{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_sha256": "6f4b708f0e5a45971f9094ede448d6b953b65beef60666b427a05a41de3220be", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/01/20_01/bmtnabd_1860-01-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[17]", "page_fin": "[17]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o vojenské hudbě. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Slovo o vojenské hudbě. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[17]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2787, "texte": "Slovo o vojenské hudbě.\nPodává redaktor.\nVáleční čili vojenská hudba má zmužilost vojínovu\noživiti a rozjařiti aneb rhylmické pohyby jeho v po-\nchodu uaržeti a podporovali. Sestávat tedy co do pod-\nstaty své z dvou hlavních tříd: 1) z \"pochodu a 2)\nz válečních písní.\nHlavní tendencí a vládný duch jest' u obou tentýž;\njen že hudba váleční písně speciálně k textu se vztahuje,\nco zatím pochod se neodvisle pohybovali může* Vo-\njenská hudba v divadle má vlastně, co se účinku jejího\ntýče, totéž vykonali, co se od ní na bojišti neb v táboru\nočekává ; než mohla by si tam spíše úchylky dovoliti.\nHudba tato má ducha vojínova výše povzbudili, mysle\npro jeden účel spojovati, svízele a trampoty ulehčovati,\nmyšlenky na smrt a hrob, na jemné pocity života, na\npohodlnosti a rozkoše zapuzovali, tělu takřka nových sil\ndodávati slovem rekovnost povzbuzovati, oživovati\na podněcovali. Má—li toho dosíci, musí následující vlast-\nnosti míti:\n1. Musí prostonárodní býti, jelikož je určena pro\nmuže, z nichžto větší část musikální není. Jsou to lidé,\nkteřížto majíce zdravý sluch hudby si neváží, neleží-li\nvní mocný účinek. Sprostý vojín tnusí, uslyše hudbu\nvojenskou, jí rozuměti a ji si oblíbili slovem musí\nse pro ni zajímati.\n2. Hudba vojenská musí slavnostní býti. Všechno\nmalitné, milostné, módní, poskočné a zženštilé nehodí\nse pro vojína. Pročež nepůsobí dobře malé píšfaly a\npodobné kvíkavé nástroje při pochodech, nejsou-li moc-\nnými a pronikavými nástroji, na př. lesnicemi, troubami\natd. podporovány. Tak zvaná Janicárská a v novějším\nčase velmi rozšířená plechová hudba hodí se nejlépe\npro pochody.\n3. Hlavní potřeba vojenské hudby jest, že musí\nsilný rhytmus míti.\n4. Pestrá nakupení dissonancí vzdaluje vojenskou\nhudbu od svého účelu.\n5. Hlavní zřetel při hudbě vojenské dlužno na\ntóninu bráti. Kdo tu praví, že tónina sama v sobě\nžádného určitého charakteru nemá, aneb že všechny\ntóniny k vyjádření jednoho citu stejně se hodí, nemyslel\nzajisté také o tomto předmětu, aniž pozoroval účinky\nhudby. Tóniny E, Es, H, Fis a Des-dur jsou bez od-\nporu nejvhodnější pro hudbu vojenskou. Vyhoví-li také\ntóniny C, G, D, Ba F více požadavkům populárnosti,\njesf z druhé strany přec sluch více na ně uvyklý, a tó-\nniny tyto nemají tolik význačného, co hudbu vojenskou\ncharakterisuje, aniž vždy náležitého rázu.\nRozdílnost charakteru rozličných oddělení vojska\nvyhražuje si také co do zevnějšího uspůsobení zdílnost\nhudby vojenské; tak mají myslivci hlavně samé lesnice,\njízdectvo hlavně jen trouby. Také rozdílnost mravů a\nzpůsobů, vzdělanosti atd. mezi válčícími národy činí\nrůznost v zevnějším uspůsobení hudby této. Turek ob-\nsazuje hudbu jinak než Čech neb Němec; nebot má\njiné nástroje.\nKonečně rozeznává se hudba též dle rozličných\nzemí; tak stává německé, italské, francouzské hudby atd."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[17]", "page_fin": "18", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.2", "titre_corps": "Jiří Benda. Stručný životopis. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Jiří Benda. Stručný životopis. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[17]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.1", "debut_caractere": 2789, "fin_caractere_exclue": 3328, "texte": "Jiří Benda.\nStručný životopis. Podává Vítězslav Guth.\n(Dokončení.)\nR. 1778 opustil Benda stanovisko své v Gothě,\ndomnívaje se převýšena býti soupeřem svým Schwei-\nzerem, a setrval na vzdor celému dvoru a prosbám\nsvých přátel na svém předsevzetí, aniž by byl požadoval\nod posavádní služby 1200 tolarů jakési pensí. Na to se\nodebral do Hamburka, kde jej slovutný Schroder s radostí\nza ředitele svého divadla přijal. Brzy však Bendu omr-\nzelo divadlo; odešelf do Vídně, kdež uspořádal aka-\ndemii s velikým prospěchem. Zde složil své třetí me-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4695, "texte": "lodrama: Almansor a Ncidina se sbory a áriemi, které\nvšak nepřišlo v tu známost' jako Ariadna a Medea.\nMezi tím poznal Benda svou chybu* I navrátil se\ndo Gothy. Vévoda slitovav se nad umělcem, jenž 28\nlet horlivě svou službu zastával, vykázal mu roční pensí\n200 tolarů, k čemuž princ August ještě 200 tolarů při-\nložil. Na to se dlouhý čas zdržoval v Georgenthalu,\ntři hodiny od Gothy ležícím, kdež r. 1780 své v Gothě\nsložené skladby pro klavír vydal, z nichž první díl víc\nnež 2000 odběratelů měl. Mezi tím se seznámil Benda\ns paní Zarnitzovou, velmi důvtipnou to paní, která do\nPaříže přišedší, odtud mu psala, by samotu opustiv do\nPaříže se podíval, kdež se jeho Ariadna s francouzským\ntextem k provozování připravuje. Konečně se přec\nrozmyslil, a odebral se r. 1781 do Paříže, kdež v théatre\nitalien sám svou Ariadnu řídil. Ačkoliv tato práce tak\nvelké obliby v Paříži nedošla, jako v ostatní Evropě,\nbyly Bendovi přece útraty za cestu zcela vynahraženy,\nnačež se zase do Georgenthalu navrátil. Brzo však\nzase změnil svůj příbytek s blízce ležícím městem Ohr-\ndruffem. Konečně se stěhoval r. 1788 do lázní Rone-\nburku, kdež r. 1792 svůj labutí zpěv „Bendův zel\"\nnapsal a v hudbu uvedl. Avšak i zde neselrval dlouho.\nOdtud odebral se do romantického Kostritzu, kde zcela\no samotě žil a hudbě s Bohem dal. Jak se Bendovi\nhudba už tenkráte protivila, dokazují slova, která pro-\nnesl jednou k svým přátelům, mu domlouvajícím, aby\nse také přece zúčastnil na hudebních společnostech a\nkoncertech. Každá prostá bylinka na louce, pravil, mne\nvíce baví nežli všecka hudba. Zde zemřel také 6. listop.\n1795, jsa 73 let stár.\nBenda býval ve svém mládí vesel a uměl také\ndobře jíst' a pít. Podobá se v tom Handlovi, Gluckovi\na Bachovi, kteří též málo nejedli, což se vyložili dá tím,\nže náramně namáhali své duševní síly při skládání a při\nprovozování svých skladeb. Že však Jiří Benda také\nk filosofickým hlavám náležel, dokazuje zaměstnání jeho\nv posledních dobách života jeho. Zabýval! se nejvíce\npřemítáním o bytosti a trvání duše po smrti; avšak\nnemohl se, jak z mnohých jeho psaní vysvítá, na ničem\npevném ustanovit!.\nBendova roztržitost' byla a jest světoznámá, jsouc\nosou mnohých anekdot ze života jeho, z nichžto ně-\nkteré v tomto časopisu (ročník 1859) uveřejněny jsou.\nZpůsob jeho komponování byl nový a neobyčejný.\nSvědčí! o povážlivém a v harmonii úplně sběhlém mistru.\nSkladby jeho předčily jemnou melodií a duchaplnými\nrhytmy skladby všech jeho současníků. Avšak Benda\nneužíval těchto prostředků toliko k vylíčení před-\nmětův přírody, kde mu text k tornu příležitosti poskytl;\nlíčil! také hudbou nejtajnější a nejhlubší hnutí mysli\ns velkou pravdivostí. Cituplné cantabile, andante fi\nvášnivý recitativ byly pole, na kterém nejvíce pracoval,\na na kterém až dosud převýšen není. Jeho skladby\nsymfonie, koncerty pro housle, kantaty, sonáty pro kla-\nvír byly svého času velmi oblíbeny. Nejhlavnější skladba\njeho jest', jak jsme juž pravili, melodrama „Ariadna* a\n„Medea \" ktará jakož i jiné jeho skladby v Itálii velice\nvážena byla. Téhož důkazem jest článek ve Florentin-\nských Novinách, ode dne 26. dubna 1782; zní v pře-\nkladu takto: Itálie má juž ponětí o novém způsobu\nskladeb divadelních, ježto někteří nazývají monodrama-\ntem, jiní lyrickou dramou v prose s ustavičným téměř\nprůvodem hudby. Je to monodrama „Pygmalion\" od\nJ. J. Rouseaua (vysl. Rusé}, kteráž na našich jevištích\nčastokrát se dávala. Avšak „Medea\" od p. Gottera\n(Němce), v hudbu uvedená od p. Jiřího Bendy, provo-\nzovala se ve Vídni od znamenitého Sacca a převyšuje\nbez odporu monodrama francouzké „Pygmalion.\" Stůj\nzde překlad Bendovy Medey. Co se Ariadny týče, vy-\nšlo od ní čtvero vydání: klavírní výtah 1778, partitura\ns německým a franc. textem 17815 tatéž pro malý\norchestr bez foukacích nástrojů 1785 a klavírní výtah\ndle zlepšené partitury z r. 1782. Mimo tyto jsou nej-\nznamenitější: operetty: Der „Dorfjahrmarkt,\" (1776);\n„Walder,\" (klav. výt. 1777); „Der Holzhauer,\" (klav.\nvýt. 1778); monodrama „Pygmalion,\" (r. 1780); zpě-\nvohra „Das tartarische Gesetz,\" (arie a duetta pro kla-\nvír 1789); opery: Orpheus, (klav. výt. 1787); Romeo\na Julie, (klav. výt. 1778). Kantaty: Flucht der Lalage\n(1744), Cephalus und Aurora a mnoho jiných.\nPodobizna J. Bendy do mědě ryta vyšla ve Frank-\nfurtu u Gaylaa Hedlera, a též v 21. svazku „Neue Bi-\nbliothek der schonen Wissenschaften.\"\nv\nSkoda že skladby Bendovy zde dostati ani je\nuslyšeti nelze; zajisté bysme zevrubněji o skladbách\ntéhož výtečníka promluvili. Než kojíme se nadějí, že\nse někdo myšlenky té uchytí a nějakou skladbu v kon-\ncertě nám předvede.\nOprava. V předešlém čísle stal se v tomto článku omyl.\nNa str. 10, řádek 29 má státi 7)s Gotterem a En-\ngelem.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "20", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.3", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.2", "debut_caractere": 4697, "fin_caractere_exclue": 4938, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nIntonací.\nPrvní, co na dobrém hlasu vším právem žádati\nmůžeme, jesf, aby byl čistý; bez této vlastnosti hlasu\nnebude lze jen poněkud snesitelného zpěváka vzdělati."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4360, "texte": "Intonací musí být každému vrozena, dá se pak\nale cvičením zdokonalili* Kdo z přirozených příčin,\nkteré se ne vždycky vyskoumat dají, stále nečistě\nzpívá (distonuje), a pro nedostatek hudebního * sluchu\ntoho nepozoruje, tomu není pomoci.\nNedostatek dobrého sluchu jesf velmi zřídka chy-\nbou přírody, a záleží spíše u začátečníka v té okol-\nnosti, že neumí ještě patřičné jak zpěvných tak slucho-\nvých ústrojů užívaf, než v nedostatečnosti ústrojů\nsluchových. Cvičení sluchu a hrdla jesf tedy nejprv-\nnější a nejpotřebnější pro zpěváka začátečníka. Ne-\nzřídka pochází distonovárú za příčinou nepravidelného\notvírání úst a chybného dýchání. K docílení jistoty\nv intonací jesf radno užívat z počátku učení se zpěvu\njen polohlasu, a to spíše v notách dlouhého než krát-\nkého trvání; ovšem že se časem musí pokusit' také i\nplným hlasem zpívaf, co se už polohlasem podařilo.\nNa distonování jesf často také vinnou churavosf,\npočasí, jakož i to, když se zpívá hned po stole,\nneb na docela lačný život, ano i když se příliš mnoho\nve vysokých tonech zpívá. V těch případech jesf pří-\nčina nečistého zpívání k vypátrání a jak jen možná\nk odstranění.\nK docílení čisté intonací jesf třeba kteréhos pod-\nporujícího nástroje. Že se k tomu hodí nejlépe čistě\nnaladěné piano, nahlédne lehce každý. Nebof jen na\npianě lze lehce a jistě akkordy udávati i zpěv příslušně\na neobmezeně doprovázeti. Ano už i proto hodí se\nlépe piano k podporování zpěvu, že má méně zpěvavý\na brzy doznívající ton, který na hlas lidský méně ne-\npříznivě působí než ton nástrojů, jejichžto ton se tonu\nlidskému podobá. V nedostatku piana jsou housle, jež\ntuto úlohu mohou nejlépe zastaf; ty mají naproti pianu\nzase tu přednosf, že na nich lze ton sesilovali, jakož\ni seslabovati, t. j. hráti crescendo a decrescendo.