{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_sha256": "8026d343ae3432276703faa5d53712db1b403781a12a59df54a86fb6017460fb", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/11/10_01/bmtnabd_1859-11-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "249", "page_fin": "250", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.1", "titre_corps": "Rodina Slavíků. Životopisní nástiny, podává J. B. Menct.", "titre_sommaire": "Rodina Slavíků. Životopisní nástiny, podává J. B. Menct.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3901, "texte": "Rodina Slavíků.\nŽivotopisní nástiny, podává J. B. Menct.\nZ rodu Slavíků, který po několik již století v Ho-\nřovicích své sídlo má, vyniklo v poslední době několik\nznamenitých hudebníků, mezi nimiž Josef Slavík,\nsyn Antonína Slavíka, nejznamenitější slovanský virtuos\nna housle a původní skladatel prvního místa zaujímá. —\nDříve však, než životopis J. Slavíka podáme, sdělíme\nněkterá dáta ze života jeho otce Antonína.\nAntonín Slavík.\nAntonín Slavík nar. r. 1782 11. srpna v Hořovi-\ncích v Čechách v bývalém Berounském, nyní v Praž-\nském kraji z otce Josefa a matky Evy roz. Kratochví-\nlové. První počátky literního pak hudebního umění na-\nbyl od strýce svého Jana Slavíka, učitele v Brtníku,\nkterý pak od r. 1796 10. květ. do r. 1815 v Hořo-\nvicích učitelem byl a několik hudebních výtečníku času\ntoho vycvičil.\nRudolf hr. z Vrbna a Bruntálu (od r. 1805 c. k.\nnejvyšší komoří), tehdejší držitel stalkův Hořovického,\nKomárovského a Valdeckého, byl s celou svou rodinou\nAnt. Slavíkovi už co chlapci velmi nakloněn, a byv od\njeho rodičů, kteří by ho rádi byli knězem měli, o pod-\nporu požádán, pravil ku chlapci: „Děkanem zde ne-\nbudeš, chci tě zde učitelem míti.\" — K stavu témuž\nse vší vůlí a ochotou se odhodlav, nastoupil v 14. roce\nběh čekatelský na vzorní městské škole v Březnici.\nOdtud r. 1797 12. srp. vystoupiv, obdržel nejlepší\nvysvědčení, že na každé farní škole s prospěchem mlá-\ndež cvičili může.\nOdebrav se na sv. Horu, slyšel tu druhou grama-\ntickou třídu u kněze Navigiusa Šafáříka privátně, a\nr. 1800 8. list. vysvědčení obdržel. R. 1800 2. února\nnastoupil místo podučitele v Hořovicích, tu se hlavně\nhudbě jak na varhany, tak housle znamenitě zdokonalil.\nDle přání Rudolfa hr. z Vrbna vystoupil Ant. Sla-\nvík z podučitelství školy Hořovické, aby ve Vídni běh\nČekatelský slyšel. Při odchodu svém obdržel od\npředstavenstva města velmi chvalné vysvědčení, v kte-\nrém se obecní přání vyslovuje, aby se v rodišti svém\nsamostatným učitelem stal. Ve Vídni žil v hraběcím\nVrbnovském domě. Skončiv běh paedagogický u sv.\nAnny ve Vídni a učiniv tu i zkoušku, obdržel r. 1803\n19. srpna chvalné vysvědčení.\nKdyž r. 1804 Rudolf hr. z Vrbna statek Jinecký\nbyl koupil, ustanovil Antonína Slavíka za učitele tu\nv Jinci, kamž se byl Slavík r. 1805 1. ledna přestě-\nhoval. Obdržev tu vlastnoruční svolení a upřímné přání\nhraběte 16. července t. r. vstoupil v sňatek s Barbo-\nrou roz. Krásovou z Dobříše. Z manželství toho na-\nrozen syn Josef proslavený houslista, SlavíkČeský.\nJan *), druhý syn, tu nar. 3. března 1808 a Anto-\nnín**), třetí syn, 30, května 1810.\nZastávav chvalně, výtečně po 10 rokův a 2 měs.\núřad učitelský v Jinci, byl povolán r. 1815 1. března\n\n*) Jan studovav latinské školy v Praze, ku stavu kněž-\nskému se připravoval. Jsa ale plícním neduhem\nztížen, musel pro churavost vystoupiti, stal se pak\npísařem u vrchního úřadu v Hořovicích a tu roku\n1830 5. října zemřel. Byl dobrý hudebník a sličný\njinoch; ale blouznivý a těžkomyslný.\n**) Antonín studovav školy latinské v Praze, měl býti\nknězem; avšak k stavu tomu v sobě žádného po-\nvolání necítil, pak prakticiroval u vrchního úřadu\nv Hořovicích; odtud odešel k divadlu jsa přítel\nJos. K. Tyla. Později vstoupil k návrhu bratra\nJosefa ve Vídni do vojska. Po smrti bratrově vy-\nstoupil a slyšel paedagogii ve Vídni, pak byl pod-\nuěitelem u otce v Hořovicích, kde i dekret od po-\ndacího pána Eugena hr. z Vrbna na školu Hořo-\nvickou po smrti otce obdržel. Odešed ale odtud\ndo Polska, žil pak co první houslista u francouzské\nopery v Moskvě. Po vyhoření ruského divadla v\nMoskvě zrušeno francouzské, kamž se ruské do\nvystavění nového přestěhovalo; navštívil pak otčinu,\npobyv zde 1853—54; do našich nynějších poměrův\nse vpraviti více nedovedl, žije nyní opět v Rusi\n(jest tam asi 16 rokův) co učitel hudby, francouz-\nské a německé řeči, jest dovedný varhaník, pak\nhouslista cvičený hlavně bratrem Jozefem, šlechetný,\nupřímný Vlastimil."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4282, "texte": "podacím pánem Rudolfem hr. z Vrbna na městskou\nškolu do Hořovic (an strýc jeho Jan Slavík, jsa stařec\n661etý, na odpočinek se odebral), a byl od slav. arci-\nbisk. konsistoře 1816 17. pros. potvrzen, kde se jemu\npři veřejných zkouškách chvalných vysvědčení za zá-\nsluhy jeho dostalo.\nY Hořovicích narozen jemu (mimo dvě dcery a\npak jednoho syna z druhého manželství) r. 1823 9.\ndubna syn Rudolf, nyní místokapelník ruského divadla\nv Moskvě, o kterém nížeji krátký životopisný nástin\npodáme.\nPři veškerém namáhavém snažení po zdokonalení\njeho péči a vychování svěřených maličkých, kterých tu\nve dvou třídách okolo 450 bylo, mimo ty, kteří ne-\ndělní opakující hodiny navštěvovali, cvičil ještě každo-\ndenně mimo školní hodiny, zpěvu a hudbě každého\nžáka, který toho sohě přál bezplatně, první leta pouze\ns jedním podučitelem. Působením tehdejšího vrch-\nního J. Bohma od r. 1824 do r. 1846 přidán byl druhý\npodučitel, jehož nyní při vícero dítkách opět nestává.\nSmutný to stav obcí, které lak o školu a dítky svoje\ndbají, a to v sídle okresního úřadu a okresního vika-\nriatu. — Jsa v Hořovicích, vychoval svých milých dítek\nvzorně a šťastně, ze všech jeho synů se výteční hudeb-\nníci a šlechetní Vlastimilové stali. Jsa sám znamenitý\nzpěvák, varhaník, houslista a cellista, hrál i ostatní hu-\ndební nástroje. — Ve svých mladších letech na vícero\nmístech veřejně co koncertista na housle pochvalně vy-\nstoupil, což v tehdejším čase velmi mnoho bylo. Ant.\nSlavík uvedl v hudbu ku rozličným příležitostem více písní\nškolních a kostelních. Jeho největší skladba jest fuga\nna varhany na themu z Mozartova requiem „tuba mi-\nrum,u kteroužto p. Láborovi, revidentu hraběte Eugena\nVrbna věnoval. Jesť to znamenitá práce, jakýchž se\nmálo nachází.\nZe všech jeho synů proslavil se zvláště prvorozený\nsyn Josef Slavík — slovanský to Paganini, jehožto po-\ndobiznu redakcí těchto listů odběratelům svým podala.\nStůj zde životopis jeho.\nJosef Slavík.\nJ. Slavík spatřil Boží světlo dne 26. března 1806\no 1 hodině s poledne v Jinci. Juž záhy osvědčoval\nvelký hudební talent a byl od svého otce juž ve čtvrtém\nroku svého stáří na housle se vší pílí cvičen. Když\nse otec jeho z Jince do Hořovic přestěhoval, hrával tu\njuž náš devítiletý Josef první housle u tamějšího re-\nvidenta pana Lábora a Billa s otcem svým v kvartetfcách,\nkde se nejtěžší skladby od Pleyla, Rode, jakož i Cram-\nmera provozovaly.\nSlavík čině ohromných, úžasných pokroků na svém\nmilovaném nástroji, jenž mu juž tehdáž vším na světě\nbyl, cvičil se mimo něj ještě ve zpěvu, pianu a na\nvarhanách a na každém nástroji podivuhodně prospíval.\nNa přímluvu dra. Schneidra, revidenta J. Lábora a V.\nBella ujrnul se ho hrabě Eugen z Yrbny a dal ho r. 1817\ndo konservatoria Pražského.\nDiviš Weber, ředitel konservatoria, zkoušeje hu-\ndební propravu J. Slavíka, předložil mu jednu z nej-\ntěžších Kreutzerových etud (cvičení). Slavík provedl\n— prima vista (na první pohled) — tuto na své síly\nHerkuleskou práci na tak překvapující způsob, že oka-\nmžitě co žák vyššího oddělení zapsán a přijat jesf.\nZískav sobě schopnostmi a pilností svou přízeň prof.\nPixise, stal se neúnavnou pílí nejprvnějším žákem kon-\nservatoria Pražského. Hrabě Eugen z Yrbny uznav\nchvalnou snahu Slavíkovu, daroval mu r. 1819 Guar-\nnerovské housle, kterých byl pro něho od prof. Pixise\nza 380 zl. stř. (dle Lábora za 80 dukátův) zakoupil a\nku kterým sobě Slavík za svého pobytí v Paříži smyčce\nzjednal.\nYe výročních koncertech konservatoria vystoupil\nponejprv r. 1822 přednášeje polonaisu E-dur od\nMaysedra, pak r. 1823 hrál variace od Polledra a juž\ntenkráte obrátil na sebe velkou pozornost' obecenstva\na kritiky. Kým se Slavík pod vedením Pixise a ředitele\nWebra stal, objevila budoucnost' celému světu. V třetím\nroce složil pěkné kvartetto do E-dur a těžké variací\npro housle do E-dur. Na to obdržel od chvalně zná-\nmého virtuosa na piano, Kollína, Paganiniho etudy,\nkteré si za předmět svých dalších studií zvolil. Před\nvystoupením z konservatoria složil Slavík koncert pro\nhousle, o němž se jeho mistr Pixis vyjádřil, že ani\nnepochopuje, jak se taký nesmysl, jejž žádný zahráli\nnedovede, napsati může.\n(Pokračování.)\n\n*) Stručný životopis Jos. Slavíka sepsali pan AI. V.\nSembera (v Kvěchte 1834) a pan Em. Meliš, re-\nbaktor těchto listů (v Pražských Novinách r. 1858)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "252", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.2", "titre_corps": "Vliv hudby. Podává doktor Jan Spott.", "titre_sommaire": "Vliv hudby. Podává doktor Jan Spott.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.2", "debut_caractere": 4284, "fin_caractere_exclue": 4832, "texte": "Vliv hudby.\nPodává doktor Jan Spott.\n*)\nKdyž v následujících řádcích rozličné události o půso-\nbení hudby uvádíme, doufáme že takto mnohé do tajnosti\n\n*) K tomuto článku užil jsem následujících pramenu:\n1. Nicolai Nutzen der Musik. Halle 1745. 2. Lichten-\nstadt. der musik. Arzt. Wien 1792. 3. Gresemund\nApologia bonarum artium. Moguntice 1497. 4. Musik\nals Heilmittel von Dr. S. K. Wien 1847. 5. Leib-\nnitz opp. Tom. V. p. 306; v. Herder Phil. u. Gesch.\nB. XIX p. 21. 6. Noverre Briefe uber Tanzkunst.\nHamburg 1769. 7. Cahusac Geschichte der Tanz-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5084, "texte": "přírody zasvěcené k tomu pobídneme, by nám něco o\nzákonech působení hudby pověděli.\nI. Účinkování zvuku a hudby na věci a zvířata.\nŽe ton s podivuhodnou silou na organická a neor-\nganická tělesa působí, o tom svědčí následující události:\nNejpevnější tělesa, pilíře a klenutí, která sotva skuteč-\nným mechanickým ústrkem podvalena býti mohou, otře-\nsou se při mírném tonu varhan v patrné resonancí.\nSilné zdě, mezi nimiž zkušebně znějící struny napnuty\nbyly, sesuly se, byvše dotknuty bezprostředně tímto\nzpůsobem silou záchvěvů tonu. Bourdelot vypravuje\nve své historii hudby (svaz. I. str. 51), že v jistém\nskladu na fayance (hrnčířské zboží) všechno nádobí\nvydrženým flétnovým tonem tak ustavičně se třáslo,\nže by při déle trvajícím pískání snad bylo puklo. Jednou\nopět rozpuklo se vydrženým unisonem dvou zpěváků\nvelké zrcadlo na 6 kusů. Takých a podobných pří-\nkladů nacházíme mnoho, kteří o působení zvuku svědčí.\nO účinkování hudby na zvířata nejen vyšších, alebrž i\nnižších tříd, podává nám zkušenost' mnoho příkladů.\nTak vidíme, jak hra na housle neb loutnu přiláká pa-\nvouka, želvy, myši a jiná zvířata. Plískavice (delfín)\nmiluje zpěv a hudbu, jak známo nám z verše: „Actaeon\nin silvis, inter delphinos Arion.\" Zvoněním přiláká se\nmajnice (Cl. alosa), i také štika, pročež jak Aristoteles\na Oken uvádějí, věší rybáři, majnice lovíce, zvonečky\nna sítě své. Včeličky, rojíce se, zvoněním k usednutí\npřivedeme a kobylky zahánívají se zvoněním neb tluče-\nním na kosu. Za zvoncem kráčejí ovce a hovězí dobytek.\nGiuseppe Carpani lákal k sobě pískáním na flétnu\ncelé stádo. Chřestýš rozlícený utichne, jak rnile zvuk\nflétny zaslechne. Ve východní Indii krotí se hadi píská-\nním na píšfalu a takto i tanci je učí. Tamější krotitelé\nvábí je pískáním z děr jejich a k tanci je nutí. Totož\nale už za krále Davida se stávalo, jak čteme v žalmu\n58: „Jed v sobě mají, jako jedovatý had, jako lítý had\nhluchý, jenž zacpává ucho své, aby neslyšel hlasu zaklinačů\na čarodějníka v kouzlech vycvičeného.\" Dále čteme:\n„Uštkne-li had prve, než by zaklet byl, nic neprospějí\nslova zaklinače.\"\nPraskání biče a kůropění kohouta zahání lva a po-\ndobně účinkuje zvuk trouby na vlka a tigra. Bubno-\nvání a rachocení dravá zvířata dráždí a z jeskyň a děr\nje láká. Silným hlukem zahánějí v Americe krokodila\npři koupání. Velbloud juž zemdlený hned veseleji kráčí,\nozve-li se píšfala, oře rozbujní znění trub a divokého\nnedvěda uchlácholí píšfala. Jistý pes jevil velkou dráž-\ndivosf při rozličných tóninách, při některých byl úplně\nkunst. (Sammiung vermischter Schriften. Berlin b.