{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_sha256": "a774c21c84f4c42f24075c4290586e03b101c88e9de23205113c48eadc8e007d", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/02/01_01/bmtnabd_1860-02-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[25]", "page_fin": "[25]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.1", "titre_corps": "M.", "titre_sommaire": "M.", "signature_source": "Gustav P. Moravský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[25]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 802, "texte": "M.\nGustav P. Moravský.\nTy's ke mně přilnula, o duše drahá,\nTy's nebe lásky na mne rozlila!\nJá cítil, že z Tvých prsou pramen blaha\nSe schýlif moh' v má prsa unylá.\n\\ - '« f i M ■ < » r.\nJá tušil vání modliteb tvých vroucích,\nJá čítal ze zrakův tvých oddanost';\nJá z úsměvův tvých sladkých polomroucích\nJsem poznal také Sudeb zuřivosf.\nÓ proč mně osud nedal Tebe znáti,\nNež srdce choré v ňadrách uvadlo,\nNež city vřelé přestaly v něm pláti,\nNež štěstí života se rozpadlo ? ....\nI f ;. •í : ' Z r,.5 é ( - '..! - I): ; •*' j.\nSvou ruku zdvíhám, bych moh' obejmouti\nTo celé blaho tebou skýtané;\nTa ruka klesá však, když se má pnouti,\nA mráz mi vstoupí v srdce zondané!....\nO hrozný osud náma vládne bídně!\nTak blízcí oba štěstí v neštěstí '\nJsme uvrženi bez útěchy vlídné,\nA blaho jediné jsou bolesti!...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[25]", "page_fin": "26", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.2", "titre_corps": "Úvaha o hudbĕ chrámové zvláště na Venku.", "titre_sommaire": "Úvaha o hudbĕ chrámové zvláště na Venku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[25]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.1", "debut_caractere": 804, "fin_caractere_exclue": 3203, "texte": "Úvaha o hudbĕ chrámové zvláště na\nVenku.\n(Poradní čtení okresu Mnichovo^Hradišťského.)\nPodává Josef Tonder.\nK číslu 4T5 školní kurrendy na rok 1859 str. 223,,\nčís. 512 připojena jest úvaha o hudbě chrámové vůbec.\nNedá se upříti, že vyšla z péra výtečného znalce\nnejen nové moderní, ale zvláště chrámové hudby, a že\npojal myšlenku tu ze stanoviska toho, kterak by hudba\nchrámová býti mohla, ale není. A však kdo jen poněkud\npoměry nynějšího stavu hudby chrámové zná, přisvěd-\nčili musí, že, aě pan spisovatel onoho článku, osvědčiv\nse co nevšední znalec hudby, na mnohé vady a nedo-\nstatky poukázal, přece překážky a obtíže, s jakými se\npotkávati musíme na venku, slovem poměry venkovské\nže mu málo známy býti musí.\nNež neníť úmysl můj, pustiti se do úvahy o této\núvaze; chcif hlavně okázati v čem asi sestávají pře-\nkážky a obtíže, jaké se nám u vykonávání hudby chrá-\nmové na venku v cestu staví, a pak jak by obtíže ty\nodstranili se daly. '\nNa jevě jest, že v 16. a 17. století hudba chrá-\nmová .nejvyššího stupně dokonalosti dosáhla, a zdá se,\nže Handel a Bach, tito věhlasní mistři ve varhanictví,\nv oněch dobách poslední byli, kteří dokonalost tu do-\nvršili; *) anto po nich zdokonalením a vynalezením no-\nvých hudebních nástrojů zpěv uměním instrumentálním\njednoduchá vznešenost hudby chrámové barvitými\ntóninami operními přikryty byly.\nJiž Mozartem, tímto Horymírem hudebním, klesla\nvelebnost hudby chrámové tak, že její na věčnost, Boha\na stvořitele nás nabádající tiché pohybování ustoupili\nmuselo hluku a náruživostem světským.\nNovější pak skladatelé řídíce se duchem času, hle-\nděli moderní formy hudby světské přenésti i do svatyně\nPáně, a tím to je, že většina skladeb chrámových za\nnašich dob málo eslhetického rázu v sobě chová, a že\npři mnohé z nich více nohy k tanci, než mysl a srdce\nk nábožnosti se pohnou, Pozorujem-li skladbu takovou,\nShledáme, že dominantní akkord s tonikou, někdy jen\nnepatrnou úchylkou řídí celé jednotlivé části její a beze\nvšeho charakteru jen slova že se k jakékoli melodii\nodříkávají. Tak též i ostatní vložené skladby, jako jsou:\nGradúale, Offertorium bývají nezřídka výňatky bud z oper\n\n*) Ovšem; ale toliko v Německu, nikoliv v Čechách , kde\nhudba kostelní leprv v 18. století nejvyššího slupne do-\nsáhla. Tu slynuli za té doby Segert, Tuma, Brixi, Koželuh,\nKuchař, Praupner atd. a svými výtečnými skladbami evro-\njiejské pověsti si získali. Poz. Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3092, "texte": "s podloženým textem, aneb lecjaks slátané padělky svě-\ntáckého písničkářství.\nNež to platí jen o skladbách, které svým rázem\nspíše do besed a koncertů, než ku bohoslužbám do\nchrámu katolických se hodí ; mámet zajisté i mezi no-\nvějšími skladbami mnohé, ježto velebností a vznešenou\nhlubokostí slohu vynikají nad jiné. Než těch se nám\nna venku ne bez velkých obtíží vždy dostane.\nDobrého prý pomalu, praví přísloví, které právě\nzde na svém místě býti se zdá ; nebof dobrých skladeb\nchrámových jest na venku tak po zřídku k nalezení,\njako dobrých strojů varhanních, za to ale shledáme\ndosti špatných skladeb a ještě špatnějších strojů var-\nhanních.\nŽe pak se nám příhodnějších skladeb nedostává,\ntuším není vina naše, ale těch, jenž by měli skladby\ntakové před jich vydáním skoumati, a pakliže za ne-\ndůstojné uznány jsou, je u veřejnost vydat zakázali;\nvždyf bývá každá i dosti malá modlitební knížka ano i\npíseň církevní censuře podrobena; proč by tedy neměla\nskladba hudební, která se ve veřejných chrámích k úctě\na velebení Boha našeho provozovati má, podrobena býti\npřísné censuře před svým vyjitím, a tak nabýti stvrzení?\nVždyf se má a musí každá hudební skladba srovnávati\ns obřady, jaké právě katolický duchovní vykonává ai\ndle nich se řídili. Má—li tedy svatými těmi výkony\nsouhlasit}, a tak tomu Nejvyššímu k uctění sloužili, tu\nby měla iv témž smyslu a duchu pojmutá nejen slo-\nžena, ale i provedena býti.