{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_sha256": "ad9e30e4b7e2a86981da9bb5bbc953a0a065b9597953d2d7a15d1d637b8ddb64", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/01/01_01/bmtnabd_1860-01-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[1]", "page_fin": "2", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.1", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[1]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3418, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\nJelikož vyučování zpěvu nyní iv národních ško-\nlách skoro řádným předmětem jest, doufáme přijíti vhod\npp. učitelům na venkově, podáme-li theoretieko-prak-\ntický návod k naučení se tak důležitému předmětu,\njako je zpěv. Opíraje se na výrok zkušených mužů:\n„že bez jakés známosti harmonie nelze ve zpěvu\nněco řádného dokázali,\" zakládáme svůj návod na\nharmonii, a jsme přesvědčeni, že pro mladé a chápavé\nučně rovněž tak zajímavým jako užitečným bude. Na\nnámitku, která by se nám učinit mohla, že zpěvák vů-\nbec a školní mládež zvlášf harmonie nepotřebuje, od-\npovíme jen tím, že jen na základě harmonie lze hu-\ndební sluch dokonale vycvičiti a falešnému zpívání\npředejiti, a to jest z příčin docela přirozených. Že\npři tom u učně přirozený smysl pro hudbu předpoklá-\ndáme, rozumí se samo sebou; komu se toho nedostává,\ntomu není žádným způsobem pomoci.\nÚstrojové zpěvní a rozvržení hlasu.\nZpěv jest řeč.\nPři zpěvu činní nástrojové lidského těla jsou:\nplíce, priiduchnice a hrdlo.\nHrdlo jest hlavně stroj hlasu.\nHlas nazýváme zvuky, jež povstávají hrdlem za\npříčinou průchodu dechu. Mají—li zvuky tyto určitou\nhloubku a výšku, slují tony.\nHloubka a výská hlasu se přičítá rozlehlosti hlasní,\nštěrbiny, jež se v hrdle nachází.\nSíla hlasu pochází hlavně z toho, jak jsou prsa\nuzpůsobena; ačkoliv i jiné okolnosti mají vplyvu na\nsílu hlasu.\nHlasy se rozdělují vůbec na mužské a\nk těmto posledním náleží dětské hlasy. Jak mužské\ntak ženské hlasy rozvrhují se na vysoké a nízké. Vy-\nsoký mužský hlas sluje tenor, nízký bas; vysojlíf. žen-\nský hlas sluje soprán, nízký alt.' Chlapčí hlasy se\npočítají k ženským; proměňujíf se svým časem v muž-\nské. Úkaz ten se jmenuje změna neb cizým názvem\nmutování.\nDržení těla a šetření hlasu.\nPři zpěvu se musí držet tělo zpříma, prsa se volně\na mírně vztýčí, hlava se nesmí klonit ku předu ani\ndo zadu, ústa se musejí dostatečně otvírati a dech jimi\npřímo řinouti. Jazyk se musí jak jen možná pokojně\nchovati, ani o zuby ani o svrchek úst zarážeti. Sedění\nnení zpěvu příznivo. Při zpěvu se nesmí nic před\nústa klásti, jelikož by to volnému průchodu dechu a\nvyvinutí se tonu škodilo. V churavém stavu se nesmí\nzpívati, zvláště týká-li se churavosf ústrojů hlasu. Tak-\ntéž se nesmí zpívat hned po tělesném namáhání, ani\nkrátce po stole. Překřikování při zpěvu, neb zpívání\nna příliš studeném neb příliš teplém místě, jakož i\npředržování při cvičeních jest rovněž tak hlasu jako\ntělu na škodu. Neméně hlasu a zdraví škodné jest\nzpívání v době, kdy se hlas mění.\nZ uvedeného se důmyslný učitel dovtípí, která\nbude nejpřiměřenější hodina k zpívání, jakož i k čemu\ndítky před začátkem vyučování zpěvu navyknouti i co\njim na srdce vložiti musí. Opomenulo-li by se toho,\nmělo by to dříve neb později škodný následek.\nOtvírání úst.\nPři zpěvu se musejí ústa tak daleko otevírat, jak\nse otvírají při silném a zřetelném vyslovování hlásky\nPodobné otvírání úst musí každý žák zpěvu hledět za-\nchovat, jak dalece to jen možná, i při ostatních hlá-\nskách. Zdá se to ovšem na první pohled nemožno;\navšak musí se to přec stát, má-li se pěkného, zvučného\na příjemného tonu docílili. Jak přílišného, tak úzkého\ni širokého otvírání úst se musí žák chránit', an to vedé\nk rozličným chybám a ton hyzdí.\nDýchání.\nDýchání požaduje při zpěvu mnoho cvičení a po-\nzornosti, neboť na něm velmi mnoho záleží. Zpěvák\nmusí věděř, jak, kdy a kde má dýchaf."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2593, "texte": "Při zpěvu se potřebuje více dechu než v obyčejné\nřeči; pročež musí zpěvák častěji dýchat a větší část\ndechu do sebe vtáhnout. Dýchání tó však se musí dít\nnepatrně, neslyšitelně, beze všeho nápadného hýkání a\nlapání, a jak jen lze v rychlých a plných tazích. Zpí-\nvaje, musí dechem spořit, t. j. dechu se musí jen\ntolik vypouštět, mnoho-li právě na ton třeba. Vypou-\nštění dechu se musí však dít jemně, lehce bez všeho\nnamáhání a násilného vyrážení. Jest třeba, aby dech\njedním proudem z úst řinul a ton jako sám od sebe\npřinášel. Na každý ton z nova dech popadali, jest\nvůbec chybné a nesmí se připustili. Prospěšné bude,\nkdyž se dítky na rychlé dýchání a zponenáhlé vypou-\nštění dechu před skutečným zpěvem navyknou.\nNaučení se dobrému dýchání děje se nejlépe zpí-\nváním v polohlasu (mezza voce); silné udávání tonu\nhned z počátku učení není rádno, neboť zavádí lehce\nk vyrážení tonu.\nS dýcháním se nesmí nikdy čekat, až všechen dech\ndošel; nebof by tak povstávaly nemilé, smysl rušící\nzastávky, a zavdávala by se příležitost ku klesání tonu.\nUčitel muší velmi mnoho o to dbát, a záhy dítkám vští-\npif, že musejí dýchaf, znamenají-li, že jim dech dochází.\nTomu se však musí takto rozuměti, že se zase čekati\nnesmí, až se docházení to slabostí hlasu jeviti počne 5\nnebof docházení dechu nesmí se nikdy slyšeti.\nKde se dýchaf má, nedá se pro všechny případ—\nnosti dostatečně určití; avšak stává jistého hlavního\npravidla, které skoro všecka ostatní pravidla v sobě\nzahrnuje. Pravidlo toto jest: „ souvislá, jak\nbásnická tak hudební myšlenka musí se jedním\ndechem přednesli.„ Byla-li by ale tak dlouhá, žeby\nse nedala bez namáhání jedním dechem vyzpívaf, musí\nse přec jen tam dýchaf, kde má jakýs přirozený\nryvek, Přeryvků takových stává v každé slovy pro-\nnešené myšlence, a v největší části všech hubebních\nmyšlenek a není mnoho k tomu zapotřebí, by je zpě-\nvák na první okamžik poznal a si je vyhledal.\nNejvítanější příležitosti k dýchání jsou všecky po-\nmlčky a pausy. Kde se však mezi dvěma myšlen-\nkami žádná pomlčka nenachází, jesf zpěvákovi nejen\ndovoleno, nýbrž z jiných příčin i potřebno, by kratič-\nkou pomlčku udělal. Ta se stane, když se poslední\nnota myšlenky o něco zkrátí. Tímto se nemění na my-\nšlence ničeho, a napomáhá to k snadnému rozeznání\nmyšlenek. Avšak jesf to jediný případ, kde si nejen\nzpěvák, nýbrž i jiný hudebník zkrácení noty dovoliti smí.\nNaprosto se nesmí dýchaf mezi slovy, která ne-\nvyhnutelně k sobě patří, jako na př, mezi statným a\npřídavným jmenem, dále na puntíkovaných notách, jakož\ni mezi dvěma notami, které obloučkem Spojeny jsou.\n(Pokračování.)* ' *"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "3", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.2", "titre_corps": "Hudba instrumentálni v chrámich. Podává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.", "titre_sommaire": "Hudba instrumentálni v chrámich. Podává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.2", "debut_caractere": 2595, "fin_caractere_exclue": 5227, "texte": "Hudba instrumentálni v chrámich.\nPodává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.\nV otázce o napravení a zvelebení hudby chrámové\nmezi jinými mnohými dosti různými hlasy zvlášť nej-\nvíce v popředí se staví otázka: „Má-li hudba instru-\nmentální v chrámích ponechána, ci co %cela ne-\ncírkevní % nich vyloučena byli/' a dělí mínění na\ndva mnoze sobě odporující tábory. Jsou, jenž chorál\nŘehořův za jediné důstojný křesťanské bohoslužby po-\nvažují, a vedle něho jen hudbě kontrapunktické slohu:\n„ala capella\", hudbě to doby Palestrinovy místa popřá-\nvají: jsou však naopak mnozí, jenž co vřelí ctitelově\na zastavatelé hudby novější instrumentální, tuto též do\nchrámů připouštějí, arci u jakémsi výboru s vyloučením\nmnohých, za časů našich rozpovšechnělých, mělkých,\npříliš světáckých výtvorů druhu tohoto. A boj mezi\ntěmito dvěma tábory je dosti tuhý, jelikož každý z nich\nmínění své na důvody pro sebe vždy dosti důležité\nstaví. Onino zavrhovatelé hudby instrumentální opírají\nse o starobylost chorálů, a jeho dříve v středověku\nvýhradné užívání v chrámích, stavíce se tímto jaksi na\npůdu positivní 5 tito zase jež. bychom konservativní\nstranu pojmenovati mohli odůvodňují mínění své\ndojmem hudbou tou na city lidské činěným, živou po-\nvšechnou a sice velmi oblíbenou praxí a pochvalnými\nvýroky mnohých znalců a autorit církevních.\nŽe ale mnohé nešvary, jaké se užíváním světácké\nhudby instrumentální v chrámích dějou, důrazné slovo\nproti tomuto druhu hudby mluví, toť uznati musí každý.\nNemilo, ba hnusno jesti poslechnout], kterak na mno-\nhých místech při výkonech bohoslužebných mysl naši\nk Bohu pozvednout majících, zaznívají, či spíše hlučéjí\nskladby vyššího vzletu prázdné, výjimky ze zpěvoher,\nba marše a kusy taneční: kterák zvlášť o větších sla-\nvnostech smyslným choutkám jen lahodící sóla jak od\nzpěváků tak na rozličné nástroje se pťovozují, a to\nhlavně z té příčiny , by koneertisťu onomu pak vzdá ti\nse mohla chvála při případech lakotých zvlášť na ven-\nkově obyčejná: Ten náš . . . , ten to zná!!\nPři takovýchto Okolnostech věru vítěztví kloní se\nku straně oněch, jenž hudbu instrumentální z chrámů\nvyhoštěnu míti chtí; jelikož ale za příčinou částečného\nzneužívání neradno věc samu hned zavrhnuti, míníme,\nže nerozhodnuto zůstane vítězství, leč až u věci té\nrozhodně promluví papežská stolice, jíž rozhodnutí to\npřísluší, ana hudba chrámová tak úzce s liturgií samou\nspojena jest. A že od tohoto nejvyššího soudu přísně\ná svědomitě šetřeno bude všech důvodů pro i centra,\ntoho nám důkaz již dějepis hudby chrámové podává,\nkde též již jednou podobná otázka se bylá rozřešila,\nkdyž hudba figurální a to zvlášť zásluhou Palěštriný"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3542, "texte": "_ navzdor též mnohému zneužívání, v chrámích .pone-\nchána byla. A přátelům hudby instrumentální ne-\nbude tuším třeba příliš strachovali se, že se zavriinutím\nnešvar spolu i zavržena bude veškerá hudba instru-\nmentální. Neb ač chorál Řehořův z ducha církve téměř\nvyvoděn jí hlavně a jediné důstojen jest, ač v kontra-\npunktu starých hudebních výtečníkův vrchol hudby\nchrámové se pokládá; předce snad i výtvorům svo-\nbodnějšího slohu hudby novější místa popřáno bude\nv chrámích, ač budou-li vedeny skladby takové duchem\ncírkve, kterýžto duch zbožný pravý církevní spise\nměřítkem pro důstojnost skladeb chrámových býlí\nmá, než jedině forma a sloh, v jakémž sepsány\njsou.\nZ tohoto stanoviska pozoruje-li se hudba chrámová,\ntu hudbě instrumentální, ač veliká většina skladeb toho\ndruhu co chrámu nedůstojných a světáckých zavrhnouti\nse musí, za příčinou zase mnohých velebných ryze cír-\nkevních toho slohu skladeb, místa v chrámích zajisté\npopřáno být může. A z tohoto stanoviska imy na\nhudbu chrámovou pohlížíme, když tuto některé myšlenky,\nv prospěch hudby instrumentální čtenářům předkládáme.\nHudba vším právem nazývá se řečí citů. Cit\nhlavně to je, na nějž hudba rozličně dle účelů svých\npůsobí. Účelem tedy hudby chrámové bude, by dovedla\nv srdcích posluchačů vzbuditi city vyšší náboženské;\ntu city radosti, tu lítosti a skroušenosti, tu vděčnosti, tu\nnáboženské oddanosti, tu úcty a pokory před Božskou\nvelebností, tu osobní nízkosti a nedokonalosti, by do-\nvedla vůbec člověka i beze slov přivésti k modlitbě,\njej polěšiti neb i vnitrem jeho blahodějně zatřásli.\nKdož by však, slyše skladby instrumentální některých\nvýtečníkův , jako n. p. Tumy, Brixiho , s,\nTomáška Horáka, Cherubiniho, Aiblingra a m. j.\nzaznívati důstojně v chrámích našich, kdož by necítil\nse povzbuzena buď si hudebník či nehudebník k pravé\npobožnosti, k vyšším citům náboženským? A proč, jak\nmnohých toho máme příkladů, v místech, kde katolíci\ns protestanty sousedi, tito tak četně chrámy naše\no slavnostech navštěvují, cítíce se hudbou zde více\nk Bohu pozdviženými než ve svých mrtvých modliteb-\nnách? Tu mocně mluví cil a důrazné slovo pronáší\npro hudbu instrumentální, I jest tu, jakby člověk,\npovbuzen k pobožnosti, neměl na tom dosti, vyjevovat\nji slovy, tu zpěvem, tu modlitbou, ale nutil se dáti toto\nvnitřní nadšení na jevo způsobem jiným zjevným\nužíváním rozličných hudebních nástrojů, by chválil takto\nBoha ze vší síly své.\nMá tedy hudba instrumentální zajisté do sebe vlast-\nnost. tu, že, pakli důstojně provedena bývá, povznese\nsrdce křesťana k Bohu; proč by měl jí tedy přístup\ndo chrámů zamezen býti? Že zřetel posluchačů hlavně\nna své umělé krásy obrací a k podivu více než k zbo-\nžnosti pobádá? To samé však místa míti může i při\nhudbě vokální slohu „ala capella\", ba i při chorálu, že\nby přítomní více si všímali a posuzovali skladbu a její\numělost, než aby jiní přivedeni byli k zbožnosti. A\njestli mnohý ředitel kůru vřeskotem rozličných ná-\nstrojů, nedokonalým a nedůstojným provedením skladby\nněkteré instrumentální, posluchače spíše rozptýlí, než\nk Bohu povznese, učiní to neméně jiný nejapným pro-\nvázením jednoduché písně, učiní to mnohem více ještě\nzpěv všeobecný, pakli dílem chybně dílem křiklavě se\nozývá. Nástroje hudební jediné nejsou příčinou roz-\nptýlenosti a nepozornosti přítomných v chrámu při pro-\nvozování mnohých skladeb chrámových 5 vina tu leží\nve světáckém slohu —; ale spíše jak již řečeno, moudře\na obezřetně v skladbách ryze církevních upotřebené\nmysl a srdce člověka mocně k Bohu a pravé zbožnosti\npozdvihnou.