{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_sha256": "3dfa389c7b7132393190b487d91d7e498def70a9431736b1bc48b550ec9276e3", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/11/01_01/bmtnabd_1859-11-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "241", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.1", "titre_corps": "3EMÍѢ MÁ.", "titre_sommaire": "3EMÍѢ MÁ.", "signature_source": "Joc. BeHOHИ", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 266, "texte": "3EMÍѢ MÁ.\nJoc. BeHOHИ.\nHk KpácHá ch, ó 3eMt Má,\nBe apHHM poyxy cbčm!\njoyna, rán, K4e ropa, iec,\nTaM cp4ue máfi, TaM niec,\nTaM lácna 40mobcm.\nHk KpácHá en, o 3eMÍ Má,\nH b poyxy cirferoßéM!\nK4e rpcTKa 3eMt, TaM ie rpoě,\n3nOMHHKa 3 4áßHé caáßti 406,\nTaai ciáßa 40mobcm."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "241", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.2", "titre_corps": "ZEMĚ MÁ.", "titre_sommaire": "ZEMĚ MÁ.", "signature_source": "Jos. Benoni", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.1", "debut_caractere": 268, "fin_caractere_exclue": 543, "texte": "ZEMĚ MÁ.\nJos. Benoni.\nJak krásná jsi, o země má,\nVe jarním rouchu svém !\nKde louka, háj, kde hora, les,\nTam srdce máj, tam očí ples,\nTam láska domovem.\nJak krásná jsi, ó země má,\nIv rouchu sněhovém!\nKde hrstka země, tam je hrob,\nZpomínka z dávné slávy dob,\nTam sláva domovem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "242", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.3", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Dopis z venkova.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Dopis z venkova.", "signature_source": "Pravdomil Káral a spol", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.1", "debut_caractere": 545, "fin_caractere_exclue": 3047, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nDopis z venkova.\n\n(Dokončení.)\nHudba kostelní v chrámě u Františkánu u sv. Haštala\na u sv. Ducha. Poměr chorregentů venkovských\nk Pražským. Roztřídění ředitelů kůru Pražských.\nDne 11. září na jm. P. Marie jsme přišli do ko-\nstela Františkánského, dávala se mše, jestli jsme\nse nemýlili, od Lickla, obstojně, ačkoliv tempa větším\ndílem byla rychlejší. Co se ale zpěvu týče, převládal\ntenor, jejž regenschori p. Mayr velmi silně proti so-\npránu, altu a basu zpíval, tak že jej skoro samotného\nslyšeti bylo-, a při graduale zpíval p. Mayr silným hla-\nsem a tak nadšeně, že jsme se nezdáli býti v domě\nBožím. I při dávání taktu jsme se podivili, a mimo-\nvolně nám přišel na mysl náš starý tatíček, nebožtík\nVitásek, kterak on si počínal při řízení hudby chrá-\nmové. Nešermovalf rukou na vše strany, ani se při\nSanctus, kdež se zpívá „Svatý, svatý,\" neobracel\nzády k oltáři, oběma rukama takt dávaje; aniž se tvářil\nzlostně! Jeho ruka se způsobně pohybovala, jeho obličej\nprozrazoval, že se při tom modlí, a zdálo se, že jeho\nduše k výsostem se povznáší; vždyf se libě usmíval.\nTakýmto způsobem velebil Pána.\nChválu musíme vzdáti varhaníkovi p. Můllerovi,\nzasluhujet v pravém smyslu slova jíněna „varhaník;\"\nnebof v skutku hraje pěkně. Jeho hra jest mírná, umělá\na v pravém kostelním slohu. Což nemůže p. Můller\nsvé předehry tiskem uveřejniti, a takto obecenstvu po-\nsloužiti? Myslíme, že bychom se v nich nepotkali\ns takovými nešvárami a harmonickými chybami, jakož\nv šesti předehrách od J. Forstera, loňského roku u\nJ. Hoffmanna vyšlých.\nTéž jsme byli přítomni službám Božím u sv. Ha-\nštala, kdežto jesti regenschorim p. Votrhánek, jejž\njsme znali již před dvaceti lety; ale pranic se nezmě-\nnil, ostal si věrným, pořád ten starý Votrhánek.\nVokalisty však dosud prý nemá, a musí si je dlužiti.\nI u sv. Ducha jsme byli, a že p. Ulm vždy leto\ntráví na cestách, má za sebe supplenta. Toho dne ří-\ndil kůr p. Janák, a již si také vzal vzor jistých pánů;\ndávalf takt oběma rukama. Jakž jsme pozorovali, má\np. Ulm na kůru hudebníky dosti silné, a ty prý musí\nmíti; nebof jeho taktovka má mu býti nevěrná, jakž\nnám očitý svědek pravil.\nV kostelích u sv. Ha v 1 a u D o mi ni k á n ů au\nsv. Jakuba jsme nebyli, jelikož nám čas nepostačoval;\njak jsme ale slyšeli, dělá prý p. Holub u sv. Havla\nhudbu slušnou. Pan Proška nevábí však prý tolik\nposluchačů do chrámu sv. Jakuba, jako jeho předchůdce,\nač prý velmi slušně místo své zastupuje.\nTotof celé naše putování po kostelích v naší staré"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4142, "texte": "Praze, kromě Malé Strany, což si ponecháváme na\nbudoucí prázniny. *) Ku konci ještě slovo o ředitelích\nkůru v Praze vůbec.\nZe všeho toho, c« jsme v předu pravili, vysvítá,\nže ani v Praze není hudba na všech místech v takovém\npořádku, jakby býti měla; a v Praze se to dá dělati;\nza jedno mají Pražští ředitelové kůru za svou práci\nslušný plat, a mimo to dostávají, jakž jsme již pravili,\nna vokalisty po 60 zl. sth; na hlavních farách, t. j. u\nsv. Mikuláše, v Tejně a u sv. Jindřicha berou na každé\nfaře plat na 6 chlapců a u ostatních na každé faře na\n4 chlapce; ale tyto jsou již vycvičeni; obyčejně jsou\nto naši venkovští hoši, kteří jim práce velké nedají, a\ntito páni ani nevycvičených a neschopných nepřijmou;\nale my venkovští se musíme namořiti, než zpěváky\nvycvičíme, aby mohli zpívati v kostele, a tu ještě musíme\ns nimi zacházeti jako s máslem, sice nám utekou a\nnejdou zpívaf. I s hudebníky jesf to samé; jestli ně-\nkterého chce poučit, béře to za urážku a nepřijde též\nna kůr. Arcif v Praze si musí ředitel kůru hudebníky\nplatit, a tu si může vyvolit; má na vybranou a také si\npak může poručili; ovšem ten plat hudebníků není valný,\na kolik hudebníků má placených? —vždyf by na mno-\nhých místech regenschori nemohl ani hudbu provozo-\nzovati anebo velmi chatrně, nemaje ochotníků.\nMy na venkově nemáme z většího dílu žádného\nplatu za řízení chrámské hudby, následovně nemůžeme\nhudebníky platit, což pro nás velmi choulostivé, nebf\nmusíme s nimi, jak praveno, velmi poníženě zacházeti,\ncož se pražskému řediteli kůru nestane. Chlapci mají\nu regenschoriho stravu i byt zdarma, tudy jsou pořád\npři ruce, a musejí být poslušnými a pilnými, sice by\nje propustil. Tof jesf pro pražské ředitele kůru velká\nvýhoda. Takéf jsme slyšeli, že v Praze velmi málo\npohřbů, při nichž by hudba aneb jen regenschori se zpě-\nvákem přítomen byl. To u nás máme skoro každý\npohřeb s hudbou, za to ale my se spokojíme s malým\nale raději s častým výdělkem; a vždyf jest to pro ven-\nkovského učitele jen ta jediná odměna za jeho přičinění\nv kostele, co dostane od pohřbu; ale za to se každý\npřičiní a nelituje kus cesty jiti, uslyše, že někde mají\nnovou pohřební píseň, aby si ji vypůjčil. Někdo nám\nřekl, že. jeden ředitel kůru v Praze již leta zpívá pořád\njednu a tu samou Rybovskou píseň při pohřbu,\načkoliv prý s to jesf, každou chvíli lepších si napsati.\nlnu pohodlnosf!\nNa něco jsme ještě zapomněli, čehož jsme v koste-\nlích pražských pohřešili, totiž: že je-li po mši, hudeb-\nníci a zpěváci s kůru se rozlítnou, jako když do vrabců\nudeří, jen tam zbyde varhaník, a tu hraje někde\ndosti bídně slavný chorál „Pange lingua\" i „Otče\nnáš, milý Pane,\" bez zpěvů. Tot my to máme na ven-\nkově slavnější; s kůru se nikdo nehne, dokudž není\npo Pange lingua, a nezpívají jen zpěváci, ale všickni\nhudebníci, a takto společně velebíme Pána. Yždyf nám\nto připadá, hráti tyto chorály bez zpěvů, jakoby si někdo\ndenní modlitby posadil do hudby, a je jen hrál a při\ntom nezpíval.\nTéž nám byli Pražští páni chorregenti od někoho\nv tyto třídy rozděleni: Do první třídy prý patří pp.\nVácl. Horák u sv. Vojtěcha, Zik. Holešovský u sv.\nŠtěpána, Jos. Krejčí u křížovníků, Alb. Mašek, ře-\nditel kůru v Tejně. Do druhé třídy pp. Drechsler,\nředitel kůru u sv. Petra, Holub u sv. Havla,\nProška u sv. Jakuba. Do třetí třídy pp. Nejedlý,\nředitel kůru u sv. Trojice na spálené ulici, Maer\nu Františkánů, Yotrhánek u sv. Haštala, Studený\nu sv. Jindřicha, a Ulm u sv. Ducha; a do čtvrté\ntřídy pp. Zykmund, regenschori u Dominikánů,\nBílý v Emauzích, a ředitelkyně aneb její pomocník\nu sv. Trojice v Podskalí. *)\nTotof nám bylo sděleno od pána, jejž jsme neznali,\na proto nemůžeme říci, jestli to dobré klasifikování\nčili nic, ač se nám onen pán zdál velmi v hudbě zbě-\nhlý a rozumný.\nV. P—. 1. října 1859.\n*) Nemůžeme tak dlouho čekat a přineseme vbrzku\nzprávu o pěstování hudby ve všech chrámech\nPražských. Red.\n<!) Hudbu u sv. Trojice řídí na velké svátky pan Z.\nholešovský a obyčejnou neděli pan Rubricius\nna místě vdovy po zasloužilém řediteli a zdatném\nskladateli p. Láblerovi, a jak z jistého pramene\nvíme, dělá se tam hudba na tamější síly slušná. Red.\n\nPravdomil Káral a spol."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "244", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.4", "titre_corps": "Čásť theoretická při vyučovaní na piano, Podává Fr. Blažek.", "titre_sommaire": "Čásť theoretická při vyučovaní na piano, Podává Fr. Blažek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.2", "debut_caractere": 4144, "fin_caractere_exclue": 4842, "texte": "Čásť theoretická při vyučovaní na\npiano,\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování a dokončení.)\nPoněvadž z odvozování sext- a kvartsext-akkordu\nzřejmě vysvítá, že tyto akkordy nejsou nic jiného nežli\ntrojzvuk obdrží tedy sext- a kvartsextové akkordy\npři číslování harmonických stupňů len samý stupeň,\nco jejich základní harmonie. Sextový akkord e g c,\nkvartsextový akkord g c e, jsou dle původu tolik co\ntrojzvuk c e g; nacházíme-li se n. př. v tónině C,\nobdrží všecky tři akkordy bez rozdílu I. stupeň.\nSext-akkord h d g, a kvartsext-akkord d g h, po-\nchodí z trojzvuku g h d, jejž nacházíme v tónině C\nna pátém stupni, obdrží tedy jeden i druhý převrat,\ntak jako jejich základní akkord, V. stupeň. Podobně"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4348, "texte": "bychom akkordům a c f c f a5 jelikož to jsou pře-\nvraty trojzvuku fa c, nepodkládali v tónině C žádného\njiného, nežli IY. stupně.\nÚlohy jsou ty samé jako při prvním převratu ; přidá\nse však k nim ještě úloha ta, by žák bezprostředně\nspojil s trojzvukem jeho první i druhý převrat n. př.\n« %\nc e g. Cvičení to se dělá ve všech polohách ave všech\ntóninách.\nOčís 1 e ní (signatura) trojzvuku a jeho\npřevratu.\nDílem pro snadnější přehled akkordů, dílem pro\nušetření někdy zbytečného psaní přijalo se zvláštní\npísmo, kteréž záleží v číslicích nad nejhlubšími tony\nakkordův postavených.\nOčíslený bas se jmenuje generalbas.\nGeneralbas se může vykonávati ve způsobu theore-\ntickém a praktickém. První záleží v znalosti akkordů,\nkteré zpodnímu hlasu náležejí, jakož iv dokonalém\nuvědomění, jak se tyto akkordy bez not jen číslicemi\na jinými k tomu potřebnými znameními určitě nazna-\nčiti mají. Druhý způsob jest: skutečné a řádné pro-\nvedení a hraní toho, co se číslicemi a jinými zname-\nními v počíslování basu zamýšlelo.\nPři znamenání akkordů číslicemi spravujeme se tak\njako u pojmenování podle nejdůležitějších intervallů\nakkordův. Chtěli—li bychom akkord bez rozdílu všemi\njeho intervally naznačili, velice by takovéto nahroma-\ndění čísel při hraní očísleného basu vadilo a místo ku\nprospěchu snadnějšímu přehledu na ujmu bylo. *)\nTrojzvuky, jejichžto částky s předznamenáním hlavní\ntóniny se docela shodují, číslicemi obyčejně nenaznaču-\njeme a při hráni toliko podlé holého basu se řídíme. **)\nJenom tenkráte, chceme-li naznačili polohu akkordů\nneb zpěv nejhořejšího hlasu a poskytnouti zpěvákům\npři doprovázení jistější podpory, číslují se trojzvuky\n53 8 10\ntaké 3 neb 5, anebo 5 neb 5 a t. d.