{"numero_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_sha256": "896a9bb561780a8e971fb0968f371f04ea8a4b4ca9fd923bfd2052aaf29df509", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1859/12/20_01/bmtnabd_1859-12-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "282", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.1", "titre_corps": "Doslov k Daliboru. Dopis z Petrohradu od H. Vojáčka.", "titre_sommaire": "Doslov k Daliboru. Dopis z Petrohradu od H. Vojáčka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3932, "texte": "Doslov k Daliboru.\nDopis z Petrohradu od H. Vojáčka.\nPan Černý doručil mně čísla Vašeho skromného,\nvšak ale dosf hezounkého časopisu. Skromného u srov-\nnání s časopisy hudebními jiných vzdělaných národů i\nnárodků (Nizozemců, Dančanů, Švédů) což by i han-\nbou se nazvati mohlo, jestlibychom nevěděli kde pří-\nčin hledat' máme a na kom dílem záleží, že národ při-\nvykl nevšímat si hlasů, jenž mají úlohu, netoliko vzbu-\nzovat tuto všímavost a sytit zvědavost, nýbrž hlavně\ntříbit vkus mezi hudebníky, spojovat různostranné ná-\nhledy o hudbě co do provozování 1 tvoření, konečně i\noznamovat nové tendenční skladby.\nSvrchovaný čas, bychom nahlédli čeho se nám ne-\ndostává a čím se jiný národ, n, př. Němci honosit mo-\nhou. Nyní mecenášů jako byli Eszterházy, Galicyn,\nLichnovský, arciv. Rudolf, Lobkovic atd. hledej ne-\nnajdeš ! A tito nakládali s hudebníky, jak ze všeho, co\no nich víme, vysvitá, jako s nevolníky aneb aspoň ne-\nzemany (nešlechtou); a poměry tyto jen tak dalece\nbývaly zmírněny, jak dalece umění vůbec zbližuje jed-\nnotlivých lidí mezi sebou.\nV naší době to jinak poněkud vypadá. Pustý nim-\nbus staré šlechty výhody své vždy více a více ustupuje\npravé vzdělanosti a šlechetnosti. A jestli naši boha-\nčiska nabírají sobě hudebníků ve své orkestry k roz-\nčilení svých nervů, tím více požadavků dělají praví\nvzdělancové od svých učitelů hudby. U každého člo-\nvěka se najde kromě obyčejných hmotných zaměstnání\nještě i sladká zahálka; a v takovou právě dobu hledá\nsobě každý zábavy mysle: ten v tom, druhý v jiném a\nmnozí hledají útěchy v hudbě.\nZ uměn hudba nejprudčeji se tkne duší. V řeči\nmusíte vyslyšet celou frázi, někdy i celou řeč, kdežto\nhudba barvitostí prvního tonu může proniknout do\nhlubokosti duše. Záleží ale na tom, aby hudebník byl\ntak vzdělán, by barvitosti tonu dodal rozmanitosti a\nsíly, potřebné k docílení ony pronikavosti.\nTěmito vlastnostmi hudby jesf hojně dokázáno, že\numění toto v budoucnostiještě více bude se stavař nevy-\nhnutelným předmětem v programe u každého vycho-\nvatele, by se nezanedbalo ničeho, zvláště ale tak moc-\nného prostředku k působení na duši člověka. Za toto\npovažovali hudbu juž naši předkové dřevných časů;\nnebud tak nebyli by upotřebovali hudbu při těch\nnejvznešenějších jednáních a průvodech. Dle mého mí-\nnění každá vesnice měla by mít svého učitele zpěvu\nvedle svého duchovního i kromě svého školního učitele.\nNikoliv ale neměl by se obtěžovaf tím školní učitel,\njenž bez toho svůj vlastní kříž sotva nese.\nKaždý mi uvěří, že i ta nejdůmyslnější řeč, bez\nvýrazu aneb s chybným výrazem, to jesf, bez ponětí\nčítána, proklouzne nedojavši nikoho. Tak i skladba\nsebe výtečnější mine se účinku svého, špatně-li se před-\nnáší. Technického (řemeslového) vzdělání nestačí; zde\njesf zapotřebí věděti, co jesf krásného?\nK tomuto ale mají hudební časopisy dopomáhaf, a\nbudou zajisté, jestli jenom národ si jich všimne. A\nměli bysme o českém národu pochybovat? Nikoliv 1\nPřece však přiznejme se, že klušeme za cizinci, ovšem\npochvalně a čestně, ale přece klušeme.\nZnám já čecha (stejno, je-li on vlastenec neb ne,\nmluví-li po česku dobře neb špatně, není jeho vina),\njenž by byl první na svém nástroji, nescházelo-li by\njemu cos, co ani nepři náleží k hudbě. Divná věc\na přece pravda! Jiný zase mladý český umělec skončiv\nkurs v hudebním ústavě byl puštěn do světa nenaučiv\nse ni čísf ni psáf (aspoň ne více žáka vesnické školy)\nni německy ni česky pravidelně: díky ale jeho veliké-\nmu talentu, vydobyli sobě kus čestného chleba. Co\nby z něho bývalo, kdyby býval vychován dle programu\njak se sluší na každého intelligentního člověka ?\nv v\nCi chcete, bychom my Čechové zůstali jedině šu-\nmaři, aneb myslíte, že mužové jako Tomášek, Tobiášek,\nNovotný, Osvald, Veit, Kittl, Dreyschockové, Píšek,\nKřížkovský, Ambrož, Laurencin, Hanslik atd., kromě\nhudby ničeho neznají neb neznali ? Slovem, větší čásf\nčeských hudebníků jsou šumaři a šumaři zůstat nesmíme,\nnechceme-li za jinými klusal."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 680, "texte": "U německých hudebníků nalezáme celou knihovnu\nhudebních spisů německých, francouzských, italských.\nNejen učebné knihy o komposici (rozličného směru),\no instrumentací, dějepis hudby, hudební krasovědu, slov-\nník hudebních názvů i umělců, analytické spisy rozlič-\nných forem skladebních, kritiky, životopisy atd. $ celé\npříhrady hudebních časopisů atd.\nV Čechách mohla by kvésti kostelní hudba spíše\nv\nnež v kterékoliv zemi, i proč tomu tak není ? Čeští\nskladatelé a hudebníci jsou nevšímaví a málo dbají o\ndůkladné a všestranné vzdělání.\nDej Bůh, by skromný Dalibor zasloužil pochvaly\nza to, že otevřel oči mnohým, jenž nemohou hned po\nsvětě jezdit i nabývat' zkušenosti na místě 1"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "282", "page_fin": "284", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.2", "titre_corps": "Rodina Slavíkû. Životopisní nástiny, podává J. B. Mencl.", "titre_sommaire": "Rodina Slavíkû. Životopisní nástiny, podává J. B. Mencl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.2", "debut_caractere": 682, "fin_caractere_exclue": 3558, "texte": "Rodina Slavíkû.\nŽivotopisní nástiny, podává J. B. Mencl.\n(Dokončení.)\nDne 1. Lipna o 3 hodinách odpoledne vložen jest\nna Leopoldovském hřbitově v Pešti *) do lůna země.\nBylf provázen ku hrobu veškerými hudebníky a umělci\nobou měst, Peště i Budína, pak nesčíslným množstvím\nobecenstva hlavně žijícími tu Slovany, u největší slávě;\nano bylf provázen ku hrobu svým nejzamilovanějším\nbásníkem „Slávy dcery* Janem Kollárem. Velký\nnáš mistr byl tu pohřben se vší možnou nádherou; pro-\nkázána byla mu největší čest a sláva ode všech stavů;\načkoliv jej pouze dle slavné pověsti znali a ačkoliv jim\npopřáno nebylo , by se kouzelným slavičím zvukům\nhouslí jeho obdivovali mohli. Smrt Slavíkovu opěval\nJan Hofzinser v německé elegii, jižto přítel zesnulého\np. Plachý v hudbu uvedl a veřejnosti podal.\nDne 18. Lipna byly za něho odbývány exequie\nv kostele Františkánském, při kteréž příležitosti od or-\nchestru tamního divadla a od četných ochotníkův půso-\nbením p. D o 1 e ž á 1 k a, ředitele ústavu slepých v Pešti,\nMozartovo requiem provedeno jest.\nNa to hned uspořádán byl snahou p. Doležálka\na p. Ci n d ulk y, úda orchestru Pešfanského divadla,\nobou to Čechů, v Pešti koncert, v kterémž se veškeré\nhudební síly obou měst zúčastnily a z jehož čistého\nvýnosu se pomník na hrobě J. Slavíka postavil.\nČistý výnos obnášel 133 zl. stř.**), z nichžto 100 zl.\nstř. určeno na pomník a 33 zl stř. přidáno na výlohy\npohřební, které i s léčením 158 zl. stř. obnášely a\notci, co dědici, k placení připadly.\nVeškerou správu pozůstalosti po Slavíkovi řídil Mi-\nkuláš rytíř Řeh o ř o vsk ý, doktor veškerých práv,\nzemský a soudní advokát v Pešti a nabídl se sárn, že\npo Slavíkovi pozůstalé Quarneriovské housle za 200 zl.\nstř. a skvostný Pařížský smyčec za 45 zl. stř. koupí.\nv\nObě mu byly ponechány, a rytíř Rehořovský uspořádav\nmístní záležitosti Slavíkovy dal veškerou pozůstalost na\nsvé vlastní útraty do Vídně dovezti.\nNa výroční den úmrtní dne 30. května 1834 byl\nSlavíkovi náhrobek postaven a slavně zasvěcen, při\nkteréž příležitosti veškeří umělci a hudebníci sesterských\nměst přítomni byli. Mikuláš rytíř Rehořovský složil\ntext pohřební, jejž kapelník Jan Grill v hudbu uvedl\npod titulem „Josef Slavilťs Maněn.\" Mimo to zpívala\nse též skladba od kapelníka Grilla na slova „Worte der\nTrauer am Monumente Slavík's.\" Dále rozdávány jsou\nku poctě a památce J. Slavíka složené básně „Nach-\nklang an Slavík\" od K. Hoffnera, a „Worte der Wehmut\nam Monumente Slavík's\" od J. Bausa. Pomník Slaví-\nkův, jejž jsem okresliti dal, stůj i zde na věčnou pa-\nmátku nesmrtelného našeho krajana a virtuosa.\nSlavík byl hodný, bodrý a šlechetný muž. Milovali\notce svého s pravou synovskou láskou a neopomenul\nlásku a oddanost svoji při každé příležitosti na jevo\n\n*) Byl tu bytem u Mullera, obchodníka y hudebních\na uměleckých věcech*\n#*) Y poznámkách otce Ant. Slavíka stojí, že pomník\nten 300 zl. stř. stál."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5278, "texte": "dáti. Bylf šlechetný vlastimilý s tělem i s duší čech a\nchloubou vlasti své. Milovalf upřímně jazyk a národ\nsvůj nade všecko, ba ani v návěštích nedopustil, by\ns krátkým I příjmení jeho tištěno bylo. Bylyf mu oblí-\nbeny naše národní písně; z básní nejmilejší mu byla\nKollárova „Slávy dcera,\" z kteréž věty na stěny zbo-\nřených hradeb okolí Hořovického psával. Tak n. př.\nposud na Točníku i Yaldeku zachována jsou slova od\nněho napsaná „Co sta bludných věkův zbudovalo, zvrtne\ndoba.\" Z cizích spisovatelův byli mu nejoblíbenější\nJean Paul (Fr. Richter) a Shakespeare, ze skladatelův\nzvláště Beethoven.\nCo umělec byl velmi skromný a nehonosný; nikdy\nnepronesl o cizím uměleckém výtvoru bázlivý úsudek,\naniž kdys jakou radost projevil nad nepodařeným hu-\ndebním pokusem; neokusili rozkoše, které svět mladosti\nposkytuje; jemu bylo umění vším na světě cílem\nveškeré snahy jeho od dětinství až do hrobu.\nSlavíkova hudební pozůstalost jest následující: kon-\ncert Fis-moll pro housle s průvodem orkestru; týž\nkoncert s průvodem kvartettů, koncert H-moll pro\nhousle s průvodem orchestru, Potpourri s průvo-\ndem orchestru; totéž s průvodem kvartettů a konečně\ns průvodem piana, variace E-dur s průvodem orche-\nstru, totéž s průvodem piana; variace F-dur s prů-\nvodem orchestru, tytéž s průvodem piana; andante\nD-dur pro housle s průvodem piana; impromptu pro\nhousle, totéž s průvodem piana; fermata ku kon-\ncertu Fis-moll; polonaisa D-dur. Poslední tři kusy,\no nichžto žádných opisů nestává, jakož i všecky jme-\nnované skladby jsou vlastnictvím pana Lábora v Ho-\nřovicích. Polonaisu napsal J+ Slavík panu Láborovi do\npamátníku přípoje následující slova : „Svému příteli, Jo-\nsefu Láborovi. Psáno dne 18. oktobru 1828 ve Vídni\npřed mou cestou do Paříže. Jos. Slavík.\" Mimo tyto\nsložil : variace pro strunu g, kteráž se u Rudolfa\nSlavíka v Moskvě nachází. Týž chová též Fis-moll\nkoncert, rondo, variace na původní themu, va-\nriace se změněným laděním, pak H-moll koncert,\njejž teprv v Pešti od Hunyadyho obdržel. Dále složil\nSlavík podvojný koncert Fis-dur, 1 kvart e11\nsmyčcový E-dur, rondo A-dur. O posledních třech\nkusech nevíme, kde se nacházejí. Konečně našlo se\nv posůstalosti Slavíka „Zvonkové rondo\" s prův.\norkestru a totéž s průvodem piana od N. Paganiniho,\nkteréž po prvním uslyšení z paměti sepsal.\nV pozůstalosti J. Slavíka, kteréž panu Láborovi\nnáleží, nachází se též denník J. S., v kterém se mnoho\nhudebních návrhův, poznámek o vedení smyčce, pra-\nvidla při hraní na housle nacházejí. Dále chová pan\nLábor několik vlastnoručních listův J. Slavíka,\npak péro, kterýmž posledně ve Vídni psal, dále\nhousle, na které se doma a v prvních dvou letech\nv konservatoriu cvičil, skříné na dvoje housle, které\nsobe v Paříži koupil (v ceně 100 zl stř.) a pak vlastno-\nruční žádost na dvorní hudební úřad (Hofmusikgrafen-\namt) od 18, lipna 1828 o udělení povolení k 6měsíč-\nnímu cestování v Německu. Konečně nachází se ve\nsbírce p. Lábora některé explikace z konservatoria,\njež Slavík vlastnoručně psal. Tyto jsou: Lehre des\nreinenSatzes (2 sešity), Aesthetik(4 sešity), Mythologie\n(1 ses.), Prosodie und Metrik (1 seš.), Logik (1 ses.),\nGeschichte der Tonkunst (1 seš.). Životopis J. Slavíka\nnapsali v češtině pan prof. A. Šembera v Kvě-\ntech r. 1834, pan Em. Meliš, redaktor těchto listů\nv „Pražských Nov.