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "4", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.3", "titre_corps": "Starý hudební spolek v Praze. Sděluje professor V. V. Tomek.", "titre_sommaire": "Starý hudební spolek v Praze. Sděluje professor V. V. Tomek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.3", "debut_caractere": 3544, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "Starý hudební spolek v Praze.\nSděluje professor V. V. Tomek.\nNejslarší snad, jakžkoli skrovná hudební jednota\nv Čechách byla, kterou za panování císaře Matiáše osm\nosob stavu městského v Praze, a to naskrz soukromě\na hlavně jen pro svou zábavu zřídilo. Dle statut\ntéhož spolku čili collegium musicum, 1. července 1616.\nsepsaných, záležel účel spolku naskrze jen v cvičení\nv hudbě, a nejvíce zpěvu, jakož v provodění dobrých\nmottet, madrigalů i jiných zpěvů a umělých kompo-\nsicí, méně v cvičení na instrumenty, kterých více jen\nk provázení zpěvu užíváno, jakož jen dva prvopočáteční\noudové k tomu umění se přiznávali, jeden, který na\nvarhany hrál, a druhý na jiný instrument. Jména prv-\nních zakladatelů spolku v týchž statutech i pečetmi je-\njich podepsána se nalézají, totiž: Melichar Teyprecht,\nAbraham Gůncel, D. Fleišer, Samuel Adam z Velesla-\nvína, Antonín Kolander z Weissenfelsu, Jan Adam Len-\ngefelder, M. Jos. Turcu, Melichar Corda. Počet oudů,\nkteříby se později ku kolleji přidati chtěli, ustanoven\nbyl při nejvyšším na 12 osob; a však dobrého přítele,\nkterýby spolu hudebník a kolleji příjemný byl, každému\ntaké sebou ke schůzce přivésti volno bylo.\nKollej se scházela obyčejně ve čtrnácti dnech\njednou, kromě obzvláštního zanepráždnění, a sice u\njednoho ouda, který ordinarius nazván byl, bud v bytu\njeho, buď v jiném místě od něho ustanoveném. První\nordinarius byl zvolen hned při založení spolku od ostat-\nních spoluoudů; potomně pak při každé schůzce pře-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4251, "texte": "dešlý ordinarius sám budoucího svého nástupce jme-\nnoval; nebof úřad jeho jen v předsedění při jedné\nschůzce záležel. Kromě ordinaria měla společnost ještě\njiného, a sice stálého představeného, staršího čili seniora,\nu kterého se fiskus čili pokladnice spolku a též statuta\nchovaly. Seniorem spolku byl učiněn při založení Me-\nlichar Teyprecht.\nKe schůzce po každé přijíti každý zavázán byl\npod pokutou, jakou nad ním ostatní spoluoudové usta-\nnovili; leč žeby dostatečnou příčinou se omluvíti mohl,\nkterou po jiném spoluoudu kolléji oznámiti povinen byl.\nV letě scházeli se oudové mezi druhou a třetí ho-\ndinou odpoledne, a hudební cvik až do šesti hodin\ntrval, načež společně obědvali; v zimě naopak v jede-\nnáct hodin scházeli se k obědu, a po obědě trvala\nhudba až do tří, na nejdél do čtyr hodin odpoledne.\nVyměření těchto časů, docela protivné našemu věku,\nježto ku koncertům, anž ke všem téměř zábavám ve-\nčerní čas ustanoven, docela se srovnává s mravopočest-\nností předků našich, kterým vůbec večír mimo domácí\npříbytek býti neobyčejné bylo, zvlášť osobám vážným a\nusedlým, jen studenti a jiný mladý lid ovšem nočních\npotulek dosti často hledívali.\nDle statut neměl společný oběd déle trvati než\nhodinu, a ten opatřili byla věc ordinaria; kterémuž, po-\nněvadž i jídla, ježto předložití měl, statuty vyměřena\nbyla, učiníme snad vděk milovníkům gastronomických\nstrážností, když i o těch podotkneme. Předepsáno mu\ntotiž bylo napřed nějaké jídlo vařené, pak pečené se\nsalátem, potom jiné prý ještě „dobré jídlo,\" naposledy\nsýr neb něco z mouky pečeného. Poněvadž o polívce\nzmínky žádné se nečiní, sami bychom se odvážili, z toho\nzavírati, že snad u starých Čechů ani naskrze nevy-\nhnutelnou částkou oběda nebyla, ačkoli, že staroslavné\nkuchyni české dosti známa byla, mohlibychom odjinad\nhojně důkazů přivésti. K pití dával ordinarius pintu\nvína, a druzí všichni po půl pintě; kdo nějakého pří-\ntele s sebou přivedl, povinen byl i za něho pintu při-\nspěli. Yětší náklad na oběd činiti, bylo ordináriovi pod\ntrestem zapověděno; mimo to bylo varhaníkovi a instru-\nmentistovi to ulehčení také stanovami vysazeno, že, po-\nněvadž prý oni větší prácí než druzí přičiňovati se\nmusí, za to jim obadva dohromady oběd vyslrojiti po-\nvinni byli, též i od přispívání půlou pinty osvobozeni\njsouce.\nKromě těchto schůzek k společnému cvičení v hudbě\nzáležely společné svazky oudů kolleje iv tom, že sobě\nměli v půjčování spisů, regálů a hudebních nástrojů\npovolně nápomocni býti, a komu se na těch věcech\nčastým užíváním škoda stala, la jemu z obecné poklad-\nnice zase nahražena byla.\nčastěji řečené statuty této hudební jodnoty nachá-\nzejí se, německým jazykem psány, v knize psané v ar-\nchivu magistrátu Pražského, nazvané „Chaos rerum\nmemorabilium E. 11. z.\" totiž ve způsobě pravého ori-\nginálu, s pečetmi všech osmi zakladatelů jednoty; což\nohledem jazyka dosti divné jesf proto, žef mezi oudy\nněkolik vůbec známých ěeského jazyka se nachází.\nZdá se tedy, že několik oudů též německých bylo, a\nproto listina v obojím, iv českém iv německém ja-\nzyku původně sepsána. Podobné jesf, že i rozdílného\nnáboženství a rozdílného politického smýšlení oudové\nbyli; nebof sobě proto hned napřed vymňují, aby vše-\ncky bohomluvecké a politické rozprávky ze spolku na-\nskrze vyloučeny byly, a to věru dosti znamenitý úkaz\nv těch časích bouřlivých jesf, jak byli mužové tak vážní\na umění svého milovní, že v tom všech jiných ohledů\nzapomenouti dovedli.\nJak dlouho spolek ten se zachoval, není nám ni-\nkterak po vědom o, ale zdá se, že brzy zašel zároveň\ns mnohými věcmi předbělohorskými. Samuel Adam\nz Veleslavína utekl ze země brzy po vítězství císaře\nFerdinanda 11. nad stavy českými, aniž o něm dále\numíme pověděti. Melichar Teyprecht zatčen jesf, a na\npevnost Rábskou v Uhřích zavřen. O dvou synech jeho,\nMelicharovi a Janovi, a čtyřech dcerách čteme, že\ns matkou svou, opustivše dům otcovský na Starém\nměstě Pražském, pryč ze země se odstěhovali, jakož\nučinily i Estera Krumlovská a Dorota Finková, sestry\nz Veleslavína, z domu svého se vyprodavše. Naproti\ntomu Abraham Gůncel z Gůncfeldu, císařské komory\nv království Českém sekretář, po bitvě Bělohorské zůstá-\nval vždy při úřadě, o němž naopak nalezáme, že sobě\ndva domy na Starém městě po vystěhovancích koupil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "5", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.4", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.4", "debut_caractere": 4253, "fin_caractere_exclue": 4919, "texte": "Händel.\nNovella.\nMyslíte si nejvyšší vrchol jeho obratnosti\na Vaše myšlenka zůstane daleko za tím,\nco vykonává.\nArbuthnot Popeovi.\nNa sebe sama i na svět vezdejší zapomenuv, stál\nv okně přívětivého domu města Benátek květoucí jinoch\na pohlížel snivě vzhůru k modrým nebesům.\nByl to Hándel, jenž ze své otčiny, pěkného to\nSaska, sem přišel, by se zdokonalil.\n„Proč jsi tak zamyšlen a zádumčiv, Bedřichu!\"\nzvolal Dominik, Handlův přítel a zaklepal snícímu na\nrameno. Však Hándel ho neslyšel.\n„Božský jinochu!\" zvolal přítel ještě jednou, „ne-\nzírej tak smutně do oblaků!\"\nTu se zavřelo jinochovo krásné oko, jakby hrůz-\nným snem z hlubokého spaní k bdění se navracelo;"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4951, "texte": "nyní se hbitě obrátil, tak že dlouhými kadeřemi vánek\npo snivém čele pohrával, jemný odlesk večerních čer-\nvánků splýval po lilijových lících, přívětivé, opojené oči\numělcovy líbaly přítele dříve než ještě umělecké rámě\na stále se usmívající rty to učiniti mohly.\n„Nebyl jsem trudnomyslný, bratře!\" promluvil nynl\njemným hlasem, ozvěnou to své andělské duše,\njsem ovšem zasmušilý, však jen pro hojnost blahocitu'\njehožto jsem se já, slabý člověk, nehodným býti domý-\nšlel. Tu projela mne hrůza pocítil jsem svoji\nnedokonalost a bolestně usmívala se ústa, hrdé oko\nsklonilo se pokořeno k zemi.\"\n„Ó ty hrdopýšku!\" skočil mu Dominik s jemnou\nironií do řeči. „Musíš se ovšem za svou nadutosf sty-\nděli, jelikož jsi toliko člověk jako všickni jiní. Ukaž,\nco jsi opět napsal.— Ó jak výtečně!\" zvolal nyní, své\npodivení déle netaje. „Jaká ušlechtilost, jaká plnost\nsouhlasů a obrazů! To jest opět vznešená svatá idea!\nAno, to předností jest v tvých velmi uměleckých sklad-\nbách, roztomilý Badřichu, že všude duch a význam žije\na přec jsi ještě tak mlád! Ó Bedřichu, kým chceš\nještě býti!\"\n„Nechtěj, bych se sám styděti musil!\" odvětil\nskromný jinoch, jehožto andělskou mysl sotva co jiného\nroznítilo, jako zasloužená chvála , již vždy za přemrště-\nnou držel, zvláště ale pocházela-li z úst jeho milovaného\nmistra. „Malým, jinošským pracem nepřísluší taká pře-\nhnaná chvála. Ovšem, kdybych sen, jenž mne právě\nnad pozemskot povznesl, uskutečniti mohl, byl bych\npravým umělcem! Věz můj sen:\"\n„Když jsem, chtěje se po své práci zotavili, chvíli\ndo dálky hleděl, hylof mi, jak bych viděl vrch, na němž\nSpasitel poslední noc probděl, jenž u velebné slávě ze\nzemě vyrůstal k večerní obloze. Pokojně a pyšně\nstrměl tu onen vrch posvátný, u jeho paty v křovinách\nbyla noc; jemný soumrak v jeho palmami opásaném středu\na na jeho zeleném vrcholí jasně plápolající lesk oslavy.\nV temnosti zahrady Getsemanské, v níž vrch se\npovznášel, spí umdlení, pobožní učenníci, kterýmž Pán\nbdíti velel.\nNa vrchu ve volné ozářené výši klečí Vykupitel;\njeho ruce jsou přes Božská prsa křížem k modlitbě\nsloženy, jeho nebeský obličej převyšuje svou nadzem-\nskou velebností třpytící se večerní zlatolesk, jenž se co\nodlesk svatosti vůkol jeho svaté hlavy rozprostírá.\nDole u paty vrchu prochází se pokušitel lidský, satanáš.\nZrádce se blíží s bojácnou tlupou. S nebe sstoupí\nanděl Páně a podá Spasiteli kalich utrpení. „Otče,\"\nvolá Kristus v nejvyšší své bolesti duševní, „je-li mo-\nžno, odejmi ode mne tento trpký kalich! Však ne\nmá, nýbrž tvá vůle af se stane,\" přidá s Božskou\noddaností a umře blaženě.\n„Co si to' tak myslím a slzavýma očima neustále\nv zjevenou velebnost patřím, a co mě to pudilo, bych\nhned po péře sáhl a to slavné vidění na papíře notami\nvyjádřil: zavzněly náhle všecky zvony Benátské pojed-\nnou k večerní modlitbě a mně bylo, jakby mluvily an-\ndělské hlasy tímto slavným zvoněním! Tu jsem se mo-\ndlil prose o sílu k budoucímu dílu, však mne probudil\nhlas mého Dominika.\"\n„Jak jsi přec šlechetný Bedřichu, af píšeš neb\nhraješ; af mluvíš neb miluješ!\" řekl Dominik patře na\njinocha s obdivováním a ostýchavou bázní. „A jelikož\njsi tak laskav, tak nežisten, chci ti ukázali moji nejno-\nvější práci, o níž mi své pravé mínění říci musíš.\nNemohu se myšlenkou tak vysoko povznesti jako ty,\naniž mi možná při prácech na tak umělé sestavení se\nodvážiti; vybralf jsem si, doložil Dominik ješitně, zcela\nprostý předmět.\nS uzarděním vytáhl nyní Dominik své nejnovější\ndílo z kapsy a podával je s třesoucíma se rukama své-\nmu příteli, starostlivě každý jeho pohled skoumaje, zdali\nchválu či opovržení vysloví.\nVroucí láska k Dominikovi a jeho rozšafná snaha\nzápasily nevýslovně v Handlově skoumavém oku, když\nskladbu svého přítele prohlížel; konečně rozhostil se\njemný úsměch po jeho sličném obličeji a klada skladbu\nna stolek zvolal:\n„Příteli! Ach! Nepokusil jsem se ještě své dětin-\nství a svoji činnost mileným rodičům vylíčili, v tom jsi\nmne ovšem předešel.\"\nSkladba dobrého Dominika obsahovala vylíčení jeho\nšťastných dnů v růženém dětinství. Obětavá láska\nmatky, péče otcovy a veselé dovádění dětí bylo hla-\nvičkami notovými vysloveno.\nHándel pohlížel, silně dojat, na tuto prostou skladbu,\npak opět zcela dobrosrdečně v upřímné oko Dominika\npohlédl. I tázalf se jej Dominik starostlivě a bázlivě\n„Jsi tedy spokojen, Bedřichu?\"\n„Docela!\" odpověděl saský umělec.\n„Ach, jsem blažen,\" mluvil Dominik dále stav se\nneobyčejnou chválou hovořivým, „že jsem přec jednou\nněco vytvořil, co se lidem líbí, ano i tobě přemilý\nbratře, na jehož pochvale si nejvíce zakládám. Starý\nMaestro haní rni vše, cožkoliv vypracuji; tato skladba,\npravil, nestojí za nic, jest sprostá i nepřirozená. Mimo\nto myslí ještě, že by mi chyběla idea, z jejíž věčného,\nu vnitř duše lesknoucího se paprsku , jak on říkává,\npředstavy zvuků vyplývati mají. Upírá mi vidu, jelikož\nnechci psáti opery a oratorie, jako ty, nýbrž jen sonáty\na jemné nápěvy pro moji harfu, neb zpěvy idilycké.