{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_sha256": "2fff73363612d8dece873f550de1e5db7b7c8f477e0759d6d09ab593892a6070", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/09/20_01/bmtnabd_1859-09-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "209", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.1", "titre_corps": "Sem a tam.", "titre_sommaire": "Sem a tam.", "signature_source": "Václav A. Crha", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 806, "texte": "Sem a tam.\nVáclav A. Crha.\n~)\nTy růžinky Helenčiny,\nKdyž je tiše pozoruji,\nPři větérkův zavanuli\nHlavinkami pokyvují\nSem a tam, sem a tam,\nVánku na vzdor sem a tam.\nTomu-li vás ona učí,\nAneb jste ji svedly samy?\nSeptnu-li co, ona i vy\nYrtíváte hlavinkami\nSem a tam, sem a tam,\nMně na vzdory sem a tam.\nPošeptám-li jí do ucha,\nŽe je láskou mou jedinkou:\nNedůvěrně na mne hledí\nKolébajíc vždy hlavinkou\nSem a tam, sem a tam,\nNedůvěrně sem a tam.\nBeru-li ji kolem krčku,\nLekne se mne jako smrti:\nProšení mi nezpomůže,\nPýří se a hlavou vrtí\nSem a tam, sem a tam,\nZlá Helenka! sem a tam.\nHubinku jí někdy vezmu,\nAvšak zle je, když to zočí;\nÚsta kryje, pryč se vine\nA hlavinkou pořád točí\nSem a tam, sem a tam,\nJak ty růže sem a tam.\nZdařilým nápěvem opatřil píseň tuto dovedný p. Fr.\nHilmar, vz. uč. v Kopidlně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "210", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.2", "titre_corps": "Josef Theodor Krov. Stručný životopis podává redaktor.", "titre_sommaire": "Josef Theodor Krov. Stručný životopis podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.1", "debut_caractere": 808, "fin_caractere_exclue": 2713, "texte": "Josef Theodor Krov.\nStručný životopis podává redaktor.\n*)\nKdo nezná tak zvanou husitskou píseň „Těšme se\nblahou nadějí,\" jež v naší vlasti znárodněla a po ze-\nmích slovanských se ozývá ? Kdo by neznal píseň tuto,\njiž Fr. Liszt pro piano uspořádal as neslýchaným\núspěchem přednášel? Ano, kdo by neznal ony zvuky,\njimižto slavný Píšek královský dvůr v Londýně okouzlil,\na ježto skladatel Balfé do své ouvertury k „Cikánce\"\nvetkal? Ovšem zná píseň tuto každý milovník zpěvu;\navšak mnohému nebude přede známo jméno původce\ntéto skladby nebude známo jméno J. Th. Krov, je-\nhožto životopis zde obecenstvu podáváme.\nJosef Th. Krov **) spatřil světlo Boží dne 19. pro-\nsince 1797 v městečku Strašecí, kdež jeho otec Fran-\ntišek měšťanem byl. Matka jeho Josefa rozena byla\nVodičkova. Jos. Krov byl ze 3 dílek jejich nejmladší.\nNejnižší školy odbyl ve svém rodišti ve farní škole za\nvýtečného učitele Václ. Reinhaltra as do 11. roku svého\nstáří. Juž co dítě dával na jevo obzvláštní schopnost\nk hudbě, zpíval se zalíbením a hrával housle.\nNucen jsa pásli voly a žádaje se obírati houslemi, řekl\njednou k své matce: „Kdyby raději ten vůl scípnui!\"\nVe škole byl jeden z nejpřednějších žákův. Jednou při\nzkoušce psal diktando ovšem bez chyby. Pan vikář\nřekl žertem: „Není to dobře!\" 1 odpověděl mladý Krov\nsrdnatě: „Je to dobře; Vašnosti to vědí, že je to dobře,\najá to také vím!\" Jsa vycvičen ve zpěvu, zpíval co\n\n\"*) Dle křestního listu jmenoval se vlastně Josef Tomáš\nKrob. Příjmění Krob přemněnil si do Krov před\nvystoupením v opeře „Švýcarská rodina jméno\nTomáš opustil, nemýlím-li se, v Holandsku, podpi-\nsuje se od té doby Theodor. V Anglicku psal\nse J. T. Kroff. Příčinu toho udáme u vypravování\njeho životopisu.\n**) Na náš dopis k farnímu úřadu v Novém Strašecí\nobdrželi jsme ochotností veleb. p. P. Yiktorina data\nz chlapeckých let J. Krova, které se týž účinný\npan duchovní od Jana, bratra Krovová dozvěděl."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4311, "texte": "vokalista při chrámu v Strašecím a přišel co zpěvák\nfundatista do Prahy, kdež ho juž r. 1814 vidíme co\nvokalistu v chrámě u sv. Jindřicha a sv. Havla, je-\njichžto kostelní hudbu zasloužilý ředitel kůru, Jan Ku-\nčera řídil. Krov studoval pilně a horlivě gymnasium u\nPiaristů, cvičil se ve zpěvu a získal si lásku J. Kučery,\njejžto v chrámě zastával. Roku 1821 vstoupil do filosofie.\nZde spřátelil se s Vilémem hrabětem z Clam-Galasů,\na byl od této šlechtické rodiny podporován. Než ne-\nlítostný osud uchvátil Krovu r. 1822 drahého přítele\nViléma. Vedle studii filosofických pěstoval Krov se vší\nv\nhorlivostí zpěv a cello, na něž se u Bernarda Šťast-\nného, profesora cella na konservatoriu Pražském, učil\nVida, že se bez známosti theorie a harmonie neobejde,\nodebral se k V. Tomáškovi, by u něho tyto vědy stu-\ndoval. Jak dalece Krov v harmonii prospěl, dosvědčuje\nvysvědčení, jež Tomášek nastávajícímu umělci vydal.\nZní takto : Že pan Josef Krov u mne nížepsaného v le-\ntech 1822 a 1823 harmonii se učil a učení to s výbor-\nnou pilností a úspěchem dokončil, dotvrzuji nejen tímto\npřítomným vysvědčením, nýbrž cítím se spolu povinna,\ntéhož všude co dobromyslného a pocestného muže od-\nporučili, jenž neustále se snaží nejen v mravech, ale-\nbrž také v pravém a ryzém umění vždy výbornosti do-\nsíci. V Praze 6. března 1831. Vác. J. Tomášek, učitel\ntónovědy. R. 1833 dokončil filosofii a nastoupil téhož\nroku dráhu právnickou, maje za spolužáky Leopolda\np. hraběte Lažanského, nyní místodržitele Moravy, p*\nChlup a, nyní prof. na universitě, Fr. Škroup a, býv.\nkapelníka stavovského divadla, Jana Borzagu a t. d.\nKrov zamýšlel vlastně bohosloví studovati, avšak jeho\npřítel Vilém hrabě Clam-Gallas přemluvil ho k tomu,\naby práva studoval a slíbil mu zaopatřit' místo co ho-\nspodářský úředník.\nHned na začátku jeho juridických studií rozhodla\njedna okolnost' nad dráhou života jeho. Ku konci roku\n1823 usneslo se několik vlastenských ochotníků na tom,\nže budou ku prospěchu dobročinných ústavů opery\nv českém jazyku provozovat!. Byli to mezi jinými filo-\nsof Hofrnann, právníci Pohl, F. Škroup a také Jos. Krov.\nK tomu cíli přeložil prof. Machačka operu „švýcarská\nrodina\" od J. Weigla. Vše bylo pohotově; avšak kdo\nměl operu tu s dilettanty nastudovali? Zkusili to ten,\nzas onen; ale žádný nemohl to svésti. Tu přišla řada\nna Fr. Škroupa a ten dostál své úloze. Tento první\nv\npokus proklestil Fr. Skroupovi cestu k místu kapelni-\nckému v Praze. Jak jsme pravili, držel od té doby\nF. Škroup pilně zkoušky k dotčené opeře a dne 22.\nprosince 1823 dávala se pod Holbeinem, ředitelem di-\nvadla za kapelníka Triebensee-a první opera v českém\nv\njazyku, totiž „Švýcarská rodina\" ku prospěchu Praž-\nského ústavu pro slepé. Y této opeře účinkovali\nmimo slečnu Kometovu (později paní Podhorskou), která\njuž u divadla engažovaná byla, samí ochotníci. Obsa-\nzení bylo následující: Pohl zpíval hraběte Valohradského,\nBrinke Zálabského, J. T. Krov Richarda, slec.\nSchulzova (později choť prof. Machačky) Ernelínu,\nHofrnann (nynější ředitel Staroměstského gymnasia)\nFreyburga, Fr. Škroup Pavlíka, Plecháček sudího.\nProvedení opery bylo zdařilé a došlo pochvaly a úča-\nstenství; načež dne 18. ledna 1824 ku prospěchu ústavu\npro chudé opětována jesf. Téhož roku poslední neděli\npod ředitelem Holbeinem provozovala se opera „Yodař\"\nod Cherubiniho, od prof. Machacka do češtiny přeložena.\nDávalaf se ku prospěchu soukromé společnosti k napo-\nmáhání chudým. Iv této opeře účinkovali samí dilet—\ntanti. Fr. Škroup zpíval hraběte Armanda, slec. Krá-\nlova (později paní Burianová) Konstanci, J. T. Krov\nvodaře, Hoborský Daniela, Illem Antonia,\nslec. Schulzova Marcelínu, Plecháček Semose,\nv\nslec. Dolejšova Ludvíka, Řehoř setníka, Pohl\ndůstojníka. V choru zúčastnili se dilettanti, mezi nimiž\ntaké pan doktor Hofrichter. Krov provedl úlohu svou\nvelmi obratně a došel pochvaly.\nChvalně známý zpěvák německé opery v Praze,\nBinder, slyše Krova zpívati, přemlouval jej, by zdo-\nkonaliv se ve zpěvu, divadelní dráhu nastoupil; avšak\nJ. Krov nemohl se rozhodnouli. Binder byl pro Krova\nvelice zaujat a ustanovil si stůj co stůj, nadaného za-\nčátečníka k divadlu přivesti. I psalť direkci Pešfan-\nského divadla o Krovu a jeho talentu radě jí, by Krovu\nkontrakt s dobrým platem as příznivými výminkami po-\nslala. A tak se také stalo.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "211", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.3", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano, Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano, Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.2", "debut_caractere": 4313, "fin_caractere_exclue": 5046, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano,\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nSouvislost' dvou trojzvuků a akkordů vůbec se za-\nkládá dílem v spojujících tonech, dílem také v tom,\npanuje—li mezi nimi blízkého vnitrního spříbuznění.\nTrojzvuky, jejichž základní tony kvartou neb kvintou\nod sebe jsou vzdálené, mají vždy jeden společný ton,\njimiž souvisí n. př. trojzvuky v jakékoliv toniné na I.a\nY. stupni, na I.a IV., 11.a V. nebo 11.a YI. stupni a\nt. d. Je-li bas dvou trojzvuků o terci neb o sextu\nod sebe vzdálen, najdeme dva společné tony, jež oba\ntyto akkordy slučují; n. př. spojíme-li trojzvuky na I.a\nVI. stupni, nebo na VI. a IV., na IV. a 11. stupni a t. d.,\nostanou z předešlého trojzvuku k následujícímu vždy\ndva tony ležet."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3681, "texte": "Souvislost' podle příbuzenství se objevuje tenkráte,\nSpojíme-Ii dva velké neb dva malé trojzvuky nebo velký\ntrojzvuk s malým, jejichž tóniny, těmito trojzvuky na-\nznačené, v prvním koleně příbuzenství jsou, n. př. troj-\nzvuk c e g s trojzvukem fa c, g h d nebo a c e;\ntónina C s toninou F, G, (a, jak nám z kruhu kvinto-\nvého známo) jesf v nejbližším spříbuznění.\nNásledovně také malé trojzvuky a c e—d f a,\na c e—e gh, e gh —h d fis a t. d., vůbec všecky\nmalé trojzvuky, jejichž základní tony kvartou neb kvin-\ntou od sebe jsou vzdálené, nachází se v nejbližším\nspříbuznění a v nejužší harmonické souvislosti.\nPodobně jsou paralellní trojzvuky v nejbližším spří-\nbuznění a v nejužší souvislosti; n. př. velký trojzvuk\nod C s malým trojzvukem od a, nebo velký trojzvuk\nod F s malým od d, nebo velhý trojzvuk od G s ma-\nlým trojzvukem od e at d,; následovně každý malý\ntrojzvuk, jehož bas jest od základního tonu velkého\ntrojzvuku malou terci dolů neb velkou sextu nahoru\nvzdálen, jesf s tímto velkým trojzvukem v nejužším\nspojení a spříbuznění.\nNaproti tomu jesf C-dur s e-moll - trojzvukem,\nvzdor tomu, že oba tyto trojvuky dva společné tony\nspojují (e, g) ve vzdálenější souvislosti, poněvadž jesf\ntónina C-dur s toninou e-moll v druhém koleně pří-\nbuzenství.\nTrojzvuky, kde těchto dotčených svazků nestává,\nkde není žádných společných tonů, aniž by oba trojzvuky\ndo tónin spříbuzněných náleželi, mohou předce tak da-\nlece za zbiížněné se považovati, sídlí—li ony v jedné a\nté samé tónině ; n. př. a-moll G-dur-trojzvuk, C-dur\nd-moll-, F-dur G-dur-trojzvuk. Tyto trojzvuky jsou\nvzhledem na tu okolnost', že se nachází v tónině C,\nponěkud souvislé.\nAčkoliv jesf obyčejné, pokračovat! v spříbuzněných\nakkordech a dávati přednost' oné posloupnosti akkordu,\n\\ -\nkde panuje nejužší souvislost'; předce však se začasté,\nkdyž toho zvláštní výraz požaduje, užívá akkordů méně\nsouvislých.\nKonečně také podotknouti zasluhuje, že neblahý\núčinek působí, spojí—li se bezprostředně více než dva\nmalé trojvuky; tato okolnost se vysvětluje tím, jelikož\njesf velký trojzvuk, jak nám ze souznějících tonů známo,\npřírodou, malý trojzvuk však více umělým způsobem\nutvořený akkord. Úloha: Ukládá se žákovi, by v\njakékoliv tónině spojil s trojzvukem každého stupně\nsouvislé trojzvuky.\nProstředky k vyhnutí sc chybnému\npokračován í.\nNedá se upříti, že pro začátečníka největší obtíž\npři spojování trojzvukův záleží v tom, aby nepokračo-\nvaly dva hlasy pospolu v kvintách neb oktávách.*)\nChybné toto pokračování se může jedině státi, jdou-li\nhlasy paralellně, neb lépe řečeno v pohybu rovném\nbuďto nahoru neb dolů. Abychom se tomuto chybnému\npokračování vyhnuli, protož spravujeme se hlavně podlé\nnásledujících pravidel:\n1. Kráčí-li bas diatonický, t. j. o stupeň výše neb\nníže, tuf třeba vrchním hlasům opačného, čili jak jinak\ntaké říkáme protipohybování, **) n. př.:\nSoprán .. . B\\s 5\\3 3/5 8/3\nAlt 5\\3 3\\B 8/3 5/8\nTenor .. . 3\\B B\\s 5/8 3/5\nBas .. . . c/d F/g a\\g d\\c\n2. Kráčí-li bas skočmo t. j. v tercích, sextách,\nneb kvintách, v tom případu se podrží společné tony,\njež oba trojzvuky spojují, v týchž hlasech, nebo\njak jinak se vyjadřujeme, užívá se strunného pohybu,\nn. př.: S. 5 8 8 3\nA.5\nT.