{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_sha256": "5426797db916c0c8131cc98dd354bfb460f9c67976082482808b08847dddb9a9", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/01/10_01/bmtnabd_1860-01-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[9]", "page_fin": "[9]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.1", "titre_corps": "A.", "titre_sommaire": "A.", "signature_source": "Gustav P. Moravský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[9]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 554, "texte": "A.\nGustav P. Moravský.\n„Buď s Bohem!\" chladně pravila jsi\nA odešla i bez pláče!,..\nKdyž první lásky kvetly časy,\nÓ vše tu bylo jináče!\nTu dívka klesla v náruč moji\nA usedavě plakala;\nA svého srdce v bouřném boji\nNa mojich prsou zmírala.\nVšak osud zlý ty časy schválil,\nJá darmo hledal sladký klid,\nA tebou se mi opět vrátil\nA rozdmul v žár můj mrtvý cit.\nA opět osud jinak velí:\nJá zas dlím sám a daleký;\nOd tebe černá moc mne dělí,\nDávám ti s Bohem na věky. ...\nBolnému mého srdce tluku\nTys sama nerozuměla,\nA chladně mi ruku\nAs úmyslem cit zapřela! ..."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[9]", "page_fin": "10", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.2", "titre_corps": "Jiří Benda. Stručný životopis. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Jiří Benda. Stručný životopis. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[9]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.1", "debut_caractere": 556, "fin_caractere_exclue": 3096, "texte": "Jiří Benda.\nStručný životopis. Podává Vítězslav Guth.\nMezi skladateli všech národův zaujímá Jiří Benda\nzajisté jedno z nejpřednějších míst; ano jediná jeho\nmelodrama Ariadna by mu co skladateli nesmrtel-\nnost byla ujistila. Nebude tedy od místa, podárne-li\nstručný životopis muže, jehož skladby u nejvzdálenějsích\nnárodů Evropy tak obdivovány byly, tím více vsak, an\nvlast naše jeho rodištěm jest.\nJiří Benda narodil se v Starých Benátkách u Mladé\nBoleslavi r. 1721, dle jiných 1722. Otec jeho Jan Jiří\nBenda byl tkadlcem, hrál ale také na několik hudebních\nnástrojů, obzvláště ale výborně na hoboj a šalmaj.\nSynové jeho, František, Jan, Jiří a Josef si v hudebním\nsvětě každý více méně velkého jména získali. Juž\nv nejoutlejším věku jevil Jiří velkou lásku k hudbě, a\nbrzo to na housle tak daleko přivedl, že již r. 1740\nod Bedřicha 11., krále pruského, místo druhého houslisty\npři dvorní kapelli obdržel. Juž v Berlíně se vyvinoval\njeho talent ku komposicí, ačkoliv po celý život v har-\nmonii a v nauce o komposicí žádného učitele neměl.\nVlohy jeho a krasocit samy si utvořily u Bendy pravidel;\ns jakou jistotou ale se mohl spolehnouti na cit svůj,\ndokazuje nám zřejmě jeho: Šestero sonát pro klavír.\nBerlin 1757, jež za kiassické považovali lze. Většího\nmnohem zdokonalení dostalo se talentu jeho v Gothě,\nkamž byl r. 1748 přibyl, by nastoupil uprázdněné úmr-\ntím Stolzela místo kapelnické u vévody Gothaiského.\nNa požádání vévody Bedřicha 111., velkého to přítele\na znalce hudby, složil Benda čtyry ročníky kostelních\nskladeb, několik mší a jiné toho druhu skladby. To\nvše vyplnil k lakové spokojenosti knížete, že jej na\nsvé útraty r. 1764 do Itálie cestovati nechal. Na této\ncestě přišel také do Mnichovy, kdež na všeobecnou\nžádost koncert uspořádal, kdež se jen jeho skladby\nprovozovaly, začež darem obdržel krásné hodinky.\nV Benátkách jej velmi vlídně přijal slovútný Hasse. *)\nZde se též seznámil se svým nástupcem Schweizerem.\nSlyše zde první operu Galluppiho, rozhoršil se Benda\nnad takým bohaprázdným hudlařstvím, jak ji nazval, a\npo prvním jednání z divadla odešel. Přítel jeho a prů-\nvodce, jmenem Rust z Dessavy setrval nejen až ku\nkonci, nýbrž neopominul i druhého dne do divadla při-\njití, by tuto operu ještě jednou slyšeli mohl. Ano i\ntřetího dne šel ji poslouchati. Benda však, vzpomenuv\nsi na dlouhou chvíli, jež včerejšího večera měl, umínil\n\n*) Jak doslýcháme, bude přičiněním ředitele p. Apla Bendova\nAriadna v jednom koncertě Ceeilské jednoty provozována.\nBed.\n*) Ad. Haase nar. 25, br. 1688 v Bergedorfu u fíambur."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2465, "texte": "si také na krátký čas do oné opery se podívati.\nTenkráte ale setrval také nejen až ku konci, ale i druhá\nnavštívil představení, mnoho~li jich jen uslyšeti mohl.\nDruhého dne se přiznal svému příteli, že touto vlašskou\noperou mii vzešlo nové světlo v divadelní hudbě. Nad-\nšen italskou hudbou, složil v Římě kostelní skladbu,\njiž knížeti Gothaiskérnu věnoval. Tato práce se při-\npočítá k nejlepším jeho výtvorům, kteréž byl v tomto\nslohu napsal. Navrátiv se opět do Gothy, složil\noperu r. 1766, totiž: Ciro riconosciuto (Poznaný Cyrus)\na italskou mezihru: il bon marito (Dobrý manžel),\njež velké obliby došedše, jemu titul a řád ředitele ka-\npelly získaly. Mimo tyto dvě opery psal Benda posud\nskoro jenom pro kostel v Gothě. Úmrtím Bedřicha 111.\nr. 1772, jehož miláčkem byl, zesnul Bendův talent tako-\nřka na krátký čas, poněvadž kostelní hudba z onoho\nchrámu od toho času zcela zmizela.\nBrzo nato přišla Seilerova divadelní společnost po\npožáru zámku Výmarského do Gothy, by zde svá před-\nstavení dávala. Nyní povstala v Bendově životě skvě-\nlejší doba. Od Schweizera, ředitele hudby ony spo-\nlečnosti povzbuzen, obrátil se znova k hudbě divadelní,\na to s velkým štěstím. Brzo nato vyšlo jeho melo-\ndrama: „Ariadna na ostrově Naxosf které základ\npoložilo k jeho nesmrtelnosti. Podnět k vynalezení\ntoho druhu divadelní hudby dala výborná mimika a de-\nklamace herečky Brandesové. Poněvadž nebyla zpě-\nvačkou, přemýšlel Benda, zdali by možné bylo, účinek\nvloh jejich s hudbou spojiti. S Golterem a Cupelem\nse ještě poradil, a poněvadž onino zcela souhlasili, dal\nsi Benda napsat text od herce Brandesa, a tak povstala\nAriadna. Před tím vyšlo ve Francouzsku melodrama\nod Rousseaua: PygmaUonr v tom samém způsobu\nsložené, daleko ale stojící za Ariadnou Bendovou. Jestif\nvšak podstatně dokázáno, že Benda až k provozování\nsvé Ariadny o Pygmalionu Rousseau-ovu ničehož ne-\nvěděl (r. 1774). Našemu Bendovi náleží čest, že on\nbyl prvním, jenž druh hífdby divadelní v Německu uvedl.