{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_sha256": "511681a6f798a5c93d526aa5abd9b11b051185bdfaa5744a00bbfe861b7fcc5e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/09/10_01/bmtnabd_1859-09-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "202", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.1", "titre_corps": "Polská hudební přísloví. Sestavil Václav Dunder.", "titre_sommaire": "Polská hudební přísloví. Sestavil Václav Dunder.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3630, "texte": "Polská hudební přísloví.\nSestavil Václav Dunder.\n„Nema prypovístky bez pravdy.\"\nRusínské nár, přísl.\nHojně a bujně po slovanských krajích vykvetající\npřekrásné plody ducha národního : „písně a pověsti\"\nvalně přispívají ku pravému seznání našich soukmenovců;\nnež však i přísloví a pořekadla, tato, af tak dím,\nnárodní filosofie, jsou též pro badatele slovanské osvěty\nvážným příspěvkem k bližšímu poznání pravdivého ka-\nrakteru národa, byt i jen na jedno odvětví vzděla-\nnosti jeho vrhaly pramínek světla. Pročež podávám\nčtenářům „Dalibora\" tuto několik hudebních přísloví\npolských v tom úmyslu as tím přáním, aby se někdo\nz našinců oto pokusil, sestaviti podobná přísloví a\npořekadla, v nichž se náš národní český dů-\nvtip objevuje, a jichžto pocel zajisté dosti valný bude.\n„Kadencyje Czestochowskie ze skrzyni\nJasno-Górskiéj.\"\nCzestochovva jest lidnaté městeěko v Polště na\nhranicích pruského Slezska s divotvorným obrazem Nej-\nsvětější P. Marie v nádherném chrámu na Jasné Hoře,\nkde od dávna kapella kostelní dosti bídně jak to\nčasto bývalo a posud bývá hrávala; a poněvadž\ntato u vykonávání jednotlivých částí hudebních děl za\nmši svaté na konec nikdy nehledívala; ano necekajíc\nzavěracího akkordu často na septimě jakbys utnul\npřestávala : povstalo z toho ono o dobrém hudebním\nsluchu Poláku svědčící přísloví, kterého též užívají\nchtíce o špatných básních říci, že nejsou k ničemu,\nže nestojí za ctění, slovem „že jsou ze skříně\nCest o c h o v sk é.\"\n„Jak dudy nadmi es z tak graja.\"\nTento v Čechách vůbec známý nástroj jest bez\npochyby jeden z nejstarších, neb původ jeho sahá až\ndo šedých časův staroslovanských, *) a jest u prostého\nlidu polského a ruského posud velmi oblíben. Že jedna\nz nejhlavnějších částí tohoto nástroje, totiž měch, se\nbuď z telecí aneb z kozí kůže zhotovuje, nazývají ho\nPoláci též kozou kobzou, **) a Rusové vo-\nJ y ň k o u.\nVýše uvedené přísloví kreslí člověka bez vlastního\nzdání: „Jak dudy nadmeš, tak hrají\" a výraz\ndudá znamená v polštině hlupáka. Pozdnějšího názvu\ng a j d a (v Čechách ke j d y) užívá se na ujmu obliby\na jakoby s opovržením starožitných dud, což patrně\nvyslovuje polské přísloví: „Lutnista grač nieza-\ncznie, až gayda umilknie,\" v kterémž mimo to\njeví se jisté rozdílení nižší hudby od umění hudebního\na kladení jich proti sobě. Lutnia, po rusínsku ban-\ndurka (theorban) podobá se asi nynější kytáře.\nMožní pánové polští drželi lakových lutnislův na svých\ndvořích, a slávu jednoho z nejvýtecnějších lutnistův\npolských, jenž byl ozdobou dvoru krále Zykmunta Sta-\nrého, zachovalo nejen přísloví: „Nie každý wežmie\npo Bekwarku lutnia,\" ale zvěčnil ji též vě-\nhlasný pěvec Jan Kochanowski.\nU Rusínů nazývá se dudka (s u p i I k a) píšfala,\nna které prostý lid na Červené Rusi a na Ukraině ob-\nlíbené své dumky hrává, a přísloví od tohoto nástroje\nvzaté: „Ne v tuju dudku hrajut\" odpovídá\npolskému: „Ni es té j bec z k i zacz e t o\" t. j.\nne z toho sudu začato, a pronášívá se jako upomínka,\nkdyž chce někdo něco úmyslně zamluvit odvracuje ho-\nvor od rozpočatého předmětu. Jiné zas přísloví: „Jak\nčofovík v očeret vlízje to v kotru\nscho č e dudku hraje\" líčí člověka, který\nvlez do rákosí na jakou mu libo píšfalu si zahrati může\nt. j. který zbohatnuv všeho si vybrati může.\n\níf) Starožitnosti slovanské představují nám rytíře na\nvofyiíce (na dudách.? budícího.\n**) Kobza jest též národním hudebním nástrojem\nv Irsku, kde podnes scházívají se kobzaři čili du-\ndali ve vesnicech, zvláště v case kostelních slavností\nk odbývání uměleckých zápasů; a tedy množství\nlidu shromažďuje se, aby uslyšeli becící kobzu a\nšedovlasí starcové ciníce rozsudek vyvolávají vítěze\nmezi soupeříc,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1536, "texte": "Ačkoliv jazyk polský má zvláštní výraz odpovída-\njící českému „hudba,\" přece užívá se v obecné mluvě\nnejvíce cizého „muzyka\" a výraz ten jest: gedzba,\nodtud gedzič (housti), naczynie gedziebne (hu-\ndební nástroje). Slovo gedzič pochází zas od staro-\nslovanského nástroje gesl, a Bojanova gesl zna-\nmená tolik co Apolo va lyra aneb varyto Lumí-\nrovo: „ký slovy i pěniem bieše pohýbal Vy-\nšehrad i vsě vlasti\" totiž ideálně hudbu\nbásnictví vůbec aneb nejznamenitější hudebni nástroj,\njehož se užívalo ku provázení zpěvu. Dávnější básníci\nslovanští často uvádějí gesl —gusle husle\nv svých útvorech vzpomínajíce o guslařích o\ntěchto národních bardech slovanských. No ti o adhae-\nrens černokněžnictví a čarodějnictví ve výraze gusía\nsvědčí o starožitném jeho původu, když pěvcové ve své\ndávnověkosti zanášeli se spolu i věštbami.\n„Nie špiewaj Alleluja až po wielkim\np i ÍJ l k u.\"\nHalleluja aneb alleluja, slovo hebrejské, tolik\nco české chvála Bohu, vyznačuje velkou radost du-\nševní ; výše uvedené zas přísloví odpovídá českému:\n„Nemluv hop, až přeskočíš.\"\n„W to mi graj\" říkává Polák, když mu někdo\nvyhoví, a Cech v takovém pádu poví: „To je voda\nna můj mlýn.\"\nOstatně říká se po polsku o člověku, jenž má\nprázdné kapsy, že se stává „podivně musikál-\nníms\" neb prý zvykle „spouští nos na kvintu\"\n„ne jednomu musí basovat,\" „ano často prý\niTadeuše zpívá.\" (Spušczyč nos na kwinte\"\nsvěsit spustit nos dolů „bassowac\" při-\nzvukovat nejiti za vlastní vůlí; nýbrž říditi se dle\nrozmarů jiných a „špiewač Tadeusza\" chodit'\ns mošnou po žebrotě)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "203", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.2", "titre_corps": "Část' theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Část' theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.2", "debut_caractere": 1538, "fin_caractere_exclue": 4375, "texte": "Část' theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování,)\nRozličné polohy trojzvuku.\nTrojzvuk se nám vždy neobjeví v takové postavé,\njak jsme se ho posud znáti naučili, by bezprostředně\nnad základním tonem se nacházela terce, a nad touto\nkvinta, a nad touto zase oktáva trojzvuku.\nMáme-li ujiti chybnému pokračování, vyhověti roz-\nmanitému a zpěvnému pohybování se hlasů, musí nám\nbýti také volno, kterýkoliv intervall akkordu v kterém-\nkoliv hlase (bassu, tenoru, altu, sopránu) upotřebiti.\nDílem tedy z harmonických a dílem z melodických pří-\nčin se stává, že se klade do sopránu brzo kvinta, ok-\ntáva neb terce trojzvuku. Rozdílné toto postavení troj-\nzvuku nazýváme jeho polohou. Pojmenování však roz-\nličné polohy akkordu řídí se podle toho intervallu, který\nse v sopránu nachází. Nachází-li se oktáva v nejho-\nřejším hlase, takové postavení trojzvuku jmenujeme po-\nlohu oktávovou; stává-li terce neb kvinty v sopránu, v\ntom případu nazýváme polohu tu tercovou neb kvinto-\nvou. Následovně v trojzvuku C e g c jest poloha\noktávová, C g c e tercová, C e c g poloha kvintová.\nNěkterá z těchto tří poloh trojzvuku více, některá\nméně náš cit uspokojuje. Největšího stupně uspokojení\ndojdeme, nachází-li se v sopránu tonika čili oktáva;\nméně ale uspokojeni budeme polohou kvintovou neb\ntercovou.\nOdtud ledy přichází, že závěrek skladby se oby-\nčejně stává oktávovou polohou trojzvuku, by se tonika\nv bassu i sopránu nacházela; neboť ukončení kvintovou\nneb tercovou polohou zanechává nás ve stavu tou-\nžebnosti a očekávání. Úloha: Od cvičení rozličných\npoloh trojzvuku učeň dříve neustane, pokud nedovede\ntrojzvuk na kterémkoliv stupni, v jakékoliv tónině, ve\nvšech třech polohách hbitě hráti; neboť jinak nelze\nzručnost v akkordech dosáhnouti.\nTěsná a rozšířená poloha akkordu.\nPodle rozpoložení a vzdálenosti tonů, z kterýchž\nakkord sestává, známe těsnou a rozšířenou harmonii\nčili polohu akkordu*\nTěsnou polohu akkordu nazýváme tenkráte,\nstojí—li části neb hlasy akkordu tak blízko sebe, vy-\njmouce bass, že žádný akkordní intervall mezi ni vložiti\nse nedá. c e g c jesf těsná poloha trojzvuku, jelikož\nmezi C-e, ani mezi e-g, ani rnezi g-c žádný k tomuto\nakkordu náležející ton místa nemá.\nJsou-li naopak částky akkordu tak velkým prosto-\nrem od sebe povzdálené a mezi hlasy rozdělené, že se\ndá mezi tenor a alt, nebo mezi alt a soprán akkordní\nton vložiti, v tomto případu říkáme, že jest harmonie\nneb poloha akkordu rozšířena, rozptýlena: n. př. c g\no c jesf harmonie rozšířena, poněvadž mezi g~e (teno-\nrem a altem) se nachází c; mezi e- c (altem a so-\npránem) leží neupotřebené g.\nPodobně c c g e nebo c e c g nazvati sluší\npolohou rozšířenou neboli rozptýlenou.\nZ těsné harmonie utvoříme sobě harmonii roz-\nšířenou, dáme-li ton altu o oktávu níže do tenoru a\nton tenoru přenechá-li se zase altu \\ nebo abychom se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2568, "texte": "určitěji a kratšeji vyjádřili, jestli se střední hlasy (alt\na tenor) vymění neb obrátí, obdržíme z harmonie těsné\nharmonii rozšířenou; n. př. c e g\"c jest těsná poloha\nakkordu, naproti tomu c g e c poloha rozšířená, kteráž\nse stala tím, že jsme kvintu g položili do tenoru, terci e\nvšak dali za to zase do altu.\nTěsná poloha akkordu jest ta nejpůvodnější a nej-\npřirozenější, rozšířená však, jak jsme viděli, jest- z\nharmonie těsné umělým způsobem utvořena.\nZdali se vedení hlasův má díti v těsné neb rozšířené\nharmonii, spočívá v melodickém jich vyvinování, v jejich\nobjemu a závisí také ve vyjádření výrazu a rozmanitosti.\nJenom střídáním a mícháním těsné harmonie s roz-\nšířenou možná v jednotlivých hlasech zpěvnosf a plynnosf\ndocíliti, nepříjemné, protimelodické skákání hlasů za-\nmezili, ba i také chybné pokračování dá se začasté\npomocí těsné neb pomocí rozšířené harmonie obejiti.\nPročež by bylo pošetilé, kdo by tvrditi chtěl, že každá\ndelší harmonická věta výhradně v rozšířené neb těsné\nharmonii se stejným prospěchem se dá provesti.\nPři harmonisování musí se vždy také (zvláště při\nskladbách pro zpěv) na přirozený objem hlasu hleděti;\nkde se toho nešetří a přirozené meze hlasův překro-\nčují, tam také harmonická síla se ztrácí. Někqlik tonů\nvýše nad obyčejný objem nebude tak síle na ujmu a\nprotivné, jako o několik tonů níže pod objem hlasu. *)\nZ blízké polohy intervallů dá se souditi, že sou-\nzvuk těsné harmonie jesf plný, vrchní tři hlasy že\npříliš dohromady splývají, což zřetelnosti v rozeznávání\nhlasův od sebe a volnému jejich pohybu nemálo vadí.\nTěsná harmonie jesf z větší části odkázána na hraní\ngeneralbassu, nebo se zhusta objevuje ve skladbách pro\nhlasy zblížněné a zpříbuzněné, pouze z mužských neb\npouze z ženských hlasů složené. Tam kde zase za-\npotřebí jesf větší prostory a rozvinu, zvláště středních\nhlasův, jejich souměrnosti, proniknutí a jasného se lišeni,\npak vznešeného zvuku tam také prospěšné se ukáže\nužívání rozšířené harmonie. Úloha : Nejen v těsné\nale i také v rozšířené poloze akkordu musí se žák\npozději pokusiti příklady vypracovati a hráti. Prozatím\npostačí, ukládá-ii se žákovi, by udělal z těsné polohy\nrozšířenou polohu trojzvuku.\nSouvislost trojzvuku.\nPokračujíce od akkordu k akkordu, hledíme hlavně\nk tomu, by panovala mezi nimi souvislost, takřka aby\n*) Obyčejný objem sopránu [čidiskantu] jest od c do g neb a\ni> » a^u D & » c\n„ „ tenoru „ c „ g\na „ bassu „ E „ d\nz předcházejícího akkordu následující akkord vyplýval.\nSplývání a sloučení dvou akkordů spočívá v jich pří-\nbuznosti a souvislosti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203", "page_fin": "204", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.3", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.3", "debut_caractere": 2570, "fin_caractere_exclue": 4806, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračování.)\nKlarinet.\nNástroj tento vynalezen jesf od flétnáře Jana K.