{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_sha256": "99d741e911e0674e79bb50f6c0cf698cf749ae6d093561d7ab245328a39e96e3", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/11/20_01/bmtnabd_1859-11-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "258", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.1", "titre_corps": "Rodina Slavíků. Životopisní nástiny, podává J. B. Mencl.", "titre_sommaire": "Rodina Slavíků. Životopisní nástiny, podává J. B. Mencl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3811, "texte": "Rodina Slavíků.\nŽivotopisní nástiny, podává J. B. Mencl.\n(Pokračování.)\nPo vystoupení z konservatoria stal se členem\ndivadelního orkestru v Praze a pokračoval ustavičně ve\nsvých cvičeních. Dne 10. říj. r. 1824 vystoupil ku prospě-\nchu chudých školních dítek v Hořovicích v sále radnice\nv koncertě, jejž byli místní děkan p. P. Malík a vrchní p.\nJ. Bohm uspořádali a došel nesmírné pochvaly. V koncertě\ntomto účinkovali též nejlepší Slavíkovi přátelé, pánové:\nv\nLábor, Liška a Špalek. Koncert tento byl poctěn přítomností\nhrabat Vrbnův a c. k. generála Vratislava a došel i\nvelkého účastenství ze strany duchovenstva, úřednictva\na měšťanstva z celého okresu. Z čistého výnosu ob-\nstarány byly oděvy pro 69 chudých dítek. *) V tomto\nčase složil Slavík své těžké Potpourri, které hraběti\nz Vrbny věnoval.\nOdřeknuv se mnohých míst, která mu od velmužů\nnabídnuta jsou, uspořádal na začátku r. 1824 v Praze\nkoncert, v němž koncert své vlastní skladby přednášel\na jímžto dokázal, že i to, co prof. Pixis za nemožné\nza nesmysl držel, přec provesti se dá. Koncertem\ntímto zbudil Slavík všeobecného obdivování obecenstva,\nježto se nerádo s ním rozloučilo. Odebral se na ná-\nvrh otcův v únoru t. r. do Vídně. **) Zde zřídiv v\ndubnu téhož roku koncert v sále stavovském, roznítil\nk hlučným potleskům veškeré obecenstvo a uchvátil\nmistra Maysedra tak, že jej tento veřejně „druhým Li-\npinskim\" nazval. Každý obdivoval týž neobyčejný\nzjev; někteří jmenovali ho hudebním velikánem, jiní\nstavěli ho v jednu řadu s Lipinskim a Paganinim. Ano,\njistý houslista projevil se o něm takto: „Slavík je pravý\nčarodějník, a bude-li své umění deset let provozovat,\nnezbude nám nic jiného, než abychom houslí odložili!\nMayseder navštívil hned po tomto koncertě Slavíka a\nžádal jej, by mu ještě jednou onen koncert zahrál, pravě,\nže ani nepochopuje, jak se takým mistrem v tak krát-\nkém čase na nejtěžším nástroji státi mohl. Zde získal\nsi takto Slavík přízeň a přátelství generála Kučery,\nkterý se k němu česky přihlásil. První dni v čer-\nvenci t. r. dával koncert v Teplici u přítomnosti krále\nPruského, královny, korunního prince a knížete Witgen-\nsteina; mimo jinou vysokou šlechtu, kde se k němu král\nPruský takto vyslovil: „Sie haben práchtige Talente\nentwickelt,\" a dědičný princ, nynější král Pruský jemu\nruku podal. V listu od 11. července k svému otci vy-\nchvaluje laskavost hraběnky Elisy Schlikové, která v Te-\nplici se vším o něho pečovala, a píše, že tu i druhý\nkoncert dáti musí* Koncert Slavíkův v Teplici opěvuje\nv listu k Jos. Jungmannu náš slavný Yinařický, upřímný\npřítel Slavíka, z kteréhož zlomek tu vyjímáme: *)\n„K poslyšení hudby sešel se byl ondy na síni\nVešker obor Músy ctitelů. Struna mistrova zazní.\nAy, duch potlačený se ode rtů nesměle blíží.\nToužebnému jinak uchu jemné ušly by tony.\nNež moje péro slabé by ohlas jen popřálo temný.\nJak lahodíno uším houslí jeho prozvukováním.\nNadezemským nadšen jsa duchem, city v útrobu vléval\nNadzemské, slastí bud nám plně ňadra nebeskou,\nBud žele housle milé, a libou zalkávaje touhou,\nBud k velkým je činům rokotáním bádaje volným.\nLíbezná hra jeho v rájské mne vkouzlila říše,\nAž hlučivý mne teprv probudil ples ze sna libého.\nNež, co slyším? Druhovi rtama královskýma jeví se\nChvála! obor spanilý vděky jej ověnčiti pílí.\nZe všad uslýchám: „Slavné dosaváde hudební\nMistry plodí Čechie.\" Já pak toto sobě pošepci:\nJsouf zdární synové skvostná své oslava vlasti!—\"\nZ Teplice odejel Slavík do Karlových Varů ku kon-\ncertům, navštívil pak rodiče své v Hořovicích. Zde dá-\nval se právě divadelní kus „Valdek\" od V. Klicpery,\nv němžto dvakrát 25. a 28. srpna t. r. co napo věd a\núčinkoval a pak do Vidně nazpět se odebral.\n\n*) Čechoslav, číslo 42, roku 1824.\n**) Ve Vídni bydlel v Rauhensteinské ulici 935;\nposlední dvč leta v ulici u „Modré Štiky,\"\n*) V časopise musejním."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2924, "texte": "Roku 1826 vystoupil zase jednou Slavík v Praze\nv stavovském divadle a dojal svou mistrovskou hrou\nveškeré obecenstvo. „V koncertě houslovém,\" praví jistý\nkritik, „osvědčil Slavík obratnost u překonání největších\ntěžkostí: passáže v dvojhmatech, stoccatové běhy v de-\ncimách, sextách s největší rychlostí vyvedené, arpegia-\ntury všeho druhu a ve všech polohách jsou skvělou ěástí\nhry tohoto mladého umělce.\" Napotom navrátiv se do\nVídně, líčí své tehdejší postavení v sídelním městě v\nlistu od 11. srpna 1826 k rodičům svým, z něhož zlo-\nmek vyjímáme: „Já tady lekcí dávám a mám to, co po-\ntřebuji, ačkoliv tu velmi draze jest. Jak dlouho zde\nzůstanu, sám nevím, to jen na okolnostech záleží! Císař\npán tady ve Vídni už není, je dávno na venkově. V zimě\nbývají koncerty; doufám, že budu moci hrát před císa-\nřem, pak snad nějaký titul, n. př. „Kammervirtuos\" do-\nstanu. Generál Kučera je mi dobrý. Jak dlouho tady\nzůstanu, nevím; myslím as dv ě leta a potom velkou\ncestu po Evropě podniknu.\"\nDne 5. února 1827 dávána jest v dvorním divadle\nu korutánské brány hudební akademie, v kteréž Slavík\ndva kusy na housle přednesl. Hrált variací a pak rondo\nsvé vlastní skladby a zbudil, jak obyčejně, u obecenstva\nzvláštního obdivu u překonání ohromných nesnadností,\nkteré sobě do svých skladeb vložil, začež od obecen-\nstva nejživějším potleskem a voláním odměněn jesť. O\nkoncertě tom píše jistý referent ve „Wiener Zeitung\":\n„Bysme posoudili tohoto mladistvého umělce, nesmíme\nstanovisko s oka pustiti, že jeho zvláštnost při hraní\nna housle v tom záleželi se zdá, aby tak hrál, by po\nněm žádný jiný umělec tak hráti nedovedl, aby juž při\nprvní zkoušce nepropadl. Účel len docílí úplně. Že\ni tklivě hráti dovede, přesvědčili jsme se z úvodu k va-\nriacím ; ale Slavík chce úžasu zbudili, a toho se mu\ndostává v plné míře. Původnost je nyní v rozsáhlém\noboru umění tak řídká, že všecku úctu zasluhuje, kde\nse nachází, a Slavík jest původní. On podává\numělectví, jiní nechf podají umění; v tom sleduje své\nvlastní dráhy.\"\nDne 26. dubna 1827 dával v dvorním divadle u\nkorutánské brány ve Vídni koncert, v kterém přednášel\nsvůj koncert, variací od Lipinského a ku konci své\nPotpourri. Ačkoliv skladby tyto juž dříve od něho obe-\ncenstvo slyšelo, učinily přede nesmírný dojem, když\nsteré, odvážně nakupené těžkosti tak vítězoslavně pře-\nkonal. Bouřlivý potlesk obecenstva následoval při skon-\nčení koncertu. Tehdejší kritika chválí na něm, že od\nposledního koncertu u přednášení kantileny (zpěvné\nčásti) se velmi zdokonalil a svoji umělou hru tím ušlech-\ntil, z čehož mu při jeho neobyčejné mechanické obrat-\nnosti nejkrásnější kyne budoucnost. Roku téhož malo-\nval malíř Václav Novotný ve Vídni podobiznu Slavíkovu\nale nikoliv dosti zdařile, kterouž pak Josef rodičům\nodeslal. Dle téhož obrazu litografoval chvaině známý\nmalíř Jan Qua s tv Praze podobiznu téhož umělce,\nkterá co praemie k „Daliboru\" odběratelům dána jesf.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "259", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.2", "titre_corps": "Vliv hudby. Podává doktor Jan Spott.", "titre_sommaire": "Vliv hudby. Podává doktor Jan Spott.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.2", "debut_caractere": 2926, "fin_caractere_exclue": 4964, "texte": "Vliv hudby.\nPodává doktor Jan Spott.\n(Dokončení.)\n111. Účinkování jednotlivých nástrojů. *)\nZvuky jednotlivých nástrojů působí rozdílně na\nčlověka. Varhany působí snadno křeče a omdlení.\nPosauny pohnou měkkým zvukem svým snadno k pláči.\nTrompety a bubny zbuzují mysl k srdnatosti. Každý\nhřmot rozčiluje, i znalf jsem studující, kteří schválně\nna blízku vojenských hudebníků si usedli a u prostřed\ntohoto ruchu s libostí studovali. Mozart skládal jak\nv prvním mládí svém tak iv zmužilém věku nejzdařilejší\npráce, obklopen jsa hřmotem. I říkával: „Tak jde ve-\nsele komponování od ruky, to dodává myšlenky.\" (Ouli-\nbichef životopis Mozarta. I. str. 71). Housle,\nharfa a kytara pohnou srdce k citům jemným.\nZnění zvonu budí v člověku mysl zbožnou a těžko-\nmyslnou. K čemu pískání na píšfalu slouží, již jsme\npověděli. Tissot viděl takový účinek při dudách;\nneboí jistý dudák přinutil tanečnice z tančírny utéci.\nScaliger vypravuje, jak jistý slepý houslista jednoho\nGascognera svým hraním z nemožnosti močení vyléčil.\nPískání neb srčení slouží jak známo u dítek\nk tomu účeli.\nNejpůsoblivější nástroj jest ale hlas a zpěv lid-\nský. Tak jako každý člověk má od sebe se lišící\nhlas, tak že ho ze středu mluvících lidí i hned roze-\nznáme, podobně tak i každý národ má svoji mluvu\na svůj zpěv. Vnitřní pohnutí, vnitřní pohyb projevuje\nse takto naším slovem a zvukem. Národní zpěv to do-\nstatečně dokazuje. Stává ovšem národů hudby nepěstu-\njících; Egypťanům byla hudba zákonem zapovězena;\nkromě pohřebních zpěvů a několik zádumčivých písní\nneznali hudby a písní národních. Národ počtářský a\nobchodnický Angličané nemá zpěvů vlastních ná-\nrodních (Jones Geschichte der Tonkunst); Švýcaři v\narmádě francouzské uslyševše pastýřské zpěvy (Kuh-\nreigen) i hned zbraň odložili a domů se navrátili, ano\nzadržováni byvše, samovraždou vzdory činili.\nZnateli historie povědomo je působení zpěvů zná-\nrodnělých, francouzských, polských, maďarských, „Ra-\nkoszy indulaja\" a českých za válek husitských. Zpěvy\n\n*) Dle Petra, Franka, Gaillarda, Rouseaua a jiných."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4273, "texte": "válečné divochů jsou známy. Podobně vypravuje se o\nTyrtaeovi, jenž tím k vítězství dopomohl, že bojovníky\nroznítil zpěvem svým k lásce vlastenecké a takto k udat-\nnému bojování.\nDle stáří, pohlaví, letory i vzdělanosti jest oučinek\nhudby rozličný. Tak v mládeneckém věku hudba nej-\nvíce dojímá, nejméně naproti tomu v stáří; ženských více,\nnež mužských; teplokrevných dříve než chladnokrevných.\nHudba čím jednodušší, tím působlivější u lidu prostého;\ntak oblažuje národy pastýřské: píšťala neb trouba,\nflétna, triangel a bubínek. Rusovi jesf lesnice zvlášť\nmilá, Čechovi a Skotovi dudy, Slovákovi a Sr-\nbovi gusle. Ale i způsob mnohé zvláštnosti do sebe\nmá. Tak ukonejšil Damon lid hudbou frygickou roz-\nvzteklený zase způsobem dorickým; a vůbec už to\nŘekové pozorovali, že přechody frygické k srdna-\ntosti povzbuzují, lidické k těžkomyslnosti, aeolické\nk něžné lásce, dorické konečně k pobožnosti. Roz-\nčilený nesnese hudbu hřmotnou, těžkomyslný veselou, a\ntak dlužno k. př. působili zprva na těžkomyslného ad a-\ngiem, napotom andantem, až to tak i k[allegru při-\nvesti možná, a tím podobně iv jiných pádech.\nÚčinek hudby vstahuje se na soustavu nervní i na\nmysl lidskou a tímto i na dýchání, zažívání, na krev a\nsvaly člověka. Hudba v krátkém čase s to jesf, výpar\nzadržený podobně i dýchání uvolniti; tímto působí v\nmnohé případnosti blahodějně a tak i u souchotinářů\ndobrého má účinku. Při hodech, kdežto veselá zavznívá,\nhudba, i slabý žaludek více ztráví. Naopak zvuky smutné\ndýchání i proudění krve zastavují, skličují prsa, tvář\nzbledne a slze ulehčující po tváři se roní. Aristoxenes\nříká, že hudba proto byla u hodů uvedena, aby tělo\nvínem rozbujněné do pokojného stavu zase pravidel-\nnými zvuky uvedeno bylo. Hudba taneční v kole\ndrží jinák slabochy! V Persii při každé větší práci, n. př.\nboření domu, při stavbách panuje obyčej, dáti provo-\nzovat pochody hudební, a pozorovalo se, že takto práce\ntěžká mnohem dříve byla ukončena. Když u oblehání\nArgosu vojáci nástrojů k boření hradeb pošoupnouti\nnemohli, dal i hned Herodot megarský na dvě trompety\nhráf, čímž rozčilenosti a napnutí nabyvše, práci tuto\nvelkou s srdnatostí vykonali. Ale i uchlácholit dovede\nhudba a k uspávání se potřebuje, čehož už řecké chůvy\nupotřebovaly, jednozvučným nápěvem dítkám zpívajíce.