\nOriginálnost, pravdivost výrazu a líbeznost, jimiž Benda\nv rnelodramě strach, leknutí, radost atd. vylíčil, roznesly\njeho jméno po celé Evropě. Na všech divadlech se\nprovozovalo, do francouzského a vlašského se překlá-\ndalo. Na to následovala Medea *) (slovo od Gotfera),\nkteráž té samé obliby došla co Ariadna, a v mnohých\npřekladech, obzvláště ve Francouzsku a v Itálii mnoho-\nkráte se provozovala.\n(Dokončení.)\n\n*) Z Medey jest vyjev na stropě pražskčhp Noy;oui(ě§takého\ndivadla vyobrazen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "11", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.3", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.2", "debut_caractere": 2467, "fin_caractere_exclue": 4828, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nPrsní a hrdelní hlas, a odbory (rejstříky) hlasu.\nKaždý lidský hlas má jistou řadu tonů, které však\nsi nejsou rovny ohledem na zvučnosf a vydatnost.\nNěkteré, a sice ty hlasy se zdají pocházet jako z hloubi\nprsou hlubšíí; některé, totiž ty vysoké, se zdají pocházet\nprávě jen z hrdla. První znějí silně a plně, a nestojí\nzpěváka žádného značného namáhání: druhé znějí slabě\njaksi tence a stojí zpěváka více namáhání. Za tou pří-\nčinou slují tony, jež: se zdají z hloubi prsou vy-\ncházeli, prsní; druhé, které právě jen v hrdle původu\nmíti se zdají, hrdelní tony.\nTak povstanou dvě řady tonů značně od sebe se\nlišících; ty slují odbory hlasu neb rejstříky, totiž\nsluje první řada prsní, druhá hrdelní odbor.\nHlavní rozdíl mezi oběma odbory leží tedy y zdánlivě\nrozličném jejich původu, v rozličném zvuku, v rozlič-\nném citu, který s vyváděním jich spojen jest, a posléze\nv tom, že každý své vlastní tony má. Avšak přec\njest několik prostředních tonů, jež mají společně oba\nodbory; ovšem ale s tím rozdílem, že jsou jednomu\nodboru přirozenější než druhému.\nJelikož jsou tony obou odboru samou přírodou\ndostatečně naznačeny, není těžko pozriati, kde jeden\npřestává a druhý začíná. Poslední tony prsní jsou oby-\nčejně silné, trochu křiklavé, a méně zvučné, vyvedení\njejich jesf s jistým namáháním zpěváka spojeno; na\nproti tomu jsou první tony hrdelního odboru slabé, bez\nzvuku, nezřídka falešné a nehezké.\nNa dobrém spojování obou odborů, t. j. přecházení\nzjednoho do druhého záleží velmi mnoho, a mnoho cvi-\nčení to žádá, než se zpěvák naučí oba tak spojovat,\naby nebylo rozličnost tonů znamenat, aneb než dovede\nalespoň rozličnost tuto uměle zakrývat. U tenorů a\nbasů nelze tyto těžkosti často přemoci; pročež se hr-\ndelních tonů při těchto hlasech zvlášť na těch posled-\nních ani nežádá*\nK dosažení dobrého spojování hrdelních tonů s prs-\nními poslouží zvlášť časté užívání těch slabších a špat-\nnějších; jsou to obyčejně tony, které činí přirozené\nmeze obou odborů. Zpěvák se musí v nich tak dlouho\ncvičit, až se silnějším a lepším z úplná rovnají. Cvi-\nčení to děje se z počátku nejlépe v notách dlouhého\ntrvání, později teprvé v kratších, a totiž na takových\npříkladech, kde se příležitosti k častému střídání rej-\nstříků poskytuje.\nPři tomto cvičení se musí zároveň o to dbát, aby"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1309, "texte": "se meze obou odborů rozšířily; t. j. aby zasahovaly\nmeze jednoho, odboru za meze druhého. To nestojí\nobyčejně mnoho práce, an může vzít skoro každý hlas\nbeze všeho namáhání několik tonů hrdelním hlasem,\nkteré přirozeně prsnímu rejstříku přísluší, To posky-\ntuje znamenitou výhodu; neboť jesť pak zpěvák s to,\nstřídat na rozličných tonech hrdelní hlas s prvním, a\npřednášet jednu a tutéž myšlenku rozličným způsobem,\njak to právě výraz žádá.\nObjem hloubky a výsky élvero hlavních druhů\nhlasů.\nObjem hloubky a výšky čtvera hlavních druhů\nhlasu jesf následující*. U basu od G do es, u tenoru\nod c do g (as), u altu od g do d (es), u sopránu od\nc do c. Vysoký bas (baryton) začíná obyčejně u a\nvystupuje až do /\"; nízký soprán má týž objem, avšak\no oktávu výše, tedy od b do f.\nHlubší a vyšší tony než byly zde u každého druhu\nhlasu vytknuté, má mnohý, jak mužský tak ženský hlas,\nty však jsou zřídka kdy s ostatními v dobrém poměru\nco do zvuku a síly, aniž jimi vládne zpěvák vždy a\nv každém spojení tonů.\nVyšší tony než právě udané jsou u basu, barytonu\na tenoru s řídkými výminkami hrdelní tony. U žen-\nských, jakož i obyčejně u chlapčích hlasů jsou hlubší\naž po jednoučárkované a, až po dvakrátcárkované rf\nprsní, vyšší pak hrdelní tony.\nuoímob hi';-lbiiH ií!£u!iud«!i i »{K měáoofěiMu ůiaiú on\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "11", "page_fin": "12", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.4", "titre_corps": "Hudba instrumentální v chrámích. Podává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.", "titre_sommaire": "Hudba instrumentální v chrámích. Podává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.3", "debut_caractere": 1311, "fin_caractere_exclue": 4714, "texte": "Hudba instrumentální v chrámích.\nPodává Josef Lampa, kaplan ve Volešnici.\n(Dokončení.)\nA proč by také nemohlo umění hudební na své\nnynější výši co hudba instrumentální postavené, duchem\nzbožným vedeno, k větší cti a slávě Boží přispívati,\njako výtvory svými přispívají ostatní krásná umění?\nTato, jaWbásnictví, malířství, řezbařslví a stavitelství,\nchtějí-li' osla viti Boha, užívaly a používají též každého\nnového pokroku v oboru svém, aniž by kdo mohl či\nsměl proti výtvorům takovým co zcela k bohoslužbě\nnepřislušícím čeho namítali. Pakli jen jinak výtvory\ntyto nic světáckého a nepříslušného v sobě nechovají,\nnýbrž velebně důstojně spíše k zbožností pohádají, těší\nse z nich církev, a užívá jich co prostředků mocných\nk dosažení cíle svého. Á při umění hudebním, umění\nto často výhradně církevním nazývaným, měla by vý-\nminka býti? to jediné mělo by jen světu sloužili? Když\ncírkev všeho užívá, co by k oslavě Boží, k zbožnosti\noudů prospívalo, když na př. o slavnosti Božího těla\nk většímu oslavení tohoto tajemství a věru též i k mo-\ncnějšímu nadšení nábožného ducha, hlukot střelby,\n(válečných vražedlných to nástrojů) dovoluje, měla by\nzavřití docela dveří svých chrámu před hudbou, jež,\ndůstojně—li složena i přednešena, tak mocně oučinkuje\nna zbožný cit shromážděných křesfanů?\nNikoliv, pod ochranou církve, na poli jejím utě-\nšeně rozkvétala a zvelebovala se umění veškerá, nebude\nzajisté hudba jedině odsouzena k tomu, by ona zde\nv lůně této matky umění co poupě zůstala, aniž dále\nrozkvítati mohla. Vždyí sám dějepis hudby chrámové\nnás o jiném poučuje. Ze starobylého obvyklého zpěvu\nprvních křesfanů utvořil zpěv nový dokonalejší sv. Am-\nbrož, jejž později ještě více změnil a zdokonalil sv.