\nDennera (nar. v Lipsku 1655 f v Norimberce 1707).\nMezi roky 1690 a 1700 zhotovil první exemplář; zdaž to\nbyl klarinet do C, B neb A, nedá se vypátraf; jen to je\njisté, že jeho první klarinety toliko 7 dírek a dvě klapky\na pak b měly. Později přidělána jesf klapka 6, an se\ntento ton jen uměleckým způsobem vyvěsti dal. Dále\nzhotovena byla klapka s dvoučárkovaným cis neb des\na es, kteréž svého času znamenitý zhotovitel nástrojů\nB. Fritz (f 1766) v Brunšviku nalezl. Klapku s jed—\nnoučárkovaným cis neb des nalezl později Lefevre;\npomocí kteréž se také jednoučárkované gis neb as vy-\nvěsti daly. Dvorní hudebník Stadler ve Yídni učinil r.\n1801 u klarinetu také změnu, že dolejší konec, totiž\nzvuční nálevku (schalltrichter) prodloužil a stranou\nohnul, čímž ještě 4 hluboké tony malé oktávy dis, d,\ncis, c získsh Nález tento však se nerozšířil. Mnoho\na snad nejvíce přispěl k zdokonalení téhož nástroje\nvelezasloužilý Ivan Můller. Yynašelf klarinet s 13.\nklapkami, na němžto se ze všech tónin pohodlně hráti\ndá. Pro výbornou barvitost zvuku vzal na něj prostran-\nství B-klarinetu přidělav pod klapky malé pružné kousky,\njimiž se výhody dosáhlo, že dírky úplně byly přikryty\na že při hře docela žádný chřest nepovstal, Oznámilf\nr. 1814 svůj vynález konservatoriu Pařížskému; avšak\nnedošel příznivého výroku. Můller vynašel též tak\nzvaný altový klarinet, jenž se též hlubokým\nF-klarinetem jmenuje; začínáf s malým c jako altoviola.\nMůller utvořil týž nástroj z bassetního rohu. Podobný\nnástroj, jenž se klarinetobassem nazýval, zho-\ntovil juž dříve (1793) Jind. Grenser v Drážďanech.\nJeho objem byl od H až k tříčárkovanému F. Mnohem\nmladší je vynález Jansense, člena operu comique\nv Paříži, jenž pohyblivé kladky u klapek zavedl, čímž\nprsty pohodlněji s jedné klapky na druhou sklouznouti\nmohly.\nZhotovitel nástrojů H. J. Z i e g 1 e r ve Vídni zho-\ntovil stroj k náhubce (mundstůck), kterýmž jazýček\ntak pevně přidělán jesf, že se tím úplné stejnosti do-\ncílilo. Vlhkostí při pískání nabubří totiž často náhubka\na zvrtne tím jazýček. Ziegler tomu předešel kovovým\nplíškem, jejž dole připevnil. Bed. Čermák v Praze děla"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 226, "texte": "to po něm a oba zhotovitelé nástrojů dělali na ten\nzpůsob své klarinety. V novějším čase zhotovil Szal-\nki e w i c z, první klarinetista při polské opeře ve Var-\nšavěj náhubku ze skla, čímž prý ton velice získá.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.4", "titre_corps": "Kadence při hudbě figurální.", "titre_sommaire": "Kadence při hudbě figurální.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.4", "debut_caractere": 228, "fin_caractere_exclue": 2363, "texte": "Kadence při hudbě figurální.\nNebude to snad nepříležitéj varhaníka na jednu\nvadu upozorniti, s jakouž se bohužel často potkáváme,\na které se přece velmi snadně vyhověti může. Jsouf\nto ony prázdné, nepříslušné ano často rušící kadence při\nfigurální hudbě. Kadencí sluje jistá přestávka, jež\nse určitým po sobě sledováním dvou akkordů označuje,\npři čem se pozorovati sluší, aby první těchto akkordů\nna špatný díl taktu připadl. Zde však míníme kadenci\nv širším slova smyslu, připočítajíce k minulému pádu\nbuď větší aneb menší hejno akkordů a chodů, kteřížto\njej předcházeti mají. Musíme to bohužel karati, že\nmnozí varhaníci, kdykoliv nějakou kadenci co úvod dě-\nlali mají, na nejvejš způsob tonu sledujícího hudeb-\nního kusu na zřeteli mají, a pak dle potřeby rychle\nbud tím aneb oním tonem skončili, aneb s jeho na-\nstoupením prodlévati se přičiňují. Požadujeme však v\ntomto ohledu od dobrého varhaníka ještě něco jiného.\nMá-li kadence svého pravého účele dosáhnouli, musí\nopravdu přípravou a úvodem pro sledující hudební kus\nbýti. Pročež musí:\n1. Y tom samém taktu držána býti, v jakémž hu-\ndební kus sepsán jest.\n2. Musí varhaník při kadenci totéž tempo po-\nzorovati, které při sledujícím kusu uvedeno jest. Tylo\ndvě potřebnosti může varhaník ku kadenci snadně při-\npojili, kdyli mimo způsobu tonu sledujícího hudebního\nkusu, což sám činívá, též takt a tempo na zřeteli má.\nVyšší však ještě potřebnost' kadence při hudbě figu-\nrální jest:\n3. aby měla ten samý rythmus, jaký se při hudeb-\nním kusu, ku kterémuž za úvod slouží, nalézá. Toho\nmůže varhaník nejsnadněji docíliti, kdyli hlavní motiv\nhudebního kusu v kadenci zavzníti nechá, a neb kdyli\nz tohoto hlavního motivu několik not v tom pádu vyvolí,\nkdyli to první skrze obšírnost kusu snadně k provedení\nnení. Musí však tyto vyvolené noty co nějaká imi-\ntace neb progresse patřičně uvedeny býti. Jestif arci\nk sestavení takovéto kadence více zapotřebí než něja-\nkého povrchního pohledu na předložený hudební kus.\nTaková však kadence působí zcela jiný dojem, nežli\nony kedence, od kterých by přísný uvahovatel po zru-\nšení všeho předešlého jenom poslední dva akkordy státi\nnechal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "205", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.5", "titre_corps": "Pergolesovo Stabat Mater. Z italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.", "titre_sommaire": "Pergolesovo Stabat Mater. Z italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.4", "debut_caractere": 2365, "fin_caractere_exclue": 4791, "texte": "Pergolesovo Stabat Mater.\nZ italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.\nGiov. B. Pergolese 3. ledna 1710)\nstudoval přírodu a znal se ve všech\ndruhách umění, od náboženské vzne-\nšenosti až k žertovné bájce; od Stabat\nMater až ku komické opeře ; jsa pro\nsvou jednoduchost' s velkostí spojenou\nnenápodobitelný, povznesl harmonii\nk nejvyšší dokonalosti; i býval by\nvlastní své chyby opravil, kdyby ne-\nbyl v 26. roku svého stáří zemřel*\nJsa na živě byl vypískán, sotva že\nzemřel, vyhlášen jest za Rafaela hudby.\nCesare Cantú, Storia Univ,\nBylo to dne 19. září 1735 na výroční svátek sv.\nGennara, patrona Neapolského. Domy téhož města byly\npraporci z národních barev zdobeny a na bohatých sta-\nnech skvěly se zlatem protkané znaky, jimiž mořský\nvánek jemně zahrával.\nMoře bylo klidné, nebe objevilo se se svým blan-\nkytem opět v průhledných vodách zátoky, a příroda\nvzala na sebe, jakobý s radostí národa harmonický ce-\nlek tvořiti chtěla, tento nádherný sváteční oděv.\nDav lidí, mužů, ženských, dětí, vojínův, cizozem-\ncův chtíce vznešeným obřadům přítomni býti, tlačil se\ndo krásné a široké Toledské ulice k chrámu sv. Gen-\nnara, kdež se zázrak o tečení krve téhož Neapolského\nmučedlníka opakovati měl.\nMezi všemi ženskými, jež zvědavost neb možná\ntaké neodolatelné milkovnictví k oknům Toledské ulici\npřilákala, obracela na sebe pozornost dívka as osmnácti-\nletá svým nanejvejš jednoduchým avšak vkusuplným\noděvem a ještě více bledostí svého obličeje, jež jakési\nvnitřní tajné sklíčení naznačiti se zdála. Její rusé vlasy\nřídkost to v Neapoli splývaly jí u velkých ka-\ndeřích na sněžné šíji, a její štíhlá krásně rostlá postava\nsvědčila dostatečně, že se její narozeniny pod žhavým\nnebem Neapolským neslavily.\nA tak tomu bylo. Uzřelaf Boží světlo v Londýně,\na její otec lord Bulwer sídlil v hlavním městě obou\nSicílií co vyslanec anglický. Miss Betzi, tak se jmeno-\nvala dívka, nezdála se bráti velkého podílu v radosti\nlidu; její myšlénky byly jinde a její oko obracelo se\nustavičně k náměstí královského paláce.\nKonečně bylo viděti neapolského rybáka vysokého\nvzrůstu tlačícího se davem lidí mu odporujících, an spě-\nchá k paláci anglického vyslanství. Miss Betzi sotva\nho zpozorovavši zmizela od okna,\nV tom okamžiku zahřměla děla z Castell-Nuovo\nv přístavu; vojenské trouby ohlašovaly přítomnost krále\nNeapolského. Vojáci dělili a řadili lid na obou stranách\nsilnice a královské komonstvo stoupalo majestátně ku\npředu."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4954, "texte": "Setnina Švýcarů a garda šla před králem, jenž ob-\nklíčen jsa skvělým dvorním státem a cizími vyslanci\nimposantní tah tento dokončil. Jakmile syn Filipa V.,\nkrále Španělského, na velkém náměstí se objevil, otřáslo\nse velice jeho velkoduché srdce jednohlasným voláním:\nEviva! (ať žije) shromážděného lidu, a co vňuk Jin-\ndřicha IV. přísahal, svůj vlastní život nasaditi za blaho\nnárodu, jenž mu s takou oddaností as tak všeobecnými\nvýlevy srdce svou lásku na jevo dával.\nLord Bulwer, jemuž pouze víra zbraňovala této\nslavnosti přítomnu býti a krále Neapolského k chrámu\nsv. Gennara doprovoditi, zůstal se svou dcerou a se\nsvým komonstvem v anglickém vyslaneckém hotelu.\nMiss Betzi objevila se brzy na to trudnější než\njindy na balkonu a na vzdor všemu snažení a řečení\nlorda Bulwera, by ji vyrazil a těžkomyslnosf její zapu-\ndil navzdor všemu setrvala v hlubokém a traplivéin\nmlčení.\nDruhý výstřel pocty dělostřelslva oznamoval roz-\nsáhlému městu vykonaný zázrak. Na toto takřka magne-\ntické znamení padlo nesčíslné množství lidí, kteří více\nmísta v přeplněném chrámě nenašli, všeobecně a mimo-\nvolně na kolena, tak jak se to stalo za času křižáckého\ntažení, když putující poprvé Jerusalem s hrobem vyku-\npitele viděli.\nV tomto okamžiku, v němž lord Bulwer tímto\nvznešeným divadlem před jeho zraky se rozprostírají-\ncím poután a hluboce dojat byl, odebrala se Miss Betzi\ndo své komnaty, kdež ji komorná její Giovanna (džo-\nvana) očekávala.\n„Nuže,\" pravila Miss Betzi, „odhodlal se rybák\nBeppo ?\"\n„Ano, Miss; avšak žádáf 40 dukátův za cestu, jižto\ntam a nazpět podnikne. Pravíf, že přeplavení za času\nnočního nebezpečné jesf a že se, by Vám posloužil,\nv šanc dá přísnosti policie přístavní, která každý způ-\nsob přeplavení po odzvonění „Angelus Dei\" přísně v\nzátoce zapovídá.\n„Nic neškodí,\" pravila Betzi, „dostav se po opeře\ndo onoho pokoje u tajných dveří paláce a šaty syna\nBeppova, jichžto při plesu užiti chci, musí neomylně\nv tvých rukou býti. Buď však rozvážliva.\"\nGiovanna obdrževši pro Beppa určených 40 kusů\ndukátův od své velitelky odebrala se z pokoje. Sotva\nže byla odešla, želela šlechetná Betzi uvnitř toho, že\ndobré ženě, která vždy nejjemnější materské city na\njevo dávala, že ženě této pravdu zamlčela, a aby trap-\nnému citu ušla, četla po znovu lístek, jejž jí rybák ve\njménu podesty ze Sorrenta přinesl.\n„Übohý Pergolese! tys tak laskavý a šlechetný, ty\ntrpíš a jsi prost vší pomoci, co zatím já, tvá dlužnice,\nbohatstvím plýtvám a každé své přání absolutním roz-\nkazem uskutečniti mohu! Ach! nesmím ho nižádným\nzpůsobem jeho nešťastnému osudu ponechati; vždyf on\nto jesf, jenž pro mne trpí! ... A kdyby se pro mne do\njezera Albánského nebyl vrhl, nebyl by v tomto bídném,\nzlem stavu, jenž jeho život zničili hrozí. Ach, kdybych\nse jen osmělili mohla, promluvila bych s otcem o ne-\nšťastném stavu mého učitele zpěvu. Ach! já to ne-\nmohu ! Bylo by to vyznání, kteréž sama sobě sotva\nučinili s to jsem. . . . Proč jsem se nenarodila pod\nnuznou střechou Pergolesovy matky! Hned bych byla\nu něho a mohla bych mu celý svůj život věnovati.\nKdyž ho nesmím milovaf, doložila Betzi zlykavě, prokážu\nmu alespoň onu útrpnosf, již nikdo nešťastnému ode-\npříti nesmí. Ano, ano, půjdu do Sorrenta, aniž s ním\nmluviti budu.. . aby mi popřáno bylo, jej po třech\nměsících alespoň viděli a juž to mne šťastnou učiní.\"\nTéhož dne o jedné po půl noci viděl strážce pří-\nstavu při záři luny malé odpluti loďky, kteráž pokradmo\nvyváznouti se snažila a k Sorrentu zaměřila. Po mno-\nhých marných napomínáních, by se loďka do přístavu\nvrátila, střelil strážce po uprchajících; avšak kůle padla\nmimo ně do vln. Brzy zmizela v noční mlze lehká\nkocábka, jsouc příznivým větrem hnána, s rybákem\nBeppo a jeho soudruhem.\nSlunce zašlo a poslední zvonové zvuky doznívaly\n„Angelus Dei\" z kostelních věží Sorrento, když Pergo-\nlese k své staré matce, dobré to Nině promluvil: „Jdu\nna přímoří, bych požil zdravého povětří; přijde-Ii můj\npřítel Duni, rcete mu, že mne najde sedícího u obrazu\nMatky Boží, madonny dei pescatori.\" Na to odešel.\nNina spatříc, že je bledší a zemdlenější než oby-\nčejně, přisvědčila neodvětivší kynutím hlavy.\nSotva Pergolese se od matky své vzdálil, obrátil\nsvůj bolestný hled k Neapoli a vzdechl.