\n3 8\nStává-li se uchýlením do jiné tóniny, že tony troj-\nzvuku s předznamenáním hlavní tóniny nesouhlasí, tuf\nse náhodné posuvky před číslice právě tak, jak před\nnotu stavějí n. př. &5» #3, &3, «3. Při po-\nvýšení tonu postačí, jestliže se číslice jen přetrhne s+-\n*) Mnozí skladatelově v novější době místo očíslování\nbasn raději i také ostatní hlasy kromě basu notami\nznačejí, jsouce toho mínění, že své skladby před\nnepravým průvodem ochránějí.\n**) Má-li se hráti bas bez všeho průvodu, poznamenává\nse: tasto solo.\nCharakteristický intervall zmenšeného trojzvuku,\njak nám známo, jest jeho malá kvinta; pročež tento\ntrojzvuk výhradně 5 neb 5 nebo také k vyhnutí se\nvšemu nedorozumění bi neb naznačujeme. Tak\npodobně zvětšený trojzvuk se 44=5 neb nebo zkrátka\n5+ značí, jelikož jest kvinta charakteristický inter-\nvall jeho.\nZmění-Ii se v trojzvuku ba iv kterémkoliv akkordu\nterce jakoukoliv posuvkou, netřeba by se psalo =#:3,\n53, k 3, nýbrž postačí ku poznamenání vlastnosti terce\nposuvka bez číšlice k. př. #5 b, k-\nTím se také vysvětluje, že velký trojzvuk, jehožto\ncharakteristický intervall jest velká terce (pakli se\ns předznamenáním tóniny nesrovnává) křížkem (4#) neb\nv tóninách s be jedině odrážkou ( ) znamená.\nPodobně malý trojzvuk, jehožto malá terce jest\ncharakteristický intervall, jestliže ona se co cizoškálný\nton objevuje, buďto znamením b, neb v křížkových tó-\nninách kj naznačuje.\nZnámka sextového akkordu jest 6, kvartsextového\nakkordu poněvadž sextu prvního, kvartu a sextu\ndruhého akkordu za nejpodstatnější částky dotčených\nakkordů považujeme. Při povýšení 6 neb 4 může se\nčíslice jen přetrhnouti 6 .\n4+\nK lepšímu označení polohy, čísluje se sextový akkord\ntaké 8, 10, nebo kvartsextový akkord 8 neb 6 anebo 4. *)\n666 8 8\n44 6\nPraktičné cvičení v převratech trojzvuku.\nIÍ patřičnému cvičení sext- a kvartsext-akkordů\npřede vším prospívá, doprovází-li se ve všech tóninách\ntvrdá i měkká stupnice v basu následujícím způsobem:\n6\n6 6 6 4 6 6\ntcdefgahc.\nToho samého průvodu se může upotřebit při sestu-\npující škále.\nJiná cvičení uzpůsobíme z předešle uvedených pro-\ngressí, vezmeme-li jeden trojzvuk v převratu, druhý však\nv původní formě asi takto:\n6 6 6\nchlagl f e j g c J\npochodí z progressí pod číslem 111.\n6 5\n56 56 56 56 43\nc|dle| f | g | c 1\npovstane z progressí pod číslem VIII.\n*) Ačkoliv jest obyčej při očíslování akkordu větší\nčíslo dávati nahoru , předce se někdy k v&li Udání\npolohy akkordu staví menší číslo nahoru a větší dolů.\nCvičení v čtení počíslovaných akkordu ať hledá\nžák v praktičných generalbasových příkladech od\nForstera. S udáním stupúuv převratem odvozených\nakkordu se však v těchto příkladech neshodujeme."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 344, "texte": "Z progressí pod číslem VI. obdržíme následující\nzměnu v basu:\nc e j f | d f | g | e g | a | f g | c ||\nNebo z progressí VII. utvoříme sobě jak následuje:\n6 6 6\ncelgldf}al e g I h g I c II\nKu konci ať se cvičí učeň hraním a transponová-\nním následující progressí:\ns64 í 3 64 5# 3 5# «4\nc | faf [. d | gh g | e |\n\\.\n36 6 5\na c a | f g G j c fl *)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.5", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.4", "debut_caractere": 346, "fin_caractere_exclue": 3429, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nLesnice.\nItal. Corno neb corno di caccia, franc. Cor neb cor\nde chasse.\nNejlepší školy pro lesnici napsali Domnich, Duver-\nnoy a čech Punto. Tito jakož i všichni jmenovaní\nopravovatelé lesnice byli spolu velcí mistři na tomto\nnástroji. Co virtuosové vynikali a vynikají na lesnici:\nLuigi Betolli, Louis Collin, Dikhut, bratří Josef a Jin-\ndřich Gugelové, Aug. Haase, Mich. Herbst, Bedřich\nHradecký, bratří Jan Z.a Jan Ludv. Hutzlerové, Fr.\nKohout, Leander, Jiří F. Marquardt, Nisle otec a syn,\nPan ta, Punto, vlastně Stich, nejslavnější virtuos, pro\nněhož W. A. Mozart koncert pro lesnici a L. Beethoven\nsonátu pro piano a lesnici napsali, Po lák, Mich. Schunke,\nOndř. Seebach, bratří Jan, Josef a Yilém Steinmůllerovi,\npak Bedř. Witt a t. d. Pražské konservatorium vzdě-\nlalo též mnoho virtuosů na lesnice. Pod professorem\nZálužanem vynikli: Chot Fr., Nosek Václ. kapelník,\nPanocba v Stuttgartu a pan prof. Jan Janatka, kte-\nrýžto poslední mnoho znamenitých virtuosů vzdělal.\nTito jsou: Bahr Frant. v Londýně, Gottwald Jind., skla-\ndatel ve Vratislavi, Grim Jan, kapelník v Rusi, Jelínek\nVilém ve Varšavě, Jerie Ad. ve Vídni, Janatka Jana\nFrant. bratří, v Praze; Kinzl Josef v Pešti, Kuar Václ.\nv Krakově, Kůhnl, Čeněk v Rusi, Krlegius Jos. v Rusi,\nLevý Jan ve Varšavě, Málek Václ., kapelník, Perschl\nVácl. kapelník, Pilát Jos., kapelník v Zaře, Taux Alois,\nkapelník domu v Solnohradů, Klíma Fr., kapelník v Kla-\ntovech, Vítek Ant. v Cáchách, Willner Ferd. v Ham-\nburku a jiní.\nTrouba [Trompeta.J\nItal. Tromba neb Clarino, franc, Trompette.\nJako lesnice náleží též trouba k nejstarším hudeb-\nním nástrojům. Národové dřívějších časů užívali jich\nve válce ku svolání vojska a lidu při veřejných shro-\nmážděních a obětích, všechna vyobrazení ale, která\nv dílách dějepisců o těchto nástrojích nalézáme, doka-\nzují, že nebyly ohnuté jako nyní, nýbrž rovné. Také\nbyl objem starých trub malý; obsahoval totiž 3 neb\nnejvíce 4 tony. Svůj nynější tvar obdržel prý týž ná-\nstroj od jistého Moritze pod Ludvíkem VII. Druhdy\nzhotovovaly se trouby ze stříbra neb jiného drahocen-\nného kovu; nyní však jen z mosazného plechu. Roura\nmá takou délku, že se tonu Bstopové principální píšfale\naneb lidskému hlasu úplně rovná.\nV novějším času užívali i samí znamenití skladate-\nlově trub k provedení něžných melodií s velkým úspě-\nchem. Ano, i Haendel sám učinil to ve svém oratoriu\n„Mesiáš\" při basové arii „Sie tont, die Posaune.\" Trom-\npeta žádá silnou a zdravou postavu těla, dobré plíce a\nobratný jazyk. K vyvedení chromatických tonů vyna-\nšel Meyer v Hamburku nejprvé vlastní nátrubek; napo-\ntom 1780 Míchal Wogel v Carlsruhe tak zvanou in-\nvencionční troubu; Weidinger ve Vídni r. 1801\ntroubu s klapkami a zlatník Noszmann v Hamburku\ntroubu s ukrytými klapkami. Avšak všechny tyto druhy\ntrub nevyhoví tak, jako ventilní trouba.\n(Pokračování.)\n*) Za časté so stává, že se jeden a tentýž akkord přes\nvíce nežli jednu basovou notu drží; jak dalece a\npo kolik basových not se takovéto držení akkordu\nstáti má, značí se (horizontální čárou)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "245", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.6", "titre_corps": "Leonora. Obrázek ze života Beethovenova.", "titre_sommaire": "Leonora. Obrázek ze života Beethovenova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.4", "debut_caractere": 3431, "fin_caractere_exclue": 4252, "texte": "Leonora.\nObrázek ze života Beethovenova.\nAčkoliv veselí obyvatelé Vídně velmi vrtkaví v svých\nnáklonnostech a libůstkách bývají, ačkoliv tak zaneprázd-\nněné a bezklidně den ode dne žijí; přec po všecky\nčasy chovali v prsou svých pohnutlivou vroucnost a\nhlubokou přímost v pocitech pro své velké hudebníky.\nVídeňan byl a jest na zjevy tyto tak pyšen, jako\nna svého císaře a na svůj práter.\nNemožno vytýkati Vídeňákům, že se.nestarali, zdali\nBeethoven, Hayden a Mozart může pečená kuřátka jisti,\naneb jak pohodlně obývají byty a zdali jejich měšce\nnaplněny jsou; nebof každý pravý synek Vídeňský má\nsám sebou nejvíce co dělati. • • C\nKaždý sé však srdečně těšil, slýšěl-li opět nějaký\nnový kus svého miláčka, pil pak na jejich zdraví, a\nzajisté až k zemi smekl klobouk, když jej náhodou\nněkterý z těchto výtečníků potkal. \""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4351, "texte": "Nesmějte se! To jesť až příliš! Mnoho velkých\nduchů kráčelo v jednoduchém oděvu podle mnohých a\npřede nikdo před nimi nesmekl, a nikdo nepoctil je\nvroucím vzhledem, ano nikdo jim neděkoval za je-\njich plody.\nTakový vzhled a dík podobá se jarnímu paprsku\nducha oblažujícímu; žádný sebe vznešenější člověk ne-\nmůže se vzdáli bez bolesti takého paprsku.\nY nevšedně krásném měsíci červnu roku 1822\nmohli jsme denně v určité odpolední hodině spatřili\nvždy vysokého muže na glacis samotna se procházejí-\ncího, jemuž se každý úctyplně vyhýbal.\nAni o minutu dříve ani později nevykonával pro-\ncházku svou, ani parno ani déšť nezrychlil jeho kroky;\nžádná květina, žádný člověk neopoutal jeho zrak ; zdlouha,\njistě a pyšně kráčel s očima sklopenýma, ruce na zá-\ndech maje přes kříž složeny.\nv\nŠedivé vlasy ovívaly krásné, myšlenkami ztížené\nčelo; nepozorovali' ani, když dovádivý větérek kadeře\nna oko mu zavanul.\nNikdo nemohl jiti lhostejně kolem zjevu tohoto,\nneboť znak nevšednosti byl mu velmi zjevně vtisknut,\na mohutná výsost genia táhla se kolem sklopené hlavy.\nKaždé dítě vědělo: „to jest Ludvík van Beet-\nhoven, jenž tak mnoho divukrásné hudbě sepsal 5\"\npřestaloť hráti, rychle zadrželo míč k nohoum mistra\nse kotálející, ba ani bičíkem neprásklo, když tento přímý\nmuž se blížil.\nStaří a mladí, vysocí i nízcí úctyplně mu ustupo-\nvali s cesty jej pozdravujíce, aniž by jeho poděkování\nočekávali. I nosičové uhlí se zastavili, až podivný muž\npřešel, každý ale také ctil jej dle svého způsobu.\nPrávě tenkráte oživil Yídeňany půvab podivného\nzjevení. Beethoven dokončil před několika měsíci svou\nprvní a poslední operu Leonoru (později Fidelio)*,\nzpěčoval se však ji dáti k provozování.\n„Nenaleznu Leonoru, jakou potřebuji!\" pravil přá-\ntelům naň doléhajícím, aby operu svou provozovali dal.\n„Staváť arci množství zpěvaček; pro mne se však\nžádná nehodí.\"\n„Má Leonora nesmí trillkovat, ani rozmanitými\nrouladami hrdlo si namáhaf; nemusí desetkráte oblek\nměnili, ani nevšedně krásná býti; jedno však mimo\nhlas od ní požaduji, to však vám nevyjevím, vy byste\nse ztřeštěnému Beethovenovi ještě více smáli.\n„Nechte operu mou v stolku odpočívali a nesta-\nrejte se o ni! —\"\nNetrpělivci však neustávali jej trpělivě prošiti a\nnaň doléhali. Poslalif k němu všecky zpěvačky města\nsídelního, konečně, když vše marné bylo, počali se naň\nopravdově hněvati.\nBeethoven byl proti obyčeji dlouho trpěliv.\nJednoho večera však přátelé naň velmi dotírali a\no skvělém vystoupení jisté nové zpěvačky mu vypra-\nvovali. Byla to dcera znamenité divadelní herečky\nŽofie Schroderové, as 17 let stará, jež se před\nnedávnem s rodiči svými z Hamburka do Vídně pře-\nstěhovala.\nCo Mozartova Pamína roznítila veškeré srdce pů-\nvabem hlasu a postavy, bylaf jí souhlasně velká bu-\ndoucnost předpovídána. Vše to dozvěděl se velký mistr\nod svých přátel, kteřížto se nadějí kochali, že snad\nsvolí, aby taková nadaná umělkyně v opeře jeho zpí-\nvati mohla.\nBeethoven se rozhorlil.\n„Jak že? dítěti sotva ze školy vyšlému mám\nposvátný svůj poklad svěřiti?\" tázal se hněvivě Beetho-\nven. „Myslím, že sníte, aneb zvědavostí smyslů po-\nzbýváte.\"\n„Nikoliv, pro sedmnáctiletou dívku nepsal Ludvík\nvan Beethoven svou Leonoru.\"\n„Nyní jsem vašeho mučení syt a oznamuji vám,\nže operu spálím, odváží-li se ještě někdo z vás po ní\nse tázali!\"\nA tak ve své zlosti imponoval, jeho oko tak ni-\nčivě plálo, jeho hlas tak hřměl, na čele jeho stálo ještě\ntolik bouřených mraků že Se jeden za druhým\nzticha ztrácel a od té doby nebylo před mistrem o\nLeonoře ani zmínky.\nPo nějaký čas chodívala jasnovlasá dívka vstříc\nmistru z procházky se vracejícímu.