\nŘehoř, původce chorálu; ak tomuto zpěvu chrámovému\nvěru dokonalému přidali později znamenití skladatelé,\nzvlášť Palestrina zase věci nové utvořivše diráinům\nhudbu slohu nového. A tak každý z těchto hlavních\ntvořitelů nové doby hudby chrámové použil k opravám\nsvým věcí nových, pokroků to učiněných v oboru hu-\ndebního umění vůbec.\nSmějí snad tedy i skladatelově nynější použiti pokroku\nv hudbě, a tedy nástrojů hudebních k skladbám svým\nchrámovým; nechť ale též za příkladem oněch starých\nvýtečníků tvořícího ducha svého vésti nechají zbožnou\nmyslí, klidným srdcem, horlivostí pravou pro oslavu\nHospodinovu, a zajisté i oni dovedou nám podali skladby,\njež mocně nás potáhnou k Bohu, povzbudí k nábož-\nnosti a ukojí věřící srdce naše.\nPřečasto ale se horlitelé pro chorál a hudhu čistě\nvokální odvolávají mezi jinými na Řím, kde zvlášť\n| v Sixtinské kapli chorál a sloh „ala Capella\" jedině\n' se pěstuje.\nNež právě pěstování hudby chrámové v Římě, má-li\nvzorem býti pro chrámy ostatní, mocně mluví pro hudbu\ninstrumentální. Vyjmeme-li Sixtinskou kapli, kde vý-\n| hradně se skladby čistě vokální provozují, můžeme\ntéměř ve všech ostatních kostelích Římských mimo\nčas adventní a postní o větších slavnostech hudbu\ninstrumentální slyšeli. A zvlášť v kostelích jezuitských\nse hudba instrumentální pilně pěstuje; a známo dosti,\nkterak výteční lidu znalcové jezuité jsou, a tedy dobře\nvědí, čím nejlépe lid k zbožnosti povznesť se dá. Pro-\nčež i papežská stolice, ač dobře zná tuto rozmanitost\npanující v Římě při hudbě chrámové, ještě až dosud\nnikdy se neprohlásila proti užívání hudby instrumen-\ntální a pro její ouplné vyvržení z chrámu, připome-\nnuvši před nedávnem toliko, aby jen skladby ryze cír-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5139, "texte": "kevní, chrámů křesťanských důstojné se provozovaly, a\nvše světácké nedůstojné se vymítilo.\nA tak jako nyní církev hudbu instrumentální v chrá-\nmích ponechává, ji bezvýminečně nezavrhuje, leč jen\nsvětáckým nedůstojným výtvorům jejím na odpor se\nstaví, tak bylo iv minulosti; a ač o starobylý chorál\na o hudbu figurální slohu Palestrinova církev vždy\nsnažně se zasazovala, přece ani tato vokální hudbě pří-\nznivá minulost ouplně proti užívání hudby nevystupuje.\nPozorujme nejprvé jen událost, kterouž slohu „ala\nCapella\" nynějšího uznání se dostalo. Jak povědomo,\nbyl od času Řehoře chorál jediným výhradním zpěvem\nv chrámích, jelikož svou vznešeností jedině důstojným\nbyl oslavovati bohoslužbu křesťanskou. Za příčinou\nvšak mnohých nových pokroků v umění hudebním, jež\n'• f v \"\nučinili na př. Hucbald, Guido Aretinský, Franco a j.\nutvořil se nový druh zpěvu, tak zvaný figurální, jenž\ni do chrámu přístupu si zjednal, a hudbě sice větší\nsamostatnosti a líbeznosti dodával, ale od obvyklého,\nvznešeného, jednoduchého chorálu patrně se lišil. Mnozí\njak jednotliví vysoce postavení církevní hodnostáři, tak\ni celé sbory těžce nesli změnu tu, a dovolávali se neu-\nstále jen vznešeného chorálu. A když konečně mnohé\nskladby tohoto nového slohu co světácké chrámu ne-\ndůstojné se býti prokázaly, a hlasy četnější proti němu\nse ozývaly, zanášel se juž papež Pius IV. myšlenkou,\nže zpěv figurální zcela z chrámu vyhostí. Tu však objevil\nse Pierluigi Palestrina a předložil papeži skladby v no-\nvém tom tak necírkevně si počínajícím slohu, tak vzne-\nšené, tak zbožným duchem provanuté, že sv. otec,\nuslyšev jich, od úmyslu svého se odvrátil, a sloh tento\nod té doby za ryze církevní se pokládá.\nA jako tenkráte hudba figurální, tak nyní hudba\ninstrumentální přečaslo sobě nedůstojně, příliš světácky\nv chrámích počíná: i nyní mnohé se ozývají hlasy pro\nouplné odstranění její. Než nemohou nynější skla-\ndatelé, jako tenkráte Palestrina, Orlando, Allegri a j.\nutvořivše skladby vznešené chrámům našim příslušící\ntoho dokázati, že slušně a důstojně v chrámích ozívati\nse dovede i hudba instrumentální? Nemůže se tedy\nz minulosti přesvědčující důvod uvesti, že by do chrámů\nnašich nepříslušela hudba instrumentální, leč jen na\nnejvýš vokální figurální, uvedena sem od Palestriny.\nZa času Palestriny nestávalo hudby instrumentální, ná-\nstroje hudební nebyly posud vešly tak v užívání; a\nkdož směl by tvrdili, že by snad Palestrina byl nebyl\nobhájil i hudbu instrumentální,kdyby tenkráte ona\nbyla kvetla, že by byl nedovedl užiti nástrojů hudebních\ntakým způsobem, by mohly i ony povznášeti posluchače\nk Bohu ?\nA že vedle chorálu á slohu Palestrinova i hudba\ninstrumentální povždy v chrámích se trpěla, dokazuje i\njedna konstituce pap. Benedikta XIY. (od 19. ún.\nkde tento veliký, učený, o rozkvět církve na nejvýš\nhorlivý papež užívání hudby instrumentální v chrámích\npovoluje a za prospěšné pokládá. Má pak ale taková\nhudba býti vznešená, vážná, k zbožnosti povzbuzující\na nástrojů hudebních má se tak užívati, „aby slovům\nzpěváků většího důrazu dodaly, je srdcím posluchačů\nhlouběji vštípily.\" Varuje však i před tím, aby nástroje\nhudební „zpěv nepřehlušily a jej takřka v hluku svém\nnepohřbily.\"\nZ toho tedy patrno, že kdykoliv církev hlasu svého\nza příčinou hudby instrumentální pozvedla, nečinila toho,\naby snad hudbu tu zcela ze služby své vypověděla,\nleč aby nešvary některé povstalé zamezila, a takto\nočištěné hudby vydatně pak užiti mohla k účelům svým\nsvatým. Kdož by tedy, jsa přítel posvátné hudby, ne-\nchoval upřímné přání, aby i hudba instrumentální, jež\nsama v sobě zajisté ničeho nechová, což by jí přístup\ndo chrámu zamezit mohlo, očištěna ode všeho nesluš-\nného, chrámu nedůstojného světáctví, vedle chorálu a\nvokální hudby figurální co třetí mocnost v oboru hu-\ndebního umění postavena i smysle posluchačů k zbož-\nnosti přiváděla.\nA tomu aby v skutku tak bylo, kdo může více\npřispěli, leč nynější skladatelově, podají—li nám skladby\nvznešené a chrámu důstojné? Nechf oni jsou pamětlivi\nvždy účele, ku kterémuž skladby jejich přispívat! mají;\nnechf s hudebním geniem a minulostí svou spojují pra-\nvou vnitřní nábožnost a vroucnost, a v takovém pak\nne čistě uměleckém ale i nábožném nadšení dovedou\nvýtvory své nadati duchem, jaký se požaduje od skladby\nchrámové. Důkaz toho podávají nám skladby mnohých\nnynějších výtečných hudebních umělců, z nichžto tuto\njen na některé naše domácí upozorňuji, jako Horáka,\nKolešovského, Krejčího, Škroupa, Yeita, Zvonaře a j.,\na ztvrzují nás v našem mínění, že hudba instrumen-\ntální očištěna od světáckých svých nešvar zase stálého\nmísta v chrámích našich si zjedná.