\nZnámo, jak snadno se u šumění potůčku usne. Při\njednotvárném klepání mlýnu a jednozvučném vypravo-\nvání konečně všem posluchačům hlavy sklesnou do ná-\nruče spánku padajíce.\nMnoho z těchto i podobných účinků vysvětlit možná\nsi tím, že každý zvuk v tělech jiných podobné chvění\na vnitřní tetelení působí, jakým on sám byl povstal.\nKdyž do sklenice prázdné takový zvuk pustíme, jaký\nona ze sebe při klepnutí vydává, tak tímto tetelením\nčástek i možná docíliti toho, že sklenice praskne. Stejně\nzvučícím tělům tedy nejlehčeji se jisté zvuky sdělují.\nNástroje hudební vydávají nejsilnější a nejčistější zvuky,\nkteré při dotknutí se jich ze sebe vydávají. To je ale\nzákon v přírodě všeobecný. Tak hlas pohlavní působí\nzase na pohlaví. Vidíme tož u stád. Hlas ouzkost-\nlivý neb radostný vynutí v celém stádě podobný hlas*\nNašemu hlasu předchází jisté vnitřní hnutí, ale hlas sám\nv jiných tělech zase podobné hnutí vnitřní, jakého jest\non sám, způsobí. To pozorujeme při mluvení na tváři\na na držení se celého těla. Při radostném hlasu se\nsmějeme i skáčeme, při vyzývajícím napínáme svých\nsmyslů i postavujeme se na odpor a t. d. Hlas\nterské řeči tedy hluboce spočívá v ústrojnosti těla,\na jak mile překvapuje každého mateřská řeč v cizině,\nkdyž již dlouho ji nebyl slyšel a nenadále těchto jemu\npřirozených zvuků doslechne! Známo, že v nemocích\ntěžkých, povstalých z postesknutí si po domovu (Heim-\nweh), už oslovení v mateřské řeči stačilo, k zdraví\nzase tělu pomoci.\nPůsobení zvuků a hudby pro uskutečnění jistého\nhnutí vnitřního jesf silnější a trvanlivější, nežli působení\nsvětla, barev a obrazů a u převratu mysle obyčejně\npůsobí dobře uspořádaná i okolnostmi přiměřená řeč,\na tak se řeč tekoucímu medu byla přirovnávala už od\nstarodávna. A jako že každý národ má oblíbenou jistou\nbarvu, oblíbený tanec, tak i má svůj zvláštní zpěv a\nhudbu i svou přiměřenou řeč, kterouž se jeho jsouc-\nnost ~ tělesné a duševní působení, jemu vlastně při-\nnáležející, projevuje.\nNárod nezhasne, dokud má svou řeč."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "260", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.3", "titre_corps": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "titre_sommaire": "Dĕjiny a charakteristika hudebních nástrojů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.3", "debut_caractere": 4275, "fin_caractere_exclue": 4950, "texte": "Dĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nPosauna.\nItal. Trombone, latinsky Tuba.\nPři obětních obřadech užívalo se okrouhlé posauny,\njelikož se za vynález Osirisův považovala Posauna,\nKeltů měla zvukový trychtýř, jenž se podobal hlavě\nvola a jiných zvířat. Hebreové, Řekové a Římané uží-\nvali posaunu při vítězoslavných taženích a nábožných\nslavnostech. Eustachius popisujíc ve svém komen-\ntáru k Homerově Illiadě okrouhlou posaunu. Osirise\npraví, že se jí užívalo, chtěl-li se lid k obětím volatí.\nA Apulejus vypravuje o takém processí následovně:\nVelkému Serajusovi se věnující posaunisté kráčeli též a\nti s okrouhlou posaunou, jejížto oblouk až k pravému"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1758, "texte": "uchu sahal, a hráli píseň chrámu důstojnou. U Hebreů\n(židů) jmenovala se posauna „šofar,\" což Řekové pře-\nložili slovem „keratine\" t. j. okrouhlý roh.\nPosauny, které nyní máme, nenacházejí se vyobra-\nzeny v starých památkách; jsou tedy z novějšího věku.\nAčkoliv posauna v šedověku u velké vážnosti byla a\nbible o ní praví, že Bůh při zvuku posauny mrtvé vzkřísí\na před svůj soud povolá, přišla přede v pozdějších\nčasech téměř v zapomenutí, až se konečně taký nástroj\npři kopání města Herkulanum našel. Byl to nástroj se\nzlatým nátrubkem a se zvukovými otvory z kovu. Král\nneapolský daroval tuto vzácnost králi Jiřímu III.; týž\ndal pak měděnou posaunu dle téhož vzoru zhotoviti a\nnapotom vznikly posauny z mosazového plechu.\nAvšak tyto nástroje patřily ze začátku chrámům,\njelikož se na ně jen volné chorály provesti daly. Žá-\ndný nástroj nebyl hned při svém vzniknutí tak všeo-\nbecně oblíben, jako posauna. Městští hudebníci dopro-\nvázeli jimi zpěv kostelní a žádné Te Deum i veřejné\nmodlitby se nemohly odbývati, pakli posauna při nich\nnezaznívala.\nMozart konečně, jenž mnohou starou formu od-\nstranil a rozšířil, uvedl posauny svými operami „Kou-\nzelná flétna\" a „Don Juan\" do divadla. Byl to všeo-\nbecný magický účinek, jehož týž pokus jmenovitě v „Kou-\nzelné flétně\" zbudil.\nOd té doby počalo se juž hustěji téhož nástroje\nužívati; ano v novějších časech vzdělalo se na něm\nznamenitých virtuosů, kteříž heroickými tony tak vlád-\nnout! uměli, že nejtěžší a nejjemnější passaže na po-\nsaunu provesti dovedli; ano mnohý přišel by do roz-\npaků, maje za to, že slyší něžný klarinet neb jiný jemně\nznějící nástroj, kdyby časem při „forte\" nepřipomínaly\nmajestátní basové tony rozsáhlou prostoru naplňující\nna to, že zvuky tyto náležejí po sauně.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "261", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.4", "titre_corps": "Z Krakova.", "titre_sommaire": "Z Krakova.", "signature_source": "Václav Dunder", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.4", "debut_caractere": 1760, "fin_caractere_exclue": 4950, "texte": "Z Krakova.\n\nStav hudby. Německá zpěvohra a její ěienové.\nZpěvák Mi las z e\\v ski. —Koncerty zpěvačky sleě. Bog-\ndanowiczovy a harfenistky paní Kovatsicové.\n•j- J. B. Morawski, varhaník a ředitel hudby kostelní.\nVelmi smutně uplynulo nám hudbomilům zde le-\ntošní leto, a neuvěříte, když Vám povíme, že mimo\nnárodní kapelu tak zvaných Mlaskotów— pravdivých\nto sumářův krakovských a několik toulajících se\nfalešných flašinetlův, jež zde „šenekatarynkami\"\nzovou, neuslyšeli jsme na veřejných místech ani zvuku\nhudebního. Zdejší ostrostřelci chtíce svého krále s ko-\nhoutkem (kréla kurkowego) dle starodávního oby-\nčeje u slavném průvodu do města uvésti, museli si teprv\nvypůjčiti k tomu hudební sbor horníkův z Věličky. Teprv\nonehdy zavítal k nám hudební sbor c. k. pluku krále\nHanoveranského ponejvíce z Čechův záležící, jenž za-\nhrav veselého „Krakowiaka,\" celé město a zvláště\nmládež uliční pověstné „paupry krakovské\" po-\ndivně zelektrisoval.\nStánek Thaliin, který celé leto uzavřen byl neb\nnám toliko v zimní saisoně jef těšiti se divadlem\nteprv s počátkem minulého měsíce opět obživl. Letošní\nspolečnost divadelní jesf dosti četná a zvláště co do\nzpěvohry již několik pěkných představení uspořádala.\nKapelníkem jesf p. Růžek a síly zpěvní pod jeho žezlem\nstojící zpěvačky: sleč. Hammermeisterova, Schwefelberg\na paní Bieglová, tenoristé: pp. Biegl a Pollak, bariton p.\nSlavík a basista p. Koch. Zpěvohry, které jsme posud\nslyšeli, byly: „Hugenotté, Němá z Portiči, Lucretia,\nDon Juan, Marta a Ernani,\" v které onehdy vystupoval\njako host barytonista p. Milaszewski, žák páně Gen-\ntiluomův, jenž nejen svým pěkným hlasem, ale i dobrou\nhrou a odporučujícím zevnějškem velice se zalíbil.\nZvláště zajímavé pro nás byly dva koncerty zpěvač-\nky sleč. Bogdanowiczovy a umělkyně na harfě paní\nKowatsicové. Prvnější dávala ve zdejším divadle dva\nkoncerty, zpívala kavatinu: „Casta diva\" z „Normy,\" velkou\narii „I tuoi frequenti palpili\" ze zpěvohry „Niobe\" od\nPacciniho, potom s tenoristou zdejšího divadla p. Pol-\nlakem dvojzpěv z opery: „La traviata\" a mimo to před-\nnášela ponejvíce útvory skladatelův polských, jmenovitě\nkrásný mazurek: „On mnie kochá\" od Komerowského,\nromancí ze zpěvohry „Wianki\" od A. Martina, *) ro-\nmancí z „Halki\" od Moniuszki a v. j. Slečna B. má\nvelmi líbezný, milozvučný a dobře vycvičený sopránový\nhlásek, který se výborně hodí do koncertní síně, leč\njest příliš slabý pro větší prostory a mizí při průvodu\norkestrovém. Paní K., člen zdejšího divadelního or-\nkestru, dávala koncert na pedálové harfě a zvláště v dvou\nútvorech osvědčila výtečnou techniku svou, totiž v\n„Divertissement\" ze zpěvohry „Trovatore\" od A. Za-\nmary a v druhém pod názvem „La danse des Sylphes,\ngrande Etudě\" od Godefroida. Od času co jsme slyšeli\nve Lvově p. Bochsu, pověstného umělce na pedální\nharfě, nepoštěstilo se nám tak výtečných uslyšeli před-\nnesův na tomto nástroji.\nZdejší hudební svět želí nad ztrátou varhaníka a\nředitele kůru při chrámu Nejsvět. Panny Marie, J. B.\nMoravského, jenž po více let svědomitě a neúnav-\nně pracoval o vzdělávání hudby kostelní v Krakově\n\n*) Alexander Martin narodil se ve Varšavě 1825 r.;\nzemřel tamtéž 1856 r. jako clen orkestru divadel\nvaršavských."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1603, "texte": "a o němžto se říci může, že byl jedním z malého počtu\nhudebníkův zdejších (ex professione) nenáležejících pod\nprapor účastníkův mokré čtvrtě. M. narodil se v Cze-\nstochově 1809 r. a ponejvíce vlastním přičiněním vzdělal\nse na nevšedního varhaníka. Zvláště liboval si v útvo-\nrech Rincka, jež výtečně vykonával. Jako soukromný\nučitel mnoho zůstavil po sobě žákův a žákyň, jež vý-\ntečnou jeho methodu v udělování nauky piana dosti vy-\nnachváliti nemohou. Se zvláštním zalíbením sbíral M.\nchorály a písně kostelní a maje na účeli, vydati „Spiew-\nnik košcielny\" a učinit? jej tak nejpraktičnějším, skládal\nje na čtvero hlasův k hráni aneb k zpívání, a to na\nhlasy míchané aneb mužské, při čemž snažil se, aby je\nuložil v této formě věrně a bez porušení nápěvu pů-\nvodního, jak jsme se o tom přesvědčili z jeho na čtvero\nhlasův mužských složených „Koled\" v času vánočních\nsvátků jeho řízením zpívaných. Jako ředitel kůru\ndovedl M. soustředovati okolo sebe hudební ochotníky\nprovozuje s nimi vznešená děla hudby kostelní, mše\nCherubiniho, Beethovena, Righiniho, Haydna, Fůhrera\na j. a o svátcích velkonočních oratoria: Beethovena\n„Christus na hoře Olivetské\" Haydna „Sedm slov\"\nRossiniho „Stabat Mater\" a Haesera „Miserere.\"\nRequiem Yitáska, které jsme mu roku tohoto opatřili,\nvelice se rnu líbilo, leč nemohli jsme příměti jej k tomu,\naby ho při některé příležitosti provedl vždy mu\nněco scházelo neb chtěl jej tak nejdůstojněji při\ndobrém obsazení vykonati leč nedočkal se toho, a\nnám bylo zůstaveno pronesti mu v duchu nad vzdálenou\njeho mohylou*) poslední s Bohem! právě těmito\nžalozvuky.\n\nVáclav Dunder."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "261", "page_fin": "261", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.5", "titre_corps": "Leonora. Obrázek ze života Beethovenova.", "titre_sommaire": "Leonora. Obrázek ze života Beethovenova.", "signature_source": "Kr. Adámek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.5", "debut_caractere": 1605, "fin_caractere_exclue": 4608, "texte": "Leonora.\nObrázek ze života Beethovenova.\nPřeložil Kr. Adámek.\n(Dokončení.)\nNěkolik neděl po události této vystoupila Vilémina\nSchroderova v opeře Fidelio ve Vídni a uskutečnila\nideál heroismu lásky tak, jak se byl v duchu Beetho-\nvenovu vznášel.\nSkladatel sám seděl v malé temné loži, nedaleko\nod jeviště. Sladké a silné zvuky, z prsou umělé zpě-\nvačky plynoucí jen slabě a lomeně dotýkaly se jeho\njuž tenkrát tupého sluchu, on však viděl s zanícením\nuchvácený zjev, viděl ty zhledy plny náruživosti a ho-\nroucnosti a vypuklý jásot obecenstva bouřil kolem\nněho jako rozvlněné moře.\nDruhé dějství se rozvinovalo, krásná žena vstoupá\ndo vězení, podává hladovému muži chléb, cítí veškerý\nběh muk duševních, až konečně divuplné světlé stano-\nvisko se objevís i vzkřikne k Pizzaru: „Usmrť dřív\nmu choť!\"\nZimničně vztýčí se Beethoven při zavznění akkordu,\njeho dech se tají, obrovská postava se chví, jeho zhledy\npevně tkví na rtech zpěvačky.\nAs sekundu zdálo se, jako by váhala, rychle se\nvšak najednou vztýčí ve velkolepé kráse, a pronikne\nv nejvyšší náruživosti se chvějíc významným b srdce\nposluchačů. A div se stal: tento jediný mocný,\nduchaplný zvuk prolomil veškeré meze a vnikl v uza-\nvřené ucho mistra. Najednou bylo v něm tak jasno,\nzlaté vlnění zvuků dotklo se jeho sluchu. Leonora zpí-\nvala a v jejím vznešeném úchvatném b, kteréž slyšel,\nobrazil se celek, jako se vesmír v jasné obrazí krů-\npěji. Neskončená radost neobmezené zanícení jej\nopanovalo nezmýlilf se v této Leonoře! Byl by\nmladou dívku k srdci svému horoucně tiskl a v slzách\nby ji byl vykoupal, dávno pohrobená přání, dávno\numořené naděje vynikly ze smrtného klidu a usmívaly\nse naň. Tělo i duch však, jen na utrpení uvyklé, ne-\nskončený rychle povstalý pocit štěstí přemohl tohoto\npouze v utrpení a nedostatcích silného muže: Ludvík\nvan Beethoven omdlev sklesl.