{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_sha256": "d72fe1652374f6829560635a235786a223eac5892e22cf38303f668952703590", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/10/10_01/bmtnabd_1859-10-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "225", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.1", "titre_corps": "Язык слованскéго нáрода. Jazyk slovanského národa.", "titre_sommaire": "Язык слованскéго нáрода. Jazyk slovanského národa.", "signature_source": "F. J. Jezbera", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1002, "texte": "Язык слованскéго нáрода.\nJazyk slovanského národa.\nF. J. Jezbera.\n*)\nllocßáTeH, Posváten,\nITaMáieH, Památen5\n3ByqeH; Zvučen;\n.In6e3eH, Líbezen,\nBHTÍ3OH, Vítězen,\nyiieH. Učen;\nlIÍHH BE Máio Pění ve máji\nCIABJHKA B ráio Slavíka v háji\nlIo4OÓeH ie, Podoben je,\nJKajoÓHtifí-jH B Aám Žalobny—li v dáli\n. Onač ero cuáxbi Ohlas jeho skály\n04pa>KeK). Odrážejí.\nEm,e po3BÍe ce, Ještě rozvije se,\nKpácHtiť po3iie ce Krásněj rozlije se\nK BCÍM. K podivu všem.\nOh noßaHe Be MÍp On povane ve mír\nHK JM6E3HBIH SEMP, Jak líbezný Zefyr,\nHÍJKHOCTH lUH, Něžnosti pln,\nB BTIKBIRFC, V radostném výkvětě,\nCAOBAHOM HA CBÍTÍ Slovanům na světě\nKy CMBÍ aáh. Ku slávě dán.\nJ. liaóepa.\n*) Jak výhodno by to pro Slovany bylo, kdyby stej-\nného písma užívali, ukazují tyto verše, jimiž,\njsou-li jen kyrilicí (písmem slovanským) psány,\nkaždý Slovjanin buď si Bulharin, Srb neb Slovinec;\nRus, Lech neb Lužican snadno porozuměti může.\nNB. fl=ja; bi=y; w=ji; ií=j; m=št (polsky\nszcz); c před k (ě) jako š. Ostatního se každý\nsám dovtípí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "226", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.2", "titre_corps": "Josef Theodor Krov. Stručný životopis podává redaktor.", "titre_sommaire": "Josef Theodor Krov. Stručný životopis podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.1", "debut_caractere": 1004, "fin_caractere_exclue": 3156, "texte": "Josef Theodor Krov.\nStručný životopis podává redaktor.\n(Dokončení.)\nTato zpráva nedala mně pochybovati, že mně má\nvlasf otevřena jesf. Spěchali jsem k c. k. rakouskému\nvyslanství v Londýně, kdež má žádost milostivě vysly-\nšena byla, začež ještě jednou své srdečné díky sklá-\ndám. Nyní snil jsem dnem i nocí krásný sen\navšak všechny tyto sladké sny byly v nivec uvedeny .\nTo jest původ a historie této písně!\nNyní jak Bůh žádá! Amen.\nJosef Th. Krov.\nNebude snad od místa, podáme-Ii také úsudek Dra.\nA. Springera o písni husitské, jejž v časopisu „Deutsches\nMuseum\" r. 1852 podal. Praví o ní takto: Husitská\npíseň je co do dějepisu umění podivu hodný přiklad\nmystifikací, která však nikoliv z úmyslného podvodu\nnepovstala, nýbrž lehkověrností a co do dějepisu umění\nnevzdělaností většího hudebního obecenstva sama sebou\nvznikla. Na tomto politickém válečním zpěvu není nic\nhusitského, než jen titul, a týž nepochází z 15.sto-\nletí, nýbrž z roku 1831. Způsob však, jak se tato\nmoderní píseň u víře lidí poznenáhla na husitskou píseň\npřetvořila a ve 20- letech skutečnou národní písní se\nstala, je velmi důležitá pro dějiny vzniku národního\nzpěvu vůbec. Y polovici třiceti let dostala se píseň\ntato do českého, vlastenského literárního kruhu v Praze.\nNáruživá barva hudby a velkané historické reminiscence\n(t. j. píseň Svatý Václave, jež se v husitské písni na-\nchází) líbila se lidem.\nPíseň rychle se rozšířila a původ jejího vzniku\nspolu se ztratil. Nejdříve zněla co husitská a konečně\nbyla husitskou. Moderní text rušil sice; avšak jak\nmnoho národních písní nebylo během století tak přepra-\ncováno, že ku konci ze starých slov ničehož nezbylo!\nKdyž Liszt do Prahy přišel a husitskou píseň z 15.\nstoletí hrál, podařilo se jeho vlivu, že píseň ta pro\npiano uspořádaná v Praze u J. HoíFmanna vyšla.\nJak už praveno, odebral se J. T. Krov r. 1831 do\nIlollandska a byl v Amstrdamě engažován. Jak dlouho\ntam prodlel, není nám známo; jisto však jesf, že ještě\nr. 1832 od tamtud rodičům svým do Nového Strašecí\npsal. Okolo r. 1835 odebral se Krov do Londýna,\nkdež vyučováním zpěvu se živil. I zde zpíval Krov,\nale jen v koncertech a získal si tím velké zásluhy,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3401, "texte": "že tam po prvé písně od Y. Tomáška a F. Schuberta\nzpíval. *) Y Londýně seznámil se s největšími umělci,\nkteří si ho velice vážili. Mezi jinými byl také znám\nse slavným theoretikem a Cechem Rejchou, professo-\nrem na konservatoriu Pařížském, s nímž také po česku\nhovořil.\nvJedna nešťastná příhoda polkavši vlak, na němž se\nr. 1840 nacházel, účinkovala tak na jeho zdraví, že se\nod té doby slabonervým stal a se do lázní v Ma-\nrienbergu nad Rýnem odebrali musel.\nUzdraviv se trochu, vrátil se na zpět do Londýna;\navšak nezpíval již od té chvíle ani v koncertech, toliko\nvyučováním a někdy také komponováním se zanášeje.\nZ jeho žákyň slušno jmenovati lady Nightingle, jež v\nKrimské válce dozorství nad nemocnicemi v Krimu pře-\nvzala a pak Lady Lovelace, dceru lorda Byrona. Co\nse jeho skladeb týče, nevyšlo jich mnoho tiskem. Roku\n1832 složil v Amstrdamě, jak z jeho psaní na jeho\nmáti od 28. září vysvítá, malou modlitbu pro orkestr,\nsoprán, alt, tenor a bas, kterou učiteli p. Pecharovi do\nStrašecího zaslati slíbil. Zdaž se skladba tato v Stra-\nšecím nachází, není nám povědomo. Dále složil píseň\n„Jaro\" v řeči české, německé a anglické; jesf v Lon-\ndýně u Duffa a Hodgsona tištěna. Píseň tuto poslal J. T.\nKrov r. 1851 svému příteli a soudruhu panu K. Stra-\nkatému, prvnímu bassistu u stavovského divadla do\nPrahy. Na této skladbě napsal vlastnoručně následující\nslova: „Skladatel, jehožto píseň „Těšme se blahou na-\ndějí\" dle jména z 15. století pochází, a jenž se pří-\ntomně ještě pod sluncem zdráv a vesel nachází, musel\nse též v tomtéž století naroditi. Nestávají se za\nnašich časů divy, troje divy? Co tomu říkáte? He! he!\nhe!\" V Londýně r. 1851 Josef Th. Krov, skladatel če-\nské znárodnělé písně: „Těšme se blahou nadějí!\" Mimo\ntyto vyšlo od něho šest anglických písní, které se\nvšak vám do rukou nedostaly.\nRoku 1858 ochuravěl J. T. Krov opět a chtěje se\nV\nuzdraviti, cestoval v září téhož roku z Londýna do Švý-\ncar, kdež ho jeho přítel angličan Jiří Herbert, velký\ndilettant na cello a varhany v Claransu u jezera Genév-\nského nemocného našel. Lékař i J. Herbert radili rnu,\nby se do Nizzy odebral. I stalo se tak! Přišed do\nNizzy, cítil malého ulehčení. Zde bavil se ještě v kruhu\nsvých přátel, hraje výborná duella na cello od Jana\nŠťastného se svýin přítelem Herbertem, jenž jeho\npřednes kanlilen dosti vynachválili nemůže.\nNa to slábnul Kroy vždy více a více a nechtěl\ntomu věřili, že by těžce nemocným byl. Z té příčiny\nnechtěl léků žádných užívati, tvrdě, že mu toliko po-\nvětří Nizzejské neslouží. Proti radě veškerých jeho\npřátel odebral se J. T. Krov dne 27. února 1859 z\nNizzy do Draguignanu ve Francii, kdež dne 1. března\n1859 o 9 hodinách z rána ducha vypustil.\nSvou závěť (kšaft) učinil J. T. Krov už v Nizze a\nustanovil za vykonavatele své poslední vůle své přátele:\nV\nČecha Leop. Jan s u, slovutného to houslistu v Lon-\ndýně, pak Jiřího Herberta a jednoho doktora v Lon-\ndýně, Krov zanechal po sobě 7000 liber šterlingů, což\ndle nynějšího kursu as 80.000 zl. siř. dělá. Své\nveškeré jmění odkázal svým oběma bratřím v Novém\nStrašecí a jejich potomkům.\nKrov byl, jak nám Herbert vypravoval, vzorem\nvšech lidských ctností, muž vlídný, upřímný a laskavý.\nTo dosvědčují též výroky pánů: doktora Lad. Riegra\na J. Pí š k a, kteří ho v Londýně navštívili.\nPokoj bud popeli jeho!\n*) První vydání těchto písní v anglické řeči vyšlo s po-\nznamenáním, že je J. T. Krov v koncertech zpíval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "226", "page_fin": "227", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.3", "titre_corps": "Část' theoretícká při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Část' theoretícká při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.2", "debut_caractere": 3403, "fin_caractere_exclue": 4544, "texte": "Část' theoretícká při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nJelikož nám nemožno tak hojných a rozdílných\npříkladů ku cvičení podati, doufám předce, že učňovi\nponěkud poslouží (zvláště k navedení a správnému ve-\ndení hlasů, pak seznámení se s rozličnými tóninami,\npolohami akkordů a t. d.) doprovází-li progressivně\npokračující bass s trojzvuky, začínaje n. př. jednou\noktávovou, po druhé tercovou, po třetí kvintovou polohu\na hraje progressí ty ve všech tóninách.\nZačátek se může stát progressí, kdež bas sestu-\npuje po tercích; nebof zde se naskytnou žákovi ty\nnejmenší obtíže, poněvadž z předešlého trojzvuku k ná-\nsledujícímu ostávají vždy dva tony ležet.\nV tónině C bude progressí ta v bassu takto po-\nkračovati:\nProgressí v sestupujícím směru.\nI. ca fd | hg e c | af d g | c||\nVypracuje-li žák tuto progressí v několika tóninách\npísemně a dovede-li ji z hlavy hráti v kterékoliv tónině\na v kterékoliv poloze napotom se podobným způ-\nsobem cvičí v doprovázení s trojzvuky následujících\nprogressí:\n11. Bas kráčí terci dolů a sekundu nahoru :\nča|hg|af|ge|fd|gG|c|\n111. Bas kráčí kvartu dolů a sekundu nahoru:\ncg[ae|fc|dg|cf"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2560, "texte": "IV. Pokračování basu záleží v sestupujících kvin-\ntách a vystupujících kvartách:\ncf|he|ad | g G | c ||\nV. Nebo v sestupujících dvou tercích a vystupu-\njící kvartě: caf|hge|afd|gG|cf\nProgr es s í ve vystupujícím směru.\nVI. Bas vystupuje kvartu nahoru a sestupuje terci\ndolů: cf|dg|ea|fg|c|\nVII. Bas vystupuje kvintu nahoru a sestupuje kvartu\ndolů: cg|da|eh|fc|gG|cf\nVIII. Bas sestupuje terci dolů a kvartu vystupuje\nnahoru: ca|dh|ec|fd|gG|c||\nNení pochybnosti, že pravidelným pokračováním\nbasu a opětováním téhož motivu snadno tyto pro-\ngressí žákovi v paměti utkví, tak, že je lehce do-\nvede v jiných tóninách bez not hráli.\nPak mimo tyto progressí af se učeň také pokusí\no sestavení basů a spojování trojzvuku a to v rozdíl-\nných taktech a rozdílných tóninách, řídě se při tom\npodle udání následujících stupňů:\n1. příklad: I. V. 111. I. IV V. VI. 11. V. I.\n2. „ I. VI. V. I. IV. 11. V. I. 111. IV. V. I.\n3. | I. 111. IV. 11. I. IV. V. I. IV. V. I.\n4. „ I. IV. Y. I. VI. 111. IV. I.11. VII. V. I.\nChci—li na př. podle prvního příkladu utvořit) sobě\nbas z tóniny C, budou tony jeho cgecfgadgc.\nPodle stupňů druhého příkladu cagcfdgc\ne f g c.\nPodle stupňů třetího příkladu c e fd cagcfgc.\nPodle stupňů čtvrtého příkladu cfgcaefc\nd h g c.\nA tak podobným způsobem sestavíme sobě bas\npodle těchto stupňů ve všech ostatních tóninách. *)\nPřevraty trojzvuku.\nJiž rozličnými polohami trojzvuku jsme se přesvěd-\nčili, že kterákoliv část akkordu může v kterémkoliv\nvrchním hlase přicházeli. Avšak tato volnost se ne-\nvztahuje pouze na vrchní hlasy, ale i také nejnižší hlas\n(bas) může dle potřeby kromě původně základního tonu\n(fundamentálního tonu) kterýkoliv intervall, někdy terci,\nněkdy zase kvintu z trojzvuku převzíti. **)\nTakováto změna trojzvuku, kde klademe buďto terci\nneb kvintu na místo původně základního tonu, nazýváme\npřevrat trojzvuku.\nTěch samých prospěchů, které nám poskytuje roz-\nličná poloha trojzvuku, dojdeme i také těmito převraty\na změnami basu při jedné a té samé harmonii.\nCo do zpěvu, dosáhneme v basu větší volnosti a\nrozmanitosti; nebo nejenom v tercích, kvartách, kvin-\ntách a sextách, ale i take v sekundách může bas neob-\nmezeně pokračovali.\n(Pokračování,')\n*) Nebo kdo se chce cvičit v transponování (přesazo-\nvání) podle intervallů, ten at považuje uvedené\nbasy z tóniny C co originál a kráčí v basse jiných\ntónin v těch samých intervalJech jako bas v tó-\nnině C.\n**) Leži-li původně základní ton ve zpodu, nazýváme\nakkord ten původní (fundamentální), přichází—li ale\nterce neb kvinta troj zvuku v basse, pak slově od-\nvozeným akkordem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227", "page_fin": "228", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.4", "titre_corps": "Z Bilé Církve v Banátě (Weisskirchen).", "titre_sommaire": "Z Bilé Církve v Banátě (Weisskirchen).", "signature_source": "x—x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.3", "debut_caractere": 2562, "fin_caractere_exclue": 4460, "texte": "Z Bilé Církve v Banátě (Weisskirchen).\n\nLáska k hudbě. M. Nováček a jeho činnost.