarhany v nejlepším stavu, a též třetí dobře slouží k leh-\nčímu cvicení. Škoda jen, že při této slavnosti žádná kom-\nposice ceských skladatelův provedena nebyla. Což ne-\nmáme varhanní skladby od Zacha, Koželuha, Pitsche,\nKrejčího, Zvonaře atd. ? Nuže, hleďme si komposicí na-\nšinců a také potomkové naši povšimnou si skladeb po nás\npozůstalých.\n(F. M.) Z Jičína. Jičín má co krajské město v\nmnohém ohledu veliké přednosti, co se však hudby a\nzpěvu týká, stojí daleko za jinými a bohužel! i za\nmenšími městy. Tak uslyší každý v okolních městečkách\nku př. v Nové Pace, v Pecce, v Kopidlně, v Bělohradě\na kamkoliv přijde, hudbu mnohem chvalitebnější než u\nnás. Příčina toho dle mého náhledu jest ta, že se řízení\nchóru nechať prozatímně]— svěřuje lidem, kteří ani hu-\ndebll í c h schopností ani vzdělání postacitel-\nného nemajíce spíše k něčemu jinému se hodí, než k\ndirigování, a kteří se pranic o udržení řádné hudby, tím\nméně o její zvelebení nestarají, tak že hudebníci nema-\njíce člověka, pod jehožto vedením by se cviciti mohli,\nspíše zapomenou co byli uměli, než aby se něčemu no-\nvému přiučili. Ano, již tak daleko zpět že\nčasto při službách božích, zvláště pak při slavných, jako\nv cas vánoční, velikonoční, svatodušní a jindy ani nevědí,\nco mají knězi odpovědít, tak, že se lid, jsa na zmatek\ntakový upozorněn, roztržitě ohlíží a z pobožnosti své vy-\ntrhován bývá. Žádoucno jest, by se řízení kostelní hudby\nsvěřilo muži vzdělanému a schopnému, který s to jesf,\nhudbu, za kterou se naše město nyní sty děti musí,\nna lepší siupeň přivěs ti. Salonní hudba teprv v tomto\nroku o něco málo ku předu postoupila, a to hlavně při-\nčiněním p. France, bývalého kapelníka u c. k. vojska,\nkterý se nyní v Jičíně zdržuje a hudebníky kusurn no-\nvějším ucí; k nemalé naší radosti vyznat musíme, že ne-\nhází hrách na zeď. Toliko litovati musíme, že hudeb-\nníků je velmi málo, jest jich jen asi 12. Přízni-\nvější úsudek vynesti musíme o zpěvu zdejších gymna-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3464, "texte": "siálních studujících, čítá totiž naše gymnasium valný po-\nčet dobrých zpěváků mezi studujícími, kteří obyčejně v\nneděli při pozdvihování krásné čtverozpěvy vedením pp.\nprofessorň Baudyšc a zasloužilého Malo c ha velmi\ndobře zpívají. Mimo to se dvakráte týhodně ve škole\ncvičí, zpívajíce rozličné zpěvy a k jich cti budiž řečeno,\nže dělají znamenité pokroky. Veliké zásluhy o zpěv zdej-\nších studujících získal sobě chvalně známý velebný pán\nJ. Tobiášek, který před 2 roky za příčinou svého pový-\nšení naše město opustil. Předce však přicházíval ku každé\nslavnosti, kterou gymnasium konalo a oblažil každého\nsvým jemným zpěvem.\n(A, B.) Z Litomyšle. Opět v Litomyšli německý\nkoncert! V neděli dne 19. června uspořádal zdejší za-\nsloužilý pan adjunkt Vojtěch Svoboda hudební zábavu,\njejížto výnos byl určen k potřebám válečným. Četná\nspolečnost zdála se být uspokojena, ačkoliv přec někde\nmračivých tváří viděti bylo. Smím-li o jednotlivých spo-\nluoučinkujících osobách se zmíniti, chci několik nestran-\nných slov promluviti. Začátek učinil sbor studujících,\nkteřížto zde pod řízením p. F. Krause zpěvácký spolek\nzřídili. Zpívali totiž „Schwertlied\" od Th. Kórnera, hudba\nod Webra, dosti skvěle a upokojili veškeré obecenstvo.\nSlečna Anna Straussová přednášejíc pianní skladby\nod Brisson-a a Blumenthala, obdržela sice velkého po-\ntlesku, ale nevím, zdali neplatil tento potlesk více osob-\nnosti nežli výbornosti hry její • slečna Je 11111 aro v a\nhrála „Rondo bollero\" pro piano s průvodem violiny od\nVoříška dosti zdařile, i slečna Jesslerova zpívala „Tau-\nsendschon\" od Eckerta, a pak „leh wollť meine Lieb \"\nod Mendelssohn Bartholdy-ho poslední se slečnou Svobo-\ndovou skvěle. Pan Fr. Kraus zpíval „Ilinaus in die\nWelt\" od Mullera, hudba od Marschnera až na malou\nchybičku dobře. Opět 11a tomto německém koncertě jen\njedna česká deklainovánka a sice „Ženit neb neženit\" od\nFrant. Kubeše byla přednesena, avšak líbila se obe-\ncenstvu více do obsahu, než do uhlazené přednášky páně\nMenšíkovy. Jak z všeobecného potlesku souditi bylo, do-\nsáhla koruny koncertu slečna Alb. Svobodova, která\n„All die lleiinalh,\" „Uherskou píseň beze slov\" a „Ballet-\nScenen\" od Beriota 11a housle hrála a všeobecné chvály\nsi získala. Ostatně může o ní to samé platili co o sl.\nStraussové, Ku konci jsme ještě slyšeli přec jeden\nčeský čtverozpěv a sice „Aby věrní Cechové\" sbor pro\nmužské hlasy od Jelena, přednášen opět od zdejších\nstudujících, který nadevšecko vynikl. Výsledek tohoto\nkoncertu byl skvělý; sešlo se k nadzmíněnému účelu\nokolo 130 zl. rak. č. 5 bylo by žádoucno, by podobné\nzábavy se často dávaly; avšak radíme p. uspořadateli, by\nsi skladeb domácích komponistův více všímal, neboť tím\nse zvedne hudebnictví české a tím osvědčíme, že si skla-\ndatelův domácích vážiti umíme. Při této příležitosti chci\nse zmíniti též o zdejší hudbě kostelní, která víc\na víc klesá, obzvláštně v kostele klášterním, kde ani v\nneděli zpívanou mši není slyšeti. Toliko v úterý dne\n21. na sv. Aloisia byla zde slyšána mše do c-dur\nod Haydena, která velmi bídně šla. Ředitel kůru se sice\nsnaží dosti o zvelebení hudby, jesť zde však velmi málo\nznalců a pěstitelů. Též jesť mi to proti mysli, že v klá-\nšterním kostele, přec v českém městě ani jednou za\nměsíc se nezpívá, anť se to dříve jednou neb dvakrát\nza týden stávalo. Příčinu toho jinde nelze hledati, než v\nnenávisti zdejšího p. ředitele gymnasia k české řeči, který\nse již opovážil českou řeč řečíosl nazvati. To\njesť ovšem bolestné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6.4", "titre_corps": "Darmstadt. Dne 7. června provozoval zdejší", "titre_sommaire": "Darmstadt. Dne 7. června provozoval zdejší", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 3466, "fin_caractere_exclue": 4619, "texte": "Darmstadt. Dne 7. června provozoval zdejší\nhudební spolek ku prospěchu poraněných rak o u-\nských vojínů u Montebello Handlovo oratorium „Israe-\nlité v Egyptě\" v městském chrámě. Mezi spoluučinkují-\ncími byla dvorní zpěvkyně sleč. Emilie Schmi d t o v á,\nPražanka, a dvorní zpěvák Josef Wagner.\nMilán. Italská zdejší opera je zavřena; hudební\nnoviny „Gazetta musicale\" oznamuje ve svém čísle od\n29. května, že vycházeli přestane.