\nPředstavení toto Fidelia byl v skutku poslední, ale\nsnad nejjasnější paprsk, kterýž temnou dráhu zname-\nnitého skladatele osvítil.\nCo pak vlastně žádal Ludvík van Beethoven od\npředstavitelkyně své Leonory, a co vlastně shledal\nv modrých očích mladé dívky?\nVilemína Schroderova roznesla Leonoru po světě,\nKdo její Leonoru kdy slyšel, nemohl na ni ve zjevu\ntomto zapomenoti. Sta zpěvaček zpívalo po ní Leonoru,\navšak zajisté nezpívaly Leonoru tak duchaplně, jako ona.\nCož nebyla žádná tak kráná jako Yilemína Schroderova,\nneměla žádná tak mocný hlas a tak vábivé vděky?\nO zajisté! Půvabné dámy se oblekly v jednoduchý muž-\nský oděv Fidelia, velkolepé hlasy zpívaly arii: „Ohav-\nníku kam pospícháš?\" mistrné herečky se vyčerpaly v\npředstavení; zněl však kdy mocněji a důrazněji výkřik:\n„Usmrť dřív mu choť!* než ze rtů oné světlovlasé dá-\nmy? A proč medle?\nNásledujef rozluštění všech otázek.\nYilemína Schroder-Devrientova má mocné kouzlo,\nkteréž svět ovládá, má báječné bohatství, kterémuž naše\nchladná tupnoucí doba nerozumí, má onen drahocenný\npoklad země, nejkrásnější to dar nebes:\nhoroucí srdce!\n*) Moravski zemřel dne 21. srpna r. t. v lázních\nBardyovských v Uhřích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "264", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.7", "debut_caractere": 3672, "fin_caractere_exclue": 6145, "texte": "(M.) Z Bydžova. (Zpěvácký spolek.) Jako někdy\nCaesar — i já zvolal jsem vida program k pro-\ndukcí zdejšího zpěváckého spolku dne 6. f. m.: Přišel\njsem, viděl jsem a litoval jsem. A víte koho ?\nobecenstvo; nebot větší část kusů nestála za nic. Pro\nodiv podávám tuto pověstný tento program: Potpouri\nz opery „die Regimentstochter\" od Donizettiho, Ou-\nvertuře z opery „die weisse Frau\" od Boieldieu,\nZvonky od Fischera, C-quartetto od Haydna,\nDer neue Burgermeister, quartett od Kuntze,\nOuvertuře z opery „Lodoiska\" odKreutzera, Alt-\nfrauenwalzer od A. Schaffra, Tr its ch - Tratseh-\nPolka od Strausse a k závěrku a uspokojení mysle:\nRadostné cestování od Vašáka. Při této pro-\ndukcí zpomněl jsem sobě na Jablonského „Pějme písně\nliboplynné, písně české druhové!\" A zlost rozhostila\nse po veškerých údech mých. Tak tedy pěstuje se zpěv\nčeský v našem českém městečku —; několik bídných\npolek, valčíků a jiných nepodařených fabrikátů ně-\nmeckých má vzbuzovat krasocit obecenstva? 0 hudbo,\nzde nekvete ti ráj! Avšak táži se, nemohl by se zde\nvýhradně pěstovat zpěv český, nemohly by se lepší kusy\nčeských skladatelů od zdejšího spolku provozovat? Za-\njisté, při vzdělanosti hudební, dobré vůli a lásce k svému\nnárodu! Co se provedení samého týče, mohu tenkráte\nje nazvati zdařilým: zvláště chvalně zmíniti se musím o\nuvedení cella do našeho sextettu, jímž celá skladba\nrázu a skvělosti nabývá. Pan Josek, ředitel spolku po-\nčíná si dosti chvalně ná tomto nástroji a je vidět, že\nchce napraviti chybu, která celku byla vadila. Avšak\nopomenouti nesmím upozornit pana ředitele, by upustil\nod tak četných produkcí a přihlédl raději k vyučování\nsamému, čímž zajisté lépe posloužíno bude údům, kteří\nbez toho cvičení potřebují. Dejž Bůh !\n(S.) Z Německého Brodu. (Zpěvácký spolek.)\nNaše město nezůstane pozadu za jinými městy českými.\nI zde utvoří se zpěvácký spolek, jenž zde zajisté\nhojného účastenství dojde. Kojíme se pevnou nadějí, že\nspolek tento bude pěstovati české čtverozpěvy a sbory ~\nzkrátka české hudební umění; nebot jen tak povzne-\nseme literaturu českých komposicí, které by nakladatelé\nrádi tiskem vydali, kdyby se většího účastenství jim\nstalo. Proč odbíráme lecjaké hudební škváry z ciziny,\nkdyž mnohem lepší skladby doma koupili můžeme? Je to\nbažení po cizotě, které nás nikdy nespasí Odebírejme\nplody domácích skladatelův a zajisté i nakladatelé nabu-\ndou chutě na skladby našich skladatelův náklad vésti!\n(Kéž najdou pravdivá tato slova brzkého uskutečnění). Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4901, "texte": "(K-l.) Z Veselí nad Cidlinou. (Hudba ko-\nstelní. Staré varhany). Také něco z našeho městečka\no hudbě kostelní! Nedělní služby Boží odbývají se zde\nslavně některou starší zpívanou mší, jejíž provedení až\nna některé poklesky zpěvákův dosti zdařilým se nazvati\nmůže. Chvalně však zmíniti se musím o zdejším horli-\nvém hudbomilu, měšťanostu panu J. Konrádu, jenž si\nuž o zdejší kostelní hudbu mnohých zásluh dobyl. Pan\nKonrád hraje na kůru obratně na housle a předchází\ndobrým příkladem všechny ostatní. Kéžby se jeho vplyvu\npodařilo, aby i novější mše od českých skladatelů\ndo našeho chrámu uvedeny byly. Na nižším stupni stojí\nkostelní hudba v blízké vsi Veležicích, kam se dosti\nzdejších hudebníků schází; avšak provedení nevyhoví ani\nskromným požadavkům, anto se snad hudebníci domní-\nvají, že pro ves se činí dosti. Při sváteční mši závodí\ntoliko kotle a bubny, jedny druhé přehlušiti chtíce. Vy-\nsloužilé varhany nečiní zadost svému úřadu a odporují\nčasto mlčením velkému harcování a nemotorným mezihrám\nvarhaníkovým. Bylo by žádoucno, by tyto übohé var-\nii any juž smilování dobré opravy došly. Po\ndruhé více !\n\nDrážďany. Dne 7. t. m. zemřel tu dvorní kapelník\nKarel Bohumil Reissiger. Výtečný skladatel tento\nnarodil se r. 1798 v Belzigu u Wittenbergu, ucil se\nhudbě u svého otce kantora Kristiána, psal melodramata,\ntria, mše, symfonie a velké množství písní. Jeho nej-\nznámější opery jsou: Turandot, Didone abbandonata, (Opu-\nštěná Dido) Adéle de Foix a Felsenmíihle. Jeho výtečná\nhra na piano, jeho sběhlosf v dirigování, jeho pevnost\npři doprovázení a jeho obratnost při ctění partitury jsou\nvůbec známy. Jak doslýcháme, ucházejí se o místo toto\nředitel hudby Jul. Rietz z Lipska, ředitel hudby Ferd.\nHiller z Kolína nad Rýnem a pan Fr. Š křoup z Prahy.\nDne 26. října t. r. zemřel tu výtečný varhaník Kristián\nHopner. Narodilt se dne 7. listop. 1799, skládal mo-\ntetta, tria, fugy a kusy pro varhany. Jeho síla záležela\nve svobodném fantasování na varhany.\nI n s b r u k. Nová opera: „Bedřich s prázdnou\nkapsou44 od Nagillera dávala se tu pod řízením skladatele\nsamého z Mnichova sem zavítavšího a došla velmi pří-\nznivého výsledku.\nK o b u r g. Meyerbeerova opera „Pout do Ploer-\nmelu44 bude se tu dne 6. prosince t. r. provozovati. De-\nkorace a mašinérie bude z továrny Muhldorfera. Hlavní\npartie budou v rukou slec. Frassini-ovy, tenoristy Neera\na barytonisty Killmera.\nZ Krakova. Přibyl sem cellista p. Lassner\ni zamýšlí zříditi koncert v síních redutních. Zdejší\nučitel hudby pianista p. Loffler zase vystoupí na příští\ntýden v koncertě v německém kasině.\nP e š t. V nejnovějším čísle maďarského časopisu\n„Magyar Sajtó44 nachází se soukromé návěští pod nápisem :\n„Pěkně prosím! Nechrne pana Fr. Liszta nyní už jednou\nv pokoji-, jeho drahá máti, dobrá to vlast nezavrhne i\nkdyž poklesl svého milého syna. S. M. učitel hudby\nv Nagy-Karoly.44 Návěští toto vztahuje se na brožurku,\nv nížto F. Liszt Maďarům národní hudbu upírá\n(Lř.) Rjeka. Dne 28. října koncertoval zde na\nhousle as 141etý israelita Leopold Auer, rozený Uher\n(otec jeho pochází ale z Plzně); a nejen zde, nýbrž i\nv Terstě velké pochvaly došel. Jeho hra je cituplná a\npřednes vůbec velmi dojímavý. Rád bych Vám něco o\nzdejší vojenské kapelle (arcivévody Štěpána) sdělil; ale\nchválit ji nemohu a hanět nechci; lec to řeknu, že je\njejí intonací velmi falešná a instrumentací velmi slabá.\nHrá pochody, které v nějakém starém archivu našla;\nnebot uráží sluch. Kdo je tím vinen, to nevím. Kapel-\nník jmenuje se Asbot a je Uher.\nVaršava. P. Ferd. Dulc ke n složil operetku\nv jednom jednání k slovům Wí. Wolského pod názvem\n„Partya szachó w\" schválně pro hlasy místních\nochotníkův, kteří ucí se též zpěvohře Clapissona p. n.\n„Sylf44 s textem franzouzským a obě mají býti vyko-\nnané ve prospěch úěelův dobročinných.\n(?) Vídeň. Alex. Dreyschock může po svém\nkoncertě dne 13. t, m. říci „Veni, vidi, vici,\" ano přišel,\nviděl a zvítězil nad srdcem posluchačů. Nechci jeho\nzběhlost s vichřicí, jeho passáže s řadami perel, jeho\nsílu s mocí titanu, jeho vytrvalost s ocelovými svazy,\njeho neomylnost s neomylností samou porovnávati; nebot\nvšechna tato porovnání jsou upotřebena, toliko to řeknu,\nže všechno lícení jeho báječné technické obratnosti nevy-\nstačí k zobrazení hry jeho. Přednesl Beethovenův kon-\ncert (Es-dur), svůj velký pochod s průvodem orkestru,\nfugu (F-moll) od Mendelssohna, své effektní saltareílo\n(A-moll) a svou charakteristickou přádelní píseň a došel\nhlučných potlesků. Téhož dne večer slyšeli jsme mladou\ncellistku slec. Rosu Sukovou, kterážto osvědčíc dosti\nvelkou obratnost na svém nástroji zvláště přednesem ne-\nšeného zpěvu (kantilen) se vyznačila. Slec. Sukova\nchová v sobě výtečné látky, ježto však tříbení zaslu-\nhuje. Hrálat Piattiho romanci Souvenir d'Ems, Souvenir\ndes Puritani, solo de concert od F. Battanchona a tran-\nscripcí na Schuvertovu píseň „Na dušičky.\" Výsledek\ncelku byl příznivý.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "263", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "263", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. V těchto dnech dával se", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. V těchto dnech dával se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6321, "texte": "Novoměstské divadlo. V těchto dnech dával se\n„Rienzi\" od R. Wagnera po páté ku prospěchu p.\nBachmanna, jenž tuto partii k svým nejlepším počí-\ntati může. Dne 15. dával se „Lazebník Sevillský44 od G.\nRossiniho. Oj era tato jest vrchol komické hudby\nRossiniho. Dávalat se poprvé v Římě, Odpůrcové Ros-\nsiniho brojili velice při prvním představení a když ko-\nnečně árie přišly, v nichžto Rossini staroitalský hudební\ncop s výborným rozmarem v posměch uvedl (arie doktora\nBartola v 2. dějství a arie Marcelliny), povstala bouře\nstrašné nevole a při sycení a pískání opera se dohrála.\nAvšak týž úsudek brzy se změnil. V každém italském\nměstě přišli brzy do obliby veselý Figaro, roztomilý hrabě\nAlmaviva, vnadná Rozina a obě prakomické figury doktora\nBartola a Basilia. Opera tato překročila brzo Alpy, vnikla\ndo Německa, Francie, Anglie a do Rus, kdež s nadšením\npřijata jest. Mimo překypující pramen melodií vyniká\nv tomto díle jemná komika, sršící rozmar a výtečná cha-\nrakteristika. Dne 17. a 18. t. m. bylo divadlo zavřeno\nbez pochyby za příčinou vystavění kamen v dotčeném\ndivadle.\nStavovské divadlo bude prý dne 29. t. měs. operou\n„Ober onem44 od K. M. Webra otevřena.\nRequiem za otce literatury naší J. Jung man na,\njež se dne 16. t. m.v chrámě sv. Klimenta odbývalo,\nshromáždilo nesčíslný počet nejen ctitelů Jungmannových,\nnýbrž ctitelů národnosti a literatury české vůbec. Dňst.\np. Václav Stule, žák a životopisec slavného nebožtíka\nsloužil s assistencí 2 kněží a 6 alumnň sv. mši, ku kte-\nréžto jej provázel průvod s pochodněmi záležející as ze\n60 studujících a mladších spisovatelů Na kůru provo-\nzovalo se vokální requiem s průvodem bas a cell od\nVácl. Tomáška do H-moll. Účinný pan ředitel Zik.\nKolešovský řídil s velkou obezřetností skladbu tuto a\nprovedl ji vzdor některým kolisáním nepozorností zpěvných\nhochů povstalým velmi slušně. Co se sol týče, dlužno\nnám vzdáti nejvřelejší díky slovutné zpěvkyni sleč. Char-\nlottě z Ti e fen se e, kteráž ochotně sopránovou arii pře-\nvzala a zvláště v Benedictus svým výborným přednesem,\nlibozvučným organem a divukrásným „mezza voce44 hlu-\nbokého dojmu způsobila. Též slečna Marie Mu 1-\nlerova (alt) žákyně výtečného zpěváckého ústavu pana\nFr. Skroupa provedla místo ochuravělé slečny Panato-\nvičové svou úlohu s chvalným úspěchem. Pan Peták\n(tenor) dostál svým pěkným organem úplně své úloze a\ndošel zasloužilého uznání. Pan Leop. Zvonař brál dů-\nstojně a výrazně na varhany. Kromě v Praze konaly se za\nJ. Jungmanna též requie v Králové Hradci, Chru-\ndimi, v německém Děčíně a v Nimburku, začež\njim ve jménu celého národu srdečný dík vzdán budiž.