{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_sha256": "443526b8eca7bb8e1f5a3bb88d7d8728909fca6e4a9abbc1662ded442cbc69f7", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/08/01_01/bmtnabd_1859-08-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169", "page_fin": "170", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.1", "titre_corps": "Jan Bapt. Píšek. Nástin životopisný.", "titre_sommaire": "Jan Bapt. Píšek. Nástin životopisný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4001, "texte": "Jan Bapt. Píšek.\nNástin životopisný.\nKdo nezná slovutného českého pěvce J. Píška?\nZajisté každý! Píšek je zpěvec, jenž všeobecnou naši\npozornost zasluhuje, a o němž se směle říci může „aide\ntoi et Dieu ťaidera\" (Pomoz sobě a Bůh ti pomůže.)\nNebof bez onoho vnitřního pučení, bez neúnavného zá-\npasu s odpornými okolnostmi je se nadíti, že by krásné\nvlohy jeho v nepatrných temnotách byly zanikly.\nJan Baptista Píšek narodil se 14. října 1814 ve\nMšeně, malém městečku v Cechách asi šest mil od\nPrahy. Schopnost k hudbě pozoroval u něho nejdříve\njeho otec, majitel hospodářství a představený, slyše,\njak si iedva čtyry léta starý chlapec tony k české\nnárodní písni na klavíru ku podivu šfastně shledával.\nTaková událost byla by již v německé obchodní komoře\npobouření způsobila; tím dříve stalo se tedy v zemi,\njejížto obyvatelé, rovně jako Vlaši, jsou rození hudeb-\nníci. I byltě hošík svěřen tamějšímu učiteli, a zasvě-\ncen do nejskrytějších tajemností umění jeho. Již v še-\nstém roce hrál oblíbené valčíky tak přísně do taktu, že\nk tomu každý při domácích slavnostech bezzávadně\ntančit mohl. S rozkoší vypráví o tom Píšek,\nže v tom schován byl první zárodek jeho hudebního\nvzdělání. Školní vyučování udělovalo se mu v české\nřeči, a německy učil se teprva v desátém roce s ve-\nlikou obtížností a nepraktičně, jak se vůbec Němci\nfrančině i angličině učívají. Toho času počal se u něho\nzvučný altový hlas vyvinovati, p sice vedením učitelo-\nvým s tak rychlým prospěchem, že každou neděli i\nkaždý svátek v malém kostelíku při velké mši všecky\nsola i arie zpíval. Že však určeno bylo, aby se dal\nna studie, ztrávil mladý Baptista 4 léta na gymnasiu\nv České Lípě, kde první prémium obdržel, a co voka-\nlista na kůru od školního platu byl osvobozen. Přijda\nna Pražské gymnasium, liboval si v klasikách, zeměpisu\na mathematice, a vstoupil v iB. roce do filosofie. Při\ntěchto studiích neochladla láska k hudbě, jižto věrně\nchoval co první altista u sv. Jakuba a co varhaník u\nPiaristů. „Od roku 17. na 18.,\" praví Píšek, „měnil\nse můj hlas; ačkoliv jsem o cvičení hlasu jak živ ani\nza vlas neslýchal a nečítal, přece mě cosi pudilo, abych\ns hlasem prostředně nakládal, a všeho namáhání při\nzpěvu se varoval.\" Zajisté to věc pro každého zpě-\nváka povážení hodná. Než se hlas ustálil, hrával náš\nvokalista, aby nezahálel, na varhany anebo tloukl bubny\ns velkou horlivostí.\nV tu dobu navštívil své rodiče. I stalo se, že při\nchrámní slavnosti (provozovalo se Mozartovo Requiem)\npro „Tuba mirum\" první basisla scházel. Píšek byl na\nkůru; vida ten zmatek a ty rozpaky, nabídnul se, ve-\nden jakýmsi tajným tušením, že bude arii a vista zpí-\nvati, při nížto tak ohromný basový hlas rozvíjel, že\nvšickni přítomní, a přede vším on sám, stáli jako u\nvidění. Od té chvíle počal pro něho nový život con\namore, on mohl opět zpívati, a v skutku neminul ani\njediný den, aby mladý studiosus buď v kostele, v kon-\ncertě, při akademii nebyl si zazpíval, aneb na varhany\na na klavír nezahrál. Toho bažení jeho po hudbě uží-\nvalo se ze všech stran. Dnes hrál koncertní offerto-\nrium na varhany, zejtra zpíval v Cherubini-ho mši ba-\nsovou arii při graduali, na to přednášel vlaskou canzo-\nnettu nebo půvabnou polku, potom zpíval opět české\nnárodní písně při kytaře. Není tedy divu, že se po\ncelém okolí pověst roznesla o hudebném juristovi.\nPřátelsky a svorně žil s každým, a neznal jiného\nnepřítele kromě své kasy, která mu nedovolovala, aby\nkaždý privátní koncert a každou operu navštěvoval;\npročež našel si brzy cestu, jak by i mimozákonně do\nkoncertů cizích virtuosů a zpěvců se dostati mohl.\nS Hurnmlem, který toho času v Praze koncerty dá-\nval a mladého človíčka za basou skrytého naleznul, měl\nhumoristickou, ale nehrubě zdvořilou scénu.\nY takovýchto okolnostech, při suchopárných pra-\ncech u kancelářského stolu, a v horoucím nadšení\npěveckou svobodou, v zápasu povinnosti s náklon-\nností, přišla konečně hodina jeho, ježto v něm\nprvní myšlénku zbudila, aby šel k divadlu. O tom\nnechf nám zpěvec sám vypravuje, co mi v dů-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1968, "texte": "věrné chvíli sdělil a pokud pamět má věrna mi zůstala:\n„Bylo to v neděli, tuším, 3. května 1834, když jsem\npoprvé slyšel Rossini-ho Lazebníka Sevillského, Stoger,\ndříve ředitel divadla v Josefově Vídeňském, najal di-\nvadlo Pražské, a 1. května dával první předsta-\nvení. Pó ck byl v plném květu; sotva že první arii\ndokončil, stál jsem jako hromem omráčený. V vnitř-\nním pobouření, jakého jsem posud nikdy nepocítil, ne-\nmohl jsem se dočkati, až by se představení skončilo,\nale chvátaje ten večír ještě k obchodníku M. Berrovi,\nžádal jsem o Figarovu arii a sednul si s rozpálenou\nhlavou ku klavíru. Já hrál celou noc nový den\ndral se již oknem, a v duši mé počalo také svítali.\nI nemohl jsem se ani dočkati, abych časně ráno arii\nmým známým zazpíval, a sice z paměti s vlaským\ntextem, jenž mi nad německý byl milejší. Od té\nchvíle hynula láska ke trudným studiím a zpěv, zpěv\njen byl základem celého života mého. K tomu přidru-\nžila se první láska přeplněnému srdci nemohl\njsem jinak než v tonech úlevu dáti. I bylo mi, jakoby\nláska a hudba nebylo nic rozdílného; tajemství tonů,\ntéto povšechné světomluvy, zjevilo se mi v plné jas-\nnosti. Přece ale dokončil Píšek s dobrým prospěchem\ndruhý rok na universitě, kde mimo filosofii a fysiku\nstudoval opery, árie a písně všeho druhu.\nRok na to navštívil bez vědomí rodičů kapelního\nmistra Triebensee-a, prvního učitele Henriety Sonnta-\ngové, a zpíval u něho arii Tristana z Jessondy. V úžasu\nvedl jej tento k Stogrovi, který s ním hned smlouvu\nna 5 let uzavřel; „a to byl počátek\", praví Píšek, „všech\nslastí a strastí mého osudného uměleckého života.\"\nPro svěží barvitost ať sám vypravuje: „Úmysl můj\nstáti se komediantem hrozil matku rozumu zbavili,\nnebof u nás doma si dramatický umělec a světoběžník\nmnoho neoddají. Otec ale, maje o tom světlejší po-\njemy, dal své svolení, matku jsme přemluvili, a lak\npřísahal jedináček, ledva 21 let starý, v červnu 1835\nna Thaliin pestrý vysoko plápolající prapor.44\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "171", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.2", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.2", "debut_caractere": 1970, "fin_caractere_exclue": 4682, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nDále stává rozdílných zásad, kterýmiž se určuje,\nby se nacházely v akkordů ty neb ony intervally té neb\noné velikosti, nebo se množí akkordy tím způsobem,\nkdyž se klade na místo původně základního tonu\nakkordů některý z jeho intervallů do zpodu, ba i také\nvznikají akkordy použitím chromatické změny toho neb\nonoho intervallu. *) Následkem tohoto rozdílného pů-\nvodu obdržíme akkordy rozmanitého druhu, a podobné\njako intervally, máme také akkordy původní, odvo-\nzené, libozvuké, nelibozvuké, doška Iné, ne-\ndos kalné, (chromatické) nebo vzhledem na velikost\njejich intervallů nazýváme některé akkordy velké,\nmalé, zvětšené, zmenšené, dvoj zrnenš ené.\nObsahuje-Ii akkord tři, ctyry neb pět rozdílných\ntonův, nazývá se podle toho trojzvuk, ctverzvuk\npěti zvu k. **) Těchto tré posléz uvedených akkordů\nnabízí nám jaksi příroda sama, poučujíc nás ze sou-\nznějících tonů, z jakých intervallů ony sestávají, a v ja-\nkém pořádku jeden intervall po druhém následuje. Za\npříčinou tohoto přirozeného povstání, jmenovitě ale proto,\nže dotčené tyto tři akkordy základem jsou k utvoření\njiných akkordů, nazýváme trojzvuk, čtverozvuk a pěti—\nzvuk původními a základními akkordy.\nPromluvivše takto o stvoření akkordů vůbec a pře-\ndeslavše prozatím jenom jich jména, obraťme pozornost\nsvou k věci samé a proskoumejme každou jednotlivou\ntřídu akkordů.\nOírojz v u k u.\nZ tohoto pojmenování akkordů se již vyrozumívá,\nže sestává ze tří tonů; jenom toliko to doložili třeba,\nže tony ty jsou výškou od sebe rozdílné (reální). Nej-\nhlubší tří těchto tonů nazván jest ton základní (základník.)\nZ jakéhokoliv základního tonu povstane trojzvuk,\npostaví—li se tři tony nad sebe tak, aby byly po tercích\nod sebe vzdáleny.\nDejme tomu, že bychom chtěli sestavit trojzvuk na\nprvní stupeň C-toniny; tuť se přibere k základnímu\ntonu c druhý o terci vyšší tone, a k tomu opět o terci\nvyšší, třetí ton g.\nPodobně jsme sobě počínali tvoříce následující\ntrojzvuky: g h d, d fis a, a cis e, fa c, hes d f,\nes g hes, kteréž nacházíme na prvním stupni škály G,\nD, A, F, Hes, Es. V každém z těchto uvedených troj—\nzvuků spatřujeme dvě nad sebe postavené terce.\n\nK) Rozličná souzněný jež pochodí z průchodních neb\nzadržených tonů, nepovažujeme za žádné zvláštní a\nsamostatné akkordy.\n'**) Akkordy ze šesti tonu (undecimové akkordy) a ze\nsedmi tonů (tercdecimové akkordy) se bez vyne-\nchání několika tonů neužívají. Undecimový akkord\npovstává postavíme-li pět, tercdecimový, posta-\nvíme-li šest tercí nad sebe, n. p. c e g h d f jest\nundecimový, c e g h d fa jest tercdecimový ak-\nkord; upotřebuje-li se, vynechává se při prvním\nterce e, při druhém mimo tu terci také kvinta g."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1034, "texte": "Poznali—li jsme způsob, jak sobě máme trojzvuk\nsestaviti, neméně důležité jest skoumati, v jakém po-\nměru se vrchní dvě části akkordu se základním tonem\nnacházejí a z kterých podstatných intervallů trojzvuk\nsestává. K určení toho musí se vždy každá část ak-\nkordu se základním tonem porovnávali, což když uči-\nníme n. p. v akkordu c e g, shledáme, že c-e, t. j.\ndruhá nejbližší část od c, tvoří terci, třetí část akkordu\ntéž se základním tonem c-g že slově kvinta.\nPodstatné intervally každého troj zvuku jsou tedy\nkromě základního tonu terce a kvinta.\nNení však na tom dosti, jestliže víme, že trojzvuk\nsestává z terce a kvinty, a známe-li způsob, jak sobě\ntrojzvuk sestaviti, nám bude třeba akkord ten ještě\nz jiných stránek posuzovati.\nPředpokládáme-li přede vším, že stává rozličného\ndruhu trojzvuků, kteréžto nejenom sluchem, nýbrž i\ntaké rozumem od sebe rozeznávati dlužno; tuf nutno,\nintervally ne toliko podle jména v akkordu znáti, ale i\ntaké jakost a zvláštnost každého intervallů (terce a\nkvinty) posuzovati.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "171", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.3", "titre_corps": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozdĕna.", "titre_sommaire": "Stav zpěvu národního a hudby v Haliči. Podává Adolf Pozdĕna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.3", "debut_caractere": 1036, "fin_caractere_exclue": 3938, "texte": "Stav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozdĕna.\n(Dokončení.)\nU Dominikánův a Jezuitův v Krakově dávala se\ndramata s hudbou, Nejstarší dráma jest od roku 1533\nbez jména skladatele. Kostelní zpěváci, kteří tyto kusy\nhráli po klášteřích, provozovali tytéž v karnevalním\nčase na hradech pánův.\nOkolo roku 1565 dávaly se v Polsku: 1. „Dia-\nlogy (rozmluvy) ve školách/42. „Dramata s hudbou44\na 3. „Masopustní maškary44 (bacchanaly). Roku 1603\nzakázali biskupové Krakovští hry tyto, jelikož si prote-\nstanti z nich úsměšky dělali.\nY jedné takové hře vystupují herci a sbor zlých\nduchův. V jiné hře opět představuje se peklo. Jidáše\nviděti jest v plamenech; hudba hraje a Jidáš vystoupiv\nzpívá: „Ave rabbi, ja i drabbi.44 Avšak hry tyto byly\nbrzo od biskupa zakázány.