{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_sha256": "0e86ece8565fba617ff834aad4f9e8d1e12838e11b70aa3f0b0ecf4fabc11317", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/07/10_01/bmtnabd_1859-07-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "154", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.1", "titre_corps": "Něco o kostelních skladbách F. X, Brixiho. Podává Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské akademie.", "titre_sommaire": "Něco o kostelních skladbách F. X, Brixiho. Podává Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské akademie.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3897, "texte": "Něco o kostelních skladbách\nF. X, Brixiho.\nPodává Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské akademie.\nKdo se s kostelními skladbami Fr. Brixiho doko-\nnale seznámil, musí se upřímně vyznali, že Brixi do\nprvní řady českých skladatelův postaven bytí musí.\nNejen co do mnohosti (kvantity) alebrž i co do jakosti\n(kvality) skladeb dlužno ho za výtečníka považovali. Že\njeho komposicí žádné zvláštní populárnosti dosíci ne-\nmohly, leží jedině v těžkostech, s jakými se při pro-\nvozování jeho skladeb potkáváme. Zpěvní hlasy i var-\nhany jmenovitě předpokládají skrz na skrz vzdělaného\nútločitého hudebníka. Nestačit' tedy, když se skladby\nBrixiovy v taktu a v intonací pevně zpívají a hrajou ;\nžádát se spíše posvátný přednes a hlubší vniknutí do\nsol, větším dílem v kanonickém slohu držáných, by se\njádro v Brixiových dílách ležící objevilo. Pročež není\ndivu, že Brixiovy skladby v Praze samé jen na lepších\nkostelních korech zdomácněly. Že je nebylo možná\nna venkovské kostelní kóry přeštěpovati, vysvítá z toho,\nco bylo svrchu praveno.\nČím se Brixiovy skladby zvláště značí, jesť: bo-\nhatý nález, ušlechtilé a ryzé kostelní vedení hlasů,\npravý výraz, duchaplná deklamací kantu a bassu a\npřísné držení se prosodických zákonů. Co se posledních\ntýká, i docela malicherné a málo značné vady, jaké\n.se *u největších skladatelův mezi jinými v Mozartově\nB-mši v „Hossana\" nalézají, kdež soprán na první dvě\nsilaby ba na třetí dlouho vydržené dvoučarkované g\nzpívá malicherné tyto vady darmo bysme v Brixi-\nových skladbách hledali.\nHlavní ráz děl Brixiových je vůbec kostelní váž-\nnost a důstojnost. Toliko jesť co litovati, že jeho větší\nskladby (mše a nešporní žalmy) pro délku k provozo-\nvání se více nehodí. Naproti tomu dlužno prostředně velké\na zvláště malé skladby jeho ovšem jen pro dobře\nobsazené kóry vřele odporoučeti. Při prvních měli\nby ředitelé kůru toliko to na práci, by trompety a tak\nzvané bývalé Clarini, jelikož se tehdáž jinak užívaly a\njiného významu měly, dle nynějšího způsobu zařídili. Po-\nrovnání Brixiho s jinými znamenitými českými sklada-\nteli, na př. s Tumou, Zachem, Zelenkou atd.,\nvypadlo by ku prospěchu prvního. Tuma na př. je ve-\nlikán v kontrapunktickém vedení, jeho komposicí ale\nmají jakýs příliš jednostejný typus. Brixi naproti tomu\nanižby Tůmovi v kontrapunktickém umění ustoupil roz-\nvinuje mnohostrannost' karakleru. Od requií až k pa-\nstorální hudbě stojí na jemu přiřčeně půdě. V requiích\nslyšíme jej sice kvíleti, avšak skroušeně a důvěrně se\nmodlili. V jeho pastorální hudbě je vyznačena srdce-\njcmná kostelní radost, aniž by se do trivialnosti pře-\nvrhla, ano radost, jížto se obdivovali musíme. Mimo-\nchodem řečeno nepochopuju, jak se Briximu v němec-\nkém hudebním slovníku od J* Schladebacha výčitek\ndostalo, že jeho kostelní skladby jako „hospodská hudba\"\nzní.* Toto krátké odsuzování dá se jen těm okolno-\nstem připsali, že spisovatel dotčeného slovníku Brixiovy\nskladby nejen nestudoval, nýbrž docela nezná.\nPokusím se nyní, některé skladby F. H. Brixiho,\njichžto si zvláště vážím, blížeji probrati. Začnu s vel-\nkým requiem, kteréž Brixi pro císařovnu Marii Terezii\nsložil. Toto dílo je velkolepě krásné, íugy jeho plné\nkarakteru a celek jako z jednoho úlitku. V „Dies irae\"\nlíčí Brixi božský hněv, avšak nikoliv hněv, jak ho svět\nzná, nýbrž hněv přísně soudícího ale přec milujícího\notce. Vůbec se má za to, že requiem od W«. A. Mo-\nzarta prvního místa mezi requiemi zaujímá, o němž za-\njisté žádný vzdělaný hudebník pochybovali nebude. My-\nslímf toliko, že Mozartovo requiem, co se dramaljčnosti,\ninstrumentací a uchvacujících melodií týče, nade všechny\njiné vyniká, co do přísně kostelní důstojnosti však re-\nquiem od Brixiho nad Mozartovým snad něco předčí.\nKrátké requiem do G-moll od Brixiho je předešlému\nvelkému sourodné. Něco slabší je jeho krátké requiem\ndo Es-dur, avšak proto pro všecko zdravé a jadrné.\nNejvýbornější z jeho mnohých krásných nešpor"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1671, "texte": "jsou as tyto: „De nativitate Domini\" (do D), které se\nvšak pro svou délku sotva provesti dá; „De confes-\nsore\" (do C), velkolepé, krásné dílo, trochu dlouhé\navšak provozování schopné; dvě „De beata\" (do B)\nz nichžto jedno trochu dlouhé k slavnostem se hodí.\nDruhé je krátké; obě však jsou divukrásné. Mimo to\nstává od Brixiho ještě velký počet velkých a malých\nnešpor, jež na sobě mají pečeť klassičnosti, z nichžto\nvšak ony krátké zvláště odporoučeti se mohou. Káno-\nnické vedení, duchaplná deklamací a zajímavá stavba\nperiod v těchto posledních sotva se najdou u druhého\nskladatele. Taktéž velkým je Brixi ve svých mších,\njež se as na čtyry druhy rozdělili dají, totiž: na\nmše slavnostní, jež posvátný jásot pastorální,\njež pravou kostelní radosf; adventní, jež věřící\ntužbu postní, jež hlubokou skroušenosf vyjadřují.\nBrixi komponoval též mnoho litanií, hymnů, anli-\nfonů pro všechny čtyry kostelní časy, gradualií, offer-\ntorií a rozličné jednotlivé žalmy. Že se mezi těmito\njmenovanými děly mnohé drahocenné poklady nachá-\nzejí, není žádné pochybnosti. Zvláště vynikají graduale:\n„Os justi meditabitur\" (soprán solo, k závěrce Alleluja\ns chorem), znamenitá to skladba, kteréž se sotva jiná\nvyrovná. Zde není žádného lapání po effeklech, žádné\nšroubované melodie, je to skutečně nebeský zpěv, ne-\nlíčená hluboká zbožnost, kteráž jen v cudné a nábožné\nduši bytovati může ; dále „Christus factus est\" a offer-\ntorium „Dextera Domini.\"\nDoufaje těmito několika slovy dosíci cíle, by se též\nředitelové kůru na venkově s naším Brixim seznámili,\nsrdečně si přeju, by F. X. Brixi, na nějž se vším prá-\nvem pyšni býti můžeme, také mimo naši vlast spra-\nvedlivého uznání došel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "155", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.2", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano, Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano, Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.2", "debut_caractere": 1673, "fin_caractere_exclue": 4266, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano,\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\n35. Ot. Jakého rozdílu stává mezi podstatnou dis—\nsonáncí a náhodnou?\nOdp. Podstatná dissonance se liší od náhodné\njmenovitě tím, že ona jest zároveň intervallem akkordu\ntato ale nenáleží k akkordu jest tedy inter-\nvallem neakkordním.\n36. Ot. Co je enharmonická změna intervallů?\nOdp. V přejmenování neb rozdílném psaní jistého\nintervallu záleží enharmonická změna (*)\n37. Ot. Kdy možná považovati dva intervally za\nenharmonické ?\nOdp. Jsou-li dva intervally slejnozvukii a icnoiri\npojmenováním od sete rozdílné, mohou se povazovali za\nenharmonické , polřeba-li, mdže se laké jeden inler-\nv s,dri,hj\"1 T\"*\"' n např. f gis-fas, nebo egis-\ne as, f cis-f des atd.\n38. Ot Jaké intervally povstanou přejmenováním\nzvetsene sekundy, zmenšené terce, velké kvarty, zvět-\nšené kvinty, zvětšené sexty, zmenšené septimy ?\nOdp. Přejmenováním povstane ze zvětšené se-\nkundy malá terce, ze zmenšené terce velká sekunda,\nz velké kvarty malá kvinta, ze zvětšené kvinty malá\nsexta, ze zvětšené sexty malá septima, ze zmenšené\nseptimy velká sexta. (*)\n39. Ot. Jaké výsledky jsou enharmonickou změnou\nintervallu spojeny?\nOdp. Enharmonickou změnou intervallu octneme se\nvždy v jiné tónině, na př. as h změníme-li vgish, na-\ncházíme se v A, E, H5 Fis-dur i moll. (*)\n40. Ot. Jak se dají intervally pouze číslicemi\nnaznačili ?\nOdp. Řídíme—li se podle toho, kolik stupňů v li-\nniové soustavě intervall dají se veškeré inter-\nvally takto číslicemi vyjádřiti: prima = 1; sekunda =\n2, terce =i 3, kvarta 4, atd.\n41. Ot. V jakých intervallech mohou dva hlasy\npospolu v parallelnérn pohybu pokračovati ?\nOdp, Jenom v tercích nebo sextách mohou dva\nhlasy v parallelnérn pohybu pokračovati.\n42. Ot. V kterých intervallech se parallelnó (zá-\nrovné) pokračování dvou hlasů nedovoluje ?\nOdp. Pokračování parallelně ve velkých kvintách\nse nedovoluje; podobně i se zapovídá pokračování v\noktávách, má-li se zachovati a vyjádřili v každém\nhlase zvláštní zpěv.\n43. Ot. Čím se liší nona od sekundy ?\nOdp. Nona jest intervall původní, dissonancí před-\nstavuje hořejší tón (nona sama), sekunda však jest in-\ntervall odvozený a dissonance jest dolejší její tón\n(bass).\nSlovo o kvartě zvlášf.\nPotká—li tě práce namahavá,\nPomysli pak, že to kvarta pravá.\nMimochodem budiž laké na to poukázáno, kterak\npanují rozličná mínění a náhledy o kvartě. A zajisté\nnebude bez zajímavosti o dotčeném a skutečně choulo-\nstivém intervallu v tomto ohledu něco podati.\nPři žádném intervallu nejsou theoretikové, syste-\nmatikové a komponisté tak nesjednoceni tak jako\npři kvartě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1199, "texte": "Rozdílná tato mínění se netýkají pouze neshodného\npojmenování její velkosti, nýbrž i také vztahují se na\nklasifikací její libozvučnosti.\nNěkteří nazývají c-f (2% tónu) kvartu malou neb\nčistou, jiní ji jmenují velkou neb čistou, jiní zase drží\ntento poměr jedině za velkou neb mnozí za malou\nkvartu.\nVzhledem na její libozvučnost považují někteří po-\nměr c-f co dokonalou konsonancí, jiní co nedokonalou,\nnebo ji kladou uprostřed dokonalé neb nedokonalé\nkonsonance; nebo uprostřed konsonancí a dissonancí a\nněkteří ve svých náhledech jdou tak daleko, že c-f\nstaví do řady dissonancí. *)\nPodobně jest to tak s kvart-sextovým akkordem\nc-f-a, jehožto kvarta c-f není předce nic jiného nežli\nobral velké kvinty c-f. Někteří ho považují jako dis—\nsonující akkord a schvalují přípravu jeho kvarty neb\nalespoň přípravu jeho bassu, naproti zase jiní s\nním zacházejí a to dobrým právem jako libozvukým\nakkordem.\nTheoretikové odůvodňují svá mínění mathematic-\nkým způsobem, jiní se na přírodu a přiro-\nzený neklamný svůj cit; systematikové se dokládají\ndocílili jednoduchost a důslednost v soustavě při vy-\nučování intervallů nazývajíce f-c kvartu malou, kvartu\nvelkou nebo zvýšenou nebo čistou.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.3", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.3", "debut_caractere": 1201, "fin_caractere_exclue": 3643, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračování.)\nDiatonické chody nehodí se pro hoboj, tím méně\nrychlé lámané akkordy. Gluck a Beethoven znali vý-\nborně zvláštnost zvuku téhož nástroje. Co se Glucka\ntýče, dlužno uvésti jeho hobojní solo v Agamernnonově\narii z opery „Ifigenia v Aulisu.\" Žádný jiný nástroj\nnedovedl by přiměřeněji toto naříkání nevinného srdce,\ntuto ustavičnou, vždy snažnější prosbu vyjádřit jako\nhoboj.