\nA lak hudba chrámová při vší rozmanitosti své\nbude moci tvořiti jednotu a spojití se v krásný celek,\nkdyž velebný a dojemný chorál, jejž mimo to i kněz\nu oltáře zastupuje, spolu s hudbou čistě vokální vý-\nhradně ozývati se bude v čase adventním a postním,\na mimo čas ten střídali se bude s hudbou instrumen-\ntální důstojně vedenou, kteréžto poslední zvlášf o slav-\nnostech užiti se může, kdež ona výdatně působili do-\nvede na zbožného ducha shromážděných křesťanů,\nTolatur abusus, servetur usus!\n(Odstraňme nešvary, držme se zvyku.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "13", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.5", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5038, "texte": "Händel.\nNovella.\n(Pokračování.)\n„Dělu ti křivdu,\" odvětil Hándel přívětivě. „Zje-\nvujef přec milý Tvůrce v bouřích jako v klidných pří-\njemných údolích, v posvátných chrámích, jako pod sla-\nměnou střechou, kde láska a svornost bydlí, svoji ve-\nlebnost. Proě by neměla také hudba svou vznešenost\nv tichých, libých nápěvích a sonátách, jako v oratoriích\na operách vyjadřovati? Pravit se, že v poesii je tomu\ntak. Vznešený, božský Homer, jenž opěval bohů a\nlidí zhoubné války, nesmrtelným se stal; a nicméně\ntéž libý Thtokrit, jenž nevinných pastýřů lásku a zá-\npasy opěval. Šumící potůček, o němž Theokrit zpívá,\nbublá svou chválu právě tak dlouho, jako bouře k nebi\ndychtící.\"\n„Tak jsem já také vždy myslil, byt bych se tak\nzdobně vyjádřiti neuměl,\" jásal Dominik. „Umělec může\nvše způsobiti, což se milému Bohu líbí, a zajisté se\nmu mé nábožné nápěvy líbí; pročež mi křivdí maestro,\nkdyž mne haní.\"\n„Zajisté,\" odpověděl dobrosrdečný Hándel, „neu-\nčiní však toho více, neb maestro není žádný hudlař,\nkterýž jednostranně své náhledy zastává a vše dle nich\nposuzovati chce, proniklí do nejvnitřnější svatyně umění 5\npročež umí také s rozsáhlou všestranností rozličná stano-\nviska, s kterých umělec vycházeli musí, náležitě posoudili.\"\n„Mníš tedy, že mé dílo opravdu dobré a bez\nchyby?\" tázal se Dominik pln dobrého rozmaru.\n„To jsem neřekl,\" odpíral Hándel s obvyklou pra-\nvdomluvností. „Vzdáleno budiž ode mne, bych ti ne-\nslušně pochleboval. Mámí já sám ještě mnohé chyby\ndo sebe, kterým odvykati musím, bych se pravým uměl-\ncem nazýval. Ano, neníf ani náš mistr bez vad, ku kte-\nrým se sám dobrovolně přiznává. Zdá se mi skorém, jako\nbys byl v té skladbě hluboko k obyčejnosti se nacbýlil-\nLáska tvé matky zdá se mi plouhavou, velmi plačtivou\na starostlivé pečování tvého otce o domácnost ouzkost-\nlivým a bojácným, veselé hry dětí přecházejí v silný\nhřmot a skřípání. Také se mi zdá, že jsi v přecho-\ndech náležitou cestou nekráčel. Pohledni sem, ty pře-\ncházíš z tichého, pokojného živlu tuze náhle v ztřeštěné\nvztekání a skotačení dětí, a závěrek se tratí beze vše-\nho dojmu.\"\n„Nyní patrně vidím, že jsem jen hudlař, a že jsem\nměl při své harfě zůstati,\" odvětil Dominik bolestně a\nutíral si slzu z tmavého oka, „Ach, ty nalézáš všecky\nty chyby, jež maestro mně vytýkal. Dávno jsem to\nměl nahlednouti, že se k umění nehodím. Idea po-\nvstává velmi zdlouhavě v mé neplodné obrazotvornosti,\nkdežto ty, štastný člověče hravě vše dovedeš, s jisto—\ntou a odvahou zdaru jist k práci přistupuješ a bez vel-\nkého přemýšlení pracuješ a přec to pravé tvoříš! Ale\njá mnoho hodin dříve, nežli k stolku přisednu, tísní\na skličuje mě ach jen spravedlivá ouzkostlivosf.\nChci-li pak s třesoucíina-se rukama pracovati, obje-\nvuje se můj mělký duch v své celé práznotě přede mnou.\n9\nO Bedřichu! má umělecká snaha jest plané bažení po\nnedostižitelném, má nejšlechetnější přání proměňují se\nv nivec!\" Při těch slovích vrhl se příteli s lkáním okolo\nkrku a plakal hořké slzy.\n„Zmuž se, zoufalče!\" těšil jej Hándel. „Tak jsem\nto nemyslil svými výčitkami, aniž maestro svými před-\nstavy, Právě tato hluboká bolest, již nad svojí nedo-\nkonalostí pocituješ, a čistá láska k umění, která ji vzbu-\nzuje , svědčí o tvých uměleckých vlohách. Zkoušej\nse jen, drahoušku, zdali to není čistý bol nad tvou\ndomnělou nehodností, což tě k pláči nutí, čili jen ura-\nžená ješitnost neb dokonce minutí-se s pozemským\núčelem, jejž jsi uměním dosáhnouli chtěl.\"\nPři posledních slovech zardě se Dominik, sklopil oči.\n„Ne, tvému zraku nic neujde!\" doložil s třesou-\ncím-se hlasem, anto Hándel ničeho netuše, jeho po-\nmatenosti se divil.\n„Chci se ti ke všemu přiznali, příteli,\" pokračoval\nDominik dále, „však mi budeš vytýkati můj pozemský\núčel, an ty vše jen pro božskou umu jedině činíš.\"\nCo tak Dominik mluvil k jinošskému umělci, jejž\ntak vysoce si vážil, pohledl nenadále na stůl svého\npřítele a uzřel ledva že věřil svým očím vý-\ntečnou sonátu pro Bianku, dceru maestrovu.\n„Ty jsi mým sokem! Běda mi, že jsem se ti chtěl\nvyznali!\" vzkřikl prudký Vlach bědujíc a dal ruku před\nsvé zarosené oči. „Ty miluješ andělskou Bianku, jak\nby mohly jináče tvé noty tento blažený cit, jejž láskou\nnazýváme, tak ohnivě, tak sladce vyjádřiti? Proč bysi\nbyl mluvil o plápolající touze, o divoké bolesti, kteráž\nz tohoto chladného papíru k duši prodrali se musí.\nTy blažený 1 Ty miluješ Bianku a pro mne jesf ztra-\ncena, ztracena na vždy!\"\nHándel nepochopil co Dominik říci chce a pokusil\n• • 1 V V • Í •\nse jej tesiti.\n„Nech mě, nech příteli, jen ještě okamžení na můj\nkráný sen věřili!\" řekl Dominik žalostně. „Také já mi-\nluji Bianku; po celý rok byla moje nejsnažnější touha,\nbych si tuto andělskou děvu naklonil. Neopominul jsem\nžádného prostředku, bych si otce získal a zpravil jsem\njej jinou osobou o svém blahobytu a že o ruku sličné\ndcery se ucházeti chci. Ale nadarmo! stařec takovým\nslovům svého ucha nenaklonil a vyjádřil se v své umě -\nlecké pýše, že jen řádný umělec jeho zetěm státi se může.\"\n(Pokračování.)\n•-• b' *: . f: ■ . .f£\"■ ? :: | { .