\nPraktická část\nCo jsme podali v theoretické části o zpěvu, to\nbylo více pro učitele zpěvu než pro učně. Rozumí se\nsamo sebou, že bude učitel dle potřeby mládeži z toho\npři každé hodině právě tolik sdělovali, mnoholi třeba.\nPrvní, co musí učitel před započetím vyučování\nzpěvu dítkám vpraviti, jesf držení těla, otvírání úst\na dýchání. Stalo-li se to, nechť začne následujícím\nzpůsobem: Udá jim ton avšak nikoli tímto jmenem,\nnýbrž jen při pouhém otevření úst, jakého hláska a\npožaduje, a dá ton ten tak často opakovat a sice nej-\ndříve od celého sboru, pak jednotlivě, pak jen od ně-\nkolika dítek, nejlépe od všech, jež v jedné lavici sedí,\na posléze zase ode všech, až se ozývá cistě a dosti\nsilně. To samé učiní tonem h\\ t. j. dá je zase jen\nna a zpívaf. Dovedou-li dítky i to dobře, nechá je\nučitel tyto dva zvuky střídavě několikráte opakovat\npovedly—li se, dá od jedné části žákův první ton udeřit\na vydržet', a k němu od druhé části druhým tonem\nvpadnout'. Nyní přibere třetí ton d a spojí ho s pře-\ndešlýma dvěma tony v jednu řadu a sice g h d. Tu\nnechá tak dlouho zpívaf, až se všechněrn dítkám vštípila,\ncož dlouho trvaf nebude, anf jesf to tak přirozený zpěv,\nže jesf skoro všem dětem od jinud již známý.\nZa odměnu, že se řadě této naučily\", jim učitel\npověz, že se jmenuje podobná řada tonů troj%vuk,\na že jesf látkou, z níž si budou moci všeliké zpěvy\nudělat Zároveň jim může povědíf, že činí tyto tony\nmelodiji, následujou-li %a sebou, zpívají—li neb hra-\njou-li se na jednou ale, že slujou harmonijí.\nAby se dílky přesvědčily, že lze z tak mála tonů\nnějaký zpěv uvést, napiš jim učitel následující sklad-\nbičku a však jen písmenami na tabuli:\na pověz jim, že musejí prvních šest tonů až po zna-\nménko ' v jednom dechu vyzpívat. Dovedly-li toho,\nd\nmohou tři lavice dítek plnou harmoniji ,ostatní však\n9\nnápěv zpívaf.\nPoznamenáni. Pohyb (tempo) se nesmí vzít rozvláčně,\nan by dítky ztěžka byly s to, těchto šest tonů v je-\ndnom dechu vyzpívat Jak melodije tak harmonije\nse musí zde a v příštích příkladech jen na a, nikoliv\nla (jak se někdy stává), zpívaf; nebof jen tak se\nnaučí dílky jazyk v ústech pokojně držef, a ústa\npravidelně i jak se sluší otvírat\nAby se udané tři tony jak náleží dítkám vštípily,\njesf radno, tony ty i do jiného pořádku položití, ku př.\na z nich uvedené následující melodije zpívaf nechaf:\nPoznamenání. Při čísle prvním a druhém řekne učitel\ndítkám, že bude od jedné až do čtyr počítat', a že,\nvyjmouc poslední notu, vždy na jedno číslo jeden\nton připadne. Při třetím čísle však jim řekne, že\nbude počítat' jedna, dvě, tři, a že musejí ton, který"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1134, "texte": "jesf mezi dvěma čárkami samoten, tak dlouho držeř,\naž všecka tři čísla napočítal. U znaménka ' ne-\nchá dýchaf.\nVelmi prospěšné bude, když udá učitel jiný nižší\nneb vyšší ton, a nechá na něm dítky dle sluchu\ntrojzvuk zpívat'. Připraví je tak zponenáhla na pře-\nkládání melodijí na jiné stupně, cviče zároveň jejich\nsluch, a uče je znáti rozdíl mezi nízkými a vyso-\nkými tony.\nJde-li tento trojzvuk tak hbitě, že ho dovedou\ndítky bez pochybení zazpívat, předvezme tony g a h\na řekne jim, že jsou to dva ob ton odlehlé tony a\nže mezi nimi leží ještě jeden, jenž se může mezi oba\ndva vložili a je jaksi spojit. Nato jim zazpívá\ntuto řadu g a ha upozorní je zároveň na tu okol-\nnost, že jest za na h právě tak daleko, jako z g\nna a. Nyní je cvičí v této řadě, a sice nejdříve\njak stojí Cg a fi) a pak zpátky Ton d se\nprozatím k těmto třem nepřibere, an by třebas či-\nnil tonořadu těžkou, nechá ale s stři—\ndati, asi tímto způsobem:\nAby zjednal dítkám příležitosf k dýchání i k při-\npravení se na první ton, nechá je třetí co půlovou\n(bílou) notu držef a první dva co čtvrteční,\nI zde se bude tedy od jedné do čtyr počítat *)\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "20", "page_fin": "21", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.4", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.4", "debut_caractere": 1136, "fin_caractere_exclue": 4542, "texte": "Händel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nZamilovaný Dominik na okamžení se zatajil, skou-\nmajc pozorně každé pohnutí svého přítele a pokračoval\npak živě dále: „Tu mi krvácelo srdce, uzřel jsem po-\njednou vroucně milovanou dívku v objetí jiného. Láska\nmi může také síly dodali, bych si milenku dobyl. Jsem\nmistr na harfě, proč bych neměl býti též umělcem?\nmyslil jsem si v duchu a pracoval celé dni, až mi pot\ntrapný po tváři řinul, bych se vzdělal na umělce. Mnoho\njsem musil přetrpěti od rozšafného, ale přísného mistra\npro mé neumělecké vlohy, a nahlížel jsem to s hlubo-\nkou bolestí nejjasněji, že jsem Musu ne pro její ve-\nlebnost, nýbrž pro pozemská přání následoval a že tato\nvznešená se nedá užiti k dosažení jiných účelů.\"\n„Ale Bianka porozuměla mému srdci, mé lásce, mé\nnesmírné oběti 5 ona mne miluje a má přání jsou též\njejími! Nyní ale hřmí tvé jméno rozsudek co hlas věč-\nného osudu mezi naše naděje; ty jsi mi otevřel oči,\nnemohu se nikdy umělcem státi, poněvadž se umění\nnikoliv nežistně a ne pouze k vůli němu samému chápu,\ni musím stanouti v proudě, jenž šumí za tvým Elisium,\nkde má milka mešká, a nesmím se dále pustiti, bych\nneutonul! Ty miluješ Bianku a ona bude tvou; neb ty\njsi umělec, jakého si maestro přeje!\"\nDivně bylo Handlovi okolo srdce při této prudké\nřeči jeho přítele; nevědělf, zdali tento neb on v bludu\nse nachází; tisíc podivných myšlenek míhalo se co\nzvláštní přeludy noční v jeho pobouřené duši, tušil, že\nosud tu milující srdce v zvláště nepřátelské poměry\nproti sobě postavil.\nZdlouhavé kročeje ozývaly se v předsíni, a ně-\nmecký mladý umělec měl ledva času, by v nepořádku\nležící hudební skladby spořádal. Tu vstoupil starý mae-\nstro, vážná postava, pod jejížto šedinami ještě jinošský\nobličej kvetl, šestnáctiletou dceru s sebou veda.\nCo anděl krásná byla Bianka v bílých hedbávných\nšatech, jež růžová stužka ještě více ozdobovala, s slič-\nnými černými kadeřemi, z nichž dvé zářících růží se\nskvělo, se svýma ostýchavě k zemi sklopenýma očima,\njež jevily dobrosrdečnost a jemnocif s oným čarovným\núsměvem, jímž nevinná děvčata svou vnitřní spokoje-\nnost tak ráda všemu světu zvěstují a na odiv staví.\nRůženec s jantarovými otčenášky, jenž se v zdob-\nných kotoučích okolo hebkých prstíčků Biančiny levice\nvinul, a malá vkusně vázaná modlitební knížka v její\npravici, ještě více však zbožná očka plna vroucí po-\nbožnosti zvěstovala, že otec i dcera jiti chtěli na pože-\nhnání, k němuž zvony chrámu sv. Marka vyzváněly.\nOba jinoši přivítali, slušně pozdravujíce, úctně obě osoby.\n„Buďte mi vítáni, milí synové,\" řekl stařec jemným\nhlasem, „a nade vše ty, Bedřichu, pýcho a radosti mého\nstáří. Mnohá pozdravení posílá ti Anglicko, a zve tě\npřátelsky, bys je svojí božskou hudbou obveselil. Pyšné\nAlbion závidí mi, že tě mám, a vábí tě velkolepými\nsliby. Cestuj tam, synu, se svým nesmírným pokladem,\nkterýmž tě Musa obdařila, a pohni, jako někdy Orpheus\nkámen, tamo necitelná srdce chladných ostrovanů.\"\nZapýřiv se nad zdánlivě přemrštěnou chválou, v níž\nmaestro toliko své mínění o mladém umělci označiti\nmyslil, mlčel sličný jinoch hodnou chvíli v užasnutí, a\npromluvil konečně s bolnojemným hlasem:\n„Vás tedy mám opustili, můj dobrý, jediný maestro,\na mého milého Dominika; a ledva že jsem v první po-\n\n*) Nedopatřením stal se v předešlém čísle (2) v tomto článku\nnemilý omyl. Na straně 10, řádek 3, má státi: Některé a\nsice ty hlubší zdají st pocházel jako z hloubi prsní."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4685, "texte": "lovici mých uměleckých studií, jež pouze pod vaší do-\nhlídkou ukončili bych mohl, chcete mě zavrhnouti?\"\n„Bez mého vyučování, můj milý, duchaplný jinochu,\nmůžeš se zajisté obejiti. Co mi příslušelo, sdělil jsem\nti; cítím se neschopna, bych déle tvým mistrem byl,\ntvůj nejnovější pokus mě o tom přesvědčil. Přijmi jen\nsměle pozvání, ježto tě, jak s nebe přicházejíc po dů-\nstojné dráze k onomu cíli vede, jejž nesmrtelností na-\nzýváme. Předvídám vítězoslávu, kteréž se ti dostane,\nvidím palmu, kterouž vrstevníci ti podají a kterouž po-\ntomci tvůj stín ověnčí! Ještě jedno, nenazývej mě\nve svých listech učitelem, nývrž svým milým soudru-\nhem a přítelem, a v důvěrnosti mi tykej, jak to mezi\npřátely rád vidím.\"\nTo bylo přemnoho pro jemnocitného jinocha. „Ó,\nkdybyste nebyl můj dobrý mistr, myslil bych, že se\nmi chcete posmívati,\" zlýkaje řekl Hándel, a padl k jeho\nnohoum, milovanou ruku vroucně k svým rtům tiskna.\n„Však byste to neučinil, kdybych i nejapný začátečník\nbyl. Vyf jste dobrota a laskavost sama!\"\n„Drahý otče! Milý Dominiku!\" zvolal nyní vstávaje,\na pohlížel kolem opojenýma očima. „Milá, dobrá Bianko!\"\ndoložil v upřímnosti svého překypujícího citu, a zapýřil\nse nad prudkým vykřiknutím před uzarděnou děvou,\na spatřil v tom samém okamžení v ruce bodré dívky\nvavřín znak jemu přislíbené nesmrtelnosti.\n„Umíš tyf se také děvčatům zalichotiti, milý synu,\njak jemnému otcovskému srdci,\" odvětil nyní starý\nmaestro, své hluboké dojmutí žertem zakrývaje. „Když\njsme včera z kostela šli, kdež jsi ty svojí božskou hrou,\nsvojí hluboko pocítěnou srdcejímavou předehrávkou pří-\ntomné dojmul a z očí všech slzy vyvábil, nemělo vy-\nchvalování ani konce. Zřejmě tě nazýváme božským.\nA když jsme nyní zahradou k vám kráčeli, ulomila\nBianka pozadu zůstavši tuto ratolest z našeho velkého\nvavřínu a upletla z ní věnec. Tenf jest pro Bedřicha\nurčen! myslil jsem si v duchu. Ozdobiž tedy svého\nbůžka, milá blouznilko.\"\nDominik se mlčky stranou obrátil a utíral své upla-\nkané oči. Handlův obličej polil plamen vyšší roznícenosii.\n„Podej mi věnec, ty nebešfanko!\" zvolal u nitřním\npohnutí, poklekl a sklonil svoji nesmrtelnosti zasvěcenou\nhlavu. Panna, zápasíc mezi sladkou stydlavostí a dů-\nvěrnou náklonností k umělci, vtlačila mu tmavý vavřín\ndo kadeří.\nPo druhé zavznělo pobádající zvonění.\n„Jest svrchovaný čas do kostela,\" řekl starý otec,\nj,po požehnání shledáme se opět. Mějte se zatím dobře,\ndrazí synové !\"\nVšak ještě pohled na rozloučenou—ó! mnohem\nsladší a líbeznější, než na do nebe vychváleného Han-\ndla vrhla panna na nepovšimnutého Dominika, vyňala\nrůži z tmavých kadeří a podala ji rychle zarmoucenému\njinochu na rozloučenou.\n„Tobě podala vznešený znak nesmrtelnosti,\" my-\nslil u sebe Handl; jemu růži pozemské lásky! Ah, není\nto náklonnost k člověku, jest to obdivování umělce, co\npro tebe pociťuje; tys sklamán, ne onen!\"\nDoznělo slavné zvonů vyzvánění, a všechny pro-\nstory majestátného chrámu sv. Marka byly naplněny\nmodlícími se zástupy. Vše bylo v hlubokou pobožnost\npohříženo. Tu zavzněly varhany v mocných souzvucích\ntak příjemně, tak něžně, jak by přicházely tyto zvuky\nshůry, andělským harfám vyluzované; pak opět hučely\nv mohutných zvukovírech a v to mísil se libý zpěv zbo-\nžných zpěváků. A opět předehrával výtečný varhaník\nv nejtišším pianě přecházeje v nejkrásnější arii, jež co\nandělské hlasy s kůru dolů zaznívala. Vždy pobožněji,\nvždy skroušeněji modlili se lidé; neb jejich srdce sle-\ndovala božské zvuky a pozvihla se mocněji,\njelikož umělecké, tak hluboce v duše pronikající znění\ntéž se povzneslo do nebeských kruhů, kde andělé Bohu\nse klanící poklekli při zvuku těchto posvátných melodií.\nKněz u hlavního oltáře Te Deum zapěl, a v nej-\nsilnějším forte zahučely varhany nejtěžšími tóninami\nvedenou šestihlasou fugou brzy do rozplývajícího-se\nMoll, brzy opět do povzbuzujícího Dur přecházejíc,\ntak že zástup se zachvěl touto vznešenou fantasií. Sbor\nsouhlasně mezi to vpadl a opět zaznívaly mocné, slavné\nzvuky varhan mezi hudbu ve svých libě zatřásajících\nsouzvucích.