\nHudba kostelní. Mužský zpěvácký spolek. Městská\nkapella. Nováčkovi chovanci. Pianní skladba če-\nských komponistův. Nový záměr p. Nováčka.\nNa Vaše vybídnutí sděluji Vám něco o zdejších hu-\ndebních poměrech. Jak známo, obývají zdejší město\nSrbové a Němci, kteří od několika let pro hudbu\nzajímati se počínají. U ženských více je vyvinut smysl\npro hudbu a to zvláště pro piano, než u mužských.\nŽe obyvatelstvo zdejší tomuto umění přáti počíná, jesf\nzásluhou pana Martina Nováčka, zdejšího ředitele kůru,\njenž svá hudební studia v Pražské varhanické škole\ns nejskvělejším prospěchem odbyl. Je to muž mladý,\nenergický a horlivý, jenž zdejší bídný stav hudby značně\npozvedl; neboť co pan M. Nováček úřad svůj na-\nstoupil (v měsíci listopadu 1856), staly se tu v hudeb-\nních poměrech veliké změny. Před jeho příchodem byl\nvkus docela zkažen; nic u nás nebylo, a co bylo, ne-\nstálo za mnoho. Ze sil, které p. M. Nováček zde našel,\nslušno toliko osm mužských hlasů jmenovati, a tyto\nneměly téměř ponětí o zpěvu a škole. Hudby městské\nnestávalo a přede se měly mše dávati. Co měl No-\nváček dělati? I byl nucen, o vojenskou hudbu žádali,\nby v chrámě spoluúčinkovala. Než rázný tento umělec\ndovedl si brzo pomoci. Přijalť mladé žáky, cvičil je\nve zpěvu, na housle a piano, a brzy byl s to, se svými\nsilami kostelní skladby dávati. Pod bývalým ředitelem\nkůru p. Maškem slyšeli jsme toliko mše Schiedermeye-\nrovy. Nováček seznámil nás se mšemi od Rob. Fůh-\nrera, V. Horáka, (F) Drobische (D) a t. d.a\nprovozuje je správně a důstojně. Co se zdejšího muž-\nského zpěváckého spolku týče, jehož stanovy\nteprv I. května 1859 stvrzeny jsou, byl druhdy ve\nsmutném stavu, ani deset údův nečítaje. P. M. Nová-\nček přičinil se o to, by nových členův získal, a skutečně\npodařilo se mu, že spolek ten přes 20 dobrých a vý-\ndatných údův počítá."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1180, "texte": "Dle statut dává zpěváčky spolek dvě produkcí\nv roce zdarma, by se u obecenstva zpěv stal oblíben\na všeobecný, a dvě za vstupné k jistým dobročinným\núčelům, jsa městskou hudbou podporován. Ze skladeb,\nkteré zpěvácký spolek provozuje, dlužno uvésti sbory\nod Mendelssohna, Reissigra, Zollnera a časem srbské\nčtvero zpěvy. Značné zlepšení hudebních poměrů\nstalo se také tím, že na návrh p. ředitele kůru měst-\nská kapella se zřídila. Sestávat' z 12 členův na\ndechové nástroje hrajících. Při velkých slavnostech spojí\nse s nimi zdejší dilettanti a žáci Nováčkovi, a tak zvět-\nšený orkestr důstojně instrumentální skladby provozuje.\nŽáci pod vedením p. Nováčka dělají utěšené po-\nkroky; z těchto uvedeme hlavně Ondř. J u r i č e, jenž\nv houslích, v klavíru i na varhanách vyniká, pak <l děv-\nčat sleč. Bedekovič Lengsfeldova. Z pianních\nskladeb slyšíme tu pieQy pro piano od A. Dreyschocka,\nSchulhofa, Šimáka, (Mélancolie a Máhrchen arn Spinn-\nrad) a jiné komposice českých skladatelův, které\nod chovanců praecisně provedeny jsou. Jak doslýcháme,\nbude p. Nováček nynější rok vyučovali zdarma\ncellu, kontrabasu a fagotu, by si sil pro kůr kostelní\nzískal. Přejeme mu hojného zdaru!\n\nx—x."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "229", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.5", "titre_corps": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "Jan Zach. Novella ze života českého hudebníka.", "signature_source": "K. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.4", "debut_caractere": 1182, "fin_caractere_exclue": 5025, "texte": "Jan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n\n(Dokončení.)\nKdož kdy poznal divoké bouře, jež nemocnou ro-\nzervívají jsoucnost šílencovu, raněné srdce kus po kusu\nživotu od celku odtrhujíce, až holý jen mrak bývalé\nbytosti zbyde, jenž teprv utonutím v chladné lůžko země\nhledaného odpočinutí najde!\nZ tichého přístavu, bezpečen a v mysli pojištěn\nvydal se mnohý nešťastník na nebezpečné života moře,\ncíl krásný v dalekostech mu kynul, lazurové nebe dů-\nvěru budíc ven jej vy vábilo, zářící nad ním slunce\nšťastnou slibovalo cestu. Ale to nebe lhalo, a za tou\njasnou slunečnou tváří klam se skrýval. Osud na plavce\nzničující zaměří šípy a zničující rány jeho u střed srdce\nudeřují! V srdce udeřují roztroskotujíce je, by se nikdy\nvíce ueucelilo!\nHříchu bych se dopustil, hdybych řekl, že tys byla\nzlým osudem mým, krásná Angelino! Vždyť nebylo tvou\nvinou, že jsem se s tebou potkal leč tvým neště-\nstím! Kdybys mne nikdy byla neuzřela, nikdy se ke\nmně nebyla přiblížila což bys se šťastnou byla stala,\nneboť k štěstí a blahoslavenství jsi byla zrozená!\nAle takž ani tvá krása tě neochránila ani bohatství tvé!\nVstoupilas v nešťastný okres můj a vír, ten samý vír,\njenž všecko v sebe strhuje, co na blízku jeho se objeví,\nonf pochoval i tebe v útoň svou, z níž není vyváznutí?\nni osvobození více!\nTakto jasným zřetelným hlasem sám k sobě mluvil\nZach, jako zázrakem na chvilku procitnuv z divých\nzimničních snů, v něž na dlouhý čas byl upadl. Bylaf\nse s ním od těch dob, co s neznámým starcem na\npohřbu se potkal, zase veliká změna stala, a nemoc\njeho nový převrat vzala. Domů se vrátiv, tak slabým\nse pocítil, že na nohou se udržeti nemohl. Ulehnuv\ntedy na lože nevstal více. Jediný knížecí lékař ho\nnavštěvoval, jinak si žádný nevšimnul opuštěného umělce.\nV neštěstí, v nemoci člověka teprv z úplná poznati lze,\njak samoten jest na světě! Ale Zach to nepocítil. Říše\nsnů ho obklopila, opravdivosť docela pomíjela před zra-\nkama jeho. Od času k času měl několik jasných oka-\nmžení ale zřídka a jen na krátce. Y takovéto jedné\nchvíli se také dověděl, že hraběnká Angelina žije ale\nnešťastně. Manžel její, ten mladý nevýslovně ji rnilo-\nvavší muž, který tolikerých obětí přinesl a tolikerých\nnesnází podstoupil, aby lásku její získal, jako by byl\npo sňatku teprv poznal, že se povahy jejich k sobě\nnehodí, brzo ochlazovat] počal a zase k jiným stranám\nse obracel. Nyní teprv se přesvědčoval, že ta láska\njeho byla jen hravé capriccio blouznivé mysli, že ve-\nšker půvab její jen v pouhém dobrodružství ležel. Stal\nse žárlivým na bývalého milence manželky své. Na-\npadlo mu, jak podivné to předce, že Angelina, jenž pro\nvítězství, jež nad sokem na divadle vydobyl, tak bez-\nohledně a rychle se k němu obrátila a cit svůj změnivši\ni svazek přetrhla, o němž se domnívati bylo, že užším\nbyl než nynějšímu manželi milo. Napadl mu ko-\nnečně i Zach, a počal nedůvěřovati tomu nejasnému\npoměru.\n„Možná-li, aby ten člověk se zbláznil pro pouhou\npovrchní známost?\" pomyslil sobě. „Pravdě-li\npodobněji není, že spíše z nevěry její zšílenil! Opustila\njej a vrhla se v náruč zpěváka, jakož toho na potom\npro mne pozůstavila!\"\nTak marnými myšlenkami zprv sám sebe znepoko-\njoval Bembo, napotorn i manželku svou výčitkami tupíc.\nNetřeba mu však bylo dlouhých rozbírání. Angelina\nbrzo prohlídla srdce jeho a opustila muže, s jehož\nochladlou láskou ji nelze bylo se spokojiti. Rozešli se\nv tichosti, jakž na osoby vyššího stavu sluší, jejichž\nhlavní čísla leží ve spůsobech, jakýmiž se světu před-\nstavují. Bembo se vrhl v požívání života, Angelina žila\no samotě, svým myšlenkám hudbě a zpěvu. Vyhýbala\nse společnostem, starým a novým známostem. Náhoda\nji svedla se stařečkem, s nímž v Paříži v jednom domě\nbytovala. Došla mezi nimi brzo řeč na Mohuč, kde\nstařec měl dceru, a jelikož někdy dosti nepatrný před-\nmět středištěm se stává, v němž zájmy rozličných lidí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4921, "texte": "se sbíhají a tedy i spojidlem těchto, tudy se i stalo,\nže stařeček a Angelina vždy úžeji a důvěrněji k sobě\nse měli. Seznámila jej s celým svým osudem, se vším\nneštěstím svým. On zase jako k děcku se k ní na-\nklonil a když o úmrtí své dcery zvěděl, pravil: Jesť\nmi snadněji nésti neštěstí své, neboť mi přichází jako\nby osud mi Vámi Angelino dceru svou aspoň potud\nnahražoval, pokud Vy mné osamělému starci důvěru a\npřátelství své uchováte.\nAngelina se pocitovala tak osamělou a opuštěnou,\nže zkušený mírný stařec, jenž dávno již na poklesky\nmladistvého věku se postavil, jí byl právě starým dů-\nvěrníkem ba učitelem v poznáních života a druhým té-\nměř otcem.\nŽádala jej, by se brzo zase navrátil a v Mohuči\nneopominul poptali se na übohého Zacha.\nDopisem obdrženým se probudily v ní všecky zpo-\nmínky na dny, jež v Mohuči byla prožila, a nejživěji\nze všech na nešťastného umělce. Nyní, kde její vlastní\nsrdce v klamu se zlomilo, bolestnou, nezhojitelnou ránou\nkrvácejíc, nyní i živěji a pravdivěji pochopovala trápení\nnebohého šílence. Nenapadlo jí ani, že zárodek nemoce\njeho už dávno v něm samém ležel, že nešťastná láska\njen probudila dřímající v něm neduh, ne však jej způ-\nsobila. Přičítala sobě vinu neštěstí toho muže a pře-\nmítala v dálce a po letech odloučení o nějakém poměru\nmezi ní a Zachem. Napadlo jí, jak ohromná, jak ne-\nsmírná to musí býti láska, jež člověka až v šílenství\nvžene, a jak blahý, uspokojující to pocit pro ženu s ta-\nkovým ohněm býti milovánu! A může-li něčeho vyššího\nstáti v celém životě lidském nad takovouto horoucnosť?\npomýšlela dále.\n„Zda-li bych nebyla šťastnější v objetí muže, je-\nhož celá bytnost' po mé přízni práhne, zdali by chladné\nmé srdce plamenem jeho se bylo nerozehřálo, zdali\nbych se od něho milovati byla nenaučila? Což na tom,\nže poměry životné daleko od sebe nás stavily? Láska\nvyrovná vše! Byliť bychom se mohli odstraniti někam,\nkde lidé nás neznají, kde okolnosti naše nic neplatí a\nbyli bychom šťastně žili!\"\n%Ř\nCím více na to pomýšlela, tím nepokojnější se stala\nduše její. Konečně jí napadlo, že jí vlastně nic ne-\npřekáží v tom, aby se do Mohuče odebrala a sama se\npřesvědčila, žádné-Ii pomoci Už není uhohému umělci.\nA myšlenka její se stala skutkem. Objednala si\npovoz a nešetřila peněz, by rychlostí větru cestu od-\nbývala.\nByl mlhavý, pochmurný večer, když do Mohuče\ndojela. V oknách už všady svítili, neboť už bylo pozdě\nna jeseni a den velkrátký. Angelina nečekala, až vůz\npo špatné dlažbě a při nejistém osvětlení v ustanoveném\nhostinci se zastaví. Vystoupla a spěla ku příbytku\notcovského starce do známého Volfovic domu. Avšak\nstarce tam nenašla. Pravili jí, že šel navštívili nemoc-\nného. Kohož to jiného nežli Zacha? pomyslila sobě a\ndala se k tomuto uvésti,\nPodivné věci si celou cestou představovala. „On\nmne pozná, bude mu ulehčeno, a snad žije!\"\nA skutečně on ještě žil!\nTamo na loži se nacházel ruce maje sepiatés\noči jeho jak obyčejně na stropě byly ulpěly. Výraz\ntvářnosti jeho byl tichý a mírný, mírnější a příjemnější\nnež po leta před tím, jakož i čelo jasnější. Kolem úst\npohrával úsměv a bylo to vůbec vzezření jako v bás-\nnickém nadšení. I ty líce ruměncem zahořely, ovšem\njen zimničným. U hlavy lože stál stolek, na stolku stál\nčerný kříž u prostřed dvou hořících svící. Vážný kněz\nseděl u stolku. U nohou lože známý náš stařeček,\nmezi oběma stál lékař a pozoroval nemocného, na\nněmžto i zraky obou druhých spočívaly. Jinak hluboké\nticho v komnatě jen hodiny na zdi znamenaly, že\nčas se nezastaví, byť i běh milionů životů se zastavil!\nA zde skutečně dobíhal jeden život, zastavoval se\njeden proud myšlenek a činění, trápení a klamův!\nEjhle ještě pohyboval ústy; modlil se po\nšepmo.\nAle ústa jeho brzo hbitěji se pohybovati počala,\noči se vyjasnily nestále sem tam těkajíce, prsa vůči-\nhledě tížeji ale výše se dmula, konečně šepot tichý\nhlasem se oživil a Zach mluviti počal:\n„V hlubokém údolí jsem seděl tmou obklíčen.\nZrakové moji byli těžkým stínem zastřeni ale sluch\nbyl živý a pojímal ony divé nápěvy, jež vychřicí noční\nze všech stran ke mně zavívaly! Ach! jaké to zvěsty\nzvukové! Jaké to poklady, dosti hojné, by veškeré lidstvo\nse jimi obohatilo! Nelze mi však bylo schytati je vše-\nchny; odcházely jak přišly, nedavše se udržeti.\nByla tma, hrozná tma! Jen jedinký světla kmit,\nkdyby se byl octnul na blízku mém byl bych je\nbyl schytal všechny, všechny! Ah tu za-\nbřesklo! vysoko, vysoko nade mnou! Vzešla hvězda\nnad život můj krásná hvězda ale vzdálená\nhle, nedostižitelná! Vzešla a skryla se zase ode-\njmouc mi všecku naději, že bude den! Vizte tamo\ntamo svítí zase sklání se dolů, blíží se ke mně! 0\npojď, osvitiž mne! Očekával jsem tě dlouho marně\nmamě nyní už pozdě! Sestupuješ ke mně, ale\npodemnou už půda klesá klesá níž a níž nedo-\nsáhnu tě více, klesám hloub a hloub tamti hrob! O\nAngelino! —\"\nUmlknul a srdce tlouci přestalo v té chvíli,\nzlehounka se dvéře otevřely a Angelina do šeré tiché\nkomnaty vstoupila.