\" r. 1858 čís. 176, pak pan Lá-\nbor ve svém díle „Znamenití mužové,\" jež v rukopisu\nchová. V němčině psali životopis Slavíkův pan ry-\ntíř Seyfried v hudebním slovníku od Schillinga a J.\nN. Hofzinser „Mittheilungen aus Wien\" (Jahrgang 1833\n2. Heft.)\nKonečně dlužno se nám zmíniti o Rudolfu Sla-\nvíkovi, posledním to synu Antonína Slavíka.\nRudolf narodil se v Hořovicích dne 29. dubna\n1823, učil se z mládí zpěvu, houslím a pianu a osvěd-\nčil skvělých hudebních schopností. Na to přijat jest\nza zpěváka do kláštera křížovnického v Praze, kdež\nbyt a stravu dostával. R. 1836 ku konci června od-\nbývaly se v chrámě křížovníků Mozartovy requie od\nPražských hudebních umělcův, ku kterýmž velmistr vý-\ntečné hudebníky k tabuli pozval. Mezi stolováním lito-\nval prof. Pixis časnou smrt Josefa Slavíka. I povědíno\nmu, že se bratr Josefův v klášteře nachází. Prof. Pi-\nxis dal si ho představit a tázaje se Rudolfa, zdaž by\ndo konservatoria vstoupiti nechtěl, obdržel od něho při-\nsvědčivou odpověď. Rudolf udělav pak den na to pro-\npravní zkoušku byl do konservatoria přijat a 2k roku\nmu bylo odpustíno. Velmistr řádu křížovnického, ne-\nmýlím-Ii se pan Kohler, vykázal mu po tato leta byt a\nstravu. Vystoupiv r. 1839 z konservatoria, účinkoval\nv divadelním orkestru v Praze, Jsa ještě v ústavu slo-\nžil Rudolf hudbu k velké kantatě „Heilands erste Stun-\nden\" slovo od Petra Houdy, nynějšího faráře v Živo-\nhoušti; na to složil tu as 6 kvartettů, několik písní\ns průvodem piana a „Variations et Fantaisie\" pro housle\nna národní píseň „Spi má zlatá.\" Dne 15. května\n1840 hrál při slavnosti v refektáři Pražského semináře\nkoncert od Beriota a došel velké pochvaly; na to uspo-\nřádal koncerty pro chudé v Brandýse a v Hořovicích,\nkoncertoval v Plzni, Příbrami a odebral se do Uher\njsa povolán od prof. houslí a zpěvu u hudební jednoty\nv Kysěku. V 1. koncertě dne 24. října 1840 před-\nnesl koncert od Beriota melancholii od Prumea, pak zpí-\nval baryton v terzettu od Rossiniho a byl nadšeně při-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2831, "texte": "jat a pochvalou vyznamenán. Dne 27. listop. 1840 hrál\ntu svůj koncert, pak Fis-moll koncert od svého zesnu-\nlého bratra Jos. Slavika, své adagio, melancholii a va-\nriace. Po smrti Táborského, ředitele orkestru Pešfan-\nského divadla, hlásil se Rud. Slavík marně o místo toto,\nkteréž Yucht, ředitel orkestru v Teinesváru obdržel.\nPo Yuchtovi nastoupil Arnstein a po tomto přičiněním\np. Doležálka a odporučením Div. Webra, R. Slavík.\nPůsobení Rudolfovo v Pešti je mi neznámo.\nV jeseni r. 1844 odebral se Rudolf do Rus, kdež\nu jistého hraběte celý rok domácím učitelem hudby a\nzpěvu byl. Odtud odebral se v srp. 1845 do Moskvy\na dával na cestě koncerty v Žitomíru, v Kyjevě atd.,\nkdež mu všude kapelnictví a učitelství hudby nabídnuto\njesf, kterých však nepřijal. V Moskvě seznámil se\ns Johanisem, prvním cárským kapelníkem při velké\nopeře ruské, s Cechem to, jenž spolužákem a ne-\nrozdílným přítelem Jos. Slavíka býval. Působením Jo-\nhanise obdržel Rudolf, když první houslista u divadla\nzemřel, místo prvního houslisty a stal se pak místo-\nkapelníkem při divadle.\nPozději přijal ředilelství kůru a varhanictví v pol-\nském a německém chrámu sv. Petra a Pavla.\nZ hudebních skladeb Rudolfa Slavíka nachází se\nvětšina tištěných v knihovně cárského divadla. Zvláště\nslušno jmenovati Symfonii pro velký orkestr (syn-\nfonie roilitaire), ouverturu D-moll, ouverturu\nC-dur, hudbu k dramě (Jan Palma), hudbu k malo-\nruské dramě velký vaudeville, ballet malíř\na modistka\" mši pro čtyry hlasy s varhanami, velikou\nfantasii pro housle na maďarskou themu, karne-\nva 1 Moskevský na ruskou themu. Dále složil několik\npísní českých, několik ruských romancí, pak\npolských, francouzských a německých. Pro ballet psal\nvíce maďarských tancův, valčíků, kvapíků a polek pro\nznamenité taneční umělkyně, n. př. pro Fanny E1 s-\n-lero vu, Naděždu Bogdanovu, Šankov-\nské h o atd. Mimo to uspořádal a orkestroval ruskou\noperu „Z ápod ěn\" pro knížete Vjazemského, která\nv Petrohradě provozována jesf.\nKdyž Rudolfův otec, Antonín Slavík dne 4.\nprosince 1853 zemřel, postavil mu i vděčný tento syn\nnáhrobek, představující odeněk lípového kmenu,\nna kterém se několik větví sekaných nacházelo a při\nnichžto opět nové letorosty pučí. Na vrchní straně\notevřena jesf kniha, v kteréž čisti lze nápis: (Jan\nkap. XII.) „Ti, kteří vyučují jiné, skvíti se budou jako\nhvězdy na věčné věky.\" Kolem knihy té je vavřínový\nvěnec. Ve prostředku kmenu zasazena jesf vejčitá,\nmramorová deska, na níž nápis tento rytý jesf:\nZde odpočívá Antonín Slavík, rodák a učitel Ho-\nřovický, nar. r. 1782, 11. srp., žil do r. 1843, 4. pros.\n„K poznání uváděl mysly dětské\nZbožnou horlivostí vážný kmet;\nI nebaživ po nicotě světské\nI£ vyšším snahám zaměřil svůj let.\nDvojí věčnou zanechal památku,\nDvojí světlo v jméně jeho stýká:\nMládeži že vštípil ctností látku\nA byl otcem slavného Slavíka. —\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "284", "page_fin": "284", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.3", "titre_corps": "Hudební nástroje Abessiňanû.", "titre_sommaire": "Hudební nástroje Abessiňanû.", "signature_source": "Podává E. Zminský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.4", "debut_caractere": 2833, "fin_caractere_exclue": 4386, "texte": "Hudební nástroje Abessiňanû.\nPodává E. Zminský.\nV Abessinii nachází se hudba a hudební nástroje\nco do pěstování ještě v kolebce, ačkoliv to abessinsko-\nkřestanští duchovní za hlavní věc považují, by se z Ja-\nredského zpěvníku zpívalo.\nNejhlavnější hudební nástroje Abessíňanů jsou oá-\nsledující: 1. Embilta, je to jistý druh flétny z rá-\nkosu zhotovené, jížto se zvláště při hudbě vojenské\nužívá. 2. Sag u f, taktéž druh flétny. 3. Wan d š,\nstrunný nástroj, je to druh loutny. Struna jmenuje se\npo abessínsku wo ta r a zhotovuje se bud z lýkových\nšňůrek, buď ze střev zvířecích aneb z jiných látek.\n4. Bogana je lyra, taktéž strunný nástroj. 5. Kin o r,\njistý druh citery neb kytary. 6. Masanko, strunný\nnástroj co harfa neb housle. 7. Malakat, dechový ná-\nstroj. 8. Kan d, lesnice neb vojenská trouba. 9.\nKando, ruční buben neb tamburina. 10. Mezer je\ndechový nástroj. 11. Atamo a Kabara jsou ruční\nbubínky. 12. Zanazel, cimbál, vlastně zvoneček.\nTýž nástroj podobá se roštci, na němž více zvonečků\nneb cinkadel visí. Užívá se ho v chrámích. 13. Na-\ngari t je velký kotel, jenž koží je potažen. Užívá se\nho při vojště v chrámích a při slavnostních příležito-\nstech. Toliko místodržilel province, jenž se dedšes-\nmač jmenuje, může si na na g ar i t dát zahráti. Obdr-\ndrží-li rozsáhlejší provincii, může i o širší na gar i t\nžádati. Jsouf místodržitele 2 neb 4 nagar i t ů.\nZ tohoto seznamu vysvítá, že se hudba Abessiňanů\nještě v smutném stavu dětství nachází. Kolik století\nještě uplyne, než takové dokonalosti v hudbě dosáhnou\njako vzdělaní národové!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "284", "page_fin": "285", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.4", "titre_corps": "Karel Maria Weber a opilý hudebník. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Karel Maria Weber a opilý hudebník. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.4", "debut_caractere": 4388, "fin_caractere_exclue": 4613, "texte": "Karel Maria Weber a opilý hudebník.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nÜbohý chuďas vypravoval mi celý svůj životopis.\nJako dítě v Casorii nalezen, a z outrpnosti jistého krej-\nčího přijat, vstoupil do konservatoria chudých Ježíše"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4824, "texte": "Krista v Neapoli, kde třeštivou horlivostí do svatyně\nvědeckých tajemství hudby vniknouti se snažil. Jeho\nmistr Gaetano Graeco vzdělal s velkou horlivostí po-\ndivuhodné jeho vlohy a uměl si vážit jeho neúnavné\npilnosti. Mezi tím mladík dospěl v muže, cestoval do\nŘíma, by si pověsti dobyl. Nikdo však nechtěl jeho\nopery slyšeti. Ty, které na jeviště přišly, Bůh sám ví\nproč, zcela propadly. Byl konečně vypískán! ... Tu\npočal beznadějný, opovržený hudebník pochybovati sám\no sobě, o ceně svých díl, a utekl se před světem\nku patě Yesuvu do ony chatrče, v níž já ho nalezl.\nA zde očekával smrt, kterou mu chuboba, sesláblé tělo\na palčivý při tom ale vlhký vzduch od Torre del Greco\nvanoucí připravovali se zdály.\n„Netrapte se tak smutnými myšlenkami,\" pravil\njsem lítostně, když byl Pergolese smutné své vypra-\nvování ukončil: „Neslušno příteli přílišnému zoufal-\nství se podávati! často nabýváme uznalosti, když jí už\nvíce neočekáváme. Jsem ujištěn, že tato skladba, kte-\nrou jste právě napsal, větší slávy než Vaše předešlá\ndíla dosáhne; a vzav tento hudební kus, zasednu k cha-\ntrné špinetce v koutě a počnu hráti. Byla to zná-\nmá modlitba pana z Webrů, byla to Stabat Mater od\nPergolese. Poznenáhla přidružil se z počátku slabý,\npostupem nadšený hlas ke hře mojí . . . Náhle pronikl\nhlas tento . . . Pak jsem ho více neslyšel. Přestanu\nhráti. Za mnou ležela na podlaze mrtvola. Pergo-\nlese ukončil v nebi zpěv na zemi započatý. Celou\ntuto noc strávil jsem u chuďasa na modlitbách. Dru-\nhého dne obětoval jsem pozůstatek mé seschlé tobolky\nna slušný pohřeb übohého slavného tohoto skladatele.\nCestujíc později do Říma, vzal jsem jeho Stabat\nMater s sebou. Uveřejnil jsem je. Každý uznal\nvznešenost této skladby. V divadle provozovány byly\nopět Pergolesovy opery. Pergolese stal se slavným\npo smrti, on, jenž za příčinou, že uznán nebyl, sešel!\"\n„Není—li pravda, smutný to příběh, pane z Webrů,\navšak znám ještě mnohem smutnější. Jest to příběh\nmuže, jenž odřeknul se výnosného kupectví, by\numění a slávě holdovati mohl, a jenž toliko bídy a\nhanby účastným se stal.\nJesf to příběh muže, jemuž žádná jiná útěcha více\nnezbyla, než ztupělosf, ano stav opilství. Jest to můj\nvlastní příběh. Vida, že jsem se v povolání svém\nsklamal, že dobrotivý tvůrce všeho míra posvátného\ndaru genia mi odepřel, rád bych byl uposlechl Pergo-\nlesovy upřímné rady a navrátil bych se byl do krá-\nmu otce svého. Ach, bohužel, čas tichého štěstí uply-\nnul, nemožno mi déle to zde snésti, byl bych se za-\ndusil, byl bych zemřel v tomto hnízdě, za pokutu, že\njsem se odvážil k tomuto smělému letu do vesmíru ne-\nbeského. Bylo mi nevyhnutedlně zapotřebí, bych prchal\nsám před sebou, bych klamal pustotu ducha svého, bych\nutíkal před zoufalstvím. To jesf příčinou, že mne ulič-\nníci každého dne s pokřikem: opilec, opilec pronásle-\ndují. To jesf příčinou, že jste mne právě nyní v úžlabí\nnalezl. Kdybych byl tehdáž tolik rozumu míval, jako\nteď, co spolu jdeme; byl bych se byl chránil prošiti\nVás, byste mne vytáhnul. Raděj bych byl hlavu o\ndlažbu rozbil, abych životu svému konec učinil.\nTakto rozmlouvajíce, přišli jsme k starému se-\nšlému domku. Hlas jeho nesvědčil o žádném opil-\nství více, krok jeho byl pevný a jistý. Weber cítil se\npohnuta leknutím a outrpností, vida jeho zsinalý obličej,\nna němž se zoufalství zrcadlilo. „Maestro,\" pravil k ně-\nmu cizinec, „Váš hlas a upomínky, které jste ve mně\nvzbudil, zrušily ve mně dobročinné účinky jedu, jímžto\nse každodenně omamuju. Poprvé za deset let navra-\ncuji se dnes do této díry nejsa skrz na skrz opilý.\nBez pochyby božská to vůle, bych ukončil takto bí-\ndu mou.\"\n„Ano,\" pravil Weber lítostně, „navštívím Vás zítra\nopět, pomohu Vám radou i úvěrkem svých přátel.