\nObyčejně byla oděna v jednoduché bílé šaty; malý\nzdobný slaměný klobouk stínil sličný obličej a úzký,\ntmavorudý šál splýval ji po šíji.\nJako všichni, také i ona se mistru úctně vždy\nvšak velmi vděkuplně vyhnula, když jej potkala, a vždy\nupnula své velké oko pevně v obličej mistrův.\nByly to oči poutající i odrážející; oči, ježto sní-\ncího ducha probuzovaly, jej sobě nakloňovaly a při-\npevňovaly, byly to oči krásnomodré zastíněné pře-\nkrásným obočím.\nJen snivý Beethoven mohl tak dlouho zhledům\ntěmto odporovali; nebof po více dní si dívky této ani\nnepovšimnul.\nKdyž jej potkala, chvěly se jemné její rtíky a\nzdálo se, že by ráda mluvila; přec však vždy mlčela.\nDlouho za ním pohlížela, jsouc plna obdivování a bolu,\na pak se navrátila do města.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "246", "page_fin": "248", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.7", "debut_caractere": 3233, "fin_caractere_exclue": 6107, "texte": "(?) Z Mnichova Hradiště. (Hudba kostelní.)\nDne 9. října dávala se v chrámě sv. Jakuba\nmše od Diábelliho a co graduale hymnus k sv. Augu-\nstinu od Albina Maška, kterýž co praemie k „Dali-\nboru\" přidán byl. Ředitel kůru pan Jan Bubák pro-\nvedl skladby tyto velmi slušně, ačkoliv se žádná zkouška\nnedělala, a osvědčil se co obezřetný ředitel. Pozn. redakcí:\nV žádném případu není rádno kostelní hudby bez zkoušek\ndělati; neb i nejlepší ředitel nevyhne se při takových pří-\nležitostech skaliskám, jimžto v šanc vydán jest*\n(A. V.) Z Pardubic. (Kostelní hudba.)\nZdejší kostelní hudba pod ředitelstvím pana M. Kučery\nzasluhuje všestranného uznání. Ačkoliv p. M. Kučera\nžádných placených hudebníků nemá, snaží se přede vše-\nmožně, aby si dilettanty získal as nimi dobré skladby\nprovozoval. Ovšem má zdejší ředitel kůru několik malých\nzpěváků, avšak ti musí za to zpěvu vyučovati. Mše,\nkteré p. Kučera provozuje, jsou vesměs od výtečných\ndomácích skladatelův, na př. od V. Tomáška, Vitáska,\nB. Fuhrera, V. Horáka a t. d. Ze zpěváků, kteří\nna kůře účinkují, zasluhuje zvláště slečna M. Říhova\nvelkého povšimnutí. Má příjemný soprán a vyniká pě-\nkným uhlazeným zpěvem. Taktéž zasluhuje chvalné\nzmínky pan Frant. Jakl, jenž po mnohá leta službu var-\nhanickou zde pilně zastává, a obratně s varhany zacházeti\numí. Jiné hudební zábavy nelze zde nalezti! Kapella\nvojenská, která třikrát za týden před bytem plukovníka\nhraje, musela pro špatná počasí své produkce odložiti.\nAvšak tu mi něco připadá. Nemohly by si Pardubice\nčeský zpěvácký spolek utvořit? Sil zpěvních a dobré\nvůle je zde dosti; toliko podnikatele rázného tu nemáme.\nTaké spolek poskytl by nám nejen krásných zábav, ale-\nbrž přispěl by velice k zvelebení kostelní hudby, při nížto\nby účinkovati mohl. Kéž by se někdo této myšlénky ujal\na ji statně provedl!\n(H. S.) Z P o 1 n y. (Hudební zábava a var-\nhany.) Dne 12. října zřídili zdejší učitelové k závěrce\nsvého působení a vedení hudby kostelní, kteréžto povin-\nnosti je sl. m. Rada ustanovením nového ředitele kuru\nzbavila, ještě jednu „hudební akademii,\" a čistý vý-\nnos určili k zaopatření obuvu pro chudé školní dítky.\nProgram byl dosti rozmanitý; provozovalo se mezi jinými\nouvertura „Panna jezerní\" od Storka, Potpouri od Strecka,\nSbor bojovníků od Škroupaa sbor „der Jager-\nAbschied\" s doprovázením čtyr lesnic od Mendelssohna\na písně od Spohra. Ku konci se společnost tak rozve-\nselila, že se několik národních písní společně zpívalo.\nNávštěva sice nebyla tak četná, jak se očekávati mohlo,\nnež však příjem byl dosti vydatný, sešlo se 25 zl. r. č.,\nzačež se všem dárcům ve jménu chudé mládeže tuto ve-\nřejné díky vzdávají. Nedávno jsem četl take v těchto\nlistech o nově vystavených varhanách v Jaroměři, což\nmne velmi dojalo. I u nás jsou znamenité varhany o\n32 rejstříkách, které byly nákladem P. T. p. děkana\nČapka ku konci 17. století od Brněnského měštana Jana"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4773, "texte": "D. Sieberta, rodilého z České Lípy zhotoveny.\nZ těchto 32ti rejstříku jest 16 v hlavním dolním ma-\nnuali, 8 ve vrchním a 8 v pedálu, mezi nimiž se zvlášť\nBourdon a Salicional v manualu, trompetní a brucivý bass\nv pedálu vyznačují. Ano i sestavení těchto varhan a\nvarhanní pouzdro jest zdařilé a slouží k okrase našemu\nslavnému chrámu Páně; než však jest co litovat!, že\ntento krásný stroj bez vší opravy ustavičně své ob-\ntížné služby zastávat musí, a tak bez vší pomoci k\nouplné zkáze se chýlí, což nejvíce toliko kalkant pocituje.\nKýž by se nějaký přítel a dobrodinec takového stroje ujal\na před zkázou zachoval!\n\nBrandenburg. V druhé kvartettní zábavě slyšeli\njsme kvinteít do A od slovutného W. H. Veita, pri\nkteréž příležitosti kapelník Tagluhsbuk druhou bráci hrál.\nBerlín, Tuto zimu očekává se tu A. R ub i li-\nst ein, anto se jeho oratorium „Ztracený rája provozo-\nvat bude. — Královský dvorní obchodník v musikaliích\np. Bock zřídí zaopatřovací ústav pro všechny německé\nhudebníky vojenských kapel a spoji ústav tento s juž\nstávajícím ústavem pro vysloužilé vojenské hudebníky a\njejich vdovy a sirotky, jehožto kapitál juž 4000 tolaru\nobnáší.\nBrno. První kvartettní zábava rodiny N e r u-\ndovské dne 23. října v sále redutuím shromáždila vy-\nbrané obecenstvo. Všechny cleny rodiny, slečny: Mína\na Marie, pánové Josef a František, provedli skladby od\nHaydna, Mendelssohna a Spohra výtečně a došli hlučné\npochvaly. Pojmutí všech skladeb bylo dokonalé a ducha-\nplné. V triu účinkoval pan doktor Otavka na piano\na osvědčil svým jasným úhozem a brillantní sběhlostí,\nže je skutečně výtečný pianista. Druhá zábava slovútné\nrodiny této bude se dne 30. října, pak 6. listopadu od-\nbývati.\nFrankfurt, Dne 5. října dala se zde mladá\ncellistka slec. A. Kullova v koncertě slyšeti; osvědčila\ntalent a obratnost na svém nástroji. Dne 11. října vy-\nstoupil zde houslista Poznaňský, žák Vieuxtempsův a\nzbudil velkou technickou sběhlostí a výrazným přednesem\nvelké pozornosti. Jeho velký mistr hrál dvě piegy na\nviolu a roznítil obecenstvo k hlučným potleskům.\nKas sel. Dne 22. zemřel tu následkem mrtvice\ngenerální ředitel hudby Louis Spohr. Slavný skla-\ndatel tento nar. se 5. dubna 1784 v Brunšvíku, kdež\njeho otec lékařem byl. Uciv se houslím u Maucourta\na později u Ecka stal se koncertním hudebníkem v Brun-\nšvické kapelle. R. 1804 odebral se na umělecké cesty,\nstal se 1805 koncertním mistrem v Gothě a psal tu mimo\ndíla pro komorní hudbu též oratorium „Poslední soud\"\na operu ,.Alruna\" a „Souboj milenců.\" Na to stal se\nr. 1813 kapelníkem ve Vídni $ pak r. 1817 ředitelem diva-\ndelní hudby ve Frankfurtu, a jmenován jest r. 1822 zdej-\nším dvorním kapelníkem. Spohr složil ve všech druzích\nhudby velké a značné skladby; v kostelní hudbě, v sym-\nfonii, v komorní hudbě, v koncertech pro housle, v písni\na opeře je stejně výtečný. Spohr složil r. 1813 operu\n„Faust,\" r, 1818 „Zemíra a Azor,\" r, 1823 „Jesonda,\"\nr. 1825 „Skalní duch;\" pak „Pietro z Abana,\" „Alchy-\nmistu\" ar. 1844 svou poslední operu „Křižáci.\" R. 1858\nřídil při padesátiletém jubileu Pražského konservatoria\nsvou operu Jesondu v stavovském divadle.\nKolín ii. R. Mladý Rus, jmenem Táborovský,\njenž podporou J. M. císaře ruského houslím se ucil, a\njenž co chovanec Bruselského konservatoria pod ředite-\nlem Fétisem komposicí studoval a se pod Leouardem\nv houslích zdokonalil, vystoupil zde v koncertě a osvědčil\nse co velenadaný, zvláštní umělec, jenž také talent ku kom-\nponování v sobě chová.\nLipsko. Dne 20. října odbýval se třetí koncert\nv Gewandhausu, v němžto nová symfonie od W. H. Veita\nprovedena byla. Allg. Zeitung fur Musik píše o ní takto:\nDílo toto vyniká daleko nad všechny kapelnické symfo-\nnie. Chováf v sobě právo k své existencí. Nebudeme\npřirozeným způsobem od skladatele žádat', aby s nejno-\nvějšími snahami zároveň kráčeti musel; jeho směr jest\nstarší; ačkoliv i novější ěas nezůstal u něho bez vlivu.\nCo nas však blahoěinně dojalo, bylo : pravdivý cit, vře-\nlost a svěžest vlastnosti to, ježto nad všecko dělané\n(šablonovité) vynikají. Dílo to neobsahuje úchvatně ná-\nruživosti, taktéž i ne zvláštně vyznačenou originálnost;\navšak jest skrz na skrz ušlechtilé ve svém pojmutí\na drží se také ve svých jednotlivých císlech s malými\nvýminkami na stejné výši. Dopisovatel do „Blátter\níur Musik\" pod Zellnerem ve Vídni vycházejících praví\no ní, že je to dílo ušlechtilé, jež sluchu velkého obe-\ncenstva lahodí.\nPaří ž. Richard Wagner zamýšlí tu celou zimu\nprodleti a hodlá svou operu „Tannhauser\" v divadle\nTheátre lyrique provesti. Jak se praví, vyjednává prý\ns panem Carvalhem, ředitelem téhož divadla v této zá-\nležitosti.\nv\nŠtětin. Dne 20. října vystoupila tu ponejprv\nslec. Anežka Jakobsohnova, žákyně Pražského konserva-\ntoria v „Don Juan\" co Donna Elvíra a líbila se velice.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "246", "page_fin": "247", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "246", "page_fin": "247", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Dne 24. října dávala se", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Dne 24. října dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6251, "texte": "Novoměstské divadlo. Dne 24. října dávala se\nzde ponejprv Wagnerova opera „Rienzi, der letzte\nTribune,a kteráž 1843 v Drážďanech provedena byla.\nVizme tedy krátký obsah děje, který padá as do polovice\n14. století. Nacházíme se v Římě před ohromnou bu-\ndovou Lateránu. Po straně jeví se zraku našemu vysoký\ndům, k němuž právě několik Nobilův přichází. Orsini\nv čele jejich poroučí jim řebříky k oknu stavěti a dívku\nIrenu, jenž o pomoc volá, odvléci. V tom však přichází\nAdriano, syn Colonův a béře v ochranu ouzkostí mroucí\ndívku. Orsini protiví se jemu, tase meč. Obě strany\nhotoví se k boji, an lid sem přichází a tiší rozjitřeného\nColonu, který již se vrhá na svého protivníka. Raimondo,\nřímský legát, poroučí jim odejít. Colono vztekem pojat\nse mu opět protiví; rozjitření Nobilové chtí půtku. Tu\nvychází z chrámu Rienzi notár, a mírnými slovy snaží\nse potlačit hněv Nobilův, an lid Římský hlasité „SJáva\nRienzimu\" provolává. Drzé ousměšky metají Orsini, Co-\nlona i jejich tlupy na hlavu notárovu. Rienzi připomíná\njim jejich přísahu, avšak drzá rota Nobilův chce půtku\nzítřejšího dne před branami města, Lid římský slibuje\nRienzimu věrnost, pakli je svobodnými učiní. Notár slíbí\njim vyplniti žádost, jestli ale dříve zvítězí nad svými pro-\ntivníky. Lid s jásáním se rozejde. Rienzi tiskna na\nvšech údech třesoucí se sestru na prsa svá, táže se jí\npo události. Irena ukáže na Adriano, který ji byl z ne-\nctných rukou Nobilův vytrhl. Rienzi děkuje jemu, ptá\nse proč nevztýčí meč se spolubratry svými proti němu.