\nK docílení jednoty v liturgických chorálních zpěvích\nnavrhuje pan spisovatel oné úvahy, by při každém chrámu\nPáně zvláštní chorální zpěvník pozůstával, který by měl\nvšecky předepsané chorály pro celý rok obsahovali.\nMám za to, že nikdo z nás nebude, kterýžby ne-\npřipojil ku přání páně spisovatelově i přání své; neboť\nkoho z nás bude tajno, kterak se při všelikých obřa-\ndech církevních, jako jsou svěcení vody tříkrálové,\npašijový týden atd. ve farních chrámích chorální zpěvy\nozývají ?\nNež kde jsme se měli učit poznat církevních tónin,\nv jakých mají zpívány býti chorály a jiné antiíony?\nMůže se požadovali, aby se někdo bez všelikého ná-\nvodu stal mistrem ? Avšak tu by se dalo velmi snadno\nvyhověti, a překážku takovou odstranili tím, kdyby\nkaždý farní chrám Páně ze svých důchodů takový zpěv-\nník zakoupil. *)' Nebyla by to sice veliká výloha, ale\npro dosti špatně placeného učitele, který mimo to mnoho\nna jiné kostelní skladby vynaložiti musí, byla by již\nznamenitá.\nŽe by se pak ku vzájemnému cvičení se v chorál-\nních zpěvích, v konferencích učitelských, zpěvníků těch\ns prospěchem použiti dalo, nikdo upírali nebude.\nPři žádném chrámu Páně neměl by též scházcti\nkancionálek, obsahující všecky chrámové písně a cho-\nrály pro celý rok; tu by se ovšem mnoho dalo docíliti\ntím, že by se děti ve školách písním těm pravidelně\nvyučiti daly, napotom k zpěvu jejich i lid by pomalu při-\nzvukoval, až by se v nich i dostatečně vycvičil; takto by\nmnohé nešvary a světácké písničky z chrámů našich\nvypuzeny býti mohly.\n(Pokračování.)\n\n*) P. J. Nep. Skroup, ředitel hudby chrámové při kathedrál-\nním chrámu na hradé Pražském, vydal takový zpěvník éili\nraanual v ceně 6 zl. stř."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "27", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.3", "titre_corps": "František Benda. Životopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.", "titre_sommaire": "František Benda. Životopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.2", "debut_caractere": 3094, "fin_caractere_exclue": 4807, "texte": "František Benda.\nŽivotopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.\nSeznav tendencí těchto listů na tom se zakládající,\nbysme dříve české hudební obecenstvo s životopisy\ndomácích skladatelův seznamovali než o cizích kompo-\nnistech a virtuosech mluviti budeme, podávám i já tuto\nživotopis Františka Bendy, znamenitého českého houslisty\na tvůrce houslové školy v Německu, jenž položil zá-\nklad k štěstí svých bratří a přátel, a jenž svému mlad-\nšímu bratru Jiřímu důstojně po boku státi může.\nFrantišek Benda uzřel světlo Boží dne 25. listop.\n1709 v Starých Benátkách. Jeho otec jsa tam jen\ntkadlcem, hrál na několik nástrojů a staral se o hu-\ndební vzdělání svých nadaných dítek. Talent hudební\nbyl jeho dětem pospolitý; neboí jeho čtyři synové:\nFrantišek, Jan, Josef a Jiří byli výteční hudebníci;\načkoliv to jen první a poslední k zvláštnímu významu\npřivedli.\nFrantišek jsa 7 let stár, učil se už v útlém mládí\nzpívati a maje výborný hlas dostal se roku 1718 za\nsopranistu na kůr kostela sv. Mikuláše v Praze. V tomto\nčase dostal jistý Pražský student z Dráždan rozkaz,\nby nejlepšího sopranistu v Praze pro chursaskou kapellu\nzískal. Volba padla na Fr. Bendu. Kněží však toho\nzpozorovali a vzavše mladému Bendovi svrchník, nedo-\nvolili mu jinak než jen ve vestě choditi. František\nprodav z nedostatku peněz své školní knihy, uprchl\nbez kabátu, pláštěm toliko jsa zahalen, se studujícím\ntajně do Drážďan, kdež znova ošacen a na kůr přijat\nbyl. Po \\\\ letě zachtělo se Bendovi do čech opět se\nnavrátiti a když dobrovolně propuštěn nebyl, ustanovil\nse na lom, pokradmo s lodí do Cech odplouti. A tak\nse také stalo ! Avšak sotva že se o tajném uprchnutí\nBendově v Drážďanech dozvěděli, byli hned po něm\nposlové rozesláni."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3550, "texte": "V Pirně jsa dostižen, byl do Drážďan přivežen.\nTato cesta po vodě a zima tak škodlivě na něho účin-\nkovaly, že Benda svůj krásný vysoký soprán ztratil.\nNyní nedělalo se mu žádných překážek, by se mu ve-\nřejně toho dovolilo, po čem pokradmo a nadarmo bažil.\nNavrátiv se do svého rodiště, obdržel po nedlou-\nhém tam pobytí krásný kontraaltový hlas a hned na to\nodebral se do Prahy. Byv do semináře Jesuitů přijat,\npoštěstilo se mu, že při korunování Karla VI. za krále\nčeského r. 1723 znamenitého kontraltistu Gaetana Or-\nsiniho slyšel. Benda byl jeho překrásným hlasem i\nzpěvem až k slzím dojat a ustanovil se na tom pilným\ncvičením dle něho se vzdělati. Brzy na to dostal se\nna kůr křížovníků a v tomto čase pokusil se o kom-\nposici dav do hudby dvakrát „Salvě regina.\"\nVšak bohužel nyní ztratil svůj altový hlas a tím\nsvůj chléb. Opět domů se odebrav, stal se zármutkem\na starostí otce, jehož řemesla se František uchopili ne-\nchtěl. Na jistém svátečním dnu slyšel cestující hudební\nbandu, v kteréž se slepý žid jmenem nacházel\na jehož skutečné výtečná hra na housle mladíka velmi\ndojala. I pokusil se na nástroji tomto a přivedl to\nvbrzku tak daleko, že Lóbel seznav jeho talent, jej\npohnul, by k jeho bandě se při vtělil as ním cestoval,\nLóbel byl nyní Bendovým prvním vzorem a učitelem,\njehož dosíci horlivě se snažil. Než brzy jsa Benda\nsyt nestálého a toulavého života, chtěl se státi kuchtí-\nkem. Hrabě Klenau, jenž v Benátkách bydlel, daroval\nmu dvanáct tolarů, radě mu, by se do Prahy odebral\na tam u houslisty Koníčka na housle se zdokonalil.\nBenda uposlechl a studoval 10 týhodnů pilně a vytr-\nvale u dotčeného mistra, načež zpět k svým rodičům\nse odebral. Mezi tím časem navštívil hrabě z Osteinu\nhraběte Klenaua a přičiněním Osteinovým doslal se\nBenda do služby hraběte Uhlfelda do Vídně, kdež slo-\nvútného houslistu Franciscella slyšel, na to vstoupil\nk maršálkovi Montecuculimu, u něhož však dlouho ne-\nzůstal. Chtěje zlepšiti roční plat svůj přijal službu u\nbarona Andlera, jenž ho s sebou do Sibině v Sedmi-\nhradsku vzal. Avšak zde nezůstal Benda déle než rok,\nnebof markýz z Luneville vzav ho do služby, do Vídně\ns ním odejel. Zde umluvil se Benda s třemi hudeb-\nníky: s Jiřím Cár tem, Hókh-em a Weidnerem k umě-\nlecké cestě do Polska, kteroužto také podnikli.