\nDávno už byly služby Boží ukončeny, kněz hlu-\nboko dojat touto neslýchanou hudbou slzy roně schoval\nvelebnou svátosť a vždy ještě klečel pobožný zástup jak\nv úžasu na kolenou a zdál se vždy ještě pohnutlivým\nzvukům varhan naslouchati, jež nyní též byly umlkly.\nByl krásný večer letní. Na zrcadlící se ploše\nprůlivu houpaly se četné, kvítím zdobené loďky, z nichž\nveselý zpěv sem zazníval, jsa loutnou neb kytarou do-\nprovázen.\nTaké oba přátelé vstoupili na loďku. Dominik\nnesa na prsou růži od milované dívky, tiskl ruku neu-\nstále svému příteli, jenž mlče a do sebe pohřížen vedle\nněho seděl a vzdychaje vavřínový věnec co nějaké\ntěžké břímě na skloněné šíji nesl.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "24", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.7", "debut_caractere": 3317, "fin_caractere_exclue": 6047, "texte": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěvá ckého spolku.) Nebude snad od místa, podáme-li\nvznik a činnost zdejšího zpěváckého spolku. Na\nkonci r. 1857, as v měsíci září pronesl zdejší c. k. soudní\nadjunkt pan Antonín Kabelác návrh, aby se v Novém\nBydžově dle příkladu jiných našich měst utvořil zpěvácký\nspolek, jehož účel by byl, vzdělávati mužský čtverozpěv\na z něho vyplývající sborový zpěv. Tento návrh, jako\nkaždá nová, neznámá věc, potkal se z mnohých stran\ns mnohými rozmanitými odpory, ano ani úsměšků a úšklebků\nnescházelo, jen aby postup věcí se buď zadržel aneb usku-\ntečnění záměru nemožným se stalo. Avšak tyto zřejmé i\ntajné, aneb všelijak jinak kladené odpory k tomu napo-\nmáhaly, aby spolek tím dříve se utvořil, a jsoucnost svou\nveřejně dal na jevo. Získáno několik hudby- a zpěvumi-\nlovných mužů, kteří sestoupivšě se v poradu, na tom se\nustanovili, aby se stanovy sestavily a k vyššímu potvrzení\npředložily. Aby pak tím určitěji postupovati se mohlo,\nvypůjčily se stanovy zpěváckého spolku Trutnovského, podle\nkterých se stanovy pro zdejší spolek téměř doslovně vzdě-\nlaly, což však mělo ten následek, že později poopraveny\nbýti musely, neměl-li spolek ve vnitřním svém zřízení a\nv působení svém na venek ujmu trpěti as dobrými vý-\nsledky svých účelů se minouti. Nedostatečnost stanov\nnejpatrněji se ukázala, když vys. místodržitelství vyneše-\nním ode dne j. ledna 1858 č. 64290 ku konstituování\nse Novobydžovského zpěváckého spolku sice svolilo, avšak\nzároveň výminku položilo, aby mnohé paragrafy stanov\nbuď zcela zjinačili aneb určitěji podali. Což když se\nbylo stalo, potvrdilo vys. místodržitelství dne 26. března\n1858 č. 13.894 stanovy v 15 paragrafech zahrnuté. Dne\n23. dubna 1858 sestaven byl spolek a zvolil za ředitele\nučitele na hlavní škole, pana Václava V o s á h I a, za\nmístodržitele p. Cele s ti na Říhu a pp. výbory Edvarda\nPeřinu , Josefa Joska, Josefa Brdičku, Tobiáše a Aloisa\nStamberga. Tehdáž počítal spolek pět a dvacet účin-\nkujících údů. Netrvalo to dlouho a počet přispívají-\ncích údů se rozmnožil tak, že bytí spolku bylo pojištěno.\n(Pokračování budoucno.)\n(A. V.) Z Pardubic, dne 11. ledna. (Kostelní\nkudba, vojenská kapella a zpěvácký spolek ) Dne 25. o\nvánočních svátcích dávala se u nás velká mše od Zik-\nmunda Kolešovského. Co se provedení týče, bylo\nzdařilé; za to máme jen panu prof. Jandovi a pak\nsl. M. Říhové, která sola přednášela, co děkovali. Velká\nvšak pochvala náleží panu ředitelovi za jeho přičinění,\njenž vždy dvě neb jednu zkoušku před provedením\nnějaké mše s pány dilettánty odbývá, z čehož výhoda9 vy-\nplývá, že naše hudba jest zvelebenější nežli v některých\nkůrech kostelů Pražských. Dále se musím též chvalně\nzmínili o panu kapelníku Zinkoví, kterýž vždy jednou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4845, "texte": "neb dvakráte týhodně se svou vojenskou kapellou v sále\n„na Veselce\" mimo jiné také své výtečné skladby pro-\nvozuje. Konečně musím ještě jednou na to důtkiivě upo-\nzorniti, abysme si tu zpěváčky spolek zařídili. Sil,\ndobré vůle a příležitosti bylo by tu dosti; avšak žádný\nse veci té nechce uchopiti. Nuže, což zůstanou Pardubice\nza jinými menšími městy českými? Ba nejspíše ano; ne-\nboť jesť město nase velmi nevšímavé a netečné. Uvidíme,\nzdaž se konečně myšlénky této někdo neuchopí !\n\nM.\nBílá Církev. (Dop. pův.) v Banátě (Weisskirchen).\n(•Koncert.) Zdejší zpěvácký spolek pod vedením horli-\nvého pana M. Nováčka uspořádal dne 18. prosince\n1859 koncert v sále „zlatého slunce,\" Mimo ouvertury k\n„Čarostřelci;\" již zdejší městská kapella; žáci Nováčkovi a\ndilettanti správně provedli a mimo fantasii „Traumbilder\"\nod Lumbye od téhož orchestru neúhonně provedenou; slyšeli\njsme sbory od Zollnera; Beckera; Kuntze; Solle a velmi\nkrásný charakteristický sbor „der Kafer\" od výtečného\nW. H. Vei ta. Provedení sborů bylo z větší části živé;\nprecisné a dobře promyšlené a svědci o svědomitých a\ndobrých zkouškách ze strany p. ředitele. Dále zpíval pan\nAnt. Albach píseň od Gumberta a navzdor tomu; že jeho\nzvonkovitý hlas měl tehdáž na sobě známku churavosti;\npřednesl ji týž s chvalným úspěchem. Konečně hrál pan\nM. Novaček; jenž co obratný houslista chvalně znám\njest; piecu pro housle „Voglein am Brunnen\" s obvyklou\nzručností as paní Walterovou milostnou sonátu pro piano\na housle (F-dur op. 24) od L.v. Beethovena. Pan No-\nvácek rozvinul zvláště v adagiu téhož díle všechny\nkrasy svého cituplného přednesu a zvláštní pružnost ve\nscherzu; jen škoda, že zdejší obecenstvo klassická díla a\njejich výborné provedení oceniti neumí. Návštěva byla velmi\nčetná a příjem 100 zl. rak. cis. Bylo by žádoucno, by\nsi spolek za tyto peníze klavír pořídil; jejž velmi potře-\nbuje.\n\nLipsko. Redakcí zdejších hudebních novin „Neue\nZeitschrift für Musik44 vypsala cenu na nejlepší rozluštění\notázky „Ueber die Weiterbildung der Harmonik.44 První\ncenu obdržel p. Weitzmann; druhou cenu (8 louisdorů)\nnáš krajan pan doktor hrabě Laurencin. Práce prvního\nspisovatele vychází v dotčených novinách.\nLondýn. Anglická národní opera dočkala se nového\nskladatele; totiž Mellona; jenž novou operu „Viktorine44\nsložil\nLiliích. Domek; v němž A. Grétry, skladatel 40\noper se narodil; darovala vdova Dubois (Dyboa)-Desoer\ninestu zdejšímu s tím ustanovením; že týž domek vždy\nv pořádku udrží a činži k nadací pro hudebníky odevzdá.\nNade dveřmi domku stojí nápis : Zde byl André Modeste\nGrétry dne 11. února 1741 narozen.\nPešt. 0 původu světoznámé písně „Rakoczy44\nvypravuje hrabě István Fay, že tento znamenitý hudební\nkus cigána Michalyho Burnu za skladatele má. Týž byl\nvýtečný hudebník svého casu a věrný průvodce Františka\nRakoczyho. Skladba tato padá do casu; v němž Rakoczy\nse na tom rozhodl; že vlast svou opustí.\nPaříž. Roger užíval při své benefici dvou uměle-\nckých páží a sice jedné z nich v „Bílé paní\" a druhé\nve výjevu „Proroka\"- a „Favoritky.\" Tyto dvě páže jsou\nz továrny Charrierea. Jsouť z hlinníku (Aluminium) zho-\ntoveny a nesmírně lehké. Pan Mathieu připevnil k nim\nstroje jenž pohyby velmi ulehčuje. Též pan Bechard (vys,\nBešar) zhotovil uměleckou páži (ruku) pro Rogera; opa-\ntřiv ji rotačním apparatem; jenž pohyby lidského před-\nloktí rozmnožuje. Tito znamenití strojníci pracují nyní na\njiných pážích; kterýmiž se úžasné pohyby prováděti dají.\nStuttgart. J. J. Abert skládá velkou operii; k nížto\nlátka vzata jest z historie rodu Hohenstaufů.\nVaršava. Nedávno dávala se tu po 50kráte opera\n„Halka44 od St. Moniu s z k a.\nVilna. Zdejší hudebník Nowicki složil operetku:\n„Noc na cmentarzu\" (hřbitově); jejíž libreto napsal W.\nPrzybylski.\nVídeň. Vídeň cítá nyní 144 zhotovitelů pian; z nichžto\nBosendorfer a Streicher; každý 120—150 dělníků za-\nměstnává a v prňřizu týhodně 6—12 pian zhotovuje.\nTři; p. Ehrbar, Hora a Promberger, zaměstnávají 40 —6O\ndělníků a zhotovují 3—4 nástroje týhodně. U 20 mistrů\nobnáší průřízní počet nástrojů as 20—100; ostatní pra-\ncují buď sami neb s 1 neb s 2 tovaryši a zhotovují ročně\n6—lo pian. Za také piano s anglickou mechanikou platí\nse 900—1200 zl.; za nástroje s vídenskou mechanikou\n300—600 zl. Velká cásť pian s anglickou mechanikou\nposílá se do Rus. Meyerbeerova opera „Pouť do\nPloermelu\" nepřijde v dvorním operním divadle tak brzy\nk provozování; anto Meyerbeer žádné Vídenské zpěvačce\npartii „Dinory44 svěriti nechce. Dvorní zpěvák (basista)\npan Dr. Schmidt; obdržel od Rich. Wagnera z Paříže po-\nzvání, by příštího leta účinkoval v jeho operách: Tann-\nhauser; Lohengrin, Fliegender Hollander a Tristan. Mimo\nSchmidta bude prý účinkovat Formes a Tichácek\nz Drážďan.— Dne 5. vystoupil slavný A. Ander, c. k.\ndvorní pěvec, ponejprv po svém uzdravení v opeře „Stra-\ndella44 a došel všestranného uznání.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "23", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "23", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Hugenotti aneb Noc Bartoloměj", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Hugenotti aneb Noc Bartoloměj", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6255, "texte": "Stavovské divadlo. Hugenotti aneb Noc Bartoloměj\nská. Velká trágická opera v sti jednáních od Scribe,\nhudba od G. Meyerbeera, byla předmětem představení\nku příjmu slečny Prauseové dne 12. ledna. Krvavým\npísmem zapsána jest noc Bartolomějská v dějinách Fran-\ncouzska a každý s hrůzou čte o mnoha tisících obětí pro-\ntestanských, které v této noci bez rozdílu pohlaví a mládí,\nutraceny byly. Obratný spisovatel francouzský Eugen Scribe\nzpracoval děj této noci, kterýž zde u výtahu podáváme:\nVe vznesené jídelně hraběte Neverského v Paříži oče-\nkává četný sbor hodovníků polního vůdce Raula Nan-\ngise, Hugenotta, až posléze onen zvolna přichází panstvo\npozdravujíc. Zasedne se ke stolu a hoduje. Raul jest ho-\ndujícími přinucen zpívat o své milence, kterouž byl z ru-\nkou nectných lidí mečem sobě vydobyl; v tom Marcel,\nsluha Raulův, vejde a uzřev pána svého v kruhu katolí-\nkův, o život jeho se strachuje. Sluha Neversňv oznamuje\npánu svému příchod dámy, kleráž s ním mluviti si žádá.\nHodovníci přistoupí k oknu, hledí do zahrady, kde ona\ndívka stojí, obdivují nevšední krásu její, nutíce Raula, by\ni on na ušlechtilý tento zjev se podíval. Raul uposlechne\njich; však vzkřikne, neb pozná svou milenku. Všickni\nustupují blížícímu se Neversovi, toliko Raul nepohnutě\ndolů s okna hledí. Nevers stal se dle přání otce Valen-\ntiny snoubencem jejím! Do jídelny vejde nyní královské\npáže s listem, kterýž rytíři z Nangisu odevzdati má. Dle\nobsahu listu zaváže páže rytíři oči a vede jej k vozu od\nkrálovny poslanému. (I. dějství.) Uprostřed vznešených\ndám francouzského dvora v nádherné zahradě královské\nočekává panovnice Margareta zValois Raula, an\nValentina sem se blíží a královně si stěžuje, že ji otec\nproti vůli její zasnoubil. Královna jí slíbí, že s Raulem\no samotě promluví. Urban, páže královské, oznamuje\npříchod rytíře Raula. Královna přeje si o samotě s ním\nmluviti, načež dámy se odstraní. Raul strhne si na pří-\nkaz královny pásku s očí —, udiven zůstane státi, posléze\nuzří Margaretu a vyzná jí v překvapení svou lásku. Urban\noznamuje královně opět příchod panstva, jež o povolení\nk vstoupení žádá. Raul padne nyní před královnou na\nkolena, prose ji o milost. Královna však místo trestu\nchce jej zasnoubit s Valentinou, dcerou katolického šlech-\ntice z Saintu Briského, již Raul miluje. Raul zamítne\npříkazem královny, neb víra jeho tomu nedovoluje. Okolo-\nstojící rytíři chtí mečem pomstit tuto hanu. Margareta\njim poroučí meče schovat a odebrat se ke královskému\nbratru jejímu Jindřichovi IV. do Paříže, kterýž je v stát-\nních záležitostech očekává. Raul zůstane v paláci jejím\n(II dějství). Noc již rozprostřela šerá křídla svá na zem\na bledá luna osvěcuje spoře okolí města Paříže, kdež při\nveselém tanci cikánů několik vojínů katolických i prote-\nstanských popíjí. Z chrámu, kde Valentina na modlitbách\ntrvá, vychází Nevers s hrabětem Saint Brisským, k nimž\nse Marcel přidruží a otci Valentiny psaní od Raula ode-\nvzdává, v němž jej na souboj v těchto místnostech vybízí,\ndokládaje že královna provázena Raulem v Paříži se na-\nlézá. Saint Bris nedůvěřuje svému meči, pročež zrádně\njej chce zavraždit. Valentina vyslechla zrádu otcovu\na chce varovat milence před záhuhou, an Marcel jí cestu\nzastoupí a po příčině tak pozdního objevení se v těchto\nnebezpečných místnostech se jí táže. Valentina jej pozná\na svěří mu své tajemství. Marcel čeká s vytaseným\nmečem za rohem chrámu, chtě pomstiti svého pána. Saint\nBris, jeho průvodčí a Raul vejdou. Meče obou jsou změ-\nřeny, sekundanti postaví se z obou stran. Raul uzří Mar-\ncela, jenž mu hrozící zkázu zvěstuje. Nastane půtka. Saint\nBris klesaje pod převahou udatného Marcela a Raula,\nvolá katolický lid svůj k pomoci, načež se všech stran se\nprotivníci řinou. Raul couvá, Marcel se co lev udatně\nbrání, konečně několik vojínů protestanských přispěje mu\nk pomoci. V tom Urban oznamuje příchod královny. Mar-\ngareta ptá se po příčině půtky, načež Marcel jí zosno-\nvanou zrádu odkryje a blížící se sem Valentinu co oči-\ntého svědka představí. Královna opětně snaží se Raula\npohnouti k sňatku, však Nevers je už zasnoubencem jejím\na slaví tuto hodinu svatební hodování. (111. dějství.)