\n\nK. S."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "232", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.6", "debut_caractere": 5290, "fin_caractere_exclue": 6168, "texte": "- Pan F. Hynek, Pražan a žák pana kapelníka\nJos. Nesvadby, dostal se za barytonistu do Stuttgartu.\nNás pěvec pan J. L. Lukeš zpívav pohostinsku\nv Hanovru, odjel do Brunšviku, kdež se rozstonal.\nSlečna Anežka Jakobsohnova, žákyně Praž-\nského konservatoria, kterážto poslední čas u kapelníka\npana Fr. Škroupa ve zpěvu se zdokonalila, jest u di-\nvadla v Štětině engažována.\nPan Kolešovský, absolvovaný žák zdejšího\nkonservatoria a bratr p. Zik. Kolešovského, ředitele Zo-\nfínské akademie obdržel kapelnické místo nad dvěma\npluky v Rusi.\nNás krajan pan Antonín Benevic koncertoval\nv belgickém městečku Dinantu ku prospěchu chudých se\nskvělým výsledkem. Jak tamější noviny píší, elektri-\nsoval Benevic svým cituplným přednesem obecenstvo, a\nčítají ho k nejznamenitějším virtuosům.\nAčkoliv se před otevřením školního běhu u spolku\nk zvelebení hudby vojenské dostatečný počet žáků při—"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6096, "texte": "hlásil, přijal by se přede nějaký počet takých chovanců,\nkteří juž v hudební vědě a v zacházení známých decho-\nvých nástrojů pokročili. Tací obdrželi by hned pří-\ndavek a vyznamenání.\nUprázdněné místo chorregentské u sv. Mikuláše\n11a Malé Straně udělila zdejší městská rada panu Albínu\nřediteli kůru v chrámu Týnském. Zasloužilý\npan Václav Horák stal se ředitelem kůru v Týně a pan\nJan Holoubek obdržel ředitelsví kůru u sv. Vojtěcha\npo panu Horákovi.\nMladý pianista Oldřich Š křoup, syn zaslou-\nžilého kapelníka pana Fr. Skroupa zemřel jak se doví-\ndáme 11a sv. Václava dne 28. září t. r. ve Lhoticích u\nř r '\nsvého strýce pana Kam eše. Účinkovali v Humpolci 11a\nvybídnutí důstojného pana vikáře p, Sekouška v kon-\ncertě ku prospěchu vystavení nových varhan, kdež\nbrillantní kvapík od W. Kuhe a variace na smuteční\nv\nvalčík od Černého s úspěchem přednášel. Průvod pohřbu\nvedl pan vikář Sekoušek, a mimo jiné assistoval též farář\nze Senožat p. P. Isfried. Oldřich byl žákem p. J. Jiránka.\nNašemu krajanu, panu Hynku Vojáčkovi, zdat-\nnému skladateli v Petrohradě dostalo se zvláštní cti.\nK slavnosti plnoletosti císařského prince a nástupce za-\nsláno bylo od rozličných skladatelův 15 ouvertur, z nichžto\ndvě přijmuty byly. A z těchto dvou náleží jedna\npanu Hynku Vojáčkovi, jenž ji osobně bez pochyby v\ndivadle dne 20. září říditi bude. Týž skladatel provo-\nzoval juž v loni jednu ouverturu, kteráž velké sensací\nzbudila, a druhý den na to, když divadlo popelem lehlo,\ntaké shořela. Páně Vojáčkovo desítihlasé oífertorium\n(2 soprány, 3 alty, 2 tenory a 3 basy) dávalo se v ka-\ntolickém chrámě v Petrohradě a zbudilo hluboký dojem.\nLiteratura hudební. Nákladem zdejšího činného\nmusikálního obchodnictví Krištofa a Kuhé vyšlo ně-\nkolik salonních skladeb pro piano, které zde uve-\ndeny buďtež : Fruhlingsblumen, i in p r o vi s a c í pro piano\nod K. Gerbera, op. 8, jest pěkná skladba, kteráž však\nv první části velice na Chopinovou nocturnu (as) upo-\nmíná. Druhá cásť je původní a zdařilá. Celá pie9a, již\npokročilým pianistům porucujeme, je obratně zpracována\na stojí 66 nov. kr. Polka de Concert od Ant. Prokše,\nžáka zdejšího konservatoria, je brillantní piega s pěknou,\navšak na operu „Indru\" se zakládající melodií; sťrídavosť\nmodulatorní není velká; avšak rhytmus jarý. Pieca tato\nvkusně přednášena, nemine se účinku. Stojí 80 kr. nov.\nChanso n sans paroles a Mazurka od F. Neu 111 a 11 na\n(op. 5) mají přiměřené melodie; první upomíná 11a mělký\nsloh Ch. Vossa, mazurka má živý rhytmus a vyhoví\nskromným požadavkům. Každá jednotlivá stojí 42 kr.\nnov. La Gracieuse, p o 1 k a- mazu r ka od Fr. Kavana\n(op. 20) svědci o vzdělaném a obratném skladateli. Vý-\nrazný rhytmus, zdařilá melodie a dobré zpracování poru-\ncují tuto skladbu pianistům, kteří si na zevnější účinek\na pěkný effekt zakládají. Celá piega je co do zosnování\nokrouhlá. Cena jest velmi levná (66 kr. nov.) a úprava\nzevnější vkusná. Sonata pro piano od A. J. Novot-\nného je velmi utěšená komposice ve slohu W. A. Mo-\nzarta. P. Novotný, ředitel hudebního ústavu v Budějo-\nvicích podal nám skladbu pro začátečníky, kteří ještě\núplnou oktávu vzíti nemohou, a provedl co do formy a\nco do slohu, výtečně svou úlohu. Co se vývinu technické\nsběhlosti týce, je skladba tato zvláště hodna vřelého od-\nporoučení. Skladba tato stojí 80 nov. kr. a je 3 hu-\ndební archy silná. Všechny tyto piegy možná též u Rob.\nVeita v Praze dostati.\nPrávě vyšla od zdatného skladatele pana Bed.\nSimáka nákladem synů Schotta v Mohuci (Mainz) pěkná\ni dylla pro piano (op. 14), jižto u R. Veita a ve všech\nmusikálních obchodnictvích za 70 nov. kr. dostati možná.\nZevrubněji promluvíme o ní příště.\n\n(P. Z) Z Jaroměře. (Nové varhany.) V sobotu\ndne 24. září přijímaly se nové varhany, v děkan-\nském chrámě od pana Karla Vo c e 1k y vystavené.\nSoudcové byli přítomni c. k. krajský inžinýrský assistent,\npak městská rada co patron a pan Josef Krejčí, ředitel\nvarhanické školy v Praze. Zkouška trvala úplné dvě ho-\ndiny a podala důkazu, že pan K. V ocelka své úloze\ndokonale dostál. Při plném stroji vyznačují se varhany\ntyto silným avšak nikoliv křiklavým tonem, co zatím je-\ndnotlivé hlasy veskrz se svým charakterem se srovnávají.\nZ 22ti znějících rejstříků nachází se jich 10 v hlavním\nmanuali, 7 ve vrchním manuali a 5 v pedálu. Větší casf\njemných hlasů je však ve vrchním manuali. Mimo to je\nstroj opatřen manuálním a pedálním spinadlem (Koppel),\njež dle novějšího způsobu staveno jsouc, mezi nejrychlejší\nhrou taženo býti může. Tímto přístrojem, jmenovitě ale\nv Cechách ještě zřídka užívaným pedálním spinadlem získá\nstroj sílu a elegancí tonu. Též v cistě gothickém slohu\nstavené a dle idei znamenitého varhanáře Buková vy-\nvedené varhaní pouzdro může se zdařilým nazvati, a slouží\nnašemu krásnému starodůstojnému chrámu k zvláštní\nokrase. Veškeré výlohy za stavbu a postavení varhan\nobnášejí 3414 zí. stř. Dne 23. září byly tyto varhany\nslavně zasvěceny, při cemž pan ředitel Jos. Krejčí mistr-\nnou hrou nás okouzlil. K tomuto zasvěcení dostavilo se\nmnoho hostu na mnoho mil z okolí.\n\nDráž dany. Kapelník Reissiger dán jest na\nodpočinutí. Místo jeho nastoupí prý Abt z Brunšvíku.\nFrankfurt n. M. Ku konci září dávala se tu\nkrásná Mehulova opera „Josef v Egyptě/' v níž\npo dlouhé nemoci vystoupil výtečný p. Dettmer co „Ja-\nkub\" a slec. Mína Medalova co „Benjamín.\" Ku konci\n3. dějství hned po výjevu „kletby\" ochuravěl pan Dett-\nmer tak, že z jeviště odveden býti musel. Slec. Meda-\nlova,, která se tu miláčkem obecenstva stala, zobrazila\nco do hry i co do zpěvu výborně Benjamína.\nFreyburg. Pan Martin Hrubý, Cech vystou-\npil v „Carostřelci\" co poustevník a dosel pochvaly.\nHannover. V Mozartových operách „Don Juan\"\na „Kouzelná flétna\" vystoupili pohostinsku dva tenoristé\nza náhradu za p. Bernarda. Pan L. Lukeš co Don\nv\nOttavio a p. Seyfert ze Sverína co Tamino. První umělec,\njak z dopisu „Recensionen\" vysvítá, odporučil se zajíma-\nvou osobností, utěšenou a živou hrou, a jeho přednes\nsvědčil beze všeho odporu o hudebním talentu; jeho hlasu\nvsak, a když toho pomineme, že silně barvitost hrdel-\nního tonu 11a sobě nese, chybí dostatečná síla. Porov-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4397, "texte": "nají—li se přednosti a vady umělců, zasluhuje nepochybné\np. Lukeš přednost před Seyfertem.\nKe h 1.(V Badensku.) V neděli dne 18. září pro-\nvozovala vojenská hudební kapela c. k. pěšího pluku\n„Benedek\" před zdejší radnicí několik instrumentálních\nskladeb za příčinou laskavého přijmutí, kteréž se rekov-\nským vojínům z Francie se vracejícím od zdejších oby-\nvatelů dostalo. Mnoho Strassburgských zavítalo za tou\npříčinou k nám, mezi jinými také generálové de Courti-\ngis a Castagny. Výborné hudbě dostalo se odevšad za-\nsloužilého uznání.\nLipsko. Dne 2. odbýval se tu první koncert v\nGewandhausu, v němž ouvertura k „Euryanté\" od K, M.\nWebra a symfonie C od Schuberta precisně provedeny\nbyly. Pan Alex* Dreyschock přednášel svou ukolé-\nbavku elegantně a líbezně jako vše co pod své prsty\ndostane, a koncert pro piano C-moll od L. Beethovena\ns neslýchaným úspěchem. Slec. Ida Dannemannova zpí-\nvala koncertní arii od Mendelssohna a vynikla svým zvuč-\nným hlasem.\nP a vi a. C. k. dvorní rakouští zpěváci, tenorista\nBettini a virtuos na housle A. Bazzini, jenž také v Praze\nkoncertoval, uspořádali, když tu J. M. král Sardinský,\nViktor Emanuel prodléval, koncert, pří cemž také slečna\nH. Weisseova zpívala. Oba umělci došli velké pochvaly.\nPešť. Brožurka Lisztova „Des Bohémiens et de\nleur musique en Hongrie\" (Cigáni a jejich hudba v Uhřích),\nkteroužto Liszt všechny Maďary proti sobě popudil, anto\nv ni Maďarům národní hudbu upírá, vyjde nyní v\nmadarskem překladu od Szekelyho u Haeckenasta.\nV několika dnech vyjde nová brožurka proti Lisztovi od\nhouslisty rytíře z Adelburgu, k nížto výtečný kritik Hake\npředmluvu napsal.\nPaříž. O vystoupení Krakovanky paní We s t wali\ncili Westwaliczové v zdejší velké opeře píše znamenitý\nkritik Scudo takto: Paní Westw aliczová, rodem Polka,\nje osoba pěkného a vznešeného vzrůstu, která podává\nobraz, jak asi vypadaly Amazonky v dávných heroických\ncasech. Umělkyně tato je asi 25 let stará a jak Italcan\nříká: nel mezzo camin della sua vita (v polovici běhu\nsvého života) ; máť hlas kontraáltový a dosti rozsáhlý;\nv nízkých toliko íoněch schází mu svěžesti a hlaholu;\nale hraje výborně, vyslovuje dokonale, zpívá s citem a\ns lehkostí, a v některých výjevech, jmenovitě v 4 děj-\nstvích „Romea a Julie\" je uchvacující. Týž výrok po-\ntvrzuje též výtečný kritik Hequet, dodávaje, že jediná\nvada paní Westwaliczové jesť, že má až příliš\nsilný hlas, kterým se snaží zbuzovať raději úžasu, než\nrozněcovat obecenstvo; ale jesť tak krásná, jakou zřídka\nlze nalezli, a v úloze „Romea\" byla okouzlující. Podle\njeho zdaní nebylo od casu panny Georgesové krásou sly-\nnoucí takové majestátní podoby, jako paní Westwali-\nczové; toliko že panna Georgesova byla krásy řecké,\nkdežto paní Westwaliczové je krásy slovanské.\nZbroj, kterou tato umělkyně co „Romeo\" měla, stála\n16.000 franků; bylať z hlinníku (aluminium) zhotovena.\nG. Meyerbeer slíbil jednotě k slavnosti Schillerově\nsložití pochod a uvesti jednu kallta tu do hudby. Též\nStefan Heller, znamenitý skladatel pro piano slíbil jí\nslavnostní kantatu od L. Pfaua do hudby uvesti.\nVid eň. Neúnavné sestry Ferniovy, houslistky, za-\nmýšlí v polovici října v divadle „An der Wien\" cyklus\nkoncertů uspořádati. Ruský skladatel pan Lazare v\nuspořádá v nedeli dne 9. t. 111. ku prospěchu chudých\nzdejších ve velkém redutním sále velký vokální a in-\nstrumentální koncert, v němžto se skladby v duchu\na charakteru Slovanů psané provozovati budou: 1. Smrt\nHoíoferna (ouvertura). 2. Pozdravení Anglicku pro 1 hlas\ns průvodem piana a 2 cell. 3. S Bohem Neapoli! pro\n2 housle s průvodem piana. 4. Loučení se vojína se\nsvou vlastí. V druhém oddělení: 1. Stvoření světa,\noratorium provedene od orkestru. 2. Miserere (Rossinimu\nvěnované) s průvodem piana a 2 cell. Mezi prvním a\ndruhým oddělením: Úmrtní hymna Cerkesů před bitvou\ns Rusy, dramatická kantata, věnovaná J. M. císaři\nRuskému Alexandru 11. Osoby: J. Šamyl, hlava Cerkesů,\nproveden od p. Lazare va. Chor Cerkesů a ruských\nvojínův, proveden od chořistů a velkého orkestru. Pro-\ngram: Largo: Svítání Allegro Brioso; Ruch v tá-\nboru Cerkesů A tempo di Marcia: Přibližování se\nruských oddílů vojska. Andante, Largo, Alegretto,\nAndantino, Maestoso etc. Úmrtní hymna J. Šamyla, vůdce\nCerkesů a Miridu, ježto jsou hotovi k smrti Allegreto\na tempo di Marcia: Píseň útoku ruských vojínů. Bitva.\nProgram téhož koncertu je zajisté velmi romantický a sli-\nbuje zvláštní zábavu.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "230", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "230", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Dne 3. t. m. dávala se", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Dne 3. t. m. dávala se", "signature_source": "Bžk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5288, "texte": "Bžk.