\nNemůžeme pochopit ledovou cli ladnost mnohých če-\nských měst k národnosti své, ježto raději památku\nNěmce Schillera než památku otec české literatury\noslavovala. Bůh je naprav!\nSlečna Charlotta Fischerova z Tiefensee, ježto\nna naše vybídnutí s roztomilou ochotou při requiem za\nJ. Jungmanna účinkovala, náleží k nejzajímavějším zjevům\nv úboru zpěvu. Umělkyně tato narodila se okolo r. 1831\nv pevnosti Josefově, kdež její otec c. k. generálem\nbyl ar, 1832 zemřel. Po jeho smrti odebrala se vdova\ns dceruškou svou do Prahy. Zde dosáhnuvši literního\nvzdělání, cvičila se v hudbě, zvláště v pianu, majíc za\nmistra ředitele pianního ústavu p. Jos. Prokše. Char-\nlotta jevila juž záhy velký talent k zpěvu a dramatickému\numění a představovala co 81eté děvče na ochotnickém di-\nvadle španielského chlapce v divadelním kusu „Vina44 od\nMúllera a zbudila správnou deklamací a volným nenuce-\nným pohybováním velké pozornosti na sebe. Avšak take\nhlas její docházel půvabu. Uslyšev jednou Gordigiani,\nprofessor na konservatoriu Pražském, zvučný hlas Char-\nlotty, předpovídal jí velkou budoucnost. Laskavým při-\nčiněním a vlivem J. V. arcivévody Štěpána dostala se\nmladistvá Charlotta r. 1847 do konservatoria v Miláně,\navšak neblahý čas r. 1848 přinutil mati a dceru do Ve-\nnecie a pak do Terstu se utéci. Zde konala slec. z Tie-\nfensee pod bratřími Ludvíkem a Bedřichem Ricci-m\nsvá další studia ve zpěvu a vystoupla nejprvé v italské\nopeře v Kodani. R. 1851 vidíme ji v Londýně, kdež\ns Jind. Sonntagovou v koncertě zpívala a vedle ní skvě-\nlého úspěchu dosáhla. Ale to ji neuspokojilo. Odebravši\nse do Paříže, šla k mistru Marcu Bordogni-mu, prof.\nzpěvu na konservatoriu Pařížském, jenž ji všestranně ve\nzpěvu zdokonalil. V prosinci téhož roku opustila Paríz\na obdrževši pozvání od vévody Koburg-Gothskeho, zpívala\nv jeho saloně skladby a arie z jeho opery „Casildy,44\nnačež r. 1852 veřejně v Koburku se skvělým úspěchem\nkoncertovala. V letě hrála pohostinsku při italských\noperách v Kolíně n, R., v Eberfeldu, a zpívala v lázních\nv Hamburku s J. Pískem. Na to odcestovala v záležito-\nstech rodinných r. 1853 do Vídně a zpívala tu později\nv oratoriu „Kristus na hoře Olivetské44 jakož iv samo-\nstatných koncertech. R. 1853 vystoupla ve Venecii a\nv Terstu pod jmenem Pescatori a dobyla si všude vše-\nstranné pochvaly. Navrátivši se r. 1854 v lednu do\nPrahy uspořádala tu koncert a odebrala se do Mnichova,\nkdež na dvorním divadle co Norma, Lucretia, Alice, Donna\nAnna s oslavou zpívala. Zde účinkovala též při dvorním\nkoncertě, jemuž J. M. čísař František Josef, jsa tam na\nnávštěvě, přítomen byl. Opustivši Mnichov jela k svým\npříbuzným v květnu do Švýcarska, kdež v Schaffhausenu\na Curichu na všestranné přání koncertovala. Na to po-\nvolal ji Benazet, držitel lázní v Baden-Baden, kdež také\nv koncertě vystoupla a si přízeň ruského prince Petra\nz Oldenburgu a jiných získala. Odtud povolána jest do\nStuttgartu, kdež ji Giacomo Meyerbeer s nadšením po-\nslouchal. Nyní zaměřila do Paříže, zpívala v mnohých\nkoncertech v sále Pleylově, pak v „concert classique44\njednoty sv. Cecilie v sále Herzově, kdež arii di chiesa\nod A. Strádelly s velkou pochvalou zpívala. Konečně\nuspořádala samostatný koncert v sále kněžny Czarto-\nryjské, kdež její talent úplně uznán a oceněn jest.\nJsouc vyzvána od ředitelství abonnentních koncertů v Ba-\nselu a Curichu ku koncertům, odebrala se tam a účin-\nkovala v oratoriích se stejnou výtečností. Ze Švýcarska\npřibyla do Německa, zpívala ve Frankfurtě, Hanoveru,\nHeidelbergu, Mannheimu, Darmstadtu, Výmaru, pak v Lip-\nsku a konečně na dvorním divadle v Berlině. Na to vy-\nstoupla následkem vyzvání v listopadu 1856 pohostinsku\nv Rize (Riga), odkud pak uměleckou cestu do Rus pod-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3670, "texte": "nikla. V únoru 1857 dala se slyšeli v Dorpatu a byla\ns nadšením přijata. Na to odebrala se do Oděsy, kdež\núplného uznání došla. Avšak skvělejšího úspěchu do-\nsáhla v Petrohradě, kdež dne 8. března 1857 následkem\nvyzvání filharmonické jednoty ve velkém koncertě k upa-\nmatování na Glinku jakož iv koncertech Kqtského a\nSeifferta vystoupla a velkého podivení zbudila před-\nnesem ruské arie z Glinkovy opery „Ruslan a Ludmila,\"\npak koncertovala v Moskvě, Charkově, Voroneši, Poltavě,\nKaterinoslavi s výsledkem, jakýchž jen Sonntagová a vir-\ntuosové první velikosti dosáhli. V srpnu 1858 vystoupla\nz Tiefensee ve Varšavě v saloně „Doliny Švýcarské\" a\ndošla skvělého výsledku. „Ruch muzyczny\" píše oní\nse zanícením. Odtud odebrala se tato umělkyně do Kra-\nkova, kdež s nadšením uvítána jest. Také Pešť, Břeti-\nslav, Brno obdivovaly její velký talent a velkou pochvalou\nji obsypaly. Dle úsudku všech žurnálů má sleč. z Tie-\nfensee hlas značného objemu. Její organ je zvonkovitý,\nsvěží a ohebný; její intonací je velmi čistá, její kollo-\nratura správná. Překrásně vyjímá se její mezza voce a\njejí trylky. Mimo to vyniká sleč. z Tiefensee čtením not\nprima vista a svým cituplným, výrazným přednesem.\nLipské illostrované noviny přinesly r. 1856 v listopadu\npodobiznu této umělkyně v roli co „Norma,\" kteroužto\npartii k svým nejvýbornějším počítá. Samostatná její\npodobizna vyšla u Witzendorfa ve Vídni.\nSlečna Ch. z Tiefensee osvědčila opět svou\nvelkou ochotnost tím, že včera na narozeniny J. M.\n' v\ncísařovny Eližběty v dvorní kapeli při mši s o 1 o od Čer-\nného zpívala a v 10 hodin téhož dne zase v Tomáškově\nrequiem do H-moll v kostele sv. Havla spoluúčinkovala.\nTáž umělkyně uspořádá co nevidět svůj koncert,\nv němž také některé české písně přednášeti bude.\nUpozorňujeme všechny milovníky hudby na tuto vzácnou\nzábavu.\nPan V. D. Bíba vydal o sobě životopis českého\nskladatele a učitele Rožmitálského Jakuba J. Ryby, jenž\nve Sborníku na rok 1860 umístěn jesť.\nSlečna Chaloupková, primadonna u opery\nve Frankfurtu provdala se za jistého Schrodra a vystoupla\nna tamním jevišti naposled v opere Oberou od K. M. Webra.\nNáš krajan p. T. Bradský, ředitel hudby v Ber-\nlíně dokončily jak nám náš dopisovatel z téhož města píše,\nlyrickou operu ve 2 dějstvích „Der Heiratszwang.\" Text\nje od H. R a u a. Pane Brodského písně přednášel\nvýtečný zpěvák Vovorský v Berlíně s velikou pochva-\nlou v hudební zábavě dne 29. října t. r. jsa doprovázen\nod skladatele samého.\nStoletá památka nar. Schillerova slavila se zde dne\n10. t. m. večer pochodňovým průvodem; při kteréž\npříležitosti Pražští Němci a ctitelové Schillera dokázali; že\njdou raději na podívanou k průvodu s pochodněmi; než\ndo divadla, kdež se při prázdném domu Schiilerňv vý-\ntečný „Wallenstein\" dával. Dne 11. t. m.v poledne způ-\nsoben byl koncert; kdež osvědčilo sli komité německou\núslužnosť tím; že českým listům, které bez vybídnutí;\ntoliko z pouhé ochoty programy téhož koncertu oznámily,\nlístků vstupních neposkytlo. Dne 12. byla slavnostní\nhostina. Tak ukončena jesť slavnost, kteráž od mno-\nhých českých měst slepě nápodobněna jest. Než vizme\nněkteré nepříznivé hlasy o Schillerovi! Opominouce výrok\nvýtečného hollandského básníka V. Bilderdijka (-dajka),\njenžto Schillera na prosto zavrhuje 5 sdělíme tu toliko, jak\nse francouzské noviny „Univers\" o Schilleru vyjadřují:\n„Nestydatý ve svých „Loupežnících,\" pohanský ve své\nbásni „Řečtí bohové,\" pantheický (mnohobožský) všude,\ndemokratický v některých hymnech na svobodu, třeštivý\nprotestant ve své historii Nizozemska a 301eté války, co\nkatolík se pitvořící ve svých kusech „Maria Stuartská\" a\n„Panna Orleanská;\" to je Schiller! to je ono století,\njež ho oslavuje!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "264", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6.2", "titre_corps": "(M.) Z Bydžova. (Zpěvácký spolek.) Jako někdy", "titre_sommaire": "(M.) Z Bydžova. (Zpěvácký spolek.) Jako někdy", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.7", "debut_caractere": 3672, "fin_caractere_exclue": 6145, "texte": "(M.) Z Bydžova. (Zpěvácký spolek.) Jako někdy\nCaesar — i já zvolal jsem vida program k pro-\ndukcí zdejšího zpěváckého spolku dne 6. f. m.: Přišel\njsem, viděl jsem a litoval jsem. A víte koho ?\nobecenstvo; nebot větší část kusů nestála za nic. Pro\nodiv podávám tuto pověstný tento program: Potpouri\nz opery „die Regimentstochter\" od Donizettiho, Ou-\nvertuře z opery „die weisse Frau\" od Boieldieu,\nZvonky od Fischera, C-quartetto od Haydna,\nDer neue Burgermeister, quartett od Kuntze,\nOuvertuře z opery „Lodoiska\" odKreutzera, Alt-\nfrauenwalzer od A. Schaffra, Tr its ch - Tratseh-\nPolka od Strausse a k závěrku a uspokojení mysle:\nRadostné cestování od Vašáka. Při této pro-\ndukcí zpomněl jsem sobě na Jablonského „Pějme písně\nliboplynné, písně české druhové!\" A zlost rozhostila\nse po veškerých údech mých. Tak tedy pěstuje se zpěv\nčeský v našem českém městečku —; několik bídných\npolek, valčíků a jiných nepodařených fabrikátů ně-\nmeckých má vzbuzovat krasocit obecenstva? 0 hudbo,\nzde nekvete ti ráj! Avšak táži se, nemohl by se zde\nvýhradně pěstovat zpěv český, nemohly by se lepší kusy\nčeských skladatelů od zdejšího spolku provozovat? Za-\njisté, při vzdělanosti hudební, dobré vůli a lásce k svému\nnárodu! Co se provedení samého týče, mohu tenkráte\nje nazvati zdařilým: zvláště chvalně zmíniti se musím o\nuvedení cella do našeho sextettu, jímž celá skladba\nrázu a skvělosti nabývá. Pan Josek, ředitel spolku po-\nčíná si dosti chvalně ná tomto nástroji a je vidět, že\nchce napraviti chybu, která celku byla vadila. Avšak\nopomenouti nesmím upozornit pana ředitele, by upustil\nod tak četných produkcí a přihlédl raději k vyučování\nsamému, čímž zajisté lépe posloužíno bude údům, kteří\nbez toho cvičení potřebují. Dejž Bůh !\n(S.) Z Německého Brodu. (Zpěvácký spolek.)\nNaše město nezůstane pozadu za jinými městy českými.\nI zde utvoří se zpěvácký spolek, jenž zde zajisté\nhojného účastenství dojde. Kojíme se pevnou nadějí, že\nspolek tento bude pěstovati české čtverozpěvy a sbory ~\nzkrátka české hudební umění; nebot jen tak povzne-\nseme literaturu českých komposicí, které by nakladatelé\nrádi tiskem vydali, kdyby se většího účastenství jim\nstalo. Proč odbíráme lecjaké hudební škváry z ciziny,\nkdyž mnohem lepší skladby doma koupili můžeme? Je to\nbažení po cizotě, které nás nikdy nespasí Odebírejme\nplody domácích skladatelův a zajisté i nakladatelé nabu-\ndou chutě na skladby našich skladatelův náklad vésti!\n(Kéž najdou pravdivá tato slova brzkého uskutečnění). Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1113, "texte": "(K-l.) Z Veselí nad Cidlinou. (Hudba ko-\nstelní. Staré varhany). Také něco z našeho městečka\no hudbě kostelní! Nedělní služby Boží odbývají se zde\nslavně některou starší zpívanou mší, jejíž provedení až\nna některé poklesky zpěvákův dosti zdařilým se nazvati\nmůže. Chvalně však zmíniti se musím o zdejším horli-\nvém hudbomilu, měšťanostu panu J. Konrádu, jenž si\nuž o zdejší kostelní hudbu mnohých zásluh dobyl. Pan\nKonrád hraje na kůru obratně na housle a předchází\ndobrým příkladem všechny ostatní. Kéžby se jeho vplyvu\npodařilo, aby i novější mše od českých skladatelů\ndo našeho chrámu uvedeny byly. Na nižším stupni stojí\nkostelní hudba v blízké vsi Veležicích, kam se dosti\nzdejších hudebníků schází; avšak provedení nevyhoví ani\nskromným požadavkům, anto se snad hudebníci domní-\nvají, že pro ves se činí dosti. Při sváteční mši závodí\ntoliko kotle a bubny, jedny druhé přehlušiti chtíce. Vy-\nsloužilé varhany nečiní zadost svému úřadu a odporují\nčasto mlčením velkému harcování a nemotorným mezihrám\nvarhaníkovým. Bylo by žádoucno, by tyto übohé var-\nii any juž smilování dobré opravy došly. Po\ndruhé více !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6.3", "titre_corps": "Drážďany. Dne 7. t. m. zemřel tu dvorní kapelník", "titre_sommaire": "Drážďany. Dne 7. t. m. zemřel tu dvorní kapelník", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 1115, "fin_caractere_exclue": 4888, "texte": "Drážďany. Dne 7. t. m. zemřel tu dvorní kapelník\nKarel Bohumil Reissiger. Výtečný skladatel tento\nnarodil se r. 1798 v Belzigu u Wittenbergu, ucil se\nhudbě u svého otce kantora Kristiána, psal melodramata,\ntria, mše, symfonie a velké množství písní. Jeho nej-\nznámější opery jsou: Turandot, Didone abbandonata, (Opu-\nštěná Dido) Adéle de Foix a Felsenmíihle. Jeho výtečná\nhra na piano, jeho sběhlosf v dirigování, jeho pevnost\npři doprovázení a jeho obratnost při ctění partitury jsou\nvůbec známy. Jak doslýcháme, ucházejí se o místo toto\nředitel hudby Jul. Rietz z Lipska, ředitel hudby Ferd.