\nPaříž. Kromě kantaty „Magenta\" od Meryho a\nAube r a, jež se dne 6. června ve velké opeře dávala,\nsložil Saint-Georges a Hal ev y také novou kantatu pod\njmenem „Itálie,\" která se dne 7. června provozovala a\npři nížto Montanbry, Jourdan, Crosti, madame Faure-Le-\nfevreova účinkovali. Na tento způsob zdá se býti italská\nválka pro divadelní kassy výnosnější než pro bursy.\nDle rozkazu státního ministra Foulda musí každý exem-\nplář ladičky (Stimmgabel) kolkem opatřen býti. Na\nkaždé ladicce musí přidělána býti lyra a písmenky J) a\ni\\ (Diaspon normál ladička normální). Kolkování děje\nse zdarma professorem hudby Lissajous-em v místnostech\ncísařského konservatoria. Divadlo „Théatre lyrique\" bude\ndne 30. června docela zavřeno."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.6.5", "titre_corps": "Úmrtí. Kapelník Stunz zemřel dne 18. června", "titre_sommaire": "Úmrtí. Kapelník Stunz zemřel dne 18. června", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 4621, "fin_caractere_exclue": 4762, "texte": "Úmrtí. Kapelník Stunz zemřel dne 18. června\nv Mnichově, Paní Anglés de For tuniova, špa-\nnielská zpěvačka zemřela dne 3. června v Stuttgartu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 4764, "fin_caractere_exclue": 4910, "texte": "Listárna.\nPanu T. v L„ Školských vzorů kráso-\nobsahujef návod k rychlopisu 12 listů. Sešit je za 30\nrak, č. Na 9 exemplárů dávají se tři nádavkem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.8", "titre_corps": "Jelikož mnozí páni odběratelé předplativše se v nynějším roku na 3 čtvrtletí praemii žádají, loňský", "titre_sommaire": "Jelikož mnozí páni odběratelé předplativše se v nynějším roku na 3 čtvrtletí praemii žádají, loňský", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 4912, "fin_caractere_exclue": 5183, "texte": "Jelikož mnozí páni odběratelé předplativše se v nynějším roku na 3 čtvrtletí praemii žádají, loňský\nčtvrtletník (1858) k tomu počítají, dlužno nám podotknouti, že toliko týž pan odběratel praemii\nobdrží, jenž všechna čtvrtletí ročníku 1859 (od ledna do prosince) odebere."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "152", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.2.9", "titre_corps": "K dnešnímu číslu přiložená jesť notová příloha obsahující praeludium od Frirnla a fugu na národní", "titre_sommaire": "K dnešnímu číslu přiložená jesť notová příloha obsahující praeludium od Frirnla a fugu na národní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "debut_caractere": 5185, "fin_caractere_exclue": 5304, "texte": "K dnešnímu číslu přiložená jesť notová příloha obsahující praeludium od Frirnla a fugu na národní\nhymnu od A. Hniličky."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.1", "texte": "Ruská lovecká hudba.\nDle Theod. Rodea.\n\nJan Antonín Mareš je vynálezce ruské lovecké\nhudby, při níž, jak známo, každý hudebník toliko nad\njedním tónem vládne. Toto kuriosum je jediné ve svém\nzpůsobu a slušno, by se čtenářstvo s historií hudby této\nblížeji seznámilo.\nJ. A. Mareš narodil se r. 1719 v Chotěboři v\nkraji čáslavském, kdež jeho otec inšpektorem nad\nstavidly byl.\nM. jevil již v mládí svém nevšední nadání eo výkonný\nhudebník a obral si později lesníci za výhradný nástroj,\njímž získal si svého ěasu znamenitého jména. Seznámiv\nse v Berlíně se synem velkokanclíře hraběte Bestuževa\npřijal nabídnutí jeho a odebral se s ním r. 1748 do\nPetrohradu, kdežto nabyl co hornista skvělého zaopa-\ntření. Co výkonný hudebník i co učitel získal si tam\núcty i lásky a proslaviti se musel nejednou při kon-\ncertech nástrojem svým oblíbeným, neboť na slovo\nvzatí hudebníkové doby tehdejší nelíčené vyslovili po-\ndivení své, které zbouzel lahodný a měkký tón jeho.\nU mecenáše svého překvapil jednou mistrnou hrou svou\ncárevnu Alžbětu v té míře, že si jej vyžádala za solo-\nhornistu pro cárskou zpěvohru. Stav se takto komor-\nním hudebníkem v cárské službě, hrával v divadle i ve\ndvorních koncertech s velikým úspěchem a zalíbil se\nnemálo dvornímu maršálkovi a nejvyššímu zprávci di-\nvadla i kapelly Semenu, Kyriloviči Naryškinu, pravému\nto mecenáši veškerého umění. Rozmluva s dvorním mar-\nšálkem o zlepšení loveckých rohů, tehdy ještě velmi\nhrubých přiměla Mareše k tomu, že usmyslil se na\ntom, aby každý hudebník jen jeden tón hrál, čímž bylo\nmožná vyhověti těžkostem všem. Tímto způsobem vznikla\nza cárevny Alžběty r. 1751 lovecká hudba. Maršálek\nNaryškin dával obyčejně všechny lovecké rohy naladiti\ndo D-dur, tak že strojzvuk d-fis-a-d čtyřikrát, tedy\n16 hudebníky hrán býval. Chtě z toho povstalou je-\ndnotvárnost odstraniti a sice použitím ještě jiných ná-\nstrojů rozkázal komornímu hudebníku Marešovi, aby\npřemýšlel, jakby v této věci prospěchu docíliti bylo.\nObtíž celá záležela v tom, že bylo tu spojití dva z cela\nrůzné živly, hudbu totiž skutečnou doprovázeti jedno-\ntvárným průvodem naučených laiků. Máreš vyhověl ne-\nshodě takto: dal zhotovili lovecké rohy v objemu dvou\noktáv v škále chromatické a každý hudebník měl jen\njeden tón na starosti. Později ovšem přihodilo se, že,\nnemel—li sbor lovecký žádoucí ráznosti, některý hu-\ndebník 2 i 3 tóny hrával, že na př. c hornista převzíti\nmusel i Cis roh. Všechny pak rohy ladíval dle vlád-\nnoucí právě teploty.\nChlapci, jakmile naučili se s loveckým rohem za-\ncházeti a rhytmicky od 1 do 4 počítali uměli: musí-\nvali solo neb unisono z hlasu vypsaného z parti-\ntury odehrávali. Jelikož neznali not, psával jim Mareš\nmísto paus zláštní znaménka, která museli počítati, až\ndo noty, kteron měli troubiti. Tak psal jim pausy v\n% taktu : f—l I—l f ! r i 3 noty však psal\nmezi těmito pausami a pročež linií notových ne-\nbylo žádných. Název tónu a naznačení oktávy bylo\nnad každým kusem napsáno. Rozměr časový při každé\nskladbě ponechával Mareš citu chlapců, a každého zlášf\ncvičíval v tom. Skutečná hudba lovecká, jež nejprvé\njen doprovázívala ony rohy lovecké, záležela v 12 lesn.