\nV paláců šlechtice Saint Brise dlí Valentina o samotě\nv trudné jsouce pohřížena myšlenky, an Raul zakuklen\nv dlouhý plást do komnaty vrazí. Valentina jsouc pře-\nkvapena jeho nebezpečnou návštěvou, prosí jej by odešel,\npakli život mu milým. Raul váhá, neb si umínil pomstiti\nse na Saint Brisovi. Z venku jest slyšet kroky. Valentina\nprosí jej, by aspoň na ni neuvrhl hanu, načež se Raul za\nzáclonu kryjící dvéře komnaty schová. Nyní sem vstupují\notec Valentiny s jejím manželem a četným davem šlech-\nticů katolických. Saint Bris jim oznamuje vůli královny,\nkterá chce zahladiti rod Hugenottňv; dále sděluje jim, že\npomsta nad nimi, spočívajíc v rukou katolíků touto nocí\npřepadnutím veškerého lidu protestanského vykonána býti\nmá. Nevers se tomu protiví, nechtě býti podlým vrahem\na vrhne svůj meč Saint Brisovi k nohoum ; jest však za\ntento přečin odveden do žaláře. Zráda a přepadnutí jest\nzosnováno a po druhém udeření na zvon započne. Všichni\ns jásotem se vyřinou ke krvavému kvasu. Raul vyrazí\nprudce ze zákrytu, chtě zachránit bratry své. Valentina\njej zadrží a vyzná mu, že jej miluje. Raul jest v dvojná-\nsobném rozčilení. Již zazní hlas trubky, dumný hlahol\nzvonů a vraždění započne. Raul odstrčí na kolenou pro-\nsící milenku, vyskočí oknem paláce, spěchaje svým bra-\ntrům k pomoci. (IV. dějství.) (Dokončení budoucně.)\nPan Lukeš, jenž, jak známo, v Mnichově kvasní\nlučbu studuje, vystoupí dle doslechu na tamním dvorním\ndivadle v opeře „Tannhiiuser\" v titulní úloze.\nNáš krajan, pan Josef Nesvadba, kapelník\nitalské opery v Berlíně, pozván byl dne 12. t. m.s prv-\nními členy dotčené opery k večerní zábavě k J. V. princi\nPruskému, jenž se velmi lichotivě o jeho řízení operních\npředstavení zmínil.\nTyto dny zavítal do Prahy chvalně známý skla-\ndatel písní, pan Frant. Pivo da. Z jeho nejnovějších\nskladeb, které co nevidět tiskem vyjdou, vyniká zvláště\npijáckýsbor s barytonovým sólem a sbor „Máj\"\ns ženským duettem. Mimo tyto vydá týž umělec některé\nnové pie?y pro piano a písně.\nHudebníci, kteříž by do plukovního sboru hu-\ndebního nově zřízeného řád. pěš. pluku číslo 68 za ban-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3315, "texte": "dis ty vsloupiti mohou se buď ústně aneb písemně\npřihlásiti u plukovního pobočníka pěšího pluku 33.\nhraběte Gy ulaje (v domě „u Steiniců číslo 55-3).\nPluk číslo 68 zůstane posádkou v Praze.\nPan Gordigiani, professor vyššího zpěvu\nna konservatoriu Pražském; těžce onemocněl a jeho místo\nbude pan Fr. V o g 1 prozatímně zastávati. Bylo by žá-\ndoucno ku prospěchu konservatoria; by tento málo už\nenergický starec do pense dán a na místo něho některý\nzkušený; čilý a horlivý učitel zpěvu ustanoven byl.\nSlečna Antonie Riedlova, žákyně operní školy\nPražského konservatoria; zemřela v úterý (dne 17. ledna)\nve všeobecné nemocnici. Pohřební průvod byl velmi pě-\nkný, zpívány byly regina coeli od B. Fúhrera a dva\nsmuteční sbory; jeden český a německý. Slečna Riedlova\nměla výborný hlas a byla jedna z nejnadánějších žaček\nkonservatoria.\n„B o h mi s c h e G r a na t e n(t jest titul dru-\nhého svazku českých národních písní; ježto činný pan\nAlfred W a 1 d a u do němčiny přeložil. Pan spisovatel\npodává tu německému obecenstvu v skutku zdařilý pře-\nklad ceských písní, z nichžto větší část trefně přetlumo-\nčena jest.\nValné shro má ž d ě ní mužského zpěvá c k é ho\nspolku odbývalo se dne 13. t. m. Dle roční zprávy\nčítá spolek 41 zakládajících, 38 přispívajících a 56 účin-\nkujících údův. Příjmy obnášely 848 zl. 80 kr. nov. Vý-\nlohy obnášely 700 zl. 22 kr. nov.; zbylot tedy 148 zl.\n58 kr. nov. Za předsedu spolku zvolen na novo pan\nDr. Karel í-I es za za jeho zástupce Dr. J. T r a g y. Ka-\npelník p. Ed. Tauwitz převzal na tento rok hudební\nřízení spolku.\nHudební .zkouška k české besedě, jež se\ndne 31. t. m.v sále na Zofíně odbývati bude, ustano-\nvena jest na neděli dne 22. t. m. Vojenská hudba\npěšího pluku hraběte Nugenta pod kapelníkem Hopfem\nbude některé nové taneční kusy, mimo jiné též s 1 o-\nvanskou quadrillu (na slovanské nápěvy) od na-\ndaného Ludvíka Procházky provozovati.\nPražští virtuosové, pánové Adolf a Arnošt\nBauer, synové zdejšího professora konservatoria, ze-\nmřeli v Nechtezu na ústí Mississippi v Americe v krátkém\nčase po sobě.\nVelice nadaná pianistka slečna Albertina Zadro-\nb i 1 k o v a, žákyně p. Alex. Dreyschoeka, kteráž as před\nrokem v koncertě „Gewandhausu\" v Lipsku se skvělým\nvýsledkem koncertovala, prodlévá nyní v Paříži a hrála\ndne 8. L m.v saloně své krajanky paní Szarvadyové,\nroz. Klausové u přítomnosti mnohých notabilit a umělců\ns podivuhodným úspěchem. Slečna Zadrobilkova\nhrála piegu od A. Dreyschoeka, S. Bacha, B. Chopina a\nF. Liszta. Kněžna O r 1 o v o v a, kteráž zábavě této pří-\ntomna byla, vyjádřila se velmi pochvalně o hře této mla-\ndistvé virtuosky a pozvala tuto roztomilou umělkyni k své\nsoirée na 15. t. in., kdež slečna Zad robil o va kon-\ncertovala.\nHudební literatura. Nákladem činného ob-\nchodnictví v musikaliích A. Christofa a Kuhe v Praze\nvyšlo tak zvané „P re i s a 1 b u ma (Cenní album) ta-\nnečních skladeb na rok 1860. Album toto obsahuje velmi\nzdařilé taneční kusy, totiž: Valčík od J. Haag a, qna-\ndrille od K. Ko ms ák a, kvapík od A. Mahra, polka\nod A. Seiferta; polka francaise od L. Ješka a polka\nmazurka od Ferd. Prei se. Skladatelé všech těchto\nkusů jsou vesměs kapelníci vojenských kapell a vyjma\nHaaga a Ješka samí Cechové. Milovníkům taneční\nhudby odporučujeme toto skutečně skvostné hudební al-\nbum; kteréž za 2 zl, rak. cis. dostati lze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího", "titre_sommaire": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.7", "debut_caractere": 3317, "fin_caractere_exclue": 6047, "texte": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěvá ckého spolku.) Nebude snad od místa, podáme-li\nvznik a činnost zdejšího zpěváckého spolku. Na\nkonci r. 1857, as v měsíci září pronesl zdejší c. k. soudní\nadjunkt pan Antonín Kabelác návrh, aby se v Novém\nBydžově dle příkladu jiných našich měst utvořil zpěvácký\nspolek, jehož účel by byl, vzdělávati mužský čtverozpěv\na z něho vyplývající sborový zpěv. Tento návrh, jako\nkaždá nová, neznámá věc, potkal se z mnohých stran\ns mnohými rozmanitými odpory, ano ani úsměšků a úšklebků\nnescházelo, jen aby postup věcí se buď zadržel aneb usku-\ntečnění záměru nemožným se stalo. Avšak tyto zřejmé i\ntajné, aneb všelijak jinak kladené odpory k tomu napo-\nmáhaly, aby spolek tím dříve se utvořil, a jsoucnost svou\nveřejně dal na jevo. Získáno několik hudby- a zpěvumi-\nlovných mužů, kteří sestoupivšě se v poradu, na tom se\nustanovili, aby se stanovy sestavily a k vyššímu potvrzení\npředložily. Aby pak tím určitěji postupovati se mohlo,\nvypůjčily se stanovy zpěváckého spolku Trutnovského, podle\nkterých se stanovy pro zdejší spolek téměř doslovně vzdě-\nlaly, což však mělo ten následek, že později poopraveny\nbýti musely, neměl-li spolek ve vnitřním svém zřízení a\nv působení svém na venek ujmu trpěti as dobrými vý-\nsledky svých účelů se minouti. Nedostatečnost stanov\nnejpatrněji se ukázala, když vys. místodržitelství vyneše-\nním ode dne j. ledna 1858 č. 64290 ku konstituování\nse Novobydžovského zpěváckého spolku sice svolilo, avšak\nzároveň výminku položilo, aby mnohé paragrafy stanov\nbuď zcela zjinačili aneb určitěji podali. Což když se\nbylo stalo, potvrdilo vys. místodržitelství dne 26. března\n1858 č. 13.894 stanovy v 15 paragrafech zahrnuté. Dne\n23. dubna 1858 sestaven byl spolek a zvolil za ředitele\nučitele na hlavní škole, pana Václava V o s á h I a, za\nmístodržitele p. Cele s ti na Říhu a pp. výbory Edvarda\nPeřinu , Josefa Joska, Josefa Brdičku, Tobiáše a Aloisa\nStamberga. Tehdáž počítal spolek pět a dvacet účin-\nkujících údů. Netrvalo to dlouho a počet přispívají-\ncích údů se rozmnožil tak, že bytí spolku bylo pojištěno.\n(Pokračování budoucno.)\n(A. V.) Z Pardubic, dne 11. ledna. (Kostelní\nkudba, vojenská kapella a zpěvácký spolek ) Dne 25. o\nvánočních svátcích dávala se u nás velká mše od Zik-\nmunda Kolešovského. Co se provedení týče, bylo\nzdařilé; za to máme jen panu prof. Jandovi a pak\nsl. M. Říhové, která sola přednášela, co děkovali. Velká\nvšak pochvala náleží panu ředitelovi za jeho přičinění,\njenž vždy dvě neb jednu zkoušku před provedením\nnějaké mše s pány dilettánty odbývá, z čehož výhoda9 vy-\nplývá, že naše hudba jest zvelebenější nežli v některých\nkůrech kostelů Pražských. Dále se musím též chvalně\nzmínili o panu kapelníku Zinkoví, kterýž vždy jednou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 485, "texte": "neb dvakráte týhodně se svou vojenskou kapellou v sále\n„na Veselce\" mimo jiné také své výtečné skladby pro-\nvozuje. Konečně musím ještě jednou na to důtkiivě upo-\nzorniti, abysme si tu zpěváčky spolek zařídili. Sil,\ndobré vůle a příležitosti bylo by tu dosti; avšak žádný\nse veci té nechce uchopiti. Nuže, což zůstanou Pardubice\nza jinými menšími městy českými? Ba nejspíše ano; ne-\nboť jesť město nase velmi nevšímavé a netečné. Uvidíme,\nzdaž se konečně myšlénky této někdo neuchopí !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.3", "titre_corps": "Bílá Církev. (Dop. pův.) v Banátě (Weisskirchen).", "titre_sommaire": "Bílá Církev. (Dop. pův.) v Banátě (Weisskirchen).", "signature_source": "M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 487, "fin_caractere_exclue": 1865, "texte": "M.\nBílá Církev. (Dop. pův.) v Banátě (Weisskirchen).