í-. ■: j *) iii i Hii .» i\") uř*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "16", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.8", "debut_caractere": 456, "fin_caractere_exclue": 5029, "texte": "(St.) Z Kosmanos. (Hudební produkce.) Činný Josefthalský\nzp ě vá cký spo lek uspořádal dne 18. pros.vsále\nW'U českého lva\" veřejnou produkcí, kteráž příznivého\núspěchu dosáhla. Mimo německé sbory od Zellnera, Schmol-\nzera, Romberga a Jul. Otta, dávaly se dva české sbory,\ntotiž „Nas zpěv\" od Václava Zavrtala a „Válečná55 (s če-\nským textem) od Kůckena. Provedení veškerých sborův bylo\nprecisne a správné, což o výtečném vedení pana ředitele\nsvědci. Podotknouti sluší, že si též o uhlazené provedení\nněkteří vynikající členové Boleslavského zpěváckého spolku\nzásluhy dobyli. Bylo by žádoucno, by se oba tyto spolky\nobapolně podporovaly a tak zajisté zkvětou oba ústavy.\nNemůžeme ještě zatajiti přání, by spolek Josefthalský\nještě více českých sborův si opatřil, neboť tím zajisté\nprospeje českému umění. Polovice čistého výnosu\nz této produkce připadne fondu k obnovení varhan zdej-\nšího farního chrámu.\n\nBerlín. V divadle „Victoria\" dávalo se dne 4. t. m.\nponejprv operní představení, totiž „Lazebník Sevillský.\"\nProvedení, praví Rellstab, bylo výborné. Především zaslu-\nhuje chválu orkestr, jenž pod výtečným řízením pana\nkapelníka Josefa Nesvadby statné si počínal. Průvod\nbyl tak precisný, tak přítulný a tak jemný, jak si ho jen\npřáti můžeme. Co se zpvéváků dotýče, slavila zvláště sle-\nčna Artotova co Rosina velký triumf. Po ní vyznačil se\nCarrion.\nMaile. Pan Ludv. Saar, Pražan počíná si tu co\nkapelník zdejšího divadla velmi statně, řídě s neobyčejnou\nobratnosti hudbu operní, kteráž pod jeho taktovkou uhla-\nzené okrouhlosti dochází. Pan Saar jest žák p. Alex.\nDreyschocka z Prahy a chvalně znám co výtečný pianista.\nv\n-J- Štýrský Hradec. (Dop. pův.) [Pianní ustav\npana Buvy.] Na své cestě přibyl jsem také do Štýr-\nského Hradce, kterýž co do hudebních poměrův od ně-\nkolika let velmi pokročil. Hlavní zásluha o vyučování\nna piano vůbec a tříbení hudebního vkusu zvlášť náleží\npanu řediteli Buvovi, jenž zde as před 2J letem\npianní ústav na základě Proksovy raethody zařídil.\nUstav tento, jenž pod protektorátem paní hraběnky Mi-\ntrovské z Mitrovic stojí, čítá nyní as 80 žáků,\nv nichžto mnoho nadějných talentův se nalézá. Pan Bu-\nva zpravuje svůj ústav velmi obezřele a obratně, a hledí\nzvláště k vytříbeni dobrého vkusu. Za tou příčinou mu-\nsejí žáci jeho hráti skladby od Beethovena, Mendelssohna\na zvláště od Rob. Schumanna, pak piesl ' • ( -.5 f } • f. .i ? I'/\nNadané pianistce slečně Božen ě S: v o b o d o v ě,\nžákyni A. Dreyschocka dostalo se cti, že včera účinkovala\nv dvorním koncertě u J. M. Ferdinanda, kdež také slečna\nCharl. ž Tiefe ii se e zpěvem a pan prof. Pisař Ovi c\nna klarinet účinkovali. Slec. Svobod ov a přednášela\nvýtečně ťinquietude od A. Dreyschoc ká, nocturnu\n(Des) od C hopina a fantasii iia Lucii vod F. Eiszta.\n« Pan L. Zvon a ř a part Josef F6rs t e r, učite-\nlové zdejší varhanické školy, uspřádají v letošním postu\n~c onc er t spi ritu e1\" ku prospěchu dotčeného\nústavu. Pan Forster bude přednášeti koncertní varhanní\nskladby od Mendelsscíhna, Bachá a Pitsche na pe dá lh í m\nharmo ri i u a pan L. Z v ort ař provede některé vý-\ntečné sbory s kandidáty učitelství. > -i\nDne 1. t. ní. zemřel v zdejší obechó c. k. ne-\nmocnici známý co hudební skladatel i co hudebník, Luigi\nRic ci, direktor městského hudebního sboru a divadel-\nního orkestru v Tersti. L. Ricci narodil se r. 1805\nv Neapoli, studoval hudební umění na tamějším konser-\nvatoriu čítaje Vine. Belliniho za spolužáka. Na to dostav\nse za ředitele divadla v Terstu, Češku a Pražanku slec.\nStol zo v u za choť pojal. Ricci složil více než 30 oper,\nmezi nimiž zvláště „Oba Figarové\" a „Dobrodružství\nv ScaramuzzP4 u Milánského, a „La festa dal piede\nGrotta\" u Neapolského obecenstva velkého úspěchu došly.\nPřed dvěma léty navštívil Ricci při jubileu konservatoři a\nzdejšího Prahu. V letošním letě upadl v šílenost a byl\nodvezen od příbuzných svých do zdejšího c. k. blázince."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6657, "texte": "Brzy se však dostavila k šílenosti i choroba tělesní, jež\nbyla počátkem marasmu, na kterýž Ricci zemřel, zňstaviv\nhořem sklíčenou manželku a dvě dítka, syna a dceru\nAdelaidu. Obšírnější zprávu o činnosti Ricciho podáme\nbrzy dle původních pramenů.\nrrr: Druhý koncert pana H. Vieutempse v slav,\ndivadle odbýval se v pondělí dne 2. ledna a došel více\npochvaly nežli návštěvy. Přednášeli své adagio a rondo\n(Es-dur), svou fantaisie sl a ve, variace ná lbe mu\n„Casta diva\" z Normy (na struně G) ale Streghe (tanec\nčarodějnic) od Nic. Paganiniho a Ernstův, Karneval Be-\nnátský, z něhož poslední variace s podvojným ilageolet-\ntem (nevíme z jakých příčin?) vynechal. Ocenivše po\nprvním jeho koncertu hru koncértistovu, nezbývá nám,\noslyševše jej po druhé, nic zvláštního co do přednesu a\ntechniky jeho podotknouti, toliko o skladbách jeho budiž\nněkolik slov proneseno. Viuextemps je jeden z málo vir-\ntuosů , jižto co skladatelově pro svůj nástroj slynou.\nPróVědení jeho skladeb je duchaplné, rhytmika pikantní\na instrumentací rozmanitá a charakteristická. Jeho s 1 o-\nv a n sk á fantasie má, nemýlíme-]i se, za základ\nn áp é Vy r u sk é a polské a jest obratně zosnována\na krásně inétrumehťo Vána. Přednost p. Vieutempsa zá-\nleží zvláště v přednášení kantileny a adagia, v něinžto\nsotva kdo ho přestihhe. Ostatně zdá se nám nepřimě-\nřené , jej králem všech houslistů nazýváti; ziiáine\nmimo něho jiné virtuosy, kteří, vyjmouce jeho komposiční\ntalent, ani co do přednesu ani éó do bravury jmu neu-\nstoupí, ba ano jej předčí. Je to F. L a u b, Jind. W i e-\nn i a ws k i a Joachim. V koncertě tom účinkovali p.\nBaehmann , p. Fektér a slečna Mikova. Začátek učiněn\njest ouverturou k opeře „Odvedení ze serailu\" od Mozarta,\nkteráž správněji jiti mohla. Obecenstvo odměnilo p.\nkoncerlistu a účinkující hluhčným potleskem.