\nB. c a Fd cg\nRovný pohyb (t. j. aby kráčely veškeré hlasy na-\nhoru neb dolů), se při troj zvucích jenom tenkráte může\nbez chyby státi, když bas kráčí kvintu dolů neb kvintu\nnahoru, n. př.: s\\B 8/5\n3\\5 5/3\nB\\3 3/8 .\nc\\F c/g\nUžívá-li se někdy místo protipohybu stranného po-\nhybu, stává se to buďto k vůli lepšímu zpěvu, neb k\nzískání příznivější polohy akkordu. Kromě opačného a\nstranného pohybu hlasů slouží k tomu také rozličné\nzdvojování a vynechávání některých akkordních intervallů.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211", "page_fin": "212", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.4", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.3", "debut_caractere": 3683, "fin_caractere_exclue": 4325, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nKlarinet.\nKlarinety mají v skutku v středních tonech jasnější,\nplnější, čistější a jemnější hlas než ostatní cívkové ná-\nstroje, jejichžto ton nikdy jakési trpkosti a ostrosti\n\n*) Nacházejí—li se kvinty neb oktávy v rozdílných hlasech,\n8 3 jak tento příklad ukazuje, poprvé v altu a\n5-. 8 bassu, podruhé v tenoru a bassu, neb snad\n35 1 v opačném pohybu, tenkrát to nepovažujeme\nc gj za chybné pokračování.\n**) Jenom kráčí-li se od V. na VI. stupeň s troj zvu-\nky, zvláště v moll-tonině, postupuje jedině terce\ntrojzvuku V. stupně (poněvadž jest citlivým tonem)\ns bassern paralellně."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3702, "texte": "zbaven býti nemůže, jakkoliv obratnost hráčů to zakrýti\nse snaží, Vysoké tony poslední oktávy od C nad\nliniemi sdílí toliko tuto ostrost silných vrchních tonův.\nKlarinet obsahuje tři rozličné druhy zvuku, 1. nej-\nvyšší register, jehož se jen ve fortissimu orkestru\nužiti smí, 2. střední tony, kteréž jsou k nápěvům,\nk lámání akkordů a k figurám způsobilé, a 3. re g i-\nster nejdolejší oktávy, jenž se hodí k vylíčení\nděsno-hrozivých účinků, černotemných zvuků bezhybné\nvzteklosti, ježto důmyslný I(. M. Weber odkryl. Ka-\nrakter středních tonův, jiinžto jakýs druh pyšnosti,\nšlechetnou laskavostí zmírněné, vrytý jest, činí je způ-\nsobilými k vyjádření poetických citův a myšlenek.\nLehkovážná veselost, ano také nepodjatá radost' nezdá\nse klarinetu svědčili. Taktéž nehodí se klarinet k se-\nlance; nebot je to nástroj hrdinů, jako rohy, trouby a\nposauny. Jeho hlas je hlasem lásky rekovné.\nTento krásný instrumentální soprán, tak daleko-\nzvučný, tak pronikavý, když se ho v masse užívá, na-\nbývá, solo přednášeje, jemnosti, povrchního nastínění a\ntajeinnoplné náruživosti. Nic není tak panenského, tak\nčistého, jako barva klarinetového zvuku při jistých me-\nlodiích, jež obratný umělec středními tony hraje.\nKlarinet má tu vzácnou vlastnost, naznačovati\nvzdálenost, ozvěnu, ozvěnu ozvěny, onen mrákodobný\nton. Který krasší příklad v užívání těchto okoličností\nmohl bych uvesti, než snivé tremolandem smyčcových\nnástrojů doprovázené klarinetovo místo uprostřed Alle-\ngra ouvertury k „Čarostřelci!\" Není to osamělá panna,\nrusá myslivcova nevěsta, která majíc oči k nebi upřeny,\nsvou něžnou žalost se smutnou bouří zmítaného lesa\nmísí! ... O nesmrtelný Weber!!\nBeethoven bera ohled na těžkomyslný a ušlech-\ntilý karakter melodie z A-dur v jeho překrásném an-\ndante A-dur symfonie neopomenul, by lépe vylíčil\nvšechno co toto místo spolu žalostného a náruživého\ndo sebe má, melodii tu středním tonům klarinetu svě-\nřiti. Gluck napsal ritornell arie Alcestiny „Plna smr-\ntelných ouzkostí\" pro flétnu; avšak zpozorovav později\nbez pochyby, že zvuk téhož nástroje slabý jest a že\npotřebné vznešenosti nemá k uvedení themy, kteréžto\ntaková neutěšitelnosf a taková bolná výše vryta jest,\npřivedl jej klarinetu.\nNejdolejších tonů (chalumeu) neznal však za času\nGlucka žádný s prospěchem užívati. Mozart jich nej-\nprvé upotřebil; avšak nikoliv k dramatickým účinkům;\nnýbrž toliko k arpeggirovaným průvodům, jako v maš-\nkarním terzeltu v „Don Juan.\" Webrovi to bylo po-\nzůstaveno, by vše to odkryl, co zvuk těchto dolních\ntonův děsivého do sebe má, když se jich k líčení tem-\nných harmonií užívá.\nKlarinetů stává do mnoho rozličných tonův; jsouf\nvšechny užitečné, a jest co litovati, že jich ještě více\nnení. Klarinel do H n. př. neb klarinety do hlubokého\nD a G, kterýchžto se zřídka nalézá, mohou skladatelům\npři mnohých příležitostech velkých prostředků poskyt-\nnouti. Čím více se ladění klarinetu do hloubky a výše\nod B, jejž za nejkrasší ton téhož nástroje považují,\nvzdaluje, tím méně mají výrazné vlastnosti, o nichžto\njsem svrchu mluvil. Tak jest C-klarinet tvrdší, než B,\njeho zvuk má méně líbeznosti a méně vnady. Malý\nEs-klarinet má pronikavé tony. Ton F-klarinetu má\nv tomto smyslu ještě určitější snahu. Když ladění kla-\nrinetů jde do hloubky, vzbuzují zakrytější, kalnější a\ntěžkomyslnější tony.\nPročež jest pravdivé a nutné, by hráči žádného\njiného klarinetu neužívali, než toho, jejž jim skladatel\npředepsal. Jelikož jedno každé ladění svůj zvláštní\nkarakter má, volí. skladatel také jeden klarinet radši\nnež druhý a nikoliv snad ze svéhlavosti, nýbrž že dává\npředek barvitosti klarinetova zvuku. ... Je to tedy\ntvrdošíjnost jistých virtuosů, když všechno na B-klari-\nnet hráti chtějí.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "213", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.5", "titre_corps": "Z Rjeky. (Fiume).", "titre_sommaire": "Z Rjeky. (Fiume).", "signature_source": "V-a2", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.4", "debut_caractere": 3704, "fin_caractere_exclue": 5054, "texte": "Z Rjeky. (Fiume).\n\nHudební zkouška v ústavě baronky de Lezarini. pan\nLžičař a jeho účinkování. Pianní skladby B. Šimáka\na Pivody. Fuga na národní hymnu od A. Hniličky.\nVy se už dávno jako uvolnění peřenci houpáte i\nvznášíte na lůzných i rozkošných vlnách ferialského\nživota, zapomenuvše trudy zkoušek a ostavivše hlomoz\nměst i nesnesitelné parno ulic; dávno už se sladko\ntouláte po rodných nivách našich, shánějíce se po zá-\nbavách, nyjíce, zpívajíce, ani příroda svému konser-\nvatoriu na nějaký čas odpust dala: hle! tu náhle při-\nlítla „rodná sestra, morska lastavica\" i drží v zobáku\nzpiávu o zkoušce. Ej! co s tím v prázdninách\nnechte nás aspoň nyní se zkouškami na míru. Než\nrozevřme psaníčko. Hle! jest' to zpráva o zkoušce\nhudební. Celo Vaše se poněkud vyjasňuje a Vy dopou-\nštíte, abychom si celé psaníčko přečtli.\nKoncem srpna, tak tam stojí psáno, odbývala se\nve vychovávacím ústavě „In stí tu to per l'educa-\nzione fe mminile superiore,\" vedeném od p.\nbaronky Lazarini v Rjece, celoročná zkouška.*)\nNejdříve se zkoušely obyčejné školské předměty, pak\nnásledovaly deklamace v řecích vlašské, francouzské,\nsrbské i německé a posléz produkce na fortepiano.\nVyučování tomuto nástroji ve vyšším kursu vede p.\n\n*) Všechny učebné závody přímořské, i veřejné\nsoukromné, mají totiž o měsíc déle školy, za tj\njim prázdniny připadají na září i říjen."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2607, "texte": "Eduard Lžičař, organista při dému, o němž nám v\ntěchto listech už několikráte chvalně zmíniti se bylo.\nZprva hrály menší žákyně lehčí kusy, pak „res ad tria-\nrios pervenit.\"\nSlečna Fanny de Pattay hrála na piano polonaise\nod Brunnera, pak sleč. Katturičova mazurku od téhož\ns úspěchem; chvalně počínala si sleč. Paulina Ster-\ncagl-ova (snad Strkalova?) přednášejíc melancolii od\nBed. Š i mák a a sleč. G. Starčičova hrajíc píseň beze\nslov od Šimáka. Sleč. Ernestina de Hoberth provedla\nobratně a vkusně „Le iever du soleil44 od Fr. Pivody\na líbila se. Nejlepšího výsledku dosáhla však sleč. K.\nbaronka de Lazarini, kterážto krásnou etudu „Máhrchen\nam Spinnrade\" od Bed. Šimáka s velkou sběhlostí a\nvýrazem provedla. Na to přednášena byla ouvertura\nk „Euryanthe\" od Webera, uspořádána na 8 ruk,\nkterouž se zkouška dokončila.\nKusy tyto už samy sebou líbezné i výtečné, vý-\nbornou hrou lepých děvčat jihoslovanských všeobecné\ndošly pochvaly a obliby, což nejenom svědčí o dobrém\nvkusu i taktu p. učitele, vybírati skladby k hraní, ale\ni o výtečném způsobu jeho, vyučovati hudbě, an veliká\nčást těchto dívek sotva rok podílu brala v jeho lekcích.\nNám pak tyto skladby tím líbezněji zněly, ana jim jména\nnašich skladatelův na čele stojí. Pan Lžičař tím svoje\nryzé vlastenecké smýšlení skvěle osvědčil, že i\nv daleké cizině nezapomněl svojich krajanův, i že se\nvšemožně usvluje rozprostírati slávu naší domoviny,\nuváděje díla našich výtečníkův u všeobecnou známost.\nAno, málem bych býval zapomněl, že pan Lžičař i\nco do varhanictví s velkým prospěchem zde účinkuje;\nneboť co v zdejších chrámech polky, valčíky a arietky\nmísto praeludií zaznívají, pěstuje pan Lžičař v hlavním\ndému klassickou kostelní hudbu, přednášeje na\nvarhany fugy od Bacha, Fuhrera a t. d. Na narozeniny\nJ. M. císaře Františka dne 18. srpna přednášel pan\nLžičař fugu na národní hymnu od Aloise Hniličky,\nkteráž všecku pozornost' hudboznalců na se obrátila.\nV tom švitořivá vlaštovka naše cosi prohodila, že by\nse i tím jakési vzájemnosti nevím právě co myslila\no které se u nás velmi mnoho, ba někdy i krásně\nhovoří, ale velmi málo činně pečuje, napomáhalo,\nkdyby se díla pokročilejších kmenův druhým předkládala.\nPak se ptala, jak to s našimi akademiami i koncerty a\nt. d. vypadá, že prý už celý národ Český skladby svých\nhudebníkův na zpaměť znáti musí (jako n. př. Vlašský),\nan je pořád i pořád slyší? Jakou jí as náš milý\n„Dalibor44 odpověď dal, nevím.\nPosléz přislíbivši, že nám na budoucí jaro po se-\nstřeničkách svojich, vracejících se do našich krajin,\nvšeličehož naučného vzkáže, odletěla opět ke svým do-\nmáčím mořským břehům.\n\nV-a2"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "213", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.6", "titre_corps": "Pergolesovo Stahat Mater. Z italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.", "titre_sommaire": "Pergolesovo Stahat Mater. Z italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.5", "debut_caractere": 2609, "fin_caractere_exclue": 4858, "texte": "Pergolesovo Stahat Mater.\nZ italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.\n(Pokračování.)\nVstoupiv do svého pokoje, z jehožto okna velké\nnáměstí Sorrentské přehlídl a uzavřev se, otevřel jaksi\nrozbouřen malou truhlici, v nížto krajková mantila byla\nuzamknuta. Byla to tatáž, jižto Betzi na procházce\nměla právě na ten den, když se svým maestrem samo-\njediná u jezera Albánského kráčela. Pergolese tiskl\nšat tento k svému srdci a políbiv jej chvějícíma se\nrtama, položil ho konečně před sebe na klavír.\nPohled na tato magická kouzla navrátil mu úplnou\nsvěžest jeho hudebních myšlenek a on počal pracovati\nna své zbožné básni.\nA kdož by to vysloviti mohl, s jakým zápalem\nPergolese svou posvátnou hudbu psal! Kdož by mohl\nvylíčiti podivuhodnou lehkost, s jakoužto komponoval!\nNa méně než čtyrhodinní práci byla juž melodie prv-\nních šesti slok napsána.\nPrávě chtěl začiti nový zpěv, když se na jeho\ndvéře klepalo. Vstanul maje za to, že jeho matka při-\nchází, za příkladem všech milujících mátí, aby ho od-\nvrátila od jeho noční práce; avšak zmýlil se, neboť\nviděl před sebou mladého lodníka, jenž ani slova ne-\npromluviv, mu list a měšec podal. Psaní bylo od Betzi!\nJaká to útěcha pro maestra! Poslalaf mu s vlídnými\nslovy peníze, jak se vyjádřila, pozůstalý to dluh za\nlekcí ve zpěvu, jež jí v Římě dával.\nPergolese žádal lodníka, by Miss Betzi řekl, že mu\nstačí zpomínka na ni; avšak peněz že přijmouti nemůže\nvěda, že jich nezasloužil.\n„Avšak,\" doložil, „nechejte si měšec pro sebe;\njsem jist, že Miss Betzi nebude mi za zlé vykládati,\nučiním-li v jménu jejím dobrý skutek.\nDonašeč sklonil hlavu ani slova nepromluvě.\n„Co jest Vám?\" tázal se maestro nevrle, „od-\npovězte mi.44\n„Co mi jest'?44 pravila Betzi, slzy majíc v očích,\npláčic!\nTento neočekávaný pohled, tento vznešený příklad\nnejsrdečnějsího přátelství oněmil a ohromil Pergolese.\nTaková blaženost pro něho pro něho, jenž se od\ncelého světa opuštěným býti domýšlel.\n„Ach! to je přílišná velkomyslnosf,\" zastenal vrhna\nse k nohotim jejím; „chcete mne spatřiti, an z rozkoše\numírám.\"\nMiss Bulwerowa pozvednuvši ho, vypravovala mu,\nže se neodvážila své tajemství někomu z vyslanství\nsvěřiti, a že za lodníka se přestrojivši, z paláce zmi-\nzela, nebyvší od nikoho zpozorována.