\nZa panování Zikmunda počala při dvoře tragédie\nJana Kocha no vského „Odprava poslův řeckých;44\ndávala se s hudbou; později provozovala se na dvoře\nKrakovském „Ulissis prudentia in adversis44, (Ulissova\nmoudrost v protivenstvích); Vladislav IV ku svatbě\ns Marií Ludvikou přivedl zpěváky z Paříže. Paní Gue-\nDriuíituva; jež královnu do Polska doprovázela, zpomíná\nv pamětnostech svých o tancích polských, které pod\nředitelstvím M. Sacchiho provedeny byly.\nVšecky plody lyrické za času Zikmunda nemají\nnic národního. Podle Juszinského zpívaly ženské z Kra-\nkova tak zvaný „lomber babský.44 Zpěvy tyto provo-\nzovaly se na náměstí pod bílým oslem, a podnes lid\nKrakovský vypravuje o jisté Marině, která pětkrát měla\nbýti maršálkou lombru. Zpěvy tyto byly obyčejně sa-\ntyry na biskupy a lidi vyššího stavu* Z všeho toho\ndá se soudili, že hudba v středním a 16věku velký\nvplyv na písně národní měla.\nCo se zpěvů kostelních týče, staly se písně s\\\\\nVojtěcha a píseň ke cti sv. Stanislava všeobec-\nnými. Při tom jest pamětihodné, že se dvě písně ná-\nbožné staly písněmi světskými a sice: Gregorianky\na Iíolendy, Ze 16. věku udrželo se množství krás-\nných chorálů.\nCo do církve rusínské, mají také své pěkné cho-\nrály; mezi jinými zpívají také „náš český zpěv44, „Ho-\nspodine pomiluj nv.44 Při tom však podotknouti\nsluší, že v církvích rusínských zpěv jen jednohlasný\njesf, t. j. že lid všecky písně v unisonu bez průvodu\nnějakých nástrojů zpívá.\nKonečně dlužno se i o zpěvu židovském v syn-\nnagogách zmíniti. Každému bude as známo, že zpěv\nžidů vlastně jen rhytmický, bez určitých mezistupňů jest;\navšak stává synagog, v nichžto se řádné chorály zpí-\nvají. Takové sinogogy slují německo-israel-\nské školy a nalézají se ve Lvově a v Brodech. Cho-\nvám také několik příkladů; avšak není mi času popřáno,\nbych je důkladně rozebrali mohl.\nKonče takto článek svůj, musím laskavé čtenáře o\nshovění žádali, pakli jsem se nějaké vady dopustil :\npodal jsem toliko stav hudby a zpěvu, nikoliv kritické\npojednání. Snad bude článek můj nějakému rodáku\nHaličskému pohnutkou, že se tohoto předmětu uchopí a\nnám úplný obraz o hudbě Polské podá. Dejž Bůh!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "172", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.4", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.3", "debut_caractere": 3940, "fin_caractere_exclue": 4411, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračování.)\nBeethoven vyjádřil ve své symfonii do C-rno!I nad-\nobyčejné skytání ve scherzu ku konci decrescenda\ntoliko nucenými, vysokými tóny as a g* fagotu v jedno-\nzvuku. Meyerbeer naproti lomu, jenž ve výjevu vzkří-\nšení jeptišek po bledém, chladném a sinalém zvuku\npátral, vylíčil ho bezmocnými, středními tony fagotu.\nTenorový fagot není v našich orkestrách, kdež\njej anglický roh prospěšně vynahražuje, v užívání. Má"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1804, "texte": "však více síly, než anglický roh a jeho zvuk působí\nve vojenské hudbě nádherný účinek; jest YŠak or-\nkestru z foukacích nástrojů sestávajícímu, jejichžto trpký\nzvuk by větším počtem velkých a malých fagotů značně\nzmírněn byl, na velkou ujmu, že fagoty z něho téměř\nvyloučeny jsou.\nKontrafagot je obyčejnému fagotu to, co konlra-\nbass cellu. Ohromná hloubka jeho tonové polohy je\nnejen pro vojenské hudební kapelly , alebrž také pro\nvětší obyčejné orkestry, zvláště v kusech nádherného\na mohutného karakteru velmi vzácná. Kontrafagot vy-\nnahražuje se časem ofikleidou, kteráž však lakové\nhloubky nemá, jelikož stojí v jednozvuku s obyčejným\nfagotem. Ostatně nemá ofikleida nejmenší podobnosti\ns karakterem kontrafagotu; a máme za to, že by lépe\nbylo v takových případech nástroj tento raději vyne-\nchati, než jej takovým způsobem nahražovati.\nCo virtuos na fagot vyniká hlavně Almenróder;\nv novějším čase získal si evropského jména náš kra-\njan Neukirchner, absolvovaný žák Pražského kon-\nservatoria. Dále slušno jmenovati co virtuosy Schmitt-\nbacha, komorníka a hudebníka z Hanoveru, Richtera,\nMachačka, Cerhu a Vojt. Gros sa, professora\nfagotu na konservatoriu Pražském, jenž opět několik\nvýborných fagotistů vzdělal, z nichžto zvláště Ch a1 u-\npecký, Duda, professor fagotu na Mozarteu v Sol-\nnohradu, jakož i Hájek, kapelník u pluku hulánů chvalné\nzmínky zasluhují.\nŠkoly pro fagot napsali: E. Ozi, kteráž však nyní\npožadavkům nevyhoví; dále slavný Neukirchner,\njehožto obšírná škola iv Jionservatoriu Pařížském uve-\ndena jest a dle nížto se iv našem konservatoriu vy-\nučuje; také Fahrbach vydal školu pro fagot, jež dosti\nobšírná jest.\nNejlepší fagoty jsou Schauflera, Kůsta, Almenro-\ndera, Schellenasta a Pražského továrníka Horáka,\njehožto nástrojů se v konservatoriu Pražském užívá.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.5", "titre_corps": "Z Krakova.", "titre_sommaire": "Z Krakova.", "signature_source": "Václava D—a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.4", "debut_caractere": 1806, "fin_caractere_exclue": 3801, "texte": "Z Krakova.\nVáclava D—a.\nForstian et haec meininisse jnvabit!\"\nRequiem od J, Lávrovskéko Lavrovský Lorenc\nZpommka na éeske kvartetto Vašákovy a Lorencovy\nctverozpěvy.\nDne 14. června provedl zpěvácký spolek (Towa-\nrzystwo Amatorów špiewu) ve zdejším farním\nchrámu Páně obřadu řecko-slovanského při smutečních\nslužbách Božích za duše dvou bývalých professorův\nuniversity Jagielfónské a spolu i duchovních správcův\nť/otčené fary, nové „Yíčnaja pamjať\" (Requiem)\nod nynějšího tamějšího faráře, velebného pána Ivana\nLavrovského složené. P. Lavrovský je velký mi-\nlovník a znatel zpěvu, jehožto přičiněním se již více\nútvorův zpěvu církevního v Krakově provedlo. Jmeno-\nvitě dávány byly roku letošního na bílou sobotu před\nslavným „Voskresenyjem\" (Vzkříšení Páně) výtečné\nskladby na slovo vzatého Bortňaňského a jeden\nsbor pro hlasy mužské z „Sedmi slov\" Haydnových\n„Dnes so mnoju budešy vraj u.\" Pan Ivan Lav-\nrovský vzdělal se v hudební skladbě za času svých\nbohosloveckých studií v Přemysli u Čecha p, Fr. Lo-\nrence, učitele při tamější škole varhaníkův a ředitele\nhudby v kostele katedrálním obřadu latinského, jenž\njak známo složil více dojímavých čtverozpěvův\nčeských, které v svém čase velké nalézaly obliby a\nzajisté posud v Čechách sem i tam ještě zavznívají.\nV letech 1833—1836 náležel p. Lorenc do výtečného\nkvarteta, záležejícího z pp. Ha roušů v a bar. La-\nr y š e, jež v Praze slovutným se stalo a valně přispělo\nku vzbuzování lásky k tomuto odboru hudby a zvláště\nku vzdělávání čtverhlasového zpěvu českého tehdáž ještě\nzřídka pěstovaného. Nepochybujeme o tom, že čtvero-\nzpěvypáně Vašákovy: „O radostné cestování!\" a „Za-\nstav ení čko\" (Když již všecko spočívá), jako též i\npáně Lorencovy: „Lovecká\" (Den ještě dřímá za horou)\na „Přání\" (Tobě drahý v této době) kteréž jmeno-\nvaní pánové přednášívali milý a nezapomenutelný\nzůstavily dojem u každého, kdo jen jednou příležitost\nměl je uslyšeti, jakož i přemilou posud vzbuzují vzpo-\nmněnku „na on y blah é časy\" u pisatele těch-\nto slov"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "173", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.4", "debut_caractere": 3803, "fin_caractere_exclue": 4546, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nPočítal při tom na ženskou marnost, jížto nade vše\nlichotí uzříti vítěze u nohou svých a k němuž se mi-\nlostivě nakloňuje, byt přemožený dříve sebe hloub jí v\nsrdci byl vězel.\n„Nemáš vítěziti, nesmíš!\" pravila Angelina sama\nk sobě, přesvědčivši se o záměrech milovaného muže.\nProto jela do Paříže aniž Bembo o tom měl\ntušení, proto došla i k samému Frescinimu vyzradíc\nBemba.\n„Arregoni jest mladou, novou sílou; nemožná vám\nbude, zvítěziti nad ním; jeho hlas jest nevyrovnaný,\njest nyní snad jediný na světě; k tomu jeho škola!\nSnadno pochopíte, kterak se zdokonaloval, když víte\nproč. Láska jest nejmocnější všech pohnutek, a by-\nstřejší větrů. Hnala jej ku předu. Nezbývá vám než"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4693, "texte": "jeden prostředek. Použité ho a tím, že mně nápomocen\nbudete k dosazení svého cíle tím i sám sobě po-\nmůžete.\"\nI sdělila Frescinimu, jaký si prostředek vymyslila\nPříští den měl býlí rozhodným. Ohlášena byla\nopera: „Orfeus a Euridice\" od Glucka, v níž Arregoni\nvystoupili měl co „Orfeus.\"\nVšecky noyiny Pařížské to ohlásili, a nejen způ-\nsobem obyčejným jakož divadel >í jakous pochoutku, ale\nse zvláštním interesem se o tom rozhovořujíce.\n„Paříž ještě neslyšela takový hlas, nepoznala vý-\nsledky takové školy, jakéž Arregoni požíval!\" mlu-\nvil denník jeden; druhý zase se rozpustil o mistru Janu\nZachovi, nejučenějším theoretikovi hudby, nejnadanějším\nučiteli, jehož nejdokonalejším žákem jest Arregoni.\nTřetí docela přinesl romantickou zprávu ze života Mar-\nkésa Bemba, z něhož neukojitelná láska učinila operního\nzpěváka, a to nejvýtečnějšího ze všech, jichž kdy bylo 1\nI jinými mnohými podrobnostmi o Arregonim na-\nplněny byly denníky, tak že tento ani pochopiti nemohl,\nodkud se ty věci do veřejnosti dostaly, a kterak jen\nmožná, že ho žurnalisté tak vychvalují, aniž se byl posud\nkterému představil a odporučil, ba aniž kterého osob-\nně znaje.\nNetušilf ovšem, že ža tím za vším vězel uplacený\nředitel divadla, Frescini a Angelina.\nJednalo se o to, aby divadlo se naplnilo, aby výjev,\njenž sledovali měl, ještě více hluku nadělal.\nAle Frescini i Angelina zapomněli, že se tyto listy\na zprávy i jiné také osobě do rukou dostanou, jíž aby\nse nedostaly, by se byli postarati měli, totiž té, kte-\nrouž Bemlo miloval a pro niž se stal Arregonim.\nFrescini zvláště zprv žárlivostí, či vlastně uraže-\nnou marností nakvašen, jednal jako slepec. Angelinina\nkrása ho celého pomátla. Uchvácen novými mu vna-\ndami, zanedbal toho dne nad obyčej milenku, která i\nhned se dopídila co v tom vězí.\nNa druhý den před polednem si vydobyla přístup\nna zkoušku, aniž Bembo o tom věděl. Spatříc Bemba\na slyšíc ho, div že se nad ním nerozplakala. Co byl\nFrescini vedle toho muže? Nic než vybroušený diva-\ndelní zpěvák vedle geniálního umělce, který nové tony\ntvořil a stvořené novým duchem nadchnul! Roz-\nhodla se rychle.\nPo zkoušce přistoupil Frescini k Arregonimu a\npravil, ruku mu podaje: „Pane, učiňte mne svým pří-\ntelem! Zpívám už mnohá léta na divadle, ale nikdy\nse státi nemohu tím, čím vy už jste. Vaším přátel-\nstvím budu povznešen. Nepovrhněte jím. Zítra v po-\nledne se sejdou všickni hlavní umělci pařížští, sklada-\ntelé i hudebníci i zpěváci u mne, vám ke cti, pane, se\nsejdou. Neodepřete nám to potěšení a dáte se vynajíti.\nBudeme se veselili až do divadla a po divadle budem\nzase slavili vaši slávu.*4\nArregoni se zamysliv dlouho neodpověděl. Znalí\non Fresciniho co soka svého. Nikdy zapomenouti ne-\nmohl na to, oč ten zpěvák ho připravil. Ale vychytralý\nFrescini rozuměl tomu mlčení:\n„Jste muž a umělec ba jste i kavalír, pravil;-\nnechte staré věci v zapomenutí klesnouti. Proto jsem\nk vám přišel, abyste se se mnou smířil a mně odpustil,\nač vinen nejsem. Kdyby po mé vůli šlo, vzal bych ji\nza ruku a přivedl bych ji k vám a řekl bych, zde ji\nmějte, vám přináleží právem lásky vaší, mně nic po ni\nnení nechci ji znáti, Nemohu za to, že mne pro-\nnásleduje svou přízní, nemohu za to, že pro mne v Pa-\nříži mešká. Odvezte ji, přemluvte ji, by při vás zů-\nstala neohlédnu se na to, nemstím se na vás, ba\nani se nepohněvám!\"\nArregoni vstana, ruku mu podal a pravil: „Vím,\nže tomu tak, že je to její vlastní vůle přijdu k vám.\"\nFrescini odešel.\nAs půl hodiny na to přinesl sluha Arregonimu malé\npsaníčko na růžovém papíru, patrně ženskou rukou psané.\n„Jste pozván k hodům. Chraňte se nápojů. Jsou\npřipraveny k omámení vás a k oloupení o dnešní večerní\nslávu.\"\nArregoni pochopil. „Ano!\" zvolal sám k sobě\nmluviv; „kterak by bylo možná, aby sok umění se\nse sokem smířil, byf i sokovství v lásce mezi námi\nnebylo!\" Okolo poledne šel k Frescinimu. Bylo tam\nhlučno. Pilo se na zdraví nové hvězdy na obzoru di-\nvadelním, provolávala se mu sláva on sám ale byl\npamětliv napomenutí. Souhlučením a bujnou líčenou\nveselostí ukrýval svou střídmost. Brzo napotom dělal,\njakoby mu bylo do spaní, jako by byl ochraptěl.