\n(•Koncert.) Zdejší zpěvácký spolek pod vedením horli-\nvého pana M. Nováčka uspořádal dne 18. prosince\n1859 koncert v sále „zlatého slunce,\" Mimo ouvertury k\n„Čarostřelci;\" již zdejší městská kapella; žáci Nováčkovi a\ndilettanti správně provedli a mimo fantasii „Traumbilder\"\nod Lumbye od téhož orchestru neúhonně provedenou; slyšeli\njsme sbory od Zollnera; Beckera; Kuntze; Solle a velmi\nkrásný charakteristický sbor „der Kafer\" od výtečného\nW. H. Vei ta. Provedení sborů bylo z větší části živé;\nprecisné a dobře promyšlené a svědci o svědomitých a\ndobrých zkouškách ze strany p. ředitele. Dále zpíval pan\nAnt. Albach píseň od Gumberta a navzdor tomu; že jeho\nzvonkovitý hlas měl tehdáž na sobě známku churavosti;\npřednesl ji týž s chvalným úspěchem. Konečně hrál pan\nM. Novaček; jenž co obratný houslista chvalně znám\njest; piecu pro housle „Voglein am Brunnen\" s obvyklou\nzručností as paní Walterovou milostnou sonátu pro piano\na housle (F-dur op. 24) od L.v. Beethovena. Pan No-\nvácek rozvinul zvláště v adagiu téhož díle všechny\nkrasy svého cituplného přednesu a zvláštní pružnost ve\nscherzu; jen škoda, že zdejší obecenstvo klassická díla a\njejich výborné provedení oceniti neumí. Návštěva byla velmi\nčetná a příjem 100 zl. rak. cis. Bylo by žádoucno, by\nsi spolek za tyto peníze klavír pořídil; jejž velmi potře-\nbuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.4", "titre_corps": "Lipsko. Redakcí zdejších hudebních novin „Neue", "titre_sommaire": "Lipsko. Redakcí zdejších hudebních novin „Neue", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 1867, "fin_caractere_exclue": 4832, "texte": "Lipsko. Redakcí zdejších hudebních novin „Neue\nZeitschrift für Musik44 vypsala cenu na nejlepší rozluštění\notázky „Ueber die Weiterbildung der Harmonik.44 První\ncenu obdržel p. Weitzmann; druhou cenu (8 louisdorů)\nnáš krajan pan doktor hrabě Laurencin. Práce prvního\nspisovatele vychází v dotčených novinách.\nLondýn. Anglická národní opera dočkala se nového\nskladatele; totiž Mellona; jenž novou operu „Viktorine44\nsložil\nLiliích. Domek; v němž A. Grétry, skladatel 40\noper se narodil; darovala vdova Dubois (Dyboa)-Desoer\ninestu zdejšímu s tím ustanovením; že týž domek vždy\nv pořádku udrží a činži k nadací pro hudebníky odevzdá.\nNade dveřmi domku stojí nápis : Zde byl André Modeste\nGrétry dne 11. února 1741 narozen.\nPešt. 0 původu světoznámé písně „Rakoczy44\nvypravuje hrabě István Fay, že tento znamenitý hudební\nkus cigána Michalyho Burnu za skladatele má. Týž byl\nvýtečný hudebník svého casu a věrný průvodce Františka\nRakoczyho. Skladba tato padá do casu; v němž Rakoczy\nse na tom rozhodl; že vlast svou opustí.\nPaříž. Roger užíval při své benefici dvou uměle-\nckých páží a sice jedné z nich v „Bílé paní\" a druhé\nve výjevu „Proroka\"- a „Favoritky.\" Tyto dvě páže jsou\nz továrny Charrierea. Jsouť z hlinníku (Aluminium) zho-\ntoveny a nesmírně lehké. Pan Mathieu připevnil k nim\nstroje jenž pohyby velmi ulehčuje. Též pan Bechard (vys,\nBešar) zhotovil uměleckou páži (ruku) pro Rogera; opa-\ntřiv ji rotačním apparatem; jenž pohyby lidského před-\nloktí rozmnožuje. Tito znamenití strojníci pracují nyní na\njiných pážích; kterýmiž se úžasné pohyby prováděti dají.\nStuttgart. J. J. Abert skládá velkou operii; k nížto\nlátka vzata jest z historie rodu Hohenstaufů.\nVaršava. Nedávno dávala se tu po 50kráte opera\n„Halka44 od St. Moniu s z k a.\nVilna. Zdejší hudebník Nowicki složil operetku:\n„Noc na cmentarzu\" (hřbitově); jejíž libreto napsal W.\nPrzybylski.\nVídeň. Vídeň cítá nyní 144 zhotovitelů pian; z nichžto\nBosendorfer a Streicher; každý 120—150 dělníků za-\nměstnává a v prňřizu týhodně 6—12 pian zhotovuje.\nTři; p. Ehrbar, Hora a Promberger, zaměstnávají 40 —6O\ndělníků a zhotovují 3—4 nástroje týhodně. U 20 mistrů\nobnáší průřízní počet nástrojů as 20—100; ostatní pra-\ncují buď sami neb s 1 neb s 2 tovaryši a zhotovují ročně\n6—lo pian. Za také piano s anglickou mechanikou platí\nse 900—1200 zl.; za nástroje s vídenskou mechanikou\n300—600 zl. Velká cásť pian s anglickou mechanikou\nposílá se do Rus. Meyerbeerova opera „Pouť do\nPloermelu\" nepřijde v dvorním operním divadle tak brzy\nk provozování; anto Meyerbeer žádné Vídenské zpěvačce\npartii „Dinory44 svěriti nechce. Dvorní zpěvák (basista)\npan Dr. Schmidt; obdržel od Rich. Wagnera z Paříže po-\nzvání, by příštího leta účinkoval v jeho operách: Tann-\nhauser; Lohengrin, Fliegender Hollander a Tristan. Mimo\nSchmidta bude prý účinkovat Formes a Tichácek\nz Drážďan.— Dne 5. vystoupil slavný A. Ander, c. k.\ndvorní pěvec, ponejprv po svém uzdravení v opeře „Stra-\ndella44 a došel všestranného uznání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 4834, "fin_caractere_exclue": 4845, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.5.5.1", "titre_corps": "(Jan J. Fux.) Karel VI., císař rakouský, řídil jednou osobně", "titre_sommaire": "(Jan J. Fux.) Karel VI., císař rakouský, řídil jednou osobně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 4847, "fin_caractere_exclue": 5363, "texte": "(Jan J. Fux.) Karel VI., císař rakouský, řídil jednou osobně\njistou operu kapelníka Fuxe. Opera tato byla k slavnosti na-\nrozenin areivévodkyně složena; korunní princezna zpívala sama\nna jevišti a vládkyně dala svému choti při vstoupení do orkestru\nskvěle zdobený exemplář partitury podati. Fux jsa zanícen zda-\nřilým provedením své opery , zvolal nadšeně : O škoda na sto-\nkrát, že se V. Majestátnost vrchním kapelníkem nestala. Vlídný\ncísař obrátiv se pravil v naivním rozmaru: Dékuju pékně, máineť\nto takto lepší,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-01-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-01-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "debut_caractere": 5365, "fin_caractere_exclue": 5711, "texte": "Listárna.\nPanu M.v P.: Račte nám taký článek o houslích\nnapsat; budeme tomu povděčni. Panu A.H. vH.: Sklad-\nba Vaše je dosti dobrá, vyjma některé závadné oktávy\na kvinty, které opravíme. Panu M.v B.: Pro obveselení\nmysle poroučíme Vám co nejvřeleji výtečný humoristický\nalmanah „Krakonoš,\" (vyd. nikl, J. R. Vilímka u K.\nJeřábkové). Stojí 75 nov."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[17]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.1", "texte": "Slovo o vojenské hudbě.\nPodává redaktor.\nVáleční čili vojenská hudba má zmužilost vojínovu\noživiti a rozjařiti aneb rhylmické pohyby jeho v po-\nchodu uaržeti a podporovali. Sestávat tedy co do pod-\nstaty své z dvou hlavních tříd: 1) z \"pochodu a 2)\nz válečních písní.\nHlavní tendencí a vládný duch jest' u obou tentýž;\njen že hudba váleční písně speciálně k textu se vztahuje,\nco zatím pochod se neodvisle pohybovali může* Vo-\njenská hudba v divadle má vlastně, co se účinku jejího\ntýče, totéž vykonali, co se od ní na bojišti neb v táboru\nočekává ; než mohla by si tam spíše úchylky dovoliti.\nHudba tato má ducha vojínova výše povzbudili, mysle\npro jeden účel spojovati, svízele a trampoty ulehčovati,\nmyšlenky na smrt a hrob, na jemné pocity života, na\npohodlnosti a rozkoše zapuzovali, tělu takřka nových sil\ndodávati slovem rekovnost povzbuzovati, oživovati\na podněcovali. Má—li toho dosíci, musí následující vlast-\nnosti míti:\n1. Musí prostonárodní býti, jelikož je určena pro\nmuže, z nichžto větší část musikální není. Jsou to lidé,\nkteřížto majíce zdravý sluch hudby si neváží, neleží-li\nvní mocný účinek. Sprostý vojín tnusí, uslyše hudbu\nvojenskou, jí rozuměti a ji si oblíbili slovem musí\nse pro ni zajímati.\n2. Hudba vojenská musí slavnostní býti. Všechno\nmalitné, milostné, módní, poskočné a zženštilé nehodí\nse pro vojína. Pročež nepůsobí dobře malé píšfaly a\npodobné kvíkavé nástroje při pochodech, nejsou-li moc-\nnými a pronikavými nástroji, na př. lesnicemi, troubami\natd. podporovány. Tak zvaná Janicárská a v novějším\nčase velmi rozšířená plechová hudba hodí se nejlépe\npro pochody.\n3. Hlavní potřeba vojenské hudby jest, že musí\nsilný rhytmus míti.\n4. Pestrá nakupení dissonancí vzdaluje vojenskou\nhudbu od svého účelu.\n5. Hlavní zřetel při hudbě vojenské dlužno na\ntóninu bráti. Kdo tu praví, že tónina sama v sobě\nžádného určitého charakteru nemá, aneb že všechny\ntóniny k vyjádření jednoho citu stejně se hodí, nemyslel\nzajisté také o tomto předmětu, aniž pozoroval účinky\nhudby. Tóniny E, Es, H, Fis a Des-dur jsou bez od-\nporu nejvhodnější pro hudbu vojenskou. Vyhoví-li také\ntóniny C, G, D, Ba F více požadavkům populárnosti,\njesf z druhé strany přec sluch více na ně uvyklý, a tó-\nniny tyto nemají tolik význačného, co hudbu vojenskou\ncharakterisuje, aniž vždy náležitého rázu.\nRozdílnost charakteru rozličných oddělení vojska\nvyhražuje si také co do zevnějšího uspůsobení zdílnost\nhudby vojenské; tak mají myslivci hlavně samé lesnice,\njízdectvo hlavně jen trouby. Také rozdílnost mravů a\nzpůsobů, vzdělanosti atd. mezi válčícími národy činí\nrůznost v zevnějším uspůsobení hudby této. Turek ob-\nsazuje hudbu jinak než Čech neb Němec; nebot má\njiné nástroje.\nKonečně rozeznává se hudba též dle rozličných\nzemí; tak stává německé, italské, francouzské hudby atd.\n\nJiří Benda.\nStručný životopis. Podává Vítězslav Guth.\n(Dokončení.)\nR. 1778 opustil Benda stanovisko své v Gothě,\ndomnívaje se převýšena býti soupeřem svým Schwei-\nzerem, a setrval na vzdor celému dvoru a prosbám\nsvých přátel na svém předsevzetí, aniž by byl požadoval\nod posavádní služby 1200 tolarů jakési pensí. Na to se\nodebral do Hamburka, kde jej slovutný Schroder s radostí\nza ředitele svého divadla přijal. Brzy však Bendu omr-\nzelo divadlo; odešelf do Vídně, kdež uspořádal aka-\ndemii s velikým prospěchem. Zde složil své třetí me-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.2", "texte": "lodrama: Almansor a Ncidina se sbory a áriemi, které\nvšak nepřišlo v tu známost' jako Ariadna a Medea.\nMezi tím poznal Benda svou chybu* I navrátil se\ndo Gothy. Vévoda slitovav se nad umělcem, jenž 28\nlet horlivě svou službu zastával, vykázal mu roční pensí\n200 tolarů, k čemuž princ August ještě 200 tolarů při-\nložil. Na to se dlouhý čas zdržoval v Georgenthalu,\ntři hodiny od Gothy ležícím, kdež r. 1780 své v Gothě\nsložené skladby pro klavír vydal, z nichž první díl víc\nnež 2000 odběratelů měl. Mezi tím se seznámil Benda\ns paní Zarnitzovou, velmi důvtipnou to paní, která do\nPaříže přišedší, odtud mu psala, by samotu opustiv do\nPaříže se podíval, kdež se jeho Ariadna s francouzským\ntextem k provozování připravuje. Konečně se přec\nrozmyslil, a odebral se r. 1781 do Paříže, kdež v théatre\nitalien sám svou Ariadnu řídil. Ačkoliv tato práce tak\nvelké obliby v Paříži nedošla, jako v ostatní Evropě,\nbyly Bendovi přece útraty za cestu zcela vynahraženy,\nnačež se zase do Georgenthalu navrátil. Brzo však\nzase změnil svůj příbytek s blízce ležícím městem Ohr-\ndruffem. Konečně se stěhoval r. 1788 do lázní Rone-\nburku, kdež r. 1792 svůj labutí zpěv „Bendův zel\"\nnapsal a v hudbu uvedl. Avšak i zde neselrval dlouho.\nOdtud odebral se do romantického Kostritzu, kde zcela\no samotě žil a hudbě s Bohem dal. Jak se Bendovi\nhudba už tenkráte protivila, dokazují slova, která pro-\nnesl jednou k svým přátelům, mu domlouvajícím, aby\nse také přece zúčastnil na hudebních společnostech a\nkoncertech. Každá prostá bylinka na louce, pravil, mne\nvíce baví nežli všecka hudba. Zde zemřel také 6. listop.\n1795, jsa 73 let stár.\nBenda býval ve svém mládí vesel a uměl také\ndobře jíst' a pít. Podobá se v tom Handlovi, Gluckovi\na Bachovi, kteří též málo nejedli, což se vyložili dá tím,\nže náramně namáhali své duševní síly při skládání a při\nprovozování svých skladeb. Že však Jiří Benda také\nk filosofickým hlavám náležel, dokazuje zaměstnání jeho\nv posledních dobách života jeho. Zabýval! se nejvíce\npřemítáním o bytosti a trvání duše po smrti; avšak\nnemohl se, jak z mnohých jeho psaní vysvítá, na ničem\npevném ustanovit!.\nBendova roztržitost' byla a jest světoznámá, jsouc\nosou mnohých anekdot ze života jeho, z nichžto ně-\nkteré v tomto časopisu (ročník 1859) uveřejněny jsou.\nZpůsob jeho komponování byl nový a neobyčejný.\nSvědčí! o povážlivém a v harmonii úplně sběhlém mistru.