\nAdriano domlouvá mu, že toliko krví svých bratrů chce\nosvoboditi Rím, ne však cestou míru. Rienzi připomíná\nAdrianimu bratra svého, který rukou Colony zavražděn\nbyl na břehu Tibery, když sestře Ireně věnce vil; přísahá\nvěčnou nenávist Nobilům a chce by Adriano smazal tuto\nhanu tím, když se stane Římanem. Adriano svolí a při-\njme na důkaz sestru notárovu pod svou ochranu. Adriano,\nkterýž Irenu miluje, skoumá zdali v něj důvěřuje. V tom\nozve se zvuk trubky, zpěv z Lateránu a přicházející lid\nřímský slavně vítá Rienziho. Rienzi udělí městu, jakož\ni každému měšťanu svobodu, z čehož se lid raduje a pří-\nsahá jemu věrnost. (I. dějství.) Nyní objeví se nám pod-\nsíň sloupová v Kapitolium, krásný pohled na město Rím\na modrojasnou Tiberu. Sem vcházejí poslové míru, zvě-\nstují Rienzimu a jeho senátorům mír. Rienzi raduje se\nnad tím, rozkáže poslům ohlas míru rozšířiti po všech-\nněch ulicích města. Poslové odcházejí, an Orsini, Colona\nv průvodu Nobilův přinášejí jemu pozdravení míru. Rienzi\nco tribun děkuje jim za uposlechnutí zákonů římských,\nzve je zároveň k plesu, načež odejde. Nyní kují zde po-\nzůstalí Nobilové pikle proti novému tribunovi a usnesou\nse na tom, jej při plesu zavraždit, čímž pak se část lidu\nod něho odvrátí. Orsini převezme na se úkol vraždy,\nchce obsadit Kapitolium 400 bojovníky, což ale blížící\nse sem Adriano uslyší, vzkřikne a se prozradí. Snažit\nse je přemluvit, kárá jejich špatné předsevzetí i zrádu;\navšak již jest usnešena pomsta. Starý Colona vrhnuv\nkletbu na syna svého, svolí by jej zradil a šedivou hlavu\njeho katu za oběť podal. Adriano přemožen dvojími pro-\ntivnými city: láskou k Ireně a otci svému, sklesne k zemi,\nuzavře pevně u sebe otce nezradit a kvapně odejde.\nPles započne. Rienzi sedí na trůnu, podle něj sestra\nIrena. Adriano, jenž za ním stojí, hrozící zrádu jemu\nzvěstuje. Rienziho prsa kryty jsou pancířem pod bílým\nrouchem, a tudíž mu bodnutí Orsiniho dýky neuškodilo.\nSpiklenci jsou zajmuti, slavnost skončena! V tom\nBaroncelli, římský měšťan, vrazí do síně a zvěstuje, že\nNobilové vrhli se na Kapitolium, avšak četným houfem\nřímských vojínu zahnáni byli. Zatknutí jsou odsouzeni\nk smrti. K osamotnělému Rienzimu vstoupí nyní Adriano\ns Irenou a prosejí za život Colonův. Tribun je hluchým\npro tuto prosbu. Adriano přísahá pomstu Rienzimu, an\nzpěv poutníku se z dálky ozývá. Na kolenou žebřou obé\nza milost starci. Lid chce smrt spiklencň; tribun snaží\nse naklonit jej k milosti. Lid takřka nucen, konečně\npřivolí pod výminkou vyhnání zatknutých z Říma. (11. děj-\nství.) (Pokrač. budoucně.)\nV sobolu dne 29. října dávalo zdejší konserva-\ntorium k svému „Veni sancte\" mši od opata Voglera,\nVen i sancte od Seyfrieda, graduale od Cherubiniho\na offertorium od Eiblera. Nemůžeme věru pochopit,\nproč pan ředitel B. Kittl tuto svému času propadlou,\nv mnohých částech světskými myšlenkami zapáchající mši\nod Voglera, jižto nikterak obratné zpracování upírati ne-\nchceme, k této slavnosti zvolil; anto výbornějších děl od\ndomácích skladatelův mu k disposicí stojí. Provedení\nvšech skladeb bylo neúhonné; zvláště pak vynikalo „Be-\nnediktus\" (solový kvartett), jež sleč. Aloisie Blažkova\n(soprán), sleč. 0. Bubnová (alt), p. Burian (tenor),\npan Fiihrer (bass) velmi pěkně provedli. Ze všech\nhlasů vyjímal se překrásně plnozvučný silný a zvonkovitý\nhlas sleč. A Blažkovy, jižto zajisté skvělá budoucnost\nočekává. Orkestr ze žáků konservatoria sestávající velmi\nstatně si počínaje vyhověl všem požadavkům.\nZasloužilý kapelník pan Fr. Škr o u p uspořádá\nv neděli dne 27. t. m.v sále na Žofíně velký vokální a\ninstrumentální koncert, v němž následující skladby pro-\nvedeny budou: 1. Meeresstille und gluckliche Fahrt, kon-\ncertní ouvertura od F. Mendelssohna. 2. Dvouhlasné písně\nod Mendelssohna a Národní píseň: „0 sálť ich auf der\nHaide,\" „Ich wollť meine ježto přednese více\ndám, žákyň to p. Skroupových. 3. Koncert pro housle\nod Ant. Rub in sleina: 1 větu (poprvé), již přednese\npan prof. M. Mildner. „Kde domov můj ?u píseň od F.\nŠ křoup a; přednášena v uuisonu od více žákyň p.\nSkroupových. V druhém oddělení uslyšíme poprvé novou\nsymfonii do E-moll od slovutného Y. H. Ve i ta*\nStoleté narozeniny německého básníka Bedř.\nSchillera budou se dne 11. t. m. velkým kon-\ncertem oslavovati. Program je tento: Proslov od K. E.\nEberta, Ouvertura k „Nevěstě Messinské\" od B. Schu-\nmanna pod řízením B. Kittl a, „An die Kunstler\" vokální\nskladba od Mendelssohna, provedena od zpěváckého spolku,\nslavnostní řeč, pracována a držána od Jos. Bayera, de-\nvátá symfonie od L. Beethovena pod vedením Frant.\nv\nSk roupa. Sola této symfonie přednesou slečny: Prau-\nseova a Schmidtova, pánové Bachmann a Ei-\nlers. V koncertě tomto budou téměř všechny hudební\nsíly Pražské účinkovati."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3231, "texte": "Tyto dni prodléval zde český pianista pan Kunz\nz Petrohradu*\n- Pan Václ. Pokorný v Oustí nad Orlicí přisel\nna myšlénku, na obyčejné housle dvě dvojité struny\npřipravit a výsledek téhož jest, jak se nám z Ustí píše,\nvelmi dobrý. Housle takové vynikají mocností, plností a\njemností tonu.\nZesnulý Josef Procházka narodil se r. 1816\nve Vlašimi, věnoval se učitelství a pěstoval vřele hudbu,\nzvláště housle. Byv několika let podučitelem ve svém\nrodišti, stal se r. 1829 členem zdejšího divadelního\norkestru.\nZa zemřelou paní Josefu Jiránkovu, choti ředitele\npianního ústavu, odbývalo se včera v 10 hodin v chrámě\nu Marie Sněžné Mozartovo requiem, při které příleži-\ntosti sleěny Mikova a Schmidtova, pánové Bach-\nmann a Strakatý sola přednášeli a divadelní orkestr\nspoluúčinkoval. Provedení bylo dobré.\nNová symfonie od výtečného W. H. Veita, kte-\nráž se v Lipsku s takým úspěchem dávala, jakéhož juž\ndlouhá léta nějaká skladba nedosáhla; vyjde vbrzku ná-\nkladem Breitkopfa a Haertla v partituře i s hlasy a\npozději pro piano na ctyry ruce v Lipsku. Důkaz ob-\nliby, s jakou se Veitova symfonie a skladatel sám u p.\nhudbomilů Lipských potkal, podává tu okolnost, že ředi-\ntelství koncertů „Gewandhausu\" dne 22. října ráno ke\ncti pana W. H. Veita celý orkestr svolati dalo, by mu\nouverturu k „Manfredu\" od Schumanna a tři první věty\nBeethovenovy deváté symfonie přednesti dalo. Takové\nvyznamenání dostalo se jen prvním hudebním autoritám,\nkteré Lipsko navštěvují, u př. v loni Lud. Spohru.\nv\nČeský hudební skladatel Antonín Filip Heinrich,\njinak tatíček Heinrich zván, jenž mnohá leta v pustině\nKentucky v Americe se zdržoval a v dubnu r. 1857 vlast\nsvou navštívil, a obrovský koncert tu uspořádal, odebral\nse opět z vlasti své a vrátí se přes Anglicko do Ame-\nriky nazpět. A.F.Heinrich narozen jest r. 1781 v Schon-\nbiichlu u Krásné Lípy, věnoval se z mládí kupectví a byl\nvelkoobchodníkem; zaměstknával se hudbou a byl snad\nsvého času největší hudební enthusiast. Po rozličných\nnehodách přišel do Londýna, kdež u divadel\nConvent Garden, Súrrey, Vauxhalle houslistou se stal, a\nod svých kollegů ctěn byl. Zde si získal přátelství vý-\ntečného skladatele Herryho Bishopa, Clementiho, Crammera\na slavného básníka Tomáše Moora. Pozdržev se sedm let\nv Anglicku, odebral se do Ameriky, kdež přetrpěv mno-\nhých svízel ň a nedostatků, v jisté chatrči v pustině Ken-\ntucky se uhostil. Zde složil ponejprv píseň „How sleep\nthe Brave\" (jak spí hrdina). Od té doby žijíc v nej-\nvětší soukromnosti, odvažoval se vždy na větší a větší\nskladby, s nimiž ve Filadelfii, Bostonu a v Novém Yorku\nu veřejnost vystupoval. Roku 1846 provozovaly se ně-\nkteffé skladby Heinrichovy v Novém Yorku v tak zvaném\n„Tabernáklu,\" a došly v novinách „The Atlas\" a „The\nTribunál\" největší pochvaly. Zvlášť vynikaly skladby\n„Washingtoniad\" a „vstupní pochod a sbor,\" o nichž\nposlední list zvláště nadšeně píše. \\elkých jeho tištěných\na orkestrálních skladeb počítá se 75. V jeho komposi-\ncích jest mnoho fantasie a charakteristiky. Mnohá již\ntitulem připomíná věrného syna země České, tak ku př.\nsložil, ač v poněmčilé krajině zrozen, symfonii k oslavě\npamátky Josefa Jungmanna. Obšírnou biografii o Hein-\nrichovi napsali J. Drowne, L. Maria Child a Julie de\nMarguerittes."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "248", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7.2", "titre_corps": "(?) Z Mnichova Hradiště. (Hudba kostelní.)", "titre_sommaire": "(?) Z Mnichova Hradiště. (Hudba kostelní.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.7", "debut_caractere": 3233, "fin_caractere_exclue": 6107, "texte": "(?) Z Mnichova Hradiště. (Hudba kostelní.)\nDne 9. října dávala se v chrámě sv. Jakuba\nmše od Diábelliho a co graduale hymnus k sv. Augu-\nstinu od Albina Maška, kterýž co praemie k „Dali-\nboru\" přidán byl. Ředitel kůru pan Jan Bubák pro-\nvedl skladby tyto velmi slušně, ačkoliv se žádná zkouška\nnedělala, a osvědčil se co obezřetný ředitel. Pozn. redakcí:\nV žádném případu není rádno kostelní hudby bez zkoušek\ndělati; neb i nejlepší ředitel nevyhne se při takových pří-\nležitostech skaliskám, jimžto v šanc vydán jest*\n(A. V.) Z Pardubic. (Kostelní hudba.)\nZdejší kostelní hudba pod ředitelstvím pana M. Kučery\nzasluhuje všestranného uznání. Ačkoliv p. M. Kučera\nžádných placených hudebníků nemá, snaží se přede vše-\nmožně, aby si dilettanty získal as nimi dobré skladby\nprovozoval. Ovšem má zdejší ředitel kůru několik malých\nzpěváků, avšak ti musí za to zpěvu vyučovati. Mše,\nkteré p. Kučera provozuje, jsou vesměs od výtečných\ndomácích skladatelův, na př. od V. Tomáška, Vitáska,\nB. Fuhrera, V. Horáka a t. d. Ze zpěváků, kteří\nna kůře účinkují, zasluhuje zvláště slečna M. Říhova\nvelkého povšimnutí. Má příjemný soprán a vyniká pě-\nkným uhlazeným zpěvem. Taktéž zasluhuje chvalné\nzmínky pan Frant. Jakl, jenž po mnohá leta službu var-\nhanickou zde pilně zastává, a obratně s varhany zacházeti\numí. Jiné hudební zábavy nelze zde nalezti! Kapella\nvojenská, která třikrát za týden před bytem plukovníka\nhraje, musela pro špatná počasí své produkce odložiti.\nAvšak tu mi něco připadá. Nemohly by si Pardubice\nčeský zpěvácký spolek utvořit? Sil zpěvních a dobré\nvůle je zde dosti; toliko podnikatele rázného tu nemáme.\nTaké spolek poskytl by nám nejen krásných zábav, ale-\nbrž přispěl by velice k zvelebení kostelní hudby, při nížto\nby účinkovati mohl. Kéž by se někdo této myšlénky ujal\na ji statně provedl!\n(H. S.) Z P o 1 n y. (Hudební zábava a var-\nhany.) Dne 12. října zřídili zdejší učitelové k závěrce\nsvého působení a vedení hudby kostelní, kteréžto povin-\nnosti je sl. m. Rada ustanovením nového ředitele kuru\nzbavila, ještě jednu „hudební akademii,\" a čistý vý-\nnos určili k zaopatření obuvu pro chudé školní dítky.\nProgram byl dosti rozmanitý; provozovalo se mezi jinými\nouvertura „Panna jezerní\" od Storka, Potpouri od Strecka,\nSbor bojovníků od Škroupaa sbor „der Jager-\nAbschied\" s doprovázením čtyr lesnic od Mendelssohna\na písně od Spohra. Ku konci se společnost tak rozve-\nselila, že se několik národních písní společně zpívalo.\nNávštěva sice nebyla tak četná, jak se očekávati mohlo,\nnež však příjem byl dosti vydatný, sešlo se 25 zl. r. č.,\nzačež se všem dárcům ve jménu chudé mládeže tuto ve-\nřejné díky vzdávají. Nedávno jsem četl take v těchto\nlistech o nově vystavených varhanách v Jaroměři, což\nmne velmi dojalo. I u nás jsou znamenité varhany o\n32 rejstříkách, které byly nákladem P. T. p. děkana\nČapka ku konci 17. století od Brněnského měštana Jana"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 614, "texte": "D. Sieberta, rodilého z České Lípy zhotoveny.\nZ těchto 32ti rejstříku jest 16 v hlavním dolním ma-\nnuali, 8 ve vrchním a 8 v pedálu, mezi nimiž se zvlášť\nBourdon a Salicional v manualu, trompetní a brucivý bass\nv pedálu vyznačují. Ano i sestavení těchto varhan a\nvarhanní pouzdro jest zdařilé a slouží k okrase našemu\nslavnému chrámu Páně; než však jest co litovat!, že\ntento krásný stroj bez vší opravy ustavičně své ob-\ntížné služby zastávat musí, a tak bez vší pomoci k\nouplné zkáze se chýlí, což nejvíce toliko kalkant pocituje.\nKýž by se nějaký přítel a dobrodinec takového stroje ujal\na před zkázou zachoval!