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "8", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.6", "debut_caractere": 5686, "fin_caractere_exclue": 6226, "texte": "— Koncert jednoty pražských hudebních umělcův\nku prospěchu ústavu pro vdovy a sirotky jejich odbýval\nse v pátek dne 23. prosince. Provozovalo se nádherné\noratorium „Paulus44 od Mendelssohna-Bartholdyho. Ora-\ntorium „Paulus44 jest jako Haendlův „Mesiáš*4 z rozličných\nmíst sv. písma sestaveno. Mát méně čísel než „Mesiáš44\n(týž má 54 a Paulus 45), avšak mezi nimi jsou dlouhé\nrozpravné recitativy. Sestáváf z dvou oddělení, z nichžto\nprvní obrácení, druhé apoštolskou cinnost Pavla lící.\nText má mnohé vady, ježto skladateli překážky kladly."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6527, "texte": "\\ v\nChor rozpadává na dvě polovice. V I. oddělení odňal Ste-\npán hrdinovi oratoria převládající část zájmu. V 2. dílu\njsou vlastně jen dvě čísla, v nichžto vznešený, ohnivý\nduch Pavla vyniká a do nichžto skladatel všechen plápol\na sílu svého umění vložiti mohl. Nad tímto něco hubeným\ntextem rozprostřel Mendelssohn veškerou hojnost svého\nnadšení. Musíine-li se vyznati, že tato hojnost' a svěžest\nbarvitosti tonu ták působí jako obraz od Correggia čarovně a\nchvatně budíc láskou lásku; nedá se s druhé strany upříti,\nže seřaděno 54 tak plně pracovaných čísel, z nichžto ně-\nkteré se pomalu pohybují, posluchače tím více unaví, jeli-\nkož oratorium toto časem velmi rozvláčné jednání má a\ntext ku konci žádného vzrůstání, žádného stupňování vý-\nrazů nepřipouští. Vrchol básně nachází se již v polovici\n1. oddělení. Jako každé číslo s láskou zosnováno jest,\njest též instrumentací bohatá a rozsáhlá, máť na sobě svěží\nbarvitost jara, rovnoměrnost a přiměřenost, které se za\nvzor postaviti dají. Zabloudí-li instrumentací časem za\nmeze oratoria, dá se textem omluviti, n. př. ve sboru po-\nhanů (2. odd. čís, 35 B-dur): „Seid uns gnádig, hohe\nGotter\", kdež flétna trochu neslušně vystupuje, avšak při\nřímské oběti mohlo by se to ovšem snésti, kdyby drama-\ntická totožnost úlohou oratoria byla. Všude, kamž v ora-\ntorium tomto pohledném, najdeme utěšená a poučná čísla.\nOpominouce krásnou ouverturu, dramatický a charakteri-\nstický sbor „Ukamenujte ho\", neskončené jemný a dů-\nvěrný sbor „Sie wir preisen selig\", klenot Paulusa „Mache\ndich auf, werde Licht\" a vznešený imposantní sbor kone-\nční podáme jen úsudek o ceně celku téhož oratoria. Men-\ndelssohnova skladba jest větším dílem přísná co do formy,\navšak jádro neleží zde tak zhola; staré vážné a důstojné\nformy jsou hojností stylistických a instrumentálních krás\nozdobeny. Handel ověnčil svou hlavu hvězdami, Mendels-\nsohn vonnými květinami, Mendelssohn uvedl opět cho-\nrál do oratoria; avšak také Graun ve svém díle „Smrt\nJežiše\" střídal chorál se sbory. Duch v oratoriu „Paulus\"\njest naskrz ušlechtilý, důstojný; nikdy nesklesne Mendels-\nsohn se své vysoké sféry, vždy jej rozplamení posvátnosf\nlátky. V celé skladbě nenajde se čísla, ježto by lehko-\nvážné, obyčejné, neb slohu tomuto nepřiměřené bylo. Pro-\nvedení bylo v každém ohledu výborné pod mistrným ve-\ndením pana kapelníka Fr. S křoup a. Soíové partie měli\nv rukou slečny Prauseová a Schmidtová, pánové Eilers,\nReichel, Strakatý, kteřížto dle sil svých k zdařilému celku\npřispěli. Návštěva byla velmi četná.\nv\nKoncert Zofínské akademie dne 28. prosince\nobsahoval tenkráte velmi zajímavá čísla, z zvláště\nnová skladba „Ebrejská elegie\" (text od Vojt. Smilov-\nského) od Zik, Kolešovského, ředitele akademie, velkou\npozornost na sebe zbudila. Je to skladba pro mužský\nsbor, sola as průvodem čtyř cell. Pan skladatel, pojmuv\núplně text, zosnoval komposicí svou duchaplně, podav\ncharakteristiku textu přiměřenou a velmi dojímavou hudbu,\npři nížto cella celku elegičnosti dodávají. Účinek skladby\ntéto jest hluboce dojímavý. Provedení bylo výtečné, po-\ntlesk, jenž skladateli i účinkujícím platil, hlučný. Dále\nslyšeli jsme dvě písně české a) „radost a žalost\" od\nJ. Vašáka, b) „večerní klekání\" od Zik. Kolešov-\nského, ježto slečna Anna Sobotková, žákyně žof. akad.\nsprávně přednášela. Mimo tyto provedeno bylo motetto\nod Kuckena, a nádherné a mohutné Halleluja od Haendla,\nRegina coeli, pro smíšený sbor od A, Caldary, pak Vineta,\na mužský sbor od Abta a konečně duchaplná a charak-\nteristická skladba „Dás Zigeunerleben\" od Roberta Schu-\nmanna. Ku konci přednášel pan Jos. Low „Fan-taisie Im-\npromptu\" od B. Chopina a „Aufschwung\" od Schumanna\nuhlazeně, obratně as přiměřeným výrazem. Výsledek kon-\ncertu byl tehdáž velmi skvělý. Četné obecenstvo odmě-\nnilo se panu řediteli a spoluúčinkujícím hojnou pochvalou.\nVečerní třetí zábava mužského zpěváckého\nspolku dřae 29. prosince v sále konviktském došla od čet-\nného obecenstva všestranné pochvaly. Volba sborů byla\ntrefná a provedení jejich skutečně výtečné. Slyšeli jsme\nmimo pěkné německé sbory od F. Mahringa, K. Reinecka,\nRob. Schumanna, K. Zóllnera, Rubinsteina, K. Lowa,\nOtta, F. Schneidra, Mendelssohna, z nichžto Zollnerův sbor,\n„Wo mocht ich sein\" opakován býti musel, také české\nsbory, totiž duchem českým vynikající sbor „Milost a víno\"\nod J. Vašáka, „Náš zpěv\" od Vil. Blodka, jenž ač nedo-\nsáhnuv textu, přec vítaným darem pro spolky venkovské\nbude a konečně výborný elegickým tónem se vyznaču-\njící sbor „Nevěrný milý\" od J. Vašáka, jenž na všestranné\npřání se opětoval. K této velmi zdařilé produkcí připoju-\njeme toliko přání, aby činný tento spolek ještě více\ncesk ý ch sborův provozoval a zajisté dosáhne též u če-\nského obecenstva vřelejšího účastenství.\nKoncert pana H, Vieuxtempsa (vysl. Vieután) v\ndivadle dne 30. prosince došel velkého účastenství a skvě-\nlého úspěchu. Pan Vieuxtemps (nar. 1819) přednášel\n1. větu svého koncertu A-dur, pak své adagio a rondo,\nsvou fantasii appassionatu a konečně své humoristické\nvariace, Yankee-doodle a osvědčil se co znamenitý vir-\ntuos; Vieuxtemps má technickou sběhlost úplně v moci.\nOd bezkonečného trilku s perlícím staccatem, od teřzo-\nvých oktavních a decimových chodů, od pizzicata, jenž co\nsršící ohně vod po všech 4 strunách hupkuje až čtyrhma-\ntným arpeggiím; od čarovného flageolettu, jenž co Aeolova\nharfa zaznívá, slovem každou jednotlivost technické sběh-\nlostí přivádí Vieuxtemps k úplné platnosti; avšak jeho\ntón není ták velký jako tón Fěrd. Lauba, aniž staccato\ntak výrazné jako Laubovo. Vyznáváme však upřímně, že\njsme více očekávali a že nás náš Ferd. Laub svou bra-\nvurou více uchvátil než dotčený koncertista. V tomto\nkoncertě účinkovali zpěvem sl. Schmidtová, sl. Brennerová\na pan Eilers. Mimo to provedeny byly dvě ouvertury k\nFingalshóhle od Mendelssohna a od Gade. Vieuxtemps\nbyl mnohokrát hlučně volán a dělil pochvalu se slečnou\nBrennerovou.\nHudební literatura. U pana Rób, Ve ita\nvyšel 6. sešit „Katolického varhaníka\" od Josefa\nFórstra, obsahující dvě adventní písně: „Prozpěvujíce ve-\nsele\" „Narodil se Kristus Pán\" s příslušnými mezi-\nhrami a dohrami. Upozorňujeme pány varhaníky na toto\ndůležité dílo, kteréž by žádnému chyběti nemělo. Sešit\ntento stojí 40 kr. nov.\n\nBerlín. Pan Ferd. Laub pozván byv od několika\nhudebních spolku v Hollandsku ku koncertům, vy-\nstoupil v Amsterdame, Rotterdame, Lagduně a jiných mě-\nstech se skvělým úspěchem a okouzlil svou hrou všude\nobecenstvo, Spohrova „Jessonda\" dávala se tu nedávno\nv novém obsazení. Tehdáž zpívala slečna Ferlesi (?)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5058, "texte": "--(Ferlesova), Pražanka ponejprv Amazili, s kteroužto\núlohou se co do technické stránky a pojmutí dobře obezná-\nmila. Těžiště její však padlo do duetta s Nadorim (2.\ndějství), které čistě jsouc předneseno, velkého účinku zbu-\ndilo. K otevření zdejšího divadla „Victoria,44 kteréž\n1400 lidí zaujímati může, napsal kapelník téhož divadla\npan Josef Nesvadba ouverturu, jižto výtečný kritik L.\nRellstab skvělým hudebním kusem nazývá.\nDarmstadt. V 2. koncertu zdejší kapelly sly-\nšeli jsme novou symfonii (A-dur) od J. Aberta, člena\ndvorní kapelly v Stuttgartu. Dílo to je výtečné, jež se\nrovně tak svěžími, duchaplnými motivy, jakož i výborným\nzosnováním vyznačuje.\nLublaň. Z pozůstalosti Kam. Maška vyjde zde\nco nejdříve „Slovenská Gérlice.44\nLvov. (Dop. pfiv.) (Úmrtí Serwaczyňskéh o).\nDne 30. listop. r. 1859 zemřel tu znamenitý houslista,\nStanisfav Serwaczyňski, čestný oud více\nSpolkův hudebních, býv. ředitel divadelních orkestrů v Pe-\nště a ve Lvově v 74. roku věku svého. Zvěčnělý\numělec tento byl jedním z nejčinnějších soupeřův věhla-\nsného Karla Lip iňského, který při kazde příležitosti\npochvalně se o něm zmiňoval i zasloužilí též toho, neb\nvšude, kdekoliv vystupoval v koncertech ve Lvově,\nv Krakově, v Peště a zvláště v Benátkách obdivovali\nse jeho mistrné a tklivo-dojímavé i především v přednesu\nadagia nedostižené hře. Jako pravdivý „gušlarz slo-\nwiaňski44 (kouzelník v umění hudebním) nejvíce však\nrozněcoval posluchače a opanoval jejich srdce, když mu\nbylo hráti nápěvy polské, na jejichž základu více\npřekrásných složil útvorňv pro housle. Ještě roku to-\nhoto v letě s velkým zalíbením poslouchali výtečnou hru\njeho lázeňští hosté v Truskawci, ačkoliv už byl churavý.\nByloť to poslední znění hry umělcovy labutí zpěv strun\njeho. - Mimo četné skladby pro housle složil Serwa-\nczyňski v mladších letech svých hudbu k frašce\n„Ta d e u s z Chwalibó g,4í potom hudební divertise-\nment pod titulem „K u 1 i g K r a k o ws k i44 a více „P o-\n-1 o n é z u v44 a „K o I o my je k44 pro housle a piano, jež\nv svém čase velkého nalezši rozšíření posud s oblíbením\nbývají provozovány. „Pokoj prochómjego!\n(V. 1).)\nPaříž. Dne 15. pros. vystoupil ponejprv po\nsvé nemoci tenorista Roger (vysl. Rožé) před skvělým obe-\ncenstvem ve velké opeře, ano vystoupil se svou uměle\nzhotovenou rukou a slavil triumfy. Umělá jeho ruka je\nskutečný div, a mohu Vás ujistit, že přisluchači několik\nminut nevěděli, která z obou ruk mrtvá či živa jest. Ro-\nger překvapil každého, když ponejprv v „Bilé paní44 sou-\nčasně jednou i druhou rukou pohyboval. Ve velkém\nvýjevu 5. dějství „Proroka44 dal ruce přes kříž, vyzdvihl je\nna hlavu, dělal prosící, pohrdavé a hrozivé posunky. Avšak\nto není vše nic. V 4. dějství Favoritky držel na sve\nnové páži umírající Eleonoru a jak pak milenku královu,\ndřív než jí před milostným duettem odpustil, silně odstr-\nčil a na zem uvrhl pohybem ony páže, jenž živější a\nstrašnější býti nemohla. Příjem Rogerův obnášel 25000\nfranků. V představeních opery „Pout do Ploermelu44 od\nMeyerbeera muselo se přestati následkem smrti kozy Dino-\nrahiny. Nutno novou kozu k představení vycvičit, by se\nopera opět dávati mohla.\nVídeň. (Dop. pův.) [České besedy. Filharmo-\nnické koncerty. Lazarev.] Pan Rosa, oud zdejší\nopery uspořádal v hostinci „u zelené koruny44 čty r y\nbesedy dne 12.a 22. listop. a dne 7.a 21. prosince,\nk nimžto se mnoho Slovanů dostavilo. Slyšeli jsme pro-\ndukce na melofon od krajana našeho Suchana a\nrodiny jeho, na cello od Moravana p. Cáhela a jiných.\nZvláště pak vynikal pan Bláha na trompetu, s kte-\nrýmžto nástrojem s nej větší lehkostí zscházeli umí a jenž\nsvým citu plným přednesem veškeré obecenstvo uchvátil.\nPan Král, znamenitý virtuos na viola ďamour hrál ně-\nkolik piec na svůj nástroj; jak, to se neptejte. Dojal,\nuchvátil a okouzlil všechny posluchače a musel na vše-\nstranné přání každou piecu opakovat. Dále byly prove-\ndeny sbory a čtverozpěvy české i srbské, sol a a\npísně české a srbské, zpívané od p. Ferchtegotta,\nOsva ti č e a jiných. Orkestr c. k. operního divadla\npod vedením pana ředitele Eckerta uspořádá v letošní\nkoncertní saisoně čty r y filharmonické koncerty v di-\nvadle operním. Programy ku těmto koncertům jsou velmi\nzajímavé. Obsahujíť symfonii (A-dur) od Beethovena,\nod Mendelssohna a R. Schumanna, ouverturu k „Anr.-\nkreonu44 od Cherubiniho, ku „Koriolanu44 od Beethovena\na k „Vile Mab44 a „marche funebre44 od Berlioze, k Wal-\nburgisnacht od Mendelssohna a Handlovo mistrovské dílo\n„Israelité v Egyptě.44 Ještě slovo o Lazar evu, jehož\nse, jak Vy díte, jistý hudby znalý pán z Vídně ujal a\njehož výroku i já co Čech odporovati musím! Bylo by\nžádoucno, kdyby Lazarev do Prahy přibyl a své\nskladby provozovati dal; zajisté by Pražská kritika zá-\nsluhy jeho ocenila. Avšak my děkujeme za takovouto\nhudbu v duchu a charakteru Slovanů. Na štěstí ví celý\nsvět, že Slované jsou národ hudební, a že duch\na charakter jejich taký nesmysl býti nemůže, jak jej\nLazarev sepsal. Kdybysme byli 020 let nazpět, škodil\nby velice pan Lazarev Slovanům, avšak za nynějších\ndob jen sám sobě škodí. -a-\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "6", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "6", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dříve než o operách mluviti a", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dříve než o operách mluviti a", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5684, "texte": "—l—\nStavovské divadlo. Dříve než o operách mluviti a\nje rozebírati budeme, uznáváme za prospěšné, bysme\nčtenářům v tomto oboru hudby méně znalým aspoíi vy-\nsvětlili, co opera jest a na kolik druhů se rozděluje.