\n„Odpusíte pánové\", pravil líčeným, poněkud\nnejasným už hlasem „nelze mi déle vydržeti, jest mi\ndo spaní, a víte, že na večer vystoupili mám. Podříinnu\nsi trochu, abych se zotavil, sice by byla po mně veta.\nK večeru, až bude čas do divadla, zbuďte mne.\"\nFrescini ho rychle uvedl do vedlejší síně. Tam\nsi ulehnuv Arregoni, v mysli si zpíval svou partii\nOrfea.\nSpolečnost se byla též brzo rozešla. Frescini byl\njist své věci, připravil se na večer. Zaspí—li hodinu,\npojedu sám do divadla, ohlásí se ochraptění zpěvákovo,\npo městě zatím se roznese, že se opil, nevzav ohled\nna obecenstvo.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "176", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON", "titre_sommaire": "FEUILLETON", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "FEUILLETON\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.7", "debut_caractere": 2625, "fin_caractere_exclue": 6459, "texte": "— Pan Bed. Šimák, co skladatel a virtuos chvalně\nznám, uspořádal v místnostech svého pianního ústavu se\nžáky svými celoroční zkoušku dne 27.a 28. lipna.\nNetřeba šířiti slov o výtečné methodě a paedagogice pana\nředitele; neboť o tom svědci jeho hudební pololetní zá-\nbavy a každoroční hlavní produkcí. Všichni žáci se cacky\ndrželi a provedli úlohy své neúhouně a správně. Slec.\nBrixiova přednášela něžně: „le corbeille de fleur\" od\nV. Kuhé, slec. T. Medalova velmi odhodlaně a cistě:\nresignation od Dobřinského, slécny M* Stáudlerova a\nM. Strossova idyllu od Schulhofa s dobrým výrazem.\nSlec. Richterova provedla rínquietude od A. Dreyschocka\nskvěle a významně, i došla velkého potlesku. Chvalné\nzmínky zasluhují též slečny M. Demartiniova, M.a A.\nOdkolkova, J. Quastova, Čížkova a Bělohoubkova. Ze\nžáků vyznamenali se hlavně pan J. Nejedlý (nevidomý),\njenž velkou fantasii od Thalberga virtuosním přednesem a\nprovedením těžkých oktávových passaží k úžasu nás vy-\ntrhl. Neméně vinikl pan Riedl (nevidomý), jenž v\npiece od Willmerse skvělou technickou zběhlost osvědčil.\nDále zbudil na se pozornost malý A. Hlaváč, přednášeje\nutěšeně nocturny od V. Kuhé. Obecenstvo bylo četné a\nbralo největšího podílu na rozkvětu tohoto ústavu, jenž\nv několika letech všestranné obliby dosáhl. Přednost to-\nhoto ústavu před jinými jest ta, že pan ředitel Šimák\nsám co virtuos známý, žákům svým za vzor slouží.\nVýroční zkoušky chovanců Žofínské aka-\ndemie ve čtvrtek dne 28. Lipna podaly nám patrný důkaz\no obezřelém a důkladném vyučování ve zpěvu na tomto\nústavu. Do poledne slyšeli jsme žákyně nižšího oddě-\nlení, ježto na svůj útlý věk ve zpěvu chvalně prospěly,\nprovedše úlohy své bezvadně a přiměřeně; škoda jen, že\nučitel téhož oddělení, pan Nejedlý, silným průvodem\nna piano slabý a ještě nevyvinutý hlas žaček svým za-\ntemnil. Ze žákyň, ježto pěkným orgánem nadány jsou,\nslušno jmenovati slečny Bapt. Žurnovu, Emil. Poláko-\nvu a M. Nitšovu. Ostatně bylo by žádoucno a pro-\nspěšné, by pan Nejedlý podruhé místo některých těž-\nkých německých písní a árií také písně české a zvláště\nnárodní dal, neboť jsou útlému věku přiměřenější a co\ndo pojmutí snadnější. Co se vyučování na piano týce,\npřesvědčili jsme se, že žákyně pod vedením učitelky, slečny\nv\nCechové, značné pokroky dělají. Ještě více potěšili\njsme se odpoledne z velkých úspěchů žaček druhého\noddělení, v němž na slovo vzatý ředitel pan Zik. Kole-\nšovský zpěvu vyučuje. Žákyně přednášely těžké solfegie\ns velkou sběhlostí, okrouhlosíí a správností a osvědčily\npřednesem písní a arií, že mají útlocitého, důkladného a\nvzdělaného hudebníka za učitele. Ze žákyň dosáhla pal-\nmu této produkce slec. Karolina Jelínková, kteráž svým\ntotiž slabším; a však značně juž vytříbeným a vzdělaným\nhlasem krásné budoucnosti vstříc hleděti může. K dobrým\nnadějím nás co do hlasu i zpěvu oprávňují slečny: Jos.\nMourkova, Marie Cantanyova, a hlavně slec. Formánkova,\nkteráž bez vší pochyby nejsilnějším a nejzvucnějším hlasem\nze všech žaček honositi se může. Neméně vynikly žá-\nkyně, které se pod vedením učitele pana Graf a pianu\nucí. Tak slyšeli jsme od slec. Jandové precisně před-\nnesenou dythirainbu od V. Tomáška, od slec. V. Bachtí-\nkov y obratně provedené rondo capricioso od Mendelssohna.\nMezi všemi vynikla slec. V. Stejskalova, kteráž po-\nlaccu od K. M. Webra s ohněm, bravourou a čistotou\npřednesla. Výsledek zkoušky této byl v skutku skvělý a\nnaplnil nás nadějí, že ústav tento pod vedením pana Ko-\nlešovského rozkvěte a dobrého ovoce ponese, pakli\nse od castých koncertů upustí a raději 11a sistematické\nvyučování hleděti se bude.\nVýroční zkouška žáků varhanické školy\ndne 30. lipna. Znamenitý tento ústav, jehožto ředitelství\npřed rokem na slovo vzatému zakladateli a theoretikovi,\npanu Josefu Krejčímu, svěřeno jest, osvědčil i letos\nsvou velikou pověst a naplnil nás nadějí, že pod novým"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4973, "texte": "V 9 •\nředitelem ustav tento ještě více než jindy rozkvěte. Zaci\nprvního roku podali jak obyčejně i letos trefnými\nodpovědmi z harmonie a dovednou hrou na varhany pa-\ntrný důkaz, jak velkých pokroku se jedním rokem do-\ncíliti dá, mají-li žáci tak důkladného theoretika a paeda-\ngoga za učitele, jako je pan František Blažek, jenž na\ntomto ústavu 22 let s neúnavnou horlivostí účinkujíc, vždy\nvětších zásluh o rozkvět varhanické školy si dobývá. Ze\nžáků, kteřížto se v oddělení tomto nejvíce vyznamenaly\nslušno jmenovati: V. Cabouna, F. Hony se, J. Hrabánka a\nStrettiho. Žáci byli zkoušeni nejen v německé alebrž\niv české řeci, a přesvědčili jsme se, že žáci v ma-\nteřštině mnohem plynněji a bystřeji odpovídali než v něm-\nčině. Do věnce zásluh pana F. Blažka náleží i to,\nže od r. 1848 kandidáty v harmonii češtinou vyučovati\npočal. Neméně překvapily nás úspěchy žáků druhého\nroku; kteřížto za své theoretické a praktické hudební\nvzdělání velecinnému a obezřelému řediteli, panu J. Krej-\nčímu co děkovati mají. Pan Krejčí neustoupě v žádném\nohledu nebožtíku K. Pitschovi, jest jeho důstojným ná-\nstupcem, ba osvědčil se uvedením času přiměřených\noprav co muž bystrého ducha, co muž pokroku. Hlavní\noprava je ta, že uvedl nový způsob tlapání pedálu\na konečně že vyhověl českému obecenstvu, podav pro-\ngramy zkoušky také v jazyku českém, kteréž roku\n1850 nebožtík Pitsch pochoval. Také žáci druhého roku\ntheoretické úkoly u přítomnosti četného obecenstva obratně\nrozluštili, vyznačivše se hlavně pracováním vkusných mo-\ndulací a osvědčivše zběhlost v kontrapunktu, chorálu a\ntheorii fugy. Co se praktického hráni na varhany dotýče,\npřednesl výtečně p. A. Dvořák těžké praeludium a\nfugu do A-moll od Bacha. Neméně statně počínal si pan\nK. Blaha, přednášeje obratně dvě věty ze sonáty pro\nvarhany do C-moll od Mendelssohna a velkou překrásnou\nfugu do E-moll od J. Sege r a, slovutného českého\nkontrapunktisty; pan K. Brus a provedl effektuplnou\nfantasii a fugu do D-moll od K. Pitsche velmi zručně.\nMimo tyto slyšeli jsme velké zajímavé dílo, totiž sonátu\npro varhany od Mendelssohna, jižto pan Zik. Gla n z\ndůstojně a krásně přednesl. Korunou však byla velká\nfuga do G-moll od Š. Bacha, ježto byvši od žáků p. Z.\nGlanze a A. Dvořáka s nuancemi okrouhle a\nuhlazeně přednešena ohromného effektu způsobila. Vel-\nkého potlesku došly též vlastní skladební pokusy\nžáků, z nichžto některé výborně pracovány jsou. Mimo\nto slyšeli jsme též dva chorály, kteréž žáci pod\nvedením znalého pana L. Z v o na ř e, učitele zpěvu, vý-\nrazně zpívali. Výsledek zkoušky této byl skvělý aze\nvšeho viděti, že s novým panem ředitelem také nová\nkrásná epocha pro školu varhanickou nastane.\nA kdo by chtěl v tom pochybovati? Zajisté nikdo! Nebot\nza to nám ručí výtečníci, pan ředitel Krejčí, páni pro-\nfessorovó F. Blažek a L. Zvonař. ý.\n\nBerlín. V Krollově divadle bude se provozovati\nnová opera „Mlynář z Meranu\" od Flotova, text od\nMosenthala a Tietze.\nBrusel. Letošní cenní úloha Bruselské akade-\nmie za hudební skladbu sestávala z kantaty „Věčný\nŽid.\" Cena byla tyto dni od komité panu Roubauxovi\n(Rubó), žáku professora Mehula, přiřknuta. Vítěz obdrží\nroční stipendium 2500 franků na čty r y 1e ta na\ncesty do Německa a Francie k svému úplnému vzdělání.\nSkladatelkou výtečné básně „Věčný Žid\" je paní Paulina\nBraguavalova, jejížto poetický talent již drahný čas\nuznán jest.\nLublaň. (Mašek ý). Chvalně známý skladatel\nhudební, Kamil Mašek, zemřel tu u sv. Štěpána nad Staj—\nnicní, kamž se, chtěje své zdraví zotaviti, na čerstvý\nvzduch odebral. Pan Mašek byl učitelem na Lublaňské\nhudební škole a redigoval hudební měsíčník „Cecilii\",\njejž nyní p. A. Paprotník dále vydává. Mašek uvedl\nmnoho slovenských písní, jmenovitě Přesunových, do hudby\na složil k Vodníkově slavnosti nové „Dies irae.\" Hudba\nslovanská ztratila v něm pilného a nadaného vzdělavatele;\nnebot napsal 51 skladeb na své krátké umělecké dráze.\nDosáhnul jen 27 roků svého stáří.\nLondýn. Dne 23. Lipna bude zde provedena po-\nprvé Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu.\"\nPaříž. Jakub Offenbach uspořádal představení své\nnové rozkošné operetky; jmenujet se „Markytánka velké\narmády\" a jest vlastenského obsahu, v níž nej novější\nbitvy, jež Francouzi v Itálii svedli, přiměřeným způsobem\noslavuje. Text je pikantní a hudba roztomilá a velmi\nlahodná. Znamenitý akustik baron Cagniard de la Tour,\nvynálezce „Sirény\", zemřel v 80. svého stáří v Pa-\nříži. Akademie krásných umění zvolila na místo zem-\nřelého akademika Turpina de Crissé hudebního spisovatele\nJ. Kastnera ze Strassburgu za nástupce. V komické\nopeře bude se dávati na zimu nová opera „Faublas\"\nod Aubera, text od Seribea. - Také Gunoud píše pro\nlyrické divadlo, novou operu „Filemon a Baucis.\"\nMeyerbeerova opera „Pout do Ploermelu\" vynesla v 32ti\npředstaveních bez mála 200.000 franků.\nWi e Bbad e n. Slečna Tipk o v a vystoupila co\nkrálovna noci, co Markyta v Hugenotech a co Lucia, a lí-\nbila se tak neobyčejně, že hned na rok s platem 4000\nzl. engažována jest.\n\nDur a moll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "175", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.6", "debut_caractere": 12, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "175", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Jak známo, utrpěla opera", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Jak známo, utrpěla opera", "signature_source": "J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.6", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 6175, "texte": "Novoměstské divadlo. Jak známo, utrpěla opera\nnaše velkou ztrátu úmrtím primadonny B. Mellerové.\nNásledkem toho mohou se toliko takové opery dávati,\nkteré nase koloraturní zpěvačky, sl. Brennerova a sl.\nPrauseova provesti mohou. Tímto způsobem viděli\njsme v sobotu, dne 23. Lipna romantickou operu „Indru\"\nod G. z Pultitzů, hudba od Flotowa. Opera tato upomíná\nsilně na opery „Stradella\" a „Martha,\" z nichžto mnohé\narie s nápěvy v Indře velké podobnosti mají. Bude snad\nzajímavé, podáme-li některá životopisná dáta o B.z Flo-\ntowa. Flotow narodil se v Teutendorfu r. 1811 v\nMeklenburgsku, konal hudební studia u znamenitého Rej-\nchy v Paříži a složil nejprv operu „Petr a Kolumbina\",\npak „Rob Roy\" a „Vévodkyně z Guise.\" Na to následo-\nvaly balletní opera: „Ztroskotání lodí Medusy\", „Otrok\nCamoena\", „Alessandro Stradella a Martha.\" Poslední\nobě opery došly všestranného uznání. Brzy pak vystoupil\nFlotow s operou „Indra\", „Velkovévodkyně\", „Albín\",\na složil k slavnosti vysvěcení nového zámku ve Sverínu\nslavnostní operu „Vévoda Albrecht z Meklenburku.\"\nNyní je Flotow intendantem Meklenburgského dvorního di-\nvadla. Co se provedení „Indry\" dotýče, bylo dosti slušné;\nzvláště vynikly sleě. Prauseova (Indra), sl. Schrnid-\ntova (Kudru), p. Bachmann (Joze), a p, Fektér\n(Don Sebastian). V ponděli, dne 25. Lipna, opakovala se\ndotčená opera.\nLetní divadlo ve Pštrosce. Ve čtvrtek dne 21.\nLipna dával p. Václ. Bráun ve prospěch svůj dramatickou\nbáseň v 5 dějstvích „Syn pouště\" od B. Halma, pře-\nloženou od J. Kolára. Byl to osudný den, na němž sleč.\nKolínská svou způsobilost pro první role milovnice\nosvědciti měla. Byli jsme dychtivi; avšak jaký to klam,\nslec. Kolínská hrála Partenii bez ducha a bez srdce!