\"\nCizinec pohodil hlavou a oči k nebi pozvedna roz-\nloučil se s Webrem.\nKdyž pak druhého dne, věren svému slovu, Weber\nk obydlí nešťastníka se übíral, spatřil velký dav lidu\npřed chatrčí shromážděného. Přistoupil k drábům vy-\nnášejícím právě mrtvolu muže v noci oběšeného, v je-\nhožto světnici, jak soused zvědavým vypravoval, jen\nchatrné lože a velká hromada spáleného papíru místo\nnábytku nalezeny byly. Ostatně neznal žádný člověk\njméno tohoto muže, který po dvacet let každé ráno\nopilý z domu vycházel, a každý večer ještě opilejší se\nvracel.\nWeber poznal mrtvolu. Ustoupiv bolestné zvěda-\nvosti, tlačil se za množstvím divákův prohledávajících\nlakotně jizbu samovražedlníka. Na zemi leželo několik\npozůstatků nedopáleného papíru, které s dychtivostí\npozvednul. I četl tento zlomek ' a hojná slza zarosila\njeho líce. Byl to překrásný myslivecký sbor.\nV sladké upomínce na übohého, opuštěného hu-\ndebníka vetkal Weber tento myslivecký sbor do po-\nsledního výjevu své opery „Carostřelec,\" kterou právě\nspisoval.\nA tot jesf smutný příběh krásnou svou melodií\nproslulého mysliveckého sboru:\n„Co pak se jen rovná\nZde zábavě lovce.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "288", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.7", "debut_caractere": 3541, "fin_caractere_exclue": 6143, "texte": "(R.) Z Jindřichova Hradce. Zdejší kostelní\nhudba lepší se vůčihledě. Volba kostelních skladeb bývá\npřiměřena. Dávajíf se mše od V. Horáka, B. Fuh-\nrera? Drobische atd. v dobrém provedení. Skoda, že zde\nnení zařízen ještě zpěváčky spolek, jako v jiných\nčeských městech; tu by ovšem nejen kostelní hudba,\nalebrž i český zpěv lépe zkvetly. Bohdá, že se někdo\ntéto myšlenky uchopí a zpěvácký spolek zde zařídí. Hla-\nvní zábavou naší bylo až dosud divadlo, kterýmž nás\nsprávná společnost p. Ku la sova pod vedením činného\n•v\np. Standery bavila. Okrasou této společnosti je velmi\nnadaná slečna Arnošta Libická, kteráž výtečnou hrou\nkaždého roznítila. K jejímu příjmu dával se Halmuv\n„Syn pouště,\" v nížto co Parthenie duchaplnou hrou i\ndeklamací a zvučným organem četné obecenstvo tak roz-\njařila, že několika věnci poctěna jest. Na jednom věnci\nnacházela se následující báseň, jižto zde podáváme.\nPřijmi díky, Musy dcero milá,\nJež Ti jmenem znalců podávám :\nNeboť hra Tvá jemná ušlechtilá\nKouzlem mocným jímá srdce nám.\nKráčej pevně v dráze nastoupené\nHrou svou vždycky vzbudíš bol i slast ;\nChovej lásku k vlasti drahocenné,\nU cíle po zkoušce dokončené\nOvěnčí Tě naše česká vlast.\nNe méně se vyznačila táž herečka v „Preciose,\" v nížto\njsme se i jejímu pěknému zvučnému hlasu obdivovali a\nradili bysme slečně Libické, by i na zdokonalení zpěvu\npéči vynaložila; neboť tím se jí ještě širší dráha otevře.\n(S) Z Hradce Králové. Dne 11. t. m. uspo-\nřádal zasloužilý a horlivý pan T. V orb es v místnostech\nškolních hudební a deklamatorní akademii, k nížto jen\nněco hostů zváno bylo. Mimo správně provedeué ouver-\ntury k operám „Lazebník Sevillský a Tancred\" slyšeli\njsme effektní sbor „Náš zpěv\" od H. Pally a „Plaché dív-\nčiny\" od Yácl. Horáka, kteréžto od 40 zpěváků byvše\nvýborně přednešeny, skvělého došly výsledku. Kojíme se\nnadějí, že p. ředitel častěji nám české sbory a písně\npředvede; neboť tím si zajisté nejen velkého účastenství,\nalebrž i zásluh o české umění získá.\n(P.) Z Litoměřic. Dne 13. t. m. zasvěceny\nbyly nové varhany (positiv) v kapli gymnasialní, za\nkteréžto panu Feindovi, bývalému zdejšímu katechetu co\nděkovatí máme. Stroj tento, jejž varhanář p. Prediger\nzhotovil, stojí 400 zl. Před 2 lety zhotovil týž stavitel\nvarhan zdejší velké varhany v chrámě seminářském.\n(P. NO Z Lochovic, 4. pros. (Mše.) Dnes na\nden výroční slavnosti zdejšího chrámu Páne provozovala\nse zde veliká mše do Odur, velkolepá skladba od Beetho-\nvena, řízením zdejšího vzorního učitele a ředitele kuru,\np. Doubravy. Provedení bylo dosti zdařilé, zvlášť fugy\ntak rázně provedeny, jakž to málo kde na venkově bývá,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3783, "texte": "což je důkazem, že iv malém místě spojenými sílami\nmnoho podniknouti se může. Dobré provedena kostelní\nhudba zajisté povzbudí ducha k zbožnosti, ano i nehu-\ndebníka svatým citem pronikne, o čemž se dnes mnohý\npřesvědčil.\n\nDrážďany. Kapelník p. Jul. Rietz z Lipska jest\nzvolen za zdejšího dvorního kapelníka. Pan Ferd. Laub\ndostal se dle doslechu za zdejšího koncertního mistra.\nMil n j. Hudební časopis „Gazetta musicale di Mi-\nlano,\" jenz pri znčatku italské války vycházeti přestal,\nbude od nového roku 1860 pod redakcí Dra. Filippiho\nvycházeti.\nPes í. Pan Steger (jinák Stazič) Horvat a zna-\nmenitý tenorista je u zdejšího divadla pro leden a únor\nengažovan; naeez se pak k pohostinským hrám do Lon-\ndýna odebere. V sezení výboru (dne 30. listop.) národ-\nního konservatoria věnoval předseda svobodný pán Pránay\n10 dukatuv za hudební komposicí na Cuszarovou báseň\n„Ki az.Cí Napotom ustanoveno, by se památka národního\nbarda (pěvce) Timódiho každoročně slavila, aby podobiznu\nkapelníka Erkla v sale konservatorním pověsila. Koncert\nhouslisty M. Hausera byl četně navštíven. Týž virtuos\ndobyl se svým více lyricko-krásným než hrdinským to-\nnem velké pochvaly.\nPariz. Nove dílo od G. Meyerbeera, kteréž ne-\ndávno dokončil, bude tu vbrzku v jistém zdejším chrámě\nku prospěchu dobročinné nadací provedeno, je to symfo-\nnie, jejížto text vyňat jest z díla Corneilleova „Imitation\nde Jesus Christ\" (Následování Krista). Polská zpěvačka sleč.\nVestvali (jinak Vestwaliczova) vystupuje ustavičně v opere\n„Herkulanum\" od Fel. Davida, avšak nikoliv se skvělým,\nprospěchem. Rich. Wagner uspořádá prý v zimní sai-\nsoně rado velkých koncertu, obsahujících zlomky z jeho\noper. Opera II curioso accideute (Podivný případ), jižto\np. Berettoni z rozličných skladeb Rossiniho sestavil, pro-\npadla na dobro.\n(D. *) Z Vídně. (Lazare v.) Divil jsem se,\nže Váš dopisovatel z Petrohradu tak rozhodně pana La-\nzareva, který zde před nedávnem koncert dával, tře-\nštěncem nazyva. Nam napřed nebylo tajno, že p. Laza-\nrev zde skvěle nepochodí, neboť kdyby přišel kdokoli,\nzdejší obecenstvo nedá se přemluviti, že může býti neb\njaka nova hudba, která by jako slovanským duchem\na rázem se označujíc obzvláštního pozoru a vnímání za-\nsluhovala j kdo s cím podobným vystoupí, jest odsouzen,\nnežli ho ještě kdo slyšel; tak se dělo p. Lazarevu.\nTo samé platí i o Petrohradu, neboť Petrohrad není\nměsto slovanské; tam si žádný nedobude slávy hud-\nbou v duchu slovanském; neboť tam znají všechno jiné,\na jen to slovanské. Jestli tedy v Pě-\nti ohradě nazývají pana Laza reva treštěncem, je to\nvěc snadno k p chopení; leč každý, kdo tyto poměry\nna vlastní oči poznal, povinen jest, by skladby pana La-\nzareva proskoumal, a teprv svůj zavrhující úsudek pro-\nnesl, kdyžby o nepravidelnosti jejich se přesvědčil. Hlas\ntakového znalce ozval se v Moravských německých novi-\nnách, a ten nikoli věci povrchně nebera, učinil zadost\nspravedlnosti, které ani ve vlasti své Lazare v nedošel.\nV Petrohradě platí slepá moda více nežli kde jinde, a\nmy Slované nejsme v modě; co divu tedy, když'ho\ntam zkrátka odbývají. Dle doslechu opustí pan kapel-\nník Stegmaier zdejší dvorní divadlo a na místo něho po-\nvolán bude pry kapelník z Kasselu pan Reisz, nástupce\nSpohruv. Pan Vukovic obdržel od ředitelstva dvor-\nního divadla dovolení na rok k hrám pohostinským. Co\nnejdříve vystoupí pan Vuko vi č v Brně, Holomouci a\nve Vratislavi. Pan A. Dreyschock uspořádal dne 17.\nt. m. na všestranné přání ještě jeden koncert a vzdal\njak Vídenské Jisty píšou, cesty své do Peště, kdež kon-\ncertovati zamýšlel.\n*) Dopis tento od velectěného pána z Vídně, jejž co hodno-\nvěrného znalce hudby a umění vůbec známe a jehož i sí-\ndelní město ctí, budiž nam důkazem, jak stra n n é jsou\nkritiky Vídenské a jak i Petrohrad mužů svých neuznává.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "287", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "287", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Opera „Oberon, Kŏnig", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Opera „Oberon, Kŏnig", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6091, "texte": "Stavovské divadlo. Opera „Oberon, Kŏnig\nder Elfen\" dle anglického od Th. Hella, hudba od C.\nM.z Webrň. (Dokončení.) Našemu zraku objeví se krá-\nsný pohled na palác turecký s rozkošnou zahradou. Fatimu\noblétají krásné myšlénky z jejího mládí z její otciny.\nV tom přiblíží se veselý Šerasmín v tureckém obleku\ns rýčem v ruce, raduje se společně s Fatimou a odejde\nposléze s ní k práci. Ze země vystoupí nyní Puk se\nspícím Huonem. Vracející se Serasmín s Fatimou uzří\njej a radují se z toho, že je opět v jich kruhu. Fatima\nmu dává zprávu o Režii 5 Šerasmín pak radí jemu pře-\nstrojiti se v šat turecký a vstoupiti do služby k moc-\nnému panovníku Režie. Nastane proměna. Ve vnitřku\nbohatého paláce v Tunisu přísahá Roschana svému\nchoti AI mansořovi, emíru Tuniskému, neb miluje nově\nv službu vstoupivšího otroka Húona. Avšak tento za-\nvrhne láskou Roschany, neb jej víže láska jiná láska\nk Režii. Rozčilená Roschana snaží se jej přilákat svými\notrokyněmi, avšak i to nezlomí svazek lásky jeho. Al-\nmansor vrazí prudce do síně, uzří choť svou v náruči\notrokově a ptá se vztekle po příčině slavnosti. Roschana\nse chce pomstit na Huonovi, pročež vylíčí svému choti\njej co svého milence, jehož však nenávidí. Almansor\nrozkáže otroka Húona vésti k smrti. Toho použije Ro-\nschana ; chopí se dýky, by svého nenáviděného chotě\nzavraždila, jest však zajmuta a otroky AI mans ořovým i\nodvedena. V tom vstoupí Režie do komnaty a prosí za\nživot svého milence. Almansor přísahá jí, dáti Huonovi\nsvobodu, pakli jej milovati bude, což však ona zamítne,\nchtíc raději v náruči milencově zemříti. I ji odsoudí\nrozzlobený emír tuniský k smrti upálení. Opětná proměna.\nNa dvoře paláce Emírova snáší otrokové dříví na hranici,\nan Almansor Režii a Húona ke kůlu přivésti káže. Již\nchtí podpáliti hranici a hle! veselý zvuk lesnice ozve se\nz dálí. Zvuk tento více a více se blíží a otroci i sám\nemír musí tančit. Provazy, jimiž byli provinilci svázáni,\nse přetrhnou a milenci jsou opět na svobodě. Provázen\nveselým tonem lesnice, přikvapí sem Šerasmín s Fatimou\na radují se vespolek ze šťastného shledání. Šerasmín\nznovu zatroubí na lesnici a ký to div! palác, hra-\nnice, vše zmizí a šťastní milenci nacházejí se opět v krá-\nsné říši Oberona. Mocný král duchů a věrný jich\nochránce žehná ctyry tyto blažené duše pozemské. (3.\ndějství.) Text k této opeře vyňat jesť z epické básně\ntéhož jména od Wielanda. Jako vždy u K. M. Webra\nunáší nás iv této hudbě neobyčejná síla vedle největší\nněžnosti velký poetický vzlet urcitoť u vyjádření, ostrá\ncharakteristika a současné účinkování melodických, har-\nmonických a instrumentálních živlů. Taký mistr jako K.\nM. Weber musel také na mladé hudebníky velký vplyv\nmíti a skutečně našel mnohé následovníky. Provedení\nopery nevyhovělo požadavkům obecenstva ni kritiky a\nvše to připoěísti dlužno panu kapelníku Jahnu, jenž\nmálo píle k nastudování této opery vynaložil.\n—Dnes o 4 l hod. odpoledne dává Žofínská akade-\nmie v Zofínském sále koncert. Program koncertu\nje následující: I. oddělení: l.Motettopro smíšený sbor\nod Fr. Abta. 3. české písně s průvodem liana a sice\na) Radost a žalost od Vašáka. b) Večerní od Zik.\nKolešovského, přednese slec. Anna Sobotkova. 4.\nZigeunerleben (Cikánský život), sbor a sola od Rob. Schu-\nmanna. 11. oddělení: 5. Regina coeli pro smíšený sbor\nod Ant. Caldary. 6. a) Fantasie Impromtu od Chopina.\nb) Fantasie od Schumanna, přednese p. Jos. Low. 7.\nEbrejská elegie od Šmilovského, v hudbu uvedena od\nZik. Koleso v ského (pro akademii složena). 