\nNovoměstské divadlo. Dne 3. t. m. dávala se\nopera „Hernani44 ve 4 dějstvích od F. M. Piave, hudba\nod J. Verdiho. Děj této opery, který padá do roku\n1519, jest následující: V divokém lese hor Arragonských\ndlí při veselém zpěvu rota loupežnická a vítá blížícího se\nvůdce svého Hernani, děkuje jim za oddanost a prose je\nzároveň o stálou pomoc k odvedení Elvíry, kterouž mi-\nluje. Nastane proměna. V pokoji, zámku Dona Ruy Go-\nmeze zpomíná si Elvíra na svého milence Hernaniho, s nímž\nprchnout sobě umínila, an král Karel V.s Johanou vstoupí\ndo komnaty. Karel vyzná Elvíře lásku svou, kterouž ona\nzamítne. Král snaží se neustále ji přemluvit, by opo-\nvrhla loupežníkem, avšak Elvíra chopí se dýky a chce\nsobě vzíti život, pak-li se neodstraní. Král volá o po-\nmoc; Hernani prudce vrazí do pokoje a uzřev nenávidě-\nného krále na souboj jej zve. Karel nechce se býti s\nloupežníkem i daruje mu život, pakli prchne; Hernani\nváhá. V tom vejde Don Ruy Gomez de Silva a chce\npomstit mečem své neznámé protivníky, an Lago přítom-\nnost královu oznamuje. Král se jim dá poznat, všichni\nse zděsí a prosí o milost, kterouž i obdrží. (I. dějství).\nVidíme jinou komnatu v témž paláci. Silva rozkazuje\nJagovi, by uvedl příchozího poutníka. Hernani žádá o\npohostinnost, kterouž jemu Silva slíbí. V tom přichází\nElvíra. Silva představuje ji neznámému poutníku co svou\nnevěstu. Hernani shodiv se sebe šat poutnický, skládá\nsvé žití v ruce Silvovy, avšak jemu svatá pohostinnost,\nkterouž nikterak rušiti nechce a odejde se svými zbroj-\nnoši každý východ ze zámku zamezit. Hernani zůstane\nsám s Elvírou a vytýká jí nevěru. Elvíra osvědčí svou\nlásku k němu. Vracející se Silva uzří je a zuří vztekem,\nan Lago příchod králův oznamuje. Silva poroučí otevřít\nbránu. Hernani chce, by jej vydal králi, ale Silva po-\nroučí mu odejít. Král Karel V. vstoupí, rozkáže Silvovi\nvydat vůdce povstalců Hernaniho, což však tento zamítne,\nnechtě rušiti svatý slib pohostinnosti. Karel rozkáže svým\nvojínům prohledati hrad a zajmouti loupežníka, an Elvíra\nzaň o milost prosí. Silva nechce se podat rozkazu krá-\nlovu, až panovník ukončí spor odvedením Elvíry. Her-\nnani vejde k osamotnělému Silvovi, kterýž jej k souboji\nvyžívá. Loupežník nechtě se potýkat se starcem, který\nmu život zachoval, moc nad svým žitím mu podává, prose\njej zároveň, by inu dovolil ještě jednou spatřit Elvíru.\nSilva vyjeví mu nemožnost poslední prosby, načež Her-\nnani krále co podvodníka a milence Elvíry Silvovi vylíčí.\nSilva vztekem pojat chce se pomstit na králi Hernanim,\nprosí jej, by jemu přepustil vykonání pomsty, avšak Silva\nopovrhne prosbou jeho, chtě jej sám ještě dříve zavraždit.\nHernani nepřestává prosit, až Silva spolehnuv se na ctné\nslovo jeho, mu tento odvážný úkol postoupí. Loupežník\nsejme s krku roh a dýku, a podá je Silvovi se slovy:\n„Až první ton z této trubky vyrve dech tvůj, zavraždím\nse touto dýkou!44 Hernani odpřísáhnuv Silvovi věrné\nvyplnění přísahy, odejde. (11. dějství.) Do hrobky krá-\nlovské v Cáchách vstupuje Karel V.s Riccardem, který\nmu oznamuje shromáždění spolku, jenž má zvoliti řím-\nského císaře. Karel ustanoviv Riccardimu znamení, kte-\nrýmž tento volbu jeho za císaře římského zvěstuje, po-\nroučí jemu zároveň sem při věsti El víru. Na to každý\njinou stranou odejde. Nyní vstupuje sem sbor spiklenců,\nmajíce v čele Silvu a Hernaniho. Silva představí jim\nloupežníka co mstitele, kterémuž tito přísahu věrnosti\nskládají. V tom vsak přichází vyvolený císař římský Karel\nV., z druhé strany pak Riccardo s El vírou, jsouce pro-\nvázeni vlastními vasaly, kteří novému císaři klenoty říš-\nské podávají. Karel určí spiklencňm smrť, avšak Elvíra\nna kolenou u něho milost vyprosí. Císař spojiv Hernaniho\ns Elvírou, odchází se svým komonstvem. (111. dějství.)\nDěj této opery končí v zámku Hernaniho v Saragose.\nHlučný ples jesť již ukončen, když Hernani s Elvírou\nv komnatu vcházejí, slibujíce sobě stálou nerozlučitelnou\nlásku. Avšak Hernani spatří blížící se postavu Silvovu.\nElvíra odkvapí na příkaz milencův i on sám chce prchnout,\nale Silva zastoupiv Hernaninm cestu, dýku mu podává,\njíž se při prvním zvuku rohu zavražditi má. Hernani\núpí o milost, avšak mstivý Silva neslyší prosbu jeho,\ndoléhaje naň o vyplnění přísahy. I Elvíra vrhne se před\nním na kolena, prosíc o milost za svého milence. Silvu\nvšak neopustí pekelná msta. Hernani uchopí dýku a za-\nvraždí se. Elvíra sklesne mrtva na zsinalé tělo jeho. (IV.\ndějství). Text této opery je dle truchlohry V. Hugona\nzpracován. V hudbě této ukazuje se větší pilnost a sloh,\njelikož skladatel docela na italské půdě stojí a nic více\npodati nechce, než co dáti může. Velká arie Elvíry v této\nopeře je okAOuhlej pro zpěvačku velmi vděčný hudební\nkus, jenž všestranného uznání došel. V této opeře vy-\nstoupil pan Bignio od národního divadla z Peště co\nHernani poprvé pohostinsku a vynikl svým krásným,\nvýdatoým a ohebným barytonovým hlasem, svou dobrou\nškolou, povážlivým přednesem a pěknou hrou. Dne 5.\nt. m. vystoupil týž umělec v opeře „Nocleh v Granadě44\nod C Kreutzera co myslivec a osvědčil všechny před-\nnosti, které jsme svrchu uvedli. Pan Bignio došel za\nvýtečné provedení své úlohy velké pochvaly a hřmotného\npotlesku. Dnes 10. bude se dávati „Trouba dour\"\n(p. Bignio); ve čtvrtek „Giralda;44 v sobotu „Veselé\nženy Windsorské.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "231", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.2", "titre_corps": "- Pan F. Hynek, Pražan a žák pana kapelníka", "titre_sommaire": "- Pan F. Hynek, Pražan a žák pana kapelníka", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.6", "debut_caractere": 5290, "fin_caractere_exclue": 6168, "texte": "- Pan F. Hynek, Pražan a žák pana kapelníka\nJos. Nesvadby, dostal se za barytonistu do Stuttgartu.\nNás pěvec pan J. L. Lukeš zpívav pohostinsku\nv Hanovru, odjel do Brunšviku, kdež se rozstonal.\nSlečna Anežka Jakobsohnova, žákyně Praž-\nského konservatoria, kterážto poslední čas u kapelníka\npana Fr. Škroupa ve zpěvu se zdokonalila, jest u di-\nvadla v Štětině engažována.\nPan Kolešovský, absolvovaný žák zdejšího\nkonservatoria a bratr p. Zik. Kolešovského, ředitele Zo-\nfínské akademie obdržel kapelnické místo nad dvěma\npluky v Rusi.\nNás krajan pan Antonín Benevic koncertoval\nv belgickém městečku Dinantu ku prospěchu chudých se\nskvělým výsledkem. Jak tamější noviny píší, elektri-\nsoval Benevic svým cituplným přednesem obecenstvo, a\nčítají ho k nejznamenitějším virtuosům.\nAčkoliv se před otevřením školního běhu u spolku\nk zvelebení hudby vojenské dostatečný počet žáků při—"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3633, "texte": "hlásil, přijal by se přede nějaký počet takých chovanců,\nkteří juž v hudební vědě a v zacházení známých decho-\nvých nástrojů pokročili. Tací obdrželi by hned pří-\ndavek a vyznamenání.\nUprázdněné místo chorregentské u sv. Mikuláše\n11a Malé Straně udělila zdejší městská rada panu Albínu\nřediteli kůru v chrámu Týnském. Zasloužilý\npan Václav Horák stal se ředitelem kůru v Týně a pan\nJan Holoubek obdržel ředitelsví kůru u sv. Vojtěcha\npo panu Horákovi.\nMladý pianista Oldřich Š křoup, syn zaslou-\nžilého kapelníka pana Fr. Skroupa zemřel jak se doví-\ndáme 11a sv. Václava dne 28. září t. r. ve Lhoticích u\nř r '\nsvého strýce pana Kam eše. Účinkovali v Humpolci 11a\nvybídnutí důstojného pana vikáře p, Sekouška v kon-\ncertě ku prospěchu vystavení nových varhan, kdež\nbrillantní kvapík od W. Kuhe a variace na smuteční\nv\nvalčík od Černého s úspěchem přednášel. Průvod pohřbu\nvedl pan vikář Sekoušek, a mimo jiné assistoval též farář\nze Senožat p. P. Isfried. Oldřich byl žákem p. J. Jiránka.\nNašemu krajanu, panu Hynku Vojáčkovi, zdat-\nnému skladateli v Petrohradě dostalo se zvláštní cti.\nK slavnosti plnoletosti císařského prince a nástupce za-\nsláno bylo od rozličných skladatelův 15 ouvertur, z nichžto\ndvě přijmuty byly. A z těchto dvou náleží jedna\npanu Hynku Vojáčkovi, jenž ji osobně bez pochyby v\ndivadle dne 20. září říditi bude. Týž skladatel provo-\nzoval juž v loni jednu ouverturu, kteráž velké sensací\nzbudila, a druhý den na to, když divadlo popelem lehlo,\ntaké shořela. Páně Vojáčkovo desítihlasé oífertorium\n(2 soprány, 3 alty, 2 tenory a 3 basy) dávalo se v ka-\ntolickém chrámě v Petrohradě a zbudilo hluboký dojem.\nLiteratura hudební. Nákladem zdejšího činného\nmusikálního obchodnictví Krištofa a Kuhé vyšlo ně-\nkolik salonních skladeb pro piano, které zde uve-\ndeny buďtež : Fruhlingsblumen, i in p r o vi s a c í pro piano\nod K. Gerbera, op. 8, jest pěkná skladba, kteráž však\nv první části velice na Chopinovou nocturnu (as) upo-\nmíná. Druhá cásť je původní a zdařilá. Celá pie9a, již\npokročilým pianistům porucujeme, je obratně zpracována\na stojí 66 nov. kr. Polka de Concert od Ant. Prokše,\nžáka zdejšího konservatoria, je brillantní piega s pěknou,\navšak na operu „Indru\" se zakládající melodií; sťrídavosť\nmodulatorní není velká; avšak rhytmus jarý. Pieca tato\nvkusně přednášena, nemine se účinku. Stojí 80 kr. nov.\nChanso n sans paroles a Mazurka od F. Neu 111 a 11 na\n(op. 5) mají přiměřené melodie; první upomíná 11a mělký\nsloh Ch. Vossa, mazurka má živý rhytmus a vyhoví\nskromným požadavkům. Každá jednotlivá stojí 42 kr.\nnov. La Gracieuse, p o 1 k a- mazu r ka od Fr. Kavana\n(op. 20) svědci o vzdělaném a obratném skladateli. Vý-\nrazný rhytmus, zdařilá melodie a dobré zpracování poru-\ncují tuto skladbu pianistům, kteří si na zevnější účinek\na pěkný effekt zakládají. Celá piega je co do zosnování\nokrouhlá. Cena jest velmi levná (66 kr. nov.) a úprava\nzevnější vkusná. Sonata pro piano od A. J. Novot-\nného je velmi utěšená komposice ve slohu W. A. Mo-\nzarta. P. Novotný, ředitel hudebního ústavu v Budějo-\nvicích podal nám skladbu pro začátečníky, kteří ještě\núplnou oktávu vzíti nemohou, a provedl co do formy a\nco do slohu, výtečně svou úlohu. Co se vývinu technické\nsběhlosti týce, je skladba tato zvláště hodna vřelého od-\nporoučení. Skladba tato stojí 80 nov. kr. a je 3 hu-\ndební archy silná. Všechny tyto piegy možná též u Rob.\nVeita v Praze dostati.\nPrávě vyšla od zdatného skladatele pana Bed.\nSimáka nákladem synů Schotta v Mohuci (Mainz) pěkná\ni dylla pro piano (op. 14), jižto u R. Veita a ve všech\nmusikálních obchodnictvích za 70 nov. kr. dostati možná.\nZevrubněji promluvíme o ní příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "231", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.3", "titre_corps": "(P. Z) Z Jaroměře. (Nové varhany.) V sobotu", "titre_sommaire": "(P. Z) Z Jaroměře. (Nové varhany.) V sobotu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.7", "debut_caractere": 3635, "fin_caractere_exclue": 5023, "texte": "(P. Z) Z Jaroměře. (Nové varhany.) V sobotu\ndne 24. září přijímaly se nové varhany, v děkan-\nském chrámě od pana Karla Vo c e 1k y vystavené.\nSoudcové byli přítomni c. k. krajský inžinýrský assistent,\npak městská rada co patron a pan Josef Krejčí, ředitel\nvarhanické školy v Praze. Zkouška trvala úplné dvě ho-\ndiny a podala důkazu, že pan K. V ocelka své úloze\ndokonale dostál. Při plném stroji vyznačují se varhany\ntyto silným avšak nikoliv křiklavým tonem, co zatím je-\ndnotlivé hlasy veskrz se svým charakterem se srovnávají.\nZ 22ti znějících rejstříků nachází se jich 10 v hlavním\nmanuali, 7 ve vrchním manuali a 5 v pedálu. Větší casf\njemných hlasů je však ve vrchním manuali. Mimo to je\nstroj opatřen manuálním a pedálním spinadlem (Koppel),\njež dle novějšího způsobu staveno jsouc, mezi nejrychlejší\nhrou taženo býti může. Tímto přístrojem, jmenovitě ale\nv Cechách ještě zřídka užívaným pedálním spinadlem získá\nstroj sílu a elegancí tonu. Též v cistě gothickém slohu\nstavené a dle idei znamenitého varhanáře Buková vy-\nvedené varhaní pouzdro může se zdařilým nazvati, a slouží\nnašemu krásnému starodůstojnému chrámu k zvláštní\nokrase. Veškeré výlohy za stavbu a postavení varhan\nobnášejí 3414 zí. stř. Dne 23. září byly tyto varhany\nslavně zasvěceny, při cemž pan ředitel Jos. Krejčí mistr-\nnou hrou nás okouzlil. K tomuto zasvěcení dostavilo se\nmnoho hostu na mnoho mil z okolí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.4", "titre_corps": "Dráž dany. Kapelník Reissiger dán jest na", "titre_sommaire": "Dráž dany. Kapelník Reissiger dán jest na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.7", "debut_caractere": 5025, "fin_caractere_exclue": 6096, "texte": "Dráž dany. Kapelník Reissiger dán jest na\nodpočinutí. Místo jeho nastoupí prý Abt z Brunšvíku.