\nAch Betzi! kdy tě opět spatřím? kdy přijde den,\nna němžto tvůj nebeský hlas mého sluchu k útěše se\ndotkne? Zachránil jsem ti život proto, abych tě na-\nvždy ztratil ?\nPřišed ku přímoří, posadil se na stupně kaple ry-\nbářské. Madonna, ochrankyně přístavu Sorrentského,\njesf ona se sedmi ranami. Sochař vypodobnil ji, ona má\nsrdce sedmi meči protknuto, co zatím její páže umíra-\njícího vykupitele podporují. Pohled na tuto krásnou\nsochu poskytl něco klidu srdci mladého umělce, a nápis\n„Stabat mater dolorosa\" nad sochou přidělaný vzbudil\nv něm myšlénku, tento zbožný a svatotklivý hymnus\nv hudbu uvesti. Juž nastala noc a dobrá máti Pergo-\nlesova byla plna ouzkosti, aby se milému synu nic\nzlého nestalo; avšak tento se právě navrátil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "208", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.7", "debut_caractere": 129, "fin_caractere_exclue": 6003, "texte": "(P. N.) Z Blatné, 31. srpna. (Hudební zábava.)\nVčerejšího večera měli jsme zde zábavu/ kterou v tak\nmalých městech, jako naše jest, velmi pořídku nalezáme.\nPřičiněním několika zdejších pánu, obzvláště ale pilného\npana učitele Martinovského, byla ziízena hudební zábava,\njejížto čistý výnos k zřízení obecné nemocnice určen jest.\nOsoby, ježto k této zábavě přispěly, byly kromě houslisty\np. E. a tenoristy p. U. naskrze domácí rodáci. Nás\nproslulý p. Strakatý přednášel několik českých písní\nvelmi zdařile a cituplně, též i sleě. Lindnerova, divadelní\nzpěvačka v Magdeburce, taktéž rodem z Blatné, zpívala\nněkolik písní německých, mezi nimiž písní „Nachahmung\nder Vogel\" nad jiné vynikla. Pan S., žák Pražského\nkonservatoria, přednášel dvoje variace na basu, a slec.\nH. variace na piano velmi uměle, a oba dokázali velikou\nzběhlost.\n(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Přesvědčeni\njsouce, že Vám každý dopis o zvelebení hudby, zvláště\nkostelní, vítán jest, podávám zde zprávu o stavu hudby\nnaší, jejíž rozkvětem vnějesť hla původce náš obezřelý,\no zdejší hudbu zasloužilý učitel a ředitel kůru, pan Josef\nVokroulecký, který po celý cas svého již třidcetiletého\nředitelství kůru, údy jak vokálního sboru tak i ostatní\nhudebníky si neúnavně cvicí; nešetří nákladu na vkusné\na spolu výtečné plody proslulých skladatelův kostelní hudby.\nVšak, kdyby i sebe více se ředitel kůru přičinil a schá-\nzelo spoluúěinkujícím pravé ochoty, co může ředitel po-\ncítí? Ke cti našich p. dilettantňv budiž zde vyznáno,\nže jim ochotnosti neschází, a že na nabídnutí se strany\nředitele nejen k službám božím, ale i k hudebním zkou-\nškám, pakli nějaká nová mše by se dávati měla, (což\novšem dost často se stává) mile rádi se scházívají; a tak\nse stalo, že hudba zdejší utěšeného rozkvětu dosáhla.\nV obyčejné neděli dávají se díla výtečná, jakož jsou mše\nod W. A. Mozarta (2 velké, 4 menší mše), od Haydna\nmimo jiné velká mše do D-moll (letos o svatodušních\nsvátcích výborně provedena), od téhož „sedm slov\" se\ndávalo letos na velký pátek; od slovutného našeho\nV. H. Ve i ta nová mše (o letošních velikonocích zdařile\nprovedena), potom od Eyblera, Fúhrera, Horáka,\nMaška, Tomáška, Škroupa, Widerhofra, Diabelliho,\nLickla, Rodra, Drobiše a j. v. Kromě mnoho jiných\nkrásných gradualií a offertorií dávají se často buď za\ngradu ale neb offertorium české ctverozpěvy mužské,\njakož jsou: Ty nás co duch obletáš, Slyš nás hospodine,\nZdrávas Maria, Otce náš aj. v. Je vůbec žádoucno, by\nkaždému městu se tak o kostelní hudbu pečlivého ředitele\nkůru dostalo, jako je náš p. J. Vokroulecký. Také\nsalonní hudba počíná si dosti chvalně pod vedením pana\nV. Málka.\n\nBaden-Baden. (Koncert Berlíozův). Dne 29.\nsrpna slavila se ve skvěle osvětleném hlavním sále kon-\nversačního domu velkolepá slavnost, jižto pan Benazet\nročně uspořádává, aby úplný čistý výnos fondu pro vy-\nstavení tamní nemocnice věnoval, Berlioz v čele skvě-\nlého orkestru, jenž z umělců velkovévodské kapelly z\nKarlsruhe, zdejšího lázeňského orkestru as povolanými\nsem umělci ze Stuttgartu, Výmaru a Strassburgu sesta-\nven byl, řídil koncert tento, v němž co sólisté paní\nPaulina Viardot-Garcia-ová, pan Jul. Lefort (zpěvem),\npan Th. Ritter z Paříže fna piano), pan prof. Wuille ze\nStrassburgu (na klarinet) a pan L. Engel z Londýna (na\norgue Alexandre) úěinkovali. Berlioz provedl dva výjevy\nze své nej novější ještě nevydané opery „Trojanští,\"\npak velký dramatický výjev prvního dějství mezi Cassan-\ndrou a Chorebesem a milostný duet mezi Didou a Aeneá-\nšem z 4. dějství, z nichžto Gluckův duch vane. Po pro-\nvedení těchto výjevů byli Berlioz, paní Garciaová a Le-\nfort hlučně voláni. Na to dávala se první věta ze sym-\nfonie „Romeo a Julie\" od Berlioze, ouvertura k „Ve-\nstálce\" od Spontiniho a Meyerbeerova ouvertura k opeře\n„Pout do Ploermeiu,\" kteráž poslední nadšeně přijata byla.\nPí. Garciaová zpívala neporovnatelným přednesem virtuosní,\nkoloraturní arii z Rossiniho opery „Cenerentola\" (popelka),\njakož i dvě ruské a francouzské národní písně s ne-\nnapodobitelnými vděky. Ostatní umělci došli též hojné\npochvaly.\nBerlín. Nadaná zpěvačka slec. Jakobsohnová,\nžákyně Pražského konservatoria, jejížto závadný způsob\nzpívání později pan Fr. Š křoup napravil, přibyla sem a\nhodlá zde pohostinsku zpívati. 0 vystoupení pana\nVovorského co Robert ďábel, píše znamenitý zdejší\nkritik E. Kosák takto: „Náš mladý tenorista ucil se\nněkolik měsíců u obezřetného ředitele kůru Elslera a\nmá jasný, čistý tenorový hlas, jenž velice na orgán Ba-\nderův upomíná. Jest neméně způsobilý pro výraz jemných\npocitův jako pro heroickou deklamací a pan Vovorský\nvyslovuje při tom každou sylabu vzorně a bezdialektně.\nDocela důležité živly jsou juž při hromadě, avšak dosa-\nhují teprv své úplné platnosti znalou zpěvní methodou\na pravými uměleckými zásadami, dle nichžto se mladý\ntenorista řídí. Těšili jsme se ze světla a stínu v jeho\nzpěvu, z častých a velejasných stop důmyslného pojmutí.\"\nV Meyselově divadle studuje se parodie na Meyer-\nbeerovu operu pod titulem: Pout do Pánková aneb svatba\nkozou vzniklá.\nBrusel. V září bude se tu odbývati zpěvní zapas\ndělnických sborův celé země. K tomuto zápasu dalo se\n80 jednot as 3000 zpěváku čítajících zapsati.\nEm s. Při koncertě, jejž zde cellista Piatti a hou-\nslista Wienia wski nedávno dávali, byl také král Holland-\nský, jenž byl tak hrou obou umělců uspokojen, že prv-\nního hned za důstojníka řádu dubové koruny zvolil;\nzajisté to zřídké vyznamenání, jelikož se obyčejně rytířský\nkříž uděluje. Polák Wienia wski, jenž už dříve toto\nvyznamenání obdržel, dostal od krále drahocenný prsten\ns diamanty s jmenovní šifrou mocnáře.\nFrankfurt n, M. Slec. Chaloupková opustila\nzdejší divadlo.\nHamburg. Nedávno zemřel tu c. ruský kapelník\nJindřich Romberg, nejstarší syn znamenitého And. Rom-\nberga, skladatele „Zvonu.\"\nHanover, Dvorní kapelník Jindř. Marschner,\nskladatel oper: Jindřich IV., Dřevokrádce, Lucretia, Upír,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4415, "texte": "Templář a židovka. Hans Heiling, Zámek na Etně, Adolf\nNassauský dán jest do pense a udělen mu ěestný titul „gene-\nrální ředitel hudby.44 Místo jeho nastoupí kapelník Fischer.\nKarlsruhe. Na zdejším dvorním divadle chystá\nse ku provedení nejnovější opera Richarda Wagnera\n„Tristan a Isolda.44\nLehni ce. Skladatel a pianista Jan Vogl z Pe-\ntrohradu, jenž si svými skladbami a hlavně oratoriem\n„Zkříšení Lazara\" znamenitou pověst získal, navrátil se\ntyto dni z Paříže a z Londýna. Dobyv si v prvním mě-\nstě svou kontrapunktickou znalostí přízně Rossiniho a\nMeyerbeera odebral se do Londýna, kdež na rozkaz krá-\nlovny oratorium Andersonovi, řediteli společnosti „Exter-\nHall44 doručeno jest, by ho co nejdříve provedl. Některé\njeho skladby provozoval Anderson se skvělým úspěchem\nu dvora.\nMannheim. Zdejší „Tonhalle44 vypsala cenu za\nnejlepší jednoaktovou operetku na text „Der Liebesring,\"\no nížto se 24 skladeb uchází.\nOstende. Nyní zde prodlévá mladá uherská vir-\ntuoska na housle slečna Bido-va, jež v konservaloriu\nBruselském první cenu obdržela. Yelkovévodkyně ruská\nHelena zřídivsi hudební soirée pozvala ji, by v této zá-\nbavě účinkovala. Na znamení své přízně dala jí velmi\ndrahocennou náprsní jehlici.\nPaříž. Roger opustiv už několik dní lůžko- bo-\nlesti, obdržel od svých kollegu uměleckou ruku, jež byvší\nod znamenitého stroj nika zhotovena, 3000 franku stojí.\nJe to mistrovský kousek ohledem na rozmanitost' pohybu,\njež se jím provesti dají. Nová opera prince Ponia-\ntowského „Peter z Medicis44 bude zde ve velké opeře\nco nejdřív provozována.\nVaršav a. Ku konci minulého měsíce dávána na\nzdejším divadle nová polská 4aklová opera „W i a 11 k i.44\nHudbu k opeře léto napsal Alexander Martin, rodilý\nVaršavian, jenž I*. 1856 zemřel, libreto zase pochází od\nBaltazara Gwozdcckéh o. „Czas44 píše o tomto pro-\nvozování: „Slušno zajisté dílu tomuto přiznati, že má do\nsebe v části hudební mnoho krásných a vznešených mo-\nmentu, mezi nimiž nejlepší jest modlitba. Obsazení ale\nbylo tak nešťastné a špatné, že by nejen první výtvor\nmladého skladatele, ale i nejlepší dílo mistra mohlo zma-\nřili. Nám zdálo se býti úplně naopak, že totiž dílo ta-\nkové by mělo býti podporováno hlasem i hrou umělců a\npěknou dekorací. Ředitelství nešetřilo jak obyčejně ničeho,\nkrom umělců, kteří to dílo měli vykonali. Každý ale po\nskončení opery nejlépe ocenil talent mladého skladatele,\nlituje předčasné smrti jeho. Martin žil nepoznán, umřel\noželen, slovem skončil jako mnoho jemu podobných, po\nnichž se nikdo neptal za živa, nad nimiž ale po smrti\nnejedna slza prolita. Když Martin v první mladosti své\nse odvážil na tak trudnou a velikou práci, nelze pochy-\nbovat, že při dalším vývinu sil svých a při tak velké\nlásce k hudbě dále byl by pokročil a prospěl umění, které\nsrdcem pěstoval. Tu jedinou snad útěchu může míti ze\nsvé předčasné smrti, že neslyšel provozovatelů prvního\ndíla svého a alespoň se nad tím nermoutil.\"\nVídeň. V pátek dne 2. t. m. vystoupil ponejprv\nna c. k. dvorním divadle pan Vukovic co Max v „Čaro-\nstřelci.44 Vukovic má silný prsní tenor, u něhož však\nzvucnosť, blahohlasí, tav (schmelz) pohřešujeme. Tony\nobjevují se forcirovány a stísněny. Možnáť, že cit se-\nvřenosti 11a hlas jeho úřinkoval. V každém případu jesť\nhlas jeho způsobilý a hodný vzdělávání a zasluhuje dů-\nkladného uměleckého vytříbení. Jeho přednesu nechybí\nvřelosť a také jeho osobnost poroučí ho divadlu.\nVým ar. Jeho svatosť papež Pius IX. daroval\ndvornímu kapelníku doktoru F. Lisztovi za jeho zásluhy\nv oboru kostelní hudby komandérský kříž řádu sv. Ře-\nhoře Velkého.\nWiesb ad e n. Tyto dni hráli zde virtuosové:\npan Wieniawski 11a housle, pan Ludwig na piano a\npan Franco-Mendes na cello. Zpěv byl slečnou Schmit-\nzovou od Stuttgartského dvorního divadla zastoupen. Pan\nWieniawski přednášel Ernst ovu fantasii na „Othello\"\na své variace na ruskou píseň „Červený sarafan44 a\nlíbil se velice. Franco-Mendes hrál fantasii na motivy\nz „Favoritky\" jakož i svou „Melodii44 a „Nocturno\" ne-\núhonně, a pan Ludwig přednášel s úspěchem polonaise\nod Chop ill a (ouevr. post.) a svou fantasie-mazurku\n„Slovanské sny\" a „Erinneruiig44 (ěís. 2) od Raffa. Ná-\nvštěva byla četná. Wieniawski zakoupil Beriotovy\nznamenité koncertní housle, výtečný to nástroj od Magi-\nniho za 20.000 franků (as 8000 zl. stř.). V prodavači\nlistině prohlašuje Beriot, že se o d houslí svých toliko\nze zvláštního ohledu 11a velký talent Wieniawského loučí.