\nHiller z Kolína nad Rýnem a pan Fr. Š křoup z Prahy.\nDne 26. října t. r. zemřel tu výtečný varhaník Kristián\nHopner. Narodilt se dne 7. listop. 1799, skládal mo-\ntetta, tria, fugy a kusy pro varhany. Jeho síla záležela\nve svobodném fantasování na varhany.\nI n s b r u k. Nová opera: „Bedřich s prázdnou\nkapsou44 od Nagillera dávala se tu pod řízením skladatele\nsamého z Mnichova sem zavítavšího a došla velmi pří-\nznivého výsledku.\nK o b u r g. Meyerbeerova opera „Pout do Ploer-\nmelu44 bude se tu dne 6. prosince t. r. provozovati. De-\nkorace a mašinérie bude z továrny Muhldorfera. Hlavní\npartie budou v rukou slec. Frassini-ovy, tenoristy Neera\na barytonisty Killmera.\nZ Krakova. Přibyl sem cellista p. Lassner\ni zamýšlí zříditi koncert v síních redutních. Zdejší\nučitel hudby pianista p. Loffler zase vystoupí na příští\ntýden v koncertě v německém kasině.\nP e š t. V nejnovějším čísle maďarského časopisu\n„Magyar Sajtó44 nachází se soukromé návěští pod nápisem :\n„Pěkně prosím! Nechrne pana Fr. Liszta nyní už jednou\nv pokoji-, jeho drahá máti, dobrá to vlast nezavrhne i\nkdyž poklesl svého milého syna. S. M. učitel hudby\nv Nagy-Karoly.44 Návěští toto vztahuje se na brožurku,\nv nížto F. Liszt Maďarům národní hudbu upírá\n(Lř.) Rjeka. Dne 28. října koncertoval zde na\nhousle as 141etý israelita Leopold Auer, rozený Uher\n(otec jeho pochází ale z Plzně); a nejen zde, nýbrž i\nv Terstě velké pochvaly došel. Jeho hra je cituplná a\npřednes vůbec velmi dojímavý. Rád bych Vám něco o\nzdejší vojenské kapelle (arcivévody Štěpána) sdělil; ale\nchválit ji nemohu a hanět nechci; lec to řeknu, že je\njejí intonací velmi falešná a instrumentací velmi slabá.\nHrá pochody, které v nějakém starém archivu našla;\nnebot uráží sluch. Kdo je tím vinen, to nevím. Kapel-\nník jmenuje se Asbot a je Uher.\nVaršava. P. Ferd. Dulc ke n složil operetku\nv jednom jednání k slovům Wí. Wolského pod názvem\n„Partya szachó w\" schválně pro hlasy místních\nochotníkův, kteří ucí se též zpěvohře Clapissona p. n.\n„Sylf44 s textem franzouzským a obě mají býti vyko-\nnané ve prospěch úěelův dobročinných.\n(?) Vídeň. Alex. Dreyschock může po svém\nkoncertě dne 13. t, m. říci „Veni, vidi, vici,\" ano přišel,\nviděl a zvítězil nad srdcem posluchačů. Nechci jeho\nzběhlost s vichřicí, jeho passáže s řadami perel, jeho\nsílu s mocí titanu, jeho vytrvalost s ocelovými svazy,\njeho neomylnost s neomylností samou porovnávati; nebot\nvšechna tato porovnání jsou upotřebena, toliko to řeknu,\nže všechno lícení jeho báječné technické obratnosti nevy-\nstačí k zobrazení hry jeho. Přednesl Beethovenův kon-\ncert (Es-dur), svůj velký pochod s průvodem orkestru,\nfugu (F-moll) od Mendelssohna, své effektní saltareílo\n(A-moll) a svou charakteristickou přádelní píseň a došel\nhlučných potlesků. Téhož dne večer slyšeli jsme mladou\ncellistku slec. Rosu Sukovou, kterážto osvědčíc dosti\nvelkou obratnost na svém nástroji zvláště přednesem ne-\nšeného zpěvu (kantilen) se vyznačila. Slec. Sukova\nchová v sobě výtečné látky, ježto však tříbení zaslu-\nhuje. Hrálat Piattiho romanci Souvenir d'Ems, Souvenir\ndes Puritani, solo de concert od F. Battanchona a tran-\nscripcí na Schuvertovu píseň „Na dušičky.\" Výsledek\ncelku byl příznivý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 4890, "fin_caractere_exclue": 4901, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.6.4.1", "titre_corps": "(Císař Josef II. a zpěvák.) Na své cestě po Itálii navštívil", "titre_sommaire": "(Císař Josef II. a zpěvák.) Na své cestě po Itálii navštívil", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 4903, "fin_caractere_exclue": 5825, "texte": "(Císař Josef II. a zpěvák.) Na své cestě po Itálii navštívil\ncísař Josef v Miláně jistého výtečného ouda opery, jenž co pě-\nvec, herec a člověk stejué vážnosti požíval. Týž übohý muž\nbyl jako mnozí umělci tak nešťasten, že k docela sprosté a pro-\ntivné ženské přilnul aji na neštěstí za ženu pojal. Večer před\ntím dnem, kdež ho císař navštívil, představoval týž umělec\nstarého římského císaře a velmi krásně ho zobrazil. Josef IL\npřišed na to k umělci našel pokoj zpěvákův v nejstrašnějším\nnepořádku a domácí paní v ušpiněných šatech. Umělec jsa v noč-\nním obleku byl v největších rozpacích. «Nic nedělá,\" pravil\nJosef 11. wjsouce mezi sebou císaři nebudeme žádných okolků dě-\nlali.\" Paní ve své nestydatosti potahovala slova tato na sebe a\nchtěla svou řeci pozornost círaře na sebe obrátit. \"Madame,«\npravil Josef 11. zády se k ní obrátě, »n ěme c k é jakož i řím-\nské císařství má toliko císaře, nikoliv však císařovnu.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 5827, "fin_caractere_exclue": 5928, "texte": "Listárna.\nDopisy z Varšavy, Záhřebu, Petrohradu\na ze Lvova vyjdou co nevidět. P. L.v Rjece: odpovíme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-11-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-11-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "264", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.2.8", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující vánoční píseň a varhanní kusy od L. Zvonaře.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující vánoční píseň a varhanní kusy od L. Zvonaře.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "debut_caractere": 5930, "fin_caractere_exclue": 6031, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující vánoční píseň a varhanní kusy od L. Zvonaře."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.1", "texte": "Rodina Slavíků.\nŽivotopisní nástiny, podává J. B. Mencl.\n(Pokračování.)\nPo vystoupení z konservatoria stal se členem\ndivadelního orkestru v Praze a pokračoval ustavičně ve\nsvých cvičeních. Dne 10. říj. r. 1824 vystoupil ku prospě-\nchu chudých školních dítek v Hořovicích v sále radnice\nv koncertě, jejž byli místní děkan p. P. Malík a vrchní p.\nJ. Bohm uspořádali a došel nesmírné pochvaly. V koncertě\ntomto účinkovali též nejlepší Slavíkovi přátelé, pánové:\nv\nLábor, Liška a Špalek. Koncert tento byl poctěn přítomností\nhrabat Vrbnův a c. k. generála Vratislava a došel i\nvelkého účastenství ze strany duchovenstva, úřednictva\na měšťanstva z celého okresu. Z čistého výnosu ob-\nstarány byly oděvy pro 69 chudých dítek. *) V tomto\nčase složil Slavík své těžké Potpourri, které hraběti\nz Vrbny věnoval.\nOdřeknuv se mnohých míst, která mu od velmužů\nnabídnuta jsou, uspořádal na začátku r. 1824 v Praze\nkoncert, v němž koncert své vlastní skladby přednášel\na jímžto dokázal, že i to, co prof. Pixis za nemožné\nza nesmysl držel, přec provesti se dá. Koncertem\ntímto zbudil Slavík všeobecného obdivování obecenstva,\nježto se nerádo s ním rozloučilo. Odebral se na ná-\nvrh otcův v únoru t. r. do Vídně. **) Zde zřídiv v\ndubnu téhož roku koncert v sále stavovském, roznítil\nk hlučným potleskům veškeré obecenstvo a uchvátil\nmistra Maysedra tak, že jej tento veřejně „druhým Li-\npinskim\" nazval. Každý obdivoval týž neobyčejný\nzjev; někteří jmenovali ho hudebním velikánem, jiní\nstavěli ho v jednu řadu s Lipinskim a Paganinim. Ano,\njistý houslista projevil se o něm takto: „Slavík je pravý\nčarodějník, a bude-li své umění deset let provozovat,\nnezbude nám nic jiného, než abychom houslí odložili!\nMayseder navštívil hned po tomto koncertě Slavíka a\nžádal jej, by mu ještě jednou onen koncert zahrál, pravě,\nže ani nepochopuje, jak se takým mistrem v tak krát-\nkém čase na nejtěžším nástroji státi mohl. Zde získal\nsi takto Slavík přízeň a přátelství generála Kučery,\nkterý se k němu česky přihlásil. První dni v čer-\nvenci t. r. dával koncert v Teplici u přítomnosti krále\nPruského, královny, korunního prince a knížete Witgen-\nsteina; mimo jinou vysokou šlechtu, kde se k němu král\nPruský takto vyslovil: „Sie haben práchtige Talente\nentwickelt,\" a dědičný princ, nynější král Pruský jemu\nruku podal. V listu od 11. července k svému otci vy-\nchvaluje laskavost hraběnky Elisy Schlikové, která v Te-\nplici se vším o něho pečovala, a píše, že tu i druhý\nkoncert dáti musí* Koncert Slavíkův v Teplici opěvuje\nv listu k Jos. Jungmannu náš slavný Yinařický, upřímný\npřítel Slavíka, z kteréhož zlomek tu vyjímáme: *)\n„K poslyšení hudby sešel se byl ondy na síni\nVešker obor Músy ctitelů. Struna mistrova zazní.\nAy, duch potlačený se ode rtů nesměle blíží.\nToužebnému jinak uchu jemné ušly by tony.\nNež moje péro slabé by ohlas jen popřálo temný.\nJak lahodíno uším houslí jeho prozvukováním.\nNadezemským nadšen jsa duchem, city v útrobu vléval\nNadzemské, slastí bud nám plně ňadra nebeskou,\nBud žele housle milé, a libou zalkávaje touhou,\nBud k velkým je činům rokotáním bádaje volným.\nLíbezná hra jeho v rájské mne vkouzlila říše,\nAž hlučivý mne teprv probudil ples ze sna libého.\nNež, co slyším? Druhovi rtama královskýma jeví se\nChvála! obor spanilý vděky jej ověnčiti pílí.\nZe všad uslýchám: „Slavné dosaváde hudební\nMistry plodí Čechie.\" Já pak toto sobě pošepci:\nJsouf zdární synové skvostná své oslava vlasti!—\"\nZ Teplice odejel Slavík do Karlových Varů ku kon-\ncertům, navštívil pak rodiče své v Hořovicích. Zde dá-\nval se právě divadelní kus „Valdek\" od V. Klicpery,\nv němžto dvakrát 25. a 28. srpna t. r. co napo věd a\núčinkoval a pak do Vidně nazpět se odebral.\n\n*) Čechoslav, číslo 42, roku 1824.\n**) Ve Vídni bydlel v Rauhensteinské ulici 935;\nposlední dvč leta v ulici u „Modré Štiky,\"\n*) V časopise musejním."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.2", "texte": "Roku 1826 vystoupil zase jednou Slavík v Praze\nv stavovském divadle a dojal svou mistrovskou hrou\nveškeré obecenstvo. „V koncertě houslovém,\" praví jistý\nkritik, „osvědčil Slavík obratnost u překonání největších\ntěžkostí: passáže v dvojhmatech, stoccatové běhy v de-\ncimách, sextách s největší rychlostí vyvedené, arpegia-\ntury všeho druhu a ve všech polohách jsou skvělou ěástí\nhry tohoto mladého umělce.\" Napotom navrátiv se do\nVídně, líčí své tehdejší postavení v sídelním městě v\nlistu od 11. srpna 1826 k rodičům svým, z něhož zlo-\nmek vyjímáme: „Já tady lekcí dávám a mám to, co po-\ntřebuji, ačkoliv tu velmi draze jest. Jak dlouho zde\nzůstanu, sám nevím, to jen na okolnostech záleží! Císař\npán tady ve Vídni už není, je dávno na venkově. V zimě\nbývají koncerty; doufám, že budu moci hrát před císa-\nřem, pak snad nějaký titul, n. př. „Kammervirtuos\" do-\nstanu. Generál Kučera je mi dobrý. Jak dlouho tady\nzůstanu, nevím; myslím as dv ě leta a potom velkou\ncestu po Evropě podniknu.\"\nDne 5. února 1827 dávána jest v dvorním divadle\nu korutánské brány hudební akademie, v kteréž Slavík\ndva kusy na housle přednesl. Hrált variací a pak rondo\nsvé vlastní skladby a zbudil, jak obyčejně, u obecenstva\nzvláštního obdivu u překonání ohromných nesnadností,\nkteré sobě do svých skladeb vložil, začež od obecen-\nstva nejživějším potleskem a voláním odměněn jesť. O\nkoncertě tom píše jistý referent ve „Wiener Zeitung\":\n„Bysme posoudili tohoto mladistvého umělce, nesmíme\nstanovisko s oka pustiti, že jeho zvláštnost při hraní\nna housle v tom záleželi se zdá, aby tak hrál, by po\nněm žádný jiný umělec tak hráti nedovedl, aby juž při\nprvní zkoušce nepropadl. Účel len docílí úplně. Že\ni tklivě hráti dovede, přesvědčili jsme se z úvodu k va-\nriacím ; ale Slavík chce úžasu zbudili, a toho se mu\ndostává v plné míře. Původnost je nyní v rozsáhlém\noboru umění tak řídká, že všecku úctu zasluhuje, kde\nse nachází, a Slavík jest původní. On podává\numělectví, jiní nechf podají umění; v tom sleduje své\nvlastní dráhy.