\nFrankfurt n. M. Ku konci září dávala se tu\nkrásná Mehulova opera „Josef v Egyptě/' v níž\npo dlouhé nemoci vystoupil výtečný p. Dettmer co „Ja-\nkub\" a slec. Mína Medalova co „Benjamín.\" Ku konci\n3. dějství hned po výjevu „kletby\" ochuravěl pan Dett-\nmer tak, že z jeviště odveden býti musel. Slec. Meda-\nlova,, která se tu miláčkem obecenstva stala, zobrazila\nco do hry i co do zpěvu výborně Benjamína.\nFreyburg. Pan Martin Hrubý, Cech vystou-\npil v „Carostřelci\" co poustevník a dosel pochvaly.\nHannover. V Mozartových operách „Don Juan\"\na „Kouzelná flétna\" vystoupili pohostinsku dva tenoristé\nza náhradu za p. Bernarda. Pan L. Lukeš co Don\nv\nOttavio a p. Seyfert ze Sverína co Tamino. První umělec,\njak z dopisu „Recensionen\" vysvítá, odporučil se zajíma-\nvou osobností, utěšenou a živou hrou, a jeho přednes\nsvědčil beze všeho odporu o hudebním talentu; jeho hlasu\nvsak, a když toho pomineme, že silně barvitost hrdel-\nního tonu 11a sobě nese, chybí dostatečná síla. Porov-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4384, "texte": "nají—li se přednosti a vady umělců, zasluhuje nepochybné\np. Lukeš přednost před Seyfertem.\nKe h 1.(V Badensku.) V neděli dne 18. září pro-\nvozovala vojenská hudební kapela c. k. pěšího pluku\n„Benedek\" před zdejší radnicí několik instrumentálních\nskladeb za příčinou laskavého přijmutí, kteréž se rekov-\nským vojínům z Francie se vracejícím od zdejších oby-\nvatelů dostalo. Mnoho Strassburgských zavítalo za tou\npříčinou k nám, mezi jinými také generálové de Courti-\ngis a Castagny. Výborné hudbě dostalo se odevšad za-\nsloužilého uznání.\nLipsko. Dne 2. odbýval se tu první koncert v\nGewandhausu, v němž ouvertura k „Euryanté\" od K, M.\nWebra a symfonie C od Schuberta precisně provedeny\nbyly. Pan Alex* Dreyschock přednášel svou ukolé-\nbavku elegantně a líbezně jako vše co pod své prsty\ndostane, a koncert pro piano C-moll od L. Beethovena\ns neslýchaným úspěchem. Slec. Ida Dannemannova zpí-\nvala koncertní arii od Mendelssohna a vynikla svým zvuč-\nným hlasem.\nP a vi a. C. k. dvorní rakouští zpěváci, tenorista\nBettini a virtuos na housle A. Bazzini, jenž také v Praze\nkoncertoval, uspořádali, když tu J. M. král Sardinský,\nViktor Emanuel prodléval, koncert, pří cemž také slečna\nH. Weisseova zpívala. Oba umělci došli velké pochvaly.\nPešť. Brožurka Lisztova „Des Bohémiens et de\nleur musique en Hongrie\" (Cigáni a jejich hudba v Uhřích),\nkteroužto Liszt všechny Maďary proti sobě popudil, anto\nv ni Maďarům národní hudbu upírá, vyjde nyní v\nmadarskem překladu od Szekelyho u Haeckenasta.\nV několika dnech vyjde nová brožurka proti Lisztovi od\nhouslisty rytíře z Adelburgu, k nížto výtečný kritik Hake\npředmluvu napsal.\nPaříž. O vystoupení Krakovanky paní We s t wali\ncili Westwaliczové v zdejší velké opeře píše znamenitý\nkritik Scudo takto: Paní Westw aliczová, rodem Polka,\nje osoba pěkného a vznešeného vzrůstu, která podává\nobraz, jak asi vypadaly Amazonky v dávných heroických\ncasech. Umělkyně tato je asi 25 let stará a jak Italcan\nříká: nel mezzo camin della sua vita (v polovici běhu\nsvého života) ; máť hlas kontraáltový a dosti rozsáhlý;\nv nízkých toliko íoněch schází mu svěžesti a hlaholu;\nale hraje výborně, vyslovuje dokonale, zpívá s citem a\ns lehkostí, a v některých výjevech, jmenovitě v 4 děj-\nstvích „Romea a Julie\" je uchvacující. Týž výrok po-\ntvrzuje též výtečný kritik Hequet, dodávaje, že jediná\nvada paní Westwaliczové jesť, že má až příliš\nsilný hlas, kterým se snaží zbuzovať raději úžasu, než\nrozněcovat obecenstvo; ale jesť tak krásná, jakou zřídka\nlze nalezli, a v úloze „Romea\" byla okouzlující. Podle\njeho zdaní nebylo od casu panny Georgesové krásou sly-\nnoucí takové majestátní podoby, jako paní Westwali-\nczové; toliko že panna Georgesova byla krásy řecké,\nkdežto paní Westwaliczové je krásy slovanské.\nZbroj, kterou tato umělkyně co „Romeo\" měla, stála\n16.000 franků; bylať z hlinníku (aluminium) zhotovena.\nG. Meyerbeer slíbil jednotě k slavnosti Schillerově\nsložití pochod a uvesti jednu kallta tu do hudby. Též\nStefan Heller, znamenitý skladatel pro piano slíbil jí\nslavnostní kantatu od L. Pfaua do hudby uvesti.\nVid eň. Neúnavné sestry Ferniovy, houslistky, za-\nmýšlí v polovici října v divadle „An der Wien\" cyklus\nkoncertů uspořádati. Ruský skladatel pan Lazare v\nuspořádá v nedeli dne 9. t. 111. ku prospěchu chudých\nzdejších ve velkém redutním sále velký vokální a in-\nstrumentální koncert, v němžto se skladby v duchu\na charakteru Slovanů psané provozovati budou: 1. Smrt\nHoíoferna (ouvertura). 2. Pozdravení Anglicku pro 1 hlas\ns průvodem piana a 2 cell. 3. S Bohem Neapoli! pro\n2 housle s průvodem piana. 4. Loučení se vojína se\nsvou vlastí. V druhém oddělení: 1. Stvoření světa,\noratorium provedene od orkestru. 2. Miserere (Rossinimu\nvěnované) s průvodem piana a 2 cell. Mezi prvním a\ndruhým oddělením: Úmrtní hymna Cerkesů před bitvou\ns Rusy, dramatická kantata, věnovaná J. M. císaři\nRuskému Alexandru 11. Osoby: J. Šamyl, hlava Cerkesů,\nproveden od p. Lazare va. Chor Cerkesů a ruských\nvojínův, proveden od chořistů a velkého orkestru. Pro-\ngram: Largo: Svítání Allegro Brioso; Ruch v tá-\nboru Cerkesů A tempo di Marcia: Přibližování se\nruských oddílů vojska. Andante, Largo, Alegretto,\nAndantino, Maestoso etc. Úmrtní hymna J. Šamyla, vůdce\nCerkesů a Miridu, ježto jsou hotovi k smrti Allegreto\na tempo di Marcia: Píseň útoku ruských vojínů. Bitva.\nProgram téhož koncertu je zajisté velmi romantický a sli-\nbuje zvláštní zábavu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.8", "debut_caractere": 4386, "fin_caractere_exclue": 4397, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(J. B. Lully). Jak známo, byl J. B. Lully bůžkem a až do", "titre_sommaire": "(J. B. Lully). Jak známo, byl J. B. Lully bůžkem a až do", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.8", "debut_caractere": 4399, "fin_caractere_exclue": 6109, "texte": "(J. B. Lully). Jak známo, byl J. B. Lully bůžkem a až do\ncasu Gluckova hrdinou francouzského operního jeviště. Náhle\nna zánět onemocněv, dal si, když 110 už sami lékaři osudu za-\nnechali, zpovědníka k sobě zavolali. Bez srdečného pokání žádné\nrozhřešení; bez oběti žádné srdečné pokání byl výsledek\nřeči duchovního. Jáť iituji všeho; což pak mám činiti? tázal\nse Lully. „Čím jste hřešil, musíte obětovat. S operami jsle\nhověl hříchu. Spalte před mýma očima své nejnovější práce!\"\nŽalostně pohlédl Lully k své písárně; kynul, anto kněz se k\ntomu neměl, by mu rozhřešení dal; otevřely se dvéře a našla\nse tam nejnovější opera „Achilles a Polixena « I jesf hned do\nohně vržena a skladafel obdržel rozhřešení. Když byl kněz ode-\nšel, vstoupil k němu mladý princ. „Jak ? Vy jsle prý svou no-\nvou operu do ohně uvrhl!\" »ťst, pravil polomrtvý Lully;\nbyly to jen hlasy, tamto leží partitura !«\n(Bedřich druhý a kantor). Bedřich 11, prodlévaje v po-\nslední slezské válce v malé vesničce, procházel se k večeru\npo pokoji, který při zemi ležel, na flétnu fantasujíc a pozoroval,\nže místní učitel ve svátečním oděvu u okna naslouchá, a se ke\nzdi co možná nejvíce přitlačuje, by pozorován nebyl. Král\notevřel okno: „Co chce zde?\" Až k smrti uleknut koktal übohý\nmuž: Jeho kra-lov-ská Mi-losti Nejponíženéjší služebník\njsem velký milovník hudby luť nemohl jsem pudu odolali\n„Nuže, tedv zůstal stát!\" řekl král a otevřel obě půle\nokna, a hrál ještě hodnou chvíli. Poctivý stařec, jenž dobrou\nhudbu ani přívětivou blahosklonnosť od vznešených osob neoče-\nkával, poslouchal se zanícením. Konečné odložil král flétnu a\nchtěl okno zavřití. S překvapeným zanícením zvolal stařec: Ne,\nVaše Milosti, to jsem přede od Vás neočekával!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.8", "debut_caractere": 6111, "fin_caractere_exclue": 6200, "texte": "Listárna.\nPanu D.v Krakově. : Mohu se na něco těšit?\nPanu J. M. ye Sv.: Račte pokračovat."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.1", "texte": "Язык слованскéго нáрода.\nJazyk slovanského národa.\nF. J. Jezbera.\n*)\nllocßáTeH, Posváten,\nITaMáieH, Památen5\n3ByqeH; Zvučen;\n.In6e3eH, Líbezen,\nBHTÍ3OH, Vítězen,\nyiieH. Učen;\nlIÍHH BE Máio Pění ve máji\nCIABJHKA B ráio Slavíka v háji\nlIo4OÓeH ie, Podoben je,\nJKajoÓHtifí-jH B Aám Žalobny—li v dáli\n. Onač ero cuáxbi Ohlas jeho skály\n04pa>KeK). Odrážejí.\nEm,e po3BÍe ce, Ještě rozvije se,\nKpácHtiť po3iie ce Krásněj rozlije se\nK BCÍM. K podivu všem.\nOh noßaHe Be MÍp On povane ve mír\nHK JM6E3HBIH SEMP, Jak líbezný Zefyr,\nHÍJKHOCTH lUH, Něžnosti pln,\nB BTIKBIRFC, V radostném výkvětě,\nCAOBAHOM HA CBÍTÍ Slovanům na světě\nKy CMBÍ aáh. Ku slávě dán.\nJ. liaóepa.\n*) Jak výhodno by to pro Slovany bylo, kdyby stej-\nného písma užívali, ukazují tyto verše, jimiž,\njsou-li jen kyrilicí (písmem slovanským) psány,\nkaždý Slovjanin buď si Bulharin, Srb neb Slovinec;\nRus, Lech neb Lužican snadno porozuměti může.\nNB. fl=ja; bi=y; w=ji; ií=j; m=št (polsky\nszcz); c před k (ě) jako š. Ostatního se každý\nsám dovtípí.\n\nJosef Theodor Krov.\nStručný životopis podává redaktor.\n(Dokončení.)\nTato zpráva nedala mně pochybovati, že mně má\nvlasf otevřena jesf. Spěchali jsem k c. k. rakouskému\nvyslanství v Londýně, kdež má žádost milostivě vysly-\nšena byla, začež ještě jednou své srdečné díky sklá-\ndám. Nyní snil jsem dnem i nocí krásný sen\navšak všechny tyto sladké sny byly v nivec uvedeny .\nTo jest původ a historie této písně!\nNyní jak Bůh žádá! Amen.\nJosef Th. Krov.\nNebude snad od místa, podáme-Ii také úsudek Dra.\nA. Springera o písni husitské, jejž v časopisu „Deutsches\nMuseum\" r. 1852 podal. Praví o ní takto: Husitská\npíseň je co do dějepisu umění podivu hodný přiklad\nmystifikací, která však nikoliv z úmyslného podvodu\nnepovstala, nýbrž lehkověrností a co do dějepisu umění\nnevzdělaností většího hudebního obecenstva sama sebou\nvznikla. Na tomto politickém válečním zpěvu není nic\nhusitského, než jen titul, a týž nepochází z 15.sto-\nletí, nýbrž z roku 1831. Způsob však, jak se tato\nmoderní píseň u víře lidí poznenáhla na husitskou píseň\npřetvořila a ve 20- letech skutečnou národní písní se\nstala, je velmi důležitá pro dějiny vzniku národního\nzpěvu vůbec. Y polovici třiceti let dostala se píseň\ntato do českého, vlastenského literárního kruhu v Praze.\nNáruživá barva hudby a velkané historické reminiscence\n(t. j. píseň Svatý Václave, jež se v husitské písni na-\nchází) líbila se lidem.\nPíseň rychle se rozšířila a původ jejího vzniku\nspolu se ztratil. Nejdříve zněla co husitská a konečně\nbyla husitskou. Moderní text rušil sice; avšak jak\nmnoho národních písní nebylo během století tak přepra-\ncováno, že ku konci ze starých slov ničehož nezbylo!\nKdyž Liszt do Prahy přišel a husitskou píseň z 15.\nstoletí hrál, podařilo se jeho vlivu, že píseň ta pro\npiano uspořádaná v Praze u J. HoíFmanna vyšla.\nJak už praveno, odebral se J. T. Krov r. 1831 do\nIlollandska a byl v Amstrdamě engažován. Jak dlouho\ntam prodlel, není nám známo; jisto však jesf, že ještě\nr. 1832 od tamtud rodičům svým do Nového Strašecí\npsal. Okolo r. 1835 odebral se Krov do Londýna,\nkdež vyučováním zpěvu se živil. I zde zpíval Krov,\nale jen v koncertech a získal si tím velké zásluhy,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.2", "texte": "že tam po prvé písně od Y. Tomáška a F. Schuberta\nzpíval. *) Y Londýně seznámil se s největšími umělci,\nkteří si ho velice vážili. Mezi jinými byl také znám\nse slavným theoretikem a Cechem Rejchou, professo-\nrem na konservatoriu Pařížském, s nímž také po česku\nhovořil.\nvJedna nešťastná příhoda polkavši vlak, na němž se\nr. 1840 nacházel, účinkovala tak na jeho zdraví, že se\nod té doby slabonervým stal a se do lázní v Ma-\nrienbergu nad Rýnem odebrali musel.\nUzdraviv se trochu, vrátil se na zpět do Londýna;\navšak nezpíval již od té chvíle ani v koncertech, toliko\nvyučováním a někdy také komponováním se zanášeje.\nZ jeho žákyň slušno jmenovati lady Nightingle, jež v\nKrimské válce dozorství nad nemocnicemi v Krimu pře-\nvzala a pak Lady Lovelace, dceru lorda Byrona. Co\nse jeho skladeb týče, nevyšlo jich mnoho tiskem. Roku\n1832 složil v Amstrdamě, jak z jeho psaní na jeho\nmáti od 28. září vysvítá, malou modlitbu pro orkestr,\nsoprán, alt, tenor a bas, kterou učiteli p. Pecharovi do\nStrašecího zaslati slíbil. Zdaž se skladba tato v Stra-\nšecím nachází, není nám povědomo. Dále složil píseň\n„Jaro\" v řeči české, německé a anglické; jesf v Lon-\ndýně u Duffa a Hodgsona tištěna. Píseň tuto poslal J. T.