\nPřišedše do Varšavy, dostali so do služby starosty\nSzamavského a F. Benda stal se kapelníkem jeho hu-\ndebního sboru. Po půltřetím letě vzdav se svého ka-\npelnictví vstoupil do polské hudební kapelly krále Au-\ngusta. Když však tento zemřel, šel s částí Brůhlových\nzavazadel do Drážďan. Jsa Qiianzem r. 1732 do Ru-\npína povolán přišel do služby tehdejšího korunního\nprince pruského, napotomního krále Bedřicha 11. Přišed\ndo Rupína, sešel se tam se znamenitým kapelníkem\nJanem B. Graunem. Až dosud neslyšel Benda žádného\nhouslistu, jenž by v adagiu tak výtečným byl, jako\nGraun. I žádalf ho snažně, by s ním 3 neb 4 sóla\nprošel a adagio s ním prostudoval, což mu Graun ochotně\nvyplnil, Benda považoval Grauna za svého druhého učitele\nna housle a počal pak pro týž nástroj komponovati. Když\npak Graun co kapelník ke korunnímu princi se dostal\nas Bendou v jednom domě bydlel, psal Benda pod jeho\ndohlídkou harmonické chorály. Dále odvážil se Benda\nna symfonie a koncerty. Quanz stal se na to učitelem\njeho v komposicí. Když však korunní princ r. 1740 trůn\nzemřelého otce nastoupil, zvýšil nejen plat Bendovi,\nnýbrž přijal též jeho dva mladší bratry Jiřího a Josefa\nBendu do své kapelly. Dvě leta na to r. 1742 povolal\nFrantišek ještě své rodiče do Berlína k sobě.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.4", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.3", "debut_caractere": 3552, "fin_caractere_exclue": 5035, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nZle by se muselo dařit vyučování zpěvu, kdyby\ndítky po podobném cvičení nebyly s to velkou terci g\nha velkou sekundu čili celý ton čistě za-\nzpívat. Předpokládajíce, že všecky aneb alespoň nej-\nvětší část dítek se naučila až posud předsevzaté tony\ndobře intonovat, půjdeme o krok dále. Vezmeme ještě\njednou řadu g a ha přidáme k ní ještě jeden ton c.\nUčitel dítkám řekne, že k těm známým třem přidá je-\nden, kterému se ještě neučily, ten že však bude ještě\nsnadnější k naučení než předešlé, a to proto, že ton c\ntonu h ještě blíže leží než a g neb ha. Na to jim\npředzpívá vážně g a h,vzbudí pozornost u přechodu\nz h na c, upozorně je, že jen malého pozdvižení hlasu\ntřeba, aby se z h cvyvedlo, a nechá dítky o vyvedení\ncelé řady g a h cse pokoušet a sice nejprvé v celém\nsboru, pak v jednotlivých lavicích a konečně jedno dítk\npo druhém. Radíme zde vůbec, aby nechal učitel\nvšecko nově předsevzaté vždy nejdříve od celého sboru\nzpívat, an tak dítky mnohem směleji intonují, jedno\ndruhému chuti dodávajíc. Vůbec se musí učitel starat,\naby stále mezi dítkami živost udržoval; aby to, co jim\nnového povídá, vždy zajímavým způsobem se dálo, a\naby vůbec nikdy dlouhé chvíli vloudili se nedal. Pro-\nčež není třeba, aby se při každé lekcí tak dlouho po-\nzdržel, ažby všecky dítky právě předsevzatému bez\nchyby se byly přiučily ; postačuje, když to s větší částí\nobstojně jde. Za to ale musí v příští hodině jaksi"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3307, "texte": "dítkáni nepatrným způsobem přihmf. Nevím budou-li\nv tom se mnou páni vychovatelé a učitelové souhlasit\na dají-li mně za pravdu. Jsemf ale přesvědčen, že\nnení na škodu, jednu hodinu méně přísně vzít a dítkám\njaksi uzdu povolit, za to ale druhou vlídným spůsobem\npoklesky a vady vystavovat. Stále napnutá uzda otu-\npuje aneb činí lhostejným; mírně držána, časem i po-\nvolena, dodává chutě a důvěry v sama sebe, ponechává\nvolnosti, již každý učeň zapotřebí má. Avšak nesmí\nse převrhnout takovýto způsob v povrchnost. To by\nbyla veliká chyba. Při vší vlídnosti u vyučování (řekli\nbychom lehkosti, kdybychom Se neobávali nedorozumění,),\nmusí učitel hledět zachovat vážnost pro předmět hudby,\na toho docílit, aby zpěvácká hodina šlechtíc mimoděk\nsrdce a mysl, byla zároveň dítkám zábavou a potěše-\nním. Žádáme nás míti omluveny, že jsme zde poněkud\nodskočili; stalo se to, že jest předmět důležitý, a že\npři pomyšlení naň za plna srdce lehce ústa přetýkají-\nNa učení se čtvertonové řadě (tetrachordu) g a h c\nvěnuj učitel všecku pozornost, dej ji překládat na jiné\nstupně, t. j. o ton, dva, tři, čtýrý až pět níže, jakož i\no jeden neb dva tony výše, rozumí se, že stále na\nhlásce a, nebof dítky až posud noty neznají, a zpívají\ntedy více jen dle sluchu.\nI.v. ' • i-; >' j ?\nJde—li čtvertonová řada dítkám obstojně,\npřeloží ji učitel ná ton c a zazpívav ji dříve sám\n(c d e/) dá ji zpívat' od dítek; napotom spojí obě\ndvě řady c d e f 1 g a h c, a přikročí k vysvětlení\nstupnice (skály) jak následuje.\nStupnice.\nAž posud jste se naučily zpívat osm tonů. Aby se\nmohly od sebe rozeznat, má každý své jméno. Jmen\nvšech jest však jen sedm. Ta jsou v tomto pořádku:\nc d e f g a h,a opakujoíi se při vyšších tonech.\nJména tato si musíte dobře pamatovat, a sice jak na\nhoru tak dolů. Jelikož jest h poslední ton, a jména\nzase u prvního začnou, dovtípíte se, že po něm mus*\nnásledovat c, a tak se jmenuje právě ten poslední ton\nz osmi, jež jste se naučily zpívat. Celou tu řadu od c\naž do c nazývají hudebníci stupnici (škálu); a to\nproto, že jeden ton od druhého jen o stupeň vzdálen\njest. My ji budem také tak nazývat, a abyste si ji\ndobře vštípily, znázorním vám ji takto na tabuli:\n—c\"Cj Musím vám však ještě připomenout, že nejsou\n~kJ všecky stupně stejně velké. Ze na f jest\n—a ku př. stupeň menší než ze na neb z na\n—g e; rovněž tak menší jest z h na c. Bude\n—tedy třeba, abychom menší stupně od\n—e-J sích rozeznávali. Menší stupně si budeme zprvu\nd znamenat obloučkem . Ještě vám povím, že\nc nazývají hudebníci ty větší stupně = celé tony,\nty menší = půltony. My ale podržíme výraz stu-\npeň vůbec a malý stupeň. Kolik stupňů (velkých)\nmá tedy asi stupnice ? Z cna z na jsou dva,\nz fna 9) z g xtk tí,z ana A jsou tři, tedy = pět.