\"\nDne 26. dubna 1827 dával v dvorním divadle u\nkorutánské brány ve Vídni koncert, v kterém přednášel\nsvůj koncert, variací od Lipinského a ku konci své\nPotpourri. Ačkoliv skladby tyto juž dříve od něho obe-\ncenstvo slyšelo, učinily přede nesmírný dojem, když\nsteré, odvážně nakupené těžkosti tak vítězoslavně pře-\nkonal. Bouřlivý potlesk obecenstva následoval při skon-\nčení koncertu. Tehdejší kritika chválí na něm, že od\nposledního koncertu u přednášení kantileny (zpěvné\nčásti) se velmi zdokonalil a svoji umělou hru tím ušlech-\ntil, z čehož mu při jeho neobyčejné mechanické obrat-\nnosti nejkrásnější kyne budoucnost. Roku téhož malo-\nval malíř Václav Novotný ve Vídni podobiznu Slavíkovu\nale nikoliv dosti zdařile, kterouž pak Josef rodičům\nodeslal. Dle téhož obrazu litografoval chvaině známý\nmalíř Jan Qua s tv Praze podobiznu téhož umělce,\nkterá co praemie k „Daliboru\" odběratelům dána jesf.\n(Pokračování.)\n\nVliv hudby.\nPodává doktor Jan Spott.\n(Dokončení.)\n111. Účinkování jednotlivých nástrojů. *)\nZvuky jednotlivých nástrojů působí rozdílně na\nčlověka. Varhany působí snadno křeče a omdlení.\nPosauny pohnou měkkým zvukem svým snadno k pláči.\nTrompety a bubny zbuzují mysl k srdnatosti. Každý\nhřmot rozčiluje, i znalf jsem studující, kteří schválně\nna blízku vojenských hudebníků si usedli a u prostřed\ntohoto ruchu s libostí studovali. Mozart skládal jak\nv prvním mládí svém tak iv zmužilém věku nejzdařilejší\npráce, obklopen jsa hřmotem. I říkával: „Tak jde ve-\nsele komponování od ruky, to dodává myšlenky.\" (Ouli-\nbichef životopis Mozarta. I. str. 71). Housle,\nharfa a kytara pohnou srdce k citům jemným.\nZnění zvonu budí v člověku mysl zbožnou a těžko-\nmyslnou. K čemu pískání na píšfalu slouží, již jsme\npověděli. Tissot viděl takový účinek při dudách;\nneboí jistý dudák přinutil tanečnice z tančírny utéci.\nScaliger vypravuje, jak jistý slepý houslista jednoho\nGascognera svým hraním z nemožnosti močení vyléčil.\nPískání neb srčení slouží jak známo u dítek\nk tomu účeli.\nNejpůsoblivější nástroj jest ale hlas a zpěv lid-\nský. Tak jako každý člověk má od sebe se lišící\nhlas, tak že ho ze středu mluvících lidí i hned roze-\nznáme, podobně tak i každý národ má svoji mluvu\na svůj zpěv. Vnitřní pohnutí, vnitřní pohyb projevuje\nse takto naším slovem a zvukem. Národní zpěv to do-\nstatečně dokazuje. Stává ovšem národů hudby nepěstu-\njících; Egypťanům byla hudba zákonem zapovězena;\nkromě pohřebních zpěvů a několik zádumčivých písní\nneznali hudby a písní národních. Národ počtářský a\nobchodnický Angličané nemá zpěvů vlastních ná-\nrodních (Jones Geschichte der Tonkunst); Švýcaři v\narmádě francouzské uslyševše pastýřské zpěvy (Kuh-\nreigen) i hned zbraň odložili a domů se navrátili, ano\nzadržováni byvše, samovraždou vzdory činili.\nZnateli historie povědomo je působení zpěvů zná-\nrodnělých, francouzských, polských, maďarských, „Ra-\nkoszy indulaja\" a českých za válek husitských. Zpěvy\n\n*) Dle Petra, Franka, Gaillarda, Rouseaua a jiných."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.3", "texte": "válečné divochů jsou známy. Podobně vypravuje se o\nTyrtaeovi, jenž tím k vítězství dopomohl, že bojovníky\nroznítil zpěvem svým k lásce vlastenecké a takto k udat-\nnému bojování.\nDle stáří, pohlaví, letory i vzdělanosti jest oučinek\nhudby rozličný. Tak v mládeneckém věku hudba nej-\nvíce dojímá, nejméně naproti tomu v stáří; ženských více,\nnež mužských; teplokrevných dříve než chladnokrevných.\nHudba čím jednodušší, tím působlivější u lidu prostého;\ntak oblažuje národy pastýřské: píšťala neb trouba,\nflétna, triangel a bubínek. Rusovi jesf lesnice zvlášť\nmilá, Čechovi a Skotovi dudy, Slovákovi a Sr-\nbovi gusle. Ale i způsob mnohé zvláštnosti do sebe\nmá. Tak ukonejšil Damon lid hudbou frygickou roz-\nvzteklený zase způsobem dorickým; a vůbec už to\nŘekové pozorovali, že přechody frygické k srdna-\ntosti povzbuzují, lidické k těžkomyslnosti, aeolické\nk něžné lásce, dorické konečně k pobožnosti. Roz-\nčilený nesnese hudbu hřmotnou, těžkomyslný veselou, a\ntak dlužno k. př. působili zprva na těžkomyslného ad a-\ngiem, napotom andantem, až to tak i k[allegru při-\nvesti možná, a tím podobně iv jiných pádech.\nÚčinek hudby vstahuje se na soustavu nervní i na\nmysl lidskou a tímto i na dýchání, zažívání, na krev a\nsvaly člověka. Hudba v krátkém čase s to jesf, výpar\nzadržený podobně i dýchání uvolniti; tímto působí v\nmnohé případnosti blahodějně a tak i u souchotinářů\ndobrého má účinku. Při hodech, kdežto veselá zavznívá,\nhudba, i slabý žaludek více ztráví. Naopak zvuky smutné\ndýchání i proudění krve zastavují, skličují prsa, tvář\nzbledne a slze ulehčující po tváři se roní. Aristoxenes\nříká, že hudba proto byla u hodů uvedena, aby tělo\nvínem rozbujněné do pokojného stavu zase pravidel-\nnými zvuky uvedeno bylo. Hudba taneční v kole\ndrží jinák slabochy! V Persii při každé větší práci, n. př.\nboření domu, při stavbách panuje obyčej, dáti provo-\nzovat pochody hudební, a pozorovalo se, že takto práce\ntěžká mnohem dříve byla ukončena. Když u oblehání\nArgosu vojáci nástrojů k boření hradeb pošoupnouti\nnemohli, dal i hned Herodot megarský na dvě trompety\nhráf, čímž rozčilenosti a napnutí nabyvše, práci tuto\nvelkou s srdnatostí vykonali. Ale i uchlácholit dovede\nhudba a k uspávání se potřebuje, čehož už řecké chůvy\nupotřebovaly, jednozvučným nápěvem dítkám zpívajíce.\nZnámo, jak snadno se u šumění potůčku usne. Při\njednotvárném klepání mlýnu a jednozvučném vypravo-\nvání konečně všem posluchačům hlavy sklesnou do ná-\nruče spánku padajíce.\nMnoho z těchto i podobných účinků vysvětlit možná\nsi tím, že každý zvuk v tělech jiných podobné chvění\na vnitřní tetelení působí, jakým on sám byl povstal.\nKdyž do sklenice prázdné takový zvuk pustíme, jaký\nona ze sebe při klepnutí vydává, tak tímto tetelením\nčástek i možná docíliti toho, že sklenice praskne. Stejně\nzvučícím tělům tedy nejlehčeji se jisté zvuky sdělují.\nNástroje hudební vydávají nejsilnější a nejčistější zvuky,\nkteré při dotknutí se jich ze sebe vydávají. To je ale\nzákon v přírodě všeobecný. Tak hlas pohlavní působí\nzase na pohlaví. Vidíme tož u stád. Hlas ouzkost-\nlivý neb radostný vynutí v celém stádě podobný hlas*\nNašemu hlasu předchází jisté vnitřní hnutí, ale hlas sám\nv jiných tělech zase podobné hnutí vnitřní, jakého jest\non sám, způsobí. To pozorujeme při mluvení na tváři\na na držení se celého těla. Při radostném hlasu se\nsmějeme i skáčeme, při vyzývajícím napínáme svých\nsmyslů i postavujeme se na odpor a t. d. Hlas\nterské řeči tedy hluboce spočívá v ústrojnosti těla,\na jak mile překvapuje každého mateřská řeč v cizině,\nkdyž již dlouho ji nebyl slyšel a nenadále těchto jemu\npřirozených zvuků doslechne! Známo, že v nemocích\ntěžkých, povstalých z postesknutí si po domovu (Heim-\nweh), už oslovení v mateřské řeči stačilo, k zdraví\nzase tělu pomoci.\nPůsobení zvuků a hudby pro uskutečnění jistého\nhnutí vnitřního jesf silnější a trvanlivější, nežli působení\nsvětla, barev a obrazů a u převratu mysle obyčejně\npůsobí dobře uspořádaná i okolnostmi přiměřená řeč,\na tak se řeč tekoucímu medu byla přirovnávala už od\nstarodávna. A jako že každý národ má oblíbenou jistou\nbarvu, oblíbený tanec, tak i má svůj zvláštní zpěv a\nhudbu i svou přiměřenou řeč, kterouž se jeho jsouc-\nnost ~ tělesné a duševní působení, jemu vlastně při-\nnáležející, projevuje.\nNárod nezhasne, dokud má svou řeč.\n\nDĕjiny a charakteristika hudebních\nnástrojů,\n(Pokračování.)\nPosauna.\nItal. Trombone, latinsky Tuba.\nPři obětních obřadech užívalo se okrouhlé posauny,\njelikož se za vynález Osirisův považovala Posauna,\nKeltů měla zvukový trychtýř, jenž se podobal hlavě\nvola a jiných zvířat. Hebreové, Řekové a Římané uží-\nvali posaunu při vítězoslavných taženích a nábožných\nslavnostech. Eustachius popisujíc ve svém komen-\ntáru k Homerově Illiadě okrouhlou posaunu. Osirise\npraví, že se jí užívalo, chtěl-li se lid k obětím volatí.\nA Apulejus vypravuje o takém processí následovně:\nVelkému Serajusovi se věnující posaunisté kráčeli též a\nti s okrouhlou posaunou, jejížto oblouk až k pravému"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.4", "texte": "uchu sahal, a hráli píseň chrámu důstojnou. U Hebreů\n(židů) jmenovala se posauna „šofar,\" což Řekové pře-\nložili slovem „keratine\" t. j. okrouhlý roh.\nPosauny, které nyní máme, nenacházejí se vyobra-\nzeny v starých památkách; jsou tedy z novějšího věku.\nAčkoliv posauna v šedověku u velké vážnosti byla a\nbible o ní praví, že Bůh při zvuku posauny mrtvé vzkřísí\na před svůj soud povolá, přišla přede v pozdějších\nčasech téměř v zapomenutí, až se konečně taký nástroj\npři kopání města Herkulanum našel. Byl to nástroj se\nzlatým nátrubkem a se zvukovými otvory z kovu. Král\nneapolský daroval tuto vzácnost králi Jiřímu III.; týž\ndal pak měděnou posaunu dle téhož vzoru zhotoviti a\nnapotom vznikly posauny z mosazového plechu.\nAvšak tyto nástroje patřily ze začátku chrámům,\njelikož se na ně jen volné chorály provesti daly. Žá-\ndný nástroj nebyl hned při svém vzniknutí tak všeo-\nbecně oblíben, jako posauna. Městští hudebníci dopro-\nvázeli jimi zpěv kostelní a žádné Te Deum i veřejné\nmodlitby se nemohly odbývati, pakli posauna při nich\nnezaznívala.\nMozart konečně, jenž mnohou starou formu od-\nstranil a rozšířil, uvedl posauny svými operami „Kou-\nzelná flétna\" a „Don Juan\" do divadla. Byl to všeo-\nbecný magický účinek, jehož týž pokus jmenovitě v „Kou-\nzelné flétně\" zbudil.\nOd té doby počalo se juž hustěji téhož nástroje\nužívati; ano v novějších časech vzdělalo se na něm\nznamenitých virtuosů, kteříž heroickými tony tak vlád-\nnout! uměli, že nejtěžší a nejjemnější passaže na po-\nsaunu provesti dovedli; ano mnohý přišel by do roz-\npaků, maje za to, že slyší něžný klarinet neb jiný jemně\nznějící nástroj, kdyby časem při „forte\" nepřipomínaly\nmajestátní basové tony rozsáhlou prostoru naplňující\nna to, že zvuky tyto náležejí po sauně.\n(Pokračování.)\n\nZ Krakova.\n\nStav hudby. Německá zpěvohra a její ěienové.\nZpěvák Mi las z e\\v ski. —Koncerty zpěvačky sleě. Bog-\ndanowiczovy a harfenistky paní Kovatsicové.\n•j- J. B. Morawski, varhaník a ředitel hudby kostelní.\nVelmi smutně uplynulo nám hudbomilům zde le-\ntošní leto, a neuvěříte, když Vám povíme, že mimo\nnárodní kapelu tak zvaných Mlaskotów— pravdivých\nto sumářův krakovských a několik toulajících se\nfalešných flašinetlův, jež zde „šenekatarynkami\"\nzovou, neuslyšeli jsme na veřejných místech ani zvuku\nhudebního. Zdejší ostrostřelci chtíce svého krále s ko-\nhoutkem (kréla kurkowego) dle starodávního oby-\nčeje u slavném průvodu do města uvésti, museli si teprv\nvypůjčiti k tomu hudební sbor horníkův z Věličky. Teprv\nonehdy zavítal k nám hudební sbor c. k. pluku krále\nHanoveranského ponejvíce z Čechův záležící, jenž za-\nhrav veselého „Krakowiaka,\" celé město a zvláště\nmládež uliční pověstné „paupry krakovské\" po-\ndivně zelektrisoval.\nStánek Thaliin, který celé leto uzavřen byl neb\nnám toliko v zimní saisoně jef těšiti se divadlem\nteprv s počátkem minulého měsíce opět obživl. Letošní\nspolečnost divadelní jesf dosti četná a zvláště co do\nzpěvohry již několik pěkných představení uspořádala.\nKapelníkem jesf p. Růžek a síly zpěvní pod jeho žezlem\nstojící zpěvačky: sleč. Hammermeisterova, Schwefelberg\na paní Bieglová, tenoristé: pp. Biegl a Pollak, bariton p.\nSlavík a basista p. Koch. Zpěvohry, které jsme posud\nslyšeli, byly: „Hugenotté, Němá z Portiči, Lucretia,\nDon Juan, Marta a Ernani,\" v které onehdy vystupoval\njako host barytonista p. Milaszewski, žák páně Gen-\ntiluomův, jenž nejen svým pěkným hlasem, ale i dobrou\nhrou a odporučujícím zevnějškem velice se zalíbil.\nZvláště zajímavé pro nás byly dva koncerty zpěvač-\nky sleč. Bogdanowiczovy a umělkyně na harfě paní\nKowatsicové. Prvnější dávala ve zdejším divadle dva\nkoncerty, zpívala kavatinu: „Casta diva\" z „Normy,\" velkou\narii „I tuoi frequenti palpili\" ze zpěvohry „Niobe\" od\nPacciniho, potom s tenoristou zdejšího divadla p. Pol-\nlakem dvojzpěv z opery: „La traviata\" a mimo to před-\nnášela ponejvíce útvory skladatelův polských, jmenovitě\nkrásný mazurek: „On mnie kochá\" od Komerowského,\nromancí ze zpěvohry „Wianki\" od A. Martina, *) ro-\nmancí z „Halki\" od Moniuszki a v. j. Slečna B. má\nvelmi líbezný, milozvučný a dobře vycvičený sopránový\nhlásek, který se výborně hodí do koncertní síně, leč\njest příliš slabý pro větší prostory a mizí při průvodu\norkestrovém. Paní K., člen zdejšího divadelního or-\nkestru, dávala koncert na pedálové harfě a zvláště v dvou\nútvorech osvědčila výtečnou techniku svou, totiž v\n„Divertissement\" ze zpěvohry „Trovatore\" od A. Za-\nmary a v druhém pod názvem „La danse des Sylphes,\ngrande Etudě\" od Godefroida. Od času co jsme slyšeli\nve Lvově p. Bochsu, pověstného umělce na pedální\nharfě, nepoštěstilo se nám tak výtečných uslyšeli před-\nnesův na tomto nástroji.