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Dne 1. září vystoupili", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Dne 1. září vystoupili", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5728, "texte": "Novoměstské divadlo. Dne 1. září vystoupili\nv opere „Lucrezia Borgia\" od Donizettiho po druhé\npaní Norsedová z Brna a pan Erl od c. k. dvorní\nopery z Vidné, ale nerozebřáli nižádným způsobem dosti\nčetné obecenstvo. Paní Norsedová nemajíc dostatečného\norgánu a technické sběhlosti nedostála úloze své, co za-\ntím pan Erl temným a drobivým hlasem vyniknouti ne-\nmohl Dne 4. t. m. provozovala se opera „Tell\" od\nRossiniho. Dne 6. t. m. vystoupila pohostinsku v\nopeře „Židovka\" od Halevyho sleč. Elbeova od měst-\nského divadla z Rigy co „Recha,\" chtéjíc se ucházeti\no uprázdněné místo primadonny. Slec. Elbeova je, mň-\nže-li se dle prvního výstupu souditi, nadaná a povážlivá\nzpěvačka, jež příjemným orgánem dostatečného objemu a\ndosti vyrovnalým sopránem vládne. Jasná vokalisací,\nčistá intonací, pěkný výraz a hra zasluhuje chvalného\nuznání. Slec. Elbeova byla několikrát volána. Neméně\nvyznačila se slec. Prauseova (Isabella), pan Bach-\nmann co Eleazar a pan Hertzsch (kontur). Slabého\núspěchu dosáhl pan Wiedemann (Arnauld) zápase vsí\nsilou s těžkostmi své partie.\nPro měsíc říjen chystá se na zdejším divadle\nopera Co la Rienzi od Richarda Wagnera. Obsazení\npartií je následující: Ravmondo (Hovemann), Colonna\n(Hertzsch), Adriana Colonnova (slec. Mikova), Orsini\n(Steinecke), Cola Rienzi (Bachmann), Irena (slec.\nPrauseova), Ceco (Eilers), Baroncelli (Fektér) a posel míru\n(slec. Lichtmayova). Opera tato je zvláště pro to zají-\nmavá, že hrdina této zpěvohry Cola Rienzi v Čechách\nokolo 1350 na hradě Roudnickém uvězněn jest. Cola\nRienzi byl tribun Římský, jenž v 14. století Římu k bý-\nvalé velkosti dopomoci chtěl. Rienzi pozvedl se k velké\nslávě ; neboť sám král Uherský a císař Ludvík ucházeli\nse o jeho přátelství. Petrarka v nadšených psaních ho roz-\njařoval. C. Rienzi zemřel r. 1353. Chocholoušek sepsal\nromán téhož jména.\nJosefa Theodora lirova, skladatele tak\nzvané husitské písně „Těš me se blahou nadějí,\" ano\nKrova slovutného to barytonisty a váženého to učitele zpěvu\nnení více. Zemřelť po dosti dlouhé nemoci 1. března\n1859 o 9. hodině ráno v Draguignonu, jeden den cesty\nod Nizzy vzdáleném. Krov zroz. as r. 1800 v novém Strašecí,\nbyl co zpěvák r. 1814 při chrámě sv. Jindřicha a Havla\nv Praze, studovali gymnasium, r. 1821—23 filosofii a\nučil se r. 1822 a 1823 harmonii u V. Tomáška a vystou-\npil co dilettant dne 28. prosince 1823 v opeře „Švýcar-\nská rodina\" od Weigla v češtině dávané, v níž Richarda\nzpíval. R. 1824 vystoupil co ochotník v opeře „Vodař\"\nod Cherubiniho, v nížto se velmi líbil. Krov počal\npráva studovali; avšak obdržev engažement do Pěstě, při-\njal jej, načež v Německu pohostinsku zpíval, a v roku 1830\ndo Prahy zavítal. Y Praze zpíval co host v operách\n„Othello,\" „Josef a jeho Bratří,\" „Faust,\" „Tancred\" a\nt. d.a dosel výsledků. Na to odebral se v březnu 1831\ndo Německa. Téhož roku složil v Mohuči nyní světo-\nznámou píseň „Těšme se blahou nadějí,\" jížto Líszt\npro piano uspořádal a v Praze vydal. Z Německa sel\nKrov do Amsterdamu a roku 1835 do Londýna, kdež až\ndo roku 1840 v koncertech vystupoval a mimo to ve\nzpěvu vyučoval. Roku 1858 cestoval k zotavení svého\nzdraví do Švýcar, kdež se se svým přítelem G. Herbstem\nsešel as ním do Nizzy se odebral. Krov zanechal svým\nbratřím Velké jmění. Z jeho žáků slušno jmenovati Lady\nLovelace, dceru slavného lorda Byrona. Obšírnější na\npůvodních pramenech se zakládající životopis J. Krova\npodáme v příštím čísle.\nV chrámě u sv. Jakuba provozovalo se dne 8.\nt, m. nové „Zdrávas Maria\" pro mužské a ženské hlasy\nv českém jazyku od Prošky, ředitele kůru tamějšího\nchrámu. Skladba ta je zdařilá, vedení hlasů obratné a\nhudba textu přiměřená. Chvalné zmínky zasluhuje též\np. Proškovo oíFertorium s průvodem orkestru, jež o vzdě-\nlaném hudebníku svědčí a při dobrém provozování pěk-\nného účinku se nemine. Mimo tyto dávala se Mozartova\nmše do B. Téhož dne provozovala se v chrámě u sv.\nDucha nová velká mše do D-moll od J. Jonáka, absolv.\nžáka varhanické školy.\nDne 8. t. m. zemřel po dlouhé nemoci pan J.\nS p a n ne r, virtuos na flétnu a člen orkestru stavovského\ndivadla. Dnes o 2 hodinách odpoledne je pohřeb.\nNáš krajan pianista L. Knina, jenž as před půl\nletem také zde v koncertu vystoupil, koncertovav s úspě-\nv\nchem ve Lvově, Brodech, Zitomíru, přibyl se Schulhofem,\nbratrem Julia Schulhofa do Odesy, kdež co učitel hudby\nv\nvelkého účastenství dochází. V koncertě jeho v Zitomíru\núčinkoval též Pražan pan J a n d 1, žák konservatoria\nPražského.\nv\nKapelník chrámu u sv. Víta pan Jan Nep. Sk roup\nobdržel prosťredkováním J. Em., papežského vyslance ve\nVídni od 20. Lipna t. r. datované psaní z Vídně, v němž\nJ. Sv. papež Pius IX. za doručení „Manuale\" v Praze\nv ''\nvydaného Skroupovi díky skládá a mu k studiím, jimižto\nsi o zpěv kostelní zásluhy získal, štěstí přeje a apoštol-\nské požehnání uděluje.\nMladý bassista, pan Martin Hrubý, jenž svá\nzpěvní studia v ústavě Cabouna dokončil, obdržel místo\nu divadla ve Freiburgu.\nNaše krajanka, slečna Johanna Tonnerova,\noperní zpěvačka, jesť ku knížecímu dvoru v Greitzu co\nučitelka zpěvu povolána.\nSlovutný náš skladatel pan W. H. Veit složil\nprvní svou symfonii, která se v říjnu v koncertě „Ge-\nwandhausu\" v Lipsku ponejprv provozovati bude. Dílo\ntoto uslyšíme také v Praze v koncertě zasloužilého pana\nFr. Škroupa v měsíci listopadu.\nJakého účastenství fabrikací hudebních nástrojů\nv Čechách dosahuje, dosvědčují zakázky, které zdejšímu\nvýtečnému zhotoviteli nástrojů, panu Horákovi z Rusi,\nAnglie, z Turina, Štokholmu a t. d. docházejí. A sku-\ntečně zhotovuje tento činný mistr výtečné dřevěné dechové\nnástroje, n. př. flétny, fagoty, hoboje a zvláště pře-\nkrásné klarinety, kteréžto zdejší konservatorium od\nněho odebírá. Upozorňujeme pány učitele, ředitele kůru,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 127, "texte": "kapelníky a hudebníky vůbec na nástroje páně Horákovy;\nanto vedle pěkné solidní práce také levná cena nástroje\ntyto odporučuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6.2", "titre_corps": "(P. N.) Z Blatné, 31. srpna. (Hudební zábava.)", "titre_sommaire": "(P. N.) Z Blatné, 31. srpna. (Hudební zábava.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.7", "debut_caractere": 129, "fin_caractere_exclue": 2752, "texte": "(P. N.) Z Blatné, 31. srpna. (Hudební zábava.)\nVčerejšího večera měli jsme zde zábavu/ kterou v tak\nmalých městech, jako naše jest, velmi pořídku nalezáme.\nPřičiněním několika zdejších pánu, obzvláště ale pilného\npana učitele Martinovského, byla ziízena hudební zábava,\njejížto čistý výnos k zřízení obecné nemocnice určen jest.\nOsoby, ježto k této zábavě přispěly, byly kromě houslisty\np. E. a tenoristy p. U. naskrze domácí rodáci. Nás\nproslulý p. Strakatý přednášel několik českých písní\nvelmi zdařile a cituplně, též i sleě. Lindnerova, divadelní\nzpěvačka v Magdeburce, taktéž rodem z Blatné, zpívala\nněkolik písní německých, mezi nimiž písní „Nachahmung\nder Vogel\" nad jiné vynikla. Pan S., žák Pražského\nkonservatoria, přednášel dvoje variace na basu, a slec.\nH. variace na piano velmi uměle, a oba dokázali velikou\nzběhlost.\n(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Přesvědčeni\njsouce, že Vám každý dopis o zvelebení hudby, zvláště\nkostelní, vítán jest, podávám zde zprávu o stavu hudby\nnaší, jejíž rozkvětem vnějesť hla původce náš obezřelý,\no zdejší hudbu zasloužilý učitel a ředitel kůru, pan Josef\nVokroulecký, který po celý cas svého již třidcetiletého\nředitelství kůru, údy jak vokálního sboru tak i ostatní\nhudebníky si neúnavně cvicí; nešetří nákladu na vkusné\na spolu výtečné plody proslulých skladatelův kostelní hudby.\nVšak, kdyby i sebe více se ředitel kůru přičinil a schá-\nzelo spoluúěinkujícím pravé ochoty, co může ředitel po-\ncítí? Ke cti našich p. dilettantňv budiž zde vyznáno,\nže jim ochotnosti neschází, a že na nabídnutí se strany\nředitele nejen k službám božím, ale i k hudebním zkou-\nškám, pakli nějaká nová mše by se dávati měla, (což\novšem dost často se stává) mile rádi se scházívají; a tak\nse stalo, že hudba zdejší utěšeného rozkvětu dosáhla.\nV obyčejné neděli dávají se díla výtečná, jakož jsou mše\nod W. A. Mozarta (2 velké, 4 menší mše), od Haydna\nmimo jiné velká mše do D-moll (letos o svatodušních\nsvátcích výborně provedena), od téhož „sedm slov\" se\ndávalo letos na velký pátek; od slovutného našeho\nV. H. Ve i ta nová mše (o letošních velikonocích zdařile\nprovedena), potom od Eyblera, Fúhrera, Horáka,\nMaška, Tomáška, Škroupa, Widerhofra, Diabelliho,\nLickla, Rodra, Drobiše a j. v. Kromě mnoho jiných\nkrásných gradualií a offertorií dávají se často buď za\ngradu ale neb offertorium české ctverozpěvy mužské,\njakož jsou: Ty nás co duch obletáš, Slyš nás hospodine,\nZdrávas Maria, Otce náš aj. v. Je vůbec žádoucno, by\nkaždému městu se tak o kostelní hudbu pečlivého ředitele\nkůru dostalo, jako je náš p. J. Vokroulecký. Také\nsalonní hudba počíná si dosti chvalně pod vedením pana\nV. Málka."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6.3", "titre_corps": "Baden-Baden. (Koncert Berlíozův). Dne 29.", "titre_sommaire": "Baden-Baden. (Koncert Berlíozův). Dne 29.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.7", "debut_caractere": 2754, "fin_caractere_exclue": 6003, "texte": "Baden-Baden. (Koncert Berlíozův). Dne 29.\nsrpna slavila se ve skvěle osvětleném hlavním sále kon-\nversačního domu velkolepá slavnost, jižto pan Benazet\nročně uspořádává, aby úplný čistý výnos fondu pro vy-\nstavení tamní nemocnice věnoval, Berlioz v čele skvě-\nlého orkestru, jenž z umělců velkovévodské kapelly z\nKarlsruhe, zdejšího lázeňského orkestru as povolanými\nsem umělci ze Stuttgartu, Výmaru a Strassburgu sesta-\nven byl, řídil koncert tento, v němž co sólisté paní\nPaulina Viardot-Garcia-ová, pan Jul. Lefort (zpěvem),\npan Th. Ritter z Paříže fna piano), pan prof. Wuille ze\nStrassburgu (na klarinet) a pan L. Engel z Londýna (na\norgue Alexandre) úěinkovali. Berlioz provedl dva výjevy\nze své nej novější ještě nevydané opery „Trojanští,\"\npak velký dramatický výjev prvního dějství mezi Cassan-\ndrou a Chorebesem a milostný duet mezi Didou a Aeneá-\nšem z 4. dějství, z nichžto Gluckův duch vane. Po pro-\nvedení těchto výjevů byli Berlioz, paní Garciaová a Le-\nfort hlučně voláni. Na to dávala se první věta ze sym-\nfonie „Romeo a Julie\" od Berlioze, ouvertura k „Ve-\nstálce\" od Spontiniho a Meyerbeerova ouvertura k opeře\n„Pout do Ploermeiu,\" kteráž poslední nadšeně přijata byla.\nPí. Garciaová zpívala neporovnatelným přednesem virtuosní,\nkoloraturní arii z Rossiniho opery „Cenerentola\" (popelka),\njakož i dvě ruské a francouzské národní písně s ne-\nnapodobitelnými vděky. Ostatní umělci došli též hojné\npochvaly.\nBerlín. Nadaná zpěvačka slec. Jakobsohnová,\nžákyně Pražského konservatoria, jejížto závadný způsob\nzpívání později pan Fr. Š křoup napravil, přibyla sem a\nhodlá zde pohostinsku zpívati. 0 vystoupení pana\nVovorského co Robert ďábel, píše znamenitý zdejší\nkritik E. Kosák takto: „Náš mladý tenorista ucil se\nněkolik měsíců u obezřetného ředitele kůru Elslera a\nmá jasný, čistý tenorový hlas, jenž velice na orgán Ba-\nderův upomíná. Jest neméně způsobilý pro výraz jemných\npocitův jako pro heroickou deklamací a pan Vovorský\nvyslovuje při tom každou sylabu vzorně a bezdialektně.\nDocela důležité živly jsou juž při hromadě, avšak dosa-\nhují teprv své úplné platnosti znalou zpěvní methodou\na pravými uměleckými zásadami, dle nichžto se mladý\ntenorista řídí. Těšili jsme se ze světla a stínu v jeho\nzpěvu, z častých a velejasných stop důmyslného pojmutí.\"\nV Meyselově divadle studuje se parodie na Meyer-\nbeerovu operu pod titulem: Pout do Pánková aneb svatba\nkozou vzniklá.\nBrusel. V září bude se tu odbývati zpěvní zapas\ndělnických sborův celé země. K tomuto zápasu dalo se\n80 jednot as 3000 zpěváku čítajících zapsati.\nEm s. Při koncertě, jejž zde cellista Piatti a hou-\nslista Wienia wski nedávno dávali, byl také král Holland-\nský, jenž byl tak hrou obou umělců uspokojen, že prv-\nního hned za důstojníka řádu dubové koruny zvolil;\nzajisté to zřídké vyznamenání, jelikož se obyčejně rytířský\nkříž uděluje. Polák Wienia wski, jenž už dříve toto\nvyznamenání obdržel, dostal od krále drahocenný prsten\ns diamanty s jmenovní šifrou mocnáře.\nFrankfurt n, M. Slec. Chaloupková opustila\nzdejší divadlo.\nHamburg. Nedávno zemřel tu c. ruský kapelník\nJindřich Romberg, nejstarší syn znamenitého And. Rom-\nberga, skladatele „Zvonu.