\nA kolik malých ? Ze na fa z h na c, tedy == dva.\nHudebníci ale počítají také už první ton c co stupeň;\ntak má tedy stupnice tolik stupňů kolik tonů osm.\nPo vysvětlení stupnice nechá ji učitel zpívat, a-\nsice vždy čtyry tony v jednom dechu\nTak se rozdělí stupnice na dvě stejné částě, jak\nv ohledu na počet tonů, tak také v ohledu na jejich od\nsebe odlehlost; nepochybujeme že ji dítky lehce se na-\nučí, an činí lehkou, článkovanou melodiji. Prodloužení\njejí o tři neb čtyry tony výše nepotřebuje žádného\nzvláštního připomenutí. Nyní jest na čase přistoupili\nk učení not.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "29", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.5", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.4", "debut_caractere": 3309, "fin_caractere_exclue": 4723, "texte": "Händel.\nNovella.\n(Pokračování.)\n„Jak krásně jest,\" volal Dominik, „jak krásně!\nPříteli nepocituješ ničehož?\"\n„Tolik, že svůj cit vyjádřili nemohu i nechci,\" od-\nvětil Hándel.\n„Jak krásně jsi dnes zase hrál!\" pokračoval Do-\nminik dále nepozorujíc, že se jeho přítel vždy trudno-\nmyslnějším stával. „Ani jedno oko nebylo bez slzí\nv celém shromáždění. Viděl jsem dvě dívky kvetoucí,\nkteré mně po blízku klečely, any se jejich oči k nebi\npovznášely, když jsi předehru započal. Quanto e bellol\npošeptala jedna své sousedce; E 'il divino Friderico\nď Hándel! odvětila druhá a dívky sepnuly ruce, jakby\nse Ti klaněti chtěly. Slyšíš? klaněly se Ti jsouce\nuchváceny Tvojí božskou hrou!\"\nVšak sličný umělec nezdál se nadšenou řeč Vlacha\nslýšeti, a svatému nadšení oddána spatřila jeho duše\nopět Olivetskou horu v Getsemaně. Trpící Mesiáš vznášel\nse u své slávě před ním. Jinoch cítil muky, cítil smrt\nbohočlověka a byl by tak rád péra Se uchopil, by hned\nsvé vznešené myšlenky obrazy tonovými vyjádřil.\nTěžké vzdechnutí vyrvalo se z jeho prsou a není\npochybnosti, že též na svou lásku k sličně Biance zpo-\nmněl, trudě se nad tím, že ne jej, nýbrž jeho přítele\nmilovala; však proto přec nezazlil svému soku; jeho\npanenská duše neznala hněvu, neznala zlosti. Miloval,\nmiloval s celým zápalem první svaté lásky a chtěl\nse odříci!\nLoďka projela rychle několika záhyby průlivů a\nzastavila se tiše v jedné odlehlé částce města. Oba"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4543, "texte": "jinoši vystoupili a kráčeli přímo k hostinci starého Pietro\nFerani. Zde sedělo mnoho mladých mužů při zpěvu,\ncinkání číší a veselých hovorech pohromadě. Byli to\nvesměs umělci a umělí učenníci, kteříž ve dni svátečné\nse zde u přítomnosti ctěného maestra Caldary shro-\nmaždovali. Také dnes jej očekávali s jeho milovanou\ndcerou.\nHlučný jásot pozdravil přicházející břečtanem ověn-\nčenou a tmavým Lacrimae Christi až po kraj naplně-\nnou číši nabízel Antonio, proslulý sochař zarděnému\nHandlovi, kdežto Karel, Handlův největší ctitel, jemu\nrůžemi stolistými proplétaný věnec vavřínový na hlavu\nvsaditi chtěl. Avšak s úžasem spatřiv, že jeho přítel\njiž ověnčen jesf, zůstal váhaje státi.\nTu povstal Contibiante, improvisator, a počal, rychle\npo kytáře sáhnuv a mocně se jí dotýkaje, plnozvučné\nakkordy vyluzovati.\nNuž, umělce druzi milí\nSvým posvěfte spůsobem,\nOvěnčete čelo v píli\nMilou růži s vavřínem.\nJeho na trůn pozvedněte\nA podejte jemu vstříc\nVavřín, jenžto věčně květe\nKu ozdobě jeho líc.\nV plné kráse v vlasech jeho\nVýznak slávy již se skví,\nHloubím srdce se našeho\nProudí radost že ho zří.\nDvoják bud ověnčeno\nKrásné jeho temeno.\nPři posledních slovích vzal váhajícímu Karlovi rů-\nžemi okrášlený věnec z ruky a korunoval milého, skrom-\nného jinocha. Antonín pil z ověnčené číše s srdečným\njásáním na jeho zdraví a podal mu tmavočervený nápoj,\njenž pak v přátelském kruhu koloval. Bratrsky spojena\nseděla veselá společnost okolo stolu, a živý hovor vzne-\nšeného a obveselujícího obsahu sbližoval vesele šle-\nchetná srdce umělců vždy více. Dominik, jemuž mezi\numělci nebylo docela volno, pod záminkou, že svého\npříbuzného navštíví, na nějakou chvíli odešel.\nčilý Contibiante navrhnul, by jeden každý po řadě\nněco ze svého života vyprávěl, a počal beze všeho\núvodu o své první lásce. Jeho příklad následoval Karel,\nvňuk známého Porsile-a, a tak to šlo kolem s obvese-\nlující střídavostí, brzy srdečnému smíchu, brzy vroucímu\ndojmu podnět dávajíc, až k Handlovi, jenž nyní také\nvyprávěti se jal;\n„Kdybych Vám, milí přátelé, vyprávěti měl, od kte-\nrého Času neodolatelná náklonnost k vznešenému umění\nhudby ve mně živě povstala a mne neustále k pokusům\nvábila, musil bych až do dětinství svého sestoupiti, když\njsem hráti počal; neb mé první dětské zábavy se-\nstávaly v tom, že jsem si kdekoii nitě natáhl a na nich\ndrnkal, neb pronikem jak smyčcem po nich jezdil. Ano\nprovodil jsem, jak se pamatuji, tato dětská cvičení již\ndříve, nežli jsem zalíbení na hudbě nalezl, a tak se\npřirozený pud dříve ve mně oživil než lidský cit. Můj\ndobrý otec pozoroval moji náklonnost k ušlechtilému\numění s tajnou radostí, aniž mne k tomu pohádal; nej-\nspíše by to tiše budoucnosti ponechal, zdali se ve mně\nzvláštní umělecké vlohy vyvinou. Však vždy mě chvá-\nlíval, když jsem při ueustálém namáhání prospíval. Ale\njá sám ó, jak jsem by! nespokojen, se vším, co\njsem způsobil! vždy rostoucí chvála dobrého otce činila\nmne nešfaslným, poněvadž jsem se domýšlel, že mne\ndrží za neschopného vyššího vzletu, ku kterému jsem\nse již tenkráte v hodinách nadšenosti povolána domníval.