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7.3", "titre_corps": "Brandenburg. V druhé kvartettní zábavě slyšeli", "titre_sommaire": "Brandenburg. V druhé kvartettní zábavě slyšeli", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "debut_caractere": 616, "fin_caractere_exclue": 4760, "texte": "Brandenburg. V druhé kvartettní zábavě slyšeli\njsme kvinteít do A od slovutného W. H. Veita, pri\nkteréž příležitosti kapelník Tagluhsbuk druhou bráci hrál.\nBerlín, Tuto zimu očekává se tu A. R ub i li-\nst ein, anto se jeho oratorium „Ztracený rája provozo-\nvat bude. — Královský dvorní obchodník v musikaliích\np. Bock zřídí zaopatřovací ústav pro všechny německé\nhudebníky vojenských kapel a spoji ústav tento s juž\nstávajícím ústavem pro vysloužilé vojenské hudebníky a\njejich vdovy a sirotky, jehožto kapitál juž 4000 tolaru\nobnáší.\nBrno. První kvartettní zábava rodiny N e r u-\ndovské dne 23. října v sále redutuím shromáždila vy-\nbrané obecenstvo. Všechny cleny rodiny, slečny: Mína\na Marie, pánové Josef a František, provedli skladby od\nHaydna, Mendelssohna a Spohra výtečně a došli hlučné\npochvaly. Pojmutí všech skladeb bylo dokonalé a ducha-\nplné. V triu účinkoval pan doktor Otavka na piano\na osvědčil svým jasným úhozem a brillantní sběhlostí,\nže je skutečně výtečný pianista. Druhá zábava slovútné\nrodiny této bude se dne 30. října, pak 6. listopadu od-\nbývati.\nFrankfurt, Dne 5. října dala se zde mladá\ncellistka slec. A. Kullova v koncertě slyšeti; osvědčila\ntalent a obratnost na svém nástroji. Dne 11. října vy-\nstoupil zde houslista Poznaňský, žák Vieuxtempsův a\nzbudil velkou technickou sběhlostí a výrazným přednesem\nvelké pozornosti. Jeho velký mistr hrál dvě piegy na\nviolu a roznítil obecenstvo k hlučným potleskům.\nKas sel. Dne 22. zemřel tu následkem mrtvice\ngenerální ředitel hudby Louis Spohr. Slavný skla-\ndatel tento nar. se 5. dubna 1784 v Brunšvíku, kdež\njeho otec lékařem byl. Uciv se houslím u Maucourta\na později u Ecka stal se koncertním hudebníkem v Brun-\nšvické kapelle. R. 1804 odebral se na umělecké cesty,\nstal se 1805 koncertním mistrem v Gothě a psal tu mimo\ndíla pro komorní hudbu též oratorium „Poslední soud\"\na operu ,.Alruna\" a „Souboj milenců.\" Na to stal se\nr. 1813 kapelníkem ve Vídni $ pak r. 1817 ředitelem diva-\ndelní hudby ve Frankfurtu, a jmenován jest r. 1822 zdej-\nším dvorním kapelníkem. Spohr složil ve všech druzích\nhudby velké a značné skladby; v kostelní hudbě, v sym-\nfonii, v komorní hudbě, v koncertech pro housle, v písni\na opeře je stejně výtečný. Spohr složil r. 1813 operu\n„Faust,\" r, 1818 „Zemíra a Azor,\" r, 1823 „Jesonda,\"\nr. 1825 „Skalní duch;\" pak „Pietro z Abana,\" „Alchy-\nmistu\" ar. 1844 svou poslední operu „Křižáci.\" R. 1858\nřídil při padesátiletém jubileu Pražského konservatoria\nsvou operu Jesondu v stavovském divadle.\nKolín ii. R. Mladý Rus, jmenem Táborovský,\njenž podporou J. M. císaře ruského houslím se ucil, a\njenž co chovanec Bruselského konservatoria pod ředite-\nlem Fétisem komposicí studoval a se pod Leouardem\nv houslích zdokonalil, vystoupil zde v koncertě a osvědčil\nse co velenadaný, zvláštní umělec, jenž také talent ku kom-\nponování v sobě chová.\nLipsko. Dne 20. října odbýval se třetí koncert\nv Gewandhausu, v němžto nová symfonie od W. H. Veita\nprovedena byla. Allg. Zeitung fur Musik píše o ní takto:\nDílo toto vyniká daleko nad všechny kapelnické symfo-\nnie. Chováf v sobě právo k své existencí. Nebudeme\npřirozeným způsobem od skladatele žádat', aby s nejno-\nvějšími snahami zároveň kráčeti musel; jeho směr jest\nstarší; ačkoliv i novější ěas nezůstal u něho bez vlivu.\nCo nas však blahoěinně dojalo, bylo : pravdivý cit, vře-\nlost a svěžest vlastnosti to, ježto nad všecko dělané\n(šablonovité) vynikají. Dílo to neobsahuje úchvatně ná-\nruživosti, taktéž i ne zvláštně vyznačenou originálnost;\navšak jest skrz na skrz ušlechtilé ve svém pojmutí\na drží se také ve svých jednotlivých císlech s malými\nvýminkami na stejné výši. Dopisovatel do „Blátter\níur Musik\" pod Zellnerem ve Vídni vycházejících praví\no ní, že je to dílo ušlechtilé, jež sluchu velkého obe-\ncenstva lahodí.\nPaří ž. Richard Wagner zamýšlí tu celou zimu\nprodleti a hodlá svou operu „Tannhauser\" v divadle\nTheátre lyrique provesti. Jak se praví, vyjednává prý\ns panem Carvalhem, ředitelem téhož divadla v této zá-\nležitosti.\nv\nŠtětin. Dne 20. října vystoupila tu ponejprv\nslec. Anežka Jakobsohnova, žákyně Pražského konserva-\ntoria v „Don Juan\" co Donna Elvíra a líbila se velice."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "debut_caractere": 4762, "fin_caractere_exclue": 4773, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Karel M. Esser.) Výtečný houslista rytíř Esser dával v", "titre_sommaire": "(Karel M. Esser.) Výtečný houslista rytíř Esser dával v", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "debut_caractere": 4775, "fin_caractere_exclue": 5482, "texte": "(Karel M. Esser.) Výtečný houslista rytíř Esser dával v\nLondýně koncert a byl na konci prvního svého allegra vypískán.\nDocela klidné očekávali, až se hřmot utiší, dal pak tempo k ada-\ngiu, odložil mezi ritornellem smycec a vzav housle pod páží\npískal své solo pizzicalem na housle se doprovázeje. Tím bylo\nobecenstvo překvapeno. Povstalí smích á mezi pausami potlesk,\na na konc zavznělo hlučné i?Bravo.\" Virtuos pokloniv se obe-\ncenstvu umění příznivému piavil: „S radostí spravuji se dle\nvkusu ctihodných znatelův, vida, že je pískání v oblibě.\" Bravo,\nvolali někteří na novo, ačkoliv jich juž tolik jako dříve\na koncerl se šťastně ukončil. Tato událost rychle se rozšířila a\nbyla na cas pákou jeho štěstí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "248", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.2.8", "titre_corps": "K příštímu číslu přidány budou obě notové přílohy.", "titre_sommaire": "K příštímu číslu přidány budou obě notové přílohy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "debut_caractere": 5484, "fin_caractere_exclue": 5534, "texte": "K příštímu číslu přidány budou obě notové přílohy."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.1", "texte": "3EMÍѢ MÁ.\nJoc. BeHOHИ.\nHk KpácHá ch, ó 3eMt Má,\nBe apHHM poyxy cbčm!\njoyna, rán, K4e ropa, iec,\nTaM cp4ue máfi, TaM niec,\nTaM lácna 40mobcm.\nHk KpácHá en, o 3eMÍ Má,\nH b poyxy cirferoßéM!\nK4e rpcTKa 3eMt, TaM ie rpoě,\n3nOMHHKa 3 4áßHé caáßti 406,\nTaai ciáßa 40mobcm.\n\nZEMĚ MÁ.\nJos. Benoni.\nJak krásná jsi, o země má,\nVe jarním rouchu svém !\nKde louka, háj, kde hora, les,\nTam srdce máj, tam očí ples,\nTam láska domovem.\nJak krásná jsi, ó země má,\nIv rouchu sněhovém!\nKde hrstka země, tam je hrob,\nZpomínka z dávné slávy dob,\nTam sláva domovem.\n\nO kostelní hudbě v Praze.\nDopis z venkova.\n\n(Dokončení.)\nHudba kostelní v chrámě u Františkánu u sv. Haštala\na u sv. Ducha. Poměr chorregentů venkovských\nk Pražským. Roztřídění ředitelů kůru Pražských.\nDne 11. září na jm. P. Marie jsme přišli do ko-\nstela Františkánského, dávala se mše, jestli jsme\nse nemýlili, od Lickla, obstojně, ačkoliv tempa větším\ndílem byla rychlejší. Co se ale zpěvu týče, převládal\ntenor, jejž regenschori p. Mayr velmi silně proti so-\npránu, altu a basu zpíval, tak že jej skoro samotného\nslyšeti bylo-, a při graduale zpíval p. Mayr silným hla-\nsem a tak nadšeně, že jsme se nezdáli býti v domě\nBožím. I při dávání taktu jsme se podivili, a mimo-\nvolně nám přišel na mysl náš starý tatíček, nebožtík\nVitásek, kterak on si počínal při řízení hudby chrá-\nmové. Nešermovalf rukou na vše strany, ani se při\nSanctus, kdež se zpívá „Svatý, svatý,\" neobracel\nzády k oltáři, oběma rukama takt dávaje; aniž se tvářil\nzlostně! Jeho ruka se způsobně pohybovala, jeho obličej\nprozrazoval, že se při tom modlí, a zdálo se, že jeho\nduše k výsostem se povznáší; vždyf se libě usmíval.\nTakýmto způsobem velebil Pána.\nChválu musíme vzdáti varhaníkovi p. Můllerovi,\nzasluhujet v pravém smyslu slova jíněna „varhaník;\"\nnebof v skutku hraje pěkně. Jeho hra jest mírná, umělá\na v pravém kostelním slohu. Což nemůže p. Můller\nsvé předehry tiskem uveřejniti, a takto obecenstvu po-\nsloužiti? Myslíme, že bychom se v nich nepotkali\ns takovými nešvárami a harmonickými chybami, jakož\nv šesti předehrách od J. Forstera, loňského roku u\nJ. Hoffmanna vyšlých.\nTéž jsme byli přítomni službám Božím u sv. Ha-\nštala, kdežto jesti regenschorim p. Votrhánek, jejž\njsme znali již před dvaceti lety; ale pranic se nezmě-\nnil, ostal si věrným, pořád ten starý Votrhánek.\nVokalisty však dosud prý nemá, a musí si je dlužiti.\nI u sv. Ducha jsme byli, a že p. Ulm vždy leto\ntráví na cestách, má za sebe supplenta. Toho dne ří-\ndil kůr p. Janák, a již si také vzal vzor jistých pánů;\ndávalf takt oběma rukama. Jakž jsme pozorovali, má\np. Ulm na kůru hudebníky dosti silné, a ty prý musí\nmíti; nebof jeho taktovka má mu býti nevěrná, jakž\nnám očitý svědek pravil.\nV kostelích u sv. Ha v 1 a u D o mi ni k á n ů au\nsv. Jakuba jsme nebyli, jelikož nám čas nepostačoval;\njak jsme ale slyšeli, dělá prý p. Holub u sv. Havla\nhudbu slušnou. Pan Proška nevábí však prý tolik\nposluchačů do chrámu sv. Jakuba, jako jeho předchůdce,\nač prý velmi slušně místo své zastupuje.\nTotof celé naše putování po kostelích v naší staré"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.2", "texte": "Praze, kromě Malé Strany, což si ponecháváme na\nbudoucí prázniny. *) Ku konci ještě slovo o ředitelích\nkůru v Praze vůbec.\nZe všeho toho, c« jsme v předu pravili, vysvítá,\nže ani v Praze není hudba na všech místech v takovém\npořádku, jakby býti měla; a v Praze se to dá dělati;\nza jedno mají Pražští ředitelové kůru za svou práci\nslušný plat, a mimo to dostávají, jakž jsme již pravili,\nna vokalisty po 60 zl. sth; na hlavních farách, t. j. u\nsv. Mikuláše, v Tejně a u sv. Jindřicha berou na každé\nfaře plat na 6 chlapců a u ostatních na každé faře na\n4 chlapce; ale tyto jsou již vycvičeni; obyčejně jsou\nto naši venkovští hoši, kteří jim práce velké nedají, a\ntito páni ani nevycvičených a neschopných nepřijmou;\nale my venkovští se musíme namořiti, než zpěváky\nvycvičíme, aby mohli zpívati v kostele, a tu ještě musíme\ns nimi zacházeti jako s máslem, sice nám utekou a\nnejdou zpívaf. I s hudebníky jesf to samé; jestli ně-\nkterého chce poučit, béře to za urážku a nepřijde též\nna kůr. Arcif v Praze si musí ředitel kůru hudebníky\nplatit, a tu si může vyvolit; má na vybranou a také si\npak může poručili; ovšem ten plat hudebníků není valný,\na kolik hudebníků má placených? —vždyf by na mno-\nhých místech regenschori nemohl ani hudbu provozo-\nzovati anebo velmi chatrně, nemaje ochotníků.\nMy na venkově nemáme z většího dílu žádného\nplatu za řízení chrámské hudby, následovně nemůžeme\nhudebníky platit, což pro nás velmi choulostivé, nebf\nmusíme s nimi, jak praveno, velmi poníženě zacházeti,\ncož se pražskému řediteli kůru nestane. Chlapci mají\nu regenschoriho stravu i byt zdarma, tudy jsou pořád\npři ruce, a musejí být poslušnými a pilnými, sice by\nje propustil. Tof jesf pro pražské ředitele kůru velká\nvýhoda. Takéf jsme slyšeli, že v Praze velmi málo\npohřbů, při nichž by hudba aneb jen regenschori se zpě-\nvákem přítomen byl. To u nás máme skoro každý\npohřeb s hudbou, za to ale my se spokojíme s malým\nale raději s častým výdělkem; a vždyf jest to pro ven-\nkovského učitele jen ta jediná odměna za jeho přičinění\nv kostele, co dostane od pohřbu; ale za to se každý\npřičiní a nelituje kus cesty jiti, uslyše, že někde mají\nnovou pohřební píseň, aby si ji vypůjčil. Někdo nám\nřekl, že. jeden ředitel kůru v Praze již leta zpívá pořád\njednu a tu samou Rybovskou píseň při pohřbu,\načkoliv prý s to jesf, každou chvíli lepších si napsati.