\nOpera jest činohra se zpěvem a hudbou spojena. Dvě\nhlavní umění účinkují v opeře: básnictví a hudbá;\nprvní podá děj, druhé opatří jej vnadou tonů; důležitost\nobou bije do ocí; avšak i malířství, tanec a stavitelství\nmusí spoluúcinkovati. Opera jest podřízený druh zpěvo-\nhry a blíží se co do poetického vzdělání brzy truchlohře,\nbrzy veselohře, brzy činohře. Italcané rozeznávají 3 druhy\noper, totiž: velkou, komickou a smíšenou operu. Ve tra-\ngické neb velké opeře (opera seria) jedná hrdina\ndle obdoby hrdiny v truchlohře; v komické opeře\n(opera buffa) zobrazují se pošetilosti a vady neb úskoky;\navšak užívá se tu dialogu (rozmluvy) místo recitativu;\nsmíšená opera (opera semiseria) jest dle obdoby či-\nnohry tvořena; střídajít se v ní vážné a veselé partie.\nAby děj, jejž často zpěv přetrhne, se nevlekl, nechá bá-\nsník osoby místo recitativu mluviti, vplétá nádherné kroje,\ndekorace, mašiny, ballety, aby oko posluchačovo spolu\nzaměstnáno bylo. Pročež vybíraly se látky hlavně z bá-\nječného světa a tu utvořila se takto romantická opera,\nkterážto hlavně od Němců, jmenovitě od Mozarta (Don\nJuan Kouzelná flétna), a od K. M. Webra (Carosťre-\nlec a Oberon) vzdělána jest. Němci rozdělují operu takto:\n1. Velká opera, kdež se jako v italské všude zpívá,\nna př. ve Webrově „Euryanthe,44 v Spontiniho „Vestálce;44\n2. heroická opera, jež má vážnou látku a mluvených\ndialogů dovoluje; 3. lyrická opera (vlastně špatně\nzvolený název, anto každá opera lyrická býti má), kteráž\ns jednoduchým dějem spojuje vývin jakéhokoliv duševního\nrozpoložení; 4. komická opera, na př. Mehulova opera\n„Obě lišky;44 5♦ operettka neb malá opera, v nížto\nmálo osob jednajících se nachází (a v nížto jednoduchý\nděj jest). V opeře hraje velkou roli recitativ; než co\njest recitativ? Recitativ je zpívaná řeč, jistý druh\nzpěvu, kterýž se velmi řeci podobá; je to hudební dekla-\nmací, kteráž co do přednesu a akcentování co možná nej-\nvíce k pathetické deklamací lne. Recitativu užívá se též\nv oratoriu a v kantatě, by se vypravování před-\nnášelo; naproti tomu místa, v nichžto cit vládne a kte-\nrážto déle trvajíce několika slovy se pronášejí, ponechána\njsou áriím, duettům, terzettům a jiným pospolným\nkusům. Jelikož ale v opeře nemůže vždy na arii duetto\nneb jiný pospolný kus následovat! neb chor přijíti a tomu\nse opět nová arie připojit!, musí se proto čásf jednání a\nrozmluv osob v drámě zaměstnaných buď recitativem\npřednášeti neb toliko jen mluviti. Včera se dávala 2ak-\ntová opera „Orfeus v podsvětí44 od J. Offenbacha.\nPan Alex. Dreyschock uspořádá před svou\ncestou do Rus, v Praze 8. led. ještě jeden koncert a jedno\nsoirěe pro komorní hudbu, na kteroužto zajímavou zábavu\nvšechny hudbomily upozorňujeme.\nVe valném shromáždění „jednoty k zvelebení\nkostelní hudby44 dne 29. prosince byli na návrh ře-\nditele pana J. Krejčího za čestné údy zvoleni: Dvorní\nvarhaník Jan B. Schneider v Drážďanech (nar. 1789),\nvarhaník hlavního chrámu Aug. G. Ritter v Magdeburku\n(nar. 1811), a vrchní varhaník Adolf Hesse ve Vratislavi.\nMimo tyto dostalo se této cti panu J. Částkoví, kaplanu\nu sv. Trojice. Obšírnější zprávu podáme příště.\n— Jak doslýcháme, přijede sem slavná rodiva N e-\nrudovská z Brna ku koncertům.\n— Tři kvartettní zábavy pánu A. Benevice,\nF. Bause, A. Paulusa a prof. J. Goltennanna dne !♦, 8., 15.\nprosince v sále konviktském. Na počátku tohoto století\nuspořádal Pixis v Praze kvartettní zábavy pro komorní\nhudbu, kteréž od té doby každoročně se odbývají. Ko-\nmorní hudba podobá se podobizně, na kteroužto se zblízka\npatřiti musí, antě až do nejjemnějších záhybů pilně vy-\npracována jest. Z toho vysvitá, že i tlumočníci komorní\nhudby praví umělcové býti musí, aby podobizna (komorní\nhudba) tak se objevila, jak ji skladatel sám podal.\nToho se nám dostalo ve všech těchto zábavách. Slyšeli jsme\n3 kvartetta od Haydna, tvůrce komorní hudby (1. A-dur\nop. 55 cis. 1. — 2. A-dur op. 20 cis. 3. — 3. G-dur\nop. 17 cis. 2.) od Mozarta, kvarteto (Es-dur. čís. 4.) od\nBeethovena, 2 kvartetta (B-dur op- 130, C-dur op. 50)\na 1 větu z jeho kvintetta (D-dur op. 137); fuga od L.\nSpora, podvojný kvartett (G-moll op. 136) od Onslova,\nkvartet (C-moll op. 8 cis. 4.) a konečně kvartet (D-moll)\nod domácího skladatele Fromtra, ředitele pianního ústa-\nvu. Jak známo, položil Haydn pevný základ ku kvar-\ntetu 5 vedle něho slynul Sácchini. Vysoce povznesla tento\ndruh hudby fantasie Mozartova a na nejvyšší vrchol pový-\nšil jej obrovský duch Beethovenův. Co tento hrdina a\njeho souěastníci a následovníci, n. p. Romberg, Spohr,\nOnslov, pak novější mistři Reissiger, Mendelssohn, Schu-\nmann, V e i t v tomto oboru dokázali, podaly nám Praž-\nské kvartettní zábavy během tohoto století. Pokládáme\nza zbytečné mluviti o skladbách svrchu uvedených mistrů,\ntoliko budiž nám dopřáno několik slov o kvartetu p. From-\ntra povědíti. Skladba páně Fromtro v a je zdařilá práce.\nVšechny věty svědci o důkladně vzdělaném a myslícím\nskladateli, jemuž forma žádných těžkostí nedělá. Uspo-\nřádání jednotlivých vět, hudební zosnování a zpracování,\npraktické a souměrné zacházení s nástroji jsou chvály hodné.\nVedle skutečně pěkné 1. věty zasluhuje zvláště scherzo\n„allegro bizzaro\", s původním rhytmem chvalného uznání.\nProvedení skladeb bylo vždy mistrovské majíc stínu a\nsvětla a vyznačující se jemným nuancováním. Mezi umělci\nvyznačil se hlavně pan Benevic, jenž svou uměleckou ce-\nstou do Belgická a Francie co do krásného tonu, svěžesti\na pružnosti velice získal. Návštěva nebyla velmi četná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5.2", "titre_corps": "— Koncert jednoty pražských hudebních umělcův", "titre_sommaire": "— Koncert jednoty pražských hudebních umělcův", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.6", "debut_caractere": 5686, "fin_caractere_exclue": 6226, "texte": "— Koncert jednoty pražských hudebních umělcův\nku prospěchu ústavu pro vdovy a sirotky jejich odbýval\nse v pátek dne 23. prosince. Provozovalo se nádherné\noratorium „Paulus44 od Mendelssohna-Bartholdyho. Ora-\ntorium „Paulus44 jest jako Haendlův „Mesiáš*4 z rozličných\nmíst sv. písma sestaveno. Mát méně čísel než „Mesiáš44\n(týž má 54 a Paulus 45), avšak mezi nimi jsou dlouhé\nrozpravné recitativy. Sestáváf z dvou oddělení, z nichžto\nprvní obrácení, druhé apoštolskou cinnost Pavla lící.\nText má mnohé vady, ježto skladateli překážky kladly."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6219, "texte": "\\ v\nChor rozpadává na dvě polovice. V I. oddělení odňal Ste-\npán hrdinovi oratoria převládající část zájmu. V 2. dílu\njsou vlastně jen dvě čísla, v nichžto vznešený, ohnivý\nduch Pavla vyniká a do nichžto skladatel všechen plápol\na sílu svého umění vložiti mohl. Nad tímto něco hubeným\ntextem rozprostřel Mendelssohn veškerou hojnost svého\nnadšení. Musíine-li se vyznati, že tato hojnost' a svěžest\nbarvitosti tonu ták působí jako obraz od Correggia čarovně a\nchvatně budíc láskou lásku; nedá se s druhé strany upříti,\nže seřaděno 54 tak plně pracovaných čísel, z nichžto ně-\nkteré se pomalu pohybují, posluchače tím více unaví, jeli-\nkož oratorium toto časem velmi rozvláčné jednání má a\ntext ku konci žádného vzrůstání, žádného stupňování vý-\nrazů nepřipouští. Vrchol básně nachází se již v polovici\n1. oddělení. Jako každé číslo s láskou zosnováno jest,\njest též instrumentací bohatá a rozsáhlá, máť na sobě svěží\nbarvitost jara, rovnoměrnost a přiměřenost, které se za\nvzor postaviti dají. Zabloudí-li instrumentací časem za\nmeze oratoria, dá se textem omluviti, n. př. ve sboru po-\nhanů (2. odd. čís, 35 B-dur): „Seid uns gnádig, hohe\nGotter\", kdež flétna trochu neslušně vystupuje, avšak při\nřímské oběti mohlo by se to ovšem snésti, kdyby drama-\ntická totožnost úlohou oratoria byla. Všude, kamž v ora-\ntorium tomto pohledném, najdeme utěšená a poučná čísla.\nOpominouce krásnou ouverturu, dramatický a charakteri-\nstický sbor „Ukamenujte ho\", neskončené jemný a dů-\nvěrný sbor „Sie wir preisen selig\", klenot Paulusa „Mache\ndich auf, werde Licht\" a vznešený imposantní sbor kone-\nční podáme jen úsudek o ceně celku téhož oratoria. Men-\ndelssohnova skladba jest větším dílem přísná co do formy,\navšak jádro neleží zde tak zhola; staré vážné a důstojné\nformy jsou hojností stylistických a instrumentálních krás\nozdobeny. Handel ověnčil svou hlavu hvězdami, Mendels-\nsohn vonnými květinami, Mendelssohn uvedl opět cho-\nrál do oratoria; avšak také Graun ve svém díle „Smrt\nJežiše\" střídal chorál se sbory. Duch v oratoriu „Paulus\"\njest naskrz ušlechtilý, důstojný; nikdy nesklesne Mendels-\nsohn se své vysoké sféry, vždy jej rozplamení posvátnosf\nlátky. V celé skladbě nenajde se čísla, ježto by lehko-\nvážné, obyčejné, neb slohu tomuto nepřiměřené bylo. Pro-\nvedení bylo v každém ohledu výborné pod mistrným ve-\ndením pana kapelníka Fr. S křoup a. Soíové partie měli\nv rukou slečny Prauseová a Schmidtová, pánové Eilers,\nReichel, Strakatý, kteřížto dle sil svých k zdařilému celku\npřispěli. Návštěva byla velmi četná.\nv\nKoncert Zofínské akademie dne 28. prosince\nobsahoval tenkráte velmi zajímavá čísla, z zvláště\nnová skladba „Ebrejská elegie\" (text od Vojt. Smilov-\nského) od Zik, Kolešovského, ředitele akademie, velkou\npozornost na sebe zbudila. Je to skladba pro mužský\nsbor, sola as průvodem čtyř cell. Pan skladatel, pojmuv\núplně text, zosnoval komposicí svou duchaplně, podav\ncharakteristiku textu přiměřenou a velmi dojímavou hudbu,\npři nížto cella celku elegičnosti dodávají. Účinek skladby\ntéto jest hluboce dojímavý. Provedení bylo výtečné, po-\ntlesk, jenž skladateli i účinkujícím platil, hlučný. Dále\nslyšeli jsme dvě písně české a) „radost a žalost\" od\nJ. Vašáka, b) „večerní klekání\" od Zik. Kolešov-\nského, ježto slečna Anna Sobotková, žákyně žof. akad.\nsprávně přednášela. Mimo tyto provedeno bylo motetto\nod Kuckena, a nádherné a mohutné Halleluja od Haendla,\nRegina coeli, pro smíšený sbor od A, Caldary, pak Vineta,\na mužský sbor od Abta a konečně duchaplná a charak-\nteristická skladba „Dás Zigeunerleben\" od Roberta Schu-\nmanna. Ku konci přednášel pan Jos. Low „Fan-taisie Im-\npromptu\" od B. Chopina a „Aufschwung\" od Schumanna\nuhlazeně, obratně as přiměřeným výrazem. Výsledek kon-\ncertu byl tehdáž velmi skvělý. Četné obecenstvo odmě-\nnilo se panu řediteli a spoluúčinkujícím hojnou pochvalou.\nVečerní třetí zábava mužského zpěváckého\nspolku dřae 29. prosince v sále konviktském došla od čet-\nného obecenstva všestranné pochvaly. Volba sborů byla\ntrefná a provedení jejich skutečně výtečné. Slyšeli jsme\nmimo pěkné německé sbory od F. Mahringa, K. Reinecka,\nRob. Schumanna, K. Zóllnera, Rubinsteina, K. Lowa,\nOtta, F. Schneidra, Mendelssohna, z nichžto Zollnerův sbor,\n„Wo mocht ich sein\" opakován býti musel, také české\nsbory, totiž duchem českým vynikající sbor „Milost a víno\"\nod J. Vašáka, „Náš zpěv\" od Vil. Blodka, jenž ač nedo-\nsáhnuv textu, přec vítaným darem pro spolky venkovské\nbude a konečně výborný elegickým tónem se vyznaču-\njící sbor „Nevěrný milý\" od J. Vašáka, jenž na všestranné\npřání se opětoval. K této velmi zdařilé produkcí připoju-\njeme toliko přání, aby činný tento spolek ještě více\ncesk ý ch sborův provozoval a zajisté dosáhne též u če-\nského obecenstva vřelejšího účastenství.\nKoncert pana H, Vieuxtempsa (vysl. Vieután) v\ndivadle dne 30. prosince došel velkého účastenství a skvě-\nlého úspěchu. Pan Vieuxtemps (nar. 1819) přednášel\n1. větu svého koncertu A-dur, pak své adagio a rondo,\nsvou fantasii appassionatu a konečně své humoristické\nvariace, Yankee-doodle a osvědčil se co znamenitý vir-\ntuos; Vieuxtemps má technickou sběhlost úplně v moci.\nOd bezkonečného trilku s perlícím staccatem, od teřzo-\nvých oktavních a decimových chodů, od pizzicata, jenž co\nsršící ohně vod po všech 4 strunách hupkuje až čtyrhma-\ntným arpeggiím; od čarovného flageolettu, jenž co Aeolova\nharfa zaznívá, slovem každou jednotlivost technické sběh-\nlostí přivádí Vieuxtemps k úplné platnosti; avšak jeho\ntón není ták velký jako tón Fěrd. Lauba, aniž staccato\ntak výrazné jako Laubovo. Vyznáváme však upřímně, že\njsme více očekávali a že nás náš Ferd. Laub svou bra-\nvurou více uchvátil než dotčený koncertista. V tomto\nkoncertě účinkovali zpěvem sl. Schmidtová, sl. Brennerová\na pan Eilers. Mimo to provedeny byly dvě ouvertury k\nFingalshóhle od Mendelssohna a od Gade. Vieuxtemps\nbyl mnohokrát hlučně volán a dělil pochvalu se slečnou\nBrennerovou.