\n„O Bože! dnes je to právě deset let, že ve mně\nbožská idea procitla! jednoho jitra spočíval jsem\nv stínu mohutného dubu na louce, ježto se podél sil-\nnice táhla, blaženě sněje, neb celou minulou noc ne-\nvýslovně milostná obrazotvornost mě v ráji kolotala.\nJak mile slunce nad hory a háje se povzneslo a v je-\nho plamenném líbání vršky a štíty zlatě se vzňaly, tu\nvolal ke mně vnitřní hlas: „Nezoufej, Musy jsou ti pří-\nznivý!\" Ale nepochopitelná tíseň zlomila mé rámě a\nnedovolila mi, mé city, mé fantasie zvuky vyjádřili\n„Plakal jsem nad vzletem svých přání, nad nedo-\nstatečností svých sil a obrátil jsem vzdychaje svůj ho-\nřící obličej v porosenou trávu.\"\n„Rachot vozu vytrhl mě z mého snění, pohledl\njsem vzhůru a uzřel jsem co nikdy nezapomenu!\nV otevřeném voze jel ctihodný muž; jemu po boku\nseděla asi sedmnáctietá dívka, sličná a přívětivá, jak\njsem si milé anděly ve snách představoval, anebo je-\njich královnu nebes Marii. Vážný a bodrý byl její po-\nhled a tak pln nevýslovně jímavého rozmaru, že jsem\nopojenými zraky, když vůz volně okolo jel, neustále\nnaň hleděli musil. U prostřed nad cestou visela bujná\nratolest s dubu, pod jehož stínem já snivě odpočíval;\nděva vztýčila se ze svého sedadla. „Bianko! co děláš?\"\nřekl stařec; ale už ratolest ulomila a několik strhnutých\nlistů chladících padlo na mé planoucí tváře, anto já\nledva dýchal, obávaje se, že by mě spatřila a božských\nočí odvrátila, u křoví tiše naslouchaje, ve vysoké trávě\njsem spočíval.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "32", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.6", "debut_caractere": 4149, "fin_caractere_exclue": 6137, "texte": "— Slečna Paulina Küglerova, Pražanka, vystoupla\nzde dne 20. t. m. pohostinsku co Orsino v Lucrecii\na dostála co do hry, co do zpěvu, svému úkolu; dne\n6. února vystoupí v opeře Troubadour.\nPan Frant. Š křou p, bývalý kapelník stavovského\ndivadla (nar. 3. června 1801 ve Vosicích v Chrudímsku)\njmenován jest ře d ite lem Žofínské akademie. Pan Frant.\nv\nSk roup, chvalně znám co slovútný ředitel a učitel vyš-\nšího zpěvu, získá zajisté akademii bývalé krásné pověsti,\npakliže slavný výbor opustí od četných koncertů a bude-li\nse více hleděti na sistematické vyučování zpěvu.\nPanu Josefu Forstrovi, adjunktu při varhanické\nškole, jenž vydává církevní písně pod názvem „Katolický\nvarhanník/' dostalo se vyznamenání, že jest jeho dílo od\nnejdůst. arcibiskupské konsistoře všem veleb. p. farářům\na učitelům schváleno.\nPan Fr. Pivoda vydá nákladem Rob. Veita\nčtyry německé písně, capricio serioso pro piano, dvě\ntranscripcí pro piano a) na národní píseň „Andulko,\" V)\nna Schubertovo Ave Maria; české duetto a mazur pro\npiano. Majíce příležitost skladby tyto slyšeti, můžeme\novšem milovníkům hudby oznámiti, že skladby tyto vrouc-\nností citu a vzorným provedením vynikajíce, každému\nvítány budou.\nZpěvník pro mládež nákladem p. Št. Ba-\nčkory vyšel tyto dny co číslo VIII. Zahrady Budečské.\nAčkoliv v novějším čase více zpěvníků pro mládež vyšlo,\nzasluhuje dotčený přec zvláštní pozornosti a účastenství,\nanto na slovo vzatí skladatelé na tomto dílu se zúčastnili.\nNejvětší zásluhu o toto podniknutí dobyl si pan V. Friml,\njenž 28, zesnulý p. K. Pitsch, jenž 7, pan L. Zvonař\na p. Albín Mašek, kteřížto každý 5, pánové V. Horák,\nK. Urlich, A. Paleček, kteřížto každý 2 nápěvy k pí-\nsním složili. Od pánů F. Pibla, Studeného a Rau-\ntenkranze nacházíme v zpěvníku po jednom nápěvu.\nVšech písní jest 62, hudba k písním je přiměřená a dů-\nstojná. Kdo u samého nakladatele (číslo 954—2 v Praze)\nčtyryvýtisky najednou odebere, dostane pátý zdar-\nma. Odporučujeme zpěvník tento co nejvřeleji pp. učitelům."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6434, "texte": "Hudební zkouška k české besedě byla velmi\nčetně navštívena. Z kusů líbily se nejvíce „Kochajmy sic,\"\nmazur od S ei ferta, „Libuša,\" quadrilla od Ni c k erl a\na „Rusálky,\" kvapík od Klepše, jenž se tištěný dámám\nrozdával. Velké sensací zbudila slovanská quadrilla\nod nadaného Lud. Procházky. Poslední skladba jest\nvelmi zajímavě z písní slovanských zosnována, majíc Kro-\nvovu píseň ~Těšme se blahou nadějí\" za úvod; na to ná-\nsledují toury sestávající z písní maloruských, srbských a\npolských ; v poslední touře umístěna jest rázná koloinyjka,\nnačež ku konci „Horo, horo, vysoká jsi4í kontrapunktícky\nspojena jest s ruskou národní hymnou. Quadrilla\ntato vyjde co nevidět u činných nakladatelův Krist op ha\na K u h é v Praze v ceně 54 nov. kr.\nLiteratura hudební. T r o i s Mazu r k as\npour le piano jest titul třech mazurek od chvalně zná-\nmého našeho skladatele, pana Fr. Kavana, ježto Fr.\nLisztovi věnoval a kteréž nákladem obchodnictví Kristofa\na Kuhé v Praze vyšly. Skladby tyto náležejí bez odporu\nk nejlepším a nejzajímavějším téhož druhu. Jsou to u-\nšlechtilé květiny nejen melodickými, alebrž i harmonickými\nvděky zdobené, kteréž v národní půdě Poláků vypěstovány\nbýti se zdají a z nichžto časem duch zádumčivý vane.\nSkladby tyto jsou skutečně pravým odleskem národního\ncharakteru Slovanů vůbec a zasluhují tím většího uznání,\njelikož se s podobnými kusy zřídka kdys potkáváme.\nMazurky tyto majíce výrazné rhytmy vynikají důmyslným\nzosnováním a naskrz ušlechtilým zpěvem a neminou se\npři vkusném a elegantním přednesu žádoucího účinku.\nJsout 5 hud. archů silné a stojí 1 zl. 32 nov. kr. Právě\nvyšlo u pana Rob. Ve i ta první oddělení (12 německých\npísní) díla: Gesange religiosen Inhaltes fúr Manne r-\nchor, fúr Lehramtskandidaten und Lehrerkonferenzen od\nJ. Leopolda Zvonare. Písně tyto jsou od výtečného\nskladatele z úmyslu toliko v partituře, aby se čekatelé\nučitelství čtení partitury naučili. O vnitřní ceně těchto\npísní netřeba nám mluviti; ručí nám za ni juž jméno\noblíbeného komponisty. Sešit stojí 40 nov. kr.