\nBeethoven požadoval více od veselého zvuku ho-\nboje, myslemež jen na solo obou „scherz\" v pastorální\na v deváté symfonii; neméně podařilo se Beethovenovi\nhobojem zasmušilá a slzavá místa vyjádřit; to lze vi-\nděti v moll-solu druhé části první věty A-dur sym-\nfonie, v episodním andantu poslední věty heroické sym-\nfonie, zvláště však varii „Fidelia,\" kdež Florestan\nhladem umíraje, mísí ouzkostná sténání s ustavičným\nvzlykáním hoboje.\nNástroj tento zanedbával se druhdy, avšak nyní\npěstuje se s větší horlivostí. Virtuosů na hoboj není do-\nsud velmi mnoho; chvalného uznání zasluhují: Secchi,\nLe Brun, F. Braun, Besozzi, Sellner, kterýžto poslední\ntaké velmi dobrou školu pro hoboj u Sauma a Leides-\ndorfa ve Vídni (1825) vydal.\nFagot,\nitalsky Fagotto, francouzsky Basson.\nJméno fagot pochází bezpochyby odtud, že se ná-\nstroj tento na několik menších dílů rozložití a dohro-\nmady svázati mohl, tak že z něho svazeček (v ital-\nštině fagotto) povstal. Francouzské pojmenování Bas-\nson pochází zase odtud, že se fagotu co základního\nhlasu k hoboji užívalo. Juž tomu mnoho set let co\nfagot se vynalezl. Historie udává rok 1539, kdež ka-\nnovník Ferrarský Afra ni o vynalezení fagotu si při-\npisoval a za své vydával. Něco věrohodnějšího nedalo\nse až dosud o tomto předmětu vypátrati. Jisto jesf, že\nv polovici 16. století fagot velkého stupně dokonalosti\ndosáhl Tak na př. ujištuje Doppelmaier ve svých hi-\nstorických zprávách o Norimberských umělcích, že\nZikmund Schnitzer (f 1578), jeden z nejstarších\nzhotovitelů nástrojů v Norimberku, výtečné fagoty\nzhotovoval a je do Německa, Itálie a Francouzska\nprodával\n(Pokračování.)\n\") Za dokonalou konsonancí považují kvartu c-f E.\nBach, Fink, Kirnberger, Marx, Rejcha, Sulzer,\nSchilling a j. v. K nedokonalým počítá ji Fuhrer,\nPič, Tomášek, Vitasek a j. v.\nTurk ji staví mezi dokonalé a nedokonalé kon-\nsouance, Beethoven ji považuje co neutrální inter—\nvall, tedy ji klade mezi konsonance a dissonance.\nAlbrechtsberger, Dehn, Koch, Rieder ji vřadili\nmezi dissonance."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "156", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.4", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.3", "debut_caractere": 3645, "fin_caractere_exclue": 4222, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nProbravše národní zpěv a světskou hudbu v Ha-\nliči, obrátíme se nyní k hudbě kostelní. Jelikož\nby nás daleko hlubší rozebírání kostelní hudby zavedlo,\nanto bych musel celou nauku o choralistice po-\ndali a důkladnou znalost harmonie, kontrapunktu a ko-\nstelních tónin u čtenářů předpokládati, udám toliko to\nncjpolřebnější a nejdůležitější.\nMezi slovanskými národy byli Poláci skoro nejprv-\nnější, kteří zpěv pěstovali. Juž ve věku 10. psal sv.\nVojtěch, biskup Pražský, později biskup Gnieznienský\n\n20*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1896, "texte": "pro válečníky polské, proti pohanským Prusům bojující,\npíseň nábožnou. Kronikáři Polští nemohou se\nshodnouti s časem, v kterém povstala; avšak pravdě\npodobno, že jesf z věku 10. a později že se něco na\nnápěvu změnilo. Jazyk jesf více českému než pol-\nskému podoben, rhytmus v nápěvu neuspořádán ; možná\nže tím pozdější věk vinen jesf. Chorál tento možná\nještě posud při hrobě sv. Vojtěcha v Gnězně slyšeli.\nV roku 1041 při vítání Kazimíra zpíval lid „A\nwitaj, že nasz miíy hospodynie\" a na smrť Ludgardy\n(1283) zpívala se smuteční píseň. V této periodě, kde\nlid sám dle svého citu sobě nápěvy skládal, byly ná-\npěvy vždy výbuchem nadšení. Prvnější tyto písně jsou\njen v úlomkách. Kronikář Walentin Wróbla (Vrubla)\nz roku 1539 popisuje v polském a italském jazyku nej-\nprvnější epochu hudby a nápěvu kostelního. Kněz na\nhlas zpíval litanie a lid s celou nábožností odpovídal:\n„Zmiíuj sie nad námi.\" Martin Lwowczyk (nar. 1540\ný 1589) zavedl hudbu na dvoře Zikmunda Augusta a\nbyl také skladatelem několika chorálů.\nVěk 16. byl pro Polsko věkem zlatým a mezi\nhudebníky vynikali dle Jakuba Lubelczyka Valentin\nBrzozowski z Brzozowa (f 1750), jenž mnoho\npísní nábožných v Torunu 1551—53, dále Václav Sza-\nmo tul ski, direktor hudby na dvoře krále Augusta,\njenž nejen velkým hudebníkem, alebrž i filosofem a\nmathematikem byl a velký počet nábožných písní\nv hudbu uvedl.\nOrzechowski takto o něm mluví: „l gdi jej (Ka-\ntarzynie) sakrament Chrystusa Pana arcybiskup podaf,\nrozpoczaí sie obchod weselny, podczas ktorego wyko-\nnywal' Jan Wiobkowski, dyrektor choru królewskiego,\nkoncert tak dziecznymi i zadzynia jacej harmoni špie-\nwem, že nielyfko Josquini belgijny i Adriáni írancuzcy\nšpiewacy, ale same 9 muz byfyby zamilkfy i w lut-\nr\nriiach i harfach swoich zapomiaíy. Spiew ufožony byf\nprzez WacJawa Szamotulskiego, któremu do najwyžszej\nw sztuce doskonafošci tylko na gíosie zbywafo.\"\n(Pokracování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "157", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.5", "titre_corps": "Z Petrohradu.", "titre_sommaire": "Z Petrohradu.", "signature_source": "Hynek Vojáček", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.4", "debut_caractere": 1898, "fin_caractere_exclue": 4936, "texte": "Z Petrohradu.\n\nDiléiantišm hudby. Vychovávací ústavy a A Henselt.\nTeatrální učiliště. ltalská a ruská opera. Čle-\nnové ruské opery. Glinka. Hudba kostelní. Hu-\ndební časopisy ruské. Kritikové ruští.\nJak známo, milují Rusové velmi hudbu; váží si té-\nhož umění a vynakládají sta ba tisíce rublů, by se mu\nnaučili. Středištěm hudebních umělcův a hudby vůbec\nje Petrohrad a Moskva. V Petrohradě pěstuje se u\nvelké míře hudba. Zde se nachází velký počet dile-\ntantův hudby, kteří až na virtuositu dozravše v kon-\ncertech vystupují, aneb směle vystoupiti mohou. Nej-\noblíbenější nástroje diletantův jsou piano a cello,\na opravdu lze tu nalezti na těchto nástrojích výtečné\ndiletanty a diletantky. Z diletantek vynikají co pia-\nnistky: baronka Críidenerova, slečna Harde-\nro v a, paní Ceremys i n o v á , von T e 11 o v a,\nslečny Kari no vy; pak co zpěvačky: paní Šid-\nlovská, paní Ko četová a její sestra Sokolová,\npaní Lešetická a mnohé jiné $ z diletantův vyzna-\nčují se co pianisté: Gruzinec Orbeadze, Wenzel,\nŠidlovský; co cellisté: hrabě Wielhórski, i co\nskladatel chvalně znám, hrabě Iíušelev Bezborodko\na jeho bratr, také co citeristé a skladatelové chvalně\nznámi; Kologrivov, kníže Meščerský; co hous-\nlisté: Belozérov atd., co zpěváci: Bezobra-\nzov a j. Že se hudba tady tak pěstuje, leží také v\ntom, že ve všech císařských vychovávacích ústavech, jak\nv mužských tak v ženských, hudba řádným předmě-\ntem jesf. Inšpeklorství hudby ve všech těchto vycho-\nvávacích ústavech svěřeno je nyní na slovo vzatému\nskladateli Adolfu Henseltovi (nar. 1814 ve Schwa-\nbachu), jehožto karakteristické etudy pro piano světové\nr\npověsti dosáhly. Ústavy tyto stojí pod dozorstvím prince\nOídenlmrgského.\nNejhlavnější učiliště hudební je : Císařské teatrální\nučiliště pro hudbu, deklamací, tanec, řeči atd. Náčel-\nníkem celého ústavu je: Pavel Štěpánov Feodorov,\ninspektor hudby; Karel Schubert, věhlasný cellista.\nZ professorů na tomto učilišti slušno jmenovali: Po-\nláka Santyse, žáka Mošelesova (piano), Albrechta (housle),\nPražana Seiferta (cello) a jiné. Hudba dramatická\nvzdělává se ve dvou císařských dvorních divadlech.\nMárnef tu operu ruskou a italskou. Opera ruská má\nobyčejně výborné zpěváky, tak slyšeli jsme tu Ta ro-\nbe r li k a, Bosiovou, která nedávno zemřela, La\nGruovou, Calzolariho a mnohé znamenité zpěváky.\nKapelníkem této opery je Ba ve r i vlastně Bauer,\nslabý to dirigent, jenž nezasluhuje skutečně, by vý-\nborný orkestr italské opery řídil. Ruská opera vy-\nniká hlavně svým orkestrem, silným sborem a nej-\nvýbornějším batletem. Kapelník ruské opery je La-\ndo v mladší, kapelník balletu La do v starší. Nejhlav-\nnější oudové ruské opery jsou: první tenorista Seto v,\nbarytonista Radkovský (Moravan), bassista Petrov,\npak prima donny Bulachova a Latyšova a kon-\ntraltistka L e o n o v a.\nOpery, které se tu provozují, jsou buď původní\nneb překlady. K nejoblíbenějším ruským národním\noperám náleží „Život za Cara\" a „Ruslan a Ludmila\"\nod Míchala Glinky. Glinka narodil se r. 1804 ve\nSmolensku, studoval u professora Dehna komposicí a"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1589, "texte": "o starých kostelních tóninách a stal se císařským ru-\nským dvorním kapelníkem a ředitelem opery. Glinka\nsložil mnoho písní a jiných skladeb, mezi nimiž nej-\nlepší jest humoristická ouvertura na ruskou ná-\nrodní píseň „Komarinskaja\" a zemřel 15. února 1857\nv Berlíně. Mimo tyto provozují se často : „Askoldova\nmohyla\" od Yě rsto vského, ředitele divadla Moskev-\nského, dále „Moskal čarivník\" (Moskevský čarodějník)\na „Gromoboj\" od téhož. Z překladů dává se opera\n„Martha,\" „Židovka44 aj.\nHudba kostelní pěstuje se tu hlavně od rusko-pa-\npežské kapelly pod ředitelstvím A* Lvova, až 160\nzpěváků čítající, mezi nimiž bassista Tělegin a vý-\nborný tenorista Nikolský chvalnou zmínku zasluhují.\nZpívajíf církevní zpěvy od B ortň ans k é h o, Lvova\na jiných.\nZájmy hudební zastupují zdejší troje hudební ča-\nsopisy. Samostatný a nejhlavnější časopis hudební jest:\n„Musikální a teatrální věstník44 jehož podnikatelem jesf\nAnt. Kat ski. Redaktor téhož listu je Rap pa p. ort,\njenž má po boku výtečného spolupracovníka a kritika\nSerova. K časopisu tomuto přicházejí notové pří-\nlohy. Druhý časopis jesf „Musikální svět\" (firma Bran-\ndus). Odběratelé dostávají noty a za čas literární pří-\nlohu. Třetí časopis je „Nuvelist,44 redaktor Bernard. I\nzde jsou noty hlavní věcí a literární vedlejší. Že v li-\nstech těchto kritika široké pole má, nelze pochjbovati,\na skutečně vyvinuli se zde výborní kritikové hudební,\njako na př. Serov, Stasov a jeho bratr Rastislav\n(Tolstoj), L e n z, jenž letos as 20 veřejných přednášek\no hudbě držel. Skoumate! církevního zpěvu je hrabě\nT o I s t o j.\n\nHynek Vojáček."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.5", "debut_caractere": 1591, "fin_caractere_exclue": 4615, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„Zpomínky,44 pokračoval Giovanni Bembo , „na\nznamenité předchůdce vždy se živě udržují v rodinách\npotomních, a co ladné, následování hodné vzory i pů-\nsobení se neminou. Tím se stalo, že se v rodině naší\nvždy co nejhorlivěji pěstovalo umění a nauky, a že\nrodina Bembo, až po ty dny svou slávu a převahu na\nvzdělanost zakládala a na útočiště, jež umělcům posky-\ntovala. Matka má se jmenovala Arregoni a pochází z\nLombardská, kdež nyní i žije na zděděných svých\nstatcích. Před několika lety jsem se seznámil s dce-\nrou jednoho inarkysa nuže, a tato známost rozhod-\nnula nad mým životem. Julie zajisté jesf jediná ze\nvšech na světě, k níž připojiti se může duše má, ano,\nbez níž mi žiti nelze by bylo, kdyby mne aspoň naděje\nneudržela, že budoucnost mi vynahradí vše trápení\nmoje! Nuže mistře, a ta Julie, která jediná mne okouz-\nlila, jižto ze všech jedinou jsem miloval, ta Julie opo-\nvrhla mnou pro zpěváka! Ano, z počátku se zdálo, že\nse ke mně milostivě skloňuje, ba již i polovyznání\njejí mne na nejvýše oblažilo. Avšak jednoho večera\njsme zajeli do divadla; dávala se nová zpěvohra a vy-\nstoupil v ní nový zpěvák. Což byste tomu řekl, že\nJulie vystoupením toho zpěváka se docela zjinačila;\njeho hlas, jeho způsoby, kouzlo divadelní ji překonalo.\n„Nelze mi milovati muže, který není jako Fres-\ncini!