\nHudební literatura. U pana Rób, Ve ita\nvyšel 6. sešit „Katolického varhaníka\" od Josefa\nFórstra, obsahující dvě adventní písně: „Prozpěvujíce ve-\nsele\" „Narodil se Kristus Pán\" s příslušnými mezi-\nhrami a dohrami. Upozorňujeme pány varhaníky na toto\ndůležité dílo, kteréž by žádnému chyběti nemělo. Sešit\ntento stojí 40 kr. nov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "8", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5.3", "titre_corps": "Berlín. Pan Ferd. Laub pozván byv od několika", "titre_sommaire": "Berlín. Pan Ferd. Laub pozván byv od několika", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.7", "debut_caractere": 6221, "fin_caractere_exclue": 6527, "texte": "Berlín. Pan Ferd. Laub pozván byv od několika\nhudebních spolku v Hollandsku ku koncertům, vy-\nstoupil v Amsterdame, Rotterdame, Lagduně a jiných mě-\nstech se skvělým úspěchem a okouzlil svou hrou všude\nobecenstvo, Spohrova „Jessonda\" dávala se tu nedávno\nv novém obsazení. Tehdáž zpívala slečna Ferlesi (?)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5045, "texte": "--(Ferlesova), Pražanka ponejprv Amazili, s kteroužto\núlohou se co do technické stránky a pojmutí dobře obezná-\nmila. Těžiště její však padlo do duetta s Nadorim (2.\ndějství), které čistě jsouc předneseno, velkého účinku zbu-\ndilo. K otevření zdejšího divadla „Victoria,44 kteréž\n1400 lidí zaujímati může, napsal kapelník téhož divadla\npan Josef Nesvadba ouverturu, jižto výtečný kritik L.\nRellstab skvělým hudebním kusem nazývá.\nDarmstadt. V 2. koncertu zdejší kapelly sly-\nšeli jsme novou symfonii (A-dur) od J. Aberta, člena\ndvorní kapelly v Stuttgartu. Dílo to je výtečné, jež se\nrovně tak svěžími, duchaplnými motivy, jakož i výborným\nzosnováním vyznačuje.\nLublaň. Z pozůstalosti Kam. Maška vyjde zde\nco nejdříve „Slovenská Gérlice.44\nLvov. (Dop. pfiv.) (Úmrtí Serwaczyňskéh o).\nDne 30. listop. r. 1859 zemřel tu znamenitý houslista,\nStanisfav Serwaczyňski, čestný oud více\nSpolkův hudebních, býv. ředitel divadelních orkestrů v Pe-\nště a ve Lvově v 74. roku věku svého. Zvěčnělý\numělec tento byl jedním z nejčinnějších soupeřův věhla-\nsného Karla Lip iňského, který při kazde příležitosti\npochvalně se o něm zmiňoval i zasloužilí též toho, neb\nvšude, kdekoliv vystupoval v koncertech ve Lvově,\nv Krakově, v Peště a zvláště v Benátkách obdivovali\nse jeho mistrné a tklivo-dojímavé i především v přednesu\nadagia nedostižené hře. Jako pravdivý „gušlarz slo-\nwiaňski44 (kouzelník v umění hudebním) nejvíce však\nrozněcoval posluchače a opanoval jejich srdce, když mu\nbylo hráti nápěvy polské, na jejichž základu více\npřekrásných složil útvorňv pro housle. Ještě roku to-\nhoto v letě s velkým zalíbením poslouchali výtečnou hru\njeho lázeňští hosté v Truskawci, ačkoliv už byl churavý.\nByloť to poslední znění hry umělcovy labutí zpěv strun\njeho. - Mimo četné skladby pro housle složil Serwa-\nczyňski v mladších letech svých hudbu k frašce\n„Ta d e u s z Chwalibó g,4í potom hudební divertise-\nment pod titulem „K u 1 i g K r a k o ws k i44 a více „P o-\n-1 o n é z u v44 a „K o I o my je k44 pro housle a piano, jež\nv svém čase velkého nalezši rozšíření posud s oblíbením\nbývají provozovány. „Pokoj prochómjego!\n(V. 1).)\nPaříž. Dne 15. pros. vystoupil ponejprv po\nsvé nemoci tenorista Roger (vysl. Rožé) před skvělým obe-\ncenstvem ve velké opeře, ano vystoupil se svou uměle\nzhotovenou rukou a slavil triumfy. Umělá jeho ruka je\nskutečný div, a mohu Vás ujistit, že přisluchači několik\nminut nevěděli, která z obou ruk mrtvá či živa jest. Ro-\nger překvapil každého, když ponejprv v „Bilé paní44 sou-\nčasně jednou i druhou rukou pohyboval. Ve velkém\nvýjevu 5. dějství „Proroka44 dal ruce přes kříž, vyzdvihl je\nna hlavu, dělal prosící, pohrdavé a hrozivé posunky. Avšak\nto není vše nic. V 4. dějství Favoritky držel na sve\nnové páži umírající Eleonoru a jak pak milenku královu,\ndřív než jí před milostným duettem odpustil, silně odstr-\nčil a na zem uvrhl pohybem ony páže, jenž živější a\nstrašnější býti nemohla. Příjem Rogerův obnášel 25000\nfranků. V představeních opery „Pout do Ploermelu44 od\nMeyerbeera muselo se přestati následkem smrti kozy Dino-\nrahiny. Nutno novou kozu k představení vycvičit, by se\nopera opět dávati mohla.\nVídeň. (Dop. pův.) [České besedy. Filharmo-\nnické koncerty. Lazarev.] Pan Rosa, oud zdejší\nopery uspořádal v hostinci „u zelené koruny44 čty r y\nbesedy dne 12.a 22. listop. a dne 7.a 21. prosince,\nk nimžto se mnoho Slovanů dostavilo. Slyšeli jsme pro-\ndukce na melofon od krajana našeho Suchana a\nrodiny jeho, na cello od Moravana p. Cáhela a jiných.\nZvláště pak vynikal pan Bláha na trompetu, s kte-\nrýmžto nástrojem s nej větší lehkostí zscházeli umí a jenž\nsvým citu plným přednesem veškeré obecenstvo uchvátil.\nPan Král, znamenitý virtuos na viola ďamour hrál ně-\nkolik piec na svůj nástroj; jak, to se neptejte. Dojal,\nuchvátil a okouzlil všechny posluchače a musel na vše-\nstranné přání každou piecu opakovat. Dále byly prove-\ndeny sbory a čtverozpěvy české i srbské, sol a a\npísně české a srbské, zpívané od p. Ferchtegotta,\nOsva ti č e a jiných. Orkestr c. k. operního divadla\npod vedením pana ředitele Eckerta uspořádá v letošní\nkoncertní saisoně čty r y filharmonické koncerty v di-\nvadle operním. Programy ku těmto koncertům jsou velmi\nzajímavé. Obsahujíť symfonii (A-dur) od Beethovena,\nod Mendelssohna a R. Schumanna, ouverturu k „Anr.-\nkreonu44 od Cherubiniho, ku „Koriolanu44 od Beethovena\na k „Vile Mab44 a „marche funebre44 od Berlioze, k Wal-\nburgisnacht od Mendelssohna a Handlovo mistrovské dílo\n„Israelité v Egyptě.44 Ještě slovo o Lazar evu, jehož\nse, jak Vy díte, jistý hudby znalý pán z Vídně ujal a\njehož výroku i já co Čech odporovati musím! Bylo by\nžádoucno, kdyby Lazarev do Prahy přibyl a své\nskladby provozovati dal; zajisté by Pražská kritika zá-\nsluhy jeho ocenila. Avšak my děkujeme za takovouto\nhudbu v duchu a charakteru Slovanů. Na štěstí ví celý\nsvět, že Slované jsou národ hudební, a že duch\na charakter jejich taký nesmysl býti nemůže, jak jej\nLazarev sepsal. Kdybysme byli 020 let nazpět, škodil\nby velice pan Lazarev Slovanům, avšak za nynějších\ndob jen sám sobě škodí. -a-"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.8", "debut_caractere": 5047, "fin_caractere_exclue": 5058, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.5.4.1", "titre_corps": "(Alex. Dreyschock.) Jak známo, dával v prosinci Alex.", "titre_sommaire": "(Alex. Dreyschock.) Jak známo, dával v prosinci Alex.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.8", "debut_caractere": 5060, "fin_caractere_exclue": 6157, "texte": "(Alex. Dreyschock.) Jak známo, dával v prosinci Alex.\nDreyschock koncerty ve Vídni a přednášel v jednom z nich\nBeethovenův Es-dur koncert pro piano s neslýchaným úspěchem.\nPo ukončení hry tlačil se skrze množství obdivovatelů stařec\nk vítěznému umělci. Třesoucí se rukou sáhnuv do tobolky\npodal virtuosu složený papír řka: „Přijměte nejdůstojnější tlu-\nmočníku ducha našeho velkého Beethovena, tuto drahocennou\npamátku a považujte ji, jakoby Vám ji velký mistr sám byl da-\nroval. Bylať to kadeř Beethovenova; muž, jenž mu ji\ndaroval, byl, jak nám sám Dreyschock vypravoval, slavný ně-\nmecký básník Bedřich Halm neb jinak svobodný pán z Múnch-\nBellinghausenu.\nYM. Bernier.) Mikuláš Bernier, ředitel hudby královské ka-\npelly v Paříži zdržovav se nějaký čas v Římě, rád by se býval\nse znamenitým Caldarou seznámil, by se u něho zdokonalili\nmohl. Avšak muž tento byl nepřístupný, Bernier musel se\nk tomu odhodlati, k němu co sluha do služby vstoupiti. Jednoho\ndne našel Bernier na psacím stolku svého pána začatou skladbu.\nBernier uchopiv se péra dokončil ji. Od této doby byli nej-\nvřelejší přátelé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.2.6", "titre_corps": "Páni odběratelé „Dalibora\" na rok 1859, obdrží s tímto číslem obálku na notové přílohy.", "titre_sommaire": "Páni odběratelé „Dalibora\" na rok 1859, obdrží s tímto číslem obálku na notové přílohy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.8", "debut_caractere": 6159, "fin_caractere_exclue": 6246, "texte": "Páni odběratelé „Dalibora\" na rok 1859, obdrží s tímto číslem obálku na notové přílohy."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[1]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.1", "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\nJelikož vyučování zpěvu nyní iv národních ško-\nlách skoro řádným předmětem jest, doufáme přijíti vhod\npp. učitelům na venkově, podáme-li theoretieko-prak-\ntický návod k naučení se tak důležitému předmětu,\njako je zpěv. Opíraje se na výrok zkušených mužů:\n„že bez jakés známosti harmonie nelze ve zpěvu\nněco řádného dokázali,\" zakládáme svůj návod na\nharmonii, a jsme přesvědčeni, že pro mladé a chápavé\nučně rovněž tak zajímavým jako užitečným bude. Na\nnámitku, která by se nám učinit mohla, že zpěvák vů-\nbec a školní mládež zvlášf harmonie nepotřebuje, od-\npovíme jen tím, že jen na základě harmonie lze hu-\ndební sluch dokonale vycvičiti a falešnému zpívání\npředejiti, a to jest z příčin docela přirozených. Že\npři tom u učně přirozený smysl pro hudbu předpoklá-\ndáme, rozumí se samo sebou; komu se toho nedostává,\ntomu není žádným způsobem pomoci.\nÚstrojové zpěvní a rozvržení hlasu.\nZpěv jest řeč.\nPři zpěvu činní nástrojové lidského těla jsou:\nplíce, priiduchnice a hrdlo.\nHrdlo jest hlavně stroj hlasu.\nHlas nazýváme zvuky, jež povstávají hrdlem za\npříčinou průchodu dechu. Mají—li zvuky tyto určitou\nhloubku a výšku, slují tony.\nHloubka a výská hlasu se přičítá rozlehlosti hlasní,\nštěrbiny, jež se v hrdle nachází.\nSíla hlasu pochází hlavně z toho, jak jsou prsa\nuzpůsobena; ačkoliv i jiné okolnosti mají vplyvu na\nsílu hlasu.\nHlasy se rozdělují vůbec na mužské a\nk těmto posledním náleží dětské hlasy. Jak mužské\ntak ženské hlasy rozvrhují se na vysoké a nízké. Vy-\nsoký mužský hlas sluje tenor, nízký bas; vysojlíf. žen-\nský hlas sluje soprán, nízký alt.' Chlapčí hlasy se\npočítají k ženským; proměňujíf se svým časem v muž-\nské. Úkaz ten se jmenuje změna neb cizým názvem\nmutování.\nDržení těla a šetření hlasu.\nPři zpěvu se musí držet tělo zpříma, prsa se volně\na mírně vztýčí, hlava se nesmí klonit ku předu ani\ndo zadu, ústa se musejí dostatečně otvírati a dech jimi\npřímo řinouti. Jazyk se musí jak jen možná pokojně\nchovati, ani o zuby ani o svrchek úst zarážeti. Sedění\nnení zpěvu příznivo. Při zpěvu se nesmí nic před\nústa klásti, jelikož by to volnému průchodu dechu a\nvyvinutí se tonu škodilo. V churavém stavu se nesmí\nzpívati, zvláště týká-li se churavosf ústrojů hlasu. Tak-\ntéž se nesmí zpívat hned po tělesném namáhání, ani\nkrátce po stole. Překřikování při zpěvu, neb zpívání\nna příliš studeném neb příliš teplém místě, jakož i\npředržování při cvičeních jest rovněž tak hlasu jako\ntělu na škodu. Neméně hlasu a zdraví škodné jest\nzpívání v době, kdy se hlas mění.\nZ uvedeného se důmyslný učitel dovtípí, která\nbude nejpřiměřenější hodina k zpívání, jakož i k čemu\ndítky před začátkem vyučování zpěvu navyknouti i co\njim na srdce vložiti musí. Opomenulo-li by se toho,\nmělo by to dříve neb později škodný následek.\nOtvírání úst.\nPři zpěvu se musejí ústa tak daleko otevírat, jak\nse otvírají při silném a zřetelném vyslovování hlásky\nPodobné otvírání úst musí každý žák zpěvu hledět za-\nchovat, jak dalece to jen možná, i při ostatních hlá-\nskách. Zdá se to ovšem na první pohled nemožno;\navšak musí se to přec stát, má-li se pěkného, zvučného\na příjemného tonu docílili. Jak přílišného, tak úzkého\ni širokého otvírání úst se musí žák chránit', an to vedé\nk rozličným chybám a ton hyzdí.\nDýchání.\nDýchání požaduje při zpěvu mnoho cvičení a po-\nzornosti, neboť na něm velmi mnoho záleží. Zpěvák\nmusí věděř, jak, kdy a kde má dýchaf."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.2", "texte": "Při zpěvu se potřebuje více dechu než v obyčejné\nřeči; pročež musí zpěvák častěji dýchat a větší část\ndechu do sebe vtáhnout. Dýchání tó však se musí dít\nnepatrně, neslyšitelně, beze všeho nápadného hýkání a\nlapání, a jak jen lze v rychlých a plných tazích. Zpí-\nvaje, musí dechem spořit, t. j. dechu se musí jen\ntolik vypouštět, mnoho-li právě na ton třeba. Vypou-\nštění dechu se musí však dít jemně, lehce bez všeho\nnamáhání a násilného vyrážení. Jest třeba, aby dech\njedním proudem z úst řinul a ton jako sám od sebe\npřinášel. Na každý ton z nova dech popadali, jest\nvůbec chybné a nesmí se připustili. Prospěšné bude,\nkdyž se dítky na rychlé dýchání a zponenáhlé vypou-\nštění dechu před skutečným zpěvem navyknou.\nNaučení se dobrému dýchání děje se nejlépe zpí-\nváním v polohlasu (mezza voce); silné udávání tonu\nhned z počátku učení není rádno, neboť zavádí lehce\nk vyrážení tonu.\nS dýcháním se nesmí nikdy čekat, až všechen dech\ndošel; nebof by tak povstávaly nemilé, smysl rušící\nzastávky, a zavdávala by se příležitost ku klesání tonu.\nUčitel muší velmi mnoho o to dbát, a záhy dítkám vští-\npif, že musejí dýchaf, znamenají-li, že jim dech dochází.\nTomu se však musí takto rozuměti, že se zase čekati\nnesmí, až se docházení to slabostí hlasu jeviti počne 5\nnebof docházení dechu nesmí se nikdy slyšeti.