\nKrov r. 1851 svému příteli a soudruhu panu K. Stra-\nkatému, prvnímu bassistu u stavovského divadla do\nPrahy. Na této skladbě napsal vlastnoručně následující\nslova: „Skladatel, jehožto píseň „Těšme se blahou na-\ndějí\" dle jména z 15. století pochází, a jenž se pří-\ntomně ještě pod sluncem zdráv a vesel nachází, musel\nse též v tomtéž století naroditi. Nestávají se za\nnašich časů divy, troje divy? Co tomu říkáte? He! he!\nhe!\" V Londýně r. 1851 Josef Th. Krov, skladatel če-\nské znárodnělé písně: „Těšme se blahou nadějí!\" Mimo\ntyto vyšlo od něho šest anglických písní, které se\nvšak vám do rukou nedostaly.\nRoku 1858 ochuravěl J. T. Krov opět a chtěje se\nV\nuzdraviti, cestoval v září téhož roku z Londýna do Švý-\ncar, kdež ho jeho přítel angličan Jiří Herbert, velký\ndilettant na cello a varhany v Claransu u jezera Genév-\nského nemocného našel. Lékař i J. Herbert radili rnu,\nby se do Nizzy odebral. I stalo se tak! Přišed do\nNizzy, cítil malého ulehčení. Zde bavil se ještě v kruhu\nsvých přátel, hraje výborná duella na cello od Jana\nŠťastného se svýin přítelem Herbertem, jenž jeho\npřednes kanlilen dosti vynachválili nemůže.\nNa to slábnul Kroy vždy více a více a nechtěl\ntomu věřili, že by těžce nemocným byl. Z té příčiny\nnechtěl léků žádných užívati, tvrdě, že mu toliko po-\nvětří Nizzejské neslouží. Proti radě veškerých jeho\npřátel odebral se J. T. Krov dne 27. února 1859 z\nNizzy do Draguignanu ve Francii, kdež dne 1. března\n1859 o 9 hodinách z rána ducha vypustil.\nSvou závěť (kšaft) učinil J. T. Krov už v Nizze a\nustanovil za vykonavatele své poslední vůle své přátele:\nV\nČecha Leop. Jan s u, slovutného to houslistu v Lon-\ndýně, pak Jiřího Herberta a jednoho doktora v Lon-\ndýně, Krov zanechal po sobě 7000 liber šterlingů, což\ndle nynějšího kursu as 80.000 zl. siř. dělá. Své\nveškeré jmění odkázal svým oběma bratřím v Novém\nStrašecí a jejich potomkům.\nKrov byl, jak nám Herbert vypravoval, vzorem\nvšech lidských ctností, muž vlídný, upřímný a laskavý.\nTo dosvědčují též výroky pánů: doktora Lad. Riegra\na J. Pí š k a, kteří ho v Londýně navštívili.\nPokoj bud popeli jeho!\n*) První vydání těchto písní v anglické řeči vyšlo s po-\nznamenáním, že je J. T. Krov v koncertech zpíval.\n\nČást' theoretícká při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nJelikož nám nemožno tak hojných a rozdílných\npříkladů ku cvičení podati, doufám předce, že učňovi\nponěkud poslouží (zvláště k navedení a správnému ve-\ndení hlasů, pak seznámení se s rozličnými tóninami,\npolohami akkordů a t. d.) doprovází-li progressivně\npokračující bass s trojzvuky, začínaje n. př. jednou\noktávovou, po druhé tercovou, po třetí kvintovou polohu\na hraje progressí ty ve všech tóninách.\nZačátek se může stát progressí, kdež bas sestu-\npuje po tercích; nebof zde se naskytnou žákovi ty\nnejmenší obtíže, poněvadž z předešlého trojzvuku k ná-\nsledujícímu ostávají vždy dva tony ležet.\nV tónině C bude progressí ta v bassu takto po-\nkračovati:\nProgressí v sestupujícím směru.\nI. ca fd | hg e c | af d g | c||\nVypracuje-li žák tuto progressí v několika tóninách\npísemně a dovede-li ji z hlavy hráti v kterékoliv tónině\na v kterékoliv poloze napotom se podobným způ-\nsobem cvičí v doprovázení s trojzvuky následujících\nprogressí:\n11. Bas kráčí terci dolů a sekundu nahoru :\nča|hg|af|ge|fd|gG|c|\n111. Bas kráčí kvartu dolů a sekundu nahoru:\ncg[ae|fc|dg|cf"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.3", "texte": "IV. Pokračování basu záleží v sestupujících kvin-\ntách a vystupujících kvartách:\ncf|he|ad | g G | c ||\nV. Nebo v sestupujících dvou tercích a vystupu-\njící kvartě: caf|hge|afd|gG|cf\nProgr es s í ve vystupujícím směru.\nVI. Bas vystupuje kvartu nahoru a sestupuje terci\ndolů: cf|dg|ea|fg|c|\nVII. Bas vystupuje kvintu nahoru a sestupuje kvartu\ndolů: cg|da|eh|fc|gG|cf\nVIII. Bas sestupuje terci dolů a kvartu vystupuje\nnahoru: ca|dh|ec|fd|gG|c||\nNení pochybnosti, že pravidelným pokračováním\nbasu a opětováním téhož motivu snadno tyto pro-\ngressí žákovi v paměti utkví, tak, že je lehce do-\nvede v jiných tóninách bez not hráli.\nPak mimo tyto progressí af se učeň také pokusí\no sestavení basů a spojování trojzvuku a to v rozdíl-\nných taktech a rozdílných tóninách, řídě se při tom\npodle udání následujících stupňů:\n1. příklad: I. V. 111. I. IV V. VI. 11. V. I.\n2. „ I. VI. V. I. IV. 11. V. I. 111. IV. V. I.\n3. | I. 111. IV. 11. I. IV. V. I. IV. V. I.\n4. „ I. IV. Y. I. VI. 111. IV. I.11. VII. V. I.\nChci—li na př. podle prvního příkladu utvořit) sobě\nbas z tóniny C, budou tony jeho cgecfgadgc.\nPodle stupňů druhého příkladu cagcfdgc\ne f g c.\nPodle stupňů třetího příkladu c e fd cagcfgc.\nPodle stupňů čtvrtého příkladu cfgcaefc\nd h g c.\nA tak podobným způsobem sestavíme sobě bas\npodle těchto stupňů ve všech ostatních tóninách. *)\nPřevraty trojzvuku.\nJiž rozličnými polohami trojzvuku jsme se přesvěd-\nčili, že kterákoliv část akkordu může v kterémkoliv\nvrchním hlase přicházeli. Avšak tato volnost se ne-\nvztahuje pouze na vrchní hlasy, ale i také nejnižší hlas\n(bas) může dle potřeby kromě původně základního tonu\n(fundamentálního tonu) kterýkoliv intervall, někdy terci,\nněkdy zase kvintu z trojzvuku převzíti. **)\nTakováto změna trojzvuku, kde klademe buďto terci\nneb kvintu na místo původně základního tonu, nazýváme\npřevrat trojzvuku.\nTěch samých prospěchů, které nám poskytuje roz-\nličná poloha trojzvuku, dojdeme i také těmito převraty\na změnami basu při jedné a té samé harmonii.\nCo do zpěvu, dosáhneme v basu větší volnosti a\nrozmanitosti; nebo nejenom v tercích, kvartách, kvin-\ntách a sextách, ale i take v sekundách může bas neob-\nmezeně pokračovali.\n(Pokračování,')\n*) Nebo kdo se chce cvičit v transponování (přesazo-\nvání) podle intervallů, ten at považuje uvedené\nbasy z tóniny C co originál a kráčí v basse jiných\ntónin v těch samých intervalJech jako bas v tó-\nnině C.\n**) Leži-li původně základní ton ve zpodu, nazýváme\nakkord ten původní (fundamentální), přichází—li ale\nterce neb kvinta troj zvuku v basse, pak slově od-\nvozeným akkordem.\n\nZ Bilé Církve v Banátě (Weisskirchen).\n\nLáska k hudbě. M. Nováček a jeho činnost.\nHudba kostelní. Mužský zpěvácký spolek. Městská\nkapella. Nováčkovi chovanci. Pianní skladba če-\nských komponistův. Nový záměr p. Nováčka.\nNa Vaše vybídnutí sděluji Vám něco o zdejších hu-\ndebních poměrech. Jak známo, obývají zdejší město\nSrbové a Němci, kteří od několika let pro hudbu\nzajímati se počínají. U ženských více je vyvinut smysl\npro hudbu a to zvláště pro piano, než u mužských.\nŽe obyvatelstvo zdejší tomuto umění přáti počíná, jesf\nzásluhou pana Martina Nováčka, zdejšího ředitele kůru,\njenž svá hudební studia v Pražské varhanické škole\ns nejskvělejším prospěchem odbyl. Je to muž mladý,\nenergický a horlivý, jenž zdejší bídný stav hudby značně\npozvedl; neboť co pan M. Nováček úřad svůj na-\nstoupil (v měsíci listopadu 1856), staly se tu v hudeb-\nních poměrech veliké změny. Před jeho příchodem byl\nvkus docela zkažen; nic u nás nebylo, a co bylo, ne-\nstálo za mnoho. Ze sil, které p. M. Nováček zde našel,\nslušno toliko osm mužských hlasů jmenovati, a tyto\nneměly téměř ponětí o zpěvu a škole. Hudby městské\nnestávalo a přede se měly mše dávati. Co měl No-\nváček dělati? I byl nucen, o vojenskou hudbu žádali,\nby v chrámě spoluúčinkovala. Než rázný tento umělec\ndovedl si brzo pomoci. Přijalť mladé žáky, cvičil je\nve zpěvu, na housle a piano, a brzy byl s to, se svými\nsilami kostelní skladby dávati. Pod bývalým ředitelem\nkůru p. Maškem slyšeli jsme toliko mše Schiedermeye-\nrovy. Nováček seznámil nás se mšemi od Rob. Fůh-\nrera, V. Horáka, (F) Drobische (D) a t. d.a\nprovozuje je správně a důstojně. Co se zdejšího muž-\nského zpěváckého spolku týče, jehož stanovy\nteprv I. května 1859 stvrzeny jsou, byl druhdy ve\nsmutném stavu, ani deset údův nečítaje. P. M. Nová-\nček přičinil se o to, by nových členův získal, a skutečně\npodařilo se mu, že spolek ten přes 20 dobrých a vý-\ndatných údův počítá."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.4", "texte": "Dle statut dává zpěváčky spolek dvě produkcí\nv roce zdarma, by se u obecenstva zpěv stal oblíben\na všeobecný, a dvě za vstupné k jistým dobročinným\núčelům, jsa městskou hudbou podporován. Ze skladeb,\nkteré zpěvácký spolek provozuje, dlužno uvésti sbory\nod Mendelssohna, Reissigra, Zollnera a časem srbské\nčtvero zpěvy. Značné zlepšení hudebních poměrů\nstalo se také tím, že na návrh p. ředitele kůru měst-\nská kapella se zřídila. Sestávat' z 12 členův na\ndechové nástroje hrajících. Při velkých slavnostech spojí\nse s nimi zdejší dilettanti a žáci Nováčkovi, a tak zvět-\nšený orkestr důstojně instrumentální skladby provozuje.\nŽáci pod vedením p. Nováčka dělají utěšené po-\nkroky; z těchto uvedeme hlavně Ondř. J u r i č e, jenž\nv houslích, v klavíru i na varhanách vyniká, pak <l děv-\nčat sleč. Bedekovič Lengsfeldova. Z pianních\nskladeb slyšíme tu pieQy pro piano od A. Dreyschocka,\nSchulhofa, Šimáka, (Mélancolie a Máhrchen arn Spinn-\nrad) a jiné komposice českých skladatelův, které\nod chovanců praecisně provedeny jsou. Jak doslýcháme,\nbude p. Nováček nynější rok vyučovali zdarma\ncellu, kontrabasu a fagotu, by si sil pro kůr kostelní\nzískal. Přejeme mu hojného zdaru!\n\nx—x.\n\nJan Zach.\nNovella ze života českého hudebníka.\n\n(Dokončení.)\nKdož kdy poznal divoké bouře, jež nemocnou ro-\nzervívají jsoucnost šílencovu, raněné srdce kus po kusu\nživotu od celku odtrhujíce, až holý jen mrak bývalé\nbytosti zbyde, jenž teprv utonutím v chladné lůžko země\nhledaného odpočinutí najde!\nZ tichého přístavu, bezpečen a v mysli pojištěn\nvydal se mnohý nešťastník na nebezpečné života moře,\ncíl krásný v dalekostech mu kynul, lazurové nebe dů-\nvěru budíc ven jej vy vábilo, zářící nad ním slunce\nšťastnou slibovalo cestu. Ale to nebe lhalo, a za tou\njasnou slunečnou tváří klam se skrýval. Osud na plavce\nzničující zaměří šípy a zničující rány jeho u střed srdce\nudeřují! V srdce udeřují roztroskotujíce je, by se nikdy\nvíce ueucelilo!\nHříchu bych se dopustil, hdybych řekl, že tys byla\nzlým osudem mým, krásná Angelino! Vždyť nebylo tvou\nvinou, že jsem se s tebou potkal leč tvým neště-\nstím! Kdybys mne nikdy byla neuzřela, nikdy se ke\nmně nebyla přiblížila což bys se šťastnou byla stala,\nneboť k štěstí a blahoslavenství jsi byla zrozená!\nAle takž ani tvá krása tě neochránila ani bohatství tvé!\nVstoupilas v nešťastný okres můj a vír, ten samý vír,\njenž všecko v sebe strhuje, co na blízku jeho se objeví,\nonf pochoval i tebe v útoň svou, z níž není vyváznutí?\nni osvobození více!\nTakto jasným zřetelným hlasem sám k sobě mluvil\nZach, jako zázrakem na chvilku procitnuv z divých\nzimničních snů, v něž na dlouhý čas byl upadl. Bylaf\nse s ním od těch dob, co s neznámým starcem na\npohřbu se potkal, zase veliká změna stala, a nemoc\njeho nový převrat vzala. Domů se vrátiv, tak slabým\nse pocítil, že na nohou se udržeti nemohl. Ulehnuv\ntedy na lože nevstal více. Jediný knížecí lékař ho\nnavštěvoval, jinak si žádný nevšimnul opuštěného umělce.\nV neštěstí, v nemoci člověka teprv z úplná poznati lze,\njak samoten jest na světě! Ale Zach to nepocítil. Říše\nsnů ho obklopila, opravdivosť docela pomíjela před zra-\nkama jeho. Od času k času měl několik jasných oka-\nmžení ale zřídka a jen na krátce. Y takovéto jedné\nchvíli se také dověděl, že hraběnká Angelina žije ale\nnešťastně. Manžel její, ten mladý nevýslovně ji rnilo-\nvavší muž, který tolikerých obětí přinesl a tolikerých\nnesnází podstoupil, aby lásku její získal, jako by byl\npo sňatku teprv poznal, že se povahy jejich k sobě\nnehodí, brzo ochlazovat] počal a zase k jiným stranám\nse obracel. Nyní teprv se přesvědčoval, že ta láska\njeho byla jen hravé capriccio blouznivé mysli, že ve-\nšker půvab její jen v pouhém dobrodružství ležel. Stal\nse žárlivým na bývalého milence manželky své. Na-\npadlo mu, jak podivné to předce, že Angelina, jenž pro\nvítězství, jež nad sokem na divadle vydobyl, tak bez-\nohledně a rychle se k němu obrátila a cit svůj změnivši\ni svazek přetrhla, o němž se domnívati bylo, že užším\nbyl než nynějšímu manželi milo. Napadl mu ko-\nnečně i Zach, a počal nedůvěřovati tomu nejasnému\npoměru.\n„Možná-li, aby ten člověk se zbláznil pro pouhou\npovrchní známost?\" pomyslil sobě. „Pravdě-li\npodobněji není, že spíše z nevěry její zšílenil! Opustila\njej a vrhla se v náruč zpěváka, jakož toho na potom\npro mne pozůstavila!