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "216", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.6", "debut_caractere": 4305, "fin_caractere_exclue": 5874, "texte": "(B.) Děčín. Dne 21. září dostalo se nám také\nhudební zábavy. Pan prof. Goltermann přednášel na\ncello „Chant pour violoncell\" od Battu, Amourette a\nBerceuse (ukolébavka) od Schuberta a Marcia funebre\nod slavného B. Chopina s obvyklou virtuositou. Skoda,\nže týž umělec nikdy nehraje překrásné skladby če-\nv\nského skladatele Jana Šťastného, jenž se směle Beetho-\nvenem cella nazvati muže, a jehožto komposice v Pa-\nříži a v Londýně tak velké pověsti požívají, co my v Ce-\nchách sotva dle jména o nich co víme. (Je to smutné;\nale pravda. Red.) Při této příležitosti zpívali dvorní zpě-\nváci z Drážďan německé písně od Schuberta, Mendels-\nsohna a Haesera a jednu „Wanderers Hcimat\" od Václ.\nKalivody, která se velmi líbila.\n(A. St.) Od Jizery. (Kostelní hudba.) 0 zdejší\nhudbě kostelní můžeme se ovsem jen chvalně zmíniti, auto\nnovějšího času chaotické skřípání ustoupilo zdařilému\nprovozování z větší části klasických skladeb, čehož zá-\nsluha hlavně důstojné konsistoři litoměřické náleží.\nV Mnichově Hradišti nastalo nastoupením p. učitele\nBubáka pro zdejší hudbu chrámovou takřka nová\naera; jeví se to hlavně v instrumentální části, kdežto\novšem vokální pro nedostatek sil lecos k přání pozňsta-\nvuje; tak jsme alespoň pozorovali při Haydnově mši do\nD-moll dne 31. července provozované. V Bakově\ndávala se d. 28. srpna mše od Kemptera, jež zvláště tím\nse vyznačuje, že se vokální kvartetto téměř co samostatná\nskladba bez průvodce provozovati dá. Provedení bylo\nvelmi zdařilé. Především pak vydobyly si i zde Ho rá-\nkovy mše pro všeobecně uznané přednosti četných přátel."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6207, "texte": "I nejnovější ses tou mši slyšeli jsme dne 11. zárí 11a\nKláštere. Směle říci smíme, že to bylo nejzdařilejší co\njsme v tomto oboru hudby až posud v naší krajině sly-\nšeli; nemůžeme říci, která ze všech krásných částí této\nmše nejzdařileji se provedla, bylot to všechno abychom\nřekli jako jedné litiny. Nejen nejlepším silám z celého\nokolí, ježto se na provozování výtečné skladby zúčastnili;\navšak především výtečnému vedení (p. učitele Matouška)\npřisluší všechna cest. Zvláště však připomenouti sluší\nsopránové partie zastoupené slečnou Julií Měchu rov 011,\nžačkou p. Čahounova ústavu: abychom nepochybili, řekneme\ntoliko, že podobné pochoutky se nám posud nedostalo.\nZvláště nepřekonané Cherubini-ho Ave pro soprán a kla-\nrinettosolo provedla slečna s umělostí, jež všeobecné\nuznání vzbudilo. Sympathický, velmi ohebný hlas, vý-\nborná škola, vřelý cit můžeme za hlavní karakteristiku\npoložili. Přeškoda, že vícekráte ji poslyšeli nám přáno\nnebude. Z krátkého tohoto lícení vysvítá, že salonní\na operní manýry, které se bohužel před časy do\nchrámu vloudily a za dosti drahný cas jen ku pohoršení\nse udržely, ustupují hudbě vznešené, k nábožnosti v\nskutku povzbuzující; i nepochopujeme, jak z rozličných\nstran až k vyloučení instrumentální hudby z chrámu po-\nkročili se mohlo.\n(K. Y.) Z Kopidlna, dne 12. září. (Slabé pě-\nstování zpěvu). Jest opravdu podivuhodné, že zde, kde\nhudba tak přesně se pěstí, zpěv se tak dalece zane-\ndbává. Dosti krásné mše, jakých má čilý p. učitel F.\nHil mar vždy při ruce ztrácejí tím tak mnoho, že\nto hudba instrumentální není s to vyrovnat'; jest to po-\ndivná směsice buď ještě ani nevyvinutých nebo již zka-\nžených v pravém smyslu slova zkažených hlasů. Mimo\njeden Bas I.a Tenore I. není zde co do quality žá-\ndného hlasu, který by jen obstojně uspokojil. Tážeme\nse, cí to asi vina? Chvalně známého, horlivého p. učitele\nHilmara jistě nikoliv za to nám rucí jeho záliba\nk hudbě. Lee nedbalost to občanů, že dítek takořka\ndo školy by neposílali, kdydy se nebáli pokut, kdežto\npředce vyučování, knihy, ano i nástroje se zdarma dětem\ndávají každý rok z několika nadací. Tážeme se nyní,\njak by to asi vypadalo, kdyby si měli Kopi-\nd3an št í měštané sami ucitely vydržovat,\nškolné platit, knihy i nástroje kupovat a vů-\nbec o školu se starat, jak se to v každém\nměstě děje!!! Panuje zde heslo: „Když můj tatík neu-\nměl psát a cist, a já též neumím, tedy nemusejí moje\nděti též to umět; vždyť z nich nebudou páni!\"*) Jak nízko\nto zde stojí. Bylo by věru žádoucno, by dle příkladu\njiných menších obcí i zde se osvěta ujmula. Hlas o zří-\nzení školní knihovny zanikl a nikdo se více o to\nnepokusí. Kéž by nebyl hlas tento hlasem volajícího\nna poušti!\n(P. N.) Ze Sušice, 6. září. (Hudební zábava.)\nJaké ryzé smýšlení u nás panuje, a jak se o rozkvět\nčeského umění zde pečuje, dokazuje z velké části\nčeská hudební zábava, která se dne 3.v našem městě\nodbývala a v keréžto laskavě účinkoval též výborný zpě-\nvák, pan Karel Strakatý, jenž u svého přítele ve vů-\nkolí se zdržuje. Většina ceských čísel přidělena byla\nnašemu milému hostu, a každé číslo s hlučným potleskem\na vyvoláváním bylo provázeno. Přednášelt staroslovan-\nskou píseň, „kde domov můj,\" „500.000 lítých čertův\nod Graben-Hoířmauna,\" jižto na všeobecnou žádost' opa-\nkoval, „Jelenovu ženušku,\" „národní písně\" a „husit-\nskou.\" Zvláště „kde domov můj\" a rozkošná píseň\n„Ženuška\" velikou spňsobily sensací. Pan Strakatý pod-\nporován byl od zdejších hubebníků velmi zdařile. Paní\nKratochvílová, nadaná zpěvačka, přednášela píseň:\n„Česká zem\" od Jablonského velmi pěkně, neméně zda-\nřile „arii ze zpěvohry Torquato Tasso,\" spolu pak se\nzdejším učitelem p. Tichým dvojzpěv od Caroffy. Všecka\nčísla byla s pochvalou přijata. K písni „Česká zem\"\nsložil nápěv zdejší učitel p. Fr. Gemer, kterýž touto\nskladbou velmi pěkné nadání osvědčil. Píseň tato vyjde\nve spojení s jinou skladbou Gernerovou co nejdříve ti-\nskem, pročež na ni upozorňujeme. Zdejší hudedníci po-\ntěšili nás zdařilým provedením ouvertury ze zpěvohry:\n„Veselé ženy Viudsorské\" od Nikolaje a quodlibetem ze\nzpěvohry: „Vilém Telí.\" Značný výnos 89 zl. rak. c.\nvěnován zdejší nemocnici, kteráž se brzy stavěli počne.\n*) Pochybujeme, že by tomu tak bylo. Red.\n\nBerlín. Hans z Bülowa pracuje klavírní výtah\nz R. Wagnerovy opery „Tristan a Isolda,44 z nížto už\ndruhé dějství dokončil. Bůlow se oní vyjadřuje takto:\n„Takou hudbu neočekával nikdo od Wagnera. Spoj ujet\nse s posledními děly Beethovena (?!). K Lohengrinu má\nse Tristan, jako „Fidelio\" k „Únosu ze Serailu44 od Mo-\nzarta ; jako Cis-moll kvartett k prvnímu F-dur (op. 18).\nPřiznávám se, že jsem přicházel z jednoho překvapení za-\nnícenosti do druhého. Který hudebník zde ještě 11a po-\nkrok věřiti nechce, ten nemá sluchu. O této architekto-\nnice (krasostavba), o této hudební detailní práci nedá se\nžádného příliš vysokého ponětí uciniti. Nic není tak vzne-\nšeného, jako 11. př. druhé dějství. Po Tristanu bude stá-\nvati toliko dvé stran lidí, kteří se něčemu naučili a\ntěch, kteří se ničemu nenaučili. Koho tato opera neobrátí,\nten nemá žádnou hudbu v těle. Tristan a Isolda sotva\nvšak se populární stane; ale každý poněkud básnicky\nnadaný dilettant bude uchvácen vznešeností a mohutností\ngenia, jenž se v tomto díle jeví. Přiznávám se, že tato\nopera je vrcholiště dosavádní hudby!44 Uvidíme a usly-\nšíme co 11a tomto výroku pravdivého. Red. Ministr\nvnitřních záležitostí nařizuje u nejnovějším sešitu „Central-\nblatt fiir Unterrichtswesen in Preussen,44 aby studující\nbohosloví se cvičili v hudbě a v chorál ní in zpěvu,\nanto tento předmět pro evangelické duchovní důležitý jest.\nMannheim. Zdejší Tonhalle oznamuje, že ze\nzaslaných 14 nonettů skladba p. Eduarda Sil as e cenu\nobdržela. Soudcové byli L. Hetsch, Lochner a prof. MO-\n-\ni\nOstende. Rub instein, Piatti cellista a Wie-\nniawski dávali zde koncert a zbudili svou mistrnou hrou\nvelké sensací. V programu střídala se klassická hudba\ns virtuosníini produkcemi: Sál byl přeplněn a přítomností\nvelkokněžny ruské Heleny poctěn, kteráž při této pří-\nležitosti snoubence Wieniawského, mladé anglicance draho-\ncennou jehlici a náušnice z diamantů věnovala.\nPaříž. V chrámě Notre-Dame provozovalo se vel-\nkolepé Te De um od Saint- ďAroda, čestného kapelníka"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4070, "texte": "krále Sardinského, ježto skladatel císaři Napoleonovi vě-\nnoval. Skladba ta nazývá se : Te Deum imperiál et mili-\ntaire. Skladatel jsa v Paříži, vedl zkoušky téhož díla,\nježto je pro mužské hlasy a harmoniovou hudbu psáno.\nOrkestr sestával z hudebního sborn gardy Pařížské jsa\npodporován celým falanxem kontrabasů a varhanami.\nV divadle Bouffes Parisiens bude se provozovat komická\noperetka v 2 dějstvích: Geneviéve de Brabant (Genovefa\nz Brabantu) od J. Offenbacha.\nPešť. Dne 6. srp. zasvěcoval se zde nový židov-\nský chrám, při čemž více než 4000 lidí přítomno bylo.\nK tomuto cíli složil vrchní kantor Moric Friedemann\nsbory a provedl je výtečně. Prof. Wohler skomponoval\nzdařilý žalm a pan Hoszly, Čech, absolv. žák Pražské\nvarhanické školy a skladatel mnohých mší, hrál při této\npříležitosti obratně na varhany.\nStuttgart. Na zdejší hudební škole vyučujou\ndva znamenití Čechové, pan J. Písek solovému zpěvu\na dvorní hudedník p. F. Boch cellu. Roční honorár za\nvyučování obnáší 100 zl. stř. Předměty jsou tyto: chó-\nrový a solovní zpěv, hra na piano, varhanictví, housle,\ncello, tlieorie, partiturní hra, dějepis hudby, deklamací a\nitalská řec.\n(St.) Varšava. Dávné ale dosti falešné domnění,\nže Polák není hudby schopen, pomalu již počíná mizet,\nk čemuž nemálo sami přispěli Poláci stojíce v cele prv-\nních umělců ano i cizým vydírajíce palmu přednosti, vy-\nstupujíce na jeviště světa co tvůrcové oper, symfonií a t. d.\nJména Dobrzyňského, Katského, Moniuszki, Wieniawských,\nat nedíme o starších, jako Chopin a t. d. jasně zaleskla\nse na obzoře hudebním a u cizinců jako doma došla\nvšeobecného uznání. Dle pokroku v hudbě osob jedno-\ntlivých rozšiřovalo se zalíbením v ní co národu, neb každý\npospíchal siyšeti rodáka ozářeného slávou a uslyšev ho\npo druhé, po třetí, nabýval zalíbení v hudbě a víc a více\nji počínal milovati. Přišla konečně doba, že polské zpěvy\nv salonech zaujaly místo polských a vlašských, a domácí\nzpěváci naladivše lyru svou na notu rodnou, počali ma-\nteřským jazykem zpívati „od srdce k srdci.44 Zalíbení\nv hudbě zrostlo tak, že se všeobecně ozval hlas o po-\ntřebě konservatoria. Hlas ten byl tím silnější, že zásluhy\ndávného konservatoria Varšavského pod řízením zaslou-\nžilého Josefa Elsnera posud jsou v paměti, a pak-li se\nkde nějaký talent vyskytl, zajistě jméno jeho spojeno bylo\ns pochvalným jmenem bývalého učně onoho konserva-\ntoria, které tím samým v paměti zůstávalo, odrážejíc se\nv dávných zpomínkách. Unešen jako mnoho jiných po-\ndobným proudem jeden ze znamenitějších umělců, Apolinář\nKatski první pojal myšlenku, utvořiti konservatorium\nve Varšavě a pojav ji neupustil již od ní, a tak dlouho\ntakřka pěstoval to děcko, pokud se od něho nedočkal\nútěchy a pojaté myšlénky neučinil skutkem. Nedada se\npřekážkami zraditi, tak daleko pan Katski pokročil, že\nvypravovaný jím návrh přijat byl, ano obdržel již i nej-\nvyšší schválení. Hmotné prostředky záležet budou z po-\nmocí vládní a ze příspěvků soukromných. Budou to\npříspěvky dvojí, od zakladatelů a protektorů. První složí\nzákladní jistinu 7175 stř. rublů, druzí stipendia. Kdo\nročně skládati bude 300 rublů, nabude práva k umístnění\njednoho učně. Dům ve Varšavě jmenem „Dům zdraví,44\ndán jesť od vlády v majetnost konservatoria zároveň s\nkaždoročními 3000 rublů. Učňové konservatoria, nema-\njící na stipendia, budou ročně platit 50 r.; mimo to bude\nmít konservatorium právo dávati periodické koncerty ve\nsvůj prospěch. Koncerty tyto budou zajisté nemalé v ru-\nbrice důchodů konservatoria, poněvadž budou za sebou\nmít obecenstvo, které úplně sympathuje s takovým ústa-\nvem, a za druhé, že p. Katski co ředitel konservatoria,\nbude umět takové koncerty provesti, jakž toho důkaz dal\nsvými „večerními zábavami,64 které co do výboru děl i\njich provedení vynikaly nad nejlepší koncerty.\nVídeň. Kornet Stankovic vydá zde v listopadu\nt. r. 30 nových srbských písní i s nápěvy. Dřívější\npísně 24 do poctu, ježto do hudby uvedl, jsou juž ro-\nzebrány.\nVým ar. Dr. Fr. Liszt dokončil novou skladbu\npod titulem „Sv. Cecilie,\" ku kterémuž básník Otto Ro-\nquette text byl napsal.