\nrohů, 2 polnic a 2 poštovských trubek. Mareš napsal\nprvní 4 kusy z D-dur, použiv 6 lesních rohů do D,\n2 rohů do A, jiných dvou do G, a jeden do Cis a po-\nslední do E, nahradiv takto prostřední a nejnižší tóny,\nkteré chybí D-rohům. Poněvadž ne vždycky a v tentýž\nčas nemohl hornisty při ruce iníti, trvalo popsané ob-\nsazení jediné jen rok. Napotom žádal jej dvorní mar-\nšálek, aby naučil 12 mužů z podaných jeho hře na\nlesní roh. Mareš nahlížeje, že požadavku maršálkově za\nrok dostali nelze neboť lesní roh patří k nejobtíž-\nnějšíin nástrojům hudebním přišel na novou my-\nšlénku; odhodlal se totiž zkusili, zda-liby nebylo možná,\nloveckou hudbu založiti vynecháním všech jiných ná-\nstrojů a použitím výhradně jednotvárných loveckých"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.2", "texte": "rohů. 1 sebral lidí, již neměli ani nejmenšího ponětí\no hudbě a založil lovecký sbor. Napsav jim dvě snadně\ntrojhlasné skladby jal se v tichosti sbor svůj učili a\ncvičiti. Maršálek hartusil naň, aby již začal s vyučo-\nváním lesnímu rohu. Mareš však, dlouho omlouvaje se\nodpověděl jemu, že by snad zalíbila se lovecká hudba,\nkdyby se hrálo jen na lovecké rohy. Vzdor tomu, že\nmaršálek tvrdil, že to holá nemožnost, nespustil se Ma-\nreš zámyslu svého a pracoval usilovně, aniž kdo\nvěděl o tom.\nDávala se veliká slavnost. Maršálek domnívaje se,\nže by již Mareš ukázati mohl, jakého výsledku docílil\nvyučováním svým, nařídil mu, aby provozoval hudbu.\nJeště stolovali hosté, an zazněl ze zahrady maršálkovy\nMarešem uspořádaný koncert, nová to zcela a přepo-\ndivná lovecká hudba. Dojem hudby byl takový, že\nvšichni hosté radostí od stolu vstali a maršálek českému\nmistru okolo krku padl vřelý dík mu vzdávaje za vel-\nkolepé ono překvapení* Na to povoleno bylo Marešovi\nloveckou hudbu provozovali v témž způsobu, který dů-\nmyslně vymyslil. Nyní dal Mareš zhotovili tolik rohů\nloveckých, že obsáhly tři úplné oktávy.\nAž do roku 1757 byla Naryškinská lovecká hudba\nsoukromní, když však lela téhož vrchní cárský lesní\nNaryškín zařídil veliký lov ke cti přítomné cárevriě\nAlžbětě a vládkyně s oblibou uslyšela novou hudbu\ntu, nařízeno Naryškinovi, aby vybral z cis. lovců tolik\nlidí, žeby se z nich pro cárevnu mohl zřídili také ta-\nkový sbor* Mareš stal se pak cárským hud. ředitelem\na působil znova velmi účinně. Za panování cárevny\npotomní Kateřiny 11. zdokonalila se ještě hudba tato.\nV letech 1763 až 1775 provedl řed. Mareš s rozmno-\nženým sborem svým celou zpěvohru „Alcestu\" od\nRáupacha. Tehdáž dal od soustružníka nadělati mnoho\ndřevěných rohů, které byly kuželovité a ne tak para-\nbolně točeny jako mosazné. Byly koží potaženy a dr-\nžely předepsané ladění; tón jejich byl jemnější a du-\nšenější, nežli z mosazných nástrojů a měl větší podob-\nnost s tónem lesních rohů.\nR. 1777 provedl Mareš 6 ouvertur a arií ze' zpě-\nvoher, čtverohlasné fugy a symfonie v tomtéž tempu,\nv kterém hrány bývaly na jiných nástrojích. Přednost\nhudebníků zbuzovala obdiv, leč naladění nástrojů bylo\nještě velmi nedokonalé. I vymyslil mistr náš stroj\nzvláštní, mosazné to pouzdro, které se přidělalo dole\nna každý lovecký roh dvěma šrouby. Strojem tím bylo\nlze, ač prodloužen-li byl anebo zkrácen, hloub či výše\nnaladili nástroje.\nJan Ant. Mareš zemřel 30. máje 1794 v Petro-\nhradě* Zdlouhavou nemocí sklíčenému nebylo lze lo-\nveckou hudbu v té míře zdokonaliti, jak přál sobě, leč\npodařilo se to později prof. a kapelníku K. Lauovi,\nskladateli Sartimu a Rusovi Silovi Dementěvičovi Kare-\nlinu. Poslední užíval již výborných nástrojů a psal, an\nměl cvičené hudebníky, nohy, přestávky i odznaky na\njednu z pěti linií. Posléze obsahovala celá lovecká\nhudba 54 celých a půltónů, od contra A totiž až do\ntříčárkovaného a. Všechny tóny byly dvakrát obsazeny ;\nbylo tedy potřebí 91 loveckých rohů, a 36 až 40 hu-\ndebníků. Ano doveden i zprávný a rychlý trillek. Za\ncara Pavla I. dosáhla lovecká hudba největší dokona-\nlosti své, a ještě za Alexandra I. pěstováno a provo-\nzováno jí. Bylatě hudba tato matkou všech potomních\nmysliveckých hudeb a zanikla teprv po 70 letech, když\ntotiž nástroje kovové s klapkami vynalezeny byly, čímž\nvojenská pravá hudba byla vlastně založena. Ruská\nmyslivecká hudba povstala z popsané lovecké hudby, až\nza cára Mikuláše I. který nových vynálezů povšimna\nsi, nynější vojenská hudba ruská založena byla.\nTolik o ruské lovecké hudbě a zakladateli jejím,\nkrajanu našem, Marešovi* Podotýkáme ku konci, že\nhudba tato i ve vlasti naší a zakladatelově byla známa*\nHrabě Spork totiž měl v minulém století loveckou ka-\npellu, zřízenou za vzorem ruským. Snad svým časem\nbližší zprávy o poslední věci dáti bude nám lze.\nv\n\nŠmilovský.\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\n17. Ot. Jaké jsou změny spojené s převratem\nintervallů ?\nOdp. Převratem se promění terce v sextu, kvinta\nv kvartu, septima v sekundu ; z velkých intervallů po-\nvstanou malé, z malých velké, ze zmenšených zvětšené,\nze zvětšených zmenšené, ba i karakter intervallů ne-\nostává tentýž.\n18* Ot. Co má převrat intervallů za účel ?\nOdp. Jmenovitě aby se získalo větší rozmanitosti\nv harmonii a v melodii, jakož i větší volnosti v rhyt-\nmickém pohybu.\n19. Ot. Co se dá o povaze intervallů vůbec\nsouditi?\nOdp. Velké intervally mají ráz mužnosti, veselosti,\nurčitosti a vyznačují se jakousi jasností a ostrostí\nmalé jsou jemné, měkké, skrovné, zvětšené inter-\nvally jsou znakem dráždivosti, netrpělivosti a napnu-\ntosti, neodolatelná jich žádost k postupu dosahuje při\nněkterém spojení nejvyššího stupně vášnivošti. Zmen-\nšené intervally vzbuzují úzkost, bolest a požadují\nsestupu."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.3", "texte": "20. Ot. Jak se inlervally rozlřiďují podlé své\nzvučnosti ?\nOdp. Intervally se dělí podlé své libuzvučnosti neb\nnelibozvučnosti na konsonance a dissonance čili libo—\nzvuky a nelibozvuky.\n21. Ot. Jakých vlastností jsou konsonance a ja-\nkých dissonance ?\nOdp. Konsonance jsou liboznějící a uspokojující,\nopačného účinku jsou dissonance.\n22. Ot. Které intervally náleží ku konsonancím a\nkteré k dissonancím?\nOdp. Ku konsonancím náleží velká i malá terce,\nvelká kvinta a čistá oktava a jich obraty, malá i velká\nsexta, malá kvarta a čistá prima, všecky ostatní inter-\nvally náleží k dissonancím.\n23. Ot. Které intervally libě znějí a uspokojují\nnejvíce ?\nOdp. Nejvyšší stupeň libozvučnosti a uspokoje-\nnosti nacházíme při velké kvintě, čisté oktávě a primě.\n24. Ot. Které intervally se vyznačují mírnou ne-\nlibozvučnosti ?