\nlnu pohodlnosf!\nNa něco jsme ještě zapomněli, čehož jsme v koste-\nlích pražských pohřešili, totiž: že je-li po mši, hudeb-\nníci a zpěváci s kůru se rozlítnou, jako když do vrabců\nudeří, jen tam zbyde varhaník, a tu hraje někde\ndosti bídně slavný chorál „Pange lingua\" i „Otče\nnáš, milý Pane,\" bez zpěvů. Tot my to máme na ven-\nkově slavnější; s kůru se nikdo nehne, dokudž není\npo Pange lingua, a nezpívají jen zpěváci, ale všickni\nhudebníci, a takto společně velebíme Pána. Yždyf nám\nto připadá, hráti tyto chorály bez zpěvů, jakoby si někdo\ndenní modlitby posadil do hudby, a je jen hrál a při\ntom nezpíval.\nTéž nám byli Pražští páni chorregenti od někoho\nv tyto třídy rozděleni: Do první třídy prý patří pp.\nVácl. Horák u sv. Vojtěcha, Zik. Holešovský u sv.\nŠtěpána, Jos. Krejčí u křížovníků, Alb. Mašek, ře-\nditel kůru v Tejně. Do druhé třídy pp. Drechsler,\nředitel kůru u sv. Petra, Holub u sv. Havla,\nProška u sv. Jakuba. Do třetí třídy pp. Nejedlý,\nředitel kůru u sv. Trojice na spálené ulici, Maer\nu Františkánů, Yotrhánek u sv. Haštala, Studený\nu sv. Jindřicha, a Ulm u sv. Ducha; a do čtvrté\ntřídy pp. Zykmund, regenschori u Dominikánů,\nBílý v Emauzích, a ředitelkyně aneb její pomocník\nu sv. Trojice v Podskalí. *)\nTotof nám bylo sděleno od pána, jejž jsme neznali,\na proto nemůžeme říci, jestli to dobré klasifikování\nčili nic, ač se nám onen pán zdál velmi v hudbě zbě-\nhlý a rozumný.\nV. P—. 1. října 1859.\n*) Nemůžeme tak dlouho čekat a přineseme vbrzku\nzprávu o pěstování hudby ve všech chrámech\nPražských. Red.\n<!) Hudbu u sv. Trojice řídí na velké svátky pan Z.\nholešovský a obyčejnou neděli pan Rubricius\nna místě vdovy po zasloužilém řediteli a zdatném\nskladateli p. Láblerovi, a jak z jistého pramene\nvíme, dělá se tam hudba na tamější síly slušná. Red.\n\nPravdomil Káral a spol.\n\nČásť theoretická při vyučovaní na\npiano,\nPodává Fr. Blažek.\n(Pokračování a dokončení.)\nPoněvadž z odvozování sext- a kvartsext-akkordu\nzřejmě vysvítá, že tyto akkordy nejsou nic jiného nežli\ntrojzvuk obdrží tedy sext- a kvartsextové akkordy\npři číslování harmonických stupňů len samý stupeň,\nco jejich základní harmonie. Sextový akkord e g c,\nkvartsextový akkord g c e, jsou dle původu tolik co\ntrojzvuk c e g; nacházíme-li se n. př. v tónině C,\nobdrží všecky tři akkordy bez rozdílu I. stupeň.\nSext-akkord h d g, a kvartsext-akkord d g h, po-\nchodí z trojzvuku g h d, jejž nacházíme v tónině C\nna pátém stupni, obdrží tedy jeden i druhý převrat,\ntak jako jejich základní akkord, V. stupeň. Podobně"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.3", "texte": "bychom akkordům a c f c f a5 jelikož to jsou pře-\nvraty trojzvuku fa c, nepodkládali v tónině C žádného\njiného, nežli IY. stupně.\nÚlohy jsou ty samé jako při prvním převratu ; přidá\nse však k nim ještě úloha ta, by žák bezprostředně\nspojil s trojzvukem jeho první i druhý převrat n. př.\n« %\nc e g. Cvičení to se dělá ve všech polohách ave všech\ntóninách.\nOčís 1 e ní (signatura) trojzvuku a jeho\npřevratu.\nDílem pro snadnější přehled akkordů, dílem pro\nušetření někdy zbytečného psaní přijalo se zvláštní\npísmo, kteréž záleží v číslicích nad nejhlubšími tony\nakkordův postavených.\nOčíslený bas se jmenuje generalbas.\nGeneralbas se může vykonávati ve způsobu theore-\ntickém a praktickém. První záleží v znalosti akkordů,\nkteré zpodnímu hlasu náležejí, jakož iv dokonalém\nuvědomění, jak se tyto akkordy bez not jen číslicemi\na jinými k tomu potřebnými znameními určitě nazna-\nčiti mají. Druhý způsob jest: skutečné a řádné pro-\nvedení a hraní toho, co se číslicemi a jinými zname-\nními v počíslování basu zamýšlelo.\nPři znamenání akkordů číslicemi spravujeme se tak\njako u pojmenování podle nejdůležitějších intervallů\nakkordův. Chtěli—li bychom akkord bez rozdílu všemi\njeho intervally naznačili, velice by takovéto nahroma-\ndění čísel při hraní očísleného basu vadilo a místo ku\nprospěchu snadnějšímu přehledu na ujmu bylo. *)\nTrojzvuky, jejichžto částky s předznamenáním hlavní\ntóniny se docela shodují, číslicemi obyčejně nenaznaču-\njeme a při hráni toliko podlé holého basu se řídíme. **)\nJenom tenkráte, chceme-li naznačili polohu akkordů\nneb zpěv nejhořejšího hlasu a poskytnouti zpěvákům\npři doprovázení jistější podpory, číslují se trojzvuky\n53 8 10\ntaké 3 neb 5, anebo 5 neb 5 a t. d.\n3 8\nStává-li se uchýlením do jiné tóniny, že tony troj-\nzvuku s předznamenáním hlavní tóniny nesouhlasí, tuf\nse náhodné posuvky před číslice právě tak, jak před\nnotu stavějí n. př. &5» #3, &3, «3. Při po-\nvýšení tonu postačí, jestliže se číslice jen přetrhne s+-\n*) Mnozí skladatelově v novější době místo očíslování\nbasn raději i také ostatní hlasy kromě basu notami\nznačejí, jsouce toho mínění, že své skladby před\nnepravým průvodem ochránějí.\n**) Má-li se hráti bas bez všeho průvodu, poznamenává\nse: tasto solo.\nCharakteristický intervall zmenšeného trojzvuku,\njak nám známo, jest jeho malá kvinta; pročež tento\ntrojzvuk výhradně 5 neb 5 nebo také k vyhnutí se\nvšemu nedorozumění bi neb naznačujeme. Tak\npodobně zvětšený trojzvuk se 44=5 neb nebo zkrátka\n5+ značí, jelikož jest kvinta charakteristický inter-\nvall jeho.\nZmění-Ii se v trojzvuku ba iv kterémkoliv akkordu\nterce jakoukoliv posuvkou, netřeba by se psalo =#:3,\n53, k 3, nýbrž postačí ku poznamenání vlastnosti terce\nposuvka bez číšlice k. př. #5 b, k-\nTím se také vysvětluje, že velký trojzvuk, jehožto\ncharakteristický intervall jest velká terce (pakli se\ns předznamenáním tóniny nesrovnává) křížkem (4#) neb\nv tóninách s be jedině odrážkou ( ) znamená.\nPodobně malý trojzvuk, jehožto malá terce jest\ncharakteristický intervall, jestliže ona se co cizoškálný\nton objevuje, buďto znamením b, neb v křížkových tó-\nninách kj naznačuje.\nZnámka sextového akkordu jest 6, kvartsextového\nakkordu poněvadž sextu prvního, kvartu a sextu\ndruhého akkordu za nejpodstatnější částky dotčených\nakkordů považujeme. Při povýšení 6 neb 4 může se\nčíslice jen přetrhnouti 6 .\n4+\nK lepšímu označení polohy, čísluje se sextový akkord\ntaké 8, 10, nebo kvartsextový akkord 8 neb 6 anebo 4. *)\n666 8 8\n44 6\nPraktičné cvičení v převratech trojzvuku.\nIÍ patřičnému cvičení sext- a kvartsext-akkordů\npřede vším prospívá, doprovází-li se ve všech tóninách\ntvrdá i měkká stupnice v basu následujícím způsobem:\n6\n6 6 6 4 6 6\ntcdefgahc.\nToho samého průvodu se může upotřebit při sestu-\npující škále.\nJiná cvičení uzpůsobíme z předešle uvedených pro-\ngressí, vezmeme-li jeden trojzvuk v převratu, druhý však\nv původní formě asi takto:\n6 6 6\nchlagl f e j g c J\npochodí z progressí pod číslem 111.\n6 5\n56 56 56 56 43\nc|dle| f | g | c 1\npovstane z progressí pod číslem VIII.\n*) Ačkoliv jest obyčej při očíslování akkordu větší\nčíslo dávati nahoru , předce se někdy k v&li Udání\npolohy akkordu staví menší číslo nahoru a větší dolů.\nCvičení v čtení počíslovaných akkordu ať hledá\nžák v praktičných generalbasových příkladech od\nForstera. S udáním stupúuv převratem odvozených\nakkordu se však v těchto příkladech neshodujeme."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.4", "texte": "Z progressí pod číslem VI. obdržíme následující\nzměnu v basu:\nc e j f | d f | g | e g | a | f g | c ||\nNebo z progressí VII. utvoříme sobě jak následuje:\n6 6 6\ncelgldf}al e g I h g I c II\nKu konci ať se cvičí učeň hraním a transponová-\nním následující progressí:\ns64 í 3 64 5# 3 5# «4\nc | faf [. d | gh g | e |\n\\.\n36 6 5\na c a | f g G j c fl *)\n\nDějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nLesnice.\nItal. Corno neb corno di caccia, franc. Cor neb cor\nde chasse.\nNejlepší školy pro lesnici napsali Domnich, Duver-\nnoy a čech Punto. Tito jakož i všichni jmenovaní\nopravovatelé lesnice byli spolu velcí mistři na tomto\nnástroji. Co virtuosové vynikali a vynikají na lesnici:\nLuigi Betolli, Louis Collin, Dikhut, bratří Josef a Jin-\ndřich Gugelové, Aug. Haase, Mich. Herbst, Bedřich\nHradecký, bratří Jan Z.a Jan Ludv. Hutzlerové, Fr.\nKohout, Leander, Jiří F. Marquardt, Nisle otec a syn,\nPan ta, Punto, vlastně Stich, nejslavnější virtuos, pro\nněhož W. A. Mozart koncert pro lesnici a L. Beethoven\nsonátu pro piano a lesnici napsali, Po lák, Mich. Schunke,\nOndř. Seebach, bratří Jan, Josef a Yilém Steinmůllerovi,\npak Bedř. Witt a t. d. Pražské konservatorium vzdě-\nlalo též mnoho virtuosů na lesnice. Pod professorem\nZálužanem vynikli: Chot Fr., Nosek Václ. kapelník,\nPanocba v Stuttgartu a pan prof. Jan Janatka, kte-\nrýžto poslední mnoho znamenitých virtuosů vzdělal.\nTito jsou: Bahr Frant. v Londýně, Gottwald Jind., skla-\ndatel ve Vratislavi, Grim Jan, kapelník v Rusi, Jelínek\nVilém ve Varšavě, Jerie Ad. ve Vídni, Janatka Jana\nFrant. bratří, v Praze; Kinzl Josef v Pešti, Kuar Václ.\nv Krakově, Kůhnl, Čeněk v Rusi, Krlegius Jos. v Rusi,\nLevý Jan ve Varšavě, Málek Václ., kapelník, Perschl\nVácl. kapelník, Pilát Jos., kapelník v Zaře, Taux Alois,\nkapelník domu v Solnohradů, Klíma Fr., kapelník v Kla-\ntovech, Vítek Ant. v Cáchách, Willner Ferd. v Ham-\nburku a jiní.\nTrouba [Trompeta.J\nItal. Tromba neb Clarino, franc, Trompette.\nJako lesnice náleží též trouba k nejstarším hudeb-\nním nástrojům. Národové dřívějších časů užívali jich\nve válce ku svolání vojska a lidu při veřejných shro-\nmážděních a obětích, všechna vyobrazení ale, která\nv dílách dějepisců o těchto nástrojích nalézáme, doka-\nzují, že nebyly ohnuté jako nyní, nýbrž rovné. Také\nbyl objem starých trub malý; obsahoval totiž 3 neb\nnejvíce 4 tony. Svůj nynější tvar obdržel prý týž ná-\nstroj od jistého Moritze pod Ludvíkem VII. Druhdy\nzhotovovaly se trouby ze stříbra neb jiného drahocen-\nného kovu; nyní však jen z mosazného plechu. Roura\nmá takou délku, že se tonu Bstopové principální píšfale\naneb lidskému hlasu úplně rovná.\nV novějším času užívali i samí znamenití skladate-\nlově trub k provedení něžných melodií s velkým úspě-\nchem. Ano, i Haendel sám učinil to ve svém oratoriu\n„Mesiáš\" při basové arii „Sie tont, die Posaune.\" Trom-\npeta žádá silnou a zdravou postavu těla, dobré plíce a\nobratný jazyk. K vyvedení chromatických tonů vyna-\nšel Meyer v Hamburku nejprvé vlastní nátrubek; napo-\ntom 1780 Míchal Wogel v Carlsruhe tak zvanou in-\nvencionční troubu; Weidinger ve Vídni r. 1801\ntroubu s klapkami a zlatník Noszmann v Hamburku\ntroubu s ukrytými klapkami. Avšak všechny tyto druhy\ntrub nevyhoví tak, jako ventilní trouba.\n(Pokračování.)\n*) Za časté so stává, že se jeden a tentýž akkord přes\nvíce nežli jednu basovou notu drží; jak dalece a\npo kolik basových not se takovéto držení akkordu\nstáti má, značí se (horizontální čárou).\n\nLeonora.\nObrázek ze života Beethovenova.\nAčkoliv veselí obyvatelé Vídně velmi vrtkaví v svých\nnáklonnostech a libůstkách bývají, ačkoliv tak zaneprázd-\nněné a bezklidně den ode dne žijí; přec po všecky\nčasy chovali v prsou svých pohnutlivou vroucnost a\nhlubokou přímost v pocitech pro své velké hudebníky.\nVídeňan byl a jest na zjevy tyto tak pyšen, jako\nna svého císaře a na svůj práter.