{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-10-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-10-20_01", "ocr_sha256": "4477b3b46b2d98f6d47ee4c469aca4f04676096a07d1041080478740d13b397b", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/10/20_01/bmtnabd_1859-10-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "234", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.2.1", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Dopis z venkova.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Dopis z venkova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3887, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nDopis z venkova.\nř\nUvod. Hudba kostelní u sv. Vojtěcha v chrámě\nTýnském v kostele Emauzském v chrámě u sv.\nTrojice v chrámě u křížovníku u sv. Petra u\nv\nsv. Jindřicha u sv. Štěpána.\nJiž mnohokiiiie jsme v rozličných listech četli o\nvenkovské kostelní hudbě, kdežto obyčejně všelikých\nvýsměšků a úštépků se jí za podíl dostává ; i nechceme\npopírá ti, že místem v skutku velmi bídná hudba v ko~\nstelích se provozuje; nic však méně, na některých\nmístech se zase naproti tomu velmi dokonalá a zdařilá\nhudba pěstuje, tak že věru by se měl někdy při po-\npisování hudby na venkově ohled brati, a ne k vůli\nmnohým všech ředitelů kůru za nepořádné a neschopné\npovažovati, vždyť i ve velkých městech, ba iv samé\nPraze jest koukol mezi pšenicí. A přede jest Praha\nstředíš tě největších umělců, kde se každý i méně schopný\npoučili a zdokonaliti může, jsa u samého pramene.\nNa venkově však, kdež mnohý učitel skoro nikam ne-\npřijde, aniž může přijíti, kdeby pořádnou hudbu slyšel,\na proto si myslí, byť i bídnou hudbu provozoval,\nžeť dosti dobrá; a tudy se ani nepřičiní hudbu zlepšili.\nPravili jsme na hoře, že iv Praze hudba všudy\nnení, jak by býti měla, a pravili jsme to z přesvědčení,\njež tuto v krátce popíšeme:\nByliť jsme s mým kollegou před léty v Praze ve\nvarhanické škole, byloť to ještě za času, když byl uči-\ntelem na tomž ústavu p. R. Fuhrer. I již tenkráte jsme\nspolu, t. j. s mým krajanem navštěvovali chrámy Páně,\nbychom poslechli hudby a poučili se pro své budoucí\npovolání. A v skutku mohu říci, že nám to velmi pro-\nspělo; neboť jsme se naučili znáti lepší hudební skladby\npro kostel, načež jsme, navrátivše se z Prahy, naše\nstaré a mizerné mšičky odstranili, a nové dokonalé si\nzaopatřili; i můžeme beze vší chlouby říci, že by se\nna mnohých Pražských kůrech za naši hudbu hanbili\nnemusili. A nyní k věci, kterážto nám podnět dala\nk tomuto vypravovánu\nLetošní prázniny jsme se vybídli s tímtéž kol-\nlegou navštíviti Prahu, bychom ji po letech opět\nspatřili a prohlédli; a obzvláštně hudba chrámová to\nbyla, co nás do Prahy lákalo.\nDne 14. srpna jsme byli již v Praze, a první naše\nnávštěva byla v kostele u sv. Vojtěcha, kdežto\nředitelem kůru p. V. Horák. Ovšem malý kůr, a ještě\nmenší orkestr; neboť chrám tento jesti velmi stranou,\ntak že prý nejen málo ochotníků, ale i málo ordinariů\nza plat získali lze. Nicméně však, pan Horák nejen\nže dobrý ředitel, ale i co výtečný, ano, co dím slo-\nvutný skladatel znám jesf, proto při tom malém ob-\nsazení hudba výtečně provozována. Co se varhaníka\ntýká (jmenuje prý se p. Proška), hrál velmi slušně,\nzvláště co se předeher lýce.\nDruhá návštěva byla druhý den 15, srpna, na na-\nnebevzetí P.Marie v chrámě Matky Boží před Tejnem,\na byla nám velevítána; slavilať se tam toho dne pouť,\nkdežto se provozovala velká mše do D od tamního ře-\nditele kůru p. Alb. Maška složená. I bylaf tp po-\nchoutka pro nás! - Každý hudebník přednášel úléhu\nsvou až milo. To množství těch líbezných houslí,\ntěch dokonalých zpěváků a všech ostatních hudebních\nnástrojů, i to obezřelé řízení p* Maška, vůbec vše šlo\njako z vody, tak že člověk byl jako u vyjevení! —Ne,\ntak to u nás neumíme! těch výtečných sil u nás není:\nvždyť jsme tutéž mši o pouti u nás provozovali\na sešlo se nás mnoho; ale ani přirovnání, tak to nešlo.\nA ne snad jen o pouti, ale i obyčejnou neděli jsme\nposlouchali při menším obsazení hudbu v Týně, a šla\nvýborně. Tuť jsme seznali, že p. Mašek rozumí svému\nřemeslu, a že na kůru umí vládnouli.\nDne 21, srpna jsme navštívili chrám vErnauzích\nv osm hodin ráno, an právě šel duchovní k oltáři; a\nže varhaník praeludoval v tónině es, soudili jsme, že\nmše bude do es. Na varhaníkovi bylo hnedle znáti,\nže není v nástroji tomto dobře zasvěcen, vždyť se ne-\nspustil toniky a dominanty, jichž se držel zuby nehty.\nMše se dávala do es, jakž jsme předvídali a sice od\nFiihiera první nedělní. Ale nepoznal by skladatel díla"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4544, "texte": "svého, co se tempa týká. Gloria jest allegro non tanto;\nprovozovalo se allegro assai. Credo začíná s tempem :\nModerato. Et incarantus adagio molto, a et resurrexit\nallegro con brio tuf nebylo o proměně tempa hnedle\nani zmínky; i podivili jsme se takému řízení kůru!\nA však odpustili jsme řediteli, dozvěděvše se, že to\nnení jeho povolání; vždyf nemožno dvěma pánům slou-\nžit; buďto se zameškává kůr a neb úřad. Konečně se\nmusíme ještě zmínit o zpěvu. Tof není zpěv, tof křik!\nObzvláště při responsorium tak křičí,\nže nemohli židé silněji křičeli na Piláta: Ukřižuj! při\nčemž basista hlasem ohromným o několik silab před-\ncházel. Varhany prý hrál správec jednoho pražského\nústavu.