{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_sha256": "1a2287979a957b3f15d98666f244dbb5f6b944e40d2ba2f062726a6ba32236d3", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/08/20_01/bmtnabd_1859-08-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "186", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.1", "titre_corps": "Pohled na stav hudby v Rusku. Podává Václav Dunder.", "titre_sommaire": "Pohled na stav hudby v Rusku. Podává Václav Dunder.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3748, "texte": "Pohled na stav hudby v Rusku.\nPodává Václav Dunder.\n(Dokončení.)\nStručný tento nákres o pěstování hudby v Rusku\npřesvědčuje nás, že tarn do roku 1825 hudebnictví je-\nnom přítočné bylo a jen žitím umělým žilo. Neb v témž\nčase teprva probudil se národní duch u některých mi-\nlovníkův hudby. Hrabě Michal Vjelhórski skládal\nkvartetta a symfonie.\nY témž čase kníže Golicyn hojně obdařoval vel-\nkého Beethovena za věnovaná mu kvartetta. Generál\nAlexis Lvov, ředitel carské hudby církevní, sám hou-\nslista nevšedních schopností a skladatel, vykonával kon-\ncerty, fantasie a divertissemerita na houslích a složil\nvíce válečných sborův, ježto u vojska ruského, ve svých\nplukách vlastní zástupy zpěvákův (pjejčiki) majícího,\nvelmi oblíbeny jsou, potom národní píseň: „Bože\nCarja cli ran i\". a mimo to osvědčil se co výtečný\nznatel hudby dramatické skladbou dvou zpěvoher pod\nnázvem: „Bianka i Gvaltiero\" a „Undina\", kte-\nrážto poslední byla provozována před několika lety ve\nY ídni. Posléze složil též velké oratorium s textem ruským.\nZvláště velké zásluhy o pozdvižení hudby ruské\nzískali si v téže době: Věrstovski, skladatel zpěvo-\nhry „Mogila Askolda\" a Dargomiňski, jehož\nzpěvohra „Esmeralda\" velké dosáhla populárnosti.\nNejváženější však vplyv na nynější stav hudby v Rusku\ndlužno připsati národnímu skladatelovi Glinkovi.\nMichal Glinka pochází ze šlechtické, v okolí Smo-\nlenska usedlé rodiny a narodil se 1804. roku. V 10.\nroku žití svého učil se na pianě u věhlasného Fielda\nv Moskvě a jemu děkuje za svou vzdělanost' na tomto\nnástroji,\nGlinka složil několik překrásných ruských písní,\nkterýchžto kompositor Henselt jako motivův ku svým\npěkným klavírním piegám užil. Roku 1830. navštívil\nVaršavu a polom se pustil do Ylach, na kteréž cestě\ndo Vídně přišel, kdež se s hudbou německou seznámil.\nNejdéle zdržel se v Benátkách. V Miláně vydal na\nsvětlo: „Canzoni\" a „div ertim ent i\" na piano a\nna nástroje smyčcové. Y Neapoli (r. 1833.) stal se\nmiláčkem všech salonův nejen svou vlastní hrou, ale\nsvými písněmi, které výtečný, právě tehdáž tamže me-\nškající tenorista Iv ano v přednášel a sám skladatel\njej na pianě provázel.\nRoku 1836. navrátiv se Olinka do Petrohradu,\nsložil zpěvohru, kteráž podnes velmi se líbí, pod ná-\nzvem: „Žytje za Carja\" (život pro Cara), a druhou\npod názvem: „Ruslan a Ludmilía.\"\nRoku 1840 obdržev od cara dovolení jakož i zna-\nmenitou peněžní pomůcku k cestování za hranice, na-\nvštívil Paříž, kdež umělecké schopnosti jeho důstojného\nnalezly ocenění v tamějším světě uměleckém. Neb\nobjednav si koncertní síň Hertzovu, zřídil tam koncert\ns spoluúčinkováním umělcův Ti 1 m a n n a, Leopolda\nMayera a Ha u man na, jakož i pomocí výborného\n■orkestru, kterýž provedl některé výňatky z jeho zpěvo-\nhry „Ruslan a Ludmiďřa\", jmenovitě „scherzo\nve formě valčík a\" a „velký Krakoviak\" i\n„pochod fa nt as ti č n ý.\"\nV druhém koncertě řízením B e r 1 i o za v cirku\nna Polích elizejských vykonáno „Rondo\" z opery:\n„Z y tj e za Ca r j a\", kteréž v jazyku ruském odzpí-\nvala paní S o f o vi ev o v á a „velký motiv z b a-\n-1 e t u\" zpěvohry „R u s 1 a n.\"\nOpustiv Paříž šel Glinka v polovici roku 1845\nV\ndo Spaňhel. Cílem léto jeho cesty na půlostrov pyre-\nnejský bylo sbírání a badání národních písní špaňhel-\nskýeb. Teprv roku 1852, navrátiv se opět do vlasti,\nstal se ředitelem sboru zpěváckého v dvorní kapli Petro-\nhradské, jako též i ředitelem tamější zpěvohry. A z této\ndoby pocházejí jeho nejvýtečnější skladby církevní (sbory\npro smíšené hlasy a liturgie [mše] slovanské).\nGlinka umřel v Berlíně dne 15. února roku 1857.\nV nynějším čase zjevil se na obzoru hudebního\nsvěta ruského nový velký genius v osobě znamenitého\npianisty Antonína R u b i n s t e i n a, vyznavače starého\nzákona rodem z Moskvy. Lee umělec ten nachází se"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1376, "texte": "docela v jiných okolnostech nežli byli jeho předchůd-\ncové; neb tito náleželi do vyšších vrstev společnosti a\nnebyli přinuceni pracovati přede vším pro výživu. Mimo\nto málem byla by umělecká jeho dráha byla překažena\nnásledkem jeho vřadění do vojska, kdyby ho nebyla\npřímluva velkokněžny ochránila.\nRubinstein obrátil k sobě již v outlém věku hrou\nsvou na piano, ve které nyní dospěl již na vítězného\nhrdinu, pozornost znatelův, a známo jest jaké získal\nsi slávy v Londýně, v Paříži, ve Vídni a v Lipsku,\nkdež závodě s tolika znamenitými umělci, dosáhl v řadě\njejich místa čestného. Rubinstein jest nejen umělcem\nna pianě, ale vyznamenal se též co výtečný skladatel\nhudby instrumentální a vokální. Napsal několik zpěvo-\nher, největší však posud sensací způsobila jeho sym-\nfonie: „Oceán\" (opus 42), jakož i velké oratorium:\n„Ztracený ráj\", díla, jež v světě hudebním chval-\nného dosáhla uznání. *) Ostatně národní divadlo, po-\ntom Jednota filharmonická, Petrohradská, cestování a\ncvičení se ruských umělcův v cizině a ustavičné tažení\nnejznaměnitějších cizích umělcův od velmožův ruských\nvše toto potud veliký podává podnět ku vzdělávání\nhudby v Rusích a znamenitě již k patrnému rozvíjení\numění hudebního přispělo; než však nelze nám za-\ntajiti tuto upřímné přání, aby vplyv různorodých\nživlův nepůsobil škodlivě na původní a do-\njím a v o u povahu ducha národní hudby ruské."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "187", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.2", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.2", "debut_caractere": 1378, "fin_caractere_exclue": 4228, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nVícestrannosf (Mehrdeutigkeit) t r o j z v u k u.\nNa základě toho, že se nachází velký a malý troj—\nzvuk na třech stupních v dur-, a na dvou stupních v moll-\nskále, dá se také soudili, že každý velký neb každý\nmalý trojzvuk více než jedné tónině přináleží. Touž\nměrou, čím více stupňů některý druh trojzvukň ve skále\nzaujímá, tím více tóninám trojzvuk tentýž náleží. Toto\npřivlastňování jistého akkordu více tóninám nazýváme\njeho vícestranností.\nVícestranností akkordu používá skladatel k přechodu\n(modulací) do jiných tónin. Pročež tomu, kdo má v\númyslu uciti se přechodům, jest nutno, by se úlohami\no mnohostrannosti trojzvuku a akkordů vůbec pilně\nobíral Učeň tedy skoumá, v kterých tóninách a na\nkterých stupních se kterýkoliv trojzvuk nachází. Velký\na malý trojzvuk jak známo stojí v dur-škále na třech, a\nv moll-škále na dvou stupních; z toho tedy následuje,\nže každý velký neb malý trojzvuk se vztahuje na tři\ntvrdé a na dvě měkké tóniny. Dejme tomu, žebychom\nchtěli věděti, v kterých tóninách a na kterých stupních\nse nachází velký trojzvuk c e g, tedy ho najdeme\nna I. stupni v C-j\n„ IV. „ „ G-> dur\n„ V. „ „ F-)\nw V. „ ' ~í mo\"\n» VI. ~ „ e-)\nMalý trojzvuk c es g shledáme\nna I. stupni v c-)\nIV £r- moll\n111 V • 1111 & )\nII B-\n-11 1L ii ii u i\n„ 111. „ „ As-> dur\n„ VI. „ „ Es-)\nZmenšený trojzvuk, jak víme, sídlí na sedmém stupni\nv dur- i moll-, a pak na druhém stupni v moll-tonině.\nPodle toho náleží zmenšený trojzvuk třem rozličným\ntóninám, n. př. zmenšený trojzvuk h d f stojí:\nna 11. stupni v a-)\n„ VII. „ „ c -j moll\n„ VII. „ „ C-dur\nO zvětšeném trojzvuku jsme se posud přesvědčili,\nže se vyskytuje jenom na jednom a to sice třetím stupni\nmoll-škály; následovně zvětšený trojzvuk c e gis na-\ncházíme jedině na 111. stupni v a-moll Bereme-li ohled\ntaké na starý způsob moll-škály, t. j. myslíme-li sobě\nmoll-škálu bez citlivého tonu, v případu tom možná na-\njiti každý velký trojzvuk v sedmero, a každý malý\ntrojzvuk v šestero rozdílných tóninách, n. př. velký\ntrojzvuk g h d shledáme na\nI. stupni v G. Malý trojzvuk g-hes-d stojí na I.stupni v g.\n111. „ „ e. „ 11. „ 55 F.\nIV. „ ~D. - - „ 111. „ „ Es.\nV. „ „ C. - - - „ IV. „ „ d.\nV.,5 55 c. • - - J5 V. „ „ C.\nVI. „ 5, h.\nVII. 55 55\nZahrneme-li při vícestranností akkordů starý způsob\nmoll-škály, a nahlédneme-li nyní do řady tónin, jimž\nvelký a malý trojzvuk náleží, přesvědčíme se, že každý\nvelký trojzvuk připadá třem dur- a čtyřem moll-toninám,\nto jest (počítajíce od základního jeho tonu) do tvrdé\ntóniny toniky, vrchní a zpodní dominanty, do\nparalellních moll-tonin dotčených tří dur-lonin a do\nmoll-toniny zpodní dominanty.\nO malém trojzvuku můžeme říci, že náleží do\ntří dur- a do tří moll-tonin, totiž kromě do toniky\n\n*) Ve Vídni, kdež v lednu 1858 koncertoval, nesmírné\nlíbilo se jeho Trio op. 52."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1179, "texte": "také do moll- tóniny vrchní a zpodní dominanty a\nparalellních jejich dur-tonin. *)\nNejhla vnější trojzvuky.\nTrojzvuk na prvním, pátém a čtvrtém slupni po-\nvažujeme za nejdůležitější trojzvuky v každé tónině.\nTrojzvukům na těchto dotčených stupních se do-\nstalo pro lepší rozeznání od méně důležitých trojzvuků\ntaké zvláštního jména, totiž: Na I. stupni slově troj-\nzvuk tonický, na V. stupni dominantní a na čtvrtém\nstupni trojzvuk nazýváme subdominantní, n. pi\\ z tó-\nniny C jest c e g tonický, g h d dominantní, fa c\njest trojzvuk subdominantní.\nDůležité jsou nám trojzvuky prvního, pátého a čtvr-\ntého stupně, předně proto, poněvadž se jich v hudbě\nnejvíce užívá a za druhé, že vespolek tóninu vzhle-\ndem na její základní ton, pohlaví (dur neb moll)\nba i povahu určitě vyznačují. Nebo pátráme-li v těchto\ntrojzvucích, shledáme, že všech sedm tonů škály obsa-\nhují. Vyvolme sobě trojzvuky na 1., IV. a V. stupni\nz C, jenž jsou c e g, fa c, g h d, najdeme v prvním\nzákladní ton škály c, pak třetí e a pátý stupeň g;\nv druhém trojzvuku čtvrtý fa šestý a; konečně v tře-\ntím trojzvuku druhý d a sedmý stupeň h, kteréžto tony\njsou veškeré tony škály c d e f g a h c,\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "187", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.3", "titre_corps": "Jan Bapt. Píšek. Nástin životopisný.", "titre_sommaire": "Jan Bapt. Píšek. Nástin životopisný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.3", "debut_caractere": 1181, "fin_caractere_exclue": 4718, "texte": "Jan Bapt. Píšek.\nNástin životopisný.\n(Pokračování.)\nV duši zoufalostí rozdrané umínil si opět byli sedlá-\nkem, a navrátil se s chorým srdcem k svému otci. S tím\nvědomím, které mu říkalo, že by něco vyššího v umění\nvyvěsti mohl, stál v kolotání světa osamotněn a opovržen.\nOd té doby nebylo od něho celý měsíc ani jediného tonu\nslyšeti, a on klesal v nebezpečné hrozící těžkomyslnost.\nČlověk takový, jako Písek, nemohl v předsevzetí, ne-\nzpívat více, dlouhý čas vytrvati, počalf on znova, a\nrázem seznal, že se hlas jeho změnil. Ted byl to pravý\nzvuk a objem barytonový, ted zněl čistě, rovně, plně a\nměkce od g až do as nahoru* Slzy ho polily, a zmu-\nžilost i důvěra vrátily se jednou ještě k němu. S dů-\nvěrou v Boha a jeho pomoc vzchopil se a kráčel, ne-\nvěda kudy kam; a my jej nalezáme v únorové noci,\npři 20 stupních zimy, nedaleko jedné vesnice na Mo-\nravě v hlubokém zákopu, kde se saně jeho zvrhly,\ntěžce raněného ležeti. Opravdu smutná to věštba pro\nnové naděje a tužby jeho srdce.\nZde ukončíme druhé jednání jeho života. Po vy-\nhrnutí opony stojí již 24!etý Písek 2. dubna 1838 na\nBrněnském divadle co „Richard\" v Puritanech, a obe-\ncenstvo jásá. Pětkrát je volán. Štěstí mu květe, ne-\nboť je to obor, kde volně dýchá. Celý příjem vynáší\n500 zl. ve stř. Jak se ale Píšek tak náhle k tomu\nnáramnému štěstí dostal? První baryton prchnul z Brna,\ncizí zpěvec zjevil se jako Deus ex machina, počal svůj\npart v outerý okolo 11 hodin před polednem studovati\na zpíval jej ve čtvrtek večír po jediné probě. P.