\"\nHanover, Dvorní kapelník Jindř. Marschner,\nskladatel oper: Jindřich IV., Dřevokrádce, Lucretia, Upír,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4402, "texte": "Templář a židovka. Hans Heiling, Zámek na Etně, Adolf\nNassauský dán jest do pense a udělen mu ěestný titul „gene-\nrální ředitel hudby.44 Místo jeho nastoupí kapelník Fischer.\nKarlsruhe. Na zdejším dvorním divadle chystá\nse ku provedení nejnovější opera Richarda Wagnera\n„Tristan a Isolda.44\nLehni ce. Skladatel a pianista Jan Vogl z Pe-\ntrohradu, jenž si svými skladbami a hlavně oratoriem\n„Zkříšení Lazara\" znamenitou pověst získal, navrátil se\ntyto dni z Paříže a z Londýna. Dobyv si v prvním mě-\nstě svou kontrapunktickou znalostí přízně Rossiniho a\nMeyerbeera odebral se do Londýna, kdež na rozkaz krá-\nlovny oratorium Andersonovi, řediteli společnosti „Exter-\nHall44 doručeno jest, by ho co nejdříve provedl. Některé\njeho skladby provozoval Anderson se skvělým úspěchem\nu dvora.\nMannheim. Zdejší „Tonhalle44 vypsala cenu za\nnejlepší jednoaktovou operetku na text „Der Liebesring,\"\no nížto se 24 skladeb uchází.\nOstende. Nyní zde prodlévá mladá uherská vir-\ntuoska na housle slečna Bido-va, jež v konservaloriu\nBruselském první cenu obdržela. Yelkovévodkyně ruská\nHelena zřídivsi hudební soirée pozvala ji, by v této zá-\nbavě účinkovala. Na znamení své přízně dala jí velmi\ndrahocennou náprsní jehlici.\nPaříž. Roger opustiv už několik dní lůžko- bo-\nlesti, obdržel od svých kollegu uměleckou ruku, jež byvší\nod znamenitého stroj nika zhotovena, 3000 franku stojí.\nJe to mistrovský kousek ohledem na rozmanitost' pohybu,\njež se jím provesti dají. Nová opera prince Ponia-\ntowského „Peter z Medicis44 bude zde ve velké opeře\nco nejdřív provozována.\nVaršav a. Ku konci minulého měsíce dávána na\nzdejším divadle nová polská 4aklová opera „W i a 11 k i.44\nHudbu k opeře léto napsal Alexander Martin, rodilý\nVaršavian, jenž I*. 1856 zemřel, libreto zase pochází od\nBaltazara Gwozdcckéh o. „Czas44 píše o tomto pro-\nvozování: „Slušno zajisté dílu tomuto přiznati, že má do\nsebe v části hudební mnoho krásných a vznešených mo-\nmentu, mezi nimiž nejlepší jest modlitba. Obsazení ale\nbylo tak nešťastné a špatné, že by nejen první výtvor\nmladého skladatele, ale i nejlepší dílo mistra mohlo zma-\nřili. Nám zdálo se býti úplně naopak, že totiž dílo ta-\nkové by mělo býti podporováno hlasem i hrou umělců a\npěknou dekorací. Ředitelství nešetřilo jak obyčejně ničeho,\nkrom umělců, kteří to dílo měli vykonali. Každý ale po\nskončení opery nejlépe ocenil talent mladého skladatele,\nlituje předčasné smrti jeho. Martin žil nepoznán, umřel\noželen, slovem skončil jako mnoho jemu podobných, po\nnichž se nikdo neptal za živa, nad nimiž ale po smrti\nnejedna slza prolita. Když Martin v první mladosti své\nse odvážil na tak trudnou a velikou práci, nelze pochy-\nbovat, že při dalším vývinu sil svých a při tak velké\nlásce k hudbě dále byl by pokročil a prospěl umění, které\nsrdcem pěstoval. Tu jedinou snad útěchu může míti ze\nsvé předčasné smrti, že neslyšel provozovatelů prvního\ndíla svého a alespoň se nad tím nermoutil.\"\nVídeň. V pátek dne 2. t. m. vystoupil ponejprv\nna c. k. dvorním divadle pan Vukovic co Max v „Čaro-\nstřelci.44 Vukovic má silný prsní tenor, u něhož však\nzvucnosť, blahohlasí, tav (schmelz) pohřešujeme. Tony\nobjevují se forcirovány a stísněny. Možnáť, že cit se-\nvřenosti 11a hlas jeho úřinkoval. V každém případu jesť\nhlas jeho způsobilý a hodný vzdělávání a zasluhuje dů-\nkladného uměleckého vytříbení. Jeho přednesu nechybí\nvřelosť a také jeho osobnost poroučí ho divadlu.\nVým ar. Jeho svatosť papež Pius IX. daroval\ndvornímu kapelníku doktoru F. Lisztovi za jeho zásluhy\nv oboru kostelní hudby komandérský kříž řádu sv. Ře-\nhoře Velkého.\nWiesb ad e n. Tyto dni hráli zde virtuosové:\npan Wieniawski 11a housle, pan Ludwig na piano a\npan Franco-Mendes na cello. Zpěv byl slečnou Schmit-\nzovou od Stuttgartského dvorního divadla zastoupen. Pan\nWieniawski přednášel Ernst ovu fantasii na „Othello\"\na své variace na ruskou píseň „Červený sarafan44 a\nlíbil se velice. Franco-Mendes hrál fantasii na motivy\nz „Favoritky\" jakož i svou „Melodii44 a „Nocturno\" ne-\núhonně, a pan Ludwig přednášel s úspěchem polonaise\nod Chop ill a (ouevr. post.) a svou fantasie-mazurku\n„Slovanské sny\" a „Erinneruiig44 (ěís. 2) od Raffa. Ná-\nvštěva byla četná. Wieniawski zakoupil Beriotovy\nznamenité koncertní housle, výtečný to nástroj od Magi-\nniho za 20.000 franků (as 8000 zl. stř.). V prodavači\nlistině prohlašuje Beriot, že se o d houslí svých toliko\nze zvláštního ohledu 11a velký talent Wieniawského loučí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.8", "debut_caractere": 4404, "fin_caractere_exclue": 4415, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.6.4.1", "titre_corps": "(Farinelli a Senesino.) Dva znamenití italští zpěváci Karinelli", "titre_sommaire": "(Farinelli a Senesino.) Dva znamenití italští zpěváci Karinelli", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.8", "debut_caractere": 4417, "fin_caractere_exclue": 5727, "texte": "(Farinelli a Senesino.) Dva znamenití italští zpěváci Karinelli\na Senesino byli 11 dvou rozličných divadel v Anglicku en-\ngažováni a neměli příležitosti jeden druhého slyšet!. Neočeká-\nvaná náhoda svedla je konečně na jednom a témž divadle. Se-\nnesino hrál roli ukrutného, zuřivého tyrana, a Farinelli předsta-\nvoval nešťastného, přemoženého hrdinu. Sotva ale nešťastný\nrek arii pěti započal, pohnul tak zatvrzele srdce zuřivce, že\nSenesino karakter své role zapomuév, Farinellimu do náruče padl\na jej srdečné k svým prsourn přitiskl. Tak mocně účinkoval\nzpěv Farinelfiho! Obecenstvo hylo tímto výjevem hluboce dojato\na obsypalo je chválou a potleskem.\n(Císař Josef II.) Císař Josef 11. vážil si zvlášlé Mozartových\nzpěvoher. Bylo mu to tedy velmi proti mysli, když slyšel, že\nMozart pod velmi výhodnými výminkami do Berlína povolán jesť.\nPři lé uejprynějsí audiencí oslovil tedy umělce: »Jak Mozart,\nvy mne chcete opustiti? Toť málo kdy již jakou zpěvohru zase\nuslyším.\" S pohnutím políbil Mozart ruku dobrotivého císaře, a\npravil: „Vaše jasnosti! já ostanu.\" „Proo pak jsi nepožádal,\"\nřekl potom jeden z jeho známých, jemuž se touto rozmluvou\nsvěřil, nějakého znamenitého zvětšení tvé mzdy?« „Komuž by\npak v tom okamžení, když císař tak přívětivě a srdečně\nmluví, lakové žebracení napadlo?\" odpověděl Mozart."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.8", "debut_caractere": 5729, "fin_caractere_exclue": 6020, "texte": "Listárna.\nPanu J.K.v Budějovicích: Vaše\npsaní mne potěšilo. Sbory české jsou od F. Vogla, K.\nSlavíka, L. Zvonaře, Blodka a t. d. které však tiskem\nnevyšly, lec za skrovný peníz dal bych je Spolkům zpě-\nváckým opsati. Panu F. B. ve Velež.: Pište mi brzy.\nZápisy do gymnasia jsou dne 29. t. m."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.1", "texte": "Polská hudební přísloví.\nSestavil Václav Dunder.\n„Nema prypovístky bez pravdy.\"\nRusínské nár, přísl.\nHojně a bujně po slovanských krajích vykvetající\npřekrásné plody ducha národního : „písně a pověsti\"\nvalně přispívají ku pravému seznání našich soukmenovců;\nnež však i přísloví a pořekadla, tato, af tak dím,\nnárodní filosofie, jsou též pro badatele slovanské osvěty\nvážným příspěvkem k bližšímu poznání pravdivého ka-\nrakteru národa, byt i jen na jedno odvětví vzděla-\nnosti jeho vrhaly pramínek světla. Pročež podávám\nčtenářům „Dalibora\" tuto několik hudebních přísloví\npolských v tom úmyslu as tím přáním, aby se někdo\nz našinců oto pokusil, sestaviti podobná přísloví a\npořekadla, v nichž se náš národní český dů-\nvtip objevuje, a jichžto pocel zajisté dosti valný bude.\n„Kadencyje Czestochowskie ze skrzyni\nJasno-Górskiéj.\"\nCzestochovva jest lidnaté městeěko v Polště na\nhranicích pruského Slezska s divotvorným obrazem Nej-\nsvětější P. Marie v nádherném chrámu na Jasné Hoře,\nkde od dávna kapella kostelní dosti bídně jak to\nčasto bývalo a posud bývá hrávala; a poněvadž\ntato u vykonávání jednotlivých částí hudebních děl za\nmši svaté na konec nikdy nehledívala; ano necekajíc\nzavěracího akkordu často na septimě jakbys utnul\npřestávala : povstalo z toho ono o dobrém hudebním\nsluchu Poláku svědčící přísloví, kterého též užívají\nchtíce o špatných básních říci, že nejsou k ničemu,\nže nestojí za ctění, slovem „že jsou ze skříně\nCest o c h o v sk é.\"\n„Jak dudy nadmi es z tak graja.\"\nTento v Čechách vůbec známý nástroj jest bez\npochyby jeden z nejstarších, neb původ jeho sahá až\ndo šedých časův staroslovanských, *) a jest u prostého\nlidu polského a ruského posud velmi oblíben. Že jedna\nz nejhlavnějších částí tohoto nástroje, totiž měch, se\nbuď z telecí aneb z kozí kůže zhotovuje, nazývají ho\nPoláci též kozou kobzou, **) a Rusové vo-\nJ y ň k o u.\nVýše uvedené přísloví kreslí člověka bez vlastního\nzdání: „Jak dudy nadmeš, tak hrají\" a výraz\ndudá znamená v polštině hlupáka. Pozdnějšího názvu\ng a j d a (v Čechách ke j d y) užívá se na ujmu obliby\na jakoby s opovržením starožitných dud, což patrně\nvyslovuje polské přísloví: „Lutnista grač nieza-\ncznie, až gayda umilknie,\" v kterémž mimo to\njeví se jisté rozdílení nižší hudby od umění hudebního\na kladení jich proti sobě. Lutnia, po rusínsku ban-\ndurka (theorban) podobá se asi nynější kytáře.\nMožní pánové polští drželi lakových lutnislův na svých\ndvořích, a slávu jednoho z nejvýtecnějších lutnistův\npolských, jenž byl ozdobou dvoru krále Zykmunta Sta-\nrého, zachovalo nejen přísloví: „Nie každý wežmie\npo Bekwarku lutnia,\" ale zvěčnil ji též vě-\nhlasný pěvec Jan Kochanowski.\nU Rusínů nazývá se dudka (s u p i I k a) píšfala,\nna které prostý lid na Červené Rusi a na Ukraině ob-\nlíbené své dumky hrává, a přísloví od tohoto nástroje\nvzaté: „Ne v tuju dudku hrajut\" odpovídá\npolskému: „Ni es té j bec z k i zacz e t o\" t. j.\nne z toho sudu začato, a pronášívá se jako upomínka,\nkdyž chce někdo něco úmyslně zamluvit odvracuje ho-\nvor od rozpočatého předmětu. Jiné zas přísloví: „Jak\nčofovík v očeret vlízje to v kotru\nscho č e dudku hraje\" líčí člověka, který\nvlez do rákosí na jakou mu libo píšfalu si zahrati může\nt. j. který zbohatnuv všeho si vybrati může.\n\níf) Starožitnosti slovanské představují nám rytíře na\nvofyiíce (na dudách.? budícího.\n**) Kobza jest též národním hudebním nástrojem\nv Irsku, kde podnes scházívají se kobzaři čili du-\ndali ve vesnicech, zvláště v case kostelních slavností\nk odbývání uměleckých zápasů; a tedy množství\nlidu shromažďuje se, aby uslyšeli becící kobzu a\nšedovlasí starcové ciníce rozsudek vyvolávají vítěze\nmezi soupeříc,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.2", "texte": "Ačkoliv jazyk polský má zvláštní výraz odpovída-\njící českému „hudba,\" přece užívá se v obecné mluvě\nnejvíce cizého „muzyka\" a výraz ten jest: gedzba,\nodtud gedzič (housti), naczynie gedziebne (hu-\ndební nástroje). Slovo gedzič pochází zas od staro-\nslovanského nástroje gesl, a Bojanova gesl zna-\nmená tolik co Apolo va lyra aneb varyto Lumí-\nrovo: „ký slovy i pěniem bieše pohýbal Vy-\nšehrad i vsě vlasti\" totiž ideálně hudbu\nbásnictví vůbec aneb nejznamenitější hudebni nástroj,\njehož se užívalo ku provázení zpěvu. Dávnější básníci\nslovanští často uvádějí gesl —gusle husle\nv svých útvorech vzpomínajíce o guslařích o\ntěchto národních bardech slovanských. No ti o adhae-\nrens černokněžnictví a čarodějnictví ve výraze gusía\nsvědčí o starožitném jeho původu, když pěvcové ve své\ndávnověkosti zanášeli se spolu i věštbami.\n„Nie špiewaj Alleluja až po wielkim\np i ÍJ l k u.\"\nHalleluja aneb alleluja, slovo hebrejské, tolik\nco české chvála Bohu, vyznačuje velkou radost du-\nševní ; výše uvedené zas přísloví odpovídá českému:\n„Nemluv hop, až přeskočíš.\"\n„W to mi graj\" říkává Polák, když mu někdo\nvyhoví, a Cech v takovém pádu poví: „To je voda\nna můj mlýn.\"\nOstatně říká se po polsku o člověku, jenž má\nprázdné kapsy, že se stává „podivně musikál-\nníms\" neb prý zvykle „spouští nos na kvintu\"\n„ne jednomu musí basovat,\" „ano často prý\niTadeuše zpívá.