{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_sha256": "d0fbc70525128aa377f0438996563205be313c655385125cda34db0cd5b10feb", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/07/20_01/bmtnabd_1859-07-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "162", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.1", "titre_corps": "Jan Dismas Zelenka. Životopisný nástin sděluje Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Jan Dismas Zelenka. Životopisný nástin sděluje Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3893, "texte": "Jan Dismas Zelenka.\nŽivotopisný nástin sděluje Vítězslav Guth.\nMnozí jsou známi, mnozí ale zasluhují, by v zná-\nmost uvedeni byli. I{ posledním bezpochyby náleží\ntaké J. D. Zelenka, rozený Cech, jenž svým kraja-\nnům sice málo znám jesf; avšak v hudebním svétě\nvelké požívá pověsti, jížto si svými kostelními sklad-\nbami dobyl\nJ. D. Zelenka uzřel Boží světlo okolo r. 1690\nv Louňovieích v kraji Kouřimském. Věnovav se hudbě\npřišel roku 1710 do Drážďan, kdež místo houslisty u\nkurfurstské kapelly obdržel a tak svou hudební dráhu\nnastoupil R. 1716 cestoval s koncertním mistrem Pi-\nsendlem a odebral se i\\ 1718 v průvodu churprince\ndo Vídně. Zde se učil u znamenitého kapelníka Fuxe\nkomposicí a vynikl v krátkém čase tak, že jeho sbory\na fugy vůbec za mistrovské kusy platily. Roku 1832\nbyl přítomen korunování Karla VI. za krále Českého s\nQuanzem as Weissem v Praze, při kteréž slavnosti se\nFuxova opera : „Costanza e Fortezza\" dávala. Při této\npříležitosti uvedl též Zelenka latinskou operu „Sub olea\npacis et palma virtutis conspicua orbi regni Boheiniae\ncorona\" do hudby a došla všestranného uznání. Opera\ntato dávala se od mladých pánů z nejvyšší české šlechty,\nv níž mimo tyto také Fr. Benda, pak jeden diskan-\ntista z kůru křížovníků a jeden Italčan, bassista, co zpě-\nváci účinkovali. Fr. Benda vynikl svým hlasem nade\nvšechny zpěváky a obdržel následkem toho místo se\nznačným platem v konventě u křížovníků. Zelenka od\nr. 1718 sám kostelní službu za churavého L. M. Hein-\nricha a po jeho smrti s L. Andréem zastávaje, a mnoho\nk tomu úceli skládaje ucházel se o místo kapelnické,\nkteréhož však nedostal R. 1735 ustanoven jesf za\nkomponistu kostelních skladeb s ročním platem 550\ntolarů, jenžto r. 1736 na 800 tolarů zvýšen jesf. Při\nobsazení Drážďan od Prusů zemřel Zelenka dne 22.\nprosince 1745.\nDřážďany chovají množství jeho skladeb, mezi ni-\nmiž 21 mší, 3 requie, 3 oratoria, 108 žalmů, litanie,\nhymny, nešpory, salvě regina, magnificat, kteréž se až\ndosud v dvorní kapli y Drážďanech provozují. Mnohé\nz nich, zvláště mši do G-dur a jednu „alla capella\" lze\nk nejlepším výtvorům tehdejšího přísného slohu při-\npočíst!. Každý milovník hudby kostelní musí jen lito-\nvali, že mu není popřáno, by skladby Zelenkovy ve\nvlasti jeho slyšel Adam Hiller lící Zelenku co zádum—\nčivého svatouškujícího křesťana; avšak co pořádného,\ntichého a skromného muže, kterýž největší úctu zaslu-\nhuje. Snad tyto vlastnosti jeho karakteru nejvíce k\ntomu přispěly, že se i za jeho času tak málo o něm\nslýchalo. Z jeho žáků jmenujeme J. J. Quanze a J.\nGeorga (vlastně Adam Schurer), jenž r. 1748 u kapelly\nco skladatel kostelních komposicí ustanoven jesf. Roch-\nlitz *) praví o Zelenkovi takto: „Co se jeho (Zelenko-\nvých) skladeb týče, prozrazuje hlubokou mysl, znalost\numělé harmonie a shěhlosf, když jí užíval, kteréžto\nvlastnosti mu jistí místo blíže otce Sebastiana Bacha.\"\nTěchto svých předností užíval však mírněji a skromněji,\nnevyhýbali se urputně v7šému, co dobré, ale i jiným\nsoučasníkům obyčejné bylo ; osvědčovali se naproti tomu\nnalezavějším a pečlivějším v nápěvích v sobě samých\njuž výrazných a libozvučných a na jejich zpracování.\nTak se stal velkolepostí a ušlechtilostí mysli a vkusu\njako i slohu a způsobu vylíčení jedním z nejslavněj-\nších mužů, jež hudební svět v tomto oboru vyká-\nzali může.\nProč jsme se s jeho skladbami posud tak málo,\nano nic seznámiti nemohli, dá se tím odůvodniti že\nse tehdá, alespoň v Německu a v Itálii způsob udržel,\nže umělci, co výtečného napsali, ne kosrnopoliticky\nkaždému, nýbrž patrioticky toliko knížatům neb ústavu,\nkostelu, klášteru at, d. podali, a tyto knížata a ústavy\nvelice si těchto skladeb, co svého vlastnictví vážíce,\nprovozovali je časem na místě, i byli velmi hrdi na ně\na na jejích skladatele. Zelenka však, tento skrovný,\ndoživotně vděčný muž, vykonával své povinnosti k svému\n\n*) Ve svém spisu: Fúr Freunde der Tonkunst. 11. Bd\nS. 178."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 698, "texte": "králi tak svědomitě, že si od svých skladeb ani opis\npodržeti netroufal , pročež se vlastní jeho rukou\npsány, ve velmi bohaté a výtečné sbírce musikalií v\nkrálovském saském dvorním chrámě nalezaji. lam od-\npočívají nyní, četně nakupené v dobře uzavřené skříni,\njež nese jméno toho mistra, a co víme my Čechové\no Zelenkových kostelních skladbách? Tolik jako nic.\nPřáli bysme si, aby jeden z našich snažných ředitelů\nkostelní hudby se vynasnažil, aby si nějakou skladbu\nnašeho slavného krajana z Dráždanského archivu zao-\npatřil, a ji zde provozoval. Milovníci hudby by si toho\njistě vážiti uměli. Doufejmež tedy, že jeden z nejméně\nznámých českých hudebníků ve své vlasti spravedlivého\ndojde uznání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "163", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.2", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.2", "debut_caractere": 700, "fin_caractere_exclue": 4698, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nK uskutečnění pevného systému, k zachování dů-\nslednosti, k učinění učňovi předmět přístupnější a vy-\nučování intervallů snadnější, zdá se mi být prospěšné\npovažovati a pokíádati c-f (obrat velké kvinty f-c) za\nmalou anebo neřídě se podlé jejího objemu a velikosti,\nnýbrž podlé její libozvucnosli, nazývati ji kvartou cistou,\načkoliv mám za to, že musí být i neliboznějící inter-\nvall ve svém způsobu cisty a ne nečistý čili falešný.\nJeště nám zbývá ustanoviti se na tom, k jaké třídě\nkonsonancí, zdali k dokonalým neb nedokonalým bychom\nměli nadzmíněnou malou neb cistou kvartu připocísti.\nMám za to, abychom z mezí přírody nevykrocili, když\nse nepřidáme k soudcům nejkrajnější levice ani na po-\nkraj pravice, ale raděj se připojíme k rozvážlivým soud-\ncům v centrum se nacházejícím, kteří s námi souhlasí\na tvrdí, že jest v každé diatonické škále poměr prv-\nního stupně se čtvrtým stupněm malá neb čistá kvarta,\na že intervall ten náleží k nedokonalým konsonancím.\nMínění že čistá kvarta se více chýlí k nedokona-\nlým nežli k dokonalým konsonancím, možná podporovali\nnásledujícími důvody :\nA) Již to různé mínění o kvartě z ohledu její do-\nkonalé neb nedokonalé libozvukosti a dle toho rozdíl-\nného v praxi jí užívání slouží poněkud za důkaz, že\nnení c-t malá kvarta tak dokonalá konsonance jako\nvelká neb čistá kvinta f-c.\nB) Podlé zásady; čím jednoduší a pro sluch chá-\npavější jesf poměr záchvěvů (kyvů) tím libozvučnější\njesť intervall. Tak na př. prima (1 : 1) jest dokonalejší\nnežli oktáva (1:2), tato zase dokonalejší nežli kvinta\n(2:3)9 tato zase dokonalejší než kvarta (3:4).\nTak i ostatní libozvučné intervally; jako velká terce\n(4:5) jest méně dokonalejší čisté kvarty; malá\nterce (5:6) jesf méně dokonalejší jak velká; malá\nsexta (5:8) jest méně dokonalá než malá terce a\nnebo velká sexta (6 : 10) není na tom stupni libo-\nzvučnosti jako sexta malá, jejížto poměr záchvěvů (5:8)\nsnadněji sluchem naším pojímáme nežli složitější po-\nměr (6 : 10). *\")\nC) Mezi souznějícími tóny které kromě hlav-\nního tónu slyšíme se nám sice objevuje oktáva a velká\nkvinta, ne však čistá kvarta tak jak již na jiném místě\nukázáno bylo.\nI také ta skutečnost tomu odporuje, že není c-f\ndokonalou konsonancí, an se lesním rohem neb trom-\npetou bez klapek tento intervall přirozeným způsobem\nčistě vyvoditi nedá, jelikož se ozývá zvuk ležící mezi\nfa fis. **)\nD) Ani nemůžeme tvrdit, že by velká kvinta zplo-\ndila u převratu zase dokonalou konsonancí, an ze zku-\nšenosti nám jesf známo, že kvarta jinak zní jak její\nzákladní intervall kvinta, sexta jinak jak její základní\nintervall terce atd., a že jdou-li dva hlasy pospolu v\nstejném pohybu v čistých kvartách, náš sluch tak ne-\nuráží jako když se to děje v čistých kvintách.\nE) A konečně, že k úplné konsonancí nenáleží\ntoliko to, aby libě na náš sluch a cit působila, ale aby\ntaké duši naši jakýmsi poklidem naplnila.\nStalo—li by se, že by byl někdo jiného smýšlení,\nnechtě c-f nazývati kvartou malou, aniž by ji považo-\nvati chtěl za nedokonalou konsonancí, pak bychom sobě\npřáli k vůli sjednocení, by se shodoval s těmi, kteří\nkvartu tuto nazývají čistou a kteří jí alespoň dávají\nmísto mezi dokonalými konsonancemi.\nO akkordech vůbec.\nTomu, kdo se chce v krátkém čase naučit inter-\nvallům, jesf dokonalé vědomosti a znalosti všech škal\npotřebí; tak též snaží-li se kdo vniknout do říše\nakkordů nutno, by měl úplnou známost intervallů.\nŠkály, tóniny a intervally možná považovati co pod-\nstatné díly nauky o akkordech, které úzce spolu sou-\nvisí a vespolně se zdokonalují. Zanedbávání, nevědo-\nmost a nedoučenost jedné neb druhé části vztahuje se\n\n*) První číslo těchto poměrů udává počet zachvění se\nstruny dolního tónu a druhé číslo zase udává, ko-\nlikkrát se zachvěla struna v témž case hořej-\nšího tónu.\n**) Tento uvážení hodný úkaz se neobjevuje jedině u\ndoškální kvarty, ale i také poněkud u sexty, s tím\nvšak rozdílem, že nižší tón slyšán jest místo do-\nškální sexty a."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 842, "texte": "i na vše ostatní kdo je slabochem a nedoukem ve\nškálách, tóninách, intervallech, ten se také zajisté potká\ns velkými obtížemi i při učení se akkordům.\nPožadoval-li intervall mnohostranného uvážení a\nmnohostranné pozornosti, tím více toho bude třeba u\nakkordu, jelikož akkord sestává z více než dvou tónů,\nz více nežli jednoho intervallu.\nAkkord nepovstává jakýmkoliv spojením vícero tó-\nnův, neb snad náhodným současně se sejitím několika\nintervallů neb hlasů; nýbrž podlé jistých zákonů sluší\njenom spořádané souznění rozdílných tónův neb hlasův\nakkordem nazývati.\nTvoříce základní akkordy, hledíme buďto aby byly\nčásti akkordů po tercích od sebe povzdálené, nebo aby\nse skládal akkord ze dvou, tří neb čtyr nad sebe po-\nstavených tercí, nebo aby se skládal ze samých libo—\nzvuků anebo aby obsahoval jeden neb dva nelibozvuky.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "164", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.3", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozděna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.3", "debut_caractere": 844, "fin_caractere_exclue": 4873, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nMikuláš Gomófka žijící za panování Štěpána (Ba-\ntoryho) byl tvůrcem hudby převýborné. Mariin ze\nLvova, varhaník krále Augusta, složil písně nábožné na\ncelý rok. Jan Brandt, Jezuita, psal mnoho písní pol-\nských i latinských. Krišlof Klabon, hudebník při dvoře\nkrále Štěpána, skončil hudbu k písním Jana Kochanow-\nského na vítězství na Moskali. Jezuita Zikmund Laux-\nmin, slavný historik, napsal dílo o muzice „Ars et pra-\nxis musica*\" Jeden výborný filosof, také matematik,\nmedik, astronom, básník i hudebník, jmenem Brocki čili\nBrosius, obohatil literaturu několika krásnými děly.\nJeho theorie o hudbě jesf pod nápisem „Xn diapason\nsalvo harmonico concentu per aequalia septem inter-\nvalla dividi possit vel non,\" který spisek zasluhuje\nčtenu býti. Martin Kromerow, biskup Yarminský, vydal\no hudbě také několik děl; mezi jinými „De concentibus\ninusices, quos chorales appellamus in musica figurali,44\nvytisknuté právě v jednom čase s jiným dělem od Se-\nbastiana z Fulštyna „Opusculum musices noviter con-\ngestum\" v Krakově 1534.