\nJdouce z Emauz, zastavili jsme se u sv. Trojice\nna spálené ulici, bylyf právě hlavní služby boží. Pan\nNejedlý má kůr též skromně obsazen, hudbu však má\ndosti dobrou. Jeho p. dcera zpívala soprán výborně;\njejí hlas jest příjemný, uhlazený a její zpěv pravidelný,\naž milo poslouchati. Alt jest též dobrý; ale tenor a\nbas se nám zdály trochu slabé. Co se tempa týká,\nbylo dobré, což svědčí, že p. ředitel své věci rozumí.\nDne 28. srpna navštívili jsme kostel p. křížo-\nvníků, mníce poslechnouti hudbu p. J. Krejčího.\nTen však odcestoval, a jeho místo zastupoval p. Leop.\nZvonař učitel varhanické školy. Provozovala se C-dur\nmše od Fuhrera, a byla velmi stručně a důstojně rukou\npáně Zvonařovou vedena.\nDne 4. září jsme byli přítomni službám božím u\nsv. Petra. Kůr jest též velmi slabounce obsazen;\npro to však p. Drechsler si velmi slušně počíná,\na jesf prý velmi zkušený a cvičený hudebník. Jen\nškoda, že se to o jeho varhaníkovi nemůže říci; věru\nu nás v každé vesnici najde se lepší. Před 20ti roky\njsme jej slyšeli, ale od té doby se pranic nepřiučil,\nnýbrž zapomněl. Jeho nejmijejší koníček jesti, levou\nrukou držeti oktávu a pravou rukou honí terce, ale tak\nnemotorně a sprostě, že varhany vydávají flašinetlový\nzvuk, a to posluchač slyší při jeho praeludování jednu\nmíchanici vícekráte opakovati; neboť když mu dojde\nmyšlénka (možná-li to myšlénkou nazvati), počne opět\nznova; a ucho popadne světoznámou progres sestupu-\njící/kvinty a vystupující kvarty „čertův mlejnek,64 jakž\nto náš učitel Fíihrer nazýval. I mezihry má pan var-\nhaník ty samé terce; tak že kdo tam často chodí do\nkostela, ten je věru musí na zpamět umět.\nDne 8. září jsme navštívili hlavní chrám u sv.\nJindřicha na novém městě pražském. Provozovala\nse první krátká slavnostní mše do B-dur od Fuhrera;\ni bylif jsme překvapeni chatrnou hudbou v hlavním\nchrámu tomto. Zpěvy byly tak bídné, že by u nás na\nvenkově marně horších kdo hledal. I divíme se p.\nStudenému, že může lid s tak falešným sopránem\nnuditř, což nenajde lepšího hlasu u některého chlapce ?\nvždyf na šest vokalistů béře po 60 zl. stř., i myslíme,\nže jest s to, aby si vybral ze šesti vokalistů aspoň dva,\nkteřížby lepší hlas měli; a vždyť hlas nemající žáci se\nnemají přijímali, třebas by to byl vlastní chlapec neb\nděvče. Nejnesnesitelnější jest to při responsorium,\nkdežto zpěvačka tak ukončí, div to uši neutrhne. Co\nse celého orkěstru týká, byl velmi bídný; žádné dobré\nladění, tak že se strunové nástroje neustále mezi mší\ni když duchovní zpíval, ladily, k čemuž jim varhaník\nton udával, což jesf při mši svaté předee jen roztržitost'.\nTéž dlužno zmíniti se o varhaníkovi p. Holoub-\nkovi; nebof jak jsme zpozorovali, není v harmonii\ndokonale znalý; pro to však hraje předce velmi slušně,\na jest viděli, že má ve hře dokonalou zběhlost.\nNěkdo nám dokazoval, že si p. Holoubek o malé\nmši často o pozdvihování Šubertovo zastaveníčko za-\nhraje; to není chvály hodno; nebof co se hrává v\nhospodách od sextettů, tím se nemá zneuctívati domu\nBožího.\nTéhož dne, t. j. 8. září byla v 11 hodin slav-\nv\nnost u sv. Štěpána, karnž jsme se nemeškali do-\nstavili. Dávala se cenou obdařená velká mše od Fuh-\nrera, i musíme vyznati, že to byla velmi dobrá po-\nchoutka pro nás, vše šlo ještě lépe než dobře. Z toho\njsme seznali, že p. Kolešo vský dokonalým a obezřelým\nředitelem, jakých asi ne z hustá stává; i u volení ko-\nstelních skladeb má p. Kolešovský, jak nám praveno,\nvelmi dobrý vkus; neboť prý u sv. Štěpána se dávají\ncelý rok skladby klasické. Co jsme však na p. Kole-\nšovském seznali, že jesf až příliš citlivým při dosti\nnepatrném poklesku některého hudebníka, což hnedle\nv jeho obličeji znáti jest. Obyčejnou neděli má prý p.\nKolešovský velmi slabé ale dobré obsazení kůru; mohl\nby však míti větší, obzvláště u houslí, kdyby bylo více\nhouslí v pořádku.\nVarhaník p. Cajner hraje, jak jsme pozorovali, dosti\ndovedně.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "236", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.2.2", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučování na piano. Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.2", "debut_caractere": 4546, "fin_caractere_exclue": 4789, "texte": "Čásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nCo do rhytmiekého pohybu, může bas kromě fun-\ndamentálního tonu terci a kvintu vzíti a tím pohybo-\nvání v tomtéž hlase, při trvání téže harmonie o\ndva kroky rozmnožiti."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4871, "texte": "Mimo to nabýváme touto dotčenou proměnou basu\na těmito dvěma převraty i také té výhody, že se ta\nsamá harmonie stane rozmanitější, odličenější; nebof\njinak působí na náš sluch akkord ve fundamen-\ntální formě, jinak v tom neb onom převratu. Zvláště\nale pro harmonisování velmi výtečná výhoda, kterouž\nnám rozličná poloha akkordu neposkytla, vyplývá z pře-\nvratu akkordu. Nám nyní možno považovati bas buďto\nza původně základní ton, nebo za terci nebo za kvintu\ntrojzvuku, a tudy na tom samém basovém tonu tré od\nsebe rozdílných harmonií uvesti.