8. Halle-\nluja, fuga pro smíšené hlasy, od Handla.\nDne 29. t. m. bude se odbývatí valné shromá-\nždění jednoty k zvelebení kostelní hudby.\nSlovutná virtuoska, slečna Rosa d'o r odebeře\nse dne 2. ledna na uměleckou cestu do Německa a bude\nnejdříve v Brunšvíku koncertovati.\nSlavnému našemu ucenci p. Janu Půrky ňov i,\njenž dne 17. t. m. své 72leté narozeniny slavil, věnoval\nmladý skladatel pan Ludv. Procházka k tomu cíli\nsložený „Slavozpěv\" pro 2 sbory, sola as průvodem\ndechových nástrojů, jejž s panem Hynkem Pallou ne-\nstoru odevzdal.\nKoncert pianistky Serafíny Vrabély - ovy\nv sále konviktském dne 11. t. m. poskytl nám příležitost\nopět chvalně se zmíniti o této nadané a sličné pianistce.\nHrálať s p. prof. Mildn ér em sonátu pro housle a piano\n(op. 30.) od Beethovena velmi svěže, allegro a variace\nod Handla, consolation od F. Liszta, novelette od Schu-\nmanna výrazně a plynně, a konečně „Ukolébavku\" od A.\nDreyschocka a valše de concert od B. Chopina\ncituplně a obratně a osvědčila se důstojnou žákyní mistra\nnašeho Alex. Dreyschocka. Pan Fektér zpíval v koncertě\ntomto rýnskou národní píseň od Mendelssohná a perskou\npíseň „Asry\" od Rub in stein as pochvalou. Mile nás\npřekvapila slec. Brennerova národní písní maďarskou\n„Eza világ,\" jejížto charakter výborně podala a v nížto\nznamenitou kolloraturu rozvinula. Koncertistka i slec-\nBrennerova byly hlučně volány.\nKoncert pana prof. Jul. Pisařovice dne 17*\nt. m.v sále konviktském došel od četného obecenstva\núplného uznání a bouřlivé pochvaly. Pan koncertista\npřednášel dvě sola, totiž „Sen\" divertimento od Bar-\nmanna a fantasii na operu „Puritané\" od Beera, v nichžto\nskvěle svou znamenitou virtuositu na klarinet osvědčil.\nKlarinet páně Pisařovicův je skutečně čarodějný a\nschopen k vylíčení všech pocitů lidských 5 pláce, žertuje,\nsměje se, nyje, slovem mluví cituplně k srdci posluchačů.\nA kdo by byl neobdivoval krásný, zvučný a zpěvný ton\nklarinetu pana Pisařovice, jeho od největšího forte až k nej-\njemnějšímu pianu provedené trillky, jeho bleskurychlé\npassáže a vazolomné skoky na klarinetu ? Zajisté každý,\njenž v umění poněkud jen zasvěcen jest. Pan Pisařovic\nbyl při obou pie9ách od p. Ed. Ná pra vnik a vkusně\ndoprovázen. V tomto koncertě účinkovaly paní Allram-\nLechnerova přednesem dvou deklamací od Schillera a K.\nKloučkovy, slec. Brennerova, ježto písně od Kuckena a\nvariace z Auberovy opery „Korunní diamanty\" výborně\nzpívala, a pan Bachmann, jenž novou píseň od Slán-\nského a kapelníka Jahna slušně provedl. Výsledek kon-\ncertu byl velmi skvělý, p. koncertista a slečna Brenne-\nrova mnohokrát voláni."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3539, "texte": "Pan L. Lukeš vzdav se dráhy umělecké, stu-\nduje chemii v Mnichově.\nKoncert slečny Charlotty z Tiefensee, jenž\nse dne 10. t. m.v sále na Žofíně odbýval, došel od\nčetného obecenstva velké pochvaly a hlučných potlesků.\nSlavná koncertistka osvědčila dostatečně věhlasnou pověst,\njížto si téměř po celé Evropě získala. Považujeme za\nzbytečné, chváliti její výbornou školu, její duchaplné\npojmutí přednášených pie§, její až do nejjemnějších nuancí\nzabíhající a někdy až k úžasu uměle rafinovaný přednes;\nneboť tyto vlastnosti rozumí se samy sebou u této\nzpěvkyně evropejské pověsti. V národních písních „Ma-\ntuška golubuška\" (ruská), „Las Mouchách os\"\n(španielská), „Eza vilag\" Qmaďarská) a „Osiřelé dítě\"\npronikla koncertistka úplně ducha národních písní dotče-\nných národů a provedla je mistrně. Zvláště pak vyzna-\nčila se poslední písní „Osiřelo dítě,\" jež s takým ele-\ngickým tonem as takým přídechem zbožné oddanosti\nzpívala, jak jsme ji ještě nikdy neslyšeli. Na všestranné\npřání opakovala koncertistka ještě jednu sloku a přidala\npo bouřlivém potlesku Skroupovu píseň „Češku.\" Varii\n„Casta diva\" z opery „Norma,\" pak varii žebračky\nz opery „Prorok\" obdivovali jsme se krásnému drama-\ntickému talentu a skutečně podivuhodné kolloratuře ve va-\nriací od Procha, ohromné cvičenosti hrdla a konečně v an-\ndantu z As-dur sonáty od Beethovena (s podloženým\ntextem od Griepenkerla) hluboce dojímavému přednesu.\nV tomž koncertě účinkovali p.Ant. Benevic a p. K. Fi-\nscher, provedouce důstojně milostnou sonátu pro\nhousle a piano (op. 24) od Beethovena a členové Zo-\nfínské akademie, ježto pod vedením p. Karla Slavíka\nGadeův a pak Voglův sbor správně přednesli. Slečna\nz Tiefensee byla více než dvanáctkrát hlučně volána.\n- Druhý koncert Cecilské jednoty, jenž se ve\nstředu dne 13. t. m.v sále na Zofíně odbýval, měl šest\nzajímavých skladeb v programu, mezi nimiž česká ro-\nmance od Voj. Smilovského, hudba od Jos. Leop. Zvo-\nn a ř e pro náhlé ochuravění p. K. Strakatého provo-\nzována býti nemohla. Začátek učiněn jest Cherubiniho\nklasickou ouverturou k opeře „Elisa,\" ježto četné obe-\ncenstvo duchaplným provedením hlavního motivu (švýcar-\nský nápěv) až do konce poutalo. Neméně bavil poslu-\nchače velký zpěvní výjev „Burgfraulein\" pro altový hlas\na orkestr od J. Marschnera, jenž skladbu tuto své choti\nJandové, druhdy členu Pražské opery věnoval. Skladba\ntato je skrz na skrz ryzá a ušlechtilá, sestávající ze 4\nčástí, kteréžto slečna Schmidtova s pochvalou přednesla.\nMužský sbor svěží *,Kriegerlied\" od A. M. Storcha s prů-\nvodem plechových nástrojů je velmi působlivě zosnovaná\nskladba, v nížto zvláště druhý sbor, prvnímu z dálí od-\npovídajíc celku rozmanitosti dodává. Méně líbil se „Abend-\nlied\" pro tři ženské hlasy od F. Lachnera (rukop.), jenžto\nod slečny Stausovy, Kučerovy a Schmidtovy\nsprávně přednesen jest. Druhé oddělení otevřeno jest\nvojenskou symfonií od Jos. Haydna, v nížto hlavní mo-\nmenty žití vojenského se zrcadlí. Nejpatrněji vylíčeno je\nv druhé větě vojenské defilování, při čemž hlučný vojen-\nský pochod mimojdoucí vojsko před oči nám stavě, pozne-\nnáhla s odcházejícími vojíny tichne až opětně zatroubení\nnové vojsko oznamuje, načež pochod z nova počne. Po-\nchod vetkaný je ušlechtilý a celá věta mistrně provedena.\nNa to následuje třetí věta líčící bezpochyby vojenské tance\na zábavy v táboru, načež jaré finále obraz vojenského\nživota doplní. V mistrné této skladbě vane svěží rozmar*\nProvedení všech skladeb pod vedením pana Apta bylo\nvýtečné, zvláště však vynikala 2. věta symfonie , ježto\nopakována býti musela."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287", "page_fin": "288", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5.2", "titre_corps": "(R.) Z Jindřichova Hradce. Zdejší kostelní", "titre_sommaire": "(R.) Z Jindřichova Hradce. Zdejší kostelní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.7", "debut_caractere": 3541, "fin_caractere_exclue": 6143, "texte": "(R.) Z Jindřichova Hradce. Zdejší kostelní\nhudba lepší se vůčihledě. Volba kostelních skladeb bývá\npřiměřena. Dávajíf se mše od V. Horáka, B. Fuh-\nrera? Drobische atd. v dobrém provedení. Skoda, že zde\nnení zařízen ještě zpěváčky spolek, jako v jiných\nčeských městech; tu by ovšem nejen kostelní hudba,\nalebrž i český zpěv lépe zkvetly. Bohdá, že se někdo\ntéto myšlenky uchopí a zpěvácký spolek zde zařídí. Hla-\nvní zábavou naší bylo až dosud divadlo, kterýmž nás\nsprávná společnost p. Ku la sova pod vedením činného\n•v\np. Standery bavila. Okrasou této společnosti je velmi\nnadaná slečna Arnošta Libická, kteráž výtečnou hrou\nkaždého roznítila. K jejímu příjmu dával se Halmuv\n„Syn pouště,\" v nížto co Parthenie duchaplnou hrou i\ndeklamací a zvučným organem četné obecenstvo tak roz-\njařila, že několika věnci poctěna jest. Na jednom věnci\nnacházela se následující báseň, jižto zde podáváme.\nPřijmi díky, Musy dcero milá,\nJež Ti jmenem znalců podávám :\nNeboť hra Tvá jemná ušlechtilá\nKouzlem mocným jímá srdce nám.\nKráčej pevně v dráze nastoupené\nHrou svou vždycky vzbudíš bol i slast ;\nChovej lásku k vlasti drahocenné,\nU cíle po zkoušce dokončené\nOvěnčí Tě naše česká vlast.\nNe méně se vyznačila táž herečka v „Preciose,\" v nížto\njsme se i jejímu pěknému zvučnému hlasu obdivovali a\nradili bysme slečně Libické, by i na zdokonalení zpěvu\npéči vynaložila; neboť tím se jí ještě širší dráha otevře.\n(S) Z Hradce Králové. Dne 11. t. m. uspo-\nřádal zasloužilý a horlivý pan T. V orb es v místnostech\nškolních hudební a deklamatorní akademii, k nížto jen\nněco hostů zváno bylo. Mimo správně provedeué ouver-\ntury k operám „Lazebník Sevillský a Tancred\" slyšeli\njsme effektní sbor „Náš zpěv\" od H. Pally a „Plaché dív-\nčiny\" od Yácl. Horáka, kteréžto od 40 zpěváků byvše\nvýborně přednešeny, skvělého došly výsledku. Kojíme se\nnadějí, že p. ředitel častěji nám české sbory a písně\npředvede; neboť tím si zajisté nejen velkého účastenství,\nalebrž i zásluh o české umění získá.\n(P.) Z Litoměřic. Dne 13. t. m. zasvěceny\nbyly nové varhany (positiv) v kapli gymnasialní, za\nkteréžto panu Feindovi, bývalému zdejšímu katechetu co\nděkovatí máme. Stroj tento, jejž varhanář p. Prediger\nzhotovil, stojí 400 zl. Před 2 lety zhotovil týž stavitel\nvarhan zdejší velké varhany v chrámě seminářském.\n(P. NO Z Lochovic, 4. pros. (Mše.) Dnes na\nden výroční slavnosti zdejšího chrámu Páne provozovala\nse zde veliká mše do Odur, velkolepá skladba od Beetho-\nvena, řízením zdejšího vzorního učitele a ředitele kuru,\np. Doubravy. Provedení bylo dosti zdařilé, zvlášť fugy\ntak rázně provedeny, jakž to málo kde na venkově bývá,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 220, "texte": "což je důkazem, že iv malém místě spojenými sílami\nmnoho podniknouti se může. Dobré provedena kostelní\nhudba zajisté povzbudí ducha k zbožnosti, ano i nehu-\ndebníka svatým citem pronikne, o čemž se dnes mnohý\npřesvědčil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5.3", "titre_corps": "Drážďany. Kapelník p. Jul. Rietz z Lipska jest", "titre_sommaire": "Drážďany. Kapelník p. Jul. Rietz z Lipska jest", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 222, "fin_caractere_exclue": 3770, "texte": "Drážďany. Kapelník p. Jul. Rietz z Lipska jest\nzvolen za zdejšího dvorního kapelníka. Pan Ferd. Laub\ndostal se dle doslechu za zdejšího koncertního mistra.\nMil n j. Hudební časopis „Gazetta musicale di Mi-\nlano,\" jenz pri znčatku italské války vycházeti přestal,\nbude od nového roku 1860 pod redakcí Dra. Filippiho\nvycházeti.\nPes í. Pan Steger (jinák Stazič) Horvat a zna-\nmenitý tenorista je u zdejšího divadla pro leden a únor\nengažovan; naeez se pak k pohostinským hrám do Lon-\ndýna odebere. V sezení výboru (dne 30. listop.) národ-\nního konservatoria věnoval předseda svobodný pán Pránay\n10 dukatuv za hudební komposicí na Cuszarovou báseň\n„Ki az.Cí Napotom ustanoveno, by se památka národního\nbarda (pěvce) Timódiho každoročně slavila, aby podobiznu\nkapelníka Erkla v sale konservatorním pověsila. Koncert\nhouslisty M. Hausera byl četně navštíven. Týž virtuos\ndobyl se svým více lyricko-krásným než hrdinským to-\nnem velké pochvaly.\nPariz. Nove dílo od G. Meyerbeera, kteréž ne-\ndávno dokončil, bude tu vbrzku v jistém zdejším chrámě\nku prospěchu dobročinné nadací provedeno, je to symfo-\nnie, jejížto text vyňat jest z díla Corneilleova „Imitation\nde Jesus Christ\" (Následování Krista). Polská zpěvačka sleč.\nVestvali (jinak Vestwaliczova) vystupuje ustavičně v opere\n„Herkulanum\" od Fel. Davida, avšak nikoliv se skvělým,\nprospěchem. Rich. Wagner uspořádá prý v zimní sai-\nsoně rado velkých koncertu, obsahujících zlomky z jeho\noper. Opera II curioso accideute (Podivný případ), jižto\np. Berettoni z rozličných skladeb Rossiniho sestavil, pro-\npadla na dobro.