{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_sha256": "c23bd6f1d200670fece5581c322e9c5dbeb3bcf26277f9b4016cf97df612de9b", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/10/01_01/bmtnabd_1859-10-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "217", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.1", "titre_corps": "Dozvuk Klicperovi.", "titre_sommaire": "Dozvuk Klicperovi.", "signature_source": "Gustav P. Moravský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 566, "texte": "Dozvuk Klicperovi.\nGustav P. Moravský.\nVšem drahý stejně skončil žití svoje! . . .\nSyn vlasti, vlast svou jak syn miloval,\nJí k oslavě vše síly věnoval\nVždy pevně v zápasu tisícím stoje.\nOn, miláček Mús českých, zvláště tvoje,\nO Thalije, skvělé síně miloval,\nKde v mocné sloupy pilně vpisoval\nVše předkův našich slavné činy, boje!\nKdo neznal ho? kdo znaje nemiloval? . , .\nKde české srdce bije, všady svitá\nTen pomník, jejž si láskou vybojoval !\nJuž vzlétl tam, kde věčné blaho vzkvítá,\nKde Kollár předchůdce chrám uzbudoval,\nJenž náš panthéon synům Slávy vítá!. . ."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "218", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.2", "titre_corps": "Josef Theodor Krov. Stručný životopis podává redaktor.", "titre_sommaire": "Josef Theodor Krov. Stručný životopis podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.1", "debut_caractere": 568, "fin_caractere_exclue": 3275, "texte": "Josef Theodor Krov.\nStručný životopis podává redaktor.\n(Pokračování.)\nJednou z rána obdržel J. T. Krov velké a velkou\npečetí opatřené psaní po pošté. Co to asi jest, myslí\nKrov zvědavé sám u sebe? I rozevřev psaní, našel tam\nkontrakt, jejž mu direkcí Pešfanského divadla k pode-\npsání poslala. Co měl počíti? I odebral se k svému\npřívnivci a bodromyslnému rádci, panu Kristiánu hra-\nběti Clam-Gallasovi, by ho o radu požádal. Bystro-\nduchý hrabě věda, že Krov velký talent k opeře má,\nschválil mu místo toto a Krov přijal, vzdav se práv-\nnických studií, ihned nabídnuté mu engagement u Pe-\nšfanského divadla.\nJak dlouho J. T. Krov u Pešfanské opery zůstal,\nnení nám povědomo; leč to je jisté, že zdokonaliv se\núplně ve zpěvu a vytříbiv hru a přednes svůj, ku hrám\npohostinským do Německa se odebral. V Cáchách a\nv jiných městech německé říše došel skvělých výsledků\na cestoval napotom do Holandska. Vystoupiv v Amster-\ndamu, líbil se tak, že hned engažován jest. V městě\ntomto zpíval dlouhý čas až pak r. 1830 uměleckou\ncestu do Německa a do své vlasti nastoupil.\nPřibyv do Prahy, vystoupil pohostinsku dne 19.\nlistopadu r. 1830 co Othello v opeře téhož jména\nod J. Rossiniho. Obecenstvo i kritika byly překvapeny\nohromnými pokroky, kteréž Krov v těchto několika\nletech učinil. Obecenstvo bylo jeho cituplným před-\nnesem a zvučným orgánem rozjařeno a kritika chválila\nmimo jiné přednosti také Iírovovu bezdialektní dekla-\nmací. Dne 22. listop. t. r. hrál Krov v Méhulově opeře\na jeho bratří\" a potkal se ještě s větším úspě-\nchem. Neméně výtečně provedl Krov dne 24. listop.\nt. r. partii „F au st a\" v opeře téhož jména od L.\nSpohra. Kritika nemohla se jeho čistou intonací, správ-\nnou deklamací, jeho vytříbenou a uhlazenou hru jakož\ni jeho sympathický a zvučný orgán dosti vynachváliti.\nVystoupiv pak co „Huniana Kopák\" a co\n„Tancred,\" jimižto velkou sensací zbudil, obral si\ndne 4. prosince t. r. k benefici výjevy z rozličných oper,\nmezi nimiž také výjev z Tomáškovy opery: „Sera-\nfíny.\" J. T. Krov provedl své úlohy mistrně a do-\nsáhl všestranného uznání.\nV Praze zdržel se Krov až do března 1831, na-\nčež se pak do Německa odebral. Před svým odchodem\nobdržel Krov ještě odporuční list od svého příznivce\nK. hraběte Gallase, jenž v překladu následovně zní:\nV Praze, dne 9. března 1831,\nJeště jednou přeju Vám šťastnou cestu, milý Kro ve*\na kéž Vás prozřetelnost' se svým nejlepším požehnáním\nvšude doprovází, Váš šlechetný charakter, Vaše po-\nvždy neúhonné živobytí a Váš celý způsob jednání činí\nVás hodným každého pozemského zdaru a zavazují\nkaždého, jenž Vás zná, Vás všude co nejlépe odporu-\nčith S vnitřním pohnutím myslím vždy na to, jak jste\nsvého kollegu, mého dobrého syna Viléma, jejž mi smrt"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2046, "texte": "r. 1822 uchvátila, až k jeho zesnutí laskavě a pečlivě\nošetřoval, a nebesa ncchf Yás za to odmění.\nS Bohem, milý Krove a přijměte ujištění pravé\nvážnosti, s kterouž jsem\nYáS upřímně oddaný\nKristián hrabě Clam-Gallas.\nKrov cestoval do Mohuče, a zde to bylo, kdež ro-\ndák náš tak zvanou píseň husitskou „Těšme se\nblahou nadějí* složil. Jak tato píseň vznikla, vypra-\nvuje v jednom ze svých listův Krov sám dosti zevrubně.\nList tento zní takto:\nBrzo po bitvě u Ostrolenky (26. května 1831)\nnacházeje se v Mohuci u veselé společnosti, kdež ně-\nkolik písní svobody nadšeně přednášeno bylo, byl jsem\nu hovoru vybídnut, něco podobného napsali, a tak po-\nvstala nyní tak zvaná husitská píseň „Těšme se blahou\nnadějí,\" kteráž, by v Německu tiskem vyjiti mohla, ně-\nmeckých slov žádala. Nevěda, kdo by mně to učinil,\npustil jsern se sám do robení veršů. Byl to můj první\npokus, a přiznávám se, že jsem ze začátku nevěděl,\njak a kde do toho. Podobaje se nezběhlému jezdci,\njenž se předního vrchu sedla neb hřívy ouzkostlivě drží\na jenž neví, jak a kdy se opět na nohy dostane, drže'\njsern se přísně rýmu a míry. Konečně obdržela ver-\nšovní píseň také německá slova a vyšla ihned u synů\nB. Schotta v Mohuci pod titulem: Těšme se blahou na-\ndějí Polen wird fůr ewig Polen; báseň od Wor-\nkinského do hudby uvedená od Josefa Kro va. Píseň\ntato byla zapovězena a přítomné exempláře zabaveny;\nmne však ; bylf jsem v Holandsku. Od-\ntud odebral jsem se do Anglicka, kdež až dosavád co\nmuž svobodný žiju. Zde musím podotknouti, že mne\ndo Londýna přišedšímu rada udělena byla, bych po-\nslední písmeny svého příjmení „v* do íf změnil; aby\nvýslovnost jeho i zde si stejná zůstala, a od té doby\npsal jsem se Josef Theodor Kroíf. V červnu r. 1846\ndozvěděl jsem se od J. Píška, jenž v koncertech\nv Londýně tuto píseň pod titulem české národní nápěvy,\nsoukromě i veřejně zpíval, že tato píseň opatřena jsouc\nsborem a orkestrem, na divadle v Praze od prvního\nbasisty (K. Strakatého), jemuž věnována jest pod jménem\nhusitská píseň z 15. století, přednášena byla.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "218", "page_fin": "219", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.3", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.2", "debut_caractere": 2048, "fin_caractere_exclue": 4486, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nVadí-li dobrému pokračování oktáva neb kvinta,\nmůže se tento méně důležitý intervall trojzvuku vyne-\nchal a místo něho jiný akkordní intervall zdvojnásobit.\nPři pokračování hlasu v tercích poznamenali sluší,\nže hudební sluch nemálo uráží, kráčí—li dva hlasy po-\nspolu ve velkých tercích, čemuž se možná ale nej-\nlépe protipohybem vyhnouti.\nK hrubým chybám též počítáme tak zvanou ne-\nharmonickou (zlozvučnou) přič nos f. Ona vzniká\nspojením cizoškálného akkordu, při čemž některý opě-\ntující se ton ne v tomtéž hlasu, kdež předešle se\nbyl objevil, nýbrž v jiném hlasu posuvkou změněn\nbývá. S. cle cícs\nA. g\\cis g c\nT. e a ejg\nB. ca c c\nY prvním příkladu jesť v sopránu c, hned na to\ncis v altu; v druhém příkladu slyšíme ev tenoru, es\nvšak v sopránu. Kterýmžto nenapravitelným vedením\nhlasů ona nemilá příčnosf v dotčených hlasech povstala.\nHrubá chyba tato dá se ponapraviti změnou téhož\ntonu v tomtéž hlase; n. př.\nS. c cis c c\nA. g a\nT. e e e es\nB. c a c c\nNyní vidíme v prvním příkladu oba tony c-cis v\nsopránu; v druhém oba tony e-es v tenoru, tedy ne-\nzměněný a změněný ton v jednom hlase.\nPřed těmito uvedenými chybami střežíme se neje-\nnom při pokračování v trojzvucích; ale také při spojo-\nvání jiných akkordů. Zvláštně ale začátečníkovi třeba,\nby se těchto gramatikálních chyb varoval, pokud ne-\ndospěl na vyšší stupeň dokonalosti co skladatel, a je\nnedovede ze strany básnické jinými prospěchy a\nvýrazy zastínili a ospravedlnili.\nTak jako se mluva básnická ze přísné gramatiky\nněkdy vyzuje; tak se to též v hudbě stává.\ní v duchaplných skladbách potkáváme se s pokra-\nčováním které hudební gramatika zapovídá.\nTyto vady dají se však tím ospravedlnili, že skla-\ndatel více myšlence a výrazu, než hudební gramatice\nzadost učinili chtěl. Z toho ale nevyplývá, že se žá-\nkovi prominouti musí, co si důmyslný skladatel dovolí0\nCo se u skladatele s úplným vědomím, s přesvěd-\nčením stává, s citem as duchem hudebním shoduje;\nnelze nazývati chybou, nýbrž jenom volností (licencí),\nkteréž opravovali neb haněli vždy radno není. Užá ka\nvšak byla by lakálo volnost' hrubou chybou, kteréž se,,\njak se samo rozumí, varovali musí. Úloha: Dříve,\nnež přijde učeň k delším a složitějším příkladům, ukládá\nse mu, by spojil dva neb tři trojzvuky, jejichž bass\nslupino i skočmo pokračuje, s tím doložením, by se při\ntom vyhnul chybnému pokračování ve kvintách a oktávách."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 574, "texte": "Prkat i č n á cvičení v troj z vnc í c lil\nTheoretické toto pojednání o trojzvuku bez hoj-\nných a rozmanitých praktičných příkladů nepřinášelo by\nžádoucného užitku a bylo by právě tolik platné, co víra\nbez dobrých skutků.\nPak nesmí učeň z mysle spustit' i také to, že jesf\ntheorie krátká, ale praxis dlouhá že tedy příklady,\nkterými se učeň nyní po delší čas až k úplnému zažití\ntohoto krátkého theorelického poučení zabývá, musejí\nbýti dobře promyšlené, rozmanité, poučné a musí ob-\nsahovati případy, kterých nám s tímto krátkým pojedná-\nním vyčerpati nelze.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "219", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.4", "titre_corps": "Dĕjiuy a charakteristika hudebnich nástrojů,", "titre_sommaire": "Dĕjiuy a charakteristika hudebnich nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.3", "debut_caractere": 576, "fin_caractere_exclue": 3062, "texte": "Dĕjiuy a charakteristika hudebnich\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nKlarinet.\nCo virtuosové na tomto nástroji vyznačili se:\nBackofen, Jid. Jos. Barmanu, Jan Konr. Bender, Alois\nBeerhalter, Jind. Bern. Crussel, Franco Dacosta, Jos.\nDobíhal, Charles Duvernoy (Dyvernoa), Jos. Fridlov-\nský, bratří Gebauerové, Karel O. Goppert, Jan Šim.\nHermstedt, Karolina Kraehmerova, Xavier Lefévre, Kor.\nJind. Meyer, Michel (f 1788 v Paříži), Ivan Můller,\nJul. Pisařovic, prof. na konservatoriu Pražském, jeden\nz nejznamenitějších v Evropě, jenž mnoho žáků vzdělal,\nz nichž následující jmenovali sluší: Vojt. Reindl, prof.\nna konser. v Pešti, J. Zoubek, komorní virtuos v\nHanoveru, R. Winter ni tz v Stuttgartu, J. Tvrdek,\nv Karlsruhe, J. Hensel, kapelník vojenský; dále vy-\nznačil se Jos. Proksch, nyní ředitel pianního ústavu\nv Praze, Rathe, Roser, Jiří Reinhardt, Ad. Schott, bratří\nStadlerové, Frant. Tausch, hrabě Troyer a jiní. Nej-\nlepší skladatelé pro tento nástroj jsou: biatříßeer-\nmannové, Backofen, Crusell, Duvernoy, Krommer Le-\nfevre, Lindpaitner, C. M. Weber, Reissliger, Kumímer\na t. d. Nejlepší školy pro klarinet napsali: Beer,\nprof. na konservatoriu v Paříži, Lefévre, Ivan Můller\na t. d. Z tohoto seznamu vysvitá patrně, že se klari-\nnety u Čechů a Němců nejvíce pěstovaly. Nyní nám\nještě zbývá, něco o jménu klarinetu povědíli, Slovo\ntoto pochází z italského buď z „chiarino,\" kteréž šalmaj\nznamená, bud z „clarino,\" což troubu neb posaunu\nznačilo.\nBasetníroh.\nItal. Corno di Bassetto aneb Clarone.