\nŘehoř Liban z Lignice vydal chválu o hudbě „de\nmusices laudibus oratio\" v Krakově 1540. Zde slušno\ntaké Kochanowského podotknouti ; přetlumočili žalmy\nDavida a Jeremiáše. Tobiáš ze Sandomíře, slavný zpě-\nvák toho času, zpíval je v kostele v dni roční. Málo\nděl poetův vniklo tak do srdce, jako zpěv Kochanow-\nského-, jeho genius osvědčil se nejmohútnějším v poesii\nlyrické.\nKochanowského písně nábožné jsou velmi\nkrásné a stává málo lidí v Polště, kteří by neznali\njeho žalm „Kdo sie w opieke poda Panu swemu.\"\nDílo Mikuláše Gomólky ze 16. věku má také velké\nváhy. V dedikací píše spisovatel, že se staral o to, aby\nkaždý mohl písní těch užívati, aby byly prosté a lehké.\nZielinski, muzik arcibiskupa Gnězněnského, Bara-\nnowského, komponoval mnoho pro kostel 1620. Yydal\ndva obšírné svazky písní nábožných.\nKdyž reformací postoupila v Polsku, zvolenci Kal-\nvína přijali k svým písním francouzskou hudbu. X. Ma-\ntěj Rybinski uveřejnil přetlumočení žalmův Dovidových\ns melodiemi od Marota.\nReformáti čeští přijali mnoho písní i hymen Ry-\nbinského a bratří čeští v Polsku vydali v Šamotulách\nroku 1535 práce jeho. Za panování Zikmunda I. zavedl\nX. Zajíc na povolení biskupa Gamvata kór, aby každo-\ndenně při mši svaté zpíval. Kór tento sestával z pro-\nbošta, z devíti vikářův a jednoho učence ; všickni byli\nsběhlí v budbě, X. Zajíc reorganisoval tento kói, a tak\nje zdokonalil, že vbrzku bez všech těžkosti ty nej těžší\nskladby Palestriny provozovali. Y těchto časech po-\nvstaly tak zvané „Kolendy\" (koledy), písně, jež lid\nzpíval při panských palácech a v čase Božího narození\na nového roku. Majíf karakter národní ale nábožnou\ntendencí. Nejstarší z nich jsou: „Anjoí pasterzom mó-\nwií« „W zlobie ležy\" „Przybieželi do Betlehem.\"\nVe dvou věkách, po zlaté periodě literatury polské\nnastupujících zničen jest karakter národní a místo za-\nujmula hudba lehká. Ukaz toho, jenž se chová v chiámě\nKrakovském, jesf plod Řehoře Gorčického (f 1734) v\nkapli Jagelonské v Krakově.\nBenediktini byli podporovatelé hudby a v jejich\nsvatyni dávala se díla Palestriny, Pergolesa, Jomel-\nliho atd. Okolo 16. věku započala hudba nástrojová a\npánové polští, jimžto se takéto plody líbily, drželi si\nvelké orkeslry. Umělci a skladatelově zahianíční při-\njížděli tenkráte do Polska. V tom čase počala dramata\ns hudbou, k nimžto se látky ze starého neb nového\nzákona brávaly. Za panování Zikmunda Augusta, Ště-\npána a pod Zikmundem 111. vytratila se hudba národní,\noriginálnost a povstalo následování italských a němec-\nkých vzorů. Kdo chtěl v tomto čase slouti geniálním,\nmusel přijíti od břehů Arna, Taja, aneb ještě lip od\nElby. A skutečně byl za panování krále Alexandra Hen-\nrik Fink ředitelem hudby u dvora. Diomedes Cuton,\nVeriecian a slavný virtuos na loutnu a komponista, vy-\nzván byl také do Polska. Italiani Ader a Fulerio účin-\nkovali co zpěváci v kapli Zikmunda 111. Marco Sacchi,\nŘíman, byl při dvoře Ladislava IV. Heinecius Pisendcl,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 209, "texte": "Quanz, Bach a mnoho jiných získali si zásluhy o hudbu,\navšak plody jejich Poláci nepřijmuli; neboť povstaly ne-\nshody náboženské a kněžstvo odstranilo komposice ně-\nmecké a zavedli skladby polské.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.4", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.4", "debut_caractere": 211, "fin_caractere_exclue": 2322, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nO zdokonalení fagotu přiměřenou polohou klapek,\nlepším uspořádáním a rozšířením direk získal si Al-\n- v novějším čase velkých zásluh.\nObyčejně má fagot 8 direk a 10 klapek. V no-\nvějším čase zhotovují se také fagoty s více klapkami,\nkteré však jsouce velmi drahé všeobecné rozšířenosti\nse nedočkaly. Objem fagotu sahá od kontra B až k\njednoučárkovanému b neb c; někteří pískají i až k\ndvoučárkovanému es. V tomto udaném objemu obsa-\nsaženy jsou všechny chromatické tóny, vyjma kontra H\na hluboké Cis. Pro fagot se píše jako pro cello, hlu-\nboké tóny píšou se v bassovém a vyšší v tenoro-\nvém klíči.\nFagot jesf jeden z nejpotřebnějších orkestralních\nnástrojů; u harmoniové hudby zastáváf místo bassu\nneb tenoru; u plného orkestru (kdež obyčejně dvojitě\nobsazen jesf co fagotto primo a fagotto secondo), slouží\nz části co vyplňovací hlas, z části k sesilnění bassu;\navšak vystupuje také často v něžných místech s hobo-\njem, klarinettem a flétnou co nástroj solový. V hloubce\nje vlastní tónům jeho velká vážnost; ve vyšší poloze\nnaproti tomu velká jemnost a nejvyšší tóny mají cosi\npronikavého.\nJeště dlužno podotknouti, že týž nástroj schopen\njesf velké pohyblivosti a že se pro něj rozmanité pas-\nsaže napsati mohou, ačkoliv se s nimi v orkestralních\nskladbách šetrně zacházeti musí ; nebof vydržené tóny\nvyjímají se u fagotu mnohem lépe. By se silně obsazené\nplechové hudbě přiměřeně stejné síly a moci dodalo,\nvynalezeny jsou ještě dva druhy fagotu, a sice kvar-\ntový fagot, jenž o jednu kvartu nížeji, kontrafa-\ngot, který o jednu oktávu nižejí stojí. Mimo tyto\nstává ještě menšího fagotu, jenž se tenorový fagot,\nv italštině fagottino jmenuje, a jenž o kvintu výše\nstojí.\nFagot je bassem k hoboji. Jeho značný objem\nzaujímá nejméně 3 oktávy je při mnohých příleži-\ntostech velmi užitečný. Jeho tón není velmi silný aj eho\nzvuk nemaje lesku a vznešenosti chová cosi divuobraz-\nného. Jeho hluboké tóny poskytují celému skupení\nÍ < ť\nrourových nástrojů nádherného bassu. Vysoké tóny\nmají cosi trapného, bolného, ba řekl bych úpěnlivého.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "165", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.5", "titre_corps": "Malý Divotvorec. Podává Václav Filipek.", "titre_sommaire": "Malý Divotvorec. Podává Václav Filipek.", "signature_source": "Z Kytice", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.4", "debut_caractere": 2324, "fin_caractere_exclue": 4509, "texte": "Malý Divotvorec.\nPodává Václav Filipek.\n\nBylo na začátku i\\ 1840. Provázen přítelem H.\nübíral jsem se večer do svého příbytku. Vcházejíce tak\nzvanou brankou do Dlouhé třídy, nemálo jsme se podi-\nvili zvukům houslí, jakéž tu sluchu našeho se dotýkaly.\nPřicházely z hostince druhu obyčejného, tehdáž zde v\nbrance se nacházejícího, a bylo v skutku, jako by tam\nněkdo na housle koncert dával.\n„To jsou variace Beriotovy!\" zvolal H* s úžasem,\n„jak výtečně provozovány!\"\n„Jak pak asi sem tak znamenitý koncertník za-\nbloudil?44 doložil jsem, načež zvědavostí puzeni, vešli\njsme do hostince.\nNežli jsme tam vkročili, byla hudba již umlkla.\nHostů bylo tu dosti četných, mezi nimiž mnozí, jak se\npodobalo, hlavně k vůli koncertu byli přišli. A kdo\nbyl ten koncertista? Stranou u stolku hned u dveří\nseděli hudebníci, jacíž obyčejně v hospodách hrávají, a\nprávě si odpočívali. Zasednuvše si, čekali jsme, až\nopět hráti začnou. Konečně začali a spustili rázný\nkvapík* Primista hrál velmi čistě; snad on jest ten\nkoncertista ?\nPo světnici hravě si pobíhalo několik dítek; mezi\ntěmi hošík v bílých kalhotkách a v modrém, četnými\nknoflíky ozdobeném kabátku. Na bělounký, široce pře-\nhnutý límec splývaly mu světlé kadeře. Ten, když si\nbyli hudebníci po kvapíku odpočinuli, na zavolání při-\nkročil k nim a bračistou vyzdvihnut postavil se na\nžidli. Primátor, chopiv se malých housliček, začal je\nladiti a naladiv, podal je hošíkovi. „To tedy ten kon-\ncertník?44 podivili jsme se. A v skutku on to byl! Již\nvelmi uměle z housliček vyluzoval Meysedrovy kon-\ncertní variace, a všickni s napnutým podivením upírali\nzraky na malého divotvorce s tak neobyčejnou obrat-\nností si počínajícího.\nVšeobecný potlesk provázel jednotlivé části variac\na zazněl velmi hlučně, když hra byla ukončena. Hošík,\nseskočiv se židle, poklonil se v právo a v leyo, a opět\npřidružil se k dětem, kteréž s úžasem as jokousi hr-\ndostí byly naň hleděly, když z malých schválně pro\nněj zřízených housliček takové divy tu vykouzloval, a\nnyní k němu velmi lichotivě se měly.\nNemohl jsem se zdržeti, abych se na malého toho\ndivotvorce nevyptal. Byl syn prirnisty hudební té spo-\nlečnosti, kterýžto též byl výborný houslista a také již"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2674, "texte": "co hošík koncerty dával, avšak, jak soudruhové jeho\npravili, na vyšší, samostatnější dráhu nepostoupil, spo-\nkojuje se slávou, jakéž se mu co hošíku dostávalo a\njakéž pak ve společnosti obyčejných hudekníků nalézal\nŠkoda prý by bylo nadějného synáčka jeho, kdyby také\ntak zakrněl, kdyby výtečné schopnosti jeho nedošly\nvzletu vyššího.\nHošík ten dojal mě tak, že jsem pak kratičkou\nzprávu o něm u veřejnost podal; vyšla v příloze ku\nKvětům dne 23* ledna 1840 pod názvem „Mladý hou-\nslista.u Uvádí se lam, že z mnohých stran ozývají se\nzprávy o dítkách takřka divotvorných, připomíná se malá\npianistka Paulina Ryšavá, načež se dokládá:\n„Hojnou pochvalou uvítá snad letos veřejnost i ji-\nstého sedmiletého, výborného houslistu. V okresu\nnemalé společnosti hrál před nedávnem Meysedrovy,\nBeriotovy a Pixisovy variace s tak něžným výrazem a\ns tak nevšední obratností, že posluchači v neobyčejný\núžas zplanuli. Otec jeho, Erasmus .. ~ dosavádní učitel\njeho, vyznává, že sedmiletý žák již nad něho vyniká*\nCo pětiletý pacholík bez pobídnutí chápal se houslí, a\ndříve ještě než jedinkou notu znal, již pouze dle sluchu\nněkolik kousků na housle hrával, ato z větší části z\npaměti, dle sluchu. Otec nechtě jej příliš namáhati\npak teprv k důkladnému hudebnímu cvičení jej měl, při\nčemž ale vždy na přeoutlé stáří jeho ohled bral, a tudíž\nvíce hravě než přísně jej vyučoval. Polku, kalup a těm\npodobné hudby k tancům nepotřebuje nadějný .* * než\njednou neb na nejvýš dvakráte slyšeti, a již je z pa-\nměti hrát dovede. Že neobyčejné hudební schopnosti\nmá, patrno jest; bylo by tedy přáti, aby v povolání svém\nna křivou postranní cestu uveden nebyl.\"\nNu a jak bylo dále? Po nějaký čas hrával ještě\nv hostincích a v kavárnách, což později vždy se ozna-\nmovalo, a vždy velké chvály docházel. Již se myslilo,\nže v tomto oboru snad na vždy uvázne; avšak jinak\nbylo souzeno* Proslulý Ole Bull, slyše ho hráti před-\npovídal mu skvělou budoucnost, dojde—li v umění tom\nnáležitého vzdělání, a tu pak ujal se ho pan Mildner,\nprofessor houslí na Pražském konservatoriu, a z malého\ntoho divotvorce stal se divotvorec velký, houslista nyní\npo celé Evropě proslavený. Jef to slavný náš Ferdi-\nnand Laub, jak v onom článku ve Květech výslovně\npodotknuto* Bylo to tenkrát poprvé, co o něm v listech\nveřejných zmínka se stala a pozornost' naň se obrátila\na sice v listu Českém. Možná že list ten chová na\npamátku, bylf si jej otec jeho vyžádal a také jej ob-\ndržel. Nyní ovšem by měl mnoho místa potřebí,\nkdyby si chtěl na památku uložit všecky časopisy, ježto\njiž po mnoho let slávu jeho hlásají; ona Příloha ku\nKvětům však zajisté i při všech ny-iějších oslavách má\npro něho cosi zajímavého*\n\nZ Kytice."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "165", "page_fin": "165", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.5", "debut_caractere": 2676, "fin_caractere_exclue": 5057, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nVy ji tedy dokonce nemilujete?\nAni kmit jakéhos citu pro ni ve mně nežije. Až\nse zdokonalím, pojedu do Paříže* Julie se tam zdržuje\nna blízku svého miláčka. Vystoupím a první mé\nvystoupení nech rozhodne nad životem mým. Bude to\nvaší zásluhou, překonám-li soka svého a Julii si vyzpí-\nvám! Buďte pak jist, že neopominu s Angelinou poje-\ndnali stranu vás. Umožní se vám snad na jiném místě,\nkde předsudky rodinné nižádnou nebudou překážkou,\nzískati ženu, kterou tak nesmírně milujete. Ano, musí\nse to podařili, nebof na to vynaložím vše co mi možná.