\nNicolai.) Luciau uber den Tanz, Vossius uber Ryth-\nmus, in Herden Lit. u. Kunst. B. XVII. p. 165. 8.\nRozličné cestopisy a časopisy.\nnecitelný. Slyše A-dur byl nepokojný, a dlouhou, v\nE-dur pokračující hrou na housle vzteknuv se, skonal\nv prudké bolesti. Jistý slepec v Slezsku přivábil píská-\nním několika jedním taktem určených tonův raky z děr\na přivedl je na jedno místo, že se pak snadno chytati\nmohli.\nPůsobí-li hudba, ano i jednotlivý ton na zvíře,\nježto nemá příliš jemného ústroje, tak mocně, musí\nbýti mnohem větší účinky u lidí, kteří s mnohem ou-\ntlejší, jemnější a citlivější soustavou nervní opatřeni jsou.\nNuže vizme:\nII. Účinkování hudby na zdravého člověka*\nAristoteles, Cicero a Plato drželi hudbu\nza nutnou věc u vychování mládeže, by takto lehčeji\nsvé náruživosti na uzdě drželi mohla. Plato praví ve\nsvém spisu „Stát\": Tak vznikne napotom pro vycho-\nvání člověka hudba, která vůbec duši lidskou vzdělati\nmá, a byla by tedy druhou hlavní částí všeho vy-\nchování. Ve svém spisu „Zákony\" praví: Vlastní hudba\nmusí nejméně 3 leta od 14 až do 16 roků nutným vyu-\nčovacím a vychovávaeím předmětem býti. DleHero-\ndota i Pausaniusa sloužila hudba řeckým zákono-\ndárcům k uchlácholení bouřlivého lidu; co zatím zžen-\nštilci a hejřilové tomuto zavádění se opírali. Orfeus\numírnil často svým zpěvem krále; truchlivé rozveselil,\nbázlivé zmužil a lakomce v štědré změnil. I bájelo\nse o něm, že zpěvem i hudbou i nad peklem zvítězil.\nYirgil líčí ve zpěvích rolnických účinek hudby Orfeovy\ntakto:\nSám smutný smrti dům, dno i nejhlubší se užaslo\npeklo, i modrosivá ve vlasech pletené zmyje Litie\nnesyčely, štěkavé Cerber sám tři tlamy zamknul,\ni větrem točené kolo Ixionovo stálo.\nTaký byl účinek zpěvu Orfea! Podobných pří-\nkladů ale skoro u každého národu se zachovalo. U nás\nznáme Záhoje a Lumíra co pěvce slovútné, jak\nto Rukopis Kralodvorský dokazuje. Čteme tam o pěv-\ncích těchto:\n„Aj ty Záboji pěješ srdce k srdci\npíseň z strědu horě jako Lumír,\nkterý slovy i pěním byl pohýbal\nVyšehrad i vsě vlasti.\nDalibor, jak se praví, tklivou hrou na housle\nk útrpnosti lid mimojdoucí pohnul. Alexander Ma-\ncedonský uslyšev slovútného houslistu Timotheusa, po-\nzbyl rozumu. David je nám patrným příkladem, jak\nmožná těžkomyslnosí hrou na harfu zapuditi. Pytha-\ngoras uchlácholil hraním na cylheru rozvztekleného\nmladíka, jenž nevěrnost milenky své zplatiti chtěl vy-\npálením příbytku jejího. Sol on přiměl Atheňany zpě-\nvem k vydobytí ostrovu Salamis, ačkoliv to zakázáno\nbylo. Pietro Ca stelnu ov o byv od kupců přepaden"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 630, "texte": "a k smrti odsouzen, prosil toliko o jedinou milosť, by\npřed usmrcením svou oblíbenou píseň ještě jednou si\nzazpívali mohl. A hle! zpěvem svým tak pohnul lupiče,\nže nejenom všechno jmění mu navrátili, alebrž i prů-\nvod při návratu svém mu dopřáli. Když najatí zákeř-\nníci v kostele ve Yenecii v oratoriu Stra dellu zpívat\nslyšeli, upustili od svého úmyslu jej zavraždit, a sdělili\nmu nebezpečí, v kterém se nachází.\nZemřelý cellista Hoffmann ochuravěl vždy slyše\nhráti nějakou skladbu do H-moll; vysoké terce lesnice\ndo A v něžném duettu 1. dějství v opeře „Axur\" od\nSalieriho zbudily v jistém hudbomilu zimniční stav.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "252", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.3", "titre_corps": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "titre_sommaire": "Dějiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.4", "debut_caractere": 632, "fin_caractere_exclue": 3678, "texte": "Dějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nTrouba [Trompeta.]\nItal. Tromba neb Clarino, franc. Trompette.\nGottfried Weber napsal v německém časopisu „Cae-\ncilia\" velmi poučný článek o troubě, v němž vady a\npřednosti ventilní trouby vytýká.\nV orkestru nemá se nikdy více na troubu troubili,\nnež přes malé e až k dvoučárkovanému g a nejvíce a.\nSólisté a virtuosové na tomto nástroji mohou i výše\ntroubiti.\nTrouba do B stojí o ton níže než housle; trouba\ndo C rovná se houslím a jesf o oktávu výše než les-\nnice do C; trouba do D stojí o jeden ton výše než\nhousle a o oktávu výše než lesnice do D.\nZvuk trouby je ušlechtilý a skvělý a hodí se zvláště\npro vojenská představení, pro výkřiky vzteku a msty,\njakož i pro zpěvy triumfní. Zvuk trouby přituluje se\nk výrazům všech siloplných, hrdých a velkolepých citův,\nk většině tragických pohnutí mysli; můžeť i místa na-\njiti při veselých hudebních kusech s tou výminkou, že\nv něm radosf, charakter bouřivosti a nádherné velkosti\nbýti musí.\nŠkolu pro troubu napsal nejdříve Altenburg, pak\nKling a Frohlich. Virtuosové na tomto nástroji jsou:\nJan Arnošt Altenburg, Bohuchval Bed. Brand, David\nBuhl, Anton Khaill, Frant. Kohout, Josef Rud. Levý,\nWeidinger, vynálezce trompety s klapkami ve Vídni.\nDále zasluhuje co virtuos na troubu uveden býti\npan Jos. Kail, prof. na konservatoriu Pražském, jenž\nmnoho virtuosů na tomto nástroji vzdělal. I{ těmto\npatří: výtečný virtuos pan Bláha, člen dvorního oper-\nního divadla ve Vídni, dále Štěpánek, Šťastný, Bruch,\nStowasserf, Cinkel, Kratochvil f, Růžička f, Zavrtal,\nKoníček, Pavlis, chvalně známý ředitel vojenské hu-\ndební jednoty, Nosek, Jakeš Ant., Jakeš Václav -{*, Ba-\nchor, Rosenkranz, V. Dolenský, člen Pražského divadla,\nMolnar, Hrabánek, Kučera f, Barsch, Tropš, Turba,\nHovorka, Ammer, Řehořovský, Bláha, Filip, Ambros,\nZáplata, Antoš a jiných více.\nPosauna.\nItal. Trombone, latinsky Tuba.\nMohutný tento nástroj se svými obrovskými tony\nztrácí se až do šedé dávnověkosti. Žádný nemůže\ns určitostí říci, jak stará vlastně posauna jesť. Egypťané\na židé znali už ji, ačkoliv ne v nynější podobě. Byl\nto silně a daleko znějící nástroj kovový, jak staří spi-\nsovatelé se vyjadřují. Tito však proměňují posaunu za\ntroubu, jelikož oba nástroje v první své formě od sebe\nvelice se nelišily.\nZnámy byly křivé a rovné posauny. Roura obou\nbyla docela jednoduchá; na hoře však úzká a jen zpo-\nnenáhla k zvukovému trychtýři se rozšířila.\nTyrtáus považoval se za vynálezce rovné po-\nsauny; avšak zpráva tato není pravdivá. Byť i Tyr-\ntáus prvním byl, jenž r. 685 před Kristem rovnou\nposaunu u Lacedemoňanů zavedl, byl přede nástroj tento\njuž před ním znám. Eustathius, vykladač Homera, roz-\ndělil posauny juž na 6 druhů dle národů, kteřížto jich\nužívali. Mezi Argivy užívalo se po něm rovné po-\nsauny, jižto Rekové za vynález Minervy drželi.\nObyvatelé Libie a Egypta užívali křivé posauny,\nkteráž pak na Reky a Římany přešla. Křivá posauna\ntvořila téměř kruh, tak že zvukový trychtýř za krkem\nstál, když se nátrubek k ústům přiložil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "253", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.4", "titre_corps": "Leonora. Obrázek ze života Beethovenova.", "titre_sommaire": "Leonora. Obrázek ze života Beethovenova.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.4", "debut_caractere": 3680, "fin_caractere_exclue": 4315, "texte": "Leonora.\nObrázek ze života Beethovenova.\n(Pokračování.)\nJednoho dne odpoledne, právě o 5té hodině se\nstrojila na obloze bouře k výbuchu. Rachot hromu se\nstále blížil, jednotlivé blesky křižovaly se vzduchem,\núzkostlivě poletovalo ptactvo, a lidé spěchali do svých\npříbytků.\nJednotlivé sesílené zafouknutí větru zdvihlo prach\ndo výše; ale ani krápka deště neschladila dusné parno\n— vždy silněji hřmělo, vždy častěji se blýskalo. —\nLudvík van Beethoven se vracel z procházky. —\nHlava jeho byla zdvižena a čelo jasnější než jindy, i\nzdálo se, že se raduje nad vznešeným divadlem. Je-\ndiný zdálf se řeči bouře rozuměti, neboť se smál, když"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4377, "texte": "hrom rachotil, a směle pozoroval blýskání. — Hučení\nbouře bylo mu mocným tonem velké přírodní symfo-\nnie ; a když v zanícení svém rámě pozvedl, tu se zdálo,\nže očekává anjela, kterýž by se k němu na peruti blesku\nsnesl. O, kéž by mu přinesl harfu obrovskou, aby mohl\nvybouřiti podivné melodie jeho nitro naplňující.\nBeethoven se také domýšlel anjela viděti v bílé\npostavě, kteráž před ním stanula, a upřeně na ni pohlížel.\nPřekvapen patřil mistr v bledý obličej dívky. —\nZdálo se mu, jako by byl juž postavu tuto i\nkrásný obličej někde viděl. — Snad ve snu? — On\nnevěděl.\n— „Dcero !\" — pravil konečně k mladé dívce se\nnahýbaje — „v takové bouři jsi dosud venku? Spozdilá\njsi se, aneb jsi zabloudila?\" —\n— „Chtěla jsem jen k vám,\" — odpověděl pevně\na zároveň jemný zvučný hlas.\n— „Ke mně? Co ode mne žádáš?\" —\n— „Vaši — Leonoru!\" —\nBeethoven se zarazil!\n— „Jak se jmenuješ?\" —\n— „Vilemína Schroderova. Juž více dní přichá-\nzela jsem v to místo s prosbou svou; ale dnes teprv\nosmělila jsem se ji pronesti.\" —\n— „A nepozorovalas blížící se bouři? — Nebála\njsi se?\" —\n— „Jen něčeho se bojím: že mi prosbu mou\nodepřete!\" —\nMistr neodvětil. Nezvratně zíral v modré oči smělé\ndívky. Nesklopilaf oči, zarděla se sice, ale přec naň\npohlížela.\nBeethoven pojal malou ruku dívky a vřeleji tiskna,\nhluboce vzdechl a jemně pravil:\n— „Zítra ráno ke mně přijď, milé dítě, bud srd-\nnatá, — doufám, že jsem jistě svou Leonoru nalezl. —\nNyní však pojďme —já tě doprovodím domů!\" — I za-\nvěsila se na jeho páži s blaženým úsměvem, líce její\nplály, tělo se chvělo a mocně jí srdce tlouklo. — Vy-\nplnění přání nejvroucnějšího bylo na blízku.\nBouře se ztišila, slaběji se blýskalo, občerstvující\ndéšť řinul z mraků.\nU brány městské vysadil Beethoven dívku do vozu,\nona pak oznámila obydlí matčino. V dětinském pře-\nkypění citů políbila odcházejícímu mistru ruku. Ještě\njednou ohledl se Beethoven, aby spatřil půvabný obličej\nodjíždějící dívky. Ludvík van Beethoven pocítil proud\npodivného tepla v svém srdci; blažená, bolná předtucha\njej občerstvila a po tichu k sobě pravil: „Dívka tato\nozáří ještě jednou paprskem slunečním, paprskem po-\nsledním dráhu mou!\"\nDruhého dne ráno stála Vilemína Schrěderova,\nmladá zpěvačka, podle Beethovena u klavíru. Před ním\nbyla rozložena partitura Leonory.\nKrátce seznámil mladou dívku s obsahem opery,\nzběžně prošel čísla Jaquina a Marcellina, a jednou ru-\nkou dávaje takt, vyluzoval druhou akkordy doprová-\nzející hlas Leonory k člverozpěvu* „Mně tak po-\ndivně jesf!\"\nKaždý zvuk s napnutou pozorností dívka sledo-\nvala. Při trojzpěvu: „Drahoušku můj, jen statně\nstůj!\" zajiskřily se náruživě modré její oči; když se\nvšak vznešená malba velké arie: „Ohavníku, kam po-\nspícháš!\" před duší její rozvíjela, zachvěla tu se hlu-\nboce.\nKaždým číslem zrůstalo její pohnutí, vždy duchaplněji\nhrál a intonoval mistr. Nepozorovalf, že se při dvoj-\nzpěvu druhého oddělení: „Jen čile dále bud kopáno,\"\nzdlouha po jejích lících slze ronily; neodvrátila zhled\nod podivného muže, jejž vroucně clila. Byl to po-\ndivný opoutající obraz — bohatý přímý podzim a usmí-\nvající se Vesna — Mistr v kožichovém domácím oděvu\nupíral jiskrné oko mnohdy na obličej pozorné poslu-\nchačky.\nJarní živostí zářila postava dívky i její krásný\nobličej, paprsky sluneční chvěly se v jasných vlasech,\nkteréž na jernné líce její splývaly.\nA vždy dál a dále spěchal Beethoven: — jjNyní\npřijde místo nejvznešenější,\" pravil. — „Zde se sou-\nstředují všechny paprsky celé opery, dej pozor na tento\nvýkřik, na něm vše, milé dítě, záleží, nyní osvědčíš,\nzdali jsem se v tobě mýlil, čili nic!\" —\nA pak intonoval velmi důrazně a zaníceně pro-\nslulý výkřik: „Usmrf dřív mu choť!\"\nVilemína Schroderova poznala teprv ohromnosf\núlohy své, sepjala chvějící se ruce, nejistota a obávání\nnaplnily její prsa. „Usmrf dřív mu chof!\" zněl jedině\nvýkřik tento jejímu sluchu; nic jiného neslyšela, skvělé\nfinále minulo ji co sen.\nKdyž Beethoven vstal a partituru zavřel, potácela\nse k němu. „Požehnejte mně k činu, jejž vykonati se\nodvažuji, aby se povedl,\" — pravila vznešeně a sklo-\nnila hluboce hlavu před mistrem. Zamyšleně položil\nmistr ruku svou na týmě dívky a klidný úsměv přeletěl\njako podzimní svit slunce přes jeho líce.\nDříve, než dívka toho večera usnula, sepjala ruce\na dokončila večerní modlitbu slovy: „Bože dejž, aby\nse stala Leonorou, o jaké snil, abych mu mohla ještě\njednu radosf způsobif!\"\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "256", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.6", "debut_caractere": 3776, "fin_caractere_exclue": 6044, "texte": "— Výtečná zpěvačka slečna Charlottě z Tiefensee\npřibyla tyto dni do Prahy.