\" pravila ke mně. „Jinou okouzlí tvář, jinou\nlibezná řeč mne jenom krásný zpěv!44 Nechtěla\nslyšeti více o mé lásce, zbožňujíc jen Fresciniho. Tu\nse mne uchopila ta podivná myšlénka stati se zpě-\nvákerm Véda, že hlas můj nad sokův vyniká, nastou-\npil jsem divadelní dráhu. Matka moje se domýšlí, že\ncestuju po Evropě jako kavalír já zatím vězím zde,\nabych se zdokonalil. O Julii mi píše matka, že posud\nblouzní o Fresciniu, který se nyní v Paříži zdržuje, a\ns ním si dopisuje. Protož mistře, nežádám od vás než toliko\nzdokonalení ve způsobu, kterým bych na divadle nad\nsoka zvítězil. Nemám jiné myšlénky než na Julii, a tedy\nbuďte bez starosti co se hraběnky Angeliny\ntýká !\"\nZach se ulekl tváře mu zbledly, krev v těle\nmu stydla. Co vy víte o Angelině? tázal se po\nchvíli. „Kdo vám řekl, že na ni pomýšlím ?\"\n„Celé město o tom ví, že ji milujete mistře, a že\nláska vaše jest marná. Utište se však. Angelina mi-\nluje mne ale všecky snahy její jsou a zůstanou\nmarné.\"\n„Angelina vás miluje?44\n„Ano mistře, a zde jsou důkazy,44 pravil Arregoni\npodaje Zachovi několik lístků, horoucí to vyznání\nlásky, jež na Zacha působila co ohnivý déšf na hlavu\njeho se sypající.\n„Ano,44 mluvil Arregoni dále, „mějte aspoň toto\nza dostučinění, že ona samá muka pociťovali musí,\nkterá vás trýzní!\"\nZach hlavu skloniv hluboce se zamyslil.\nYše co v něm uspalé poněkud dřímalo, zase no-\nvou mocí v mysli jeho se vybouřilo.\n„A vy, a vy pane\" chopil se napotom slova zim-\nničně se chvěje, „co hodláte činili?\"\n„Co jsem posud činil. Šetřím blud mladistvého\nsrdce, odpovídám vlídně, ale chladně, chovám tajemství\nsvé pro sebe a zanechávám Angelinu osudu a roz-\nvaze její.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "160", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Praliy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.7", "debut_caractere": 1551, "fin_caractere_exclue": 5932, "texte": "(Š.) Z Mladé Boleslavi. Dne 26. června dával\nzdejší zpěvácký spolek v Bezně v hostinci na\nSnierhově hudební produkcí, jejížto čistý výnos vě-\nnován jest ó cel lim války. Z ceských sborův sly-\nšeli jsme „Dum otcovský/4 „Vltava/4 „Půda vlastenská/4\n„Cikáni44 od F. Vogla, „Uvítání jara 44 od L. Zvonaře a\n„Věnec národních písní44 od Maška. Z německých sborů\nslyšeli jsme „Oesterreich Hoch!44 od Stunze, „Die Phan-\ntasie Wolfrains44 z Tannhausera (c. 17), „Walzer44 od\nF. Vogla, „Die falsche Pepita44 od Múllera. Nejlépe pro-\nvedeny byly sbory „Oesterreich Hoch !44 „Uvítání jara,44\n„Vltava44 a „Cikáni/4 kteréžto poslední dva sbory, jakož\ni Voglův valčík a Pepita na všestranné přání opakovány\nbýti musely. Píseň Wolframa z Tannhausera „0 du\nschóner Abendstern44 zpívala slečna Bubeníčkova\nna své mládí dosti slušně a dosáhla velkého potlesku.\nSpolečnost byla vybraná, provedení pod obezřetným ve-\ndením pana Doubka přesné, škoda jen, že přílišné horko\nmnoho vadilo. (Srdečně přejeme zdar a rozkvět dotče-\nnému spolku, jenž si provozováním ceských skladeb\nvíce zásluh o české hudební umění získá, než Pražský\nzpěvácký spolek. Pozn. red.)\n+ Z Rakovníka. Dne 19. t. m. byla zde dá-\nvána prostřednictvím c. k. okresního úřadu a řízením p.\nMartinovskéh o, hudební akadamie, jejíž výnos ustano-\nven k účelům válečným. Sešlo se velké množ-\nství posluchačů, zvláště pak mnoho přespolních pp. hostů.\nProgram byl velmi zajímavý. Největší pozornost však\nobracely na sebe výtečné skladby p. Martinovského a\npřede vším nové „Zdrávas Maria44 (ctverozpěv s fishar-\nmonikou). Při jeho sborech „Bůh naše síla44 a „Spasena\nučiň krále našeho44 zpívalo 112 zpěváků, nejvíce žáci\nškoly reální. Čistý užitek z této akademie obnáší 400\nzl. r. c., částka to zajisté znamenitá, svědcící o ryzém\nvlastenském smýšlení přítomných.\n(?) Z Tábora. Dne 22. května dávala se ku pro-\nspěchu obnovení děkanského chrámu pod řízením pana\nPichy v našem českém městě německá hudební Aka-\ndemie, v nížto nejen všechny zpěvy v německé řeci, ale-\nbrž i skladby od cizích mistrů provozovány jsou. V 1.\noddělení slyšeli jsme janicárským hlomozem zhyzděnou\nouverturu Mozartovu „Don Juan,44 na to přednášela na-\ndaná zpěvačka slečna Hutárova a pan Chládek vý-\njev z opery „Nocleh v Granadě44 a paní Nussbergerová\narii z opery „Othello44 slabým hlasem. Pan Pock pískal\nkoncert na flétnu dosti statně jsa bídně doprovázen.\nPrvní oddělení ukončeno bylo pochodem z opery „Tann-\nhauser44 od R. Wagnera, jenž následkem rychlého tempa\na neobezřelého řízení příznivého výsledku nedosáhl. Druhé\noddělení zapoělo ouverturou k „Tellu/4 v němž nesběh-\nlost cellistň celistvý dojem pokazila. SI. Hauserova\nzpívala arii z „Lucretia Borgia44 silným ale nevytříbeným\nhlasem, pan Altmann přednášel píseň z opery „Car und\nZimmermann44 siplavýrn hlasem a bez výrazu; na to pro-\nvozovalo se trio pro housle, cello a piano od Reissigra\ns dobrým výsledkem. Pan Ebenhoh zpíval arii z opery\n„Guido a Ginevra44 od llalévyho, v níž co do nízkých\ntónů vynikl, co do vyšších suchopárným hlasem poža-\ndavkům nevyhověl. Konec zábavy učiněn jest skladbou\n„Der deutsche Marsch/4 od Kuckena. Radíme upřímně p.\nPichovi, by pro podruhé skladeb zanechal, které správně\nprovesti nemůže a místo otřepaných arii české písně\nzvolil, kteréž se pro naše město lépe hodí, než květiny\nz cizích luhů v. Má meť krásné písně od Vogla, Š kroupa,\nZavrtala, Slavíka, Zvonaře, Pivody atd., které naše obe-\ncenstvo nezná a ježto našemu lidu přiměřenější jsou, než\nskladby v cizím jazyku. Co do skladeb instrumentálních\nmáme ouvertury od Kittla, Goldschmida, Hniličky, Blodka,\nAberta a mnoho jiných, a přec neslyšíme nic podobného.\nProč se neobrátí pan Pie ha k oněm skladatelům neb\nna redakcí „Dalibora?44 Ochotně by byly mu nové zají-\nmavé skladby poslány. Avšak u nás je ještě starý šlen-\ndrián, jenž důtky zasluhuje. Než dosti o tom, snad to\nbude v druhé akademii, která se ku prospěchu ran ě-\nných vojínů Táborského kraje dávati bude, dostatečně\nvynahrazeno.\n\nHalle. Pomník, jenž se Haendlovi zde postaví, je\nnyní dokončen i jesti velmi zdařilý. Vbrzku dovežen bude\nz Berlína sem a postaví se co nejdříve. Odkrytí a za-\nsvěcení pomníku bylo určeno na 1. lipna. K ostatním\nslavnostem přidruží se též provedetií Haendlova oratoria\n„Samson,\" jehožto sola znační umělci zpívati slíbili; na\npř. Johanna Wagnerové, Tich á č e k a Sabbath, pak\nkoncertní mistr David Griitzmacher atd."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1584, "texte": "Londýn. Rub in stein je ve vyšších kruzích\nvelmi hledán, dostává! za večer neslýchanou cenu 30 lib.\nšterl. ; i má prý být angažován co ředitel velké orkest-\nralní společnosti, jež nedávno povstala. Nedávno do-\nručil Lordmayor (přednosta) Londýnský nipnu a paní\nGoldschmidtové (Jenny Lindové) krá-\nlovny anglické za velikomyslnosť, s jakoužto pfoslavena\nzpěvačka a její manžel celý výnos koncertu (2000 lib.\nšterl.) k dobročinným účelům věnovali.\nNový York. Moravan pan Stra k o š otevřel\nco ředitel italské opery novou saisonu nahradiv místo\nPiccolominiové do Evropy cestující novou primadonnou\nmad. Adelaidou Cortesiovou, která v opeře „Saffo\" od\nPacinniho se skvělým výsledkem debutovala. Pan Max.\nMareček, též Moravan, jemuž obecenstvo co děkovati\nmá, že Cortesiova angažována jest, řídil operu a pod\njeho vládnoucí taktovkou hrál orkestr s obvyklou precisí.\nPaříž. Berlioz jsa pozván od filharmonické spo-\nlečnosti v Bordeauxu (Bordó), by řízení jednoho kon-\ncertu převzal, provedl v něm své skladby „Romeo a\nJulie\" a „Dětství spasitele,\" Beriot vydal právě novou\nhouslovou školu „Methode de violou,\" ježto dle posouzení\nfrancouzských kritiků pravým mistrovským dílem\njest. Příjem posledního představení opery „Pouť do Ploer-\nmelu\" obnášel více než 6000 franků; dílo toto dosáhlo\ntakého velkého výsledku, jako při prvním představení.\nStockholm. Obratná organistka Elfrida Andréova\nodbyvši zkoušku na varhany 11a Akademii obdržela chvalné\nvysvědčení. Ucházejíc se u vlády o službu varhanickou\nbyla od arcibiskupa odmrštěna, anto se ouřady a služby\ntoliko mužům svěřili mají.\n\nSmĕs."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 4172, "fin_caractere_exclue": 4182, "texte": "Dur a moll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "159", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Praliy.", "titre_sommaire": "Z Praliy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 22, "texte": "Z Praliy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "159", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoméstské divadlo. Dne 5. t. m. dávala se", "titre_sommaire": "Novoméstské divadlo. Dne 5. t. m. dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.6", "debut_caractere": 24, "fin_caractere_exclue": 6399, "texte": "Novoméstské divadlo. Dne 5. t. m. dávala se\ntragická opera „Lucia z Lammermooru\" od S. Camma-\nrana, hudba od G. Donizettiho. Děj této opery děje\nse ve Skotsku a je as tento : Normann, velitel Ravens-\nwoodský rozkazuje lovcům v lese, by blízké břehy a\ntrosky prohledali. Na to přijde Jindřich Ashton a stě-\nžuje si Normannu, že ho Lucia do neštěstí uvrhne, pakli\nsi lorda Arthura Buklava za chotě nevezme. Raimund,\nvychovatel Luciin, jí vymlouvá, za to však vypravuje Nor-\nmann, že Lucia je zamilovaná do muže, jenž ji vysvo-\nbodil z nebezpečí, býkem ji hrozícího* Jindřich dychtě\npoznati jméno jeho, dozví se, že to Edgard z Ravens-\nwoodu, úhlavní nepřítel Jindřichův. Jindřich je rozvzteklen\nzprávou touto. Brzy na to přijdou lidé pravíce, že Edgarda\nu věže viděli. Jindřich přísahá na něm se pomstiti a odejde.\nV zahradě ceká Lucia na Edgarda vypravujíc komorné\nsvé Alise, že se jí duch manželky jednoho Ravenswooda\nzjevil, Alisa zrazuje Lucii od této lásky; avšak Lucia tím\nvíce pro něho horuje. Na to objeví se Edgard a praví,\nže musí do Francie odejet, by osud Skotska rozhodl, a\ndodá, že se s Jindřichem smíří a ho o ruku Luciinu po-\nžádá. Lucia však tomu nechce přivolit. Edgard si ztě-\nžuje, že ho Jindřich o otce a jmění připravil, přitom jí\nsdílí, že přísahou u hrobu otcova poután jest na Jin-\ndřichu se pomstiti. Lucia ho napomíná, by se nemstil\na jen pro lásku žil. Přísahají! si obapolně věcnou lásku a\nvěrnost a považují se za manžele. Edgard dá jí prsten,\nby si na něho často zpomněla a konečně se rozejdou. (1.\nděj.) V zámku nachází se Normann a Jindřich, kterýž\nposlední se obává, by Lucia Buklova si vzíti se nezpe-\ncovala. Brzy na to přijde Lucia celá bledá do komnaty;\nJindřich žádá ji, by ruku Arthura Buklova neodmršto-\nvala. Na Luciinu odpověď, že jinému juž věrnost a lásku\npřísahala, vytáhne Jindřich falešné psaní, z něhož nevěr-\nnost Esgardova vysvítá. Lucia přecetši psaní je téměř\nbez sebe. Na to prosí a nutí Jindřich sestru svou, by si\nArthura vzala, sice že bude on (Jindřich) ztracen. Také\nRaimund radí jí totéž a Lucia odevzdá se konečně\nosudu. Do hlavního sálu vstupují hosté k svatební slav-\nnosti a ženich Arthur ptá se po nevěstě. Jindřich mu od-\nvětí, že Lucia nad ztrátou matky své truchlíc trochu\nbledě vypadá. Mezi tím objeví se Lucia. Devedena jsouc\nke stolku podepíše svatební smlouvu. Sotva že se to\nstalo, vrazí do sálu Edgard, na nějž se Jindřich a Ar-\nthur oboří. Raimund mu sděluje, že Lucia je nevěstou\nArthurovou, Edgard jev zoufalství, chopí se Lucie, vleče\nji a viní z nevěrnosti a prokleje ji. Edgard se nechce\nze sálu odstranit a volá, by ho zavraždili, konečně pak\nodebeře se odtud. f2. děj.) Edgard přijde k Jindřichovi\ndo komnaty, a vyzve ho na souboj, jenž u hrobky otce\nEdgardova se předsevzíti má. Na to se Edgard odstraní.