\nBasetní roh je dřevěný dechový nástroj a spolu\nodrůda klarinetu. Vynalezen jesť r. 1770 v Pasově,\nod koho však se neví; k jeho zdokonalení přispěl hlavně\nzhotovitel nástrojů Theodor Lot z r. 1782 v Břetislavů\nObjem basetního rohu sahá od F až k tříčárkovanému\nc, skrze všechny chromatické tony a jeho zvuk je plný\na okrouhlý, avšak trochu temnější a hlubokomyslnější\nnež zvuk klarinetu. Tony ve výši méně jasné než ony\nklarinetu mají zvláštní svou krásu toliko v nejdolejší\npoloze. Jsou to téměř tytéž, jako hluboké tony (les\nsons du chalumeau) A-klarinetu; avšak u větší úplni a\nsíle. Mozart psal ve svých výborných partiturách, jako\n„Requie,\" „Titus,\" „Kouzelná flétna,\" často dva obligátní\nbasetní rohy. Y Praze ani v Paříži neprovozují se\ntyto mistrovské skladby s původní instrumentací, anto\ntyto orkestry basetních rohů nemají, ba ano v konser-\nvatoriích v Praze a v Paříži témuž nástroji se nevyu-\nčuje. Návod k učení se basetnímu rohu podali Back-\nofen a Ivan Můller.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "220", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.5", "titre_corps": "Pergolesovo Stabat Mater. Z italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.", "titre_sommaire": "Pergolesovo Stabat Mater. Z italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.3", "debut_caractere": 3064, "fin_caractere_exclue": 4692, "texte": "Pergolesovo Stabat Mater.\nZ italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.\n(Dokončení.)\nDále pravila Pergolesovi, že jí Beppo až k Sor-\nrentu doprovázel, aby slušně svého vysvoboditele opět\nspatřila; avšak že jí nyní povinnost káže, by se oka-\nmžitě navrátila.\nPergolese přísahal jí při obrazu matky Boží, jenž\nna stěně jeho skromného příbytku visel, že jí za svě-\ntici považovati bude a prosil ji, by si, než se pryč ode-\nbeře, odpočinula.\nBetzi tázajíc se ho, co píše, zpozorovala svou\nmantilu na nástroji a ruměnec polil její obličej. By\nsvé rozčílení před Pergolesem ukryla, žádala ho, by jí\nzačatou skladbu přednesl. Pergolese byl jí hned k služ-\nbám, avšak s tím poznamenáním, aby svůj hlas s jeho\nhlasem spojila; a Betzi přemožena neodolatelným pudem,\nzpívala s maestrem.\nNina probuzena touto nebeskou harmonií, vstala\nrychle z lůžka, majíc za to, že jí noční vidění klame;\nneodvážila se však do pokoje svého syna vstoupili\nMezi tím zůstali poutníci Sorrentští ze slavnosti v Nea-\npoli se vracející před bytem Pergolesovým v zanícení\nstáli a naslýchali čarokrásnému koncertu.\nTři hodiny odbyly juž z věže místního chrámu\nfarního, a nastala hlavní potřeba, by se oba od sebe\nrozloučili. Pergolese doprovodil Betzi na ono místo,\nkdež Beppo ji očekával. V loučení obou leželo cosi\nposvátného, jež srdce jejich hrůzou proniklo. Pergolese\nužil okamžiku, v kterémž loďka od břehu odrazila, a\nhodil měšec Betziin Beppovi a líbal tak dlouho list\nBetziin, až lehká kocábka docela z očí mu zmizela.\nBylo juž sedm hodin ráno, když Miss Bulwerova\ndo vyslaneckého hotelu se navrátila.\nMezi přeplavením že Sorrenta do Neapoli pykala"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4974, "texte": "více než jednou svého přenáhleného ustanovení; nebot\nnavzdor své malé zkušenosti v poměrech životních po-\nsoudila nyní přec, do jakého nebezpečí mohla s méně\nšetrným mužem, než Pergolese byl, upadnouti. Lord\nBulwer byl první, jenž ji tajnými schody paláce vstu-\npující viděl.\nKam jdeš tak časně ráno, lodníku?\nAvšak žádná odpověd. Betzi třásla se prudce na\ncelém těle.\nKam jdeš ničemo, oslovil ho poznovu vyslanec\nsraze mu s hlavy klobouk se širokým okolkem, jenž\nBetziin obličej zakrýval .... Nebesa! . . . . Dcero\nmá! . . . Ach! nešťastnice! . . . Tys mne zneuctila!\nBetzi omdlíc sklesla na schody, a lord Bulwer při-\nnesl ji sám do komnaty, nechtě by někdo poklesek\njeho dcery uzřel.\nByvši položena téměř mrtva do lože, otevřela po\ndvouhodinném pozbytí smylů opět oči. Spatřila otce\nu svého lože, jenž slze, zdál se zastíhnouti okamžik,\nv němž Betzi opět k sobě přijde.\nMilost, otče! šeptala mu; by lat jsem sic neprozře-\ntelná; avšak jsem bez úhony.\nLord Bulwer nežádaje žádného vysvětlení aniž příčiny,\njež ji k takému nepředloženému kroku dohnala, pravil krátce:\nKrál anglický volá nás do Londýna: odjedeme\ntohoto večera. Na to komnatu její opustil.\nMiss Betzi zůstala v udivení, zavolala svou ko-\nmornou a pravila jí třesoucím hlasem:\nGiovanna! tohoto večera opustíme Neapol, otec můj\npovolán jest do Londýna. Nechtěla bys tento lístek,\njenž právě píšu, mému maestru Pergolesovi odevzdali?\nMile ráda, Miss, slibuji to a spolehňete se na mou\nsprávnost.\nMiss Betzi ustřihla jednu kadeř, svlekla z prstu\nprsten, jejž od své matky obdržela a napsala tyto řádky:\nAddio! . . . Tohoto večera odjedeme do Londýna.\nŠtěstí, jež nás nedávno k sobě sloučilo, rozdvojí nás\nnyní však na vždy! . . . Zpomeňte si na mne a zachra-\nňte se pro svou máti, a pro slávu, jež Vás očekává.\nPro život Vaše Betzi.\nGiovanna zaobalivší opatrně tato dvě znamení upo-\nmínky i s listem své velitelky odebrala se k Beppovi,\njenž ve dvou dnech třikrát do Sorrenta odplul.\nPergoleso byl si juž vyšel, když Beppo jeho matce\npaklík ve jménu Betziinu odevzdal. Zjev předešlé noci\núčinkoval blahočinně na maestra, zbudě veselý rozmar\na rozkoš v prsou jeho.\nNáš nadšený skladatel dělal si sankvinické naděje ;\nsnil, že Miss Bulwerova byla jeho chotí a že sláva a\nštěstí tomuto sňatku žehnaly! Přečet však list Betziin\nbyl uvržen do nejstrašnější skutečnosti.\nPoptav se v přístavu Sorrentském nadarmo po\nBeppovi, hledal ustavičně nějakou příležitost, by před\nodchodem své milené bytosti do Neapoli dorazil.\nJeho úmysl byl, ji aspoň do Říma následovati a\njeho rozčílení bylo tak velké, že Sorrento opustil, aniž\nby se se svou mátí rozloučil. Veřejné vozy byly ce-\nstujícími nacpány. Slavnost Salernská přeplnila všechny\nstroje převozm; muselt tedy navzdor svému zotavení\npěšky cestu nastoupiti. O, jak často počaly mu slabé\nnohy, jejichžto paty špatnou cestou zkrváceny byly, do-\ncela klesati! Jak častokráte prosil okolo jedoucího kra-\nmáře, by jej k sobě na vůz vzal! Avšak vše nadarmo;\nnašelf toliko soběcká, studená srdce. Zaplafte, zaplaťte\npanáčku! volali na něho ironicky mimojedoucí a skla-\ndatel tak mnohých mistrovských děl, neměl ani dva bídné\ncarlini pohotově.\nDuchaplnosf a chudoba byly jeho osudem jako u\nTorquata Tassa na nejvýš nešťastného.\nKonečně přirazil ztrmácen, unaven a hladov k Torre\ndel Greco, odkud vyhlídka na městskou bránu jeho\nskleslou mysl zase oživila.\nBylo 9 hodin večer, když do Neapoli přišel. Krá-\nčelt třesa se velkou Toledskou ulicí ku předu, kdež\nčtyrspřežní poštovský vůz před budovou anglického vy-\nslanství stál. Rychle přiblížil se k němu , . . a skoro\nv tomž okamžiku prásknul poštovák bičem .... Per-\ngolese zvolal prudkým a šíleným hlasem jméno „Betzi\"\na dvě bílé liliové rámě byly viděti, an z vozu k němu\nse rozprostřely ... na to se okna zavřela a vůz uhá-\nněl bleskurychle odtud; Pergolese jsa zemdlen nemohl\njej následovati, pohlížel s upřemnýma zrakama naň a\nsklesl, když mu byl z očí zmizel, téměř mrtev na zem.\nJistý dobrý řeholník náhodou okolo jdoucí poznal\nPergolese a přivedl ho opět k životu; i tázal se maestra\nna příčinu Pergolesovy mdloby. Pergolesova odpověd\nbyly trpké slzy. Milosrdný tento kněz vedl ho pak do\nnemocnice chudých „di Gesú Christo\" a pečoval o něho\nstarostlivě a laskavě. Lékaři radili mu zdravé povětří\nv Pozzuolu, městečku to as pět mil od Neapoli vzdá-\nleném. Maestro odebral se tam ve spolek se svou\nlaskavou věrnou mátí a dokončil tam se stuhlou téměř\nrukou vznešené „Stabat mater,\" kteréž jeho jménu ne-\nsmrtelnosti dobylo.\nV polovici měsíce března totiž dne 16. března\n1736 vypustil Pergolese v náručí své matky, maje drahé\njméno Belzi na rtech chvějících, duši svou. Übohá,\nstářím sešlá Nina následovala brzy syna svého do hrobu.\nJak dlouho byla by s to ho přežiti.\nZbožní otcové kláštera San Luigi v Pozzuolu kou-\npili Stabat, jež zde Pergolese dokončil, od něho za 10\nneapolských dukátův; za část, kteráž stačila sotva k za-\npravení pohřbu velkého mistra, jemuž Itálie konečně\nveleslavného avšak pozdního uznání vzdala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "221", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.6", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5010, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nZa rakví šel kmet vážný, jehož řídké už šediny\nna vysoký ukazovaly věk. Zach bystrým nestálým okem\nskoumal tahy tvářnosti tohoto starce, jež se mu tak\nznámé zdály, jakoby se s nimi už častěji byl potkal,\nač paměť jeho nestačila kde a kdy. Za stařečkem šlo\nmnoho lidí, avšak bylo viděti, že to jen hosté a zevní\núčastníci, nikoliv želující v té míře, jakou stařeček pro-\nniknut se jevil. Zach se přidružil přímo k starci a\nlidé naň ukazovali a vypravovali si o jeho nemoci.\nJediný stařeček si ho nevšimnul. Oči jeho byly na zem\nupiaty slzí už snad ani neměly, ale mdlé byly, jakož\ntělo valně se shýbalo, hlava se třásla a nohy jen jako\ntíží se mu vlékly. U hrobu zase se Zach přímo vedle\nstarce v popředí postaviv na jevo dával neobyčejnou\nzarmoucenosť a účastenství tak zřejmé, že posléze i\nstarci to nápadné se stalo.\nTu teprv si blíže povšimnul divného toho člověka,\njehož celý vnějšek výstřednost jevil. S podivením naň\nhledě i poznaje na něm pravé bolestné zanícení, žal\nnad hrobem, jakový nikdo z ostatních přítomných nejevil,\npřistoupil po vykonaném pohřbu k němu a ruku mu podav\nděkoval za vřelé účastenství, jež na zármutku jeho bére.\n„Znal jste mou nebožku dceru pane?\" tázal\nse posléze stařeček.\n„Dceru? to byla vaše dcera?\" odvece Zach\nnejistým zrakem naň pohlížeje. „Ano, bez pochyby\njsem ji znal. Nebyla by ještě umřela, kdyby té zná-\nmosti nebylo. Snad jsme se někde sešli, snad jsem jí\nhloub do očí pohlídnul, snad kdesi důvěřivě s ní pro-\nmluvil a to bylo její neštěstí. Oh pane varujte\nse, nepodávejte mi ruky. Co se mi přiblíží, co se mne\ndotkne, to už na se i neštěstí přiláká. Byla vaše\ndcera ještě mladá?\"\nStařec překvapen slovy Zachovými a nepocho-\npuje kam jimi zaměřuje, chvilku na odpověď pomejšlel,\navšak mezi tím se přihrnulo několik lidí, obklopili mlu-\nvící, odvedli starce stranou a sdělili mu, že to šílený\nhudebník Zach.\nStařec užasnul.\n„Je-li možná! to tedy onen Zach, o němž mi dcera\nmá do Paříže psala? Nyní ovšem pochopuji jeho po-\ndivné chování i slovům jeho rozumím. Leží v nich\nněco pravdivého. Na nás aspoň známost' jeho veliké\nneštěstí uvalila. Kdyby jeho nebylo, žila by má dcera\nposud, neboť by žilivňuk můj, syn její, pro nějž se utrápila.\nZach mezi tím se přiblíživ, zaslechl tato slova.\n„Vy jste Volfův děd?\" vzkřiknul; tato ne-\nbožka, dcera vaše, Volfova matka, lhal jsem? není to\nsvatá pravda, že blízkost' má přináší neštěstí? Nejsou\nto zlí lidé, zlí a nevědomí, jižto mne za blázna mají a\nslovům mým se posmívají! Avšak já nyní pravím\nvám, že se vyhnu světu a že všem lidem k sobě pří-\nstup zamezím.\"\nSlova tato vynesl hlasem zimničně se třesoucím.\nOči se mu při tom zajiskřily, tváře nezdravým růměnem\nse podlily. Pravici k nebi pozdvihna jako na potvrzení\npravdy, obrátil se a odešel.\nLidé za ním s rozmanitými pocity pohlíželi. Ně-\nkteří jej litovali, jiní rameny krčeli, ale byli i, jejichž\ntváře se ousměchem značovaly.\n„Trávím své dny v cizině, pravil stařec, a\nnebyl jsem zde už po dlouhá, dlouhá léta, pověst však\no tom nešťastném muži mne tamo došla. Jaký to osud !\"\nNapotom domů se vraceje, vyptával se co nejbedli-\nvěji po všech okolnostech Zachových. Po nějakém\nčasu poslal následující list do Paříže:\n„Že jsem Vám už dříve nepsal, drahá ne-\nšťastná paní, stalo se proto, že jsem důkladných zpráv\nse dopíditi snažil o nešťastném muži, jehož osud, jak jste\npravila. Vám tak těžce na srdci leží. Náhoda mne s ním\ndříve svedla, než bych se byl domýšlel, a bylo mi snadno\npo vůli Vaší jednati a vše zvěděti co se ho týká\nZdá se, že den pohřbu mé dcery zase nový převrat v ne-\nmoci jeho způsobil. Neúčastňuje se už jako dříve na po-\nhřbech, ba vůbec nevychází a žádného k sobě nepouští\nmimo knížecího lékaře, kterýžto jediný úplnou důvěru jeho\npožívá. Kdožkoliv jřný k němu přijde, byť i cokolivěk\ns ním pojednati měl, každý musí před uzavřenými dveřmi\npostáti a nespatře jej a k němu se nepriblíže, nepohodlnou\ntouto cestou s ním pojednati. Jinak zdá se, že celé dny a\ncelé noci propracuje, neustále na nové skladby přemýšleje\na chvílemi své myšlénky na pianu zkoušeje. Lékař pochy-\nbuje, že by už kdy možná bylo společnosti jej navrátili;\nano soudí, že übohý Zach asi v tomto stavu dlouho již ne-\nsetrvá, neboť se sžírá a života mu vůčihledě uchází. Pra-\ncuje prý neustále a se zimniční dychtivostí, udávaje že mu\nnesmírné ještě věci k vykonání zbývají. Má prý tolikerých\nzáměrů, že asi sto let života by na ně nestačilo, kdežto\nprý dnové jeho přece už jen na krátce počítány jsou. Je-\ndnu podivnost jeho mi však nelze zde neuvesti, totiž že\nprý na Vás, drahá paní, čeká jako na anděla, který prý v\nhodinu úmrtí se mu objeví a duši jeho, svět opouštějící\npod ochranu svou vezme a na onen svět ji přivede. Jsem\npříliš stár k tomu abych s to byl spravedlivě vylíčili\nVám smýšlení jeho o Vás a nadšení, v jaké upadává, když\no Vás mluví. Takž aspoň projevil lékař spolu lituje, že\nsrdce tak ryzé a stálé se nepotkalo s takovým, jež by\nvroucímu tluku jeho odpovídali mohlo a smělo.