\n\nZ Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěváckého spolku.) [Pokračování.] Ředitel p. Václav\nVosáhlo, bývalý žák varhanické školy, pečoval ne-\nunaveně o to, aby se spolek na stupeň dokonalosti po-\nvznesl, i máme za to, že každý, kdožkoli není předsudky\nzaslepen, zásluhy jeho o spolek uznávati nepřestane. Uči-\nnili seč byl, učinil to svědomitě, bez všelikých nároků,\nučinil jako muž poctivý, jemuž zdar chvalitebných věcí\nnezůstává lhostejným, anobrž, jenž vždy k tomu přihlíží,\naby je přivedl k platnosti a všeobecnou úctu jim vymohl.\nNejlepší svědectví jeho účinkování podaly: dobré a zdařilé\nprovedení produkcí a jeho pohřeb. P. Václav Vosáhlo\nzemřel v měsíci lednu 1859. Nedlouho před svým úmrtím\nzavedl také do zpěváckého spolku zdejšího strunní sex-\ntet, to 11a zřeteli maje, aby do veřejných produkcí při-\nměřenou rozmanitost uvedl, a tím jednak účastenctví obe-\ncenstva rozmnožil, jednak živější pružnost ve spolku sa-\nmém povzbudil. Jestiť naše zdání, že by byl p. Václav\nVosáhlo mnohem více k zdaru spolku účinkoval, kdyby\nse jeho úsilovnost byla potkávala vždy s tou mírou dobré\nvůle, bez jaké i nejlepší záměry zaniknou, poněvadž se\njim nedostává oživující síly, již jen dobrá ochotná vůle vy-\ndává, Po úmrtí Václava Vosáhla uvázal se prozatímně\nv ředitelství p. Cele stín Říha. Týž držel se směru\nsvého předchůdce, i nezanedbal nic učiniti co mohlo ku\npovznesení spolku sloužili, anof slusno vyznati se, že za\njeho ředitelství zvláštní vkus u volení kusů ke cvičení a\nveřejnému přednesení ustanovených se jevil. Avšak těžko\nrozhodnouti čím se to stalo, že od úmrtí Václava Vosáhla ve\nspolku jakási ocbáblost, neřkuli chladnost se vzmáhala,\ntak že v mnohých povážlivých pozorovatelích bázeň o trvání\nspolku vznikali ano i 11a mnohých stranách se zřetelně\nvyslovovali počínala. Vinu toho na nikoho neuvalujíce\nvyslovujeme své přesvědčení, že tato vada hned v počátcích\nspolku své kořeny měla, aniž by se byl po tu dobu kdo\n0 to pokusil, vadu napraviti, co nedostatečného vymezili a\ntím způsobem základ lepší budoucnosti spolku položití.\nVůbec pozorováno, že účinkující údové spolku až posud\nmálo pokroku v zdokonalení zpěváckém učinili, ačkoli\ntéměř u všech na počátku chvalitebná snaha se jevila, vše\npodnikati, cokoli důležitost podobného spolku za povinnost\nukládá. Skoumámeli tuto okolnost bez předpojatosti, shle-\ndáme že veliká vina toho 11a obecenstvo padá, hlavně 11a\npřispívající údy. Málo účinkujících údů přineslo do spolku\ntakové hudební vzdělání, jakého zapotřebí, aby se mohlo\n1 hned ku přednášení třebas jen lehčích kusů přistoupiti,\nba jsme přesvědčeni, že většina údňv pražádné hudební\nvzdělání nepřinesla, nemajíce ani o základních znameních\nhudebních pražádného pojmu. Tato ochablost ba málo-\nmocnost tohoto spolku nezmizela ani při účinkování\nnového ředitele p. Josefa Joska, který, ač sám dosti\nvzdělaný hudebník, předce velkou tuto vadu nenahlédl a ve\nsvém jednotvárném, bezužiteěném vyučování stále pokračuje.\n(Pokračování budoucně.)\nZ Hlinská. (Hudební produkce. Hudební spolek.)\nDovedný flétista p. Blažek, bývalý člen sboru Labického,\nzde koncertoval a osvědčil se co výtečný hudebník, jen\nškoda, že nebyl vydatně i s hudebníky jej doprovázejícími\npodporován, Dne 19. ledna nás potěšila společnost pana\nOtta svou zdařilou hrou. Volba kusu přednášených jest\nchvalná, přednes pak na mnoze výtečný. Nejzdařileji byly\nprovedeny: ouvertura z „Viléma Telia,64 fantasie pro housle,\nv níž se pan Ranert svou nevšední technikou a krás-\nným přednesem co zdatný houslista osvědčil; arie z Atilly,\njakož i potpouri Paganini v Itálii všestranné došlo pochvaly.\nSouhra byla neúhonná, solové partie precisně a bezzá-\nvadně provedené. Obdivovali jsme se mnohdy významné\nhře pana Ranerta, jenž jasné, jisté zvuky, smělé skoky\ns nevšední bravourou prováděje, nezapomínal na ušlechti-\nlost přednesu; neméně dovedný jest klarinetista pan\nPopperL Zdejší hudební spolek vedením pana\nDole ž á 1 k a obdržel povolení ku cestování po Cechách,\nza tou příčinou se nyní pilně cvičí v kusech operních ;\nbylo nám popřáno s potěšením o značném pokroku spolku\ntohoto se přesvědčili. Neklame nás naděje, že se potkají\nve vlasti hudebníku s dobrým úspěchem, jsout na mnoze\nhudebníci dovední a pilné zkoušky odůvodňují naději, že\nsvé vlohy co možná nejvšestranněji upotřebí ve svůj vlastní\nprospěch.\n\nBerlín. Italská opera v divadle „Viktoria\" dochází\ntu neslýchaného účastenství a skvělých úspěchův. Hlavní"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4080, "texte": "síly jsou slečny Artotova, de Ruda a pan Carrioiu Slec.\nde Ruda jest Maďarka, a bývala členem maďarského ná-\nrodního divadla a jmenuje se vlastně slec. Bogya (Boďa)\nPan kapelník Josef Ne s v ad ba riflí výborně orkestr a\npotkává se s takou uznalostí, jakové se mu ani ve vlasti\nnedostalo. V dvorním operním divadle dávaia se po-\nnejprv opera „Kristina\" (text od Tehipelteye) od hra-\nběte Rederno a nedošla příznivého výsledku.\nDovili. (Magdeburg.) V úterý dne 17. ledna# vj-\nstoupila slec. Li n d ne r o v a; Češka, toráž tu en-<\ngažovaná jest, v opeře „Bílá paní\" a velice;\nv 2. dějství byly zvláště momenty, v nichžto organ,\nčistotou a lehkostí zpěvu vynikl.\n'' /\nFrankfurt. Pan Alex, Dreyschock hřál zde dne\n20. ledna v koncertě musejním a přednášel Beethovenův\nkoncert C-moll, Bachovu Gavottu a svou roipancí s ně1-\nslýchaným úspěchem. Dne 23. a 30. ledna uspořádal\ntýž umělec dva samostatné koncerty. .\n• %\nLipsko. V třetí zábavě pro komorní hudbu dne\n17. led. slyšeli jsme no vý kvintett od Ant. Rub in*-\nsteina (F-dur). Zdejší kritika počíná uznávati genius\nmilování hodného Rusa,\nMoskva. Výtečný Pražský pianista pan Ch ar 1 es\nW e h 1 e je zde miláčkem hudebního zdejšího obecenstva.\nJeho krásné pianní skladby docházejí tu všestranné ob-\nliby. Nejnovějsí Wehleovy skladby: Tarantella, ui> song©\na Venise nadšeně byly od zdejšího obecenstva uvítány/\nPan Ch. Wehle odebeře se na jaře odtud do Paříže.