\nPojedete k nám a můžete u nás žiti starostí prost a\njen umění svému a lásce své oddán*\nRozumný jinak a povážlivý Zach ani nepomýšlel\nna jiné překážky a dal se nadějnými slovy mladého\nžáka svého docela překonali. Bylof věru jako by v této\njediné věci pásmo jasného myšlení v něm bylo přetr-\nženo. Podával se jako dítě každému dojmu a každému\nklamu. Zdvojnásobnil své namahání, snažil se jakoby\nna úspěchu žáka celá blaženost jeho visela* Arregoni\nkrátkým časem byl tak vycvičen, že se mu sotva druhý\nvyrovnal. Dovolil se pak od knížete na výlet do Paříže*\nToho samého dne opustila i Angelina Mohuč, aniž\nkdo věděl kam odjela.\nAngelina byla mezi tím všecky poměry milovaného\nzpěváka vypátrala; znala již i lásku jeho k Julii i sva-\nzek jaký tuto k proslulému Frescinimu poutal. Fre-\nscini, byl tenkráte první tenorista svého času zván.\nAvšak zpěvákova sláva nemá věčný život, jakož hlas jeho\nvěčného nemá libozvuku, Vysvítalo Angelině, že Arre-\ngoni svým nevyzpívaným mladistvým hlasem, svou ne-\nvyrovnanou školou soka svého předčíti musí. Pomýšlela\ntedy na prostředky, jimiž by to překazila.\nArregoni neměl ani tušení, že Angelina jest v Pa-\nříži. činil své kroky u divadelního ředitele, a výmínky,\npod kterými vystoupili chtěl, byly tak až příliš mírné,\nže by tím byl podezření v síly své zbudili mohl, kdyby\nse ředitel domácí zkouškou s Arregonim předsevzatou\nk radostnému téměř úžasu byl nepřesvědčil, že získal\nprvního zpěváka v Evropě!\nPo delší čas Bembo už v Mohuči potají vyjednával\ns ředitelem vlašské zpěvohry v Paříži, ipři které Fre-\nscini zpíval* Nyní měl vystoupiti a zastíniti soka svého*\nZnal svůj hlas, jímž samým už netěžko mu bylo vítězili,\navšak nyní, kde i školy si vydobyl výtečné, nelze mu\nbylo pochybovati, že srdce milenčino překoná.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "168", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.7", "debut_caractere": 5302, "fin_caractere_exclue": 5878, "texte": "Mladá Boleslav. Co nevidět uspořádá zdejší\nzpěvácký spolek novou akademii hudební,\nv nížto mimo jiné sbory také klasická skladba „Zvon44\nod Romberga provedena bude.\n(Sn.) Z Bio vic. Jak obyčejně dávala se nedávno\nu nás opět německá hudební akademie. Je to v skutku\npodivuhodné, že zde spise skladby Amerikánu nez Čechu\nneb Slovanů vůbec slýcháme. Než k věci samé! Ve\nprospěch účelu válečných uspořádal na pokynutí\nc. k. okr. představeného, Frant. Dlouhého, podnikavý\np. kancelista F. Icha, jenž soustředěním hudebních sil\nvšemožně o zvelebení a pokrok hudby u nás pečuje, před"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5230, "texte": "krátkým časem v místnostech hostince „v panském domě\"\nhudební akademii, která velmi zdařile vypadla. Du-\nševní tato zábava počala ohnivým proslovem od pana prof.\nDra. Smetany k tomu účelu zvlášť sepsaným, jejž p.\nJosef Fuka, c. k. asistent zdejšího berního úřadu nadšeně\npřednesl. Na to následovala národní hymna s mo-\ndlitbou o mír od prof. Karlíka, kterou pan F. Icha\nv ctverozpěv pro mužské hlasy slušně uvedl. Vedením\npana Františka lehy byly pak od četně se sešlých hude-\nbníků zdejších a pánů učitelů zdejšího okresu pilně a\npřesně provedeny : Slavnostní uvertura od Le itne ra,\nuvertura k melodramu „J elv a\" od Reisingera ; klari-\nnettové solo „z lazebníka Sevillského\" a konečné uver-\ntura k zpěvohře „Dou Juan\" od Wolfganga Arnolda Mo-\nzarta. Zvlášť ale vynikali a vyznamenali se slečna Antonie\nVeselá, která vybroušeným a čistým hlasem přednesla:\nSchubertovo „zastavenícko\" a krásnou píseň „na vlast\",\npři cemž jí p. Mates, ředitel kůru v Plzni, na pianě\nprovázel a sám pak svou hrou na housle všem ctitelům\nhudby se velmi zavděčil. Hojný potlesk provázel každé\nvystoupení obou vážených hostů, kteří sobě neobtěžovali\nvzhledem na blahý účel z Plzně k nám zavítati a spolu-\núcinkovati. Končíme svou zprávu vřelými díky všem. jenž\nk tomuto vlasteneckému účelu své síly propůjčili. Radíme\npanu Ichovi, by více na provozování skladeb ceských\nkomponistův hleděl, neboť jen tím způsobem dobude si\nzásluh o české hudební umění. Doufáme, že naše\nupřímná rada nebude slovem volajícího na poušti!\n(?) Z Tábora. Těší mne velice, že o druhé hu-\ndeb ní akade mi i, která se pod vedením c. k. ber-\nního dozorce pana J. Pichy, ku prospěchu raně-\nných vojínu dne 10. t. m. dávala, příznivější úsudek po-\ndati mohu. Tenkráte bral se také ohled na skladby če-\nské a byly předmětem zábavy této písně české, kte-\nréžto chvalně známý veterán, pan Karel Strakatý a\nnadějný tenorista, pan Bachmann k nám zavítavše vý-\ntečně přednášeli. Pan Strakatý zpíval Jelenovu „Žen u-\nš k u,* pak národní písně: Kdyby ma milá samé pentle\n„Kde domov muj\" ajeste dvě jiné národní; pan\nBachmann přednášel píseň.: „Pražská Bětu linka\" od\nJ. Nesvadby, a oba dosáhli skvělého výsledku. Mimo tyto\nslyšeli jsme třetí jednání z opery „Zampy\" od Herolda,\nv němž p. Strakatý (Zampu), Bachmann (Alfonsa) a slečna\nHaustrova (Kamillu) představovali. Mladý poducitel pan\nKrejc přednášel s citem á s uhlazeností Melancholii\npro housle od Prumea, pan Matěj ovský piecu pro\nklarinet od Mozarta. Konecne provozována jest uvertura\nk Zampě a pochod z Proroka -od Meyerbeera. Že se tato\nzábava obecenstvu líbila, nemusím podotýkali, neboť kdo by\niad jneslysel ušlechtile ceske písně od umělců předná-\nšené? Pan Pich a se nám touto akademií zavděčil a\ndoufáme, že pii nové uspořádané akademii také instru-\nmentální skladby nektereho ceskeho skladatele provede.\nDejž Bůh !\n\nBaden-Baden. Dne 30. června otevřela se zdejší\nhudební saisona první večerní zábavou, již pianista Jael\na Vieuxtemps uspořádali. Kapelník pluku Benedeka pan\nKonnemann je velmi smířlivé povahy; neodjel s plukem\nsvým do Itálie, nýbrž převzal místo zemřelého Eychlera\nco ředitel hudby lázeňského orchestra.\nLipsko. Tyto (lni prodléval zde pan Josef Čapek,\nředitel hudby z Gothenburku, jenž nyní vetší cesty po\nNémecku koná. Pan Čapek je rozený Čech a žák Praž-\nského konservatoria. Bez pochyby podívá se týž mladý\numělec do vlasti své.\nLondýn. Hlavní zkouška k Haendlovy slavnosti\nodbývala se dne 18. června, ku které se téměř 20.000\nosob dostavilo. Slavnostní orchseter sestával z 92 prv-\nních houslí, 90 druhých houslí, 60 bráěí, 60 cell, 61\nkontrabassň, 10 fléten, 10 hoboji, 10 klarinett, 10 fa-\ngotů, 6 trompet, 12 rohů, 9 posannů, 3 ofikleidů, 2\nbombardonň, 8 serpentů, 3 párů bubnů, (2 až 13 stop\nv objemu), 1 velkého bubnu, ohromného kalibru, 6 malých\nbubnů, dohromady ze 453 nástrojů. K tomu přišly velké\nvarhany se 40 měchotlapy a sbor zpěváků sestávající ze\n725 sopránů, 719 altů, 659 tenorů a 662 bassů mimo\nsólisty. Vezme-li se k tomu 100 prodavačů textu,\n200 přijímačů lístků a jiných pomocníků, účinkovalo v\ntéto slavnostní produkcí 3500 osob. Hlavní produkce\nodbývala se dne 20. června a skončila se dne 24, června,\nCo sólisté účinkovali: paní Clara Novellova, Miss\nDolbyova, pan Siius Re eve s, Weiss a Bele t ti.\nPři této slavnosti dávaly se toliko skladby Haendlovy z\noratorií Mesiáš, Bels, Zar, Saul, Samson, Jidáš\nMakabe j sk ý, Israelité v Egyptě atd.\nMnich o v. Po mnohých pochybných a nešťastných\npokusech, ježto zdejší dvorní jeviště po dvě léta činilo,\nby dosáhlo požadavkům dostatečné primadonny, zdá se\nkonečně, že slečna Stogrova, dcera bývalého Praž-\nského ředitele, divadlo úplně pronikla. Vystoupila! nej-\nprvé co Eližběta v ~Tannhauseru\" se skvělým úspěchem.\nPetrohrad. Nedávno provozovala se tu nová\nopera „Mazeppa\", od hudebního dilettanta pana barona\nWietinghoíTa, kteráž se dosti líbila.\nVídeň. V sobotu dne 16. t. m. otevřela se ně-\nmecká saisona na dvorním divadle s Beethovenovým\n„F ide 1 i e m.\" Po tomto předsavent budou se dávati\n„Hugenoti\" a v nichžto nový tenorista pan\nVěrko vic vystoupí. Dne 12. t. m. zemřel zde vý-\ntečný básník J. L. Dei nh ar d s tei n (nar. 21. června\n1794), spisovatel Jana Sachse - Garrika v Bristolu a\nmnohých jiných dramat.\n\nDur a moll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "167", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "167", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novomĕstské divadlo. Dne 14. t. m. dávala se", "titre_sommaire": "Novomĕstské divadlo. Dne 14. t. m. dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6456, "texte": "Novomĕstské divadlo. Dne 14. t. m. dávala se\n„Bílá paní\", komická opera v 3 dějstvích od Boieldieua.\nDěj této opery koná se ve Skotsku okolo r. 1750 a je as\ntento: Dav horalů přicházeje k obydlí Diksonově radují se\nz křtin, jež se u Diksona slaviti budou. Dikson vyšed\nz příbytku, oznamuje jim, že nebudou krtiny, anto rychtář\nza kmotra určený ochuravěl. Brzy na to přijde mladý\ndůstojník Jiří, o nocleh žádaje. Dikson vlídně ho přiví—\ntaje, dozví se, že je anglickým důstojníkem. Aj, tu na-\npadne manželce Diksonově Jenny, by Jiřího o kmotrovství\npožádala, což také důstojník s radostí přijme. Jenny\nspěchá tedy k duchovnímu, brzy však se vrátí oznamu-\njíc, že teprv pozdě večír křtiny konati se musí. Na to\nsi sedne Jiří a manželé k hostině. Na otázku Jiřího, co\nby v této krajině znamenitého bylo, vypravuje Jenny o\nbílé paní, jež se vždycky zjeví, když zámku nebezpečí\nhrozí a mimo to i jiné věci o tomto podivném zjevu.\nPo skončeném vypravování přijde posel ze zámku s roz-\nkazem, aby se tam dostavil. Diksona pojmula hrůza a\nstrach. Odevzdav do ochrany svou choť Jiřímu, odebeře\nse do zámku. Mezi tím, co Jiří choť Dikson o vu těší, by\nse nebála, přikvapí Dikson vypravujíc, že Gaveston, správce\nzámku Avenelova, mu sdělil, že zámek do prodeje přijde ;\npři tom podotýká, že na zámeckých schodech od bílé paní\nlist obdržel, v němž mu sděluje, aby se dnes do zámku\nodebral, a hrad při dražbě za sto tisíc tolarů koupil. Jiří\nse nabídne, že místo něho do zámku půjde, což se i stane.\nDikson ho tam se svítilnou doprovází. (1. dějství.) Mar-\nkyta, stará služka hraběte Avenela, sedíc u kolovrátku\nv komnatě zámecké přede. I zpomíná si na Julia Avenela,\npána téhož zámku, jenž v mládí svém se ztratil. Na to\nvstoupí k ní Anna, svěřenkyně Gavestonova a vypravuje,\nže jistý Julius Brown v bitvě poraněn byl; avšak šťastně\nže se vyhojil. Brzy na to přijde Gaveston a žádá od\nAnny listiny, které byla od hraběnky Avenelové při smrti\nobdržela. Náhle zavzní zvon ohlašujíc, že někdo do\nzámku vejiti chce. Gaveston nechce žádného sem pustit;\navšak svolí pod výmínkou, pakli mu Anna listiny\nodevzdá, což se také stane. Markyta přivede Jiřího do\nkomnaty; na otázku Gavestonovu, co by tu Jiří chtěl, od-\npoví důstojník, že chce mluvit s bílou paní. Gaveston\nmaje Jiřího za pověrčivého člověka odebéře se na odpo-\nčinutí. Jiří usadiv se u krbu, očekává příchod bílé paní.\nPo dlouhém čekání objeví se konečně bílá paní. A kdo\nje ta bílá paní? Anna, svěřenkyně Gavestonova. I praví\nmu, že náleží zámek tento hraběti Avenelovi a že si ho\nsprávce Gaveston, jenž je zlý a ukrutný, osvojit chce.\nJiří jí musí přísahat, že všechno, co ona mu veleti budě,\nučiní. Jiří jí přísahá! Na to si oba podají ruce a ona\nv něm pozná svého Julia, s nímž na zámku tomto vy-\nchována byla. Na to zmizí. Ráno přichází Gaveston\nzbudit Jiřího a táže se ho, zdaž bílou paní viděl. Jiří\nodvětí, že ano. Na to vstupují do komnaty sedláci, pach-\ntýř Dikson a jiné ku dražbě zámku. Také Mac Mirton,\nsoudce, přichází a praví, že na rozkaz krále zámek tento\nprodán bude. Dražba započne. Vždy se přidává více a\nvíce, Dikson licituje a přivede to až ná sto tisíc, jak mu\nto bílá paní rozkázala. Gaveston se raduje, že nyní bude\nzámek jeho, anto žádný více nepodá. V tom přiblíží se Anna\nk Jiřímu a šeptá mu, by více podal než Gaveston. I stane se.