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "224", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.7", "debut_caractere": 831, "fin_caractere_exclue": 6444, "texte": "(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Dne 26. září\nodbývala se zde za zvěčnělého našeho velezasloužilého spi-\nsovatele a c. k. školního radu, p. Václava Klemense Klic-\nper u, slavná smuteční mše, při níž se pod vedením na-\nšeho obezřelého ředitele kuru, p. J. Vokr o u hle cké h o\nvelké Vitáskovo requiem velmi zdařile provedlo.\nPři této příležitosti nemohu opomenout podat bolestnou\nztrátu, již naše kostelní hudba utrpěla úmrtím c. k. kon-\ntrollora p. Hynka Kratochvíla, výtečného zpěváka\n(Bass). K slavnému pohřbu 15. září t. r. dostavili se\nčetně nejen c. k. úředníci zdejší a z okolních měst, ale\ni při zdejší vojenské posádce přidělení c. k. důstojníci a\npriv. městská společnost' ostrostřelecká. 16. září byla\nza zemřelého odbývána slavná smuteční mše, při kteréž\nse též Vitáskovo requiem dávalo.\n(P. N.) Vysoký Brod. (Kostelní hudba.) Ze všech\njižních měst naší vlasti pěstuje se zde nejvíce hudba ko-\nstelní. Zdejší duchovní Cistercianského řádu pan P. Walde-\nmar Wiesner, jsa dilettant hudby získal si o zvelebení\ntéhož umění velké zásluhy. Jak u nás ryzé kostelní\nskladby zdomácněly, vysvítá ze seznamu oněch skladeb,\nkteré se za příčinou 500-leté jubilejní slavnosti zdejšího\nCistercianského kláštera od 8. až do 15. září pod obezře-\nlým vedením pana P. W. Wiesner a provozovaly. Osm\nmší od značných skladatelův, mezi nimi C-dur a Es-dur\nod Václ. Horáka, F-dur od Jos. Krejčího, B-dur od\nAlb. Maška, pak znamenitá mše D-dur od K. Pitsche,\ntedy díla domácích skladatelův; dále C-rnoll mše od Der-\nJeta, G-moll od Hahna a B-dur od Kemptera tvoří zá-\nklad při službách Božích; pak mužské kvartetto od Beetho-\nvena, offertorium s varhaním sólem od Fr. Wiesnera, pak\nskladby od Černého, Fii hrc r a, Maš k a, Hahna,\nKreutzera, Slorcha, pak Ave Maria od Rud. Oehna tvoří\nvložky ku mším uvedeným. Rud. Qehn byl žákem vý-\ntečné varhanické školy v Praze a nyní je zdejším\nvarhaníkem. Jeho „Ave Maria\" je pěkná v duchu kostel-\nním držaná práce a svědci o jeho talentu. Na slavnost'\nsv. Bernharda provozovala se tu překrásná mše slovút-\nného našeho W. H. Veita. Zdejší hudební spolek pod\nprotektorátem pana praelata P. Leop. Vackáře počíná si\nvelmi statně. Hudba kostelní a zvláště skladby do-\nmácích skladatelův pěstují se tu, jak vidíte, velmi\nhorlivě a toliko to by bylo žádoucno, kdyby zasloužilý\npan P. Wiesner také někdy nějakou mši od našeho vě-\nhlasného F. Brixiho neb T umy provozoval, Dejžßůh!\n(?) Z Ne p o 111 uk u. (Hudební akademie.) Přičině-\nním pana Řehoře Buchala dávána zde byla dné 4. září\nhudební akademie, kteráž na zdejší síly skvěle vypadla.\nMimo ouvertury od J. Rossiniho a Belleniho slyšeli jsme\nduetto pro soprán a tenor „Pozdravení Slovanů\" tuším\nod Svobody, jež slec. Marie Buchalova a b. B ur i a 11,\nclen Zofínské akad. v Praze krásně a uhlazeně zpívali,\ndále přednášel zdejší chvalně známý tenorista a ochotník\npan Aug. Keller „Děvy Slovanské,\" píseň od Fr. Š křoup a.\nMile a dojímavě účinkoval na nás zpěv slec. M. Buc ha-\nlový, kteráž árii z opery „Marie dcera pluku\" s průvodem\norkestru cituplně a významně zpívala. Variace pro kon-\ntrabas od prof. Hraběte, od F. S. přednášené došly velké\npochvaly. Velikého však účinku zbudil akcessitem poctěný\nctverozpěv „Náš zpěv\" od Václ. Zavrtala, jenž od pánů\nBuriana, Kellera, Tichácka a Solara cacky proveden jest.\nv \"\nSlavnostní pochod pro orkestr od R. Buchala došel\nzasloužilého uznání. Mimo tyto kusy slyšeli jsme proslov\nod P. J. Zemana, děkana zdejšího, pak deklamován ku\n„Já jsem Cech\" od F. Rubše, již pan Václ. Suk přednesl.\nZ této zábavy vysvítá, jak se 11 nás české hudební umění\npěstuje. Díky za to horlivému p. Buc hal ov i!\n(P.) Z Písku. (Hudba kostelní. Súddeutsche\nMusikzeitung a Dalibor.) V zdejším děkanském chrámě\nprovozovala se dne 4. září výtečná mše C od chvalně zná-\nmého Alb. Maška, ředitele kůru v chrámě Týnském v Praze.\nVšechny části této mše byly zdařile a precisně provedeny,\ndůkaz to, že máme obratného a obezřelého ředitele kůru,\njenž horlivě svůj úřad zastává. Je to pan Gregora,\nnemýlím-li se žák varhanické školy, jenž také mnohé\nzdařilé skladby v rukopisu chová Při této příležitosti\npodotýkáme, aby si p. ředitelé kůru a p. učitelové po-\nvšimnuli kratších mší od Václ. Horáka, Fúhrera a také\nDrobische, a aby juž jedenkráte odstranili všelijaké škváry\nod Taške, Hrůzy, Kůlky, Vocta a t. d, jimiž se jen pravá\nzbožnost ruší. Nedávno dostaly se mně do rukou hudební\nnoviny „Súddeutsche Musikzeitung\" v Mohuci (Mainz),\nkteréž patrně svědci, že si Němci Dalibora více váží,\nnež v leckterém českém městečku. Z článků, které v\noněch novinách z Dalibora vyňaty a přeloženy jsou, jme-\nnujeme životopis J. Aberta, Búlowa a něco o Brixio-\nvých komposicích. Kéž by naši hudebníci téhož pokynu\nsi povšimli a dobrou věc podporovali; nebot máme jen\njeden hudební časopis a dlužno, bysme si ho udrželi!\nPřejeme zdar Daliboru ''') !\n*) Děkujíce za Vaše upřímná slova, přejnme by Vaše slovo\ndošlo ohlasu. Red.\n\nDrážďany. Pan Stäglich, virtuos na retní harmoniku,\nuspořádá zde v divadle koncert. Pan Staglich\nmá několik takových harmonik s rozličnými škálami před\nsebon leželi a střídá s niini dle potřeby výhybň v me-\nlodii s takou že toho není ani zpozorovati. Pan\nStaglich nezná not a za svou hru a uspořádání piec dě-\nkuje toliko svému přirozenému talentu. Milovníci hudby\nzamýšlejí zde utvořili „0 ratorn í s p o 1 e k.a První sezení\nk založení téhož spolku bude se ve čtvrtek dne 29. září\nodbývati. Dne 9. září slavil zpěvácký spolek „Orfeus\"\npětadvacetileté jubileum, při čemž se mimo jiné skladby\ntaké „LiebesAiahl der Apostel\" od Rich. Wagnera provo-\nzovala. Dne 18. září zemřel tu dvorní operní zpěvák\nJan Conradi."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3401, "texte": "Fiadelfia. Kapelník Sobolewski, druhdy kapelník\nv Brémách, nachází se nyní v Milwankee a skládá\ntam národní operu. Tato jmenuje se „The ílawer\nof the forest.a (Květina lesní.) Libreto je vzato z ame-\nrických bojů pro neodvislost a hlavní roli hraje polský\nhrdina Pulawski, jenž při útoku na Savannah poraněn\njest a Mohega, indiánské děvče pod jmenem „Květina\nlesní44 známá. Jelikož děd Sobolěwského, jenž pod Pu-\nlawským u Savannah bojoval, hlavní dáta této události\nzanechal, dá se jisté historické pozadí ocekávati. Sbory\ndotčeně opery prý jsou juž dokončeny.\nFrankfurt n. M. Cellistka Anna Kullova a ame-\nrikánský houslista ze Charlestanu pan Poznanski, bez-\npochyby Slovan a žák Vieuxtempse budou zde kon-\ncertovat.\nLipsko. První koncert v Gewandhausu bude\nse dne 2. t. m. odbývati. Od nějakého ěasu prodlévá\nzde slavný A. Rubinstein. Týž skladatel komponuje vel-\nkou romantickou operu „Děti pustiny;44 text od Mosen-\nthala a dokončil juž 1. dějství této opery. Prof. Mo-\nscheles, Pražan, obdržel od ředitelství filharmonických\nspolkňv v Londýně diplom co čestný oud.\nv\n(D. L.) Lvov. Škola hudební společnosti pod ře-\nditelem p. Mikulini, žákem to Chopinovým, utěšeně roz-\nkvítajíc, velmi chvalně prospívá. V nynějším roce bude\nse y dotčené škole přednášeti: 1. Zpěv chorá lni žen-\nský ve 2 odděleních a zpěv chorální mužský; pak solový\nzpěv mužský a ženský; přednášeti bude p. Sailer. 2.\nhra na housleod pana Mieczyslava Starzewského; 3. náuka\no harmonii i kontrapunktu, dva oddíly od p. Mikuliho ;\n5. hra na cello od p. Wollmanna; 6. hra na kontrabass\nod Ježyczky. Chovanci obojího pohlaví přijímá ředitel\nspolečnosti a školy, pan Mikuli až do 1. října. Jak z\npředmětů učebních v této škole vysvítá, stane se škola\ntato někdy krásným konservatoriem.\nPaříž. Nedávo zemřela tu matka Rossiniho u vel-\nkém stáří. Anna Guidarini tak se jmenovala pla-\ntila ve svých mladých letech za nejkrasší dívku v Ro-\nmagně. Byla nejprvé choristkou a povznesla se později\naž za druhou zpěvačku. Její manžel Josef Rossini byl\nprostředním hornistou. Oba hráli a zpívali v hospodách\na ve spolku s koncujícími společnosti v dřevěných bou-\ndách a koupili si, spoříce, domek v Lugu. Richard\nWagnera přibyl sem. Příjmy zdejších divadel, koncetů\na bálů a t. d. obnášely v měsíci srpnu 643.881 franků\n15 cent., v lipnu 462.673 franků 45 cent. Hudební\nspolečnost des artistes musiciens44 r. 1834\nod barona Taylora založena, vydala na podpory a pense\nhudebníků r. 185$ 179.552 franků 24 cent. Měsíční\n/\npense a podpory běžícího r. 1859 obnášejí 21900 franků.\nZpěvák Roger nepřijal od ministerstva vnitřních zále-\nžitostí mu nabídnuté místo professora zpěvu na konserva-\ntoriu a inspektora zpěvu při opeře; hodtáť na své dráze\nco dramatický zpěvec pokracovati. Na místo zemřelého\nPanserona je p. Grosseth prof. zpěvu na konservatoriu\nv Toulonse za prof. na zdejším konservatoriu zvolen.\nStuttgart. Svobodný pán z Wiesenhutten, jenž\nsvé jmění rozličným dobročinným ústavům zanechal, od-\nporučil výtecnýmu skladateli a Čechu J. J. Abertovi\nznačný doživotní d ů chod.\nVaršava. Mon ius zko pracuje na nové opeře,\nkterá titul „Hraběnka44 míti bude.\nVídeň. Pan prof. Hošek, známý co uspořadatel\nzdejších slovanských besed a koncertů, otevře 1. říj-\nnem v ulici Školní, číslo 102 svůj vychovavací ústav,\nk čemuž mu hojného účastenství přejeme. Pan Matteo\nSalvi obdržel dovolení zříditi zde italskou operní spo-\nlečnost.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "223", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "223", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Dne 23. září počala sleč.", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Dne 23. září počala sleč.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5668, "texte": "Novoměstské divadlo. Dne 23. září počala sleč.\nCarlova od dvorního divadla v Berlíně své pohostinské\nhry ucházejíc se o zdejší místo primadonny. Majíc\nnejdříve v „Židovce\" co Recha a napotom v „Don Juan\"\nco Dona Anna zpívati, musela se vždy vytknuté své úlohy\n-odříci, jelikož vždy nějaký oud opery, jenž při ohlášených\noperách účinkovali měl, se roznemohl. Místo Don Juana\nv\ndávána byla ve spěchu opera „Carosťrelec,\" v nížto slec.\nCarlova co Agatha vystoupila. Slečna Carlova má hlas\njemného a sympathického zvuku, jenž až do dvoucárko-\nvaného g pěkně se vyjímá; mimo to slušno se chvalně\nzmínili o jejím povážlivém přednesu a jasné výslovnosti;\navšak nejistota a nestejnosť intonací její nedá se nikterak\nomluvili. Pan Fektér a Max byl slabý a nerozehřál obe-\ncenstvo, slec. Lichtmayova dosti křiklavě si počínala a\nnedosáhla žádoucího úspěchu. Dne 25. září dávala se\n„Cikánka\" od Balfé. Dne 29. září vystoupila po dru h é\nslečna Carlova co Dona Anna v „Don Juanu\" a po-\ntvrdila opět vše, co jsme svrchu o ní promluvili. Slečna\nCarlova nevystačí pro zdejší operu, nemajíc dostateč-\nného organu pro zdejší jeviště, jakož i jisté čisté intonací.\nProvedení bylo až na několik vad slušné.