\nPoukázavše na důležitosf a užitečnost proměňování\nbasu při jedné a té samé harmonii a zároveň na pře-\ntvořování akkordu převratem, musíme ještě to co o pře-\nvratu praveno, uskutečnili, příklady znázorniti a objasniti.\nPrvní převrat trojzvuku.\nZ každého trojzvuku, ať jest velký, malý, zmen-\nšený neb zvětšený, dají se dva převraty udelati.\nPrvní převrat se stane, dáli se terce trojzvuku do\nzpodu a původně základní ton jeho zase do některého\nz hořejších hlasův.\nZ trojzvuku c e g jest e g c * první převrať, jeli-\nkož jsme terci e položili na nejnižší místo a bývalý\nzákladní ton c přesadili do vrchního hlasu. Právě tak\nobdržíme z velkého trojzvuku fa c první převrat a c f,\nnebo z malého c es g první převrat es g c; ze zmen-\nšeného h d f první převrat d f h nebo ze zvětšeného\nc e gis jest první převrat e gis c.\nTímto prvním převratem se stala s troj zvukem\nnejenom co do intervallů, ale i také co do povahy\npatrná změna. Bývalá terce připadla do basu, bývalá\nkvinta se stala k tomuto novému zpodnímu tonu tercí,\na bývalý základní ton se stal nyní sextou. Terce a\nsexta kromě zpodního tonu jsou podstatné intervally\ntohoto převratem utvořeného akkordu.\nDlužno však sextu povstalou z nejdůležitéjších\ntonů trojzvuku (terce a základního tonu) za nejpodstat-\nnější intervall prvního převratu považovati.\nPřevraty a akkordy vůbec dostávají svá zvláštní\njména podle nejdůležitéjších jich intervallů, bude tedy\nprvní převrat trojzvuku slouti sextový akkord.\nSrovnáme-li trojzvuk n. př. c e g s prvním jeho\npřevratem e g c, shledáme co do povahy obou těchto\nakkordů patrnou odlíčnosf. Tato se jeví zvláště v tom,\nže sextový akkord jest slabší, že mu schází vlastnosf,\naby se ho mohlo použit k úplnému závěrku a aby náš\ncit tak dokonale uspokojil jako jeho fundamentální\nakkord.\nUžívajíce sextového akkordu člyrhlasně, zdvojujeme\nbuďto sextu, terci neb i také zpodní jeho ton; před-\nnosti však zasluhuje sexta a terce kterážto přednost\nale obmezena jest vedením hlasu. Tak jako trojzvuk\nmá tři rozdílné polohy, tak také první jeho převrat\n(sextový akkord) přichází buďto v sextové, tercové neb\noktávové poloze. Úloha:\n1. Ať udělá žák z jakéhokoliv trojzvuku první pře-\nvrat a vezme ho ve všech polohách.\n2. Ať vezme na jakýkoliv basový ton sextový akkord\na udá fundamentální jeho akkord.\nDruhý převrat trojzvuku.\nKdyž se postaví na místo základního tonu troj—\nzvuku jeho kvinta na nejnižší místo, nebo jak jinak\nříkáme, vezmem-li z trojzvuku kvintu v base a dáme-li\njeho základní ton některému 1 hořejších hlasu, obdr-\nžíme druhý převrat trojzvuku : n. př. místo c e g ve-\nzmem-li g c e, místo h d fis fis h d nebo místo\nfa cis cis fa atd.\nPodobně nejsou následující akkordy e a c, es as c,\ndes ges hes, gis cis e, h e gis, dis gis h nic jiného\nnežli druhý převrat a odvozené akkordy z trojzvuku\na c e, as c es, ges hes des, cis es gis, e gis h,\ngis h dis, an místa základních tonů a, as, ges, cis, 0,\ngis jejich kvinty e, es, des, gis, h, dis zaujímají.\nPálráme-li, z kterých intervallů druhý převrat se-\nstává, shledáme n. př. v akkordu g c e, že podstatné\nčásti jeho jsou kromě zpodního tonu kvarta c, a sexta\ne. Oba tyto tony c, e považujeme co nejpodstatnější\nčásti trojzvuku c e g, pročež se musí druhý převrat\ntrojzvuku kvartsextový akkord nazývati, proto že se po-\njmenování akkordu vždy řídí podle nejdůležitéjších tonů.\nZdali se má v kvartosextovém akkordu ve čtyr- a\nvíce-hlasné skladbě zpodní ton neb kvarta neboli sexta\nznásobit a kdyby se mělo upotřebit kvartové, sextové\nneb oktávové polohy, to vše závisí od vedení hlasův.\nUžívání kvartsextového akkordu nestává se tak\nz hustá jako sextového akkordu neb trojzvuku v pů-\nvodní jeho formě. Příčina toho leží hlavně v jeho ne-\ndokonalosti; nebof shledali—li jsme sextový akkord, že se\nliší co do harmonické síly od své původní harmonie;\ntím více sílu tu pohřešujeme při kvartsextovém\nještě v menší míře nacházíme zachovaný ráz trojzvuku\nv jeho druhém než v jeho prvním převratu. Nedá\nse upříti, že čistá kvarta v kvartsextovém akkordu, ač\njest konsonanci, předce nás poněkud pobízí k dalšímu\npostupu, tak že náš cit úplně tou měrou neuspokojuje,\nabychom kvartsextového akkordu právě tak, jako fun-\ndamentálního jeho akkordu, na konci úplného závěrku\nupotřebiti mohli.\nNejčastěji se objevuje kvartsextový akkord z to-\nnického trojzvuku; méně potkáváme se s druhým pře-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 442, "texte": "vratem dominantního trojzvuku a velmi zřídka užíváme\ndruhého převratu trojzvukův ostatních stupňů.\nSlává-li převratu z neliboznějícího akkordu, tuf\npamatovali dlužno, že len samý ton, který byl disso-\nnancí neb nad citlivým tonem v původní harmonii, že\nSYOU povahu převratem docela nemění, byť by se stal\ni jiným intervallem; ostává však nevolným tonem v ja-\nkémkoliv převratu, a dle možnosti šetří se přirozeného\njeho pokroku.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.2.3", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.4", "debut_caractere": 444, "fin_caractere_exclue": 4296, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nNyní přijdeme k plechovým nástrojům s nátrubky.\nTyto jsou: lesnice, trompety (trouby), kornety,\nposaunyaofikleidy.\nLesnice.\nItal Corno neb corno di caccia, franc. Cor neb cor\nde chasse.