\nNemožno vytýkati Vídeňákům, že se.nestarali, zdali\nBeethoven, Hayden a Mozart může pečená kuřátka jisti,\naneb jak pohodlně obývají byty a zdali jejich měšce\nnaplněny jsou; nebof každý pravý synek Vídeňský má\nsám sebou nejvíce co dělati. • • C\nKaždý sé však srdečně těšil, slýšěl-li opět nějaký\nnový kus svého miláčka, pil pak na jejich zdraví, a\nzajisté až k zemi smekl klobouk, když jej náhodou\nněkterý z těchto výtečníků potkal. \""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.5", "texte": "Nesmějte se! To jesť až příliš! Mnoho velkých\nduchů kráčelo v jednoduchém oděvu podle mnohých a\npřede nikdo před nimi nesmekl, a nikdo nepoctil je\nvroucím vzhledem, ano nikdo jim neděkoval za je-\njich plody.\nTakový vzhled a dík podobá se jarnímu paprsku\nducha oblažujícímu; žádný sebe vznešenější člověk ne-\nmůže se vzdáli bez bolesti takého paprsku.\nY nevšedně krásném měsíci červnu roku 1822\nmohli jsme denně v určité odpolední hodině spatřili\nvždy vysokého muže na glacis samotna se procházejí-\ncího, jemuž se každý úctyplně vyhýbal.\nAni o minutu dříve ani později nevykonával pro-\ncházku svou, ani parno ani déšť nezrychlil jeho kroky;\nžádná květina, žádný člověk neopoutal jeho zrak ; zdlouha,\njistě a pyšně kráčel s očima sklopenýma, ruce na zá-\ndech maje přes kříž složeny.\nv\nŠedivé vlasy ovívaly krásné, myšlenkami ztížené\nčelo; nepozorovali' ani, když dovádivý větérek kadeře\nna oko mu zavanul.\nNikdo nemohl jiti lhostejně kolem zjevu tohoto,\nneboť znak nevšednosti byl mu velmi zjevně vtisknut,\na mohutná výsost genia táhla se kolem sklopené hlavy.\nKaždé dítě vědělo: „to jest Ludvík van Beet-\nhoven, jenž tak mnoho divukrásné hudbě sepsal 5\"\npřestaloť hráti, rychle zadrželo míč k nohoum mistra\nse kotálející, ba ani bičíkem neprásklo, když tento přímý\nmuž se blížil.\nStaří a mladí, vysocí i nízcí úctyplně mu ustupo-\nvali s cesty jej pozdravujíce, aniž by jeho poděkování\nočekávali. I nosičové uhlí se zastavili, až podivný muž\npřešel, každý ale také ctil jej dle svého způsobu.\nPrávě tenkráte oživil Yídeňany půvab podivného\nzjevení. Beethoven dokončil před několika měsíci svou\nprvní a poslední operu Leonoru (později Fidelio)*,\nzpěčoval se však ji dáti k provozování.\n„Nenaleznu Leonoru, jakou potřebuji!\" pravil přá-\ntelům naň doléhajícím, aby operu svou provozovali dal.\n„Staváť arci množství zpěvaček; pro mne se však\nžádná nehodí.\"\n„Má Leonora nesmí trillkovat, ani rozmanitými\nrouladami hrdlo si namáhaf; nemusí desetkráte oblek\nměnili, ani nevšedně krásná býti; jedno však mimo\nhlas od ní požaduji, to však vám nevyjevím, vy byste\nse ztřeštěnému Beethovenovi ještě více smáli.\n„Nechte operu mou v stolku odpočívali a nesta-\nrejte se o ni! —\"\nNetrpělivci však neustávali jej trpělivě prošiti a\nnaň doléhali. Poslalif k němu všecky zpěvačky města\nsídelního, konečně, když vše marné bylo, počali se naň\nopravdově hněvati.\nBeethoven byl proti obyčeji dlouho trpěliv.\nJednoho večera však přátelé naň velmi dotírali a\no skvělém vystoupení jisté nové zpěvačky mu vypra-\nvovali. Byla to dcera znamenité divadelní herečky\nŽofie Schroderové, as 17 let stará, jež se před\nnedávnem s rodiči svými z Hamburka do Vídně pře-\nstěhovala.\nCo Mozartova Pamína roznítila veškeré srdce pů-\nvabem hlasu a postavy, bylaf jí souhlasně velká bu-\ndoucnost předpovídána. Vše to dozvěděl se velký mistr\nod svých přátel, kteřížto se nadějí kochali, že snad\nsvolí, aby taková nadaná umělkyně v opeře jeho zpí-\nvati mohla.\nBeethoven se rozhorlil.\n„Jak že? dítěti sotva ze školy vyšlému mám\nposvátný svůj poklad svěřiti?\" tázal se hněvivě Beetho-\nven. „Myslím, že sníte, aneb zvědavostí smyslů po-\nzbýváte.\"\n„Nikoliv, pro sedmnáctiletou dívku nepsal Ludvík\nvan Beethoven svou Leonoru.\"\n„Nyní jsem vašeho mučení syt a oznamuji vám,\nže operu spálím, odváží-li se ještě někdo z vás po ní\nse tázali!\"\nA tak ve své zlosti imponoval, jeho oko tak ni-\nčivě plálo, jeho hlas tak hřměl, na čele jeho stálo ještě\ntolik bouřených mraků že Se jeden za druhým\nzticha ztrácel a od té doby nebylo před mistrem o\nLeonoře ani zmínky.\nPo nějaký čas chodívala jasnovlasá dívka vstříc\nmistru z procházky se vracejícímu.\nObyčejně byla oděna v jednoduché bílé šaty; malý\nzdobný slaměný klobouk stínil sličný obličej a úzký,\ntmavorudý šál splýval ji po šíji.\nJako všichni, také i ona se mistru úctně vždy\nvšak velmi vděkuplně vyhnula, když jej potkala, a vždy\nupnula své velké oko pevně v obličej mistrův.\nByly to oči poutající i odrážející; oči, ježto sní-\ncího ducha probuzovaly, jej sobě nakloňovaly a při-\npevňovaly, byly to oči krásnomodré zastíněné pře-\nkrásným obočím.\nJen snivý Beethoven mohl tak dlouho zhledům\ntěmto odporovali; nebof po více dní si dívky této ani\nnepovšimnul.\nKdyž jej potkala, chvěly se jemné její rtíky a\nzdálo se, že by ráda mluvila; přec však vždy mlčela.\nDlouho za ním pohlížela, jsouc plna obdivování a bolu,\na pak se navrátila do města.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. Dne 24. října dávala se\nzde ponejprv Wagnerova opera „Rienzi, der letzte\nTribune,a kteráž 1843 v Drážďanech provedena byla.\nVizme tedy krátký obsah děje, který padá as do polovice\n14. století. Nacházíme se v Římě před ohromnou bu-\ndovou Lateránu. Po straně jeví se zraku našemu vysoký\ndům, k němuž právě několik Nobilův přichází. Orsini\nv čele jejich poroučí jim řebříky k oknu stavěti a dívku\nIrenu, jenž o pomoc volá, odvléci. V tom však přichází\nAdriano, syn Colonův a béře v ochranu ouzkostí mroucí\ndívku. Orsini protiví se jemu, tase meč. Obě strany\nhotoví se k boji, an lid sem přichází a tiší rozjitřeného\nColonu, který již se vrhá na svého protivníka. Raimondo,\nřímský legát, poroučí jim odejít. Colono vztekem pojat\nse mu opět protiví; rozjitření Nobilové chtí půtku. Tu\nvychází z chrámu Rienzi notár, a mírnými slovy snaží\nse potlačit hněv Nobilův, an lid Římský hlasité „SJáva\nRienzimu\" provolává. Drzé ousměšky metají Orsini, Co-\nlona i jejich tlupy na hlavu notárovu. Rienzi připomíná\njim jejich přísahu, avšak drzá rota Nobilův chce půtku\nzítřejšího dne před branami města, Lid římský slibuje\nRienzimu věrnost, pakli je svobodnými učiní. Notár slíbí\njim vyplniti žádost, jestli ale dříve zvítězí nad svými pro-\ntivníky. Lid s jásáním se rozejde. Rienzi tiskna na\nvšech údech třesoucí se sestru na prsa svá, táže se jí\npo události. Irena ukáže na Adriano, který ji byl z ne-\nctných rukou Nobilův vytrhl. Rienzi děkuje jemu, ptá\nse proč nevztýčí meč se spolubratry svými proti němu.\nAdriano domlouvá mu, že toliko krví svých bratrů chce\nosvoboditi Rím, ne však cestou míru. Rienzi připomíná\nAdrianimu bratra svého, který rukou Colony zavražděn\nbyl na břehu Tibery, když sestře Ireně věnce vil; přísahá\nvěčnou nenávist Nobilům a chce by Adriano smazal tuto\nhanu tím, když se stane Římanem. Adriano svolí a při-\njme na důkaz sestru notárovu pod svou ochranu. Adriano,\nkterýž Irenu miluje, skoumá zdali v něj důvěřuje. V tom\nozve se zvuk trubky, zpěv z Lateránu a přicházející lid\nřímský slavně vítá Rienziho. Rienzi udělí městu, jakož\ni každému měšťanu svobodu, z čehož se lid raduje a pří-\nsahá jemu věrnost. (I. dějství.) Nyní objeví se nám pod-\nsíň sloupová v Kapitolium, krásný pohled na město Rím\na modrojasnou Tiberu. Sem vcházejí poslové míru, zvě-\nstují Rienzimu a jeho senátorům mír. Rienzi raduje se\nnad tím, rozkáže poslům ohlas míru rozšířiti po všech-\nněch ulicích města. Poslové odcházejí, an Orsini, Colona\nv průvodu Nobilův přinášejí jemu pozdravení míru. Rienzi\nco tribun děkuje jim za uposlechnutí zákonů římských,\nzve je zároveň k plesu, načež odejde. Nyní kují zde po-\nzůstalí Nobilové pikle proti novému tribunovi a usnesou\nse na tom, jej při plesu zavraždit, čímž pak se část lidu\nod něho odvrátí. Orsini převezme na se úkol vraždy,\nchce obsadit Kapitolium 400 bojovníky, což ale blížící\nse sem Adriano uslyší, vzkřikne a se prozradí. Snažit\nse je přemluvit, kárá jejich špatné předsevzetí i zrádu;\navšak již jest usnešena pomsta. Starý Colona vrhnuv\nkletbu na syna svého, svolí by jej zradil a šedivou hlavu\njeho katu za oběť podal. Adriano přemožen dvojími pro-\ntivnými city: láskou k Ireně a otci svému, sklesne k zemi,\nuzavře pevně u sebe otce nezradit a kvapně odejde.\nPles započne. Rienzi sedí na trůnu, podle něj sestra\nIrena. Adriano, jenž za ním stojí, hrozící zrádu jemu\nzvěstuje. Rienziho prsa kryty jsou pancířem pod bílým\nrouchem, a tudíž mu bodnutí Orsiniho dýky neuškodilo.\nSpiklenci jsou zajmuti, slavnost skončena! V tom\nBaroncelli, římský měšťan, vrazí do síně a zvěstuje, že\nNobilové vrhli se na Kapitolium, avšak četným houfem\nřímských vojínu zahnáni byli. Zatknutí jsou odsouzeni\nk smrti. K osamotnělému Rienzimu vstoupí nyní Adriano\ns Irenou a prosejí za život Colonův. Tribun je hluchým\npro tuto prosbu. Adriano přísahá pomstu Rienzimu, an\nzpěv poutníku se z dálky ozývá. Na kolenou žebřou obé\nza milost starci. Lid chce smrt spiklencň; tribun snaží\nse naklonit jej k milosti. Lid takřka nucen, konečně\npřivolí pod výminkou vyhnání zatknutých z Říma. (11. děj-\nství.) (Pokrač. budoucně.)\nV sobolu dne 29. října dávalo zdejší konserva-\ntorium k svému „Veni sancte\" mši od opata Voglera,\nVen i sancte od Seyfrieda, graduale od Cherubiniho\na offertorium od Eiblera. Nemůžeme věru pochopit,\nproč pan ředitel B. Kittl tuto svému času propadlou,\nv mnohých částech světskými myšlenkami zapáchající mši\nod Voglera, jižto nikterak obratné zpracování upírati ne-\nchceme, k této slavnosti zvolil; anto výbornějších děl od\ndomácích skladatelův mu k disposicí stojí. Provedení\nvšech skladeb bylo neúhonné; zvláště pak vynikalo „Be-\nnediktus\" (solový kvartett), jež sleč. Aloisie Blažkova\n(soprán), sleč. 0. Bubnová (alt), p. Burian (tenor),\npan Fiihrer (bass) velmi pěkně provedli. Ze všech\nhlasů vyjímal se překrásně plnozvučný silný a zvonkovitý\nhlas sleč. A Blažkovy, jižto zajisté skvělá budoucnost\nočekává. Orkestr ze žáků konservatoria sestávající velmi\nstatně si počínaje vyhověl všem požadavkům.\nZasloužilý kapelník pan Fr. Škr o u p uspořádá\nv neděli dne 27. t. m.v sále na Žofíně velký vokální a\ninstrumentální koncert, v němž následující skladby pro-\nvedeny budou: 1. Meeresstille und gluckliche Fahrt, kon-\ncertní ouvertura od F. Mendelssohna. 2. Dvouhlasné písně\nod Mendelssohna a Národní píseň: „0 sálť ich auf der\nHaide,\" „Ich wollť meine ježto přednese více\ndám, žákyň to p. Skroupových. 3. Koncert pro housle\nod Ant. Rub in sleina: 1 větu (poprvé), již přednese\npan prof. M. Mildner. „Kde domov můj ?u píseň od F.\nŠ křoup a; přednášena v uuisonu od více žákyň p.\nSkroupových. V druhém oddělení uslyšíme poprvé novou\nsymfonii do E-moll od slovutného Y. H. Ve i ta*\nStoleté narozeniny německého básníka Bedř.\nSchillera budou se dne 11. t. m. velkým kon-\ncertem oslavovati. Program je tento: Proslov od K. E.\nEberta, Ouvertura k „Nevěstě Messinské\" od B. Schu-\nmanna pod řízením B. Kittl a, „An die Kunstler\" vokální\nskladba od Mendelssohna, provedena od zpěváckého spolku,\nslavnostní řeč, pracována a držána od Jos. Bayera, de-\nvátá symfonie od L. Beethovena pod vedením Frant.\nv\nSk roupa. Sola této symfonie přednesou slečny: Prau-\nseova a Schmidtova, pánové Bachmann a Ei-\nlers. V koncertě tomto budou téměř všechny hudební\nsíly Pražské účinkovati."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.7", "texte": "Tyto dni prodléval zde český pianista pan Kunz\nz Petrohradu*\n- Pan Václ. Pokorný v Oustí nad Orlicí přisel\nna myšlénku, na obyčejné housle dvě dvojité struny\npřipravit a výsledek téhož jest, jak se nám z Ustí píše,\nvelmi dobrý. Housle takové vynikají mocností, plností a\njemností tonu.\nZesnulý Josef Procházka narodil se r. 1816\nve Vlašimi, věnoval se učitelství a pěstoval vřele hudbu,\nzvláště housle. Byv několika let podučitelem ve svém\nrodišti, stal se r. 1829 členem zdejšího divadelního\norkestru.