\nFůrthova byla Elvirou. Jestli by štěstí Píškovo bez\nuprchnutí toho předchůdce kdy bylo vzešlo, nedá se\ntak snadno rozhodnouti. „Tu počíná\", pokračuje Písek,\n„divadelní můj život, moje blaho.44 Y Brně studoval\nPíšek za sebou Richarda (v Puritanech), Zampu, hra-\nběte v Náměsíčnici, Waldeburga (v Neznámé), kapi—\ntana Jana (v Penězokazích) a jiné role; zasnoubiv se\ns dcerou hodného měšťana ve svém rodinném městě,\nuzavřel smlouvu v červnu 1839 s Pokorným ve Vídni,\nkterý mimo Josefovské také v Břetislavi a v Badenu\ndivadla drží. Ve Vídni zpíval Píšek v osmi nedělích\n26krát, a byl chválou obsypán. „Byla to pro mne\nvelká satisfakce\", pravil častěji, „když jsem viděl, že\nse mnou ve Vídni co s nějakou notabilitou nakládají;\nmnohem větší viděl jsem ale v tom, když tentýž člo-\nvěk, který se před nedávnem ani za chatrného choristu\nnehodil, podané mu od téhož divadla 3000 fr. ve siř.\nzamítnouti mohl.44\nV Břetislavi potkal se rovně s tak laskavým uzná-\nním. V květnu 1840 setkal se ve Vídni s Guhrem,\nkterý s ním pro Frankfurt smluvil, jak jen od něho\njedinou píseň uslyšel.\nTam vystoupil 16. června téhož roku co myslivec\nv Noclehu, a od té doby vědí Frankfurtčané, jak si\nPíška vážiti mají. Krátký tento životopis svědčí o duchu\nnašeho pěvce. Jeho dosavádní život je poučný příspě-\nvek ku mravopisu umělců, z něhož vysvítá, že se pravá\nvloha nijak potlačiti nedá.\nPíšek je původník. Je-li kdo k zpěvu zrozen, tedy\non to jest, zpívati a žiti je u něho totožné. Hrdlo jeho\nje ústroj, který s nejvyšší šetrností pěstí, a Nehrlichův\nzpěvopis byl dlouho jeho katechismem, jejž v kapse nosil.\nTuším, že Píšek nemá určitého času ke cvičení, kudy\nchodí, tam zpívá, na poli, po schodech, před divadlem,\nv garderobě a tu pro zlost všem kolegům, ba\nněkdy i mluví v recitativním slohu. Tryle vzdělal jaksi\nna jevišti; frankfurtské obecenstvo provázelo jej od ko-\nlébky až po tuto chvíli.\n(Dokončení.)\n*) Použitím nedoškálních intervallu se stane vícestran-\nnosf velkého, malého, zmenšeného a zvětšeného\ntroj zvuku rozsáhlejší a četnější."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.4", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1844, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračován i.)\nRoh anglický. Ital. corno inglese.\nRoh anglický je dřevěný foukací nástroj z rodu\nhobojů, skoro polokruhového, ohnutého tvaru a něco\nširšího rozměru než hoboj. Objem jeho sahá od faž\nk dvouěárkovanému g a a. Ku konci předešlého sto-\nletí byl týž nástroj v orkestrách velmi rozšířen; nyní\nse ho zřídka užívá.\nZvuk anglického rohu není tak pronikavý, avšak\nje obestřenější a vážnější než zvuk hoboje, a nehodí\nse tak pro veselost' venkovských kolujících řádků. Srdce-\nlotnné kvílení nelze mu také pronesti a tony prudkého\nbolu jsou mu zapovězeny. Je to zádumčivý snivý a\nnaskrz ušlechtilý hlas, jehožto zvuk cosi zatemněného,\npovzdálního má. Jedná—li se o to, oživením obrazů a\ncitů minulosti nitro pohnouti, a tajných stran něžných\nzpomínek se dotknouti, užívají skladatelé téhož nástroje.\nHale vy užil ho s příznivým úspěchem při doprováze-\nní krásné kavatiny Rechy v 2. dějství opery své „Ži-\ndovky.\" Smíšením hloubky anglického rohu s hloub-\nkou klarinelů as vydrženými tony rohů, mezi tím co\nbassy tremolando hrajou, vznikne zvláštní nový zvuk,\njímžto se ony hudební myšlénky zvláště dobře líčili\ndají, v nichžto strach a ouzkosť panují. Tento účinek\nnebyl ani Gluckovi, ani Mozartovi, ani Webrovi, ani\nBeethovenovi znám. Výborný příklad téhož účinku na-\nlézáme v duettu čtvrtého dějství v opeře „Hugenotti\"\na má se za to, že Meyerbeer první byl, jenž účinek\ntento na divadle provedl. Gluck upotřebil téhož ná-\nstroje toliko ve své italské opeře „Tele ma c h\";\navšak bez značného významu a bez velkého zisku; ve\nsvých francouzských partiturách nepředepsa! nikdy ná-\nstroj tento. Jest se co divili, že ho Mozart, Beethoven\na Weber neužívali. Většina anglických rohů jez kůže;\navšak zhotovují se také ze dřeva; ton prvních zdá se\nbýti výbornější a karakter určitější.\n(Pokracování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "189", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.5", "titre_corps": "Z Lublánĕ.", "titre_sommaire": "Z Lublánĕ.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.4", "debut_caractere": 1846, "fin_caractere_exclue": 4674, "texte": "Z Lublánĕ.\nHudební poměry. Hudba kostelní. Hudební škola\npro čekatele. - Stav filharmonické jednoty a působení\nA. Nedvěda při tomto spolku.\nPřinášíte zprávy z veškerého hudebního světa,\nodevšady kde láska k umění přívětivé hudběně chrám\nzbudovala, Yás docházejí dopisy, a mnohé a mnohé město\nje už v tomto časopise zastoupeno, jenom z Lubláně\nYás posud nižádná nedošla zpráva. Abychom tedy sami\nk sobě nespravedliví nebyli, osměluji se, dovolíte-li,\notevříti tímto listem řadu dopisů, k nimž mi zajisté hojné\nlátky již oněch deset koncertů poskytne, kterých se ve\nzdejším filharmonickém spolku každoročně dává.\nKdybych Vám chtěl o každém z letošních koncertů\nreferát podati, nestačilo by k tomu několik čísel tohoto\nlistu, ačkoliv by ostatně, vezmu-li ohledná zdejší\nhudební poměry, prakaždý z koncertů zvláštní úvahy\nzasluhoval.\nTážete se asi, co chci říci těmito hudebními po-\nměry? Ba, o těch musím dříve promluviti, nežli pře-\nhlednou zprávu o letošních produkcích podám.\nPravil jsem svrchu, že se dává ve filh. spolku\nročně deset koncertů, a odečtu-li 2 měsíce prázdnin\nhudebního ředitele, připadá jeden koncert na měsíc.\nŘku-li dále, že se programy netoliko bohatstvím a roz-\nmanitostí vyznačují, ale že v nich mistři i první veli-\nkosti četně zastoupeni jsou, a dodám-li konečně,\nže spolek tento již přes půl druhého sta let oučin-\nkujey mohl by mnohý z činnosti pouze tohoto spolku\nsoudili, že je hudebnictví v Lublani v nejlepším květu.\nŽel, tomu tak není.\nPředně nemáme tu vedle filh. spolku žádné druhé\nhudební jednoty, jakáž by u pi\\ řádně upravená kapela\nbýti mohla. Těch několik hudebníků „rozbitiny14 to\nz někdejší městské kapely kteří jsou z většího dílu\nřemeslníci, a toliko v rozličných příležitostech k hudhě\nse scházívají, nebudou nikdy s prospěchem i úspěchem\nvystupovati, dokaváde se jim obezřelého a hudebně dů-\nkladně vzdělaného kapelníka nedostávali bude. A že\nby pod takovým brzo vynikli, toho dávají sami dosta-\ntečný důkaz v produkcích filh. spolku, když je tehdáž\np. Nedvěd řídí. Ovšem, že pak v takových pádech\njedna generální zkouška nestačívá. Musím podot-\nknouti, že tento hudební sbor času zimního iv diva-\ndelním orkestru účinkuje, a nám pak obyčejně několik\nskočných polek a valčíků k lepšímu dává.\nCo se kostelní hudby týká, o té se nejlépe\nv ten smysl vyslovím, když řeknu, že snad v každém\nčeském městečku lépe obsazený kůr najdete, nežli zde\nv kathedrálním chrámě. Že však i tento v skutku\nbídný stav brzy přestane, možná proto doufati, že v\nnejnovějším čase pp. alumnové velmi chvalně si počí-\nnají, pěstujíce mezi sebou v pouhé soukromnosti zpěv,\na bylo by jen velmi přáti, aby častěji, a pak se sklad-\nbami u př. takové ceny vystupovali, jako v pašijovém\ntýhodni s Allegri-ho Miserere.\nMáme tu sice také hudební školu ku vzdělání\nhlavně čekanců učitelství, která však pro stálou chura-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2555, "texte": "vosť svého bývalého učitele, Kamilla Maška51') posaváde\nvynikati nemohla, jak by se to bylo od jeho schopností\nočekávati mohlo.\nPřicházím nyní k filh. spolku, o němžto jedině\nvšecko to platí, co by se o Lublaňské hudbě říci dalo.\nJelikož Vám jeho dějiny jindy sděliti míním, obmezím\nse zde na vylíčení stavu jeho za dob posledních.\nSpolek tento, založený roku 1702, vytknul si\nhlavně za svou úlohu, provozováním skladeb klasických\nvkus hudební tříbili, vůbec smysl pro toto umění víc a\nvíce rozšiřovali, a takto nové mladé síly ze svého\nlůna stále vyváděli.\nPřítomně sestává z 62ti oudů účinkujících a 170 ti\nouďů přispívajících (mezi těmito i celé rodiny). Účin-\nkujícím oudem stane se, kdo se zaváže, že chce v kon-\ncertech hudebně účinkovati, a přispívajícím oudem, kdo\nročně 4 zl. siř. (rodina však 8 zl. stř.) do spolkové\nkasy skládá. Ředitelem celého spolku je c. k. zemský\nrada pan Dr. Schoppl, a ředitelem účinkujících oudů\nnáš krajan pan Nedvěd. Mimo to je spolek i šťasten,\nstáli pod ochranou Jeho Excellence pana místodržitele\nhraběte Choiinského.\nDo koncertů spolku nemá přístupu, kdo není jeho\noudem, a toliko v koncertech ve prospěch jeho fondu\na v onen hudebního ředitele platí se bez výminky vstupné.\nNynější stav spolku našeho můžeme považovali za\njeho znovuzrození. Jeho předposlední doba co se\ntýká umění byla tak smutná a bídná, že jeho chřad-\nnutí přimělo mnohé, zvoniti mu umíráčkem. Byly časy,\nkde 6—B zpěváků zpívalo sbory, kde se mnohý neo-\nstýchal, z pouhé marnivosti před obecenstvem figuro-\nvati, jen aby někdy říci mohl, že také jednou v „kon-\ncertech\" vystupoval, kde se i tedy chodívalo do kon-\ncertů z pouhé dlouhé chvíle, pro „švandu\", a roz-\npadnutí spolku bylo by nevyhnutelně vbrzku následo-\nvalo, kdyby se tehdejší jeho nově zvolený ředitel, c. k.\nzemský rada pan Jet tm ar, s rázností byl jeho neujal.\nJemu se poštěstilo, muže najiti, který s nevšedními\nschopnostmi svými i pevnou vůli a vytrvalost, ba i obě-\ntovost spojil, a který hned v prvním koncertu všeckna\nsebe přísnější očekávání daleko převýšil a takový skělý\ndůkaz způsobilosti své podal, že jeho protivníci ovšem\nz pouhých předsudků a nepřízně pošlí pojednou\numlkli, i smířivě ruku mu podávali, nepředpojatí však\nvší zaslouženou láskou ještě více k němu přilnuli. Že\nmíním v tomto muži krajana našeho, pana Antonína\nNedvěda, napřed Vám již známo je.\n(Dokončení.)\n*) Zemřel, 27 let stár, dne 29. června b. r. u sv. Ště-\npána nad Stajnicí v Štýrsku. Jeho skladby (posl.\nč. 51) jsou větším dílem nápěvy slovinských písní,\nz nichž mnohá svou cenou znárodněla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "189", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.5", "debut_caractere": 2557, "fin_caractere_exclue": 4862, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nOd tohoto okamžení neměl Zach skoro už jasné\nchvíle, a měl-li jaké, byla hroznější než i samé jeho\nšílenství neboť tu teprv v zoufalosti své pociťoval\ncelou bídu stavu svého.\nSnahy lékařovy byly marné. Proti neduhům mysli\nse ni prášku, ni tinktury ještě nevynašlo; zvláště ten-\nkráte nebylo ani místa, ani času k stálému systema-\ntickému ošetřování a ku promyšlenému systematickému\nléčení na mysli pomatených. Marné tedy bylo vše utě-\nšování a dorážení na nebohého. On stál na svém, že\nAngelina jest mrtva a že lidé smrt její před ním ukrý-\nvají, aby mu ušetřili výčitky.\n„Ano, já jsem ji zavraždil61, křicíval, vlasy z hlavy\nsi rva. „Mou jest vinou vše neštěstí, jenž koho potká,\nkdo se mnou obcuje. První se upálil, druhý utopil,\ntřetí láskou se unyla, neboť jest mi souzeno, aby vše\nbídně zahynulo co se mně přiblíží. Proč by byla ujela\nodsud, než proto, aby mně se vyhnula, jejž nenáviděla.\nAno, zavřela oči navždy, jen aby mne více nespatřila,\nspěla do hrobu, abych ji nedosáhl.41\nV takováto vytržení nešťastný muž nyní skoro po\nněkolika vždy hodinách znovu upadával a při tom tak\ndivně se tvářil, že ho každý polekal, kdož náhodou\nv stavu tom ho zočil. Obličej jeho jindy lak mírný a\nvážný nabýval nyní denně vždy hroznějšího rázu. Ji-\nskřivé zraky nestále s místa na místo pobíhaly, líce ne-\npřirozeným se pokrývaly ruměncem, ústa a brada se\nzimničně třásla, hlas jeho jindy plný a zvučný v pouhé\nsípání přecházel.