\nVynalezení lesnice (lesního rohu) ztrácí se do ncj-\nhlubšího šedověku; neboť juž ve zprávách o nejstarších\nnárodech činí se o ní zmínka. První jenž ji užil, byl\nprý Číňan Khy-pej oststně není o tom nic jistého, a\nvlastní první vynálezce není vypátrán. Avšak nedá se\npochybovat], že píšfala starší jesf než lesnice, ačkoliv\njuž nejstarší Hebreové lesnice z dřeva zhotovovali, které\nzě začátku dlouhé a rovné byly; později byly něco\nohnuty a ještě později docela z kovu (stříbra); neboť větší\nčásť nástrojů, které pod jmenem posauny známy byly,\nnebyly nic jiného než lesnice.\nU Římanů a zřídka u Řeků nacházíme tyto polo-\nohnuté lesnice.\nTeprv r. 1680 přišel v Paříži někdo na myšlenku,\ndlouhý lesní roh pro pohodlnější hraní do kruhu oknouti\na dohromady složili, jak nyní jesf. V této podobě\nviděl ho tam František Anton hrabě Špork, jenž si\nlesnici tak oblíbil, že dva své sloužící nástroji tomuto\nučiti dal a skrze tyto přišla lesnice v této podobě do\nNěmecka. Po nějakém čase poslal týž hrabě jistého\nŠvédu z Lise na své útraty do Paříže, by se témuž\nnástroji vyučil. Jak obyčejně připisují si též Němci\nvynalezení lesnic.\nNejstarší lesnice téhož druhu byly do Es jako trouby;\nna to byly do G a do B. Napotom zhotoveny byly\nlesnice také do F. Invenční lesnice vynalezl mezi\n1753 až 1755 Antonín Josef Ham pel, druhý hornista\nu polské kapelly v Drážďanech pod Hessem. První taký\nnástroj dal týž umělec od Jana Wernera udělali. Ha na-\npěl je též vynálezce cordin, které po něm mnozí\nn. p. Thurschmidt, Werner, Krause a t. d. zjinačili a\nzlepšili.\nKarel Thurschmidt zlepšil r. 1781 invenční lesnici\ntím, že roury na kříž položití dal, aby vítr bez pře-\nkážky probíhati mohl. Raoux (Raú) v Paříži zhotovil\nnejprvé takový nástroj ze stříbra. Krause v Ber-\nlíně zhotovil okolo 1796 nejlepší zlepšené invenční\nlesnice. Iíolbel v Petrohradě byl první, jenž klap-\nkami a polookrouhlou přikrývkou tomuto nástroji chro-\nmatickou tonořadu uděliti se snažil. Nazývalf takto\nzlepšený roh „Amorův z v uk.a Bergonzi přidělal\nk tomuto nástroji stříbrné klapky a Bini zhotovil první\nhlubokou B-lesnici. Jistý dileltant Charles Clagget v\nLondýně přišel na myšlenku, 2 lesnice tím způsobem\ndohromady spojití, aby se na ně pomocí jednoho ná-\ntrubku troubiti mohlo. Spojili; tedy D lesnici s lesnicí\ndo Es. Nahoře u nátrubku přidělanou klapkou mohla\nse vzdušní cesta k jedné neb k druhé lesnici zavřití\nneb odemknouti. Od Meifrieda vynalezený nástroj\nCor a pistons, jenž vlastně nic jiného není, než lesnice\ninvenční, zlepšil Sax, zhotovitel nástrojů v Bruselu svým\nnástrojem „Cor omnitoniqué.\" Jean Bru n, první vir-\ntuos na lesnici v královské kapelle v Berlíně vynašel\n1a k, jenž, byla-Ii lesnice po zhotovení jim u vnitř\npotažena, kov proti rezu a plísni chránil, všechny ne-\nrovnosti vyrovnal a tím ton čistším učinil. Velká zá-\nsluha o vynalezení ventilních lesnic náleží ko-\nmornímu hudebníku, Jind. Stolzlovi z Plesu v hor-\nním Slezku. První takový nástroj s třemi ventily\nzhotovil C. A. Míiller v Mohuči r. 1830. K lesnicím\nnáleží též poštovská a lov čí trubka a pak kří-\ndlovka (Flugelhorn.)\nLesnice je nástroj pln ušlechtilého a trudomysl-\nv\nného charakteru. Žádný skladatel nedovedl tak pěk-\nných výhod z lesnic dobyti, jako K. M. Weber. Ve\nsvých mistrovských skladbách „Oberou,\" „Euryanthe\"\nv\na „Carostřelec\" osvědčil dostatečně, co se lesnicím\nsvěřiti může. Lesnice je jeden z nástrojů, jichžto\nGluek zřídka kdy s dobrým úspěchem užíval. Rossini\nchopil se myšlenky, v honbě při druhém dějství „Vi-\nléma Telia\" diatonický chod 4. Es-lesnice v jednozvuku\nprovesti. A skutečně je to velmi originální.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-10-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-10-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "237", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.2.4", "titre_corps": "Dojímavy Koncert. Výjev ze života Napoleona I.", "titre_sommaire": "Dojímavy Koncert. Výjev ze života Napoleona I.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4736, "texte": "Dojímavy Koncert.\nVýjev ze života Napoleona I.\nGeneral Haro, jeden z nejudatnějších vojínův fran-\ncouzské' arrnady, spáchav ve válce subordinační pře-\nstupek, byl před vojenský soud pohnán a k smrti od-\nsouzen. Veškerá rodina odsouzeného, jakož i první\ngenerálové armady vynasnažili se co nejvřeleji a nej-\nusilněji o propůjčení milosti; avšak nadarmo.\nZa času téhož vojenskosoudního rozsudku přibyla\ndo Paříže věhlasná zpěvkyně Catalaniová, a sotva že Na-\npoleon I. o tom uslyšel, dal si Crescentiniho, jenž dlouho-\nletým, důvěrným přítelem slavné zpěvačky byl, k sobě\nzavolat' a nařídil mu ji požádali, aby dvorní koncert,\njenž se hned uspořádali měl, ještě téhož dne svým\nzpěvem oslavila. Crescentini odvětil, že to možná není,\njelikož madame Catalaniova, kdyby zpívati měla, dříve\nse po cestě zotaviti musí.\n„Nuže dobře,\" pravil císař obrátě se a odejda,\n„až do pozejtřka čekám.\"\nCrescentini, jenž císaře příliš dobře znal, neod-\nvážil se proti jeho rozkazu něco namítnouti a vzav\nsvůj klobouk a hůl, spěchal z paláce.