\nKde se dýchaf má, nedá se pro všechny případ—\nnosti dostatečně určití; avšak stává jistého hlavního\npravidla, které skoro všecka ostatní pravidla v sobě\nzahrnuje. Pravidlo toto jest: „ souvislá, jak\nbásnická tak hudební myšlenka musí se jedním\ndechem přednesli.„ Byla-li by ale tak dlouhá, žeby\nse nedala bez namáhání jedním dechem vyzpívaf, musí\nse přec jen tam dýchaf, kde má jakýs přirozený\nryvek, Přeryvků takových stává v každé slovy pro-\nnešené myšlence, a v největší části všech hubebních\nmyšlenek a není mnoho k tomu zapotřebí, by je zpě-\nvák na první okamžik poznal a si je vyhledal.\nNejvítanější příležitosti k dýchání jsou všecky po-\nmlčky a pausy. Kde se však mezi dvěma myšlen-\nkami žádná pomlčka nenachází, jesf zpěvákovi nejen\ndovoleno, nýbrž z jiných příčin i potřebno, by kratič-\nkou pomlčku udělal. Ta se stane, když se poslední\nnota myšlenky o něco zkrátí. Tímto se nemění na my-\nšlence ničeho, a napomáhá to k snadnému rozeznání\nmyšlenek. Avšak jesf to jediný případ, kde si nejen\nzpěvák, nýbrž i jiný hudebník zkrácení noty dovoliti smí.\nNaprosto se nesmí dýchaf mezi slovy, která ne-\nvyhnutelně k sobě patří, jako na př, mezi statným a\npřídavným jmenem, dále na puntíkovaných notách, jakož\ni mezi dvěma notami, které obloučkem Spojeny jsou.\n(Pokračování.)* ' *\n\nHudba instrumentálni v chrámich.\nPodává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.\nV otázce o napravení a zvelebení hudby chrámové\nmezi jinými mnohými dosti různými hlasy zvlášť nej-\nvíce v popředí se staví otázka: „Má-li hudba instru-\nmentální v chrámích ponechána, ci co %cela ne-\ncírkevní % nich vyloučena byli/' a dělí mínění na\ndva mnoze sobě odporující tábory. Jsou, jenž chorál\nŘehořův za jediné důstojný křesťanské bohoslužby po-\nvažují, a vedle něho jen hudbě kontrapunktické slohu:\n„ala capella\", hudbě to doby Palestrinovy místa popřá-\nvají: jsou však naopak mnozí, jenž co vřelí ctitelově\na zastavatelé hudby novější instrumentální, tuto též do\nchrámů připouštějí, arci u jakémsi výboru s vyloučením\nmnohých, za časů našich rozpovšechnělých, mělkých,\npříliš světáckých výtvorů druhu tohoto. A boj mezi\ntěmito dvěma tábory je dosti tuhý, jelikož každý z nich\nmínění své na důvody pro sebe vždy dosti důležité\nstaví. Onino zavrhovatelé hudby instrumentální opírají\nse o starobylost chorálů, a jeho dříve v středověku\nvýhradné užívání v chrámích, stavíce se tímto jaksi na\npůdu positivní 5 tito zase jež. bychom konservativní\nstranu pojmenovati mohli odůvodňují mínění své\ndojmem hudbou tou na city lidské činěným, živou po-\nvšechnou a sice velmi oblíbenou praxí a pochvalnými\nvýroky mnohých znalců a autorit církevních.\nŽe ale mnohé nešvary, jaké se užíváním světácké\nhudby instrumentální v chrámích dějou, důrazné slovo\nproti tomuto druhu hudby mluví, toť uznati musí každý.\nNemilo, ba hnusno jesti poslechnout], kterak na mno-\nhých místech při výkonech bohoslužebných mysl naši\nk Bohu pozvednout majících, zaznívají, či spíše hlučéjí\nskladby vyššího vzletu prázdné, výjimky ze zpěvoher,\nba marše a kusy taneční: kterák zvlášť o větších sla-\nvnostech smyslným choutkám jen lahodící sóla jak od\nzpěváků tak na rozličné nástroje se pťovozují, a to\nhlavně z té příčiny , by koneertisťu onomu pak vzdá ti\nse mohla chvála při případech lakotých zvlášť na ven-\nkově obyčejná: Ten náš . . . , ten to zná!!\nPři takovýchto Okolnostech věru vítěztví kloní se\nku straně oněch, jenž hudbu instrumentální z chrámů\nvyhoštěnu míti chtí; jelikož ale za příčinou částečného\nzneužívání neradno věc samu hned zavrhnuti, míníme,\nže nerozhodnuto zůstane vítězství, leč až u věci té\nrozhodně promluví papežská stolice, jíž rozhodnutí to\npřísluší, ana hudba chrámová tak úzce s liturgií samou\nspojena jest. A že od tohoto nejvyššího soudu přísně\ná svědomitě šetřeno bude všech důvodů pro i centra,\ntoho nám důkaz již dějepis hudby chrámové podává,\nkde též již jednou podobná otázka se bylá rozřešila,\nkdyž hudba figurální a to zvlášť zásluhou Palěštriný"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.3", "texte": "_ navzdor též mnohému zneužívání, v chrámích .pone-\nchána byla. A přátelům hudby instrumentální ne-\nbude tuším třeba příliš strachovali se, že se zavriinutím\nnešvar spolu i zavržena bude veškerá hudba instru-\nmentální. Neb ač chorál Řehořův z ducha církve téměř\nvyvoděn jí hlavně a jediné důstojen jest, ač v kontra-\npunktu starých hudebních výtečníkův vrchol hudby\nchrámové se pokládá; předce snad i výtvorům svo-\nbodnějšího slohu hudby novější místa popřáno bude\nv chrámích, ač budou-li vedeny skladby takové duchem\ncírkve, kterýžto duch zbožný pravý církevní spise\nměřítkem pro důstojnost skladeb chrámových býlí\nmá, než jedině forma a sloh, v jakémž sepsány\njsou.\nZ tohoto stanoviska pozoruje-li se hudba chrámová,\ntu hudbě instrumentální, ač veliká většina skladeb toho\ndruhu co chrámu nedůstojných a světáckých zavrhnouti\nse musí, za příčinou zase mnohých velebných ryze cír-\nkevních toho slohu skladeb, místa v chrámích zajisté\npopřáno být může. A z tohoto stanoviska imy na\nhudbu chrámovou pohlížíme, když tuto některé myšlenky,\nv prospěch hudby instrumentální čtenářům předkládáme.\nHudba vším právem nazývá se řečí citů. Cit\nhlavně to je, na nějž hudba rozličně dle účelů svých\npůsobí. Účelem tedy hudby chrámové bude, by dovedla\nv srdcích posluchačů vzbuditi city vyšší náboženské;\ntu city radosti, tu lítosti a skroušenosti, tu vděčnosti, tu\nnáboženské oddanosti, tu úcty a pokory před Božskou\nvelebností, tu osobní nízkosti a nedokonalosti, by do-\nvedla vůbec člověka i beze slov přivésti k modlitbě,\njej polěšiti neb i vnitrem jeho blahodějně zatřásli.\nKdož by však, slyše skladby instrumentální některých\nvýtečníkův , jako n. p. Tumy, Brixiho , s,\nTomáška Horáka, Cherubiniho, Aiblingra a m. j.\nzaznívati důstojně v chrámích našich, kdož by necítil\nse povzbuzena buď si hudebník či nehudebník k pravé\npobožnosti, k vyšším citům náboženským? A proč, jak\nmnohých toho máme příkladů, v místech, kde katolíci\ns protestanty sousedi, tito tak četně chrámy naše\no slavnostech navštěvují, cítíce se hudbou zde více\nk Bohu pozdviženými než ve svých mrtvých modliteb-\nnách? Tu mocně mluví cil a důrazné slovo pronáší\npro hudbu instrumentální, I jest tu, jakby člověk,\npovbuzen k pobožnosti, neměl na tom dosti, vyjevovat\nji slovy, tu zpěvem, tu modlitbou, ale nutil se dáti toto\nvnitřní nadšení na jevo způsobem jiným zjevným\nužíváním rozličných hudebních nástrojů, by chválil takto\nBoha ze vší síly své.\nMá tedy hudba instrumentální zajisté do sebe vlast-\nnost. tu, že, pakli důstojně provedena bývá, povznese\nsrdce křesťana k Bohu; proč by měl jí tedy přístup\ndo chrámů zamezen býti? Že zřetel posluchačů hlavně\nna své umělé krásy obrací a k podivu více než k zbo-\nžnosti pobádá? To samé však místa míti může i při\nhudbě vokální slohu „ala capella\", ba i při chorálu, že\nby přítomní více si všímali a posuzovali skladbu a její\numělost, než aby jiní přivedeni byli k zbožnosti. A\njestli mnohý ředitel kůru vřeskotem rozličných ná-\nstrojů, nedokonalým a nedůstojným provedením skladby\nněkteré instrumentální, posluchače spíše rozptýlí, než\nk Bohu povznese, učiní to neméně jiný nejapným pro-\nvázením jednoduché písně, učiní to mnohem více ještě\nzpěv všeobecný, pakli dílem chybně dílem křiklavě se\nozývá. Nástroje hudební jediné nejsou příčinou roz-\nptýlenosti a nepozornosti přítomných v chrámu při pro-\nvozování mnohých skladeb chrámových 5 vina tu leží\nve světáckém slohu —; ale spíše jak již řečeno, moudře\na obezřetně v skladbách ryze církevních upotřebené\nmysl a srdce člověka mocně k Bohu a pravé zbožnosti\npozdvihnou.\n(Dokončení.)\n\nStarý hudební spolek v Praze.\nSděluje professor V. V. Tomek.\nNejslarší snad, jakžkoli skrovná hudební jednota\nv Čechách byla, kterou za panování císaře Matiáše osm\nosob stavu městského v Praze, a to naskrz soukromě\na hlavně jen pro svou zábavu zřídilo. Dle statut\ntéhož spolku čili collegium musicum, 1. července 1616.\nsepsaných, záležel účel spolku naskrze jen v cvičení\nv hudbě, a nejvíce zpěvu, jakož v provodění dobrých\nmottet, madrigalů i jiných zpěvů a umělých kompo-\nsicí, méně v cvičení na instrumenty, kterých více jen\nk provázení zpěvu užíváno, jakož jen dva prvopočáteční\noudové k tomu umění se přiznávali, jeden, který na\nvarhany hrál, a druhý na jiný instrument. Jména prv-\nních zakladatelů spolku v týchž statutech i pečetmi je-\njich podepsána se nalézají, totiž: Melichar Teyprecht,\nAbraham Gůncel, D. Fleišer, Samuel Adam z Velesla-\nvína, Antonín Kolander z Weissenfelsu, Jan Adam Len-\ngefelder, M. Jos. Turcu, Melichar Corda. Počet oudů,\nkteříby se později ku kolleji přidati chtěli, ustanoven\nbyl při nejvyšším na 12 osob; a však dobrého přítele,\nkterýby spolu hudebník a kolleji příjemný byl, každému\ntaké sebou ke schůzce přivésti volno bylo.\nKollej se scházela obyčejně ve čtrnácti dnech\njednou, kromě obzvláštního zanepráždnění, a sice u\njednoho ouda, který ordinarius nazván byl, bud v bytu\njeho, buď v jiném místě od něho ustanoveném. První\nordinarius byl zvolen hned při založení spolku od ostat-\nních spoluoudů; potomně pak při každé schůzce pře-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.4", "texte": "dešlý ordinarius sám budoucího svého nástupce jme-\nnoval; nebof úřad jeho jen v předsedění při jedné\nschůzce záležel. Kromě ordinaria měla společnost ještě\njiného, a sice stálého představeného, staršího čili seniora,\nu kterého se fiskus čili pokladnice spolku a též statuta\nchovaly. Seniorem spolku byl učiněn při založení Me-\nlichar Teyprecht.\nKe schůzce po každé přijíti každý zavázán byl\npod pokutou, jakou nad ním ostatní spoluoudové usta-\nnovili; leč žeby dostatečnou příčinou se omluvíti mohl,\nkterou po jiném spoluoudu kolléji oznámiti povinen byl.\nV letě scházeli se oudové mezi druhou a třetí ho-\ndinou odpoledne, a hudební cvik až do šesti hodin\ntrval, načež společně obědvali; v zimě naopak v jede-\nnáct hodin scházeli se k obědu, a po obědě trvala\nhudba až do tří, na nejdél do čtyr hodin odpoledne.\nVyměření těchto časů, docela protivné našemu věku,\nježto ku koncertům, anž ke všem téměř zábavám ve-\nčerní čas ustanoven, docela se srovnává s mravopočest-\nností předků našich, kterým vůbec večír mimo domácí\npříbytek býti neobyčejné bylo, zvlášť osobám vážným a\nusedlým, jen studenti a jiný mladý lid ovšem nočních\npotulek dosti často hledívali.\nDle statut neměl společný oběd déle trvati než\nhodinu, a ten opatřili byla věc ordinaria; kterémuž, po-\nněvadž i jídla, ježto předložití měl, statuty vyměřena\nbyla, učiníme snad vděk milovníkům gastronomických\nstrážností, když i o těch podotkneme. Předepsáno mu\ntotiž bylo napřed nějaké jídlo vařené, pak pečené se\nsalátem, potom jiné prý ještě „dobré jídlo,\" naposledy\nsýr neb něco z mouky pečeného. Poněvadž o polívce\nzmínky žádné se nečiní, sami bychom se odvážili, z toho\nzavírati, že snad u starých Čechů ani naskrze nevy-\nhnutelnou částkou oběda nebyla, ačkoli, že staroslavné\nkuchyni české dosti známa byla, mohlibychom odjinad\nhojně důkazů přivésti. K pití dával ordinarius pintu\nvína, a druzí všichni po půl pintě; kdo nějakého pří-\ntele s sebou přivedl, povinen byl i za něho pintu při-\nspěli. Yětší náklad na oběd činiti, bylo ordináriovi pod\ntrestem zapověděno; mimo to bylo varhaníkovi a instru-\nmentistovi to ulehčení také stanovami vysazeno, že, po-\nněvadž prý oni větší prácí než druzí přičiňovati se\nmusí, za to jim obadva dohromady oběd vyslrojiti po-\nvinni byli, též i od přispívání půlou pinty osvobozeni\njsouce.\nKromě těchto schůzek k společnému cvičení v hudbě\nzáležely společné svazky oudů kolleje iv tom, že sobě\nměli v půjčování spisů, regálů a hudebních nástrojů\npovolně nápomocni býti, a komu se na těch věcech\nčastým užíváním škoda stala, la jemu z obecné poklad-\nnice zase nahražena byla.\nčastěji řečené statuty této hudební jodnoty nachá-\nzejí se, německým jazykem psány, v knize psané v ar-\nchivu magistrátu Pražského, nazvané „Chaos rerum\nmemorabilium E. 11. z.\" totiž ve způsobě pravého ori-\nginálu, s pečetmi všech osmi zakladatelů jednoty; což\nohledem jazyka dosti divné jesf proto, žef mezi oudy\nněkolik vůbec známých ěeského jazyka se nachází.\nZdá se tedy, že několik oudů též německých bylo, a\nproto listina v obojím, iv českém iv německém ja-\nzyku původně sepsána. Podobné jesf, že i rozdílného\nnáboženství a rozdílného politického smýšlení oudové\nbyli; nebof sobě proto hned napřed vymňují, aby vše-\ncky bohomluvecké a politické rozprávky ze spolku na-\nskrze vyloučeny byly, a to věru dosti znamenitý úkaz\nv těch časích bouřlivých jesf, jak byli mužové tak vážní\na umění svého milovní, že v tom všech jiných ohledů\nzapomenouti dovedli.