\n(D. *) Z Vídně. (Lazare v.) Divil jsem se,\nže Váš dopisovatel z Petrohradu tak rozhodně pana La-\nzareva, který zde před nedávnem koncert dával, tře-\nštěncem nazyva. Nam napřed nebylo tajno, že p. Laza-\nrev zde skvěle nepochodí, neboť kdyby přišel kdokoli,\nzdejší obecenstvo nedá se přemluviti, že může býti neb\njaka nova hudba, která by jako slovanským duchem\na rázem se označujíc obzvláštního pozoru a vnímání za-\nsluhovala j kdo s cím podobným vystoupí, jest odsouzen,\nnežli ho ještě kdo slyšel; tak se dělo p. Lazarevu.\nTo samé platí i o Petrohradu, neboť Petrohrad není\nměsto slovanské; tam si žádný nedobude slávy hud-\nbou v duchu slovanském; neboť tam znají všechno jiné,\na jen to slovanské. Jestli tedy v Pě-\nti ohradě nazývají pana Laza reva treštěncem, je to\nvěc snadno k p chopení; leč každý, kdo tyto poměry\nna vlastní oči poznal, povinen jest, by skladby pana La-\nzareva proskoumal, a teprv svůj zavrhující úsudek pro-\nnesl, kdyžby o nepravidelnosti jejich se přesvědčil. Hlas\ntakového znalce ozval se v Moravských německých novi-\nnách, a ten nikoli věci povrchně nebera, učinil zadost\nspravedlnosti, které ani ve vlasti své Lazare v nedošel.\nV Petrohradě platí slepá moda více nežli kde jinde, a\nmy Slované nejsme v modě; co divu tedy, když'ho\ntam zkrátka odbývají. Dle doslechu opustí pan kapel-\nník Stegmaier zdejší dvorní divadlo a na místo něho po-\nvolán bude pry kapelník z Kasselu pan Reisz, nástupce\nSpohruv. Pan Vukovic obdržel od ředitelstva dvor-\nního divadla dovolení na rok k hrám pohostinským. Co\nnejdříve vystoupí pan Vuko vi č v Brně, Holomouci a\nve Vratislavi. Pan A. Dreyschock uspořádal dne 17.\nt. m. na všestranné přání ještě jeden koncert a vzdal\njak Vídenské Jisty píšou, cesty své do Peště, kdež kon-\ncertovati zamýšlel.\n*) Dopis tento od velectěného pána z Vídně, jejž co hodno-\nvěrného znalce hudby a umění vůbec známe a jehož i sí-\ndelní město ctí, budiž nam důkazem, jak stra n n é jsou\nkritiky Vídenské a jak i Petrohrad mužů svých neuznává."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 3772, "fin_caractere_exclue": 3783, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.5.4.1", "titre_corps": "(Haydn.) Jednoho jitra časně přišel jistý kapitán k Haydnovi", "titre_sommaire": "(Haydn.) Jednoho jitra časně přišel jistý kapitán k Haydnovi", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 3785, "fin_caractere_exclue": 5080, "texte": "(Haydn.) Jednoho jitra časně přišel jistý kapitán k Haydnovi\ns otázkou: v>Jste Vy pan Haydn?«— „Jsem, cím Vám mohu\nposlouziti ?\" „Dám Vám třicet guineí, když mi nový pochod\npro hudební sbor mého korábu sestavíte; ale musím jej míti\nještě dnes, poněvadž zejtra již do Kalkuty odpluji.\" Haydn při-\nslíbil pochod do příštího dne zkomponovati, a posadil se hned,\njak mile kapitán odešel, ku klavíru. Za čtvrt hodiny byl pochod\njiž hotov. Haydnovi to ale přicházelo, jakoby těch třicet guneií\nukrasti měl, když je za tak krátký čas vydělá, a komponoval\ni hned ještě dva jiné pochody, které kapitánovi ku vybraní\npředložití si umínil. Časné ráno přišel kapitán s otázkou:\n„Jest pochod dohotoven? Prosím, račte mi jej zahrát.\" Haydn\nzahrál pochod, kapitán vysázel micky třicet guineí, vzal pochod\na chtěl odejiti. U dveří ho zastavil Haydn řka: »Já mám ještě\ndva pochody pohotově, poslechněte je také a pak si jeden z nich\ndle libosti vyberte.\" „První se mi líbí.\" Kapitán odešel a\nHaydn běžel za ním, řka: „Vy jste mi příliš mnoho zaplatil,\nvezměte také ještě ty dva s sebou.\" Kapitán se ale nenechal\nzdržet a kvapně konečně odešel. Haydn se doptal a dověděl\njména korábu, načež kapitánovi oba pochody poslal, kapitán ale\nje vrátil. V noci na to koráb odplul, ze zlosti roztrhal pak\nHaydn oba pochody."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 5082, "fin_caractere_exclue": 5321, "texte": "Listárna.\nV. Gu. zde: Dvojím písmem anekdoty\npodávati nemůžeme. P. T. p. J. L. ve Vol.: Užijeme a\nobstaráme. Panu J. Piv. . . . . v H.: Pošlete jen, ne~\nbudeť pozdě. Panu E* K. . v B.: Předěláme a uveřej-\nníme. Panu V. V. zde: Nelze užiti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1859-12-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1859-12-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1859-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.2.7", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesť poslední notová příloha, obsahující „Pohřební čtverozpěv\" od J. Nesvadby.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesť poslední notová příloha, obsahující „Pohřební čtverozpěv\" od J. Nesvadby.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "debut_caractere": 5323, "fin_caractere_exclue": 6012, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesť poslední notová příloha, obsahující „Pohřební čtverozpěv\" od J. Nesvadby.\n» l,, v.c^n.® odběratele, by své předplacení brzy obnovili, by se počet výtisků ustanoviti mohl.\nrn teto příležitosti vyzýváme p. varhaníky a ředitele kůru k předplacení na ,,Pašife,'4 ježto dle sta-\nre o rukopisu pan Václ. Horák uspořádá. Předplacení na „Pašije,a osm hudebních archů s textem\nčeským a latinským čítající, obnáší: 1 zl. 15 nov. kr. Předplacení na toto dílo trvá až do posled-\np1 ,°vuno^a. načež zvýšená cena nastoupí. Obálka na notové přílohy bude s 1 číslem rozeslána,\nrave vyšel u Rob. Veita 6tý sešit katolického varhaníka od Jos. Forstra, a stojí 40 nov. kr.. Exp,"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.1", "texte": "Doslov k Daliboru.\nDopis z Petrohradu od H. Vojáčka.\nPan Černý doručil mně čísla Vašeho skromného,\nvšak ale dosf hezounkého časopisu. Skromného u srov-\nnání s časopisy hudebními jiných vzdělaných národů i\nnárodků (Nizozemců, Dančanů, Švédů) což by i han-\nbou se nazvati mohlo, jestlibychom nevěděli kde pří-\nčin hledat' máme a na kom dílem záleží, že národ při-\nvykl nevšímat si hlasů, jenž mají úlohu, netoliko vzbu-\nzovat tuto všímavost a sytit zvědavost, nýbrž hlavně\ntříbit vkus mezi hudebníky, spojovat různostranné ná-\nhledy o hudbě co do provozování 1 tvoření, konečně i\noznamovat nové tendenční skladby.\nSvrchovaný čas, bychom nahlédli čeho se nám ne-\ndostává a čím se jiný národ, n, př. Němci honosit mo-\nhou. Nyní mecenášů jako byli Eszterházy, Galicyn,\nLichnovský, arciv. Rudolf, Lobkovic atd. hledej ne-\nnajdeš ! A tito nakládali s hudebníky, jak ze všeho, co\no nich víme, vysvitá, jako s nevolníky aneb aspoň ne-\nzemany (nešlechtou); a poměry tyto jen tak dalece\nbývaly zmírněny, jak dalece umění vůbec zbližuje jed-\nnotlivých lidí mezi sebou.\nV naší době to jinak poněkud vypadá. Pustý nim-\nbus staré šlechty výhody své vždy více a více ustupuje\npravé vzdělanosti a šlechetnosti. A jestli naši boha-\nčiska nabírají sobě hudebníků ve své orkestry k roz-\nčilení svých nervů, tím více požadavků dělají praví\nvzdělancové od svých učitelů hudby. U každého člo-\nvěka se najde kromě obyčejných hmotných zaměstnání\nještě i sladká zahálka; a v takovou právě dobu hledá\nsobě každý zábavy mysle: ten v tom, druhý v jiném a\nmnozí hledají útěchy v hudbě.\nZ uměn hudba nejprudčeji se tkne duší. V řeči\nmusíte vyslyšet celou frázi, někdy i celou řeč, kdežto\nhudba barvitostí prvního tonu může proniknout do\nhlubokosti duše. Záleží ale na tom, aby hudebník byl\ntak vzdělán, by barvitosti tonu dodal rozmanitosti a\nsíly, potřebné k docílení ony pronikavosti.\nTěmito vlastnostmi hudby jesf hojně dokázáno, že\numění toto v budoucnostiještě více bude se stavař nevy-\nhnutelným předmětem v programe u každého vycho-\nvatele, by se nezanedbalo ničeho, zvláště ale tak moc-\nného prostředku k působení na duši člověka. Za toto\npovažovali hudbu juž naši předkové dřevných časů;\nnebud tak nebyli by upotřebovali hudbu při těch\nnejvznešenějších jednáních a průvodech. Dle mého mí-\nnění každá vesnice měla by mít svého učitele zpěvu\nvedle svého duchovního i kromě svého školního učitele.\nNikoliv ale neměl by se obtěžovaf tím školní učitel,\njenž bez toho svůj vlastní kříž sotva nese.\nKaždý mi uvěří, že i ta nejdůmyslnější řeč, bez\nvýrazu aneb s chybným výrazem, to jesf, bez ponětí\nčítána, proklouzne nedojavši nikoho. Tak i skladba\nsebe výtečnější mine se účinku svého, špatně-li se před-\nnáší. Technického (řemeslového) vzdělání nestačí; zde\njesf zapotřebí věděti, co jesf krásného?\nK tomuto ale mají hudební časopisy dopomáhaf, a\nbudou zajisté, jestli jenom národ si jich všimne. A\nměli bysme o českém národu pochybovat? Nikoliv 1\nPřece však přiznejme se, že klušeme za cizinci, ovšem\npochvalně a čestně, ale přece klušeme.\nZnám já čecha (stejno, je-li on vlastenec neb ne,\nmluví-li po česku dobře neb špatně, není jeho vina),\njenž by byl první na svém nástroji, nescházelo-li by\njemu cos, co ani nepři náleží k hudbě. Divná věc\na přece pravda! Jiný zase mladý český umělec skončiv\nkurs v hudebním ústavě byl puštěn do světa nenaučiv\nse ni čísf ni psáf (aspoň ne více žáka vesnické školy)\nni německy ni česky pravidelně: díky ale jeho veliké-\nmu talentu, vydobyli sobě kus čestného chleba. Co\nby z něho bývalo, kdyby býval vychován dle programu\njak se sluší na každého intelligentního člověka ?\nv v\nCi chcete, bychom my Čechové zůstali jedině šu-\nmaři, aneb myslíte, že mužové jako Tomášek, Tobiášek,\nNovotný, Osvald, Veit, Kittl, Dreyschockové, Píšek,\nKřížkovský, Ambrož, Laurencin, Hanslik atd., kromě\nhudby ničeho neznají neb neznali ? Slovem, větší čásf\nčeských hudebníků jsou šumaři a šumaři zůstat nesmíme,\nnechceme-li za jinými klusal."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.2", "texte": "U německých hudebníků nalezáme celou knihovnu\nhudebních spisů německých, francouzských, italských.\nNejen učebné knihy o komposici (rozličného směru),\no instrumentací, dějepis hudby, hudební krasovědu, slov-\nník hudebních názvů i umělců, analytické spisy rozlič-\nných forem skladebních, kritiky, životopisy atd. $ celé\npříhrady hudebních časopisů atd.\nV Čechách mohla by kvésti kostelní hudba spíše\nv\nnež v kterékoliv zemi, i proč tomu tak není ? Čeští\nskladatelé a hudebníci jsou nevšímaví a málo dbají o\ndůkladné a všestranné vzdělání.\nDej Bůh, by skromný Dalibor zasloužil pochvaly\nza to, že otevřel oči mnohým, jenž nemohou hned po\nsvětě jezdit i nabývat' zkušenosti na místě 1\n\nRodina Slavíkû.\nŽivotopisní nástiny, podává J. B. Mencl.\n(Dokončení.)\nDne 1. Lipna o 3 hodinách odpoledne vložen jest\nna Leopoldovském hřbitově v Pešti *) do lůna země.\nBylf provázen ku hrobu veškerými hudebníky a umělci\nobou měst, Peště i Budína, pak nesčíslným množstvím\nobecenstva hlavně žijícími tu Slovany, u největší slávě;\nano bylf provázen ku hrobu svým nejzamilovanějším\nbásníkem „Slávy dcery* Janem Kollárem. Velký\nnáš mistr byl tu pohřben se vší možnou nádherou; pro-\nkázána byla mu největší čest a sláva ode všech stavů;\načkoliv jej pouze dle slavné pověsti znali a ačkoliv jim\npopřáno nebylo , by se kouzelným slavičím zvukům\nhouslí jeho obdivovali mohli. Smrt Slavíkovu opěval\nJan Hofzinser v německé elegii, jižto přítel zesnulého\np. Plachý v hudbu uvedl a veřejnosti podal.\nDne 18. Lipna byly za něho odbývány exequie\nv kostele Františkánském, při kteréž příležitosti od or-\nchestru tamního divadla a od četných ochotníkův půso-\nbením p. D o 1 e ž á 1 k a, ředitele ústavu slepých v Pešti,\nMozartovo requiem provedeno jest.\nNa to hned uspořádán byl snahou p. Doležálka\na p. Ci n d ulk y, úda orchestru Pešfanského divadla,\nobou to Čechů, v Pešti koncert, v kterémž se veškeré\nhudební síly obou měst zúčastnily a z jehož čistého\nvýnosu se pomník na hrobě J. Slavíka postavil.\nČistý výnos obnášel 133 zl. stř.**), z nichžto 100 zl.\nstř. určeno na pomník a 33 zl stř. přidáno na výlohy\npohřební, které i s léčením 158 zl. stř. obnášely a\notci, co dědici, k placení připadly.\nVeškerou správu pozůstalosti po Slavíkovi řídil Mi-\nkuláš rytíř Řeh o ř o vsk ý, doktor veškerých práv,\nzemský a soudní advokát v Pešti a nabídl se sárn, že\npo Slavíkovi pozůstalé Quarneriovské housle za 200 zl.