\nano tak chladně a tak nepřirozeně, že se obecenstvo v skutku\nna poušti nacházelo, ano na suchopárné poušti; neboť\nani jedinká oasa neobjevila se ve hře slec. Kolínské. Byl\nto skutečně duševní bankrot, při němž jsme k tomu pře-\nsvědčení přišli, že pan režisér lecjakousi neschopnou he-\nreckou českému obecenstvu za dost učiniti chce, nepo-\nmysle, že nejen renomé českého divadla, ale i kassa pana\nředitele Thomé silně při tom utrpěti musí. Radíme panu\nrežisérovi, aby podruhé takových pokusů nechal, a raději\nse o nějakou nadanou herečku postaral; neb duševní sla-\nbota a herecká způsobilost sl. Kolínské leží na tak níz-\nkém stupni, že se tato Thaliína služka jen pro podřízené\nrole upotřebili dá. Nejlépe vynikl pan K. Šimanovský\nco Ingomar, vylíčiv důsledně povahu syna pouště, žel\ntoliko, že místem svůj krásný orgán nešetřil. Pan bene-\nflciant V. Braun dostál úplně své úloze a naplnil nás\nnadějí, že se potřebným hercem stane. Pan Lapil (mečíř),\nhrál slušně; paní Wieder man nová osvědčila se hyz-\nděním české řeči a podivnou gestikulací co nenapravitelná\nherečka.\nPan doktor A. V. Ambro s píše v německém\njazyku: Dějiny hudby, ježto ve dvou svazcích v Lip-\nsku u Mathesa tiskem vyjdou. Že dílo to bude důkladné,\nza to nám ručí jméno chvalně známého spisovatele.\nVyšší zpěvácký ustav kapelníka pana Frant.\nSkřoup a dělá utěšené pokroky a lze se nadíti, že týž\nústav vbrzku prvního stupně v oboru tomto dosáhne.\nNyní nastoupí dotčený ústav třetí svůj roční běh a žáci\nobojího pohlaví mohou tam od 1. září až do konce mě-\nsíce vstoupiti. Jak známo, vyšly v krátkém čase z téhož\nústavu zpěvačky sl. Soukupova a sl. Ferle s o v a,\nkřeréžto obě u divadel engažované jsou. Jak se doví-\ndáme, čítá páně Škroupňv ústav mnoho žáků, z nichžto\nzvláště altistka sleč. Múllerova v koncertě Jiránkově\nvelké sensací zbudila. Methoda páně Skroupova u vyu-\nčování ve zpěvu jest, jak jsme se přesvědčili, dů-\nkladná, praktická a vede k rychlým úspěchům.\nVýroční zkouška žáků vychová vacího ústavu pro\nslepé odbývala se v sobotu dne 23. t. m.v místnostech\nústavu na Hradčanech, i došla pěkného výsledku. Mimo\nliterní předměty, v nichžto slepí chovanci náležitě pro-\nspěli, byla i hudba předmětem této zkoušky. Chovanec\nBed. Vrabec přednášel na varhany praeludium, a Ant.\nMašek fugu velmi správně; oba osvědčili se co důstojní\nžáci učitele pana Jos. Bezecného. Chvalně počínali si\nvšichni žáci, zpívajíce český chorál „Sy. Václave\" u\nAgnus i dona od 801. Fiihrera. M. Červený pískal\nna flétnu variací od Assmoyra a J. Schindler hrál na\nhousle polonaise od Polledra a dosáhli oba velkého po-\ntlesku. Závěrek učiněn jest koncertním kusem od Čer-\nného, jejž A. Mašek velmi uhlazeně a sběhle přednesl.\nUprostřed zkoušky byla četná společnost, překvapena\nkrásným výjevem. C. k. místodržitelský rada pan Josef\nKlingler, vstoupiv do sálu, podal zasloužilému učiteli p.\nJosefu Bezecnému záslužní kříž, jejž mu císař Fran-\ntišek za jeho třicetileté účinkování na tomto ústavu, a za\njeho značné zásluhy ve vyučování daroval. Byl to za-\njisté krásný okamžik pro pana Bezecného, a máme za to,\nže mu chvíle la na vždy v paměti utkví. Ustav tento\nčítá nyní 18 chlapců a 14 dívek, z nichžto letos dvě dívky\na dva chlapci vystoupí.\nv\nPan Jul. Th. Hoger uspořádal v hostinci u Ste-\npána se žáky svými dne 24. t. m. ranní hudební zábavu,\nježto celoroční zkoušku zastupovala. Mladý tento\nústav počíná si velmi chvalně, docíliv u chovanců krás-\nných pokrokňv. Mimo ouvertury „Giralda\" od Adama,\n„Upír\" od H. Marschnera, symfonii od Haydna (1. větu),\nježto na čtyry piana provedeny byly, slyšeli jsme no-\ncturnu pro piano od Fielda, fantasii na motivy z Lucretie\nBorgia od J. Plachého, velké duo „Les Contrastes\" od\nJ. Moschelesa, Mazeppa, symfonickou báseň pro 2\npiana od F. Liszta, pak komorní skladby: Trio pro\npiano, housle a cello od R. Kuglera (1. věta), velký kvin-\ntett pro piano, hoboj, klarinet, roh a fagot od L. Beetho-\nvena a konečně trio pro piano, klarinet a cello od A. V.\nAmbro se. Chovanci se vesměs u provedení dotčených\nskladeb čacky drželi, dadouce nám důkaz, že ředitel pan\nHoger velmi obezřele svůj ústav spravuje a nejen na\ntechnické vzdělání, alebrž.4aké na vkus žáků svých hledí.\nZe žáků zasluhují chvalnou zmínku: Sleč. Kar. Hoffman-\nnova, Laura Wallerova, p. E. Schwab, J. Procházka, La-\ndislav Labler a K. Šebor, kteří svým těžkým úlohám\núplně dostáli. Přejeme ústavu tomuto hojného zdaru při-\npomínajíce toliko, by po druhé více skladeb českých kom-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2623, "texte": "ponistův, n. př. Duška, Dreyschocka, Kuhe, Schulhofa,\nWehle, Pivody a t. d. provedeno bylo.\nVzdělávací ústav hudební pana Antonína Wi e-\ndemanna, v němž se kromě piana také houslím a\ncellu vyučuje, došel dne 25. t. 111. při výroční\nzkoušce velmi příznivého výsledku. Žáci prospěli v\nústavu tomto za krátký cas velice a lze se nadíli, že pan\nředitel Wiedemann brzy se školou svou vynikne. Volba\nskladeb byla silám chovanců přiměřena a také provedení\nkusů ze strany žáků bylo neúhonné. B. Eminger osvěd-\nčil ve fantasii pro cello od Dotzaura pěkný talent pro nástroj\ntento, malý Casinelli hraje Touhu pro housle od Mild-\nnera (Příloha k Daliboru) vynikal pevností a čistotou.\nTaké pan H. Kiehaupt přednášeje variace pro cello, osvěd-\nčil se co solidní cellista; p. J. Radotínský provedl variace\ndo D od J. V. Kalivo dy s příznivým výsledkem. Dále\nhrála slec. K. Hergetova s V. Casinellim sonátu pro piano\na housle utěšeně, a konečně přednášeno bylo trio pro piano,\nhousle a cello od Mozarta, v němž si. J. Múhlwenzelova,\nJ. Radotínský a J. Kiehaupt dobrou souhrou se vyznamenali.\nPan ředitel Wiedemann, bývalý žák konservatoria, dokázal\nprodukcí touto, že možná v krátkém case u žáků dobrou\nmethodou velkých pokroků dosíci. Odporucujeme ústav\ntento zvláště dilettantům, kteří se houslím nebo cellu uěiti\nhodlají, podotýkajíce, že i ti, kteří do konservatoria\nvstoupili zamýšlejí, dokonalé přípravy v ústavu\ntomto dobudou.\nCeloroční zkoušky chvalně známého ústavu\npana Coel. Mullera odbývaly se dne 26., 27.a 28. Lipna\nv sále na Žofíne a došly krásného výsledku. Mimo ou-\nvertury pro více pian přednášely se také skladby ce-\nský c h komponist ňv, jako: K i 111 a; Slavíka, Drey-\nschocka, Tomáška, transcripce na „Kde domov můj\"\nod F. Pivody, a t. d. Žáci a žákyně provedli své těžké\núlohy na mnoze výborně, dadouce důkaz, jakých pokroků\nse obezřelým řízením, důslednou methodou a výtečnou\npaedagogikou pana ředitele dosáhnouti může. Hra cho-\nvanců byla čistá, uhlazená a správná, přednes větším\ndílem zdařilý a duševním silám žáku přiměřený. Zvláště\nvyznamenaly se slečny: Urbanova, Turnérova, Vlčkova,\nMayerova a Hassenteuflova; pak pan Cojner, Voves, Ur-\nban, Kratochvil, Schreyer, Freund obratným přednesem\ntěžkých kusů na piano. Ve zpěvu vyznačily se slečny:\nWahlova, Ledererova a Marie Hassenteuflova nejen dobrou\nškolou ale i citu plným přednesem. Produkcí tyto došly\nu četného obecenstva vřelého uznání a většina žáků byla\nhojným potleskem a vyvoláním odměněna. Pan ředitel\nMúller, jsa sám důkladný a vzdělaný učitel má po boku\ndovedené síly vyučovací, z kterýchto okolností se valné\nprospěchy žáků vysvětliti dají.\n\nJ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "176", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7.2", "titre_corps": "— Pan Bed. Šimák, co skladatel a virtuos chvalně", "titre_sommaire": "— Pan Bed. Šimák, co skladatel a virtuos chvalně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.7", "debut_caractere": 2625, "fin_caractere_exclue": 6459, "texte": "— Pan Bed. Šimák, co skladatel a virtuos chvalně\nznám, uspořádal v místnostech svého pianního ústavu se\nžáky svými celoroční zkoušku dne 27.a 28. lipna.\nNetřeba šířiti slov o výtečné methodě a paedagogice pana\nředitele; neboť o tom svědci jeho hudební pololetní zá-\nbavy a každoroční hlavní produkcí. Všichni žáci se cacky\ndrželi a provedli úlohy své neúhouně a správně. Slec.\nBrixiova přednášela něžně: „le corbeille de fleur\" od\nV. Kuhé, slec. T. Medalova velmi odhodlaně a cistě:\nresignation od Dobřinského, slécny M* Stáudlerova a\nM. Strossova idyllu od Schulhofa s dobrým výrazem.\nSlec. Richterova provedla rínquietude od A. Dreyschocka\nskvěle a významně, i došla velkého potlesku. Chvalné\nzmínky zasluhují též slečny M. Demartiniova, M.a A.\nOdkolkova, J. Quastova, Čížkova a Bělohoubkova. Ze\nžáků vyznamenali se hlavně pan J. Nejedlý (nevidomý),\njenž velkou fantasii od Thalberga virtuosním přednesem a\nprovedením těžkých oktávových passaží k úžasu nás vy-\ntrhl. Neméně vinikl pan Riedl (nevidomý), jenž v\npiece od Willmerse skvělou technickou zběhlost osvědčil.\nDále zbudil na se pozornost malý A. Hlaváč, přednášeje\nutěšeně nocturny od V. Kuhé. Obecenstvo bylo četné a\nbralo největšího podílu na rozkvětu tohoto ústavu, jenž\nv několika letech všestranné obliby dosáhl. Přednost to-\nhoto ústavu před jinými jest ta, že pan ředitel Šimák\nsám co virtuos známý, žákům svým za vzor slouží.\nVýroční zkoušky chovanců Žofínské aka-\ndemie ve čtvrtek dne 28. Lipna podaly nám patrný důkaz\no obezřelém a důkladném vyučování ve zpěvu na tomto\nústavu. Do poledne slyšeli jsme žákyně nižšího oddě-\nlení, ježto na svůj útlý věk ve zpěvu chvalně prospěly,\nprovedše úlohy své bezvadně a přiměřeně; škoda jen, že\nučitel téhož oddělení, pan Nejedlý, silným průvodem\nna piano slabý a ještě nevyvinutý hlas žaček svým za-\ntemnil. Ze žákyň, ježto pěkným orgánem nadány jsou,\nslušno jmenovati slečny Bapt. Žurnovu, Emil. Poláko-\nvu a M. Nitšovu. Ostatně bylo by žádoucno a pro-\nspěšné, by pan Nejedlý podruhé místo některých těž-\nkých německých písní a árií také písně české a zvláště\nnárodní dal, neboť jsou útlému věku přiměřenější a co\ndo pojmutí snadnější. Co se vyučování na piano týce,\npřesvědčili jsme se, že žákyně pod vedením učitelky, slečny\nv\nCechové, značné pokroky dělají. Ještě více potěšili\njsme se odpoledne z velkých úspěchů žaček druhého\noddělení, v němž na slovo vzatý ředitel pan Zik. Kole-\nšovský zpěvu vyučuje. Žákyně přednášely těžké solfegie\ns velkou sběhlostí, okrouhlosíí a správností a osvědčily\npřednesem písní a arií, že mají útlocitého, důkladného a\nvzdělaného hudebníka za učitele. Ze žákyň dosáhla pal-\nmu této produkce slec. Karolina Jelínková, kteráž svým\ntotiž slabším; a však značně juž vytříbeným a vzdělaným\nhlasem krásné budoucnosti vstříc hleděti může. K dobrým\nnadějím nás co do hlasu i zpěvu oprávňují slečny: Jos.\nMourkova, Marie Cantanyova, a hlavně slec. Formánkova,\nkteráž bez vší pochyby nejsilnějším a nejzvucnějším hlasem\nze všech žaček honositi se může. Neméně vynikly žá-\nkyně, které se pod vedením učitele pana Graf a pianu\nucí. Tak slyšeli jsme od slec. Jandové precisně před-\nnesenou dythirainbu od V. Tomáška, od slec. V. Bachtí-\nkov y obratně provedené rondo capricioso od Mendelssohna.\nMezi všemi vynikla slec. V. Stejskalova, kteráž po-\nlaccu od K. M. Webra s ohněm, bravourou a čistotou\npřednesla. Výsledek zkoušky této byl v skutku skvělý a\nnaplnil nás nadějí, že ústav tento pod vedením pana Ko-\nlešovského rozkvěte a dobrého ovoce ponese, pakli\nse od castých koncertů upustí a raději 11a sistematické\nvyučování hleděti se bude.