\nJak dlouho spolek ten se zachoval, není nám ni-\nkterak po vědom o, ale zdá se, že brzy zašel zároveň\ns mnohými věcmi předbělohorskými. Samuel Adam\nz Veleslavína utekl ze země brzy po vítězství císaře\nFerdinanda 11. nad stavy českými, aniž o něm dále\numíme pověděti. Melichar Teyprecht zatčen jesf, a na\npevnost Rábskou v Uhřích zavřen. O dvou synech jeho,\nMelicharovi a Janovi, a čtyřech dcerách čteme, že\ns matkou svou, opustivše dům otcovský na Starém\nměstě Pražském, pryč ze země se odstěhovali, jakož\nučinily i Estera Krumlovská a Dorota Finková, sestry\nz Veleslavína, z domu svého se vyprodavše. Naproti\ntomu Abraham Gůncel z Gůncfeldu, císařské komory\nv království Českém sekretář, po bitvě Bělohorské zůstá-\nval vždy při úřadě, o němž naopak nalezáme, že sobě\ndva domy na Starém městě po vystěhovancích koupil.\n\nHändel.\nNovella.\nMyslíte si nejvyšší vrchol jeho obratnosti\na Vaše myšlenka zůstane daleko za tím,\nco vykonává.\nArbuthnot Popeovi.\nNa sebe sama i na svět vezdejší zapomenuv, stál\nv okně přívětivého domu města Benátek květoucí jinoch\na pohlížel snivě vzhůru k modrým nebesům.\nByl to Hándel, jenž ze své otčiny, pěkného to\nSaska, sem přišel, by se zdokonalil.\n„Proč jsi tak zamyšlen a zádumčiv, Bedřichu!\"\nzvolal Dominik, Handlův přítel a zaklepal snícímu na\nrameno. Však Hándel ho neslyšel.\n„Božský jinochu!\" zvolal přítel ještě jednou, „ne-\nzírej tak smutně do oblaků!\"\nTu se zavřelo jinochovo krásné oko, jakby hrůz-\nným snem z hlubokého spaní k bdění se navracelo;"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.5", "texte": "nyní se hbitě obrátil, tak že dlouhými kadeřemi vánek\npo snivém čele pohrával, jemný odlesk večerních čer-\nvánků splýval po lilijových lících, přívětivé, opojené oči\numělcovy líbaly přítele dříve než ještě umělecké rámě\na stále se usmívající rty to učiniti mohly.\n„Nebyl jsem trudnomyslný, bratře!\" promluvil nynl\njemným hlasem, ozvěnou to své andělské duše,\njsem ovšem zasmušilý, však jen pro hojnost blahocitu'\njehožto jsem se já, slabý člověk, nehodným býti domý-\nšlel. Tu projela mne hrůza pocítil jsem svoji\nnedokonalost a bolestně usmívala se ústa, hrdé oko\nsklonilo se pokořeno k zemi.\"\n„Ó ty hrdopýšku!\" skočil mu Dominik s jemnou\nironií do řeči. „Musíš se ovšem za svou nadutosf sty-\nděli, jelikož jsi toliko člověk jako všickni jiní. Ukaž,\nco jsi opět napsal.— Ó jak výtečně!\" zvolal nyní, své\npodivení déle netaje. „Jaká ušlechtilost, jaká plnost\nsouhlasů a obrazů! To jest opět vznešená svatá idea!\nAno, to předností jest v tvých velmi uměleckých sklad-\nbách, roztomilý Badřichu, že všude duch a význam žije\na přec jsi ještě tak mlád! Ó Bedřichu, kým chceš\nještě býti!\"\n„Nechtěj, bych se sám styděti musil!\" odvětil\nskromný jinoch, jehožto andělskou mysl sotva co jiného\nroznítilo, jako zasloužená chvála , již vždy za přemrště-\nnou držel, zvláště ale pocházela-li z úst jeho milovaného\nmistra. „Malým, jinošským pracem nepřísluší taká pře-\nhnaná chvála. Ovšem, kdybych sen, jenž mne právě\nnad pozemskot povznesl, uskutečniti mohl, byl bych\npravým umělcem! Věz můj sen:\"\n„Když jsem, chtěje se po své práci zotavili, chvíli\ndo dálky hleděl, hylof mi, jak bych viděl vrch, na němž\nSpasitel poslední noc probděl, jenž u velebné slávě ze\nzemě vyrůstal k večerní obloze. Pokojně a pyšně\nstrměl tu onen vrch posvátný, u jeho paty v křovinách\nbyla noc; jemný soumrak v jeho palmami opásaném středu\na na jeho zeleném vrcholí jasně plápolající lesk oslavy.\nV temnosti zahrady Getsemanské, v níž vrch se\npovznášel, spí umdlení, pobožní učenníci, kterýmž Pán\nbdíti velel.\nNa vrchu ve volné ozářené výši klečí Vykupitel;\njeho ruce jsou přes Božská prsa křížem k modlitbě\nsloženy, jeho nebeský obličej převyšuje svou nadzem-\nskou velebností třpytící se večerní zlatolesk, jenž se co\nodlesk svatosti vůkol jeho svaté hlavy rozprostírá.\nDole u paty vrchu prochází se pokušitel lidský, satanáš.\nZrádce se blíží s bojácnou tlupou. S nebe sstoupí\nanděl Páně a podá Spasiteli kalich utrpení. „Otče,\"\nvolá Kristus v nejvyšší své bolesti duševní, „je-li mo-\nžno, odejmi ode mne tento trpký kalich! Však ne\nmá, nýbrž tvá vůle af se stane,\" přidá s Božskou\noddaností a umře blaženě.\n„Co si to' tak myslím a slzavýma očima neustále\nv zjevenou velebnost patřím, a co mě to pudilo, bych\nhned po péře sáhl a to slavné vidění na papíře notami\nvyjádřil: zavzněly náhle všecky zvony Benátské pojed-\nnou k večerní modlitbě a mně bylo, jakby mluvily an-\ndělské hlasy tímto slavným zvoněním! Tu jsem se mo-\ndlil prose o sílu k budoucímu dílu, však mne probudil\nhlas mého Dominika.\"\n„Jak jsi přec šlechetný Bedřichu, af píšeš neb\nhraješ; af mluvíš neb miluješ!\" řekl Dominik patře na\njinocha s obdivováním a ostýchavou bázní. „A jelikož\njsi tak laskav, tak nežisten, chci ti ukázali moji nejno-\nvější práci, o níž mi své pravé mínění říci musíš.\nNemohu se myšlenkou tak vysoko povznesti jako ty,\naniž mi možná při prácech na tak umělé sestavení se\nodvážiti; vybralf jsem si, doložil Dominik ješitně, zcela\nprostý předmět.\nS uzarděním vytáhl nyní Dominik své nejnovější\ndílo z kapsy a podával je s třesoucíma se rukama své-\nmu příteli, starostlivě každý jeho pohled skoumaje, zdali\nchválu či opovržení vysloví.\nVroucí láska k Dominikovi a jeho rozšafná snaha\nzápasily nevýslovně v Handlově skoumavém oku, když\nskladbu svého přítele prohlížel; konečně rozhostil se\njemný úsměch po jeho sličném obličeji a klada skladbu\nna stolek zvolal:\n„Příteli! Ach! Nepokusil jsem se ještě své dětin-\nství a svoji činnost mileným rodičům vylíčili, v tom jsi\nmne ovšem předešel.\"\nSkladba dobrého Dominika obsahovala vylíčení jeho\nšťastných dnů v růženém dětinství. Obětavá láska\nmatky, péče otcovy a veselé dovádění dětí bylo hla-\nvičkami notovými vysloveno.\nHándel pohlížel, silně dojat, na tuto prostou skladbu,\npak opět zcela dobrosrdečně v upřímné oko Dominika\npohlédl. I tázalf se jej Dominik starostlivě a bázlivě\n„Jsi tedy spokojen, Bedřichu?\"\n„Docela!\" odpověděl saský umělec.\n„Ach, jsem blažen,\" mluvil Dominik dále stav se\nneobyčejnou chválou hovořivým, „že jsem přec jednou\nněco vytvořil, co se lidem líbí, ano i tobě přemilý\nbratře, na jehož pochvale si nejvíce zakládám. Starý\nMaestro haní rni vše, cožkoliv vypracuji; tato skladba,\npravil, nestojí za nic, jest sprostá i nepřirozená. Mimo\nto myslí ještě, že by mi chyběla idea, z jejíž věčného,\nu vnitř duše lesknoucího se paprsku , jak on říkává,\npředstavy zvuků vyplývati mají. Upírá mi vidu, jelikož\nnechci psáti opery a oratorie, jako ty, nýbrž jen sonáty\na jemné nápěvy pro moji harfu, neb zpěvy idilycké.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\n—l—\nStavovské divadlo. Dříve než o operách mluviti a\nje rozebírati budeme, uznáváme za prospěšné, bysme\nčtenářům v tomto oboru hudby méně znalým aspoíi vy-\nsvětlili, co opera jest a na kolik druhů se rozděluje.\nOpera jest činohra se zpěvem a hudbou spojena. Dvě\nhlavní umění účinkují v opeře: básnictví a hudbá;\nprvní podá děj, druhé opatří jej vnadou tonů; důležitost\nobou bije do ocí; avšak i malířství, tanec a stavitelství\nmusí spoluúcinkovati. Opera jest podřízený druh zpěvo-\nhry a blíží se co do poetického vzdělání brzy truchlohře,\nbrzy veselohře, brzy činohře. Italcané rozeznávají 3 druhy\noper, totiž: velkou, komickou a smíšenou operu. Ve tra-\ngické neb velké opeře (opera seria) jedná hrdina\ndle obdoby hrdiny v truchlohře; v komické opeře\n(opera buffa) zobrazují se pošetilosti a vady neb úskoky;\navšak užívá se tu dialogu (rozmluvy) místo recitativu;\nsmíšená opera (opera semiseria) jest dle obdoby či-\nnohry tvořena; střídajít se v ní vážné a veselé partie.\nAby děj, jejž často zpěv přetrhne, se nevlekl, nechá bá-\nsník osoby místo recitativu mluviti, vplétá nádherné kroje,\ndekorace, mašiny, ballety, aby oko posluchačovo spolu\nzaměstnáno bylo. Pročež vybíraly se látky hlavně z bá-\nječného světa a tu utvořila se takto romantická opera,\nkterážto hlavně od Němců, jmenovitě od Mozarta (Don\nJuan Kouzelná flétna), a od K. M. Webra (Carosťre-\nlec a Oberon) vzdělána jest. Němci rozdělují operu takto:\n1. Velká opera, kdež se jako v italské všude zpívá,\nna př. ve Webrově „Euryanthe,44 v Spontiniho „Vestálce;44\n2. heroická opera, jež má vážnou látku a mluvených\ndialogů dovoluje; 3. lyrická opera (vlastně špatně\nzvolený název, anto každá opera lyrická býti má), kteráž\ns jednoduchým dějem spojuje vývin jakéhokoliv duševního\nrozpoložení; 4. komická opera, na př. Mehulova opera\n„Obě lišky;44 5♦ operettka neb malá opera, v nížto\nmálo osob jednajících se nachází (a v nížto jednoduchý\nděj jest). V opeře hraje velkou roli recitativ; než co\njest recitativ? Recitativ je zpívaná řeč, jistý druh\nzpěvu, kterýž se velmi řeci podobá; je to hudební dekla-\nmací, kteráž co do přednesu a akcentování co možná nej-\nvíce k pathetické deklamací lne. Recitativu užívá se též\nv oratoriu a v kantatě, by se vypravování před-\nnášelo; naproti tomu místa, v nichžto cit vládne a kte-\nrážto déle trvajíce několika slovy se pronášejí, ponechána\njsou áriím, duettům, terzettům a jiným pospolným\nkusům. Jelikož ale v opeře nemůže vždy na arii duetto\nneb jiný pospolný kus následovat! neb chor přijíti a tomu\nse opět nová arie připojit!, musí se proto čásf jednání a\nrozmluv osob v drámě zaměstnaných buď recitativem\npřednášeti neb toliko jen mluviti. Včera se dávala 2ak-\ntová opera „Orfeus v podsvětí44 od J. Offenbacha.\nPan Alex. Dreyschock uspořádá před svou\ncestou do Rus, v Praze 8. led. ještě jeden koncert a jedno\nsoirěe pro komorní hudbu, na kteroužto zajímavou zábavu\nvšechny hudbomily upozorňujeme.\nVe valném shromáždění „jednoty k zvelebení\nkostelní hudby44 dne 29. prosince byli na návrh ře-\nditele pana J. Krejčího za čestné údy zvoleni: Dvorní\nvarhaník Jan B. Schneider v Drážďanech (nar. 1789),\nvarhaník hlavního chrámu Aug. G. Ritter v Magdeburku\n(nar. 1811), a vrchní varhaník Adolf Hesse ve Vratislavi.\nMimo tyto dostalo se této cti panu J. Částkoví, kaplanu\nu sv. Trojice. Obšírnější zprávu podáme příště.\n— Jak doslýcháme, přijede sem slavná rodiva N e-\nrudovská z Brna ku koncertům.\n— Tři kvartettní zábavy pánu A. Benevice,\nF. Bause, A. Paulusa a prof. J. Goltennanna dne !♦, 8., 15.\nprosince v sále konviktském. Na počátku tohoto století\nuspořádal Pixis v Praze kvartettní zábavy pro komorní\nhudbu, kteréž od té doby každoročně se odbývají. Ko-\nmorní hudba podobá se podobizně, na kteroužto se zblízka\npatřiti musí, antě až do nejjemnějších záhybů pilně vy-\npracována jest. Z toho vysvitá, že i tlumočníci komorní\nhudby praví umělcové býti musí, aby podobizna (komorní\nhudba) tak se objevila, jak ji skladatel sám podal.\nToho se nám dostalo ve všech těchto zábavách. Slyšeli jsme\n3 kvartetta od Haydna, tvůrce komorní hudby (1. A-dur\nop. 55 cis. 1. — 2. A-dur op. 20 cis. 3. — 3. G-dur\nop. 17 cis. 2.) od Mozarta, kvarteto (Es-dur. čís. 4.) od\nBeethovena, 2 kvartetta (B-dur op- 130, C-dur op. 50)\na 1 větu z jeho kvintetta (D-dur op. 137); fuga od L.\nSpora, podvojný kvartett (G-moll op. 136) od Onslova,\nkvartet (C-moll op. 8 cis. 4.) a konečně kvartet (D-moll)\nod domácího skladatele Fromtra, ředitele pianního ústa-\nvu. Jak známo, položil Haydn pevný základ ku kvar-\ntetu 5 vedle něho slynul Sácchini. Vysoce povznesla tento\ndruh hudby fantasie Mozartova a na nejvyšší vrchol pový-\nšil jej obrovský duch Beethovenův. Co tento hrdina a\njeho souěastníci a následovníci, n. p. Romberg, Spohr,\nOnslov, pak novější mistři Reissiger, Mendelssohn, Schu-\nmann, V e i t v tomto oboru dokázali, podaly nám Praž-\nské kvartettní zábavy během tohoto století. Pokládáme\nza zbytečné mluviti o skladbách svrchu uvedených mistrů,\ntoliko budiž nám dopřáno několik slov o kvartetu p. From-\ntra povědíti. Skladba páně Fromtro v a je zdařilá práce.\nVšechny věty svědci o důkladně vzdělaném a myslícím\nskladateli, jemuž forma žádných těžkostí nedělá. Uspo-\nřádání jednotlivých vět, hudební zosnování a zpracování,\npraktické a souměrné zacházení s nástroji jsou chvály hodné.\nVedle skutečně pěkné 1. věty zasluhuje zvláště scherzo\n„allegro bizzaro\", s původním rhytmem chvalného uznání.\nProvedení skladeb bylo vždy mistrovské majíc stínu a\nsvětla a vyznačující se jemným nuancováním. Mezi umělci\nvyznačil se hlavně pan Benevic, jenž svou uměleckou ce-\nstou do Belgická a Francie co do krásného tonu, svěžesti\na pružnosti velice získal. Návštěva nebyla velmi četná.\n\n— Koncert jednoty pražských hudebních umělcův\nku prospěchu ústavu pro vdovy a sirotky jejich odbýval\nse v pátek dne 23. prosince. Provozovalo se nádherné\noratorium „Paulus44 od Mendelssohna-Bartholdyho. Ora-\ntorium „Paulus44 jest jako Haendlův „Mesiáš*4 z rozličných\nmíst sv. písma sestaveno. Mát méně čísel než „Mesiáš44\n(týž má 54 a Paulus 45), avšak mezi nimi jsou dlouhé\nrozpravné recitativy. Sestáváf z dvou oddělení, z nichžto\nprvní obrácení, druhé apoštolskou cinnost Pavla lící.\nText má mnohé vady, ježto skladateli překážky kladly."