\nstř. a skvostný Pařížský smyčec za 45 zl. stř. koupí.\nv\nObě mu byly ponechány, a rytíř Rehořovský uspořádav\nmístní záležitosti Slavíkovy dal veškerou pozůstalost na\nsvé vlastní útraty do Vídně dovezti.\nNa výroční den úmrtní dne 30. května 1834 byl\nSlavíkovi náhrobek postaven a slavně zasvěcen, při\nkteréž příležitosti veškeří umělci a hudebníci sesterských\nměst přítomni byli. Mikuláš rytíř Rehořovský složil\ntext pohřební, jejž kapelník Jan Grill v hudbu uvedl\npod titulem „Josef Slavilťs Maněn.\" Mimo to zpívala\nse též skladba od kapelníka Grilla na slova „Worte der\nTrauer am Monumente Slavík's.\" Dále rozdávány jsou\nku poctě a památce J. Slavíka složené básně „Nach-\nklang an Slavík\" od K. Hoffnera, a „Worte der Wehmut\nam Monumente Slavík's\" od J. Bausa. Pomník Slaví-\nkův, jejž jsem okresliti dal, stůj i zde na věčnou pa-\nmátku nesmrtelného našeho krajana a virtuosa.\nSlavík byl hodný, bodrý a šlechetný muž. Milovali\notce svého s pravou synovskou láskou a neopomenul\nlásku a oddanost svoji při každé příležitosti na jevo\n\n*) Byl tu bytem u Mullera, obchodníka y hudebních\na uměleckých věcech*\n#*) Y poznámkách otce Ant. Slavíka stojí, že pomník\nten 300 zl. stř. stál."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.3", "texte": "dáti. Bylf šlechetný vlastimilý s tělem i s duší čech a\nchloubou vlasti své. Milovalf upřímně jazyk a národ\nsvůj nade všecko, ba ani v návěštích nedopustil, by\ns krátkým I příjmení jeho tištěno bylo. Bylyf mu oblí-\nbeny naše národní písně; z básní nejmilejší mu byla\nKollárova „Slávy dcera,\" z kteréž věty na stěny zbo-\nřených hradeb okolí Hořovického psával. Tak n. př.\nposud na Točníku i Yaldeku zachována jsou slova od\nněho napsaná „Co sta bludných věkův zbudovalo, zvrtne\ndoba.\" Z cizích spisovatelův byli mu nejoblíbenější\nJean Paul (Fr. Richter) a Shakespeare, ze skladatelův\nzvláště Beethoven.\nCo umělec byl velmi skromný a nehonosný; nikdy\nnepronesl o cizím uměleckém výtvoru bázlivý úsudek,\naniž kdys jakou radost projevil nad nepodařeným hu-\ndebním pokusem; neokusili rozkoše, které svět mladosti\nposkytuje; jemu bylo umění vším na světě cílem\nveškeré snahy jeho od dětinství až do hrobu.\nSlavíkova hudební pozůstalost jest následující: kon-\ncert Fis-moll pro housle s průvodem orkestru; týž\nkoncert s průvodem kvartettů, koncert H-moll pro\nhousle s průvodem orchestru, Potpourri s průvo-\ndem orchestru; totéž s průvodem kvartettů a konečně\ns průvodem piana, variace E-dur s průvodem orche-\nstru, totéž s průvodem piana; variace F-dur s prů-\nvodem orchestru, tytéž s průvodem piana; andante\nD-dur pro housle s průvodem piana; impromptu pro\nhousle, totéž s průvodem piana; fermata ku kon-\ncertu Fis-moll; polonaisa D-dur. Poslední tři kusy,\no nichžto žádných opisů nestává, jakož i všecky jme-\nnované skladby jsou vlastnictvím pana Lábora v Ho-\nřovicích. Polonaisu napsal J+ Slavík panu Láborovi do\npamátníku přípoje následující slova : „Svému příteli, Jo-\nsefu Láborovi. Psáno dne 18. oktobru 1828 ve Vídni\npřed mou cestou do Paříže. Jos. Slavík.\" Mimo tyto\nsložil : variace pro strunu g, kteráž se u Rudolfa\nSlavíka v Moskvě nachází. Týž chová též Fis-moll\nkoncert, rondo, variace na původní themu, va-\nriace se změněným laděním, pak H-moll koncert,\njejž teprv v Pešti od Hunyadyho obdržel. Dále složil\nSlavík podvojný koncert Fis-dur, 1 kvart e11\nsmyčcový E-dur, rondo A-dur. O posledních třech\nkusech nevíme, kde se nacházejí. Konečně našlo se\nv posůstalosti Slavíka „Zvonkové rondo\" s prův.\norkestru a totéž s průvodem piana od N. Paganiniho,\nkteréž po prvním uslyšení z paměti sepsal.\nV pozůstalosti J. Slavíka, kteréž panu Láborovi\nnáleží, nachází se též denník J. S., v kterém se mnoho\nhudebních návrhův, poznámek o vedení smyčce, pra-\nvidla při hraní na housle nacházejí. Dále chová pan\nLábor několik vlastnoručních listův J. Slavíka,\npak péro, kterýmž posledně ve Vídni psal, dále\nhousle, na které se doma a v prvních dvou letech\nv konservatoriu cvičil, skříné na dvoje housle, které\nsobe v Paříži koupil (v ceně 100 zl stř.) a pak vlastno-\nruční žádost na dvorní hudební úřad (Hofmusikgrafen-\namt) od 18, lipna 1828 o udělení povolení k 6měsíč-\nnímu cestování v Německu. Konečně nachází se ve\nsbírce p. Lábora některé explikace z konservatoria,\njež Slavík vlastnoručně psal. Tyto jsou: Lehre des\nreinenSatzes (2 sešity), Aesthetik(4 sešity), Mythologie\n(1 ses.), Prosodie und Metrik (1 seš.), Logik (1 ses.),\nGeschichte der Tonkunst (1 seš.). Životopis J. Slavíka\nnapsali v češtině pan prof. A. Šembera v Kvě-\ntech r. 1834, pan Em. Meliš, redaktor těchto listů\nv „Pražských Nov.\" r. 1858 čís. 176, pak pan Lá-\nbor ve svém díle „Znamenití mužové,\" jež v rukopisu\nchová. V němčině psali životopis Slavíkův pan ry-\ntíř Seyfried v hudebním slovníku od Schillinga a J.\nN. Hofzinser „Mittheilungen aus Wien\" (Jahrgang 1833\n2. Heft.)\nKonečně dlužno se nám zmíniti o Rudolfu Sla-\nvíkovi, posledním to synu Antonína Slavíka.\nRudolf narodil se v Hořovicích dne 29. dubna\n1823, učil se z mládí zpěvu, houslím a pianu a osvěd-\nčil skvělých hudebních schopností. Na to přijat jest\nza zpěváka do kláštera křížovnického v Praze, kdež\nbyt a stravu dostával. R. 1836 ku konci června od-\nbývaly se v chrámě křížovníků Mozartovy requie od\nPražských hudebních umělcův, ku kterýmž velmistr vý-\ntečné hudebníky k tabuli pozval. Mezi stolováním lito-\nval prof. Pixis časnou smrt Josefa Slavíka. I povědíno\nmu, že se bratr Josefův v klášteře nachází. Prof. Pi-\nxis dal si ho představit a tázaje se Rudolfa, zdaž by\ndo konservatoria vstoupiti nechtěl, obdržel od něho při-\nsvědčivou odpověď. Rudolf udělav pak den na to pro-\npravní zkoušku byl do konservatoria přijat a 2k roku\nmu bylo odpustíno. Velmistr řádu křížovnického, ne-\nmýlím-Ii se pan Kohler, vykázal mu po tato leta byt a\nstravu. Vystoupiv r. 1839 z konservatoria, účinkoval\nv divadelním orkestru v Praze, Jsa ještě v ústavu slo-\nžil Rudolf hudbu k velké kantatě „Heilands erste Stun-\nden\" slovo od Petra Houdy, nynějšího faráře v Živo-\nhoušti; na to složil tu as 6 kvartettů, několik písní\ns průvodem piana a „Variations et Fantaisie\" pro housle\nna národní píseň „Spi má zlatá.\" Dne 15. května\n1840 hrál při slavnosti v refektáři Pražského semináře\nkoncert od Beriota a došel velké pochvaly; na to uspo-\nřádal koncerty pro chudé v Brandýse a v Hořovicích,\nkoncertoval v Plzni, Příbrami a odebral se do Uher\njsa povolán od prof. houslí a zpěvu u hudební jednoty\nv Kysěku. V 1. koncertě dne 24. října 1840 před-\nnesl koncert od Beriota melancholii od Prumea, pak zpí-\nval baryton v terzettu od Rossiniho a byl nadšeně při-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.4", "texte": "jat a pochvalou vyznamenán. Dne 27. listop. 1840 hrál\ntu svůj koncert, pak Fis-moll koncert od svého zesnu-\nlého bratra Jos. Slavika, své adagio, melancholii a va-\nriace. Po smrti Táborského, ředitele orkestru Pešfan-\nského divadla, hlásil se Rud. Slavík marně o místo toto,\nkteréž Yucht, ředitel orkestru v Teinesváru obdržel.\nPo Yuchtovi nastoupil Arnstein a po tomto přičiněním\np. Doležálka a odporučením Div. Webra, R. Slavík.\nPůsobení Rudolfovo v Pešti je mi neznámo.\nV jeseni r. 1844 odebral se Rudolf do Rus, kdež\nu jistého hraběte celý rok domácím učitelem hudby a\nzpěvu byl. Odtud odebral se v srp. 1845 do Moskvy\na dával na cestě koncerty v Žitomíru, v Kyjevě atd.,\nkdež mu všude kapelnictví a učitelství hudby nabídnuto\njesf, kterých však nepřijal. V Moskvě seznámil se\ns Johanisem, prvním cárským kapelníkem při velké\nopeře ruské, s Cechem to, jenž spolužákem a ne-\nrozdílným přítelem Jos. Slavíka býval. Působením Jo-\nhanise obdržel Rudolf, když první houslista u divadla\nzemřel, místo prvního houslisty a stal se pak místo-\nkapelníkem při divadle.\nPozději přijal ředilelství kůru a varhanictví v pol-\nském a německém chrámu sv. Petra a Pavla.\nZ hudebních skladeb Rudolfa Slavíka nachází se\nvětšina tištěných v knihovně cárského divadla. Zvláště\nslušno jmenovati Symfonii pro velký orkestr (syn-\nfonie roilitaire), ouverturu D-moll, ouverturu\nC-dur, hudbu k dramě (Jan Palma), hudbu k malo-\nruské dramě velký vaudeville, ballet malíř\na modistka\" mši pro čtyry hlasy s varhanami, velikou\nfantasii pro housle na maďarskou themu, karne-\nva 1 Moskevský na ruskou themu. Dále složil několik\npísní českých, několik ruských romancí, pak\npolských, francouzských a německých. Pro ballet psal\nvíce maďarských tancův, valčíků, kvapíků a polek pro\nznamenité taneční umělkyně, n. př. pro Fanny E1 s-\n-lero vu, Naděždu Bogdanovu, Šankov-\nské h o atd. Mimo to uspořádal a orkestroval ruskou\noperu „Z ápod ěn\" pro knížete Vjazemského, která\nv Petrohradě provozována jesf.\nKdyž Rudolfův otec, Antonín Slavík dne 4.\nprosince 1853 zemřel, postavil mu i vděčný tento syn\nnáhrobek, představující odeněk lípového kmenu,\nna kterém se několik větví sekaných nacházelo a při\nnichžto opět nové letorosty pučí. Na vrchní straně\notevřena jesf kniha, v kteréž čisti lze nápis: (Jan\nkap. XII.) „Ti, kteří vyučují jiné, skvíti se budou jako\nhvězdy na věčné věky.\" Kolem knihy té je vavřínový\nvěnec. Ve prostředku kmenu zasazena jesf vejčitá,\nmramorová deska, na níž nápis tento rytý jesf:\nZde odpočívá Antonín Slavík, rodák a učitel Ho-\nřovický, nar. r. 1782, 11. srp., žil do r. 1843, 4. pros.\n„K poznání uváděl mysly dětské\nZbožnou horlivostí vážný kmet;\nI nebaživ po nicotě světské\nI£ vyšším snahám zaměřil svůj let.\nDvojí věčnou zanechal památku,\nDvojí světlo v jméně jeho stýká:\nMládeži že vštípil ctností látku\nA byl otcem slavného Slavíka. —\"\n\nHudební nástroje Abessiňanû.\nPodává E. Zminský.\nV Abessinii nachází se hudba a hudební nástroje\nco do pěstování ještě v kolebce, ačkoliv to abessinsko-\nkřestanští duchovní za hlavní věc považují, by se z Ja-\nredského zpěvníku zpívalo.\nNejhlavnější hudební nástroje Abessíňanů jsou oá-\nsledující: 1. Embilta, je to jistý druh flétny z rá-\nkosu zhotovené, jížto se zvláště při hudbě vojenské\nužívá. 2. Sag u f, taktéž druh flétny. 3. Wan d š,\nstrunný nástroj, je to druh loutny. Struna jmenuje se\npo abessínsku wo ta r a zhotovuje se bud z lýkových\nšňůrek, buď ze střev zvířecích aneb z jiných látek.\n4. Bogana je lyra, taktéž strunný nástroj. 5. Kin o r,\njistý druh citery neb kytary. 6. Masanko, strunný\nnástroj co harfa neb housle. 7. Malakat, dechový ná-\nstroj. 8. Kan d, lesnice neb vojenská trouba. 9.\nKando, ruční buben neb tamburina. 10. Mezer je\ndechový nástroj. 11. Atamo a Kabara jsou ruční\nbubínky. 12. Zanazel, cimbál, vlastně zvoneček.\nTýž nástroj podobá se roštci, na němž více zvonečků\nneb cinkadel visí. Užívá se ho v chrámích. 13. Na-\ngari t je velký kotel, jenž koží je potažen. Užívá se\nho při vojště v chrámích a při slavnostních příležito-\nstech. Toliko místodržilel province, jenž se dedšes-\nmač jmenuje, může si na na g ar i t dát zahráti. Obdr-\ndrží-li rozsáhlejší provincii, může i o širší na gar i t\nžádati. Jsouf místodržitele 2 neb 4 nagar i t ů.\nZ tohoto seznamu vysvítá, že se hudba Abessiňanů\nještě v smutném stavu dětství nachází. Kolik století\nještě uplyne, než takové dokonalosti v hudbě dosáhnou\njako vzdělaní národové!\n\nKarel Maria Weber a opilý hudebník.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nÜbohý chuďas vypravoval mi celý svůj životopis.