\nVýroční zkouška žáků varhanické školy\ndne 30. lipna. Znamenitý tento ústav, jehožto ředitelství\npřed rokem na slovo vzatému zakladateli a theoretikovi,\npanu Josefu Krejčímu, svěřeno jest, osvědčil i letos\nsvou velikou pověst a naplnil nás nadějí, že pod novým"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2807, "texte": "V 9 •\nředitelem ustav tento ještě více než jindy rozkvěte. Zaci\nprvního roku podali jak obyčejně i letos trefnými\nodpovědmi z harmonie a dovednou hrou na varhany pa-\ntrný důkaz, jak velkých pokroku se jedním rokem do-\ncíliti dá, mají-li žáci tak důkladného theoretika a paeda-\ngoga za učitele, jako je pan František Blažek, jenž na\ntomto ústavu 22 let s neúnavnou horlivostí účinkujíc, vždy\nvětších zásluh o rozkvět varhanické školy si dobývá. Ze\nžáků, kteřížto se v oddělení tomto nejvíce vyznamenaly\nslušno jmenovati: V. Cabouna, F. Hony se, J. Hrabánka a\nStrettiho. Žáci byli zkoušeni nejen v německé alebrž\niv české řeci, a přesvědčili jsme se, že žáci v ma-\nteřštině mnohem plynněji a bystřeji odpovídali než v něm-\nčině. Do věnce zásluh pana F. Blažka náleží i to,\nže od r. 1848 kandidáty v harmonii češtinou vyučovati\npočal. Neméně překvapily nás úspěchy žáků druhého\nroku; kteřížto za své theoretické a praktické hudební\nvzdělání velecinnému a obezřelému řediteli, panu J. Krej-\nčímu co děkovati mají. Pan Krejčí neustoupě v žádném\nohledu nebožtíku K. Pitschovi, jest jeho důstojným ná-\nstupcem, ba osvědčil se uvedením času přiměřených\noprav co muž bystrého ducha, co muž pokroku. Hlavní\noprava je ta, že uvedl nový způsob tlapání pedálu\na konečně že vyhověl českému obecenstvu, podav pro-\ngramy zkoušky také v jazyku českém, kteréž roku\n1850 nebožtík Pitsch pochoval. Také žáci druhého roku\ntheoretické úkoly u přítomnosti četného obecenstva obratně\nrozluštili, vyznačivše se hlavně pracováním vkusných mo-\ndulací a osvědčivše zběhlost v kontrapunktu, chorálu a\ntheorii fugy. Co se praktického hráni na varhany dotýče,\npřednesl výtečně p. A. Dvořák těžké praeludium a\nfugu do A-moll od Bacha. Neméně statně počínal si pan\nK. Blaha, přednášeje obratně dvě věty ze sonáty pro\nvarhany do C-moll od Mendelssohna a velkou překrásnou\nfugu do E-moll od J. Sege r a, slovutného českého\nkontrapunktisty; pan K. Brus a provedl effektuplnou\nfantasii a fugu do D-moll od K. Pitsche velmi zručně.\nMimo tyto slyšeli jsme velké zajímavé dílo, totiž sonátu\npro varhany od Mendelssohna, jižto pan Zik. Gla n z\ndůstojně a krásně přednesl. Korunou však byla velká\nfuga do G-moll od Š. Bacha, ježto byvši od žáků p. Z.\nGlanze a A. Dvořáka s nuancemi okrouhle a\nuhlazeně přednešena ohromného effektu způsobila. Vel-\nkého potlesku došly též vlastní skladební pokusy\nžáků, z nichžto některé výborně pracovány jsou. Mimo\nto slyšeli jsme též dva chorály, kteréž žáci pod\nvedením znalého pana L. Z v o na ř e, učitele zpěvu, vý-\nrazně zpívali. Výsledek zkoušky této byl skvělý aze\nvšeho viděti, že s novým panem ředitelem také nová\nkrásná epocha pro školu varhanickou nastane.\nA kdo by chtěl v tom pochybovati? Zajisté nikdo! Nebot\nza to nám ručí výtečníci, pan ředitel Krejčí, páni pro-\nfessorovó F. Blažek a L. Zvonař. ý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7.3", "titre_corps": "Berlín. V Krollově divadle bude se provozovati", "titre_sommaire": "Berlín. V Krollově divadle bude se provozovati", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 2809, "fin_caractere_exclue": 4961, "texte": "Berlín. V Krollově divadle bude se provozovati\nnová opera „Mlynář z Meranu\" od Flotova, text od\nMosenthala a Tietze.\nBrusel. Letošní cenní úloha Bruselské akade-\nmie za hudební skladbu sestávala z kantaty „Věčný\nŽid.\" Cena byla tyto dni od komité panu Roubauxovi\n(Rubó), žáku professora Mehula, přiřknuta. Vítěz obdrží\nroční stipendium 2500 franků na čty r y 1e ta na\ncesty do Německa a Francie k svému úplnému vzdělání.\nSkladatelkou výtečné básně „Věčný Žid\" je paní Paulina\nBraguavalova, jejížto poetický talent již drahný čas\nuznán jest.\nLublaň. (Mašek ý). Chvalně známý skladatel\nhudební, Kamil Mašek, zemřel tu u sv. Štěpána nad Staj—\nnicní, kamž se, chtěje své zdraví zotaviti, na čerstvý\nvzduch odebral. Pan Mašek byl učitelem na Lublaňské\nhudební škole a redigoval hudební měsíčník „Cecilii\",\njejž nyní p. A. Paprotník dále vydává. Mašek uvedl\nmnoho slovenských písní, jmenovitě Přesunových, do hudby\na složil k Vodníkově slavnosti nové „Dies irae.\" Hudba\nslovanská ztratila v něm pilného a nadaného vzdělavatele;\nnebot napsal 51 skladeb na své krátké umělecké dráze.\nDosáhnul jen 27 roků svého stáří.\nLondýn. Dne 23. Lipna bude zde provedena po-\nprvé Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu.\"\nPaříž. Jakub Offenbach uspořádal představení své\nnové rozkošné operetky; jmenujet se „Markytánka velké\narmády\" a jest vlastenského obsahu, v níž nej novější\nbitvy, jež Francouzi v Itálii svedli, přiměřeným způsobem\noslavuje. Text je pikantní a hudba roztomilá a velmi\nlahodná. Znamenitý akustik baron Cagniard de la Tour,\nvynálezce „Sirény\", zemřel v 80. svého stáří v Pa-\nříži. Akademie krásných umění zvolila na místo zem-\nřelého akademika Turpina de Crissé hudebního spisovatele\nJ. Kastnera ze Strassburgu za nástupce. V komické\nopeře bude se dávati na zimu nová opera „Faublas\"\nod Aubera, text od Seribea. - Také Gunoud píše pro\nlyrické divadlo, novou operu „Filemon a Baucis.\"\nMeyerbeerova opera „Pout do Ploermelu\" vynesla v 32ti\npředstaveních bez mála 200.000 franků.\nWi e Bbad e n. Slečna Tipk o v a vystoupila co\nkrálovna noci, co Markyta v Hugenotech a co Lucia, a lí-\nbila se tak neobyčejně, že hned na rok s platem 4000\nzl. engažována jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll", "titre_sommaire": "Dur a moll", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 4963, "fin_caractere_exclue": 4973, "texte": "Dur a moll"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Plodnosť Rossini-ho.) Jednou z ráua ležel Rossini ještě", "titre_sommaire": "(Plodnosť Rossini-ho.) Jednou z ráua ležel Rossini ještě", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 4975, "fin_caractere_exclue": 5452, "texte": "(Plodnosť Rossini-ho.) Jednou z ráua ležel Rossini ještě\nv posteli a byl ve veselém hovoru s několika přáteli. V tom\npřisel básník Totoia a přinesl text k pověstné překrásné mo-\ndlitbě z opery »Mojžíš,\" Když ještě Rossini četl, prohodil bás-\nník, aby ústipkům v cestu vkročil: «Že k těm veršům\nhodinu ztrávil.\" \"Hodinu na takové verše! ... já k nim na-\npíšu hudbu za čtvrt hodiny,\" odpověděl Rossini. I hned se péra\nchopil, a za deset minut stála ta nebeská modlitba na papíru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 5454, "fin_caractere_exclue": 5616, "texte": "Listárna.\nPanu V. D. v Krakově. Srdečné diky.\nUžijeme všech článků. Panu V. G. v Praze: Odpověď\nleží v expedici. Panu Ž. v Táboře: Opravíme a přidáme\nsvé náhledy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "176", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Fr. Škroupa.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Fr. Škroupa.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "debut_caractere": 5618, "fin_caractere_exclue": 5699, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Fr. Škroupa."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.1", "texte": "Jan Bapt. Píšek.\nNástin životopisný.\nKdo nezná slovutného českého pěvce J. Píška?\nZajisté každý! Píšek je zpěvec, jenž všeobecnou naši\npozornost zasluhuje, a o němž se směle říci může „aide\ntoi et Dieu ťaidera\" (Pomoz sobě a Bůh ti pomůže.)\nNebof bez onoho vnitřního pučení, bez neúnavného zá-\npasu s odpornými okolnostmi je se nadíti, že by krásné\nvlohy jeho v nepatrných temnotách byly zanikly.\nJan Baptista Píšek narodil se 14. října 1814 ve\nMšeně, malém městečku v Cechách asi šest mil od\nPrahy. Schopnost k hudbě pozoroval u něho nejdříve\njeho otec, majitel hospodářství a představený, slyše,\njak si iedva čtyry léta starý chlapec tony k české\nnárodní písni na klavíru ku podivu šfastně shledával.\nTaková událost byla by již v německé obchodní komoře\npobouření způsobila; tím dříve stalo se tedy v zemi,\njejížto obyvatelé, rovně jako Vlaši, jsou rození hudeb-\nníci. I byltě hošík svěřen tamějšímu učiteli, a zasvě-\ncen do nejskrytějších tajemností umění jeho. Již v še-\nstém roce hrál oblíbené valčíky tak přísně do taktu, že\nk tomu každý při domácích slavnostech bezzávadně\ntančit mohl. S rozkoší vypráví o tom Píšek,\nže v tom schován byl první zárodek jeho hudebního\nvzdělání. Školní vyučování udělovalo se mu v české\nřeči, a německy učil se teprva v desátém roce s ve-\nlikou obtížností a nepraktičně, jak se vůbec Němci\nfrančině i angličině učívají. Toho času počal se u něho\nzvučný altový hlas vyvinovati, p sice vedením učitelo-\nvým s tak rychlým prospěchem, že každou neděli i\nkaždý svátek v malém kostelíku při velké mši všecky\nsola i arie zpíval. Že však určeno bylo, aby se dal\nna studie, ztrávil mladý Baptista 4 léta na gymnasiu\nv České Lípě, kde první prémium obdržel, a co voka-\nlista na kůru od školního platu byl osvobozen. Přijda\nna Pražské gymnasium, liboval si v klasikách, zeměpisu\na mathematice, a vstoupil v iB. roce do filosofie. Při\ntěchto studiích neochladla láska k hudbě, jižto věrně\nchoval co první altista u sv. Jakuba a co varhaník u\nPiaristů. „Od roku 17. na 18.,\" praví Píšek, „měnil\nse můj hlas; ačkoliv jsem o cvičení hlasu jak živ ani\nza vlas neslýchal a nečítal, přece mě cosi pudilo, abych\ns hlasem prostředně nakládal, a všeho namáhání při\nzpěvu se varoval.\" Zajisté to věc pro každého zpě-\nváka povážení hodná. Než se hlas ustálil, hrával náš\nvokalista, aby nezahálel, na varhany anebo tloukl bubny\ns velkou horlivostí.\nV tu dobu navštívil své rodiče. I stalo se, že při\nchrámní slavnosti (provozovalo se Mozartovo Requiem)\npro „Tuba mirum\" první basisla scházel. Píšek byl na\nkůru; vida ten zmatek a ty rozpaky, nabídnul se, ve-\nden jakýmsi tajným tušením, že bude arii a vista zpí-\nvati, při nížto tak ohromný basový hlas rozvíjel, že\nvšickni přítomní, a přede vším on sám, stáli jako u\nvidění. Od té chvíle počal pro něho nový život con\namore, on mohl opět zpívati, a v skutku neminul ani\njediný den, aby mladý studiosus buď v kostele, v kon-\ncertě, při akademii nebyl si zazpíval, aneb na varhany\na na klavír nezahrál. Toho bažení jeho po hudbě uží-\nvalo se ze všech stran. Dnes hrál koncertní offerto-\nrium na varhany, zejtra zpíval v Cherubini-ho mši ba-\nsovou arii při graduali, na to přednášel vlaskou canzo-\nnettu nebo půvabnou polku, potom zpíval opět české\nnárodní písně při kytaře. Není tedy divu, že se po\ncelém okolí pověst roznesla o hudebném juristovi.\nPřátelsky a svorně žil s každým, a neznal jiného\nnepřítele kromě své kasy, která mu nedovolovala, aby\nkaždý privátní koncert a každou operu navštěvoval;\npročež našel si brzy cestu, jak by i mimozákonně do\nkoncertů cizích virtuosů a zpěvců se dostati mohl.\nS Hurnmlem, který toho času v Praze koncerty dá-\nval a mladého človíčka za basou skrytého naleznul, měl\nhumoristickou, ale nehrubě zdvořilou scénu.\nY takovýchto okolnostech, při suchopárných pra-\ncech u kancelářského stolu, a v horoucím nadšení\npěveckou svobodou, v zápasu povinnosti s náklon-\nností, přišla konečně hodina jeho, ježto v něm\nprvní myšlénku zbudila, aby šel k divadlu. O tom\nnechf nám zpěvec sám vypravuje, co mi v dů-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.2", "texte": "věrné chvíli sdělil a pokud pamět má věrna mi zůstala:\n„Bylo to v neděli, tuším, 3. května 1834, když jsem\npoprvé slyšel Rossini-ho Lazebníka Sevillského, Stoger,\ndříve ředitel divadla v Josefově Vídeňském, najal di-\nvadlo Pražské, a 1. května dával první předsta-\nvení. Pó ck byl v plném květu; sotva že první arii\ndokončil, stál jsem jako hromem omráčený. V vnitř-\nním pobouření, jakého jsem posud nikdy nepocítil, ne-\nmohl jsem se dočkati, až by se představení skončilo,\nale chvátaje ten večír ještě k obchodníku M. Berrovi,\nžádal jsem o Figarovu arii a sednul si s rozpálenou\nhlavou ku klavíru. Já hrál celou noc nový den\ndral se již oknem, a v duši mé počalo také svítali.\nI nemohl jsem se ani dočkati, abych časně ráno arii\nmým známým zazpíval, a sice z paměti s vlaským\ntextem, jenž mi nad německý byl milejší. Od té\nchvíle hynula láska ke trudným studiím a zpěv, zpěv\njen byl základem celého života mého. K tomu přidru-\nžila se první láska přeplněnému srdci nemohl\njsem jinak než v tonech úlevu dáti. I bylo mi, jakoby\nláska a hudba nebylo nic rozdílného; tajemství tonů,\ntéto povšechné světomluvy, zjevilo se mi v plné jas-\nnosti. Přece ale dokončil Píšek s dobrým prospěchem\ndruhý rok na universitě, kde mimo filosofii a fysiku\nstudoval opery, árie a písně všeho druhu.