\"\nTak marnými myšlenkami zprv sám sebe znepoko-\njoval Bembo, napotorn i manželku svou výčitkami tupíc.\nNetřeba mu však bylo dlouhých rozbírání. Angelina\nbrzo prohlídla srdce jeho a opustila muže, s jehož\nochladlou láskou ji nelze bylo se spokojiti. Rozešli se\nv tichosti, jakž na osoby vyššího stavu sluší, jejichž\nhlavní čísla leží ve spůsobech, jakýmiž se světu před-\nstavují. Bembo se vrhl v požívání života, Angelina žila\no samotě, svým myšlenkám hudbě a zpěvu. Vyhýbala\nse společnostem, starým a novým známostem. Náhoda\nji svedla se stařečkem, s nímž v Paříži v jednom domě\nbytovala. Došla mezi nimi brzo řeč na Mohuč, kde\nstařec měl dceru, a jelikož někdy dosti nepatrný před-\nmět středištěm se stává, v němž zájmy rozličných lidí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.5", "texte": "se sbíhají a tedy i spojidlem těchto, tudy se i stalo,\nže stařeček a Angelina vždy úžeji a důvěrněji k sobě\nse měli. Seznámila jej s celým svým osudem, se vším\nneštěstím svým. On zase jako k děcku se k ní na-\nklonil a když o úmrtí své dcery zvěděl, pravil: Jesť\nmi snadněji nésti neštěstí své, neboť mi přichází jako\nby osud mi Vámi Angelino dceru svou aspoň potud\nnahražoval, pokud Vy mné osamělému starci důvěru a\npřátelství své uchováte.\nAngelina se pocitovala tak osamělou a opuštěnou,\nže zkušený mírný stařec, jenž dávno již na poklesky\nmladistvého věku se postavil, jí byl právě starým dů-\nvěrníkem ba učitelem v poznáních života a druhým té-\nměř otcem.\nŽádala jej, by se brzo zase navrátil a v Mohuči\nneopominul poptali se na übohého Zacha.\nDopisem obdrženým se probudily v ní všecky zpo-\nmínky na dny, jež v Mohuči byla prožila, a nejživěji\nze všech na nešťastného umělce. Nyní, kde její vlastní\nsrdce v klamu se zlomilo, bolestnou, nezhojitelnou ránou\nkrvácejíc, nyní i živěji a pravdivěji pochopovala trápení\nnebohého šílence. Nenapadlo jí ani, že zárodek nemoce\njeho už dávno v něm samém ležel, že nešťastná láska\njen probudila dřímající v něm neduh, ne však jej způ-\nsobila. Přičítala sobě vinu neštěstí toho muže a pře-\nmítala v dálce a po letech odloučení o nějakém poměru\nmezi ní a Zachem. Napadlo jí, jak ohromná, jak ne-\nsmírná to musí býti láska, jež člověka až v šílenství\nvžene, a jak blahý, uspokojující to pocit pro ženu s ta-\nkovým ohněm býti milovánu! A může-li něčeho vyššího\nstáti v celém životě lidském nad takovouto horoucnosť?\npomýšlela dále.\n„Zda-li bych nebyla šťastnější v objetí muže, je-\nhož celá bytnost' po mé přízni práhne, zdali by chladné\nmé srdce plamenem jeho se bylo nerozehřálo, zdali\nbych se od něho milovati byla nenaučila? Což na tom,\nže poměry životné daleko od sebe nás stavily? Láska\nvyrovná vše! Byliť bychom se mohli odstraniti někam,\nkde lidé nás neznají, kde okolnosti naše nic neplatí a\nbyli bychom šťastně žili!\"\n%Ř\nCím více na to pomýšlela, tím nepokojnější se stala\nduše její. Konečně jí napadlo, že jí vlastně nic ne-\npřekáží v tom, aby se do Mohuče odebrala a sama se\npřesvědčila, žádné-Ii pomoci Už není uhohému umělci.\nA myšlenka její se stala skutkem. Objednala si\npovoz a nešetřila peněz, by rychlostí větru cestu od-\nbývala.\nByl mlhavý, pochmurný večer, když do Mohuče\ndojela. V oknách už všady svítili, neboť už bylo pozdě\nna jeseni a den velkrátký. Angelina nečekala, až vůz\npo špatné dlažbě a při nejistém osvětlení v ustanoveném\nhostinci se zastaví. Vystoupla a spěla ku příbytku\notcovského starce do známého Volfovic domu. Avšak\nstarce tam nenašla. Pravili jí, že šel navštívili nemoc-\nného. Kohož to jiného nežli Zacha? pomyslila sobě a\ndala se k tomuto uvésti,\nPodivné věci si celou cestou představovala. „On\nmne pozná, bude mu ulehčeno, a snad žije!\"\nA skutečně on ještě žil!\nTamo na loži se nacházel ruce maje sepiatés\noči jeho jak obyčejně na stropě byly ulpěly. Výraz\ntvářnosti jeho byl tichý a mírný, mírnější a příjemnější\nnež po leta před tím, jakož i čelo jasnější. Kolem úst\npohrával úsměv a bylo to vůbec vzezření jako v bás-\nnickém nadšení. I ty líce ruměncem zahořely, ovšem\njen zimničným. U hlavy lože stál stolek, na stolku stál\nčerný kříž u prostřed dvou hořících svící. Vážný kněz\nseděl u stolku. U nohou lože známý náš stařeček,\nmezi oběma stál lékař a pozoroval nemocného, na\nněmžto i zraky obou druhých spočívaly. Jinak hluboké\nticho v komnatě jen hodiny na zdi znamenaly, že\nčas se nezastaví, byť i běh milionů životů se zastavil!\nA zde skutečně dobíhal jeden život, zastavoval se\njeden proud myšlenek a činění, trápení a klamův!\nEjhle ještě pohyboval ústy; modlil se po\nšepmo.\nAle ústa jeho brzo hbitěji se pohybovati počala,\noči se vyjasnily nestále sem tam těkajíce, prsa vůči-\nhledě tížeji ale výše se dmula, konečně šepot tichý\nhlasem se oživil a Zach mluviti počal:\n„V hlubokém údolí jsem seděl tmou obklíčen.\nZrakové moji byli těžkým stínem zastřeni ale sluch\nbyl živý a pojímal ony divé nápěvy, jež vychřicí noční\nze všech stran ke mně zavívaly! Ach! jaké to zvěsty\nzvukové! Jaké to poklady, dosti hojné, by veškeré lidstvo\nse jimi obohatilo! Nelze mi však bylo schytati je vše-\nchny; odcházely jak přišly, nedavše se udržeti.\nByla tma, hrozná tma! Jen jedinký světla kmit,\nkdyby se byl octnul na blízku mém byl bych je\nbyl schytal všechny, všechny! Ah tu za-\nbřesklo! vysoko, vysoko nade mnou! Vzešla hvězda\nnad život můj krásná hvězda ale vzdálená\nhle, nedostižitelná! Vzešla a skryla se zase ode-\njmouc mi všecku naději, že bude den! Vizte tamo\ntamo svítí zase sklání se dolů, blíží se ke mně! 0\npojď, osvitiž mne! Očekával jsem tě dlouho marně\nmamě nyní už pozdě! Sestupuješ ke mně, ale\npodemnou už půda klesá klesá níž a níž nedo-\nsáhnu tě více, klesám hloub a hloub tamti hrob! O\nAngelino! —\"\nUmlknul a srdce tlouci přestalo v té chvíli,\nzlehounka se dvéře otevřely a Angelina do šeré tiché\nkomnaty vstoupila.\n\nK. S."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nBžk.\nNovoměstské divadlo. Dne 3. t. m. dávala se\nopera „Hernani44 ve 4 dějstvích od F. M. Piave, hudba\nod J. Verdiho. Děj této opery, který padá do roku\n1519, jest následující: V divokém lese hor Arragonských\ndlí při veselém zpěvu rota loupežnická a vítá blížícího se\nvůdce svého Hernani, děkuje jim za oddanost a prose je\nzároveň o stálou pomoc k odvedení Elvíry, kterouž mi-\nluje. Nastane proměna. V pokoji, zámku Dona Ruy Go-\nmeze zpomíná si Elvíra na svého milence Hernaniho, s nímž\nprchnout sobě umínila, an král Karel V.s Johanou vstoupí\ndo komnaty. Karel vyzná Elvíře lásku svou, kterouž ona\nzamítne. Král snaží se neustále ji přemluvit, by opo-\nvrhla loupežníkem, avšak Elvíra chopí se dýky a chce\nsobě vzíti život, pak-li se neodstraní. Král volá o po-\nmoc; Hernani prudce vrazí do pokoje a uzřev nenávidě-\nného krále na souboj jej zve. Karel nechce se býti s\nloupežníkem i daruje mu život, pakli prchne; Hernani\nváhá. V tom vejde Don Ruy Gomez de Silva a chce\npomstit mečem své neznámé protivníky, an Lago přítom-\nnost královu oznamuje. Král se jim dá poznat, všichni\nse zděsí a prosí o milost, kterouž i obdrží. (I. dějství).\nVidíme jinou komnatu v témž paláci. Silva rozkazuje\nJagovi, by uvedl příchozího poutníka. Hernani žádá o\npohostinnost, kterouž jemu Silva slíbí. V tom přichází\nElvíra. Silva představuje ji neznámému poutníku co svou\nnevěstu. Hernani shodiv se sebe šat poutnický, skládá\nsvé žití v ruce Silvovy, avšak jemu svatá pohostinnost,\nkterouž nikterak rušiti nechce a odejde se svými zbroj-\nnoši každý východ ze zámku zamezit. Hernani zůstane\nsám s Elvírou a vytýká jí nevěru. Elvíra osvědčí svou\nlásku k němu. Vracející se Silva uzří je a zuří vztekem,\nan Lago příchod králův oznamuje. Silva poroučí otevřít\nbránu. Hernani chce, by jej vydal králi, ale Silva po-\nroučí mu odejít. Král Karel V. vstoupí, rozkáže Silvovi\nvydat vůdce povstalců Hernaniho, což však tento zamítne,\nnechtě rušiti svatý slib pohostinnosti. Karel rozkáže svým\nvojínům prohledati hrad a zajmouti loupežníka, an Elvíra\nzaň o milost prosí. Silva nechce se podat rozkazu krá-\nlovu, až panovník ukončí spor odvedením Elvíry. Her-\nnani vejde k osamotnělému Silvovi, kterýž jej k souboji\nvyžívá. Loupežník nechtě se potýkat se starcem, který\nmu život zachoval, moc nad svým žitím mu podává, prose\njej zároveň, by inu dovolil ještě jednou spatřit Elvíru.\nSilva vyjeví mu nemožnost poslední prosby, načež Her-\nnani krále co podvodníka a milence Elvíry Silvovi vylíčí.\nSilva vztekem pojat chce se pomstit na králi Hernanim,\nprosí jej, by jemu přepustil vykonání pomsty, avšak Silva\nopovrhne prosbou jeho, chtě jej sám ještě dříve zavraždit.\nHernani nepřestává prosit, až Silva spolehnuv se na ctné\nslovo jeho, mu tento odvážný úkol postoupí. Loupežník\nsejme s krku roh a dýku, a podá je Silvovi se slovy:\n„Až první ton z této trubky vyrve dech tvůj, zavraždím\nse touto dýkou!44 Hernani odpřísáhnuv Silvovi věrné\nvyplnění přísahy, odejde. (11. dějství.) Do hrobky krá-\nlovské v Cáchách vstupuje Karel V.s Riccardem, který\nmu oznamuje shromáždění spolku, jenž má zvoliti řím-\nského císaře. Karel ustanoviv Riccardimu znamení, kte-\nrýmž tento volbu jeho za císaře římského zvěstuje, po-\nroučí jemu zároveň sem při věsti El víru. Na to každý\njinou stranou odejde. Nyní vstupuje sem sbor spiklenců,\nmajíce v čele Silvu a Hernaniho. Silva představí jim\nloupežníka co mstitele, kterémuž tito přísahu věrnosti\nskládají. V tom vsak přichází vyvolený císař římský Karel\nV., z druhé strany pak Riccardo s El vírou, jsouce pro-\nvázeni vlastními vasaly, kteří novému císaři klenoty říš-\nské podávají. Karel určí spiklencňm smrť, avšak Elvíra\nna kolenou u něho milost vyprosí. Císař spojiv Hernaniho\ns Elvírou, odchází se svým komonstvem. (111. dějství.)\nDěj této opery končí v zámku Hernaniho v Saragose.\nHlučný ples jesť již ukončen, když Hernani s Elvírou\nv komnatu vcházejí, slibujíce sobě stálou nerozlučitelnou\nlásku. Avšak Hernani spatří blížící se postavu Silvovu.\nElvíra odkvapí na příkaz milencův i on sám chce prchnout,\nale Silva zastoupiv Hernaninm cestu, dýku mu podává,\njíž se při prvním zvuku rohu zavražditi má. Hernani\núpí o milost, avšak mstivý Silva neslyší prosbu jeho,\ndoléhaje naň o vyplnění přísahy. I Elvíra vrhne se před\nním na kolena, prosíc o milost za svého milence. Silvu\nvšak neopustí pekelná msta. Hernani uchopí dýku a za-\nvraždí se. Elvíra sklesne mrtva na zsinalé tělo jeho. (IV.\ndějství). Text této opery je dle truchlohry V. Hugona\nzpracován. V hudbě této ukazuje se větší pilnost a sloh,\njelikož skladatel docela na italské půdě stojí a nic více\npodati nechce, než co dáti může. Velká arie Elvíry v této\nopeře je okAOuhlej pro zpěvačku velmi vděčný hudební\nkus, jenž všestranného uznání došel. V této opeře vy-\nstoupil pan Bignio od národního divadla z Peště co\nHernani poprvé pohostinsku a vynikl svým krásným,\nvýdatoým a ohebným barytonovým hlasem, svou dobrou\nškolou, povážlivým přednesem a pěknou hrou. Dne 5.\nt. m. vystoupil týž umělec v opeře „Nocleh v Granadě44\nod C Kreutzera co myslivec a osvědčil všechny před-\nnosti, které jsme svrchu uvedli. Pan Bignio došel za\nvýtečné provedení své úlohy velké pochvaly a hřmotného\npotlesku. Dnes 10. bude se dávati „Trouba dour\"\n(p. Bignio); ve čtvrtek „Giralda;44 v sobotu „Veselé\nženy Windsorské.44\n\n- Pan F. Hynek, Pražan a žák pana kapelníka\nJos. Nesvadby, dostal se za barytonistu do Stuttgartu.\nNás pěvec pan J. L. Lukeš zpívav pohostinsku\nv Hanovru, odjel do Brunšviku, kdež se rozstonal.\nSlečna Anežka Jakobsohnova, žákyně Praž-\nského konservatoria, kterážto poslední čas u kapelníka\npana Fr. Škroupa ve zpěvu se zdokonalila, jest u di-\nvadla v Štětině engažována.\nPan Kolešovský, absolvovaný žák zdejšího\nkonservatoria a bratr p. Zik. Kolešovského, ředitele Zo-\nfínské akademie obdržel kapelnické místo nad dvěma\npluky v Rusi.\nNás krajan pan Antonín Benevic koncertoval\nv belgickém městečku Dinantu ku prospěchu chudých se\nskvělým výsledkem. Jak tamější noviny píší, elektri-\nsoval Benevic svým cituplným přednesem obecenstvo, a\nčítají ho k nejznamenitějším virtuosům.\nAčkoliv se před otevřením školního běhu u spolku\nk zvelebení hudby vojenské dostatečný počet žáků při—"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.7", "texte": "hlásil, přijal by se přede nějaký počet takých chovanců,\nkteří juž v hudební vědě a v zacházení známých decho-\nvých nástrojů pokročili. Tací obdrželi by hned pří-\ndavek a vyznamenání.