\nPřičiněním a horlivostí pana Pošmourné h o,\narchiváře zdejšího mužského zpěváckého spolku, zřídí se\npři dotčeném spolku ústřední archiv ceských pů-\nvodních ctverozpěvň a sborů, které, objednají-li si\nje venkovské zpěvácké spolky, p. Pošmourný za skro-\nmný peníz jim opsati dá. Za opisování hudebního archu\nplatí se 10 nov. kr. Následující *ctverozpěvy nacházejí\nse juž při zdejším spolku. Náš zpěv od Blodka; 6\nceských písní (sbory) od téhož; Vše jen ku chvále\nMy čeští manové od Jelena; Vltavo od Vogla; 0 ra-\ndostné cestování; Dům otcovský Milost a víno Vše\nmilost' Pochvala Vítova Píseň o vlasti od Vašáka.\nVenkovské zpěvácké spolky, které by si některé z nich\nžádaly, nechť se obrátí na „Pražský zpěvácký spolek\" v\nkonvikte, a dají se jim hned za udaný peníz opsati. Pan\nPošmourný slíbil nám, jakmile nové sbory obdrží, je\nsdělili, což pak ochotně uveřejníme. Při této příležitosti\nvyzýváme všechny ceskoslovanské skladatele, by své\nčeské sbory neb ctverozpěvy, chtějí-li, by se v Praze\na pak na venkově provozovaly, Pražskému zpěváckému\nspolku zaslati si neobtěžovali. Tímto chvalným zařízením\nučiní se konec výmluvám, že žádných ceských sboruv\nnestává. Nuže tedy cile do komponování a tak zkvěte\nhudba a zpěv náš národní.\nPan J. Král, clen c. k. dvorního divadla a nej-\nprvnější snad virtuos na „Viola ďamour\" v Europě na-\npsal článek o tomto tajemnoplném nástroji a podá jej u\nveřejnost v listech našich. Týž umělec složil píseň „die\nWehmut\" pro soprán neb tenor s průvodem Violy ďainour,\nkterá se zde v některém koncertě přednášeti bude.\nNáš krajan pan Tomáš Svoboda, vojenský ka-\npelník u c. k. pěšího pluku hraběte Stadiona, jenž dru-\nhdy svou mistrnou hrou na křidlovku velkou sensací dělal,\npřibyl tyto dni do Prahy.\nJak doslýcháme, bode mrtvola J. T. Kro v a usne-\nsením se jeho příbuzných z Draguignanu (Francie) do\nCech přivezena a v Novém Strašecí pohrbena. Tak bude\ntedy po smrti našemu rodáku popřáno, ve vlaštenské půdě\nodpočívali!\nDnes jsou zápisy do naší výborné varhanické\nškoly. Doufáineť, že i letos účastenství bode velké. Kéž\nby páni duchovní na venkově co přispívající údové k této\nznamenité jednotě přistupovali!\nPan Bedřich Alt schul, Pražan, jenž svá hu-\ndební studia u B. Kittla a později u Fr. Liszta konal,\ndostal se za druhého kapelníka do Krakova.\nPan Meloun, absolv. žák Pražského konserva-\ntoria, stal se vojenským kapelníkem u kýrysnického\npluku v Uhrách.\nSlavná virtuoska na housle, slečna Rosa ďOr,\nPražanka a Češka, prodlívá nyní v Praze a bude, jak do-\nslýcháme, v jednom koncertě ku prospěchu některého ústavu\núčin kovat i.\nDvorní kapelník pan Alexander Dreyschock\ndostal z Lipska čestné pozvání, by v prvním koncertě\n„Gewandhausu\" účinkoval, což také pan Dreyschock přijal.\nNapotom odebeře se náš slavný krajan ku koncertům do\nVídně a bude po novém roce konat uměleckou cestu\ndo Rus.\nPan M ar ti n o v sk ý, výtečný skladatel v Rakov-\nníku, jenž si harmonisováním ceských národních písní\nkrásné pověsti získal, odevzdal hudebnímu obchodnictví\nJ. Hofmanna v Praze čtvrtý svazek harinonisovaných\nnárodních písní, mezi nimiž se také husitská píseň „Kdož\njste Boží bojovníci\" nachází. Jak doslýcháme, vyjde co\nmožná nejdříve tiskem tento vzácný poklad národních\npísní ceských.\nZápisy do Žofínské akademie k vyučování\nzpěvu a pianu počnou prvním říjnem t. r. Chovanci\nobojího pohlaví přijímají se v každý cas proti známému\nskromnému měsíčnému platu v místnostech akademie v\nBraithutově domě cis, 208 1 na, nábřeží. Žáci, kteří\nbez platu přijati býti chtějí, necht své žádosti vysvědčením\nchudoby opatřené nejdéle do 1. listopadu t. r. zašlou.\nPánové a dámy, co přátelé a účastníci zpěvního uměn í\nzvou se, by k akademii co účinkující oudy přistoupili.\nVe škole jednoty pro zvelebení vojenské hudby\nse učilo v minulém roce 38 žáků hudbě, z nichž bylo 6\nběhem roku pro špatný prospěch aneb nemoc propuštěno.\nZe zbývajících 32 byli ku konci roku 10 s výtečným a\n3 s méně dokonalým prospěchem propuštěni. Žáci se\nučili hudbě denně 5 hodin. Jednota má za přispívající\ncleny 13 řadových pěších pluků, 3 pohraniční pluky, 1\nnámořský pluk, 8 pluků jezdectva a 1 prapor myslivců.\nRoční příjmy jednoty obnášely 1480 zl. 50 ki\\, vydání\n1481 zl. 83 '/2 kr. Honorár za vyučování přijatým učite-\nlům hudby obnášel 900 zl. Protektorem jednoty jest nyní\nJeho Exc. p. podmaršál Clam-Gallas.\nLiteratura hudební. La r o se 11 e rouge\n(Červená růžičko) je titul nové skladby pro piano od\nJos. A. Bergmanna, která nákladem Christofa a Kuhé"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 829, "texte": "y Praze vyšla. Pan Bergmann chvalně znám svou\nprvní cenou ve Vídni obdrženou klavírní skladbou\n„Chant des Sirenesa osvědčil iv této transkripcí krásný\nhudební talent. Vzav si překrásnou národní píseň „Čer-\nvená růžičko proč se nerozvíjíš\" za základy uspořádal ji\npro piano velmi obratně. Nejprve jest píseň jednoduše\ndržána, načež několik brillantních a přec lehkých variací\nnastoupí. V pletivu těchto variací vyniká vždy píseň jako\nduha jasně a skvěle. Passáže jsou vkusné a celá\npakli se jen trochu jemně přednáší, je velmi vděčna. Od-\nporucujíce co nejvřeleji transkripcí tuto všem pianistům,\nkojíme se nadějí, že pan Bergmann více ceských národ-\nních písní pro piano uspořádá ; cimž si zajisté velkých\nzásluh o náš ještě málo známý hudební poklad získá,\nPiecja tato je levná; stojít 66 kr. a lze ji též u Rob. Ve ita\ndostati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223", "page_fin": "223", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7.2", "titre_corps": "(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Dne 26. září", "titre_sommaire": "(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Dne 26. září", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.7", "debut_caractere": 831, "fin_caractere_exclue": 5730, "texte": "(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Dne 26. září\nodbývala se zde za zvěčnělého našeho velezasloužilého spi-\nsovatele a c. k. školního radu, p. Václava Klemense Klic-\nper u, slavná smuteční mše, při níž se pod vedením na-\nšeho obezřelého ředitele kuru, p. J. Vokr o u hle cké h o\nvelké Vitáskovo requiem velmi zdařile provedlo.\nPři této příležitosti nemohu opomenout podat bolestnou\nztrátu, již naše kostelní hudba utrpěla úmrtím c. k. kon-\ntrollora p. Hynka Kratochvíla, výtečného zpěváka\n(Bass). K slavnému pohřbu 15. září t. r. dostavili se\nčetně nejen c. k. úředníci zdejší a z okolních měst, ale\ni při zdejší vojenské posádce přidělení c. k. důstojníci a\npriv. městská společnost' ostrostřelecká. 16. září byla\nza zemřelého odbývána slavná smuteční mše, při kteréž\nse též Vitáskovo requiem dávalo.\n(P. N.) Vysoký Brod. (Kostelní hudba.) Ze všech\njižních měst naší vlasti pěstuje se zde nejvíce hudba ko-\nstelní. Zdejší duchovní Cistercianského řádu pan P. Walde-\nmar Wiesner, jsa dilettant hudby získal si o zvelebení\ntéhož umění velké zásluhy. Jak u nás ryzé kostelní\nskladby zdomácněly, vysvítá ze seznamu oněch skladeb,\nkteré se za příčinou 500-leté jubilejní slavnosti zdejšího\nCistercianského kláštera od 8. až do 15. září pod obezře-\nlým vedením pana P. W. Wiesner a provozovaly. Osm\nmší od značných skladatelův, mezi nimi C-dur a Es-dur\nod Václ. Horáka, F-dur od Jos. Krejčího, B-dur od\nAlb. Maška, pak znamenitá mše D-dur od K. Pitsche,\ntedy díla domácích skladatelův; dále C-rnoll mše od Der-\nJeta, G-moll od Hahna a B-dur od Kemptera tvoří zá-\nklad při službách Božích; pak mužské kvartetto od Beetho-\nvena, offertorium s varhaním sólem od Fr. Wiesnera, pak\nskladby od Černého, Fii hrc r a, Maš k a, Hahna,\nKreutzera, Slorcha, pak Ave Maria od Rud. Oehna tvoří\nvložky ku mším uvedeným. Rud. Qehn byl žákem vý-\ntečné varhanické školy v Praze a nyní je zdejším\nvarhaníkem. Jeho „Ave Maria\" je pěkná v duchu kostel-\nním držaná práce a svědci o jeho talentu. Na slavnost'\nsv. Bernharda provozovala se tu překrásná mše slovút-\nného našeho W. H. Veita. Zdejší hudební spolek pod\nprotektorátem pana praelata P. Leop. Vackáře počíná si\nvelmi statně. Hudba kostelní a zvláště skladby do-\nmácích skladatelův pěstují se tu, jak vidíte, velmi\nhorlivě a toliko to by bylo žádoucno, kdyby zasloužilý\npan P. Wiesner také někdy nějakou mši od našeho vě-\nhlasného F. Brixiho neb T umy provozoval, Dejžßůh!\n(?) Z Ne p o 111 uk u. (Hudební akademie.) Přičině-\nním pana Řehoře Buchala dávána zde byla dné 4. září\nhudební akademie, kteráž na zdejší síly skvěle vypadla.\nMimo ouvertury od J. Rossiniho a Belleniho slyšeli jsme\nduetto pro soprán a tenor „Pozdravení Slovanů\" tuším\nod Svobody, jež slec. Marie Buchalova a b. B ur i a 11,\nclen Zofínské akad. v Praze krásně a uhlazeně zpívali,\ndále přednášel zdejší chvalně známý tenorista a ochotník\npan Aug. Keller „Děvy Slovanské,\" píseň od Fr. Š křoup a.\nMile a dojímavě účinkoval na nás zpěv slec. M. Buc ha-\nlový, kteráž árii z opery „Marie dcera pluku\" s průvodem\norkestru cituplně a významně zpívala. Variace pro kon-\ntrabas od prof. Hraběte, od F. S. přednášené došly velké\npochvaly. Velikého však účinku zbudil akcessitem poctěný\nctverozpěv „Náš zpěv\" od Václ. Zavrtala, jenž od pánů\nBuriana, Kellera, Tichácka a Solara cacky proveden jest.\nv \"\nSlavnostní pochod pro orkestr od R. Buchala došel\nzasloužilého uznání. Mimo tyto kusy slyšeli jsme proslov\nod P. J. Zemana, děkana zdejšího, pak deklamován ku\n„Já jsem Cech\" od F. Rubše, již pan Václ. Suk přednesl.\nZ této zábavy vysvítá, jak se 11 nás české hudební umění\npěstuje. Díky za to horlivému p. Buc hal ov i!\n(P.) Z Písku. (Hudba kostelní. Súddeutsche\nMusikzeitung a Dalibor.) V zdejším děkanském chrámě\nprovozovala se dne 4. září výtečná mše C od chvalně zná-\nmého Alb. Maška, ředitele kůru v chrámě Týnském v Praze.\nVšechny části této mše byly zdařile a precisně provedeny,\ndůkaz to, že máme obratného a obezřelého ředitele kůru,\njenž horlivě svůj úřad zastává. Je to pan Gregora,\nnemýlím-li se žák varhanické školy, jenž také mnohé\nzdařilé skladby v rukopisu chová Při této příležitosti\npodotýkáme, aby si p. ředitelé kůru a p. učitelové po-\nvšimnuli kratších mší od Václ. Horáka, Fúhrera a také\nDrobische, a aby juž jedenkráte odstranili všelijaké škváry\nod Taške, Hrůzy, Kůlky, Vocta a t. d, jimiž se jen pravá\nzbožnost ruší. Nedávno dostaly se mně do rukou hudební\nnoviny „Súddeutsche Musikzeitung\" v Mohuci (Mainz),\nkteréž patrně svědci, že si Němci Dalibora více váží,\nnež v leckterém českém městečku. Z článků, které v\noněch novinách z Dalibora vyňaty a přeloženy jsou, jme-\nnujeme životopis J. Aberta, Búlowa a něco o Brixio-\nvých komposicích. Kéž by naši hudebníci téhož pokynu\nsi povšimli a dobrou věc podporovali; nebot máme jen\njeden hudební časopis a dlužno, bysme si ho udrželi!\nPřejeme zdar Daliboru ''') !\n*) Děkujíce za Vaše upřímná slova, přejnme by Vaše slovo\ndošlo ohlasu. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "223", "page_fin": "224", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7.3", "titre_corps": "Drážďany. Pan Stäglich, virtuos na retní harmoniku,", "titre_sommaire": "Drážďany. Pan Stäglich, virtuos na retní harmoniku,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.7", "debut_caractere": 5732, "fin_caractere_exclue": 6444, "texte": "Drážďany. Pan Stäglich, virtuos na retní harmoniku,\nuspořádá zde v divadle koncert. Pan Staglich\nmá několik takových harmonik s rozličnými škálami před\nsebon leželi a střídá s niini dle potřeby výhybň v me-\nlodii s takou že toho není ani zpozorovati. Pan\nStaglich nezná not a za svou hru a uspořádání piec dě-\nkuje toliko svému přirozenému talentu. Milovníci hudby\nzamýšlejí zde utvořili „0 ratorn í s p o 1 e k.a První sezení\nk založení téhož spolku bude se ve čtvrtek dne 29. září\nodbývati. Dne 9. září slavil zpěvácký spolek „Orfeus\"\npětadvacetileté jubileum, při čemž se mimo jiné skladby\ntaké „LiebesAiahl der Apostel\" od Rich. Wagnera provo-\nzovala. Dne 18. září zemřel tu dvorní operní zpěvák\nJan Conradi."