\nSotva se ale venku nacházel, napadl mu osud ne-\nšťastného generála, jehožto dvanáctiletou dceru juž po\ndlouhý čas zpěvu vyučoval. Přemítaje o tom dlouho,\npřišel na myšlenku, že své nadané žákyni v nastáva-\njícím koncertu nějakou piece, dle je-\njížto uspořádání 11a duševní vlasinoTi člověka souditi možná.\nDomnělý professo * buď to buď ono proti této nové vědě na-\nmítal. Gall jsa odporem cizince rozdrážděn, bystře pohledl na\nkostní ústroj mathematické hlavy a našel, že hlava domnělého\nproíessora všechny znaky velkého hudebníka v sobě chová. Pane,\npravil Gall po krátkém přemítaní, Vy mne chcete oklamat';\navšak pravím Vám, že nejste professor mathematiky, nýbrž hu-\ndebník a skladatel. To zarazilo Voglera, a lebozpyt slavil tu\nprvní svůj triumf."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.1", "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nDopis z venkova.\nř\nUvod. Hudba kostelní u sv. Vojtěcha v chrámě\nTýnském v kostele Emauzském v chrámě u sv.\nTrojice v chrámě u křížovníku u sv. Petra u\nv\nsv. Jindřicha u sv. Štěpána.\nJiž mnohokiiiie jsme v rozličných listech četli o\nvenkovské kostelní hudbě, kdežto obyčejně všelikých\nvýsměšků a úštépků se jí za podíl dostává ; i nechceme\npopírá ti, že místem v skutku velmi bídná hudba v ko~\nstelích se provozuje; nic však méně, na některých\nmístech se zase naproti tomu velmi dokonalá a zdařilá\nhudba pěstuje, tak že věru by se měl někdy při po-\npisování hudby na venkově ohled brati, a ne k vůli\nmnohým všech ředitelů kůru za nepořádné a neschopné\npovažovati, vždyť i ve velkých městech, ba iv samé\nPraze jest koukol mezi pšenicí. A přede jest Praha\nstředíš tě největších umělců, kde se každý i méně schopný\npoučili a zdokonaliti může, jsa u samého pramene.\nNa venkově však, kdež mnohý učitel skoro nikam ne-\npřijde, aniž může přijíti, kdeby pořádnou hudbu slyšel,\na proto si myslí, byť i bídnou hudbu provozoval,\nžeť dosti dobrá; a tudy se ani nepřičiní hudbu zlepšili.\nPravili jsme na hoře, že iv Praze hudba všudy\nnení, jak by býti měla, a pravili jsme to z přesvědčení,\njež tuto v krátce popíšeme:\nByliť jsme s mým kollegou před léty v Praze ve\nvarhanické škole, byloť to ještě za času, když byl uči-\ntelem na tomž ústavu p. R. Fuhrer. I již tenkráte jsme\nspolu, t. j. s mým krajanem navštěvovali chrámy Páně,\nbychom poslechli hudby a poučili se pro své budoucí\npovolání. A v skutku mohu říci, že nám to velmi pro-\nspělo; neboť jsme se naučili znáti lepší hudební skladby\npro kostel, načež jsme, navrátivše se z Prahy, naše\nstaré a mizerné mšičky odstranili, a nové dokonalé si\nzaopatřili; i můžeme beze vší chlouby říci, že by se\nna mnohých Pražských kůrech za naši hudbu hanbili\nnemusili. A nyní k věci, kterážto nám podnět dala\nk tomuto vypravovánu\nLetošní prázniny jsme se vybídli s tímtéž kol-\nlegou navštíviti Prahu, bychom ji po letech opět\nspatřili a prohlédli; a obzvláštně hudba chrámová to\nbyla, co nás do Prahy lákalo.\nDne 14. srpna jsme byli již v Praze, a první naše\nnávštěva byla v kostele u sv. Vojtěcha, kdežto\nředitelem kůru p. V. Horák. Ovšem malý kůr, a ještě\nmenší orkestr; neboť chrám tento jesti velmi stranou,\ntak že prý nejen málo ochotníků, ale i málo ordinariů\nza plat získali lze. Nicméně však, pan Horák nejen\nže dobrý ředitel, ale i co výtečný, ano, co dím slo-\nvutný skladatel znám jesf, proto při tom malém ob-\nsazení hudba výtečně provozována. Co se varhaníka\ntýká (jmenuje prý se p. Proška), hrál velmi slušně,\nzvláště co se předeher lýce.\nDruhá návštěva byla druhý den 15, srpna, na na-\nnebevzetí P.Marie v chrámě Matky Boží před Tejnem,\na byla nám velevítána; slavilať se tam toho dne pouť,\nkdežto se provozovala velká mše do D od tamního ře-\nditele kůru p. Alb. Maška složená. I bylaf tp po-\nchoutka pro nás! - Každý hudebník přednášel úléhu\nsvou až milo. To množství těch líbezných houslí,\ntěch dokonalých zpěváků a všech ostatních hudebních\nnástrojů, i to obezřelé řízení p* Maška, vůbec vše šlo\njako z vody, tak že člověk byl jako u vyjevení! —Ne,\ntak to u nás neumíme! těch výtečných sil u nás není:\nvždyť jsme tutéž mši o pouti u nás provozovali\na sešlo se nás mnoho; ale ani přirovnání, tak to nešlo.\nA ne snad jen o pouti, ale i obyčejnou neděli jsme\nposlouchali při menším obsazení hudbu v Týně, a šla\nvýborně. Tuť jsme seznali, že p. Mašek rozumí svému\nřemeslu, a že na kůru umí vládnouli.\nDne 21, srpna jsme navštívili chrám vErnauzích\nv osm hodin ráno, an právě šel duchovní k oltáři; a\nže varhaník praeludoval v tónině es, soudili jsme, že\nmše bude do es. Na varhaníkovi bylo hnedle znáti,\nže není v nástroji tomto dobře zasvěcen, vždyť se ne-\nspustil toniky a dominanty, jichž se držel zuby nehty.\nMše se dávala do es, jakž jsme předvídali a sice od\nFiihiera první nedělní. Ale nepoznal by skladatel díla"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.2", "texte": "svého, co se tempa týká. Gloria jest allegro non tanto;\nprovozovalo se allegro assai. Credo začíná s tempem :\nModerato. Et incarantus adagio molto, a et resurrexit\nallegro con brio tuf nebylo o proměně tempa hnedle\nani zmínky; i podivili jsme se takému řízení kůru!\nA však odpustili jsme řediteli, dozvěděvše se, že to\nnení jeho povolání; vždyf nemožno dvěma pánům slou-\nžit; buďto se zameškává kůr a neb úřad. Konečně se\nmusíme ještě zmínit o zpěvu. Tof není zpěv, tof křik!