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "214", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "214", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Dne 10. září dávala se", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Dne 10. září dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4303, "texte": "Novoměstské divadlo. Dne 10. září dávala se\npětiaktová opera „Hugenotté\" od G. Meyerbeera, v nížto\nsleč. Elbeova co Valentina vystoupila. Osvědčilať sice\nvšechny vlastnosti, které jsme při ní uvedli; avšak ce-\nlistvý dojem nebyl velmi příznivý, anť jí patřičná pruž-\nnost a vydatnost hlasu schází. To se též potvrdilo dne\n14. září při provedení Meyerbeerovy pětiaktové opery\n„Robert ďábel,\" v nížto „Alici\" představovala. Ač-\nkoliv bylt přednes její povážlivý a výrazný, nemohla přede\nvyniknouti, nemajíc imponujícího hlasu k docílení skvě-\nlého úspěchu. V sobotu dne 17. září provozovala se\nopera „Trovatore\" od Verdiho, v nížto sleč. Mikova\na pan Fektér statně se drževše skvělého dosáhli vý-\nsledku. Rylo by toliko žádoucno, kdyby pan Fektér v ne-\nseném zpěvu netremoval, kde toho třeba není a organ\nsvůj zbytečně nenamáhal. Mimo tyto vynikala též sleč.\nPrauseova co Leonora a byla jako předešlí hlučně\nvolána. Repertoir: Ye středu dne 21. t. m. opera\n„Don Juan\" (v níž vystoupí sleč. Carlova); v neděli\n„Němá z P ort i či.\"\nPan Leop. Z v o na ř dohotovil právě druhé\ndějství české opery „Záboj\" a můžeme se těšiti, že\nnějaký úlomek v letošních koncertech uslyšíme.\nPan Ferd. Laub z Berlína a pan Martin No-\nváček, ředitel kuru z Bílé Cerkve (Weisskirchenj v Ba-\nnátě, přibyli do své vlasti.\nPan Yácl. Ludvík, absolvovaný žák Pražského\nkonservatoria a člen divadelního orkestru stal se kapel-\nníkem u c. k.3. pěšího pluku arcivévody Karla Ludvíka.\nZdejší mužský zpěvácký spolek uspořádá na za-\nčátku října v sále konviktském druhou hudební zá-\nbavu, v nížto kvartetta a sbory od Kreutzera, Lowe,\nMarschnera, Mendelssohna, Reissigra, Zollnera a velký\nsbor „Meeressteile\" od W. Riedla provedeny budou. Dle\nuvedeného programu musí každý myslit, že se v Ně m e~\ncku nacházíme; nebo ani jedinké číslo není české,\nani od českého skladatele.\nV neděli dne 10. září mezi 12.a 1. hod. s po-\nledne hrál varhaník pan Yáclav Kocáb a na věži loret-\ntanského kostela na Hradčanech na „Hrací zvonečky\"\nsedm melodií, z nichžto hymna konec tvořila. Hrací tyto\nzvonečky jsou nadací Pražského obchodníka Jindřicha z\nGlauchenu r. 1692 v Amsterdamě od Klaudia Fromma\nzhotovené a v Praze od hodináře Neumanna postavené,\nar. 1694 klávesnicí opatřené. V nejnovějším čase byly\nopět umělou rukou spraveny.\nLiteratura česká a národ náš utrpěl ve čtvrtek\ndne 15. t. in. úmrtím velezasloužilého našeho spisovatele\na c. k. školního rady p. Václ. Klemense MJicpery nena-\nhraditelnou ztrátu. Pohřeb odbýval se v neděli dne 18. t. m.\no 6. hod. odpoledne. Pohřební průvod konal praelat Emaus-\nský doktor Fr. Částka, jsa assistován četným du-\nchovenstvem. Nepřehledné množství lidí všech stavů:\nučenci, jako Hanka, Purkyně, Šafařík a t. d., duchovenstvo,\njako J. M. biskup Fr. Krejčí a kanovník p. K. Vinařický, spi-\nsovatelé, umělci, professoři university, žurnalisté, pak pan\nměšťanosta Pražský Dr. Vaňka dostavili se k pohřbu, by\nzesnulému poslední úctu prokázali. Při této příležitosti\ndopustil se uspořadatel pohřbu neslýchané nešetrnosti a ne-\nmotornosti tím, že dal našemu ryze-českému Klicperovi\nněmecké smuteční kvartetto zpívati. Jaká to ironie!\nVčera odbývala se za zvěčnělého v chrámě u sv. Ště-\npána smuteční mše od Fr. Lablera a česká smuteční\npíseň od J. Krejčího, jež četný sbor pod vedením Z.\nKolešovského z úcty zpíval. Kéž by i na venkově za tohoto\nzasloužilého veterana české literatury requie se konaly!\nf v\nSlečna Ferlesová, žákyně pana Fr. Skřoup a\nvystoupila dne 13. září na k. dvorním divadle v Berlíně\nco „Irma\" v opeře „Zedník a zámečník\"' od Aubera\na došla velmi příznivého výsledku. Její krásná postava\na její zvučný orgán chválí tamější noviny.\nNové hudebniny. Právě vyšly a rozesílaly\nse s čís. 26 „Dvě hymny od A. Maška, kostelní to\nskladba, kteráž druhou prémii „Dalibora\" tvoří a ježto\nse oněm pánům odběratelům dává, kteřížto tuto prémii\nžádali a se až do konce měsíce t. r. předplatili. Odbě-\nratelé, kteří si podobiznu Slavíkovu co praemii vzali,\nmohou tyto kostelní skladby za levnou, pro ně zvláště\nurčenou cenu za 1 zl. r. čís. u R. Veita dostati.\nNákladem téhož vyšel právě čtvrtý sešit „katolického\nvarhaníka,\" obsahuje adventní píseň „S nebe posel vy-\nchází\" a „Pange lingua\" s přiměřenými předehrami, me-\nzihrami a dohrami. Cena téhož sešitu je levná; stojí\n36 nov. kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "215", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7.2", "titre_corps": "(B.) Děčín. Dne 21. září dostalo se nám také", "titre_sommaire": "(B.) Děčín. Dne 21. září dostalo se nám také", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.6", "debut_caractere": 4305, "fin_caractere_exclue": 5874, "texte": "(B.) Děčín. Dne 21. září dostalo se nám také\nhudební zábavy. Pan prof. Goltermann přednášel na\ncello „Chant pour violoncell\" od Battu, Amourette a\nBerceuse (ukolébavka) od Schuberta a Marcia funebre\nod slavného B. Chopina s obvyklou virtuositou. Skoda,\nže týž umělec nikdy nehraje překrásné skladby če-\nv\nského skladatele Jana Šťastného, jenž se směle Beetho-\nvenem cella nazvati muže, a jehožto komposice v Pa-\nříži a v Londýně tak velké pověsti požívají, co my v Ce-\nchách sotva dle jména o nich co víme. (Je to smutné;\nale pravda. Red.) Při této příležitosti zpívali dvorní zpě-\nváci z Drážďan německé písně od Schuberta, Mendels-\nsohna a Haesera a jednu „Wanderers Hcimat\" od Václ.\nKalivody, která se velmi líbila.\n(A. St.) Od Jizery. (Kostelní hudba.) 0 zdejší\nhudbě kostelní můžeme se ovsem jen chvalně zmíniti, auto\nnovějšího času chaotické skřípání ustoupilo zdařilému\nprovozování z větší části klasických skladeb, čehož zá-\nsluha hlavně důstojné konsistoři litoměřické náleží.\nV Mnichově Hradišti nastalo nastoupením p. učitele\nBubáka pro zdejší hudbu chrámovou takřka nová\naera; jeví se to hlavně v instrumentální části, kdežto\novšem vokální pro nedostatek sil lecos k přání pozňsta-\nvuje; tak jsme alespoň pozorovali při Haydnově mši do\nD-moll dne 31. července provozované. V Bakově\ndávala se d. 28. srpna mše od Kemptera, jež zvláště tím\nse vyznačuje, že se vokální kvartetto téměř co samostatná\nskladba bez průvodce provozovati dá. Provedení bylo\nvelmi zdařilé. Především pak vydobyly si i zde Ho rá-\nkovy mše pro všeobecně uznané přednosti četných přátel."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4199, "texte": "I nejnovější ses tou mši slyšeli jsme dne 11. zárí 11a\nKláštere. Směle říci smíme, že to bylo nejzdařilejší co\njsme v tomto oboru hudby až posud v naší krajině sly-\nšeli; nemůžeme říci, která ze všech krásných částí této\nmše nejzdařileji se provedla, bylot to všechno abychom\nřekli jako jedné litiny. Nejen nejlepším silám z celého\nokolí, ježto se na provozování výtečné skladby zúčastnili;\navšak především výtečnému vedení (p. učitele Matouška)\npřisluší všechna cest. Zvláště však připomenouti sluší\nsopránové partie zastoupené slečnou Julií Měchu rov 011,\nžačkou p. Čahounova ústavu: abychom nepochybili, řekneme\ntoliko, že podobné pochoutky se nám posud nedostalo.\nZvláště nepřekonané Cherubini-ho Ave pro soprán a kla-\nrinettosolo provedla slečna s umělostí, jež všeobecné\nuznání vzbudilo. Sympathický, velmi ohebný hlas, vý-\nborná škola, vřelý cit můžeme za hlavní karakteristiku\npoložili. Přeškoda, že vícekráte ji poslyšeli nám přáno\nnebude. Z krátkého tohoto lícení vysvítá, že salonní\na operní manýry, které se bohužel před časy do\nchrámu vloudily a za dosti drahný cas jen ku pohoršení\nse udržely, ustupují hudbě vznešené, k nábožnosti v\nskutku povzbuzující; i nepochopujeme, jak z rozličných\nstran až k vyloučení instrumentální hudby z chrámu po-\nkročili se mohlo.\n(K. Y.) Z Kopidlna, dne 12. září. (Slabé pě-\nstování zpěvu). Jest opravdu podivuhodné, že zde, kde\nhudba tak přesně se pěstí, zpěv se tak dalece zane-\ndbává. Dosti krásné mše, jakých má čilý p. učitel F.\nHil mar vždy při ruce ztrácejí tím tak mnoho, že\nto hudba instrumentální není s to vyrovnat'; jest to po-\ndivná směsice buď ještě ani nevyvinutých nebo již zka-\nžených v pravém smyslu slova zkažených hlasů. Mimo\njeden Bas I.a Tenore I. není zde co do quality žá-\ndného hlasu, který by jen obstojně uspokojil. Tážeme\nse, cí to asi vina? Chvalně známého, horlivého p. učitele\nHilmara jistě nikoliv za to nám rucí jeho záliba\nk hudbě. Lee nedbalost to občanů, že dítek takořka\ndo školy by neposílali, kdydy se nebáli pokut, kdežto\npředce vyučování, knihy, ano i nástroje se zdarma dětem\ndávají každý rok z několika nadací. Tážeme se nyní,\njak by to asi vypadalo, kdyby si měli Kopi-\nd3an št í měštané sami ucitely vydržovat,\nškolné platit, knihy i nástroje kupovat a vů-\nbec o školu se starat, jak se to v každém\nměstě děje!!! Panuje zde heslo: „Když můj tatík neu-\nměl psát a cist, a já též neumím, tedy nemusejí moje\nděti též to umět; vždyť z nich nebudou páni!\"*) Jak nízko\nto zde stojí. Bylo by věru žádoucno, by dle příkladu\njiných menších obcí i zde se osvěta ujmula. Hlas o zří-\nzení školní knihovny zanikl a nikdo se více o to\nnepokusí. Kéž by nebyl hlas tento hlasem volajícího\nna poušti!\n(P. N.) Ze Sušice, 6. září. (Hudební zábava.)\nJaké ryzé smýšlení u nás panuje, a jak se o rozkvět\nčeského umění zde pečuje, dokazuje z velké části\nčeská hudební zábava, která se dne 3.v našem městě\nodbývala a v keréžto laskavě účinkoval též výborný zpě-\nvák, pan Karel Strakatý, jenž u svého přítele ve vů-\nkolí se zdržuje. Většina ceských čísel přidělena byla\nnašemu milému hostu, a každé číslo s hlučným potleskem\na vyvoláváním bylo provázeno. Přednášelt staroslovan-\nskou píseň, „kde domov můj,\" „500.000 lítých čertův\nod Graben-Hoířmauna,\" jižto na všeobecnou žádost' opa-\nkoval, „Jelenovu ženušku,\" „národní písně\" a „husit-\nskou.\" Zvláště „kde domov můj\" a rozkošná píseň\n„Ženuška\" velikou spňsobily sensací. Pan Strakatý pod-\nporován byl od zdejších hubebníků velmi zdařile. Paní\nKratochvílová, nadaná zpěvačka, přednášela píseň:\n„Česká zem\" od Jablonského velmi pěkně, neméně zda-\nřile „arii ze zpěvohry Torquato Tasso,\" spolu pak se\nzdejším učitelem p. Tichým dvojzpěv od Caroffy. Všecka\nčísla byla s pochvalou přijata. K písni „Česká zem\"\nsložil nápěv zdejší učitel p. Fr. Gemer, kterýž touto\nskladbou velmi pěkné nadání osvědčil. Píseň tato vyjde\nve spojení s jinou skladbou Gernerovou co nejdříve ti-\nskem, pročež na ni upozorňujeme. Zdejší hudedníci po-\ntěšili nás zdařilým provedením ouvertury ze zpěvohry:\n„Veselé ženy Viudsorské\" od Nikolaje a quodlibetem ze\nzpěvohry: „Vilém Telí.\" Značný výnos 89 zl. rak. c.\nvěnován zdejší nemocnici, kteráž se brzy stavěli počne.\n*) Pochybujeme, že by tomu tak bylo. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "216", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7.3", "titre_corps": "Berlín. Hans z Bülowa pracuje klavírní výtah", "titre_sommaire": "Berlín. Hans z Bülowa pracuje klavírní výtah", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.7", "debut_caractere": 4201, "fin_caractere_exclue": 6207, "texte": "Berlín. Hans z Bülowa pracuje klavírní výtah\nz R. Wagnerovy opery „Tristan a Isolda,44 z nížto už\ndruhé dějství dokončil. Bůlow se oní vyjadřuje takto:\n„Takou hudbu neočekával nikdo od Wagnera. Spoj ujet\nse s posledními děly Beethovena (?!). K Lohengrinu má\nse Tristan, jako „Fidelio\" k „Únosu ze Serailu44 od Mo-\nzarta ; jako Cis-moll kvartett k prvnímu F-dur (op. 18).\nPřiznávám se, že jsem přicházel z jednoho překvapení za-\nnícenosti do druhého. Který hudebník zde ještě 11a po-\nkrok věřiti nechce, ten nemá sluchu. O této architekto-\nnice (krasostavba), o této hudební detailní práci nedá se\nžádného příliš vysokého ponětí uciniti. Nic není tak vzne-\nšeného, jako 11. př. druhé dějství. Po Tristanu bude stá-\nvati toliko dvé stran lidí, kteří se něčemu naučili a\ntěch, kteří se ničemu nenaučili. Koho tato opera neobrátí,\nten nemá žádnou hudbu v těle. Tristan a Isolda sotva\nvšak se populární stane; ale každý poněkud básnicky\nnadaný dilettant bude uchvácen vznešeností a mohutností\ngenia, jenž se v tomto díle jeví. Přiznávám se, že tato\nopera je vrcholiště dosavádní hudby!44 Uvidíme a usly-\nšíme co 11a tomto výroku pravdivého. Red. Ministr\nvnitřních záležitostí nařizuje u nejnovějším sešitu „Central-\nblatt fiir Unterrichtswesen in Preussen,44 aby studující\nbohosloví se cvičili v hudbě a v chorál ní in zpěvu,\nanto tento předmět pro evangelické duchovní důležitý jest.