\n— Vilím Schubert, Pražský hobojista, jev Petro-\nhradě ve Vaudevillením divadle engažován. Píská oboe\nsecundo.\n— Pan Ilynek Vojáček, skladatel cenou poctěné\nouvertury, ochuravěl v Petrohradě na růži v hlavě. Jeho\nouvertura bude se v letošní koncertní saisoně zde provozovat.\n— Náš dopisovatel z Petrohradu píše nám, že nej-\nmladší a nejvíce nadaný umělec a světoznámý houslista\n„Viktor Ráček\" chytaje ryby v řece Slavjance ne-\ndaleko Petrohradu následkem nastuzení dne 24. září t. r.\nzemřel. Otec jeho je bez útěchy a celý Petrohrad ho\noželuje.\n— Slečna Pavlína Kúglerova, Pražanka, druhdy oud\nměstské opery, která se ve zpěvu u kapelníka pana Jos.\nNesvadby zdokonalila, vystoupne dne 12. t. m. v Linci\nve třech operách: v Troubadour co Azuzena, v Montecchi\na Capuletti co Romeo a v Lucretii Borgia.\n— Jakého účastenství zdejší varhanická škola\nze strany žáků má, vysvítá z náledujícího seznamu: Do\n1. roku zapsáno jest 36 řádných a do 2. roku 28 řád-\nných žáků. Mimo tyto nachází se v 1. roku 51 a v 2.\nroku 18 českých kandidátův učitelství, kterýmž pan F. Bla-\nžek v češtině harmonii přednáší. Dále nacházejí se\nv 1. roku 49 a v 2. roku 18 německých kandidátů uči-\ntelství, jimžlo se harmoie v němčině přednáší. Počet\nvšech žáků obnáší 200.\n— „Schiller\" a nic jiného než „Schiller\" jest před-\nmětem rozmluv ve veřejných místnostech Pražských. Ano,\nvážíme si a ctíme Schillera co muže geniálního, co muže\nsvobodomyslného i chválíme Němce za to, že svého vel-\nkého básníka tak velkolepě oslavují; avšak nepochopu-\njeme, proč as Čechové, na jejichžto básníky Schiller téměř\nžádného vlivu neměl, koncertem a všemi druhy mani-\nfestací jej povznášejí. Jak nám Petrohradský dopisovatel\npíše, zapověděl si J. M. císař ruský nejen v Moskvě,\nalebrž i v Petrohradě takové manifestace. Ostatně máme\nza to, že by spíše Shakespeare od Cechů oslaven býti\nměl, a ničehož se pro něho nedělalo. A co máme o\nKomenském říci? Komenský, jenž si nejen o slovanský\nnárod, alebrž o celý vzdělaný svět nesmrtelných zásluh\nzískal daleko nad Schillera vynikaje — Komenský ne-\ndošel až dosud žádné oslavy; ano jsme jistí, že, až jeho\ndvoustoletá památka se konati bude, Němci pro tohoto\nvelikána ničehož neučiní. Diximus."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6377, "texte": "— Pan Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské\nakademie, poděkoval se ze svého úřadu co ředitel akademie\nléto. Neznáme arciť příčiny, proč se výtečný týž umělec\nsvého úřadu vzdal; avšak povážíme-li, že od dob Jeleno-\nvých J. N. Škroup, V. Horák, J. N. Mayr, Fr. Vogl a\nnyní pan Kolešovský — tedy pět cackých ředitelů\nv krátkém case v ředitelství po sobě následovalo, dá se\nsouditi, že příčinu tu toliko ve vniterní správě akademie\nhledati dlužno. Jak doslýcháme, zamýšlí pan Z. Kolešov-\nský ústav zpěvácký zařídit', k čemuž mu zdaru a\nštěstí přejeme.\n— „Slavme slavně slávu slavných Slávů,\" praví\nJ. Kollár, a týž výrok budiž nám heslem při oslavení\npamátky Josefa rytíře Jungmanna, otce české litera-\ntury; neboť ve středu dne 16. t. m. vil hodin zrána\nbude se pod vedením účinného pana Zik. Holešov-\nského za zvěčnělého provozovali velké requiem do II-\nmoll od Václ. Tomáška, kteréž se už deset let zde\nneprovozovolo. Sola převzali slečny z Tiefensee a Pa-\nn a otovi cov a a pánové Petáka K. Strakatý. Při této\nv\npříležitosti zúčastní se Zofínská akademie. V neděli o 3.\nhod. odpoledne bude se v místnostech Žofínské akademie\nzkouška k témuž requiem odbývali a lze se nadíti, že\nse hojně zpěvákův a dilettai tňv k ní dostaví. Jak do-\nslýcháme, zamýšlejí mladší spisovatelé čeští výbor k tomu\ncíli sestaviti, by na věcnou památku socha Jungmannova\nz kararského mramoru na některém veřejném místě v Praze\npostavena byla. Dle doslechu převezme na sebe úkol se-\nstavení výboru český básník pan Jos. Barák. Sláva\ntomu podniknutí!\n— Pan Alfred Wal d a u vydal nedávno dru h ý\nsvazek svých kulturních studií o český ch národních\ntancích, za kteréžto pilné sebrání a rozbor chvatného\nzasluhuje uznání. V této zajímavé knížce nacházíme opět\nmnožství tanců, ježto téměř výhradním majitkem Cechů\nnazvali se mohou. Tance tyto jsou: Bába, Budějovická,\nBzíkota, Chodovská, Cert, Doušky, Důtky, Fasuňek, Hop-\ntác, Houpačka, Hrachová, Husar, Husitská, Ječmen, Kaprál,\nKapusta, Kohoutek, Kolečko, Kolomazná, Kominík, Kovář,\nKrocan, Krosna, Křepelka, Křižák, Kudlicka, Landvérka,\nLežák, Mlynářská, Nový svět, Obtulány, Od země, Osmička,\nOvčák, Polbírská, Polka dvojitá, Praskaě, Prolisobě, Prů-\nchod, Putna, Rak, Rákosí, Rekrut, Řetěz, Salát, Slepá,\nSprosťák, Šinitec, Švihák, Umrlec, Valach, Vika, Votava,\nZastavovaná, Zelenák, Žába. — Úhledná tato knížka nemine\nse zajisté velkého účastenství pro svůj zajímavý obsah. Stojí\n45 nov. kr.\n— Hudební literatura. Pan Dr. A. V. Am-\nbros vydal v Lipsku malou knížku „Lehre vom Quinten-\nVerbote\" (Náuka o zapovězených kvintách), v nížto za-\njímavá thema ze strany historické a technické důkladně\nzpracována jesť. Že nedoukové knížku tuto často citovat\nbudou, netřeba podotýkali: avšak zacátecníci mají se vždy\nupamatovať na latinské přísloví, ježto v češtině as takto\nzní: „Co se sluší Jovišovi, nesluší se slabochovi.\" A.\nLvov, Petrohradský skladatel vydal dílo „0 volném rhytmu\nstaroruského kostelního zpěvu.\" Elise Po1ko v a, německá\nspisovatelka, vydala druhý svazek svých hudebních bá-\nchorek a pověstí. Po zemřelém prof. Dehnu v Berlíně\nzůstalo dílo „Náuka o kontrapunktu, kánonu a fuze,\" jež\nprávě vyšlo. , •\n(?) Z Čkýně (okres Vimberský). (Hudba ko-\nstelní.) Komu cesť, tomu cesť. — Co dobrá vůle a\nneúnavná pilnost zmůže, dokázal zdejší pan učitel Václav\nPehel. Jeho předchůdce p. Matěj Beran, ac sám do-\nbrý hudebník, neučinil pro zdejší kostelní hudbu ničehož,\nco by za řec stálo. Za to ale počíná sobě pan Pehel\ntím a ráznosti jeho podařilo se v krátkém case\nsestaviti orkestr, kterýžto nejen učiteli samému, nýbrž\nz ohledu hudebních talentů i obci ke cti slouží. Pan\nPehel neobtěžuje sobě choditi tak řka od domu k domu,\nsbírali peněžité podpory pro zřízení hudebních nástrojů\nkostelních, a dílem chvatnou štědrostí několika horlivých\nobčanů, dílem vlastní jeho obětavostí podařilo se to, co\nse jiným nemožné býti zdálo. Pan Pehel soustředuje\nhudebníky okolních osad k provozování dobrých skladeb\nkostelních, vybízí, ucí, podněcuje a vyhledává, kde by\nse kdo získati mohl, i lze očekávali, že v blízké budouc-\nnosti z vlastní jeho školy vydatných sil mu přibude.\nV šlechetném tomto počínání podporuje jej vydatně a\nneohroženě velebný pan farář J. En gel, kterýžto nejen\no okrasu kostela zdejšího, nýbrž i o zřízeni důkladných\nvarhan mnohé zásluhy sobě vydobyl. Zdar počínání tornu !\nZ 0 us t í nad Orlicí. (Odvolán í.) Vážený pane\nRedaktore! S podivením čteme v Daliboru cis. 31 a ná-\nsledkem toho i v Pražských Novinách uveřejněný článek,\nže v Oustí nad Orlicí jistý p. Václav Pokorný přišel\nna myšlénku (!!), na obyčejné housle dvě dvojité struny\npřipravit a výsledek prý měl za velmi dobrý uznán býti.\n(Slyšte! slyšte!) Pomlcíce o výteěnosti tohoto vynálezu,\nponecháme každému znalci, by dle libosti nad touto hrač-\nkou pro děti se zasmál; ale tážeme se, kdo jest onen,\nkterýž výsledek za velmi dobrý uznal? V článku nad-\nřeceném vyhlíží to, jako by zdejší znalci byli své dobré\nzdání o této myšlence dali, což docela chybné a lživé\njest. Nemáme to tomu jistému p. Václ. Pokornému za\nzlé, že se tak důležitými nálezy zabývá, zdokonalujíc ná-\nstroj, který od sta a sta mistrů po dráhná století se hraje,\na žádnému tak šťastné myšlenky musy nepopřály; ale to\nnám neslušné se vidí, že v oznámení řečeném hudebníci\nměsta našeho, z kterého jak známo, výtečných znalců a\npěstitelů hudby vyšlo, sebou vetkáni jsou, jakoby všeo-\nbecně byli myšlenku p. Pokorného za tak pro svět\ndůležitou uznali. My tímto veřejně proti takovéto neopa-\ntrnosti se ohražujeme a přejeme panu vynálezci nových\nzdokonalených houslí samému korunu slávy a bobkový\nvěnec za jeho myšlénku!!! Spolu i uveřejňujeme, že\nnižádnému znalci a pěstiteli hudby v našem městě o vy-\nnálezu tomto co známého jesť, ano, že onen pan Václav\nPokorný ani co hotovitel nástrojů hudebních, ani co\nhouslista neb znalec hudby znám jesť.\nOd jednoty Cecilianské, v Oustí dne 7. Listopadu.\n-a- Od Šumavy. (Ko s t e 1 n í h u d b a.) Slý-\ncháme mnoho o kostelní hudbě — slýcháme chválu i\nhanu, kterážto poslední se někdy i větších měst dotýká.\nNaproti tomu menší města poměrně často v popředí se\nstaví. — Stříbrné Hory, jedno z menších měst, ho-\nnosit se může mužem, který jak o školu, tak i o hudbu\na zpěv nevšedních zásluh si získal. Jest to tamní\nvzorní učitel p. Petr Šafránek. Jeho snahou do-\nstalo se kostelu velkých panem Vocelkou zdařile vyve-\ndených varhan, které už po dva roky výbornou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4369, "texte": "službu konají. Pod vedením jeho provozují se v kostele\njen skladby našinců — Horákovy, Fiihrerovy, Skrou-\npovy aj. dosti zdařile. Provedení 4té Horákovy mše\nna den 18. září by i přísnějšího kritika uspokojilo. To\ntím více k zásluze pana Šafránka počítati dlužno, an\nco ředitel kůru ani krejcaru služného nemá, *) hudední\nnástroje, jakož i hudebniny sám si zaopatřuje a i nevšed-\nních hudebníků i skladatelů sám vypěstoval. Těchto dík\njediná jeho jest odplata. V obyčejný den slyšeti lze\nv kostele tamním čistě chorální písně od školní mlá-\ndeže libě zpívané. Kýž by víte takových mužů se nám\ndostávalo a tito spravedlivého uznání došli!\n*) Chvála takému muži, jenž nedostávaje peněžných pro-\nstředků, přec pěknou kostelní hudbu provozuje. Kéž by\nsi někteří Pražští chorregentové z něho příklad vzali!\nRed.\n\nBerlín. Paní Cosima Bülowová, nejmladší dcera\nF. Liszta, překládá text Wagnerovy opery „Tannhauser44\ndo frančiny. Táž spisovatelka přeložila v „Revue ger-\nmanique\" Hebelovu „Marii Magdalenu.\"\nBrno. Při druhé kvartettní zábavě provozovala\numělecká rodina Nerudova kvartett (C-dur cis. 6) od\nkvartett (F-dur op. 41 cis. 2) od R. Schumanna\na koncertní kvartett (Es-dur op. 12) od Mendelssohna.\nÚčinek skladeb byl poutající, přemáhající. Souhra byla\ni při nejtěžších a nejjemnějších chodech vehni precísná.\nScherzo Mendelssohnovo muselo se na všestranné přání\nopakovati. Ku konci přidala sleč. Mína, Marie a Fr. Ne-\nruda pro terzett uspořádanou pietju od Schumanna. Vši-\nchni došli hlučné pochvaly.\nMnichov. Osmihlasá mše od Fr. Lachnera dá-\nvala se tu dne 30. října poprvé. Skladba ta vyniká\nhlubokým zbožným a ušlechtilým kostelním slohem.\nv\nMoskva. (Samyl v divadle — opery.) V mě-\nsíci září přibyl sem slovutný vůdce Cerkesů Samyl, jenž\nse nedávno Rusům podrobil. Všechny pamětnosti zdejší\nbyly mu ukázány, mezi jinými také velké divadlo. Jeli-\nkož Samyl opeře dobře nerozumí) uspořádány byly ve 3\nvečerách ballety: „Najady,\" „Korsár44 a „Nevěsta mramo-\nrová.44 Divadlo bylo přeplněné. Při prvních dvou před-\nstaveních byl Samyl se svým synem přítomen a užíval\nmoderního operního kukátka > co zatím jeho syn s moha-\nmedánskou mlčenlivostí s dlouhým anglickým prňhledníkem\nvšecko pozoroval. — V tomto roce uvidíme dvě pro nás\nnové opery: Roberta odJ. Meyerbeera a Rigoletto\nod J. Verdiho.\nPaříž. Císař Napoleon určil pro Rogera stříbrný\npohár v ceně 4000 franků, jenž mu při velkém plesu\nku prospěchu operních členů dne 10. prosince odevzdán\nbýti má. V divadle „Theátre lyrique44 dávala se Mozar-\ntova opera „Figarova svatba44 po 150kráte. V divadle\n„Bouffes Parisiens\" provozovala se dne 28. října poprvé\n„La Polka des Sabots\" od Varneye.\nVídeň. Italská opera v divadle u korutánské\nbrány je definitivně zanechána. Německá bude trvati až\ndo konce května a prázdniny od 1. června až do konce\nlipna. — Akademický zpěvácký spolek uveřejnil svou\nroční zprávu, z nížto vysvítá, že spolek sestává ze 173\núčinkujících členů. Vedle výloh přes 1900 zl. obnáše-\njících byl čistý výnos 500 zl„ z nichžto 300 zl. dle sta-\nnov podporujícímu výboru třech fakult odevzdány byly.\nVaršava. (Opera Otto Lucznik. - Památka narození\nSchillerova, - Písně od Chopina. - Nauka zpěvu.) Nová\nopera pana Minchheimera „Otto Lucznik\" (Luko-\nstřelec), kterouž složil na text Jana Checinského, po-\nvedla se mu dosti dobře. Text čerpán je z Dumasa aneb\nspíše z pověsti jeho; hrajeť v středověku a při dobrém\nuvedení do scény nemine se velkého účinku. — K osla-\nvení stoleté památky narození Schillerova činí se u nás\npřípravy se strany hudebních umělcův německých, při\nkteréžto se též zúčastní výtečný spisovatel polský p. J.