\nObzvláště při responsorium tak křičí,\nže nemohli židé silněji křičeli na Piláta: Ukřižuj! při\nčemž basista hlasem ohromným o několik silab před-\ncházel. Varhany prý hrál správec jednoho pražského\nústavu.\nJdouce z Emauz, zastavili jsme se u sv. Trojice\nna spálené ulici, bylyf právě hlavní služby boží. Pan\nNejedlý má kůr též skromně obsazen, hudbu však má\ndosti dobrou. Jeho p. dcera zpívala soprán výborně;\njejí hlas jest příjemný, uhlazený a její zpěv pravidelný,\naž milo poslouchati. Alt jest též dobrý; ale tenor a\nbas se nám zdály trochu slabé. Co se tempa týká,\nbylo dobré, což svědčí, že p. ředitel své věci rozumí.\nDne 28. srpna navštívili jsme kostel p. křížo-\nvníků, mníce poslechnouti hudbu p. J. Krejčího.\nTen však odcestoval, a jeho místo zastupoval p. Leop.\nZvonař učitel varhanické školy. Provozovala se C-dur\nmše od Fuhrera, a byla velmi stručně a důstojně rukou\npáně Zvonařovou vedena.\nDne 4. září jsme byli přítomni službám božím u\nsv. Petra. Kůr jest též velmi slabounce obsazen;\npro to však p. Drechsler si velmi slušně počíná,\na jesf prý velmi zkušený a cvičený hudebník. Jen\nškoda, že se to o jeho varhaníkovi nemůže říci; věru\nu nás v každé vesnici najde se lepší. Před 20ti roky\njsme jej slyšeli, ale od té doby se pranic nepřiučil,\nnýbrž zapomněl. Jeho nejmijejší koníček jesti, levou\nrukou držeti oktávu a pravou rukou honí terce, ale tak\nnemotorně a sprostě, že varhany vydávají flašinetlový\nzvuk, a to posluchač slyší při jeho praeludování jednu\nmíchanici vícekráte opakovati; neboť když mu dojde\nmyšlénka (možná-li to myšlénkou nazvati), počne opět\nznova; a ucho popadne světoznámou progres sestupu-\njící/kvinty a vystupující kvarty „čertův mlejnek,64 jakž\nto náš učitel Fíihrer nazýval. I mezihry má pan var-\nhaník ty samé terce; tak že kdo tam často chodí do\nkostela, ten je věru musí na zpamět umět.\nDne 8. září jsme navštívili hlavní chrám u sv.\nJindřicha na novém městě pražském. Provozovala\nse první krátká slavnostní mše do B-dur od Fuhrera;\ni bylif jsme překvapeni chatrnou hudbou v hlavním\nchrámu tomto. Zpěvy byly tak bídné, že by u nás na\nvenkově marně horších kdo hledal. I divíme se p.\nStudenému, že může lid s tak falešným sopránem\nnuditř, což nenajde lepšího hlasu u některého chlapce ?\nvždyf na šest vokalistů béře po 60 zl. stř., i myslíme,\nže jest s to, aby si vybral ze šesti vokalistů aspoň dva,\nkteřížby lepší hlas měli; a vždyť hlas nemající žáci se\nnemají přijímali, třebas by to byl vlastní chlapec neb\nděvče. Nejnesnesitelnější jest to při responsorium,\nkdežto zpěvačka tak ukončí, div to uši neutrhne. Co\nse celého orkěstru týká, byl velmi bídný; žádné dobré\nladění, tak že se strunové nástroje neustále mezi mší\ni když duchovní zpíval, ladily, k čemuž jim varhaník\nton udával, což jesf při mši svaté předee jen roztržitost'.\nTéž dlužno zmíniti se o varhaníkovi p. Holoub-\nkovi; nebof jak jsme zpozorovali, není v harmonii\ndokonale znalý; pro to však hraje předce velmi slušně,\na jest viděli, že má ve hře dokonalou zběhlost.\nNěkdo nám dokazoval, že si p. Holoubek o malé\nmši často o pozdvihování Šubertovo zastaveníčko za-\nhraje; to není chvály hodno; nebof co se hrává v\nhospodách od sextettů, tím se nemá zneuctívati domu\nBožího.\nTéhož dne, t. j. 8. září byla v 11 hodin slav-\nv\nnost u sv. Štěpána, karnž jsme se nemeškali do-\nstavili. Dávala se cenou obdařená velká mše od Fuh-\nrera, i musíme vyznati, že to byla velmi dobrá po-\nchoutka pro nás, vše šlo ještě lépe než dobře. Z toho\njsme seznali, že p. Kolešo vský dokonalým a obezřelým\nředitelem, jakých asi ne z hustá stává; i u volení ko-\nstelních skladeb má p. Kolešovský, jak nám praveno,\nvelmi dobrý vkus; neboť prý u sv. Štěpána se dávají\ncelý rok skladby klasické. Co jsme však na p. Kole-\nšovském seznali, že jesf až příliš citlivým při dosti\nnepatrném poklesku některého hudebníka, což hnedle\nv jeho obličeji znáti jest. Obyčejnou neděli má prý p.\nKolešovský velmi slabé ale dobré obsazení kůru; mohl\nby však míti větší, obzvláště u houslí, kdyby bylo více\nhouslí v pořádku.\nVarhaník p. Cajner hraje, jak jsme pozorovali, dosti\ndovedně.\n(Dokončení.)\n\nČásť theoretická při vyučování na\npiano.\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování.)\nCo do rhytmiekého pohybu, může bas kromě fun-\ndamentálního tonu terci a kvintu vzíti a tím pohybo-\nvání v tomtéž hlase, při trvání téže harmonie o\ndva kroky rozmnožiti."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.3", "texte": "Mimo to nabýváme touto dotčenou proměnou basu\na těmito dvěma převraty i také té výhody, že se ta\nsamá harmonie stane rozmanitější, odličenější; nebof\njinak působí na náš sluch akkord ve fundamen-\ntální formě, jinak v tom neb onom převratu. Zvláště\nale pro harmonisování velmi výtečná výhoda, kterouž\nnám rozličná poloha akkordu neposkytla, vyplývá z pře-\nvratu akkordu. Nám nyní možno považovati bas buďto\nza původně základní ton, nebo za terci nebo za kvintu\ntrojzvuku, a tudy na tom samém basovém tonu tré od\nsebe rozdílných harmonií uvesti.\nPoukázavše na důležitosf a užitečnost proměňování\nbasu při jedné a té samé harmonii a zároveň na pře-\ntvořování akkordu převratem, musíme ještě to co o pře-\nvratu praveno, uskutečnili, příklady znázorniti a objasniti.