\nMannheim. Zdejší Tonhalle oznamuje, že ze\nzaslaných 14 nonettů skladba p. Eduarda Sil as e cenu\nobdržela. Soudcové byli L. Hetsch, Lochner a prof. MO-\n-\ni\nOstende. Rub instein, Piatti cellista a Wie-\nniawski dávali zde koncert a zbudili svou mistrnou hrou\nvelké sensací. V programu střídala se klassická hudba\ns virtuosníini produkcemi: Sál byl přeplněn a přítomností\nvelkokněžny ruské Heleny poctěn, kteráž při této pří-\nležitosti snoubence Wieniawského, mladé anglicance draho-\ncennou jehlici a náušnice z diamantů věnovala.\nPaříž. V chrámě Notre-Dame provozovalo se vel-\nkolepé Te De um od Saint- ďAroda, čestného kapelníka"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4057, "texte": "krále Sardinského, ježto skladatel císaři Napoleonovi vě-\nnoval. Skladba ta nazývá se : Te Deum imperiál et mili-\ntaire. Skladatel jsa v Paříži, vedl zkoušky téhož díla,\nježto je pro mužské hlasy a harmoniovou hudbu psáno.\nOrkestr sestával z hudebního sborn gardy Pařížské jsa\npodporován celým falanxem kontrabasů a varhanami.\nV divadle Bouffes Parisiens bude se provozovat komická\noperetka v 2 dějstvích: Geneviéve de Brabant (Genovefa\nz Brabantu) od J. Offenbacha.\nPešť. Dne 6. srp. zasvěcoval se zde nový židov-\nský chrám, při čemž více než 4000 lidí přítomno bylo.\nK tomuto cíli složil vrchní kantor Moric Friedemann\nsbory a provedl je výtečně. Prof. Wohler skomponoval\nzdařilý žalm a pan Hoszly, Čech, absolv. žák Pražské\nvarhanické školy a skladatel mnohých mší, hrál při této\npříležitosti obratně na varhany.\nStuttgart. Na zdejší hudební škole vyučujou\ndva znamenití Čechové, pan J. Písek solovému zpěvu\na dvorní hudedník p. F. Boch cellu. Roční honorár za\nvyučování obnáší 100 zl. stř. Předměty jsou tyto: chó-\nrový a solovní zpěv, hra na piano, varhanictví, housle,\ncello, tlieorie, partiturní hra, dějepis hudby, deklamací a\nitalská řec.\n(St.) Varšava. Dávné ale dosti falešné domnění,\nže Polák není hudby schopen, pomalu již počíná mizet,\nk čemuž nemálo sami přispěli Poláci stojíce v cele prv-\nních umělců ano i cizým vydírajíce palmu přednosti, vy-\nstupujíce na jeviště světa co tvůrcové oper, symfonií a t. d.\nJména Dobrzyňského, Katského, Moniuszki, Wieniawských,\nat nedíme o starších, jako Chopin a t. d. jasně zaleskla\nse na obzoře hudebním a u cizinců jako doma došla\nvšeobecného uznání. Dle pokroku v hudbě osob jedno-\ntlivých rozšiřovalo se zalíbením v ní co národu, neb každý\npospíchal siyšeti rodáka ozářeného slávou a uslyšev ho\npo druhé, po třetí, nabýval zalíbení v hudbě a víc a více\nji počínal milovati. Přišla konečně doba, že polské zpěvy\nv salonech zaujaly místo polských a vlašských, a domácí\nzpěváci naladivše lyru svou na notu rodnou, počali ma-\nteřským jazykem zpívati „od srdce k srdci.44 Zalíbení\nv hudbě zrostlo tak, že se všeobecně ozval hlas o po-\ntřebě konservatoria. Hlas ten byl tím silnější, že zásluhy\ndávného konservatoria Varšavského pod řízením zaslou-\nžilého Josefa Elsnera posud jsou v paměti, a pak-li se\nkde nějaký talent vyskytl, zajistě jméno jeho spojeno bylo\ns pochvalným jmenem bývalého učně onoho konserva-\ntoria, které tím samým v paměti zůstávalo, odrážejíc se\nv dávných zpomínkách. Unešen jako mnoho jiných po-\ndobným proudem jeden ze znamenitějších umělců, Apolinář\nKatski první pojal myšlenku, utvořiti konservatorium\nve Varšavě a pojav ji neupustil již od ní, a tak dlouho\ntakřka pěstoval to děcko, pokud se od něho nedočkal\nútěchy a pojaté myšlénky neučinil skutkem. Nedada se\npřekážkami zraditi, tak daleko pan Katski pokročil, že\nvypravovaný jím návrh přijat byl, ano obdržel již i nej-\nvyšší schválení. Hmotné prostředky záležet budou z po-\nmocí vládní a ze příspěvků soukromných. Budou to\npříspěvky dvojí, od zakladatelů a protektorů. První složí\nzákladní jistinu 7175 stř. rublů, druzí stipendia. Kdo\nročně skládati bude 300 rublů, nabude práva k umístnění\njednoho učně. Dům ve Varšavě jmenem „Dům zdraví,44\ndán jesť od vlády v majetnost konservatoria zároveň s\nkaždoročními 3000 rublů. Učňové konservatoria, nema-\njící na stipendia, budou ročně platit 50 r.; mimo to bude\nmít konservatorium právo dávati periodické koncerty ve\nsvůj prospěch. Koncerty tyto budou zajisté nemalé v ru-\nbrice důchodů konservatoria, poněvadž budou za sebou\nmít obecenstvo, které úplně sympathuje s takovým ústa-\nvem, a za druhé, že p. Katski co ředitel konservatoria,\nbude umět takové koncerty provesti, jakž toho důkaz dal\nsvými „večerními zábavami,64 které co do výboru děl i\njich provedení vynikaly nad nejlepší koncerty.\nVídeň. Kornet Stankovic vydá zde v listopadu\nt. r. 30 nových srbských písní i s nápěvy. Dřívější\npísně 24 do poctu, ježto do hudby uvedl, jsou juž ro-\nzebrány.\nVým ar. Dr. Fr. Liszt dokončil novou skladbu\npod titulem „Sv. Cecilie,\" ku kterémuž básník Otto Ro-\nquette text byl napsal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 4059, "fin_caractere_exclue": 4070, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Beethoven a Napoleon.) Po bitvě u Jeny potkal se Beethoven", "titre_sommaire": "(Beethoven a Napoleon.) Po bitvě u Jeny potkal se Beethoven", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 4072, "fin_caractere_exclue": 5166, "texte": "(Beethoven a Napoleon.) Po bitvě u Jeny potkal se Beethoven\nse svým přítelem Krumpholtzem, jemuž velmi přál, a ptal\nse jej jako obyčejné: „Co nového?\" Krumpholtz na to odpověděl:\n>?To novější jesť ona právě přišlá zpráva, že onen veliký rek,\nNapoleon, opět úplné vítězství nad Prusy vydobyl. Celý roz-\nvzteklen odvětil na to Beethoven: »Skoda že vojenskému umění\ntak nerozumím jako hudebnímu, já bych jej předce porazil!\"\n(J. T. Krov a vévoda Brunšvický.) .J. T. Krov\nlak vypravoval nám Angličan J. Herbert, přítel Krovúv zpí-\nvaje v opeře „Othello,\" provedl jednu z nejtéžších passáží v télo\nopeře tak mistrně, že velkého podivení zbudil. Vévoda Brun-\nšvický, velký pěstitel zpévu, slyše ho zpívati, snažil se co možná\npassaži tulo, jako Krov, krásně provesti ; avšak vzdor všelikému\nnamáhání nechtělo se mu io podařiti. I tázal se Krova: „Jak\nto přijde, že Vy tu passáži tak snadně zpíváte a já ji dovesti\nnemohu?\" Myslím, pravil Krov, že bych příčinu toho uhodl.\nNuže, a co je ta příčina? „Chodím, odvětil umělec, každý den\npravidelně do školy (t. j. sám k sobě) a Vaše Jasnost toho\nnečiní.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 5168, "fin_caractere_exclue": 5309, "texte": "Listárna.\nDo Veležic! Pan B. a A. i J. v upl-\nL. Z. Novella „Jan Zach\", kterou jsme pro nenadálé pře-\nkážky přetrhnouti museli, vyjde příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.9", "titre_corps": "Jelikož prvním říjnem nové (čtvrté) čtvrtletí nastává, žádáme ony pány předplatitele, kteří se na", "titre_sommaire": "Jelikož prvním říjnem nové (čtvrté) čtvrtletí nastává, žádáme ony pány předplatitele, kteří se na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 5311, "fin_caractere_exclue": 5716, "texte": "Jelikož prvním říjnem nové (čtvrté) čtvrtletí nastává, žádáme ony pány předplatitele, kteří se na\ncelý rok nepředplatili, by své předplacení obnovili, aby v zásilce žádné přestávky se činiti nemuselo. Kteří\nvšechna čtvrtletí „Dalibora\" odeberou, obdrží hned praemii, kteroukoliv si žádati budou. Předplacení obnáší\ns poštou: čtvrtletně 1 zl. 15 kr., půlletně 2 zl. 30 kr., celoročně 4 zl. 60 kr. rak. čís."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-09-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-09-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1859-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.2.10", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující dvě „Veni Sancte\" od V. Horáka a Z. Kolešovského.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující dvě „Veni Sancte\" od V. Horáka a Z. Kolešovského.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "debut_caractere": 5718, "fin_caractere_exclue": 5824, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující dvě „Veni Sancte\" od V. Horáka a Z. Kolešovského."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.1", "texte": "Sem a tam.\nVáclav A. Crha.\n~)\nTy růžinky Helenčiny,\nKdyž je tiše pozoruji,\nPři větérkův zavanuli\nHlavinkami pokyvují\nSem a tam, sem a tam,\nVánku na vzdor sem a tam.\nTomu-li vás ona učí,\nAneb jste ji svedly samy?\nSeptnu-li co, ona i vy\nYrtíváte hlavinkami\nSem a tam, sem a tam,\nMně na vzdory sem a tam.\nPošeptám-li jí do ucha,\nŽe je láskou mou jedinkou:\nNedůvěrně na mne hledí\nKolébajíc vždy hlavinkou\nSem a tam, sem a tam,\nNedůvěrně sem a tam.\nBeru-li ji kolem krčku,\nLekne se mne jako smrti:\nProšení mi nezpomůže,\nPýří se a hlavou vrtí\nSem a tam, sem a tam,\nZlá Helenka! sem a tam.\nHubinku jí někdy vezmu,\nAvšak zle je, když to zočí;\nÚsta kryje, pryč se vine\nA hlavinkou pořád točí\nSem a tam, sem a tam,\nJak ty růže sem a tam.\nZdařilým nápěvem opatřil píseň tuto dovedný p. Fr.\nHilmar, vz. uč. v Kopidlně.\n\nJosef Theodor Krov.\nStručný životopis podává redaktor.\n*)\nKdo nezná tak zvanou husitskou píseň „Těšme se\nblahou nadějí,\" jež v naší vlasti znárodněla a po ze-\nmích slovanských se ozývá ? Kdo by neznal píseň tuto,\njiž Fr. Liszt pro piano uspořádal as neslýchaným\núspěchem přednášel? Ano, kdo by neznal ony zvuky,\njimižto slavný Píšek královský dvůr v Londýně okouzlil,\na ježto skladatel Balfé do své ouvertury k „Cikánce\"\nvetkal? Ovšem zná píseň tuto každý milovník zpěvu;\navšak mnohému nebude přede známo jméno původce\ntéto skladby nebude známo jméno J. Th. Krov, je-\nhožto životopis zde obecenstvu podáváme.\nJosef Th. Krov **) spatřil světlo Boží dne 19. pro-\nsince 1797 v městečku Strašecí, kdež jeho otec Fran-\ntišek měšťanem byl. Matka jeho Josefa rozena byla\nVodičkova. Jos. Krov byl ze 3 dílek jejich nejmladší.\nNejnižší školy odbyl ve svém rodišti ve farní škole za\nvýtečného učitele Václ. Reinhaltra as do 11. roku svého\nstáří. Juž co dítě dával na jevo obzvláštní schopnost\nk hudbě, zpíval se zalíbením a hrával housle.\nNucen jsa pásli voly a žádaje se obírati houslemi, řekl\njednou k své matce: „Kdyby raději ten vůl scípnui!\"\nVe škole byl jeden z nejpřednějších žákův. Jednou při\nzkoušce psal diktando ovšem bez chyby. Pan vikář\nřekl žertem: „Není to dobře!\" 1 odpověděl mladý Krov\nsrdnatě: „Je to dobře; Vašnosti to vědí, že je to dobře,\najá to také vím!\" Jsa vycvičen ve zpěvu, zpíval co\n\n\"*) Dle křestního listu jmenoval se vlastně Josef Tomáš\nKrob. Příjmění Krob přemněnil si do Krov před\nvystoupením v opeře „Švýcarská rodina jméno\nTomáš opustil, nemýlím-li se, v Holandsku, podpi-\nsuje se od té doby Theodor. V Anglicku psal\nse J. T. Kroff. Příčinu toho udáme u vypravování\njeho životopisu.\n**) Na náš dopis k farnímu úřadu v Novém Strašecí\nobdrželi jsme ochotností veleb. p. P. Yiktorina data\nz chlapeckých let J. Krova, které se týž účinný\npan duchovní od Jana, bratra Krovová dozvěděl."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.2", "texte": "vokalista při chrámu v Strašecím a přišel co zpěvák\nfundatista do Prahy, kdež ho juž r. 1814 vidíme co\nvokalistu v chrámě u sv. Jindřicha a sv. Havla, je-\njichžto kostelní hudbu zasloužilý ředitel kůru, Jan Ku-\nčera řídil. Krov studoval pilně a horlivě gymnasium u\nPiaristů, cvičil se ve zpěvu a získal si lásku J. Kučery,\njejžto v chrámě zastával. Roku 1821 vstoupil do filosofie.\nZde spřátelil se s Vilémem hrabětem z Clam-Galasů,\na byl od této šlechtické rodiny podporován. Než ne-\nlítostný osud uchvátil Krovu r. 1822 drahého přítele\nViléma. Vedle studii filosofických pěstoval Krov se vší\nv\nhorlivostí zpěv a cello, na něž se u Bernarda Šťast-\nného, profesora cella na konservatoriu Pražském, učil\nVida, že se bez známosti theorie a harmonie neobejde,\nodebral se k V. Tomáškovi, by u něho tyto vědy stu-\ndoval. Jak dalece Krov v harmonii prospěl, dosvědčuje\nvysvědčení, jež Tomášek nastávajícímu umělci vydal.