\nSvatební hosté se shromažďují v sále. Náhle přikvapí\nRaiihund celý vyděšený a vypravuje, že Lucia zavraždivši\nArthura smyslů je zbavena. Sotva že vypravování do-\nkončil, objeví se Lucia, mluví ve své pomatenosti o Ed-\ngardovi, jehož miluje asi vzíti chce. To vše také vidí\nJindřich, jenž jest příčinou tohoto neštěstí. Lucia dlouho\nfantasovavši zklesne mrtva na zem. Raimund viní Jin-\ndřicha z neštěstí tohoto. Nastane proměna. U hrobky\nsvého otce stojí a naříká Edgard. Brzy přiblíží se tam\nlid a vypravuje, že Lucie není na živu, že se z lásky k\nEdgardovi ztřeštila a zkonala. Edgard chce ji ještě na-\nposled vidět, když mu ale Raimund řekne, že je pro\nněho ztracena, sám se zavraždí. Opera tato je nej-\nrozšířenější a nejoblíbenější opera Donizettiho, ačkoliv se\nza nejzdařilejší považovat nemůže. Jak se to u italských\nbásníků librett stává, jest také zde Scottův nejznameni-\ntěji román, pravé to umělecké dílo od Cammarano, zo-\nhaven, vsí poesie zbaven a pro operu přistřížen. Hudba\ntéto opery je plna eífektů; avšak schází jí dramatického\nvýrazu a karakteristické illustrací. Nápěvy jsou velmi\nlíbezné; avšak nehodí se k slovům aniž k tomu, co se\nna jevišti děje. Celá opera je řada brillantních pro vir-\ntuositu pěvců vypoctěných čísel. Některé z nich jsou z\nitalského stanoviště byvše pozorovány, pravé mistrovské\nkusy, jako na př. první arie Lucie, znamenité íinale dru-\nhého dějství, a arie Edgardova, jížto se opera konci.\nV opeře té vystoupil pohostinsku pan W i 1 d, v němžto\njsme routinovaného pěvce poznali. Zpívali Edgarda s vře-\nlým citem a dosáhl také svou hrou pěkného výsledku.\nNejvíce vynikla slečna Brennerova (Lucia) , ježto\nskvělou a těžkou partii k úplné platnosti přivedla a\nmnohokrát vyvolána jest.\nOd pána Hynka Vojáčka, jenž se opět do Pe-\ntrohradu odebral, vyjde ve Vídni česká píseň „Veselá\njízdaa od L. Čelakovského. Pan H. Vojáček zná vý-\nborně ducha národních písní slovanských, neboť juž záhy\nzanášel se ideou „O slovanské hudbě.\" Vizme stručný\nnástin života jeho. Pan H. Vojáček narodil se ve\nZlíně na Moravě dne 4. prosince 1825, ucil se hudbě u\nsvého otce a generálnímu bassu u Daněkyho ve Vsetíně.\nR. 1832 studoval v Brně gymnasium a zdokonaloval se\nv hudbě maje v klášteře u Augusíianu za učitele hudby\nČecha, pátera Fulgense Súszera. Brzy na to složil zkoušku\nz generálního bassu u kapelníka a skladatele G. Riegera.\nObcováním s některými důmyslnými a nadanými slavisty\nvznikla v něm myšlenka o „Slovanské prahudbě,\" kte-\nroužto ideou veden snažil se do skladeb svých národ-\nního ducha vložili. Juž záhy pokusil se v skladbách\nkostelních a složil mše do C-B-G a F s orchestrem,\nkteré se na Moravě nacházejí, pak requiein pro mužské\nhlasy a oífertoria a gradu ale. Nejvíce však zanášel se\nčeskou písní, by ji v koncertech vedle německé plat-\nnosti dodal. České sbory komponoval, když byl di-\nrigentem ceských čísel u Brněnského „Mánnergesangsvereinu\"\nod r. 1850 52. Cesty jeho po Slovensku, Sedmihradsku a\nv Haliči od r. 1846—50 použil k proskoumání národ-\nních písní. Na to odebral se do Vídně, kdež však dlouho\nnesetrval. Přišed r. 1854 do Rus stal se učitelem piana\nu sestry znamenitého Alex. Lvova a pak kapelníkem\nprvního gardistského pluku v Petrohradě. Hledaje však\nstálejšího místa ucil se fagotu a stal se členem c. dvor-\nního divadla. Zde obmezuje se jeho činnost na kompo-\nnování orkestrálních skladeb od Vojáčka. Působením\nmecenáše vyšly od Vojačka píseň „Domov pravé lásky\"\nod Picka (ve Vídni), terzetto: „Starý pán\" (ve Vídni), pak\nv Petrohradě kusy pro piano: Krakovská svatba, mazurka\nconeertante Polká de Salon Slovanská quadrilla a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1549, "texte": "t. d. Mimo to chová Vojáček v rukopisu mnoho ceských\npísní, sborů a ouvertur.\nVýbor básní Alex. Pus kina vychází v plyn-\nném a v správném překladu od nadaného básníka V. Č.\nB e n d 1 a v Písku u V. Vetterla. Vydání je velmi úhledné,\ntisk i papír slušný. První svazek, jenž nedávno vyšel,\nobsahuje rozprávné básně : Bachcisarajský Fontán Bra-\ntří loupežníci Cikáni Kavkazský plenník Hrabě\nNullín Poltava a dramatické dílo: Boris Godunov.\nKdo ví, že si i Němci nesmrtelná díla Puškina přeložili,\nuvítá s radostí český překlad slavného ruského básníka.\nMilovníkům mysliveckých písní odporucujeme „Zá-\nbavy myslivecké/4 vydané od Frant. Špatného. Mimo\nzábavné a užitečné ctění myslivectví se týkajícího\njsou v každém sešitu umístěny písně myslivecké. Nedávno\nvyšlý svazecek čtvrtý obsahuje Moravské národní písně\nmyslivecké „Myslivec44 a „Postřelená kacena44 i s notami.\nCena svazecku je velmi levná; stojíf 20 kr. r. c.\nDne 30. června zemřel v Lovosicích Jos. A.\nMusil, ředitel kůru u sv. Mikuláše v Praze, v kterémž\nchrámě se také za něho requie odbývaly. J. Musil byl\nletný kmet a nezastával juž 3 leta úřad svůj dav se\nsupplovati od ředitele kůru p. May ni,\nPan Pavlis, ředitel hudební školy vojenské,\nbude v pondělí dne 11. t. m. se svými žáky odbývati\nceloroční zkoušku v zahradě Kanalské, při kteréž příleži-\ntosti orkestralní skladby Pavlise, Křepinského, Petráka\natd. od žáků provedeny budou.\nPan Bio dek uvedl do hudby šest ceských\nsborů od Picka do hudby, které se, jak doslýcháme,\nod Pražského mužského zpěváckého spolku provozo-\nvati budou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.2", "titre_corps": "(Š.) Z Mladé Boleslavi. Dne 26. června dával", "titre_sommaire": "(Š.) Z Mladé Boleslavi. Dne 26. června dával", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.7", "debut_caractere": 1551, "fin_caractere_exclue": 5514, "texte": "(Š.) Z Mladé Boleslavi. Dne 26. června dával\nzdejší zpěvácký spolek v Bezně v hostinci na\nSnierhově hudební produkcí, jejížto čistý výnos vě-\nnován jest ó cel lim války. Z ceských sborův sly-\nšeli jsme „Dum otcovský/4 „Vltava/4 „Půda vlastenská/4\n„Cikáni44 od F. Vogla, „Uvítání jara 44 od L. Zvonaře a\n„Věnec národních písní44 od Maška. Z německých sborů\nslyšeli jsme „Oesterreich Hoch!44 od Stunze, „Die Phan-\ntasie Wolfrains44 z Tannhausera (c. 17), „Walzer44 od\nF. Vogla, „Die falsche Pepita44 od Múllera. Nejlépe pro-\nvedeny byly sbory „Oesterreich Hoch !44 „Uvítání jara,44\n„Vltava44 a „Cikáni/4 kteréžto poslední dva sbory, jakož\ni Voglův valčík a Pepita na všestranné přání opakovány\nbýti musely. Píseň Wolframa z Tannhausera „0 du\nschóner Abendstern44 zpívala slečna Bubeníčkova\nna své mládí dosti slušně a dosáhla velkého potlesku.\nSpolečnost byla vybraná, provedení pod obezřetným ve-\ndením pana Doubka přesné, škoda jen, že přílišné horko\nmnoho vadilo. (Srdečně přejeme zdar a rozkvět dotče-\nnému spolku, jenž si provozováním ceských skladeb\nvíce zásluh o české hudební umění získá, než Pražský\nzpěvácký spolek. Pozn. red.)\n+ Z Rakovníka. Dne 19. t. m. byla zde dá-\nvána prostřednictvím c. k. okresního úřadu a řízením p.\nMartinovskéh o, hudební akadamie, jejíž výnos ustano-\nven k účelům válečným. Sešlo se velké množ-\nství posluchačů, zvláště pak mnoho přespolních pp. hostů.\nProgram byl velmi zajímavý. Největší pozornost však\nobracely na sebe výtečné skladby p. Martinovského a\npřede vším nové „Zdrávas Maria44 (ctverozpěv s fishar-\nmonikou). Při jeho sborech „Bůh naše síla44 a „Spasena\nučiň krále našeho44 zpívalo 112 zpěváků, nejvíce žáci\nškoly reální. Čistý užitek z této akademie obnáší 400\nzl. r. c., částka to zajisté znamenitá, svědcící o ryzém\nvlastenském smýšlení přítomných.\n(?) Z Tábora. Dne 22. května dávala se ku pro-\nspěchu obnovení děkanského chrámu pod řízením pana\nPichy v našem českém městě německá hudební Aka-\ndemie, v nížto nejen všechny zpěvy v německé řeci, ale-\nbrž i skladby od cizích mistrů provozovány jsou. V 1.\noddělení slyšeli jsme janicárským hlomozem zhyzděnou\nouverturu Mozartovu „Don Juan,44 na to přednášela na-\ndaná zpěvačka slečna Hutárova a pan Chládek vý-\njev z opery „Nocleh v Granadě44 a paní Nussbergerová\narii z opery „Othello44 slabým hlasem. Pan Pock pískal\nkoncert na flétnu dosti statně jsa bídně doprovázen.\nPrvní oddělení ukončeno bylo pochodem z opery „Tann-\nhauser44 od R. Wagnera, jenž následkem rychlého tempa\na neobezřelého řízení příznivého výsledku nedosáhl. Druhé\noddělení zapoělo ouverturou k „Tellu/4 v němž nesběh-\nlost cellistň celistvý dojem pokazila. SI. Hauserova\nzpívala arii z „Lucretia Borgia44 silným ale nevytříbeným\nhlasem, pan Altmann přednášel píseň z opery „Car und\nZimmermann44 siplavýrn hlasem a bez výrazu; na to pro-\nvozovalo se trio pro housle, cello a piano od Reissigra\ns dobrým výsledkem. Pan Ebenhoh zpíval arii z opery\n„Guido a Ginevra44 od llalévyho, v níž co do nízkých\ntónů vynikl, co do vyšších suchopárným hlasem poža-\ndavkům nevyhověl. Konec zábavy učiněn jest skladbou\n„Der deutsche Marsch/4 od Kuckena. Radíme upřímně p.\nPichovi, by pro podruhé skladeb zanechal, které správně\nprovesti nemůže a místo otřepaných arii české písně\nzvolil, kteréž se pro naše město lépe hodí, než květiny\nz cizích luhů v. Má meť krásné písně od Vogla, Š kroupa,\nZavrtala, Slavíka, Zvonaře, Pivody atd., které naše obe-\ncenstvo nezná a ježto našemu lidu přiměřenější jsou, než\nskladby v cizím jazyku. Co do skladeb instrumentálních\nmáme ouvertury od Kittla, Goldschmida, Hniličky, Blodka,\nAberta a mnoho jiných, a přec neslyšíme nic podobného.\nProč se neobrátí pan Pie ha k oněm skladatelům neb\nna redakcí „Dalibora?44 Ochotně by byly mu nové zají-\nmavé skladby poslány. Avšak u nás je ještě starý šlen-\ndrián, jenž důtky zasluhuje. Než dosti o tom, snad to\nbude v druhé akademii, která se ku prospěchu ran ě-\nných vojínů Táborského kraje dávati bude, dostatečně\nvynahrazeno."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "160", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.3", "titre_corps": "Halle. Pomník, jenž se Haendlovi zde postaví, je", "titre_sommaire": "Halle. Pomník, jenž se Haendlovi zde postaví, je", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.7", "debut_caractere": 5516, "fin_caractere_exclue": 5932, "texte": "Halle. Pomník, jenž se Haendlovi zde postaví, je\nnyní dokončen i jesti velmi zdařilý. Vbrzku dovežen bude\nz Berlína sem a postaví se co nejdříve. Odkrytí a za-\nsvěcení pomníku bylo určeno na 1. lipna. K ostatním\nslavnostem přidruží se též provedetií Haendlova oratoria\n„Samson,\" jehožto sola znační umělci zpívati slíbili; na\npř. Johanna Wagnerové, Tich á č e k a Sabbath, pak\nkoncertní mistr David Griitzmacher atd."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1577, "texte": "Londýn. Rub in stein je ve vyšších kruzích\nvelmi hledán, dostává! za večer neslýchanou cenu 30 lib.\nšterl. ; i má prý být angažován co ředitel velké orkest-\nralní společnosti, jež nedávno povstala. Nedávno do-\nručil Lordmayor (přednosta) Londýnský nipnu a paní\nGoldschmidtové (Jenny Lindové) krá-\nlovny anglické za velikomyslnosť, s jakoužto pfoslavena\nzpěvačka a její manžel celý výnos koncertu (2000 lib.\nšterl.) k dobročinným účelům věnovali.\nNový York. Moravan pan Stra k o š otevřel\nco ředitel italské opery novou saisonu nahradiv místo\nPiccolominiové do Evropy cestující novou primadonnou\nmad. Adelaidou Cortesiovou, která v opeře „Saffo\" od\nPacinniho se skvělým výsledkem debutovala. Pan Max.\nMareček, též Moravan, jemuž obecenstvo co děkovati\nmá, že Cortesiova angažována jest, řídil operu a pod\njeho vládnoucí taktovkou hrál orkestr s obvyklou precisí.