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3388, "texte": "Fiadelfia. Kapelník Sobolewski, druhdy kapelník\nv Brémách, nachází se nyní v Milwankee a skládá\ntam národní operu. Tato jmenuje se „The ílawer\nof the forest.a (Květina lesní.) Libreto je vzato z ame-\nrických bojů pro neodvislost a hlavní roli hraje polský\nhrdina Pulawski, jenž při útoku na Savannah poraněn\njest a Mohega, indiánské děvče pod jmenem „Květina\nlesní44 známá. Jelikož děd Sobolěwského, jenž pod Pu-\nlawským u Savannah bojoval, hlavní dáta této události\nzanechal, dá se jisté historické pozadí ocekávati. Sbory\ndotčeně opery prý jsou juž dokončeny.\nFrankfurt n. M. Cellistka Anna Kullova a ame-\nrikánský houslista ze Charlestanu pan Poznanski, bez-\npochyby Slovan a žák Vieuxtempse budou zde kon-\ncertovat.\nLipsko. První koncert v Gewandhausu bude\nse dne 2. t. m. odbývati. Od nějakého ěasu prodlévá\nzde slavný A. Rubinstein. Týž skladatel komponuje vel-\nkou romantickou operu „Děti pustiny;44 text od Mosen-\nthala a dokončil juž 1. dějství této opery. Prof. Mo-\nscheles, Pražan, obdržel od ředitelství filharmonických\nspolkňv v Londýně diplom co čestný oud.\nv\n(D. L.) Lvov. Škola hudební společnosti pod ře-\nditelem p. Mikulini, žákem to Chopinovým, utěšeně roz-\nkvítajíc, velmi chvalně prospívá. V nynějším roce bude\nse y dotčené škole přednášeti: 1. Zpěv chorá lni žen-\nský ve 2 odděleních a zpěv chorální mužský; pak solový\nzpěv mužský a ženský; přednášeti bude p. Sailer. 2.\nhra na housleod pana Mieczyslava Starzewského; 3. náuka\no harmonii i kontrapunktu, dva oddíly od p. Mikuliho ;\n5. hra na cello od p. Wollmanna; 6. hra na kontrabass\nod Ježyczky. Chovanci obojího pohlaví přijímá ředitel\nspolečnosti a školy, pan Mikuli až do 1. října. Jak z\npředmětů učebních v této škole vysvítá, stane se škola\ntato někdy krásným konservatoriem.\nPaříž. Nedávo zemřela tu matka Rossiniho u vel-\nkém stáří. Anna Guidarini tak se jmenovala pla-\ntila ve svých mladých letech za nejkrasší dívku v Ro-\nmagně. Byla nejprvé choristkou a povznesla se později\naž za druhou zpěvačku. Její manžel Josef Rossini byl\nprostředním hornistou. Oba hráli a zpívali v hospodách\na ve spolku s koncujícími společnosti v dřevěných bou-\ndách a koupili si, spoříce, domek v Lugu. Richard\nWagnera přibyl sem. Příjmy zdejších divadel, koncetů\na bálů a t. d. obnášely v měsíci srpnu 643.881 franků\n15 cent., v lipnu 462.673 franků 45 cent. Hudební\nspolečnost des artistes musiciens44 r. 1834\nod barona Taylora založena, vydala na podpory a pense\nhudebníků r. 185$ 179.552 franků 24 cent. Měsíční\n/\npense a podpory běžícího r. 1859 obnášejí 21900 franků.\nZpěvák Roger nepřijal od ministerstva vnitřních zále-\nžitostí mu nabídnuté místo professora zpěvu na konserva-\ntoriu a inspektora zpěvu při opeře; hodtáť na své dráze\nco dramatický zpěvec pokracovati. Na místo zemřelého\nPanserona je p. Grosseth prof. zpěvu na konservatoriu\nv Toulonse za prof. na zdejším konservatoriu zvolen.\nStuttgart. Svobodný pán z Wiesenhutten, jenž\nsvé jmění rozličným dobročinným ústavům zanechal, od-\nporučil výtecnýmu skladateli a Čechu J. J. Abertovi\nznačný doživotní d ů chod.\nVaršava. Mon ius zko pracuje na nové opeře,\nkterá titul „Hraběnka44 míti bude.\nVídeň. Pan prof. Hošek, známý co uspořadatel\nzdejších slovanských besed a koncertů, otevře 1. říj-\nnem v ulici Školní, číslo 102 svůj vychovavací ústav,\nk čemuž mu hojného účastenství přejeme. Pan Matteo\nSalvi obdržel dovolení zříditi zde italskou operní spo-\nlečnost."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.8", "debut_caractere": 3390, "fin_caractere_exclue": 3401, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Friedemann a Filip Em. Bach). Fr. Bach opustiv s ranečkem", "titre_sommaire": "(Friedemann a Filip Em. Bach). Fr. Bach opustiv s ranečkem", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.8", "debut_caractere": 3403, "fin_caractere_exclue": 4858, "texte": "(Friedemann a Filip Em. Bach). Fr. Bach opustiv s ranečkem\npod páží Lipsko sešel se s cestující společností Pražských\nstudujících aneb hudebníků. V okolí Brunšvickém navštívila\ncelá společnost' rytířský hrad, jehožto majitel velkým přítelem\nhudby a zvláště Filipa Eman. Bacha byl. Sluha pravil k přišlým\nhudebníkům, aby se dnes sebrali, jelikož k majiteli hradu velký\nznalec hudby na návštěvu přišel. Hudebníci hráli výborně; pak\nfantasoval Friedemann Bach na klavír v sále stojící. Jsa do-\nbrého rozmaru, provedl k úžasu přítomných mistrně svou úlohu,\na hráč sám cítil se šťastným. Tu zavzní z vedlejší komnaty\nhlas: „To je můj bratr Friedemann aneb sám ďábel.« Oba bra-\ntří padli si do náruče a Friedemann plaklal radostí, že ho Filip\nEmanuel, jenž tu na návštěvě byl, podle hry poznal.\n(Jan Krist. Bach) J. K. Bach byl miláčkem dám Londýn-\nských. Jeho klavírní skladby byly tak lehké, líbezné a tak ve\nvkusu tehdejších dám, že se z nich na uhlazeného, dvorného a\npřívětivého muže souditi dalo; byly to kytice, lepé adie žádosti\na přání uspořádané. Když mu starší bratr Filip Emanuel za to\nvýčitky dělat, odepsal mu bratrsky takto: „Musím pak koktati,\naby mne děti rozumněly!\" I nepřestalť v životě iv komponování\nvždy stejným t. j. lehkovážným býti. Když mu jeden z jeho\npřátel za tuto dvojitou lehkomyslnost výčitky dělal a mu jeho\nbratra Filipa Emanuele za vzor uváděl, odpověděl Jan: „Aj !\nmůj bratr žije, aby komponoval, a já komponuju, abych žil!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "224", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.8", "debut_caractere": 4860, "fin_caractere_exclue": 5974, "texte": "Listárna.\nPanu Tv. Č.: Právě vyšla 99Ce§ko-\nMoravská Pokladnice/4 nejvýtečnější snad\nkalendář na rok 1860. Výbornou tuto knihu netřeba od-\nporoučeli; nebot poroučí ji zajímavé, poučné a důležité\nčlánky od dovedných spisovatelů českých, jako jsou: J.\nBarák, Doucha, V. Hálek, Dr. J. Palacký, G. Pfleger, K.\nSabina, Smolík, K. Starý a t. d., a uspořádatel p. J. SI.\nHastalský. Kalendář obsahuje 60 dřevorytin a 1 bar-\nvotisk. Cena je levná; stojiř 80 kr. nov. Panu J. K.\nve Vídni: Srdečné díky! Oba články s radostí přijmeme.\nPanu A. T. zde: Něco vyjde. Panu J. K. S. v Příbrami:\nObdrželi jsme. Panu L. v Z.: První číslo „Humori-\nstických listiiv44 pod redakcí J. Vilímka vyšlo\ndne 1. října. Zvláště vynikají v tomto čísle dřev o ry-\ntiny. Vydávali budou se „H. 1.\" každou sobotu o 10.\nh. ve skladu kněh Kateř. Jeřábkové v uršulinské ulici,\nčís. 140—2. Předplatné obnáší: Pro venkov s poštovní\nzasíkou celoročně 5 zl. 70 kr., polol. 2 zl. 85 kr., čtvrti.\n1 zl. 45 kr. a měsíčně 50 kr. rak. čís. — Týž redaktor\nvydal též „Humoristicky kalendář44 na rok\n1860, k němuž stěn ní kalendář připojen jest.\nStojít 75 nov. kr."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.1", "texte": "Dozvuk Klicperovi.\nGustav P. Moravský.\nVšem drahý stejně skončil žití svoje! . . .\nSyn vlasti, vlast svou jak syn miloval,\nJí k oslavě vše síly věnoval\nVždy pevně v zápasu tisícím stoje.\nOn, miláček Mús českých, zvláště tvoje,\nO Thalije, skvělé síně miloval,\nKde v mocné sloupy pilně vpisoval\nVše předkův našich slavné činy, boje!\nKdo neznal ho? kdo znaje nemiloval? . , .\nKde české srdce bije, všady svitá\nTen pomník, jejž si láskou vybojoval !\nJuž vzlétl tam, kde věčné blaho vzkvítá,\nKde Kollár předchůdce chrám uzbudoval,\nJenž náš panthéon synům Slávy vítá!. . .\n\nJosef Theodor Krov.\nStručný životopis podává redaktor.\n(Pokračování.)\nJednou z rána obdržel J. T. Krov velké a velkou\npečetí opatřené psaní po pošté. Co to asi jest, myslí\nKrov zvědavé sám u sebe? I rozevřev psaní, našel tam\nkontrakt, jejž mu direkcí Pešfanského divadla k pode-\npsání poslala. Co měl počíti? I odebral se k svému\npřívnivci a bodromyslnému rádci, panu Kristiánu hra-\nběti Clam-Gallasovi, by ho o radu požádal. Bystro-\nduchý hrabě věda, že Krov velký talent k opeře má,\nschválil mu místo toto a Krov přijal, vzdav se práv-\nnických studií, ihned nabídnuté mu engagement u Pe-\nšfanského divadla.\nJak dlouho J. T. Krov u Pešfanské opery zůstal,\nnení nám povědomo; leč to je jisté, že zdokonaliv se\núplně ve zpěvu a vytříbiv hru a přednes svůj, ku hrám\npohostinským do Německa se odebral. V Cáchách a\nv jiných městech německé říše došel skvělých výsledků\na cestoval napotom do Holandska. Vystoupiv v Amster-\ndamu, líbil se tak, že hned engažován jest. V městě\ntomto zpíval dlouhý čas až pak r. 1830 uměleckou\ncestu do Německa a do své vlasti nastoupil.\nPřibyv do Prahy, vystoupil pohostinsku dne 19.\nlistopadu r. 1830 co Othello v opeře téhož jména\nod J. Rossiniho. Obecenstvo i kritika byly překvapeny\nohromnými pokroky, kteréž Krov v těchto několika\nletech učinil. Obecenstvo bylo jeho cituplným před-\nnesem a zvučným orgánem rozjařeno a kritika chválila\nmimo jiné přednosti také Iírovovu bezdialektní dekla-\nmací. Dne 22. listop. t. r. hrál Krov v Méhulově opeře\na jeho bratří\" a potkal se ještě s větším úspě-\nchem. Neméně výtečně provedl Krov dne 24. listop.\nt. r. partii „F au st a\" v opeře téhož jména od L.\nSpohra. Kritika nemohla se jeho čistou intonací, správ-\nnou deklamací, jeho vytříbenou a uhlazenou hru jakož\ni jeho sympathický a zvučný orgán dosti vynachváliti.\nVystoupiv pak co „Huniana Kopák\" a co\n„Tancred,\" jimižto velkou sensací zbudil, obral si\ndne 4. prosince t. r. k benefici výjevy z rozličných oper,\nmezi nimiž také výjev z Tomáškovy opery: „Sera-\nfíny.\" J. T. Krov provedl své úlohy mistrně a do-\nsáhl všestranného uznání.\nV Praze zdržel se Krov až do března 1831, na-\nčež se pak do Německa odebral. Před svým odchodem\nobdržel Krov ještě odporuční list od svého příznivce\nK. hraběte Gallase, jenž v překladu následovně zní:\nV Praze, dne 9. března 1831,\nJeště jednou přeju Vám šťastnou cestu, milý Kro ve*\na kéž Vás prozřetelnost' se svým nejlepším požehnáním\nvšude doprovází, Váš šlechetný charakter, Vaše po-\nvždy neúhonné živobytí a Váš celý způsob jednání činí\nVás hodným každého pozemského zdaru a zavazují\nkaždého, jenž Vás zná, Vás všude co nejlépe odporu-\nčith S vnitřním pohnutím myslím vždy na to, jak jste\nsvého kollegu, mého dobrého syna Viléma, jejž mi smrt"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.2", "texte": "r. 1822 uchvátila, až k jeho zesnutí laskavě a pečlivě\nošetřoval, a nebesa ncchf Yás za to odmění.\nS Bohem, milý Krove a přijměte ujištění pravé\nvážnosti, s kterouž jsem\nYáS upřímně oddaný\nKristián hrabě Clam-Gallas.\nKrov cestoval do Mohuče, a zde to bylo, kdež ro-\ndák náš tak zvanou píseň husitskou „Těšme se\nblahou nadějí* složil. Jak tato píseň vznikla, vypra-\nvuje v jednom ze svých listův Krov sám dosti zevrubně.\nList tento zní takto:\nBrzo po bitvě u Ostrolenky (26. května 1831)\nnacházeje se v Mohuci u veselé společnosti, kdež ně-\nkolik písní svobody nadšeně přednášeno bylo, byl jsem\nu hovoru vybídnut, něco podobného napsali, a tak po-\nvstala nyní tak zvaná husitská píseň „Těšme se blahou\nnadějí,\" kteráž, by v Německu tiskem vyjiti mohla, ně-\nmeckých slov žádala. Nevěda, kdo by mně to učinil,\npustil jsern se sám do robení veršů. Byl to můj první\npokus, a přiznávám se, že jsem ze začátku nevěděl,\njak a kde do toho. Podobaje se nezběhlému jezdci,\njenž se předního vrchu sedla neb hřívy ouzkostlivě drží\na jenž neví, jak a kdy se opět na nohy dostane, drže'\njsern se přísně rýmu a míry. Konečně obdržela ver-\nšovní píseň také německá slova a vyšla ihned u synů\nB. Schotta v Mohuci pod titulem: Těšme se blahou na-\ndějí Polen wird fůr ewig Polen; báseň od Wor-\nkinského do hudby uvedená od Josefa Kro va. Píseň\ntato byla zapovězena a přítomné exempláře zabaveny;\nmne však ; bylf jsem v Holandsku. Od-\ntud odebral jsem se do Anglicka, kdež až dosavád co\nmuž svobodný žiju. Zde musím podotknouti, že mne\ndo Londýna přišedšímu rada udělena byla, bych po-\nslední písmeny svého příjmení „v* do íf změnil; aby\nvýslovnost jeho i zde si stejná zůstala, a od té doby\npsal jsem se Josef Theodor Kroíf. V červnu r. 1846\ndozvěděl jsem se od J. Píška, jenž v koncertech\nv Londýně tuto píseň pod titulem české národní nápěvy,\nsoukromě i veřejně zpíval, že tato píseň opatřena jsouc\nsborem a orkestrem, na divadle v Praze od prvního\nbasisty (K. Strakatého), jemuž věnována jest pod jménem\nhusitská píseň z 15. století, přednášena byla.\n(Dokončení.)