\" (Spušczyč nos na kwinte\"\nsvěsit spustit nos dolů „bassowac\" při-\nzvukovat nejiti za vlastní vůlí; nýbrž říditi se dle\nrozmarů jiných a „špiewač Tadeusza\" chodit'\ns mošnou po žebrotě).\n\nČást' theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování,)\nRozličné polohy trojzvuku.\nTrojzvuk se nám vždy neobjeví v takové postavé,\njak jsme se ho posud znáti naučili, by bezprostředně\nnad základním tonem se nacházela terce, a nad touto\nkvinta, a nad touto zase oktáva trojzvuku.\nMáme-li ujiti chybnému pokračování, vyhověti roz-\nmanitému a zpěvnému pohybování se hlasů, musí nám\nbýti také volno, kterýkoliv intervall akkordu v kterém-\nkoliv hlase (bassu, tenoru, altu, sopránu) upotřebiti.\nDílem tedy z harmonických a dílem z melodických pří-\nčin se stává, že se klade do sopránu brzo kvinta, ok-\ntáva neb terce trojzvuku. Rozdílné toto postavení troj-\nzvuku nazýváme jeho polohou. Pojmenování však roz-\nličné polohy akkordu řídí se podle toho intervallu, který\nse v sopránu nachází. Nachází-li se oktáva v nejho-\nřejším hlase, takové postavení trojzvuku jmenujeme po-\nlohu oktávovou; stává-li terce neb kvinty v sopránu, v\ntom případu nazýváme polohu tu tercovou neb kvinto-\nvou. Následovně v trojzvuku C e g c jest poloha\noktávová, C g c e tercová, C e c g poloha kvintová.\nNěkterá z těchto tří poloh trojzvuku více, některá\nméně náš cit uspokojuje. Největšího stupně uspokojení\ndojdeme, nachází-li se v sopránu tonika čili oktáva;\nméně ale uspokojeni budeme polohou kvintovou neb\ntercovou.\nOdtud ledy přichází, že závěrek skladby se oby-\nčejně stává oktávovou polohou trojzvuku, by se tonika\nv bassu i sopránu nacházela; neboť ukončení kvintovou\nneb tercovou polohou zanechává nás ve stavu tou-\nžebnosti a očekávání. Úloha: Od cvičení rozličných\npoloh trojzvuku učeň dříve neustane, pokud nedovede\ntrojzvuk na kterémkoliv stupni, v jakékoliv tónině, ve\nvšech třech polohách hbitě hráti; neboť jinak nelze\nzručnost v akkordech dosáhnouti.\nTěsná a rozšířená poloha akkordu.\nPodle rozpoložení a vzdálenosti tonů, z kterýchž\nakkord sestává, známe těsnou a rozšířenou harmonii\nčili polohu akkordu*\nTěsnou polohu akkordu nazýváme tenkráte,\nstojí—li části neb hlasy akkordu tak blízko sebe, vy-\njmouce bass, že žádný akkordní intervall mezi ni vložiti\nse nedá. c e g c jesf těsná poloha trojzvuku, jelikož\nmezi C-e, ani mezi e-g, ani rnezi g-c žádný k tomuto\nakkordu náležející ton místa nemá.\nJsou-li naopak částky akkordu tak velkým prosto-\nrem od sebe povzdálené a mezi hlasy rozdělené, že se\ndá mezi tenor a alt, nebo mezi alt a soprán akkordní\nton vložiti, v tomto případu říkáme, že jest harmonie\nneb poloha akkordu rozšířena, rozptýlena: n. př. c g\no c jesf harmonie rozšířena, poněvadž mezi g~e (teno-\nrem a altem) se nachází c; mezi e- c (altem a so-\npránem) leží neupotřebené g.\nPodobně c c g e nebo c e c g nazvati sluší\npolohou rozšířenou neboli rozptýlenou.\nZ těsné harmonie utvoříme sobě harmonii roz-\nšířenou, dáme-li ton altu o oktávu níže do tenoru a\nton tenoru přenechá-li se zase altu \\ nebo abychom se"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.3", "texte": "určitěji a kratšeji vyjádřili, jestli se střední hlasy (alt\na tenor) vymění neb obrátí, obdržíme z harmonie těsné\nharmonii rozšířenou; n. př. c e g\"c jest těsná poloha\nakkordu, naproti tomu c g e c poloha rozšířená, kteráž\nse stala tím, že jsme kvintu g položili do tenoru, terci e\nvšak dali za to zase do altu.\nTěsná poloha akkordu jest ta nejpůvodnější a nej-\npřirozenější, rozšířená však, jak jsme viděli, jest- z\nharmonie těsné umělým způsobem utvořena.\nZdali se vedení hlasův má díti v těsné neb rozšířené\nharmonii, spočívá v melodickém jich vyvinování, v jejich\nobjemu a závisí také ve vyjádření výrazu a rozmanitosti.\nJenom střídáním a mícháním těsné harmonie s roz-\nšířenou možná v jednotlivých hlasech zpěvnosf a plynnosf\ndocíliti, nepříjemné, protimelodické skákání hlasů za-\nmezili, ba i také chybné pokračování dá se začasté\npomocí těsné neb pomocí rozšířené harmonie obejiti.\nPročež by bylo pošetilé, kdo by tvrditi chtěl, že každá\ndelší harmonická věta výhradně v rozšířené neb těsné\nharmonii se stejným prospěchem se dá provesti.\nPři harmonisování musí se vždy také (zvláště při\nskladbách pro zpěv) na přirozený objem hlasu hleděti;\nkde se toho nešetří a přirozené meze hlasův překro-\nčují, tam také harmonická síla se ztrácí. Někqlik tonů\nvýše nad obyčejný objem nebude tak síle na ujmu a\nprotivné, jako o několik tonů níže pod objem hlasu. *)\nZ blízké polohy intervallů dá se souditi, že sou-\nzvuk těsné harmonie jesf plný, vrchní tři hlasy že\npříliš dohromady splývají, což zřetelnosti v rozeznávání\nhlasův od sebe a volnému jejich pohybu nemálo vadí.\nTěsná harmonie jesf z větší části odkázána na hraní\ngeneralbassu, nebo se zhusta objevuje ve skladbách pro\nhlasy zblížněné a zpříbuzněné, pouze z mužských neb\npouze z ženských hlasů složené. Tam kde zase za-\npotřebí jesf větší prostory a rozvinu, zvláště středních\nhlasův, jejich souměrnosti, proniknutí a jasného se lišeni,\npak vznešeného zvuku tam také prospěšné se ukáže\nužívání rozšířené harmonie. Úloha : Nejen v těsné\nale i také v rozšířené poloze akkordu musí se žák\npozději pokusiti příklady vypracovati a hráti. Prozatím\npostačí, ukládá-ii se žákovi, by udělal z těsné polohy\nrozšířenou polohu trojzvuku.\nSouvislost trojzvuku.\nPokračujíce od akkordu k akkordu, hledíme hlavně\nk tomu, by panovala mezi nimi souvislost, takřka aby\n*) Obyčejný objem sopránu [čidiskantu] jest od c do g neb a\ni> » a^u D & » c\n„ „ tenoru „ c „ g\na „ bassu „ E „ d\nz předcházejícího akkordu následující akkord vyplýval.\nSplývání a sloučení dvou akkordů spočívá v jich pří-\nbuznosti a souvislosti.\n(Pokračování.)\n\nDějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů.\n(Pokračování.)\nKlarinet.\nNástroj tento vynalezen jesf od flétnáře Jana K.\nDennera (nar. v Lipsku 1655 f v Norimberce 1707).\nMezi roky 1690 a 1700 zhotovil první exemplář; zdaž to\nbyl klarinet do C, B neb A, nedá se vypátraf; jen to je\njisté, že jeho první klarinety toliko 7 dírek a dvě klapky\na pak b měly. Později přidělána jesf klapka 6, an se\ntento ton jen uměleckým způsobem vyvěsti dal. Dále\nzhotovena byla klapka s dvoučárkovaným cis neb des\na es, kteréž svého času znamenitý zhotovitel nástrojů\nB. Fritz (f 1766) v Brunšviku nalezl. Klapku s jed—\nnoučárkovaným cis neb des nalezl později Lefevre;\npomocí kteréž se také jednoučárkované gis neb as vy-\nvěsti daly. Dvorní hudebník Stadler ve Yídni učinil r.\n1801 u klarinetu také změnu, že dolejší konec, totiž\nzvuční nálevku (schalltrichter) prodloužil a stranou\nohnul, čímž ještě 4 hluboké tony malé oktávy dis, d,\ncis, c získsh Nález tento však se nerozšířil. Mnoho\na snad nejvíce přispěl k zdokonalení téhož nástroje\nvelezasloužilý Ivan Můller. Yynašelf klarinet s 13.\nklapkami, na němžto se ze všech tónin pohodlně hráti\ndá. Pro výbornou barvitost zvuku vzal na něj prostran-\nství B-klarinetu přidělav pod klapky malé pružné kousky,\njimiž se výhody dosáhlo, že dírky úplně byly přikryty\na že při hře docela žádný chřest nepovstal, Oznámilf\nr. 1814 svůj vynález konservatoriu Pařížskému; avšak\nnedošel příznivého výroku. Můller vynašel též tak\nzvaný altový klarinet, jenž se též hlubokým\nF-klarinetem jmenuje; začínáf s malým c jako altoviola.\nMůller utvořil týž nástroj z bassetního rohu. Podobný\nnástroj, jenž se klarinetobassem nazýval, zho-\ntovil juž dříve (1793) Jind. Grenser v Drážďanech.\nJeho objem byl od H až k tříčárkovanému F. Mnohem\nmladší je vynález Jansense, člena operu comique\nv Paříži, jenž pohyblivé kladky u klapek zavedl, čímž\nprsty pohodlněji s jedné klapky na druhou sklouznouti\nmohly.\nZhotovitel nástrojů H. J. Z i e g 1 e r ve Vídni zho-\ntovil stroj k náhubce (mundstůck), kterýmž jazýček\ntak pevně přidělán jesf, že se tím úplné stejnosti do-\ncílilo. Vlhkostí při pískání nabubří totiž často náhubka\na zvrtne tím jazýček. Ziegler tomu předešel kovovým\nplíškem, jejž dole připevnil. Bed. Čermák v Praze děla"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.4", "texte": "to po něm a oba zhotovitelé nástrojů dělali na ten\nzpůsob své klarinety. V novějším čase zhotovil Szal-\nki e w i c z, první klarinetista při polské opeře ve Var-\nšavěj náhubku ze skla, čímž prý ton velice získá.\n(Pokračování.)\n\nKadence při hudbě figurální.\nNebude to snad nepříležitéj varhaníka na jednu\nvadu upozorniti, s jakouž se bohužel často potkáváme,\na které se přece velmi snadně vyhověti může. Jsouf\nto ony prázdné, nepříslušné ano často rušící kadence při\nfigurální hudbě. Kadencí sluje jistá přestávka, jež\nse určitým po sobě sledováním dvou akkordů označuje,\npři čem se pozorovati sluší, aby první těchto akkordů\nna špatný díl taktu připadl. Zde však míníme kadenci\nv širším slova smyslu, připočítajíce k minulému pádu\nbuď větší aneb menší hejno akkordů a chodů, kteřížto\njej předcházeti mají. Musíme to bohužel karati, že\nmnozí varhaníci, kdykoliv nějakou kadenci co úvod dě-\nlali mají, na nejvejš způsob tonu sledujícího hudeb-\nního kusu na zřeteli mají, a pak dle potřeby rychle\nbud tím aneb oním tonem skončili, aneb s jeho na-\nstoupením prodlévati se přičiňují. Požadujeme však v\ntomto ohledu od dobrého varhaníka ještě něco jiného.\nMá-li kadence svého pravého účele dosáhnouli, musí\nopravdu přípravou a úvodem pro sledující hudební kus\nbýti. Pročež musí:\n1. Y tom samém taktu držána býti, v jakémž hu-\ndební kus sepsán jest.\n2. Musí varhaník při kadenci totéž tempo po-\nzorovati, které při sledujícím kusu uvedeno jest. Tylo\ndvě potřebnosti může varhaník ku kadenci snadně při-\npojili, kdyli mimo způsobu tonu sledujícího hudebního\nkusu, což sám činívá, též takt a tempo na zřeteli má.\nVyšší však ještě potřebnost' kadence při hudbě figu-\nrální jest:\n3. aby měla ten samý rythmus, jaký se při hudeb-\nním kusu, ku kterémuž za úvod slouží, nalézá. Toho\nmůže varhaník nejsnadněji docíliti, kdyli hlavní motiv\nhudebního kusu v kadenci zavzníti nechá, a neb kdyli\nz tohoto hlavního motivu několik not v tom pádu vyvolí,\nkdyli to první skrze obšírnost kusu snadně k provedení\nnení. Musí však tyto vyvolené noty co nějaká imi-\ntace neb progresse patřičně uvedeny býti. Jestif arci\nk sestavení takovéto kadence více zapotřebí než něja-\nkého povrchního pohledu na předložený hudební kus.\nTaková však kadence působí zcela jiný dojem, nežli\nony kedence, od kterých by přísný uvahovatel po zru-\nšení všeho předešlého jenom poslední dva akkordy státi\nnechal.\n\nPergolesovo Stabat Mater.\nZ italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.\nGiov. B. Pergolese 3. ledna 1710)\nstudoval přírodu a znal se ve všech\ndruhách umění, od náboženské vzne-\nšenosti až k žertovné bájce; od Stabat\nMater až ku komické opeře ; jsa pro\nsvou jednoduchost' s velkostí spojenou\nnenápodobitelný, povznesl harmonii\nk nejvyšší dokonalosti; i býval by\nvlastní své chyby opravil, kdyby ne-\nbyl v 26. roku svého stáří zemřel*\nJsa na živě byl vypískán, sotva že\nzemřel, vyhlášen jest za Rafaela hudby.\nCesare Cantú, Storia Univ,\nBylo to dne 19. září 1735 na výroční svátek sv.\nGennara, patrona Neapolského. Domy téhož města byly\npraporci z národních barev zdobeny a na bohatých sta-\nnech skvěly se zlatem protkané znaky, jimiž mořský\nvánek jemně zahrával.\nMoře bylo klidné, nebe objevilo se se svým blan-\nkytem opět v průhledných vodách zátoky, a příroda\nvzala na sebe, jakobý s radostí národa harmonický ce-\nlek tvořiti chtěla, tento nádherný sváteční oděv.\nDav lidí, mužů, ženských, dětí, vojínův, cizozem-\ncův chtíce vznešeným obřadům přítomni býti, tlačil se\ndo krásné a široké Toledské ulice k chrámu sv. Gen-\nnara, kdež se zázrak o tečení krve téhož Neapolského\nmučedlníka opakovati měl.\nMezi všemi ženskými, jež zvědavost neb možná\ntaké neodolatelné milkovnictví k oknům Toledské ulici\npřilákala, obracela na sebe pozornost dívka as osmnácti-\nletá svým nanejvejš jednoduchým avšak vkusuplným\noděvem a ještě více bledostí svého obličeje, jež jakési\nvnitřní tajné sklíčení naznačiti se zdála. Její rusé vlasy\nřídkost to v Neapoli splývaly jí u velkých ka-\ndeřích na sněžné šíji, a její štíhlá krásně rostlá postava\nsvědčila dostatečně, že se její narozeniny pod žhavým\nnebem Neapolským neslavily.