\nLékařové krceli rameny a léčili tělo pokud možná,\nduše však se vyléciti už nedala. Nebylo vůbec už na-\nděje, že by se mysl jeho k bývalé jasnosti zase na-\nvrátila. Několika týdnů pak zlrávil na loži, maje jen\nmálo tichých okamžení, někdy tak nakvašeně a zuřivě\nsi počínaje, že nerádno bylo se mu přiblížili. Tu viděl\nhořící před sebou strom a pod ním úpícího v bolestech\nchlapce. „Pusťte mne! Pusfte mne!41 vzkřiknul,\n„já jsem vinen upálení jeho! On se ke mně přidružil a\nproto ho blesk nebes zasáhl!41 A když z lože vyskočiv\nk otevřenému oknu spěla shůry dolů se vrhnouti, tu\nse rval s hlídači, jejž mu v tom překáželi. Síla jeho\nv tom okamžení byla nesmírná. Překonav oba a o zem\njimi mrštiv, jižjiž u okna byl a nebylo by možná\nbývalo jej zadržeti pro hbitost pohybování jeho v šíle-\nném tom rozkvašení.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "192", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.7", "debut_caractere": 1213, "fin_caractere_exclue": 5904, "texte": "(S) Z Františk ových lázní. Dne 4. t. m. uspořádal\npan Stěp. Miller, ředitel hudby městského divadla\nv Mohuci, v sále Chebského lázeňského domu koncert,\nv němž variací pro housle od Beriota, dramatickou etudu\nod Ernsta a variations brillantes od Vieuxtempse před-\nnášel. Jeho dcera Stefania Millerové, clen dotčeného di-\nv '\nvadla, přednášela velkou arii z „Carosťrelce\" a píseň od\nM. Hausera s velkou pochvalou. Návštěva byla slabá.\n(M.) Z Jaroměře. 0 velkonocích byl s Pražským\nvarhanářem, p. K. V o c e 1 k o u uzavřen kontrakt, dle\nkteréhož zdejší varhany v ceně 3113 zl. a 300 zl. stř.\nza rok ode dne potvrzení tohoto kontraktu dohotovili musí.\nVarhany tyto pilně se staví. Veledňstojný p. František Pe-\ntera, farář Bělohradský a spisovatel český, sepsal pa-\nmátní listinu, v níž dějepis těchto tří let lící. Bude do\nplechového pouzdra zadělána a do varhan přiložena.\nPéci zdejších pánů učitelů dávala se v předešlém měsíci\ndeklamalorní a hudební akademie ve prospěch ra-\nněných vojínů, a dne 7. srpna v chrámu Páně sv.\nMikuláše mše od p. J. Krejčího. Uznáváme jejich\nsnahy a chvatné zásluhy, než toliko by přece žádoucno\nbylo, aby se tento „zpěvácký spolek\" více slyšeti\ndával. Nejenom že se tímto kostelní zpěv a hudba, o\nkterou se s jedné strany málo dbá, na takový stupeň\ndokonalosti pozdvihnou, že se aspoň vyrovnáme okol-\nním městům, ale i nám mnoho dlouhých zimních večerů\nse ukrátí a osladí.\n(L.) Jicí n. Konečně blíží se příznivý cas pro naši\nhudbu kostelní. Je zde totiž uprázdněné místo\nředitele kůru, s nímžto následující roční plat spojen\njest: 221 zl. 9927/100 nov. kr., 4 sáhy měkkého dříví,\nsud piva a příslušná štola. Konkurs vypsán jest až do\n1. září 1859 a kompetenti musí své žádosti k zdejšímu\nměstskému úřadu odeslati. Že vysvědčení varhanické školy\nzapotřebí jest, netřeba podotýkati. Bylo by žádoucno,\nkdybychom sem nějakého čilého a nadaného muže dostali,\njenž by opět zdejší kostelní hudbě platnosti dodal. Dou-\nfej mez!\n(V.) Z Hory Kutné. Zdejší ochotníci slavili včera\npředvečer narozeniny J. M. císaře. Program byl zajímavý.\nMimo národní hymnu slyšeli jsme slavnostní ouverturu\nod Ed. Tauwitze a ouverturu k české opeře:\n„Žižkův dub\" od Fr. Kota, ředitele kůru v Brně. Pro-\nvedení bylo správné a pěkné.\nKarlovy Vary. Jak jsem už oznámil, uspořádala\nzde Lvovská zpěvačka slec. Bogdanovicová dne 4.a 6.\nt. m. koncert, jenž hojného účastenství došel. Také pan\nKarel Strakatý uspořádal dne 10. t. m. koncert, je-\nhožto poloviční výnos (80 zl.) věnován jest nemocnici\npro cizince. V koncertě tomto účinkoval lázeňský orkester,\ndvorní herecká paní Rettichova deklamací a slec. Bogda-\nnovicová přednesem polských písní. Pan koncertista\npřednášel písně v rozličných řecích a všechny došly velké\npochvaly.\n(S) Kostelec nad Orlicí. Pro zdejší hudbu\nkostelní nastane konečně snad příznivější doba. Zdejší\npatronatní úřad vypsal konkurs k obsazení místa chor-\nregentního, jehožto lhůta až do 15. září 1859 trvá.\nPříjmy téhož místa jsou 96 zl. 65 kr. rak. cis., 3/5 man-\ndele pšenice, 2 mandele 11 snopů žita, 2 korce a 430\nQ] sáhů pole k užívání a obyčejná štola. Kýž bychom\nnějakého schopného hudebníka sem dostali, který by hudbu\nkostelní opět povznesl a zvelebil.\n(M.) Z Nepomuku. Třináctý srpen utkví našemu\nměstu dlouho v paměti. Jednalo se o to, nově sem zvo-\nleného c. k. okresního pana Filekyho přivítali. Celá\nslavnost byla pěkně uspořádána. Večer bylo město osvět-\nleno a panu c. k. okresnímu tah s pochodněmi a zasta-\nvenícko vykonáno. Pod vedením zdejšího horlivého uči-\ntele a ředitele kůru pana Buchala provedena byla ctyry\nkrásná podvojná kvartetta velmi vkusně a správně.\n\nBaden- Baden. Zdejší koncertní saisona je velmi\nživá. Koncertují zde Piatti cellista, Coszmann, Vieuxtemps\na Jael pianista, zpěvačky Marimanova a Battuova, paní\nDreyfuszova z Paříže, virtuoska na harmoniku, Rosa\nKastnerova, pianistka. Také přibyli sem Rosenhain, J.\nWieniawski a Ketterer. Dále očekávají se zde Servais\nSighicelli houslista a Goria pianista. Z hostu\nprodlévají zde hrabe Solohub, známý to milovník hudby\na Lazare v. Také Ant. Rubinstein k nám zavítal. Obý-\nváť krásnou villu, a dává hudební matinée pro zvané\nhosti. V jedné matinée (21.1ipna) hrál Rubinstein s Wie-\nniawskim as Piattim; také dva mladé talenty daly se\nslyšeli: malý pianista 11. Ketten a mladá cellistka slec.\nKullová. Dne 7. srpna slyšeli jsme Chopinovu sonátu od\nhraběnky Kalergisové výtečně na piano přednášenou\na Rubinsteinovo trio. jež komponista, Herrmann a\nCoszmann mistrně provedli. Doslýcháme, že sem také\nBerlioz přijede a dne 25. srpna velký koncert uspořádá.\nZ Drážďan. Dne 18. Lipna dával zde A. Katsky\nkoncert, hrál svou fantasii z Ná měsíčné, reveil du lion\na Mozartův E-dur-koncert."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3177, "texte": "Elberfeld. Naše městečko obdrží v nové besední\nbudově takc koncertní sál. Týž jesť 125 stop dlouhý,\n29 stop široký a 28 stop vysoký a obdrží nové v a r-\nhany za 4000 tolarů ze znamenité továrny A. Ibacho-\nvých synův z Barmenu. Zasvěcení sálu bude na podzim\nprovedením oratoria „Mesiáš\" odbýváno.\nEm s. Polští umělci Wieniawski a Piatti\nuspořádají zde řadu koncertů. Wieniawski přijal místo\nco dvorní koncertní mistr v Petrohradě.\nKrálovec. Sestry Ferniovy prodlévají zde, kon-\ncertovavše tu s velkým úspěchem.\nLondýn. Jenny Lindova nastoupí s houslistou\nJoachimem uměleckou cestu do Irska.\nMnichov. Slec. Stogrová, vystoupivši co Eliž—\nběta v „Tannhauseru\", co Recha v „Židovce\" a co Agatha\nv „Carosťrelci\" jesť na jeden rok engažována.\nOlomúe. Y tom case, co vynálezce „Syreny\" Ca-\ngniard de la Tour zemřel, oznamuje hodinář zdejší J.\nRada, že pod stejným jmenem nový apparát zhotovily\nkterýž k určení poctu záchvěvů pro rozličné tonovýše\nslouží.\nPaříž. Spisovatel textu opery „Poštovák z Lon-\njumeau\" Brunswík zemřel tu tyto dni. Básník Mery\npíše pro Féliciena Davida, s nímžto on dohromady\n„Herculanum\" zbořil, novou operu „Johanna ďArc.\"\nGenerál Mellinet přivezl s sebou z Itálie bohatý poklad\nhudebních mistrovských děl, kteréž v knihovnách klášter-\nních nalezl. Zdejší nakladatelově musikalií nechtějí\ntrpěti, aby továrníci flašinetů nové operní melodie do\nválců sázeli, dříve než vlastníkům dotčených článků a\nmelodií honorár nezaplatí.\nPetrohrad. Zpěvačka Lagruova je od září 1859\npro zdejší operu engažována. Utvořila se zde spo-\nlečnost pod jmenem „Ruská hudební společnost,\"\njež má hudební artistický ucel. Snažit se, hudební\nvzdělání a vkus k hudbě v Rusi rozvinouti a vlastenské\ntalenty podporovali. K tomuto účelu dá provozovali nej-\nlepší skladby instrumentální a vokální s největší co možná\ndokonalostí, poskytne skladatelům příležitosti, by své\nskladby slyšeli, vysadí premie a medaile za nejlepší hu-\ndební plody, vydá dobré komposice na své útraty, pošle\nskladatele k vzdělání se do cizozemska, a zřídí hudební\nknihovnu. Ročním příspěvkem 15 rublů lze se státi ou-\ndem léto jednoty a kdo pro všechny casy nejméně 1000\nrublů daruje neb ročně 100 rublů přispívali se zaváže,\nbude čestným oudem, Císař potvrdil juž statuty této\nspolečnosti.\nVaršava. Od představení Moniuszkovy „Halki\"\ndali se polští spisovatelé pilně do libret, na kteréž krom\nMoniuszka ceká i lgu. Dobrzyňski i jiní skladatelé. Kor-\nzeniowského „R o k i c za n u\", dávno skončenou, uvede\nv hudbu Moniuszko. Pro téhož skladatele napsal Jan\nCheciňski libreto: „Paria,\" a Vladimír Wolski konci\noperu bullu. Též pro Moniuszka vbrzku skončeno bude\nlibreto: „Twardowski.\" Martin složil operu „W ian ki\"\ns libretem Gwozdeekého. Oskar Koiberg píše hudby k lib-\nretu „W iesla w\" od paní S. Z. Ž. Pruszakowé.\nr f\nÚmrtí. Znamenitý učitel zpěvu a výtečný spi-\nsovatel nejlepší téměř školy pro zpěv, Pan šerou, pro-\nfessor na konservatoriu Pařížském, zemřel v pátek dne\n29. Lipna po krátké nemoci ; exequie za něho slavily se\ndne 1. srpna v chrámě St. Eugěne. Ve Vídni zemřel\n16. Lipna zpěvák Antonín Fořti, nar. 8. června 1790.\nV Kolíně n. R. zemřel dne 31. Lipna zpěvák M, Du-\nmou t -F i er.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "191", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "191", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. V sobotu dne 13. t. m.", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. V sobotu dne 13. t. m.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6600, "texte": "Novoměstské divadlo. V sobotu dne 13. t. m.\ndávala se romantická opera v 5 dějstvích „Robert ďá-\nbel\"; text od Scriba a Delavigne, hudba od J. Me y er-\nbe er a. Děj teto opery je tento: V Palermo hoduje sbor\nrytířů k turnaji připravených; jim na proti neznán sedí\nRobert vévoda z Normandie a jeho přítel Bertrám. Tu\nvstoupí k nim Raimbaut, mladý rolník z Normandie, jehož\nRobert vyzve, by jim nějakou píseň zazpíval. Raimbaut\nzpívaje vypravuje jim o sňatku Berty z Normandie s ci-\nzím knížetem, jenž prý sám ďábel byl a o jejich synu\nRobertu, jenž strachem země a svůdcem dívek byl. Sotva\nže to rolník dopověděl, dá se Robert poznat a velí\nRaimbauta za tuto drzost zatknouti; udělí mu však milost\ndozvěděv se, že Raimbaut a jeho nevěsta mu poselství\nod matky přinášejí. Na to přivlekou rytíři Alici. Robert\npoznav ji káže rytířům, by ji pustili, a se odstra-\nnili. Rytíři odejdou. Nyní vypravuje Alice Robertu, že\nsem se svým ženichem přichází, by mu poslední vůli jeho\nzemřelé matky přinesla. „Jdi\", pravila mi matka Vaše,\n„buď jeho strážným andělem a dej mu tento list, až toho\nhoden bude. Robert nechce vzíti list necítě se ještě ho-\ndným a praví Alici, že se beznadějně zamiloval do ísa-\nbelly, princezny Sicilské.\" „Slyš\", dí jí pohaniv otce je-\njího, „vyzval jsem rytíře jeho do boje a byl bych podlehl,\nkdyby mi přítel můj Bertram nebyl pomohl. Od té doby\nneviděl jsem Isabellu a nevím, zdaž mne miluje.\" Alice\nmu praví, by jí psal a se přesvědčil. Robert to učiní a\nslíbí Alici, že ještě dnes s Raimbautem u skály sv. Ireny\nspojena bude. V tom se objeví Bertram. Alice uleknuvši\nse jeho ďábelské postavy uteče. Robert vytýká Bertra-\nmovi, že ho k zlému svádí; ten však tomu odpírá a vy-\nzve jej, by vrtocby své hřáním v kostky s rytíři zapudil.\nRobert uposlechne; avšak prohrá nejen všechny peníze,\nalebrž i klenoty, koně a zbraň svou. Robert se zlobí a\nslibuje se pomstiti. Rytíři naň vytasí mece; Bertram\npůjčí mu mecajuž počíná půtka; avšak Bertram všechno\nvyrovná. (1. dějství.) V dvorním sále dlí Isabella, majíc\nza to, že se jí Robert stal nevěrným. V tom přichází\nAlice a doručuje jí list Robertův, jenž princeznu překvapí.