\navšak Gaveston přidává ustavičně; až konečně Jiří 600.000\ntolarů podá. Soudce se ho táže na jméno. Jiří odpoví, že je\npoddůstojníkem anglickým a že se jmenuje Jiří Brown. Vši-\nchnimu přejou štěstí k této koupi. (2. dějství.) Jiří pro-\nhlíží si zámek. Do zámku přichází lid a těší se z toho,\nže tak hodný pán ten zámek koupil. Mezi tím vypravuje\nMarkyla Anně, že Julius Avenel je 11a zámku a že zajisté\npřivolí, by Jiřího Browna za chotě si vzala. Na to se od-\nstraní. V tom přicházejí Gaveston a soudce Mac Mirton\na praví Jiřímu, pakli do 12 hodin nezaplatí, že bude\nuvězněn. Tu se objeví bílá paní, oznamujíc, že Jiří\nBrown se jmenuje vlastně Julius Avenel a že je pánem\ntéhož zámku. Jiří se tomu diví a Markyta stvrzuje vý-\npověď bílé paní. Gaveston přikvapí k bílé paní, chtěje\nzvěděti, kdo by to byl. Odkryje závoj její a* před ním\nstojí Anna, svěřenkyně jeho. Jiří je blažen; pojme Annu\nza choti a je kmotrem Diksonovým. Tato opera, která\npři prvním provozování největší pozornost zbudila, uchva-\ncuje nás ještě nyní roztomilou, melodickou svěžestí hudby\na výborným librettem. Stává málo oper, které by se\ns tak zajímavým a obratně pracovaným textem vykázati\nmohly, a jejichžto hudba by se tak úplně s dějem a slovy\nshodovala jako tato. Od začátku až ku konci pramení\nse bujný, duchem a lahodou překypující potok melodií\nv tomto krásném díle, jež se také ostatně velmi zdařilou\ncharakteristikou celku, jako jednotlivých osob vyzname-\nnává. V opeře této rozplývá se živel romantický a rytíř-\nský s komickým a vystupuje v ní vedlé velkého drama-\ntického talentu skladatelova také talent pro písně a ro-\nmance. Každé číslo opery je zajímavé a plné účinku;\nkaždá role iv druhé řadě stojící je vděčná pro zpěváka.\nVe Francii a v Německu znárodněla téměř hudba k „Bílé\npaníu zvláště arie Jiřího „Ký ples to jest vojákem být\"\na „Přijď o lepá dámo\", pak romance Jenny, přadelní\npíseň Markyty a znamenitá píseň chorová v třetím dějství.\nVe všech operách Boieldieuových jeví se skrz 11a skrz\nvedle velkého talentu nej ctihodnější umělecké snaženi a\nharmonická způsobilost; nikde nám nepřichází v oustrety\npovrchnost a lehkovážnost. Provedení bylo dobré.\nPrimadonny Pražského divadla není více! Paní\nBarbora Mellerová, roz. Mullerova, zesnula dne 15.\nt. m.po těžkém porodu následkem pueralní zimnice, v 26.\nroku svého stáří. B. Mullerova narodila se v Augsburku\na počala svou divadelní dráhu na dvorním divadle v Mni-\nchově. Nejprvé věnovala se tanečnímu umění, pokusila\nse pak v oboru operního soubretství a vystoupila pak co\ndramatická zpěvačka. Zpívalaf ve Frankfurtě, Královci,\nFrankfurtě nad M.s krásnými výsledky a byla pak u\ndvorního divadla v Brunšvíku engažována. Loňského roku\nhrála v Praze pohostinsku se skvělým úspěchem co\nValentina, v Hugenotech co Fid es v Proroku,\nco Lucretie Borgia, co Leonora ve Fidelio, co\nŽidovka a co Eližběta v Tannháuseru. Na to\nbyla Mellerová u Pražského divadla engažována a vy-\nstoupla co nově získaný clen dne 22. února 1859 po-\nnejprv. Pohřeb odbýval se dne 18. t. in. o 2 hod. od-\npoledne velmi důstojně. Vedlé rakve, věncem zdobené,\nkráčeli členové Pražského divadla s hořícími svícemi a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5300, "texte": "v průvodu bylo viděti mnoho oudů opery, balettu, choru,\na orchestru, jakož i mnoho hudebních umělců, mezi nimi\nředitel konservatoria p. B. Kittl a dvorní kapelník pan\nAlex. Dreyschock. Y cele průvodu kráčel bolem sklí—\něený manžel pan Meller a ředitel divadla pan F. Thorné.\nMrtvola byla na Yolšanském hřbitově pochována.\nNáš krajan, barytonista pan Appé, jenž loňského\nroku členem c. k. dvorního divadla byl, otevřel 11a zdej-\nším divadle kruh pohostinských her. Včera vystoupil v\nopeře „Ernani\" co Karlos. Appé je co umělec chval-\nně znám.\nSlovutný náš krajan pan Písek, k. wurtemberg-\nský dvorní pěvec, prodlívá tyto dni v Praze.\nY letním divadle ve Pštrosce bude se dávali ve\nčtvrtek dne 21. t. m. ve prospěch přičinlivého herce\npana Václava Brauna Halmova dramatická báseíi „Syn\npouště/' Lze se nadíti hojné návštěvy, jelikož se letos\nponejprv v letním divadle hráti bude.\nPan Ig. Jelínek, ředitel pianního ústavu, bude\nodbývati se svými žáky celoroční zkoušku dne 22.a\n23. t. m., vždy od 9 až do 12 hod. ráno a od 3 až do\n6 odpoledne.\n- Výroční zkouška chovanců soukromého\nvychovavacího ústavu pro slepé bude se odbývati v so-\nbotu dne 23. t. m. dopoledne od 9 až 12 hod. v míst-\nnostech školních na Hradčanech.\nKonservatorium bude ku konci téhož měsíce,\njak obyčejně, výroční zkoušky se žáky obou tříd od-\nbývati. Dne 25. t. m. bude zkouška nižší třídy\nkonservatoristů a žákyň koncertní školy, z li-\nterních předmětů v; dne 26. t. m. zkouška dot-\nčené třídy z nástrojů; dne 28. t. m. zkouška vyšší\ntřídy konservatoristů a žákyň operní školy z liter-\nních předmětův; dne 29. t. m. zkouška vyšší třídy\nkonservatoristňv z nástrojů vyjma housle; dne 30. t. m.\nzkouška houslistů vyšší třídy z nástroje, a žákyň\nkoncertní a operní školy ze zpěvu. Žakyne koncertní\nškoly přednesou následující árie: Slečna Leon. F i s c h e r 0-\nva arii z „Lucretia Borgia\", „(Štttfam má) jener UÚÍfcen\n©cfyůld)!\" sleč. Alois. Hory nova arii z též opery\n„ffielcfye Sínmut, ftetb&e SJiiíbe\" sleč. Johanna Póck-\nlova arii z Lindy „Šlí) JU Imtge faitmte id)\" sleč. Ant.\nRiedlova arii z Montechi a Capuletti sleč. Mar. Pí s a-\nř o vi c o v a arii z Ifingenie v Taurisu—sleč. M. S chw e d-\nr o v a arii z Proroka lfO gcbrt, 0 gel/t.\" Žákyně\noperní školy budou zpívati následující arie: Sleč.\nAloisie Blažkova arii z „Don Juana\" sleč. Otilie\nBubnová arii z Favoritky „Sld) meitt '—\nsleč. Karolina Klettnerova arii z Tancredu „Come dolce\nalpalma mia.\" Z programu tohoto je viděti, že učitel\nzpěvu, sign. Gordigiani na italské opery největší zřetel\nbéře. Nepokládáme to právě panu Gordigianimu za zlé;\nneboť je rodem Vlach, avšak tento kovaný Italian má\npomyslit, že žije v Cechách a nikoliv v Itálii. Což ne-\nmáme opery od Fúchsa, Glásera, Kittla, Škroupa neb\nAberta? Nestává v operách těchto skladatelův žádné krásné\narie? Stává; avšak sign. Gordigiani lpí ustavičně na copu\na cizotě.\nPan Bedřich Si mák, virtuos a ředitel pianního\nústavu 11a Malé straně (čís. 272), bude dne 27.a 28.\nt. m.v 5 hodin odpoledne odbývati s chovanci svými\nceloroční zkoušku v místnostech svých. Při této\npříležitosti provedeny budou od žáků ouvertury „Tigra-\nnes\" Sommernachtstraum Euryuanthe, pak sola\npro piano, jmenositě piecy od Beethovena, Drey-\nschocka, Kuhe, Mozarta, Thalberga, Willmerse a jiných\nPan Petr M a y d 1, ředitel pianního ústavu, bude\nse svými žáky odbývati dne 30. a 31. t. m. výroční\nzkoušky, v nichžto ouvertury k Markytě z Anjou\nNordstern od Meyerbeera, pak Lustige Weiber von Wind-\nsor od Nicolaje a Tannhaser, provedeny budou. Mimo\ntyto přednesou žáci sola s průvodem orchestru, totiž:\nKoncert od Ch. Meyera, provede J. Rihl; koncert od K.\nM. Webra, provede K Máša 5 variací od Henselta (op. ll.)>\nprovede G. Goschler; koncert do G-moll od Mendels-\nsohna, provede slečna K. Eggertova; čtvrtý koncert od\nHerze, provede slečna E. Karasova; Glockchenrondo od\nPixise, provede sleč. G. Hofrichterova; variace od Pixise\nprovede sleč. M. Kopfmahlerova. Dále uslyšíme trio od\nMozarta, jež přednesou pánové Písařovic, Paulus a Alten-\nburger; koncert pro dva klavíry od Bacha, přednešen od\nslečen Biermannovy a Ginettiovy. Konečně provedou žáci\nsalonní kusy, u př. variace (op. I.) od Henselta Fan-\ntasii na Lucii od Liszta i Prudenta a impromptu od Cho-\npina a t. d.\n- Celoroční theoreticko-prakticke zkoušky žáku\nzdejší výborné varhanické školy budou se odbývati\ndne 30. t. m.v 9 hodin ráno v místnostech školních\nv konviktě. Žáci druhého roku varhanické školy budou\nnásledující kusy 11a varhany přednášeli t Pan Ant. Dvořák\nvelké praeludium a fugu do A-moll s obligátním pedálem\nod Jana Š. Bacha; pan Zik. Gla nz, ctyrvětovou so-\nnátu do B-dur s obligátním pedálem od F. Mendels-\nsohna; pan Karel Bláha dvě první věty ze sonáty do\nE-moll s obligátním pedálem od Mendels s ohn a a\nvelkou fugu do E-moll od J. Se ger a, pan K. B ruš a\nfantasii a fugu s obligátním pedálem od Karla Pitsche,\na konečně p. Dvořák a G1 an z přednesou velkou\nfugu do G-moll od J. Š. Bacha, pro ctyry ruce s obli-\ngátním pedálem uspořádanou od Schellenberga.\nMimo tyto komposicí provedou žáci druhého roku take\nsvé skladby a sice: pan Dvořák své praeludium do D\na fugu, do G-moll; pan Glanz své praeludium do C-dur\na velkou fugu do A-moll; p. Bláha svou fugu do D-dur ;\np. K. Bruša svou fugu do E-moll a pan A. Stolz své\npraeludium a fugu do C-moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "168", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7.2", "titre_corps": "Mladá Boleslav. Co nevidět uspořádá zdejší", "titre_sommaire": "Mladá Boleslav. Co nevidět uspořádá zdejší", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.7", "debut_caractere": 5302, "fin_caractere_exclue": 5878, "texte": "Mladá Boleslav. Co nevidět uspořádá zdejší\nzpěvácký spolek novou akademii hudební,\nv nížto mimo jiné sbory také klasická skladba „Zvon44\nod Romberga provedena bude.\n(Sn.) Z Bio vic. Jak obyčejně dávala se nedávno\nu nás opět německá hudební akademie. Je to v skutku\npodivuhodné, že zde spise skladby Amerikánu nez Čechu\nneb Slovanů vůbec slýcháme. Než k věci samé! Ve\nprospěch účelu válečných uspořádal na pokynutí\nc. k. okr. představeného, Frant. Dlouhého, podnikavý\np. kancelista F. Icha, jenž soustředěním hudebních sil\nvšemožně o zvelebení a pokrok hudby u nás pečuje, před"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2824, "texte": "krátkým časem v místnostech hostince „v panském domě\"\nhudební akademii, která velmi zdařile vypadla. Du-\nševní tato zábava počala ohnivým proslovem od pana prof.\nDra. Smetany k tomu účelu zvlášť sepsaným, jejž p.\nJosef Fuka, c. k. asistent zdejšího berního úřadu nadšeně\npřednesl. Na to následovala národní hymna s mo-\ndlitbou o mír od prof. Karlíka, kterou pan F. Icha\nv ctverozpěv pro mužské hlasy slušně uvedl. Vedením\npana Františka lehy byly pak od četně se sešlých hude-\nbníků zdejších a pánů učitelů zdejšího okresu pilně a\npřesně provedeny : Slavnostní uvertura od Le itne ra,\nuvertura k melodramu „J elv a\" od Reisingera ; klari-\nnettové solo „z lazebníka Sevillského\" a konečné uver-\ntura k zpěvohře „Dou Juan\" od Wolfganga Arnolda Mo-\nzarta. Zvlášť ale vynikali a vyznamenali se slečna Antonie\nVeselá, která vybroušeným a čistým hlasem přednesla:\nSchubertovo „zastavenícko\" a krásnou píseň „na vlast\",\npři cemž jí p. Mates, ředitel kůru v Plzni, na pianě\nprovázel a sám pak svou hrou na housle všem ctitelům\nhudby se velmi zavděčil. Hojný potlesk provázel každé\nvystoupení obou vážených hostů, kteří sobě neobtěžovali\nvzhledem na blahý účel z Plzně k nám zavítati a spolu-\núcinkovati. Končíme svou zprávu vřelými díky všem. jenž\nk tomuto vlasteneckému účelu své síly propůjčili. Radíme\npanu Ichovi, by více na provozování skladeb ceských\nkomponistův hleděl, neboť jen tím způsobem dobude si\nzásluh o české hudební umění. Doufáme, že naše\nupřímná rada nebude slovem volajícího na poušti!\n(?) Z Tábora. Těší mne velice, že o druhé hu-\ndeb ní akade mi i, která se pod vedením c. k. ber-\nního dozorce pana J. Pichy, ku prospěchu raně-\nných vojínu dne 10. t. m. dávala, příznivější úsudek po-\ndati mohu. Tenkráte bral se také ohled na skladby če-\nské a byly předmětem zábavy této písně české, kte-\nréžto chvalně známý veterán, pan Karel Strakatý a\nnadějný tenorista, pan Bachmann k nám zavítavše vý-\ntečně přednášeli. Pan Strakatý zpíval Jelenovu „Žen u-\nš k u,* pak národní písně: Kdyby ma milá samé pentle\n„Kde domov muj\" ajeste dvě jiné národní; pan\nBachmann přednášel píseň.: „Pražská Bětu linka\" od\nJ. Nesvadby, a oba dosáhli skvělého výsledku. Mimo tyto\nslyšeli jsme třetí jednání z opery „Zampy\" od Herolda,\nv němž p. Strakatý (Zampu), Bachmann (Alfonsa) a slečna\nHaustrova (Kamillu) představovali. Mladý poducitel pan\nKrejc přednášel s citem á s uhlazeností Melancholii\npro housle od Prumea, pan Matěj ovský piecu pro\nklarinet od Mozarta. Konecne provozována jest uvertura\nk Zampě a pochod z Proroka -od Meyerbeera. Že se tato\nzábava obecenstvu líbila, nemusím podotýkali, neboť kdo by\niad jneslysel ušlechtile ceske písně od umělců předná-\nšené? Pan Pich a se nám touto akademií zavděčil a\ndoufáme, že pii nové uspořádané akademii také instru-\nmentální skladby nektereho ceskeho skladatele provede.