\nOdp. Mírná nelibozvučnost jeví se malou kvintou,\nmalou a zmenšenou septimou a jejich převraty.\n25. Ot. V čem záleží volnost konsonancí ?\nOdp. Volnost konsonancí se zakládá v tom, že\nmají libovolné pokračování, a že se mohou podlé libosti\na potřeby znásobit.\n26. Ot. V čem záleží obmezenost dissonancí?\nOdp. Právě v tom, v čem se zakládá volnost kon-\nsonancí, v témž záleží obmezenost dissonancí, nebo\nkaždá dissonance (vyjmouce chromaticky zvýšené) musí\nsestupovat a pro svou nelibozvučnost nehodí se k zdvoj-\nnásobnění.\n27. Ot. Podlé čeho možná soudit, zdali v nelibo-\nznějicím intervallu spodní neb vrchní tón jest dis-\nsonancí ?\nOdp. Je-li některý z původních intervallu\nnelibozvuký považuje se dolejší tón jakožto dis-\nsonance; je-li to však odvozený, tuf naopak pokládáme\nhořejší tón za dissonancí.\n28. Ot. Který prostředek zvláště slouží ku zmír-\nnění ostrých dissonancí?\nOdp. Ku zmírnění ostrých dissonancí prospívá to,\nužívá-li se jich s přípravou anebo pouze co průchod-\nních tónův.\n29. Ot. V čem záleží příprava dissonancí ?\nOdp. Příprava dissonancí záleží v tom, nachází-li\nse nelibozvuký tón, jenž tuto dissonancí tvoří, juž bez-\nprostředně v předešlém souzvuku a pak v tomtéž hlase\nv tétéž výšce co konsonancí. (*)\n30. Ot. Co dlužno v rhytmickém ohledu při uží-\nvání dissonancí pamatovat ?\nOdp. Co do rhytmu dlužno pamatovat, že pod-\nstatné dissonance f) nejlépe účinkují, přicházejí—li s těž-\nkou dobou taktu příprava však a rozvod dissonancí,\npřipadnou-li na lehké doby. (*)\n31. Ot. V jakém případu se užívá dissonancí bez\npřípravy ?\nOdp. Jenom mírných dissonancí, jako jsou m. kvinta\nseptima na V.a VII. stupni v dur-tonině, na V* v moll-\ntónině nebo zmenšené septimy na VII. v tétéž tónině.\n32. Ot. Které intervally nazýváme harmonické a\nkteré melodické ?\nOdp. Intervally, z nichž akkord sestává, slují har-\nmonické, nenáležejí-li však k akkordu a slouží-li hlavně\nku tvoření neb ozdobě zpěvu, nazýváme je me-\nlodickými.\n33. Ot. V čem se zakládá povstání melodických\nintervallu ?\nOdp. Melodické intervally stávají se průtahem, prů-\nchodem , chromatickou změnou akkordních inlervallů\nnebo konečně přicházejí-li části akkordu místo sou-\ndobně jednotlivě po sobě.\n34. Ot. K jakému účelu se užívá melodických\ninlervallů ?\nOdp. Melodické intervally hlavně slouží ku tvoření\nživé, samostatné od harmonie neodvislé melodie a vů-\nbec přispívají k větší pohyblivosti, rozmanitosti a za-\njímavosti.\n(Pokračování.)\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozdĕna.\n(Pokračování.)\nNárodní písní stala se také Gwia z d k a (Hvěz-\ndička) od Vicenta Pola, nápěv od Kosow ského\nPočátek její klade se do roku 1840. Je to nápěv velmi\nkrásný, slovům přiměřený, pln bolu a smutku. Rhytmus\nje mazurový, jen že se velmi zvolna zpívá. Tím se\nztratí ostrá mazurová akcentuací. Do roku 1846 pa-\ndají dvě písně a sice: Píseň obozowa od Kornela\nUjejskéhoa píseň krakovských košařů. Ná-\npěv první písně je krásný chorál, jenž tak držán jesf,\njako náš chorál „Šel jesf Pán Bůh, šel do ráje.\" Druhý\nnápěv je krakowjak. Obě písně jsou revoluční a nyní\n\nf) Podstatnými dissonancemi nazýváme ony, které ná-\nležejí k částím akkordu, náhodnými dissonancemi\nvšak ty, jež nenáležejí k podstatě akkordu a po-\nvstávají-li pouze průtahem, průhodem neb chromá-\ntickou změnou."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.4", "texte": "zapovězeny. Rok 1848 zrodil mnoho krásných písní i\nnápěvů, jen žel, že všem téhož roku vzniklým nápě-\nvům slova politiky se týkající podložena a pro nás\nztracena jsou.\nV Haliči zpívá se mnoho písní, které se národními\nnazývají, ale od menšiny lidu se přednášejí. Z nověj-\nších nápěvů znárodněla jen jedna píseň, rozšířivší se\npo celé říši. Jako na Britana působí „God save the\nKing,\" na Francouze „Marseillaise,\" na Rakušana „Golt\nerhalte unsern Kaiser,\" na Čecha „Kde domov můj/'\nna Nizozemcana „Oranienlied\" atd., tak na Poláka účin-\nkuje : Jeszcze Polska niezginefa (Nápěv „Hej\nSlované.\")\nZde tedy končím pojednání své o zpěvích národ-\nních a přestoupím k národní h u db ě.\nJako zpěvák tak i hudec je zde nevzdělán. Žádný\nnezná not a slyšíte-li takového houslistu venkovského,\njak cistě hraje a jak svobodně smyčcem vládne, mysleli\nby jste, že je to školou vytříbený houslista. Taký hou-\nslista nemá však o škole ani ponětí. Karakteristioká\nhudba Haličská provozuje se vlastně na dvou nástrojích,\ntotiž: na houslích a na basicce. Houslista hraje\npísně národní se všelikými závitinami (Schnorkel) a\nbassisla ho doprovází. Doprovázení toto je směšné.\nBasicka má tři struny a dejme tomu, že jsou na-\nladěny v a, d, G, tu bassista hraje vždy a a d, nechť\nhouslista v jakékoliv tónině se nachází. Myslete si, jaký\núčinek taká hudba na Vás působiti bude, když na př.\nhouslista první v těchto listech uvedenou koíoinyjku\nv G-moll hráti počne a bassista jej v d-a doprová-\nzeli bude.\nZe začátku je to nesnesitelné, avšak posloucháte-li\ndále, přivykne tomu poznenáhla sluch, neboť dominanta\nod G-moll je zajisté D, a tím to přijde, že bassista\nvarhanní punkt držeti se zdá. Největší dobro je však,\nže nikdy housle a basicka stejně laděny nejsou, pročež\nvlastně nikdy pořádný tón z basičky neuslyšíte.\nKterý na basičku hraje, škrábe jak mu libo, ale\npřec je podivuhodno, že vždy první osmičku dosti silně\nnaznačí. Při kolomyjce krajské na př. škrábe bassista\nna každou osminu d-a po celých osm taktů v tako-\nvémto pořádku, druhých osm taktů doprovází jen s a,\nale nikoliv se smyčcem, nýbrž pizzicato.\nTaková hudba je v celé Haliči mezi sprostým\nlidem a každý snadno posoudí, že hudba je tam ještě\nv kolébce. Taková hudba je při tancích a veselkách.\nJak jsme juž dříve podotknuli, jsou všecky ná-\nrodní kaxakteristické nápěvy také nápěvy\ntaneční, ale přec nalezneme ještě jeden tanec, jenž\nmálo co nápěv národní užíván jesť. Je to tak zvaný\n„Obertas.\" Vysvětlení téhož tance není zapotřebí, ře-\nknu-li Vám, že to je český rej d o v á k.\nMimo juž uvedené hudebníky naleznete také hudce\nžidovské, kteří juž zcela jinak sestaveni jsou; majít\nněkolik houslí, basiěku a mimo to jeden klarinet neb\nlesnici a lamburinu. Y některých městech jsou docela\nřádně organisovaní hudebníci, kteří v Haliči takého\njména požívají jak v naší krajině kočovnictí hudci\nv\nTurnovští. V městech lázeňských jsou orkestry z Cechů\nsestávající, v krajských a větších městech kapelly\nvojenské.