\nPaříž. Zdejší listy vypočítali, že pan Braga, skla-\ndatel opery „Margarety\" použil k této opeře 1 Okřát Bell i—\nniho, ISkrát Donizettiho, 25krát Merecadantea, 45krát\nVerdiho a skrát sama- sebe. Nuže, jaká to originálnost!\nVe velké opeře studuje se nová operá od knížete\nPoniatovského ?)Petr z Medicis.\" Ředitel velké\nopery pan Girard (Žirar) zemřel dne 18. ledna náhle\nv Paříži. Narcis Girard narodil se dne 28. ledna 1797,\nstal se 1. ledua 1836 ředitelem orkestru u komické opery,\nsložil mnoho komických oper, mezi nimiž „Oba zlodějové.\"\nPři pohřbu jeho nesli Roger, Auber, Halevy a Toulon\ncípy příkrovu. Koncert Rich. Wagnera v lyrickém di-\nvadle, v němž se úryvky z Tannháuseru, Lobengrinu a\na Tristanu provozovaly, došel pochvaly u obecenstva a\ntaké u kritiky.\nPešf. (Pochod Rakoczy). Kdo původcem světozná-\nmého pochodu: „Rakoczy\" byl, píše „Temesv. Wochen-\nblat\" (1845) asi takto: Skladatelem pochodu roněcu-\njícího cit národnosti, vzbuzujícího potlesk maďarského obe-\ncenstva; pochodu od každého budoucího a troubícího virtu-\nosa přednášeného, kterýž u nás tak dlouho zníti bude, až\nposlední cikán dokoná a Dunaj vyschne, jejž Liszt pa-\nrafrasoval a kterýž mnohého pianistu mučí, tisíce lidí ent-\nhusiasmuje a ještě více lidí nudí — — nebyl ni Uher, ni\nNěmec, ni Francouz, ni Angličan, ni Španiel, ni Portugalc,\nnýbrž Čech, jmenem Růžička, jenž před mnohými lety\nchorr egenteni v domě ve Ve.szprimě by], ano tentýž Rů-\nžička, jenž první uherskou operu: „Bála futása\" složil.\n(Poz. Red). Věc tato stala se, jak István Fay píše, takto :\nKdyž František Rakoczy 11. kníže svatořímské říše svou\nspanilou choť Karolínu Amálii, dceru markraběte Hessen-\nskeho, na své knížecí sídlo Saros Patak v Uhrách uvedl,\ndržel co vrchní (Obeygespan) v Pocšově slavný vjezd.\nPři této příležitosti byl Mi haly Burna, znamenitý cikán,\ndvorním hudcem knížete. Tento složil píseň Rakoczy, kte-\nráž brzy zemi se rozšířila. Píseň Rakoczy uvedl\nnejprv kanovník .yacek do not, a.dal tuto skladbn Vesz-\nprimskému řediteli kuru, Růžičkovi, jenž píseň tu v po-\nchod zpracoval a co přídatek k němu ,,Bitvu\" přikomponoval.\nVýiiiřir. Fr. Lišzt odebeře se v březnu na vždy\nz našeho města a odjede prý do Říma, načež pak se\nvé Vídni usadí/\n:• Vídeň. Roger je pozván k pohostinským hrám do\ndvorního divadla. V září prý slavný týž tenorista zde\nvystoupí. — J. M. císař František Josef povýšil skladatele\nFr. Liszta (nar. 22. října 1811 v Reidingu v Uhrách),\nrytíře řádu železné k o Kuny dle stanov téhož řádu,\ndo rytířského stavu* rakouského mocnářství. — Konečně\njsme uslyšeli klassickou operu „Ifigenie v Taurisu\" od\nG 1 u ck a,-v nížto se zvláště pan ArhTer co Piíades vy-\nznačil. . *\n■\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Hugenotti, aneb: Noc Bartoloméjská.", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Hugenotti, aneb: Noc Bartoloméjská.", "signature_source": "Bžk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4147, "texte": "Bžk.\nStavovské divadlo. Hugenotti, aneb: Noc Bartoloméjská.\nVelká tragická opera v 5 jednáních od Scribe,\nhudba od G. Meyer beera. (Dokončení.) (IV. dějství.)\nVnitřními city přemožen, vrazí Raul takořka bez sebe do\nsíně sloupové paláce Hugenottského, oznamuje veselícím\nse Hugenottňm zrádu, Saint Brise napomíná je k udatnosti\na pomstě nad tímto skutkem katolíků. Dychtíce po pomstě,\nodejdou udatní Hugenotti v hrůznou seč. Poraněný Marcel\nuzřev pána svého, raduje se ze života jeho a popisuje\njemu strašlivé vraždy, jichž svědkem byl. Oba cbtí se\nnyní vydati v seč k obhájení své víry, an Valentina sem\npřišedší, pásku Raulovi na levou ruku váže, čímž on bez\nvelikého nebezpečí do Louvru se dostane, kdež jej pak\nkrálovna pod ochranu vezme. Raul strhne pásku, a umíní\nsi pro svou víru život obětovati. Valentina na kolenou\nklečíc, prosí jej aby se stal katolíkem a jejím manželem,\nneb Nevers byl úkladně usmrcen. Raul tomu odporuje,\nValentina láskou k milenci puzena stane se Hugenottkou;\nMarceli žehná na místě kněze svazek jejich lásky* V tom\nzazní z chrámu poslední nábožný zpěv Hugenottňv a hr-\ndinskou písní válečnou provázeni, vrhnou se na kato-\nlíky, Houf katolíků s vytasenými meči dotírá na Raula,\nkterýž s Valentinou po boku udatně se brání a nepřátele\nk couvání nutí. Nastane proměna. S hrůzou patří oko\ndiváka na strašný obraz noci sv. Bartolomějské! Muži,\nženy a děti jsou bez útrpnosti vražděni, krev v proudech\nse řine po ulicích Paříže a spousty mrtvol vypínají se\nvysoko co hradby, řinkot mečů, hlahol zvonů a ryk vá-\nlečný děsně působí na diváka. V čele katolíků stojí\nnepohnutě co skála Saint Bris, nahlédaje podle na četné\nobětě smrti. Potýkajíce se dohnáni sem jsou Raul, Marcel\na Valentina. Saint Bris uzří je a ptá se Raula kdo je.\nRaul jakož Marcel a Valentina odpovídají chladně „Hugé-\nnotti!44 Saint Bris poroučí svým pochopům je zastřelit.\nRaul a Marcel padnou ! Ještě jedna rána z otcovy\nbambitky a dcera jeho sklesne s výkřikem „Můj otče44\nk zemi. Saint Bris vrhne se na mrtvolu její, an královna\npřichází, stanouc se svědkem „Noci Bartolomějské/4\nOpera „Hugenotti44 jest bez vší pochyby Meyerbeerovo\nnejvětší a co do duševního poměru nejvíce vynikající dílo.\nMeyerbeer našel tu velký historický předmět; ovšem\nzohyzdil jej velice Scribe obšed všechny historické osob-\nnosti stojící v čele této historické události; avšak základní\nidea zůstala a dostačila, by skladatele k tvoření roznítila.\nVelký hýbající živel této opery, boj protestantismu\ns katolicismem zavdal příčinu, že skladatel znameni-\ntou Lutherovu chorá lni melodii co hlavní hudební\nmotiv celku za základ položil, tak že tato takřka jest čer-\nvenou nití, jež se toulo mohutnou hudební činohrou táhne.