\nDejž Bůh !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "168", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7.3", "titre_corps": "Baden-Baden. Dne 30. června otevřela se zdejší", "titre_sommaire": "Baden-Baden. Dne 30. června otevřela se zdejší", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.8", "debut_caractere": 2826, "fin_caractere_exclue": 5218, "texte": "Baden-Baden. Dne 30. června otevřela se zdejší\nhudební saisona první večerní zábavou, již pianista Jael\na Vieuxtemps uspořádali. Kapelník pluku Benedeka pan\nKonnemann je velmi smířlivé povahy; neodjel s plukem\nsvým do Itálie, nýbrž převzal místo zemřelého Eychlera\nco ředitel hudby lázeňského orchestra.\nLipsko. Tyto (lni prodléval zde pan Josef Čapek,\nředitel hudby z Gothenburku, jenž nyní vetší cesty po\nNémecku koná. Pan Čapek je rozený Čech a žák Praž-\nského konservatoria. Bez pochyby podívá se týž mladý\numělec do vlasti své.\nLondýn. Hlavní zkouška k Haendlovy slavnosti\nodbývala se dne 18. června, ku které se téměř 20.000\nosob dostavilo. Slavnostní orchseter sestával z 92 prv-\nních houslí, 90 druhých houslí, 60 bráěí, 60 cell, 61\nkontrabassň, 10 fléten, 10 hoboji, 10 klarinett, 10 fa-\ngotů, 6 trompet, 12 rohů, 9 posannů, 3 ofikleidů, 2\nbombardonň, 8 serpentů, 3 párů bubnů, (2 až 13 stop\nv objemu), 1 velkého bubnu, ohromného kalibru, 6 malých\nbubnů, dohromady ze 453 nástrojů. K tomu přišly velké\nvarhany se 40 měchotlapy a sbor zpěváků sestávající ze\n725 sopránů, 719 altů, 659 tenorů a 662 bassů mimo\nsólisty. Vezme-li se k tomu 100 prodavačů textu,\n200 přijímačů lístků a jiných pomocníků, účinkovalo v\ntéto slavnostní produkcí 3500 osob. Hlavní produkce\nodbývala se dne 20. června a skončila se dne 24, června,\nCo sólisté účinkovali: paní Clara Novellova, Miss\nDolbyova, pan Siius Re eve s, Weiss a Bele t ti.\nPři této slavnosti dávaly se toliko skladby Haendlovy z\noratorií Mesiáš, Bels, Zar, Saul, Samson, Jidáš\nMakabe j sk ý, Israelité v Egyptě atd.\nMnich o v. Po mnohých pochybných a nešťastných\npokusech, ježto zdejší dvorní jeviště po dvě léta činilo,\nby dosáhlo požadavkům dostatečné primadonny, zdá se\nkonečně, že slečna Stogrova, dcera bývalého Praž-\nského ředitele, divadlo úplně pronikla. Vystoupila! nej-\nprvé co Eližběta v ~Tannhauseru\" se skvělým úspěchem.\nPetrohrad. Nedávno provozovala se tu nová\nopera „Mazeppa\", od hudebního dilettanta pana barona\nWietinghoíTa, kteráž se dosti líbila.\nVídeň. V sobotu dne 16. t. m. otevřela se ně-\nmecká saisona na dvorním divadle s Beethovenovým\n„F ide 1 i e m.\" Po tomto předsavent budou se dávati\n„Hugenoti\" a v nichžto nový tenorista pan\nVěrko vic vystoupí. Dne 12. t. m. zemřel zde vý-\ntečný básník J. L. Dei nh ar d s tei n (nar. 21. června\n1794), spisovatel Jana Sachse - Garrika v Bristolu a\nmnohých jiných dramat."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "168", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll", "titre_sommaire": "Dur a moll", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.8", "debut_caractere": 5220, "fin_caractere_exclue": 5230, "texte": "Dur a moll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-07-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-07-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "168", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Haendl.) Haendl dělaje hlavni zkoušku ku svému mistrnému,", "titre_sommaire": "(Haendl.) Haendl dělaje hlavni zkoušku ku svému mistrnému,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.8", "debut_caractere": 5232, "fin_caractere_exclue": 5753, "texte": "(Haendl.) Haendl dělaje hlavni zkoušku ku svému mistrnému,\navšak z části pietezkému ~Te Deum laudainus'' k Uírecht-\nské slavnosti míru, pravil nadšeně, dříve než zaéal : Pánové !\nkdo udělá chybu, oslů mu nadejte!\" Velebnost této skladby a\nvýtečné provedení zanítily ho tak, že u konce jedné věty na sebe\ni na všecko kolem záporně! a takt k následující větě dáti opo-\nmenul, až na 11 první houslisia zavolal, Haendl se zaraziv. ne-\nmohlse upokojit a zvolal slzy maje v ocích po ukončení celé\nskladby : ~Pánové, jsem osel.\""}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.1", "texte": "Jan Dismas Zelenka.\nŽivotopisný nástin sděluje Vítězslav Guth.\nMnozí jsou známi, mnozí ale zasluhují, by v zná-\nmost uvedeni byli. I{ posledním bezpochyby náleží\ntaké J. D. Zelenka, rozený Cech, jenž svým kraja-\nnům sice málo znám jesf; avšak v hudebním svétě\nvelké požívá pověsti, jížto si svými kostelními sklad-\nbami dobyl\nJ. D. Zelenka uzřel Boží světlo okolo r. 1690\nv Louňovieích v kraji Kouřimském. Věnovav se hudbě\npřišel roku 1710 do Drážďan, kdež místo houslisty u\nkurfurstské kapelly obdržel a tak svou hudební dráhu\nnastoupil R. 1716 cestoval s koncertním mistrem Pi-\nsendlem a odebral se i\\ 1718 v průvodu churprince\ndo Vídně. Zde se učil u znamenitého kapelníka Fuxe\nkomposicí a vynikl v krátkém čase tak, že jeho sbory\na fugy vůbec za mistrovské kusy platily. Roku 1832\nbyl přítomen korunování Karla VI. za krále Českého s\nQuanzem as Weissem v Praze, při kteréž slavnosti se\nFuxova opera : „Costanza e Fortezza\" dávala. Při této\npříležitosti uvedl též Zelenka latinskou operu „Sub olea\npacis et palma virtutis conspicua orbi regni Boheiniae\ncorona\" do hudby a došla všestranného uznání. Opera\ntato dávala se od mladých pánů z nejvyšší české šlechty,\nv níž mimo tyto také Fr. Benda, pak jeden diskan-\ntista z kůru křížovníků a jeden Italčan, bassista, co zpě-\nváci účinkovali. Fr. Benda vynikl svým hlasem nade\nvšechny zpěváky a obdržel následkem toho místo se\nznačným platem v konventě u křížovníků. Zelenka od\nr. 1718 sám kostelní službu za churavého L. M. Hein-\nricha a po jeho smrti s L. Andréem zastávaje, a mnoho\nk tomu úceli skládaje ucházel se o místo kapelnické,\nkteréhož však nedostal R. 1735 ustanoven jesf za\nkomponistu kostelních skladeb s ročním platem 550\ntolarů, jenžto r. 1736 na 800 tolarů zvýšen jesf. Při\nobsazení Drážďan od Prusů zemřel Zelenka dne 22.\nprosince 1745.\nDřážďany chovají množství jeho skladeb, mezi ni-\nmiž 21 mší, 3 requie, 3 oratoria, 108 žalmů, litanie,\nhymny, nešpory, salvě regina, magnificat, kteréž se až\ndosud v dvorní kapli y Drážďanech provozují. Mnohé\nz nich, zvláště mši do G-dur a jednu „alla capella\" lze\nk nejlepším výtvorům tehdejšího přísného slohu při-\npočíst!. Každý milovník hudby kostelní musí jen lito-\nvali, že mu není popřáno, by skladby Zelenkovy ve\nvlasti jeho slyšel Adam Hiller lící Zelenku co zádum—\nčivého svatouškujícího křesťana; avšak co pořádného,\ntichého a skromného muže, kterýž největší úctu zaslu-\nhuje. Snad tyto vlastnosti jeho karakteru nejvíce k\ntomu přispěly, že se i za jeho času tak málo o něm\nslýchalo. Z jeho žáků jmenujeme J. J. Quanze a J.\nGeorga (vlastně Adam Schurer), jenž r. 1748 u kapelly\nco skladatel kostelních komposicí ustanoven jesf. Roch-\nlitz *) praví o Zelenkovi takto: „Co se jeho (Zelenko-\nvých) skladeb týče, prozrazuje hlubokou mysl, znalost\numělé harmonie a shěhlosf, když jí užíval, kteréžto\nvlastnosti mu jistí místo blíže otce Sebastiana Bacha.\"\nTěchto svých předností užíval však mírněji a skromněji,\nnevyhýbali se urputně v7šému, co dobré, ale i jiným\nsoučasníkům obyčejné bylo ; osvědčovali se naproti tomu\nnalezavějším a pečlivějším v nápěvích v sobě samých\njuž výrazných a libozvučných a na jejich zpracování.\nTak se stal velkolepostí a ušlechtilostí mysli a vkusu\njako i slohu a způsobu vylíčení jedním z nejslavněj-\nších mužů, jež hudební svět v tomto oboru vyká-\nzali může.\nProč jsme se s jeho skladbami posud tak málo,\nano nic seznámiti nemohli, dá se tím odůvodniti že\nse tehdá, alespoň v Německu a v Itálii způsob udržel,\nže umělci, co výtečného napsali, ne kosrnopoliticky\nkaždému, nýbrž patrioticky toliko knížatům neb ústavu,\nkostelu, klášteru at, d. podali, a tyto knížata a ústavy\nvelice si těchto skladeb, co svého vlastnictví vážíce,\nprovozovali je časem na místě, i byli velmi hrdi na ně\na na jejích skladatele. Zelenka však, tento skrovný,\ndoživotně vděčný muž, vykonával své povinnosti k svému\n\n*) Ve svém spisu: Fúr Freunde der Tonkunst. 11. Bd\nS. 178."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.2", "texte": "králi tak svědomitě, že si od svých skladeb ani opis\npodržeti netroufal , pročež se vlastní jeho rukou\npsány, ve velmi bohaté a výtečné sbírce musikalií v\nkrálovském saském dvorním chrámě nalezaji. lam od-\npočívají nyní, četně nakupené v dobře uzavřené skříni,\njež nese jméno toho mistra, a co víme my Čechové\no Zelenkových kostelních skladbách? Tolik jako nic.\nPřáli bysme si, aby jeden z našich snažných ředitelů\nkostelní hudby se vynasnažil, aby si nějakou skladbu\nnašeho slavného krajana z Dráždanského archivu zao-\npatřil, a ji zde provozoval. Milovníci hudby by si toho\njistě vážiti uměli. Doufejmež tedy, že jeden z nejméně\nznámých českých hudebníků ve své vlasti spravedlivého\ndojde uznání.\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nK uskutečnění pevného systému, k zachování dů-\nslednosti, k učinění učňovi předmět přístupnější a vy-\nučování intervallů snadnější, zdá se mi být prospěšné\npovažovati a pokíádati c-f (obrat velké kvinty f-c) za\nmalou anebo neřídě se podlé jejího objemu a velikosti,\nnýbrž podlé její libozvucnosli, nazývati ji kvartou cistou,\načkoliv mám za to, že musí být i neliboznějící inter-\nvall ve svém způsobu cisty a ne nečistý čili falešný.\nJeště nám zbývá ustanoviti se na tom, k jaké třídě\nkonsonancí, zdali k dokonalým neb nedokonalým bychom\nměli nadzmíněnou malou neb cistou kvartu připocísti.\nMám za to, abychom z mezí přírody nevykrocili, když\nse nepřidáme k soudcům nejkrajnější levice ani na po-\nkraj pravice, ale raděj se připojíme k rozvážlivým soud-\ncům v centrum se nacházejícím, kteří s námi souhlasí\na tvrdí, že jest v každé diatonické škále poměr prv-\nního stupně se čtvrtým stupněm malá neb čistá kvarta,\na že intervall ten náleží k nedokonalým konsonancím.\nMínění že čistá kvarta se více chýlí k nedokona-\nlým nežli k dokonalým konsonancím, možná podporovali\nnásledujícími důvody :\nA) Již to různé mínění o kvartě z ohledu její do-\nkonalé neb nedokonalé libozvukosti a dle toho rozdíl-\nného v praxi jí užívání slouží poněkud za důkaz, že\nnení c-t malá kvarta tak dokonalá konsonance jako\nvelká neb čistá kvinta f-c.\nB) Podlé zásady; čím jednoduší a pro sluch chá-\npavější jesf poměr záchvěvů (kyvů) tím libozvučnější\njesť intervall. Tak na př. prima (1 : 1) jest dokonalejší\nnežli oktáva (1:2), tato zase dokonalejší nežli kvinta\n(2:3)9 tato zase dokonalejší než kvarta (3:4).\nTak i ostatní libozvučné intervally; jako velká terce\n(4:5) jest méně dokonalejší čisté kvarty; malá\nterce (5:6) jesf méně dokonalejší jak velká; malá\nsexta (5:8) jest méně dokonalá než malá terce a\nnebo velká sexta (6 : 10) není na tom stupni libo-\nzvučnosti jako sexta malá, jejížto poměr záchvěvů (5:8)\nsnadněji sluchem naším pojímáme nežli složitější po-\nměr (6 : 10). *\")\nC) Mezi souznějícími tóny které kromě hlav-\nního tónu slyšíme se nám sice objevuje oktáva a velká\nkvinta, ne však čistá kvarta tak jak již na jiném místě\nukázáno bylo.