\n(Pokračování.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\nPříspěvek k dějinám hudby podává redaktor.\n(Pokračováni.)\nNyní přijdeme k hudebním foukacím nástrojům,\nježto náhubky opatřeny jsou. K těmto patří hoboj,\nanglický roh, fagot, koritrafagot, klari-\nnet, bassetní roh.\nH o b o j,\nfranc. Hautbois, ital. Oboe.\nHoboj povstal ze šalmaje a byl juž v polovici 17.\nstoletí v obyčeji. Dlouhý čas užívalo se ho ve vo-\njenské hudbě, kdež následkem pronikavého tónu melodii\nnesa, za nejvýbornější nástroj se považoval. Oudové\nvojenského sboru jmenovali se od něho hoboj is té.\nBrzy však užívalo se ho k přednášení choralních me-\nlodií a při silně obsazených orkestralních kusech. Že\nse nástroj tento vždy víc a více zdokonaloval, stal se z\nněho velmi potřebný orkestrální nástroj, na němž se\nčasem výteční virtuosové vzdělali. Zprvu sestával ho-\nboj z třech kusů: z vrchního, středního a z poklice.\nNa hoboji nacházelo se ze začátku dvé klapek, kteréž\nvšak později až na 13 rozmnoženy byly. Za to pak\nzmizely rozličně druhy hobojů. Mimo známého diskant-\nního hoboje byl též altový pod jmenem C I ai r o n\nznámý, třetí druh jmenoval se Chalemeau a čtvrtý\nCalandrone. Z bassového hoboje povstal fagot. Ho-\nboje zhotovují se obyčejně z pušpanu neb ebenového\ndřeva. Nejtvrdší dřevo bere se k vrchnímu, nejměkčí\nk spodnímu dílu. Do nejvyššího otvoru strčí se třtina,\nkterá jesť vlastně hlavním ústrojem k vydávání tónu.\nTřtina tato pochází z jižního Francouzska neb lépe z\njižní Itálie a jesť čím tvrdší tím lepší. Dá—li se palco-\nvým nehtem do ní znamení vrýti aneb vypadá-li zele-\nnavě, nestojí za nic. Třtina tato musí býti z hnědá\nžlutá a lesk slonové kosti míti. Nástroj tento je\nopatřen 8 tónovými dírkami a sahá od malého h až k\ntřikrátčárkovanému f neb a v chromatické škále."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.5", "texte": "Hoboj má venkovský karakter, je pln laskavosti a\ntakřka ostýchavosti. Nevinnost', prostá utěšenosf, něžná\nradosf, ale také bolesť opuštěné bytosti svědčí hoboji •\nnejlépe vyjadřuje vše to hoboj kantabilou. Též jistý\ndruh nepokoje spočívá v něm, avšak dlužno se stříci,\nby se ho neužívalo k vyjádření mocné náruživostí5\nbouřlivé zlosti, hrožení neb hrdinnosti, neboť tu by se\njeho malý, trpkolibý hlas stal bezmocným a směšným.\nNěkteří velcí mistři, mezi nimi i Mozart, se vady této\nnevystřelili. Nejsvobodnější, nejkrásnější, nejušlechti-\nlejší thema k pochodu ztratí na své velebnosti, volnosti\na kráse, hoboje-li je přednášejí; lépe by se hodila pro\nflétny, nejlépe však pro klarinelly. Hluboké tóny ho-\nboje hodí se v jistých kvílících harmoniích, byvše spo-\njeny s dolními tóny klarinettů, anglických rohů as hlu-\nbokým d a es fléten. Vysoké tóny hoboje jsou téměř\nvždy křiklavé a řezavé a mají málo vnady, prostřední\ntóny jsou však výborné.\n(Pokračování.)\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nKníže okamžením poznal, že to je už výlev ne-\nzdravé a znepořádané mysli. Co muž povážlivý, povah\nlidských zkušený a při tom lidumilný přistoupil k Za-\nchovi s outrpnou tváří, položil mu ruku na rameno a\npravil: „Tuť se mýlíte, mistře Zachu; žádnému zde\nv cesté nestojíte a nejméně já si přeju, abyste se ode\ndvora mého vzdálil. Ano jsem tomu právě povděčen,\nže se zdravým pociťujete, neboť Vám tedy možná bude\nněco k vůli mně učinili. Máme zde schopného, velmi\nschopného člověka, kterému však se nedostalo posud\npravého vzdělání, aby na dokonalost uměleckou dozrál.\nTakový hlas se ještě ani nezrodil před Arregonim, ta-\nkový tenor nebyl zajisté ani slýchán na světě. Ale je\nto hrubý diamant a jen Vaší péčí se z něho něco\ndokonalého státi může. Vzal—li pak byste si ho na\nstarost ?tt\nZach s ochotou přivolil. Znal toho mladého zpě-\nváka z divadla a začasto v duchu litoval, že tak valné\nsíly, jakými ho příroda nadala, nedostatkem vyššího na-\nvedení k plnému rozvinu dojiti nemohou. Nernělf za-\njisté ani tušení, že mezi ním a budoucím žákem jeho\nještě jiné jim oboum nepovědomé pásmo se táhne\nnežli umění!\nToho samého dne navštívil Arregoni na žádost\nknížete učitele svého.\nMladý tento muž náležel mezi osoby, jež na první\npohled vábí a příjemným vnějškem k sobě poutají. Ne-\njen že mezi nejkrásnější muže svého času náležel ale\ni tím obzvláště působil, že z tvářnosti jeho nadoby-\nčejně pravidelné a příjemné jakýsi ráz duševenství vy-\nzíral, jenžto každého mžikem podmanil. Hlavní půvab\njeho však spočíval v hluboké zádumčivosti, kterou se\nvešken způsob jeho značoval.\nNa Zacha jehož mysl nešťastnou láskou volně pod-\nryta ode všeho se s nelibostí odvrácela, co jen poně-\nkud na veselí poukazovalo a naopak zase ku všemu\npřilnula, co se smutkem jeho souhlasovalo, tím mocněji\npůsobil melancholický ráz mladého zpěváka, čím více\nse přesvědčoval, že nikoliv líčený není ale z hloubky\nzarmouceného srdce vychází.\nTakž se krátkým časem mezi žákem a učitelem\npřátelský uspůsobil poměr a trávili spolu mnohé ho-\ndiny i mimo učení v důvěrném hovoru. Arregoni věděl\nvíce, nežli Zach v něm hledal, ač vědomosti tyto do\njiných hudebnických oborů sáhaly, Zachovi docela\nnových a nepovědomýeh. Z řečí jeho vysvítalo, že da-\nleké cesty konal, a že obzvláštního vychování byl úča-\nsten, jakéž u obyčejných divadelních zpěváků onoho času\nse ani nenalézalo. Ano i co se peněz týkalo, bylo pa-\ntrno, že obmezen není na mzdu, jež od ředitelství di-\nvadla obdržoval, neboť byl nejen bez dluhů ale spotře-\nboval nejméně trikrát tolik co gáže jeho obnášela.\n„Zdá se, že vám není potřebí divadla,\" pravil je-\ndnou Zach, když v důvěřivém hovoru dlouho do noci\nspolu poseděli.\nArregoni se na chvilku zamlčel, pak oči na učitele\npozdvihna a v tvářnosti jeho vřelé účastenství spatře,\npodal mu pravici a pravil:\n„Ba není, mistře Zachu, ale člověk podléhá někdy\ndojmům a okolnostem, jež z něho něco docela jiného\nučiní a jinam ho zavedou, nežli kam ho původní po-\nměry postavily. Ani ve snách by mi nebylo napadlo,\nstáti se zpěvákem, ba ani jsem netušil, žeby jakéhos\nzvláštního hlasu a jaké schopnosti divadelní ve mně\nbylo! Jedno však okamžení učinilo, že cavaliere\nBern b o se stal zpěvákem Arregonim! Poznal jsem\nVás krátkým časem příliš dobře, ba znám Vás nyní už\nlépe, nežli sám se domýšlíte, netřeba mi tedy před\nvámi tajiti, jak podivně se mnou osud zahrál. Ano,\npravé jméno mé jest Giovanni Bembo, a jeden z pří-\nbuzných mých předchůdců byl onen znamenitý kardinal\nBembo, jehož vysoká vzdálenost a působení za časů\npapeže Aleše Borgia v dějinách Italska zazname-\nnáno jest.