\nPaříž. Berlioz jsa pozván od filharmonické spo-\nlečnosti v Bordeauxu (Bordó), by řízení jednoho kon-\ncertu převzal, provedl v něm své skladby „Romeo a\nJulie\" a „Dětství spasitele,\" Beriot vydal právě novou\nhouslovou školu „Methode de violou,\" ježto dle posouzení\nfrancouzských kritiků pravým mistrovským dílem\njest. Příjem posledního představení opery „Pouť do Ploer-\nmelu\" obnášel více než 6000 franků; dílo toto dosáhlo\ntakého velkého výsledku, jako při prvním představení.\nStockholm. Obratná organistka Elfrida Andréova\nodbyvši zkoušku na varhany 11a Akademii obdržela chvalné\nvysvědčení. Ucházejíc se u vlády o službu varhanickou\nbyla od arcibiskupa odmrštěna, anto se ouřady a služby\ntoliko mužům svěřili mají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.4", "titre_corps": "Smĕs.", "titre_sommaire": "Smĕs.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 1579, "fin_caractere_exclue": 1584, "texte": "Smĕs."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Zvláštnosti některých skladatelů.) Fantastický skladatel", "titre_sommaire": "(Zvláštnosti některých skladatelů.) Fantastický skladatel", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 1586, "fin_caractere_exclue": 4170, "texte": "(Zvláštnosti některých skladatelů.) Fantastický skladatel\nHektor Berli o z má při komponování svou paní\nvedle piana, která mu výjevy ze Shakespearea v anglické\nřeci předčítá. Tak povstala 11a př. jeho dramatická sym-\nfonie „Romeo a Julie.\"\nJednou pravila tato dáma k Julesu Janinovi (Za-\nnénovi):\nNeumíte anglicky, pane Jauine?\nDobře nikoliv, Madame!\nJak jste ale mohl naši hvězdu (Shakespeare) přeložit ?\nPorozuměl jsem mu, uslyšev ho od Vás předcítati!\nodvětil galantní kritik.\nVětší díl ostatních skladatelův má také své zvlášt-\nnosti. Niedermayer držel, skládaje své hlavní dílo\n„Stradella\" svou dcerušku na kolenou. Caraffa pra-\ncoval toliko v lese. Clapisson psal po jídle, po-\nchoutky dojídaje. Thomas nasel své hudební nápady\ntoliko v nej hustším dýmovém sloupu španielského tabáku.\nLouise Pugetova nachází své půvabné romance, ježto\nv celé Francii zaznívají, 11a skelné harmonice.\n(Nové opery v Německu a Francii.) Od 1.\nprosince 1858 až do velkonoc 1859 provozovalo se v\nNěmecku šest původních německých oper, totiž: „Diana\nze Solange\" od vévody Koburgského (poprvé v Koburgu)\n„Bradýř z Bagdadu\" od Corneliusa (ve Výra aru.), „Anna\nz Landskronu\" od J. J. Aberta (ve Stuttgartu), „Carlo\nRosa\" od Scholze (v Norimberku), „Alfred Anglický\" od\nChemin-Petit-a (Nové Střelíce), „Les Sibinskýa od West-\nmeyera (Lipsko). V témž oase provozovalo se v Paříži\npět nových oper, a sice: „Herculanumu od Fel. Davida,\n~Fée Carobosse\" od Massé, „Faust\" od Gounod-a, „Les\ntrois Nicolas\" od Clapissona a „Pardon de Ploermela\nod Meyerbeera.\nTovárník karet Sageder zhotovil originální diva-\ndelní karty na Whist, obsahující podobizny členů c. k.\ndvorního divadla. Podobizny Anchútze, Fichtnera, La\nRoche a Lowe představují ctyry krále, podobizny slečny\nBosslerovy, paní Gabilionové, slečny Gossmánnovy a paní\nRettichové představují ctyry dámy, a podobizny pánů\nBaumeistra, Levinského, Sonnenthala a Jos. Wagnera\nctyry pány.\n(K životopisu J. A. Mareše.) Marešův oblíbený ná-\nstroj byl, jak známo lesnice. Drážďanská kapella měla\njuž za tehdejšího času výborných virtuosů 11a všechny\nnástroje. Mareš odebral se tedy do Drážďan a zdržoval se\nzde nějaký čas, by se dokonale na lesnici vzdělal. Jeho\nučitelem byl clen kapelly Ha 111 pe 1, výtečný to virtuos\nna lesnici. Učiv se u něho s velkým prospěchem, odebral\nse Mareš do Berlína a seznámil se tu se Zikou, znameni-\ntým virtuosem na cello. Chtěje si pojistili výživu pro příhodu,\nkdyby snad neočekávanými událostmi zabráněn byl, 11a les-\nnici dále troubili, učil se u Ziky cellu, načež se pak s\nhrabětem Bestuževem r. 1748 do Petrohradu odebral."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.5", "titre_corps": "Dur a moll", "titre_sommaire": "Dur a moll", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 4172, "fin_caractere_exclue": 4182, "texte": "Dur a moll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.7.5.1", "titre_corps": "(Benda). Benda jsa se svou chotí k svým známým do", "titre_sommaire": "(Benda). Benda jsa se svou chotí k svým známým do", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 4184, "fin_caractere_exclue": 4665, "texte": "(Benda). Benda jsa se svou chotí k svým známým do\nGothy pozván, dal se tam na cestu. V Erfurtě dělala jeho paní\nu své známé a 011 u svých známých návštěvy. Ukončiv dříve ná-\nvštěvy než ona, posadil se sám do vozu a přijel bez své man-\nželky štastně do Gothy. První přítel, jejž navštívil, těšil se velmi\nz jeho návštěvy, a tázaje se, proč svou paní také s sebou nepři-\nvezl ? odvětil Benda: 0! tu jsem zapomněl v Erfurtě! a hned se\nodebral do Erfurtu nazpět a přivezl paní s sebou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "debut_caractere": 4667, "fin_caractere_exclue": 5030, "texte": "Listárna.\nPanu J. K. ve Vídni. Takové knihy\njsou: Vínařického čítanka s obrázky (stojí 70 kr. rak.\nč.), pak Mluvnice a pravopis od Vlasáka (stojí 21 kr.\nrak. č.) P. J. H. v P. V Tábore se nachází ředitel-\nství kůru, račte se obrátit na tamějšího pana měšťa-\nnostu. P. V. D.v Krakově. Nemůžeme opět o něco\nprosit? P. A. L.v Rjece. Těšíme se zase na ně-\njaký dopis."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.1", "texte": "Něco o kostelních skladbách\nF. X, Brixiho.\nPodává Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské akademie.\nKdo se s kostelními skladbami Fr. Brixiho doko-\nnale seznámil, musí se upřímně vyznali, že Brixi do\nprvní řady českých skladatelův postaven bytí musí.\nNejen co do mnohosti (kvantity) alebrž i co do jakosti\n(kvality) skladeb dlužno ho za výtečníka považovali. Že\njeho komposicí žádné zvláštní populárnosti dosíci ne-\nmohly, leží jedině v těžkostech, s jakými se při pro-\nvozování jeho skladeb potkáváme. Zpěvní hlasy i var-\nhany jmenovitě předpokládají skrz na skrz vzdělaného\nútločitého hudebníka. Nestačit' tedy, když se skladby\nBrixiovy v taktu a v intonací pevně zpívají a hrajou ;\nžádát se spíše posvátný přednes a hlubší vniknutí do\nsol, větším dílem v kanonickém slohu držáných, by se\njádro v Brixiových dílách ležící objevilo. Pročež není\ndivu, že Brixiovy skladby v Praze samé jen na lepších\nkostelních korech zdomácněly. Že je nebylo možná\nna venkovské kostelní kóry přeštěpovati, vysvítá z toho,\nco bylo svrchu praveno.\nČím se Brixiovy skladby zvláště značí, jesť: bo-\nhatý nález, ušlechtilé a ryzé kostelní vedení hlasů,\npravý výraz, duchaplná deklamací kantu a bassu a\npřísné držení se prosodických zákonů. Co se posledních\ntýká, i docela malicherné a málo značné vady, jaké\n.se *u největších skladatelův mezi jinými v Mozartově\nB-mši v „Hossana\" nalézají, kdež soprán na první dvě\nsilaby ba na třetí dlouho vydržené dvoučarkované g\nzpívá malicherné tyto vady darmo bysme v Brixi-\nových skladbách hledali.\nHlavní ráz děl Brixiových je vůbec kostelní váž-\nnost a důstojnost. Toliko jesť co litovati, že jeho větší\nskladby (mše a nešporní žalmy) pro délku k provozo-\nvání se více nehodí. Naproti tomu dlužno prostředně velké\na zvláště malé skladby jeho ovšem jen pro dobře\nobsazené kóry vřele odporoučeti. Při prvních měli\nby ředitelé kůru toliko to na práci, by trompety a tak\nzvané bývalé Clarini, jelikož se tehdáž jinak užívaly a\njiného významu měly, dle nynějšího způsobu zařídili. Po-\nrovnání Brixiho s jinými znamenitými českými sklada-\nteli, na př. s Tumou, Zachem, Zelenkou atd.,\nvypadlo by ku prospěchu prvního. Tuma na př. je ve-\nlikán v kontrapunktickém vedení, jeho komposicí ale\nmají jakýs příliš jednostejný typus. Brixi naproti tomu\nanižby Tůmovi v kontrapunktickém umění ustoupil roz-\nvinuje mnohostrannost' karakleru. Od requií až k pa-\nstorální hudbě stojí na jemu přiřčeně půdě. V requiích\nslyšíme jej sice kvíleti, avšak skroušeně a důvěrně se\nmodlili. V jeho pastorální hudbě je vyznačena srdce-\njcmná kostelní radost, aniž by se do trivialnosti pře-\nvrhla, ano radost, jížto se obdivovali musíme. Mimo-\nchodem řečeno nepochopuju, jak se Briximu v němec-\nkém hudebním slovníku od J* Schladebacha výčitek\ndostalo, že jeho kostelní skladby jako „hospodská hudba\"\nzní.* Toto krátké odsuzování dá se jen těm okolno-\nstem připsali, že spisovatel dotčeného slovníku Brixiovy\nskladby nejen nestudoval, nýbrž docela nezná.\nPokusím se nyní, některé skladby F. H. Brixiho,\njichžto si zvláště vážím, blížeji probrati. Začnu s vel-\nkým requiem, kteréž Brixi pro císařovnu Marii Terezii\nsložil. Toto dílo je velkolepě krásné, íugy jeho plné\nkarakteru a celek jako z jednoho úlitku. V „Dies irae\"\nlíčí Brixi božský hněv, avšak nikoliv hněv, jak ho svět\nzná, nýbrž hněv přísně soudícího ale přec milujícího\notce. Vůbec se má za to, že requiem od W«. A. Mo-\nzarta prvního místa mezi requiemi zaujímá, o němž za-\njisté žádný vzdělaný hudebník pochybovali nebude. My-\nslímf toliko, že Mozartovo requiem, co se dramaljčnosti,\ninstrumentací a uchvacujících melodií týče, nade všechny\njiné vyniká, co do přísně kostelní důstojnosti však re-\nquiem od Brixiho nad Mozartovým snad něco předčí.\nKrátké requiem do G-moll od Brixiho je předešlému\nvelkému sourodné. Něco slabší je jeho krátké requiem\ndo Es-dur, avšak proto pro všecko zdravé a jadrné.\nNejvýbornější z jeho mnohých krásných nešpor"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.2", "texte": "jsou as tyto: „De nativitate Domini\" (do D), které se\nvšak pro svou délku sotva provesti dá; „De confes-\nsore\" (do C), velkolepé, krásné dílo, trochu dlouhé\navšak provozování schopné; dvě „De beata\" (do B)\nz nichžto jedno trochu dlouhé k slavnostem se hodí.\nDruhé je krátké; obě však jsou divukrásné. Mimo to\nstává od Brixiho ještě velký počet velkých a malých\nnešpor, jež na sobě mají pečeť klassičnosti, z nichžto\nvšak ony krátké zvláště odporoučeti se mohou. Káno-\nnické vedení, duchaplná deklamací a zajímavá stavba\nperiod v těchto posledních sotva se najdou u druhého\nskladatele. Taktéž velkým je Brixi ve svých mších,\njež se as na čtyry druhy rozdělili dají, totiž: na\nmše slavnostní, jež posvátný jásot pastorální,\njež pravou kostelní radosf; adventní, jež věřící\ntužbu postní, jež hlubokou skroušenosf vyjadřují.\nBrixi komponoval též mnoho litanií, hymnů, anli-\nfonů pro všechny čtyry kostelní časy, gradualií, offer-\ntorií a rozličné jednotlivé žalmy. Že se mezi těmito\njmenovanými děly mnohé drahocenné poklady nachá-\nzejí, není žádné pochybnosti. Zvláště vynikají graduale:\n„Os justi meditabitur\" (soprán solo, k závěrce Alleluja\ns chorem), znamenitá to skladba, kteréž se sotva jiná\nvyrovná. Zde není žádného lapání po effeklech, žádné\nšroubované melodie, je to skutečně nebeský zpěv, ne-\nlíčená hluboká zbožnost, kteráž jen v cudné a nábožné\nduši bytovati může ; dále „Christus factus est\" a offer-\ntorium „Dextera Domini.\"\nDoufaje těmito několika slovy dosíci cíle, by se též\nředitelové kůru na venkově s naším Brixim seznámili,\nsrdečně si přeju, by F. X. Brixi, na nějž se vším prá-\nvem pyšni býti můžeme, také mimo naši vlast spra-\nvedlivého uznání došel.\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano,\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\n35. Ot. Jakého rozdílu stává mezi podstatnou dis—\nsonáncí a náhodnou?\nOdp. Podstatná dissonance se liší od náhodné\njmenovitě tím, že ona jest zároveň intervallem akkordu\ntato ale nenáleží k akkordu jest tedy inter-\nvallem neakkordním.\n36. Ot. Co je enharmonická změna intervallů?