\nBrzy však přijde sám Robert a prosí ji za odpuštění; Isa-\nbella mu praví, že jen ten kdo v turnaji zvítězí, jejím\nchotěm bude. Robert se odebeře k turnaji na vyzvání\nhlasatelovo. Isabella káže dáti znamení k turnaji. Ro-\nbert zaveden kouzlem od Bertrama přistrojeným zabloudí,\nnedostaví se k turnaji a je zahanben. (2. dějství.) Ku\nskále sv. Ireny přichází Raimbaut, očekávaje svou nevěstu;\nmezi tím přijede Bertram a daruje mu peníze, by si ji-\nnou nevěstu vybral. Raimbaut odjede, co zatím Bertram\nse těší, že opét jednu duši svedl. Na to slyšet je ze\nskály chór démonův (zlých duchův.) Nyní přichází sem\nAlice a očekává svého ženicha; i slyší při bouři volati\njméno Robert, kteréž ze skály zaznívá. Bertram ji zociv\ntáže se, zdaž ničehož neslyšela. Navzdor velkému dolé-\nhání zapře Alice co slyšela. Na to přijde Robert celý\nsklíčený. Alice se odstraní. Robert radí se s Bertramem,\njak by svou hanbu skrýti mohl. Bertram praví, že své\ncti dosáhne toliko kouzlem, jakýmž (tak lživě udává Ber-\ntram) od svého soupeře v turnaji oklamán jest. Kouzlo\nto, jež duchové střeží, sestává z ratolesti, kterouž o půl\nnoci na hrobě sv. Rosalie Robert odciziti musí. Robert\nslíbí to učinit. Oba odejdou. Nastane proměna. V klá-\nšteře u hrobky sv. Rosalie vidíme nyní Bertrama duchy\nzaklínajícího. Duchové vystupují ze země. Aj! tu při-\nchází Robert. Duchové odhalí rouška a v podobě dívek\ntancují kolem Roberta, jej svádějíce. Robert spatřiv ra-\ntolest, uchopí ji á vyrazí z kláštera. (3. dějství) Ye\nsvém paláci dlí Isabella. Robert maje uspavači ratolest,\npřivede její komonstvo do spánku a přiblíživ se k prin-\ncezce uspí ji také. Brzy na to zbudí ji opět Robert a\npoloží svou ratolest na stůl její. Isabella je u divení a\nvytýká Robertu, že cest svou poškvrnil. Robert ji prosí,\nby ho nehnala k zoufalství. Isabella ho žádá by uprchl,\njinak že jest pro něho ztracena, Robert zůstane. Isa-\nbella strachujíc se o jeho život, prosí ho na kolenou, afcy\nodešel; on však jí praví, že raději zemře, než by ji opu-\nstil. V tom přichází rytíři a komonstvo a vidí Roberta.\nYšichni se na něho oboří, avšak Robert vyvázne pomocí\nBertramovou. (4. dějství.) Nyní vidíme Roberta s Ber-\ntramem blíže chrámu. Robert želí své ztracené ratolesti\na ptá se vůdce svého Bertrama, jak by jí opět dosáhnoti\nmohl. Bertram praví, by se mu životem zapsal. Robert\nje povolný; avšak náhle slyší sbor, jenž skroušenému\nhříšníku odpuštění slibuje. Robert je tím dojat; avšak\nBertram ho ještě dňtklivěji k zlému přemlouvá. Opět za-\nvzní sbor, Bertram chtě ho k sobě připoutati, připomíná\nmu lupiče jeho nevěsty Isabelly a vyzná se mu, že jest\notcem jeho. V toin přijde k nim Alice vypravujíc, že\nprinc Granadský pro jisté kouzlo do chrámu vstoupiti ne-\nmůže a že Isabella u oltáře na Roberta ceká. Oba, Ber-\ntram (zlý živel) a Alice (dobrý živel) přemlouvají nyní\nRoberta. Tento je v rozpacích, zdaž otce cili Alici upo-\nslechnouti má. Juž chce se Bertramu (ďáblu) zapsati,\nv tom podá mu Alice list jeho matky, jež ho napomíná,\naby svého průvodčího neposlouchal. Bertram chopě se\nposledního prostředku, klekne před Robertem; avšak tento\nzmuživ se, poslechne Alici a Bertram zmizí. Náhlou pro-\nměnou vidíme u oltáře Roberta a Isabellu šťastné to\nmanžele. Tato opera je co do hudby nejsvěžejší á nej-\npňv jdnější dílo mistra Meyerbeera. Krásná látka norman-\nské pověsti musela ho živě povzbuditi; text Scribňv po-\nskytl skladateli příležitosti k raífinemenlu, a Meyerbeer ne-\nzameškal ji na všech stranách vykořistit. V celé opeře\njeví se Meyerbeerův velký talent v nezkalene svěžesti a\npůvodnosti; po živě drženém prvním aktu jsou skvělá\nmísta tohoto díla: výjevy v 3. dějství; znamenitá arie\n„Gnade\" v 4. dějství a přede vším výborné terzetto v 5.\ndějství. Robert ďábel náleží k oněm operám, které na\nzákladní myšlence pověsti o Faustovi spočívají, t. j. kdež\nandělé s démony (ďábly) o člověka spor vedou. Co se\nhudby týce, je partie Roberta velmi skvělá; také partie\nIsabelly má zajímavá místa; jediný však pohled vyššího\nduševního vzletu je tak zvaná Gnaden-arie. Y opeře této\nvystoupili pohostinsku paní Marlowova co Isabella a\npan Sontheim co Robert, oba od k. dvorního divadla\nv Stuttgartu. Výtečná škola, výborná hra a cituplný před-\nnes jsou vlastnosti obou, a nelze se diviti, že za krásné\nprovedení od četného obecenstva mnohokrát vyvoláni jsou.\nDne 16. t. m. vystoupili oba hosté v „Nápoji lásky\" a zanítili\nopět obecenstvo. D. 18. dávala se opera „Nocleh v Granadě.\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1211, "texte": "Ve čtvrtek dne 18. t. m. dávala se na naro-\nzeniny J. M. císaře Františka v benediktinském chrámě\nv Emauzích nej novější mše do D~moll od Václ. Ho-\nráka s Te Deum od Rob. Ftihrera.\nPan Václav Matek, absolvovaný konservatorista,\njenž se u pana Pa v 1 i se, ředitele hudební vojenské školy,\ninstrumentací učil, stal se kapelníkem u pluku kyrysníků.\nJeden ze starších nadaných spisovatelů ceských\npracuje na českém librettu k tříaktové opeře „Da-\nlibor.\" Páni skladatelé, kteří by si toto libretto přáli,\nnechf se obrátí na redaktora těchto listňv.\nNové hudebniny. Třináctero skladeb pro\nvarhany od Karla Pitsche sebral a vydal Jos. L.\nZvonař, jest titul pozůstalých komposicí nebožtíka ře-\nditele varhanické školy, sestávajících z předeher k po-\nzdvihování, k chorálům, pak z předeher pastorálních a\nz 1 fugy. Skladby tyto jsou hlavně pro žáky varhanické\nškoly pracovány a vynikají ryzostí slohu, kontrapunktickým\numěním a stručností. Provedení těchto skladeb je snadné\na každému varhaníku přístupné. Odporucujeme je co nej-\nvřeleji všem pánům učitelům a varhaníkům. Cena je\nlevná, stojí 50 nov. kr. Milovníkům taneční hudby vítána\nbude Mazur-Polka od V. Viacha, kteroužto u Rob.\nVeita za 20 nov. kr. dostati lze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "191", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7.2", "titre_corps": "(S) Z Františk ových lázní. Dne 4. t. m. uspořádal", "titre_sommaire": "(S) Z Františk ových lázní. Dne 4. t. m. uspořádal", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.7", "debut_caractere": 1213, "fin_caractere_exclue": 4822, "texte": "(S) Z Františk ových lázní. Dne 4. t. m. uspořádal\npan Stěp. Miller, ředitel hudby městského divadla\nv Mohuci, v sále Chebského lázeňského domu koncert,\nv němž variací pro housle od Beriota, dramatickou etudu\nod Ernsta a variations brillantes od Vieuxtempse před-\nnášel. Jeho dcera Stefania Millerové, clen dotčeného di-\nv '\nvadla, přednášela velkou arii z „Carosťrelce\" a píseň od\nM. Hausera s velkou pochvalou. Návštěva byla slabá.\n(M.) Z Jaroměře. 0 velkonocích byl s Pražským\nvarhanářem, p. K. V o c e 1 k o u uzavřen kontrakt, dle\nkteréhož zdejší varhany v ceně 3113 zl. a 300 zl. stř.\nza rok ode dne potvrzení tohoto kontraktu dohotovili musí.\nVarhany tyto pilně se staví. Veledňstojný p. František Pe-\ntera, farář Bělohradský a spisovatel český, sepsal pa-\nmátní listinu, v níž dějepis těchto tří let lící. Bude do\nplechového pouzdra zadělána a do varhan přiložena.\nPéci zdejších pánů učitelů dávala se v předešlém měsíci\ndeklamalorní a hudební akademie ve prospěch ra-\nněných vojínů, a dne 7. srpna v chrámu Páně sv.\nMikuláše mše od p. J. Krejčího. Uznáváme jejich\nsnahy a chvatné zásluhy, než toliko by přece žádoucno\nbylo, aby se tento „zpěvácký spolek\" více slyšeti\ndával. Nejenom že se tímto kostelní zpěv a hudba, o\nkterou se s jedné strany málo dbá, na takový stupeň\ndokonalosti pozdvihnou, že se aspoň vyrovnáme okol-\nním městům, ale i nám mnoho dlouhých zimních večerů\nse ukrátí a osladí.\n(L.) Jicí n. Konečně blíží se příznivý cas pro naši\nhudbu kostelní. Je zde totiž uprázdněné místo\nředitele kůru, s nímžto následující roční plat spojen\njest: 221 zl. 9927/100 nov. kr., 4 sáhy měkkého dříví,\nsud piva a příslušná štola. Konkurs vypsán jest až do\n1. září 1859 a kompetenti musí své žádosti k zdejšímu\nměstskému úřadu odeslati. Že vysvědčení varhanické školy\nzapotřebí jest, netřeba podotýkati. Bylo by žádoucno,\nkdybychom sem nějakého čilého a nadaného muže dostali,\njenž by opět zdejší kostelní hudbě platnosti dodal. Dou-\nfej mez!\n(V.) Z Hory Kutné. Zdejší ochotníci slavili včera\npředvečer narozeniny J. M. císaře. Program byl zajímavý.\nMimo národní hymnu slyšeli jsme slavnostní ouverturu\nod Ed. Tauwitze a ouverturu k české opeře:\n„Žižkův dub\" od Fr. Kota, ředitele kůru v Brně. Pro-\nvedení bylo správné a pěkné.\nKarlovy Vary. Jak jsem už oznámil, uspořádala\nzde Lvovská zpěvačka slec. Bogdanovicová dne 4.a 6.\nt. m. koncert, jenž hojného účastenství došel. Také pan\nKarel Strakatý uspořádal dne 10. t. m. koncert, je-\nhožto poloviční výnos (80 zl.) věnován jest nemocnici\npro cizince. V koncertě tomto účinkoval lázeňský orkester,\ndvorní herecká paní Rettichova deklamací a slec. Bogda-\nnovicová přednesem polských písní. Pan koncertista\npřednášel písně v rozličných řecích a všechny došly velké\npochvaly.\n(S) Kostelec nad Orlicí. Pro zdejší hudbu\nkostelní nastane konečně snad příznivější doba. Zdejší\npatronatní úřad vypsal konkurs k obsazení místa chor-\nregentního, jehožto lhůta až do 15. září 1859 trvá.\nPříjmy téhož místa jsou 96 zl. 65 kr. rak. cis., 3/5 man-\ndele pšenice, 2 mandele 11 snopů žita, 2 korce a 430\nQ] sáhů pole k užívání a obyčejná štola. Kýž bychom\nnějakého schopného hudebníka sem dostali, který by hudbu\nkostelní opět povznesl a zvelebil.\n(M.) Z Nepomuku. Třináctý srpen utkví našemu\nměstu dlouho v paměti. Jednalo se o to, nově sem zvo-\nleného c. k. okresního pana Filekyho přivítali. Celá\nslavnost byla pěkně uspořádána. Večer bylo město osvět-\nleno a panu c. k. okresnímu tah s pochodněmi a zasta-\nvenícko vykonáno. Pod vedením zdejšího horlivého uči-\ntele a ředitele kůru pana Buchala provedena byla ctyry\nkrásná podvojná kvartetta velmi vkusně a správně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "191", "page_fin": "192", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7.3", "titre_corps": "Baden- Baden. Zdejší koncertní saisona je velmi", "titre_sommaire": "Baden- Baden. Zdejší koncertní saisona je velmi", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.7", "debut_caractere": 4824, "fin_caractere_exclue": 5904, "texte": "Baden- Baden. Zdejší koncertní saisona je velmi\nživá. Koncertují zde Piatti cellista, Coszmann, Vieuxtemps\na Jael pianista, zpěvačky Marimanova a Battuova, paní\nDreyfuszova z Paříže, virtuoska na harmoniku, Rosa\nKastnerova, pianistka. Také přibyli sem Rosenhain, J.\nWieniawski a Ketterer. Dále očekávají se zde Servais\nSighicelli houslista a Goria pianista. Z hostu\nprodlévají zde hrabe Solohub, známý to milovník hudby\na Lazare v. Také Ant. Rubinstein k nám zavítal. Obý-\nváť krásnou villu, a dává hudební matinée pro zvané\nhosti. V jedné matinée (21.1ipna) hrál Rubinstein s Wie-\nniawskim as Piattim; také dva mladé talenty daly se\nslyšeli: malý pianista 11. Ketten a mladá cellistka slec.\nKullová. Dne 7. srpna slyšeli jsme Chopinovu sonátu od\nhraběnky Kalergisové výtečně na piano přednášenou\na Rubinsteinovo trio. jež komponista, Herrmann a\nCoszmann mistrně provedli. Doslýcháme, že sem také\nBerlioz přijede a dne 25. srpna velký koncert uspořádá.\nZ Drážďan. Dne 18. Lipna dával zde A. Katsky\nkoncert, hrál svou fantasii z Ná měsíčné, reveil du lion\na Mozartův E-dur-koncert."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3164, "texte": "Elberfeld. Naše městečko obdrží v nové besední\nbudově takc koncertní sál. Týž jesť 125 stop dlouhý,\n29 stop široký a 28 stop vysoký a obdrží nové v a r-\nhany za 4000 tolarů ze znamenité továrny A. Ibacho-\nvých synův z Barmenu. Zasvěcení sálu bude na podzim\nprovedením oratoria „Mesiáš\" odbýváno.\nEm s. Polští umělci Wieniawski a Piatti\nuspořádají zde řadu koncertů. Wieniawski přijal místo\nco dvorní koncertní mistr v Petrohradě.\nKrálovec. Sestry Ferniovy prodlévají zde, kon-\ncertovavše tu s velkým úspěchem.\nLondýn. Jenny Lindova nastoupí s houslistou\nJoachimem uměleckou cestu do Irska.\nMnichov. Slec. Stogrová, vystoupivši co Eliž—\nběta v „Tannhauseru\", co Recha v „Židovce\" a co Agatha\nv „Carosťrelci\" jesť na jeden rok engažována.\nOlomúe. Y tom case, co vynálezce „Syreny\" Ca-\ngniard de la Tour zemřel, oznamuje hodinář zdejší J.\nRada, že pod stejným jmenem nový apparát zhotovily\nkterýž k určení poctu záchvěvů pro rozličné tonovýše\nslouží.\nPaříž. Spisovatel textu opery „Poštovák z Lon-\njumeau\" Brunswík zemřel tu tyto dni. Básník Mery\npíše pro Féliciena Davida, s nímžto on dohromady\n„Herculanum\" zbořil, novou operu „Johanna ďArc.