\nI také ta skutečnost tomu odporuje, že není c-f\ndokonalou konsonancí, an se lesním rohem neb trom-\npetou bez klapek tento intervall přirozeným způsobem\nčistě vyvoditi nedá, jelikož se ozývá zvuk ležící mezi\nfa fis. **)\nD) Ani nemůžeme tvrdit, že by velká kvinta zplo-\ndila u převratu zase dokonalou konsonancí, an ze zku-\nšenosti nám jesf známo, že kvarta jinak zní jak její\nzákladní intervall kvinta, sexta jinak jak její základní\nintervall terce atd., a že jdou-li dva hlasy pospolu v\nstejném pohybu v čistých kvartách, náš sluch tak ne-\nuráží jako když se to děje v čistých kvintách.\nE) A konečně, že k úplné konsonancí nenáleží\ntoliko to, aby libě na náš sluch a cit působila, ale aby\ntaké duši naši jakýmsi poklidem naplnila.\nStalo—li by se, že by byl někdo jiného smýšlení,\nnechtě c-f nazývati kvartou malou, aniž by ji považo-\nvati chtěl za nedokonalou konsonancí, pak bychom sobě\npřáli k vůli sjednocení, by se shodoval s těmi, kteří\nkvartu tuto nazývají čistou a kteří jí alespoň dávají\nmísto mezi dokonalými konsonancemi.\nO akkordech vůbec.\nTomu, kdo se chce v krátkém čase naučit inter-\nvallům, jesf dokonalé vědomosti a znalosti všech škal\npotřebí; tak též snaží-li se kdo vniknout do říše\nakkordů nutno, by měl úplnou známost intervallů.\nŠkály, tóniny a intervally možná považovati co pod-\nstatné díly nauky o akkordech, které úzce spolu sou-\nvisí a vespolně se zdokonalují. Zanedbávání, nevědo-\nmost a nedoučenost jedné neb druhé části vztahuje se\n\n*) První číslo těchto poměrů udává počet zachvění se\nstruny dolního tónu a druhé číslo zase udává, ko-\nlikkrát se zachvěla struna v témž case hořej-\nšího tónu.\n**) Tento uvážení hodný úkaz se neobjevuje jedině u\ndoškální kvarty, ale i také poněkud u sexty, s tím\nvšak rozdílem, že nižší tón slyšán jest místo do-\nškální sexty a."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.3", "texte": "i na vše ostatní kdo je slabochem a nedoukem ve\nškálách, tóninách, intervallech, ten se také zajisté potká\ns velkými obtížemi i při učení se akkordům.\nPožadoval-li intervall mnohostranného uvážení a\nmnohostranné pozornosti, tím více toho bude třeba u\nakkordu, jelikož akkord sestává z více než dvou tónů,\nz více nežli jednoho intervallu.\nAkkord nepovstává jakýmkoliv spojením vícero tó-\nnův, neb snad náhodným současně se sejitím několika\nintervallů neb hlasů; nýbrž podlé jistých zákonů sluší\njenom spořádané souznění rozdílných tónův neb hlasův\nakkordem nazývati.\nTvoříce základní akkordy, hledíme buďto aby byly\nčásti akkordů po tercích od sebe povzdálené, nebo aby\nse skládal akkord ze dvou, tří neb čtyr nad sebe po-\nstavených tercí, nebo aby se skládal ze samých libo—\nzvuků anebo aby obsahoval jeden neb dva nelibozvuky.\n(Pokračování.)\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozděna.\n(Pokračování.)\nMikuláš Gomófka žijící za panování Štěpána (Ba-\ntoryho) byl tvůrcem hudby převýborné. Mariin ze\nLvova, varhaník krále Augusta, složil písně nábožné na\ncelý rok. Jan Brandt, Jezuita, psal mnoho písní pol-\nských i latinských. Krišlof Klabon, hudebník při dvoře\nkrále Štěpána, skončil hudbu k písním Jana Kochanow-\nského na vítězství na Moskali. Jezuita Zikmund Laux-\nmin, slavný historik, napsal dílo o muzice „Ars et pra-\nxis musica*\" Jeden výborný filosof, také matematik,\nmedik, astronom, básník i hudebník, jmenem Brocki čili\nBrosius, obohatil literaturu několika krásnými děly.\nJeho theorie o hudbě jesf pod nápisem „Xn diapason\nsalvo harmonico concentu per aequalia septem inter-\nvalla dividi possit vel non,\" který spisek zasluhuje\nčtenu býti. Martin Kromerow, biskup Yarminský, vydal\no hudbě také několik děl; mezi jinými „De concentibus\ninusices, quos chorales appellamus in musica figurali,44\nvytisknuté právě v jednom čase s jiným dělem od Se-\nbastiana z Fulštyna „Opusculum musices noviter con-\ngestum\" v Krakově 1534.\nŘehoř Liban z Lignice vydal chválu o hudbě „de\nmusices laudibus oratio\" v Krakově 1540. Zde slušno\ntaké Kochanowského podotknouti ; přetlumočili žalmy\nDavida a Jeremiáše. Tobiáš ze Sandomíře, slavný zpě-\nvák toho času, zpíval je v kostele v dni roční. Málo\nděl poetův vniklo tak do srdce, jako zpěv Kochanow-\nského-, jeho genius osvědčil se nejmohútnějším v poesii\nlyrické.\nKochanowského písně nábožné jsou velmi\nkrásné a stává málo lidí v Polště, kteří by neznali\njeho žalm „Kdo sie w opieke poda Panu swemu.\"\nDílo Mikuláše Gomólky ze 16. věku má také velké\nváhy. V dedikací píše spisovatel, že se staral o to, aby\nkaždý mohl písní těch užívati, aby byly prosté a lehké.\nZielinski, muzik arcibiskupa Gnězněnského, Bara-\nnowského, komponoval mnoho pro kostel 1620. Yydal\ndva obšírné svazky písní nábožných.\nKdyž reformací postoupila v Polsku, zvolenci Kal-\nvína přijali k svým písním francouzskou hudbu. X. Ma-\ntěj Rybinski uveřejnil přetlumočení žalmův Dovidových\ns melodiemi od Marota.\nReformáti čeští přijali mnoho písní i hymen Ry-\nbinského a bratří čeští v Polsku vydali v Šamotulách\nroku 1535 práce jeho. Za panování Zikmunda I. zavedl\nX. Zajíc na povolení biskupa Gamvata kór, aby každo-\ndenně při mši svaté zpíval. Kór tento sestával z pro-\nbošta, z devíti vikářův a jednoho učence ; všickni byli\nsběhlí v budbě, X. Zajíc reorganisoval tento kói, a tak\nje zdokonalil, že vbrzku bez všech těžkosti ty nej těžší\nskladby Palestriny provozovali. Y těchto časech po-\nvstaly tak zvané „Kolendy\" (koledy), písně, jež lid\nzpíval při panských palácech a v čase Božího narození\na nového roku. Majíf karakter národní ale nábožnou\ntendencí. Nejstarší z nich jsou: „Anjoí pasterzom mó-\nwií« „W zlobie ležy\" „Przybieželi do Betlehem.\"\nVe dvou věkách, po zlaté periodě literatury polské\nnastupujících zničen jest karakter národní a místo za-\nujmula hudba lehká. Ukaz toho, jenž se chová v chiámě\nKrakovském, jesf plod Řehoře Gorčického (f 1734) v\nkapli Jagelonské v Krakově.\nBenediktini byli podporovatelé hudby a v jejich\nsvatyni dávala se díla Palestriny, Pergolesa, Jomel-\nliho atd. Okolo 16. věku započala hudba nástrojová a\npánové polští, jimžto se takéto plody líbily, drželi si\nvelké orkeslry. Umělci a skladatelově zahianíční při-\njížděli tenkráte do Polska. V tom čase počala dramata\ns hudbou, k nimžto se látky ze starého neb nového\nzákona brávaly. Za panování Zikmunda Augusta, Ště-\npána a pod Zikmundem 111. vytratila se hudba národní,\noriginálnost a povstalo následování italských a němec-\nkých vzorů. Kdo chtěl v tomto čase slouti geniálním,\nmusel přijíti od břehů Arna, Taja, aneb ještě lip od\nElby. A skutečně byl za panování krále Alexandra Hen-\nrik Fink ředitelem hudby u dvora. Diomedes Cuton,\nVeriecian a slavný virtuos na loutnu a komponista, vy-\nzván byl také do Polska. Italiani Ader a Fulerio účin-\nkovali co zpěváci v kapli Zikmunda 111. Marco Sacchi,\nŘíman, byl při dvoře Ladislava IV. Heinecius Pisendcl,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.4", "texte": "Quanz, Bach a mnoho jiných získali si zásluhy o hudbu,\navšak plody jejich Poláci nepřijmuli; neboť povstaly ne-\nshody náboženské a kněžstvo odstranilo komposice ně-\nmecké a zavedli skladby polské.\n(Dokončení.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nO zdokonalení fagotu přiměřenou polohou klapek,\nlepším uspořádáním a rozšířením direk získal si Al-\n- v novějším čase velkých zásluh.\nObyčejně má fagot 8 direk a 10 klapek. V no-\nvějším čase zhotovují se také fagoty s více klapkami,\nkteré však jsouce velmi drahé všeobecné rozšířenosti\nse nedočkaly. Objem fagotu sahá od kontra B až k\njednoučárkovanému b neb c; někteří pískají i až k\ndvoučárkovanému es. V tomto udaném objemu obsa-\nsaženy jsou všechny chromatické tóny, vyjma kontra H\na hluboké Cis. Pro fagot se píše jako pro cello, hlu-\nboké tóny píšou se v bassovém a vyšší v tenoro-\nvém klíči.\nFagot jesf jeden z nejpotřebnějších orkestralních\nnástrojů; u harmoniové hudby zastáváf místo bassu\nneb tenoru; u plného orkestru (kdež obyčejně dvojitě\nobsazen jesf co fagotto primo a fagotto secondo), slouží\nz části co vyplňovací hlas, z části k sesilnění bassu;\navšak vystupuje také často v něžných místech s hobo-\njem, klarinettem a flétnou co nástroj solový. V hloubce\nje vlastní tónům jeho velká vážnost; ve vyšší poloze\nnaproti tomu velká jemnost a nejvyšší tóny mají cosi\npronikavého.\nJeště dlužno podotknouti, že týž nástroj schopen\njesf velké pohyblivosti a že se pro něj rozmanité pas-\nsaže napsati mohou, ačkoliv se s nimi v orkestralních\nskladbách šetrně zacházeti musí ; nebof vydržené tóny\nvyjímají se u fagotu mnohem lépe. By se silně obsazené\nplechové hudbě přiměřeně stejné síly a moci dodalo,\nvynalezeny jsou ještě dva druhy fagotu, a sice kvar-\ntový fagot, jenž o jednu kvartu nížeji, kontrafa-\ngot, který o jednu oktávu nižejí stojí. Mimo tyto\nstává ještě menšího fagotu, jenž se tenorový fagot,\nv italštině fagottino jmenuje, a jenž o kvintu výše\nstojí.\nFagot je bassem k hoboji. Jeho značný objem\nzaujímá nejméně 3 oktávy je při mnohých příleži-\ntostech velmi užitečný. Jeho tón není velmi silný aj eho\nzvuk nemaje lesku a vznešenosti chová cosi divuobraz-\nného. Jeho hluboké tóny poskytují celému skupení\nÍ < ť\nrourových nástrojů nádherného bassu. Vysoké tóny\nmají cosi trapného, bolného, ba řekl bych úpěnlivého.\n(Pokračování.)\n\nMalý Divotvorec.\nPodává Václav Filipek.\n\nBylo na začátku i\\ 1840. Provázen přítelem H.\nübíral jsem se večer do svého příbytku. Vcházejíce tak\nzvanou brankou do Dlouhé třídy, nemálo jsme se podi-\nvili zvukům houslí, jakéž tu sluchu našeho se dotýkaly.\nPřicházely z hostince druhu obyčejného, tehdáž zde v\nbrance se nacházejícího, a bylo v skutku, jako by tam\nněkdo na housle koncert dával.\n„To jsou variace Beriotovy!\" zvolal H* s úžasem,\n„jak výtečně provozovány!\"\n„Jak pak asi sem tak znamenitý koncertník za-\nbloudil?44 doložil jsem, načež zvědavostí puzeni, vešli\njsme do hostince.\nNežli jsme tam vkročili, byla hudba již umlkla.\nHostů bylo tu dosti četných, mezi nimiž mnozí, jak se\npodobalo, hlavně k vůli koncertu byli přišli. A kdo\nbyl ten koncertista? Stranou u stolku hned u dveří\nseděli hudebníci, jacíž obyčejně v hospodách hrávají, a\nprávě si odpočívali. Zasednuvše si, čekali jsme, až\nopět hráti začnou. Konečně začali a spustili rázný\nkvapík* Primista hrál velmi čistě; snad on jest ten\nkoncertista ?\nPo světnici hravě si pobíhalo několik dítek; mezi\ntěmi hošík v bílých kalhotkách a v modrém, četnými\nknoflíky ozdobeném kabátku. Na bělounký, široce pře-\nhnutý límec splývaly mu světlé kadeře. Ten, když si\nbyli hudebníci po kvapíku odpočinuli, na zavolání při-\nkročil k nim a bračistou vyzdvihnut postavil se na\nžidli. Primátor, chopiv se malých housliček, začal je\nladiti a naladiv, podal je hošíkovi. „To tedy ten kon-\ncertník?44 podivili jsme se. A v skutku on to byl! Již\nvelmi uměle z housliček vyluzoval Meysedrovy kon-\ncertní variace, a všickni s napnutým podivením upírali\nzraky na malého divotvorce s tak neobyčejnou obrat-\nností si počínajícího.\nVšeobecný potlesk provázel jednotlivé části variac\na zazněl velmi hlučně, když hra byla ukončena. Hošík,\nseskočiv se židle, poklonil se v právo a v leyo, a opět\npřidružil se k dětem, kteréž s úžasem as jokousi hr-\ndostí byly naň hleděly, když z malých schválně pro\nněj zřízených housliček takové divy tu vykouzloval, a\nnyní k němu velmi lichotivě se měly.\nNemohl jsem se zdržeti, abych se na malého toho\ndivotvorce nevyptal. Byl syn prirnisty hudební té spo-\nlečnosti, kterýžto též byl výborný houslista a také již"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "165", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.5", "texte": "co hošík koncerty dával, avšak, jak soudruhové jeho\npravili, na vyšší, samostatnější dráhu nepostoupil, spo-\nkojuje se slávou, jakéž se mu co hošíku dostávalo a\njakéž pak ve společnosti obyčejných hudekníků nalézal\nŠkoda prý by bylo nadějného synáčka jeho, kdyby také\ntak zakrněl, kdyby výtečné schopnosti jeho nedošly\nvzletu vyššího.