\nUprázdněné místo chorregentské u sv. Mikuláše\n11a Malé Straně udělila zdejší městská rada panu Albínu\nřediteli kůru v chrámu Týnském. Zasloužilý\npan Václav Horák stal se ředitelem kůru v Týně a pan\nJan Holoubek obdržel ředitelsví kůru u sv. Vojtěcha\npo panu Horákovi.\nMladý pianista Oldřich Š křoup, syn zaslou-\nžilého kapelníka pana Fr. Skroupa zemřel jak se doví-\ndáme 11a sv. Václava dne 28. září t. r. ve Lhoticích u\nř r '\nsvého strýce pana Kam eše. Účinkovali v Humpolci 11a\nvybídnutí důstojného pana vikáře p, Sekouška v kon-\ncertě ku prospěchu vystavení nových varhan, kdež\nbrillantní kvapík od W. Kuhe a variace na smuteční\nv\nvalčík od Černého s úspěchem přednášel. Průvod pohřbu\nvedl pan vikář Sekoušek, a mimo jiné assistoval též farář\nze Senožat p. P. Isfried. Oldřich byl žákem p. J. Jiránka.\nNašemu krajanu, panu Hynku Vojáčkovi, zdat-\nnému skladateli v Petrohradě dostalo se zvláštní cti.\nK slavnosti plnoletosti císařského prince a nástupce za-\nsláno bylo od rozličných skladatelův 15 ouvertur, z nichžto\ndvě přijmuty byly. A z těchto dvou náleží jedna\npanu Hynku Vojáčkovi, jenž ji osobně bez pochyby v\ndivadle dne 20. září říditi bude. Týž skladatel provo-\nzoval juž v loni jednu ouverturu, kteráž velké sensací\nzbudila, a druhý den na to, když divadlo popelem lehlo,\ntaké shořela. Páně Vojáčkovo desítihlasé oífertorium\n(2 soprány, 3 alty, 2 tenory a 3 basy) dávalo se v ka-\ntolickém chrámě v Petrohradě a zbudilo hluboký dojem.\nLiteratura hudební. Nákladem zdejšího činného\nmusikálního obchodnictví Krištofa a Kuhé vyšlo ně-\nkolik salonních skladeb pro piano, které zde uve-\ndeny buďtež : Fruhlingsblumen, i in p r o vi s a c í pro piano\nod K. Gerbera, op. 8, jest pěkná skladba, kteráž však\nv první části velice na Chopinovou nocturnu (as) upo-\nmíná. Druhá cásť je původní a zdařilá. Celá pie9a, již\npokročilým pianistům porucujeme, je obratně zpracována\na stojí 66 nov. kr. Polka de Concert od Ant. Prokše,\nžáka zdejšího konservatoria, je brillantní piega s pěknou,\navšak na operu „Indru\" se zakládající melodií; sťrídavosť\nmodulatorní není velká; avšak rhytmus jarý. Pieca tato\nvkusně přednášena, nemine se účinku. Stojí 80 kr. nov.\nChanso n sans paroles a Mazurka od F. Neu 111 a 11 na\n(op. 5) mají přiměřené melodie; první upomíná 11a mělký\nsloh Ch. Vossa, mazurka má živý rhytmus a vyhoví\nskromným požadavkům. Každá jednotlivá stojí 42 kr.\nnov. La Gracieuse, p o 1 k a- mazu r ka od Fr. Kavana\n(op. 20) svědci o vzdělaném a obratném skladateli. Vý-\nrazný rhytmus, zdařilá melodie a dobré zpracování poru-\ncují tuto skladbu pianistům, kteří si na zevnější účinek\na pěkný effekt zakládají. Celá piega je co do zosnování\nokrouhlá. Cena jest velmi levná (66 kr. nov.) a úprava\nzevnější vkusná. Sonata pro piano od A. J. Novot-\nného je velmi utěšená komposice ve slohu W. A. Mo-\nzarta. P. Novotný, ředitel hudebního ústavu v Budějo-\nvicích podal nám skladbu pro začátečníky, kteří ještě\núplnou oktávu vzíti nemohou, a provedl co do formy a\nco do slohu, výtečně svou úlohu. Co se vývinu technické\nsběhlosti týce, je skladba tato zvláště hodna vřelého od-\nporoučení. Skladba tato stojí 80 nov. kr. a je 3 hu-\ndební archy silná. Všechny tyto piegy možná též u Rob.\nVeita v Praze dostati.\nPrávě vyšla od zdatného skladatele pana Bed.\nSimáka nákladem synů Schotta v Mohuci (Mainz) pěkná\ni dylla pro piano (op. 14), jižto u R. Veita a ve všech\nmusikálních obchodnictvích za 70 nov. kr. dostati možná.\nZevrubněji promluvíme o ní příště.\n\n(P. Z) Z Jaroměře. (Nové varhany.) V sobotu\ndne 24. září přijímaly se nové varhany, v děkan-\nském chrámě od pana Karla Vo c e 1k y vystavené.\nSoudcové byli přítomni c. k. krajský inžinýrský assistent,\npak městská rada co patron a pan Josef Krejčí, ředitel\nvarhanické školy v Praze. Zkouška trvala úplné dvě ho-\ndiny a podala důkazu, že pan K. V ocelka své úloze\ndokonale dostál. Při plném stroji vyznačují se varhany\ntyto silným avšak nikoliv křiklavým tonem, co zatím je-\ndnotlivé hlasy veskrz se svým charakterem se srovnávají.\nZ 22ti znějících rejstříků nachází se jich 10 v hlavním\nmanuali, 7 ve vrchním manuali a 5 v pedálu. Větší casf\njemných hlasů je však ve vrchním manuali. Mimo to je\nstroj opatřen manuálním a pedálním spinadlem (Koppel),\njež dle novějšího způsobu staveno jsouc, mezi nejrychlejší\nhrou taženo býti může. Tímto přístrojem, jmenovitě ale\nv Cechách ještě zřídka užívaným pedálním spinadlem získá\nstroj sílu a elegancí tonu. Též v cistě gothickém slohu\nstavené a dle idei znamenitého varhanáře Buková vy-\nvedené varhaní pouzdro může se zdařilým nazvati, a slouží\nnašemu krásnému starodůstojnému chrámu k zvláštní\nokrase. Veškeré výlohy za stavbu a postavení varhan\nobnášejí 3414 zí. stř. Dne 23. září byly tyto varhany\nslavně zasvěceny, při cemž pan ředitel Jos. Krejčí mistr-\nnou hrou nás okouzlil. K tomuto zasvěcení dostavilo se\nmnoho hostu na mnoho mil z okolí.\n\nDráž dany. Kapelník Reissiger dán jest na\nodpočinutí. Místo jeho nastoupí prý Abt z Brunšvíku.\nFrankfurt n. M. Ku konci září dávala se tu\nkrásná Mehulova opera „Josef v Egyptě/' v níž\npo dlouhé nemoci vystoupil výtečný p. Dettmer co „Ja-\nkub\" a slec. Mína Medalova co „Benjamín.\" Ku konci\n3. dějství hned po výjevu „kletby\" ochuravěl pan Dett-\nmer tak, že z jeviště odveden býti musel. Slec. Meda-\nlova,, která se tu miláčkem obecenstva stala, zobrazila\nco do hry i co do zpěvu výborně Benjamína.\nFreyburg. Pan Martin Hrubý, Cech vystou-\npil v „Carostřelci\" co poustevník a dosel pochvaly.\nHannover. V Mozartových operách „Don Juan\"\na „Kouzelná flétna\" vystoupili pohostinsku dva tenoristé\nza náhradu za p. Bernarda. Pan L. Lukeš co Don\nv\nOttavio a p. Seyfert ze Sverína co Tamino. První umělec,\njak z dopisu „Recensionen\" vysvítá, odporučil se zajíma-\nvou osobností, utěšenou a živou hrou, a jeho přednes\nsvědčil beze všeho odporu o hudebním talentu; jeho hlasu\nvsak, a když toho pomineme, že silně barvitost hrdel-\nního tonu 11a sobě nese, chybí dostatečná síla. Porov-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591010-01.1.8", "texte": "nají—li se přednosti a vady umělců, zasluhuje nepochybné\np. Lukeš přednost před Seyfertem.\nKe h 1.(V Badensku.) V neděli dne 18. září pro-\nvozovala vojenská hudební kapela c. k. pěšího pluku\n„Benedek\" před zdejší radnicí několik instrumentálních\nskladeb za příčinou laskavého přijmutí, kteréž se rekov-\nským vojínům z Francie se vracejícím od zdejších oby-\nvatelů dostalo. Mnoho Strassburgských zavítalo za tou\npříčinou k nám, mezi jinými také generálové de Courti-\ngis a Castagny. Výborné hudbě dostalo se odevšad za-\nsloužilého uznání.\nLipsko. Dne 2. odbýval se tu první koncert v\nGewandhausu, v němž ouvertura k „Euryanté\" od K, M.\nWebra a symfonie C od Schuberta precisně provedeny\nbyly. Pan Alex* Dreyschock přednášel svou ukolé-\nbavku elegantně a líbezně jako vše co pod své prsty\ndostane, a koncert pro piano C-moll od L. Beethovena\ns neslýchaným úspěchem. Slec. Ida Dannemannova zpí-\nvala koncertní arii od Mendelssohna a vynikla svým zvuč-\nným hlasem.\nP a vi a. C. k. dvorní rakouští zpěváci, tenorista\nBettini a virtuos na housle A. Bazzini, jenž také v Praze\nkoncertoval, uspořádali, když tu J. M. král Sardinský,\nViktor Emanuel prodléval, koncert, pří cemž také slečna\nH. Weisseova zpívala. Oba umělci došli velké pochvaly.\nPešť. Brožurka Lisztova „Des Bohémiens et de\nleur musique en Hongrie\" (Cigáni a jejich hudba v Uhřích),\nkteroužto Liszt všechny Maďary proti sobě popudil, anto\nv ni Maďarům národní hudbu upírá, vyjde nyní v\nmadarskem překladu od Szekelyho u Haeckenasta.\nV několika dnech vyjde nová brožurka proti Lisztovi od\nhouslisty rytíře z Adelburgu, k nížto výtečný kritik Hake\npředmluvu napsal.\nPaříž. O vystoupení Krakovanky paní We s t wali\ncili Westwaliczové v zdejší velké opeře píše znamenitý\nkritik Scudo takto: Paní Westw aliczová, rodem Polka,\nje osoba pěkného a vznešeného vzrůstu, která podává\nobraz, jak asi vypadaly Amazonky v dávných heroických\ncasech. Umělkyně tato je asi 25 let stará a jak Italcan\nříká: nel mezzo camin della sua vita (v polovici běhu\nsvého života) ; máť hlas kontraáltový a dosti rozsáhlý;\nv nízkých toliko íoněch schází mu svěžesti a hlaholu;\nale hraje výborně, vyslovuje dokonale, zpívá s citem a\ns lehkostí, a v některých výjevech, jmenovitě v 4 děj-\nstvích „Romea a Julie\" je uchvacující. Týž výrok po-\ntvrzuje též výtečný kritik Hequet, dodávaje, že jediná\nvada paní Westwaliczové jesť, že má až příliš\nsilný hlas, kterým se snaží zbuzovať raději úžasu, než\nrozněcovat obecenstvo; ale jesť tak krásná, jakou zřídka\nlze nalezli, a v úloze „Romea\" byla okouzlující. Podle\njeho zdaní nebylo od casu panny Georgesové krásou sly-\nnoucí takové majestátní podoby, jako paní Westwali-\nczové; toliko že panna Georgesova byla krásy řecké,\nkdežto paní Westwaliczové je krásy slovanské.\nZbroj, kterou tato umělkyně co „Romeo\" měla, stála\n16.000 franků; bylať z hlinníku (aluminium) zhotovena.\nG. Meyerbeer slíbil jednotě k slavnosti Schillerově\nsložití pochod a uvesti jednu kallta tu do hudby. Též\nStefan Heller, znamenitý skladatel pro piano slíbil jí\nslavnostní kantatu od L. Pfaua do hudby uvesti.\nVid eň. Neúnavné sestry Ferniovy, houslistky, za-\nmýšlí v polovici října v divadle „An der Wien\" cyklus\nkoncertů uspořádati. Ruský skladatel pan Lazare v\nuspořádá v nedeli dne 9. t. 111. ku prospěchu chudých\nzdejších ve velkém redutním sále velký vokální a in-\nstrumentální koncert, v němžto se skladby v duchu\na charakteru Slovanů psané provozovati budou: 1. Smrt\nHoíoferna (ouvertura). 2. Pozdravení Anglicku pro 1 hlas\ns průvodem piana a 2 cell. 3. S Bohem Neapoli! pro\n2 housle s průvodem piana. 4. Loučení se vojína se\nsvou vlastí. V druhém oddělení: 1. Stvoření světa,\noratorium provedene od orkestru. 2. Miserere (Rossinimu\nvěnované) s průvodem piana a 2 cell. Mezi prvním a\ndruhým oddělením: Úmrtní hymna Cerkesů před bitvou\ns Rusy, dramatická kantata, věnovaná J. M. císaři\nRuskému Alexandru 11. Osoby: J. Šamyl, hlava Cerkesů,\nproveden od p. Lazare va. Chor Cerkesů a ruských\nvojínův, proveden od chořistů a velkého orkestru. Pro-\ngram: Largo: Svítání Allegro Brioso; Ruch v tá-\nboru Cerkesů A tempo di Marcia: Přibližování se\nruských oddílů vojska. Andante, Largo, Alegretto,\nAndantino, Maestoso etc. Úmrtní hymna J. Šamyla, vůdce\nCerkesů a Miridu, ježto jsou hotovi k smrti Allegreto\na tempo di Marcia: Píseň útoku ruských vojínů. Bitva.\nProgram téhož koncertu je zajisté velmi romantický a sli-\nbuje zvláštní zábavu.\n\nDur a moll.\n\n(J. B. Lully). Jak známo, byl J. B. Lully bůžkem a až do\ncasu Gluckova hrdinou francouzského operního jeviště. Náhle\nna zánět onemocněv, dal si, když 110 už sami lékaři osudu za-\nnechali, zpovědníka k sobě zavolali. Bez srdečného pokání žádné\nrozhřešení; bez oběti žádné srdečné pokání byl výsledek\nřeči duchovního. Jáť iituji všeho; což pak mám činiti? tázal\nse Lully. „Čím jste hřešil, musíte obětovat. S operami jsle\nhověl hříchu. Spalte před mýma očima své nejnovější práce!\"\nŽalostně pohlédl Lully k své písárně; kynul, anto kněz se k\ntomu neměl, by mu rozhřešení dal; otevřely se dvéře a našla\nse tam nejnovější opera „Achilles a Polixena « I jesf hned do\nohně vržena a skladafel obdržel rozhřešení. Když byl kněz ode-\nšel, vstoupil k němu mladý princ. „Jak ? Vy jsle prý svou no-\nvou operu do ohně uvrhl!\" »ťst, pravil polomrtvý Lully;\nbyly to jen hlasy, tamto leží partitura !«\n(Bedřich druhý a kantor). Bedřich 11, prodlévaje v po-\nslední slezské válce v malé vesničce, procházel se k večeru\npo pokoji, který při zemi ležel, na flétnu fantasujíc a pozoroval,\nže místní učitel ve svátečním oděvu u okna naslouchá, a se ke\nzdi co možná nejvíce přitlačuje, by pozorován nebyl. Král\notevřel okno: „Co chce zde?\" Až k smrti uleknut koktal übohý\nmuž: Jeho kra-lov-ská Mi-losti Nejponíženéjší služebník\njsem velký milovník hudby luť nemohl jsem pudu odolali\n„Nuže, tedv zůstal stát!\" řekl král a otevřel obě půle\nokna, a hrál ještě hodnou chvíli. Poctivý stařec, jenž dobrou\nhudbu ani přívětivou blahosklonnosť od vznešených osob neoče-\nkával, poslouchal se zanícením. Konečné odložil král flétnu a\nchtěl okno zavřití. S překvapeným zanícením zvolal stařec: Ne,\nVaše Milosti, to jsem přede od Vás neočekával!\n\nListárna.\nPanu D.v Krakově. : Mohu se na něco těšit?\nPanu J. M. ye Sv.: Račte pokračovat."}]}