\nRok na to navštívil bez vědomí rodičů kapelního\nmistra Triebensee-a, prvního učitele Henriety Sonnta-\ngové, a zpíval u něho arii Tristana z Jessondy. V úžasu\nvedl jej tento k Stogrovi, který s ním hned smlouvu\nna 5 let uzavřel; „a to byl počátek\", praví Píšek, „všech\nslastí a strastí mého osudného uměleckého života.\"\nPro svěží barvitost ať sám vypravuje: „Úmysl můj\nstáti se komediantem hrozil matku rozumu zbavili,\nnebof u nás doma si dramatický umělec a světoběžník\nmnoho neoddají. Otec ale, maje o tom světlejší po-\njemy, dal své svolení, matku jsme přemluvili, a lak\npřísahal jedináček, ledva 21 let starý, v červnu 1835\nna Thaliin pestrý vysoko plápolající prapor.44\n(Pokračování.)\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nDále stává rozdílných zásad, kterýmiž se určuje,\nby se nacházely v akkordů ty neb ony intervally té neb\noné velikosti, nebo se množí akkordy tím způsobem,\nkdyž se klade na místo původně základního tonu\nakkordů některý z jeho intervallů do zpodu, ba i také\nvznikají akkordy použitím chromatické změny toho neb\nonoho intervallu. *) Následkem tohoto rozdílného pů-\nvodu obdržíme akkordy rozmanitého druhu, a podobné\njako intervally, máme také akkordy původní, odvo-\nzené, libozvuké, nelibozvuké, doška Iné, ne-\ndos kalné, (chromatické) nebo vzhledem na velikost\njejich intervallů nazýváme některé akkordy velké,\nmalé, zvětšené, zmenšené, dvoj zrnenš ené.\nObsahuje-Ii akkord tři, ctyry neb pět rozdílných\ntonův, nazývá se podle toho trojzvuk, ctverzvuk\npěti zvu k. **) Těchto tré posléz uvedených akkordů\nnabízí nám jaksi příroda sama, poučujíc nás ze sou-\nznějících tonů, z jakých intervallů ony sestávají, a v ja-\nkém pořádku jeden intervall po druhém následuje. Za\npříčinou tohoto přirozeného povstání, jmenovitě ale proto,\nže dotčené tyto tři akkordy základem jsou k utvoření\njiných akkordů, nazýváme trojzvuk, čtverozvuk a pěti—\nzvuk původními a základními akkordy.\nPromluvivše takto o stvoření akkordů vůbec a pře-\ndeslavše prozatím jenom jich jména, obraťme pozornost\nsvou k věci samé a proskoumejme každou jednotlivou\ntřídu akkordů.\nOírojz v u k u.\nZ tohoto pojmenování akkordů se již vyrozumívá,\nže sestává ze tří tonů; jenom toliko to doložili třeba,\nže tony ty jsou výškou od sebe rozdílné (reální). Nej-\nhlubší tří těchto tonů nazván jest ton základní (základník.)\nZ jakéhokoliv základního tonu povstane trojzvuk,\npostaví—li se tři tony nad sebe tak, aby byly po tercích\nod sebe vzdáleny.\nDejme tomu, že bychom chtěli sestavit trojzvuk na\nprvní stupeň C-toniny; tuť se přibere k základnímu\ntonu c druhý o terci vyšší tone, a k tomu opět o terci\nvyšší, třetí ton g.\nPodobně jsme sobě počínali tvoříce následující\ntrojzvuky: g h d, d fis a, a cis e, fa c, hes d f,\nes g hes, kteréž nacházíme na prvním stupni škály G,\nD, A, F, Hes, Es. V každém z těchto uvedených troj—\nzvuků spatřujeme dvě nad sebe postavené terce.\n\nK) Rozličná souzněný jež pochodí z průchodních neb\nzadržených tonů, nepovažujeme za žádné zvláštní a\nsamostatné akkordy.\n'**) Akkordy ze šesti tonu (undecimové akkordy) a ze\nsedmi tonů (tercdecimové akkordy) se bez vyne-\nchání několika tonů neužívají. Undecimový akkord\npovstává postavíme-li pět, tercdecimový, posta-\nvíme-li šest tercí nad sebe, n. p. c e g h d f jest\nundecimový, c e g h d fa jest tercdecimový ak-\nkord; upotřebuje-li se, vynechává se při prvním\nterce e, při druhém mimo tu terci také kvinta g."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.3", "texte": "Poznali—li jsme způsob, jak sobě máme trojzvuk\nsestaviti, neméně důležité jest skoumati, v jakém po-\nměru se vrchní dvě části akkordu se základním tonem\nnacházejí a z kterých podstatných intervallů trojzvuk\nsestává. K určení toho musí se vždy každá část ak-\nkordu se základním tonem porovnávali, což když uči-\nníme n. p. v akkordu c e g, shledáme, že c-e, t. j.\ndruhá nejbližší část od c, tvoří terci, třetí část akkordu\ntéž se základním tonem c-g že slově kvinta.\nPodstatné intervally každého troj zvuku jsou tedy\nkromě základního tonu terce a kvinta.\nNení však na tom dosti, jestliže víme, že trojzvuk\nsestává z terce a kvinty, a známe-li způsob, jak sobě\ntrojzvuk sestaviti, nám bude třeba akkord ten ještě\nz jiných stránek posuzovati.\nPředpokládáme-li přede vším, že stává rozličného\ndruhu trojzvuků, kteréžto nejenom sluchem, nýbrž i\ntaké rozumem od sebe rozeznávati dlužno; tuf nutno,\nintervally ne toliko podle jména v akkordu znáti, ale i\ntaké jakost a zvláštnost každého intervallů (terce a\nkvinty) posuzovati.\n(Pokračování.)\n\nStav zpěvu národního a hudby\nv Haliči.\nPodává Adolf Pozdĕna.\n(Dokončení.)\nU Dominikánův a Jezuitův v Krakově dávala se\ndramata s hudbou, Nejstarší dráma jest od roku 1533\nbez jména skladatele. Kostelní zpěváci, kteří tyto kusy\nhráli po klášteřích, provozovali tytéž v karnevalním\nčase na hradech pánův.\nOkolo roku 1565 dávaly se v Polsku: 1. „Dia-\nlogy (rozmluvy) ve školách/42. „Dramata s hudbou44\na 3. „Masopustní maškary44 (bacchanaly). Roku 1603\nzakázali biskupové Krakovští hry tyto, jelikož si prote-\nstanti z nich úsměšky dělali.\nY jedné takové hře vystupují herci a sbor zlých\nduchův. V jiné hře opět představuje se peklo. Jidáše\nviděti jest v plamenech; hudba hraje a Jidáš vystoupiv\nzpívá: „Ave rabbi, ja i drabbi.44 Avšak hry tyto byly\nbrzo od biskupa zakázány.\nZa panování Zikmunda počala při dvoře tragédie\nJana Kocha no vského „Odprava poslův řeckých;44\ndávala se s hudbou; později provozovala se na dvoře\nKrakovském „Ulissis prudentia in adversis44, (Ulissova\nmoudrost v protivenstvích); Vladislav IV ku svatbě\ns Marií Ludvikou přivedl zpěváky z Paříže. Paní Gue-\nDriuíituva; jež královnu do Polska doprovázela, zpomíná\nv pamětnostech svých o tancích polských, které pod\nředitelstvím M. Sacchiho provedeny byly.\nVšecky plody lyrické za času Zikmunda nemají\nnic národního. Podle Juszinského zpívaly ženské z Kra-\nkova tak zvaný „lomber babský.44 Zpěvy tyto provo-\nzovaly se na náměstí pod bílým oslem, a podnes lid\nKrakovský vypravuje o jisté Marině, která pětkrát měla\nbýti maršálkou lombru. Zpěvy tyto byly obyčejně sa-\ntyry na biskupy a lidi vyššího stavu* Z všeho toho\ndá se soudili, že hudba v středním a 16věku velký\nvplyv na písně národní měla.\nCo se zpěvů kostelních týče, staly se písně s\\\\\nVojtěcha a píseň ke cti sv. Stanislava všeobec-\nnými. Při tom jest pamětihodné, že se dvě písně ná-\nbožné staly písněmi světskými a sice: Gregorianky\na Iíolendy, Ze 16. věku udrželo se množství krás-\nných chorálů.\nCo do církve rusínské, mají také své pěkné cho-\nrály; mezi jinými zpívají také „náš český zpěv44, „Ho-\nspodine pomiluj nv.44 Při tom však podotknouti\nsluší, že v církvích rusínských zpěv jen jednohlasný\njesf, t. j. že lid všecky písně v unisonu bez průvodu\nnějakých nástrojů zpívá.\nKonečně dlužno se i o zpěvu židovském v syn-\nnagogách zmíniti. Každému bude as známo, že zpěv\nžidů vlastně jen rhytmický, bez určitých mezistupňů jest;\navšak stává synagog, v nichžto se řádné chorály zpí-\nvají. Takové sinogogy slují německo-israel-\nské školy a nalézají se ve Lvově a v Brodech. Cho-\nvám také několik příkladů; avšak není mi času popřáno,\nbych je důkladně rozebrali mohl.\nKonče takto článek svůj, musím laskavé čtenáře o\nshovění žádali, pakli jsem se nějaké vady dopustil :\npodal jsem toliko stav hudby a zpěvu, nikoliv kritické\npojednání. Snad bude článek můj nějakému rodáku\nHaličskému pohnutkou, že se tohoto předmětu uchopí a\nnám úplný obraz o hudbě Polské podá. Dejž Bůh!\n\nDějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračování.)\nBeethoven vyjádřil ve své symfonii do C-rno!I nad-\nobyčejné skytání ve scherzu ku konci decrescenda\ntoliko nucenými, vysokými tóny as a g* fagotu v jedno-\nzvuku. Meyerbeer naproti lomu, jenž ve výjevu vzkří-\nšení jeptišek po bledém, chladném a sinalém zvuku\npátral, vylíčil ho bezmocnými, středními tony fagotu.\nTenorový fagot není v našich orkestrách, kdež\njej anglický roh prospěšně vynahražuje, v užívání. Má"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.4", "texte": "však více síly, než anglický roh a jeho zvuk působí\nve vojenské hudbě nádherný účinek; jest YŠak or-\nkestru z foukacích nástrojů sestávajícímu, jejichžto trpký\nzvuk by větším počtem velkých a malých fagotů značně\nzmírněn byl, na velkou ujmu, že fagoty z něho téměř\nvyloučeny jsou.\nKontrafagot je obyčejnému fagotu to, co konlra-\nbass cellu. Ohromná hloubka jeho tonové polohy je\nnejen pro vojenské hudební kapelly , alebrž také pro\nvětší obyčejné orkestry, zvláště v kusech nádherného\na mohutného karakteru velmi vzácná. Kontrafagot vy-\nnahražuje se časem ofikleidou, kteráž však lakové\nhloubky nemá, jelikož stojí v jednozvuku s obyčejným\nfagotem. Ostatně nemá ofikleida nejmenší podobnosti\ns karakterem kontrafagotu; a máme za to, že by lépe\nbylo v takových případech nástroj tento raději vyne-\nchati, než jej takovým způsobem nahražovati.\nCo virtuos na fagot vyniká hlavně Almenróder;\nv novějším čase získal si evropského jména náš kra-\njan Neukirchner, absolvovaný žák Pražského kon-\nservatoria. Dále slušno jmenovati co virtuosy Schmitt-\nbacha, komorníka a hudebníka z Hanoveru, Richtera,\nMachačka, Cerhu a Vojt. Gros sa, professora\nfagotu na konservatoriu Pražském, jenž opět několik\nvýborných fagotistů vzdělal, z nichžto zvláště Ch a1 u-\npecký, Duda, professor fagotu na Mozarteu v Sol-\nnohradu, jakož i Hájek, kapelník u pluku hulánů chvalné\nzmínky zasluhují.\nŠkoly pro fagot napsali: E. Ozi, kteráž však nyní\npožadavkům nevyhoví; dále slavný Neukirchner,\njehožto obšírná škola iv Jionservatoriu Pařížském uve-\ndena jest a dle nížto se iv našem konservatoriu vy-\nučuje; také Fahrbach vydal školu pro fagot, jež dosti\nobšírná jest.\nNejlepší fagoty jsou Schauflera, Kůsta, Almenro-\ndera, Schellenasta a Pražského továrníka Horáka,\njehožto nástrojů se v konservatoriu Pražském užívá.\n(Pokračování.)\n\nZ Krakova.\nVáclava D—a.\nForstian et haec meininisse jnvabit!\"\nRequiem od J, Lávrovskéko Lavrovský Lorenc\nZpommka na éeske kvartetto Vašákovy a Lorencovy\nctverozpěvy.\nDne 14. června provedl zpěvácký spolek (Towa-\nrzystwo Amatorów špiewu) ve zdejším farním\nchrámu Páně obřadu řecko-slovanského při smutečních\nslužbách Božích za duše dvou bývalých professorův\nuniversity Jagielfónské a spolu i duchovních správcův\nť/otčené fary, nové „Yíčnaja pamjať\" (Requiem)\nod nynějšího tamějšího faráře, velebného pána Ivana\nLavrovského složené. P. Lavrovský je velký mi-\nlovník a znatel zpěvu, jehožto přičiněním se již více\nútvorův zpěvu církevního v Krakově provedlo. Jmeno-\nvitě dávány byly roku letošního na bílou sobotu před\nslavným „Voskresenyjem\" (Vzkříšení Páně) výtečné\nskladby na slovo vzatého Bortňaňského a jeden\nsbor pro hlasy mužské z „Sedmi slov\" Haydnových\n„Dnes so mnoju budešy vraj u.\" Pan Ivan Lav-\nrovský vzdělal se v hudební skladbě za času svých\nbohosloveckých studií v Přemysli u Čecha p, Fr. Lo-\nrence, učitele při tamější škole varhaníkův a ředitele\nhudby v kostele katedrálním obřadu latinského, jenž\njak známo složil více dojímavých čtverozpěvův\nčeských, které v svém čase velké nalézaly obliby a\nzajisté posud v Čechách sem i tam ještě zavznívají.\nV letech 1833—1836 náležel p. Lorenc do výtečného\nkvarteta, záležejícího z pp. Ha roušů v a bar. La-\nr y š e, jež v Praze slovutným se stalo a valně přispělo\nku vzbuzování lásky k tomuto odboru hudby a zvláště\nku vzdělávání čtverhlasového zpěvu českého tehdáž ještě\nzřídka pěstovaného. Nepochybujeme o tom, že čtvero-\nzpěvypáně Vašákovy: „O radostné cestování!\" a „Za-\nstav ení čko\" (Když již všecko spočívá), jako též i\npáně Lorencovy: „Lovecká\" (Den ještě dřímá za horou)\na „Přání\" (Tobě drahý v této době) kteréž jmeno-\nvaní pánové přednášívali milý a nezapomenutelný\nzůstavily dojem u každého, kdo jen jednou příležitost\nměl je uslyšeti, jakož i přemilou posud vzbuzují vzpo-\nmněnku „na on y blah é časy\" u pisatele těch-\nto slov\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nPočítal při tom na ženskou marnost, jížto nade vše\nlichotí uzříti vítěze u nohou svých a k němuž se mi-\nlostivě nakloňuje, byt přemožený dříve sebe hloub jí v\nsrdci byl vězel.\n„Nemáš vítěziti, nesmíš!