\nHošík ten dojal mě tak, že jsem pak kratičkou\nzprávu o něm u veřejnost podal; vyšla v příloze ku\nKvětům dne 23* ledna 1840 pod názvem „Mladý hou-\nslista.u Uvádí se lam, že z mnohých stran ozývají se\nzprávy o dítkách takřka divotvorných, připomíná se malá\npianistka Paulina Ryšavá, načež se dokládá:\n„Hojnou pochvalou uvítá snad letos veřejnost i ji-\nstého sedmiletého, výborného houslistu. V okresu\nnemalé společnosti hrál před nedávnem Meysedrovy,\nBeriotovy a Pixisovy variace s tak něžným výrazem a\ns tak nevšední obratností, že posluchači v neobyčejný\núžas zplanuli. Otec jeho, Erasmus .. ~ dosavádní učitel\njeho, vyznává, že sedmiletý žák již nad něho vyniká*\nCo pětiletý pacholík bez pobídnutí chápal se houslí, a\ndříve ještě než jedinkou notu znal, již pouze dle sluchu\nněkolik kousků na housle hrával, ato z větší části z\npaměti, dle sluchu. Otec nechtě jej příliš namáhati\npak teprv k důkladnému hudebnímu cvičení jej měl, při\nčemž ale vždy na přeoutlé stáří jeho ohled bral, a tudíž\nvíce hravě než přísně jej vyučoval. Polku, kalup a těm\npodobné hudby k tancům nepotřebuje nadějný .* * než\njednou neb na nejvýš dvakráte slyšeti, a již je z pa-\nměti hrát dovede. Že neobyčejné hudební schopnosti\nmá, patrno jest; bylo by tedy přáti, aby v povolání svém\nna křivou postranní cestu uveden nebyl.\"\nNu a jak bylo dále? Po nějaký čas hrával ještě\nv hostincích a v kavárnách, což později vždy se ozna-\nmovalo, a vždy velké chvály docházel. Již se myslilo,\nže v tomto oboru snad na vždy uvázne; avšak jinak\nbylo souzeno* Proslulý Ole Bull, slyše ho hráti před-\npovídal mu skvělou budoucnost, dojde—li v umění tom\nnáležitého vzdělání, a tu pak ujal se ho pan Mildner,\nprofessor houslí na Pražském konservatoriu, a z malého\ntoho divotvorce stal se divotvorec velký, houslista nyní\npo celé Evropě proslavený. Jef to slavný náš Ferdi-\nnand Laub, jak v onom článku ve Květech výslovně\npodotknuto* Bylo to tenkrát poprvé, co o něm v listech\nveřejných zmínka se stala a pozornost' naň se obrátila\na sice v listu Českém. Možná že list ten chová na\npamátku, bylf si jej otec jeho vyžádal a také jej ob-\ndržel. Nyní ovšem by měl mnoho místa potřebí,\nkdyby si chtěl na památku uložit všecky časopisy, ježto\njiž po mnoho let slávu jeho hlásají; ona Příloha ku\nKvětům však zajisté i při všech ny-iějších oslavách má\npro něho cosi zajímavého*\n\nZ Kytice.\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nVy ji tedy dokonce nemilujete?\nAni kmit jakéhos citu pro ni ve mně nežije. Až\nse zdokonalím, pojedu do Paříže* Julie se tam zdržuje\nna blízku svého miláčka. Vystoupím a první mé\nvystoupení nech rozhodne nad životem mým. Bude to\nvaší zásluhou, překonám-li soka svého a Julii si vyzpí-\nvám! Buďte pak jist, že neopominu s Angelinou poje-\ndnali stranu vás. Umožní se vám snad na jiném místě,\nkde předsudky rodinné nižádnou nebudou překážkou,\nzískati ženu, kterou tak nesmírně milujete. Ano, musí\nse to podařili, nebof na to vynaložím vše co mi možná.\nPojedete k nám a můžete u nás žiti starostí prost a\njen umění svému a lásce své oddán*\nRozumný jinak a povážlivý Zach ani nepomýšlel\nna jiné překážky a dal se nadějnými slovy mladého\nžáka svého docela překonali. Bylof věru jako by v této\njediné věci pásmo jasného myšlení v něm bylo přetr-\nženo. Podával se jako dítě každému dojmu a každému\nklamu. Zdvojnásobnil své namahání, snažil se jakoby\nna úspěchu žáka celá blaženost jeho visela* Arregoni\nkrátkým časem byl tak vycvičen, že se mu sotva druhý\nvyrovnal. Dovolil se pak od knížete na výlet do Paříže*\nToho samého dne opustila i Angelina Mohuč, aniž\nkdo věděl kam odjela.\nAngelina byla mezi tím všecky poměry milovaného\nzpěváka vypátrala; znala již i lásku jeho k Julii i sva-\nzek jaký tuto k proslulému Frescinimu poutal. Fre-\nscini, byl tenkráte první tenorista svého času zván.\nAvšak zpěvákova sláva nemá věčný život, jakož hlas jeho\nvěčného nemá libozvuku, Vysvítalo Angelině, že Arre-\ngoni svým nevyzpívaným mladistvým hlasem, svou ne-\nvyrovnanou školou soka svého předčíti musí. Pomýšlela\ntedy na prostředky, jimiž by to překazila.\nArregoni neměl ani tušení, že Angelina jest v Pa-\nříži. činil své kroky u divadelního ředitele, a výmínky,\npod kterými vystoupili chtěl, byly tak až příliš mírné,\nže by tím byl podezření v síly své zbudili mohl, kdyby\nse ředitel domácí zkouškou s Arregonim předsevzatou\nk radostnému téměř úžasu byl nepřesvědčil, že získal\nprvního zpěváka v Evropě!\nPo delší čas Bembo už v Mohuči potají vyjednával\ns ředitelem vlašské zpěvohry v Paříži, ipři které Fre-\nscini zpíval* Nyní měl vystoupiti a zastíniti soka svého*\nZnal svůj hlas, jímž samým už netěžko mu bylo vítězili,\navšak nyní, kde i školy si vydobyl výtečné, nelze mu\nbylo pochybovati, že srdce milenčino překoná.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovomĕstské divadlo. Dne 14. t. m. dávala se\n„Bílá paní\", komická opera v 3 dějstvích od Boieldieua.\nDěj této opery koná se ve Skotsku okolo r. 1750 a je as\ntento: Dav horalů přicházeje k obydlí Diksonově radují se\nz křtin, jež se u Diksona slaviti budou. Dikson vyšed\nz příbytku, oznamuje jim, že nebudou krtiny, anto rychtář\nza kmotra určený ochuravěl. Brzy na to přijde mladý\ndůstojník Jiří, o nocleh žádaje. Dikson vlídně ho přiví—\ntaje, dozví se, že je anglickým důstojníkem. Aj, tu na-\npadne manželce Diksonově Jenny, by Jiřího o kmotrovství\npožádala, což také důstojník s radostí přijme. Jenny\nspěchá tedy k duchovnímu, brzy však se vrátí oznamu-\njíc, že teprv pozdě večír křtiny konati se musí. Na to\nsi sedne Jiří a manželé k hostině. Na otázku Jiřího, co\nby v této krajině znamenitého bylo, vypravuje Jenny o\nbílé paní, jež se vždycky zjeví, když zámku nebezpečí\nhrozí a mimo to i jiné věci o tomto podivném zjevu.\nPo skončeném vypravování přijde posel ze zámku s roz-\nkazem, aby se tam dostavil. Diksona pojmula hrůza a\nstrach. Odevzdav do ochrany svou choť Jiřímu, odebeře\nse do zámku. Mezi tím, co Jiří choť Dikson o vu těší, by\nse nebála, přikvapí Dikson vypravujíc, že Gaveston, správce\nzámku Avenelova, mu sdělil, že zámek do prodeje přijde ;\npři tom podotýká, že na zámeckých schodech od bílé paní\nlist obdržel, v němž mu sděluje, aby se dnes do zámku\nodebral, a hrad při dražbě za sto tisíc tolarů koupil. Jiří\nse nabídne, že místo něho do zámku půjde, což se i stane.\nDikson ho tam se svítilnou doprovází. (1. dějství.) Mar-\nkyta, stará služka hraběte Avenela, sedíc u kolovrátku\nv komnatě zámecké přede. I zpomíná si na Julia Avenela,\npána téhož zámku, jenž v mládí svém se ztratil. Na to\nvstoupí k ní Anna, svěřenkyně Gavestonova a vypravuje,\nže jistý Julius Brown v bitvě poraněn byl; avšak šťastně\nže se vyhojil. Brzy na to přijde Gaveston a žádá od\nAnny listiny, které byla od hraběnky Avenelové při smrti\nobdržela. Náhle zavzní zvon ohlašujíc, že někdo do\nzámku vejiti chce. Gaveston nechce žádného sem pustit;\navšak svolí pod výmínkou, pakli mu Anna listiny\nodevzdá, což se také stane. Markyta přivede Jiřího do\nkomnaty; na otázku Gavestonovu, co by tu Jiří chtěl, od-\npoví důstojník, že chce mluvit s bílou paní. Gaveston\nmaje Jiřího za pověrčivého člověka odebéře se na odpo-\nčinutí. Jiří usadiv se u krbu, očekává příchod bílé paní.\nPo dlouhém čekání objeví se konečně bílá paní. A kdo\nje ta bílá paní? Anna, svěřenkyně Gavestonova. I praví\nmu, že náleží zámek tento hraběti Avenelovi a že si ho\nsprávce Gaveston, jenž je zlý a ukrutný, osvojit chce.\nJiří jí musí přísahat, že všechno, co ona mu veleti budě,\nučiní. Jiří jí přísahá! Na to si oba podají ruce a ona\nv něm pozná svého Julia, s nímž na zámku tomto vy-\nchována byla. Na to zmizí. Ráno přichází Gaveston\nzbudit Jiřího a táže se ho, zdaž bílou paní viděl. Jiří\nodvětí, že ano. Na to vstupují do komnaty sedláci, pach-\ntýř Dikson a jiné ku dražbě zámku. Také Mac Mirton,\nsoudce, přichází a praví, že na rozkaz krále zámek tento\nprodán bude. Dražba započne. Vždy se přidává více a\nvíce, Dikson licituje a přivede to až ná sto tisíc, jak mu\nto bílá paní rozkázala. Gaveston se raduje, že nyní bude\nzámek jeho, anto žádný více nepodá. V tom přiblíží se Anna\nk Jiřímu a šeptá mu, by více podal než Gaveston. I stane se.\navšak Gaveston přidává ustavičně; až konečně Jiří 600.000\ntolarů podá. Soudce se ho táže na jméno. Jiří odpoví, že je\npoddůstojníkem anglickým a že se jmenuje Jiří Brown. Vši-\nchnimu přejou štěstí k této koupi. (2. dějství.) Jiří pro-\nhlíží si zámek. Do zámku přichází lid a těší se z toho,\nže tak hodný pán ten zámek koupil. Mezi tím vypravuje\nMarkyla Anně, že Julius Avenel je 11a zámku a že zajisté\npřivolí, by Jiřího Browna za chotě si vzala. Na to se od-\nstraní. V tom přicházejí Gaveston a soudce Mac Mirton\na praví Jiřímu, pakli do 12 hodin nezaplatí, že bude\nuvězněn. Tu se objeví bílá paní, oznamujíc, že Jiří\nBrown se jmenuje vlastně Julius Avenel a že je pánem\ntéhož zámku. Jiří se tomu diví a Markyta stvrzuje vý-\npověď bílé paní. Gaveston přikvapí k bílé paní, chtěje\nzvěděti, kdo by to byl. Odkryje závoj její a* před ním\nstojí Anna, svěřenkyně jeho. Jiří je blažen; pojme Annu\nza choti a je kmotrem Diksonovým. Tato opera, která\npři prvním provozování největší pozornost zbudila, uchva-\ncuje nás ještě nyní roztomilou, melodickou svěžestí hudby\na výborným librettem. Stává málo oper, které by se\ns tak zajímavým a obratně pracovaným textem vykázati\nmohly, a jejichžto hudba by se tak úplně s dějem a slovy\nshodovala jako tato. Od začátku až ku konci pramení\nse bujný, duchem a lahodou překypující potok melodií\nv tomto krásném díle, jež se také ostatně velmi zdařilou\ncharakteristikou celku, jako jednotlivých osob vyzname-\nnává. V opeře této rozplývá se živel romantický a rytíř-\nský s komickým a vystupuje v ní vedlé velkého drama-\ntického talentu skladatelova také talent pro písně a ro-\nmance. Každé číslo opery je zajímavé a plné účinku;\nkaždá role iv druhé řadě stojící je vděčná pro zpěváka.\nVe Francii a v Německu znárodněla téměř hudba k „Bílé\npaníu zvláště arie Jiřího „Ký ples to jest vojákem být\"\na „Přijď o lepá dámo\", pak romance Jenny, přadelní\npíseň Markyty a znamenitá píseň chorová v třetím dějství.\nVe všech operách Boieldieuových jeví se skrz 11a skrz\nvedle velkého talentu nej ctihodnější umělecké snaženi a\nharmonická způsobilost; nikde nám nepřichází v oustrety\npovrchnost a lehkovážnost. Provedení bylo dobré.\nPrimadonny Pražského divadla není více! Paní\nBarbora Mellerová, roz. Mullerova, zesnula dne 15.\nt. m.po těžkém porodu následkem pueralní zimnice, v 26.\nroku svého stáří. B. Mullerova narodila se v Augsburku\na počala svou divadelní dráhu na dvorním divadle v Mni-\nchově. Nejprvé věnovala se tanečnímu umění, pokusila\nse pak v oboru operního soubretství a vystoupila pak co\ndramatická zpěvačka. Zpívalaf ve Frankfurtě, Královci,\nFrankfurtě nad M.s krásnými výsledky a byla pak u\ndvorního divadla v Brunšvíku engažována. Loňského roku\nhrála v Praze pohostinsku se skvělým úspěchem co\nValentina, v Hugenotech co Fid es v Proroku,\nco Lucretie Borgia, co Leonora ve Fidelio, co\nŽidovka a co Eližběta v Tannháuseru. Na to\nbyla Mellerová u Pražského divadla engažována a vy-\nstoupla co nově získaný clen dne 22. února 1859 po-\nnejprv. Pohřeb odbýval se dne 18. t. in. o 2 hod. od-\npoledne velmi důstojně. Vedlé rakve, věncem zdobené,\nkráčeli členové Pražského divadla s hořícími svícemi a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.7", "texte": "v průvodu bylo viděti mnoho oudů opery, balettu, choru,\na orchestru, jakož i mnoho hudebních umělců, mezi nimi\nředitel konservatoria p. B. Kittl a dvorní kapelník pan\nAlex. Dreyschock. Y cele průvodu kráčel bolem sklí—\něený manžel pan Meller a ředitel divadla pan F. Thorné.