\nA tak tomu bylo. Uzřelaf Boží světlo v Londýně,\na její otec lord Bulwer sídlil v hlavním městě obou\nSicílií co vyslanec anglický. Miss Betzi, tak se jmeno-\nvala dívka, nezdála se bráti velkého podílu v radosti\nlidu; její myšlénky byly jinde a její oko obracelo se\nustavičně k náměstí královského paláce.\nKonečně bylo viděti neapolského rybáka vysokého\nvzrůstu tlačícího se davem lidí mu odporujících, an spě-\nchá k paláci anglického vyslanství. Miss Betzi sotva\nho zpozorovavši zmizela od okna,\nV tom okamžiku zahřměla děla z Castell-Nuovo\nv přístavu; vojenské trouby ohlašovaly přítomnost krále\nNeapolského. Vojáci dělili a řadili lid na obou stranách\nsilnice a královské komonstvo stoupalo majestátně ku\npředu."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.5", "texte": "Setnina Švýcarů a garda šla před králem, jenž ob-\nklíčen jsa skvělým dvorním státem a cizími vyslanci\nimposantní tah tento dokončil. Jakmile syn Filipa V.,\nkrále Španělského, na velkém náměstí se objevil, otřáslo\nse velice jeho velkoduché srdce jednohlasným voláním:\nEviva! (ať žije) shromážděného lidu, a co vňuk Jin-\ndřicha IV. přísahal, svůj vlastní život nasaditi za blaho\nnárodu, jenž mu s takou oddaností as tak všeobecnými\nvýlevy srdce svou lásku na jevo dával.\nLord Bulwer, jemuž pouze víra zbraňovala této\nslavnosti přítomnu býti a krále Neapolského k chrámu\nsv. Gennara doprovoditi, zůstal se svou dcerou a se\nsvým komonstvem v anglickém vyslaneckém hotelu.\nMiss Betzi objevila se brzy na to trudnější než\njindy na balkonu a na vzdor všemu snažení a řečení\nlorda Bulwera, by ji vyrazil a těžkomyslnosf její zapu-\ndil navzdor všemu setrvala v hlubokém a traplivéin\nmlčení.\nDruhý výstřel pocty dělostřelslva oznamoval roz-\nsáhlému městu vykonaný zázrak. Na toto takřka magne-\ntické znamení padlo nesčíslné množství lidí, kteří více\nmísta v přeplněném chrámě nenašli, všeobecně a mimo-\nvolně na kolena, tak jak se to stalo za času křižáckého\ntažení, když putující poprvé Jerusalem s hrobem vyku-\npitele viděli.\nV tomto okamžiku, v němž lord Bulwer tímto\nvznešeným divadlem před jeho zraky se rozprostírají-\ncím poután a hluboce dojat byl, odebrala se Miss Betzi\ndo své komnaty, kdež ji komorná její Giovanna (džo-\nvana) očekávala.\n„Nuže,\" pravila Miss Betzi, „odhodlal se rybák\nBeppo ?\"\n„Ano, Miss; avšak žádáf 40 dukátův za cestu, jižto\ntam a nazpět podnikne. Pravíf, že přeplavení za času\nnočního nebezpečné jesf a že se, by Vám posloužil,\nv šanc dá přísnosti policie přístavní, která každý způ-\nsob přeplavení po odzvonění „Angelus Dei\" přísně v\nzátoce zapovídá.\n„Nic neškodí,\" pravila Betzi, „dostav se po opeře\ndo onoho pokoje u tajných dveří paláce a šaty syna\nBeppova, jichžto při plesu užiti chci, musí neomylně\nv tvých rukou býti. Buď však rozvážliva.\"\nGiovanna obdrževši pro Beppa určených 40 kusů\ndukátův od své velitelky odebrala se z pokoje. Sotva\nže byla odešla, želela šlechetná Betzi uvnitř toho, že\ndobré ženě, která vždy nejjemnější materské city na\njevo dávala, že ženě této pravdu zamlčela, a aby trap-\nnému citu ušla, četla po znovu lístek, jejž jí rybák ve\njménu podesty ze Sorrenta přinesl.\n„Übohý Pergolese! tys tak laskavý a šlechetný, ty\ntrpíš a jsi prost vší pomoci, co zatím já, tvá dlužnice,\nbohatstvím plýtvám a každé své přání absolutním roz-\nkazem uskutečniti mohu! Ach! nesmím ho nižádným\nzpůsobem jeho nešťastnému osudu ponechati; vždyf on\nto jesf, jenž pro mne trpí! ... A kdyby se pro mne do\njezera Albánského nebyl vrhl, nebyl by v tomto bídném,\nzlem stavu, jenž jeho život zničili hrozí. Ach, kdybych\nse jen osmělili mohla, promluvila bych s otcem o ne-\nšťastném stavu mého učitele zpěvu. Ach! já to ne-\nmohu ! Bylo by to vyznání, kteréž sama sobě sotva\nučinili s to jsem. . . . Proč jsem se nenarodila pod\nnuznou střechou Pergolesovy matky! Hned bych byla\nu něho a mohla bych mu celý svůj život věnovati.\nKdyž ho nesmím milovaf, doložila Betzi zlykavě, prokážu\nmu alespoň onu útrpnosf, již nikdo nešťastnému ode-\npříti nesmí. Ano, ano, půjdu do Sorrenta, aniž s ním\nmluviti budu.. . aby mi popřáno bylo, jej po třech\nměsících alespoň viděli a juž to mne šťastnou učiní.\"\nTéhož dne o jedné po půl noci viděl strážce pří-\nstavu při záři luny malé odpluti loďky, kteráž pokradmo\nvyváznouti se snažila a k Sorrentu zaměřila. Po mno-\nhých marných napomínáních, by se loďka do přístavu\nvrátila, střelil strážce po uprchajících; avšak kůle padla\nmimo ně do vln. Brzy zmizela v noční mlze lehká\nkocábka, jsouc příznivým větrem hnána, s rybákem\nBeppo a jeho soudruhem.\nSlunce zašlo a poslední zvonové zvuky doznívaly\n„Angelus Dei\" z kostelních věží Sorrento, když Pergo-\nlese k své staré matce, dobré to Nině promluvil: „Jdu\nna přímoří, bych požil zdravého povětří; přijde-Ii můj\npřítel Duni, rcete mu, že mne najde sedícího u obrazu\nMatky Boží, madonny dei pescatori.\" Na to odešel.\nNina spatříc, že je bledší a zemdlenější než oby-\nčejně, přisvědčila neodvětivší kynutím hlavy.\nSotva Pergolese se od matky své vzdálil, obrátil\nsvůj bolestný hled k Neapoli a vzdechl.\nAch Betzi! kdy tě opět spatřím? kdy přijde den,\nna němžto tvůj nebeský hlas mého sluchu k útěše se\ndotkne? Zachránil jsem ti život proto, abych tě na-\nvždy ztratil ?\nPřišed ku přímoří, posadil se na stupně kaple ry-\nbářské. Madonna, ochrankyně přístavu Sorrentského,\njesf ona se sedmi ranami. Sochař vypodobnil ji, ona má\nsrdce sedmi meči protknuto, co zatím její páže umíra-\njícího vykupitele podporují. Pohled na tuto krásnou\nsochu poskytl něco klidu srdci mladého umělce, a nápis\n„Stabat mater dolorosa\" nad sochou přidělaný vzbudil\nv něm myšlénku, tento zbožný a svatotklivý hymnus\nv hudbu uvesti. Juž nastala noc a dobrá máti Pergo-\nlesova byla plna ouzkosti, aby se milému synu nic\nzlého nestalo; avšak tento se právě navrátil.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. Dne 1. září vystoupili\nv opere „Lucrezia Borgia\" od Donizettiho po druhé\npaní Norsedová z Brna a pan Erl od c. k. dvorní\nopery z Vidné, ale nerozebřáli nižádným způsobem dosti\nčetné obecenstvo. Paní Norsedová nemajíc dostatečného\norgánu a technické sběhlosti nedostála úloze své, co za-\ntím pan Erl temným a drobivým hlasem vyniknouti ne-\nmohl Dne 4. t. m. provozovala se opera „Tell\" od\nRossiniho. Dne 6. t. m. vystoupila pohostinsku v\nopeře „Židovka\" od Halevyho sleč. Elbeova od měst-\nského divadla z Rigy co „Recha,\" chtéjíc se ucházeti\no uprázdněné místo primadonny. Slec. Elbeova je, mň-\nže-li se dle prvního výstupu souditi, nadaná a povážlivá\nzpěvačka, jež příjemným orgánem dostatečného objemu a\ndosti vyrovnalým sopránem vládne. Jasná vokalisací,\nčistá intonací, pěkný výraz a hra zasluhuje chvalného\nuznání. Slec. Elbeova byla několikrát volána. Neméně\nvyznačila se slec. Prauseova (Isabella), pan Bach-\nmann co Eleazar a pan Hertzsch (kontur). Slabého\núspěchu dosáhl pan Wiedemann (Arnauld) zápase vsí\nsilou s těžkostmi své partie.\nPro měsíc říjen chystá se na zdejším divadle\nopera Co la Rienzi od Richarda Wagnera. Obsazení\npartií je následující: Ravmondo (Hovemann), Colonna\n(Hertzsch), Adriana Colonnova (slec. Mikova), Orsini\n(Steinecke), Cola Rienzi (Bachmann), Irena (slec.\nPrauseova), Ceco (Eilers), Baroncelli (Fektér) a posel míru\n(slec. Lichtmayova). Opera tato je zvláště pro to zají-\nmavá, že hrdina této zpěvohry Cola Rienzi v Čechách\nokolo 1350 na hradě Roudnickém uvězněn jest. Cola\nRienzi byl tribun Římský, jenž v 14. století Římu k bý-\nvalé velkosti dopomoci chtěl. Rienzi pozvedl se k velké\nslávě ; neboť sám král Uherský a císař Ludvík ucházeli\nse o jeho přátelství. Petrarka v nadšených psaních ho roz-\njařoval. C. Rienzi zemřel r. 1353. Chocholoušek sepsal\nromán téhož jména.\nJosefa Theodora lirova, skladatele tak\nzvané husitské písně „Těš me se blahou nadějí,\" ano\nKrova slovutného to barytonisty a váženého to učitele zpěvu\nnení více. Zemřelť po dosti dlouhé nemoci 1. března\n1859 o 9. hodině ráno v Draguignonu, jeden den cesty\nod Nizzy vzdáleném. Krov zroz. as r. 1800 v novém Strašecí,\nbyl co zpěvák r. 1814 při chrámě sv. Jindřicha a Havla\nv Praze, studovali gymnasium, r. 1821—23 filosofii a\nučil se r. 1822 a 1823 harmonii u V. Tomáška a vystou-\npil co dilettant dne 28. prosince 1823 v opeře „Švýcar-\nská rodina\" od Weigla v češtině dávané, v níž Richarda\nzpíval. R. 1824 vystoupil co ochotník v opeře „Vodař\"\nod Cherubiniho, v nížto se velmi líbil. Krov počal\npráva studovali; avšak obdržev engažement do Pěstě, při-\njal jej, načež v Německu pohostinsku zpíval, a v roku 1830\ndo Prahy zavítal. Y Praze zpíval co host v operách\n„Othello,\" „Josef a jeho Bratří,\" „Faust,\" „Tancred\" a\nt. d.a dosel výsledků. Na to odebral se v březnu 1831\ndo Německa. Téhož roku složil v Mohuči nyní světo-\nznámou píseň „Těšme se blahou nadějí,\" jížto Líszt\npro piano uspořádal a v Praze vydal. Z Německa sel\nKrov do Amsterdamu a roku 1835 do Londýna, kdež až\ndo roku 1840 v koncertech vystupoval a mimo to ve\nzpěvu vyučoval. Roku 1858 cestoval k zotavení svého\nzdraví do Švýcar, kdež se se svým přítelem G. Herbstem\nsešel as ním do Nizzy se odebral. Krov zanechal svým\nbratřím Velké jmění. Z jeho žáků slušno jmenovati Lady\nLovelace, dceru slavného lorda Byrona. Obšírnější na\npůvodních pramenech se zakládající životopis J. Krova\npodáme v příštím čísle.\nV chrámě u sv. Jakuba provozovalo se dne 8.\nt, m. nové „Zdrávas Maria\" pro mužské a ženské hlasy\nv českém jazyku od Prošky, ředitele kůru tamějšího\nchrámu. Skladba ta je zdařilá, vedení hlasů obratné a\nhudba textu přiměřená. Chvalné zmínky zasluhuje též\np. Proškovo oíFertorium s průvodem orkestru, jež o vzdě-\nlaném hudebníku svědčí a při dobrém provozování pěk-\nného účinku se nemine. Mimo tyto dávala se Mozartova\nmše do B. Téhož dne provozovala se v chrámě u sv.\nDucha nová velká mše do D-moll od J. Jonáka, absolv.\nžáka varhanické školy.\nDne 8. t. m. zemřel po dlouhé nemoci pan J.\nS p a n ne r, virtuos na flétnu a člen orkestru stavovského\ndivadla. Dnes o 2 hodinách odpoledne je pohřeb.\nNáš krajan pianista L. Knina, jenž as před půl\nletem také zde v koncertu vystoupil, koncertovav s úspě-\nv\nchem ve Lvově, Brodech, Zitomíru, přibyl se Schulhofem,\nbratrem Julia Schulhofa do Odesy, kdež co učitel hudby\nv\nvelkého účastenství dochází. V koncertě jeho v Zitomíru\núčinkoval též Pražan pan J a n d 1, žák konservatoria\nPražského.\nv\nKapelník chrámu u sv. Víta pan Jan Nep. Sk roup\nobdržel prosťredkováním J. Em., papežského vyslance ve\nVídni od 20. Lipna t. r. datované psaní z Vídně, v němž\nJ. Sv. papež Pius IX. za doručení „Manuale\" v Praze\nv ''\nvydaného Skroupovi díky skládá a mu k studiím, jimižto\nsi o zpěv kostelní zásluhy získal, štěstí přeje a apoštol-\nské požehnání uděluje.\nMladý bassista, pan Martin Hrubý, jenž svá\nzpěvní studia v ústavě Cabouna dokončil, obdržel místo\nu divadla ve Freiburgu.\nNaše krajanka, slečna Johanna Tonnerova,\noperní zpěvačka, jesť ku knížecímu dvoru v Greitzu co\nučitelka zpěvu povolána.\nSlovutný náš skladatel pan W. H. Veit složil\nprvní svou symfonii, která se v říjnu v koncertě „Ge-\nwandhausu\" v Lipsku ponejprv provozovati bude. Dílo\ntoto uslyšíme také v Praze v koncertě zasloužilého pana\nFr. Škroupa v měsíci listopadu.\nJakého účastenství fabrikací hudebních nástrojů\nv Čechách dosahuje, dosvědčují zakázky, které zdejšímu\nvýtečnému zhotoviteli nástrojů, panu Horákovi z Rusi,\nAnglie, z Turina, Štokholmu a t. d. docházejí. A sku-\ntečně zhotovuje tento činný mistr výtečné dřevěné dechové\nnástroje, n. př. flétny, fagoty, hoboje a zvláště pře-\nkrásné klarinety, kteréžto zdejší konservatorium od\nněho odebírá. Upozorňujeme pány učitele, ředitele kůru,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.7", "texte": "kapelníky a hudebníky vůbec na nástroje páně Horákovy;\nanto vedle pěkné solidní práce také levná cena nástroje\ntyto odporučuje.\n\n(P. N.) Z Blatné, 31. srpna. (Hudební zábava.)