\"\nGenerál Mellinet přivezl s sebou z Itálie bohatý poklad\nhudebních mistrovských děl, kteréž v knihovnách klášter-\nních nalezl. Zdejší nakladatelově musikalií nechtějí\ntrpěti, aby továrníci flašinetů nové operní melodie do\nválců sázeli, dříve než vlastníkům dotčených článků a\nmelodií honorár nezaplatí.\nPetrohrad. Zpěvačka Lagruova je od září 1859\npro zdejší operu engažována. Utvořila se zde spo-\nlečnost pod jmenem „Ruská hudební společnost,\"\njež má hudební artistický ucel. Snažit se, hudební\nvzdělání a vkus k hudbě v Rusi rozvinouti a vlastenské\ntalenty podporovali. K tomuto účelu dá provozovali nej-\nlepší skladby instrumentální a vokální s největší co možná\ndokonalostí, poskytne skladatelům příležitosti, by své\nskladby slyšeli, vysadí premie a medaile za nejlepší hu-\ndební plody, vydá dobré komposice na své útraty, pošle\nskladatele k vzdělání se do cizozemska, a zřídí hudební\nknihovnu. Ročním příspěvkem 15 rublů lze se státi ou-\ndem léto jednoty a kdo pro všechny casy nejméně 1000\nrublů daruje neb ročně 100 rublů přispívali se zaváže,\nbude čestným oudem, Císař potvrdil juž statuty této\nspolečnosti.\nVaršava. Od představení Moniuszkovy „Halki\"\ndali se polští spisovatelé pilně do libret, na kteréž krom\nMoniuszka ceká i lgu. Dobrzyňski i jiní skladatelé. Kor-\nzeniowského „R o k i c za n u\", dávno skončenou, uvede\nv hudbu Moniuszko. Pro téhož skladatele napsal Jan\nCheciňski libreto: „Paria,\" a Vladimír Wolski konci\noperu bullu. Též pro Moniuszka vbrzku skončeno bude\nlibreto: „Twardowski.\" Martin složil operu „W ian ki\"\ns libretem Gwozdeekého. Oskar Koiberg píše hudby k lib-\nretu „W iesla w\" od paní S. Z. Ž. Pruszakowé.\nr f\nÚmrtí. Znamenitý učitel zpěvu a výtečný spi-\nsovatel nejlepší téměř školy pro zpěv, Pan šerou, pro-\nfessor na konservatoriu Pařížském, zemřel v pátek dne\n29. Lipna po krátké nemoci ; exequie za něho slavily se\ndne 1. srpna v chrámě St. Eugěne. Ve Vídni zemřel\n16. Lipna zpěvák Antonín Fořti, nar. 8. června 1790.\nV Kolíně n. R. zemřel dne 31. Lipna zpěvák M, Du-\nmou t -F i er."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "debut_caractere": 3166, "fin_caractere_exclue": 3177, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.7.4.1", "titre_corps": "Jomelli. Jomelli byv dříve zpěvákem a virtuosem na", "titre_sommaire": "Jomelli. Jomelli byv dříve zpěvákem a virtuosem na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "debut_caractere": 3179, "fin_caractere_exclue": 5490, "texte": "Jomelli. Jomelli byv dříve zpěvákem a virtuosem na\nklavír, stal se pak skladatelem oper a získal si svými recitativy\ns plným orkestrern takové slávy v Itálii, že byl za kapelníka\nk cluámu sv. Petra navržen. Dříve však, než kdo místa téhož\ndosíci mohl, musel se každý zkoušce podrobit. Jomelli, jenž\naž posud ve svých pracích více citem než theorií se řídil, bál\nse této zkoušky, šel na krátký cas k páteru Martinimu, slav-\nnému theoretikovi do Bologni a studoval dnem i nocí kontrapunkt\na sloh římské kapelly pod návodem jeho. Vrátiv se nazpět,\ndostavil se ke zkoušce pod tou výslovnou výminkou, že po\nzkoušce, nechť je přijat cili nic, examinátory (zkoušece) vyslej-\nchati bude. Druhý den na to poslán mu jesť dekret za kapel-\nníka a o zkoušce nebylo ani zmínky.\nHaeli d 1. Znamenitá zpěvkyué paní Cuzzonióva zdráhala\nse Haendlovi jeho arii v Olhu: »Falsa i-tnagine4 zpívali.\nJak! že nebudete zpíval? zvolal skladatel, kterýž vždy\nsnadno do ohně přišel, nuže! a chopiv primadonnu okolo lěla,\notevřel okno a stavěl se, že ji dolů shodí. Budu zpívat, zkřikla\nustrašená zpěvačka, budu zpívat! —To Vám sám Bůh pošeptal!\npravil Haendl a klidné na zem ji postavil.\n(Schneider a Bedřich II.) Králi Bedřichu 11., jenž velmi\nobratné na flétnu hrál, s taktem však velmi despoticky zacházel,\nzachtělo se při pobytí v Lipsku za oasu 7leté války na ílétnu\nsi zahráli. Král žádal o sběhlého doprovázecs, anlo Quanz při\nruce nebyl. I povolán byl výtečný Schneider, varhaník u sv.\nMikuláše v Lipsku. Schneider posadil se k pianu; král před-\nloživ mu pocíslovaný bas, počal hráli a hrál tak svobodně, že\nSchneider nevěděl, v kterém taktu se král nachází. Ačkoliv\nBedřich cacky takt šlapal, musel přec znova zacíti. Doprovázec\nv ouzkosti své nemohl se i nyní s králem v taktu shodnouti.\nNo, co pak tropí? obořil se Bedřich na něho. To urazilo Schnei-\ndera, jenž ani notu nechybil a co možná nejvíce povoloval, vel-\nmi na cli ; i prosil pokorně krále, by opět začal. Stalo se a\nlira šla výborně. Když byla věta ukončena a král mu pochvalu\nvzdáti chtěl, zpozoroval, že Schneider hrál z paměti. Myslím,\npravil Bedřich, že on hrál z paměti? Ano, Vaše Miiosli, tak to\nšlo lépe! Krále to bodlo. Je obratný ale hrubý, odvětil Bedřich\na přestal ve hře. Nedalť si více Schneidera zavolali; avšak po-\nslal mu druhý den na to skvostný dar."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "debut_caractere": 5492, "fin_caractere_exclue": 5831, "texte": "Listárna.\nPanu L. v Lublani. Srdečné díky;\ndopisy Vaše jsou nám vítány. Panu A. T. zde : Uvidíme,\nco se dělat dá. Panu F. To. zde: Užijeme něcehož. Panu\nprof. F. B. ve Veležicích: Srdečné pozdravení všem.\nPanu V.v Záhřeb ě: Článek o horvátské národní hudbě\nbyl by nám vítán. Panu M.v Jindř. Hradci: Ob-\njednali jsme a obdržíte co nejdříve."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-08-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-08-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-08-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "192", "page_fin": "192", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Jos. Nesvadby.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Jos. Nesvadby.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "debut_caractere": 5833, "fin_caractere_exclue": 5916, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Jos. Nesvadby."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.1", "texte": "Pohled na stav hudby v Rusku.\nPodává Václav Dunder.\n(Dokončení.)\nStručný tento nákres o pěstování hudby v Rusku\npřesvědčuje nás, že tarn do roku 1825 hudebnictví je-\nnom přítočné bylo a jen žitím umělým žilo. Neb v témž\nčase teprva probudil se národní duch u některých mi-\nlovníkův hudby. Hrabě Michal Vjelhórski skládal\nkvartetta a symfonie.\nY témž čase kníže Golicyn hojně obdařoval vel-\nkého Beethovena za věnovaná mu kvartetta. Generál\nAlexis Lvov, ředitel carské hudby církevní, sám hou-\nslista nevšedních schopností a skladatel, vykonával kon-\ncerty, fantasie a divertissemerita na houslích a složil\nvíce válečných sborův, ježto u vojska ruského, ve svých\nplukách vlastní zástupy zpěvákův (pjejčiki) majícího,\nvelmi oblíbeny jsou, potom národní píseň: „Bože\nCarja cli ran i\". a mimo to osvědčil se co výtečný\nznatel hudby dramatické skladbou dvou zpěvoher pod\nnázvem: „Bianka i Gvaltiero\" a „Undina\", kte-\nrážto poslední byla provozována před několika lety ve\nY ídni. Posléze složil též velké oratorium s textem ruským.\nZvláště velké zásluhy o pozdvižení hudby ruské\nzískali si v téže době: Věrstovski, skladatel zpěvo-\nhry „Mogila Askolda\" a Dargomiňski, jehož\nzpěvohra „Esmeralda\" velké dosáhla populárnosti.\nNejváženější však vplyv na nynější stav hudby v Rusku\ndlužno připsati národnímu skladatelovi Glinkovi.\nMichal Glinka pochází ze šlechtické, v okolí Smo-\nlenska usedlé rodiny a narodil se 1804. roku. V 10.\nroku žití svého učil se na pianě u věhlasného Fielda\nv Moskvě a jemu děkuje za svou vzdělanost' na tomto\nnástroji,\nGlinka složil několik překrásných ruských písní,\nkterýchžto kompositor Henselt jako motivův ku svým\npěkným klavírním piegám užil. Roku 1830. navštívil\nVaršavu a polom se pustil do Ylach, na kteréž cestě\ndo Vídně přišel, kdež se s hudbou německou seznámil.\nNejdéle zdržel se v Benátkách. V Miláně vydal na\nsvětlo: „Canzoni\" a „div ertim ent i\" na piano a\nna nástroje smyčcové. Y Neapoli (r. 1833.) stal se\nmiláčkem všech salonův nejen svou vlastní hrou, ale\nsvými písněmi, které výtečný, právě tehdáž tamže me-\nškající tenorista Iv ano v přednášel a sám skladatel\njej na pianě provázel.\nRoku 1836. navrátiv se Olinka do Petrohradu,\nsložil zpěvohru, kteráž podnes velmi se líbí, pod ná-\nzvem: „Žytje za Carja\" (život pro Cara), a druhou\npod názvem: „Ruslan a Ludmilía.\"\nRoku 1840 obdržev od cara dovolení jakož i zna-\nmenitou peněžní pomůcku k cestování za hranice, na-\nvštívil Paříž, kdež umělecké schopnosti jeho důstojného\nnalezly ocenění v tamějším světě uměleckém. Neb\nobjednav si koncertní síň Hertzovu, zřídil tam koncert\ns spoluúčinkováním umělcův Ti 1 m a n n a, Leopolda\nMayera a Ha u man na, jakož i pomocí výborného\n■orkestru, kterýž provedl některé výňatky z jeho zpěvo-\nhry „Ruslan a Ludmiďřa\", jmenovitě „scherzo\nve formě valčík a\" a „velký Krakoviak\" i\n„pochod fa nt as ti č n ý.\"\nV druhém koncertě řízením B e r 1 i o za v cirku\nna Polích elizejských vykonáno „Rondo\" z opery:\n„Z y tj e za Ca r j a\", kteréž v jazyku ruském odzpí-\nvala paní S o f o vi ev o v á a „velký motiv z b a-\n-1 e t u\" zpěvohry „R u s 1 a n.\"\nOpustiv Paříž šel Glinka v polovici roku 1845\nV\ndo Spaňhel. Cílem léto jeho cesty na půlostrov pyre-\nnejský bylo sbírání a badání národních písní špaňhel-\nskýeb. Teprv roku 1852, navrátiv se opět do vlasti,\nstal se ředitelem sboru zpěváckého v dvorní kapli Petro-\nhradské, jako též i ředitelem tamější zpěvohry. A z této\ndoby pocházejí jeho nejvýtečnější skladby církevní (sbory\npro smíšené hlasy a liturgie [mše] slovanské).\nGlinka umřel v Berlíně dne 15. února roku 1857.\nV nynějším čase zjevil se na obzoru hudebního\nsvěta ruského nový velký genius v osobě znamenitého\npianisty Antonína R u b i n s t e i n a, vyznavače starého\nzákona rodem z Moskvy. Lee umělec ten nachází se"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.2", "texte": "docela v jiných okolnostech nežli byli jeho předchůd-\ncové; neb tito náleželi do vyšších vrstev společnosti a\nnebyli přinuceni pracovati přede vším pro výživu. Mimo\nto málem byla by umělecká jeho dráha byla překažena\nnásledkem jeho vřadění do vojska, kdyby ho nebyla\npřímluva velkokněžny ochránila.\nRubinstein obrátil k sobě již v outlém věku hrou\nsvou na piano, ve které nyní dospěl již na vítězného\nhrdinu, pozornost znatelův, a známo jest jaké získal\nsi slávy v Londýně, v Paříži, ve Vídni a v Lipsku,\nkdež závodě s tolika znamenitými umělci, dosáhl v řadě\njejich místa čestného. Rubinstein jest nejen umělcem\nna pianě, ale vyznamenal se též co výtečný skladatel\nhudby instrumentální a vokální. Napsal několik zpěvo-\nher, největší však posud sensací způsobila jeho sym-\nfonie: „Oceán\" (opus 42), jakož i velké oratorium:\n„Ztracený ráj\", díla, jež v světě hudebním chval-\nného dosáhla uznání. *) Ostatně národní divadlo, po-\ntom Jednota filharmonická, Petrohradská, cestování a\ncvičení se ruských umělcův v cizině a ustavičné tažení\nnejznaměnitějších cizích umělcův od velmožův ruských\nvše toto potud veliký podává podnět ku vzdělávání\nhudby v Rusích a znamenitě již k patrnému rozvíjení\numění hudebního přispělo; než však nelze nám za-\ntajiti tuto upřímné přání, aby vplyv různorodých\nživlův nepůsobil škodlivě na původní a do-\njím a v o u povahu ducha národní hudby ruské.\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nVícestrannosf (Mehrdeutigkeit) t r o j z v u k u.\nNa základě toho, že se nachází velký a malý troj—\nzvuk na třech stupních v dur-, a na dvou stupních v moll-\nskále, dá se také soudili, že každý velký neb každý\nmalý trojzvuk více než jedné tónině přináleží. Touž\nměrou, čím více stupňů některý druh trojzvukň ve skále\nzaujímá, tím více tóninám trojzvuk tentýž náleží. Toto\npřivlastňování jistého akkordu více tóninám nazýváme\njeho vícestranností.