\nKraszewski, jenž napsal zvláštní pojednání o vlivu\nSchillera na básníky polské. Z hudebních děl bude se\npři této příležitosti provozovati: 1. Jásací ouvertura od\nK. M. Webra. 2. Německá řeč. 3. Hudební odstavek.\nv\n4. Reč polská. 5. „Píseň o zvonu44 od B. Romberga.\n6. Některé básně Schillerovy v původním jazyku. 7. Hu-\ndební odstavek. 8. Básně Schillerovy v překladě pol-\nském. 9. Slavnostní kantata od Nocha. jenž tuto\nslavnost pořádá> záleží z pánův: Krutzea, Stendera a\nPetzela. Co do nových hudebnin polských zasluhuje\nvšeobecného povšimnutí právě vyšlá sbírka písní: „Zbiór\nšpiewów polskich\" Bed. Chopina, jako všechny\nplody téhož geniálního skladatele dýchají pravdivým du-\nchem národním, á „Náuka špiewu\" Jos.\nkterá se juž třetího vydání dočkala.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "254", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. „Rienzi\" od Wagnera.", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. „Rienzi\" od Wagnera.", "signature_source": "Bžk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "Novoměstské divadlo. „Rienzi\" od Wagnera.\nBžk.\n(Dokončení.)\nPřed zrakama našima objeví se zadní čášt starého\nměsta, kde několik měšťanů shromážděných Rienziho oče-\nkává. Přicházející Baronelli zvěstuje lidu, že Nobilové\npřed branami města lid římský bojovně očekávají. Lid\nvolá nadarmo Rienziho, rozejde se, an Adriano vystoupí.\nTrojími city puzen, neví ku které straně se přidali má\ns mečem v ruce, až konečně láska k otci zvítězí, jehož\ni o milost za sebe prošiti chce. Udeření na zvon, ryk\nválečný a hlahol trub označují započatou válku. Krátká\njest půtka. Nobilové podlehli a v útěku hledají spásu.\nNa márách přinesena jest mrtvola starého Colony, i 0r~\nsini padl v boji. Adriano uzřev mrtvolu svého otce, vrhne\nse k nohoum jeho, líbá zsinalé rty a přísahá pomstu\nTribunovi. Lid domnívá se, že zármutek jej k šílenosti\npřivádí; ■— odpustí jemu. (III. dějství.) Slunce právě\nzapočíná dráhu svou, an na ulici města Říma několik\nměšťanů shromážděných nedůvěru k Rienzimu na jevo dává.\nBaroncelli sdělí jim, že němečtí vyslanci opustili Rím,\nže Rienzi od papeže jest nenáviděn, a konečně i legát\nRaimondo město opustil. Tyto zvěsty bouří lid, jakož i\nkrvavá válka proti bratrům svým Nobilům. Baroncelli do-\nkládá, že vše toliko byla zráda. Lid chce důkaz neb\nsvědka na výrok tento. Adriano zastoupí místo svědka,\ndá se jim poznat a svádí je ke zpouře proti Tribunovi.\nRozjitřený a stále vzrůstající lid uchvácen je pomstivostí,\nan průvod slavnostní ke chrámu se blíží. Uprostřed něho\nkráčí Rienzi se sestrou Irenou. Tribun kárá lid z neú-\nčastenství při průvodu a slavnosti. Adriano chápe se\ndýky po dvakráte, když zavzní zpěv a po malé chvilce\nlegát lidu oznamuje klatbu papežskou, která lpí na hlavě\nTribunově. Zděšený lid se úprkem rozutíká. Irena sklesne\nk zemi. Vášnivý Adriano mocí ji chce odvést, avšak\nmilovaná sestra vrhne se na prsa nešťastného bratra,\n(IV. dějství.) V ozdobné síni v Kapitolium trvá na mo-\ndlitbách Rienzi. Irena tiše přistoupí k němu a v bolném\ntušení objímá opovrženého bratra. Ještě jednou odejde\nRienzi přemluvit lid, an již oheíí v sloupovou klenbu se\ndere. S vytaseným mečem vrazí do síně Adriano, a zou-\nfalostí pojat vleče Irenu z chodby. Irena odstrčíc jej,\nodkvapí za bratrem na pavlan. Adriano takřka smyslů\nzbaven uzavře pevně u sebe, Irenu i skrz plameny vy-\nsvobodit. Nastane proměna. K popředí Kapitolu snáší\ndrzá luza kameny a metá oheň na střechu jeho. Rienzi\nobjeví se s sestrou svou na pavlanu a mluví mírně k lidu,\npřipomíná jim jich věrnost, lásku a přísahu, staví před\noči zkázu města při neposlušnosti a zpouře lidu. Rozlí-\ncená lůza neslyší slov jeho, toliko smrt a pomsta bouří\nv duši jejich. Již je Kapitolium v úplném plamenu.\nAdriano proklestí si cestu k Ireně, an Kapitol s ohrom-\nným praskotem se sesuje a pohřbí nešťastníky. (V. dějství.)\nIdea k opeře této vnikla v něm čtením anglického romanu\n„Rienzi\" od Bulwera, jejž r. 1837 do rukou dostal.\n— Hudba ku Cola Rienzi je skrz na skrz krásně a cha-\nrakteristicky držána a zvláště ve sborech i v několika re-\ncitativách v skutku velkolepá. Se zvláštní zálibou jsou\npracovány partie Coly Rienziho a Adriana, a jest to co\nlitovati, že Wagner ostatní partie tak skromně obdařil.\nZe sborů slušno jmenovati sbor poslů míru; idea tato jest\nrovně tak zvláštní a krásná, jako zdařilé vyvedení její od\nskladatele. 0 díle tomto kolují rozličné od sebe se lišící\núsudky; avšak nedá se pochybovati, že je to velmi značný\nzjev v oboru operní hudby. Velkého účinku zbuzuje velký\npočet efektních triumfních pochodů a velkých konečných\nvýjevů, mezi nimiž ony v 3. dějství s obligátní ple-\nchovou hudbou na jevišti pozornost na sebe poutají.\nProvedení se sesilněným orkestrem bylo slušné, ač nikoliv\nneúhonné. Opera tato dávala se v těchto dnech juž po\nčtvrté."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "256", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5.2", "titre_corps": "— Výtečná zpěvačka slečna Charlottě z Tiefensee", "titre_sommaire": "— Výtečná zpěvačka slečna Charlottě z Tiefensee", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.6", "debut_caractere": 3776, "fin_caractere_exclue": 6044, "texte": "— Výtečná zpěvačka slečna Charlottě z Tiefensee\npřibyla tyto dni do Prahy.\n— Vilím Schubert, Pražský hobojista, jev Petro-\nhradě ve Vaudevillením divadle engažován. Píská oboe\nsecundo.\n— Pan Ilynek Vojáček, skladatel cenou poctěné\nouvertury, ochuravěl v Petrohradě na růži v hlavě. Jeho\nouvertura bude se v letošní koncertní saisoně zde provozovat.\n— Náš dopisovatel z Petrohradu píše nám, že nej-\nmladší a nejvíce nadaný umělec a světoznámý houslista\n„Viktor Ráček\" chytaje ryby v řece Slavjance ne-\ndaleko Petrohradu následkem nastuzení dne 24. září t. r.\nzemřel. Otec jeho je bez útěchy a celý Petrohrad ho\noželuje.\n— Slečna Pavlína Kúglerova, Pražanka, druhdy oud\nměstské opery, která se ve zpěvu u kapelníka pana Jos.\nNesvadby zdokonalila, vystoupne dne 12. t. m. v Linci\nve třech operách: v Troubadour co Azuzena, v Montecchi\na Capuletti co Romeo a v Lucretii Borgia.\n— Jakého účastenství zdejší varhanická škola\nze strany žáků má, vysvítá z náledujícího seznamu: Do\n1. roku zapsáno jest 36 řádných a do 2. roku 28 řád-\nných žáků. Mimo tyto nachází se v 1. roku 51 a v 2.\nroku 18 českých kandidátův učitelství, kterýmž pan F. Bla-\nžek v češtině harmonii přednáší. Dále nacházejí se\nv 1. roku 49 a v 2. roku 18 německých kandidátů uči-\ntelství, jimžlo se harmoie v němčině přednáší. Počet\nvšech žáků obnáší 200.\n— „Schiller\" a nic jiného než „Schiller\" jest před-\nmětem rozmluv ve veřejných místnostech Pražských. Ano,\nvážíme si a ctíme Schillera co muže geniálního, co muže\nsvobodomyslného i chválíme Němce za to, že svého vel-\nkého básníka tak velkolepě oslavují; avšak nepochopu-\njeme, proč as Čechové, na jejichžto básníky Schiller téměř\nžádného vlivu neměl, koncertem a všemi druhy mani-\nfestací jej povznášejí. Jak nám Petrohradský dopisovatel\npíše, zapověděl si J. M. císař ruský nejen v Moskvě,\nalebrž i v Petrohradě takové manifestace. Ostatně máme\nza to, že by spíše Shakespeare od Cechů oslaven býti\nměl, a ničehož se pro něho nedělalo. A co máme o\nKomenském říci? Komenský, jenž si nejen o slovanský\nnárod, alebrž o celý vzdělaný svět nesmrtelných zásluh\nzískal daleko nad Schillera vynikaje — Komenský ne-\ndošel až dosud žádné oslavy; ano jsme jistí, že, až jeho\ndvoustoletá památka se konati bude, Němci pro tohoto\nvelikána ničehož neučiní. Diximus."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6377, "texte": "— Pan Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské\nakademie, poděkoval se ze svého úřadu co ředitel akademie\nléto. Neznáme arciť příčiny, proč se výtečný týž umělec\nsvého úřadu vzdal; avšak povážíme-li, že od dob Jeleno-\nvých J. N. Škroup, V. Horák, J. N. Mayr, Fr. Vogl a\nnyní pan Kolešovský — tedy pět cackých ředitelů\nv krátkém case v ředitelství po sobě následovalo, dá se\nsouditi, že příčinu tu toliko ve vniterní správě akademie\nhledati dlužno. Jak doslýcháme, zamýšlí pan Z. Kolešov-\nský ústav zpěvácký zařídit', k čemuž mu zdaru a\nštěstí přejeme.\n— „Slavme slavně slávu slavných Slávů,\" praví\nJ. Kollár, a týž výrok budiž nám heslem při oslavení\npamátky Josefa rytíře Jungmanna, otce české litera-\ntury; neboť ve středu dne 16. t. m. vil hodin zrána\nbude se pod vedením účinného pana Zik. Holešov-\nského za zvěčnělého provozovali velké requiem do II-\nmoll od Václ. Tomáška, kteréž se už deset let zde\nneprovozovolo. Sola převzali slečny z Tiefensee a Pa-\nn a otovi cov a a pánové Petáka K. Strakatý. Při této\nv\npříležitosti zúčastní se Zofínská akademie. V neděli o 3.\nhod. odpoledne bude se v místnostech Žofínské akademie\nzkouška k témuž requiem odbývali a lze se nadíti, že\nse hojně zpěvákův a dilettai tňv k ní dostaví. Jak do-\nslýcháme, zamýšlejí mladší spisovatelé čeští výbor k tomu\ncíli sestaviti, by na věcnou památku socha Jungmannova\nz kararského mramoru na některém veřejném místě v Praze\npostavena byla. Dle doslechu převezme na sebe úkol se-\nstavení výboru český básník pan Jos. Barák. Sláva\ntomu podniknutí!\n— Pan Alfred Wal d a u vydal nedávno dru h ý\nsvazek svých kulturních studií o český ch národních\ntancích, za kteréžto pilné sebrání a rozbor chvatného\nzasluhuje uznání. V této zajímavé knížce nacházíme opět\nmnožství tanců, ježto téměř výhradním majitkem Cechů\nnazvali se mohou. Tance tyto jsou: Bába, Budějovická,\nBzíkota, Chodovská, Cert, Doušky, Důtky, Fasuňek, Hop-\ntác, Houpačka, Hrachová, Husar, Husitská, Ječmen, Kaprál,\nKapusta, Kohoutek, Kolečko, Kolomazná, Kominík, Kovář,\nKrocan, Krosna, Křepelka, Křižák, Kudlicka, Landvérka,\nLežák, Mlynářská, Nový svět, Obtulány, Od země, Osmička,\nOvčák, Polbírská, Polka dvojitá, Praskaě, Prolisobě, Prů-\nchod, Putna, Rak, Rákosí, Rekrut, Řetěz, Salát, Slepá,\nSprosťák, Šinitec, Švihák, Umrlec, Valach, Vika, Votava,\nZastavovaná, Zelenák, Žába. — Úhledná tato knížka nemine\nse zajisté velkého účastenství pro svůj zajímavý obsah. Stojí\n45 nov. kr.\n— Hudební literatura. Pan Dr. A. V. Am-\nbros vydal v Lipsku malou knížku „Lehre vom Quinten-\nVerbote\" (Náuka o zapovězených kvintách), v nížto za-\njímavá thema ze strany historické a technické důkladně\nzpracována jesť. Že nedoukové knížku tuto často citovat\nbudou, netřeba podotýkali: avšak zacátecníci mají se vždy\nupamatovať na latinské přísloví, ježto v češtině as takto\nzní: „Co se sluší Jovišovi, nesluší se slabochovi.\" A.\nLvov, Petrohradský skladatel vydal dílo „0 volném rhytmu\nstaroruského kostelního zpěvu.\" Elise Po1ko v a, německá\nspisovatelka, vydala druhý svazek svých hudebních bá-\nchorek a pověstí. Po zemřelém prof. Dehnu v Berlíně\nzůstalo dílo „Náuka o kontrapunktu, kánonu a fuze,\" jež\nprávě vyšlo. , •\n(?) Z Čkýně (okres Vimberský). (Hudba ko-\nstelní.) Komu cesť, tomu cesť. — Co dobrá vůle a\nneúnavná pilnost zmůže, dokázal zdejší pan učitel Václav\nPehel. Jeho předchůdce p. Matěj Beran, ac sám do-\nbrý hudebník, neučinil pro zdejší kostelní hudbu ničehož,\nco by za řec stálo. Za to ale počíná sobě pan Pehel\ntím a ráznosti jeho podařilo se v krátkém case\nsestaviti orkestr, kterýžto nejen učiteli samému, nýbrž\nz ohledu hudebních talentů i obci ke cti slouží. Pan\nPehel neobtěžuje sobě choditi tak řka od domu k domu,\nsbírali peněžité podpory pro zřízení hudebních nástrojů\nkostelních, a dílem chvatnou štědrostí několika horlivých\nobčanů, dílem vlastní jeho obětavostí podařilo se to, co\nse jiným nemožné býti zdálo. Pan Pehel soustředuje\nhudebníky okolních osad k provozování dobrých skladeb\nkostelních, vybízí, ucí, podněcuje a vyhledává, kde by\nse kdo získati mohl, i lze očekávali, že v blízké budouc-\nnosti z vlastní jeho školy vydatných sil mu přibude.\nV šlechetném tomto počínání podporuje jej vydatně a\nneohroženě velebný pan farář J. En gel, kterýžto nejen\no okrasu kostela zdejšího, nýbrž i o zřízeni důkladných\nvarhan mnohé zásluhy sobě vydobyl. Zdar počínání tornu !\nZ 0 us t í nad Orlicí. (Odvolán í.) Vážený pane\nRedaktore! S podivením čteme v Daliboru cis. 31 a ná-\nsledkem toho i v Pražských Novinách uveřejněný článek,\nže v Oustí nad Orlicí jistý p. Václav Pokorný přišel\nna myšlénku (!!), na obyčejné housle dvě dvojité struny\npřipravit a výsledek prý měl za velmi dobrý uznán býti.