\nVčerejšího večera měli jsme zde zábavu/ kterou v tak\nmalých městech, jako naše jest, velmi pořídku nalezáme.\nPřičiněním několika zdejších pánu, obzvláště ale pilného\npana učitele Martinovského, byla ziízena hudební zábava,\njejížto čistý výnos k zřízení obecné nemocnice určen jest.\nOsoby, ježto k této zábavě přispěly, byly kromě houslisty\np. E. a tenoristy p. U. naskrze domácí rodáci. Nás\nproslulý p. Strakatý přednášel několik českých písní\nvelmi zdařile a cituplně, též i sleě. Lindnerova, divadelní\nzpěvačka v Magdeburce, taktéž rodem z Blatné, zpívala\nněkolik písní německých, mezi nimiž písní „Nachahmung\nder Vogel\" nad jiné vynikla. Pan S., žák Pražského\nkonservatoria, přednášel dvoje variace na basu, a slec.\nH. variace na piano velmi uměle, a oba dokázali velikou\nzběhlost.\n(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Přesvědčeni\njsouce, že Vám každý dopis o zvelebení hudby, zvláště\nkostelní, vítán jest, podávám zde zprávu o stavu hudby\nnaší, jejíž rozkvětem vnějesť hla původce náš obezřelý,\no zdejší hudbu zasloužilý učitel a ředitel kůru, pan Josef\nVokroulecký, který po celý cas svého již třidcetiletého\nředitelství kůru, údy jak vokálního sboru tak i ostatní\nhudebníky si neúnavně cvicí; nešetří nákladu na vkusné\na spolu výtečné plody proslulých skladatelův kostelní hudby.\nVšak, kdyby i sebe více se ředitel kůru přičinil a schá-\nzelo spoluúěinkujícím pravé ochoty, co může ředitel po-\ncítí? Ke cti našich p. dilettantňv budiž zde vyznáno,\nže jim ochotnosti neschází, a že na nabídnutí se strany\nředitele nejen k službám božím, ale i k hudebním zkou-\nškám, pakli nějaká nová mše by se dávati měla, (což\novšem dost často se stává) mile rádi se scházívají; a tak\nse stalo, že hudba zdejší utěšeného rozkvětu dosáhla.\nV obyčejné neděli dávají se díla výtečná, jakož jsou mše\nod W. A. Mozarta (2 velké, 4 menší mše), od Haydna\nmimo jiné velká mše do D-moll (letos o svatodušních\nsvátcích výborně provedena), od téhož „sedm slov\" se\ndávalo letos na velký pátek; od slovutného našeho\nV. H. Ve i ta nová mše (o letošních velikonocích zdařile\nprovedena), potom od Eyblera, Fúhrera, Horáka,\nMaška, Tomáška, Škroupa, Widerhofra, Diabelliho,\nLickla, Rodra, Drobiše a j. v. Kromě mnoho jiných\nkrásných gradualií a offertorií dávají se často buď za\ngradu ale neb offertorium české ctverozpěvy mužské,\njakož jsou: Ty nás co duch obletáš, Slyš nás hospodine,\nZdrávas Maria, Otce náš aj. v. Je vůbec žádoucno, by\nkaždému městu se tak o kostelní hudbu pečlivého ředitele\nkůru dostalo, jako je náš p. J. Vokroulecký. Také\nsalonní hudba počíná si dosti chvalně pod vedením pana\nV. Málka.\n\nBaden-Baden. (Koncert Berlíozův). Dne 29.\nsrpna slavila se ve skvěle osvětleném hlavním sále kon-\nversačního domu velkolepá slavnost, jižto pan Benazet\nročně uspořádává, aby úplný čistý výnos fondu pro vy-\nstavení tamní nemocnice věnoval, Berlioz v čele skvě-\nlého orkestru, jenž z umělců velkovévodské kapelly z\nKarlsruhe, zdejšího lázeňského orkestru as povolanými\nsem umělci ze Stuttgartu, Výmaru a Strassburgu sesta-\nven byl, řídil koncert tento, v němž co sólisté paní\nPaulina Viardot-Garcia-ová, pan Jul. Lefort (zpěvem),\npan Th. Ritter z Paříže fna piano), pan prof. Wuille ze\nStrassburgu (na klarinet) a pan L. Engel z Londýna (na\norgue Alexandre) úěinkovali. Berlioz provedl dva výjevy\nze své nej novější ještě nevydané opery „Trojanští,\"\npak velký dramatický výjev prvního dějství mezi Cassan-\ndrou a Chorebesem a milostný duet mezi Didou a Aeneá-\nšem z 4. dějství, z nichžto Gluckův duch vane. Po pro-\nvedení těchto výjevů byli Berlioz, paní Garciaová a Le-\nfort hlučně voláni. Na to dávala se první věta ze sym-\nfonie „Romeo a Julie\" od Berlioze, ouvertura k „Ve-\nstálce\" od Spontiniho a Meyerbeerova ouvertura k opeře\n„Pout do Ploermeiu,\" kteráž poslední nadšeně přijata byla.\nPí. Garciaová zpívala neporovnatelným přednesem virtuosní,\nkoloraturní arii z Rossiniho opery „Cenerentola\" (popelka),\njakož i dvě ruské a francouzské národní písně s ne-\nnapodobitelnými vděky. Ostatní umělci došli též hojné\npochvaly.\nBerlín. Nadaná zpěvačka slec. Jakobsohnová,\nžákyně Pražského konservatoria, jejížto závadný způsob\nzpívání později pan Fr. Š křoup napravil, přibyla sem a\nhodlá zde pohostinsku zpívati. 0 vystoupení pana\nVovorského co Robert ďábel, píše znamenitý zdejší\nkritik E. Kosák takto: „Náš mladý tenorista ucil se\nněkolik měsíců u obezřetného ředitele kůru Elslera a\nmá jasný, čistý tenorový hlas, jenž velice na orgán Ba-\nderův upomíná. Jest neméně způsobilý pro výraz jemných\npocitův jako pro heroickou deklamací a pan Vovorský\nvyslovuje při tom každou sylabu vzorně a bezdialektně.\nDocela důležité živly jsou juž při hromadě, avšak dosa-\nhují teprv své úplné platnosti znalou zpěvní methodou\na pravými uměleckými zásadami, dle nichžto se mladý\ntenorista řídí. Těšili jsme se ze světla a stínu v jeho\nzpěvu, z častých a velejasných stop důmyslného pojmutí.\"\nV Meyselově divadle studuje se parodie na Meyer-\nbeerovu operu pod titulem: Pout do Pánková aneb svatba\nkozou vzniklá.\nBrusel. V září bude se tu odbývati zpěvní zapas\ndělnických sborův celé země. K tomuto zápasu dalo se\n80 jednot as 3000 zpěváku čítajících zapsati.\nEm s. Při koncertě, jejž zde cellista Piatti a hou-\nslista Wienia wski nedávno dávali, byl také král Holland-\nský, jenž byl tak hrou obou umělců uspokojen, že prv-\nního hned za důstojníka řádu dubové koruny zvolil;\nzajisté to zřídké vyznamenání, jelikož se obyčejně rytířský\nkříž uděluje. Polák Wienia wski, jenž už dříve toto\nvyznamenání obdržel, dostal od krále drahocenný prsten\ns diamanty s jmenovní šifrou mocnáře.\nFrankfurt n, M. Slec. Chaloupková opustila\nzdejší divadlo.\nHamburg. Nedávno zemřel tu c. ruský kapelník\nJindřich Romberg, nejstarší syn znamenitého And. Rom-\nberga, skladatele „Zvonu.\"\nHanover, Dvorní kapelník Jindř. Marschner,\nskladatel oper: Jindřich IV., Dřevokrádce, Lucretia, Upír,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590910-01.1.8", "texte": "Templář a židovka. Hans Heiling, Zámek na Etně, Adolf\nNassauský dán jest do pense a udělen mu ěestný titul „gene-\nrální ředitel hudby.44 Místo jeho nastoupí kapelník Fischer.\nKarlsruhe. Na zdejším dvorním divadle chystá\nse ku provedení nejnovější opera Richarda Wagnera\n„Tristan a Isolda.44\nLehni ce. Skladatel a pianista Jan Vogl z Pe-\ntrohradu, jenž si svými skladbami a hlavně oratoriem\n„Zkříšení Lazara\" znamenitou pověst získal, navrátil se\ntyto dni z Paříže a z Londýna. Dobyv si v prvním mě-\nstě svou kontrapunktickou znalostí přízně Rossiniho a\nMeyerbeera odebral se do Londýna, kdež na rozkaz krá-\nlovny oratorium Andersonovi, řediteli společnosti „Exter-\nHall44 doručeno jest, by ho co nejdříve provedl. Některé\njeho skladby provozoval Anderson se skvělým úspěchem\nu dvora.\nMannheim. Zdejší „Tonhalle44 vypsala cenu za\nnejlepší jednoaktovou operetku na text „Der Liebesring,\"\no nížto se 24 skladeb uchází.\nOstende. Nyní zde prodlévá mladá uherská vir-\ntuoska na housle slečna Bido-va, jež v konservaloriu\nBruselském první cenu obdržela. Yelkovévodkyně ruská\nHelena zřídivsi hudební soirée pozvala ji, by v této zá-\nbavě účinkovala. Na znamení své přízně dala jí velmi\ndrahocennou náprsní jehlici.\nPaříž. Roger opustiv už několik dní lůžko- bo-\nlesti, obdržel od svých kollegu uměleckou ruku, jež byvší\nod znamenitého stroj nika zhotovena, 3000 franku stojí.\nJe to mistrovský kousek ohledem na rozmanitost' pohybu,\njež se jím provesti dají. Nová opera prince Ponia-\ntowského „Peter z Medicis44 bude zde ve velké opeře\nco nejdřív provozována.\nVaršav a. Ku konci minulého měsíce dávána na\nzdejším divadle nová polská 4aklová opera „W i a 11 k i.44\nHudbu k opeře léto napsal Alexander Martin, rodilý\nVaršavian, jenž I*. 1856 zemřel, libreto zase pochází od\nBaltazara Gwozdcckéh o. „Czas44 píše o tomto pro-\nvozování: „Slušno zajisté dílu tomuto přiznati, že má do\nsebe v části hudební mnoho krásných a vznešených mo-\nmentu, mezi nimiž nejlepší jest modlitba. Obsazení ale\nbylo tak nešťastné a špatné, že by nejen první výtvor\nmladého skladatele, ale i nejlepší dílo mistra mohlo zma-\nřili. Nám zdálo se býti úplně naopak, že totiž dílo ta-\nkové by mělo býti podporováno hlasem i hrou umělců a\npěknou dekorací. Ředitelství nešetřilo jak obyčejně ničeho,\nkrom umělců, kteří to dílo měli vykonali. Každý ale po\nskončení opery nejlépe ocenil talent mladého skladatele,\nlituje předčasné smrti jeho. Martin žil nepoznán, umřel\noželen, slovem skončil jako mnoho jemu podobných, po\nnichž se nikdo neptal za živa, nad nimiž ale po smrti\nnejedna slza prolita. Když Martin v první mladosti své\nse odvážil na tak trudnou a velikou práci, nelze pochy-\nbovat, že při dalším vývinu sil svých a při tak velké\nlásce k hudbě dále byl by pokročil a prospěl umění, které\nsrdcem pěstoval. Tu jedinou snad útěchu může míti ze\nsvé předčasné smrti, že neslyšel provozovatelů prvního\ndíla svého a alespoň se nad tím nermoutil.\"\nVídeň. V pátek dne 2. t. m. vystoupil ponejprv\nna c. k. dvorním divadle pan Vukovic co Max v „Čaro-\nstřelci.44 Vukovic má silný prsní tenor, u něhož však\nzvucnosť, blahohlasí, tav (schmelz) pohřešujeme. Tony\nobjevují se forcirovány a stísněny. Možnáť, že cit se-\nvřenosti 11a hlas jeho úřinkoval. V každém případu jesť\nhlas jeho způsobilý a hodný vzdělávání a zasluhuje dů-\nkladného uměleckého vytříbení. Jeho přednesu nechybí\nvřelosť a také jeho osobnost poroučí ho divadlu.\nVým ar. Jeho svatosť papež Pius IX. daroval\ndvornímu kapelníku doktoru F. Lisztovi za jeho zásluhy\nv oboru kostelní hudby komandérský kříž řádu sv. Ře-\nhoře Velkého.\nWiesb ad e n. Tyto dni hráli zde virtuosové:\npan Wieniawski 11a housle, pan Ludwig na piano a\npan Franco-Mendes na cello. Zpěv byl slečnou Schmit-\nzovou od Stuttgartského dvorního divadla zastoupen. Pan\nWieniawski přednášel Ernst ovu fantasii na „Othello\"\na své variace na ruskou píseň „Červený sarafan44 a\nlíbil se velice. Franco-Mendes hrál fantasii na motivy\nz „Favoritky\" jakož i svou „Melodii44 a „Nocturno\" ne-\núhonně, a pan Ludwig přednášel s úspěchem polonaise\nod Chop ill a (ouevr. post.) a svou fantasie-mazurku\n„Slovanské sny\" a „Erinneruiig44 (ěís. 2) od Raffa. Ná-\nvštěva byla četná. Wieniawski zakoupil Beriotovy\nznamenité koncertní housle, výtečný to nástroj od Magi-\nniho za 20.000 franků (as 8000 zl. stř.). V prodavači\nlistině prohlašuje Beriot, že se o d houslí svých toliko\nze zvláštního ohledu 11a velký talent Wieniawského loučí.\n\nDur a moll.\n\n(Farinelli a Senesino.) Dva znamenití italští zpěváci Karinelli\na Senesino byli 11 dvou rozličných divadel v Anglicku en-\ngažováni a neměli příležitosti jeden druhého slyšet!. Neočeká-\nvaná náhoda svedla je konečně na jednom a témž divadle. Se-\nnesino hrál roli ukrutného, zuřivého tyrana, a Farinelli předsta-\nvoval nešťastného, přemoženého hrdinu. Sotva ale nešťastný\nrek arii pěti započal, pohnul tak zatvrzele srdce zuřivce, že\nSenesino karakter své role zapomuév, Farinellimu do náruče padl\na jej srdečné k svým prsourn přitiskl. Tak mocně účinkoval\nzpěv Farinelfiho! Obecenstvo hylo tímto výjevem hluboce dojato\na obsypalo je chválou a potleskem.\n(Císař Josef II.) Císař Josef 11. vážil si zvlášlé Mozartových\nzpěvoher. Bylo mu to tedy velmi proti mysli, když slyšel, že\nMozart pod velmi výhodnými výminkami do Berlína povolán jesť.\nPři lé uejprynějsí audiencí oslovil tedy umělce: »Jak Mozart,\nvy mne chcete opustiti? Toť málo kdy již jakou zpěvohru zase\nuslyším.\" S pohnutím políbil Mozart ruku dobrotivého císaře, a\npravil: „Vaše jasnosti! já ostanu.\" „Proo pak jsi nepožádal,\"\nřekl potom jeden z jeho známých, jemuž se touto rozmluvou\nsvěřil, nějakého znamenitého zvětšení tvé mzdy?« „Komuž by\npak v tom okamžení, když císař tak přívětivě a srdečně\nmluví, lakové žebracení napadlo?\" odpověděl Mozart.\n\nListárna.\nPanu J.K.v Budějovicích: Vaše\npsaní mne potěšilo. Sbory české jsou od F. Vogla, K.\nSlavíka, L. Zvonaře, Blodka a t. d. které však tiskem\nnevyšly, lec za skrovný peníz dal bych je Spolkům zpě-\nváckým opsati. Panu F. B. ve Velež.: Pište mi brzy.\nZápisy do gymnasia jsou dne 29. t. m."}]}