\nPrvní převrat trojzvuku.\nZ každého trojzvuku, ať jest velký, malý, zmen-\nšený neb zvětšený, dají se dva převraty udelati.\nPrvní převrat se stane, dáli se terce trojzvuku do\nzpodu a původně základní ton jeho zase do některého\nz hořejších hlasův.\nZ trojzvuku c e g jest e g c * první převrať, jeli-\nkož jsme terci e položili na nejnižší místo a bývalý\nzákladní ton c přesadili do vrchního hlasu. Právě tak\nobdržíme z velkého trojzvuku fa c první převrat a c f,\nnebo z malého c es g první převrat es g c; ze zmen-\nšeného h d f první převrat d f h nebo ze zvětšeného\nc e gis jest první převrat e gis c.\nTímto prvním převratem se stala s troj zvukem\nnejenom co do intervallů, ale i také co do povahy\npatrná změna. Bývalá terce připadla do basu, bývalá\nkvinta se stala k tomuto novému zpodnímu tonu tercí,\na bývalý základní ton se stal nyní sextou. Terce a\nsexta kromě zpodního tonu jsou podstatné intervally\ntohoto převratem utvořeného akkordu.\nDlužno však sextu povstalou z nejdůležitéjších\ntonů trojzvuku (terce a základního tonu) za nejpodstat-\nnější intervall prvního převratu považovati.\nPřevraty a akkordy vůbec dostávají svá zvláštní\njména podle nejdůležitéjších jich intervallů, bude tedy\nprvní převrat trojzvuku slouti sextový akkord.\nSrovnáme-li trojzvuk n. př. c e g s prvním jeho\npřevratem e g c, shledáme co do povahy obou těchto\nakkordů patrnou odlíčnosf. Tato se jeví zvláště v tom,\nže sextový akkord jest slabší, že mu schází vlastnosf,\naby se ho mohlo použit k úplnému závěrku a aby náš\ncit tak dokonale uspokojil jako jeho fundamentální\nakkord.\nUžívajíce sextového akkordu člyrhlasně, zdvojujeme\nbuďto sextu, terci neb i také zpodní jeho ton; před-\nnosti však zasluhuje sexta a terce kterážto přednost\nale obmezena jest vedením hlasu. Tak jako trojzvuk\nmá tři rozdílné polohy, tak také první jeho převrat\n(sextový akkord) přichází buďto v sextové, tercové neb\noktávové poloze. Úloha:\n1. Ať udělá žák z jakéhokoliv trojzvuku první pře-\nvrat a vezme ho ve všech polohách.\n2. Ať vezme na jakýkoliv basový ton sextový akkord\na udá fundamentální jeho akkord.\nDruhý převrat trojzvuku.\nKdyž se postaví na místo základního tonu troj—\nzvuku jeho kvinta na nejnižší místo, nebo jak jinak\nříkáme, vezmem-li z trojzvuku kvintu v base a dáme-li\njeho základní ton některému 1 hořejších hlasu, obdr-\nžíme druhý převrat trojzvuku : n. př. místo c e g ve-\nzmem-li g c e, místo h d fis fis h d nebo místo\nfa cis cis fa atd.\nPodobně nejsou následující akkordy e a c, es as c,\ndes ges hes, gis cis e, h e gis, dis gis h nic jiného\nnežli druhý převrat a odvozené akkordy z trojzvuku\na c e, as c es, ges hes des, cis es gis, e gis h,\ngis h dis, an místa základních tonů a, as, ges, cis, 0,\ngis jejich kvinty e, es, des, gis, h, dis zaujímají.\nPálráme-li, z kterých intervallů druhý převrat se-\nstává, shledáme n. př. v akkordu g c e, že podstatné\nčásti jeho jsou kromě zpodního tonu kvarta c, a sexta\ne. Oba tyto tony c, e považujeme co nejpodstatnější\nčásti trojzvuku c e g, pročež se musí druhý převrat\ntrojzvuku kvartsextový akkord nazývati, proto že se po-\njmenování akkordu vždy řídí podle nejdůležitéjších tonů.\nZdali se má v kvartosextovém akkordu ve čtyr- a\nvíce-hlasné skladbě zpodní ton neb kvarta neboli sexta\nznásobit a kdyby se mělo upotřebit kvartové, sextové\nneb oktávové polohy, to vše závisí od vedení hlasův.\nUžívání kvartsextového akkordu nestává se tak\nz hustá jako sextového akkordu neb trojzvuku v pů-\nvodní jeho formě. Příčina toho leží hlavně v jeho ne-\ndokonalosti; nebof shledali—li jsme sextový akkord, že se\nliší co do harmonické síly od své původní harmonie;\ntím více sílu tu pohřešujeme při kvartsextovém\nještě v menší míře nacházíme zachovaný ráz trojzvuku\nv jeho druhém než v jeho prvním převratu. Nedá\nse upříti, že čistá kvarta v kvartsextovém akkordu, ač\njest konsonanci, předce nás poněkud pobízí k dalšímu\npostupu, tak že náš cit úplně tou měrou neuspokojuje,\nabychom kvartsextového akkordu právě tak, jako fun-\ndamentálního jeho akkordu, na konci úplného závěrku\nupotřebiti mohli.\nNejčastěji se objevuje kvartsextový akkord z to-\nnického trojzvuku; méně potkáváme se s druhým pře-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.4", "texte": "vratem dominantního trojzvuku a velmi zřídka užíváme\ndruhého převratu trojzvukův ostatních stupňů.\nSlává-li převratu z neliboznějícího akkordu, tuf\npamatovali dlužno, že len samý ton, který byl disso-\nnancí neb nad citlivým tonem v původní harmonii, že\nSYOU povahu převratem docela nemění, byť by se stal\ni jiným intervallem; ostává však nevolným tonem v ja-\nkémkoliv převratu, a dle možnosti šetří se přirozeného\njeho pokroku.\n(Pokračování.)\n\nDějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nNyní přijdeme k plechovým nástrojům s nátrubky.\nTyto jsou: lesnice, trompety (trouby), kornety,\nposaunyaofikleidy.\nLesnice.\nItal Corno neb corno di caccia, franc. Cor neb cor\nde chasse.\nVynalezení lesnice (lesního rohu) ztrácí se do ncj-\nhlubšího šedověku; neboť juž ve zprávách o nejstarších\nnárodech činí se o ní zmínka. První jenž ji užil, byl\nprý Číňan Khy-pej oststně není o tom nic jistého, a\nvlastní první vynálezce není vypátrán. Avšak nedá se\npochybovat], že píšfala starší jesf než lesnice, ačkoliv\njuž nejstarší Hebreové lesnice z dřeva zhotovovali, které\nzě začátku dlouhé a rovné byly; později byly něco\nohnuty a ještě později docela z kovu (stříbra); neboť větší\nčásť nástrojů, které pod jmenem posauny známy byly,\nnebyly nic jiného než lesnice.