\n(Slyšte! slyšte!) Pomlcíce o výteěnosti tohoto vynálezu,\nponecháme každému znalci, by dle libosti nad touto hrač-\nkou pro děti se zasmál; ale tážeme se, kdo jest onen,\nkterýž výsledek za velmi dobrý uznal? V článku nad-\nřeceném vyhlíží to, jako by zdejší znalci byli své dobré\nzdání o této myšlence dali, což docela chybné a lživé\njest. Nemáme to tomu jistému p. Václ. Pokornému za\nzlé, že se tak důležitými nálezy zabývá, zdokonalujíc ná-\nstroj, který od sta a sta mistrů po dráhná století se hraje,\na žádnému tak šťastné myšlenky musy nepopřály; ale to\nnám neslušné se vidí, že v oznámení řečeném hudebníci\nměsta našeho, z kterého jak známo, výtečných znalců a\npěstitelů hudby vyšlo, sebou vetkáni jsou, jakoby všeo-\nbecně byli myšlenku p. Pokorného za tak pro svět\ndůležitou uznali. My tímto veřejně proti takovéto neopa-\ntrnosti se ohražujeme a přejeme panu vynálezci nových\nzdokonalených houslí samému korunu slávy a bobkový\nvěnec za jeho myšlénku!!! Spolu i uveřejňujeme, že\nnižádnému znalci a pěstiteli hudby v našem městě o vy-\nnálezu tomto co známého jesť, ano, že onen pan Václav\nPokorný ani co hotovitel nástrojů hudebních, ani co\nhouslista neb znalec hudby znám jesť.\nOd jednoty Cecilianské, v Oustí dne 7. Listopadu.\n-a- Od Šumavy. (Ko s t e 1 n í h u d b a.) Slý-\ncháme mnoho o kostelní hudbě — slýcháme chválu i\nhanu, kterážto poslední se někdy i větších měst dotýká.\nNaproti tomu menší města poměrně často v popředí se\nstaví. — Stříbrné Hory, jedno z menších měst, ho-\nnosit se může mužem, který jak o školu, tak i o hudbu\na zpěv nevšedních zásluh si získal. Jest to tamní\nvzorní učitel p. Petr Šafránek. Jeho snahou do-\nstalo se kostelu velkých panem Vocelkou zdařile vyve-\ndených varhan, které už po dva roky výbornou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 805, "texte": "službu konají. Pod vedením jeho provozují se v kostele\njen skladby našinců — Horákovy, Fiihrerovy, Skrou-\npovy aj. dosti zdařile. Provedení 4té Horákovy mše\nna den 18. září by i přísnějšího kritika uspokojilo. To\ntím více k zásluze pana Šafránka počítati dlužno, an\nco ředitel kůru ani krejcaru služného nemá, *) hudední\nnástroje, jakož i hudebniny sám si zaopatřuje a i nevšed-\nních hudebníků i skladatelů sám vypěstoval. Těchto dík\njediná jeho jest odplata. V obyčejný den slyšeti lze\nv kostele tamním čistě chorální písně od školní mlá-\ndeže libě zpívané. Kýž by víte takových mužů se nám\ndostávalo a tito spravedlivého uznání došli!\n*) Chvála takému muži, jenž nedostávaje peněžných pro-\nstředků, přec pěknou kostelní hudbu provozuje. Kéž by\nsi někteří Pražští chorregentové z něho příklad vzali!\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5.3", "titre_corps": "Berlín. Paní Cosima Bülowová, nejmladší dcera", "titre_sommaire": "Berlín. Paní Cosima Bülowová, nejmladší dcera", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "debut_caractere": 807, "fin_caractere_exclue": 4356, "texte": "Berlín. Paní Cosima Bülowová, nejmladší dcera\nF. Liszta, překládá text Wagnerovy opery „Tannhauser44\ndo frančiny. Táž spisovatelka přeložila v „Revue ger-\nmanique\" Hebelovu „Marii Magdalenu.\"\nBrno. Při druhé kvartettní zábavě provozovala\numělecká rodina Nerudova kvartett (C-dur cis. 6) od\nkvartett (F-dur op. 41 cis. 2) od R. Schumanna\na koncertní kvartett (Es-dur op. 12) od Mendelssohna.\nÚčinek skladeb byl poutající, přemáhající. Souhra byla\ni při nejtěžších a nejjemnějších chodech vehni precísná.\nScherzo Mendelssohnovo muselo se na všestranné přání\nopakovati. Ku konci přidala sleč. Mína, Marie a Fr. Ne-\nruda pro terzett uspořádanou pietju od Schumanna. Vši-\nchni došli hlučné pochvaly.\nMnichov. Osmihlasá mše od Fr. Lachnera dá-\nvala se tu dne 30. října poprvé. Skladba ta vyniká\nhlubokým zbožným a ušlechtilým kostelním slohem.\nv\nMoskva. (Samyl v divadle — opery.) V mě-\nsíci září přibyl sem slovutný vůdce Cerkesů Samyl, jenž\nse nedávno Rusům podrobil. Všechny pamětnosti zdejší\nbyly mu ukázány, mezi jinými také velké divadlo. Jeli-\nkož Samyl opeře dobře nerozumí) uspořádány byly ve 3\nvečerách ballety: „Najady,\" „Korsár44 a „Nevěsta mramo-\nrová.44 Divadlo bylo přeplněné. Při prvních dvou před-\nstaveních byl Samyl se svým synem přítomen a užíval\nmoderního operního kukátka > co zatím jeho syn s moha-\nmedánskou mlčenlivostí s dlouhým anglickým prňhledníkem\nvšecko pozoroval. — V tomto roce uvidíme dvě pro nás\nnové opery: Roberta odJ. Meyerbeera a Rigoletto\nod J. Verdiho.\nPaříž. Císař Napoleon určil pro Rogera stříbrný\npohár v ceně 4000 franků, jenž mu při velkém plesu\nku prospěchu operních členů dne 10. prosince odevzdán\nbýti má. V divadle „Theátre lyrique44 dávala se Mozar-\ntova opera „Figarova svatba44 po 150kráte. V divadle\n„Bouffes Parisiens\" provozovala se dne 28. října poprvé\n„La Polka des Sabots\" od Varneye.\nVídeň. Italská opera v divadle u korutánské\nbrány je definitivně zanechána. Německá bude trvati až\ndo konce května a prázdniny od 1. června až do konce\nlipna. — Akademický zpěvácký spolek uveřejnil svou\nroční zprávu, z nížto vysvítá, že spolek sestává ze 173\núčinkujících členů. Vedle výloh přes 1900 zl. obnáše-\njících byl čistý výnos 500 zl„ z nichžto 300 zl. dle sta-\nnov podporujícímu výboru třech fakult odevzdány byly.\nVaršava. (Opera Otto Lucznik. - Památka narození\nSchillerova, - Písně od Chopina. - Nauka zpěvu.) Nová\nopera pana Minchheimera „Otto Lucznik\" (Luko-\nstřelec), kterouž složil na text Jana Checinského, po-\nvedla se mu dosti dobře. Text čerpán je z Dumasa aneb\nspíše z pověsti jeho; hrajeť v středověku a při dobrém\nuvedení do scény nemine se velkého účinku. — K osla-\nvení stoleté památky narození Schillerova činí se u nás\npřípravy se strany hudebních umělcův německých, při\nkteréžto se též zúčastní výtečný spisovatel polský p. J.\nKraszewski, jenž napsal zvláštní pojednání o vlivu\nSchillera na básníky polské. Z hudebních děl bude se\npři této příležitosti provozovati: 1. Jásací ouvertura od\nK. M. Webra. 2. Německá řeč. 3. Hudební odstavek.\nv\n4. Reč polská. 5. „Píseň o zvonu44 od B. Romberga.\n6. Některé básně Schillerovy v původním jazyku. 7. Hu-\ndební odstavek. 8. Básně Schillerovy v překladě pol-\nském. 9. Slavnostní kantata od Nocha. jenž tuto\nslavnost pořádá> záleží z pánův: Krutzea, Stendera a\nPetzela. Co do nových hudebnin polských zasluhuje\nvšeobecného povšimnutí právě vyšlá sbírka písní: „Zbiór\nšpiewów polskich\" Bed. Chopina, jako všechny\nplody téhož geniálního skladatele dýchají pravdivým du-\nchem národním, á „Náuka špiewu\" Jos.\nkterá se juž třetího vydání dočkala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "debut_caractere": 4358, "fin_caractere_exclue": 4369, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.5.4.1", "titre_corps": "(Kristian B. Schubart) K.B. Schubart, co básník a hudebně", "titre_sommaire": "(Kristian B. Schubart) K.B. Schubart, co básník a hudebně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "debut_caractere": 4371, "fin_caractere_exclue": 5479, "texte": "(Kristian B. Schubart) K.B. Schubart, co básník a hudebně\nskladatel, na slovo vzatý měl patrný, talent, z cista jasna básní\ndělati. Nebylo snad žádné společnosti, která by ho byla nevy-\nbídla, by na tu neb onu osobu nějaký žertovný verš učinil.\nTýž umělec musel na začátku své varhanické služby ještě jednu\ncásť svého služného svému předchůdci Enslinovi na odpočinutí\ndanému dávali. Jsa jednou od bývalého dvorního lékaře Mórickea\nv důvěrném kruhu dobrých přátel vyzván, báseů na domácího\npana lékaře Mórickea učinit, podal Schubart takto:\nO pane doktore, jehožto ruka vždycky\nJak smrt před sebou všecko smetá,\nVy posíláte methodicky\nSvé pacienty do jiného světa.\nZde vida muže,\nJenž bez toho juž dlouho žít nemůže,\nA bohužel též se mnou dlouho dosti\nNa jedné hryže kosti:\nJak? nechtěl byste ve svém umění\nJej k sobě vzíti k léčení?\nPěkný tento žert vzbudil velkého smíchu a veselosti. —\nSchubart narodil se dne 26. března 1739, v Německu složil mnoho\nvěcí pro klavír, kanlatu wMocnosť hudby,\" melodram »Evin ná-\nřek,\" operetku „Šťastní cestujíďu a jiná díla; pak vydal své\nbásně a zemřel dne 10. října 1791."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "256", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "debut_caractere": 5481, "fin_caractere_exclue": 5565, "texte": "Listárna.\nP. T. Pánům odběratelům! Obě no-\n33tém. Panu L. v Rjece: Váš článek vyjde."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.1", "texte": "Rodina Slavíků.\nŽivotopisní nástiny, podává J. B. Menct.\nZ rodu Slavíků, který po několik již století v Ho-\nřovicích své sídlo má, vyniklo v poslední době několik\nznamenitých hudebníků, mezi nimiž Josef Slavík,\nsyn Antonína Slavíka, nejznamenitější slovanský virtuos\nna housle a původní skladatel prvního místa zaujímá. —\nDříve však, než životopis J. Slavíka podáme, sdělíme\nněkterá dáta ze života jeho otce Antonína.\nAntonín Slavík.\nAntonín Slavík nar. r. 1782 11. srpna v Hořovi-\ncích v Čechách v bývalém Berounském, nyní v Praž-\nském kraji z otce Josefa a matky Evy roz. Kratochví-\nlové. První počátky literního pak hudebního umění na-\nbyl od strýce svého Jana Slavíka, učitele v Brtníku,\nkterý pak od r. 1796 10. květ. do r. 1815 v Hořo-\nvicích učitelem byl a několik hudebních výtečníku času\ntoho vycvičil.\nRudolf hr. z Vrbna a Bruntálu (od r. 1805 c. k.\nnejvyšší komoří), tehdejší držitel stalkův Hořovického,\nKomárovského a Valdeckého, byl s celou svou rodinou\nAnt. Slavíkovi už co chlapci velmi nakloněn, a byv od\njeho rodičů, kteří by ho rádi byli knězem měli, o pod-\nporu požádán, pravil ku chlapci: „Děkanem zde ne-\nbudeš, chci tě zde učitelem míti.\" — K stavu témuž\nse vší vůlí a ochotou se odhodlav, nastoupil v 14. roce\nběh čekatelský na vzorní městské škole v Březnici.\nOdtud r. 1797 12. srp. vystoupiv, obdržel nejlepší\nvysvědčení, že na každé farní škole s prospěchem mlá-\ndež cvičili může.\nOdebrav se na sv. Horu, slyšel tu druhou grama-\ntickou třídu u kněze Navigiusa Šafáříka privátně, a\nr. 1800 8. list. vysvědčení obdržel. R. 1800 2. února\nnastoupil místo podučitele v Hořovicích, tu se hlavně\nhudbě jak na varhany, tak housle znamenitě zdokonalil.\nDle přání Rudolfa hr. z Vrbna vystoupil Ant. Sla-\nvík z podučitelství školy Hořovické, aby ve Vídni běh\nČekatelský slyšel. Při odchodu svém obdržel od\npředstavenstva města velmi chvalné vysvědčení, v kte-\nrém se obecní přání vyslovuje, aby se v rodišti svém\nsamostatným učitelem stal. Ve Vídni žil v hraběcím\nVrbnovském domě. Skončiv běh paedagogický u sv.\nAnny ve Vídni a učiniv tu i zkoušku, obdržel r. 1803\n19. srpna chvalné vysvědčení.\nKdyž r. 1804 Rudolf hr. z Vrbna statek Jinecký\nbyl koupil, ustanovil Antonína Slavíka za učitele tu\nv Jinci, kamž se byl Slavík r. 1805 1. ledna přestě-\nhoval. Obdržev tu vlastnoruční svolení a upřímné přání\nhraběte 16. července t. r. vstoupil v sňatek s Barbo-\nrou roz. Krásovou z Dobříše. Z manželství toho na-\nrozen syn Josef proslavený houslista, SlavíkČeský.\nJan *), druhý syn, tu nar. 3. března 1808 a Anto-\nnín**), třetí syn, 30, května 1810.\nZastávav chvalně, výtečně po 10 rokův a 2 měs.\núřad učitelský v Jinci, byl povolán r. 1815 1. března\n\n*) Jan studovav latinské školy v Praze, ku stavu kněž-\nskému se připravoval. Jsa ale plícním neduhem\nztížen, musel pro churavost vystoupiti, stal se pak\npísařem u vrchního úřadu v Hořovicích a tu roku\n1830 5. října zemřel. Byl dobrý hudebník a sličný\njinoch; ale blouznivý a těžkomyslný.\n**) Antonín studovav školy latinské v Praze, měl býti\nknězem; avšak k stavu tomu v sobě žádného po-\nvolání necítil, pak prakticiroval u vrchního úřadu\nv Hořovicích; odtud odešel k divadlu jsa přítel\nJos. K. Tyla. Později vstoupil k návrhu bratra\nJosefa ve Vídni do vojska. Po smrti bratrově vy-\nstoupil a slyšel paedagogii ve Vídni, pak byl pod-\nuěitelem u otce v Hořovicích, kde i dekret od po-\ndacího pána Eugena hr. z Vrbna na školu Hořo-\nvickou po smrti otce obdržel. Odešed ale odtud\ndo Polska, žil pak co první houslista u francouzské\nopery v Moskvě. Po vyhoření ruského divadla v\nMoskvě zrušeno francouzské, kamž se ruské do\nvystavění nového přestěhovalo; navštívil pak otčinu,\npobyv zde 1853—54; do našich nynějších poměrův\nse vpraviti více nedovedl, žije nyní opět v Rusi\n(jest tam asi 16 rokův) co učitel hudby, francouz-\nské a německé řeči, jest dovedný varhaník, pak\nhouslista cvičený hlavně bratrem Jozefem, šlechetný,\nupřímný Vlastimil."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.2", "texte": "podacím pánem Rudolfem hr. z Vrbna na městskou\nškolu do Hořovic (an strýc jeho Jan Slavík, jsa stařec\n661etý, na odpočinek se odebral), a byl od slav. arci-\nbisk. konsistoře 1816 17. pros. potvrzen, kde se jemu\npři veřejných zkouškách chvalných vysvědčení za zá-\nsluhy jeho dostalo.