\nZní takto : Že pan Josef Krov u mne nížepsaného v le-\ntech 1822 a 1823 harmonii se učil a učení to s výbor-\nnou pilností a úspěchem dokončil, dotvrzuji nejen tímto\npřítomným vysvědčením, nýbrž cítím se spolu povinna,\ntéhož všude co dobromyslného a pocestného muže od-\nporučili, jenž neustále se snaží nejen v mravech, ale-\nbrž také v pravém a ryzém umění vždy výbornosti do-\nsíci. V Praze 6. března 1831. Vác. J. Tomášek, učitel\ntónovědy. R. 1833 dokončil filosofii a nastoupil téhož\nroku dráhu právnickou, maje za spolužáky Leopolda\np. hraběte Lažanského, nyní místodržitele Moravy, p*\nChlup a, nyní prof. na universitě, Fr. Škroup a, býv.\nkapelníka stavovského divadla, Jana Borzagu a t. d.\nKrov zamýšlel vlastně bohosloví studovati, avšak jeho\npřítel Vilém hrabě Clam-Gallas přemluvil ho k tomu,\naby práva studoval a slíbil mu zaopatřit' místo co ho-\nspodářský úředník.\nHned na začátku jeho juridických studií rozhodla\njedna okolnost' nad dráhou života jeho. Ku konci roku\n1823 usneslo se několik vlastenských ochotníků na tom,\nže budou ku prospěchu dobročinných ústavů opery\nv českém jazyku provozovat!. Byli to mezi jinými filo-\nsof Hofrnann, právníci Pohl, F. Škroup a také Jos. Krov.\nK tomu cíli přeložil prof. Machačka operu „švýcarská\nrodina\" od J. Weigla. Vše bylo pohotově; avšak kdo\nměl operu tu s dilettanty nastudovali? Zkusili to ten,\nzas onen; ale žádný nemohl to svésti. Tu přišla řada\nna Fr. Škroupa a ten dostál své úloze. Tento první\nv\npokus proklestil Fr. Skroupovi cestu k místu kapelni-\nckému v Praze. Jak jsme pravili, držel od té doby\nF. Škroup pilně zkoušky k dotčené opeře a dne 22.\nprosince 1823 dávala se pod Holbeinem, ředitelem di-\nvadla za kapelníka Triebensee-a první opera v českém\nv\njazyku, totiž „Švýcarská rodina\" ku prospěchu Praž-\nského ústavu pro slepé. Y této opeře účinkovali\nmimo slečnu Kometovu (později paní Podhorskou), která\njuž u divadla engažovaná byla, samí ochotníci. Obsa-\nzení bylo následující: Pohl zpíval hraběte Valohradského,\nBrinke Zálabského, J. T. Krov Richarda, slec.\nSchulzova (později choť prof. Machačky) Ernelínu,\nHofrnann (nynější ředitel Staroměstského gymnasia)\nFreyburga, Fr. Škroup Pavlíka, Plecháček sudího.\nProvedení opery bylo zdařilé a došlo pochvaly a úča-\nstenství; načež dne 18. ledna 1824 ku prospěchu ústavu\npro chudé opětována jesf. Téhož roku poslední neděli\npod ředitelem Holbeinem provozovala se opera „Yodař\"\nod Cherubiniho, od prof. Machacka do češtiny přeložena.\nDávalaf se ku prospěchu soukromé společnosti k napo-\nmáhání chudým. Iv této opeře účinkovali samí dilet—\ntanti. Fr. Škroup zpíval hraběte Armanda, slec. Krá-\nlova (později paní Burianová) Konstanci, J. T. Krov\nvodaře, Hoborský Daniela, Illem Antonia,\nslec. Schulzova Marcelínu, Plecháček Semose,\nv\nslec. Dolejšova Ludvíka, Řehoř setníka, Pohl\ndůstojníka. V choru zúčastnili se dilettanti, mezi nimiž\ntaké pan doktor Hofrichter. Krov provedl úlohu svou\nvelmi obratně a došel pochvaly.\nChvalně známý zpěvák německé opery v Praze,\nBinder, slyše Krova zpívati, přemlouval jej, by zdo-\nkonaliv se ve zpěvu, divadelní dráhu nastoupil; avšak\nJ. Krov nemohl se rozhodnouli. Binder byl pro Krova\nvelice zaujat a ustanovil si stůj co stůj, nadaného za-\nčátečníka k divadlu přivesti. I psalť direkci Pešfan-\nského divadla o Krovu a jeho talentu radě jí, by Krovu\nkontrakt s dobrým platem as příznivými výminkami po-\nslala. A tak se také stalo.\n(Pokračování.)\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano,\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nSouvislost' dvou trojzvuků a akkordů vůbec se za-\nkládá dílem v spojujících tonech, dílem také v tom,\npanuje—li mezi nimi blízkého vnitrního spříbuznění.\nTrojzvuky, jejichž základní tony kvartou neb kvintou\nod sebe jsou vzdálené, mají vždy jeden společný ton,\njimiž souvisí n. př. trojzvuky v jakékoliv toniné na I.a\nY. stupni, na I.a IV., 11.a V. nebo 11.a YI. stupni a\nt. d. Je-li bas dvou trojzvuků o terci neb o sextu\nod sebe vzdálen, najdeme dva společné tony, jež oba\ntyto akkordy slučují; n. př. spojíme-li trojzvuky na I.a\nVI. stupni, nebo na VI. a IV., na IV. a 11. stupni a t. d.,\nostanou z předešlého trojzvuku k následujícímu vždy\ndva tony ležet."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.3", "texte": "Souvislost' podle příbuzenství se objevuje tenkráte,\nSpojíme-Ii dva velké neb dva malé trojzvuky nebo velký\ntrojzvuk s malým, jejichž tóniny, těmito trojzvuky na-\nznačené, v prvním koleně příbuzenství jsou, n. př. troj-\nzvuk c e g s trojzvukem fa c, g h d nebo a c e;\ntónina C s toninou F, G, (a, jak nám z kruhu kvinto-\nvého známo) jesf v nejbližším spříbuznění.\nNásledovně také malé trojzvuky a c e—d f a,\na c e—e gh, e gh —h d fis a t. d., vůbec všecky\nmalé trojzvuky, jejichž základní tony kvartou neb kvin-\ntou od sebe jsou vzdálené, nachází se v nejbližším\nspříbuznění a v nejužší harmonické souvislosti.\nPodobně jsou paralellní trojzvuky v nejbližším spří-\nbuznění a v nejužší souvislosti; n. př. velký trojzvuk\nod C s malým trojzvukem od a, nebo velký trojzvuk\nod F s malým od d, nebo velhý trojzvuk od G s ma-\nlým trojzvukem od e at d,; následovně každý malý\ntrojzvuk, jehož bas jest od základního tonu velkého\ntrojzvuku malou terci dolů neb velkou sextu nahoru\nvzdálen, jesf s tímto velkým trojzvukem v nejužším\nspojení a spříbuznění.\nNaproti tomu jesf C-dur s e-moll - trojzvukem,\nvzdor tomu, že oba tyto trojvuky dva společné tony\nspojují (e, g) ve vzdálenější souvislosti, poněvadž jesf\ntónina C-dur s toninou e-moll v druhém koleně pří-\nbuzenství.\nTrojzvuky, kde těchto dotčených svazků nestává,\nkde není žádných společných tonů, aniž by oba trojzvuky\ndo tónin spříbuzněných náleželi, mohou předce tak da-\nlece za zbiížněné se považovati, sídlí—li ony v jedné a\nté samé tónině ; n. př. a-moll G-dur-trojzvuk, C-dur\nd-moll-, F-dur G-dur-trojzvuk. Tyto trojzvuky jsou\nvzhledem na tu okolnost', že se nachází v tónině C,\nponěkud souvislé.\nAčkoliv jesf obyčejné, pokračovat! v spříbuzněných\nakkordech a dávati přednost' oné posloupnosti akkordu,\n\\ -\nkde panuje nejužší souvislost'; předce však se začasté,\nkdyž toho zvláštní výraz požaduje, užívá akkordů méně\nsouvislých.\nKonečně také podotknouti zasluhuje, že neblahý\núčinek působí, spojí—li se bezprostředně více než dva\nmalé trojvuky; tato okolnost se vysvětluje tím, jelikož\njesf velký trojzvuk, jak nám ze souznějících tonů známo,\npřírodou, malý trojzvuk však více umělým způsobem\nutvořený akkord. Úloha: Ukládá se žákovi, by v\njakékoliv tónině spojil s trojzvukem každého stupně\nsouvislé trojzvuky.\nProstředky k vyhnutí sc chybnému\npokračován í.\nNedá se upříti, že pro začátečníka největší obtíž\npři spojování trojzvukův záleží v tom, aby nepokračo-\nvaly dva hlasy pospolu v kvintách neb oktávách.*)\nChybné toto pokračování se může jedině státi, jdou-li\nhlasy paralellně, neb lépe řečeno v pohybu rovném\nbuďto nahoru neb dolů. Abychom se tomuto chybnému\npokračování vyhnuli, protož spravujeme se hlavně podlé\nnásledujících pravidel:\n1. Kráčí-li bas diatonický, t. j. o stupeň výše neb\nníže, tuf třeba vrchním hlasům opačného, čili jak jinak\ntaké říkáme protipohybování, **) n. př.:\nSoprán .. . B\\s 5\\3 3/5 8/3\nAlt 5\\3 3\\B 8/3 5/8\nTenor .. . 3\\B B\\s 5/8 3/5\nBas .. . . c/d F/g a\\g d\\c\n2. Kráčí-li bas skočmo t. j. v tercích, sextách,\nneb kvintách, v tom případu se podrží společné tony,\njež oba trojzvuky spojují, v týchž hlasech, nebo\njak jinak se vyjadřujeme, užívá se strunného pohybu,\nn. př.: S. 5 8 8 3\nA.5\nT.\nB. c a Fd cg\nRovný pohyb (t. j. aby kráčely veškeré hlasy na-\nhoru neb dolů), se při troj zvucích jenom tenkráte může\nbez chyby státi, když bas kráčí kvintu dolů neb kvintu\nnahoru, n. př.: s\\B 8/5\n3\\5 5/3\nB\\3 3/8 .\nc\\F c/g\nUžívá-li se někdy místo protipohybu stranného po-\nhybu, stává se to buďto k vůli lepšímu zpěvu, neb k\nzískání příznivější polohy akkordu. Kromě opačného a\nstranného pohybu hlasů slouží k tomu také rozličné\nzdvojování a vynechávání některých akkordních intervallů.\n(Pokračování.)\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nKlarinet.\nKlarinety mají v skutku v středních tonech jasnější,\nplnější, čistější a jemnější hlas než ostatní cívkové ná-\nstroje, jejichžto ton nikdy jakési trpkosti a ostrosti\n\n*) Nacházejí—li se kvinty neb oktávy v rozdílných hlasech,\n8 3 jak tento příklad ukazuje, poprvé v altu a\n5-. 8 bassu, podruhé v tenoru a bassu, neb snad\n35 1 v opačném pohybu, tenkrát to nepovažujeme\nc gj za chybné pokračování.\n**) Jenom kráčí-li se od V. na VI. stupeň s troj zvu-\nky, zvláště v moll-tonině, postupuje jedině terce\ntrojzvuku V. stupně (poněvadž jest citlivým tonem)\ns bassern paralellně."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.4", "texte": "zbaven býti nemůže, jakkoliv obratnost hráčů to zakrýti\nse snaží, Vysoké tony poslední oktávy od C nad\nliniemi sdílí toliko tuto ostrost silných vrchních tonův.\nKlarinet obsahuje tři rozličné druhy zvuku, 1. nej-\nvyšší register, jehož se jen ve fortissimu orkestru\nužiti smí, 2. střední tony, kteréž jsou k nápěvům,\nk lámání akkordů a k figurám způsobilé, a 3. re g i-\nster nejdolejší oktávy, jenž se hodí k vylíčení\nděsno-hrozivých účinků, černotemných zvuků bezhybné\nvzteklosti, ježto důmyslný I(. M. Weber odkryl. Ka-\nrakter středních tonův, jiinžto jakýs druh pyšnosti,\nšlechetnou laskavostí zmírněné, vrytý jest, činí je způ-\nsobilými k vyjádření poetických citův a myšlenek.\nLehkovážná veselost, ano také nepodjatá radost' nezdá\nse klarinetu svědčili. Taktéž nehodí se klarinet k se-\nlance; nebot je to nástroj hrdinů, jako rohy, trouby a\nposauny. Jeho hlas je hlasem lásky rekovné.\nTento krásný instrumentální soprán, tak daleko-\nzvučný, tak pronikavý, když se ho v masse užívá, na-\nbývá, solo přednášeje, jemnosti, povrchního nastínění a\ntajeinnoplné náruživosti. Nic není tak panenského, tak\nčistého, jako barva klarinetového zvuku při jistých me-\nlodiích, jež obratný umělec středními tony hraje.\nKlarinet má tu vzácnou vlastnost, naznačovati\nvzdálenost, ozvěnu, ozvěnu ozvěny, onen mrákodobný\nton. Který krasší příklad v užívání těchto okoličností\nmohl bych uvesti, než snivé tremolandem smyčcových\nnástrojů doprovázené klarinetovo místo uprostřed Alle-\ngra ouvertury k „Čarostřelci!\" Není to osamělá panna,\nrusá myslivcova nevěsta, která majíc oči k nebi upřeny,\nsvou něžnou žalost se smutnou bouří zmítaného lesa\nmísí! ... O nesmrtelný Weber!!\nBeethoven bera ohled na těžkomyslný a ušlech-\ntilý karakter melodie z A-dur v jeho překrásném an-\ndante A-dur symfonie neopomenul, by lépe vylíčil\nvšechno co toto místo spolu žalostného a náruživého\ndo sebe má, melodii tu středním tonům klarinetu svě-\nřiti. Gluck napsal ritornell arie Alcestiny „Plna smr-\ntelných ouzkostí\" pro flétnu; avšak zpozorovav později\nbez pochyby, že zvuk téhož nástroje slabý jest a že\npotřebné vznešenosti nemá k uvedení themy, kteréžto\ntaková neutěšitelnosf a taková bolná výše vryta jest,\npřivedl jej klarinetu.\nNejdolejších tonů (chalumeu) neznal však za času\nGlucka žádný s prospěchem užívati. Mozart jich nej-\nprvé upotřebil; avšak nikoliv k dramatickým účinkům;\nnýbrž toliko k arpeggirovaným průvodům, jako v maš-\nkarním terzeltu v „Don Juan.\" Webrovi to bylo po-\nzůstaveno, by vše to odkryl, co zvuk těchto dolních\ntonův děsivého do sebe má, když se jich k líčení tem-\nných harmonií užívá.\nKlarinetů stává do mnoho rozličných tonův; jsouf\nvšechny užitečné, a jest co litovati, že jich ještě více\nnení. Klarinel do H n. př. neb klarinety do hlubokého\nD a G, kterýchžto se zřídka nalézá, mohou skladatelům\npři mnohých příležitostech velkých prostředků poskyt-\nnouti. Čím více se ladění klarinetu do hloubky a výše\nod B, jejž za nejkrasší ton téhož nástroje považují,\nvzdaluje, tím méně mají výrazné vlastnosti, o nichžto\njsem svrchu mluvil. Tak jest C-klarinet tvrdší, než B,\njeho zvuk má méně líbeznosti a méně vnady. Malý\nEs-klarinet má pronikavé tony. Ton F-klarinetu má\nv tomto smyslu ještě určitější snahu. Když ladění kla-\nrinetů jde do hloubky, vzbuzují zakrytější, kalnější a\ntěžkomyslnější tony.\nPročež jest pravdivé a nutné, by hráči žádného\njiného klarinetu neužívali, než toho, jejž jim skladatel\npředepsal. Jelikož jedno každé ladění svůj zvláštní\nkarakter má, volí. skladatel také jeden klarinet radši\nnež druhý a nikoliv snad ze svéhlavosti, nýbrž že dává\npředek barvitosti klarinetova zvuku. ... Je to tedy\ntvrdošíjnost jistých virtuosů, když všechno na B-klari-\nnet hráti chtějí.