\nJako dítě v Casorii nalezen, a z outrpnosti jistého krej-\nčího přijat, vstoupil do konservatoria chudých Ježíše"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.5", "texte": "Krista v Neapoli, kde třeštivou horlivostí do svatyně\nvědeckých tajemství hudby vniknouti se snažil. Jeho\nmistr Gaetano Graeco vzdělal s velkou horlivostí po-\ndivuhodné jeho vlohy a uměl si vážit jeho neúnavné\npilnosti. Mezi tím mladík dospěl v muže, cestoval do\nŘíma, by si pověsti dobyl. Nikdo však nechtěl jeho\nopery slyšeti. Ty, které na jeviště přišly, Bůh sám ví\nproč, zcela propadly. Byl konečně vypískán! ... Tu\npočal beznadějný, opovržený hudebník pochybovati sám\no sobě, o ceně svých díl, a utekl se před světem\nku patě Yesuvu do ony chatrče, v níž já ho nalezl.\nA zde očekával smrt, kterou mu chuboba, sesláblé tělo\na palčivý při tom ale vlhký vzduch od Torre del Greco\nvanoucí připravovali se zdály.\n„Netrapte se tak smutnými myšlenkami,\" pravil\njsem lítostně, když byl Pergolese smutné své vypra-\nvování ukončil: „Neslušno příteli přílišnému zoufal-\nství se podávati! často nabýváme uznalosti, když jí už\nvíce neočekáváme. Jsem ujištěn, že tato skladba, kte-\nrou jste právě napsal, větší slávy než Vaše předešlá\ndíla dosáhne; a vzav tento hudební kus, zasednu k cha-\ntrné špinetce v koutě a počnu hráti. Byla to zná-\nmá modlitba pana z Webrů, byla to Stabat Mater od\nPergolese. Poznenáhla přidružil se z počátku slabý,\npostupem nadšený hlas ke hře mojí . . . Náhle pronikl\nhlas tento . . . Pak jsem ho více neslyšel. Přestanu\nhráti. Za mnou ležela na podlaze mrtvola. Pergo-\nlese ukončil v nebi zpěv na zemi započatý. Celou\ntuto noc strávil jsem u chuďasa na modlitbách. Dru-\nhého dne obětoval jsem pozůstatek mé seschlé tobolky\nna slušný pohřeb übohého slavného tohoto skladatele.\nCestujíc později do Říma, vzal jsem jeho Stabat\nMater s sebou. Uveřejnil jsem je. Každý uznal\nvznešenost této skladby. V divadle provozovány byly\nopět Pergolesovy opery. Pergolese stal se slavným\npo smrti, on, jenž za příčinou, že uznán nebyl, sešel!\"\n„Není—li pravda, smutný to příběh, pane z Webrů,\navšak znám ještě mnohem smutnější. Jest to příběh\nmuže, jenž odřeknul se výnosného kupectví, by\numění a slávě holdovati mohl, a jenž toliko bídy a\nhanby účastným se stal.\nJesf to příběh muže, jemuž žádná jiná útěcha více\nnezbyla, než ztupělosf, ano stav opilství. Jest to můj\nvlastní příběh. Vida, že jsem se v povolání svém\nsklamal, že dobrotivý tvůrce všeho míra posvátného\ndaru genia mi odepřel, rád bych byl uposlechl Pergo-\nlesovy upřímné rady a navrátil bych se byl do krá-\nmu otce svého. Ach, bohužel, čas tichého štěstí uply-\nnul, nemožno mi déle to zde snésti, byl bych se za-\ndusil, byl bych zemřel v tomto hnízdě, za pokutu, že\njsem se odvážil k tomuto smělému letu do vesmíru ne-\nbeského. Bylo mi nevyhnutedlně zapotřebí, bych prchal\nsám před sebou, bych klamal pustotu ducha svého, bych\nutíkal před zoufalstvím. To jesf příčinou, že mne ulič-\nníci každého dne s pokřikem: opilec, opilec pronásle-\ndují. To jesf příčinou, že jste mne právě nyní v úžlabí\nnalezl. Kdybych byl tehdáž tolik rozumu míval, jako\nteď, co spolu jdeme; byl bych se byl chránil prošiti\nVás, byste mne vytáhnul. Raděj bych byl hlavu o\ndlažbu rozbil, abych životu svému konec učinil.\nTakto rozmlouvajíce, přišli jsme k starému se-\nšlému domku. Hlas jeho nesvědčil o žádném opil-\nství více, krok jeho byl pevný a jistý. Weber cítil se\npohnuta leknutím a outrpností, vida jeho zsinalý obličej,\nna němž se zoufalství zrcadlilo. „Maestro,\" pravil k ně-\nmu cizinec, „Váš hlas a upomínky, které jste ve mně\nvzbudil, zrušily ve mně dobročinné účinky jedu, jímžto\nse každodenně omamuju. Poprvé za deset let navra-\ncuji se dnes do této díry nejsa skrz na skrz opilý.\nBez pochyby božská to vůle, bych ukončil takto bí-\ndu mou.\"\n„Ano,\" pravil Weber lítostně, „navštívím Vás zítra\nopět, pomohu Vám radou i úvěrkem svých přátel.\"\nCizinec pohodil hlavou a oči k nebi pozvedna roz-\nloučil se s Webrem.\nKdyž pak druhého dne, věren svému slovu, Weber\nk obydlí nešťastníka se übíral, spatřil velký dav lidu\npřed chatrčí shromážděného. Přistoupil k drábům vy-\nnášejícím právě mrtvolu muže v noci oběšeného, v je-\nhožto světnici, jak soused zvědavým vypravoval, jen\nchatrné lože a velká hromada spáleného papíru místo\nnábytku nalezeny byly. Ostatně neznal žádný člověk\njméno tohoto muže, který po dvacet let každé ráno\nopilý z domu vycházel, a každý večer ještě opilejší se\nvracel.\nWeber poznal mrtvolu. Ustoupiv bolestné zvěda-\nvosti, tlačil se za množstvím divákův prohledávajících\nlakotně jizbu samovražedlníka. Na zemi leželo několik\npozůstatků nedopáleného papíru, které s dychtivostí\npozvednul. I četl tento zlomek ' a hojná slza zarosila\njeho líce. Byl to překrásný myslivecký sbor.\nV sladké upomínce na übohého, opuštěného hu-\ndebníka vetkal Weber tento myslivecký sbor do po-\nsledního výjevu své opery „Carostřelec,\" kterou právě\nspisoval.\nA tot jesf smutný příběh krásnou svou melodií\nproslulého mysliveckého sboru:\n„Co pak se jen rovná\nZde zábavě lovce.\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Opera „Oberon, Kŏnig\nder Elfen\" dle anglického od Th. Hella, hudba od C.\nM.z Webrň. (Dokončení.) Našemu zraku objeví se krá-\nsný pohled na palác turecký s rozkošnou zahradou. Fatimu\noblétají krásné myšlénky z jejího mládí z její otciny.\nV tom přiblíží se veselý Šerasmín v tureckém obleku\ns rýčem v ruce, raduje se společně s Fatimou a odejde\nposléze s ní k práci. Ze země vystoupí nyní Puk se\nspícím Huonem. Vracející se Serasmín s Fatimou uzří\njej a radují se z toho, že je opět v jich kruhu. Fatima\nmu dává zprávu o Režii 5 Šerasmín pak radí jemu pře-\nstrojiti se v šat turecký a vstoupiti do služby k moc-\nnému panovníku Režie. Nastane proměna. Ve vnitřku\nbohatého paláce v Tunisu přísahá Roschana svému\nchoti AI mansořovi, emíru Tuniskému, neb miluje nově\nv službu vstoupivšího otroka Húona. Avšak tento za-\nvrhne láskou Roschany, neb jej víže láska jiná láska\nk Režii. Rozčilená Roschana snaží se jej přilákat svými\notrokyněmi, avšak i to nezlomí svazek lásky jeho. Al-\nmansor vrazí prudce do síně, uzří choť svou v náruči\notrokově a ptá se vztekle po příčině slavnosti. Roschana\nse chce pomstit na Huonovi, pročež vylíčí svému choti\njej co svého milence, jehož však nenávidí. Almansor\nrozkáže otroka Húona vésti k smrti. Toho použije Ro-\nschana ; chopí se dýky, by svého nenáviděného chotě\nzavraždila, jest však zajmuta a otroky AI mans ořovým i\nodvedena. V tom vstoupí Režie do komnaty a prosí za\nživot svého milence. Almansor přísahá jí, dáti Huonovi\nsvobodu, pakli jej milovati bude, což však ona zamítne,\nchtíc raději v náruči milencově zemříti. I ji odsoudí\nrozzlobený emír tuniský k smrti upálení. Opětná proměna.\nNa dvoře paláce Emírova snáší otrokové dříví na hranici,\nan Almansor Režii a Húona ke kůlu přivésti káže. Již\nchtí podpáliti hranici a hle! veselý zvuk lesnice ozve se\nz dálí. Zvuk tento více a více se blíží a otroci i sám\nemír musí tančit. Provazy, jimiž byli provinilci svázáni,\nse přetrhnou a milenci jsou opět na svobodě. Provázen\nveselým tonem lesnice, přikvapí sem Šerasmín s Fatimou\na radují se vespolek ze šťastného shledání. Šerasmín\nznovu zatroubí na lesnici a ký to div! palác, hra-\nnice, vše zmizí a šťastní milenci nacházejí se opět v krá-\nsné říši Oberona. Mocný král duchů a věrný jich\nochránce žehná ctyry tyto blažené duše pozemské. (3.\ndějství.) Text k této opeře vyňat jesť z epické básně\ntéhož jména od Wielanda. Jako vždy u K. M. Webra\nunáší nás iv této hudbě neobyčejná síla vedle největší\nněžnosti velký poetický vzlet urcitoť u vyjádření, ostrá\ncharakteristika a současné účinkování melodických, har-\nmonických a instrumentálních živlů. Taký mistr jako K.\nM. Weber musel také na mladé hudebníky velký vplyv\nmíti a skutečně našel mnohé následovníky. Provedení\nopery nevyhovělo požadavkům obecenstva ni kritiky a\nvše to připoěísti dlužno panu kapelníku Jahnu, jenž\nmálo píle k nastudování této opery vynaložil.\n—Dnes o 4 l hod. odpoledne dává Žofínská akade-\nmie v Zofínském sále koncert. Program koncertu\nje následující: I. oddělení: l.Motettopro smíšený sbor\nod Fr. Abta. 3. české písně s průvodem liana a sice\na) Radost a žalost od Vašáka. b) Večerní od Zik.\nKolešovského, přednese slec. Anna Sobotkova. 4.\nZigeunerleben (Cikánský život), sbor a sola od Rob. Schu-\nmanna. 11. oddělení: 5. Regina coeli pro smíšený sbor\nod Ant. Caldary. 6. a) Fantasie Impromtu od Chopina.\nb) Fantasie od Schumanna, přednese p. Jos. Low. 7.\nEbrejská elegie od Šmilovského, v hudbu uvedena od\nZik. Koleso v ského (pro akademii složena). 8. Halle-\nluja, fuga pro smíšené hlasy, od Handla.\nDne 29. t. m. bude se odbývatí valné shromá-\nždění jednoty k zvelebení kostelní hudby.\nSlovutná virtuoska, slečna Rosa d'o r odebeře\nse dne 2. ledna na uměleckou cestu do Německa a bude\nnejdříve v Brunšvíku koncertovati.\nSlavnému našemu ucenci p. Janu Půrky ňov i,\njenž dne 17. t. m. své 72leté narozeniny slavil, věnoval\nmladý skladatel pan Ludv. Procházka k tomu cíli\nsložený „Slavozpěv\" pro 2 sbory, sola as průvodem\ndechových nástrojů, jejž s panem Hynkem Pallou ne-\nstoru odevzdal.\nKoncert pianistky Serafíny Vrabély - ovy\nv sále konviktském dne 11. t. m. poskytl nám příležitost\nopět chvalně se zmíniti o této nadané a sličné pianistce.\nHrálať s p. prof. Mildn ér em sonátu pro housle a piano\n(op. 30.) od Beethovena velmi svěže, allegro a variace\nod Handla, consolation od F. Liszta, novelette od Schu-\nmanna výrazně a plynně, a konečně „Ukolébavku\" od A.\nDreyschocka a valše de concert od B. Chopina\ncituplně a obratně a osvědčila se důstojnou žákyní mistra\nnašeho Alex. Dreyschocka. Pan Fektér zpíval v koncertě\ntomto rýnskou národní píseň od Mendelssohná a perskou\npíseň „Asry\" od Rub in stein as pochvalou. Mile nás\npřekvapila slec. Brennerova národní písní maďarskou\n„Eza világ,\" jejížto charakter výborně podala a v nížto\nznamenitou kolloraturu rozvinula. Koncertistka i slec-\nBrennerova byly hlučně volány.\nKoncert pana prof. Jul. Pisařovice dne 17*\nt. m.v sále konviktském došel od četného obecenstva\núplného uznání a bouřlivé pochvaly. Pan koncertista\npřednášel dvě sola, totiž „Sen\" divertimento od Bar-\nmanna a fantasii na operu „Puritané\" od Beera, v nichžto\nskvěle svou znamenitou virtuositu na klarinet osvědčil.\nKlarinet páně Pisařovicův je skutečně čarodějný a\nschopen k vylíčení všech pocitů lidských 5 pláce, žertuje,\nsměje se, nyje, slovem mluví cituplně k srdci posluchačů.\nA kdo by byl neobdivoval krásný, zvučný a zpěvný ton\nklarinetu pana Pisařovice, jeho od největšího forte až k nej-\njemnějšímu pianu provedené trillky, jeho bleskurychlé\npassáže a vazolomné skoky na klarinetu ? Zajisté každý,\njenž v umění poněkud jen zasvěcen jest. Pan Pisařovic\nbyl při obou pie9ách od p. Ed. Ná pra vnik a vkusně\ndoprovázen. V tomto koncertě účinkovaly paní Allram-\nLechnerova přednesem dvou deklamací od Schillera a K.\nKloučkovy, slec. Brennerova, ježto písně od Kuckena a\nvariace z Auberovy opery „Korunní diamanty\" výborně\nzpívala, a pan Bachmann, jenž novou píseň od Slán-\nského a kapelníka Jahna slušně provedl. Výsledek kon-\ncertu byl velmi skvělý, p. koncertista a slečna Brenne-\nrova mnohokrát voláni."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.7", "texte": "Pan L. Lukeš vzdav se dráhy umělecké, stu-\nduje chemii v Mnichově.\nKoncert slečny Charlotty z Tiefensee, jenž\nse dne 10. t. m.v sále na Žofíně odbýval, došel od\nčetného obecenstva velké pochvaly a hlučných potlesků.\nSlavná koncertistka osvědčila dostatečně věhlasnou pověst,\njížto si téměř po celé Evropě získala. Považujeme za\nzbytečné, chváliti její výbornou školu, její duchaplné\npojmutí přednášených pie§, její až do nejjemnějších nuancí\nzabíhající a někdy až k úžasu uměle rafinovaný přednes;\nneboť tyto vlastnosti rozumí se samy sebou u této\nzpěvkyně evropejské pověsti. V národních písních „Ma-\ntuška golubuška\" (ruská), „Las Mouchách os\"\n(španielská), „Eza vilag\" Qmaďarská) a „Osiřelé dítě\"\npronikla koncertistka úplně ducha národních písní dotče-\nných národů a provedla je mistrně. Zvláště pak vyzna-\nčila se poslední písní „Osiřelo dítě,\" jež s takým ele-\ngickým tonem as takým přídechem zbožné oddanosti\nzpívala, jak jsme ji ještě nikdy neslyšeli. Na všestranné\npřání opakovala koncertistka ještě jednu sloku a přidala\npo bouřlivém potlesku Skroupovu píseň „Češku.