\nZa zemřelou paní Josefu Jiránkovu, choti ředitele\npianního ústavu, odbývalo se včera v 10 hodin v chrámě\nu Marie Sněžné Mozartovo requiem, při které příleži-\ntosti sleěny Mikova a Schmidtova, pánové Bach-\nmann a Strakatý sola přednášeli a divadelní orkestr\nspoluúčinkoval. Provedení bylo dobré.\nNová symfonie od výtečného W. H. Veita, kte-\nráž se v Lipsku s takým úspěchem dávala, jakéhož juž\ndlouhá léta nějaká skladba nedosáhla; vyjde vbrzku ná-\nkladem Breitkopfa a Haertla v partituře i s hlasy a\npozději pro piano na ctyry ruce v Lipsku. Důkaz ob-\nliby, s jakou se Veitova symfonie a skladatel sám u p.\nhudbomilů Lipských potkal, podává tu okolnost, že ředi-\ntelství koncertů „Gewandhausu\" dne 22. října ráno ke\ncti pana W. H. Veita celý orkestr svolati dalo, by mu\nouverturu k „Manfredu\" od Schumanna a tři první věty\nBeethovenovy deváté symfonie přednesti dalo. Takové\nvyznamenání dostalo se jen prvním hudebním autoritám,\nkteré Lipsko navštěvují, u př. v loni Lud. Spohru.\nv\nČeský hudební skladatel Antonín Filip Heinrich,\njinak tatíček Heinrich zván, jenž mnohá leta v pustině\nKentucky v Americe se zdržoval a v dubnu r. 1857 vlast\nsvou navštívil, a obrovský koncert tu uspořádal, odebral\nse opět z vlasti své a vrátí se přes Anglicko do Ame-\nriky nazpět. A.F.Heinrich narozen jest r. 1781 v Schon-\nbiichlu u Krásné Lípy, věnoval se z mládí kupectví a byl\nvelkoobchodníkem; zaměstknával se hudbou a byl snad\nsvého času největší hudební enthusiast. Po rozličných\nnehodách přišel do Londýna, kdež u divadel\nConvent Garden, Súrrey, Vauxhalle houslistou se stal, a\nod svých kollegů ctěn byl. Zde si získal přátelství vý-\ntečného skladatele Herryho Bishopa, Clementiho, Crammera\na slavného básníka Tomáše Moora. Pozdržev se sedm let\nv Anglicku, odebral se do Ameriky, kdež přetrpěv mno-\nhých svízel ň a nedostatků, v jisté chatrči v pustině Ken-\ntucky se uhostil. Zde složil ponejprv píseň „How sleep\nthe Brave\" (jak spí hrdina). Od té doby žijíc v nej-\nvětší soukromnosti, odvažoval se vždy na větší a větší\nskladby, s nimiž ve Filadelfii, Bostonu a v Novém Yorku\nu veřejnost vystupoval. Roku 1846 provozovaly se ně-\nkteffé skladby Heinrichovy v Novém Yorku v tak zvaném\n„Tabernáklu,\" a došly v novinách „The Atlas\" a „The\nTribunál\" největší pochvaly. Zvlášť vynikaly skladby\n„Washingtoniad\" a „vstupní pochod a sbor,\" o nichž\nposlední list zvláště nadšeně píše. \\elkých jeho tištěných\na orkestrálních skladeb počítá se 75. V jeho komposi-\ncích jest mnoho fantasie a charakteristiky. Mnohá již\ntitulem připomíná věrného syna země České, tak ku př.\nsložil, ač v poněmčilé krajině zrozen, symfonii k oslavě\npamátky Josefa Jungmanna. Obšírnou biografii o Hein-\nrichovi napsali J. Drowne, L. Maria Child a Julie de\nMarguerittes.\n\n(?) Z Mnichova Hradiště. (Hudba kostelní.)\nDne 9. října dávala se v chrámě sv. Jakuba\nmše od Diábelliho a co graduale hymnus k sv. Augu-\nstinu od Albina Maška, kterýž co praemie k „Dali-\nboru\" přidán byl. Ředitel kůru pan Jan Bubák pro-\nvedl skladby tyto velmi slušně, ačkoliv se žádná zkouška\nnedělala, a osvědčil se co obezřetný ředitel. Pozn. redakcí:\nV žádném případu není rádno kostelní hudby bez zkoušek\ndělati; neb i nejlepší ředitel nevyhne se při takových pří-\nležitostech skaliskám, jimžto v šanc vydán jest*\n(A. V.) Z Pardubic. (Kostelní hudba.)\nZdejší kostelní hudba pod ředitelstvím pana M. Kučery\nzasluhuje všestranného uznání. Ačkoliv p. M. Kučera\nžádných placených hudebníků nemá, snaží se přede vše-\nmožně, aby si dilettanty získal as nimi dobré skladby\nprovozoval. Ovšem má zdejší ředitel kůru několik malých\nzpěváků, avšak ti musí za to zpěvu vyučovati. Mše,\nkteré p. Kučera provozuje, jsou vesměs od výtečných\ndomácích skladatelův, na př. od V. Tomáška, Vitáska,\nB. Fuhrera, V. Horáka a t. d. Ze zpěváků, kteří\nna kůře účinkují, zasluhuje zvláště slečna M. Říhova\nvelkého povšimnutí. Má příjemný soprán a vyniká pě-\nkným uhlazeným zpěvem. Taktéž zasluhuje chvalné\nzmínky pan Frant. Jakl, jenž po mnohá leta službu var-\nhanickou zde pilně zastává, a obratně s varhany zacházeti\numí. Jiné hudební zábavy nelze zde nalezti! Kapella\nvojenská, která třikrát za týden před bytem plukovníka\nhraje, musela pro špatná počasí své produkce odložiti.\nAvšak tu mi něco připadá. Nemohly by si Pardubice\nčeský zpěvácký spolek utvořit? Sil zpěvních a dobré\nvůle je zde dosti; toliko podnikatele rázného tu nemáme.\nTaké spolek poskytl by nám nejen krásných zábav, ale-\nbrž přispěl by velice k zvelebení kostelní hudby, při nížto\nby účinkovati mohl. Kéž by se někdo této myšlénky ujal\na ji statně provedl!\n(H. S.) Z P o 1 n y. (Hudební zábava a var-\nhany.) Dne 12. října zřídili zdejší učitelové k závěrce\nsvého působení a vedení hudby kostelní, kteréžto povin-\nnosti je sl. m. Rada ustanovením nového ředitele kuru\nzbavila, ještě jednu „hudební akademii,\" a čistý vý-\nnos určili k zaopatření obuvu pro chudé školní dítky.\nProgram byl dosti rozmanitý; provozovalo se mezi jinými\nouvertura „Panna jezerní\" od Storka, Potpouri od Strecka,\nSbor bojovníků od Škroupaa sbor „der Jager-\nAbschied\" s doprovázením čtyr lesnic od Mendelssohna\na písně od Spohra. Ku konci se společnost tak rozve-\nselila, že se několik národních písní společně zpívalo.\nNávštěva sice nebyla tak četná, jak se očekávati mohlo,\nnež však příjem byl dosti vydatný, sešlo se 25 zl. r. č.,\nzačež se všem dárcům ve jménu chudé mládeže tuto ve-\nřejné díky vzdávají. Nedávno jsem četl take v těchto\nlistech o nově vystavených varhanách v Jaroměři, což\nmne velmi dojalo. I u nás jsou znamenité varhany o\n32 rejstříkách, které byly nákladem P. T. p. děkana\nČapka ku konci 17. století od Brněnského měštana Jana"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591101-01.1.8", "texte": "D. Sieberta, rodilého z České Lípy zhotoveny.\nZ těchto 32ti rejstříku jest 16 v hlavním dolním ma-\nnuali, 8 ve vrchním a 8 v pedálu, mezi nimiž se zvlášť\nBourdon a Salicional v manualu, trompetní a brucivý bass\nv pedálu vyznačují. Ano i sestavení těchto varhan a\nvarhanní pouzdro jest zdařilé a slouží k okrase našemu\nslavnému chrámu Páně; než však jest co litovat!, že\ntento krásný stroj bez vší opravy ustavičně své ob-\ntížné služby zastávat musí, a tak bez vší pomoci k\nouplné zkáze se chýlí, což nejvíce toliko kalkant pocituje.\nKýž by se nějaký přítel a dobrodinec takového stroje ujal\na před zkázou zachoval!\n\nBrandenburg. V druhé kvartettní zábavě slyšeli\njsme kvinteít do A od slovutného W. H. Veita, pri\nkteréž příležitosti kapelník Tagluhsbuk druhou bráci hrál.\nBerlín, Tuto zimu očekává se tu A. R ub i li-\nst ein, anto se jeho oratorium „Ztracený rája provozo-\nvat bude. — Královský dvorní obchodník v musikaliích\np. Bock zřídí zaopatřovací ústav pro všechny německé\nhudebníky vojenských kapel a spoji ústav tento s juž\nstávajícím ústavem pro vysloužilé vojenské hudebníky a\njejich vdovy a sirotky, jehožto kapitál juž 4000 tolaru\nobnáší.\nBrno. První kvartettní zábava rodiny N e r u-\ndovské dne 23. října v sále redutuím shromáždila vy-\nbrané obecenstvo. Všechny cleny rodiny, slečny: Mína\na Marie, pánové Josef a František, provedli skladby od\nHaydna, Mendelssohna a Spohra výtečně a došli hlučné\npochvaly. Pojmutí všech skladeb bylo dokonalé a ducha-\nplné. V triu účinkoval pan doktor Otavka na piano\na osvědčil svým jasným úhozem a brillantní sběhlostí,\nže je skutečně výtečný pianista. Druhá zábava slovútné\nrodiny této bude se dne 30. října, pak 6. listopadu od-\nbývati.\nFrankfurt, Dne 5. října dala se zde mladá\ncellistka slec. A. Kullova v koncertě slyšeti; osvědčila\ntalent a obratnost na svém nástroji. Dne 11. října vy-\nstoupil zde houslista Poznaňský, žák Vieuxtempsův a\nzbudil velkou technickou sběhlostí a výrazným přednesem\nvelké pozornosti. Jeho velký mistr hrál dvě piegy na\nviolu a roznítil obecenstvo k hlučným potleskům.\nKas sel. Dne 22. zemřel tu následkem mrtvice\ngenerální ředitel hudby Louis Spohr. Slavný skla-\ndatel tento nar. se 5. dubna 1784 v Brunšvíku, kdež\njeho otec lékařem byl. Uciv se houslím u Maucourta\na později u Ecka stal se koncertním hudebníkem v Brun-\nšvické kapelle. R. 1804 odebral se na umělecké cesty,\nstal se 1805 koncertním mistrem v Gothě a psal tu mimo\ndíla pro komorní hudbu též oratorium „Poslední soud\"\na operu ,.Alruna\" a „Souboj milenců.\" Na to stal se\nr. 1813 kapelníkem ve Vídni $ pak r. 1817 ředitelem diva-\ndelní hudby ve Frankfurtu, a jmenován jest r. 1822 zdej-\nším dvorním kapelníkem. Spohr složil ve všech druzích\nhudby velké a značné skladby; v kostelní hudbě, v sym-\nfonii, v komorní hudbě, v koncertech pro housle, v písni\na opeře je stejně výtečný. Spohr složil r. 1813 operu\n„Faust,\" r, 1818 „Zemíra a Azor,\" r, 1823 „Jesonda,\"\nr. 1825 „Skalní duch;\" pak „Pietro z Abana,\" „Alchy-\nmistu\" ar. 1844 svou poslední operu „Křižáci.\" R. 1858\nřídil při padesátiletém jubileu Pražského konservatoria\nsvou operu Jesondu v stavovském divadle.\nKolín ii. R. Mladý Rus, jmenem Táborovský,\njenž podporou J. M. císaře ruského houslím se ucil, a\njenž co chovanec Bruselského konservatoria pod ředite-\nlem Fétisem komposicí studoval a se pod Leouardem\nv houslích zdokonalil, vystoupil zde v koncertě a osvědčil\nse co velenadaný, zvláštní umělec, jenž také talent ku kom-\nponování v sobě chová.\nLipsko. Dne 20. října odbýval se třetí koncert\nv Gewandhausu, v němžto nová symfonie od W. H. Veita\nprovedena byla. Allg. Zeitung fur Musik píše o ní takto:\nDílo toto vyniká daleko nad všechny kapelnické symfo-\nnie. Chováf v sobě právo k své existencí. Nebudeme\npřirozeným způsobem od skladatele žádat', aby s nejno-\nvějšími snahami zároveň kráčeti musel; jeho směr jest\nstarší; ačkoliv i novější ěas nezůstal u něho bez vlivu.\nCo nas však blahoěinně dojalo, bylo : pravdivý cit, vře-\nlost a svěžest vlastnosti to, ježto nad všecko dělané\n(šablonovité) vynikají. Dílo to neobsahuje úchvatně ná-\nruživosti, taktéž i ne zvláštně vyznačenou originálnost;\navšak jest skrz na skrz ušlechtilé ve svém pojmutí\na drží se také ve svých jednotlivých císlech s malými\nvýminkami na stejné výši. Dopisovatel do „Blátter\níur Musik\" pod Zellnerem ve Vídni vycházejících praví\no ní, že je to dílo ušlechtilé, jež sluchu velkého obe-\ncenstva lahodí.\nPaří ž. Richard Wagner zamýšlí tu celou zimu\nprodleti a hodlá svou operu „Tannhauser\" v divadle\nTheátre lyrique provesti. Jak se praví, vyjednává prý\ns panem Carvalhem, ředitelem téhož divadla v této zá-\nležitosti.\nv\nŠtětin. Dne 20. října vystoupila tu ponejprv\nslec. Anežka Jakobsohnova, žákyně Pražského konserva-\ntoria v „Don Juan\" co Donna Elvíra a líbila se velice.\n\nDur a moll.\n\n(Karel M. Esser.) Výtečný houslista rytíř Esser dával v\nLondýně koncert a byl na konci prvního svého allegra vypískán.\nDocela klidné očekávali, až se hřmot utiší, dal pak tempo k ada-\ngiu, odložil mezi ritornellem smycec a vzav housle pod páží\npískal své solo pizzicalem na housle se doprovázeje. Tím bylo\nobecenstvo překvapeno. Povstalí smích á mezi pausami potlesk,\na na konc zavznělo hlučné i?Bravo.\" Virtuos pokloniv se obe-\ncenstvu umění příznivému piavil: „S radostí spravuji se dle\nvkusu ctihodných znatelův, vida, že je pískání v oblibě.\" Bravo,\nvolali někteří na novo, ačkoliv jich juž tolik jako dříve\na koncerl se šťastně ukončil. Tato událost rychle se rozšířila a\nbyla na cas pákou jeho štěstí.\n\nK příštímu číslu přidány budou obě notové přílohy."}]}