\n(Pokračování.)\n\nZ Rjeky. (Fiume).\n\nHudební zkouška v ústavě baronky de Lezarini. pan\nLžičař a jeho účinkování. Pianní skladby B. Šimáka\na Pivody. Fuga na národní hymnu od A. Hniličky.\nVy se už dávno jako uvolnění peřenci houpáte i\nvznášíte na lůzných i rozkošných vlnách ferialského\nživota, zapomenuvše trudy zkoušek a ostavivše hlomoz\nměst i nesnesitelné parno ulic; dávno už se sladko\ntouláte po rodných nivách našich, shánějíce se po zá-\nbavách, nyjíce, zpívajíce, ani příroda svému konser-\nvatoriu na nějaký čas odpust dala: hle! tu náhle při-\nlítla „rodná sestra, morska lastavica\" i drží v zobáku\nzpiávu o zkoušce. Ej! co s tím v prázdninách\nnechte nás aspoň nyní se zkouškami na míru. Než\nrozevřme psaníčko. Hle! jest' to zpráva o zkoušce\nhudební. Celo Vaše se poněkud vyjasňuje a Vy dopou-\nštíte, abychom si celé psaníčko přečtli.\nKoncem srpna, tak tam stojí psáno, odbývala se\nve vychovávacím ústavě „In stí tu to per l'educa-\nzione fe mminile superiore,\" vedeném od p.\nbaronky Lazarini v Rjece, celoročná zkouška.*)\nNejdříve se zkoušely obyčejné školské předměty, pak\nnásledovaly deklamace v řecích vlašské, francouzské,\nsrbské i německé a posléz produkce na fortepiano.\nVyučování tomuto nástroji ve vyšším kursu vede p.\n\n*) Všechny učebné závody přímořské, i veřejné\nsoukromné, mají totiž o měsíc déle školy, za tj\njim prázdniny připadají na září i říjen."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.5", "texte": "Eduard Lžičař, organista při dému, o němž nám v\ntěchto listech už několikráte chvalně zmíniti se bylo.\nZprva hrály menší žákyně lehčí kusy, pak „res ad tria-\nrios pervenit.\"\nSlečna Fanny de Pattay hrála na piano polonaise\nod Brunnera, pak sleč. Katturičova mazurku od téhož\ns úspěchem; chvalně počínala si sleč. Paulina Ster-\ncagl-ova (snad Strkalova?) přednášejíc melancolii od\nBed. Š i mák a a sleč. G. Starčičova hrajíc píseň beze\nslov od Šimáka. Sleč. Ernestina de Hoberth provedla\nobratně a vkusně „Le iever du soleil44 od Fr. Pivody\na líbila se. Nejlepšího výsledku dosáhla však sleč. K.\nbaronka de Lazarini, kterážto krásnou etudu „Máhrchen\nam Spinnrade\" od Bed. Šimáka s velkou sběhlostí a\nvýrazem provedla. Na to přednášena byla ouvertura\nk „Euryanthe\" od Webera, uspořádána na 8 ruk,\nkterouž se zkouška dokončila.\nKusy tyto už samy sebou líbezné i výtečné, vý-\nbornou hrou lepých děvčat jihoslovanských všeobecné\ndošly pochvaly a obliby, což nejenom svědčí o dobrém\nvkusu i taktu p. učitele, vybírati skladby k hraní, ale\ni o výtečném způsobu jeho, vyučovati hudbě, an veliká\nčást těchto dívek sotva rok podílu brala v jeho lekcích.\nNám pak tyto skladby tím líbezněji zněly, ana jim jména\nnašich skladatelův na čele stojí. Pan Lžičař tím svoje\nryzé vlastenecké smýšlení skvěle osvědčil, že i\nv daleké cizině nezapomněl svojich krajanův, i že se\nvšemožně usvluje rozprostírati slávu naší domoviny,\nuváděje díla našich výtečníkův u všeobecnou známost.\nAno, málem bych býval zapomněl, že pan Lžičař i\nco do varhanictví s velkým prospěchem zde účinkuje;\nneboť co v zdejších chrámech polky, valčíky a arietky\nmísto praeludií zaznívají, pěstuje pan Lžičař v hlavním\ndému klassickou kostelní hudbu, přednášeje na\nvarhany fugy od Bacha, Fuhrera a t. d. Na narozeniny\nJ. M. císaře Františka dne 18. srpna přednášel pan\nLžičař fugu na národní hymnu od Aloise Hniličky,\nkteráž všecku pozornost' hudboznalců na se obrátila.\nV tom švitořivá vlaštovka naše cosi prohodila, že by\nse i tím jakési vzájemnosti nevím právě co myslila\no které se u nás velmi mnoho, ba někdy i krásně\nhovoří, ale velmi málo činně pečuje, napomáhalo,\nkdyby se díla pokročilejších kmenův druhým předkládala.\nPak se ptala, jak to s našimi akademiami i koncerty a\nt. d. vypadá, že prý už celý národ Český skladby svých\nhudebníkův na zpaměť znáti musí (jako n. př. Vlašský),\nan je pořád i pořád slyší? Jakou jí as náš milý\n„Dalibor44 odpověď dal, nevím.\nPosléz přislíbivši, že nám na budoucí jaro po se-\nstřeničkách svojich, vracejících se do našich krajin,\nvšeličehož naučného vzkáže, odletěla opět ke svým do-\nmáčím mořským břehům.\n\nV-a2\n\nPergolesovo Stahat Mater.\nZ italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.\n(Pokračování.)\nVstoupiv do svého pokoje, z jehožto okna velké\nnáměstí Sorrentské přehlídl a uzavřev se, otevřel jaksi\nrozbouřen malou truhlici, v nížto krajková mantila byla\nuzamknuta. Byla to tatáž, jižto Betzi na procházce\nměla právě na ten den, když se svým maestrem samo-\njediná u jezera Albánského kráčela. Pergolese tiskl\nšat tento k svému srdci a políbiv jej chvějícíma se\nrtama, položil ho konečně před sebe na klavír.\nPohled na tato magická kouzla navrátil mu úplnou\nsvěžest jeho hudebních myšlenek a on počal pracovati\nna své zbožné básni.\nA kdož by to vysloviti mohl, s jakým zápalem\nPergolese svou posvátnou hudbu psal! Kdož by mohl\nvylíčiti podivuhodnou lehkost, s jakoužto komponoval!\nNa méně než čtyrhodinní práci byla juž melodie prv-\nních šesti slok napsána.\nPrávě chtěl začiti nový zpěv, když se na jeho\ndvéře klepalo. Vstanul maje za to, že jeho matka při-\nchází, za příkladem všech milujících mátí, aby ho od-\nvrátila od jeho noční práce; avšak zmýlil se, neboť\nviděl před sebou mladého lodníka, jenž ani slova ne-\npromluviv, mu list a měšec podal. Psaní bylo od Betzi!\nJaká to útěcha pro maestra! Poslalaf mu s vlídnými\nslovy peníze, jak se vyjádřila, pozůstalý to dluh za\nlekcí ve zpěvu, jež jí v Římě dával.\nPergolese žádal lodníka, by Miss Betzi řekl, že mu\nstačí zpomínka na ni; avšak peněz že přijmouti nemůže\nvěda, že jich nezasloužil.\n„Avšak,\" doložil, „nechejte si měšec pro sebe;\njsem jist, že Miss Betzi nebude mi za zlé vykládati,\nučiním-li v jménu jejím dobrý skutek.\nDonašeč sklonil hlavu ani slova nepromluvě.\n„Co jest Vám?\" tázal se maestro nevrle, „od-\npovězte mi.44\n„Co mi jest'?44 pravila Betzi, slzy majíc v očích,\npláčic!\nTento neočekávaný pohled, tento vznešený příklad\nnejsrdečnějsího přátelství oněmil a ohromil Pergolese.\nTaková blaženost pro něho pro něho, jenž se od\ncelého světa opuštěným býti domýšlel.\n„Ach! to je přílišná velkomyslnosf,\" zastenal vrhna\nse k nohotim jejím; „chcete mne spatřiti, an z rozkoše\numírám.\"\nMiss Bulwerowa pozvednuvši ho, vypravovala mu,\nže se neodvážila své tajemství někomu z vyslanství\nsvěřiti, a že za lodníka se přestrojivši, z paláce zmi-\nzela, nebyvší od nikoho zpozorována.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. Dne 10. září dávala se\npětiaktová opera „Hugenotté\" od G. Meyerbeera, v nížto\nsleč. Elbeova co Valentina vystoupila. Osvědčilať sice\nvšechny vlastnosti, které jsme při ní uvedli; avšak ce-\nlistvý dojem nebyl velmi příznivý, anť jí patřičná pruž-\nnost a vydatnost hlasu schází. To se též potvrdilo dne\n14. září při provedení Meyerbeerovy pětiaktové opery\n„Robert ďábel,\" v nížto „Alici\" představovala. Ač-\nkoliv bylt přednes její povážlivý a výrazný, nemohla přede\nvyniknouti, nemajíc imponujícího hlasu k docílení skvě-\nlého úspěchu. V sobotu dne 17. září provozovala se\nopera „Trovatore\" od Verdiho, v nížto sleč. Mikova\na pan Fektér statně se drževše skvělého dosáhli vý-\nsledku. Rylo by toliko žádoucno, kdyby pan Fektér v ne-\nseném zpěvu netremoval, kde toho třeba není a organ\nsvůj zbytečně nenamáhal. Mimo tyto vynikala též sleč.\nPrauseova co Leonora a byla jako předešlí hlučně\nvolána. Repertoir: Ye středu dne 21. t. m. opera\n„Don Juan\" (v níž vystoupí sleč. Carlova); v neděli\n„Němá z P ort i či.\"\nPan Leop. Z v o na ř dohotovil právě druhé\ndějství české opery „Záboj\" a můžeme se těšiti, že\nnějaký úlomek v letošních koncertech uslyšíme.\nPan Ferd. Laub z Berlína a pan Martin No-\nváček, ředitel kuru z Bílé Cerkve (Weisskirchenj v Ba-\nnátě, přibyli do své vlasti.\nPan Yácl. Ludvík, absolvovaný žák Pražského\nkonservatoria a člen divadelního orkestru stal se kapel-\nníkem u c. k.3. pěšího pluku arcivévody Karla Ludvíka.\nZdejší mužský zpěvácký spolek uspořádá na za-\nčátku října v sále konviktském druhou hudební zá-\nbavu, v nížto kvartetta a sbory od Kreutzera, Lowe,\nMarschnera, Mendelssohna, Reissigra, Zollnera a velký\nsbor „Meeressteile\" od W. Riedla provedeny budou. Dle\nuvedeného programu musí každý myslit, že se v Ně m e~\ncku nacházíme; nebo ani jedinké číslo není české,\nani od českého skladatele.\nV neděli dne 10. září mezi 12.a 1. hod. s po-\nledne hrál varhaník pan Yáclav Kocáb a na věži loret-\ntanského kostela na Hradčanech na „Hrací zvonečky\"\nsedm melodií, z nichžto hymna konec tvořila. Hrací tyto\nzvonečky jsou nadací Pražského obchodníka Jindřicha z\nGlauchenu r. 1692 v Amsterdamě od Klaudia Fromma\nzhotovené a v Praze od hodináře Neumanna postavené,\nar. 1694 klávesnicí opatřené. V nejnovějším čase byly\nopět umělou rukou spraveny.\nLiteratura česká a národ náš utrpěl ve čtvrtek\ndne 15. t. in. úmrtím velezasloužilého našeho spisovatele\na c. k. školního rady p. Václ. Klemense MJicpery nena-\nhraditelnou ztrátu. Pohřeb odbýval se v neděli dne 18. t. m.\no 6. hod. odpoledne. Pohřební průvod konal praelat Emaus-\nský doktor Fr. Částka, jsa assistován četným du-\nchovenstvem. Nepřehledné množství lidí všech stavů:\nučenci, jako Hanka, Purkyně, Šafařík a t. d., duchovenstvo,\njako J. M. biskup Fr. Krejčí a kanovník p. K. Vinařický, spi-\nsovatelé, umělci, professoři university, žurnalisté, pak pan\nměšťanosta Pražský Dr. Vaňka dostavili se k pohřbu, by\nzesnulému poslední úctu prokázali. Při této příležitosti\ndopustil se uspořadatel pohřbu neslýchané nešetrnosti a ne-\nmotornosti tím, že dal našemu ryze-českému Klicperovi\nněmecké smuteční kvartetto zpívati. Jaká to ironie!\nVčera odbývala se za zvěčnělého v chrámě u sv. Ště-\npána smuteční mše od Fr. Lablera a česká smuteční\npíseň od J. Krejčího, jež četný sbor pod vedením Z.\nKolešovského z úcty zpíval. Kéž by i na venkově za tohoto\nzasloužilého veterana české literatury requie se konaly!\nf v\nSlečna Ferlesová, žákyně pana Fr. Skřoup a\nvystoupila dne 13. září na k. dvorním divadle v Berlíně\nco „Irma\" v opeře „Zedník a zámečník\"' od Aubera\na došla velmi příznivého výsledku. Její krásná postava\na její zvučný orgán chválí tamější noviny.\nNové hudebniny. Právě vyšly a rozesílaly\nse s čís. 26 „Dvě hymny od A. Maška, kostelní to\nskladba, kteráž druhou prémii „Dalibora\" tvoří a ježto\nse oněm pánům odběratelům dává, kteřížto tuto prémii\nžádali a se až do konce měsíce t. r. předplatili. Odbě-\nratelé, kteří si podobiznu Slavíkovu co praemii vzali,\nmohou tyto kostelní skladby za levnou, pro ně zvláště\nurčenou cenu za 1 zl. r. čís. u R. Veita dostati.\nNákladem téhož vyšel právě čtvrtý sešit „katolického\nvarhaníka,\" obsahuje adventní píseň „S nebe posel vy-\nchází\" a „Pange lingua\" s přiměřenými předehrami, me-\nzihrami a dohrami. Cena téhož sešitu je levná; stojí\n36 nov. kr.\n\n(B.) Děčín. Dne 21. září dostalo se nám také\nhudební zábavy. Pan prof. Goltermann přednášel na\ncello „Chant pour violoncell\" od Battu, Amourette a\nBerceuse (ukolébavka) od Schuberta a Marcia funebre\nod slavného B. Chopina s obvyklou virtuositou. Skoda,\nže týž umělec nikdy nehraje překrásné skladby če-\nv\nského skladatele Jana Šťastného, jenž se směle Beetho-\nvenem cella nazvati muže, a jehožto komposice v Pa-\nříži a v Londýně tak velké pověsti požívají, co my v Ce-\nchách sotva dle jména o nich co víme. (Je to smutné;\nale pravda. Red.) Při této příležitosti zpívali dvorní zpě-\nváci z Drážďan německé písně od Schuberta, Mendels-\nsohna a Haesera a jednu „Wanderers Hcimat\" od Václ.\nKalivody, která se velmi líbila.\n(A. St.) Od Jizery. (Kostelní hudba.) 0 zdejší\nhudbě kostelní můžeme se ovsem jen chvalně zmíniti, auto\nnovějšího času chaotické skřípání ustoupilo zdařilému\nprovozování z větší části klasických skladeb, čehož zá-\nsluha hlavně důstojné konsistoři litoměřické náleží.\nV Mnichově Hradišti nastalo nastoupením p. učitele\nBubáka pro zdejší hudbu chrámovou takřka nová\naera; jeví se to hlavně v instrumentální části, kdežto\novšem vokální pro nedostatek sil lecos k přání pozňsta-\nvuje; tak jsme alespoň pozorovali při Haydnově mši do\nD-moll dne 31. července provozované. V Bakově\ndávala se d. 28. srpna mše od Kemptera, jež zvláště tím\nse vyznačuje, že se vokální kvartetto téměř co samostatná\nskladba bez průvodce provozovati dá. Provedení bylo\nvelmi zdařilé. Především pak vydobyly si i zde Ho rá-\nkovy mše pro všeobecně uznané přednosti četných přátel."