\nOdp. V přejmenování neb rozdílném psaní jistého\nintervallu záleží enharmonická změna (*)\n37. Ot. Kdy možná považovati dva intervally za\nenharmonické ?\nOdp. Jsou-li dva intervally slejnozvukii a icnoiri\npojmenováním od sete rozdílné, mohou se povazovali za\nenharmonické , polřeba-li, mdže se laké jeden inler-\nv s,dri,hj\"1 T\"*\"' n např. f gis-fas, nebo egis-\ne as, f cis-f des atd.\n38. Ot Jaké intervally povstanou přejmenováním\nzvetsene sekundy, zmenšené terce, velké kvarty, zvět-\nšené kvinty, zvětšené sexty, zmenšené septimy ?\nOdp. Přejmenováním povstane ze zvětšené se-\nkundy malá terce, ze zmenšené terce velká sekunda,\nz velké kvarty malá kvinta, ze zvětšené kvinty malá\nsexta, ze zvětšené sexty malá septima, ze zmenšené\nseptimy velká sexta. (*)\n39. Ot. Jaké výsledky jsou enharmonickou změnou\nintervallu spojeny?\nOdp. Enharmonickou změnou intervallu octneme se\nvždy v jiné tónině, na př. as h změníme-li vgish, na-\ncházíme se v A, E, H5 Fis-dur i moll. (*)\n40. Ot. Jak se dají intervally pouze číslicemi\nnaznačili ?\nOdp. Řídíme—li se podle toho, kolik stupňů v li-\nniové soustavě intervall dají se veškeré inter-\nvally takto číslicemi vyjádřiti: prima = 1; sekunda =\n2, terce =i 3, kvarta 4, atd.\n41. Ot. V jakých intervallech mohou dva hlasy\npospolu v parallelnérn pohybu pokračovati ?\nOdp, Jenom v tercích nebo sextách mohou dva\nhlasy v parallelnérn pohybu pokračovati.\n42. Ot. V kterých intervallech se parallelnó (zá-\nrovné) pokračování dvou hlasů nedovoluje ?\nOdp. Pokračování parallelně ve velkých kvintách\nse nedovoluje; podobně i se zapovídá pokračování v\noktávách, má-li se zachovati a vyjádřili v každém\nhlase zvláštní zpěv.\n43. Ot. Čím se liší nona od sekundy ?\nOdp. Nona jest intervall původní, dissonancí před-\nstavuje hořejší tón (nona sama), sekunda však jest in-\ntervall odvozený a dissonance jest dolejší její tón\n(bass).\nSlovo o kvartě zvlášf.\nPotká—li tě práce namahavá,\nPomysli pak, že to kvarta pravá.\nMimochodem budiž laké na to poukázáno, kterak\npanují rozličná mínění a náhledy o kvartě. A zajisté\nnebude bez zajímavosti o dotčeném a skutečně choulo-\nstivém intervallu v tomto ohledu něco podati.\nPři žádném intervallu nejsou theoretikové, syste-\nmatikové a komponisté tak nesjednoceni tak jako\npři kvartě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.3", "texte": "Rozdílná tato mínění se netýkají pouze neshodného\npojmenování její velkosti, nýbrž i také vztahují se na\nklasifikací její libozvučnosti.\nNěkteří nazývají c-f (2% tónu) kvartu malou neb\nčistou, jiní ji jmenují velkou neb čistou, jiní zase drží\ntento poměr jedině za velkou neb mnozí za malou\nkvartu.\nVzhledem na její libozvučnost považují někteří po-\nměr c-f co dokonalou konsonancí, jiní co nedokonalou,\nnebo ji kladou uprostřed dokonalé neb nedokonalé\nkonsonance; nebo uprostřed konsonancí a dissonancí a\nněkteří ve svých náhledech jdou tak daleko, že c-f\nstaví do řady dissonancí. *)\nPodobně jest to tak s kvart-sextovým akkordem\nc-f-a, jehožto kvarta c-f není předce nic jiného nežli\nobral velké kvinty c-f. Někteří ho považují jako dis—\nsonující akkord a schvalují přípravu jeho kvarty neb\nalespoň přípravu jeho bassu, naproti zase jiní s\nním zacházejí a to dobrým právem jako libozvukým\nakkordem.\nTheoretikové odůvodňují svá mínění mathematic-\nkým způsobem, jiní se na přírodu a přiro-\nzený neklamný svůj cit; systematikové se dokládají\ndocílili jednoduchost a důslednost v soustavě při vy-\nučování intervallů nazývajíce f-c kvartu malou, kvartu\nvelkou nebo zvýšenou nebo čistou.\n(Pokračování.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračování.)\nDiatonické chody nehodí se pro hoboj, tím méně\nrychlé lámané akkordy. Gluck a Beethoven znali vý-\nborně zvláštnost zvuku téhož nástroje. Co se Glucka\ntýče, dlužno uvésti jeho hobojní solo v Agamernnonově\narii z opery „Ifigenia v Aulisu.\" Žádný jiný nástroj\nnedovedl by přiměřeněji toto naříkání nevinného srdce,\ntuto ustavičnou, vždy snažnější prosbu vyjádřit jako\nhoboj.\nBeethoven požadoval více od veselého zvuku ho-\nboje, myslemež jen na solo obou „scherz\" v pastorální\na v deváté symfonii; neméně podařilo se Beethovenovi\nhobojem zasmušilá a slzavá místa vyjádřit; to lze vi-\nděti v moll-solu druhé části první věty A-dur sym-\nfonie, v episodním andantu poslední věty heroické sym-\nfonie, zvláště však varii „Fidelia,\" kdež Florestan\nhladem umíraje, mísí ouzkostná sténání s ustavičným\nvzlykáním hoboje.\nNástroj tento zanedbával se druhdy, avšak nyní\npěstuje se s větší horlivostí. Virtuosů na hoboj není do-\nsud velmi mnoho; chvalného uznání zasluhují: Secchi,\nLe Brun, F. Braun, Besozzi, Sellner, kterýžto poslední\ntaké velmi dobrou školu pro hoboj u Sauma a Leides-\ndorfa ve Vídni (1825) vydal.\nFagot,\nitalsky Fagotto, francouzsky Basson.\nJméno fagot pochází bezpochyby odtud, že se ná-\nstroj tento na několik menších dílů rozložití a dohro-\nmady svázati mohl, tak že z něho svazeček (v ital-\nštině fagotto) povstal. Francouzské pojmenování Bas-\nson pochází zase odtud, že se fagotu co základního\nhlasu k hoboji užívalo. Juž tomu mnoho set let co\nfagot se vynalezl. Historie udává rok 1539, kdež ka-\nnovník Ferrarský Afra ni o vynalezení fagotu si při-\npisoval a za své vydával. Něco věrohodnějšího nedalo\nse až dosud o tomto předmětu vypátrati. Jisto jesf, že\nv polovici 16. století fagot velkého stupně dokonalosti\ndosáhl Tak na př. ujištuje Doppelmaier ve svých hi-\nstorických zprávách o Norimberských umělcích, že\nZikmund Schnitzer (f 1578), jeden z nejstarších\nzhotovitelů nástrojů v Norimberku, výtečné fagoty\nzhotovoval a je do Německa, Itálie a Francouzska\nprodával\n(Pokračování.)\n\") Za dokonalou konsonancí považují kvartu c-f E.\nBach, Fink, Kirnberger, Marx, Rejcha, Sulzer,\nSchilling a j. v. K nedokonalým počítá ji Fuhrer,\nPič, Tomášek, Vitasek a j. v.\nTurk ji staví mezi dokonalé a nedokonalé kon-\nsouance, Beethoven ji považuje co neutrální inter—\nvall, tedy ji klade mezi konsonance a dissonance.\nAlbrechtsberger, Dehn, Koch, Rieder ji vřadili\nmezi dissonance.\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nProbravše národní zpěv a světskou hudbu v Ha-\nliči, obrátíme se nyní k hudbě kostelní. Jelikož\nby nás daleko hlubší rozebírání kostelní hudby zavedlo,\nanto bych musel celou nauku o choralistice po-\ndali a důkladnou znalost harmonie, kontrapunktu a ko-\nstelních tónin u čtenářů předpokládati, udám toliko to\nncjpolřebnější a nejdůležitější.\nMezi slovanskými národy byli Poláci skoro nejprv-\nnější, kteří zpěv pěstovali. Juž ve věku 10. psal sv.\nVojtěch, biskup Pražský, později biskup Gnieznienský\n\n20*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.4", "texte": "pro válečníky polské, proti pohanským Prusům bojující,\npíseň nábožnou. Kronikáři Polští nemohou se\nshodnouti s časem, v kterém povstala; avšak pravdě\npodobno, že jesf z věku 10. a později že se něco na\nnápěvu změnilo. Jazyk jesf více českému než pol-\nskému podoben, rhytmus v nápěvu neuspořádán ; možná\nže tím pozdější věk vinen jesf. Chorál tento možná\nještě posud při hrobě sv. Vojtěcha v Gnězně slyšeli.\nV roku 1041 při vítání Kazimíra zpíval lid „A\nwitaj, že nasz miíy hospodynie\" a na smrť Ludgardy\n(1283) zpívala se smuteční píseň. V této periodě, kde\nlid sám dle svého citu sobě nápěvy skládal, byly ná-\npěvy vždy výbuchem nadšení. Prvnější tyto písně jsou\njen v úlomkách. Kronikář Walentin Wróbla (Vrubla)\nz roku 1539 popisuje v polském a italském jazyku nej-\nprvnější epochu hudby a nápěvu kostelního. Kněz na\nhlas zpíval litanie a lid s celou nábožností odpovídal:\n„Zmiíuj sie nad námi.\" Martin Lwowczyk (nar. 1540\ný 1589) zavedl hudbu na dvoře Zikmunda Augusta a\nbyl také skladatelem několika chorálů.\nVěk 16. byl pro Polsko věkem zlatým a mezi\nhudebníky vynikali dle Jakuba Lubelczyka Valentin\nBrzozowski z Brzozowa (f 1750), jenž mnoho\npísní nábožných v Torunu 1551—53, dále Václav Sza-\nmo tul ski, direktor hudby na dvoře krále Augusta,\njenž nejen velkým hudebníkem, alebrž i filosofem a\nmathematikem byl a velký počet nábožných písní\nv hudbu uvedl.\nOrzechowski takto o něm mluví: „l gdi jej (Ka-\ntarzynie) sakrament Chrystusa Pana arcybiskup podaf,\nrozpoczaí sie obchod weselny, podczas ktorego wyko-\nnywal' Jan Wiobkowski, dyrektor choru królewskiego,\nkoncert tak dziecznymi i zadzynia jacej harmoni špie-\nwem, že nielyfko Josquini belgijny i Adriáni írancuzcy\nšpiewacy, ale same 9 muz byfyby zamilkfy i w lut-\nr\nriiach i harfach swoich zapomiaíy. Spiew ufožony byf\nprzez WacJawa Szamotulskiego, któremu do najwyžszej\nw sztuce doskonafošci tylko na gíosie zbywafo.\"\n(Pokracování.)\n\nZ Petrohradu.\n\nDiléiantišm hudby. Vychovávací ústavy a A Henselt.\nTeatrální učiliště. ltalská a ruská opera. Čle-\nnové ruské opery. Glinka. Hudba kostelní. Hu-\ndební časopisy ruské. Kritikové ruští.\nJak známo, milují Rusové velmi hudbu; váží si té-\nhož umění a vynakládají sta ba tisíce rublů, by se mu\nnaučili. Středištěm hudebních umělcův a hudby vůbec\nje Petrohrad a Moskva. V Petrohradě pěstuje se u\nvelké míře hudba. Zde se nachází velký počet dile-\ntantův hudby, kteří až na virtuositu dozravše v kon-\ncertech vystupují, aneb směle vystoupiti mohou. Nej-\noblíbenější nástroje diletantův jsou piano a cello,\na opravdu lze tu nalezti na těchto nástrojích výtečné\ndiletanty a diletantky. Z diletantek vynikají co pia-\nnistky: baronka Críidenerova, slečna Harde-\nro v a, paní Ceremys i n o v á , von T e 11 o v a,\nslečny Kari no vy; pak co zpěvačky: paní Šid-\nlovská, paní Ko četová a její sestra Sokolová,\npaní Lešetická a mnohé jiné $ z diletantův vyzna-\nčují se co pianisté: Gruzinec Orbeadze, Wenzel,\nŠidlovský; co cellisté: hrabě Wielhórski, i co\nskladatel chvalně znám, hrabě Iíušelev Bezborodko\na jeho bratr, také co citeristé a skladatelové chvalně\nznámi; Kologrivov, kníže Meščerský; co hous-\nlisté: Belozérov atd., co zpěváci: Bezobra-\nzov a j. Že se hudba tady tak pěstuje, leží také v\ntom, že ve všech císařských vychovávacích ústavech, jak\nv mužských tak v ženských, hudba řádným předmě-\ntem jesf. Inšpeklorství hudby ve všech těchto vycho-\nvávacích ústavech svěřeno je nyní na slovo vzatému\nskladateli Adolfu Henseltovi (nar. 1814 ve Schwa-\nbachu), jehožto karakteristické etudy pro piano světové\nr\npověsti dosáhly. Ústavy tyto stojí pod dozorstvím prince\nOídenlmrgského.\nNejhlavnější učiliště hudební je : Císařské teatrální\nučiliště pro hudbu, deklamací, tanec, řeči atd. Náčel-\nníkem celého ústavu je: Pavel Štěpánov Feodorov,\ninspektor hudby; Karel Schubert, věhlasný cellista.\nZ professorů na tomto učilišti slušno jmenovali: Po-\nláka Santyse, žáka Mošelesova (piano), Albrechta (housle),\nPražana Seiferta (cello) a jiné. Hudba dramatická\nvzdělává se ve dvou císařských dvorních divadlech.\nMárnef tu operu ruskou a italskou. Opera ruská má\nobyčejně výborné zpěváky, tak slyšeli jsme tu Ta ro-\nbe r li k a, Bosiovou, která nedávno zemřela, La\nGruovou, Calzolariho a mnohé znamenité zpěváky.\nKapelníkem této opery je Ba ve r i vlastně Bauer,\nslabý to dirigent, jenž nezasluhuje skutečně, by vý-\nborný orkestr italské opery řídil. Ruská opera vy-\nniká hlavně svým orkestrem, silným sborem a nej-\nvýbornějším batletem. Kapelník ruské opery je La-\ndo v mladší, kapelník balletu La do v starší. Nejhlav-\nnější oudové ruské opery jsou: první tenorista Seto v,\nbarytonista Radkovský (Moravan), bassista Petrov,\npak prima donny Bulachova a Latyšova a kon-\ntraltistka L e o n o v a.