\nVícestranností akkordu používá skladatel k přechodu\n(modulací) do jiných tónin. Pročež tomu, kdo má v\númyslu uciti se přechodům, jest nutno, by se úlohami\no mnohostrannosti trojzvuku a akkordů vůbec pilně\nobíral Učeň tedy skoumá, v kterých tóninách a na\nkterých stupních se kterýkoliv trojzvuk nachází. Velký\na malý trojzvuk jak známo stojí v dur-škále na třech, a\nv moll-škále na dvou stupních; z toho tedy následuje,\nže každý velký neb malý trojzvuk se vztahuje na tři\ntvrdé a na dvě měkké tóniny. Dejme tomu, žebychom\nchtěli věděti, v kterých tóninách a na kterých stupních\nse nachází velký trojzvuk c e g, tedy ho najdeme\nna I. stupni v C-j\n„ IV. „ „ G-> dur\n„ V. „ „ F-)\nw V. „ ' ~í mo\"\n» VI. ~ „ e-)\nMalý trojzvuk c es g shledáme\nna I. stupni v c-)\nIV £r- moll\n111 V • 1111 & )\nII B-\n-11 1L ii ii u i\n„ 111. „ „ As-> dur\n„ VI. „ „ Es-)\nZmenšený trojzvuk, jak víme, sídlí na sedmém stupni\nv dur- i moll-, a pak na druhém stupni v moll-tonině.\nPodle toho náleží zmenšený trojzvuk třem rozličným\ntóninám, n. př. zmenšený trojzvuk h d f stojí:\nna 11. stupni v a-)\n„ VII. „ „ c -j moll\n„ VII. „ „ C-dur\nO zvětšeném trojzvuku jsme se posud přesvědčili,\nže se vyskytuje jenom na jednom a to sice třetím stupni\nmoll-škály; následovně zvětšený trojzvuk c e gis na-\ncházíme jedině na 111. stupni v a-moll Bereme-li ohled\ntaké na starý způsob moll-škály, t. j. myslíme-li sobě\nmoll-škálu bez citlivého tonu, v případu tom možná na-\njiti každý velký trojzvuk v sedmero, a každý malý\ntrojzvuk v šestero rozdílných tóninách, n. př. velký\ntrojzvuk g h d shledáme na\nI. stupni v G. Malý trojzvuk g-hes-d stojí na I.stupni v g.\n111. „ „ e. „ 11. „ 55 F.\nIV. „ ~D. - - „ 111. „ „ Es.\nV. „ „ C. - - - „ IV. „ „ d.\nV.,5 55 c. • - - J5 V. „ „ C.\nVI. „ 5, h.\nVII. 55 55\nZahrneme-li při vícestranností akkordů starý způsob\nmoll-škály, a nahlédneme-li nyní do řady tónin, jimž\nvelký a malý trojzvuk náleží, přesvědčíme se, že každý\nvelký trojzvuk připadá třem dur- a čtyřem moll-toninám,\nto jest (počítajíce od základního jeho tonu) do tvrdé\ntóniny toniky, vrchní a zpodní dominanty, do\nparalellních moll-tonin dotčených tří dur-lonin a do\nmoll-toniny zpodní dominanty.\nO malém trojzvuku můžeme říci, že náleží do\ntří dur- a do tří moll-tonin, totiž kromě do toniky\n\n*) Ve Vídni, kdež v lednu 1858 koncertoval, nesmírné\nlíbilo se jeho Trio op. 52."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.3", "texte": "také do moll- tóniny vrchní a zpodní dominanty a\nparalellních jejich dur-tonin. *)\nNejhla vnější trojzvuky.\nTrojzvuk na prvním, pátém a čtvrtém slupni po-\nvažujeme za nejdůležitější trojzvuky v každé tónině.\nTrojzvukům na těchto dotčených stupních se do-\nstalo pro lepší rozeznání od méně důležitých trojzvuků\ntaké zvláštního jména, totiž: Na I. stupni slově troj-\nzvuk tonický, na V. stupni dominantní a na čtvrtém\nstupni trojzvuk nazýváme subdominantní, n. pi\\ z tó-\nniny C jest c e g tonický, g h d dominantní, fa c\njest trojzvuk subdominantní.\nDůležité jsou nám trojzvuky prvního, pátého a čtvr-\ntého stupně, předně proto, poněvadž se jich v hudbě\nnejvíce užívá a za druhé, že vespolek tóninu vzhle-\ndem na její základní ton, pohlaví (dur neb moll)\nba i povahu určitě vyznačují. Nebo pátráme-li v těchto\ntrojzvucích, shledáme, že všech sedm tonů škály obsa-\nhují. Vyvolme sobě trojzvuky na 1., IV. a V. stupni\nz C, jenž jsou c e g, fa c, g h d, najdeme v prvním\nzákladní ton škály c, pak třetí e a pátý stupeň g;\nv druhém trojzvuku čtvrtý fa šestý a; konečně v tře-\ntím trojzvuku druhý d a sedmý stupeň h, kteréžto tony\njsou veškeré tony škály c d e f g a h c,\n(Pokračování.)\n\nJan Bapt. Píšek.\nNástin životopisný.\n(Pokračování.)\nV duši zoufalostí rozdrané umínil si opět byli sedlá-\nkem, a navrátil se s chorým srdcem k svému otci. S tím\nvědomím, které mu říkalo, že by něco vyššího v umění\nvyvěsti mohl, stál v kolotání světa osamotněn a opovržen.\nOd té doby nebylo od něho celý měsíc ani jediného tonu\nslyšeti, a on klesal v nebezpečné hrozící těžkomyslnost.\nČlověk takový, jako Písek, nemohl v předsevzetí, ne-\nzpívat více, dlouhý čas vytrvati, počalf on znova, a\nrázem seznal, že se hlas jeho změnil. Ted byl to pravý\nzvuk a objem barytonový, ted zněl čistě, rovně, plně a\nměkce od g až do as nahoru* Slzy ho polily, a zmu-\nžilost i důvěra vrátily se jednou ještě k němu. S dů-\nvěrou v Boha a jeho pomoc vzchopil se a kráčel, ne-\nvěda kudy kam; a my jej nalezáme v únorové noci,\npři 20 stupních zimy, nedaleko jedné vesnice na Mo-\nravě v hlubokém zákopu, kde se saně jeho zvrhly,\ntěžce raněného ležeti. Opravdu smutná to věštba pro\nnové naděje a tužby jeho srdce.\nZde ukončíme druhé jednání jeho života. Po vy-\nhrnutí opony stojí již 24!etý Písek 2. dubna 1838 na\nBrněnském divadle co „Richard\" v Puritanech, a obe-\ncenstvo jásá. Pětkrát je volán. Štěstí mu květe, ne-\nboť je to obor, kde volně dýchá. Celý příjem vynáší\n500 zl. ve stř. Jak se ale Píšek tak náhle k tomu\nnáramnému štěstí dostal? První baryton prchnul z Brna,\ncizí zpěvec zjevil se jako Deus ex machina, počal svůj\npart v outerý okolo 11 hodin před polednem studovati\na zpíval jej ve čtvrtek večír po jediné probě. P.\nFůrthova byla Elvirou. Jestli by štěstí Píškovo bez\nuprchnutí toho předchůdce kdy bylo vzešlo, nedá se\ntak snadno rozhodnouti. „Tu počíná\", pokračuje Písek,\n„divadelní můj život, moje blaho.44 Y Brně studoval\nPíšek za sebou Richarda (v Puritanech), Zampu, hra-\nběte v Náměsíčnici, Waldeburga (v Neznámé), kapi—\ntana Jana (v Penězokazích) a jiné role; zasnoubiv se\ns dcerou hodného měšťana ve svém rodinném městě,\nuzavřel smlouvu v červnu 1839 s Pokorným ve Vídni,\nkterý mimo Josefovské také v Břetislavi a v Badenu\ndivadla drží. Ve Vídni zpíval Píšek v osmi nedělích\n26krát, a byl chválou obsypán. „Byla to pro mne\nvelká satisfakce\", pravil častěji, „když jsem viděl, že\nse mnou ve Vídni co s nějakou notabilitou nakládají;\nmnohem větší viděl jsem ale v tom, když tentýž člo-\nvěk, který se před nedávnem ani za chatrného choristu\nnehodil, podané mu od téhož divadla 3000 fr. ve siř.\nzamítnouti mohl.44\nV Břetislavi potkal se rovně s tak laskavým uzná-\nním. V květnu 1840 setkal se ve Vídni s Guhrem,\nkterý s ním pro Frankfurt smluvil, jak jen od něho\njedinou píseň uslyšel.\nTam vystoupil 16. června téhož roku co myslivec\nv Noclehu, a od té doby vědí Frankfurtčané, jak si\nPíška vážiti mají. Krátký tento životopis svědčí o duchu\nnašeho pěvce. Jeho dosavádní život je poučný příspě-\nvek ku mravopisu umělců, z něhož vysvítá, že se pravá\nvloha nijak potlačiti nedá.\nPíšek je původník. Je-li kdo k zpěvu zrozen, tedy\non to jest, zpívati a žiti je u něho totožné. Hrdlo jeho\nje ústroj, který s nejvyšší šetrností pěstí, a Nehrlichův\nzpěvopis byl dlouho jeho katechismem, jejž v kapse nosil.\nTuším, že Píšek nemá určitého času ke cvičení, kudy\nchodí, tam zpívá, na poli, po schodech, před divadlem,\nv garderobě a tu pro zlost všem kolegům, ba\nněkdy i mluví v recitativním slohu. Tryle vzdělal jaksi\nna jevišti; frankfurtské obecenstvo provázelo jej od ko-\nlébky až po tuto chvíli.\n(Dokončení.)\n*) Použitím nedoškálních intervallu se stane vícestran-\nnosf velkého, malého, zmenšeného a zvětšeného\ntroj zvuku rozsáhlejší a četnější."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.4", "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračován i.)\nRoh anglický. Ital. corno inglese.\nRoh anglický je dřevěný foukací nástroj z rodu\nhobojů, skoro polokruhového, ohnutého tvaru a něco\nširšího rozměru než hoboj. Objem jeho sahá od faž\nk dvouěárkovanému g a a. Ku konci předešlého sto-\nletí byl týž nástroj v orkestrách velmi rozšířen; nyní\nse ho zřídka užívá.\nZvuk anglického rohu není tak pronikavý, avšak\nje obestřenější a vážnější než zvuk hoboje, a nehodí\nse tak pro veselost' venkovských kolujících řádků. Srdce-\nlotnné kvílení nelze mu také pronesti a tony prudkého\nbolu jsou mu zapovězeny. Je to zádumčivý snivý a\nnaskrz ušlechtilý hlas, jehožto zvuk cosi zatemněného,\npovzdálního má. Jedná—li se o to, oživením obrazů a\ncitů minulosti nitro pohnouti, a tajných stran něžných\nzpomínek se dotknouti, užívají skladatelé téhož nástroje.\nHale vy užil ho s příznivým úspěchem při doprováze-\nní krásné kavatiny Rechy v 2. dějství opery své „Ži-\ndovky.\" Smíšením hloubky anglického rohu s hloub-\nkou klarinelů as vydrženými tony rohů, mezi tím co\nbassy tremolando hrajou, vznikne zvláštní nový zvuk,\njímžto se ony hudební myšlénky zvláště dobře líčili\ndají, v nichžto strach a ouzkosť panují. Tento účinek\nnebyl ani Gluckovi, ani Mozartovi, ani Webrovi, ani\nBeethovenovi znám. Výborný příklad téhož účinku na-\nlézáme v duettu čtvrtého dějství v opeře „Hugenotti\"\na má se za to, že Meyerbeer první byl, jenž účinek\ntento na divadle provedl. Gluck upotřebil téhož ná-\nstroje toliko ve své italské opeře „Tele ma c h\";\navšak bez značného významu a bez velkého zisku; ve\nsvých francouzských partiturách nepředepsa! nikdy ná-\nstroj tento. Jest se co divili, že ho Mozart, Beethoven\na Weber neužívali. Většina anglických rohů jez kůže;\navšak zhotovují se také ze dřeva; ton prvních zdá se\nbýti výbornější a karakter určitější.\n(Pokracování.)\n\nZ Lublánĕ.\nHudební poměry. Hudba kostelní. Hudební škola\npro čekatele. - Stav filharmonické jednoty a působení\nA. Nedvěda při tomto spolku.\nPřinášíte zprávy z veškerého hudebního světa,\nodevšady kde láska k umění přívětivé hudběně chrám\nzbudovala, Yás docházejí dopisy, a mnohé a mnohé město\nje už v tomto časopise zastoupeno, jenom z Lubláně\nYás posud nižádná nedošla zpráva. Abychom tedy sami\nk sobě nespravedliví nebyli, osměluji se, dovolíte-li,\notevříti tímto listem řadu dopisů, k nimž mi zajisté hojné\nlátky již oněch deset koncertů poskytne, kterých se ve\nzdejším filharmonickém spolku každoročně dává.\nKdybych Vám chtěl o každém z letošních koncertů\nreferát podati, nestačilo by k tomu několik čísel tohoto\nlistu, ačkoliv by ostatně, vezmu-li ohledná zdejší\nhudební poměry, prakaždý z koncertů zvláštní úvahy\nzasluhoval.\nTážete se asi, co chci říci těmito hudebními po-\nměry? Ba, o těch musím dříve promluviti, nežli pře-\nhlednou zprávu o letošních produkcích podám.\nPravil jsem svrchu, že se dává ve filh. spolku\nročně deset koncertů, a odečtu-li 2 měsíce prázdnin\nhudebního ředitele, připadá jeden koncert na měsíc.\nŘku-li dále, že se programy netoliko bohatstvím a roz-\nmanitostí vyznačují, ale že v nich mistři i první veli-\nkosti četně zastoupeni jsou, a dodám-li konečně,\nže spolek tento již přes půl druhého sta let oučin-\nkujey mohl by mnohý z činnosti pouze tohoto spolku\nsoudili, že je hudebnictví v Lublani v nejlepším květu.\nŽel, tomu tak není.\nPředně nemáme tu vedle filh. spolku žádné druhé\nhudební jednoty, jakáž by u pi\\ řádně upravená kapela\nbýti mohla. Těch několik hudebníků „rozbitiny14 to\nz někdejší městské kapely kteří jsou z většího dílu\nřemeslníci, a toliko v rozličných příležitostech k hudhě\nse scházívají, nebudou nikdy s prospěchem i úspěchem\nvystupovati, dokaváde se jim obezřelého a hudebně dů-\nkladně vzdělaného kapelníka nedostávali bude. A že\nby pod takovým brzo vynikli, toho dávají sami dosta-\ntečný důkaz v produkcích filh. spolku, když je tehdáž\np. Nedvěd řídí. Ovšem, že pak v takových pádech\njedna generální zkouška nestačívá. Musím podot-\nknouti, že tento hudební sbor času zimního iv diva-\ndelním orkestru účinkuje, a nám pak obyčejně několik\nskočných polek a valčíků k lepšímu dává.\nCo se kostelní hudby týká, o té se nejlépe\nv ten smysl vyslovím, když řeknu, že snad v každém\nčeském městečku lépe obsazený kůr najdete, nežli zde\nv kathedrálním chrámě. Že však i tento v skutku\nbídný stav brzy přestane, možná proto doufati, že v\nnejnovějším čase pp. alumnové velmi chvalně si počí-\nnají, pěstujíce mezi sebou v pouhé soukromnosti zpěv,\na bylo by jen velmi přáti, aby častěji, a pak se sklad-\nbami u př. takové ceny vystupovali, jako v pašijovém\ntýhodni s Allegri-ho Miserere.\nMáme tu sice také hudební školu ku vzdělání\nhlavně čekanců učitelství, která však pro stálou chura-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.5", "texte": "vosť svého bývalého učitele, Kamilla Maška51') posaváde\nvynikati nemohla, jak by se to bylo od jeho schopností\nočekávati mohlo.