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.7", "texte": "I nejnovější ses tou mši slyšeli jsme dne 11. zárí 11a\nKláštere. Směle říci smíme, že to bylo nejzdařilejší co\njsme v tomto oboru hudby až posud v naší krajině sly-\nšeli; nemůžeme říci, která ze všech krásných částí této\nmše nejzdařileji se provedla, bylot to všechno abychom\nřekli jako jedné litiny. Nejen nejlepším silám z celého\nokolí, ježto se na provozování výtečné skladby zúčastnili;\navšak především výtečnému vedení (p. učitele Matouška)\npřisluší všechna cest. Zvláště však připomenouti sluší\nsopránové partie zastoupené slečnou Julií Měchu rov 011,\nžačkou p. Čahounova ústavu: abychom nepochybili, řekneme\ntoliko, že podobné pochoutky se nám posud nedostalo.\nZvláště nepřekonané Cherubini-ho Ave pro soprán a kla-\nrinettosolo provedla slečna s umělostí, jež všeobecné\nuznání vzbudilo. Sympathický, velmi ohebný hlas, vý-\nborná škola, vřelý cit můžeme za hlavní karakteristiku\npoložili. Přeškoda, že vícekráte ji poslyšeli nám přáno\nnebude. Z krátkého tohoto lícení vysvítá, že salonní\na operní manýry, které se bohužel před časy do\nchrámu vloudily a za dosti drahný cas jen ku pohoršení\nse udržely, ustupují hudbě vznešené, k nábožnosti v\nskutku povzbuzující; i nepochopujeme, jak z rozličných\nstran až k vyloučení instrumentální hudby z chrámu po-\nkročili se mohlo.\n(K. Y.) Z Kopidlna, dne 12. září. (Slabé pě-\nstování zpěvu). Jest opravdu podivuhodné, že zde, kde\nhudba tak přesně se pěstí, zpěv se tak dalece zane-\ndbává. Dosti krásné mše, jakých má čilý p. učitel F.\nHil mar vždy při ruce ztrácejí tím tak mnoho, že\nto hudba instrumentální není s to vyrovnat'; jest to po-\ndivná směsice buď ještě ani nevyvinutých nebo již zka-\nžených v pravém smyslu slova zkažených hlasů. Mimo\njeden Bas I.a Tenore I. není zde co do quality žá-\ndného hlasu, který by jen obstojně uspokojil. Tážeme\nse, cí to asi vina? Chvalně známého, horlivého p. učitele\nHilmara jistě nikoliv za to nám rucí jeho záliba\nk hudbě. Lee nedbalost to občanů, že dítek takořka\ndo školy by neposílali, kdydy se nebáli pokut, kdežto\npředce vyučování, knihy, ano i nástroje se zdarma dětem\ndávají každý rok z několika nadací. Tážeme se nyní,\njak by to asi vypadalo, kdyby si měli Kopi-\nd3an št í měštané sami ucitely vydržovat,\nškolné platit, knihy i nástroje kupovat a vů-\nbec o školu se starat, jak se to v každém\nměstě děje!!! Panuje zde heslo: „Když můj tatík neu-\nměl psát a cist, a já též neumím, tedy nemusejí moje\nděti též to umět; vždyť z nich nebudou páni!\"*) Jak nízko\nto zde stojí. Bylo by věru žádoucno, by dle příkladu\njiných menších obcí i zde se osvěta ujmula. Hlas o zří-\nzení školní knihovny zanikl a nikdo se více o to\nnepokusí. Kéž by nebyl hlas tento hlasem volajícího\nna poušti!\n(P. N.) Ze Sušice, 6. září. (Hudební zábava.)\nJaké ryzé smýšlení u nás panuje, a jak se o rozkvět\nčeského umění zde pečuje, dokazuje z velké části\nčeská hudební zábava, která se dne 3.v našem městě\nodbývala a v keréžto laskavě účinkoval též výborný zpě-\nvák, pan Karel Strakatý, jenž u svého přítele ve vů-\nkolí se zdržuje. Většina ceských čísel přidělena byla\nnašemu milému hostu, a každé číslo s hlučným potleskem\na vyvoláváním bylo provázeno. Přednášelt staroslovan-\nskou píseň, „kde domov můj,\" „500.000 lítých čertův\nod Graben-Hoířmauna,\" jižto na všeobecnou žádost' opa-\nkoval, „Jelenovu ženušku,\" „národní písně\" a „husit-\nskou.\" Zvláště „kde domov můj\" a rozkošná píseň\n„Ženuška\" velikou spňsobily sensací. Pan Strakatý pod-\nporován byl od zdejších hubebníků velmi zdařile. Paní\nKratochvílová, nadaná zpěvačka, přednášela píseň:\n„Česká zem\" od Jablonského velmi pěkně, neméně zda-\nřile „arii ze zpěvohry Torquato Tasso,\" spolu pak se\nzdejším učitelem p. Tichým dvojzpěv od Caroffy. Všecka\nčísla byla s pochvalou přijata. K písni „Česká zem\"\nsložil nápěv zdejší učitel p. Fr. Gemer, kterýž touto\nskladbou velmi pěkné nadání osvědčil. Píseň tato vyjde\nve spojení s jinou skladbou Gernerovou co nejdříve ti-\nskem, pročež na ni upozorňujeme. Zdejší hudedníci po-\ntěšili nás zdařilým provedením ouvertury ze zpěvohry:\n„Veselé ženy Viudsorské\" od Nikolaje a quodlibetem ze\nzpěvohry: „Vilém Telí.\" Značný výnos 89 zl. rak. c.\nvěnován zdejší nemocnici, kteráž se brzy stavěli počne.\n*) Pochybujeme, že by tomu tak bylo. Red.\n\nBerlín. Hans z Bülowa pracuje klavírní výtah\nz R. Wagnerovy opery „Tristan a Isolda,44 z nížto už\ndruhé dějství dokončil. Bůlow se oní vyjadřuje takto:\n„Takou hudbu neočekával nikdo od Wagnera. Spoj ujet\nse s posledními děly Beethovena (?!). K Lohengrinu má\nse Tristan, jako „Fidelio\" k „Únosu ze Serailu44 od Mo-\nzarta ; jako Cis-moll kvartett k prvnímu F-dur (op. 18).\nPřiznávám se, že jsem přicházel z jednoho překvapení za-\nnícenosti do druhého. Který hudebník zde ještě 11a po-\nkrok věřiti nechce, ten nemá sluchu. O této architekto-\nnice (krasostavba), o této hudební detailní práci nedá se\nžádného příliš vysokého ponětí uciniti. Nic není tak vzne-\nšeného, jako 11. př. druhé dějství. Po Tristanu bude stá-\nvati toliko dvé stran lidí, kteří se něčemu naučili a\ntěch, kteří se ničemu nenaučili. Koho tato opera neobrátí,\nten nemá žádnou hudbu v těle. Tristan a Isolda sotva\nvšak se populární stane; ale každý poněkud básnicky\nnadaný dilettant bude uchvácen vznešeností a mohutností\ngenia, jenž se v tomto díle jeví. Přiznávám se, že tato\nopera je vrcholiště dosavádní hudby!44 Uvidíme a usly-\nšíme co 11a tomto výroku pravdivého. Red. Ministr\nvnitřních záležitostí nařizuje u nejnovějším sešitu „Central-\nblatt fiir Unterrichtswesen in Preussen,44 aby studující\nbohosloví se cvičili v hudbě a v chorál ní in zpěvu,\nanto tento předmět pro evangelické duchovní důležitý jest.\nMannheim. Zdejší Tonhalle oznamuje, že ze\nzaslaných 14 nonettů skladba p. Eduarda Sil as e cenu\nobdržela. Soudcové byli L. Hetsch, Lochner a prof. MO-\n-\ni\nOstende. Rub instein, Piatti cellista a Wie-\nniawski dávali zde koncert a zbudili svou mistrnou hrou\nvelké sensací. V programu střídala se klassická hudba\ns virtuosníini produkcemi: Sál byl přeplněn a přítomností\nvelkokněžny ruské Heleny poctěn, kteráž při této pří-\nležitosti snoubence Wieniawského, mladé anglicance draho-\ncennou jehlici a náušnice z diamantů věnovala.\nPaříž. V chrámě Notre-Dame provozovalo se vel-\nkolepé Te De um od Saint- ďAroda, čestného kapelníka"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18590920-01.1.8", "texte": "krále Sardinského, ježto skladatel císaři Napoleonovi vě-\nnoval. Skladba ta nazývá se : Te Deum imperiál et mili-\ntaire. Skladatel jsa v Paříži, vedl zkoušky téhož díla,\nježto je pro mužské hlasy a harmoniovou hudbu psáno.\nOrkestr sestával z hudebního sborn gardy Pařížské jsa\npodporován celým falanxem kontrabasů a varhanami.\nV divadle Bouffes Parisiens bude se provozovat komická\noperetka v 2 dějstvích: Geneviéve de Brabant (Genovefa\nz Brabantu) od J. Offenbacha.\nPešť. Dne 6. srp. zasvěcoval se zde nový židov-\nský chrám, při čemž více než 4000 lidí přítomno bylo.\nK tomuto cíli složil vrchní kantor Moric Friedemann\nsbory a provedl je výtečně. Prof. Wohler skomponoval\nzdařilý žalm a pan Hoszly, Čech, absolv. žák Pražské\nvarhanické školy a skladatel mnohých mší, hrál při této\npříležitosti obratně na varhany.\nStuttgart. Na zdejší hudební škole vyučujou\ndva znamenití Čechové, pan J. Písek solovému zpěvu\na dvorní hudedník p. F. Boch cellu. Roční honorár za\nvyučování obnáší 100 zl. stř. Předměty jsou tyto: chó-\nrový a solovní zpěv, hra na piano, varhanictví, housle,\ncello, tlieorie, partiturní hra, dějepis hudby, deklamací a\nitalská řec.\n(St.) Varšava. Dávné ale dosti falešné domnění,\nže Polák není hudby schopen, pomalu již počíná mizet,\nk čemuž nemálo sami přispěli Poláci stojíce v cele prv-\nních umělců ano i cizým vydírajíce palmu přednosti, vy-\nstupujíce na jeviště světa co tvůrcové oper, symfonií a t. d.\nJména Dobrzyňského, Katského, Moniuszki, Wieniawských,\nat nedíme o starších, jako Chopin a t. d. jasně zaleskla\nse na obzoře hudebním a u cizinců jako doma došla\nvšeobecného uznání. Dle pokroku v hudbě osob jedno-\ntlivých rozšiřovalo se zalíbením v ní co národu, neb každý\npospíchal siyšeti rodáka ozářeného slávou a uslyšev ho\npo druhé, po třetí, nabýval zalíbení v hudbě a víc a více\nji počínal milovati. Přišla konečně doba, že polské zpěvy\nv salonech zaujaly místo polských a vlašských, a domácí\nzpěváci naladivše lyru svou na notu rodnou, počali ma-\nteřským jazykem zpívati „od srdce k srdci.44 Zalíbení\nv hudbě zrostlo tak, že se všeobecně ozval hlas o po-\ntřebě konservatoria. Hlas ten byl tím silnější, že zásluhy\ndávného konservatoria Varšavského pod řízením zaslou-\nžilého Josefa Elsnera posud jsou v paměti, a pak-li se\nkde nějaký talent vyskytl, zajistě jméno jeho spojeno bylo\ns pochvalným jmenem bývalého učně onoho konserva-\ntoria, které tím samým v paměti zůstávalo, odrážejíc se\nv dávných zpomínkách. Unešen jako mnoho jiných po-\ndobným proudem jeden ze znamenitějších umělců, Apolinář\nKatski první pojal myšlenku, utvořiti konservatorium\nve Varšavě a pojav ji neupustil již od ní, a tak dlouho\ntakřka pěstoval to děcko, pokud se od něho nedočkal\nútěchy a pojaté myšlénky neučinil skutkem. Nedada se\npřekážkami zraditi, tak daleko pan Katski pokročil, že\nvypravovaný jím návrh přijat byl, ano obdržel již i nej-\nvyšší schválení. Hmotné prostředky záležet budou z po-\nmocí vládní a ze příspěvků soukromných. Budou to\npříspěvky dvojí, od zakladatelů a protektorů. První složí\nzákladní jistinu 7175 stř. rublů, druzí stipendia. Kdo\nročně skládati bude 300 rublů, nabude práva k umístnění\njednoho učně. Dům ve Varšavě jmenem „Dům zdraví,44\ndán jesť od vlády v majetnost konservatoria zároveň s\nkaždoročními 3000 rublů. Učňové konservatoria, nema-\njící na stipendia, budou ročně platit 50 r.; mimo to bude\nmít konservatorium právo dávati periodické koncerty ve\nsvůj prospěch. Koncerty tyto budou zajisté nemalé v ru-\nbrice důchodů konservatoria, poněvadž budou za sebou\nmít obecenstvo, které úplně sympathuje s takovým ústa-\nvem, a za druhé, že p. Katski co ředitel konservatoria,\nbude umět takové koncerty provesti, jakž toho důkaz dal\nsvými „večerními zábavami,64 které co do výboru děl i\njich provedení vynikaly nad nejlepší koncerty.\nVídeň. Kornet Stankovic vydá zde v listopadu\nt. r. 30 nových srbských písní i s nápěvy. Dřívější\npísně 24 do poctu, ježto do hudby uvedl, jsou juž ro-\nzebrány.\nVým ar. Dr. Fr. Liszt dokončil novou skladbu\npod titulem „Sv. Cecilie,\" ku kterémuž básník Otto Ro-\nquette text byl napsal.\n\nDur a moll.\n\n(Beethoven a Napoleon.) Po bitvě u Jeny potkal se Beethoven\nse svým přítelem Krumpholtzem, jemuž velmi přál, a ptal\nse jej jako obyčejné: „Co nového?\" Krumpholtz na to odpověděl:\n>?To novější jesť ona právě přišlá zpráva, že onen veliký rek,\nNapoleon, opět úplné vítězství nad Prusy vydobyl. Celý roz-\nvzteklen odvětil na to Beethoven: »Skoda že vojenskému umění\ntak nerozumím jako hudebnímu, já bych jej předce porazil!\"\n(J. T. Krov a vévoda Brunšvický.) .J. T. Krov\nlak vypravoval nám Angličan J. Herbert, přítel Krovúv zpí-\nvaje v opeře „Othello,\" provedl jednu z nejtéžších passáží v télo\nopeře tak mistrně, že velkého podivení zbudil. Vévoda Brun-\nšvický, velký pěstitel zpévu, slyše ho zpívati, snažil se co možná\npassaži tulo, jako Krov, krásně provesti ; avšak vzdor všelikému\nnamáhání nechtělo se mu io podařiti. I tázal se Krova: „Jak\nto přijde, že Vy tu passáži tak snadně zpíváte a já ji dovesti\nnemohu?\" Myslím, pravil Krov, že bych příčinu toho uhodl.\nNuže, a co je ta příčina? „Chodím, odvětil umělec, každý den\npravidelně do školy (t. j. sám k sobě) a Vaše Jasnost toho\nnečiní.\"\n\nListárna.\nDo Veležic! Pan B. a A. i J. v upl-\nL. Z. Novella „Jan Zach\", kterou jsme pro nenadálé pře-\nkážky přetrhnouti museli, vyjde příště.\n\nJelikož prvním říjnem nové (čtvrté) čtvrtletí nastává, žádáme ony pány předplatitele, kteří se na\ncelý rok nepředplatili, by své předplacení obnovili, aby v zásilce žádné přestávky se činiti nemuselo. Kteří\nvšechna čtvrtletí „Dalibora\" odeberou, obdrží hned praemii, kteroukoliv si žádati budou. Předplacení obnáší\ns poštou: čtvrtletně 1 zl. 15 kr., půlletně 2 zl. 30 kr., celoročně 4 zl. 60 kr. rak. čís.\n\nK tomuto číslu přiložena jesť notová příloha, obsahující dvě „Veni Sancte\" od V. Horáka a Z. Kolešovského."}]}