\nSkladby jeho předčily jemnou melodií a duchaplnými\nrhytmy skladby všech jeho současníků. Avšak Benda\nneužíval těchto prostředků toliko k vylíčení před-\nmětův přírody, kde mu text k tornu příležitosti poskytl;\nlíčil! také hudbou nejtajnější a nejhlubší hnutí mysli\ns velkou pravdivostí. Cituplné cantabile, andante fi\nvášnivý recitativ byly pole, na kterém nejvíce pracoval,\na na kterém až dosud převýšen není. Jeho skladby\nsymfonie, koncerty pro housle, kantaty, sonáty pro kla-\nvír byly svého času velmi oblíbeny. Nejhlavnější skladba\njeho jest', jak jsme juž pravili, melodrama „Ariadna* a\n„Medea \" ktará jakož i jiné jeho skladby v Itálii velice\nvážena byla. Téhož důkazem jest článek ve Florentin-\nských Novinách, ode dne 26. dubna 1782; zní v pře-\nkladu takto: Itálie má juž ponětí o novém způsobu\nskladeb divadelních, ježto někteří nazývají monodrama-\ntem, jiní lyrickou dramou v prose s ustavičným téměř\nprůvodem hudby. Je to monodrama „Pygmalion\" od\nJ. J. Rouseaua (vysl. Rusé}, kteráž na našich jevištích\nčastokrát se dávala. Avšak „Medea\" od p. Gottera\n(Němce), v hudbu uvedená od p. Jiřího Bendy, provo-\nzovala se ve Vídni od znamenitého Sacca a převyšuje\nbez odporu monodrama francouzké „Pygmalion.\" Stůj\nzde překlad Bendovy Medey. Co se Ariadny týče, vy-\nšlo od ní čtvero vydání: klavírní výtah 1778, partitura\ns německým a franc. textem 17815 tatéž pro malý\norchestr bez foukacích nástrojů 1785 a klavírní výtah\ndle zlepšené partitury z r. 1782. Mimo tyto jsou nej-\nznamenitější: operetty: Der „Dorfjahrmarkt,\" (1776);\n„Walder,\" (klav. výt. 1777); „Der Holzhauer,\" (klav.\nvýt. 1778); monodrama „Pygmalion,\" (r. 1780); zpě-\nvohra „Das tartarische Gesetz,\" (arie a duetta pro kla-\nvír 1789); opery: Orpheus, (klav. výt. 1787); Romeo\na Julie, (klav. výt. 1778). Kantaty: Flucht der Lalage\n(1744), Cephalus und Aurora a mnoho jiných.\nPodobizna J. Bendy do mědě ryta vyšla ve Frank-\nfurtu u Gaylaa Hedlera, a též v 21. svazku „Neue Bi-\nbliothek der schonen Wissenschaften.\"\nv\nSkoda že skladby Bendovy zde dostati ani je\nuslyšeti nelze; zajisté bysme zevrubněji o skladbách\ntéhož výtečníka promluvili. Než kojíme se nadějí, že\nse někdo myšlenky té uchytí a nějakou skladbu v kon-\ncertě nám předvede.\nOprava. V předešlém čísle stal se v tomto článku omyl.\nNa str. 10, řádek 29 má státi 7)s Gotterem a En-\ngelem.44\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nIntonací.\nPrvní, co na dobrém hlasu vším právem žádati\nmůžeme, jesf, aby byl čistý; bez této vlastnosti hlasu\nnebude lze jen poněkud snesitelného zpěváka vzdělati."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.3", "texte": "Intonací musí být každému vrozena, dá se pak\nale cvičením zdokonalili* Kdo z přirozených příčin,\nkteré se ne vždycky vyskoumat dají, stále nečistě\nzpívá (distonuje), a pro nedostatek hudebního * sluchu\ntoho nepozoruje, tomu není pomoci.\nNedostatek dobrého sluchu jesf velmi zřídka chy-\nbou přírody, a záleží spíše u začátečníka v té okol-\nnosti, že neumí ještě patřičné jak zpěvných tak slucho-\nvých ústrojů užívaf, než v nedostatečnosti ústrojů\nsluchových. Cvičení sluchu a hrdla jesf tedy nejprv-\nnější a nejpotřebnější pro zpěváka začátečníka. Ne-\nzřídka pochází distonovárú za příčinou nepravidelného\notvírání úst a chybného dýchání. K docílení jistoty\nv intonací jesf radno užívat z počátku učení se zpěvu\njen polohlasu, a to spíše v notách dlouhého než krát-\nkého trvání; ovšem že se časem musí pokusit' také i\nplným hlasem zpívaf, co se už polohlasem podařilo.\nNa distonování jesf často také vinnou churavosf,\npočasí, jakož i to, když se zpívá hned po stole,\nneb na docela lačný život, ano i když se příliš mnoho\nve vysokých tonech zpívá. V těch případech jesf pří-\nčina nečistého zpívání k vypátrání a jak jen možná\nk odstranění.\nK docílení čisté intonací jesf třeba kteréhos pod-\nporujícího nástroje. Že se k tomu hodí nejlépe čistě\nnaladěné piano, nahlédne lehce každý. Nebof jen na\npianě lze lehce a jistě akkordy udávati i zpěv příslušně\na neobmezeně doprovázeti. Ano už i proto hodí se\nlépe piano k podporování zpěvu, že má méně zpěvavý\na brzy doznívající ton, který na hlas lidský méně ne-\npříznivě působí než ton nástrojů, jejichžto ton se tonu\nlidskému podobá. V nedostatku piana jsou housle, jež\ntuto úlohu mohou nejlépe zastaf; ty mají naproti pianu\nzase tu přednosf, že na nich lze ton sesilovali, jakož\ni seslabovati, t. j. hráti crescendo a decrescendo.\nPraktická část\nCo jsme podali v theoretické části o zpěvu, to\nbylo více pro učitele zpěvu než pro učně. Rozumí se\nsamo sebou, že bude učitel dle potřeby mládeži z toho\npři každé hodině právě tolik sdělovali, mnoholi třeba.\nPrvní, co musí učitel před započetím vyučování\nzpěvu dítkám vpraviti, jesf držení těla, otvírání úst\na dýchání. Stalo-li se to, nechť začne následujícím\nzpůsobem: Udá jim ton avšak nikoli tímto jmenem,\nnýbrž jen při pouhém otevření úst, jakého hláska a\npožaduje, a dá ton ten tak často opakovat a sice nej-\ndříve od celého sboru, pak jednotlivě, pak jen od ně-\nkolika dítek, nejlépe od všech, jež v jedné lavici sedí,\na posléze zase ode všech, až se ozývá cistě a dosti\nsilně. To samé učiní tonem h\\ t. j. dá je zase jen\nna a zpívaf. Dovedou-li dítky i to dobře, nechá je\nučitel tyto dva zvuky střídavě několikráte opakovat\npovedly—li se, dá od jedné části žákův první ton udeřit\na vydržet', a k němu od druhé části druhým tonem\nvpadnout'. Nyní přibere třetí ton d a spojí ho s pře-\ndešlýma dvěma tony v jednu řadu a sice g h d. Tu\nnechá tak dlouho zpívaf, až se všechněrn dítkám vštípila,\ncož dlouho trvaf nebude, anf jesf to tak přirozený zpěv,\nže jesf skoro všem dětem od jinud již známý.\nZa odměnu, že se řadě této naučily\", jim učitel\npověz, že se jmenuje podobná řada tonů troj%vuk,\na že jesf látkou, z níž si budou moci všeliké zpěvy\nudělat Zároveň jim může povědíf, že činí tyto tony\nmelodiji, následujou-li %a sebou, zpívají—li neb hra-\njou-li se na jednou ale, že slujou harmonijí.\nAby se dílky přesvědčily, že lze z tak mála tonů\nnějaký zpěv uvést, napiš jim učitel následující sklad-\nbičku a však jen písmenami na tabuli:\na pověz jim, že musejí prvních šest tonů až po zna-\nménko ' v jednom dechu vyzpívat. Dovedly-li toho,\nd\nmohou tři lavice dítek plnou harmoniji ,ostatní však\n9\nnápěv zpívaf.\nPoznamenáni. Pohyb (tempo) se nesmí vzít rozvláčně,\nan by dítky ztěžka byly s to, těchto šest tonů v je-\ndnom dechu vyzpívat Jak melodije tak harmonije\nse musí zde a v příštích příkladech jen na a, nikoliv\nla (jak se někdy stává), zpívaf; nebof jen tak se\nnaučí dílky jazyk v ústech pokojně držef, a ústa\npravidelně i jak se sluší otvírat\nAby se udané tři tony jak náleží dítkám vštípily,\njesf radno, tony ty i do jiného pořádku položití, ku př.\na z nich uvedené následující melodije zpívaf nechaf:\nPoznamenání. Při čísle prvním a druhém řekne učitel\ndítkám, že bude od jedné až do čtyr počítat', a že,\nvyjmouc poslední notu, vždy na jedno číslo jeden\nton připadne. Při třetím čísle však jim řekne, že\nbude počítat' jedna, dvě, tři, a že musejí ton, který"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.4", "texte": "jesf mezi dvěma čárkami samoten, tak dlouho držeř,\naž všecka tři čísla napočítal. U znaménka ' ne-\nchá dýchaf.\nVelmi prospěšné bude, když udá učitel jiný nižší\nneb vyšší ton, a nechá na něm dítky dle sluchu\ntrojzvuk zpívat'. Připraví je tak zponenáhla na pře-\nkládání melodijí na jiné stupně, cviče zároveň jejich\nsluch, a uče je znáti rozdíl mezi nízkými a vyso-\nkými tony.\nJde-li tento trojzvuk tak hbitě, že ho dovedou\ndítky bez pochybení zazpívat, předvezme tony g a h\na řekne jim, že jsou to dva ob ton odlehlé tony a\nže mezi nimi leží ještě jeden, jenž se může mezi oba\ndva vložili a je jaksi spojit. Nato jim zazpívá\ntuto řadu g a ha upozorní je zároveň na tu okol-\nnost, že jest za na h právě tak daleko, jako z g\nna a. Nyní je cvičí v této řadě, a sice nejdříve\njak stojí Cg a fi) a pak zpátky Ton d se\nprozatím k těmto třem nepřibere, an by třebas či-\nnil tonořadu těžkou, nechá ale s stři—\ndati, asi tímto způsobem:\nAby zjednal dítkám příležitosf k dýchání i k při-\npravení se na první ton, nechá je třetí co půlovou\n(bílou) notu držef a první dva co čtvrteční,\nI zde se bude tedy od jedné do čtyr počítat *)\n(Pokračování.)\n\nHändel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nZamilovaný Dominik na okamžení se zatajil, skou-\nmajc pozorně každé pohnutí svého přítele a pokračoval\npak živě dále: „Tu mi krvácelo srdce, uzřel jsem po-\njednou vroucně milovanou dívku v objetí jiného. Láska\nmi může také síly dodali, bych si milenku dobyl. Jsem\nmistr na harfě, proč bych neměl býti též umělcem?\nmyslil jsem si v duchu a pracoval celé dni, až mi pot\ntrapný po tváři řinul, bych se vzdělal na umělce. Mnoho\njsem musil přetrpěti od rozšafného, ale přísného mistra\npro mé neumělecké vlohy, a nahlížel jsem to s hlubo-\nkou bolestí nejjasněji, že jsem Musu ne pro její ve-\nlebnost, nýbrž pro pozemská přání následoval a že tato\nvznešená se nedá užiti k dosažení jiných účelů.\"\n„Ale Bianka porozuměla mému srdci, mé lásce, mé\nnesmírné oběti 5 ona mne miluje a má přání jsou též\njejími! Nyní ale hřmí tvé jméno rozsudek co hlas věč-\nného osudu mezi naše naděje; ty jsi mi otevřel oči,\nnemohu se nikdy umělcem státi, poněvadž se umění\nnikoliv nežistně a ne pouze k vůli němu samému chápu,\ni musím stanouti v proudě, jenž šumí za tvým Elisium,\nkde má milka mešká, a nesmím se dále pustiti, bych\nneutonul! Ty miluješ Bianku a ona bude tvou; neb ty\njsi umělec, jakého si maestro přeje!\"\nDivně bylo Handlovi okolo srdce při této prudké\nřeči jeho přítele; nevědělf, zdali tento neb on v bludu\nse nachází; tisíc podivných myšlenek míhalo se co\nzvláštní přeludy noční v jeho pobouřené duši, tušil, že\nosud tu milující srdce v zvláště nepřátelské poměry\nproti sobě postavil.\nZdlouhavé kročeje ozývaly se v předsíni, a ně-\nmecký mladý umělec měl ledva času, by v nepořádku\nležící hudební skladby spořádal. Tu vstoupil starý mae-\nstro, vážná postava, pod jejížto šedinami ještě jinošský\nobličej kvetl, šestnáctiletou dceru s sebou veda.\nCo anděl krásná byla Bianka v bílých hedbávných\nšatech, jež růžová stužka ještě více ozdobovala, s slič-\nnými černými kadeřemi, z nichž dvé zářících růží se\nskvělo, se svýma ostýchavě k zemi sklopenýma očima,\njež jevily dobrosrdečnost a jemnocif s oným čarovným\núsměvem, jímž nevinná děvčata svou vnitřní spokoje-\nnost tak ráda všemu světu zvěstují a na odiv staví.\nRůženec s jantarovými otčenášky, jenž se v zdob-\nných kotoučích okolo hebkých prstíčků Biančiny levice\nvinul, a malá vkusně vázaná modlitební knížka v její\npravici, ještě více však zbožná očka plna vroucí po-\nbožnosti zvěstovala, že otec i dcera jiti chtěli na pože-\nhnání, k němuž zvony chrámu sv. Marka vyzváněly.\nOba jinoši přivítali, slušně pozdravujíce, úctně obě osoby.\n„Buďte mi vítáni, milí synové,\" řekl stařec jemným\nhlasem, „a nade vše ty, Bedřichu, pýcho a radosti mého\nstáří. Mnohá pozdravení posílá ti Anglicko, a zve tě\npřátelsky, bys je svojí božskou hudbou obveselil. Pyšné\nAlbion závidí mi, že tě mám, a vábí tě velkolepými\nsliby. Cestuj tam, synu, se svým nesmírným pokladem,\nkterýmž tě Musa obdařila, a pohni, jako někdy Orpheus\nkámen, tamo necitelná srdce chladných ostrovanů.\"\nZapýřiv se nad zdánlivě přemrštěnou chválou, v níž\nmaestro toliko své mínění o mladém umělci označiti\nmyslil, mlčel sličný jinoch hodnou chvíli v užasnutí, a\npromluvil konečně s bolnojemným hlasem:\n„Vás tedy mám opustili, můj dobrý, jediný maestro,\na mého milého Dominika; a ledva že jsem v první po-\n\n*) Nedopatřením stal se v předešlém čísle (2) v tomto článku\nnemilý omyl. Na straně 10, řádek 3, má státi: Některé a\nsice ty hlubší zdají st pocházel jako z hloubi prsní."