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.7", "texte": "\\ v\nChor rozpadává na dvě polovice. V I. oddělení odňal Ste-\npán hrdinovi oratoria převládající část zájmu. V 2. dílu\njsou vlastně jen dvě čísla, v nichžto vznešený, ohnivý\nduch Pavla vyniká a do nichžto skladatel všechen plápol\na sílu svého umění vložiti mohl. Nad tímto něco hubeným\ntextem rozprostřel Mendelssohn veškerou hojnost svého\nnadšení. Musíine-li se vyznati, že tato hojnost' a svěžest\nbarvitosti tonu ták působí jako obraz od Correggia čarovně a\nchvatně budíc láskou lásku; nedá se s druhé strany upříti,\nže seřaděno 54 tak plně pracovaných čísel, z nichžto ně-\nkteré se pomalu pohybují, posluchače tím více unaví, jeli-\nkož oratorium toto časem velmi rozvláčné jednání má a\ntext ku konci žádného vzrůstání, žádného stupňování vý-\nrazů nepřipouští. Vrchol básně nachází se již v polovici\n1. oddělení. Jako každé číslo s láskou zosnováno jest,\njest též instrumentací bohatá a rozsáhlá, máť na sobě svěží\nbarvitost jara, rovnoměrnost a přiměřenost, které se za\nvzor postaviti dají. Zabloudí-li instrumentací časem za\nmeze oratoria, dá se textem omluviti, n. př. ve sboru po-\nhanů (2. odd. čís, 35 B-dur): „Seid uns gnádig, hohe\nGotter\", kdež flétna trochu neslušně vystupuje, avšak při\nřímské oběti mohlo by se to ovšem snésti, kdyby drama-\ntická totožnost úlohou oratoria byla. Všude, kamž v ora-\ntorium tomto pohledném, najdeme utěšená a poučná čísla.\nOpominouce krásnou ouverturu, dramatický a charakteri-\nstický sbor „Ukamenujte ho\", neskončené jemný a dů-\nvěrný sbor „Sie wir preisen selig\", klenot Paulusa „Mache\ndich auf, werde Licht\" a vznešený imposantní sbor kone-\nční podáme jen úsudek o ceně celku téhož oratoria. Men-\ndelssohnova skladba jest větším dílem přísná co do formy,\navšak jádro neleží zde tak zhola; staré vážné a důstojné\nformy jsou hojností stylistických a instrumentálních krás\nozdobeny. Handel ověnčil svou hlavu hvězdami, Mendels-\nsohn vonnými květinami, Mendelssohn uvedl opět cho-\nrál do oratoria; avšak také Graun ve svém díle „Smrt\nJežiše\" střídal chorál se sbory. Duch v oratoriu „Paulus\"\njest naskrz ušlechtilý, důstojný; nikdy nesklesne Mendels-\nsohn se své vysoké sféry, vždy jej rozplamení posvátnosf\nlátky. V celé skladbě nenajde se čísla, ježto by lehko-\nvážné, obyčejné, neb slohu tomuto nepřiměřené bylo. Pro-\nvedení bylo v každém ohledu výborné pod mistrným ve-\ndením pana kapelníka Fr. S křoup a. Soíové partie měli\nv rukou slečny Prauseová a Schmidtová, pánové Eilers,\nReichel, Strakatý, kteřížto dle sil svých k zdařilému celku\npřispěli. Návštěva byla velmi četná.\nv\nKoncert Zofínské akademie dne 28. prosince\nobsahoval tenkráte velmi zajímavá čísla, z zvláště\nnová skladba „Ebrejská elegie\" (text od Vojt. Smilov-\nského) od Zik, Kolešovského, ředitele akademie, velkou\npozornost na sebe zbudila. Je to skladba pro mužský\nsbor, sola as průvodem čtyř cell. Pan skladatel, pojmuv\núplně text, zosnoval komposicí svou duchaplně, podav\ncharakteristiku textu přiměřenou a velmi dojímavou hudbu,\npři nížto cella celku elegičnosti dodávají. Účinek skladby\ntéto jest hluboce dojímavý. Provedení bylo výtečné, po-\ntlesk, jenž skladateli i účinkujícím platil, hlučný. Dále\nslyšeli jsme dvě písně české a) „radost a žalost\" od\nJ. Vašáka, b) „večerní klekání\" od Zik. Kolešov-\nského, ježto slečna Anna Sobotková, žákyně žof. akad.\nsprávně přednášela. Mimo tyto provedeno bylo motetto\nod Kuckena, a nádherné a mohutné Halleluja od Haendla,\nRegina coeli, pro smíšený sbor od A, Caldary, pak Vineta,\na mužský sbor od Abta a konečně duchaplná a charak-\nteristická skladba „Dás Zigeunerleben\" od Roberta Schu-\nmanna. Ku konci přednášel pan Jos. Low „Fan-taisie Im-\npromptu\" od B. Chopina a „Aufschwung\" od Schumanna\nuhlazeně, obratně as přiměřeným výrazem. Výsledek kon-\ncertu byl tehdáž velmi skvělý. Četné obecenstvo odmě-\nnilo se panu řediteli a spoluúčinkujícím hojnou pochvalou.\nVečerní třetí zábava mužského zpěváckého\nspolku dřae 29. prosince v sále konviktském došla od čet-\nného obecenstva všestranné pochvaly. Volba sborů byla\ntrefná a provedení jejich skutečně výtečné. Slyšeli jsme\nmimo pěkné německé sbory od F. Mahringa, K. Reinecka,\nRob. Schumanna, K. Zóllnera, Rubinsteina, K. Lowa,\nOtta, F. Schneidra, Mendelssohna, z nichžto Zollnerův sbor,\n„Wo mocht ich sein\" opakován býti musel, také české\nsbory, totiž duchem českým vynikající sbor „Milost a víno\"\nod J. Vašáka, „Náš zpěv\" od Vil. Blodka, jenž ač nedo-\nsáhnuv textu, přec vítaným darem pro spolky venkovské\nbude a konečně výborný elegickým tónem se vyznaču-\njící sbor „Nevěrný milý\" od J. Vašáka, jenž na všestranné\npřání se opětoval. K této velmi zdařilé produkcí připoju-\njeme toliko přání, aby činný tento spolek ještě více\ncesk ý ch sborův provozoval a zajisté dosáhne též u če-\nského obecenstva vřelejšího účastenství.\nKoncert pana H, Vieuxtempsa (vysl. Vieután) v\ndivadle dne 30. prosince došel velkého účastenství a skvě-\nlého úspěchu. Pan Vieuxtemps (nar. 1819) přednášel\n1. větu svého koncertu A-dur, pak své adagio a rondo,\nsvou fantasii appassionatu a konečně své humoristické\nvariace, Yankee-doodle a osvědčil se co znamenitý vir-\ntuos; Vieuxtemps má technickou sběhlost úplně v moci.\nOd bezkonečného trilku s perlícím staccatem, od teřzo-\nvých oktavních a decimových chodů, od pizzicata, jenž co\nsršící ohně vod po všech 4 strunách hupkuje až čtyrhma-\ntným arpeggiím; od čarovného flageolettu, jenž co Aeolova\nharfa zaznívá, slovem každou jednotlivost technické sběh-\nlostí přivádí Vieuxtemps k úplné platnosti; avšak jeho\ntón není ták velký jako tón Fěrd. Lauba, aniž staccato\ntak výrazné jako Laubovo. Vyznáváme však upřímně, že\njsme více očekávali a že nás náš Ferd. Laub svou bra-\nvurou více uchvátil než dotčený koncertista. V tomto\nkoncertě účinkovali zpěvem sl. Schmidtová, sl. Brennerová\na pan Eilers. Mimo to provedeny byly dvě ouvertury k\nFingalshóhle od Mendelssohna a od Gade. Vieuxtemps\nbyl mnohokrát hlučně volán a dělil pochvalu se slečnou\nBrennerovou.\nHudební literatura. U pana Rób, Ve ita\nvyšel 6. sešit „Katolického varhaníka\" od Josefa\nFórstra, obsahující dvě adventní písně: „Prozpěvujíce ve-\nsele\" „Narodil se Kristus Pán\" s příslušnými mezi-\nhrami a dohrami. Upozorňujeme pány varhaníky na toto\ndůležité dílo, kteréž by žádnému chyběti nemělo. Sešit\ntento stojí 40 kr. nov.\n\nBerlín. Pan Ferd. Laub pozván byv od několika\nhudebních spolku v Hollandsku ku koncertům, vy-\nstoupil v Amsterdame, Rotterdame, Lagduně a jiných mě-\nstech se skvělým úspěchem a okouzlil svou hrou všude\nobecenstvo, Spohrova „Jessonda\" dávala se tu nedávno\nv novém obsazení. Tehdáž zpívala slečna Ferlesi (?)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600101-01.1.8", "texte": "--(Ferlesova), Pražanka ponejprv Amazili, s kteroužto\núlohou se co do technické stránky a pojmutí dobře obezná-\nmila. Těžiště její však padlo do duetta s Nadorim (2.\ndějství), které čistě jsouc předneseno, velkého účinku zbu-\ndilo. K otevření zdejšího divadla „Victoria,44 kteréž\n1400 lidí zaujímati může, napsal kapelník téhož divadla\npan Josef Nesvadba ouverturu, jižto výtečný kritik L.\nRellstab skvělým hudebním kusem nazývá.\nDarmstadt. V 2. koncertu zdejší kapelly sly-\nšeli jsme novou symfonii (A-dur) od J. Aberta, člena\ndvorní kapelly v Stuttgartu. Dílo to je výtečné, jež se\nrovně tak svěžími, duchaplnými motivy, jakož i výborným\nzosnováním vyznačuje.\nLublaň. Z pozůstalosti Kam. Maška vyjde zde\nco nejdříve „Slovenská Gérlice.44\nLvov. (Dop. pfiv.) (Úmrtí Serwaczyňskéh o).\nDne 30. listop. r. 1859 zemřel tu znamenitý houslista,\nStanisfav Serwaczyňski, čestný oud více\nSpolkův hudebních, býv. ředitel divadelních orkestrů v Pe-\nště a ve Lvově v 74. roku věku svého. Zvěčnělý\numělec tento byl jedním z nejčinnějších soupeřův věhla-\nsného Karla Lip iňského, který při kazde příležitosti\npochvalně se o něm zmiňoval i zasloužilí též toho, neb\nvšude, kdekoliv vystupoval v koncertech ve Lvově,\nv Krakově, v Peště a zvláště v Benátkách obdivovali\nse jeho mistrné a tklivo-dojímavé i především v přednesu\nadagia nedostižené hře. Jako pravdivý „gušlarz slo-\nwiaňski44 (kouzelník v umění hudebním) nejvíce však\nrozněcoval posluchače a opanoval jejich srdce, když mu\nbylo hráti nápěvy polské, na jejichž základu více\npřekrásných složil útvorňv pro housle. Ještě roku to-\nhoto v letě s velkým zalíbením poslouchali výtečnou hru\njeho lázeňští hosté v Truskawci, ačkoliv už byl churavý.\nByloť to poslední znění hry umělcovy labutí zpěv strun\njeho. - Mimo četné skladby pro housle složil Serwa-\nczyňski v mladších letech svých hudbu k frašce\n„Ta d e u s z Chwalibó g,4í potom hudební divertise-\nment pod titulem „K u 1 i g K r a k o ws k i44 a více „P o-\n-1 o n é z u v44 a „K o I o my je k44 pro housle a piano, jež\nv svém čase velkého nalezši rozšíření posud s oblíbením\nbývají provozovány. „Pokoj prochómjego!\n(V. 1).)\nPaříž. Dne 15. pros. vystoupil ponejprv po\nsvé nemoci tenorista Roger (vysl. Rožé) před skvělým obe-\ncenstvem ve velké opeře, ano vystoupil se svou uměle\nzhotovenou rukou a slavil triumfy. Umělá jeho ruka je\nskutečný div, a mohu Vás ujistit, že přisluchači několik\nminut nevěděli, která z obou ruk mrtvá či živa jest. Ro-\nger překvapil každého, když ponejprv v „Bilé paní44 sou-\nčasně jednou i druhou rukou pohyboval. Ve velkém\nvýjevu 5. dějství „Proroka44 dal ruce přes kříž, vyzdvihl je\nna hlavu, dělal prosící, pohrdavé a hrozivé posunky. Avšak\nto není vše nic. V 4. dějství Favoritky držel na sve\nnové páži umírající Eleonoru a jak pak milenku královu,\ndřív než jí před milostným duettem odpustil, silně odstr-\nčil a na zem uvrhl pohybem ony páže, jenž živější a\nstrašnější býti nemohla. Příjem Rogerův obnášel 25000\nfranků. V představeních opery „Pout do Ploermelu44 od\nMeyerbeera muselo se přestati následkem smrti kozy Dino-\nrahiny. Nutno novou kozu k představení vycvičit, by se\nopera opět dávati mohla.\nVídeň. (Dop. pův.) [České besedy. Filharmo-\nnické koncerty. Lazarev.] Pan Rosa, oud zdejší\nopery uspořádal v hostinci „u zelené koruny44 čty r y\nbesedy dne 12.a 22. listop. a dne 7.a 21. prosince,\nk nimžto se mnoho Slovanů dostavilo. Slyšeli jsme pro-\ndukce na melofon od krajana našeho Suchana a\nrodiny jeho, na cello od Moravana p. Cáhela a jiných.\nZvláště pak vynikal pan Bláha na trompetu, s kte-\nrýmžto nástrojem s nej větší lehkostí zscházeli umí a jenž\nsvým citu plným přednesem veškeré obecenstvo uchvátil.\nPan Král, znamenitý virtuos na viola ďamour hrál ně-\nkolik piec na svůj nástroj; jak, to se neptejte. Dojal,\nuchvátil a okouzlil všechny posluchače a musel na vše-\nstranné přání každou piecu opakovat. Dále byly prove-\ndeny sbory a čtverozpěvy české i srbské, sol a a\npísně české a srbské, zpívané od p. Ferchtegotta,\nOsva ti č e a jiných. Orkestr c. k. operního divadla\npod vedením pana ředitele Eckerta uspořádá v letošní\nkoncertní saisoně čty r y filharmonické koncerty v di-\nvadle operním. Programy ku těmto koncertům jsou velmi\nzajímavé. Obsahujíť symfonii (A-dur) od Beethovena,\nod Mendelssohna a R. Schumanna, ouverturu k „Anr.-\nkreonu44 od Cherubiniho, ku „Koriolanu44 od Beethovena\na k „Vile Mab44 a „marche funebre44 od Berlioze, k Wal-\nburgisnacht od Mendelssohna a Handlovo mistrovské dílo\n„Israelité v Egyptě.44 Ještě slovo o Lazar evu, jehož\nse, jak Vy díte, jistý hudby znalý pán z Vídně ujal a\njehož výroku i já co Čech odporovati musím! Bylo by\nžádoucno, kdyby Lazarev do Prahy přibyl a své\nskladby provozovati dal; zajisté by Pražská kritika zá-\nsluhy jeho ocenila. Avšak my děkujeme za takovouto\nhudbu v duchu a charakteru Slovanů. Na štěstí ví celý\nsvět, že Slované jsou národ hudební, a že duch\na charakter jejich taký nesmysl býti nemůže, jak jej\nLazarev sepsal. Kdybysme byli 020 let nazpět, škodil\nby velice pan Lazarev Slovanům, avšak za nynějších\ndob jen sám sobě škodí. -a-\n\nDur a moll.\n\n(Alex. Dreyschock.) Jak známo, dával v prosinci Alex.\nDreyschock koncerty ve Vídni a přednášel v jednom z nich\nBeethovenův Es-dur koncert pro piano s neslýchaným úspěchem.\nPo ukončení hry tlačil se skrze množství obdivovatelů stařec\nk vítěznému umělci. Třesoucí se rukou sáhnuv do tobolky\npodal virtuosu složený papír řka: „Přijměte nejdůstojnější tlu-\nmočníku ducha našeho velkého Beethovena, tuto drahocennou\npamátku a považujte ji, jakoby Vám ji velký mistr sám byl da-\nroval. Bylať to kadeř Beethovenova; muž, jenž mu ji\ndaroval, byl, jak nám sám Dreyschock vypravoval, slavný ně-\nmecký básník Bedřich Halm neb jinak svobodný pán z Múnch-\nBellinghausenu.\nYM. Bernier.) Mikuláš Bernier, ředitel hudby královské ka-\npelly v Paříži zdržovav se nějaký čas v Římě, rád by se býval\nse znamenitým Caldarou seznámil, by se u něho zdokonalili\nmohl. Avšak muž tento byl nepřístupný, Bernier musel se\nk tomu odhodlati, k němu co sluha do služby vstoupiti. Jednoho\ndne našel Bernier na psacím stolku svého pána začatou skladbu.\nBernier uchopiv se péra dokončil ji. Od této doby byli nej-\nvřelejší přátelé.\n\nPáni odběratelé „Dalibora\" na rok 1859, obdrží s tímto číslem obálku na notové přílohy."}]}