\nY Hořovicích narozen jemu (mimo dvě dcery a\npak jednoho syna z druhého manželství) r. 1823 9.\ndubna syn Rudolf, nyní místokapelník ruského divadla\nv Moskvě, o kterém nížeji krátký životopisný nástin\npodáme.\nPři veškerém namáhavém snažení po zdokonalení\njeho péči a vychování svěřených maličkých, kterých tu\nve dvou třídách okolo 450 bylo, mimo ty, kteří ne-\ndělní opakující hodiny navštěvovali, cvičil ještě každo-\ndenně mimo školní hodiny, zpěvu a hudbě každého\nžáka, který toho sohě přál bezplatně, první leta pouze\ns jedním podučitelem. Působením tehdejšího vrch-\nního J. Bohma od r. 1824 do r. 1846 přidán byl druhý\npodučitel, jehož nyní při vícero dítkách opět nestává.\nSmutný to stav obcí, které lak o školu a dítky svoje\ndbají, a to v sídle okresního úřadu a okresního vika-\nriatu. — Jsa v Hořovicích, vychoval svých milých dítek\nvzorně a šťastně, ze všech jeho synů se výteční hudeb-\nníci a šlechetní Vlastimilové stali. Jsa sám znamenitý\nzpěvák, varhaník, houslista a cellista, hrál i ostatní hu-\ndební nástroje. — Ve svých mladších letech na vícero\nmístech veřejně co koncertista na housle pochvalně vy-\nstoupil, což v tehdejším čase velmi mnoho bylo. Ant.\nSlavík uvedl v hudbu ku rozličným příležitostem více písní\nškolních a kostelních. Jeho největší skladba jest fuga\nna varhany na themu z Mozartova requiem „tuba mi-\nrum,u kteroužto p. Láborovi, revidentu hraběte Eugena\nVrbna věnoval. Jesť to znamenitá práce, jakýchž se\nmálo nachází.\nZe všech jeho synů proslavil se zvláště prvorozený\nsyn Josef Slavík — slovanský to Paganini, jehožto po-\ndobiznu redakcí těchto listů odběratelům svým podala.\nStůj zde životopis jeho.\nJosef Slavík.\nJ. Slavík spatřil Boží světlo dne 26. března 1806\no 1 hodině s poledne v Jinci. Juž záhy osvědčoval\nvelký hudební talent a byl od svého otce juž ve čtvrtém\nroku svého stáří na housle se vší pílí cvičen. Když\nse otec jeho z Jince do Hořovic přestěhoval, hrával tu\njuž náš devítiletý Josef první housle u tamějšího re-\nvidenta pana Lábora a Billa s otcem svým v kvartetfcách,\nkde se nejtěžší skladby od Pleyla, Rode, jakož i Cram-\nmera provozovaly.\nSlavík čině ohromných, úžasných pokroků na svém\nmilovaném nástroji, jenž mu juž tehdáž vším na světě\nbyl, cvičil se mimo něj ještě ve zpěvu, pianu a na\nvarhanách a na každém nástroji podivuhodně prospíval.\nNa přímluvu dra. Schneidra, revidenta J. Lábora a V.\nBella ujrnul se ho hrabě Eugen z Yrbny a dal ho r. 1817\ndo konservatoria Pražského.\nDiviš Weber, ředitel konservatoria, zkoušeje hu-\ndební propravu J. Slavíka, předložil mu jednu z nej-\ntěžších Kreutzerových etud (cvičení). Slavík provedl\n— prima vista (na první pohled) — tuto na své síly\nHerkuleskou práci na tak překvapující způsob, že oka-\nmžitě co žák vyššího oddělení zapsán a přijat jesf.\nZískav sobě schopnostmi a pilností svou přízeň prof.\nPixise, stal se neúnavnou pílí nejprvnějším žákem kon-\nservatoria Pražského. Hrabě Eugen z Yrbny uznav\nchvalnou snahu Slavíkovu, daroval mu r. 1819 Guar-\nnerovské housle, kterých byl pro něho od prof. Pixise\nza 380 zl. stř. (dle Lábora za 80 dukátův) zakoupil a\nku kterým sobě Slavík za svého pobytí v Paříži smyčce\nzjednal.\nYe výročních koncertech konservatoria vystoupil\nponejprv r. 1822 přednášeje polonaisu E-dur od\nMaysedra, pak r. 1823 hrál variace od Polledra a juž\ntenkráte obrátil na sebe velkou pozornost' obecenstva\na kritiky. Kým se Slavík pod vedením Pixise a ředitele\nWebra stal, objevila budoucnost' celému světu. V třetím\nroce složil pěkné kvartetto do E-dur a těžké variací\npro housle do E-dur. Na to obdržel od chvalně zná-\nmého virtuosa na piano, Kollína, Paganiniho etudy,\nkteré si za předmět svých dalších studií zvolil. Před\nvystoupením z konservatoria složil Slavík koncert pro\nhousle, o němž se jeho mistr Pixis vyjádřil, že ani\nnepochopuje, jak se taký nesmysl, jejž žádný zahráli\nnedovede, napsati může.\n(Pokračování.)\n\n*) Stručný životopis Jos. Slavíka sepsali pan AI. V.\nSembera (v Kvěchte 1834) a pan Em. Meliš, re-\nbaktor těchto listů (v Pražských Novinách r. 1858).\n\nVliv hudby.\nPodává doktor Jan Spott.\n*)\nKdyž v následujících řádcích rozličné události o půso-\nbení hudby uvádíme, doufáme že takto mnohé do tajnosti\n\n*) K tomuto článku užil jsem následujících pramenu:\n1. Nicolai Nutzen der Musik. Halle 1745. 2. Lichten-\nstadt. der musik. Arzt. Wien 1792. 3. Gresemund\nApologia bonarum artium. Moguntice 1497. 4. Musik\nals Heilmittel von Dr. S. K. Wien 1847. 5. Leib-\nnitz opp. Tom. V. p. 306; v. Herder Phil. u. Gesch.\nB. XIX p. 21. 6. Noverre Briefe uber Tanzkunst.\nHamburg 1769. 7. Cahusac Geschichte der Tanz-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.3", "texte": "přírody zasvěcené k tomu pobídneme, by nám něco o\nzákonech působení hudby pověděli.\nI. Účinkování zvuku a hudby na věci a zvířata.\nŽe ton s podivuhodnou silou na organická a neor-\nganická tělesa působí, o tom svědčí následující události:\nNejpevnější tělesa, pilíře a klenutí, která sotva skuteč-\nným mechanickým ústrkem podvalena býti mohou, otře-\nsou se při mírném tonu varhan v patrné resonancí.\nSilné zdě, mezi nimiž zkušebně znějící struny napnuty\nbyly, sesuly se, byvše dotknuty bezprostředně tímto\nzpůsobem silou záchvěvů tonu. Bourdelot vypravuje\nve své historii hudby (svaz. I. str. 51), že v jistém\nskladu na fayance (hrnčířské zboží) všechno nádobí\nvydrženým flétnovým tonem tak ustavičně se třáslo,\nže by při déle trvajícím pískání snad bylo puklo. Jednou\nopět rozpuklo se vydrženým unisonem dvou zpěváků\nvelké zrcadlo na 6 kusů. Takých a podobných pří-\nkladů nacházíme mnoho, kteří o působení zvuku svědčí.\nO účinkování hudby na zvířata nejen vyšších, alebrž i\nnižších tříd, podává nám zkušenost' mnoho příkladů.\nTak vidíme, jak hra na housle neb loutnu přiláká pa-\nvouka, želvy, myši a jiná zvířata. Plískavice (delfín)\nmiluje zpěv a hudbu, jak známo nám z verše: „Actaeon\nin silvis, inter delphinos Arion.\" Zvoněním přiláká se\nmajnice (Cl. alosa), i také štika, pročež jak Aristoteles\na Oken uvádějí, věší rybáři, majnice lovíce, zvonečky\nna sítě své. Včeličky, rojíce se, zvoněním k usednutí\npřivedeme a kobylky zahánívají se zvoněním neb tluče-\nním na kosu. Za zvoncem kráčejí ovce a hovězí dobytek.\nGiuseppe Carpani lákal k sobě pískáním na flétnu\ncelé stádo. Chřestýš rozlícený utichne, jak rnile zvuk\nflétny zaslechne. Ve východní Indii krotí se hadi píská-\nním na píšfalu a takto i tanci je učí. Tamější krotitelé\nvábí je pískáním z děr jejich a k tanci je nutí. Totož\nale už za krále Davida se stávalo, jak čteme v žalmu\n58: „Jed v sobě mají, jako jedovatý had, jako lítý had\nhluchý, jenž zacpává ucho své, aby neslyšel hlasu zaklinačů\na čarodějníka v kouzlech vycvičeného.\" Dále čteme:\n„Uštkne-li had prve, než by zaklet byl, nic neprospějí\nslova zaklinače.\"\nPraskání biče a kůropění kohouta zahání lva a po-\ndobně účinkuje zvuk trouby na vlka a tigra. Bubno-\nvání a rachocení dravá zvířata dráždí a z jeskyň a děr\nje láká. Silným hlukem zahánějí v Americe krokodila\npři koupání. Velbloud juž zemdlený hned veseleji kráčí,\nozve-li se píšfala, oře rozbujní znění trub a divokého\nnedvěda uchlácholí píšfala. Jistý pes jevil velkou dráž-\ndivosf při rozličných tóninách, při některých byl úplně\nkunst. (Sammiung vermischter Schriften. Berlin b.\nNicolai.) Luciau uber den Tanz, Vossius uber Ryth-\nmus, in Herden Lit. u. Kunst. B. XVII. p. 165. 8.\nRozličné cestopisy a časopisy.\nnecitelný. Slyše A-dur byl nepokojný, a dlouhou, v\nE-dur pokračující hrou na housle vzteknuv se, skonal\nv prudké bolesti. Jistý slepec v Slezsku přivábil píská-\nním několika jedním taktem určených tonův raky z děr\na přivedl je na jedno místo, že se pak snadno chytati\nmohli.\nPůsobí-li hudba, ano i jednotlivý ton na zvíře,\nježto nemá příliš jemného ústroje, tak mocně, musí\nbýti mnohem větší účinky u lidí, kteří s mnohem ou-\ntlejší, jemnější a citlivější soustavou nervní opatřeni jsou.\nNuže vizme:\nII. Účinkování hudby na zdravého člověka*\nAristoteles, Cicero a Plato drželi hudbu\nza nutnou věc u vychování mládeže, by takto lehčeji\nsvé náruživosti na uzdě drželi mohla. Plato praví ve\nsvém spisu „Stát\": Tak vznikne napotom pro vycho-\nvání člověka hudba, která vůbec duši lidskou vzdělati\nmá, a byla by tedy druhou hlavní částí všeho vy-\nchování. Ve svém spisu „Zákony\" praví: Vlastní hudba\nmusí nejméně 3 leta od 14 až do 16 roků nutným vyu-\nčovacím a vychovávaeím předmětem býti. DleHero-\ndota i Pausaniusa sloužila hudba řeckým zákono-\ndárcům k uchlácholení bouřlivého lidu; co zatím zžen-\nštilci a hejřilové tomuto zavádění se opírali. Orfeus\numírnil často svým zpěvem krále; truchlivé rozveselil,\nbázlivé zmužil a lakomce v štědré změnil. I bájelo\nse o něm, že zpěvem i hudbou i nad peklem zvítězil.\nYirgil líčí ve zpěvích rolnických účinek hudby Orfeovy\ntakto:\nSám smutný smrti dům, dno i nejhlubší se užaslo\npeklo, i modrosivá ve vlasech pletené zmyje Litie\nnesyčely, štěkavé Cerber sám tři tlamy zamknul,\ni větrem točené kolo Ixionovo stálo.\nTaký byl účinek zpěvu Orfea! Podobných pří-\nkladů ale skoro u každého národu se zachovalo. U nás\nznáme Záhoje a Lumíra co pěvce slovútné, jak\nto Rukopis Kralodvorský dokazuje. Čteme tam o pěv-\ncích těchto:\n„Aj ty Záboji pěješ srdce k srdci\npíseň z strědu horě jako Lumír,\nkterý slovy i pěním byl pohýbal\nVyšehrad i vsě vlasti.\nDalibor, jak se praví, tklivou hrou na housle\nk útrpnosti lid mimojdoucí pohnul. Alexander Ma-\ncedonský uslyšev slovútného houslistu Timotheusa, po-\nzbyl rozumu. David je nám patrným příkladem, jak\nmožná těžkomyslnosí hrou na harfu zapuditi. Pytha-\ngoras uchlácholil hraním na cylheru rozvztekleného\nmladíka, jenž nevěrnost milenky své zplatiti chtěl vy-\npálením příbytku jejího. Sol on přiměl Atheňany zpě-\nvem k vydobytí ostrovu Salamis, ačkoliv to zakázáno\nbylo. Pietro Ca stelnu ov o byv od kupců přepaden"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.4", "texte": "a k smrti odsouzen, prosil toliko o jedinou milosť, by\npřed usmrcením svou oblíbenou píseň ještě jednou si\nzazpívali mohl. A hle! zpěvem svým tak pohnul lupiče,\nže nejenom všechno jmění mu navrátili, alebrž i prů-\nvod při návratu svém mu dopřáli. Když najatí zákeř-\nníci v kostele ve Yenecii v oratoriu Stra dellu zpívat\nslyšeli, upustili od svého úmyslu jej zavraždit, a sdělili\nmu nebezpečí, v kterém se nachází.\nZemřelý cellista Hoffmann ochuravěl vždy slyše\nhráti nějakou skladbu do H-moll; vysoké terce lesnice\ndo A v něžném duettu 1. dějství v opeře „Axur\" od\nSalieriho zbudily v jistém hudbomilu zimniční stav.\n(Dokončení.)\n\nDějiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nTrouba [Trompeta.]\nItal. Tromba neb Clarino, franc. Trompette.\nGottfried Weber napsal v německém časopisu „Cae-\ncilia\" velmi poučný článek o troubě, v němž vady a\npřednosti ventilní trouby vytýká.\nV orkestru nemá se nikdy více na troubu troubili,\nnež přes malé e až k dvoučárkovanému g a nejvíce a.\nSólisté a virtuosové na tomto nástroji mohou i výše\ntroubiti.\nTrouba do B stojí o ton níže než housle; trouba\ndo C rovná se houslím a jesf o oktávu výše než les-\nnice do C; trouba do D stojí o jeden ton výše než\nhousle a o oktávu výše než lesnice do D.\nZvuk trouby je ušlechtilý a skvělý a hodí se zvláště\npro vojenská představení, pro výkřiky vzteku a msty,\njakož i pro zpěvy triumfní. Zvuk trouby přituluje se\nk výrazům všech siloplných, hrdých a velkolepých citův,\nk většině tragických pohnutí mysli; můžeť i místa na-\njiti při veselých hudebních kusech s tou výminkou, že\nv něm radosf, charakter bouřivosti a nádherné velkosti\nbýti musí.\nŠkolu pro troubu napsal nejdříve Altenburg, pak\nKling a Frohlich. Virtuosové na tomto nástroji jsou:\nJan Arnošt Altenburg, Bohuchval Bed. Brand, David\nBuhl, Anton Khaill, Frant. Kohout, Josef Rud. Levý,\nWeidinger, vynálezce trompety s klapkami ve Vídni.\nDále zasluhuje co virtuos na troubu uveden býti\npan Jos. Kail, prof. na konservatoriu Pražském, jenž\nmnoho virtuosů na tomto nástroji vzdělal. I{ těmto\npatří: výtečný virtuos pan Bláha, člen dvorního oper-\nního divadla ve Vídni, dále Štěpánek, Šťastný, Bruch,\nStowasserf, Cinkel, Kratochvil f, Růžička f, Zavrtal,\nKoníček, Pavlis, chvalně známý ředitel vojenské hu-\ndební jednoty, Nosek, Jakeš Ant., Jakeš Václav -{*, Ba-\nchor, Rosenkranz, V. Dolenský, člen Pražského divadla,\nMolnar, Hrabánek, Kučera f, Barsch, Tropš, Turba,\nHovorka, Ammer, Řehořovský, Bláha, Filip, Ambros,\nZáplata, Antoš a jiných více.