\nU Římanů a zřídka u Řeků nacházíme tyto polo-\nohnuté lesnice.\nTeprv r. 1680 přišel v Paříži někdo na myšlenku,\ndlouhý lesní roh pro pohodlnější hraní do kruhu oknouti\na dohromady složili, jak nyní jesf. V této podobě\nviděl ho tam František Anton hrabě Špork, jenž si\nlesnici tak oblíbil, že dva své sloužící nástroji tomuto\nučiti dal a skrze tyto přišla lesnice v této podobě do\nNěmecka. Po nějakém čase poslal týž hrabě jistého\nŠvédu z Lise na své útraty do Paříže, by se témuž\nnástroji vyučil. Jak obyčejně připisují si též Němci\nvynalezení lesnic.\nNejstarší lesnice téhož druhu byly do Es jako trouby;\nna to byly do G a do B. Napotom zhotoveny byly\nlesnice také do F. Invenční lesnice vynalezl mezi\n1753 až 1755 Antonín Josef Ham pel, druhý hornista\nu polské kapelly v Drážďanech pod Hessem. První taký\nnástroj dal týž umělec od Jana Wernera udělali. Ha na-\npěl je též vynálezce cordin, které po něm mnozí\nn. p. Thurschmidt, Werner, Krause a t. d. zjinačili a\nzlepšili.\nKarel Thurschmidt zlepšil r. 1781 invenční lesnici\ntím, že roury na kříž položití dal, aby vítr bez pře-\nkážky probíhati mohl. Raoux (Raú) v Paříži zhotovil\nnejprvé takový nástroj ze stříbra. Krause v Ber-\nlíně zhotovil okolo 1796 nejlepší zlepšené invenční\nlesnice. Iíolbel v Petrohradě byl první, jenž klap-\nkami a polookrouhlou přikrývkou tomuto nástroji chro-\nmatickou tonořadu uděliti se snažil. Nazývalf takto\nzlepšený roh „Amorův z v uk.a Bergonzi přidělal\nk tomuto nástroji stříbrné klapky a Bini zhotovil první\nhlubokou B-lesnici. Jistý dileltant Charles Clagget v\nLondýně přišel na myšlenku, 2 lesnice tím způsobem\ndohromady spojití, aby se na ně pomocí jednoho ná-\ntrubku troubiti mohlo. Spojili; tedy D lesnici s lesnicí\ndo Es. Nahoře u nátrubku přidělanou klapkou mohla\nse vzdušní cesta k jedné neb k druhé lesnici zavřití\nneb odemknouti. Od Meifrieda vynalezený nástroj\nCor a pistons, jenž vlastně nic jiného není, než lesnice\ninvenční, zlepšil Sax, zhotovitel nástrojů v Bruselu svým\nnástrojem „Cor omnitoniqué.\" Jean Bru n, první vir-\ntuos na lesnici v královské kapelle v Berlíně vynašel\n1a k, jenž, byla-Ii lesnice po zhotovení jim u vnitř\npotažena, kov proti rezu a plísni chránil, všechny ne-\nrovnosti vyrovnal a tím ton čistším učinil. Velká zá-\nsluha o vynalezení ventilních lesnic náleží ko-\nmornímu hudebníku, Jind. Stolzlovi z Plesu v hor-\nním Slezku. První takový nástroj s třemi ventily\nzhotovil C. A. Míiller v Mohuči r. 1830. K lesnicím\nnáleží též poštovská a lov čí trubka a pak kří-\ndlovka (Flugelhorn.)\nLesnice je nástroj pln ušlechtilého a trudomysl-\nv\nného charakteru. Žádný skladatel nedovedl tak pěk-\nných výhod z lesnic dobyti, jako K. M. Weber. Ve\nsvých mistrovských skladbách „Oberou,\" „Euryanthe\"\nv\na „Carostřelec\" osvědčil dostatečně, co se lesnicím\nsvěřiti může. Lesnice je jeden z nástrojů, jichžto\nGluek zřídka kdy s dobrým úspěchem užíval. Rossini\nchopil se myšlenky, v honbě při druhém dějství „Vi-\nléma Telia\" diatonický chod 4. Es-lesnice v jednozvuku\nprovesti. A skutečně je to velmi originální.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591020-01.1.5", "texte": "Dojímavy Koncert.\nVýjev ze života Napoleona I.\nGeneral Haro, jeden z nejudatnějších vojínův fran-\ncouzské' arrnady, spáchav ve válce subordinační pře-\nstupek, byl před vojenský soud pohnán a k smrti od-\nsouzen. Veškerá rodina odsouzeného, jakož i první\ngenerálové armady vynasnažili se co nejvřeleji a nej-\nusilněji o propůjčení milosti; avšak nadarmo.\nZa času téhož vojenskosoudního rozsudku přibyla\ndo Paříže věhlasná zpěvkyně Catalaniová, a sotva že Na-\npoleon I. o tom uslyšel, dal si Crescentiniho, jenž dlouho-\nletým, důvěrným přítelem slavné zpěvačky byl, k sobě\nzavolat' a nařídil mu ji požádali, aby dvorní koncert,\njenž se hned uspořádali měl, ještě téhož dne svým\nzpěvem oslavila. Crescentini odvětil, že to možná není,\njelikož madame Catalaniova, kdyby zpívati měla, dříve\nse po cestě zotaviti musí.\n„Nuže dobře,\" pravil císař obrátě se a odejda,\n„až do pozejtřka čekám.\"\nCrescentini, jenž císaře příliš dobře znal, neod-\nvážil se proti jeho rozkazu něco namítnouti a vzav\nsvůj klobouk a hůl, spěchal z paláce.\nSotva se ale venku nacházel, napadl mu osud ne-\nšťastného generála, jehožto dvanáctiletou dceru juž po\ndlouhý čas zpěvu vyučoval. Přemítaje o tom dlouho,\npřišel na myšlenku, že své nadané žákyni v nastáva-\njícím koncertu nějakou piece, dle je-\njížto uspořádání 11a duševní vlasinoTi člověka souditi možná.\nDomnělý professo * buď to buď ono proti této nové vědě na-\nmítal. Gall jsa odporem cizince rozdrážděn, bystře pohledl na\nkostní ústroj mathematické hlavy a našel, že hlava domnělého\nproíessora všechny znaky velkého hudebníka v sobě chová. Pane,\npravil Gall po krátkém přemítaní, Vy mne chcete oklamat';\navšak pravím Vám, že nejste professor mathematiky, nýbrž hu-\ndebník a skladatel. To zarazilo Voglera, a lebozpyt slavil tu\nprvní svůj triumf."}]}