\nPřicházím nyní k filh. spolku, o němžto jedině\nvšecko to platí, co by se o Lublaňské hudbě říci dalo.\nJelikož Vám jeho dějiny jindy sděliti míním, obmezím\nse zde na vylíčení stavu jeho za dob posledních.\nSpolek tento, založený roku 1702, vytknul si\nhlavně za svou úlohu, provozováním skladeb klasických\nvkus hudební tříbili, vůbec smysl pro toto umění víc a\nvíce rozšiřovali, a takto nové mladé síly ze svého\nlůna stále vyváděli.\nPřítomně sestává z 62ti oudů účinkujících a 170 ti\nouďů přispívajících (mezi těmito i celé rodiny). Účin-\nkujícím oudem stane se, kdo se zaváže, že chce v kon-\ncertech hudebně účinkovati, a přispívajícím oudem, kdo\nročně 4 zl. siř. (rodina však 8 zl. stř.) do spolkové\nkasy skládá. Ředitelem celého spolku je c. k. zemský\nrada pan Dr. Schoppl, a ředitelem účinkujících oudů\nnáš krajan pan Nedvěd. Mimo to je spolek i šťasten,\nstáli pod ochranou Jeho Excellence pana místodržitele\nhraběte Choiinského.\nDo koncertů spolku nemá přístupu, kdo není jeho\noudem, a toliko v koncertech ve prospěch jeho fondu\na v onen hudebního ředitele platí se bez výminky vstupné.\nNynější stav spolku našeho můžeme považovali za\njeho znovuzrození. Jeho předposlední doba co se\ntýká umění byla tak smutná a bídná, že jeho chřad-\nnutí přimělo mnohé, zvoniti mu umíráčkem. Byly časy,\nkde 6—B zpěváků zpívalo sbory, kde se mnohý neo-\nstýchal, z pouhé marnivosti před obecenstvem figuro-\nvati, jen aby někdy říci mohl, že také jednou v „kon-\ncertech\" vystupoval, kde se i tedy chodívalo do kon-\ncertů z pouhé dlouhé chvíle, pro „švandu\", a roz-\npadnutí spolku bylo by nevyhnutelně vbrzku následo-\nvalo, kdyby se tehdejší jeho nově zvolený ředitel, c. k.\nzemský rada pan Jet tm ar, s rázností byl jeho neujal.\nJemu se poštěstilo, muže najiti, který s nevšedními\nschopnostmi svými i pevnou vůli a vytrvalost, ba i obě-\ntovost spojil, a který hned v prvním koncertu všeckna\nsebe přísnější očekávání daleko převýšil a takový skělý\ndůkaz způsobilosti své podal, že jeho protivníci ovšem\nz pouhých předsudků a nepřízně pošlí pojednou\numlkli, i smířivě ruku mu podávali, nepředpojatí však\nvší zaslouženou láskou ještě více k němu přilnuli. Že\nmíním v tomto muži krajana našeho, pana Antonína\nNedvěda, napřed Vám již známo je.\n(Dokončení.)\n*) Zemřel, 27 let stár, dne 29. června b. r. u sv. Ště-\npána nad Stajnicí v Štýrsku. Jeho skladby (posl.\nč. 51) jsou větším dílem nápěvy slovinských písní,\nz nichž mnohá svou cenou znárodněla.\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nOd tohoto okamžení neměl Zach skoro už jasné\nchvíle, a měl-li jaké, byla hroznější než i samé jeho\nšílenství neboť tu teprv v zoufalosti své pociťoval\ncelou bídu stavu svého.\nSnahy lékařovy byly marné. Proti neduhům mysli\nse ni prášku, ni tinktury ještě nevynašlo; zvláště ten-\nkráte nebylo ani místa, ani času k stálému systema-\ntickému ošetřování a ku promyšlenému systematickému\nléčení na mysli pomatených. Marné tedy bylo vše utě-\nšování a dorážení na nebohého. On stál na svém, že\nAngelina jest mrtva a že lidé smrt její před ním ukrý-\nvají, aby mu ušetřili výčitky.\n„Ano, já jsem ji zavraždil61, křicíval, vlasy z hlavy\nsi rva. „Mou jest vinou vše neštěstí, jenž koho potká,\nkdo se mnou obcuje. První se upálil, druhý utopil,\ntřetí láskou se unyla, neboť jest mi souzeno, aby vše\nbídně zahynulo co se mně přiblíží. Proč by byla ujela\nodsud, než proto, aby mně se vyhnula, jejž nenáviděla.\nAno, zavřela oči navždy, jen aby mne více nespatřila,\nspěla do hrobu, abych ji nedosáhl.41\nV takováto vytržení nešťastný muž nyní skoro po\nněkolika vždy hodinách znovu upadával a při tom tak\ndivně se tvářil, že ho každý polekal, kdož náhodou\nv stavu tom ho zočil. Obličej jeho jindy lak mírný a\nvážný nabýval nyní denně vždy hroznějšího rázu. Ji-\nskřivé zraky nestále s místa na místo pobíhaly, líce ne-\npřirozeným se pokrývaly ruměncem, ústa a brada se\nzimničně třásla, hlas jeho jindy plný a zvučný v pouhé\nsípání přecházel.\nLékařové krceli rameny a léčili tělo pokud možná,\nduše však se vyléciti už nedala. Nebylo vůbec už na-\nděje, že by se mysl jeho k bývalé jasnosti zase na-\nvrátila. Několika týdnů pak zlrávil na loži, maje jen\nmálo tichých okamžení, někdy tak nakvašeně a zuřivě\nsi počínaje, že nerádno bylo se mu přiblížili. Tu viděl\nhořící před sebou strom a pod ním úpícího v bolestech\nchlapce. „Pusťte mne! Pusfte mne!41 vzkřiknul,\n„já jsem vinen upálení jeho! On se ke mně přidružil a\nproto ho blesk nebes zasáhl!41 A když z lože vyskočiv\nk otevřenému oknu spěla shůry dolů se vrhnouti, tu\nse rval s hlídači, jejž mu v tom překáželi. Síla jeho\nv tom okamžení byla nesmírná. Překonav oba a o zem\njimi mrštiv, jižjiž u okna byl a nebylo by možná\nbývalo jej zadržeti pro hbitost pohybování jeho v šíle-\nném tom rozkvašení.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. V sobotu dne 13. t. m.\ndávala se romantická opera v 5 dějstvích „Robert ďá-\nbel\"; text od Scriba a Delavigne, hudba od J. Me y er-\nbe er a. Děj teto opery je tento: V Palermo hoduje sbor\nrytířů k turnaji připravených; jim na proti neznán sedí\nRobert vévoda z Normandie a jeho přítel Bertrám. Tu\nvstoupí k nim Raimbaut, mladý rolník z Normandie, jehož\nRobert vyzve, by jim nějakou píseň zazpíval. Raimbaut\nzpívaje vypravuje jim o sňatku Berty z Normandie s ci-\nzím knížetem, jenž prý sám ďábel byl a o jejich synu\nRobertu, jenž strachem země a svůdcem dívek byl. Sotva\nže to rolník dopověděl, dá se Robert poznat a velí\nRaimbauta za tuto drzost zatknouti; udělí mu však milost\ndozvěděv se, že Raimbaut a jeho nevěsta mu poselství\nod matky přinášejí. Na to přivlekou rytíři Alici. Robert\npoznav ji káže rytířům, by ji pustili, a se odstra-\nnili. Rytíři odejdou. Nyní vypravuje Alice Robertu, že\nsem se svým ženichem přichází, by mu poslední vůli jeho\nzemřelé matky přinesla. „Jdi\", pravila mi matka Vaše,\n„buď jeho strážným andělem a dej mu tento list, až toho\nhoden bude. Robert nechce vzíti list necítě se ještě ho-\ndným a praví Alici, že se beznadějně zamiloval do ísa-\nbelly, princezny Sicilské.\" „Slyš\", dí jí pohaniv otce je-\njího, „vyzval jsem rytíře jeho do boje a byl bych podlehl,\nkdyby mi přítel můj Bertram nebyl pomohl. Od té doby\nneviděl jsem Isabellu a nevím, zdaž mne miluje.\" Alice\nmu praví, by jí psal a se přesvědčil. Robert to učiní a\nslíbí Alici, že ještě dnes s Raimbautem u skály sv. Ireny\nspojena bude. V tom se objeví Bertram. Alice uleknuvši\nse jeho ďábelské postavy uteče. Robert vytýká Bertra-\nmovi, že ho k zlému svádí; ten však tomu odpírá a vy-\nzve jej, by vrtocby své hřáním v kostky s rytíři zapudil.\nRobert uposlechne; avšak prohrá nejen všechny peníze,\nalebrž i klenoty, koně a zbraň svou. Robert se zlobí a\nslibuje se pomstiti. Rytíři naň vytasí mece; Bertram\npůjčí mu mecajuž počíná půtka; avšak Bertram všechno\nvyrovná. (1. dějství.) V dvorním sále dlí Isabella, majíc\nza to, že se jí Robert stal nevěrným. V tom přichází\nAlice a doručuje jí list Robertův, jenž princeznu překvapí.\nBrzy však přijde sám Robert a prosí ji za odpuštění; Isa-\nbella mu praví, že jen ten kdo v turnaji zvítězí, jejím\nchotěm bude. Robert se odebeře k turnaji na vyzvání\nhlasatelovo. Isabella káže dáti znamení k turnaji. Ro-\nbert zaveden kouzlem od Bertrama přistrojeným zabloudí,\nnedostaví se k turnaji a je zahanben. (2. dějství.) Ku\nskále sv. Ireny přichází Raimbaut, očekávaje svou nevěstu;\nmezi tím přijede Bertram a daruje mu peníze, by si ji-\nnou nevěstu vybral. Raimbaut odjede, co zatím Bertram\nse těší, že opét jednu duši svedl. Na to slyšet je ze\nskály chór démonův (zlých duchův.) Nyní přichází sem\nAlice a očekává svého ženicha; i slyší při bouři volati\njméno Robert, kteréž ze skály zaznívá. Bertram ji zociv\ntáže se, zdaž ničehož neslyšela. Navzdor velkému dolé-\nhání zapře Alice co slyšela. Na to přijde Robert celý\nsklíčený. Alice se odstraní. Robert radí se s Bertramem,\njak by svou hanbu skrýti mohl. Bertram praví, že své\ncti dosáhne toliko kouzlem, jakýmž (tak lživě udává Ber-\ntram) od svého soupeře v turnaji oklamán jest. Kouzlo\nto, jež duchové střeží, sestává z ratolesti, kterouž o půl\nnoci na hrobě sv. Rosalie Robert odciziti musí. Robert\nslíbí to učinit. Oba odejdou. Nastane proměna. V klá-\nšteře u hrobky sv. Rosalie vidíme nyní Bertrama duchy\nzaklínajícího. Duchové vystupují ze země. Aj! tu při-\nchází Robert. Duchové odhalí rouška a v podobě dívek\ntancují kolem Roberta, jej svádějíce. Robert spatřiv ra-\ntolest, uchopí ji á vyrazí z kláštera. (3. dějství) Ye\nsvém paláci dlí Isabella. Robert maje uspavači ratolest,\npřivede její komonstvo do spánku a přiblíživ se k prin-\ncezce uspí ji také. Brzy na to zbudí ji opět Robert a\npoloží svou ratolest na stůl její. Isabella je u divení a\nvytýká Robertu, že cest svou poškvrnil. Robert ji prosí,\nby ho nehnala k zoufalství. Isabella ho žádá by uprchl,\njinak že jest pro něho ztracena, Robert zůstane. Isa-\nbella strachujíc se o jeho život, prosí ho na kolenou, afcy\nodešel; on však jí praví, že raději zemře, než by ji opu-\nstil. V tom přichází rytíři a komonstvo a vidí Roberta.\nYšichni se na něho oboří, avšak Robert vyvázne pomocí\nBertramovou. (4. dějství.) Nyní vidíme Roberta s Ber-\ntramem blíže chrámu. Robert želí své ztracené ratolesti\na ptá se vůdce svého Bertrama, jak by jí opět dosáhnoti\nmohl. Bertram praví, by se mu životem zapsal. Robert\nje povolný; avšak náhle slyší sbor, jenž skroušenému\nhříšníku odpuštění slibuje. Robert je tím dojat; avšak\nBertram ho ještě dňtklivěji k zlému přemlouvá. Opět za-\nvzní sbor, Bertram chtě ho k sobě připoutati, připomíná\nmu lupiče jeho nevěsty Isabelly a vyzná se mu, že jest\notcem jeho. V toin přijde k nim Alice vypravujíc, že\nprinc Granadský pro jisté kouzlo do chrámu vstoupiti ne-\nmůže a že Isabella u oltáře na Roberta ceká. Oba, Ber-\ntram (zlý živel) a Alice (dobrý živel) přemlouvají nyní\nRoberta. Tento je v rozpacích, zdaž otce cili Alici upo-\nslechnouti má. Juž chce se Bertramu (ďáblu) zapsati,\nv tom podá mu Alice list jeho matky, jež ho napomíná,\naby svého průvodčího neposlouchal. Bertram chopě se\nposledního prostředku, klekne před Robertem; avšak tento\nzmuživ se, poslechne Alici a Bertram zmizí. Náhlou pro-\nměnou vidíme u oltáře Roberta a Isabellu šťastné to\nmanžele. Tato opera je co do hudby nejsvěžejší á nej-\npňv jdnější dílo mistra Meyerbeera. Krásná látka norman-\nské pověsti musela ho živě povzbuditi; text Scribňv po-\nskytl skladateli příležitosti k raífinemenlu, a Meyerbeer ne-\nzameškal ji na všech stranách vykořistit. V celé opeře\njeví se Meyerbeerův velký talent v nezkalene svěžesti a\npůvodnosti; po živě drženém prvním aktu jsou skvělá\nmísta tohoto díla: výjevy v 3. dějství; znamenitá arie\n„Gnade\" v 4. dějství a přede vším výborné terzetto v 5.\ndějství. Robert ďábel náleží k oněm operám, které na\nzákladní myšlence pověsti o Faustovi spočívají, t. j. kdež\nandělé s démony (ďábly) o člověka spor vedou. Co se\nhudby týce, je partie Roberta velmi skvělá; také partie\nIsabelly má zajímavá místa; jediný však pohled vyššího\nduševního vzletu je tak zvaná Gnaden-arie. Y opeře této\nvystoupili pohostinsku paní Marlowova co Isabella a\npan Sontheim co Robert, oba od k. dvorního divadla\nv Stuttgartu. Výtečná škola, výborná hra a cituplný před-\nnes jsou vlastnosti obou, a nelze se diviti, že za krásné\nprovedení od četného obecenstva mnohokrát vyvoláni jsou.\nDne 16. t. m. vystoupili oba hosté v „Nápoji lásky\" a zanítili\nopět obecenstvo. D. 18. dávala se opera „Nocleh v Granadě.\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "191", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.7", "texte": "Ve čtvrtek dne 18. t. m. dávala se na naro-\nzeniny J. M. císaře Františka v benediktinském chrámě\nv Emauzích nej novější mše do D~moll od Václ. Ho-\nráka s Te Deum od Rob. Ftihrera.