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoméstské divadlo. Dne 28. června dávala se\n„Alessandro Stradella,\" romanticko-komická opera v 3\ndějstvích od F. z Flotowa. Děj této opery koná se\nve Venecii a je následující: Alessandro Stradella se\nsoudruhy svými přišed po loďce k obydlí své milenky\nLeonory zpívá jí zastavenícko. Když se světlo v její kom-\nnatě objeví, odstraní se druhové a Leonora vystoupivši\nna balkon praví k Stradellovi, by se tiše choval; přitom\noznamuje mu, že se má vdáti za svého ochrance. Stradella\ndělá jí návrh, by s ním uprchla ; avšak brzy na to při-\nbližuje se dav lidí s pochodněmi a tanec nastane. Na to\nzpívá Stradella a každý z téhož davu mu slibuje, že mu\nbudou ve všem po vůli. Stradella užijíc této příležitosti\npraví jim, že chce udělati si žert a Leonoru z domu vy-\nvěsti. Někteří jdou pro Leonoru a přivedou ji. V tom\nzpozoruje to její ochrance Bassi, a vyšed z domu hledá,\nvolá ji a dává 100 skudň, kdo ji přivede, než mezi tím\nuprchne Leonora se Stradellou a odeberou se do okolí\nŘímského. (1. děj). V utěšené krajině, v níž se rodiště\nStradellovo nachází, viděti lze Leonoru ve svatebním šatě,\nneboť dnes má býti sňátek její slaven. Náhle slyšeti jest\nznění zvonů. Stradella a Leonora lidem jsouce doprová-\nzeni, jdou do chrámu k oddavkám. Tu přijde od Bassiho\nnajmutý loupežník Malvolio pátraje po Stradellovi, hned\nna to objeví se druhý loupežník Barbarino. Oba na sebe\nudeří, avšak poznavše, že jsou stejného řemesla, ptají se\nobapolně na rodinné záležitosti a shodnou se v tom, že\nzavraždivše Stradellu o výdělek se rozdělí. Tu přijde\nStradella se svou chotí z kostela domů a kvas svatební\nnastane. Ku kvasu přidruží se oba loupežníci a jsou od\nStradelly vítáni. Jedí a pijí a seznavše v Stradellovi řád-\nného umělce ustanoví se na tom, že ho nezavraždí. (2.\nděj). Leonora a Stradella jsou v komnatě a velebí vlast\nsvou, co zatím oba loupežníci v kostkách hrají. Na to\nodejdou manželé a Bassi se objeví, vytýkaje loupežníkům,\nže slib svůj zrušivše Stradellu nezabili. Vymlouvajícím\nse, že Stradella je uměním obměkčil a přístřeší dal, po-\ndává Bassi ještě větší částku peněz až to na 400 skudů\npřivede. Oba loupežníci svolí. Na pouti zpívá Stradella\nk Madonně tak krásně, tak cituplně, že pohne srdcem\nloupežníků aje na dobrou cestu uvede. Porucník Bassi\nsmíří se se Stradellou a vše se raduje. Tato půvabná\nopera se svými svěžími a utěšenými nápěvy, se svým\nobratným pojmuťím, se skvělou orkestrací dosáhla brzy\npřízně obecenstva a je ještě dosud velmi vítanou reper-\ntoirní operou. Text je původně francouzsky psán a od\nV. Fridricha pro německé jeviště zpracován. Známá epi-\nsodá ze života výtečného zpěváka a skladatete Stradelly\nje ovšem dosti samovolně zdělána a ku komické opeře\nupotřebena, při tom všem je však libretto působné po-\nskytujíc skladateli hojné příležitosti, by jeho talentu plat-\nnosti dodalo. Alessandro Stradella je v skutku nejsvěžejší\na nejlepší dílo Flotowo, v němž se ušlechtilé umělecké\nsmýšlení vyššího stupně jeví. Provedení bylo kolísavé. P.\nFektér (Stradella) distonoval, p. Kaufhold (loupežník),\njenž zde ponejprv pohostinsku vystoupil, nepronikl ani\nco do zpěvu ani co do hry. Chvalně počínali si pan\nHovemann (druhý loupežník) a si. Prause-ova (Leonora).\nPan Václav II orá k, jenž svým theoretickým\nspisem „Mehrdeutigkeit der Akkorde\" před několika lety\nvelkou pozornost na sebe obrátil, pracuje nyní na „Náuce\no harmonii,\" v nížto z velké části bludy nynějších theo-\nretiků podstatnými důkazy vyvrátí a jížto zajisté velké\nsensací v učeném světě hudebním zbudí.\nTyto dni přibyl sem pan Hynek Vojáček, pia-\nnista a skladatel, z Petrohradu. Pan Vojáček, rozený Mo-\nravan, je chvalně znám co skladatel ceských sborův a\npísní, které se v Brně a ve Vídni provozovaly. Mimo to\nsložil pan Vojáček mše, ouvertury, piece pro piano a\norkestr. Písně i sbory páně Vojáčkovy vynikají rázem ná-\nrodním a jsou zvláště na Moravě velmi oblíbeny.\nNové hudebniny. Četným odběratelům katolic-\nkého varhaníka od Jos. Forstera oznamujeme, že právě\nvyšel nákladem Roberta Vei t a, třetí sešit dotčeného\ndíla. Obsahujeť postní píseň „Již jsem dost pracoval\"\ns přiměřenou předehrou, mezihrou a dohrou dle způsobu\ndruhého sešitu, dále píseň „Svatý, svatý, svatý.\" Cena\nje velmi levná (40 kr. rak. c.) Konečně slušno podo-\ntknouti, že následující sešity od nynějška v kratších lhů-\ntách následovali budou. Nákladem S chlesingera\nv Berlíně vyjde co nevidět „Zbiór spiewów polskich\"\n(Sbírka zpěvů polských) od F. Chopina, v německém\nzpracování od Ferd, Gumber ta.\n\nZ Podráviny.\nJest to v skutku znamenitý úkaz, že národ tak\nzpěvný jakož jest vůbec nás slovanský, ve vyšší nebo\ntak zvané umělecké hudbě až do posud málo vynikal.\nMimo několik málo umělcův buďto tvořivých buďto pro-\nvozujících nelze nám honositi se s v ojím uměním, aniž\nmůžemejmluviti o slovan sk é hudbě, jako na př.\no italianské, francouzské atd, Vše to platí též o krásné\nzemi prostírající se mezi Dravou i Savou až k Dunaji.\nKdož, komu tam delší nebo kratší dobu meškati bylo,\nnenaslouchal se slastí krásným i libým zvukům národ-\nních písní ? Kdo se nevmísil rád v tlupu lidí obkolují-\ncích slepce, jenž „gusle\" hraje i nestál tu skoro ustrnut\nvelikolepou prostotou nápěvův těchto vesnických Homerův\nsrbských! Pamatujete se snad na onen pěkný obraz, jenž\nmožná i váš pokoj krášlí „Srbi oko pěvaca?\" Tak jest i\nv skutku. Jak mile však z tohoto oboru vstoupíte do\nvyššího kruhu, hned se Vám veliký nedostatek objeví.