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.5", "texte": "lovici mých uměleckých studií, jež pouze pod vaší do-\nhlídkou ukončili bych mohl, chcete mě zavrhnouti?\"\n„Bez mého vyučování, můj milý, duchaplný jinochu,\nmůžeš se zajisté obejiti. Co mi příslušelo, sdělil jsem\nti; cítím se neschopna, bych déle tvým mistrem byl,\ntvůj nejnovější pokus mě o tom přesvědčil. Přijmi jen\nsměle pozvání, ježto tě, jak s nebe přicházejíc po dů-\nstojné dráze k onomu cíli vede, jejž nesmrtelností na-\nzýváme. Předvídám vítězoslávu, kteréž se ti dostane,\nvidím palmu, kterouž vrstevníci ti podají a kterouž po-\ntomci tvůj stín ověnčí! Ještě jedno, nenazývej mě\nve svých listech učitelem, nývrž svým milým soudru-\nhem a přítelem, a v důvěrnosti mi tykej, jak to mezi\npřátely rád vidím.\"\nTo bylo přemnoho pro jemnocitného jinocha. „Ó,\nkdybyste nebyl můj dobrý mistr, myslil bych, že se\nmi chcete posmívati,\" zlýkaje řekl Hándel, a padl k jeho\nnohoum, milovanou ruku vroucně k svým rtům tiskna.\n„Však byste to neučinil, kdybych i nejapný začátečník\nbyl. Vyf jste dobrota a laskavost sama!\"\n„Drahý otče! Milý Dominiku!\" zvolal nyní vstávaje,\na pohlížel kolem opojenýma očima. „Milá, dobrá Bianko!\"\ndoložil v upřímnosti svého překypujícího citu, a zapýřil\nse nad prudkým vykřiknutím před uzarděnou děvou,\na spatřil v tom samém okamžení v ruce bodré dívky\nvavřín znak jemu přislíbené nesmrtelnosti.\n„Umíš tyf se také děvčatům zalichotiti, milý synu,\njak jemnému otcovskému srdci,\" odvětil nyní starý\nmaestro, své hluboké dojmutí žertem zakrývaje. „Když\njsme včera z kostela šli, kdež jsi ty svojí božskou hrou,\nsvojí hluboko pocítěnou srdcejímavou předehrávkou pří-\ntomné dojmul a z očí všech slzy vyvábil, nemělo vy-\nchvalování ani konce. Zřejmě tě nazýváme božským.\nA když jsme nyní zahradou k vám kráčeli, ulomila\nBianka pozadu zůstavši tuto ratolest z našeho velkého\nvavřínu a upletla z ní věnec. Tenf jest pro Bedřicha\nurčen! myslil jsem si v duchu. Ozdobiž tedy svého\nbůžka, milá blouznilko.\"\nDominik se mlčky stranou obrátil a utíral své upla-\nkané oči. Handlův obličej polil plamen vyšší roznícenosii.\n„Podej mi věnec, ty nebešfanko!\" zvolal u nitřním\npohnutí, poklekl a sklonil svoji nesmrtelnosti zasvěcenou\nhlavu. Panna, zápasíc mezi sladkou stydlavostí a dů-\nvěrnou náklonností k umělci, vtlačila mu tmavý vavřín\ndo kadeří.\nPo druhé zavznělo pobádající zvonění.\n„Jest svrchovaný čas do kostela,\" řekl starý otec,\nj,po požehnání shledáme se opět. Mějte se zatím dobře,\ndrazí synové !\"\nVšak ještě pohled na rozloučenou—ó! mnohem\nsladší a líbeznější, než na do nebe vychváleného Han-\ndla vrhla panna na nepovšimnutého Dominika, vyňala\nrůži z tmavých kadeří a podala ji rychle zarmoucenému\njinochu na rozloučenou.\n„Tobě podala vznešený znak nesmrtelnosti,\" my-\nslil u sebe Handl; jemu růži pozemské lásky! Ah, není\nto náklonnost k člověku, jest to obdivování umělce, co\npro tebe pociťuje; tys sklamán, ne onen!\"\nDoznělo slavné zvonů vyzvánění, a všechny pro-\nstory majestátného chrámu sv. Marka byly naplněny\nmodlícími se zástupy. Vše bylo v hlubokou pobožnost\npohříženo. Tu zavzněly varhany v mocných souzvucích\ntak příjemně, tak něžně, jak by přicházely tyto zvuky\nshůry, andělským harfám vyluzované; pak opět hučely\nv mohutných zvukovírech a v to mísil se libý zpěv zbo-\nžných zpěváků. A opět předehrával výtečný varhaník\nv nejtišším pianě přecházeje v nejkrásnější arii, jež co\nandělské hlasy s kůru dolů zaznívala. Vždy pobožněji,\nvždy skroušeněji modlili se lidé; neb jejich srdce sle-\ndovala božské zvuky a pozvihla se mocněji,\njelikož umělecké, tak hluboce v duše pronikající znění\ntéž se povzneslo do nebeských kruhů, kde andělé Bohu\nse klanící poklekli při zvuku těchto posvátných melodií.\nKněz u hlavního oltáře Te Deum zapěl, a v nej-\nsilnějším forte zahučely varhany nejtěžšími tóninami\nvedenou šestihlasou fugou brzy do rozplývajícího-se\nMoll, brzy opět do povzbuzujícího Dur přecházejíc,\ntak že zástup se zachvěl touto vznešenou fantasií. Sbor\nsouhlasně mezi to vpadl a opět zaznívaly mocné, slavné\nzvuky varhan mezi hudbu ve svých libě zatřásajících\nsouzvucích.\nDávno už byly služby Boží ukončeny, kněz hlu-\nboko dojat touto neslýchanou hudbou slzy roně schoval\nvelebnou svátosť a vždy ještě klečel pobožný zástup jak\nv úžasu na kolenou a zdál se vždy ještě pohnutlivým\nzvukům varhan naslouchati, jež nyní též byly umlkly.\nByl krásný večer letní. Na zrcadlící se ploše\nprůlivu houpaly se četné, kvítím zdobené loďky, z nichž\nveselý zpěv sem zazníval, jsa loutnou neb kytarou do-\nprovázen.\nTaké oba přátelé vstoupili na loďku. Dominik\nnesa na prsou růži od milované dívky, tiskl ruku neu-\nstále svému příteli, jenž mlče a do sebe pohřížen vedle\nněho seděl a vzdychaje vavřínový věnec co nějaké\ntěžké břímě na skloněné šíji nesl.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Hugenotti aneb Noc Bartoloměj\nská. Velká trágická opera v sti jednáních od Scribe,\nhudba od G. Meyerbeera, byla předmětem představení\nku příjmu slečny Prauseové dne 12. ledna. Krvavým\npísmem zapsána jest noc Bartolomějská v dějinách Fran-\ncouzska a každý s hrůzou čte o mnoha tisících obětí pro-\ntestanských, které v této noci bez rozdílu pohlaví a mládí,\nutraceny byly. Obratný spisovatel francouzský Eugen Scribe\nzpracoval děj této noci, kterýž zde u výtahu podáváme:\nVe vznesené jídelně hraběte Neverského v Paříži oče-\nkává četný sbor hodovníků polního vůdce Raula Nan-\ngise, Hugenotta, až posléze onen zvolna přichází panstvo\npozdravujíc. Zasedne se ke stolu a hoduje. Raul jest ho-\ndujícími přinucen zpívat o své milence, kterouž byl z ru-\nkou nectných lidí mečem sobě vydobyl; v tom Marcel,\nsluha Raulův, vejde a uzřev pána svého v kruhu katolí-\nkův, o život jeho se strachuje. Sluha Neversňv oznamuje\npánu svému příchod dámy, kleráž s ním mluviti si žádá.\nHodovníci přistoupí k oknu, hledí do zahrady, kde ona\ndívka stojí, obdivují nevšední krásu její, nutíce Raula, by\ni on na ušlechtilý tento zjev se podíval. Raul uposlechne\njich; však vzkřikne, neb pozná svou milenku. Všickni\nustupují blížícímu se Neversovi, toliko Raul nepohnutě\ndolů s okna hledí. Nevers stal se dle přání otce Valen-\ntiny snoubencem jejím! Do jídelny vejde nyní královské\npáže s listem, kterýž rytíři z Nangisu odevzdati má. Dle\nobsahu listu zaváže páže rytíři oči a vede jej k vozu od\nkrálovny poslanému. (I. dějství.) Uprostřed vznešených\ndám francouzského dvora v nádherné zahradě královské\nočekává panovnice Margareta zValois Raula, an\nValentina sem se blíží a královně si stěžuje, že ji otec\nproti vůli její zasnoubil. Královna jí slíbí, že s Raulem\no samotě promluví. Urban, páže královské, oznamuje\npříchod rytíře Raula. Královna přeje si o samotě s ním\nmluviti, načež dámy se odstraní. Raul strhne si na pří-\nkaz královny pásku s očí —, udiven zůstane státi, posléze\nuzří Margaretu a vyzná jí v překvapení svou lásku. Urban\noznamuje královně opět příchod panstva, jež o povolení\nk vstoupení žádá. Raul padne nyní před královnou na\nkolena, prose ji o milost. Královna však místo trestu\nchce jej zasnoubit s Valentinou, dcerou katolického šlech-\ntice z Saintu Briského, již Raul miluje. Raul zamítne\npříkazem královny, neb víra jeho tomu nedovoluje. Okolo-\nstojící rytíři chtí mečem pomstit tuto hanu. Margareta\njim poroučí meče schovat a odebrat se ke královskému\nbratru jejímu Jindřichovi IV. do Paříže, kterýž je v stát-\nních záležitostech očekává. Raul zůstane v paláci jejím\n(II dějství). Noc již rozprostřela šerá křídla svá na zem\na bledá luna osvěcuje spoře okolí města Paříže, kdež při\nveselém tanci cikánů několik vojínů katolických i prote-\nstanských popíjí. Z chrámu, kde Valentina na modlitbách\ntrvá, vychází Nevers s hrabětem Saint Brisským, k nimž\nse Marcel přidruží a otci Valentiny psaní od Raula ode-\nvzdává, v němž jej na souboj v těchto místnostech vybízí,\ndokládaje že královna provázena Raulem v Paříži se na-\nlézá. Saint Bris nedůvěřuje svému meči, pročež zrádně\njej chce zavraždit. Valentina vyslechla zrádu otcovu\na chce varovat milence před záhuhou, an Marcel jí cestu\nzastoupí a po příčině tak pozdního objevení se v těchto\nnebezpečných místnostech se jí táže. Valentina jej pozná\na svěří mu své tajemství. Marcel čeká s vytaseným\nmečem za rohem chrámu, chtě pomstiti svého pána. Saint\nBris, jeho průvodčí a Raul vejdou. Meče obou jsou změ-\nřeny, sekundanti postaví se z obou stran. Raul uzří Mar-\ncela, jenž mu hrozící zkázu zvěstuje. Nastane půtka. Saint\nBris klesaje pod převahou udatného Marcela a Raula,\nvolá katolický lid svůj k pomoci, načež se všech stran se\nprotivníci řinou. Raul couvá, Marcel se co lev udatně\nbrání, konečně několik vojínů protestanských přispěje mu\nk pomoci. V tom Urban oznamuje příchod královny. Mar-\ngareta ptá se po příčině půtky, načež Marcel jí zosno-\nvanou zrádu odkryje a blížící se sem Valentinu co oči-\ntého svědka představí. Královna opětně snaží se Raula\npohnouti k sňatku, však Nevers je už zasnoubencem jejím\na slaví tuto hodinu svatební hodování. (111. dějství.)\nV paláců šlechtice Saint Brise dlí Valentina o samotě\nv trudné jsouce pohřížena myšlenky, an Raul zakuklen\nv dlouhý plást do komnaty vrazí. Valentina jsouc pře-\nkvapena jeho nebezpečnou návštěvou, prosí jej by odešel,\npakli život mu milým. Raul váhá, neb si umínil pomstiti\nse na Saint Brisovi. Z venku jest slyšet kroky. Valentina\nprosí jej, by aspoň na ni neuvrhl hanu, načež se Raul za\nzáclonu kryjící dvéře komnaty schová. Nyní sem vstupují\notec Valentiny s jejím manželem a četným davem šlech-\nticů katolických. Saint Bris jim oznamuje vůli královny,\nkterá chce zahladiti rod Hugenottňv; dále sděluje jim, že\npomsta nad nimi, spočívajíc v rukou katolíků touto nocí\npřepadnutím veškerého lidu protestanského vykonána býti\nmá. Nevers se tomu protiví, nechtě býti podlým vrahem\na vrhne svůj meč Saint Brisovi k nohoum ; jest však za\ntento přečin odveden do žaláře. Zráda a přepadnutí jest\nzosnováno a po druhém udeření na zvon započne. Všichni\ns jásotem se vyřinou ke krvavému kvasu. Raul vyrazí\nprudce ze zákrytu, chtě zachránit bratry své. Valentina\njej zadrží a vyzná mu, že jej miluje. Raul jest v dvojná-\nsobném rozčilení. Již zazní hlas trubky, dumný hlahol\nzvonů a vraždění započne. Raul odstrčí na kolenou pro-\nsící milenku, vyskočí oknem paláce, spěchaje svým bra-\ntrům k pomoci. (IV. dějství.) (Dokončení budoucně.)\nPan Lukeš, jenž, jak známo, v Mnichově kvasní\nlučbu studuje, vystoupí dle doslechu na tamním dvorním\ndivadle v opeře „Tannhiiuser\" v titulní úloze.\nNáš krajan, pan Josef Nesvadba, kapelník\nitalské opery v Berlíně, pozván byl dne 12. t. m.s prv-\nními členy dotčené opery k večerní zábavě k J. V. princi\nPruskému, jenž se velmi lichotivě o jeho řízení operních\npředstavení zmínil.\nTyto dny zavítal do Prahy chvalně známý skla-\ndatel písní, pan Frant. Pivo da. Z jeho nejnovějších\nskladeb, které co nevidět tiskem vyjdou, vyniká zvláště\npijáckýsbor s barytonovým sólem a sbor „Máj\"\ns ženským duettem. Mimo tyto vydá týž umělec některé\nnové pie?y pro piano a písně.\nHudebníci, kteříž by do plukovního sboru hu-\ndebního nově zřízeného řád. pěš. pluku číslo 68 za ban-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.7", "texte": "dis ty vsloupiti mohou se buď ústně aneb písemně\npřihlásiti u plukovního pobočníka pěšího pluku 33.\nhraběte Gy ulaje (v domě „u Steiniců číslo 55-3).\nPluk číslo 68 zůstane posádkou v Praze.\nPan Gordigiani, professor vyššího zpěvu\nna konservatoriu Pražském; těžce onemocněl a jeho místo\nbude pan Fr. V o g 1 prozatímně zastávati. Bylo by žá-\ndoucno ku prospěchu konservatoria; by tento málo už\nenergický starec do pense dán a na místo něho některý\nzkušený; čilý a horlivý učitel zpěvu ustanoven byl.