\" pravila Angelina sama\nk sobě, přesvědčivši se o záměrech milovaného muže.\nProto jela do Paříže aniž Bembo o tom měl\ntušení, proto došla i k samému Frescinimu vyzradíc\nBemba.\n„Arregoni jest mladou, novou sílou; nemožná vám\nbude, zvítěziti nad ním; jeho hlas jest nevyrovnaný,\njest nyní snad jediný na světě; k tomu jeho škola!\nSnadno pochopíte, kterak se zdokonaloval, když víte\nproč. Láska jest nejmocnější všech pohnutek, a by-\nstřejší větrů. Hnala jej ku předu. Nezbývá vám než"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.5", "texte": "jeden prostředek. Použité ho a tím, že mně nápomocen\nbudete k dosazení svého cíle tím i sám sobě po-\nmůžete.\"\nI sdělila Frescinimu, jaký si prostředek vymyslila\nPříští den měl býlí rozhodným. Ohlášena byla\nopera: „Orfeus a Euridice\" od Glucka, v níž Arregoni\nvystoupili měl co „Orfeus.\"\nVšecky noyiny Pařížské to ohlásili, a nejen způ-\nsobem obyčejným jakož divadel >í jakous pochoutku, ale\nse zvláštním interesem se o tom rozhovořujíce.\n„Paříž ještě neslyšela takový hlas, nepoznala vý-\nsledky takové školy, jakéž Arregoni požíval!\" mlu-\nvil denník jeden; druhý zase se rozpustil o mistru Janu\nZachovi, nejučenějším theoretikovi hudby, nejnadanějším\nučiteli, jehož nejdokonalejším žákem jest Arregoni.\nTřetí docela přinesl romantickou zprávu ze života Mar-\nkésa Bemba, z něhož neukojitelná láska učinila operního\nzpěváka, a to nejvýtečnějšího ze všech, jichž kdy bylo 1\nI jinými mnohými podrobnostmi o Arregonim na-\nplněny byly denníky, tak že tento ani pochopiti nemohl,\nodkud se ty věci do veřejnosti dostaly, a kterak jen\nmožná, že ho žurnalisté tak vychvalují, aniž se byl posud\nkterému představil a odporučil, ba aniž kterého osob-\nně znaje.\nNetušilf ovšem, že ža tím za vším vězel uplacený\nředitel divadla, Frescini a Angelina.\nJednalo se o to, aby divadlo se naplnilo, aby výjev,\njenž sledovali měl, ještě více hluku nadělal.\nAle Frescini i Angelina zapomněli, že se tyto listy\na zprávy i jiné také osobě do rukou dostanou, jíž aby\nse nedostaly, by se byli postarati měli, totiž té, kte-\nrouž Bemlo miloval a pro niž se stal Arregonim.\nFrescini zvláště zprv žárlivostí, či vlastně uraže-\nnou marností nakvašen, jednal jako slepec. Angelinina\nkrása ho celého pomátla. Uchvácen novými mu vna-\ndami, zanedbal toho dne nad obyčej milenku, která i\nhned se dopídila co v tom vězí.\nNa druhý den před polednem si vydobyla přístup\nna zkoušku, aniž Bembo o tom věděl. Spatříc Bemba\na slyšíc ho, div že se nad ním nerozplakala. Co byl\nFrescini vedle toho muže? Nic než vybroušený diva-\ndelní zpěvák vedle geniálního umělce, který nové tony\ntvořil a stvořené novým duchem nadchnul! Roz-\nhodla se rychle.\nPo zkoušce přistoupil Frescini k Arregonimu a\npravil, ruku mu podaje: „Pane, učiňte mne svým pří-\ntelem! Zpívám už mnohá léta na divadle, ale nikdy\nse státi nemohu tím, čím vy už jste. Vaším přátel-\nstvím budu povznešen. Nepovrhněte jím. Zítra v po-\nledne se sejdou všickni hlavní umělci pařížští, sklada-\ntelé i hudebníci i zpěváci u mne, vám ke cti, pane, se\nsejdou. Neodepřete nám to potěšení a dáte se vynajíti.\nBudeme se veselili až do divadla a po divadle budem\nzase slavili vaši slávu.*4\nArregoni se zamysliv dlouho neodpověděl. Znalí\non Fresciniho co soka svého. Nikdy zapomenouti ne-\nmohl na to, oč ten zpěvák ho připravil. Ale vychytralý\nFrescini rozuměl tomu mlčení:\n„Jste muž a umělec ba jste i kavalír, pravil;-\nnechte staré věci v zapomenutí klesnouti. Proto jsem\nk vám přišel, abyste se se mnou smířil a mně odpustil,\nač vinen nejsem. Kdyby po mé vůli šlo, vzal bych ji\nza ruku a přivedl bych ji k vám a řekl bych, zde ji\nmějte, vám přináleží právem lásky vaší, mně nic po ni\nnení nechci ji znáti, Nemohu za to, že mne pro-\nnásleduje svou přízní, nemohu za to, že pro mne v Pa-\nříži mešká. Odvezte ji, přemluvte ji, by při vás zů-\nstala neohlédnu se na to, nemstím se na vás, ba\nani se nepohněvám!\"\nArregoni vstana, ruku mu podal a pravil: „Vím,\nže tomu tak, že je to její vlastní vůle přijdu k vám.\"\nFrescini odešel.\nAs půl hodiny na to přinesl sluha Arregonimu malé\npsaníčko na růžovém papíru, patrně ženskou rukou psané.\n„Jste pozván k hodům. Chraňte se nápojů. Jsou\npřipraveny k omámení vás a k oloupení o dnešní večerní\nslávu.\"\nArregoni pochopil. „Ano!\" zvolal sám k sobě\nmluviv; „kterak by bylo možná, aby sok umění se\nse sokem smířil, byf i sokovství v lásce mezi námi\nnebylo!\" Okolo poledne šel k Frescinimu. Bylo tam\nhlučno. Pilo se na zdraví nové hvězdy na obzoru di-\nvadelním, provolávala se mu sláva on sám ale byl\npamětliv napomenutí. Souhlučením a bujnou líčenou\nveselostí ukrýval svou střídmost. Brzo napotom dělal,\njakoby mu bylo do spaní, jako by byl ochraptěl.\n„Odpusíte pánové\", pravil líčeným, poněkud\nnejasným už hlasem „nelze mi déle vydržeti, jest mi\ndo spaní, a víte, že na večer vystoupili mám. Podříinnu\nsi trochu, abych se zotavil, sice by byla po mně veta.\nK večeru, až bude čas do divadla, zbuďte mne.\"\nFrescini ho rychle uvedl do vedlejší síně. Tam\nsi ulehnuv Arregoni, v mysli si zpíval svou partii\nOrfea.\nSpolečnost se byla též brzo rozešla. Frescini byl\njist své věci, připravil se na večer. Zaspí—li hodinu,\npojedu sám do divadla, ohlásí se ochraptění zpěvákovo,\npo městě zatím se roznese, že se opil, nevzav ohled\nna obecenstvo.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.6", "texte": "FEUILLETON\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. Jak známo, utrpěla opera\nnaše velkou ztrátu úmrtím primadonny B. Mellerové.\nNásledkem toho mohou se toliko takové opery dávati,\nkteré nase koloraturní zpěvačky, sl. Brennerova a sl.\nPrauseova provesti mohou. Tímto způsobem viděli\njsme v sobotu, dne 23. Lipna romantickou operu „Indru\"\nod G. z Pultitzů, hudba od Flotowa. Opera tato upomíná\nsilně na opery „Stradella\" a „Martha,\" z nichžto mnohé\narie s nápěvy v Indře velké podobnosti mají. Bude snad\nzajímavé, podáme-li některá životopisná dáta o B.z Flo-\ntowa. Flotow narodil se v Teutendorfu r. 1811 v\nMeklenburgsku, konal hudební studia u znamenitého Rej-\nchy v Paříži a složil nejprv operu „Petr a Kolumbina\",\npak „Rob Roy\" a „Vévodkyně z Guise.\" Na to následo-\nvaly balletní opera: „Ztroskotání lodí Medusy\", „Otrok\nCamoena\", „Alessandro Stradella a Martha.\" Poslední\nobě opery došly všestranného uznání. Brzy pak vystoupil\nFlotow s operou „Indra\", „Velkovévodkyně\", „Albín\",\na složil k slavnosti vysvěcení nového zámku ve Sverínu\nslavnostní operu „Vévoda Albrecht z Meklenburku.\"\nNyní je Flotow intendantem Meklenburgského dvorního di-\nvadla. Co se provedení „Indry\" dotýče, bylo dosti slušné;\nzvláště vynikly sleě. Prauseova (Indra), sl. Schrnid-\ntova (Kudru), p. Bachmann (Joze), a p, Fektér\n(Don Sebastian). V ponděli, dne 25. Lipna, opakovala se\ndotčená opera.\nLetní divadlo ve Pštrosce. Ve čtvrtek dne 21.\nLipna dával p. Václ. Bráun ve prospěch svůj dramatickou\nbáseň v 5 dějstvích „Syn pouště\" od B. Halma, pře-\nloženou od J. Kolára. Byl to osudný den, na němž sleč.\nKolínská svou způsobilost pro první role milovnice\nosvědciti měla. Byli jsme dychtivi; avšak jaký to klam,\nslec. Kolínská hrála Partenii bez ducha a bez srdce!\nano tak chladně a tak nepřirozeně, že se obecenstvo v skutku\nna poušti nacházelo, ano na suchopárné poušti; neboť\nani jedinká oasa neobjevila se ve hře slec. Kolínské. Byl\nto skutečně duševní bankrot, při němž jsme k tomu pře-\nsvědčení přišli, že pan režisér lecjakousi neschopnou he-\nreckou českému obecenstvu za dost učiniti chce, nepo-\nmysle, že nejen renomé českého divadla, ale i kassa pana\nředitele Thomé silně při tom utrpěti musí. Radíme panu\nrežisérovi, aby podruhé takových pokusů nechal, a raději\nse o nějakou nadanou herečku postaral; neb duševní sla-\nbota a herecká způsobilost sl. Kolínské leží na tak níz-\nkém stupni, že se tato Thaliína služka jen pro podřízené\nrole upotřebili dá. Nejlépe vynikl pan K. Šimanovský\nco Ingomar, vylíčiv důsledně povahu syna pouště, žel\ntoliko, že místem svůj krásný orgán nešetřil. Pan bene-\nflciant V. Braun dostál úplně své úloze a naplnil nás\nnadějí, že se potřebným hercem stane. Pan Lapil (mečíř),\nhrál slušně; paní Wieder man nová osvědčila se hyz-\nděním české řeči a podivnou gestikulací co nenapravitelná\nherečka.\nPan doktor A. V. Ambro s píše v německém\njazyku: Dějiny hudby, ježto ve dvou svazcích v Lip-\nsku u Mathesa tiskem vyjdou. Že dílo to bude důkladné,\nza to nám ručí jméno chvalně známého spisovatele.\nVyšší zpěvácký ustav kapelníka pana Frant.\nSkřoup a dělá utěšené pokroky a lze se nadíti, že týž\nústav vbrzku prvního stupně v oboru tomto dosáhne.\nNyní nastoupí dotčený ústav třetí svůj roční běh a žáci\nobojího pohlaví mohou tam od 1. září až do konce mě-\nsíce vstoupiti. Jak známo, vyšly v krátkém čase z téhož\nústavu zpěvačky sl. Soukupova a sl. Ferle s o v a,\nkřeréžto obě u divadel engažované jsou. Jak se doví-\ndáme, čítá páně Škroupňv ústav mnoho žáků, z nichžto\nzvláště altistka sleč. Múllerova v koncertě Jiránkově\nvelké sensací zbudila. Methoda páně Skroupova u vyu-\nčování ve zpěvu jest, jak jsme se přesvědčili, dů-\nkladná, praktická a vede k rychlým úspěchům.\nVýroční zkouška žáků vychová vacího ústavu pro\nslepé odbývala se v sobotu dne 23. t. m.v místnostech\nústavu na Hradčanech, i došla pěkného výsledku. Mimo\nliterní předměty, v nichžto slepí chovanci náležitě pro-\nspěli, byla i hudba předmětem této zkoušky. Chovanec\nBed. Vrabec přednášel na varhany praeludium, a Ant.\nMašek fugu velmi správně; oba osvědčili se co důstojní\nžáci učitele pana Jos. Bezecného. Chvalně počínali si\nvšichni žáci, zpívajíce český chorál „Sy. Václave\" u\nAgnus i dona od 801. Fiihrera. M. Červený pískal\nna flétnu variací od Assmoyra a J. Schindler hrál na\nhousle polonaise od Polledra a dosáhli oba velkého po-\ntlesku. Závěrek učiněn jest koncertním kusem od Čer-\nného, jejž A. Mašek velmi uhlazeně a sběhle přednesl.\nUprostřed zkoušky byla četná společnost, překvapena\nkrásným výjevem. C. k. místodržitelský rada pan Josef\nKlingler, vstoupiv do sálu, podal zasloužilému učiteli p.\nJosefu Bezecnému záslužní kříž, jejž mu císař Fran-\ntišek za jeho třicetileté účinkování na tomto ústavu, a za\njeho značné zásluhy ve vyučování daroval. Byl to za-\njisté krásný okamžik pro pana Bezecného, a máme za to,\nže mu chvíle la na vždy v paměti utkví. Ustav tento\nčítá nyní 18 chlapců a 14 dívek, z nichžto letos dvě dívky\na dva chlapci vystoupí.\nv\nPan Jul. Th. Hoger uspořádal v hostinci u Ste-\npána se žáky svými dne 24. t. m. ranní hudební zábavu,\nježto celoroční zkoušku zastupovala. Mladý tento\nústav počíná si velmi chvalně, docíliv u chovanců krás-\nných pokrokňv. Mimo ouvertury „Giralda\" od Adama,\n„Upír\" od H. Marschnera, symfonii od Haydna (1. větu),\nježto na čtyry piana provedeny byly, slyšeli jsme no-\ncturnu pro piano od Fielda, fantasii na motivy z Lucretie\nBorgia od J. Plachého, velké duo „Les Contrastes\" od\nJ. Moschelesa, Mazeppa, symfonickou báseň pro 2\npiana od F. Liszta, pak komorní skladby: Trio pro\npiano, housle a cello od R. Kuglera (1. věta), velký kvin-\ntett pro piano, hoboj, klarinet, roh a fagot od L. Beetho-\nvena a konečně trio pro piano, klarinet a cello od A. V.\nAmbro se. Chovanci se vesměs u provedení dotčených\nskladeb čacky drželi, dadouce nám důkaz, že ředitel pan\nHoger velmi obezřele svůj ústav spravuje a nejen na\ntechnické vzdělání, alebrž.4aké na vkus žáků svých hledí.\nZe žáků zasluhují chvalnou zmínku: Sleč. Kar. Hoffman-\nnova, Laura Wallerova, p. E. Schwab, J. Procházka, La-\ndislav Labler a K. Šebor, kteří svým těžkým úlohám\núplně dostáli. Přejeme ústavu tomuto hojného zdaru při-\npomínajíce toliko, by po druhé více skladeb českých kom-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.7", "texte": "ponistův, n. př. Duška, Dreyschocka, Kuhe, Schulhofa,\nWehle, Pivody a t. d. provedeno bylo.