\nMyslím tu zvlášť kostelní hudbu, co nejšlechetnější\nhaluz na vznešeném stromě hudebného umění. Vyjmouc\nstarocírkevní zpěvy, jichž u všech slovanských kmenův\nveliká je hojnost', nenajdeš tu ničehož, co by o nějakém\numěleckém vývinu hudby svědčilo. Varhany se dosti cha-\ntrně hrajou a to iv samém Osěku (neb chci zde zvláště\no něm pohovořiti, poněvadž hlavní město více méně\nbývá obrazem i odleskem celé země). U Srbův ani toho\nnenajdeš, poněvadž jim jejich věrozákon mimo lidský\nhlasu všeliké hudby zabraňuje. Chtějí—li se na nějakou\nvokálnou mši ponapnouti, tuť jim teprv svízel nastane,\nodkud sil sebraťi. Totéž platilo o zpěvu v gymnasial-\nském kostele. Jakž to na vesnicích vypadá při dosavád-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.7", "texte": "ném nedostatku učitelův ai ústavů vza vycvicení-se v\nhudbě, snadno se může každý domysl i ti. Teprv v nej-\nnovější době začali se vyhrabávali z tohoto smutného stavu,\nzařídivše spolek pode jmenem „Esseker Mannergesangs-\nverein,\" v kterémž měšťané i řemeslníci podíl berou,\nscházejíce se po odbyté práci v domě svého učitele i\nvůdce p. Humla i dávajíce každý měsíc as jednou malé\nprodukce pro svoje přispívající cleny. Před několika týdny\nkoloval tam program požívající účastenství při zřízenu\nbýti majícím spolku „Musikverein\" nazvaném. Jsa ale\nnyní právě oddálen, nemohu bližších o něm zpráv po-\ndali. Vroucně by přáti bylo, aby také nanejvýš potřebné\ni chvalitebné podniknutí nepřišlo na zmar. Rovněž iza\ngymnasium zkvětá lepší doba. Veleštědrá i blahodárná\nruka J. E. nejdůstojnějšího biskupa djakovarského p. Dr.\nJ. Strossmayera, jemuž iv naší milé vlasti pomník vrouc-\nných dikův zde budiž kladen, onen ústav hojně nadařila.\nZakoupena totiž ná jeho útraty íisharmonika i dříve jme-\nnovaný p. 11. dostává rovněž od J. E. peněžitý příspěvek\ni vyučuje nyní zdarma schopné i k zpěvu způsobilé žáky,\ni musí se přiznati, s nepatrným prospěchem. Jest se tedy\nnadíti, že všechna ta usilování časem hojných i krás-\nných plodův ponesou. 0 orkestru v theatru, jenž se\ntam někdy hraje (ale ovšem nikdy opery) Audilum\nadmissi, risum teneatis amici ! Bovoltež, abysme se\nnyní z vnadných i panenských luhňv požehnané Slavonie\npřenesli na velikolepé břehy Adrye, ato proto, abychom\nopačný obraz viděli. Jesť to v Rěce, kdež jsme nedávno,\nneznám už při které příležitosti pozvání dostali, abysme\npřítomni byli hrubé mši sv, sloužené v dómu. Už ně-\nkolik dní před tím roznesla se po městě pověst', že se\nbude nová mše od zdejšího maestra J. Zaico provozovati.\nSnadno se můžete domysliti, jak naše duše napnuty byly,\nba v kostele kotácela se naše mysl mezi pobožností i\nočekáváním. Zazvoní se, kněžstvo vyjde ipo malé chvíli\na po velikém šumu počne hudba na kóru. Po prvních\nakkordech jste jaksi zadiven, ale těšíte se tím, že někdy\npo nevalném začátku lepší konec následuje. Ale círn dále\ntím hůř ! Častěji jsme se věru musili dívati na sv. ob-\nřady, které se před našima očima konaly, abysme se\nupainatovali, že jsme v chrámě Božím, hudba směřovala\nna theater! Při leckteré scéně neb tak jenom mohu\nnazvati jednotlivé částky této hudby chtěli jsme si\nzaskočili, ba byli jsme iv pokušení přivedeni, oné vý-\ntečné zpěvkyni věnec hoditi na jeviště. I aby nic ne-\nscházelo této rouhavé modloslužbě, slyšeli jsme skóru i\nhlasitá „brava,\" jež se za pndíl dostala věhlasnému\nmaestru od rovných němu enthusiastňv, což ovšem k roz-\nmnožení pobožnosti velice přispívalo! Vzdychnul jsem si\ni mysil jsem na moje übohé, prostosrdecné, prostoduché\nSlavonce. Kdo se v ten den as více modlil, přepjatý\nTalian aneb srdečný Slovan? Na štěstí nás pří té hře vý-\nborná preludia organisty p. Lžicaře někdy vytrhovala z\nnašeho blouznění i byla nám v skutku potěšujícími oaserni\nv této poušti pískových i vodových zvukňv. Můžeme s\nchloubou říci, že kde se íepší vkus ujímá, tam Čech.\nBudiž i nadále naše milozvucná Čechie ucitelkyní i my-\nstryní v Slovanstvě.\n\n(V.) Z Budějovic dne 11. června. V ústavu\nučitelství byly včera slavným způsobem zasvěceny var-\nhany zcela nové, čímž dávná touha cekatelstva mile byla\nvyplněna. Po skončených službách Božích odebrali se\nvšickni čekatelé do ústavu, cekajíce na radostnou tu dobu.\nOkolo desáté hodiny vstoupil důstojný pan školní rada,\ndoprovázený velezasloužilým školním dozorcem, p. Kau-\ncem, velectěným ředitelem hlavní školy a ústavu toho,\npanem Hradilem, veleváženým učitelem v ústavu, panem\nKoglerem, pány učiteli hlavní školy, jakož i jinými do-\nbrodinci ústavu řečeného vstoupili do sálu, kdež var-\nhany stojí. Po křesťanském pozdravení následovala sr-\ndečná, jadrná řec pana školního rady, v níž četné vý-\nhody řádného hraní na varhany uváděl. Po důkladné a\nvelmi dojemné té řeci zazněl slavný sbor, zpívaný od\nčekatelů druhého roku. Na to vystoupil čekatel pan\nKursa a přednesl báseň „Sv. Cecilie,\" již byl k tomu\núčelu sám složil, a po něm čekatel pan Venig báseň Her-\nderovu „Die Orgel.\" Po skončení toho zahráli někteří\nčekatelé několik kusů na varhany, aby i jejich hlas při\nté slavnosti zazněl. Pan Petřík přednesl nejprv svou\nvlastní „slavnostní skladbu\" na varhany, pak s panem\nŠubertem skladbu pro ctyry ruce od Hesse, na to pan\nPetřík Bachovu fugu do Cis-moll. Na závěrek zpívala\nse národní hymna, načež hosté se rozešli. I druhé,\nstaré varhany opatřeny jsou novým pedálem a takto v\ndobrý stav uvedeny. Jsou tu tedy nyní v ústavu dvoje\nvarhany v nejlepším stavu, a též třetí dobře slouží k leh-\nčímu cvicení. Škoda jen, že při této slavnosti žádná kom-\nposice ceských skladatelův provedena nebyla. Což ne-\nmáme varhanní skladby od Zacha, Koželuha, Pitsche,\nKrejčího, Zvonaře atd. ? Nuže, hleďme si komposicí na-\nšinců a také potomkové naši povšimnou si skladeb po nás\npozůstalých.