\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nVadí-li dobrému pokračování oktáva neb kvinta,\nmůže se tento méně důležitý intervall trojzvuku vyne-\nchal a místo něho jiný akkordní intervall zdvojnásobit.\nPři pokračování hlasu v tercích poznamenali sluší,\nže hudební sluch nemálo uráží, kráčí—li dva hlasy po-\nspolu ve velkých tercích, čemuž se možná ale nej-\nlépe protipohybem vyhnouti.\nK hrubým chybám též počítáme tak zvanou ne-\nharmonickou (zlozvučnou) přič nos f. Ona vzniká\nspojením cizoškálného akkordu, při čemž některý opě-\ntující se ton ne v tomtéž hlasu, kdež předešle se\nbyl objevil, nýbrž v jiném hlasu posuvkou změněn\nbývá. S. cle cícs\nA. g\\cis g c\nT. e a ejg\nB. ca c c\nY prvním příkladu jesť v sopránu c, hned na to\ncis v altu; v druhém příkladu slyšíme ev tenoru, es\nvšak v sopránu. Kterýmžto nenapravitelným vedením\nhlasů ona nemilá příčnosf v dotčených hlasech povstala.\nHrubá chyba tato dá se ponapraviti změnou téhož\ntonu v tomtéž hlase; n. př.\nS. c cis c c\nA. g a\nT. e e e es\nB. c a c c\nNyní vidíme v prvním příkladu oba tony c-cis v\nsopránu; v druhém oba tony e-es v tenoru, tedy ne-\nzměněný a změněný ton v jednom hlase.\nPřed těmito uvedenými chybami střežíme se neje-\nnom při pokračování v trojzvucích; ale také při spojo-\nvání jiných akkordů. Zvláštně ale začátečníkovi třeba,\nby se těchto gramatikálních chyb varoval, pokud ne-\ndospěl na vyšší stupeň dokonalosti co skladatel, a je\nnedovede ze strany básnické jinými prospěchy a\nvýrazy zastínili a ospravedlnili.\nTak jako se mluva básnická ze přísné gramatiky\nněkdy vyzuje; tak se to též v hudbě stává.\ní v duchaplných skladbách potkáváme se s pokra-\nčováním které hudební gramatika zapovídá.\nTyto vady dají se však tím ospravedlnili, že skla-\ndatel více myšlence a výrazu, než hudební gramatice\nzadost učinili chtěl. Z toho ale nevyplývá, že se žá-\nkovi prominouti musí, co si důmyslný skladatel dovolí0\nCo se u skladatele s úplným vědomím, s přesvěd-\nčením stává, s citem as duchem hudebním shoduje;\nnelze nazývati chybou, nýbrž jenom volností (licencí),\nkteréž opravovali neb haněli vždy radno není. Užá ka\nvšak byla by lakálo volnost' hrubou chybou, kteréž se,,\njak se samo rozumí, varovali musí. Úloha: Dříve,\nnež přijde učeň k delším a složitějším příkladům, ukládá\nse mu, by spojil dva neb tři trojzvuky, jejichž bass\nslupino i skočmo pokračuje, s tím doložením, by se při\ntom vyhnul chybnému pokračování ve kvintách a oktávách."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.3", "texte": "Prkat i č n á cvičení v troj z vnc í c lil\nTheoretické toto pojednání o trojzvuku bez hoj-\nných a rozmanitých praktičných příkladů nepřinášelo by\nžádoucného užitku a bylo by právě tolik platné, co víra\nbez dobrých skutků.\nPak nesmí učeň z mysle spustit' i také to, že jesf\ntheorie krátká, ale praxis dlouhá že tedy příklady,\nkterými se učeň nyní po delší čas až k úplnému zažití\ntohoto krátkého theorelického poučení zabývá, musejí\nbýti dobře promyšlené, rozmanité, poučné a musí ob-\nsahovati případy, kterých nám s tímto krátkým pojedná-\nním vyčerpati nelze.\n(Pokračování.)\n\nDĕjiuy a charakteristika hudebnich\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nKlarinet.\nCo virtuosové na tomto nástroji vyznačili se:\nBackofen, Jid. Jos. Barmanu, Jan Konr. Bender, Alois\nBeerhalter, Jind. Bern. Crussel, Franco Dacosta, Jos.\nDobíhal, Charles Duvernoy (Dyvernoa), Jos. Fridlov-\nský, bratří Gebauerové, Karel O. Goppert, Jan Šim.\nHermstedt, Karolina Kraehmerova, Xavier Lefévre, Kor.\nJind. Meyer, Michel (f 1788 v Paříži), Ivan Můller,\nJul. Pisařovic, prof. na konservatoriu Pražském, jeden\nz nejznamenitějších v Evropě, jenž mnoho žáků vzdělal,\nz nichž následující jmenovali sluší: Vojt. Reindl, prof.\nna konser. v Pešti, J. Zoubek, komorní virtuos v\nHanoveru, R. Winter ni tz v Stuttgartu, J. Tvrdek,\nv Karlsruhe, J. Hensel, kapelník vojenský; dále vy-\nznačil se Jos. Proksch, nyní ředitel pianního ústavu\nv Praze, Rathe, Roser, Jiří Reinhardt, Ad. Schott, bratří\nStadlerové, Frant. Tausch, hrabě Troyer a jiní. Nej-\nlepší skladatelé pro tento nástroj jsou: biatříßeer-\nmannové, Backofen, Crusell, Duvernoy, Krommer Le-\nfevre, Lindpaitner, C. M. Weber, Reissliger, Kumímer\na t. d. Nejlepší školy pro klarinet napsali: Beer,\nprof. na konservatoriu v Paříži, Lefévre, Ivan Můller\na t. d. Z tohoto seznamu vysvitá patrně, že se klari-\nnety u Čechů a Němců nejvíce pěstovaly. Nyní nám\nještě zbývá, něco o jménu klarinetu povědíli, Slovo\ntoto pochází z italského buď z „chiarino,\" kteréž šalmaj\nznamená, bud z „clarino,\" což troubu neb posaunu\nznačilo.\nBasetníroh.\nItal. Corno di Bassetto aneb Clarone.\nBasetní roh je dřevěný dechový nástroj a spolu\nodrůda klarinetu. Vynalezen jesť r. 1770 v Pasově,\nod koho však se neví; k jeho zdokonalení přispěl hlavně\nzhotovitel nástrojů Theodor Lot z r. 1782 v Břetislavů\nObjem basetního rohu sahá od F až k tříčárkovanému\nc, skrze všechny chromatické tony a jeho zvuk je plný\na okrouhlý, avšak trochu temnější a hlubokomyslnější\nnež zvuk klarinetu. Tony ve výši méně jasné než ony\nklarinetu mají zvláštní svou krásu toliko v nejdolejší\npoloze. Jsou to téměř tytéž, jako hluboké tony (les\nsons du chalumeau) A-klarinetu; avšak u větší úplni a\nsíle. Mozart psal ve svých výborných partiturách, jako\n„Requie,\" „Titus,\" „Kouzelná flétna,\" často dva obligátní\nbasetní rohy. Y Praze ani v Paříži neprovozují se\ntyto mistrovské skladby s původní instrumentací, anto\ntyto orkestry basetních rohů nemají, ba ano v konser-\nvatoriích v Praze a v Paříži témuž nástroji se nevyu-\nčuje. Návod k učení se basetnímu rohu podali Back-\nofen a Ivan Můller.\n(Pokračování.)\n\nPergolesovo Stabat Mater.\nZ italského od Piazzy přeložil kapelník V. Zavrtal.\n(Dokončení.)\nDále pravila Pergolesovi, že jí Beppo až k Sor-\nrentu doprovázel, aby slušně svého vysvoboditele opět\nspatřila; avšak že jí nyní povinnost káže, by se oka-\nmžitě navrátila.\nPergolese přísahal jí při obrazu matky Boží, jenž\nna stěně jeho skromného příbytku visel, že jí za svě-\ntici považovati bude a prosil ji, by si, než se pryč ode-\nbeře, odpočinula.\nBetzi tázajíc se ho, co píše, zpozorovala svou\nmantilu na nástroji a ruměnec polil její obličej. By\nsvé rozčílení před Pergolesem ukryla, žádala ho, by jí\nzačatou skladbu přednesl. Pergolese byl jí hned k služ-\nbám, avšak s tím poznamenáním, aby svůj hlas s jeho\nhlasem spojila; a Betzi přemožena neodolatelným pudem,\nzpívala s maestrem.\nNina probuzena touto nebeskou harmonií, vstala\nrychle z lůžka, majíc za to, že jí noční vidění klame;\nneodvážila se však do pokoje svého syna vstoupili\nMezi tím zůstali poutníci Sorrentští ze slavnosti v Nea-\npoli se vracející před bytem Pergolesovým v zanícení\nstáli a naslýchali čarokrásnému koncertu.\nTři hodiny odbyly juž z věže místního chrámu\nfarního, a nastala hlavní potřeba, by se oba od sebe\nrozloučili. Pergolese doprovodil Betzi na ono místo,\nkdež Beppo ji očekával. V loučení obou leželo cosi\nposvátného, jež srdce jejich hrůzou proniklo. Pergolese\nužil okamžiku, v kterémž loďka od břehu odrazila, a\nhodil měšec Betziin Beppovi a líbal tak dlouho list\nBetziin, až lehká kocábka docela z očí mu zmizela.\nBylo juž sedm hodin ráno, když Miss Bulwerova\ndo vyslaneckého hotelu se navrátila.\nMezi přeplavením že Sorrenta do Neapoli pykala"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.4", "texte": "více než jednou svého přenáhleného ustanovení; nebot\nnavzdor své malé zkušenosti v poměrech životních po-\nsoudila nyní přec, do jakého nebezpečí mohla s méně\nšetrným mužem, než Pergolese byl, upadnouti. Lord\nBulwer byl první, jenž ji tajnými schody paláce vstu-\npující viděl.\nKam jdeš tak časně ráno, lodníku?\nAvšak žádná odpověd. Betzi třásla se prudce na\ncelém těle.\nKam jdeš ničemo, oslovil ho poznovu vyslanec\nsraze mu s hlavy klobouk se širokým okolkem, jenž\nBetziin obličej zakrýval .... Nebesa! . . . . Dcero\nmá! . . . Ach! nešťastnice! . . . Tys mne zneuctila!\nBetzi omdlíc sklesla na schody, a lord Bulwer při-\nnesl ji sám do komnaty, nechtě by někdo poklesek\njeho dcery uzřel.\nByvši položena téměř mrtva do lože, otevřela po\ndvouhodinném pozbytí smylů opět oči. Spatřila otce\nu svého lože, jenž slze, zdál se zastíhnouti okamžik,\nv němž Betzi opět k sobě přijde.\nMilost, otče! šeptala mu; by lat jsem sic neprozře-\ntelná; avšak jsem bez úhony.\nLord Bulwer nežádaje žádného vysvětlení aniž příčiny,\njež ji k takému nepředloženému kroku dohnala, pravil krátce:\nKrál anglický volá nás do Londýna: odjedeme\ntohoto večera. Na to komnatu její opustil.\nMiss Betzi zůstala v udivení, zavolala svou ko-\nmornou a pravila jí třesoucím hlasem:\nGiovanna! tohoto večera opustíme Neapol, otec můj\npovolán jest do Londýna. Nechtěla bys tento lístek,\njenž právě píšu, mému maestru Pergolesovi odevzdali?\nMile ráda, Miss, slibuji to a spolehňete se na mou\nsprávnost.\nMiss Betzi ustřihla jednu kadeř, svlekla z prstu\nprsten, jejž od své matky obdržela a napsala tyto řádky:\nAddio! . . . Tohoto večera odjedeme do Londýna.\nŠtěstí, jež nás nedávno k sobě sloučilo, rozdvojí nás\nnyní však na vždy! . . . Zpomeňte si na mne a zachra-\nňte se pro svou máti, a pro slávu, jež Vás očekává.\nPro život Vaše Betzi.\nGiovanna zaobalivší opatrně tato dvě znamení upo-\nmínky i s listem své velitelky odebrala se k Beppovi,\njenž ve dvou dnech třikrát do Sorrenta odplul.\nPergoleso byl si juž vyšel, když Beppo jeho matce\npaklík ve jménu Betziinu odevzdal. Zjev předešlé noci\núčinkoval blahočinně na maestra, zbudě veselý rozmar\na rozkoš v prsou jeho.\nNáš nadšený skladatel dělal si sankvinické naděje ;\nsnil, že Miss Bulwerova byla jeho chotí a že sláva a\nštěstí tomuto sňatku žehnaly! Přečet však list Betziin\nbyl uvržen do nejstrašnější skutečnosti.\nPoptav se v přístavu Sorrentském nadarmo po\nBeppovi, hledal ustavičně nějakou příležitost, by před\nodchodem své milené bytosti do Neapoli dorazil.\nJeho úmysl byl, ji aspoň do Říma následovati a\njeho rozčílení bylo tak velké, že Sorrento opustil, aniž\nby se se svou mátí rozloučil. Veřejné vozy byly ce-\nstujícími nacpány. Slavnost Salernská přeplnila všechny\nstroje převozm; muselt tedy navzdor svému zotavení\npěšky cestu nastoupiti. O, jak často počaly mu slabé\nnohy, jejichžto paty špatnou cestou zkrváceny byly, do-\ncela klesati! Jak častokráte prosil okolo jedoucího kra-\nmáře, by jej k sobě na vůz vzal! Avšak vše nadarmo;\nnašelf toliko soběcká, studená srdce. Zaplafte, zaplaťte\npanáčku! volali na něho ironicky mimojedoucí a skla-\ndatel tak mnohých mistrovských děl, neměl ani dva bídné\ncarlini pohotově.\nDuchaplnosf a chudoba byly jeho osudem jako u\nTorquata Tassa na nejvýš nešťastného.\nKonečně přirazil ztrmácen, unaven a hladov k Torre\ndel Greco, odkud vyhlídka na městskou bránu jeho\nskleslou mysl zase oživila.\nBylo 9 hodin večer, když do Neapoli přišel. Krá-\nčelt třesa se velkou Toledskou ulicí ku předu, kdež\nčtyrspřežní poštovský vůz před budovou anglického vy-\nslanství stál. Rychle přiblížil se k němu , . . a skoro\nv tomž okamžiku prásknul poštovák bičem .... Per-\ngolese zvolal prudkým a šíleným hlasem jméno „Betzi\"\na dvě bílé liliové rámě byly viděti, an z vozu k němu\nse rozprostřely ... na to se okna zavřela a vůz uhá-\nněl bleskurychle odtud; Pergolese jsa zemdlen nemohl\njej následovati, pohlížel s upřemnýma zrakama naň a\nsklesl, když mu byl z očí zmizel, téměř mrtev na zem.\nJistý dobrý řeholník náhodou okolo jdoucí poznal\nPergolese a přivedl ho opět k životu; i tázal se maestra\nna příčinu Pergolesovy mdloby. Pergolesova odpověd\nbyly trpké slzy. Milosrdný tento kněz vedl ho pak do\nnemocnice chudých „di Gesú Christo\" a pečoval o něho\nstarostlivě a laskavě. Lékaři radili mu zdravé povětří\nv Pozzuolu, městečku to as pět mil od Neapoli vzdá-\nleném. Maestro odebral se tam ve spolek se svou\nlaskavou věrnou mátí a dokončil tam se stuhlou téměř\nrukou vznešené „Stabat mater,\" kteréž jeho jménu ne-\nsmrtelnosti dobylo.\nV polovici měsíce března totiž dne 16. března\n1736 vypustil Pergolese v náručí své matky, maje drahé\njméno Belzi na rtech chvějících, duši svou. Übohá,\nstářím sešlá Nina následovala brzy syna svého do hrobu.