\nVelký koncert Alex, Dreysekocka, jenž\nse dne 6. ledna v sále na Žofíne odbýval, byl předmětem\nobdivování a úžasu se strany obecenstva. A skutečně pře-\nkonal p. D r ey s cho ck sama sebe. Jsmev pravdě v roz-\npacích při posuzování tohoto slavného umělce - této\nch 1 o u by vlasti naší, o něiužto juž; před lety důmyslný\nSafír pravil : že jest do k t o r em obou p r a vi c. Začátek\nkoncertu učiněn jest lepou a duchaplně instrumentovanou\nouverturou od- A. D re y s ch o k a, jižto ředitel pan Bedřich\nKittl s konservatorním jinošským orkestrem výtečně pro-\nvedl. Na to přednesl pan koncertista třeti koncert (C-moll)\nod L. Beethovena tak dokonale, tak klassicky, jak si ho\nsáni Beethoven jen piysliti mohl. Po malé mezeře, v níž to\nslečna Remosani deklamovala, hrál pan A. I) re ys ch o ck\nsvou nocturnu (As-dur), svou romanci (D-dur) a fugu\n(F-móll) od Mendelssohna, a na všestranné přání přidal\npřádelní píseíí od Mendelssohna, načež pak bez jakéhosi\nodpočinutí Mendelssohnův koncert (G-nio.ll) provedl. By lať\nto Ilerkulesová práce nezloinné vytrvalosti! Pět kusů\nza sebou s neporovnatelnou bravourou přednášeli, jesf bá-\nj e čné. Uznáváme za zbytečné, hru slavného našeho umělce\nposuzovali, ano hru, jižto kritikové celé téměř Evropy do-\nstatečně ocenili; podotkneme toliko, že pan D rey s chock\npředsudek předpojatých diletantův, jakoby mistr tento v jem-\nném úhozu a v přednášení kantileny a adagia jiným vir-\ntuosům ustoupili musel, z kořene vyvrátil. Ďreys cho ck vy-\nluzoval v adagiu BeethovCho va a Mendelšsohuova koncertů tak\njemné, tak tklivé a cituplné tóny, jakéž jen, vyjímaje cituj\nzefír dotknutím se strun harfy Aeolovy vylouditi s to jest.\nVrchol technické sběhlosti osvědčil pan koncertista prove-\ndením rhapsodie od Liszta a svých variací na anglickou\nhymnu. Pan A. lír eyscho ck překonal, jak svrchu juž jsme\npodotkli, v těchto piecách sám sebe. Jsa mistreiň v bez-\nkonečných perlících se trilkách, Hanibalem oktáv, nedo-\nstižným vítězem nad terzovýrni běhy má jediný samovládú\nsextových běhů, kteréž pod jeho levicí co hučící seVer\nbleskurychle odkvapují než co mařiti slov ? Dreyschock\njest bez odporu Alexandrem Velkým všech pianistů.\nVěhlasný týž umělpc byl věncemi a kyticemi obsypán a\npo každém kusu nesmírným potleskem provázen. V kon-\ncertě lom účinkovala též slečna Mi kov á, kteráž Schuber-\ntovu „Poštu\" výtečně provedla.\nValné shromáždění jednoty k zvelebení ko-\nstelní hudby bylo zahájeno od presidenta výboru pana\ndra. May er a čtením výroční zpráv y, z nížto hlavní\ndátá tuto vyjímáme. Jednota záležela začátkem minulého\nroku ze 27 čestných o u d ův, z nichžto tři\nzemřelL Mezi těmito byl také mistr Dr. L. Spohr, Při-\nspívajících členů bylo 307, z nichžto devět zemřelo.\nPět členů vystoupilo z jednoty následkem rodinných po-\nměru v neb za příčinou odstěhování se z Prahy. Za to\nvšak přispívajících členův přistoupilo, mezi nimiž nejdů-\nstoj. p. kardinal-arcibiskup Záhřebský, Havlík. Co se\nvnitřních poměrů v jednoty týče, činit ona iv tomto ohledu\nvalné pokroky. Počet žáků ve varhanické škole vzrostl\nproti předešlému roku, o 53 ; čítáí totiž 247 žáků, mezi\nnimiž 71 řádných chovanců. Následkem tohoto rozmno-\nžení musela se zařídit no v á škol ji í světnice pro\nřádné žáky prvního roku a professoru harmonie panu Fr.\nBlažkovi, jenž řádné a mimořádné chovance dohro-\nmady vyučoval, jest uloženo, by řádným žákům o sobě\nharmonii přednášel, začež inu r o č ní ho no r á r 75 zl.\nnov. určen jesť *) Pak darovala jednota chudým Praž-\nským kostelům partitury, 2 lehčích Mozartoyýeh mší a 30\nchudším žákům varhanické školy po exempláři Gartne-\nrovy knížky o úpravě varhan, Zvláštní pochvaly a díků\njednoty si vydobyli členové : pan farář u sv. Trojice, pan\nN o vot n ý získáním nových členův, dále pan Jindřich\nFúgner, že dal knihovnu, archiv atd. zdarma pojistili,\npan dvorní stavitel varhan Gart ne r, že troje ústavní\nvarhany v rádném stavu udržoval a pan konsistorní se-\nkretář v Králové Hradci, p. Srňt ek, že 20 zl. r. č.\ndaroval, aby se co odměny mezi kandidáty Učitelství\nrozdaly. Konečně ozúámil ještě pan president, že jednota\ndosavadního prozatím, ředitele varhanické školy, pana\nKrejčího, seznavši v něm dobrého správce téhóž\nústavu, dne 6. t. m. konečně ža ředitele vyvolila. Pak\nskládal pan pokladník jednoty, dr. účty. Dle\ntoho bylo i s nadbytkem z předminulého roku 8254 zl.\n9 kr. příjmů a 1947 zl. 48 kr. vydání. Čisté jmění\nobnáší tedy 6506 zl. 61t kr. (o 1.38 zl. více, nežli mi-\nnulý rok.) Z výboru byli vystupující členové, pan farář\n\n~ f: , ■ ■ \"ťíiÍ'- \"\" [«í, /<■[>- i i! .| ?íi j -1 r)fi\\ iS \"í\n*) Ptáme se slavné jednoty, je to slušný plat uciteji? Dejme\ntomu, že taký učitel denně hóďmií přednáší, nuže co\nobdrží za svou lopotnou práci denně, odpočítáme-li\n3 měsíce na svátky a prázdniny? Žasněte! 29 kr. nov.!\nA při takovémto platu má néitel s láskou, horlivostí a\n' vytrvalostí přednášeli?"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 454, "texte": "Novotný, dr. Mudroch, dr. Helminger na novo zvoleni\na místo zesnulého pana kanovníka Pěšiny zvolen pan ka-\nnovník a hlavní farář v Týně, pan Heinrich.\nHudební literatura. Nákladem Rob. Veita\nv Praze vyšly dvě pozůstalé písně po doktoru L.\nKlein wSchteru, totiž: „Der Opfergesang\", „Der\ntodte Muller.\" Hudba k písním těmto je velmi ušlech-\ntila, textu přiměřena a ve slohu L. Spohra, jehož přítelem\npan Klcinwachter byl. Cena jest levná. Stojí 54 kr. nov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.6.2", "titre_corps": "(St.) Z Kosmanos. (Hudební produkce.) Činný Josefthalský", "titre_sommaire": "(St.) Z Kosmanos. (Hudební produkce.) Činný Josefthalský", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.8", "debut_caractere": 456, "fin_caractere_exclue": 1359, "texte": "(St.) Z Kosmanos. (Hudební produkce.) Činný Josefthalský\nzp ě vá cký spo lek uspořádal dne 18. pros.vsále\nW'U českého lva\" veřejnou produkcí, kteráž příznivého\núspěchu dosáhla. Mimo německé sbory od Zellnera, Schmol-\nzera, Romberga a Jul. Otta, dávaly se dva české sbory,\ntotiž „Nas zpěv\" od Václava Zavrtala a „Válečná55 (s če-\nským textem) od Kůckena. Provedení veškerých sborův bylo\nprecisne a správné, což o výtečném vedení pana ředitele\nsvědci. Podotknouti sluší, že si též o uhlazené provedení\nněkteří vynikající členové Boleslavského zpěváckého spolku\nzásluhy dobyli. Bylo by žádoucno, by se oba tyto spolky\nobapolně podporovaly a tak zajisté zkvětou oba ústavy.\nNemůžeme ještě zatajiti přání, by spolek Josefthalský\nještě více českých sborův si opatřil, neboť tím zajisté\nprospeje českému umění. Polovice čistého výnosu\nz této produkce připadne fondu k obnovení varhan zdej-\nšího farního chrámu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "16", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.2.6.3", "titre_corps": "Berlín. V divadle „Victoria\" dávalo se dne 4. t. m.", "titre_sommaire": "Berlín. V divadle „Victoria\" dávalo se dne 4. t. m.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.8", "debut_caractere": 1361, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "Berlín. V divadle „Victoria\" dávalo se dne 4. t. m.