\nPan Václav Matek, absolvovaný konservatorista,\njenž se u pana Pa v 1 i se, ředitele hudební vojenské školy,\ninstrumentací učil, stal se kapelníkem u pluku kyrysníků.\nJeden ze starších nadaných spisovatelů ceských\npracuje na českém librettu k tříaktové opeře „Da-\nlibor.\" Páni skladatelé, kteří by si toto libretto přáli,\nnechf se obrátí na redaktora těchto listňv.\nNové hudebniny. Třináctero skladeb pro\nvarhany od Karla Pitsche sebral a vydal Jos. L.\nZvonař, jest titul pozůstalých komposicí nebožtíka ře-\nditele varhanické školy, sestávajících z předeher k po-\nzdvihování, k chorálům, pak z předeher pastorálních a\nz 1 fugy. Skladby tyto jsou hlavně pro žáky varhanické\nškoly pracovány a vynikají ryzostí slohu, kontrapunktickým\numěním a stručností. Provedení těchto skladeb je snadné\na každému varhaníku přístupné. Odporucujeme je co nej-\nvřeleji všem pánům učitelům a varhaníkům. Cena je\nlevná, stojí 50 nov. kr. Milovníkům taneční hudby vítána\nbude Mazur-Polka od V. Viacha, kteroužto u Rob.\nVeita za 20 nov. kr. dostati lze.\n\n(S) Z Františk ových lázní. Dne 4. t. m. uspořádal\npan Stěp. Miller, ředitel hudby městského divadla\nv Mohuci, v sále Chebského lázeňského domu koncert,\nv němž variací pro housle od Beriota, dramatickou etudu\nod Ernsta a variations brillantes od Vieuxtempse před-\nnášel. Jeho dcera Stefania Millerové, clen dotčeného di-\nv '\nvadla, přednášela velkou arii z „Carosťrelce\" a píseň od\nM. Hausera s velkou pochvalou. Návštěva byla slabá.\n(M.) Z Jaroměře. 0 velkonocích byl s Pražským\nvarhanářem, p. K. V o c e 1 k o u uzavřen kontrakt, dle\nkteréhož zdejší varhany v ceně 3113 zl. a 300 zl. stř.\nza rok ode dne potvrzení tohoto kontraktu dohotovili musí.\nVarhany tyto pilně se staví. Veledňstojný p. František Pe-\ntera, farář Bělohradský a spisovatel český, sepsal pa-\nmátní listinu, v níž dějepis těchto tří let lící. Bude do\nplechového pouzdra zadělána a do varhan přiložena.\nPéci zdejších pánů učitelů dávala se v předešlém měsíci\ndeklamalorní a hudební akademie ve prospěch ra-\nněných vojínů, a dne 7. srpna v chrámu Páně sv.\nMikuláše mše od p. J. Krejčího. Uznáváme jejich\nsnahy a chvatné zásluhy, než toliko by přece žádoucno\nbylo, aby se tento „zpěvácký spolek\" více slyšeti\ndával. Nejenom že se tímto kostelní zpěv a hudba, o\nkterou se s jedné strany málo dbá, na takový stupeň\ndokonalosti pozdvihnou, že se aspoň vyrovnáme okol-\nním městům, ale i nám mnoho dlouhých zimních večerů\nse ukrátí a osladí.\n(L.) Jicí n. Konečně blíží se příznivý cas pro naši\nhudbu kostelní. Je zde totiž uprázdněné místo\nředitele kůru, s nímžto následující roční plat spojen\njest: 221 zl. 9927/100 nov. kr., 4 sáhy měkkého dříví,\nsud piva a příslušná štola. Konkurs vypsán jest až do\n1. září 1859 a kompetenti musí své žádosti k zdejšímu\nměstskému úřadu odeslati. Že vysvědčení varhanické školy\nzapotřebí jest, netřeba podotýkati. Bylo by žádoucno,\nkdybychom sem nějakého čilého a nadaného muže dostali,\njenž by opět zdejší kostelní hudbě platnosti dodal. Dou-\nfej mez!\n(V.) Z Hory Kutné. Zdejší ochotníci slavili včera\npředvečer narozeniny J. M. císaře. Program byl zajímavý.\nMimo národní hymnu slyšeli jsme slavnostní ouverturu\nod Ed. Tauwitze a ouverturu k české opeře:\n„Žižkův dub\" od Fr. Kota, ředitele kůru v Brně. Pro-\nvedení bylo správné a pěkné.\nKarlovy Vary. Jak jsem už oznámil, uspořádala\nzde Lvovská zpěvačka slec. Bogdanovicová dne 4.a 6.\nt. m. koncert, jenž hojného účastenství došel. Také pan\nKarel Strakatý uspořádal dne 10. t. m. koncert, je-\nhožto poloviční výnos (80 zl.) věnován jest nemocnici\npro cizince. V koncertě tomto účinkoval lázeňský orkester,\ndvorní herecká paní Rettichova deklamací a slec. Bogda-\nnovicová přednesem polských písní. Pan koncertista\npřednášel písně v rozličných řecích a všechny došly velké\npochvaly.\n(S) Kostelec nad Orlicí. Pro zdejší hudbu\nkostelní nastane konečně snad příznivější doba. Zdejší\npatronatní úřad vypsal konkurs k obsazení místa chor-\nregentního, jehožto lhůta až do 15. září 1859 trvá.\nPříjmy téhož místa jsou 96 zl. 65 kr. rak. cis., 3/5 man-\ndele pšenice, 2 mandele 11 snopů žita, 2 korce a 430\nQ] sáhů pole k užívání a obyčejná štola. Kýž bychom\nnějakého schopného hudebníka sem dostali, který by hudbu\nkostelní opět povznesl a zvelebil.\n(M.) Z Nepomuku. Třináctý srpen utkví našemu\nměstu dlouho v paměti. Jednalo se o to, nově sem zvo-\nleného c. k. okresního pana Filekyho přivítali. Celá\nslavnost byla pěkně uspořádána. Večer bylo město osvět-\nleno a panu c. k. okresnímu tah s pochodněmi a zasta-\nvenícko vykonáno. Pod vedením zdejšího horlivého uči-\ntele a ředitele kůru pana Buchala provedena byla ctyry\nkrásná podvojná kvartetta velmi vkusně a správně.\n\nBaden- Baden. Zdejší koncertní saisona je velmi\nživá. Koncertují zde Piatti cellista, Coszmann, Vieuxtemps\na Jael pianista, zpěvačky Marimanova a Battuova, paní\nDreyfuszova z Paříže, virtuoska na harmoniku, Rosa\nKastnerova, pianistka. Také přibyli sem Rosenhain, J.\nWieniawski a Ketterer. Dále očekávají se zde Servais\nSighicelli houslista a Goria pianista. Z hostu\nprodlévají zde hrabe Solohub, známý to milovník hudby\na Lazare v. Také Ant. Rubinstein k nám zavítal. Obý-\nváť krásnou villu, a dává hudební matinée pro zvané\nhosti. V jedné matinée (21.1ipna) hrál Rubinstein s Wie-\nniawskim as Piattim; také dva mladé talenty daly se\nslyšeli: malý pianista 11. Ketten a mladá cellistka slec.\nKullová. Dne 7. srpna slyšeli jsme Chopinovu sonátu od\nhraběnky Kalergisové výtečně na piano přednášenou\na Rubinsteinovo trio. jež komponista, Herrmann a\nCoszmann mistrně provedli. Doslýcháme, že sem také\nBerlioz přijede a dne 25. srpna velký koncert uspořádá.\nZ Drážďan. Dne 18. Lipna dával zde A. Katsky\nkoncert, hrál svou fantasii z Ná měsíčné, reveil du lion\na Mozartův E-dur-koncert."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "192", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590820-01.1.8", "texte": "Elberfeld. Naše městečko obdrží v nové besední\nbudově takc koncertní sál. Týž jesť 125 stop dlouhý,\n29 stop široký a 28 stop vysoký a obdrží nové v a r-\nhany za 4000 tolarů ze znamenité továrny A. Ibacho-\nvých synův z Barmenu. Zasvěcení sálu bude na podzim\nprovedením oratoria „Mesiáš\" odbýváno.\nEm s. Polští umělci Wieniawski a Piatti\nuspořádají zde řadu koncertů. Wieniawski přijal místo\nco dvorní koncertní mistr v Petrohradě.\nKrálovec. Sestry Ferniovy prodlévají zde, kon-\ncertovavše tu s velkým úspěchem.\nLondýn. Jenny Lindova nastoupí s houslistou\nJoachimem uměleckou cestu do Irska.\nMnichov. Slec. Stogrová, vystoupivši co Eliž—\nběta v „Tannhauseru\", co Recha v „Židovce\" a co Agatha\nv „Carosťrelci\" jesť na jeden rok engažována.\nOlomúe. Y tom case, co vynálezce „Syreny\" Ca-\ngniard de la Tour zemřel, oznamuje hodinář zdejší J.\nRada, že pod stejným jmenem nový apparát zhotovily\nkterýž k určení poctu záchvěvů pro rozličné tonovýše\nslouží.\nPaříž. Spisovatel textu opery „Poštovák z Lon-\njumeau\" Brunswík zemřel tu tyto dni. Básník Mery\npíše pro Féliciena Davida, s nímžto on dohromady\n„Herculanum\" zbořil, novou operu „Johanna ďArc.\"\nGenerál Mellinet přivezl s sebou z Itálie bohatý poklad\nhudebních mistrovských děl, kteréž v knihovnách klášter-\nních nalezl. Zdejší nakladatelově musikalií nechtějí\ntrpěti, aby továrníci flašinetů nové operní melodie do\nválců sázeli, dříve než vlastníkům dotčených článků a\nmelodií honorár nezaplatí.\nPetrohrad. Zpěvačka Lagruova je od září 1859\npro zdejší operu engažována. Utvořila se zde spo-\nlečnost pod jmenem „Ruská hudební společnost,\"\njež má hudební artistický ucel. Snažit se, hudební\nvzdělání a vkus k hudbě v Rusi rozvinouti a vlastenské\ntalenty podporovali. K tomuto účelu dá provozovali nej-\nlepší skladby instrumentální a vokální s největší co možná\ndokonalostí, poskytne skladatelům příležitosti, by své\nskladby slyšeli, vysadí premie a medaile za nejlepší hu-\ndební plody, vydá dobré komposice na své útraty, pošle\nskladatele k vzdělání se do cizozemska, a zřídí hudební\nknihovnu. Ročním příspěvkem 15 rublů lze se státi ou-\ndem léto jednoty a kdo pro všechny casy nejméně 1000\nrublů daruje neb ročně 100 rublů přispívali se zaváže,\nbude čestným oudem, Císař potvrdil juž statuty této\nspolečnosti.\nVaršava. Od představení Moniuszkovy „Halki\"\ndali se polští spisovatelé pilně do libret, na kteréž krom\nMoniuszka ceká i lgu. Dobrzyňski i jiní skladatelé. Kor-\nzeniowského „R o k i c za n u\", dávno skončenou, uvede\nv hudbu Moniuszko. Pro téhož skladatele napsal Jan\nCheciňski libreto: „Paria,\" a Vladimír Wolski konci\noperu bullu. Též pro Moniuszka vbrzku skončeno bude\nlibreto: „Twardowski.\" Martin složil operu „W ian ki\"\ns libretem Gwozdeekého. Oskar Koiberg píše hudby k lib-\nretu „W iesla w\" od paní S. Z. Ž. Pruszakowé.\nr f\nÚmrtí. Znamenitý učitel zpěvu a výtečný spi-\nsovatel nejlepší téměř školy pro zpěv, Pan šerou, pro-\nfessor na konservatoriu Pařížském, zemřel v pátek dne\n29. Lipna po krátké nemoci ; exequie za něho slavily se\ndne 1. srpna v chrámě St. Eugěne. Ve Vídni zemřel\n16. Lipna zpěvák Antonín Fořti, nar. 8. června 1790.\nV Kolíně n. R. zemřel dne 31. Lipna zpěvák M, Du-\nmou t -F i er.\n\nDur a moll.\n\nJomelli. Jomelli byv dříve zpěvákem a virtuosem na\nklavír, stal se pak skladatelem oper a získal si svými recitativy\ns plným orkestrern takové slávy v Itálii, že byl za kapelníka\nk cluámu sv. Petra navržen. Dříve však, než kdo místa téhož\ndosíci mohl, musel se každý zkoušce podrobit. Jomelli, jenž\naž posud ve svých pracích více citem než theorií se řídil, bál\nse této zkoušky, šel na krátký cas k páteru Martinimu, slav-\nnému theoretikovi do Bologni a studoval dnem i nocí kontrapunkt\na sloh římské kapelly pod návodem jeho. Vrátiv se nazpět,\ndostavil se ke zkoušce pod tou výslovnou výminkou, že po\nzkoušce, nechť je přijat cili nic, examinátory (zkoušece) vyslej-\nchati bude. Druhý den na to poslán mu jesť dekret za kapel-\nníka a o zkoušce nebylo ani zmínky.\nHaeli d 1. Znamenitá zpěvkyué paní Cuzzonióva zdráhala\nse Haendlovi jeho arii v Olhu: »Falsa i-tnagine4 zpívali.\nJak! že nebudete zpíval? zvolal skladatel, kterýž vždy\nsnadno do ohně přišel, nuže! a chopiv primadonnu okolo lěla,\notevřel okno a stavěl se, že ji dolů shodí. Budu zpívat, zkřikla\nustrašená zpěvačka, budu zpívat! —To Vám sám Bůh pošeptal!\npravil Haendl a klidné na zem ji postavil.\n(Schneider a Bedřich II.) Králi Bedřichu 11., jenž velmi\nobratné na flétnu hrál, s taktem však velmi despoticky zacházel,\nzachtělo se při pobytí v Lipsku za oasu 7leté války na ílétnu\nsi zahráli. Král žádal o sběhlého doprovázecs, anlo Quanz při\nruce nebyl. I povolán byl výtečný Schneider, varhaník u sv.\nMikuláše v Lipsku. Schneider posadil se k pianu; král před-\nloživ mu pocíslovaný bas, počal hráli a hrál tak svobodně, že\nSchneider nevěděl, v kterém taktu se král nachází. Ačkoliv\nBedřich cacky takt šlapal, musel přec znova zacíti. Doprovázec\nv ouzkosti své nemohl se i nyní s králem v taktu shodnouti.\nNo, co pak tropí? obořil se Bedřich na něho. To urazilo Schnei-\ndera, jenž ani notu nechybil a co možná nejvíce povoloval, vel-\nmi na cli ; i prosil pokorně krále, by opět začal. Stalo se a\nlira šla výborně. Když byla věta ukončena a král mu pochvalu\nvzdáti chtěl, zpozoroval, že Schneider hrál z paměti. Myslím,\npravil Bedřich, že on hrál z paměti? Ano, Vaše Miiosli, tak to\nšlo lépe! Krále to bodlo. Je obratný ale hrubý, odvětil Bedřich\na přestal ve hře. Nedalť si více Schneidera zavolali; avšak po-\nslal mu druhý den na to skvostný dar.\n\nListárna.\nPanu L. v Lublani. Srdečné díky;\ndopisy Vaše jsou nám vítány. Panu A. T. zde : Uvidíme,\nco se dělat dá. Panu F. To. zde: Užijeme něcehož. Panu\nprof. F. B. ve Veležicích: Srdečné pozdravení všem.\nPanu V.v Záhřeb ě: Článek o horvátské národní hudbě\nbyl by nám vítán. Panu M.v Jindř. Hradci: Ob-\njednali jsme a obdržíte co nejdříve.\n\nK tomuto číslu přiložena jest notová příloha obsahující dvě písně od Jos. Nesvadby."}]}