\nSlečna Antonie Riedlova, žákyně operní školy\nPražského konservatoria; zemřela v úterý (dne 17. ledna)\nve všeobecné nemocnici. Pohřební průvod byl velmi pě-\nkný, zpívány byly regina coeli od B. Fúhrera a dva\nsmuteční sbory; jeden český a německý. Slečna Riedlova\nměla výborný hlas a byla jedna z nejnadánějších žaček\nkonservatoria.\n„B o h mi s c h e G r a na t e n(t jest titul dru-\nhého svazku českých národních písní; ježto činný pan\nAlfred W a 1 d a u do němčiny přeložil. Pan spisovatel\npodává tu německému obecenstvu v skutku zdařilý pře-\nklad ceských písní, z nichžto větší část trefně přetlumo-\nčena jest.\nValné shro má ž d ě ní mužského zpěvá c k é ho\nspolku odbývalo se dne 13. t. m. Dle roční zprávy\nčítá spolek 41 zakládajících, 38 přispívajících a 56 účin-\nkujících údův. Příjmy obnášely 848 zl. 80 kr. nov. Vý-\nlohy obnášely 700 zl. 22 kr. nov.; zbylot tedy 148 zl.\n58 kr. nov. Za předsedu spolku zvolen na novo pan\nDr. Karel í-I es za za jeho zástupce Dr. J. T r a g y. Ka-\npelník p. Ed. Tauwitz převzal na tento rok hudební\nřízení spolku.\nHudební .zkouška k české besedě, jež se\ndne 31. t. m.v sále na Zofíně odbývati bude, ustano-\nvena jest na neděli dne 22. t. m. Vojenská hudba\npěšího pluku hraběte Nugenta pod kapelníkem Hopfem\nbude některé nové taneční kusy, mimo jiné též s 1 o-\nvanskou quadrillu (na slovanské nápěvy) od na-\ndaného Ludvíka Procházky provozovati.\nPražští virtuosové, pánové Adolf a Arnošt\nBauer, synové zdejšího professora konservatoria, ze-\nmřeli v Nechtezu na ústí Mississippi v Americe v krátkém\nčase po sobě.\nVelice nadaná pianistka slečna Albertina Zadro-\nb i 1 k o v a, žákyně p. Alex. Dreyschoeka, kteráž as před\nrokem v koncertě „Gewandhausu\" v Lipsku se skvělým\nvýsledkem koncertovala, prodlévá nyní v Paříži a hrála\ndne 8. L m.v saloně své krajanky paní Szarvadyové,\nroz. Klausové u přítomnosti mnohých notabilit a umělců\ns podivuhodným úspěchem. Slečna Zadrobilkova\nhrála piegu od A. Dreyschoeka, S. Bacha, B. Chopina a\nF. Liszta. Kněžna O r 1 o v o v a, kteráž zábavě této pří-\ntomna byla, vyjádřila se velmi pochvalně o hře této mla-\ndistvé virtuosky a pozvala tuto roztomilou umělkyni k své\nsoirée na 15. t. in., kdež slečna Zad robil o va kon-\ncertovala.\nHudební literatura. Nákladem činného ob-\nchodnictví v musikaliích A. Christofa a Kuhe v Praze\nvyšlo tak zvané „P re i s a 1 b u ma (Cenní album) ta-\nnečních skladeb na rok 1860. Album toto obsahuje velmi\nzdařilé taneční kusy, totiž: Valčík od J. Haag a, qna-\ndrille od K. Ko ms ák a, kvapík od A. Mahra, polka\nod A. Seiferta; polka francaise od L. Ješka a polka\nmazurka od Ferd. Prei se. Skladatelé všech těchto\nkusů jsou vesměs kapelníci vojenských kapell a vyjma\nHaaga a Ješka samí Cechové. Milovníkům taneční\nhudby odporučujeme toto skutečně skvostné hudební al-\nbum; kteréž za 2 zl, rak. cis. dostati lze.\n\nZ Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěvá ckého spolku.) Nebude snad od místa, podáme-li\nvznik a činnost zdejšího zpěváckého spolku. Na\nkonci r. 1857, as v měsíci září pronesl zdejší c. k. soudní\nadjunkt pan Antonín Kabelác návrh, aby se v Novém\nBydžově dle příkladu jiných našich měst utvořil zpěvácký\nspolek, jehož účel by byl, vzdělávati mužský čtverozpěv\na z něho vyplývající sborový zpěv. Tento návrh, jako\nkaždá nová, neznámá věc, potkal se z mnohých stran\ns mnohými rozmanitými odpory, ano ani úsměšků a úšklebků\nnescházelo, jen aby postup věcí se buď zadržel aneb usku-\ntečnění záměru nemožným se stalo. Avšak tyto zřejmé i\ntajné, aneb všelijak jinak kladené odpory k tomu napo-\nmáhaly, aby spolek tím dříve se utvořil, a jsoucnost svou\nveřejně dal na jevo. Získáno několik hudby- a zpěvumi-\nlovných mužů, kteří sestoupivšě se v poradu, na tom se\nustanovili, aby se stanovy sestavily a k vyššímu potvrzení\npředložily. Aby pak tím určitěji postupovati se mohlo,\nvypůjčily se stanovy zpěváckého spolku Trutnovského, podle\nkterých se stanovy pro zdejší spolek téměř doslovně vzdě-\nlaly, což však mělo ten následek, že později poopraveny\nbýti musely, neměl-li spolek ve vnitřním svém zřízení a\nv působení svém na venek ujmu trpěti as dobrými vý-\nsledky svých účelů se minouti. Nedostatečnost stanov\nnejpatrněji se ukázala, když vys. místodržitelství vyneše-\nním ode dne j. ledna 1858 č. 64290 ku konstituování\nse Novobydžovského zpěváckého spolku sice svolilo, avšak\nzároveň výminku položilo, aby mnohé paragrafy stanov\nbuď zcela zjinačili aneb určitěji podali. Což když se\nbylo stalo, potvrdilo vys. místodržitelství dne 26. března\n1858 č. 13.894 stanovy v 15 paragrafech zahrnuté. Dne\n23. dubna 1858 sestaven byl spolek a zvolil za ředitele\nučitele na hlavní škole, pana Václava V o s á h I a, za\nmístodržitele p. Cele s ti na Říhu a pp. výbory Edvarda\nPeřinu , Josefa Joska, Josefa Brdičku, Tobiáše a Aloisa\nStamberga. Tehdáž počítal spolek pět a dvacet účin-\nkujících údů. Netrvalo to dlouho a počet přispívají-\ncích údů se rozmnožil tak, že bytí spolku bylo pojištěno.\n(Pokračování budoucno.)\n(A. V.) Z Pardubic, dne 11. ledna. (Kostelní\nkudba, vojenská kapella a zpěvácký spolek ) Dne 25. o\nvánočních svátcích dávala se u nás velká mše od Zik-\nmunda Kolešovského. Co se provedení týče, bylo\nzdařilé; za to máme jen panu prof. Jandovi a pak\nsl. M. Říhové, která sola přednášela, co děkovali. Velká\nvšak pochvala náleží panu ředitelovi za jeho přičinění,\njenž vždy dvě neb jednu zkoušku před provedením\nnějaké mše s pány dilettánty odbývá, z čehož výhoda9 vy-\nplývá, že naše hudba jest zvelebenější nežli v některých\nkůrech kostelů Pražských. Dále se musím též chvalně\nzmínili o panu kapelníku Zinkoví, kterýž vždy jednou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600120-01.1.8", "texte": "neb dvakráte týhodně se svou vojenskou kapellou v sále\n„na Veselce\" mimo jiné také své výtečné skladby pro-\nvozuje. Konečně musím ještě jednou na to důtkiivě upo-\nzorniti, abysme si tu zpěváčky spolek zařídili. Sil,\ndobré vůle a příležitosti bylo by tu dosti; avšak žádný\nse veci té nechce uchopiti. Nuže, což zůstanou Pardubice\nza jinými menšími městy českými? Ba nejspíše ano; ne-\nboť jesť město nase velmi nevšímavé a netečné. Uvidíme,\nzdaž se konečně myšlénky této někdo neuchopí !\n\nM.\nBílá Církev. (Dop. pův.) v Banátě (Weisskirchen).\n(•Koncert.) Zdejší zpěvácký spolek pod vedením horli-\nvého pana M. Nováčka uspořádal dne 18. prosince\n1859 koncert v sále „zlatého slunce,\" Mimo ouvertury k\n„Čarostřelci;\" již zdejší městská kapella; žáci Nováčkovi a\ndilettanti správně provedli a mimo fantasii „Traumbilder\"\nod Lumbye od téhož orchestru neúhonně provedenou; slyšeli\njsme sbory od Zollnera; Beckera; Kuntze; Solle a velmi\nkrásný charakteristický sbor „der Kafer\" od výtečného\nW. H. Vei ta. Provedení sborů bylo z větší části živé;\nprecisné a dobře promyšlené a svědci o svědomitých a\ndobrých zkouškách ze strany p. ředitele. Dále zpíval pan\nAnt. Albach píseň od Gumberta a navzdor tomu; že jeho\nzvonkovitý hlas měl tehdáž na sobě známku churavosti;\npřednesl ji týž s chvalným úspěchem. Konečně hrál pan\nM. Novaček; jenž co obratný houslista chvalně znám\njest; piecu pro housle „Voglein am Brunnen\" s obvyklou\nzručností as paní Walterovou milostnou sonátu pro piano\na housle (F-dur op. 24) od L.v. Beethovena. Pan No-\nvácek rozvinul zvláště v adagiu téhož díle všechny\nkrasy svého cituplného přednesu a zvláštní pružnost ve\nscherzu; jen škoda, že zdejší obecenstvo klassická díla a\njejich výborné provedení oceniti neumí. Návštěva byla velmi\nčetná a příjem 100 zl. rak. cis. Bylo by žádoucno, by\nsi spolek za tyto peníze klavír pořídil; jejž velmi potře-\nbuje.\n\nLipsko. Redakcí zdejších hudebních novin „Neue\nZeitschrift für Musik44 vypsala cenu na nejlepší rozluštění\notázky „Ueber die Weiterbildung der Harmonik.44 První\ncenu obdržel p. Weitzmann; druhou cenu (8 louisdorů)\nnáš krajan pan doktor hrabě Laurencin. Práce prvního\nspisovatele vychází v dotčených novinách.\nLondýn. Anglická národní opera dočkala se nového\nskladatele; totiž Mellona; jenž novou operu „Viktorine44\nsložil\nLiliích. Domek; v němž A. Grétry, skladatel 40\noper se narodil; darovala vdova Dubois (Dyboa)-Desoer\ninestu zdejšímu s tím ustanovením; že týž domek vždy\nv pořádku udrží a činži k nadací pro hudebníky odevzdá.\nNade dveřmi domku stojí nápis : Zde byl André Modeste\nGrétry dne 11. února 1741 narozen.\nPešt. 0 původu světoznámé písně „Rakoczy44\nvypravuje hrabě István Fay, že tento znamenitý hudební\nkus cigána Michalyho Burnu za skladatele má. Týž byl\nvýtečný hudebník svého casu a věrný průvodce Františka\nRakoczyho. Skladba tato padá do casu; v němž Rakoczy\nse na tom rozhodl; že vlast svou opustí.\nPaříž. Roger užíval při své benefici dvou uměle-\nckých páží a sice jedné z nich v „Bílé paní\" a druhé\nve výjevu „Proroka\"- a „Favoritky.\" Tyto dvě páže jsou\nz továrny Charrierea. Jsouť z hlinníku (Aluminium) zho-\ntoveny a nesmírně lehké. Pan Mathieu připevnil k nim\nstroje jenž pohyby velmi ulehčuje. Též pan Bechard (vys,\nBešar) zhotovil uměleckou páži (ruku) pro Rogera; opa-\ntřiv ji rotačním apparatem; jenž pohyby lidského před-\nloktí rozmnožuje. Tito znamenití strojníci pracují nyní na\njiných pážích; kterýmiž se úžasné pohyby prováděti dají.\nStuttgart. J. J. Abert skládá velkou operii; k nížto\nlátka vzata jest z historie rodu Hohenstaufů.\nVaršava. Nedávno dávala se tu po 50kráte opera\n„Halka44 od St. Moniu s z k a.\nVilna. Zdejší hudebník Nowicki složil operetku:\n„Noc na cmentarzu\" (hřbitově); jejíž libreto napsal W.\nPrzybylski.\nVídeň. Vídeň cítá nyní 144 zhotovitelů pian; z nichžto\nBosendorfer a Streicher; každý 120—150 dělníků za-\nměstnává a v prňřizu týhodně 6—12 pian zhotovuje.\nTři; p. Ehrbar, Hora a Promberger, zaměstnávají 40 —6O\ndělníků a zhotovují 3—4 nástroje týhodně. U 20 mistrů\nobnáší průřízní počet nástrojů as 20—100; ostatní pra-\ncují buď sami neb s 1 neb s 2 tovaryši a zhotovují ročně\n6—lo pian. Za také piano s anglickou mechanikou platí\nse 900—1200 zl.; za nástroje s vídenskou mechanikou\n300—600 zl. Velká cásť pian s anglickou mechanikou\nposílá se do Rus. Meyerbeerova opera „Pouť do\nPloermelu\" nepřijde v dvorním operním divadle tak brzy\nk provozování; anto Meyerbeer žádné Vídenské zpěvačce\npartii „Dinory44 svěriti nechce. Dvorní zpěvák (basista)\npan Dr. Schmidt; obdržel od Rich. Wagnera z Paříže po-\nzvání, by příštího leta účinkoval v jeho operách: Tann-\nhauser; Lohengrin, Fliegender Hollander a Tristan. Mimo\nSchmidta bude prý účinkovat Formes a Tichácek\nz Drážďan.— Dne 5. vystoupil slavný A. Ander, c. k.\ndvorní pěvec, ponejprv po svém uzdravení v opeře „Stra-\ndella44 a došel všestranného uznání.\n\nDur a moll.\n\n(Jan J. Fux.) Karel VI., císař rakouský, řídil jednou osobně\njistou operu kapelníka Fuxe. Opera tato byla k slavnosti na-\nrozenin areivévodkyně složena; korunní princezna zpívala sama\nna jevišti a vládkyně dala svému choti při vstoupení do orkestru\nskvěle zdobený exemplář partitury podati. Fux jsa zanícen zda-\nřilým provedením své opery , zvolal nadšeně : O škoda na sto-\nkrát, že se V. Majestátnost vrchním kapelníkem nestala. Vlídný\ncísař obrátiv se pravil v naivním rozmaru: Dékuju pékně, máineť\nto takto lepší,\n\nListárna.\nPanu M.v P.: Račte nám taký článek o houslích\nnapsat; budeme tomu povděčni. Panu A.H. vH.: Sklad-\nba Vaše je dosti dobrá, vyjma některé závadné oktávy\na kvinty, které opravíme. Panu M.v B.: Pro obveselení\nmysle poroučíme Vám co nejvřeleji výtečný humoristický\nalmanah „Krakonoš,\" (vyd. nikl, J. R. Vilímka u K.\nJeřábkové). Stojí 75 nov."}]}