\nPosauna.\nItal. Trombone, latinsky Tuba.\nMohutný tento nástroj se svými obrovskými tony\nztrácí se až do šedé dávnověkosti. Žádný nemůže\ns určitostí říci, jak stará vlastně posauna jesť. Egypťané\na židé znali už ji, ačkoliv ne v nynější podobě. Byl\nto silně a daleko znějící nástroj kovový, jak staří spi-\nsovatelé se vyjadřují. Tito však proměňují posaunu za\ntroubu, jelikož oba nástroje v první své formě od sebe\nvelice se nelišily.\nZnámy byly křivé a rovné posauny. Roura obou\nbyla docela jednoduchá; na hoře však úzká a jen zpo-\nnenáhla k zvukovému trychtýři se rozšířila.\nTyrtáus považoval se za vynálezce rovné po-\nsauny; avšak zpráva tato není pravdivá. Byť i Tyr-\ntáus prvním byl, jenž r. 685 před Kristem rovnou\nposaunu u Lacedemoňanů zavedl, byl přede nástroj tento\njuž před ním znám. Eustathius, vykladač Homera, roz-\ndělil posauny juž na 6 druhů dle národů, kteřížto jich\nužívali. Mezi Argivy užívalo se po něm rovné po-\nsauny, jižto Rekové za vynález Minervy drželi.\nObyvatelé Libie a Egypta užívali křivé posauny,\nkteráž pak na Reky a Římany přešla. Křivá posauna\ntvořila téměř kruh, tak že zvukový trychtýř za krkem\nstál, když se nátrubek k ústům přiložil.\n(Pokračování.)\n\nLeonora.\nObrázek ze života Beethovenova.\n(Pokračování.)\nJednoho dne odpoledne, právě o 5té hodině se\nstrojila na obloze bouře k výbuchu. Rachot hromu se\nstále blížil, jednotlivé blesky křižovaly se vzduchem,\núzkostlivě poletovalo ptactvo, a lidé spěchali do svých\npříbytků.\nJednotlivé sesílené zafouknutí větru zdvihlo prach\ndo výše; ale ani krápka deště neschladila dusné parno\n— vždy silněji hřmělo, vždy častěji se blýskalo. —\nLudvík van Beethoven se vracel z procházky. —\nHlava jeho byla zdvižena a čelo jasnější než jindy, i\nzdálo se, že se raduje nad vznešeným divadlem. Je-\ndiný zdálf se řeči bouře rozuměti, neboť se smál, když"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.5", "texte": "hrom rachotil, a směle pozoroval blýskání. — Hučení\nbouře bylo mu mocným tonem velké přírodní symfo-\nnie ; a když v zanícení svém rámě pozvedl, tu se zdálo,\nže očekává anjela, kterýž by se k němu na peruti blesku\nsnesl. O, kéž by mu přinesl harfu obrovskou, aby mohl\nvybouřiti podivné melodie jeho nitro naplňující.\nBeethoven se také domýšlel anjela viděti v bílé\npostavě, kteráž před ním stanula, a upřeně na ni pohlížel.\nPřekvapen patřil mistr v bledý obličej dívky. —\nZdálo se mu, jako by byl juž postavu tuto i\nkrásný obličej někde viděl. — Snad ve snu? — On\nnevěděl.\n— „Dcero !\" — pravil konečně k mladé dívce se\nnahýbaje — „v takové bouři jsi dosud venku? Spozdilá\njsi se, aneb jsi zabloudila?\" —\n— „Chtěla jsem jen k vám,\" — odpověděl pevně\na zároveň jemný zvučný hlas.\n— „Ke mně? Co ode mne žádáš?\" —\n— „Vaši — Leonoru!\" —\nBeethoven se zarazil!\n— „Jak se jmenuješ?\" —\n— „Vilemína Schroderova. Juž více dní přichá-\nzela jsem v to místo s prosbou svou; ale dnes teprv\nosmělila jsem se ji pronesti.\" —\n— „A nepozorovalas blížící se bouři? — Nebála\njsi se?\" —\n— „Jen něčeho se bojím: že mi prosbu mou\nodepřete!\" —\nMistr neodvětil. Nezvratně zíral v modré oči smělé\ndívky. Nesklopilaf oči, zarděla se sice, ale přec naň\npohlížela.\nBeethoven pojal malou ruku dívky a vřeleji tiskna,\nhluboce vzdechl a jemně pravil:\n— „Zítra ráno ke mně přijď, milé dítě, bud srd-\nnatá, — doufám, že jsem jistě svou Leonoru nalezl. —\nNyní však pojďme —já tě doprovodím domů!\" — I za-\nvěsila se na jeho páži s blaženým úsměvem, líce její\nplály, tělo se chvělo a mocně jí srdce tlouklo. — Vy-\nplnění přání nejvroucnějšího bylo na blízku.\nBouře se ztišila, slaběji se blýskalo, občerstvující\ndéšť řinul z mraků.\nU brány městské vysadil Beethoven dívku do vozu,\nona pak oznámila obydlí matčino. V dětinském pře-\nkypění citů políbila odcházejícímu mistru ruku. Ještě\njednou ohledl se Beethoven, aby spatřil půvabný obličej\nodjíždějící dívky. Ludvík van Beethoven pocítil proud\npodivného tepla v svém srdci; blažená, bolná předtucha\njej občerstvila a po tichu k sobě pravil: „Dívka tato\nozáří ještě jednou paprskem slunečním, paprskem po-\nsledním dráhu mou!\"\nDruhého dne ráno stála Vilemína Schrěderova,\nmladá zpěvačka, podle Beethovena u klavíru. Před ním\nbyla rozložena partitura Leonory.\nKrátce seznámil mladou dívku s obsahem opery,\nzběžně prošel čísla Jaquina a Marcellina, a jednou ru-\nkou dávaje takt, vyluzoval druhou akkordy doprová-\nzející hlas Leonory k člverozpěvu* „Mně tak po-\ndivně jesf!\"\nKaždý zvuk s napnutou pozorností dívka sledo-\nvala. Při trojzpěvu: „Drahoušku můj, jen statně\nstůj!\" zajiskřily se náruživě modré její oči; když se\nvšak vznešená malba velké arie: „Ohavníku, kam po-\nspícháš!\" před duší její rozvíjela, zachvěla tu se hlu-\nboce.\nKaždým číslem zrůstalo její pohnutí, vždy duchaplněji\nhrál a intonoval mistr. Nepozorovalf, že se při dvoj-\nzpěvu druhého oddělení: „Jen čile dále bud kopáno,\"\nzdlouha po jejích lících slze ronily; neodvrátila zhled\nod podivného muže, jejž vroucně clila. Byl to po-\ndivný opoutající obraz — bohatý přímý podzim a usmí-\nvající se Vesna — Mistr v kožichovém domácím oděvu\nupíral jiskrné oko mnohdy na obličej pozorné poslu-\nchačky.\nJarní živostí zářila postava dívky i její krásný\nobličej, paprsky sluneční chvěly se v jasných vlasech,\nkteréž na jernné líce její splývaly.\nA vždy dál a dále spěchal Beethoven: — jjNyní\npřijde místo nejvznešenější,\" pravil. — „Zde se sou-\nstředují všechny paprsky celé opery, dej pozor na tento\nvýkřik, na něm vše, milé dítě, záleží, nyní osvědčíš,\nzdali jsem se v tobě mýlil, čili nic!\" —\nA pak intonoval velmi důrazně a zaníceně pro-\nslulý výkřik: „Usmrf dřív mu choť!\"\nVilemína Schroderova poznala teprv ohromnosf\núlohy své, sepjala chvějící se ruce, nejistota a obávání\nnaplnily její prsa. „Usmrf dřív mu chof!\" zněl jedině\nvýkřik tento jejímu sluchu; nic jiného neslyšela, skvělé\nfinále minulo ji co sen.\nKdyž Beethoven vstal a partituru zavřel, potácela\nse k němu. „Požehnejte mně k činu, jejž vykonati se\nodvažuji, aby se povedl,\" — pravila vznešeně a sklo-\nnila hluboce hlavu před mistrem. Zamyšleně položil\nmistr ruku svou na týmě dívky a klidný úsměv přeletěl\njako podzimní svit slunce přes jeho líce.\nDříve, než dívka toho večera usnula, sepjala ruce\na dokončila večerní modlitbu slovy: „Bože dejž, aby\nse stala Leonorou, o jaké snil, abych mu mohla ještě\njednu radosf způsobif!\"\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. „Rienzi\" od Wagnera.\nBžk.\n(Dokončení.)\nPřed zrakama našima objeví se zadní čášt starého\nměsta, kde několik měšťanů shromážděných Rienziho oče-\nkává. Přicházející Baronelli zvěstuje lidu, že Nobilové\npřed branami města lid římský bojovně očekávají. Lid\nvolá nadarmo Rienziho, rozejde se, an Adriano vystoupí.\nTrojími city puzen, neví ku které straně se přidali má\ns mečem v ruce, až konečně láska k otci zvítězí, jehož\ni o milost za sebe prošiti chce. Udeření na zvon, ryk\nválečný a hlahol trub označují započatou válku. Krátká\njest půtka. Nobilové podlehli a v útěku hledají spásu.\nNa márách přinesena jest mrtvola starého Colony, i 0r~\nsini padl v boji. Adriano uzřev mrtvolu svého otce, vrhne\nse k nohoum jeho, líbá zsinalé rty a přísahá pomstu\nTribunovi. Lid domnívá se, že zármutek jej k šílenosti\npřivádí; ■— odpustí jemu. (III. dějství.) Slunce právě\nzapočíná dráhu svou, an na ulici města Říma několik\nměšťanů shromážděných nedůvěru k Rienzimu na jevo dává.\nBaroncelli sdělí jim, že němečtí vyslanci opustili Rím,\nže Rienzi od papeže jest nenáviděn, a konečně i legát\nRaimondo město opustil. Tyto zvěsty bouří lid, jakož i\nkrvavá válka proti bratrům svým Nobilům. Baroncelli do-\nkládá, že vše toliko byla zráda. Lid chce důkaz neb\nsvědka na výrok tento. Adriano zastoupí místo svědka,\ndá se jim poznat a svádí je ke zpouře proti Tribunovi.\nRozjitřený a stále vzrůstající lid uchvácen je pomstivostí,\nan průvod slavnostní ke chrámu se blíží. Uprostřed něho\nkráčí Rienzi se sestrou Irenou. Tribun kárá lid z neú-\nčastenství při průvodu a slavnosti. Adriano chápe se\ndýky po dvakráte, když zavzní zpěv a po malé chvilce\nlegát lidu oznamuje klatbu papežskou, která lpí na hlavě\nTribunově. Zděšený lid se úprkem rozutíká. Irena sklesne\nk zemi. Vášnivý Adriano mocí ji chce odvést, avšak\nmilovaná sestra vrhne se na prsa nešťastného bratra,\n(IV. dějství.) V ozdobné síni v Kapitolium trvá na mo-\ndlitbách Rienzi. Irena tiše přistoupí k němu a v bolném\ntušení objímá opovrženého bratra. Ještě jednou odejde\nRienzi přemluvit lid, an již oheíí v sloupovou klenbu se\ndere. S vytaseným mečem vrazí do síně Adriano, a zou-\nfalostí pojat vleče Irenu z chodby. Irena odstrčíc jej,\nodkvapí za bratrem na pavlan. Adriano takřka smyslů\nzbaven uzavře pevně u sebe, Irenu i skrz plameny vy-\nsvobodit. Nastane proměna. K popředí Kapitolu snáší\ndrzá luza kameny a metá oheň na střechu jeho. Rienzi\nobjeví se s sestrou svou na pavlanu a mluví mírně k lidu,\npřipomíná jim jich věrnost, lásku a přísahu, staví před\noči zkázu města při neposlušnosti a zpouře lidu. Rozlí-\ncená lůza neslyší slov jeho, toliko smrt a pomsta bouří\nv duši jejich. Již je Kapitolium v úplném plamenu.\nAdriano proklestí si cestu k Ireně, an Kapitol s ohrom-\nným praskotem se sesuje a pohřbí nešťastníky. (V. dějství.)\nIdea k opeře této vnikla v něm čtením anglického romanu\n„Rienzi\" od Bulwera, jejž r. 1837 do rukou dostal.\n— Hudba ku Cola Rienzi je skrz na skrz krásně a cha-\nrakteristicky držána a zvláště ve sborech i v několika re-\ncitativách v skutku velkolepá. Se zvláštní zálibou jsou\npracovány partie Coly Rienziho a Adriana, a jest to co\nlitovati, že Wagner ostatní partie tak skromně obdařil.\nZe sborů slušno jmenovati sbor poslů míru; idea tato jest\nrovně tak zvláštní a krásná, jako zdařilé vyvedení její od\nskladatele. 0 díle tomto kolují rozličné od sebe se lišící\núsudky; avšak nedá se pochybovati, že je to velmi značný\nzjev v oboru operní hudby. Velkého účinku zbuzuje velký\npočet efektních triumfních pochodů a velkých konečných\nvýjevů, mezi nimiž ony v 3. dějství s obligátní ple-\nchovou hudbou na jevišti pozornost na sebe poutají.\nProvedení se sesilněným orkestrem bylo slušné, ač nikoliv\nneúhonné. Opera tato dávala se v těchto dnech juž po\nčtvrté.\n\n— Výtečná zpěvačka slečna Charlottě z Tiefensee\npřibyla tyto dni do Prahy.\n— Vilím Schubert, Pražský hobojista, jev Petro-\nhradě ve Vaudevillením divadle engažován. Píská oboe\nsecundo.\n— Pan Ilynek Vojáček, skladatel cenou poctěné\nouvertury, ochuravěl v Petrohradě na růži v hlavě. Jeho\nouvertura bude se v letošní koncertní saisoně zde provozovat.\n— Náš dopisovatel z Petrohradu píše nám, že nej-\nmladší a nejvíce nadaný umělec a světoznámý houslista\n„Viktor Ráček\" chytaje ryby v řece Slavjance ne-\ndaleko Petrohradu následkem nastuzení dne 24. září t. r.\nzemřel. Otec jeho je bez útěchy a celý Petrohrad ho\noželuje.\n— Slečna Pavlína Kúglerova, Pražanka, druhdy oud\nměstské opery, která se ve zpěvu u kapelníka pana Jos.\nNesvadby zdokonalila, vystoupne dne 12. t. m. v Linci\nve třech operách: v Troubadour co Azuzena, v Montecchi\na Capuletti co Romeo a v Lucretii Borgia.\n— Jakého účastenství zdejší varhanická škola\nze strany žáků má, vysvítá z náledujícího seznamu: Do\n1. roku zapsáno jest 36 řádných a do 2. roku 28 řád-\nných žáků. Mimo tyto nachází se v 1. roku 51 a v 2.\nroku 18 českých kandidátův učitelství, kterýmž pan F. Bla-\nžek v češtině harmonii přednáší. Dále nacházejí se\nv 1. roku 49 a v 2. roku 18 německých kandidátů uči-\ntelství, jimžlo se harmoie v němčině přednáší. Počet\nvšech žáků obnáší 200.\n— „Schiller\" a nic jiného než „Schiller\" jest před-\nmětem rozmluv ve veřejných místnostech Pražských. Ano,\nvážíme si a ctíme Schillera co muže geniálního, co muže\nsvobodomyslného i chválíme Němce za to, že svého vel-\nkého básníka tak velkolepě oslavují; avšak nepochopu-\njeme, proč as Čechové, na jejichžto básníky Schiller téměř\nžádného vlivu neměl, koncertem a všemi druhy mani-\nfestací jej povznášejí. Jak nám Petrohradský dopisovatel\npíše, zapověděl si J. M. císař ruský nejen v Moskvě,\nalebrž i v Petrohradě takové manifestace. Ostatně máme\nza to, že by spíše Shakespeare od Cechů oslaven býti\nměl, a ničehož se pro něho nedělalo. A co máme o\nKomenském říci? Komenský, jenž si nejen o slovanský\nnárod, alebrž o celý vzdělaný svět nesmrtelných zásluh\nzískal daleko nad Schillera vynikaje — Komenský ne-\ndošel až dosud žádné oslavy; ano jsme jistí, že, až jeho\ndvoustoletá památka se konati bude, Němci pro tohoto\nvelikána ničehož neučiní. Diximus."