\nVzdělávací ústav hudební pana Antonína Wi e-\ndemanna, v němž se kromě piana také houslím a\ncellu vyučuje, došel dne 25. t. 111. při výroční\nzkoušce velmi příznivého výsledku. Žáci prospěli v\nústavu tomto za krátký cas velice a lze se nadíli, že pan\nředitel Wiedemann brzy se školou svou vynikne. Volba\nskladeb byla silám chovanců přiměřena a také provedení\nkusů ze strany žáků bylo neúhonné. B. Eminger osvěd-\nčil ve fantasii pro cello od Dotzaura pěkný talent pro nástroj\ntento, malý Casinelli hraje Touhu pro housle od Mild-\nnera (Příloha k Daliboru) vynikal pevností a čistotou.\nTaké pan H. Kiehaupt přednášeje variace pro cello, osvěd-\nčil se co solidní cellista; p. J. Radotínský provedl variace\ndo D od J. V. Kalivo dy s příznivým výsledkem. Dále\nhrála slec. K. Hergetova s V. Casinellim sonátu pro piano\na housle utěšeně, a konečně přednášeno bylo trio pro piano,\nhousle a cello od Mozarta, v němž si. J. Múhlwenzelova,\nJ. Radotínský a J. Kiehaupt dobrou souhrou se vyznamenali.\nPan ředitel Wiedemann, bývalý žák konservatoria, dokázal\nprodukcí touto, že možná v krátkém case u žáků dobrou\nmethodou velkých pokroků dosíci. Odporucujeme ústav\ntento zvláště dilettantům, kteří se houslím nebo cellu uěiti\nhodlají, podotýkajíce, že i ti, kteří do konservatoria\nvstoupili zamýšlejí, dokonalé přípravy v ústavu\ntomto dobudou.\nCeloroční zkoušky chvalně známého ústavu\npana Coel. Mullera odbývaly se dne 26., 27.a 28. Lipna\nv sále na Žofíne a došly krásného výsledku. Mimo ou-\nvertury pro více pian přednášely se také skladby ce-\nský c h komponist ňv, jako: K i 111 a; Slavíka, Drey-\nschocka, Tomáška, transcripce na „Kde domov můj\"\nod F. Pivody, a t. d. Žáci a žákyně provedli své těžké\núlohy na mnoze výborně, dadouce důkaz, jakých pokroků\nse obezřelým řízením, důslednou methodou a výtečnou\npaedagogikou pana ředitele dosáhnouti může. Hra cho-\nvanců byla čistá, uhlazená a správná, přednes větším\ndílem zdařilý a duševním silám žáku přiměřený. Zvláště\nvyznamenaly se slečny: Urbanova, Turnérova, Vlčkova,\nMayerova a Hassenteuflova; pak pan Cojner, Voves, Ur-\nban, Kratochvil, Schreyer, Freund obratným přednesem\ntěžkých kusů na piano. Ve zpěvu vyznačily se slečny:\nWahlova, Ledererova a Marie Hassenteuflova nejen dobrou\nškolou ale i citu plným přednesem. Produkcí tyto došly\nu četného obecenstva vřelého uznání a většina žáků byla\nhojným potleskem a vyvoláním odměněna. Pan ředitel\nMúller, jsa sám důkladný a vzdělaný učitel má po boku\ndovedené síly vyučovací, z kterýchto okolností se valné\nprospěchy žáků vysvětliti dají.\n\nJ.\n\n— Pan Bed. Šimák, co skladatel a virtuos chvalně\nznám, uspořádal v místnostech svého pianního ústavu se\nžáky svými celoroční zkoušku dne 27.a 28. lipna.\nNetřeba šířiti slov o výtečné methodě a paedagogice pana\nředitele; neboť o tom svědci jeho hudební pololetní zá-\nbavy a každoroční hlavní produkcí. Všichni žáci se cacky\ndrželi a provedli úlohy své neúhouně a správně. Slec.\nBrixiova přednášela něžně: „le corbeille de fleur\" od\nV. Kuhé, slec. T. Medalova velmi odhodlaně a cistě:\nresignation od Dobřinského, slécny M* Stáudlerova a\nM. Strossova idyllu od Schulhofa s dobrým výrazem.\nSlec. Richterova provedla rínquietude od A. Dreyschocka\nskvěle a významně, i došla velkého potlesku. Chvalné\nzmínky zasluhují též slečny M. Demartiniova, M.a A.\nOdkolkova, J. Quastova, Čížkova a Bělohoubkova. Ze\nžáků vyznamenali se hlavně pan J. Nejedlý (nevidomý),\njenž velkou fantasii od Thalberga virtuosním přednesem a\nprovedením těžkých oktávových passaží k úžasu nás vy-\ntrhl. Neméně vinikl pan Riedl (nevidomý), jenž v\npiece od Willmerse skvělou technickou zběhlost osvědčil.\nDále zbudil na se pozornost malý A. Hlaváč, přednášeje\nutěšeně nocturny od V. Kuhé. Obecenstvo bylo četné a\nbralo největšího podílu na rozkvětu tohoto ústavu, jenž\nv několika letech všestranné obliby dosáhl. Přednost to-\nhoto ústavu před jinými jest ta, že pan ředitel Šimák\nsám co virtuos známý, žákům svým za vzor slouží.\nVýroční zkoušky chovanců Žofínské aka-\ndemie ve čtvrtek dne 28. Lipna podaly nám patrný důkaz\no obezřelém a důkladném vyučování ve zpěvu na tomto\nústavu. Do poledne slyšeli jsme žákyně nižšího oddě-\nlení, ježto na svůj útlý věk ve zpěvu chvalně prospěly,\nprovedše úlohy své bezvadně a přiměřeně; škoda jen, že\nučitel téhož oddělení, pan Nejedlý, silným průvodem\nna piano slabý a ještě nevyvinutý hlas žaček svým za-\ntemnil. Ze žákyň, ježto pěkným orgánem nadány jsou,\nslušno jmenovati slečny Bapt. Žurnovu, Emil. Poláko-\nvu a M. Nitšovu. Ostatně bylo by žádoucno a pro-\nspěšné, by pan Nejedlý podruhé místo některých těž-\nkých německých písní a árií také písně české a zvláště\nnárodní dal, neboť jsou útlému věku přiměřenější a co\ndo pojmutí snadnější. Co se vyučování na piano týce,\npřesvědčili jsme se, že žákyně pod vedením učitelky, slečny\nv\nCechové, značné pokroky dělají. Ještě více potěšili\njsme se odpoledne z velkých úspěchů žaček druhého\noddělení, v němž na slovo vzatý ředitel pan Zik. Kole-\nšovský zpěvu vyučuje. Žákyně přednášely těžké solfegie\ns velkou sběhlostí, okrouhlosíí a správností a osvědčily\npřednesem písní a arií, že mají útlocitého, důkladného a\nvzdělaného hudebníka za učitele. Ze žákyň dosáhla pal-\nmu této produkce slec. Karolina Jelínková, kteráž svým\ntotiž slabším; a však značně juž vytříbeným a vzdělaným\nhlasem krásné budoucnosti vstříc hleděti může. K dobrým\nnadějím nás co do hlasu i zpěvu oprávňují slečny: Jos.\nMourkova, Marie Cantanyova, a hlavně slec. Formánkova,\nkteráž bez vší pochyby nejsilnějším a nejzvucnějším hlasem\nze všech žaček honositi se může. Neméně vynikly žá-\nkyně, které se pod vedením učitele pana Graf a pianu\nucí. Tak slyšeli jsme od slec. Jandové precisně před-\nnesenou dythirainbu od V. Tomáška, od slec. V. Bachtí-\nkov y obratně provedené rondo capricioso od Mendelssohna.\nMezi všemi vynikla slec. V. Stejskalova, kteráž po-\nlaccu od K. M. Webra s ohněm, bravourou a čistotou\npřednesla. Výsledek zkoušky této byl v skutku skvělý a\nnaplnil nás nadějí, že ústav tento pod vedením pana Ko-\nlešovského rozkvěte a dobrého ovoce ponese, pakli\nse od castých koncertů upustí a raději 11a sistematické\nvyučování hleděti se bude.\nVýroční zkouška žáků varhanické školy\ndne 30. lipna. Znamenitý tento ústav, jehožto ředitelství\npřed rokem na slovo vzatému zakladateli a theoretikovi,\npanu Josefu Krejčímu, svěřeno jest, osvědčil i letos\nsvou velikou pověst a naplnil nás nadějí, že pod novým"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590801-01.1.8", "texte": "V 9 •\nředitelem ustav tento ještě více než jindy rozkvěte. Zaci\nprvního roku podali jak obyčejně i letos trefnými\nodpovědmi z harmonie a dovednou hrou na varhany pa-\ntrný důkaz, jak velkých pokroku se jedním rokem do-\ncíliti dá, mají-li žáci tak důkladného theoretika a paeda-\ngoga za učitele, jako je pan František Blažek, jenž na\ntomto ústavu 22 let s neúnavnou horlivostí účinkujíc, vždy\nvětších zásluh o rozkvět varhanické školy si dobývá. Ze\nžáků, kteřížto se v oddělení tomto nejvíce vyznamenaly\nslušno jmenovati: V. Cabouna, F. Hony se, J. Hrabánka a\nStrettiho. Žáci byli zkoušeni nejen v německé alebrž\niv české řeci, a přesvědčili jsme se, že žáci v ma-\nteřštině mnohem plynněji a bystřeji odpovídali než v něm-\nčině. Do věnce zásluh pana F. Blažka náleží i to,\nže od r. 1848 kandidáty v harmonii češtinou vyučovati\npočal. Neméně překvapily nás úspěchy žáků druhého\nroku; kteřížto za své theoretické a praktické hudební\nvzdělání velecinnému a obezřelému řediteli, panu J. Krej-\nčímu co děkovati mají. Pan Krejčí neustoupě v žádném\nohledu nebožtíku K. Pitschovi, jest jeho důstojným ná-\nstupcem, ba osvědčil se uvedením času přiměřených\noprav co muž bystrého ducha, co muž pokroku. Hlavní\noprava je ta, že uvedl nový způsob tlapání pedálu\na konečně že vyhověl českému obecenstvu, podav pro-\ngramy zkoušky také v jazyku českém, kteréž roku\n1850 nebožtík Pitsch pochoval. Také žáci druhého roku\ntheoretické úkoly u přítomnosti četného obecenstva obratně\nrozluštili, vyznačivše se hlavně pracováním vkusných mo-\ndulací a osvědčivše zběhlost v kontrapunktu, chorálu a\ntheorii fugy. Co se praktického hráni na varhany dotýče,\npřednesl výtečně p. A. Dvořák těžké praeludium a\nfugu do A-moll od Bacha. Neméně statně počínal si pan\nK. Blaha, přednášeje obratně dvě věty ze sonáty pro\nvarhany do C-moll od Mendelssohna a velkou překrásnou\nfugu do E-moll od J. Sege r a, slovutného českého\nkontrapunktisty; pan K. Brus a provedl effektuplnou\nfantasii a fugu do D-moll od K. Pitsche velmi zručně.\nMimo tyto slyšeli jsme velké zajímavé dílo, totiž sonátu\npro varhany od Mendelssohna, jižto pan Zik. Gla n z\ndůstojně a krásně přednesl. Korunou však byla velká\nfuga do G-moll od Š. Bacha, ježto byvši od žáků p. Z.\nGlanze a A. Dvořáka s nuancemi okrouhle a\nuhlazeně přednešena ohromného effektu způsobila. Vel-\nkého potlesku došly též vlastní skladební pokusy\nžáků, z nichžto některé výborně pracovány jsou. Mimo\nto slyšeli jsme též dva chorály, kteréž žáci pod\nvedením znalého pana L. Z v o na ř e, učitele zpěvu, vý-\nrazně zpívali. Výsledek zkoušky této byl skvělý aze\nvšeho viděti, že s novým panem ředitelem také nová\nkrásná epocha pro školu varhanickou nastane.\nA kdo by chtěl v tom pochybovati? Zajisté nikdo! Nebot\nza to nám ručí výtečníci, pan ředitel Krejčí, páni pro-\nfessorovó F. Blažek a L. Zvonař. ý.\n\nBerlín. V Krollově divadle bude se provozovati\nnová opera „Mlynář z Meranu\" od Flotova, text od\nMosenthala a Tietze.\nBrusel. Letošní cenní úloha Bruselské akade-\nmie za hudební skladbu sestávala z kantaty „Věčný\nŽid.\" Cena byla tyto dni od komité panu Roubauxovi\n(Rubó), žáku professora Mehula, přiřknuta. Vítěz obdrží\nroční stipendium 2500 franků na čty r y 1e ta na\ncesty do Německa a Francie k svému úplnému vzdělání.\nSkladatelkou výtečné básně „Věčný Žid\" je paní Paulina\nBraguavalova, jejížto poetický talent již drahný čas\nuznán jest.\nLublaň. (Mašek ý). Chvalně známý skladatel\nhudební, Kamil Mašek, zemřel tu u sv. Štěpána nad Staj—\nnicní, kamž se, chtěje své zdraví zotaviti, na čerstvý\nvzduch odebral. Pan Mašek byl učitelem na Lublaňské\nhudební škole a redigoval hudební měsíčník „Cecilii\",\njejž nyní p. A. Paprotník dále vydává. Mašek uvedl\nmnoho slovenských písní, jmenovitě Přesunových, do hudby\na složil k Vodníkově slavnosti nové „Dies irae.\" Hudba\nslovanská ztratila v něm pilného a nadaného vzdělavatele;\nnebot napsal 51 skladeb na své krátké umělecké dráze.\nDosáhnul jen 27 roků svého stáří.\nLondýn. Dne 23. Lipna bude zde provedena po-\nprvé Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu.\"\nPaříž. Jakub Offenbach uspořádal představení své\nnové rozkošné operetky; jmenujet se „Markytánka velké\narmády\" a jest vlastenského obsahu, v níž nej novější\nbitvy, jež Francouzi v Itálii svedli, přiměřeným způsobem\noslavuje. Text je pikantní a hudba roztomilá a velmi\nlahodná. Znamenitý akustik baron Cagniard de la Tour,\nvynálezce „Sirény\", zemřel v 80. svého stáří v Pa-\nříži. Akademie krásných umění zvolila na místo zem-\nřelého akademika Turpina de Crissé hudebního spisovatele\nJ. Kastnera ze Strassburgu za nástupce. V komické\nopeře bude se dávati na zimu nová opera „Faublas\"\nod Aubera, text od Seribea. - Také Gunoud píše pro\nlyrické divadlo, novou operu „Filemon a Baucis.\"\nMeyerbeerova opera „Pout do Ploermelu\" vynesla v 32ti\npředstaveních bez mála 200.000 franků.\nWi e Bbad e n. Slečna Tipk o v a vystoupila co\nkrálovna noci, co Markyta v Hugenotech a co Lucia, a lí-\nbila se tak neobyčejně, že hned na rok s platem 4000\nzl. engažována jest.\n\nDur a moll\n\n(Plodnosť Rossini-ho.) Jednou z ráua ležel Rossini ještě\nv posteli a byl ve veselém hovoru s několika přáteli. V tom\npřisel básník Totoia a přinesl text k pověstné překrásné mo-\ndlitbě z opery »Mojžíš,\" Když ještě Rossini četl, prohodil bás-\nník, aby ústipkům v cestu vkročil: «Že k těm veršům\nhodinu ztrávil.\" \"Hodinu na takové verše! ... já k nim na-\npíšu hudbu za čtvrt hodiny,\" odpověděl Rossini. I hned se péra\nchopil, a za deset minut stála ta nebeská modlitba na papíru.\n\nListárna.\nPanu V. D. v Krakově. Srdečné diky.\nUžijeme všech článků. Panu V. G. v Praze: Odpověď\nleží v expedici. Panu Ž. v Táboře: Opravíme a přidáme\nsvé náhledy.\n\nK tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Fr. Škroupa."}]}