\nZdejší hudební svět želí nad ztrátou varhaníka a\nředitele kůru při chrámu Nejsvět. Panny Marie, J. B.\nMoravského, jenž po více let svědomitě a neúnav-\nně pracoval o vzdělávání hudby kostelní v Krakově\n\n*) Alexander Martin narodil se ve Varšavě 1825 r.;\nzemřel tamtéž 1856 r. jako clen orkestru divadel\nvaršavských."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.5", "texte": "a o němžto se říci může, že byl jedním z malého počtu\nhudebníkův zdejších (ex professione) nenáležejících pod\nprapor účastníkův mokré čtvrtě. M. narodil se v Cze-\nstochově 1809 r. a ponejvíce vlastním přičiněním vzdělal\nse na nevšedního varhaníka. Zvláště liboval si v útvo-\nrech Rincka, jež výtečně vykonával. Jako soukromný\nučitel mnoho zůstavil po sobě žákův a žákyň, jež vý-\ntečnou jeho methodu v udělování nauky piana dosti vy-\nnachváliti nemohou. Se zvláštním zalíbením sbíral M.\nchorály a písně kostelní a maje na účeli, vydati „Spiew-\nnik košcielny\" a učinit? jej tak nejpraktičnějším, skládal\nje na čtvero hlasův k hráni aneb k zpívání, a to na\nhlasy míchané aneb mužské, při čemž snažil se, aby je\nuložil v této formě věrně a bez porušení nápěvu pů-\nvodního, jak jsme se o tom přesvědčili z jeho na čtvero\nhlasův mužských složených „Koled\" v času vánočních\nsvátků jeho řízením zpívaných. Jako ředitel kůru\ndovedl M. soustředovati okolo sebe hudební ochotníky\nprovozuje s nimi vznešená děla hudby kostelní, mše\nCherubiniho, Beethovena, Righiniho, Haydna, Fůhrera\na j. a o svátcích velkonočních oratoria: Beethovena\n„Christus na hoře Olivetské\" Haydna „Sedm slov\"\nRossiniho „Stabat Mater\" a Haesera „Miserere.\"\nRequiem Yitáska, které jsme mu roku tohoto opatřili,\nvelice se rnu líbilo, leč nemohli jsme příměti jej k tomu,\naby ho při některé příležitosti provedl vždy mu\nněco scházelo neb chtěl jej tak nejdůstojněji při\ndobrém obsazení vykonati leč nedočkal se toho, a\nnám bylo zůstaveno pronesti mu v duchu nad vzdálenou\njeho mohylou*) poslední s Bohem! právě těmito\nžalozvuky.\n\nVáclav Dunder.\n\nLeonora.\nObrázek ze života Beethovenova.\nPřeložil Kr. Adámek.\n(Dokončení.)\nNěkolik neděl po události této vystoupila Vilémina\nSchroderova v opeře Fidelio ve Vídni a uskutečnila\nideál heroismu lásky tak, jak se byl v duchu Beetho-\nvenovu vznášel.\nSkladatel sám seděl v malé temné loži, nedaleko\nod jeviště. Sladké a silné zvuky, z prsou umělé zpě-\nvačky plynoucí jen slabě a lomeně dotýkaly se jeho\njuž tenkrát tupého sluchu, on však viděl s zanícením\nuchvácený zjev, viděl ty zhledy plny náruživosti a ho-\nroucnosti a vypuklý jásot obecenstva bouřil kolem\nněho jako rozvlněné moře.\nDruhé dějství se rozvinovalo, krásná žena vstoupá\ndo vězení, podává hladovému muži chléb, cítí veškerý\nběh muk duševních, až konečně divuplné světlé stano-\nvisko se objevís i vzkřikne k Pizzaru: „Usmrť dřív\nmu choť!\"\nZimničně vztýčí se Beethoven při zavznění akkordu,\njeho dech se tají, obrovská postava se chví, jeho zhledy\npevně tkví na rtech zpěvačky.\nAs sekundu zdálo se, jako by váhala, rychle se\nvšak najednou vztýčí ve velkolepé kráse, a pronikne\nv nejvyšší náruživosti se chvějíc významným b srdce\nposluchačů. A div se stal: tento jediný mocný,\nduchaplný zvuk prolomil veškeré meze a vnikl v uza-\nvřené ucho mistra. Najednou bylo v něm tak jasno,\nzlaté vlnění zvuků dotklo se jeho sluchu. Leonora zpí-\nvala a v jejím vznešeném úchvatném b, kteréž slyšel,\nobrazil se celek, jako se vesmír v jasné obrazí krů-\npěji. Neskončená radost neobmezené zanícení jej\nopanovalo nezmýlilf se v této Leonoře! Byl by\nmladou dívku k srdci svému horoucně tiskl a v slzách\nby ji byl vykoupal, dávno pohrobená přání, dávno\numořené naděje vynikly ze smrtného klidu a usmívaly\nse naň. Tělo i duch však, jen na utrpení uvyklé, ne-\nskončený rychle povstalý pocit štěstí přemohl tohoto\npouze v utrpení a nedostatcích silného muže: Ludvík\nvan Beethoven omdlev sklesl.\nPředstavení toto Fidelia byl v skutku poslední, ale\nsnad nejjasnější paprsk, kterýž temnou dráhu zname-\nnitého skladatele osvítil.\nCo pak vlastně žádal Ludvík van Beethoven od\npředstavitelkyně své Leonory, a co vlastně shledal\nv modrých očích mladé dívky?\nVilemína Schroderova roznesla Leonoru po světě,\nKdo její Leonoru kdy slyšel, nemohl na ni ve zjevu\ntomto zapomenoti. Sta zpěvaček zpívalo po ní Leonoru,\navšak zajisté nezpívaly Leonoru tak duchaplně, jako ona.\nCož nebyla žádná tak kráná jako Yilemína Schroderova,\nneměla žádná tak mocný hlas a tak vábivé vděky?\nO zajisté! Půvabné dámy se oblekly v jednoduchý muž-\nský oděv Fidelia, velkolepé hlasy zpívaly arii: „Ohav-\nníku kam pospícháš?\" mistrné herečky se vyčerpaly v\npředstavení; zněl však kdy mocněji a důrazněji výkřik:\n„Usmrť dřív mu choť!* než ze rtů oné světlovlasé dá-\nmy? A proč medle?\nNásledujef rozluštění všech otázek.\nYilemína Schroder-Devrientova má mocné kouzlo,\nkteréž svět ovládá, má báječné bohatství, kterémuž naše\nchladná tupnoucí doba nerozumí, má onen drahocenný\npoklad země, nejkrásnější to dar nebes:\nhoroucí srdce!\n*) Moravski zemřel dne 21. srpna r. t. v lázních\nBardyovských v Uhřích."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nNovoměstské divadlo. V těchto dnech dával se\n„Rienzi\" od R. Wagnera po páté ku prospěchu p.\nBachmanna, jenž tuto partii k svým nejlepším počí-\ntati může. Dne 15. dával se „Lazebník Sevillský44 od G.\nRossiniho. Oj era tato jest vrchol komické hudby\nRossiniho. Dávalat se poprvé v Římě, Odpůrcové Ros-\nsiniho brojili velice při prvním představení a když ko-\nnečně árie přišly, v nichžto Rossini staroitalský hudební\ncop s výborným rozmarem v posměch uvedl (arie doktora\nBartola v 2. dějství a arie Marcelliny), povstala bouře\nstrašné nevole a při sycení a pískání opera se dohrála.\nAvšak týž úsudek brzy se změnil. V každém italském\nměstě přišli brzy do obliby veselý Figaro, roztomilý hrabě\nAlmaviva, vnadná Rozina a obě prakomické figury doktora\nBartola a Basilia. Opera tato překročila brzo Alpy, vnikla\ndo Německa, Francie, Anglie a do Rus, kdež s nadšením\npřijata jest. Mimo překypující pramen melodií vyniká\nv tomto díle jemná komika, sršící rozmar a výtečná cha-\nrakteristika. Dne 17. a 18. t. m. bylo divadlo zavřeno\nbez pochyby za příčinou vystavění kamen v dotčeném\ndivadle.\nStavovské divadlo bude prý dne 29. t. měs. operou\n„Ober onem44 od K. M. Webra otevřena.\nRequiem za otce literatury naší J. Jung man na,\njež se dne 16. t. m.v chrámě sv. Klimenta odbývalo,\nshromáždilo nesčíslný počet nejen ctitelů Jungmannových,\nnýbrž ctitelů národnosti a literatury české vůbec. Dňst.\np. Václav Stule, žák a životopisec slavného nebožtíka\nsloužil s assistencí 2 kněží a 6 alumnň sv. mši, ku kte-\nréžto jej provázel průvod s pochodněmi záležející as ze\n60 studujících a mladších spisovatelů Na kůru provo-\nzovalo se vokální requiem s průvodem bas a cell od\nVácl. Tomáška do H-moll. Účinný pan ředitel Zik.\nKolešovský řídil s velkou obezřetností skladbu tuto a\nprovedl ji vzdor některým kolisáním nepozorností zpěvných\nhochů povstalým velmi slušně. Co se sol týče, dlužno\nnám vzdáti nejvřelejší díky slovutné zpěvkyni sleč. Char-\nlottě z Ti e fen se e, kteráž ochotně sopránovou arii pře-\nvzala a zvláště v Benedictus svým výborným přednesem,\nlibozvučným organem a divukrásným „mezza voce44 hlu-\nbokého dojmu způsobila. Též slečna Marie Mu 1-\nlerova (alt) žákyně výtečného zpěváckého ústavu pana\nFr. Skroupa provedla místo ochuravělé slečny Panato-\nvičové svou úlohu s chvalným úspěchem. Pan Peták\n(tenor) dostál svým pěkným organem úplně své úloze a\ndošel zasloužilého uznání. Pan Leop. Zvonař brál dů-\nstojně a výrazně na varhany. Kromě v Praze konaly se za\nJ. Jungmanna též requie v Králové Hradci, Chru-\ndimi, v německém Děčíně a v Nimburku, začež\njim ve jménu celého národu srdečný dík vzdán budiž.\nNemůžeme pochopit ledovou cli ladnost mnohých če-\nských měst k národnosti své, ježto raději památku\nNěmce Schillera než památku otec české literatury\noslavovala. Bůh je naprav!\nSlečna Charlotta Fischerova z Tiefensee, ježto\nna naše vybídnutí s roztomilou ochotou při requiem za\nJ. Jungmanna účinkovala, náleží k nejzajímavějším zjevům\nv úboru zpěvu. Umělkyně tato narodila se okolo r. 1831\nv pevnosti Josefově, kdež její otec c. k. generálem\nbyl ar, 1832 zemřel. Po jeho smrti odebrala se vdova\ns dceruškou svou do Prahy. Zde dosáhnuvši literního\nvzdělání, cvičila se v hudbě, zvláště v pianu, majíc za\nmistra ředitele pianního ústavu p. Jos. Prokše. Char-\nlotta jevila juž záhy velký talent k zpěvu a dramatickému\numění a představovala co 81eté děvče na ochotnickém di-\nvadle španielského chlapce v divadelním kusu „Vina44 od\nMúllera a zbudila správnou deklamací a volným nenuce-\nným pohybováním velké pozornosti na sebe. Avšak take\nhlas její docházel půvabu. Uslyšev jednou Gordigiani,\nprofessor na konservatoriu Pražském, zvučný hlas Char-\nlotty, předpovídal jí velkou budoucnost. Laskavým při-\nčiněním a vlivem J. V. arcivévody Štěpána dostala se\nmladistvá Charlotta r. 1847 do konservatoria v Miláně,\navšak neblahý čas r. 1848 přinutil mati a dceru do Ve-\nnecie a pak do Terstu se utéci. Zde konala slec. z Tie-\nfensee pod bratřími Ludvíkem a Bedřichem Ricci-m\nsvá další studia ve zpěvu a vystoupla nejprvé v italské\nopeře v Kodani. R. 1851 vidíme ji v Londýně, kdež\ns Jind. Sonntagovou v koncertě zpívala a vedle ní skvě-\nlého úspěchu dosáhla. Ale to ji neuspokojilo. Odebravši\nse do Paříže, šla k mistru Marcu Bordogni-mu, prof.\nzpěvu na konservatoriu Pařížském, jenž ji všestranně ve\nzpěvu zdokonalil. V prosinci téhož roku opustila Paríz\na obdrževši pozvání od vévody Koburg-Gothskeho, zpívala\nv jeho saloně skladby a arie z jeho opery „Casildy,44\nnačež r. 1852 veřejně v Koburku se skvělým úspěchem\nkoncertovala. V letě hrála pohostinsku při italských\noperách v Kolíně n, R., v Eberfeldu, a zpívala v lázních\nv Hamburku s J. Pískem. Na to odcestovala v záležito-\nstech rodinných r. 1853 do Vídně a zpívala tu později\nv oratoriu „Kristus na hoře Olivetské44 jakož iv samo-\nstatných koncertech. R. 1853 vystoupla ve Venecii a\nv Terstu pod jmenem Pescatori a dobyla si všude vše-\nstranné pochvaly. Navrátivši se r. 1854 v lednu do\nPrahy uspořádala tu koncert a odebrala se do Mnichova,\nkdež na dvorním divadle co Norma, Lucretia, Alice, Donna\nAnna s oslavou zpívala. Zde účinkovala též při dvorním\nkoncertě, jemuž J. M. čísař František Josef, jsa tam na\nnávštěvě, přítomen byl. Opustivši Mnichov jela k svým\npříbuzným v květnu do Švýcarska, kdež v Schaffhausenu\na Curichu na všestranné přání koncertovala. Na to po-\nvolal ji Benazet, držitel lázní v Baden-Baden, kdež také\nv koncertě vystoupla a si přízeň ruského prince Petra\nz Oldenburgu a jiných získala. Odtud povolána jest do\nStuttgartu, kdež ji Giacomo Meyerbeer s nadšením po-\nslouchal. Nyní zaměřila do Paříže, zpívala v mnohých\nkoncertech v sále Pleylově, pak v „concert classique44\njednoty sv. Cecilie v sále Herzově, kdež arii di chiesa\nod A. Strádelly s velkou pochvalou zpívala. Konečně\nuspořádala samostatný koncert v sále kněžny Czarto-\nryjské, kdež její talent úplně uznán a oceněn jest.