\nMrtvola byla na Yolšanském hřbitově pochována.\nNáš krajan, barytonista pan Appé, jenž loňského\nroku členem c. k. dvorního divadla byl, otevřel 11a zdej-\nším divadle kruh pohostinských her. Včera vystoupil v\nopeře „Ernani\" co Karlos. Appé je co umělec chval-\nně znám.\nSlovutný náš krajan pan Písek, k. wurtemberg-\nský dvorní pěvec, prodlívá tyto dni v Praze.\nY letním divadle ve Pštrosce bude se dávali ve\nčtvrtek dne 21. t. m. ve prospěch přičinlivého herce\npana Václava Brauna Halmova dramatická báseíi „Syn\npouště/' Lze se nadíti hojné návštěvy, jelikož se letos\nponejprv v letním divadle hráti bude.\nPan Ig. Jelínek, ředitel pianního ústavu, bude\nodbývati se svými žáky celoroční zkoušku dne 22.a\n23. t. m., vždy od 9 až do 12 hod. ráno a od 3 až do\n6 odpoledne.\n- Výroční zkouška chovanců soukromého\nvychovavacího ústavu pro slepé bude se odbývati v so-\nbotu dne 23. t. m. dopoledne od 9 až 12 hod. v míst-\nnostech školních na Hradčanech.\nKonservatorium bude ku konci téhož měsíce,\njak obyčejně, výroční zkoušky se žáky obou tříd od-\nbývati. Dne 25. t. m. bude zkouška nižší třídy\nkonservatoristů a žákyň koncertní školy, z li-\nterních předmětů v; dne 26. t. m. zkouška dot-\nčené třídy z nástrojů; dne 28. t. m. zkouška vyšší\ntřídy konservatoristů a žákyň operní školy z liter-\nních předmětův; dne 29. t. m. zkouška vyšší třídy\nkonservatoristňv z nástrojů vyjma housle; dne 30. t. m.\nzkouška houslistů vyšší třídy z nástroje, a žákyň\nkoncertní a operní školy ze zpěvu. Žakyne koncertní\nškoly přednesou následující árie: Slečna Leon. F i s c h e r 0-\nva arii z „Lucretia Borgia\", „(Štttfam má) jener UÚÍfcen\n©cfyůld)!\" sleč. Alois. Hory nova arii z též opery\n„ffielcfye Sínmut, ftetb&e SJiiíbe\" sleč. Johanna Póck-\nlova arii z Lindy „Šlí) JU Imtge faitmte id)\" sleč. Ant.\nRiedlova arii z Montechi a Capuletti sleč. Mar. Pí s a-\nř o vi c o v a arii z Ifingenie v Taurisu—sleč. M. S chw e d-\nr o v a arii z Proroka lfO gcbrt, 0 gel/t.\" Žákyně\noperní školy budou zpívati následující arie: Sleč.\nAloisie Blažkova arii z „Don Juana\" sleč. Otilie\nBubnová arii z Favoritky „Sld) meitt '—\nsleč. Karolina Klettnerova arii z Tancredu „Come dolce\nalpalma mia.\" Z programu tohoto je viděti, že učitel\nzpěvu, sign. Gordigiani na italské opery největší zřetel\nbéře. Nepokládáme to právě panu Gordigianimu za zlé;\nneboť je rodem Vlach, avšak tento kovaný Italian má\npomyslit, že žije v Cechách a nikoliv v Itálii. Což ne-\nmáme opery od Fúchsa, Glásera, Kittla, Škroupa neb\nAberta? Nestává v operách těchto skladatelův žádné krásné\narie? Stává; avšak sign. Gordigiani lpí ustavičně na copu\na cizotě.\nPan Bedřich Si mák, virtuos a ředitel pianního\nústavu 11a Malé straně (čís. 272), bude dne 27.a 28.\nt. m.v 5 hodin odpoledne odbývati s chovanci svými\nceloroční zkoušku v místnostech svých. Při této\npříležitosti provedeny budou od žáků ouvertury „Tigra-\nnes\" Sommernachtstraum Euryuanthe, pak sola\npro piano, jmenositě piecy od Beethovena, Drey-\nschocka, Kuhe, Mozarta, Thalberga, Willmerse a jiných\nPan Petr M a y d 1, ředitel pianního ústavu, bude\nse svými žáky odbývati dne 30. a 31. t. m. výroční\nzkoušky, v nichžto ouvertury k Markytě z Anjou\nNordstern od Meyerbeera, pak Lustige Weiber von Wind-\nsor od Nicolaje a Tannhaser, provedeny budou. Mimo\ntyto přednesou žáci sola s průvodem orchestru, totiž:\nKoncert od Ch. Meyera, provede J. Rihl; koncert od K.\nM. Webra, provede K Máša 5 variací od Henselta (op. ll.)>\nprovede G. Goschler; koncert do G-moll od Mendels-\nsohna, provede slečna K. Eggertova; čtvrtý koncert od\nHerze, provede slečna E. Karasova; Glockchenrondo od\nPixise, provede sleč. G. Hofrichterova; variace od Pixise\nprovede sleč. M. Kopfmahlerova. Dále uslyšíme trio od\nMozarta, jež přednesou pánové Písařovic, Paulus a Alten-\nburger; koncert pro dva klavíry od Bacha, přednešen od\nslečen Biermannovy a Ginettiovy. Konečně provedou žáci\nsalonní kusy, u př. variace (op. I.) od Henselta Fan-\ntasii na Lucii od Liszta i Prudenta a impromptu od Cho-\npina a t. d.\n- Celoroční theoreticko-prakticke zkoušky žáku\nzdejší výborné varhanické školy budou se odbývati\ndne 30. t. m.v 9 hodin ráno v místnostech školních\nv konviktě. Žáci druhého roku varhanické školy budou\nnásledující kusy 11a varhany přednášeli t Pan Ant. Dvořák\nvelké praeludium a fugu do A-moll s obligátním pedálem\nod Jana Š. Bacha; pan Zik. Gla nz, ctyrvětovou so-\nnátu do B-dur s obligátním pedálem od F. Mendels-\nsohna; pan Karel Bláha dvě první věty ze sonáty do\nE-moll s obligátním pedálem od Mendels s ohn a a\nvelkou fugu do E-moll od J. Se ger a, pan K. B ruš a\nfantasii a fugu s obligátním pedálem od Karla Pitsche,\na konečně p. Dvořák a G1 an z přednesou velkou\nfugu do G-moll od J. Š. Bacha, pro ctyry ruce s obli-\ngátním pedálem uspořádanou od Schellenberga.\nMimo tyto komposicí provedou žáci druhého roku take\nsvé skladby a sice: pan Dvořák své praeludium do D\na fugu, do G-moll; pan Glanz své praeludium do C-dur\na velkou fugu do A-moll; p. Bláha svou fugu do D-dur ;\np. K. Bruša svou fugu do E-moll a pan A. Stolz své\npraeludium a fugu do C-moll.\n\nMladá Boleslav. Co nevidět uspořádá zdejší\nzpěvácký spolek novou akademii hudební,\nv nížto mimo jiné sbory také klasická skladba „Zvon44\nod Romberga provedena bude.\n(Sn.) Z Bio vic. Jak obyčejně dávala se nedávno\nu nás opět německá hudební akademie. Je to v skutku\npodivuhodné, že zde spise skladby Amerikánu nez Čechu\nneb Slovanů vůbec slýcháme. Než k věci samé! Ve\nprospěch účelu válečných uspořádal na pokynutí\nc. k. okr. představeného, Frant. Dlouhého, podnikavý\np. kancelista F. Icha, jenž soustředěním hudebních sil\nvšemožně o zvelebení a pokrok hudby u nás pečuje, před"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590720-01.1.8", "texte": "krátkým časem v místnostech hostince „v panském domě\"\nhudební akademii, která velmi zdařile vypadla. Du-\nševní tato zábava počala ohnivým proslovem od pana prof.\nDra. Smetany k tomu účelu zvlášť sepsaným, jejž p.\nJosef Fuka, c. k. asistent zdejšího berního úřadu nadšeně\npřednesl. Na to následovala národní hymna s mo-\ndlitbou o mír od prof. Karlíka, kterou pan F. Icha\nv ctverozpěv pro mužské hlasy slušně uvedl. Vedením\npana Františka lehy byly pak od četně se sešlých hude-\nbníků zdejších a pánů učitelů zdejšího okresu pilně a\npřesně provedeny : Slavnostní uvertura od Le itne ra,\nuvertura k melodramu „J elv a\" od Reisingera ; klari-\nnettové solo „z lazebníka Sevillského\" a konečné uver-\ntura k zpěvohře „Dou Juan\" od Wolfganga Arnolda Mo-\nzarta. Zvlášť ale vynikali a vyznamenali se slečna Antonie\nVeselá, která vybroušeným a čistým hlasem přednesla:\nSchubertovo „zastavenícko\" a krásnou píseň „na vlast\",\npři cemž jí p. Mates, ředitel kůru v Plzni, na pianě\nprovázel a sám pak svou hrou na housle všem ctitelům\nhudby se velmi zavděčil. Hojný potlesk provázel každé\nvystoupení obou vážených hostů, kteří sobě neobtěžovali\nvzhledem na blahý účel z Plzně k nám zavítati a spolu-\núcinkovati. Končíme svou zprávu vřelými díky všem. jenž\nk tomuto vlasteneckému účelu své síly propůjčili. Radíme\npanu Ichovi, by více na provozování skladeb ceských\nkomponistův hleděl, neboť jen tím způsobem dobude si\nzásluh o české hudební umění. Doufáme, že naše\nupřímná rada nebude slovem volajícího na poušti!\n(?) Z Tábora. Těší mne velice, že o druhé hu-\ndeb ní akade mi i, která se pod vedením c. k. ber-\nního dozorce pana J. Pichy, ku prospěchu raně-\nných vojínu dne 10. t. m. dávala, příznivější úsudek po-\ndati mohu. Tenkráte bral se také ohled na skladby če-\nské a byly předmětem zábavy této písně české, kte-\nréžto chvalně známý veterán, pan Karel Strakatý a\nnadějný tenorista, pan Bachmann k nám zavítavše vý-\ntečně přednášeli. Pan Strakatý zpíval Jelenovu „Žen u-\nš k u,* pak národní písně: Kdyby ma milá samé pentle\n„Kde domov muj\" ajeste dvě jiné národní; pan\nBachmann přednášel píseň.: „Pražská Bětu linka\" od\nJ. Nesvadby, a oba dosáhli skvělého výsledku. Mimo tyto\nslyšeli jsme třetí jednání z opery „Zampy\" od Herolda,\nv němž p. Strakatý (Zampu), Bachmann (Alfonsa) a slečna\nHaustrova (Kamillu) představovali. Mladý poducitel pan\nKrejc přednášel s citem á s uhlazeností Melancholii\npro housle od Prumea, pan Matěj ovský piecu pro\nklarinet od Mozarta. Konecne provozována jest uvertura\nk Zampě a pochod z Proroka -od Meyerbeera. Že se tato\nzábava obecenstvu líbila, nemusím podotýkali, neboť kdo by\niad jneslysel ušlechtile ceske písně od umělců předná-\nšené? Pan Pich a se nám touto akademií zavděčil a\ndoufáme, že pii nové uspořádané akademii také instru-\nmentální skladby nektereho ceskeho skladatele provede.\nDejž Bůh !\n\nBaden-Baden. Dne 30. června otevřela se zdejší\nhudební saisona první večerní zábavou, již pianista Jael\na Vieuxtemps uspořádali. Kapelník pluku Benedeka pan\nKonnemann je velmi smířlivé povahy; neodjel s plukem\nsvým do Itálie, nýbrž převzal místo zemřelého Eychlera\nco ředitel hudby lázeňského orchestra.\nLipsko. Tyto (lni prodléval zde pan Josef Čapek,\nředitel hudby z Gothenburku, jenž nyní vetší cesty po\nNémecku koná. Pan Čapek je rozený Čech a žák Praž-\nského konservatoria. Bez pochyby podívá se týž mladý\numělec do vlasti své.\nLondýn. Hlavní zkouška k Haendlovy slavnosti\nodbývala se dne 18. června, ku které se téměř 20.000\nosob dostavilo. Slavnostní orchseter sestával z 92 prv-\nních houslí, 90 druhých houslí, 60 bráěí, 60 cell, 61\nkontrabassň, 10 fléten, 10 hoboji, 10 klarinett, 10 fa-\ngotů, 6 trompet, 12 rohů, 9 posannů, 3 ofikleidů, 2\nbombardonň, 8 serpentů, 3 párů bubnů, (2 až 13 stop\nv objemu), 1 velkého bubnu, ohromného kalibru, 6 malých\nbubnů, dohromady ze 453 nástrojů. K tomu přišly velké\nvarhany se 40 měchotlapy a sbor zpěváků sestávající ze\n725 sopránů, 719 altů, 659 tenorů a 662 bassů mimo\nsólisty. Vezme-li se k tomu 100 prodavačů textu,\n200 přijímačů lístků a jiných pomocníků, účinkovalo v\ntéto slavnostní produkcí 3500 osob. Hlavní produkce\nodbývala se dne 20. června a skončila se dne 24, června,\nCo sólisté účinkovali: paní Clara Novellova, Miss\nDolbyova, pan Siius Re eve s, Weiss a Bele t ti.\nPři této slavnosti dávaly se toliko skladby Haendlovy z\noratorií Mesiáš, Bels, Zar, Saul, Samson, Jidáš\nMakabe j sk ý, Israelité v Egyptě atd.\nMnich o v. Po mnohých pochybných a nešťastných\npokusech, ježto zdejší dvorní jeviště po dvě léta činilo,\nby dosáhlo požadavkům dostatečné primadonny, zdá se\nkonečně, že slečna Stogrova, dcera bývalého Praž-\nského ředitele, divadlo úplně pronikla. Vystoupila! nej-\nprvé co Eližběta v ~Tannhauseru\" se skvělým úspěchem.\nPetrohrad. Nedávno provozovala se tu nová\nopera „Mazeppa\", od hudebního dilettanta pana barona\nWietinghoíTa, kteráž se dosti líbila.\nVídeň. V sobotu dne 16. t. m. otevřela se ně-\nmecká saisona na dvorním divadle s Beethovenovým\n„F ide 1 i e m.\" Po tomto předsavent budou se dávati\n„Hugenoti\" a v nichžto nový tenorista pan\nVěrko vic vystoupí. Dne 12. t. m. zemřel zde vý-\ntečný básník J. L. Dei nh ar d s tei n (nar. 21. června\n1794), spisovatel Jana Sachse - Garrika v Bristolu a\nmnohých jiných dramat.\n\nDur a moll\n\n(Haendl.) Haendl dělaje hlavni zkoušku ku svému mistrnému,\navšak z části pietezkému ~Te Deum laudainus'' k Uírecht-\nské slavnosti míru, pravil nadšeně, dříve než zaéal : Pánové !\nkdo udělá chybu, oslů mu nadejte!\" Velebnost této skladby a\nvýtečné provedení zanítily ho tak, že u konce jedné věty na sebe\ni na všecko kolem záporně! a takt k následující větě dáti opo-\nmenul, až na 11 první houslisia zavolal, Haendl se zaraziv. ne-\nmohlse upokojit a zvolal slzy maje v ocích po ukončení celé\nskladby : ~Pánové, jsem osel.\""}]}