\" Varii\n„Casta diva\" z opery „Norma,\" pak varii žebračky\nz opery „Prorok\" obdivovali jsme se krásnému drama-\ntickému talentu a skutečně podivuhodné kolloratuře ve va-\nriací od Procha, ohromné cvičenosti hrdla a konečně v an-\ndantu z As-dur sonáty od Beethovena (s podloženým\ntextem od Griepenkerla) hluboce dojímavému přednesu.\nV tomž koncertě účinkovali p.Ant. Benevic a p. K. Fi-\nscher, provedouce důstojně milostnou sonátu pro\nhousle a piano (op. 24) od Beethovena a členové Zo-\nfínské akademie, ježto pod vedením p. Karla Slavíka\nGadeův a pak Voglův sbor správně přednesli. Slečna\nz Tiefensee byla více než dvanáctkrát hlučně volána.\n- Druhý koncert Cecilské jednoty, jenž se ve\nstředu dne 13. t. m.v sále na Zofíně odbýval, měl šest\nzajímavých skladeb v programu, mezi nimiž česká ro-\nmance od Voj. Smilovského, hudba od Jos. Leop. Zvo-\nn a ř e pro náhlé ochuravění p. K. Strakatého provo-\nzována býti nemohla. Začátek učiněn jest Cherubiniho\nklasickou ouverturou k opeře „Elisa,\" ježto četné obe-\ncenstvo duchaplným provedením hlavního motivu (švýcar-\nský nápěv) až do konce poutalo. Neméně bavil poslu-\nchače velký zpěvní výjev „Burgfraulein\" pro altový hlas\na orkestr od J. Marschnera, jenž skladbu tuto své choti\nJandové, druhdy členu Pražské opery věnoval. Skladba\ntato je skrz na skrz ryzá a ušlechtilá, sestávající ze 4\nčástí, kteréžto slečna Schmidtova s pochvalou přednesla.\nMužský sbor svěží *,Kriegerlied\" od A. M. Storcha s prů-\nvodem plechových nástrojů je velmi působlivě zosnovaná\nskladba, v nížto zvláště druhý sbor, prvnímu z dálí od-\npovídajíc celku rozmanitosti dodává. Méně líbil se „Abend-\nlied\" pro tři ženské hlasy od F. Lachnera (rukop.), jenžto\nod slečny Stausovy, Kučerovy a Schmidtovy\nsprávně přednesen jest. Druhé oddělení otevřeno jest\nvojenskou symfonií od Jos. Haydna, v nížto hlavní mo-\nmenty žití vojenského se zrcadlí. Nejpatrněji vylíčeno je\nv druhé větě vojenské defilování, při čemž hlučný vojen-\nský pochod mimojdoucí vojsko před oči nám stavě, pozne-\nnáhla s odcházejícími vojíny tichne až opětně zatroubení\nnové vojsko oznamuje, načež pochod z nova počne. Po-\nchod vetkaný je ušlechtilý a celá věta mistrně provedena.\nNa to následuje třetí věta líčící bezpochyby vojenské tance\na zábavy v táboru, načež jaré finále obraz vojenského\nživota doplní. V mistrné této skladbě vane svěží rozmar*\nProvedení všech skladeb pod vedením pana Apta bylo\nvýtečné, zvláště však vynikala 2. věta symfonie , ježto\nopakována býti musela.\n\n(R.) Z Jindřichova Hradce. Zdejší kostelní\nhudba lepší se vůčihledě. Volba kostelních skladeb bývá\npřiměřena. Dávajíf se mše od V. Horáka, B. Fuh-\nrera? Drobische atd. v dobrém provedení. Skoda, že zde\nnení zařízen ještě zpěváčky spolek, jako v jiných\nčeských městech; tu by ovšem nejen kostelní hudba,\nalebrž i český zpěv lépe zkvetly. Bohdá, že se někdo\ntéto myšlenky uchopí a zpěvácký spolek zde zařídí. Hla-\nvní zábavou naší bylo až dosud divadlo, kterýmž nás\nsprávná společnost p. Ku la sova pod vedením činného\n•v\np. Standery bavila. Okrasou této společnosti je velmi\nnadaná slečna Arnošta Libická, kteráž výtečnou hrou\nkaždého roznítila. K jejímu příjmu dával se Halmuv\n„Syn pouště,\" v nížto co Parthenie duchaplnou hrou i\ndeklamací a zvučným organem četné obecenstvo tak roz-\njařila, že několika věnci poctěna jest. Na jednom věnci\nnacházela se následující báseň, jižto zde podáváme.\nPřijmi díky, Musy dcero milá,\nJež Ti jmenem znalců podávám :\nNeboť hra Tvá jemná ušlechtilá\nKouzlem mocným jímá srdce nám.\nKráčej pevně v dráze nastoupené\nHrou svou vždycky vzbudíš bol i slast ;\nChovej lásku k vlasti drahocenné,\nU cíle po zkoušce dokončené\nOvěnčí Tě naše česká vlast.\nNe méně se vyznačila táž herečka v „Preciose,\" v nížto\njsme se i jejímu pěknému zvučnému hlasu obdivovali a\nradili bysme slečně Libické, by i na zdokonalení zpěvu\npéči vynaložila; neboť tím se jí ještě širší dráha otevře.\n(S) Z Hradce Králové. Dne 11. t. m. uspo-\nřádal zasloužilý a horlivý pan T. V orb es v místnostech\nškolních hudební a deklamatorní akademii, k nížto jen\nněco hostů zváno bylo. Mimo správně provedeué ouver-\ntury k operám „Lazebník Sevillský a Tancred\" slyšeli\njsme effektní sbor „Náš zpěv\" od H. Pally a „Plaché dív-\nčiny\" od Yácl. Horáka, kteréžto od 40 zpěváků byvše\nvýborně přednešeny, skvělého došly výsledku. Kojíme se\nnadějí, že p. ředitel častěji nám české sbory a písně\npředvede; neboť tím si zajisté nejen velkého účastenství,\nalebrž i zásluh o české umění získá.\n(P.) Z Litoměřic. Dne 13. t. m. zasvěceny\nbyly nové varhany (positiv) v kapli gymnasialní, za\nkteréžto panu Feindovi, bývalému zdejšímu katechetu co\nděkovatí máme. Stroj tento, jejž varhanář p. Prediger\nzhotovil, stojí 400 zl. Před 2 lety zhotovil týž stavitel\nvarhan zdejší velké varhany v chrámě seminářském.\n(P. NO Z Lochovic, 4. pros. (Mše.) Dnes na\nden výroční slavnosti zdejšího chrámu Páne provozovala\nse zde veliká mše do Odur, velkolepá skladba od Beetho-\nvena, řízením zdejšího vzorního učitele a ředitele kuru,\np. Doubravy. Provedení bylo dosti zdařilé, zvlášť fugy\ntak rázně provedeny, jakž to málo kde na venkově bývá,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18591220-01.1.8", "texte": "což je důkazem, že iv malém místě spojenými sílami\nmnoho podniknouti se může. Dobré provedena kostelní\nhudba zajisté povzbudí ducha k zbožnosti, ano i nehu-\ndebníka svatým citem pronikne, o čemž se dnes mnohý\npřesvědčil.\n\nDrážďany. Kapelník p. Jul. Rietz z Lipska jest\nzvolen za zdejšího dvorního kapelníka. Pan Ferd. Laub\ndostal se dle doslechu za zdejšího koncertního mistra.\nMil n j. Hudební časopis „Gazetta musicale di Mi-\nlano,\" jenz pri znčatku italské války vycházeti přestal,\nbude od nového roku 1860 pod redakcí Dra. Filippiho\nvycházeti.\nPes í. Pan Steger (jinák Stazič) Horvat a zna-\nmenitý tenorista je u zdejšího divadla pro leden a únor\nengažovan; naeez se pak k pohostinským hrám do Lon-\ndýna odebere. V sezení výboru (dne 30. listop.) národ-\nního konservatoria věnoval předseda svobodný pán Pránay\n10 dukatuv za hudební komposicí na Cuszarovou báseň\n„Ki az.Cí Napotom ustanoveno, by se památka národního\nbarda (pěvce) Timódiho každoročně slavila, aby podobiznu\nkapelníka Erkla v sale konservatorním pověsila. Koncert\nhouslisty M. Hausera byl četně navštíven. Týž virtuos\ndobyl se svým více lyricko-krásným než hrdinským to-\nnem velké pochvaly.\nPariz. Nove dílo od G. Meyerbeera, kteréž ne-\ndávno dokončil, bude tu vbrzku v jistém zdejším chrámě\nku prospěchu dobročinné nadací provedeno, je to symfo-\nnie, jejížto text vyňat jest z díla Corneilleova „Imitation\nde Jesus Christ\" (Následování Krista). Polská zpěvačka sleč.\nVestvali (jinak Vestwaliczova) vystupuje ustavičně v opere\n„Herkulanum\" od Fel. Davida, avšak nikoliv se skvělým,\nprospěchem. Rich. Wagner uspořádá prý v zimní sai-\nsoně rado velkých koncertu, obsahujících zlomky z jeho\noper. Opera II curioso accideute (Podivný případ), jižto\np. Berettoni z rozličných skladeb Rossiniho sestavil, pro-\npadla na dobro.\n(D. *) Z Vídně. (Lazare v.) Divil jsem se,\nže Váš dopisovatel z Petrohradu tak rozhodně pana La-\nzareva, který zde před nedávnem koncert dával, tře-\nštěncem nazyva. Nam napřed nebylo tajno, že p. Laza-\nrev zde skvěle nepochodí, neboť kdyby přišel kdokoli,\nzdejší obecenstvo nedá se přemluviti, že může býti neb\njaka nova hudba, která by jako slovanským duchem\na rázem se označujíc obzvláštního pozoru a vnímání za-\nsluhovala j kdo s cím podobným vystoupí, jest odsouzen,\nnežli ho ještě kdo slyšel; tak se dělo p. Lazarevu.\nTo samé platí i o Petrohradu, neboť Petrohrad není\nměsto slovanské; tam si žádný nedobude slávy hud-\nbou v duchu slovanském; neboť tam znají všechno jiné,\na jen to slovanské. Jestli tedy v Pě-\nti ohradě nazývají pana Laza reva treštěncem, je to\nvěc snadno k p chopení; leč každý, kdo tyto poměry\nna vlastní oči poznal, povinen jest, by skladby pana La-\nzareva proskoumal, a teprv svůj zavrhující úsudek pro-\nnesl, kdyžby o nepravidelnosti jejich se přesvědčil. Hlas\ntakového znalce ozval se v Moravských německých novi-\nnách, a ten nikoli věci povrchně nebera, učinil zadost\nspravedlnosti, které ani ve vlasti své Lazare v nedošel.\nV Petrohradě platí slepá moda více nežli kde jinde, a\nmy Slované nejsme v modě; co divu tedy, když'ho\ntam zkrátka odbývají. Dle doslechu opustí pan kapel-\nník Stegmaier zdejší dvorní divadlo a na místo něho po-\nvolán bude pry kapelník z Kasselu pan Reisz, nástupce\nSpohruv. Pan Vukovic obdržel od ředitelstva dvor-\nního divadla dovolení na rok k hrám pohostinským. Co\nnejdříve vystoupí pan Vuko vi č v Brně, Holomouci a\nve Vratislavi. Pan A. Dreyschock uspořádal dne 17.\nt. m. na všestranné přání ještě jeden koncert a vzdal\njak Vídenské Jisty píšou, cesty své do Peště, kdež kon-\ncertovati zamýšlel.\n*) Dopis tento od velectěného pána z Vídně, jejž co hodno-\nvěrného znalce hudby a umění vůbec známe a jehož i sí-\ndelní město ctí, budiž nam důkazem, jak stra n n é jsou\nkritiky Vídenské a jak i Petrohrad mužů svých neuznává.\n\nDur a moll.\n\n(Haydn.) Jednoho jitra časně přišel jistý kapitán k Haydnovi\ns otázkou: v>Jste Vy pan Haydn?«— „Jsem, cím Vám mohu\nposlouziti ?\" „Dám Vám třicet guineí, když mi nový pochod\npro hudební sbor mého korábu sestavíte; ale musím jej míti\nještě dnes, poněvadž zejtra již do Kalkuty odpluji.\" Haydn při-\nslíbil pochod do příštího dne zkomponovati, a posadil se hned,\njak mile kapitán odešel, ku klavíru. Za čtvrt hodiny byl pochod\njiž hotov. Haydnovi to ale přicházelo, jakoby těch třicet guneií\nukrasti měl, když je za tak krátký čas vydělá, a komponoval\ni hned ještě dva jiné pochody, které kapitánovi ku vybraní\npředložití si umínil. Časné ráno přišel kapitán s otázkou:\n„Jest pochod dohotoven? Prosím, račte mi jej zahrát.\" Haydn\nzahrál pochod, kapitán vysázel micky třicet guineí, vzal pochod\na chtěl odejiti. U dveří ho zastavil Haydn řka: »Já mám ještě\ndva pochody pohotově, poslechněte je také a pak si jeden z nich\ndle libosti vyberte.\" „První se mi líbí.\" Kapitán odešel a\nHaydn běžel za ním, řka: „Vy jste mi příliš mnoho zaplatil,\nvezměte také ještě ty dva s sebou.\" Kapitán se ale nenechal\nzdržet a kvapně konečně odešel. Haydn se doptal a dověděl\njména korábu, načež kapitánovi oba pochody poslal, kapitán ale\nje vrátil. V noci na to koráb odplul, ze zlosti roztrhal pak\nHaydn oba pochody.\n\nListárna.\nV. Gu. zde: Dvojím písmem anekdoty\npodávati nemůžeme. P. T. p. J. L. ve Vol.: Užijeme a\nobstaráme. Panu J. Piv. . . . . v H.: Pošlete jen, ne~\nbudeť pozdě. Panu E* K. . v B.: Předěláme a uveřej-\nníme. Panu V. V. zde: Nelze užiti.\n\nK tomuto číslu přiložena jesť poslední notová příloha, obsahující „Pohřební čtverozpěv\" od J. Nesvadby.\n» l,, v.c^n.® odběratele, by své předplacení brzy obnovili, by se počet výtisků ustanoviti mohl.\nrn teto příležitosti vyzýváme p. varhaníky a ředitele kůru k předplacení na ,,Pašife,'4 ježto dle sta-\nre o rukopisu pan Václ. Horák uspořádá. Předplacení na „Pašije,a osm hudebních archů s textem\nčeským a latinským čítající, obnáší: 1 zl. 15 nov. kr. Předplacení na toto dílo trvá až do posled-\np1 ,°vuno^a. načež zvýšená cena nastoupí. Obálka na notové přílohy bude s 1 číslem rozeslána,\nrave vyšel u Rob. Veita 6tý sešit katolického varhaníka od Jos. Forstra, a stojí 40 nov. kr.. Exp,"}]}