\nJak dlouho byla by s to ho přežiti.\nZbožní otcové kláštera San Luigi v Pozzuolu kou-\npili Stabat, jež zde Pergolese dokončil, od něho za 10\nneapolských dukátův; za část, kteráž stačila sotva k za-\npravení pohřbu velkého mistra, jemuž Itálie konečně\nveleslavného avšak pozdního uznání vzdala."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.5", "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nZa rakví šel kmet vážný, jehož řídké už šediny\nna vysoký ukazovaly věk. Zach bystrým nestálým okem\nskoumal tahy tvářnosti tohoto starce, jež se mu tak\nznámé zdály, jakoby se s nimi už častěji byl potkal,\nač paměť jeho nestačila kde a kdy. Za stařečkem šlo\nmnoho lidí, avšak bylo viděti, že to jen hosté a zevní\núčastníci, nikoliv želující v té míře, jakou stařeček pro-\nniknut se jevil. Zach se přidružil přímo k starci a\nlidé naň ukazovali a vypravovali si o jeho nemoci.\nJediný stařeček si ho nevšimnul. Oči jeho byly na zem\nupiaty slzí už snad ani neměly, ale mdlé byly, jakož\ntělo valně se shýbalo, hlava se třásla a nohy jen jako\ntíží se mu vlékly. U hrobu zase se Zach přímo vedle\nstarce v popředí postaviv na jevo dával neobyčejnou\nzarmoucenosť a účastenství tak zřejmé, že posléze i\nstarci to nápadné se stalo.\nTu teprv si blíže povšimnul divného toho člověka,\njehož celý vnějšek výstřednost jevil. S podivením naň\nhledě i poznaje na něm pravé bolestné zanícení, žal\nnad hrobem, jakový nikdo z ostatních přítomných nejevil,\npřistoupil po vykonaném pohřbu k němu a ruku mu podav\nděkoval za vřelé účastenství, jež na zármutku jeho bére.\n„Znal jste mou nebožku dceru pane?\" tázal\nse posléze stařeček.\n„Dceru? to byla vaše dcera?\" odvece Zach\nnejistým zrakem naň pohlížeje. „Ano, bez pochyby\njsem ji znal. Nebyla by ještě umřela, kdyby té zná-\nmosti nebylo. Snad jsme se někde sešli, snad jsem jí\nhloub do očí pohlídnul, snad kdesi důvěřivě s ní pro-\nmluvil a to bylo její neštěstí. Oh pane varujte\nse, nepodávejte mi ruky. Co se mi přiblíží, co se mne\ndotkne, to už na se i neštěstí přiláká. Byla vaše\ndcera ještě mladá?\"\nStařec překvapen slovy Zachovými a nepocho-\npuje kam jimi zaměřuje, chvilku na odpověď pomejšlel,\navšak mezi tím se přihrnulo několik lidí, obklopili mlu-\nvící, odvedli starce stranou a sdělili mu, že to šílený\nhudebník Zach.\nStařec užasnul.\n„Je-li možná! to tedy onen Zach, o němž mi dcera\nmá do Paříže psala? Nyní ovšem pochopuji jeho po-\ndivné chování i slovům jeho rozumím. Leží v nich\nněco pravdivého. Na nás aspoň známost' jeho veliké\nneštěstí uvalila. Kdyby jeho nebylo, žila by má dcera\nposud, neboť by žilivňuk můj, syn její, pro nějž se utrápila.\nZach mezi tím se přiblíživ, zaslechl tato slova.\n„Vy jste Volfův děd?\" vzkřiknul; tato ne-\nbožka, dcera vaše, Volfova matka, lhal jsem? není to\nsvatá pravda, že blízkost' má přináší neštěstí? Nejsou\nto zlí lidé, zlí a nevědomí, jižto mne za blázna mají a\nslovům mým se posmívají! Avšak já nyní pravím\nvám, že se vyhnu světu a že všem lidem k sobě pří-\nstup zamezím.\"\nSlova tato vynesl hlasem zimničně se třesoucím.\nOči se mu při tom zajiskřily, tváře nezdravým růměnem\nse podlily. Pravici k nebi pozdvihna jako na potvrzení\npravdy, obrátil se a odešel.\nLidé za ním s rozmanitými pocity pohlíželi. Ně-\nkteří jej litovali, jiní rameny krčeli, ale byli i, jejichž\ntváře se ousměchem značovaly.\n„Trávím své dny v cizině, pravil stařec, a\nnebyl jsem zde už po dlouhá, dlouhá léta, pověst však\no tom nešťastném muži mne tamo došla. Jaký to osud !\"\nNapotom domů se vraceje, vyptával se co nejbedli-\nvěji po všech okolnostech Zachových. Po nějakém\nčasu poslal následující list do Paříže:\n„Že jsem Vám už dříve nepsal, drahá ne-\nšťastná paní, stalo se proto, že jsem důkladných zpráv\nse dopíditi snažil o nešťastném muži, jehož osud, jak jste\npravila. Vám tak těžce na srdci leží. Náhoda mne s ním\ndříve svedla, než bych se byl domýšlel, a bylo mi snadno\npo vůli Vaší jednati a vše zvěděti co se ho týká\nZdá se, že den pohřbu mé dcery zase nový převrat v ne-\nmoci jeho způsobil. Neúčastňuje se už jako dříve na po-\nhřbech, ba vůbec nevychází a žádného k sobě nepouští\nmimo knížecího lékaře, kterýžto jediný úplnou důvěru jeho\npožívá. Kdožkoliv jřný k němu přijde, byť i cokolivěk\ns ním pojednati měl, každý musí před uzavřenými dveřmi\npostáti a nespatře jej a k němu se nepriblíže, nepohodlnou\ntouto cestou s ním pojednati. Jinak zdá se, že celé dny a\ncelé noci propracuje, neustále na nové skladby přemýšleje\na chvílemi své myšlénky na pianu zkoušeje. Lékař pochy-\nbuje, že by už kdy možná bylo společnosti jej navrátili;\nano soudí, že übohý Zach asi v tomto stavu dlouho již ne-\nsetrvá, neboť se sžírá a života mu vůčihledě uchází. Pra-\ncuje prý neustále a se zimniční dychtivostí, udávaje že mu\nnesmírné ještě věci k vykonání zbývají. Má prý tolikerých\nzáměrů, že asi sto let života by na ně nestačilo, kdežto\nprý dnové jeho přece už jen na krátce počítány jsou. Je-\ndnu podivnost jeho mi však nelze zde neuvesti, totiž že\nprý na Vás, drahá paní, čeká jako na anděla, který prý v\nhodinu úmrtí se mu objeví a duši jeho, svět opouštějící\npod ochranu svou vezme a na onen svět ji přivede. Jsem\npříliš stár k tomu abych s to byl spravedlivě vylíčili\nVám smýšlení jeho o Vás a nadšení, v jaké upadává, když\no Vás mluví. Takž aspoň projevil lékař spolu lituje, že\nsrdce tak ryzé a stálé se nepotkalo s takovým, jež by\nvroucímu tluku jeho odpovídali mohlo a smělo.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. Dne 23. září počala sleč.\nCarlova od dvorního divadla v Berlíně své pohostinské\nhry ucházejíc se o zdejší místo primadonny. Majíc\nnejdříve v „Židovce\" co Recha a napotom v „Don Juan\"\nco Dona Anna zpívati, musela se vždy vytknuté své úlohy\n-odříci, jelikož vždy nějaký oud opery, jenž při ohlášených\noperách účinkovali měl, se roznemohl. Místo Don Juana\nv\ndávána byla ve spěchu opera „Carosťrelec,\" v nížto slec.\nCarlova co Agatha vystoupila. Slečna Carlova má hlas\njemného a sympathického zvuku, jenž až do dvoucárko-\nvaného g pěkně se vyjímá; mimo to slušno se chvalně\nzmínili o jejím povážlivém přednesu a jasné výslovnosti;\navšak nejistota a nestejnosť intonací její nedá se nikterak\nomluvili. Pan Fektér a Max byl slabý a nerozehřál obe-\ncenstvo, slec. Lichtmayova dosti křiklavě si počínala a\nnedosáhla žádoucího úspěchu. Dne 25. září dávala se\n„Cikánka\" od Balfé. Dne 29. září vystoupila po dru h é\nslečna Carlova co Dona Anna v „Don Juanu\" a po-\ntvrdila opět vše, co jsme svrchu o ní promluvili. Slečna\nCarlova nevystačí pro zdejší operu, nemajíc dostateč-\nného organu pro zdejší jeviště, jakož i jisté čisté intonací.\nProvedení bylo až na několik vad slušné.\nPřičiněním a horlivostí pana Pošmourné h o,\narchiváře zdejšího mužského zpěváckého spolku, zřídí se\npři dotčeném spolku ústřední archiv ceských pů-\nvodních ctverozpěvň a sborů, které, objednají-li si\nje venkovské zpěvácké spolky, p. Pošmourný za skro-\nmný peníz jim opsati dá. Za opisování hudebního archu\nplatí se 10 nov. kr. Následující *ctverozpěvy nacházejí\nse juž při zdejším spolku. Náš zpěv od Blodka; 6\nceských písní (sbory) od téhož; Vše jen ku chvále\nMy čeští manové od Jelena; Vltavo od Vogla; 0 ra-\ndostné cestování; Dům otcovský Milost a víno Vše\nmilost' Pochvala Vítova Píseň o vlasti od Vašáka.\nVenkovské zpěvácké spolky, které by si některé z nich\nžádaly, nechť se obrátí na „Pražský zpěvácký spolek\" v\nkonvikte, a dají se jim hned za udaný peníz opsati. Pan\nPošmourný slíbil nám, jakmile nové sbory obdrží, je\nsdělili, což pak ochotně uveřejníme. Při této příležitosti\nvyzýváme všechny ceskoslovanské skladatele, by své\nčeské sbory neb ctverozpěvy, chtějí-li, by se v Praze\na pak na venkově provozovaly, Pražskému zpěváckému\nspolku zaslati si neobtěžovali. Tímto chvalným zařízením\nučiní se konec výmluvám, že žádných ceských sboruv\nnestává. Nuže tedy cile do komponování a tak zkvěte\nhudba a zpěv náš národní.\nPan J. Král, clen c. k. dvorního divadla a nej-\nprvnější snad virtuos na „Viola ďamour\" v Europě na-\npsal článek o tomto tajemnoplném nástroji a podá jej u\nveřejnost v listech našich. Týž umělec složil píseň „die\nWehmut\" pro soprán neb tenor s průvodem Violy ďainour,\nkterá se zde v některém koncertě přednášeti bude.\nNáš krajan pan Tomáš Svoboda, vojenský ka-\npelník u c. k. pěšího pluku hraběte Stadiona, jenž dru-\nhdy svou mistrnou hrou na křidlovku velkou sensací dělal,\npřibyl tyto dni do Prahy.\nJak doslýcháme, bode mrtvola J. T. Kro v a usne-\nsením se jeho příbuzných z Draguignanu (Francie) do\nCech přivezena a v Novém Strašecí pohrbena. Tak bude\ntedy po smrti našemu rodáku popřáno, ve vlaštenské půdě\nodpočívali!\nDnes jsou zápisy do naší výborné varhanické\nškoly. Doufáineť, že i letos účastenství bode velké. Kéž\nby páni duchovní na venkově co přispívající údové k této\nznamenité jednotě přistupovali!\nPan Bedřich Alt schul, Pražan, jenž svá hu-\ndební studia u B. Kittla a později u Fr. Liszta konal,\ndostal se za druhého kapelníka do Krakova.\nPan Meloun, absolv. žák Pražského konserva-\ntoria, stal se vojenským kapelníkem u kýrysnického\npluku v Uhrách.\nSlavná virtuoska na housle, slečna Rosa ďOr,\nPražanka a Češka, prodlívá nyní v Praze a bude, jak do-\nslýcháme, v jednom koncertě ku prospěchu některého ústavu\núčin kovat i.\nDvorní kapelník pan Alexander Dreyschock\ndostal z Lipska čestné pozvání, by v prvním koncertě\n„Gewandhausu\" účinkoval, což také pan Dreyschock přijal.\nNapotom odebeře se náš slavný krajan ku koncertům do\nVídně a bude po novém roce konat uměleckou cestu\ndo Rus.\nPan M ar ti n o v sk ý, výtečný skladatel v Rakov-\nníku, jenž si harmonisováním ceských národních písní\nkrásné pověsti získal, odevzdal hudebnímu obchodnictví\nJ. Hofmanna v Praze čtvrtý svazek harinonisovaných\nnárodních písní, mezi nimiž se také husitská píseň „Kdož\njste Boží bojovníci\" nachází. Jak doslýcháme, vyjde co\nmožná nejdříve tiskem tento vzácný poklad národních\npísní ceských.\nZápisy do Žofínské akademie k vyučování\nzpěvu a pianu počnou prvním říjnem t. r. Chovanci\nobojího pohlaví přijímají se v každý cas proti známému\nskromnému měsíčnému platu v místnostech akademie v\nBraithutově domě cis, 208 1 na, nábřeží. Žáci, kteří\nbez platu přijati býti chtějí, necht své žádosti vysvědčením\nchudoby opatřené nejdéle do 1. listopadu t. r. zašlou.\nPánové a dámy, co přátelé a účastníci zpěvního uměn í\nzvou se, by k akademii co účinkující oudy přistoupili.\nVe škole jednoty pro zvelebení vojenské hudby\nse učilo v minulém roce 38 žáků hudbě, z nichž bylo 6\nběhem roku pro špatný prospěch aneb nemoc propuštěno.\nZe zbývajících 32 byli ku konci roku 10 s výtečným a\n3 s méně dokonalým prospěchem propuštěni. Žáci se\nučili hudbě denně 5 hodin. Jednota má za přispívající\ncleny 13 řadových pěších pluků, 3 pohraniční pluky, 1\nnámořský pluk, 8 pluků jezdectva a 1 prapor myslivců.\nRoční příjmy jednoty obnášely 1480 zl. 50 ki\\, vydání\n1481 zl. 83 '/2 kr. Honorár za vyučování přijatým učite-\nlům hudby obnášel 900 zl. Protektorem jednoty jest nyní\nJeho Exc. p. podmaršál Clam-Gallas.\nLiteratura hudební. La r o se 11 e rouge\n(Červená růžičko) je titul nové skladby pro piano od\nJos. A. Bergmanna, která nákladem Christofa a Kuhé"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.7", "texte": "y Praze vyšla. Pan Bergmann chvalně znám svou\nprvní cenou ve Vídni obdrženou klavírní skladbou\n„Chant des Sirenesa osvědčil iv této transkripcí krásný\nhudební talent. Vzav si překrásnou národní píseň „Čer-\nvená růžičko proč se nerozvíjíš\" za základy uspořádal ji\npro piano velmi obratně. Nejprve jest píseň jednoduše\ndržána, načež několik brillantních a přec lehkých variací\nnastoupí. V pletivu těchto variací vyniká vždy píseň jako\nduha jasně a skvěle. Passáže jsou vkusné a celá\npakli se jen trochu jemně přednáší, je velmi vděčna. Od-\nporucujíce co nejvřeleji transkripcí tuto všem pianistům,\nkojíme se nadějí, že pan Bergmann více ceských národ-\nních písní pro piano uspořádá ; cimž si zajisté velkých\nzásluh o náš ještě málo známý hudební poklad získá,\nPiecja tato je levná; stojít 66 kr. a lze ji též u Rob. Ve ita\ndostati.