\nponejprv operní představení, totiž „Lazebník Sevillský.\"\nProvedení, praví Rellstab, bylo výborné. Především zaslu-\nhuje chválu orkestr, jenž pod výtečným řízením pana\nkapelníka Josefa Nesvadby statné si počínal. Průvod\nbyl tak precisný, tak přítulný a tak jemný, jak si ho jen\npřáti můžeme. Co se zpvéváků dotýče, slavila zvláště sle-\nčna Artotova co Rosina velký triumf. Po ní vyznačil se\nCarrion.\nMaile. Pan Ludv. Saar, Pražan počíná si tu co\nkapelník zdejšího divadla velmi statně, řídě s neobyčejnou\nobratnosti hudbu operní, kteráž pod jeho taktovkou uhla-\nzené okrouhlosti dochází. Pan Saar jest žák p. Alex.\nDreyschocka z Prahy a chvalně znám co výtečný pianista.\nv\n-J- Štýrský Hradec. (Dop. pův.) [Pianní ustav\npana Buvy.] Na své cestě přibyl jsem také do Štýr-\nského Hradce, kterýž co do hudebních poměrův od ně-\nkolika let velmi pokročil. Hlavní zásluha o vyučování\nna piano vůbec a tříbení hudebního vkusu zvlášť náleží\npanu řediteli Buvovi, jenž zde as před 2J letem\npianní ústav na základě Proksovy raethody zařídil.\nUstav tento, jenž pod protektorátem paní hraběnky Mi-\ntrovské z Mitrovic stojí, čítá nyní as 80 žáků,\nv nichžto mnoho nadějných talentův se nalézá. Pan Bu-\nva zpravuje svůj ústav velmi obezřele a obratně, a hledí\nzvláště k vytříbeni dobrého vkusu. Za tou příčinou mu-\nsejí žáci jeho hráti skladby od Beethovena, Mendelssohna\na zvláště od Rob. Schumanna, pak piesl ' • ( -.5 f } • f. .i ? I'/\nNadané pianistce slečně Božen ě S: v o b o d o v ě,\nžákyni A. Dreyschocka dostalo se cti, že včera účinkovala\nv dvorním koncertě u J. M. Ferdinanda, kdež také slečna\nCharl. ž Tiefe ii se e zpěvem a pan prof. Pisař Ovi c\nna klarinet účinkovali. Slec. Svobod ov a přednášela\nvýtečně ťinquietude od A. Dreyschoc ká, nocturnu\n(Des) od C hopina a fantasii iia Lucii vod F. Eiszta.\n« Pan L. Zvon a ř a part Josef F6rs t e r, učite-\nlové zdejší varhanické školy, uspřádají v letošním postu\n~c onc er t spi ritu e1\" ku prospěchu dotčeného\nústavu. Pan Forster bude přednášeti koncertní varhanní\nskladby od Mendelsscíhna, Bachá a Pitsche na pe dá lh í m\nharmo ri i u a pan L. Z v ort ař provede některé vý-\ntečné sbory s kandidáty učitelství. > -i\nDne 1. t. ní. zemřel v zdejší obechó c. k. ne-\nmocnici známý co hudební skladatel i co hudebník, Luigi\nRic ci, direktor městského hudebního sboru a divadel-\nního orkestru v Tersti. L. Ricci narodil se r. 1805\nv Neapoli, studoval hudební umění na tamějším konser-\nvatoriu čítaje Vine. Belliniho za spolužáka. Na to dostav\nse za ředitele divadla v Terstu, Češku a Pražanku slec.\nStol zo v u za choť pojal. Ricci složil více než 30 oper,\nmezi nimiž zvláště „Oba Figarové\" a „Dobrodružství\nv ScaramuzzP4 u Milánského, a „La festa dal piede\nGrotta\" u Neapolského obecenstva velkého úspěchu došly.\nPřed dvěma léty navštívil Ricci při jubileu konservatoři a\nzdejšího Prahu. V letošním letě upadl v šílenost a byl\nodvezen od příbuzných svých do zdejšího c. k. blázince."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.7", "texte": "Brzy se však dostavila k šílenosti i choroba tělesní, jež\nbyla počátkem marasmu, na kterýž Ricci zemřel, zňstaviv\nhořem sklíčenou manželku a dvě dítka, syna a dceru\nAdelaidu. Obšírnější zprávu o činnosti Ricciho podáme\nbrzy dle původních pramenů.\nrrr: Druhý koncert pana H. Vieutempse v slav,\ndivadle odbýval se v pondělí dne 2. ledna a došel více\npochvaly nežli návštěvy. Přednášeli své adagio a rondo\n(Es-dur), svou fantaisie sl a ve, variace ná lbe mu\n„Casta diva\" z Normy (na struně G) ale Streghe (tanec\nčarodějnic) od Nic. Paganiniho a Ernstův, Karneval Be-\nnátský, z něhož poslední variace s podvojným ilageolet-\ntem (nevíme z jakých příčin?) vynechal. Ocenivše po\nprvním jeho koncertu hru koncértistovu, nezbývá nám,\noslyševše jej po druhé, nic zvláštního co do přednesu a\ntechniky jeho podotknouti, toliko o skladbách jeho budiž\nněkolik slov proneseno. Viuextemps je jeden z málo vir-\ntuosů , jižto co skladatelově pro svůj nástroj slynou.\nPróVědení jeho skladeb je duchaplné, rhytmika pikantní\na instrumentací rozmanitá a charakteristická. Jeho s 1 o-\nv a n sk á fantasie má, nemýlíme-]i se, za základ\nn áp é Vy r u sk é a polské a jest obratně zosnována\na krásně inétrumehťo Vána. Přednost p. Vieutempsa zá-\nleží zvláště v přednášení kantileny a adagia, v něinžto\nsotva kdo ho přestihhe. Ostatně zdá se nám nepřimě-\nřené , jej králem všech houslistů nazýváti; ziiáine\nmimo něho jiné virtuosy, kteří, vyjmouce jeho komposiční\ntalent, ani co do přednesu ani éó do bravury jmu neu-\nstoupí, ba ano jej předčí. Je to F. L a u b, Jind. W i e-\nn i a ws k i a Joachim. V koncertě tom účinkovali p.\nBaehmann , p. Fektér a slečna Mikova. Začátek učiněn\njest ouverturou k opeře „Odvedení ze serailu\" od Mozarta,\nkteráž správněji jiti mohla. Obecenstvo odměnilo p.\nkoncerlistu a účinkující hluhčným potleskem.\nVelký koncert Alex, Dreysekocka, jenž\nse dne 6. ledna v sále na Žofíne odbýval, byl předmětem\nobdivování a úžasu se strany obecenstva. A skutečně pře-\nkonal p. D r ey s cho ck sama sebe. Jsmev pravdě v roz-\npacích při posuzování tohoto slavného umělce - této\nch 1 o u by vlasti naší, o něiužto juž; před lety důmyslný\nSafír pravil : že jest do k t o r em obou p r a vi c. Začátek\nkoncertu učiněn jest lepou a duchaplně instrumentovanou\nouverturou od- A. D re y s ch o k a, jižto ředitel pan Bedřich\nKittl s konservatorním jinošským orkestrem výtečně pro-\nvedl. Na to přednesl pan koncertista třeti koncert (C-moll)\nod L. Beethovena tak dokonale, tak klassicky, jak si ho\nsáni Beethoven jen piysliti mohl. Po malé mezeře, v níž to\nslečna Remosani deklamovala, hrál pan A. I) re ys ch o ck\nsvou nocturnu (As-dur), svou romanci (D-dur) a fugu\n(F-móll) od Mendelssohna, a na všestranné přání přidal\npřádelní píseíí od Mendelssohna, načež pak bez jakéhosi\nodpočinutí Mendelssohnův koncert (G-nio.ll) provedl. By lať\nto Ilerkulesová práce nezloinné vytrvalosti! Pět kusů\nza sebou s neporovnatelnou bravourou přednášeli, jesf bá-\nj e čné. Uznáváme za zbytečné, hru slavného našeho umělce\nposuzovali, ano hru, jižto kritikové celé téměř Evropy do-\nstatečně ocenili; podotkneme toliko, že pan D rey s chock\npředsudek předpojatých diletantův, jakoby mistr tento v jem-\nném úhozu a v přednášení kantileny a adagia jiným vir-\ntuosům ustoupili musel, z kořene vyvrátil. Ďreys cho ck vy-\nluzoval v adagiu BeethovCho va a Mendelšsohuova koncertů tak\njemné, tak tklivé a cituplné tóny, jakéž jen, vyjímaje cituj\nzefír dotknutím se strun harfy Aeolovy vylouditi s to jest.