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.7", "texte": "— Pan Zikmund Kolešovský, ředitel Žofínské\nakademie, poděkoval se ze svého úřadu co ředitel akademie\nléto. Neznáme arciť příčiny, proč se výtečný týž umělec\nsvého úřadu vzdal; avšak povážíme-li, že od dob Jeleno-\nvých J. N. Škroup, V. Horák, J. N. Mayr, Fr. Vogl a\nnyní pan Kolešovský — tedy pět cackých ředitelů\nv krátkém case v ředitelství po sobě následovalo, dá se\nsouditi, že příčinu tu toliko ve vniterní správě akademie\nhledati dlužno. Jak doslýcháme, zamýšlí pan Z. Kolešov-\nský ústav zpěvácký zařídit', k čemuž mu zdaru a\nštěstí přejeme.\n— „Slavme slavně slávu slavných Slávů,\" praví\nJ. Kollár, a týž výrok budiž nám heslem při oslavení\npamátky Josefa rytíře Jungmanna, otce české litera-\ntury; neboť ve středu dne 16. t. m. vil hodin zrána\nbude se pod vedením účinného pana Zik. Holešov-\nského za zvěčnělého provozovali velké requiem do II-\nmoll od Václ. Tomáška, kteréž se už deset let zde\nneprovozovolo. Sola převzali slečny z Tiefensee a Pa-\nn a otovi cov a a pánové Petáka K. Strakatý. Při této\nv\npříležitosti zúčastní se Zofínská akademie. V neděli o 3.\nhod. odpoledne bude se v místnostech Žofínské akademie\nzkouška k témuž requiem odbývali a lze se nadíti, že\nse hojně zpěvákův a dilettai tňv k ní dostaví. Jak do-\nslýcháme, zamýšlejí mladší spisovatelé čeští výbor k tomu\ncíli sestaviti, by na věcnou památku socha Jungmannova\nz kararského mramoru na některém veřejném místě v Praze\npostavena byla. Dle doslechu převezme na sebe úkol se-\nstavení výboru český básník pan Jos. Barák. Sláva\ntomu podniknutí!\n— Pan Alfred Wal d a u vydal nedávno dru h ý\nsvazek svých kulturních studií o český ch národních\ntancích, za kteréžto pilné sebrání a rozbor chvatného\nzasluhuje uznání. V této zajímavé knížce nacházíme opět\nmnožství tanců, ježto téměř výhradním majitkem Cechů\nnazvali se mohou. Tance tyto jsou: Bába, Budějovická,\nBzíkota, Chodovská, Cert, Doušky, Důtky, Fasuňek, Hop-\ntác, Houpačka, Hrachová, Husar, Husitská, Ječmen, Kaprál,\nKapusta, Kohoutek, Kolečko, Kolomazná, Kominík, Kovář,\nKrocan, Krosna, Křepelka, Křižák, Kudlicka, Landvérka,\nLežák, Mlynářská, Nový svět, Obtulány, Od země, Osmička,\nOvčák, Polbírská, Polka dvojitá, Praskaě, Prolisobě, Prů-\nchod, Putna, Rak, Rákosí, Rekrut, Řetěz, Salát, Slepá,\nSprosťák, Šinitec, Švihák, Umrlec, Valach, Vika, Votava,\nZastavovaná, Zelenák, Žába. — Úhledná tato knížka nemine\nse zajisté velkého účastenství pro svůj zajímavý obsah. Stojí\n45 nov. kr.\n— Hudební literatura. Pan Dr. A. V. Am-\nbros vydal v Lipsku malou knížku „Lehre vom Quinten-\nVerbote\" (Náuka o zapovězených kvintách), v nížto za-\njímavá thema ze strany historické a technické důkladně\nzpracována jesť. Že nedoukové knížku tuto často citovat\nbudou, netřeba podotýkali: avšak zacátecníci mají se vždy\nupamatovať na latinské přísloví, ježto v češtině as takto\nzní: „Co se sluší Jovišovi, nesluší se slabochovi.\" A.\nLvov, Petrohradský skladatel vydal dílo „0 volném rhytmu\nstaroruského kostelního zpěvu.\" Elise Po1ko v a, německá\nspisovatelka, vydala druhý svazek svých hudebních bá-\nchorek a pověstí. Po zemřelém prof. Dehnu v Berlíně\nzůstalo dílo „Náuka o kontrapunktu, kánonu a fuze,\" jež\nprávě vyšlo. , •\n(?) Z Čkýně (okres Vimberský). (Hudba ko-\nstelní.) Komu cesť, tomu cesť. — Co dobrá vůle a\nneúnavná pilnost zmůže, dokázal zdejší pan učitel Václav\nPehel. Jeho předchůdce p. Matěj Beran, ac sám do-\nbrý hudebník, neučinil pro zdejší kostelní hudbu ničehož,\nco by za řec stálo. Za to ale počíná sobě pan Pehel\ntím a ráznosti jeho podařilo se v krátkém case\nsestaviti orkestr, kterýžto nejen učiteli samému, nýbrž\nz ohledu hudebních talentů i obci ke cti slouží. Pan\nPehel neobtěžuje sobě choditi tak řka od domu k domu,\nsbírali peněžité podpory pro zřízení hudebních nástrojů\nkostelních, a dílem chvatnou štědrostí několika horlivých\nobčanů, dílem vlastní jeho obětavostí podařilo se to, co\nse jiným nemožné býti zdálo. Pan Pehel soustředuje\nhudebníky okolních osad k provozování dobrých skladeb\nkostelních, vybízí, ucí, podněcuje a vyhledává, kde by\nse kdo získati mohl, i lze očekávali, že v blízké budouc-\nnosti z vlastní jeho školy vydatných sil mu přibude.\nV šlechetném tomto počínání podporuje jej vydatně a\nneohroženě velebný pan farář J. En gel, kterýžto nejen\no okrasu kostela zdejšího, nýbrž i o zřízeni důkladných\nvarhan mnohé zásluhy sobě vydobyl. Zdar počínání tornu !\nZ 0 us t í nad Orlicí. (Odvolán í.) Vážený pane\nRedaktore! S podivením čteme v Daliboru cis. 31 a ná-\nsledkem toho i v Pražských Novinách uveřejněný článek,\nže v Oustí nad Orlicí jistý p. Václav Pokorný přišel\nna myšlénku (!!), na obyčejné housle dvě dvojité struny\npřipravit a výsledek prý měl za velmi dobrý uznán býti.\n(Slyšte! slyšte!) Pomlcíce o výteěnosti tohoto vynálezu,\nponecháme každému znalci, by dle libosti nad touto hrač-\nkou pro děti se zasmál; ale tážeme se, kdo jest onen,\nkterýž výsledek za velmi dobrý uznal? V článku nad-\nřeceném vyhlíží to, jako by zdejší znalci byli své dobré\nzdání o této myšlence dali, což docela chybné a lživé\njest. Nemáme to tomu jistému p. Václ. Pokornému za\nzlé, že se tak důležitými nálezy zabývá, zdokonalujíc ná-\nstroj, který od sta a sta mistrů po dráhná století se hraje,\na žádnému tak šťastné myšlenky musy nepopřály; ale to\nnám neslušné se vidí, že v oznámení řečeném hudebníci\nměsta našeho, z kterého jak známo, výtečných znalců a\npěstitelů hudby vyšlo, sebou vetkáni jsou, jakoby všeo-\nbecně byli myšlenku p. Pokorného za tak pro svět\ndůležitou uznali. My tímto veřejně proti takovéto neopa-\ntrnosti se ohražujeme a přejeme panu vynálezci nových\nzdokonalených houslí samému korunu slávy a bobkový\nvěnec za jeho myšlénku!!! Spolu i uveřejňujeme, že\nnižádnému znalci a pěstiteli hudby v našem městě o vy-\nnálezu tomto co známého jesť, ano, že onen pan Václav\nPokorný ani co hotovitel nástrojů hudebních, ani co\nhouslista neb znalec hudby znám jesť.\nOd jednoty Cecilianské, v Oustí dne 7. Listopadu.\n-a- Od Šumavy. (Ko s t e 1 n í h u d b a.) Slý-\ncháme mnoho o kostelní hudbě — slýcháme chválu i\nhanu, kterážto poslední se někdy i větších měst dotýká.\nNaproti tomu menší města poměrně často v popředí se\nstaví. — Stříbrné Hory, jedno z menších měst, ho-\nnosit se může mužem, který jak o školu, tak i o hudbu\na zpěv nevšedních zásluh si získal. Jest to tamní\nvzorní učitel p. Petr Šafránek. Jeho snahou do-\nstalo se kostelu velkých panem Vocelkou zdařile vyve-\ndených varhan, které už po dva roky výbornou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591110-01.1.8", "texte": "službu konají. Pod vedením jeho provozují se v kostele\njen skladby našinců — Horákovy, Fiihrerovy, Skrou-\npovy aj. dosti zdařile. Provedení 4té Horákovy mše\nna den 18. září by i přísnějšího kritika uspokojilo. To\ntím více k zásluze pana Šafránka počítati dlužno, an\nco ředitel kůru ani krejcaru služného nemá, *) hudední\nnástroje, jakož i hudebniny sám si zaopatřuje a i nevšed-\nních hudebníků i skladatelů sám vypěstoval. Těchto dík\njediná jeho jest odplata. V obyčejný den slyšeti lze\nv kostele tamním čistě chorální písně od školní mlá-\ndeže libě zpívané. Kýž by víte takových mužů se nám\ndostávalo a tito spravedlivého uznání došli!\n*) Chvála takému muži, jenž nedostávaje peněžných pro-\nstředků, přec pěknou kostelní hudbu provozuje. Kéž by\nsi někteří Pražští chorregentové z něho příklad vzali!\nRed.\n\nBerlín. Paní Cosima Bülowová, nejmladší dcera\nF. Liszta, překládá text Wagnerovy opery „Tannhauser44\ndo frančiny. Táž spisovatelka přeložila v „Revue ger-\nmanique\" Hebelovu „Marii Magdalenu.\"\nBrno. Při druhé kvartettní zábavě provozovala\numělecká rodina Nerudova kvartett (C-dur cis. 6) od\nkvartett (F-dur op. 41 cis. 2) od R. Schumanna\na koncertní kvartett (Es-dur op. 12) od Mendelssohna.\nÚčinek skladeb byl poutající, přemáhající. Souhra byla\ni při nejtěžších a nejjemnějších chodech vehni precísná.\nScherzo Mendelssohnovo muselo se na všestranné přání\nopakovati. Ku konci přidala sleč. Mína, Marie a Fr. Ne-\nruda pro terzett uspořádanou pietju od Schumanna. Vši-\nchni došli hlučné pochvaly.\nMnichov. Osmihlasá mše od Fr. Lachnera dá-\nvala se tu dne 30. října poprvé. Skladba ta vyniká\nhlubokým zbožným a ušlechtilým kostelním slohem.\nv\nMoskva. (Samyl v divadle — opery.) V mě-\nsíci září přibyl sem slovutný vůdce Cerkesů Samyl, jenž\nse nedávno Rusům podrobil. Všechny pamětnosti zdejší\nbyly mu ukázány, mezi jinými také velké divadlo. Jeli-\nkož Samyl opeře dobře nerozumí) uspořádány byly ve 3\nvečerách ballety: „Najady,\" „Korsár44 a „Nevěsta mramo-\nrová.44 Divadlo bylo přeplněné. Při prvních dvou před-\nstaveních byl Samyl se svým synem přítomen a užíval\nmoderního operního kukátka > co zatím jeho syn s moha-\nmedánskou mlčenlivostí s dlouhým anglickým prňhledníkem\nvšecko pozoroval. — V tomto roce uvidíme dvě pro nás\nnové opery: Roberta odJ. Meyerbeera a Rigoletto\nod J. Verdiho.\nPaříž. Císař Napoleon určil pro Rogera stříbrný\npohár v ceně 4000 franků, jenž mu při velkém plesu\nku prospěchu operních členů dne 10. prosince odevzdán\nbýti má. V divadle „Theátre lyrique44 dávala se Mozar-\ntova opera „Figarova svatba44 po 150kráte. V divadle\n„Bouffes Parisiens\" provozovala se dne 28. října poprvé\n„La Polka des Sabots\" od Varneye.\nVídeň. Italská opera v divadle u korutánské\nbrány je definitivně zanechána. Německá bude trvati až\ndo konce května a prázdniny od 1. června až do konce\nlipna. — Akademický zpěvácký spolek uveřejnil svou\nroční zprávu, z nížto vysvítá, že spolek sestává ze 173\núčinkujících členů. Vedle výloh přes 1900 zl. obnáše-\njících byl čistý výnos 500 zl„ z nichžto 300 zl. dle sta-\nnov podporujícímu výboru třech fakult odevzdány byly.\nVaršava. (Opera Otto Lucznik. - Památka narození\nSchillerova, - Písně od Chopina. - Nauka zpěvu.) Nová\nopera pana Minchheimera „Otto Lucznik\" (Luko-\nstřelec), kterouž složil na text Jana Checinského, po-\nvedla se mu dosti dobře. Text čerpán je z Dumasa aneb\nspíše z pověsti jeho; hrajeť v středověku a při dobrém\nuvedení do scény nemine se velkého účinku. — K osla-\nvení stoleté památky narození Schillerova činí se u nás\npřípravy se strany hudebních umělcův německých, při\nkteréžto se též zúčastní výtečný spisovatel polský p. J.\nKraszewski, jenž napsal zvláštní pojednání o vlivu\nSchillera na básníky polské. Z hudebních děl bude se\npři této příležitosti provozovati: 1. Jásací ouvertura od\nK. M. Webra. 2. Německá řeč. 3. Hudební odstavek.\nv\n4. Reč polská. 5. „Píseň o zvonu44 od B. Romberga.\n6. Některé básně Schillerovy v původním jazyku. 7. Hu-\ndební odstavek. 8. Básně Schillerovy v překladě pol-\nském. 9. Slavnostní kantata od Nocha. jenž tuto\nslavnost pořádá> záleží z pánův: Krutzea, Stendera a\nPetzela. Co do nových hudebnin polských zasluhuje\nvšeobecného povšimnutí právě vyšlá sbírka písní: „Zbiór\nšpiewów polskich\" Bed. Chopina, jako všechny\nplody téhož geniálního skladatele dýchají pravdivým du-\nchem národním, á „Náuka špiewu\" Jos.\nkterá se juž třetího vydání dočkala.\n\nDur a moll.\n\n(Kristian B. Schubart) K.B. Schubart, co básník a hudebně\nskladatel, na slovo vzatý měl patrný, talent, z cista jasna básní\ndělati. Nebylo snad žádné společnosti, která by ho byla nevy-\nbídla, by na tu neb onu osobu nějaký žertovný verš učinil.\nTýž umělec musel na začátku své varhanické služby ještě jednu\ncásť svého služného svému předchůdci Enslinovi na odpočinutí\ndanému dávali. Jsa jednou od bývalého dvorního lékaře Mórickea\nv důvěrném kruhu dobrých přátel vyzván, báseů na domácího\npana lékaře Mórickea učinit, podal Schubart takto:\nO pane doktore, jehožto ruka vždycky\nJak smrt před sebou všecko smetá,\nVy posíláte methodicky\nSvé pacienty do jiného světa.\nZde vida muže,\nJenž bez toho juž dlouho žít nemůže,\nA bohužel též se mnou dlouho dosti\nNa jedné hryže kosti:\nJak? nechtěl byste ve svém umění\nJej k sobě vzíti k léčení?\nPěkný tento žert vzbudil velkého smíchu a veselosti. —\nSchubart narodil se dne 26. března 1739, v Německu složil mnoho\nvěcí pro klavír, kanlatu wMocnosť hudby,\" melodram »Evin ná-\nřek,\" operetku „Šťastní cestujíďu a jiná díla; pak vydal své\nbásně a zemřel dne 10. října 1791.\n\nListárna.\nP. T. Pánům odběratelům! Obě no-\n33tém. Panu L. v Rjece: Váš článek vyjde."}]}