\nOpery, které se tu provozují, jsou buď původní\nneb překlady. K nejoblíbenějším ruským národním\noperám náleží „Život za Cara\" a „Ruslan a Ludmila\"\nod Míchala Glinky. Glinka narodil se r. 1804 ve\nSmolensku, studoval u professora Dehna komposicí a"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.5", "texte": "o starých kostelních tóninách a stal se císařským ru-\nským dvorním kapelníkem a ředitelem opery. Glinka\nsložil mnoho písní a jiných skladeb, mezi nimiž nej-\nlepší jest humoristická ouvertura na ruskou ná-\nrodní píseň „Komarinskaja\" a zemřel 15. února 1857\nv Berlíně. Mimo tyto provozují se často : „Askoldova\nmohyla\" od Yě rsto vského, ředitele divadla Moskev-\nského, dále „Moskal čarivník\" (Moskevský čarodějník)\na „Gromoboj\" od téhož. Z překladů dává se opera\n„Martha,\" „Židovka44 aj.\nHudba kostelní pěstuje se tu hlavně od rusko-pa-\npežské kapelly pod ředitelstvím A* Lvova, až 160\nzpěváků čítající, mezi nimiž bassista Tělegin a vý-\nborný tenorista Nikolský chvalnou zmínku zasluhují.\nZpívajíf církevní zpěvy od B ortň ans k é h o, Lvova\na jiných.\nZájmy hudební zastupují zdejší troje hudební ča-\nsopisy. Samostatný a nejhlavnější časopis hudební jest:\n„Musikální a teatrální věstník44 jehož podnikatelem jesf\nAnt. Kat ski. Redaktor téhož listu je Rap pa p. ort,\njenž má po boku výtečného spolupracovníka a kritika\nSerova. K časopisu tomuto přicházejí notové pří-\nlohy. Druhý časopis jesf „Musikální svět\" (firma Bran-\ndus). Odběratelé dostávají noty a za čas literární pří-\nlohu. Třetí časopis je „Nuvelist,44 redaktor Bernard. I\nzde jsou noty hlavní věcí a literární vedlejší. Že v li-\nstech těchto kritika široké pole má, nelze pochjbovati,\na skutečně vyvinuli se zde výborní kritikové hudební,\njako na př. Serov, Stasov a jeho bratr Rastislav\n(Tolstoj), L e n z, jenž letos as 20 veřejných přednášek\no hudbě držel. Skoumate! církevního zpěvu je hrabě\nT o I s t o j.\n\nHynek Vojáček.\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„Zpomínky,44 pokračoval Giovanni Bembo , „na\nznamenité předchůdce vždy se živě udržují v rodinách\npotomních, a co ladné, následování hodné vzory i pů-\nsobení se neminou. Tím se stalo, že se v rodině naší\nvždy co nejhorlivěji pěstovalo umění a nauky, a že\nrodina Bembo, až po ty dny svou slávu a převahu na\nvzdělanost zakládala a na útočiště, jež umělcům posky-\ntovala. Matka má se jmenovala Arregoni a pochází z\nLombardská, kdež nyní i žije na zděděných svých\nstatcích. Před několika lety jsem se seznámil s dce-\nrou jednoho inarkysa nuže, a tato známost rozhod-\nnula nad mým životem. Julie zajisté jesf jediná ze\nvšech na světě, k níž připojiti se může duše má, ano,\nbez níž mi žiti nelze by bylo, kdyby mne aspoň naděje\nneudržela, že budoucnost mi vynahradí vše trápení\nmoje! Nuže mistře, a ta Julie, která jediná mne okouz-\nlila, jižto ze všech jedinou jsem miloval, ta Julie opo-\nvrhla mnou pro zpěváka! Ano, z počátku se zdálo, že\nse ke mně milostivě skloňuje, ba již i polovyznání\njejí mne na nejvýše oblažilo. Avšak jednoho večera\njsme zajeli do divadla; dávala se nová zpěvohra a vy-\nstoupil v ní nový zpěvák. Což byste tomu řekl, že\nJulie vystoupením toho zpěváka se docela zjinačila;\njeho hlas, jeho způsoby, kouzlo divadelní ji překonalo.\n„Nelze mi milovati muže, který není jako Fres-\ncini!\" pravila ke mně. „Jinou okouzlí tvář, jinou\nlibezná řeč mne jenom krásný zpěv!44 Nechtěla\nslyšeti více o mé lásce, zbožňujíc jen Fresciniho. Tu\nse mne uchopila ta podivná myšlénka stati se zpě-\nvákerm Véda, že hlas můj nad sokův vyniká, nastou-\npil jsem divadelní dráhu. Matka moje se domýšlí, že\ncestuju po Evropě jako kavalír já zatím vězím zde,\nabych se zdokonalil. O Julii mi píše matka, že posud\nblouzní o Fresciniu, který se nyní v Paříži zdržuje, a\ns ním si dopisuje. Protož mistře, nežádám od vás než toliko\nzdokonalení ve způsobu, kterým bych na divadle nad\nsoka zvítězil. Nemám jiné myšlénky než na Julii, a tedy\nbuďte bez starosti co se hraběnky Angeliny\ntýká !\"\nZach se ulekl tváře mu zbledly, krev v těle\nmu stydla. Co vy víte o Angelině? tázal se po\nchvíli. „Kdo vám řekl, že na ni pomýšlím ?\"\n„Celé město o tom ví, že ji milujete mistře, a že\nláska vaše jest marná. Utište se však. Angelina mi-\nluje mne ale všecky snahy její jsou a zůstanou\nmarné.\"\n„Angelina vás miluje?44\n„Ano mistře, a zde jsou důkazy,44 pravil Arregoni\npodaje Zachovi několik lístků, horoucí to vyznání\nlásky, jež na Zacha působila co ohnivý déšf na hlavu\njeho se sypající.\n„Ano,44 mluvil Arregoni dále, „mějte aspoň toto\nza dostučinění, že ona samá muka pociťovali musí,\nkterá vás trýzní!\"\nZach hlavu skloniv hluboce se zamyslil.\nYše co v něm uspalé poněkud dřímalo, zase no-\nvou mocí v mysli jeho se vybouřilo.\n„A vy, a vy pane\" chopil se napotom slova zim-\nničně se chvěje, „co hodláte činili?\"\n„Co jsem posud činil. Šetřím blud mladistvého\nsrdce, odpovídám vlídně, ale chladně, chovám tajemství\nsvé pro sebe a zanechávám Angelinu osudu a roz-\nvaze její.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Praliy.\n\nNovoméstské divadlo. Dne 5. t. m. dávala se\ntragická opera „Lucia z Lammermooru\" od S. Camma-\nrana, hudba od G. Donizettiho. Děj této opery děje\nse ve Skotsku a je as tento : Normann, velitel Ravens-\nwoodský rozkazuje lovcům v lese, by blízké břehy a\ntrosky prohledali. Na to přijde Jindřich Ashton a stě-\nžuje si Normannu, že ho Lucia do neštěstí uvrhne, pakli\nsi lorda Arthura Buklava za chotě nevezme. Raimund,\nvychovatel Luciin, jí vymlouvá, za to však vypravuje Nor-\nmann, že Lucia je zamilovaná do muže, jenž ji vysvo-\nbodil z nebezpečí, býkem ji hrozícího* Jindřich dychtě\npoznati jméno jeho, dozví se, že to Edgard z Ravens-\nwoodu, úhlavní nepřítel Jindřichův. Jindřich je rozvzteklen\nzprávou touto. Brzy na to přijdou lidé pravíce, že Edgarda\nu věže viděli. Jindřich přísahá na něm se pomstiti a odejde.\nV zahradě ceká Lucia na Edgarda vypravujíc komorné\nsvé Alise, že se jí duch manželky jednoho Ravenswooda\nzjevil, Alisa zrazuje Lucii od této lásky; avšak Lucia tím\nvíce pro něho horuje. Na to objeví se Edgard a praví,\nže musí do Francie odejet, by osud Skotska rozhodl, a\ndodá, že se s Jindřichem smíří a ho o ruku Luciinu po-\nžádá. Lucia však tomu nechce přivolit. Edgard si ztě-\nžuje, že ho Jindřich o otce a jmění připravil, přitom jí\nsdílí, že přísahou u hrobu otcova poután jest na Jin-\ndřichu se pomstiti. Lucia ho napomíná, by se nemstil\na jen pro lásku žil. Přísahají! si obapolně věcnou lásku a\nvěrnost a považují se za manžele. Edgard dá jí prsten,\nby si na něho často zpomněla a konečně se rozejdou. (1.\nděj.) V zámku nachází se Normann a Jindřich, kterýž\nposlední se obává, by Lucia Buklova si vzíti se nezpe-\ncovala. Brzy na to přijde Lucia celá bledá do komnaty;\nJindřich žádá ji, by ruku Arthura Buklova neodmršto-\nvala. Na Luciinu odpověď, že jinému juž věrnost a lásku\npřísahala, vytáhne Jindřich falešné psaní, z něhož nevěr-\nnost Esgardova vysvítá. Lucia přecetši psaní je téměř\nbez sebe. Na to prosí a nutí Jindřich sestru svou, by si\nArthura vzala, sice že bude on (Jindřich) ztracen. Také\nRaimund radí jí totéž a Lucia odevzdá se konečně\nosudu. Do hlavního sálu vstupují hosté k svatební slav-\nnosti a ženich Arthur ptá se po nevěstě. Jindřich mu od-\nvětí, že Lucia nad ztrátou matky své truchlíc trochu\nbledě vypadá. Mezi tím objeví se Lucia. Devedena jsouc\nke stolku podepíše svatební smlouvu. Sotva že se to\nstalo, vrazí do sálu Edgard, na nějž se Jindřich a Ar-\nthur oboří. Raimund mu sděluje, že Lucia je nevěstou\nArthurovou, Edgard jev zoufalství, chopí se Lucie, vleče\nji a viní z nevěrnosti a prokleje ji. Edgard se nechce\nze sálu odstranit a volá, by ho zavraždili, konečně pak\nodebeře se odtud. f2. děj.) Edgard přijde k Jindřichovi\ndo komnaty, a vyzve ho na souboj, jenž u hrobky otce\nEdgardova se předsevzíti má. Na to se Edgard odstraní.\nSvatební hosté se shromažďují v sále. Náhle přikvapí\nRaiihund celý vyděšený a vypravuje, že Lucia zavraždivši\nArthura smyslů je zbavena. Sotva že vypravování do-\nkončil, objeví se Lucia, mluví ve své pomatenosti o Ed-\ngardovi, jehož miluje asi vzíti chce. To vše také vidí\nJindřich, jenž jest příčinou tohoto neštěstí. Lucia dlouho\nfantasovavši zklesne mrtva na zem. Raimund viní Jin-\ndřicha z neštěstí tohoto. Nastane proměna. U hrobky\nsvého otce stojí a naříká Edgard. Brzy přiblíží se tam\nlid a vypravuje, že Lucie není na živu, že se z lásky k\nEdgardovi ztřeštila a zkonala. Edgard chce ji ještě na-\nposled vidět, když mu ale Raimund řekne, že je pro\nněho ztracena, sám se zavraždí. Opera tato je nej-\nrozšířenější a nejoblíbenější opera Donizettiho, ačkoliv se\nza nejzdařilejší považovat nemůže. Jak se to u italských\nbásníků librett stává, jest také zde Scottův nejznameni-\ntěji román, pravé to umělecké dílo od Cammarano, zo-\nhaven, vsí poesie zbaven a pro operu přistřížen. Hudba\ntéto opery je plna eífektů; avšak schází jí dramatického\nvýrazu a karakteristické illustrací. Nápěvy jsou velmi\nlíbezné; avšak nehodí se k slovům aniž k tomu, co se\nna jevišti děje. Celá opera je řada brillantních pro vir-\ntuositu pěvců vypoctěných čísel. Některé z nich jsou z\nitalského stanoviště byvše pozorovány, pravé mistrovské\nkusy, jako na př. první arie Lucie, znamenité íinale dru-\nhého dějství, a arie Edgardova, jížto se opera konci.\nV opeře té vystoupil pohostinsku pan W i 1 d, v němžto\njsme routinovaného pěvce poznali. Zpívali Edgarda s vře-\nlým citem a dosáhl také svou hrou pěkného výsledku.\nNejvíce vynikla slečna Brennerova (Lucia) , ježto\nskvělou a těžkou partii k úplné platnosti přivedla a\nmnohokrát vyvolána jest.\nOd pána Hynka Vojáčka, jenž se opět do Pe-\ntrohradu odebral, vyjde ve Vídni česká píseň „Veselá\njízdaa od L. Čelakovského. Pan H. Vojáček zná vý-\nborně ducha národních písní slovanských, neboť juž záhy\nzanášel se ideou „O slovanské hudbě.\" Vizme stručný\nnástin života jeho. Pan H. Vojáček narodil se ve\nZlíně na Moravě dne 4. prosince 1825, ucil se hudbě u\nsvého otce a generálnímu bassu u Daněkyho ve Vsetíně.\nR. 1832 studoval v Brně gymnasium a zdokonaloval se\nv hudbě maje v klášteře u Augusíianu za učitele hudby\nČecha, pátera Fulgense Súszera. Brzy na to složil zkoušku\nz generálního bassu u kapelníka a skladatele G. Riegera.\nObcováním s některými důmyslnými a nadanými slavisty\nvznikla v něm myšlenka o „Slovanské prahudbě,\" kte-\nroužto ideou veden snažil se do skladeb svých národ-\nního ducha vložili. Juž záhy pokusil se v skladbách\nkostelních a složil mše do C-B-G a F s orchestrem,\nkteré se na Moravě nacházejí, pak requiein pro mužské\nhlasy a oífertoria a gradu ale. Nejvíce však zanášel se\nčeskou písní, by ji v koncertech vedle německé plat-\nnosti dodal. České sbory komponoval, když byl di-\nrigentem ceských čísel u Brněnského „Mánnergesangsvereinu\"\nod r. 1850 52. Cesty jeho po Slovensku, Sedmihradsku a\nv Haliči od r. 1846—50 použil k proskoumání národ-\nních písní. Na to odebral se do Vídně, kdež však dlouho\nnesetrval. Přišed r. 1854 do Rus stal se učitelem piana\nu sestry znamenitého Alex. Lvova a pak kapelníkem\nprvního gardistského pluku v Petrohradě. Hledaje však\nstálejšího místa ucil se fagotu a stal se členem c. dvor-\nního divadla. Zde obmezuje se jeho činnost na kompo-\nnování orkestrálních skladeb od Vojáčka. Působením\nmecenáše vyšly od Vojačka píseň „Domov pravé lásky\"\nod Picka (ve Vídni), terzetto: „Starý pán\" (ve Vídni), pak\nv Petrohradě kusy pro piano: Krakovská svatba, mazurka\nconeertante Polká de Salon Slovanská quadrilla a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.7", "texte": "t. d. Mimo to chová Vojáček v rukopisu mnoho ceských\npísní, sborů a ouvertur.