\nVrchol technické sběhlosti osvědčil pan koncertista prove-\ndením rhapsodie od Liszta a svých variací na anglickou\nhymnu. Pan A. lír eyscho ck překonal, jak svrchu juž jsme\npodotkli, v těchto piecách sám sebe. Jsa mistreiň v bez-\nkonečných perlících se trilkách, Hanibalem oktáv, nedo-\nstižným vítězem nad terzovýrni běhy má jediný samovládú\nsextových běhů, kteréž pod jeho levicí co hučící seVer\nbleskurychle odkvapují než co mařiti slov ? Dreyschock\njest bez odporu Alexandrem Velkým všech pianistů.\nVěhlasný týž umělpc byl věncemi a kyticemi obsypán a\npo každém kusu nesmírným potleskem provázen. V kon-\ncertě lom účinkovala též slečna Mi kov á, kteráž Schuber-\ntovu „Poštu\" výtečně provedla.\nValné shromáždění jednoty k zvelebení ko-\nstelní hudby bylo zahájeno od presidenta výboru pana\ndra. May er a čtením výroční zpráv y, z nížto hlavní\ndátá tuto vyjímáme. Jednota záležela začátkem minulého\nroku ze 27 čestných o u d ův, z nichžto tři\nzemřelL Mezi těmito byl také mistr Dr. L. Spohr, Při-\nspívajících členů bylo 307, z nichžto devět zemřelo.\nPět členů vystoupilo z jednoty následkem rodinných po-\nměru v neb za příčinou odstěhování se z Prahy. Za to\nvšak přispívajících členův přistoupilo, mezi nimiž nejdů-\nstoj. p. kardinal-arcibiskup Záhřebský, Havlík. Co se\nvnitřních poměrů v jednoty týče, činit ona iv tomto ohledu\nvalné pokroky. Počet žáků ve varhanické škole vzrostl\nproti předešlému roku, o 53 ; čítáí totiž 247 žáků, mezi\nnimiž 71 řádných chovanců. Následkem tohoto rozmno-\nžení musela se zařídit no v á škol ji í světnice pro\nřádné žáky prvního roku a professoru harmonie panu Fr.\nBlažkovi, jenž řádné a mimořádné chovance dohro-\nmady vyučoval, jest uloženo, by řádným žákům o sobě\nharmonii přednášel, začež inu r o č ní ho no r á r 75 zl.\nnov. určen jesť *) Pak darovala jednota chudým Praž-\nským kostelům partitury, 2 lehčích Mozartoyýeh mší a 30\nchudším žákům varhanické školy po exempláři Gartne-\nrovy knížky o úpravě varhan, Zvláštní pochvaly a díků\njednoty si vydobyli členové : pan farář u sv. Trojice, pan\nN o vot n ý získáním nových členův, dále pan Jindřich\nFúgner, že dal knihovnu, archiv atd. zdarma pojistili,\npan dvorní stavitel varhan Gart ne r, že troje ústavní\nvarhany v rádném stavu udržoval a pan konsistorní se-\nkretář v Králové Hradci, p. Srňt ek, že 20 zl. r. č.\ndaroval, aby se co odměny mezi kandidáty Učitelství\nrozdaly. Konečně ozúámil ještě pan president, že jednota\ndosavadního prozatím, ředitele varhanické školy, pana\nKrejčího, seznavši v něm dobrého správce téhóž\nústavu, dne 6. t. m. konečně ža ředitele vyvolila. Pak\nskládal pan pokladník jednoty, dr. účty. Dle\ntoho bylo i s nadbytkem z předminulého roku 8254 zl.\n9 kr. příjmů a 1947 zl. 48 kr. vydání. Čisté jmění\nobnáší tedy 6506 zl. 61t kr. (o 1.38 zl. více, nežli mi-\nnulý rok.) Z výboru byli vystupující členové, pan farář\n\n~ f: , ■ ■ \"ťíiÍ'- \"\" [«í, /<■[>- i i! .| ?íi j -1 r)fi\\ iS \"í\n*) Ptáme se slavné jednoty, je to slušný plat uciteji? Dejme\ntomu, že taký učitel denně hóďmií přednáší, nuže co\nobdrží za svou lopotnou práci denně, odpočítáme-li\n3 měsíce na svátky a prázdniny? Žasněte! 29 kr. nov.!\nA při takovémto platu má néitel s láskou, horlivostí a\n' vytrvalostí přednášeli?"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600110-01.1.8", "texte": "Novotný, dr. Mudroch, dr. Helminger na novo zvoleni\na místo zesnulého pana kanovníka Pěšiny zvolen pan ka-\nnovník a hlavní farář v Týně, pan Heinrich.\nHudební literatura. Nákladem Rob. Veita\nv Praze vyšly dvě pozůstalé písně po doktoru L.\nKlein wSchteru, totiž: „Der Opfergesang\", „Der\ntodte Muller.\" Hudba k písním těmto je velmi ušlech-\ntila, textu přiměřena a ve slohu L. Spohra, jehož přítelem\npan Klcinwachter byl. Cena jest levná. Stojí 54 kr. nov.\n\n(St.) Z Kosmanos. (Hudební produkce.) Činný Josefthalský\nzp ě vá cký spo lek uspořádal dne 18. pros.vsále\nW'U českého lva\" veřejnou produkcí, kteráž příznivého\núspěchu dosáhla. Mimo německé sbory od Zellnera, Schmol-\nzera, Romberga a Jul. Otta, dávaly se dva české sbory,\ntotiž „Nas zpěv\" od Václava Zavrtala a „Válečná55 (s če-\nským textem) od Kůckena. Provedení veškerých sborův bylo\nprecisne a správné, což o výtečném vedení pana ředitele\nsvědci. Podotknouti sluší, že si též o uhlazené provedení\nněkteří vynikající členové Boleslavského zpěváckého spolku\nzásluhy dobyli. Bylo by žádoucno, by se oba tyto spolky\nobapolně podporovaly a tak zajisté zkvětou oba ústavy.\nNemůžeme ještě zatajiti přání, by spolek Josefthalský\nještě více českých sborův si opatřil, neboť tím zajisté\nprospeje českému umění. Polovice čistého výnosu\nz této produkce připadne fondu k obnovení varhan zdej-\nšího farního chrámu.\n\nBerlín. V divadle „Victoria\" dávalo se dne 4. t. m.\nponejprv operní představení, totiž „Lazebník Sevillský.\"\nProvedení, praví Rellstab, bylo výborné. Především zaslu-\nhuje chválu orkestr, jenž pod výtečným řízením pana\nkapelníka Josefa Nesvadby statné si počínal. Průvod\nbyl tak precisný, tak přítulný a tak jemný, jak si ho jen\npřáti můžeme. Co se zpvéváků dotýče, slavila zvláště sle-\nčna Artotova co Rosina velký triumf. Po ní vyznačil se\nCarrion.\nMaile. Pan Ludv. Saar, Pražan počíná si tu co\nkapelník zdejšího divadla velmi statně, řídě s neobyčejnou\nobratnosti hudbu operní, kteráž pod jeho taktovkou uhla-\nzené okrouhlosti dochází. Pan Saar jest žák p. Alex.\nDreyschocka z Prahy a chvalně znám co výtečný pianista.\nv\n-J- Štýrský Hradec. (Dop. pův.) [Pianní ustav\npana Buvy.] Na své cestě přibyl jsem také do Štýr-\nského Hradce, kterýž co do hudebních poměrův od ně-\nkolika let velmi pokročil. Hlavní zásluha o vyučování\nna piano vůbec a tříbení hudebního vkusu zvlášť náleží\npanu řediteli Buvovi, jenž zde as před 2J letem\npianní ústav na základě Proksovy raethody zařídil.\nUstav tento, jenž pod protektorátem paní hraběnky Mi-\ntrovské z Mitrovic stojí, čítá nyní as 80 žáků,\nv nichžto mnoho nadějných talentův se nalézá. Pan Bu-\nva zpravuje svůj ústav velmi obezřele a obratně, a hledí\nzvláště k vytříbeni dobrého vkusu. Za tou příčinou mu-\nsejí žáci jeho hráti skladby od Beethovena, Mendelssohna\na zvláště od Rob. Schumanna, pak pie