\n(F. M.) Z Jičína. Jičín má co krajské město v\nmnohém ohledu veliké přednosti, co se však hudby a\nzpěvu týká, stojí daleko za jinými a bohužel! i za\nmenšími městy. Tak uslyší každý v okolních městečkách\nku př. v Nové Pace, v Pecce, v Kopidlně, v Bělohradě\na kamkoliv přijde, hudbu mnohem chvalitebnější než u\nnás. Příčina toho dle mého náhledu jest ta, že se řízení\nchóru nechať prozatímně]— svěřuje lidem, kteří ani hu-\ndebll í c h schopností ani vzdělání postacitel-\nného nemajíce spíše k něčemu jinému se hodí, než k\ndirigování, a kteří se pranic o udržení řádné hudby, tím\nméně o její zvelebení nestarají, tak že hudebníci nema-\njíce člověka, pod jehožto vedením by se cviciti mohli,\nspíše zapomenou co byli uměli, než aby se něčemu no-\nvému přiučili. Ano, již tak daleko zpět že\nčasto při službách božích, zvláště pak při slavných, jako\nv cas vánoční, velikonoční, svatodušní a jindy ani nevědí,\nco mají knězi odpovědít, tak, že se lid, jsa na zmatek\ntakový upozorněn, roztržitě ohlíží a z pobožnosti své vy-\ntrhován bývá. Žádoucno jest, by se řízení kostelní hudby\nsvěřilo muži vzdělanému a schopnému, který s to jesf,\nhudbu, za kterou se naše město nyní sty děti musí,\nna lepší siupeň přivěs ti. Salonní hudba teprv v tomto\nroku o něco málo ku předu postoupila, a to hlavně při-\nčiněním p. France, bývalého kapelníka u c. k. vojska,\nkterý se nyní v Jičíně zdržuje a hudebníky kusurn no-\nvějším ucí; k nemalé naší radosti vyznat musíme, že ne-\nhází hrách na zeď. Toliko litovati musíme, že hudeb-\nníků je velmi málo, jest jich jen asi 12. Přízni-\nvější úsudek vynesti musíme o zpěvu zdejších gymna-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590701-01.1.8", "texte": "siálních studujících, čítá totiž naše gymnasium valný po-\nčet dobrých zpěváků mezi studujícími, kteří obyčejně v\nneděli při pozdvihování krásné čtverozpěvy vedením pp.\nprofessorň Baudyšc a zasloužilého Malo c ha velmi\ndobře zpívají. Mimo to se dvakráte týhodně ve škole\ncvičí, zpívajíce rozličné zpěvy a k jich cti budiž řečeno,\nže dělají znamenité pokroky. Veliké zásluhy o zpěv zdej-\nších studujících získal sobě chvalně známý velebný pán\nJ. Tobiášek, který před 2 roky za příčinou svého pový-\nšení naše město opustil. Předce však přicházíval ku každé\nslavnosti, kterou gymnasium konalo a oblažil každého\nsvým jemným zpěvem.\n(A, B.) Z Litomyšle. Opět v Litomyšli německý\nkoncert! V neděli dne 19. června uspořádal zdejší za-\nsloužilý pan adjunkt Vojtěch Svoboda hudební zábavu,\njejížto výnos byl určen k potřebám válečným. Četná\nspolečnost zdála se být uspokojena, ačkoliv přec někde\nmračivých tváří viděti bylo. Smím-li o jednotlivých spo-\nluoučinkujících osobách se zmíniti, chci několik nestran-\nných slov promluviti. Začátek učinil sbor studujících,\nkteřížto zde pod řízením p. F. Krause zpěvácký spolek\nzřídili. Zpívali totiž „Schwertlied\" od Th. Kórnera, hudba\nod Webra, dosti skvěle a upokojili veškeré obecenstvo.\nSlečna Anna Straussová přednášejíc pianní skladby\nod Brisson-a a Blumenthala, obdržela sice velkého po-\ntlesku, ale nevím, zdali neplatil tento potlesk více osob-\nnosti nežli výbornosti hry její • slečna Je 11111 aro v a\nhrála „Rondo bollero\" pro piano s průvodem violiny od\nVoříška dosti zdařile, i slečna Jesslerova zpívala „Tau-\nsendschon\" od Eckerta, a pak „leh wollť meine Lieb \"\nod Mendelssohn Bartholdy-ho poslední se slečnou Svobo-\ndovou skvěle. Pan Fr. Kraus zpíval „Ilinaus in die\nWelt\" od Mullera, hudba od Marschnera až na malou\nchybičku dobře. Opět 11a tomto německém koncertě jen\njedna česká deklainovánka a sice „Ženit neb neženit\" od\nFrant. Kubeše byla přednesena, avšak líbila se obe-\ncenstvu více do obsahu, než do uhlazené přednášky páně\nMenšíkovy. Jak z všeobecného potlesku souditi bylo, do-\nsáhla koruny koncertu slečna Alb. Svobodova, která\n„All die lleiinalh,\" „Uherskou píseň beze slov\" a „Ballet-\nScenen\" od Beriota 11a housle hrála a všeobecné chvály\nsi získala. Ostatně může o ní to samé platili co o sl.\nStraussové, Ku konci jsme ještě slyšeli přec jeden\nčeský čtverozpěv a sice „Aby věrní Cechové\" sbor pro\nmužské hlasy od Jelena, přednášen opět od zdejších\nstudujících, který nadevšecko vynikl. Výsledek tohoto\nkoncertu byl skvělý; sešlo se k nadzmíněnému účelu\nokolo 130 zl. rak. č. 5 bylo by žádoucno, by podobné\nzábavy se často dávaly; avšak radíme p. uspořadateli, by\nsi skladeb domácích komponistův více všímal, neboť tím\nse zvedne hudebnictví české a tím osvědčíme, že si skla-\ndatelův domácích vážiti umíme. Při této příležitosti chci\nse zmíniti též o zdejší hudbě kostelní, která víc\na víc klesá, obzvláštně v kostele klášterním, kde ani v\nneděli zpívanou mši není slyšeti. Toliko v úterý dne\n21. na sv. Aloisia byla zde slyšána mše do c-dur\nod Haydena, která velmi bídně šla. Ředitel kůru se sice\nsnaží dosti o zvelebení hudby, jesť zde však velmi málo\nznalců a pěstitelů. Též jesť mi to proti mysli, že v klá-\nšterním kostele, přec v českém městě ani jednou za\nměsíc se nezpívá, anť se to dříve jednou neb dvakrát\nza týden stávalo. Příčinu toho jinde nelze hledati, než v\nnenávisti zdejšího p. ředitele gymnasia k české řeči, který\nse již opovážil českou řeč řečíosl nazvati. To\njesť ovšem bolestné.\n\nDarmstadt. Dne 7. června provozoval zdejší\nhudební spolek ku prospěchu poraněných rak o u-\nských vojínů u Montebello Handlovo oratorium „Israe-\nlité v Egyptě\" v městském chrámě. Mezi spoluučinkují-\ncími byla dvorní zpěvkyně sleč. Emilie Schmi d t o v á,\nPražanka, a dvorní zpěvák Josef Wagner.\nMilán. Italská zdejší opera je zavřena; hudební\nnoviny „Gazetta musicale\" oznamuje ve svém čísle od\n29. května, že vycházeli přestane.\nPaříž. Kromě kantaty „Magenta\" od Meryho a\nAube r a, jež se dne 6. června ve velké opeře dávala,\nsložil Saint-Georges a Hal ev y také novou kantatu pod\njmenem „Itálie,\" která se dne 7. června provozovala a\npři nížto Montanbry, Jourdan, Crosti, madame Faure-Le-\nfevreova účinkovali. Na tento způsob zdá se býti italská\nválka pro divadelní kassy výnosnější než pro bursy.\nDle rozkazu státního ministra Foulda musí každý exem-\nplář ladičky (Stimmgabel) kolkem opatřen býti. Na\nkaždé ladicce musí přidělána býti lyra a písmenky J) a\ni\\ (Diaspon normál ladička normální). Kolkování děje\nse zdarma professorem hudby Lissajous-em v místnostech\ncísařského konservatoria. Divadlo „Théatre lyrique\" bude\ndne 30. června docela zavřeno.\n\nÚmrtí. Kapelník Stunz zemřel dne 18. června\nv Mnichově, Paní Anglés de For tuniova, špa-\nnielská zpěvačka zemřela dne 3. června v Stuttgartu.\n\nListárna.\nPanu T. v L„ Školských vzorů kráso-\nobsahujef návod k rychlopisu 12 listů. Sešit je za 30\nrak, č. Na 9 exemplárů dávají se tři nádavkem.\n\nJelikož mnozí páni odběratelé předplativše se v nynějším roku na 3 čtvrtletí praemii žádají, loňský\nčtvrtletník (1858) k tomu počítají, dlužno nám podotknouti, že toliko týž pan odběratel praemii\nobdrží, jenž všechna čtvrtletí ročníku 1859 (od ledna do prosince) odebere.\n\nK dnešnímu číslu přiložená jesť notová příloha obsahující praeludium od Frirnla a fugu na národní\nhymnu od A. Hniličky."}]}