\n\n(V. L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Dne 26. září\nodbývala se zde za zvěčnělého našeho velezasloužilého spi-\nsovatele a c. k. školního radu, p. Václava Klemense Klic-\nper u, slavná smuteční mše, při níž se pod vedením na-\nšeho obezřelého ředitele kuru, p. J. Vokr o u hle cké h o\nvelké Vitáskovo requiem velmi zdařile provedlo.\nPři této příležitosti nemohu opomenout podat bolestnou\nztrátu, již naše kostelní hudba utrpěla úmrtím c. k. kon-\ntrollora p. Hynka Kratochvíla, výtečného zpěváka\n(Bass). K slavnému pohřbu 15. září t. r. dostavili se\nčetně nejen c. k. úředníci zdejší a z okolních měst, ale\ni při zdejší vojenské posádce přidělení c. k. důstojníci a\npriv. městská společnost' ostrostřelecká. 16. září byla\nza zemřelého odbývána slavná smuteční mše, při kteréž\nse též Vitáskovo requiem dávalo.\n(P. N.) Vysoký Brod. (Kostelní hudba.) Ze všech\njižních měst naší vlasti pěstuje se zde nejvíce hudba ko-\nstelní. Zdejší duchovní Cistercianského řádu pan P. Walde-\nmar Wiesner, jsa dilettant hudby získal si o zvelebení\ntéhož umění velké zásluhy. Jak u nás ryzé kostelní\nskladby zdomácněly, vysvítá ze seznamu oněch skladeb,\nkteré se za příčinou 500-leté jubilejní slavnosti zdejšího\nCistercianského kláštera od 8. až do 15. září pod obezře-\nlým vedením pana P. W. Wiesner a provozovaly. Osm\nmší od značných skladatelův, mezi nimi C-dur a Es-dur\nod Václ. Horáka, F-dur od Jos. Krejčího, B-dur od\nAlb. Maška, pak znamenitá mše D-dur od K. Pitsche,\ntedy díla domácích skladatelův; dále C-rnoll mše od Der-\nJeta, G-moll od Hahna a B-dur od Kemptera tvoří zá-\nklad při službách Božích; pak mužské kvartetto od Beetho-\nvena, offertorium s varhaním sólem od Fr. Wiesnera, pak\nskladby od Černého, Fii hrc r a, Maš k a, Hahna,\nKreutzera, Slorcha, pak Ave Maria od Rud. Oehna tvoří\nvložky ku mším uvedeným. Rud. Qehn byl žákem vý-\ntečné varhanické školy v Praze a nyní je zdejším\nvarhaníkem. Jeho „Ave Maria\" je pěkná v duchu kostel-\nním držaná práce a svědci o jeho talentu. Na slavnost'\nsv. Bernharda provozovala se tu překrásná mše slovút-\nného našeho W. H. Veita. Zdejší hudební spolek pod\nprotektorátem pana praelata P. Leop. Vackáře počíná si\nvelmi statně. Hudba kostelní a zvláště skladby do-\nmácích skladatelův pěstují se tu, jak vidíte, velmi\nhorlivě a toliko to by bylo žádoucno, kdyby zasloužilý\npan P. Wiesner také někdy nějakou mši od našeho vě-\nhlasného F. Brixiho neb T umy provozoval, Dejžßůh!\n(?) Z Ne p o 111 uk u. (Hudební akademie.) Přičině-\nním pana Řehoře Buchala dávána zde byla dné 4. září\nhudební akademie, kteráž na zdejší síly skvěle vypadla.\nMimo ouvertury od J. Rossiniho a Belleniho slyšeli jsme\nduetto pro soprán a tenor „Pozdravení Slovanů\" tuším\nod Svobody, jež slec. Marie Buchalova a b. B ur i a 11,\nclen Zofínské akad. v Praze krásně a uhlazeně zpívali,\ndále přednášel zdejší chvalně známý tenorista a ochotník\npan Aug. Keller „Děvy Slovanské,\" píseň od Fr. Š křoup a.\nMile a dojímavě účinkoval na nás zpěv slec. M. Buc ha-\nlový, kteráž árii z opery „Marie dcera pluku\" s průvodem\norkestru cituplně a významně zpívala. Variace pro kon-\ntrabas od prof. Hraběte, od F. S. přednášené došly velké\npochvaly. Velikého však účinku zbudil akcessitem poctěný\nctverozpěv „Náš zpěv\" od Václ. Zavrtala, jenž od pánů\nBuriana, Kellera, Tichácka a Solara cacky proveden jest.\nv \"\nSlavnostní pochod pro orkestr od R. Buchala došel\nzasloužilého uznání. Mimo tyto kusy slyšeli jsme proslov\nod P. J. Zemana, děkana zdejšího, pak deklamován ku\n„Já jsem Cech\" od F. Rubše, již pan Václ. Suk přednesl.\nZ této zábavy vysvítá, jak se 11 nás české hudební umění\npěstuje. Díky za to horlivému p. Buc hal ov i!\n(P.) Z Písku. (Hudba kostelní. Súddeutsche\nMusikzeitung a Dalibor.) V zdejším děkanském chrámě\nprovozovala se dne 4. září výtečná mše C od chvalně zná-\nmého Alb. Maška, ředitele kůru v chrámě Týnském v Praze.\nVšechny části této mše byly zdařile a precisně provedeny,\ndůkaz to, že máme obratného a obezřelého ředitele kůru,\njenž horlivě svůj úřad zastává. Je to pan Gregora,\nnemýlím-li se žák varhanické školy, jenž také mnohé\nzdařilé skladby v rukopisu chová Při této příležitosti\npodotýkáme, aby si p. ředitelé kůru a p. učitelové po-\nvšimnuli kratších mší od Václ. Horáka, Fúhrera a také\nDrobische, a aby juž jedenkráte odstranili všelijaké škváry\nod Taške, Hrůzy, Kůlky, Vocta a t. d, jimiž se jen pravá\nzbožnost ruší. Nedávno dostaly se mně do rukou hudební\nnoviny „Súddeutsche Musikzeitung\" v Mohuci (Mainz),\nkteréž patrně svědci, že si Němci Dalibora více váží,\nnež v leckterém českém městečku. Z článků, které v\noněch novinách z Dalibora vyňaty a přeloženy jsou, jme-\nnujeme životopis J. Aberta, Búlowa a něco o Brixio-\nvých komposicích. Kéž by naši hudebníci téhož pokynu\nsi povšimli a dobrou věc podporovali; nebot máme jen\njeden hudební časopis a dlužno, bysme si ho udrželi!\nPřejeme zdar Daliboru ''') !\n*) Děkujíce za Vaše upřímná slova, přejnme by Vaše slovo\ndošlo ohlasu. Red.\n\nDrážďany. Pan Stäglich, virtuos na retní harmoniku,\nuspořádá zde v divadle koncert. Pan Staglich\nmá několik takových harmonik s rozličnými škálami před\nsebon leželi a střídá s niini dle potřeby výhybň v me-\nlodii s takou že toho není ani zpozorovati. Pan\nStaglich nezná not a za svou hru a uspořádání piec dě-\nkuje toliko svému přirozenému talentu. Milovníci hudby\nzamýšlejí zde utvořili „0 ratorn í s p o 1 e k.a První sezení\nk založení téhož spolku bude se ve čtvrtek dne 29. září\nodbývati. Dne 9. září slavil zpěvácký spolek „Orfeus\"\npětadvacetileté jubileum, při čemž se mimo jiné skladby\ntaké „LiebesAiahl der Apostel\" od Rich. Wagnera provo-\nzovala. Dne 18. září zemřel tu dvorní operní zpěvák\nJan Conradi."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591001-01.1.8", "texte": "Fiadelfia. Kapelník Sobolewski, druhdy kapelník\nv Brémách, nachází se nyní v Milwankee a skládá\ntam národní operu. Tato jmenuje se „The ílawer\nof the forest.a (Květina lesní.) Libreto je vzato z ame-\nrických bojů pro neodvislost a hlavní roli hraje polský\nhrdina Pulawski, jenž při útoku na Savannah poraněn\njest a Mohega, indiánské děvče pod jmenem „Květina\nlesní44 známá. Jelikož děd Sobolěwského, jenž pod Pu-\nlawským u Savannah bojoval, hlavní dáta této události\nzanechal, dá se jisté historické pozadí ocekávati. Sbory\ndotčeně opery prý jsou juž dokončeny.\nFrankfurt n. M. Cellistka Anna Kullova a ame-\nrikánský houslista ze Charlestanu pan Poznanski, bez-\npochyby Slovan a žák Vieuxtempse budou zde kon-\ncertovat.\nLipsko. První koncert v Gewandhausu bude\nse dne 2. t. m. odbývati. Od nějakého ěasu prodlévá\nzde slavný A. Rubinstein. Týž skladatel komponuje vel-\nkou romantickou operu „Děti pustiny;44 text od Mosen-\nthala a dokončil juž 1. dějství této opery. Prof. Mo-\nscheles, Pražan, obdržel od ředitelství filharmonických\nspolkňv v Londýně diplom co čestný oud.\nv\n(D. L.) Lvov. Škola hudební společnosti pod ře-\nditelem p. Mikulini, žákem to Chopinovým, utěšeně roz-\nkvítajíc, velmi chvalně prospívá. V nynějším roce bude\nse y dotčené škole přednášeti: 1. Zpěv chorá lni žen-\nský ve 2 odděleních a zpěv chorální mužský; pak solový\nzpěv mužský a ženský; přednášeti bude p. Sailer. 2.\nhra na housleod pana Mieczyslava Starzewského; 3. náuka\no harmonii i kontrapunktu, dva oddíly od p. Mikuliho ;\n5. hra na cello od p. Wollmanna; 6. hra na kontrabass\nod Ježyczky. Chovanci obojího pohlaví přijímá ředitel\nspolečnosti a školy, pan Mikuli až do 1. října. Jak z\npředmětů učebních v této škole vysvítá, stane se škola\ntato někdy krásným konservatoriem.\nPaříž. Nedávo zemřela tu matka Rossiniho u vel-\nkém stáří. Anna Guidarini tak se jmenovala pla-\ntila ve svých mladých letech za nejkrasší dívku v Ro-\nmagně. Byla nejprvé choristkou a povznesla se později\naž za druhou zpěvačku. Její manžel Josef Rossini byl\nprostředním hornistou. Oba hráli a zpívali v hospodách\na ve spolku s koncujícími společnosti v dřevěných bou-\ndách a koupili si, spoříce, domek v Lugu. Richard\nWagnera přibyl sem. Příjmy zdejších divadel, koncetů\na bálů a t. d. obnášely v měsíci srpnu 643.881 franků\n15 cent., v lipnu 462.673 franků 45 cent. Hudební\nspolečnost des artistes musiciens44 r. 1834\nod barona Taylora založena, vydala na podpory a pense\nhudebníků r. 185$ 179.552 franků 24 cent. Měsíční\n/\npense a podpory běžícího r. 1859 obnášejí 21900 franků.\nZpěvák Roger nepřijal od ministerstva vnitřních zále-\nžitostí mu nabídnuté místo professora zpěvu na konserva-\ntoriu a inspektora zpěvu při opeře; hodtáť na své dráze\nco dramatický zpěvec pokracovati. Na místo zemřelého\nPanserona je p. Grosseth prof. zpěvu na konservatoriu\nv Toulonse za prof. na zdejším konservatoriu zvolen.\nStuttgart. Svobodný pán z Wiesenhutten, jenž\nsvé jmění rozličným dobročinným ústavům zanechal, od-\nporučil výtecnýmu skladateli a Čechu J. J. Abertovi\nznačný doživotní d ů chod.\nVaršava. Mon ius zko pracuje na nové opeře,\nkterá titul „Hraběnka44 míti bude.\nVídeň. Pan prof. Hošek, známý co uspořadatel\nzdejších slovanských besed a koncertů, otevře 1. říj-\nnem v ulici Školní, číslo 102 svůj vychovavací ústav,\nk čemuž mu hojného účastenství přejeme. Pan Matteo\nSalvi obdržel dovolení zříditi zde italskou operní spo-\nlečnost.\n\nDur a moll.\n\n(Friedemann a Filip Em. Bach). Fr. Bach opustiv s ranečkem\npod páží Lipsko sešel se s cestující společností Pražských\nstudujících aneb hudebníků. V okolí Brunšvickém navštívila\ncelá společnost' rytířský hrad, jehožto majitel velkým přítelem\nhudby a zvláště Filipa Eman. Bacha byl. Sluha pravil k přišlým\nhudebníkům, aby se dnes sebrali, jelikož k majiteli hradu velký\nznalec hudby na návštěvu přišel. Hudebníci hráli výborně; pak\nfantasoval Friedemann Bach na klavír v sále stojící. Jsa do-\nbrého rozmaru, provedl k úžasu přítomných mistrně svou úlohu,\na hráč sám cítil se šťastným. Tu zavzní z vedlejší komnaty\nhlas: „To je můj bratr Friedemann aneb sám ďábel.« Oba bra-\ntří padli si do náruče a Friedemann plaklal radostí, že ho Filip\nEmanuel, jenž tu na návštěvě byl, podle hry poznal.\n(Jan Krist. Bach) J. K. Bach byl miláčkem dám Londýn-\nských. Jeho klavírní skladby byly tak lehké, líbezné a tak ve\nvkusu tehdejších dám, že se z nich na uhlazeného, dvorného a\npřívětivého muže souditi dalo; byly to kytice, lepé adie žádosti\na přání uspořádané. Když mu starší bratr Filip Emanuel za to\nvýčitky dělat, odepsal mu bratrsky takto: „Musím pak koktati,\naby mne děti rozumněly!\" I nepřestalť v životě iv komponování\nvždy stejným t. j. lehkovážným býti. Když mu jeden z jeho\npřátel za tuto dvojitou lehkomyslnost výčitky dělal a mu jeho\nbratra Filipa Emanuele za vzor uváděl, odpověděl Jan: „Aj !\nmůj bratr žije, aby komponoval, a já komponuju, abych žil!\"\n\nListárna.\nPanu Tv. Č.: Právě vyšla 99Ce§ko-\nMoravská Pokladnice/4 nejvýtečnější snad\nkalendář na rok 1860. Výbornou tuto knihu netřeba od-\nporoučeli; nebot poroučí ji zajímavé, poučné a důležité\nčlánky od dovedných spisovatelů českých, jako jsou: J.\nBarák, Doucha, V. Hálek, Dr. J. Palacký, G. Pfleger, K.\nSabina, Smolík, K. Starý a t. d., a uspořádatel p. J. SI.\nHastalský. Kalendář obsahuje 60 dřevorytin a 1 bar-\nvotisk. Cena je levná; stojiř 80 kr. nov. Panu J. K.\nve Vídni: Srdečné díky! Oba články s radostí přijmeme.\nPanu A. T. zde: Něco vyjde. Panu J. K. S. v Příbrami:\nObdrželi jsme. Panu L. v Z.: První číslo „Humori-\nstických listiiv44 pod redakcí J. Vilímka vyšlo\ndne 1. října. Zvláště vynikají v tomto čísle dřev o ry-\ntiny. Vydávali budou se „H. 1.\" každou sobotu o 10.\nh. ve skladu kněh Kateř. Jeřábkové v uršulinské ulici,\nčís. 140—2. Předplatné obnáší: Pro venkov s poštovní\nzasíkou celoročně 5 zl. 70 kr., polol. 2 zl. 85 kr., čtvrti.\n1 zl. 45 kr. a měsíčně 50 kr. rak. čís. — Týž redaktor\nvydal též „Humoristicky kalendář44 na rok\n1860, k němuž stěn ní kalendář připojen jest.\nStojít 75 nov. kr."}]}