\nJsouc vyzvána od ředitelství abonnentních koncertů v Ba-\nselu a Curichu ku koncertům, odebrala se tam a účin-\nkovala v oratoriích se stejnou výtečností. Ze Švýcarska\npřibyla do Německa, zpívala ve Frankfurtě, Hanoveru,\nHeidelbergu, Mannheimu, Darmstadtu, Výmaru, pak v Lip-\nsku a konečně na dvorním divadle v Berlině. Na to vy-\nstoupla následkem vyzvání v listopadu 1856 pohostinsku\nv Rize (Riga), odkud pak uměleckou cestu do Rus pod-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.7", "texte": "nikla. V únoru 1857 dala se slyšeli v Dorpatu a byla\ns nadšením přijata. Na to odebrala se do Oděsy, kdež\núplného uznání došla. Avšak skvělejšího úspěchu do-\nsáhla v Petrohradě, kdež dne 8. března 1857 následkem\nvyzvání filharmonické jednoty ve velkém koncertě k upa-\nmatování na Glinku jakož iv koncertech Kqtského a\nSeifferta vystoupla a velkého podivení zbudila před-\nnesem ruské arie z Glinkovy opery „Ruslan a Ludmila,\"\npak koncertovala v Moskvě, Charkově, Voroneši, Poltavě,\nKaterinoslavi s výsledkem, jakýchž jen Sonntagová a vir-\ntuosové první velikosti dosáhli. V srpnu 1858 vystoupla\nz Tiefensee ve Varšavě v saloně „Doliny Švýcarské\" a\ndošla skvělého výsledku. „Ruch muzyczny\" píše oní\nse zanícením. Odtud odebrala se tato umělkyně do Kra-\nkova, kdež s nadšením uvítána jest. Také Pešť, Břeti-\nslav, Brno obdivovaly její velký talent a velkou pochvalou\nji obsypaly. Dle úsudku všech žurnálů má sleč. z Tie-\nfensee hlas značného objemu. Její organ je zvonkovitý,\nsvěží a ohebný; její intonací je velmi čistá, její kollo-\nratura správná. Překrásně vyjímá se její mezza voce a\njejí trylky. Mimo to vyniká sleč. z Tiefensee čtením not\nprima vista a svým cituplným, výrazným přednesem.\nLipské illostrované noviny přinesly r. 1856 v listopadu\npodobiznu této umělkyně v roli co „Norma,\" kteroužto\npartii k svým nejvýbornějším počítá. Samostatná její\npodobizna vyšla u Witzendorfa ve Vídni.\nSlečna Ch. z Tiefensee osvědčila opět svou\nvelkou ochotnost tím, že včera na narozeniny J. M.\n' v\ncísařovny Eližběty v dvorní kapeli při mši s o 1 o od Čer-\nného zpívala a v 10 hodin téhož dne zase v Tomáškově\nrequiem do H-moll v kostele sv. Havla spoluúčinkovala.\nTáž umělkyně uspořádá co nevidět svůj koncert,\nv němž také některé české písně přednášeti bude.\nUpozorňujeme všechny milovníky hudby na tuto vzácnou\nzábavu.\nPan V. D. Bíba vydal o sobě životopis českého\nskladatele a učitele Rožmitálského Jakuba J. Ryby, jenž\nve Sborníku na rok 1860 umístěn jesť.\nSlečna Chaloupková, primadonna u opery\nve Frankfurtu provdala se za jistého Schrodra a vystoupla\nna tamním jevišti naposled v opere Oberou od K. M. Webra.\nNáš krajan p. T. Bradský, ředitel hudby v Ber-\nlíně dokončily jak nám náš dopisovatel z téhož města píše,\nlyrickou operu ve 2 dějstvích „Der Heiratszwang.\" Text\nje od H. R a u a. Pane Brodského písně přednášel\nvýtečný zpěvák Vovorský v Berlíně s velikou pochva-\nlou v hudební zábavě dne 29. října t. r. jsa doprovázen\nod skladatele samého.\nStoletá památka nar. Schillerova slavila se zde dne\n10. t. m. večer pochodňovým průvodem; při kteréž\npříležitosti Pražští Němci a ctitelové Schillera dokázali; že\njdou raději na podívanou k průvodu s pochodněmi; než\ndo divadla, kdež se při prázdném domu Schiilerňv vý-\ntečný „Wallenstein\" dával. Dne 11. t. m.v poledne způ-\nsoben byl koncert; kdež osvědčilo sli komité německou\núslužnosť tím; že českým listům, které bez vybídnutí;\ntoliko z pouhé ochoty programy téhož koncertu oznámily,\nlístků vstupních neposkytlo. Dne 12. byla slavnostní\nhostina. Tak ukončena jesť slavnost, kteráž od mno-\nhých českých měst slepě nápodobněna jest. Než vizme\nněkteré nepříznivé hlasy o Schillerovi! Opominouce výrok\nvýtečného hollandského básníka V. Bilderdijka (-dajka),\njenžto Schillera na prosto zavrhuje 5 sdělíme tu toliko, jak\nse francouzské noviny „Univers\" o Schilleru vyjadřují:\n„Nestydatý ve svých „Loupežnících,\" pohanský ve své\nbásni „Řečtí bohové,\" pantheický (mnohobožský) všude,\ndemokratický v některých hymnech na svobodu, třeštivý\nprotestant ve své historii Nizozemska a 301eté války, co\nkatolík se pitvořící ve svých kusech „Maria Stuartská\" a\n„Panna Orleanská;\" to je Schiller! to je ono století,\njež ho oslavuje!\"\n\n(M.) Z Bydžova. (Zpěvácký spolek.) Jako někdy\nCaesar — i já zvolal jsem vida program k pro-\ndukcí zdejšího zpěváckého spolku dne 6. f. m.: Přišel\njsem, viděl jsem a litoval jsem. A víte koho ?\nobecenstvo; nebot větší část kusů nestála za nic. Pro\nodiv podávám tuto pověstný tento program: Potpouri\nz opery „die Regimentstochter\" od Donizettiho, Ou-\nvertuře z opery „die weisse Frau\" od Boieldieu,\nZvonky od Fischera, C-quartetto od Haydna,\nDer neue Burgermeister, quartett od Kuntze,\nOuvertuře z opery „Lodoiska\" odKreutzera, Alt-\nfrauenwalzer od A. Schaffra, Tr its ch - Tratseh-\nPolka od Strausse a k závěrku a uspokojení mysle:\nRadostné cestování od Vašáka. Při této pro-\ndukcí zpomněl jsem sobě na Jablonského „Pějme písně\nliboplynné, písně české druhové!\" A zlost rozhostila\nse po veškerých údech mých. Tak tedy pěstuje se zpěv\nčeský v našem českém městečku —; několik bídných\npolek, valčíků a jiných nepodařených fabrikátů ně-\nmeckých má vzbuzovat krasocit obecenstva? 0 hudbo,\nzde nekvete ti ráj! Avšak táži se, nemohl by se zde\nvýhradně pěstovat zpěv český, nemohly by se lepší kusy\nčeských skladatelů od zdejšího spolku provozovat? Za-\njisté, při vzdělanosti hudební, dobré vůli a lásce k svému\nnárodu! Co se provedení samého týče, mohu tenkráte\nje nazvati zdařilým: zvláště chvalně zmíniti se musím o\nuvedení cella do našeho sextettu, jímž celá skladba\nrázu a skvělosti nabývá. Pan Josek, ředitel spolku po-\nčíná si dosti chvalně ná tomto nástroji a je vidět, že\nchce napraviti chybu, která celku byla vadila. Avšak\nopomenouti nesmím upozornit pana ředitele, by upustil\nod tak četných produkcí a přihlédl raději k vyučování\nsamému, čímž zajisté lépe posloužíno bude údům, kteří\nbez toho cvičení potřebují. Dejž Bůh !\n(S.) Z Německého Brodu. (Zpěvácký spolek.)\nNaše město nezůstane pozadu za jinými městy českými.\nI zde utvoří se zpěvácký spolek, jenž zde zajisté\nhojného účastenství dojde. Kojíme se pevnou nadějí, že\nspolek tento bude pěstovati české čtverozpěvy a sbory ~\nzkrátka české hudební umění; nebot jen tak povzne-\nseme literaturu českých komposicí, které by nakladatelé\nrádi tiskem vydali, kdyby se většího účastenství jim\nstalo. Proč odbíráme lecjaké hudební škváry z ciziny,\nkdyž mnohem lepší skladby doma koupili můžeme? Je to\nbažení po cizotě, které nás nikdy nespasí Odebírejme\nplody domácích skladatelův a zajisté i nakladatelé nabu-\ndou chutě na skladby našich skladatelův náklad vésti!\n(Kéž najdou pravdivá tato slova brzkého uskutečnění). Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591120-01.1.8", "texte": "(K-l.) Z Veselí nad Cidlinou. (Hudba ko-\nstelní. Staré varhany). Také něco z našeho městečka\no hudbě kostelní! Nedělní služby Boží odbývají se zde\nslavně některou starší zpívanou mší, jejíž provedení až\nna některé poklesky zpěvákův dosti zdařilým se nazvati\nmůže. Chvalně však zmíniti se musím o zdejším horli-\nvém hudbomilu, měšťanostu panu J. Konrádu, jenž si\nuž o zdejší kostelní hudbu mnohých zásluh dobyl. Pan\nKonrád hraje na kůru obratně na housle a předchází\ndobrým příkladem všechny ostatní. Kéžby se jeho vplyvu\npodařilo, aby i novější mše od českých skladatelů\ndo našeho chrámu uvedeny byly. Na nižším stupni stojí\nkostelní hudba v blízké vsi Veležicích, kam se dosti\nzdejších hudebníků schází; avšak provedení nevyhoví ani\nskromným požadavkům, anto se snad hudebníci domní-\nvají, že pro ves se činí dosti. Při sváteční mši závodí\ntoliko kotle a bubny, jedny druhé přehlušiti chtíce. Vy-\nsloužilé varhany nečiní zadost svému úřadu a odporují\nčasto mlčením velkému harcování a nemotorným mezihrám\nvarhaníkovým. Bylo by žádoucno, by tyto übohé var-\nii any juž smilování dobré opravy došly. Po\ndruhé více !\n\nDrážďany. Dne 7. t. m. zemřel tu dvorní kapelník\nKarel Bohumil Reissiger. Výtečný skladatel tento\nnarodil se r. 1798 v Belzigu u Wittenbergu, ucil se\nhudbě u svého otce kantora Kristiána, psal melodramata,\ntria, mše, symfonie a velké množství písní. Jeho nej-\nznámější opery jsou: Turandot, Didone abbandonata, (Opu-\nštěná Dido) Adéle de Foix a Felsenmíihle. Jeho výtečná\nhra na piano, jeho sběhlosf v dirigování, jeho pevnost\npři doprovázení a jeho obratnost při ctění partitury jsou\nvůbec známy. Jak doslýcháme, ucházejí se o místo toto\nředitel hudby Jul. Rietz z Lipska, ředitel hudby Ferd.\nHiller z Kolína nad Rýnem a pan Fr. Š křoup z Prahy.\nDne 26. října t. r. zemřel tu výtečný varhaník Kristián\nHopner. Narodilt se dne 7. listop. 1799, skládal mo-\ntetta, tria, fugy a kusy pro varhany. Jeho síla záležela\nve svobodném fantasování na varhany.\nI n s b r u k. Nová opera: „Bedřich s prázdnou\nkapsou44 od Nagillera dávala se tu pod řízením skladatele\nsamého z Mnichova sem zavítavšího a došla velmi pří-\nznivého výsledku.\nK o b u r g. Meyerbeerova opera „Pout do Ploer-\nmelu44 bude se tu dne 6. prosince t. r. provozovati. De-\nkorace a mašinérie bude z továrny Muhldorfera. Hlavní\npartie budou v rukou slec. Frassini-ovy, tenoristy Neera\na barytonisty Killmera.\nZ Krakova. Přibyl sem cellista p. Lassner\ni zamýšlí zříditi koncert v síních redutních. Zdejší\nučitel hudby pianista p. Loffler zase vystoupí na příští\ntýden v koncertě v německém kasině.\nP e š t. V nejnovějším čísle maďarského časopisu\n„Magyar Sajtó44 nachází se soukromé návěští pod nápisem :\n„Pěkně prosím! Nechrne pana Fr. Liszta nyní už jednou\nv pokoji-, jeho drahá máti, dobrá to vlast nezavrhne i\nkdyž poklesl svého milého syna. S. M. učitel hudby\nv Nagy-Karoly.44 Návěští toto vztahuje se na brožurku,\nv nížto F. Liszt Maďarům národní hudbu upírá\n(Lř.) Rjeka. Dne 28. října koncertoval zde na\nhousle as 141etý israelita Leopold Auer, rozený Uher\n(otec jeho pochází ale z Plzně); a nejen zde, nýbrž i\nv Terstě velké pochvaly došel. Jeho hra je cituplná a\npřednes vůbec velmi dojímavý. Rád bych Vám něco o\nzdejší vojenské kapelle (arcivévody Štěpána) sdělil; ale\nchválit ji nemohu a hanět nechci; lec to řeknu, že je\njejí intonací velmi falešná a instrumentací velmi slabá.\nHrá pochody, které v nějakém starém archivu našla;\nnebot uráží sluch. Kdo je tím vinen, to nevím. Kapel-\nník jmenuje se Asbot a je Uher.\nVaršava. P. Ferd. Dulc ke n složil operetku\nv jednom jednání k slovům Wí. Wolského pod názvem\n„Partya szachó w\" schválně pro hlasy místních\nochotníkův, kteří ucí se též zpěvohře Clapissona p. n.\n„Sylf44 s textem franzouzským a obě mají býti vyko-\nnané ve prospěch úěelův dobročinných.\n(?) Vídeň. Alex. Dreyschock může po svém\nkoncertě dne 13. t, m. říci „Veni, vidi, vici,\" ano přišel,\nviděl a zvítězil nad srdcem posluchačů. Nechci jeho\nzběhlost s vichřicí, jeho passáže s řadami perel, jeho\nsílu s mocí titanu, jeho vytrvalost s ocelovými svazy,\njeho neomylnost s neomylností samou porovnávati; nebot\nvšechna tato porovnání jsou upotřebena, toliko to řeknu,\nže všechno lícení jeho báječné technické obratnosti nevy-\nstačí k zobrazení hry jeho. Přednesl Beethovenův kon-\ncert (Es-dur), svůj velký pochod s průvodem orkestru,\nfugu (F-moll) od Mendelssohna, své effektní saltareílo\n(A-moll) a svou charakteristickou přádelní píseň a došel\nhlučných potlesků. Téhož dne večer slyšeli jsme mladou\ncellistku slec. Rosu Sukovou, kterážto osvědčíc dosti\nvelkou obratnost na svém nástroji zvláště přednesem ne-\nšeného zpěvu (kantilen) se vyznačila. Slec. Sukova\nchová v sobě výtečné látky, ježto však tříbení zaslu-\nhuje. Hrálat Piattiho romanci Souvenir d'Ems, Souvenir\ndes Puritani, solo de concert od F. Battanchona a tran-\nscripcí na Schuvertovu píseň „Na dušičky.\" Výsledek\ncelku byl příznivý.\n\nDur a moll.\n\n(Císař Josef II. a zpěvák.) Na své cestě po Itálii navštívil\ncísař Josef v Miláně jistého výtečného ouda opery, jenž co pě-\nvec, herec a člověk stejué vážnosti požíval. Týž übohý muž\nbyl jako mnozí umělci tak nešťasten, že k docela sprosté a pro-\ntivné ženské přilnul aji na neštěstí za ženu pojal. Večer před\ntím dnem, kdež ho císař navštívil, představoval týž umělec\nstarého římského císaře a velmi krásně ho zobrazil. Josef IL\npřišed na to k umělci našel pokoj zpěvákův v nejstrašnějším\nnepořádku a domácí paní v ušpiněných šatech. Umělec jsa v noč-\nním obleku byl v největších rozpacích. «Nic nedělá,\" pravil\nJosef 11. wjsouce mezi sebou císaři nebudeme žádných okolků dě-\nlali.\" Paní ve své nestydatosti potahovala slova tato na sebe a\nchtěla svou řeci pozornost círaře na sebe obrátit. \"Madame,«\npravil Josef 11. zády se k ní obrátě, »n ěme c k é jakož i řím-\nské císařství má toliko císaře, nikoliv však císařovnu.\"\n\nListárna.\nDopisy z Varšavy, Záhřebu, Petrohradu\na ze Lvova vyjdou co nevidět. P. L.v Rjece: odpovíme.\n\nK tomuto číslu přiložena jest notová příloha, obsahující vánoční píseň a varhanní kusy od L. Zvonaře."}]}