\nVýbor básní Alex. Pus kina vychází v plyn-\nném a v správném překladu od nadaného básníka V. Č.\nB e n d 1 a v Písku u V. Vetterla. Vydání je velmi úhledné,\ntisk i papír slušný. První svazek, jenž nedávno vyšel,\nobsahuje rozprávné básně : Bachcisarajský Fontán Bra-\ntří loupežníci Cikáni Kavkazský plenník Hrabě\nNullín Poltava a dramatické dílo: Boris Godunov.\nKdo ví, že si i Němci nesmrtelná díla Puškina přeložili,\nuvítá s radostí český překlad slavného ruského básníka.\nMilovníkům mysliveckých písní odporucujeme „Zá-\nbavy myslivecké/4 vydané od Frant. Špatného. Mimo\nzábavné a užitečné ctění myslivectví se týkajícího\njsou v každém sešitu umístěny písně myslivecké. Nedávno\nvyšlý svazecek čtvrtý obsahuje Moravské národní písně\nmyslivecké „Myslivec44 a „Postřelená kacena44 i s notami.\nCena svazecku je velmi levná; stojíf 20 kr. r. c.\nDne 30. června zemřel v Lovosicích Jos. A.\nMusil, ředitel kůru u sv. Mikuláše v Praze, v kterémž\nchrámě se také za něho requie odbývaly. J. Musil byl\nletný kmet a nezastával juž 3 leta úřad svůj dav se\nsupplovati od ředitele kůru p. May ni,\nPan Pavlis, ředitel hudební školy vojenské,\nbude v pondělí dne 11. t. m. se svými žáky odbývati\nceloroční zkoušku v zahradě Kanalské, při kteréž příleži-\ntosti orkestralní skladby Pavlise, Křepinského, Petráka\natd. od žáků provedeny budou.\nPan Bio dek uvedl do hudby šest ceských\nsborů od Picka do hudby, které se, jak doslýcháme,\nod Pražského mužského zpěváckého spolku provozo-\nvati budou.\n\n(Š.) Z Mladé Boleslavi. Dne 26. června dával\nzdejší zpěvácký spolek v Bezně v hostinci na\nSnierhově hudební produkcí, jejížto čistý výnos vě-\nnován jest ó cel lim války. Z ceských sborův sly-\nšeli jsme „Dum otcovský/4 „Vltava/4 „Půda vlastenská/4\n„Cikáni44 od F. Vogla, „Uvítání jara 44 od L. Zvonaře a\n„Věnec národních písní44 od Maška. Z německých sborů\nslyšeli jsme „Oesterreich Hoch!44 od Stunze, „Die Phan-\ntasie Wolfrains44 z Tannhausera (c. 17), „Walzer44 od\nF. Vogla, „Die falsche Pepita44 od Múllera. Nejlépe pro-\nvedeny byly sbory „Oesterreich Hoch !44 „Uvítání jara,44\n„Vltava44 a „Cikáni/4 kteréžto poslední dva sbory, jakož\ni Voglův valčík a Pepita na všestranné přání opakovány\nbýti musely. Píseň Wolframa z Tannhausera „0 du\nschóner Abendstern44 zpívala slečna Bubeníčkova\nna své mládí dosti slušně a dosáhla velkého potlesku.\nSpolečnost byla vybraná, provedení pod obezřetným ve-\ndením pana Doubka přesné, škoda jen, že přílišné horko\nmnoho vadilo. (Srdečně přejeme zdar a rozkvět dotče-\nnému spolku, jenž si provozováním ceských skladeb\nvíce zásluh o české hudební umění získá, než Pražský\nzpěvácký spolek. Pozn. red.)\n+ Z Rakovníka. Dne 19. t. m. byla zde dá-\nvána prostřednictvím c. k. okresního úřadu a řízením p.\nMartinovskéh o, hudební akadamie, jejíž výnos ustano-\nven k účelům válečným. Sešlo se velké množ-\nství posluchačů, zvláště pak mnoho přespolních pp. hostů.\nProgram byl velmi zajímavý. Největší pozornost však\nobracely na sebe výtečné skladby p. Martinovského a\npřede vším nové „Zdrávas Maria44 (ctverozpěv s fishar-\nmonikou). Při jeho sborech „Bůh naše síla44 a „Spasena\nučiň krále našeho44 zpívalo 112 zpěváků, nejvíce žáci\nškoly reální. Čistý užitek z této akademie obnáší 400\nzl. r. c., částka to zajisté znamenitá, svědcící o ryzém\nvlastenském smýšlení přítomných.\n(?) Z Tábora. Dne 22. května dávala se ku pro-\nspěchu obnovení děkanského chrámu pod řízením pana\nPichy v našem českém městě německá hudební Aka-\ndemie, v nížto nejen všechny zpěvy v německé řeci, ale-\nbrž i skladby od cizích mistrů provozovány jsou. V 1.\noddělení slyšeli jsme janicárským hlomozem zhyzděnou\nouverturu Mozartovu „Don Juan,44 na to přednášela na-\ndaná zpěvačka slečna Hutárova a pan Chládek vý-\njev z opery „Nocleh v Granadě44 a paní Nussbergerová\narii z opery „Othello44 slabým hlasem. Pan Pock pískal\nkoncert na flétnu dosti statně jsa bídně doprovázen.\nPrvní oddělení ukončeno bylo pochodem z opery „Tann-\nhauser44 od R. Wagnera, jenž následkem rychlého tempa\na neobezřelého řízení příznivého výsledku nedosáhl. Druhé\noddělení zapoělo ouverturou k „Tellu/4 v němž nesběh-\nlost cellistň celistvý dojem pokazila. SI. Hauserova\nzpívala arii z „Lucretia Borgia44 silným ale nevytříbeným\nhlasem, pan Altmann přednášel píseň z opery „Car und\nZimmermann44 siplavýrn hlasem a bez výrazu; na to pro-\nvozovalo se trio pro housle, cello a piano od Reissigra\ns dobrým výsledkem. Pan Ebenhoh zpíval arii z opery\n„Guido a Ginevra44 od llalévyho, v níž co do nízkých\ntónů vynikl, co do vyšších suchopárným hlasem poža-\ndavkům nevyhověl. Konec zábavy učiněn jest skladbou\n„Der deutsche Marsch/4 od Kuckena. Radíme upřímně p.\nPichovi, by pro podruhé skladeb zanechal, které správně\nprovesti nemůže a místo otřepaných arii české písně\nzvolil, kteréž se pro naše město lépe hodí, než květiny\nz cizích luhů v. Má meť krásné písně od Vogla, Š kroupa,\nZavrtala, Slavíka, Zvonaře, Pivody atd., které naše obe-\ncenstvo nezná a ježto našemu lidu přiměřenější jsou, než\nskladby v cizím jazyku. Co do skladeb instrumentálních\nmáme ouvertury od Kittla, Goldschmida, Hniličky, Blodka,\nAberta a mnoho jiných, a přec neslyšíme nic podobného.\nProč se neobrátí pan Pie ha k oněm skladatelům neb\nna redakcí „Dalibora?44 Ochotně by byly mu nové zají-\nmavé skladby poslány. Avšak u nás je ještě starý šlen-\ndrián, jenž důtky zasluhuje. Než dosti o tom, snad to\nbude v druhé akademii, která se ku prospěchu ran ě-\nných vojínů Táborského kraje dávati bude, dostatečně\nvynahrazeno.\n\nHalle. Pomník, jenž se Haendlovi zde postaví, je\nnyní dokončen i jesti velmi zdařilý. Vbrzku dovežen bude\nz Berlína sem a postaví se co nejdříve. Odkrytí a za-\nsvěcení pomníku bylo určeno na 1. lipna. K ostatním\nslavnostem přidruží se též provedetií Haendlova oratoria\n„Samson,\" jehožto sola znační umělci zpívati slíbili; na\npř. Johanna Wagnerové, Tich á č e k a Sabbath, pak\nkoncertní mistr David Griitzmacher atd."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590710-01.1.8", "texte": "Londýn. Rub in stein je ve vyšších kruzích\nvelmi hledán, dostává! za večer neslýchanou cenu 30 lib.\nšterl. ; i má prý být angažován co ředitel velké orkest-\nralní společnosti, jež nedávno povstala. Nedávno do-\nručil Lordmayor (přednosta) Londýnský nipnu a paní\nGoldschmidtové (Jenny Lindové) krá-\nlovny anglické za velikomyslnosť, s jakoužto pfoslavena\nzpěvačka a její manžel celý výnos koncertu (2000 lib.\nšterl.) k dobročinným účelům věnovali.\nNový York. Moravan pan Stra k o š otevřel\nco ředitel italské opery novou saisonu nahradiv místo\nPiccolominiové do Evropy cestující novou primadonnou\nmad. Adelaidou Cortesiovou, která v opeře „Saffo\" od\nPacinniho se skvělým výsledkem debutovala. Pan Max.\nMareček, též Moravan, jemuž obecenstvo co děkovati\nmá, že Cortesiova angažována jest, řídil operu a pod\njeho vládnoucí taktovkou hrál orkestr s obvyklou precisí.\nPaříž. Berlioz jsa pozván od filharmonické spo-\nlečnosti v Bordeauxu (Bordó), by řízení jednoho kon-\ncertu převzal, provedl v něm své skladby „Romeo a\nJulie\" a „Dětství spasitele,\" Beriot vydal právě novou\nhouslovou školu „Methode de violou,\" ježto dle posouzení\nfrancouzských kritiků pravým mistrovským dílem\njest. Příjem posledního představení opery „Pouť do Ploer-\nmelu\" obnášel více než 6000 franků; dílo toto dosáhlo\ntakého velkého výsledku, jako při prvním představení.\nStockholm. Obratná organistka Elfrida Andréova\nodbyvši zkoušku na varhany 11a Akademii obdržela chvalné\nvysvědčení. Ucházejíc se u vlády o službu varhanickou\nbyla od arcibiskupa odmrštěna, anto se ouřady a služby\ntoliko mužům svěřili mají.\n\nSmĕs.\n\n(Zvláštnosti některých skladatelů.) Fantastický skladatel\nHektor Berli o z má při komponování svou paní\nvedle piana, která mu výjevy ze Shakespearea v anglické\nřeci předčítá. Tak povstala 11a př. jeho dramatická sym-\nfonie „Romeo a Julie.\"\nJednou pravila tato dáma k Julesu Janinovi (Za-\nnénovi):\nNeumíte anglicky, pane Jauine?\nDobře nikoliv, Madame!\nJak jste ale mohl naši hvězdu (Shakespeare) přeložit ?\nPorozuměl jsem mu, uslyšev ho od Vás předcítati!\nodvětil galantní kritik.\nVětší díl ostatních skladatelův má také své zvlášt-\nnosti. Niedermayer držel, skládaje své hlavní dílo\n„Stradella\" svou dcerušku na kolenou. Caraffa pra-\ncoval toliko v lese. Clapisson psal po jídle, po-\nchoutky dojídaje. Thomas nasel své hudební nápady\ntoliko v nej hustším dýmovém sloupu španielského tabáku.\nLouise Pugetova nachází své půvabné romance, ježto\nv celé Francii zaznívají, 11a skelné harmonice.\n(Nové opery v Německu a Francii.) Od 1.\nprosince 1858 až do velkonoc 1859 provozovalo se v\nNěmecku šest původních německých oper, totiž: „Diana\nze Solange\" od vévody Koburgského (poprvé v Koburgu)\n„Bradýř z Bagdadu\" od Corneliusa (ve Výra aru.), „Anna\nz Landskronu\" od J. J. Aberta (ve Stuttgartu), „Carlo\nRosa\" od Scholze (v Norimberku), „Alfred Anglický\" od\nChemin-Petit-a (Nové Střelíce), „Les Sibinskýa od West-\nmeyera (Lipsko). V témž oase provozovalo se v Paříži\npět nových oper, a sice: „Herculanumu od Fel. Davida,\n~Fée Carobosse\" od Massé, „Faust\" od Gounod-a, „Les\ntrois Nicolas\" od Clapissona a „Pardon de Ploermela\nod Meyerbeera.\nTovárník karet Sageder zhotovil originální diva-\ndelní karty na Whist, obsahující podobizny členů c. k.\ndvorního divadla. Podobizny Anchútze, Fichtnera, La\nRoche a Lowe představují ctyry krále, podobizny slečny\nBosslerovy, paní Gabilionové, slečny Gossmánnovy a paní\nRettichové představují ctyry dámy, a podobizny pánů\nBaumeistra, Levinského, Sonnenthala a Jos. Wagnera\nctyry pány.\n(K životopisu J. A. Mareše.) Marešův oblíbený ná-\nstroj byl, jak známo lesnice. Drážďanská kapella měla\njuž za tehdejšího času výborných virtuosů 11a všechny\nnástroje. Mareš odebral se tedy do Drážďan a zdržoval se\nzde nějaký čas, by se dokonale na lesnici vzdělal. Jeho\nučitelem byl clen kapelly Ha 111 pe 1, výtečný to virtuos\nna lesnici. Učiv se u něho s velkým prospěchem, odebral\nse Mareš do Berlína a seznámil se tu se Zikou, znameni-\ntým virtuosem na cello. Chtěje si pojistili výživu pro příhodu,\nkdyby snad neočekávanými událostmi zabráněn byl, 11a les-\nnici dále troubili, učil se u Ziky cellu, načež se pak s\nhrabětem Bestuževem r. 1748 do Petrohradu odebral.\n\nDur a moll\n\n(Benda). Benda jsa se svou chotí k svým známým do\nGothy pozván, dal se tam na cestu. V Erfurtě dělala jeho paní\nu své známé a 011 u svých známých návštěvy. Ukončiv dříve ná-\nvštěvy než ona, posadil se sám do vozu a přijel bez své man-\nželky štastně do Gothy. První přítel, jejž navštívil, těšil se velmi\nz jeho návštěvy, a tázaje se, proč svou paní také s sebou nepři-\nvezl ? odvětil Benda: 0! tu jsem zapomněl v Erfurtě! a hned se\nodebral do Erfurtu nazpět a přivezl paní s sebou.\n\nListárna.\nPanu J. K. ve Vídni. Takové knihy\njsou: Vínařického čítanka s obrázky (stojí 70 kr. rak.\nč.), pak Mluvnice a pravopis od Vlasáka (stojí 21 kr.\nrak. č.) P. J. H. v P. V Tábore se nachází ředitel-\nství kůru, račte se obrátit na tamějšího pana měšťa-\nnostu. P. V. D.v Krakově. Nemůžeme opět o něco\nprosit? P. A. L.v Rjece. Těšíme se zase na ně-\njaký dopis."}]}