\nCo se nám při této opeře nelíbí, jest špekulací na neči-\nstou smyslnost. Tato se jeví varii Margarety z Valois a\nv choru a balletu koupajících se dívek, Obě tato čísla jsou\nrozkošnická a demoralisující. Nejskvělejší část opery jest\nčtvrté dějství se svými dvěma velkými výjevy. Toto 4.\ndějství ujišťuje Meyerbeerovi juž čestné místo mezi skladateli\nprvní řady. V posledním dějství klesá však opera, jak\nto po tak mohútných okamžikách ani jinak býti nemůže.\nIllavní číslo v 5. aktu jest velký tercet. Kreslení jedno-\ntlivých charakterů v Hugenottech je výborné, jmenovitě\nstojí hlavní zastupitelé obou náboženských stran v krás-\nném kontrastu na proti sobě ; na hugenottské straně šle-\nchetný a rytířský Raul de Nangis a vážný bodrý pro\nposvátnosť víry nadšený Marcel; na straně katolíků za-\nsmušily, fanatický Saint Bris. Mimo tyto vynikají obětavě\nmilující Valentina, šlechetný a věrný obraz francouského\nkavalíra nám podávající Revers ano i královna Margareta.\nOpera tato potkala se v katolických zemích, jmenovitě\nv Rusii, nejprvé pro své libretto s mnohými překážkami\na ještě dosud dává se tam z části se změněným textem\nas titulem „Guelfové a Ghibellini,\" neb „Anglikani a\nPuritahi.í; Jistý spisovatel napsal k opeře této docela\njiný text s titulem ~Švédové před Prahou.u Provedení\nbylo slušné a představení tím zajímavé, že sl. Prauseova\ndvě partie v opeře této zpívala, anto sl. Brennerova\nv poslední době zpívati odřekla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.2", "titre_corps": "— Slečna Paulina Küglerova, Pražanka, vystoupla", "titre_sommaire": "— Slečna Paulina Küglerova, Pražanka, vystoupla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.6", "debut_caractere": 4149, "fin_caractere_exclue": 6137, "texte": "— Slečna Paulina Küglerova, Pražanka, vystoupla\nzde dne 20. t. m. pohostinsku co Orsino v Lucrecii\na dostála co do hry, co do zpěvu, svému úkolu; dne\n6. února vystoupí v opeře Troubadour.\nPan Frant. Š křou p, bývalý kapelník stavovského\ndivadla (nar. 3. června 1801 ve Vosicích v Chrudímsku)\njmenován jest ře d ite lem Žofínské akademie. Pan Frant.\nv\nSk roup, chvalně znám co slovútný ředitel a učitel vyš-\nšího zpěvu, získá zajisté akademii bývalé krásné pověsti,\npakliže slavný výbor opustí od četných koncertů a bude-li\nse více hleděti na sistematické vyučování zpěvu.\nPanu Josefu Forstrovi, adjunktu při varhanické\nškole, jenž vydává církevní písně pod názvem „Katolický\nvarhanník/' dostalo se vyznamenání, že jest jeho dílo od\nnejdůst. arcibiskupské konsistoře všem veleb. p. farářům\na učitelům schváleno.\nPan Fr. Pivoda vydá nákladem Rob. Veita\nčtyry německé písně, capricio serioso pro piano, dvě\ntranscripcí pro piano a) na národní píseň „Andulko,\" V)\nna Schubertovo Ave Maria; české duetto a mazur pro\npiano. Majíce příležitost skladby tyto slyšeti, můžeme\novšem milovníkům hudby oznámiti, že skladby tyto vrouc-\nností citu a vzorným provedením vynikajíce, každému\nvítány budou.\nZpěvník pro mládež nákladem p. Št. Ba-\nčkory vyšel tyto dny co číslo VIII. Zahrady Budečské.\nAčkoliv v novějším čase více zpěvníků pro mládež vyšlo,\nzasluhuje dotčený přec zvláštní pozornosti a účastenství,\nanto na slovo vzatí skladatelé na tomto dílu se zúčastnili.\nNejvětší zásluhu o toto podniknutí dobyl si pan V. Friml,\njenž 28, zesnulý p. K. Pitsch, jenž 7, pan L. Zvonař\na p. Albín Mašek, kteřížto každý 5, pánové V. Horák,\nK. Urlich, A. Paleček, kteřížto každý 2 nápěvy k pí-\nsním složili. Od pánů F. Pibla, Studeného a Rau-\ntenkranze nacházíme v zpěvníku po jednom nápěvu.\nVšech písní jest 62, hudba k písním je přiměřená a dů-\nstojná. Kdo u samého nakladatele (číslo 954—2 v Praze)\nčtyryvýtisky najednou odebere, dostane pátý zdar-\nma. Odporučujeme zpěvník tento co nejvřeleji pp. učitelům."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2025, "texte": "Hudební zkouška k české besedě byla velmi\nčetně navštívena. Z kusů líbily se nejvíce „Kochajmy sic,\"\nmazur od S ei ferta, „Libuša,\" quadrilla od Ni c k erl a\na „Rusálky,\" kvapík od Klepše, jenž se tištěný dámám\nrozdával. Velké sensací zbudila slovanská quadrilla\nod nadaného Lud. Procházky. Poslední skladba jest\nvelmi zajímavě z písní slovanských zosnována, majíc Kro-\nvovu píseň ~Těšme se blahou nadějí\" za úvod; na to ná-\nsledují toury sestávající z písní maloruských, srbských a\npolských ; v poslední touře umístěna jest rázná koloinyjka,\nnačež ku konci „Horo, horo, vysoká jsi4í kontrapunktícky\nspojena jest s ruskou národní hymnou. Quadrilla\ntato vyjde co nevidět u činných nakladatelův Krist op ha\na K u h é v Praze v ceně 54 nov. kr.\nLiteratura hudební. T r o i s Mazu r k as\npour le piano jest titul třech mazurek od chvalně zná-\nmého našeho skladatele, pana Fr. Kavana, ježto Fr.\nLisztovi věnoval a kteréž nákladem obchodnictví Kristofa\na Kuhé v Praze vyšly. Skladby tyto náležejí bez odporu\nk nejlepším a nejzajímavějším téhož druhu. Jsou to u-\nšlechtilé květiny nejen melodickými, alebrž i harmonickými\nvděky zdobené, kteréž v národní půdě Poláků vypěstovány\nbýti se zdají a z nichžto časem duch zádumčivý vane.\nSkladby tyto jsou skutečně pravým odleskem národního\ncharakteru Slovanů vůbec a zasluhují tím většího uznání,\njelikož se s podobnými kusy zřídka kdys potkáváme.\nMazurky tyto majíce výrazné rhytmy vynikají důmyslným\nzosnováním a naskrz ušlechtilým zpěvem a neminou se\npři vkusném a elegantním přednesu žádoucího účinku.\nJsout 5 hud. archů silné a stojí 1 zl. 32 nov. kr. Právě\nvyšlo u pana Rob. Ve i ta první oddělení (12 německých\npísní) díla: Gesange religiosen Inhaltes fúr Manne r-\nchor, fúr Lehramtskandidaten und Lehrerkonferenzen od\nJ. Leopolda Zvonare. Písně tyto jsou od výtečného\nskladatele z úmyslu toliko v partituře, aby se čekatelé\nučitelství čtení partitury naučili. O vnitřní ceně těchto\npísní netřeba nám mluviti; ručí nám za ni juž jméno\noblíbeného komponisty. Sešit stojí 40 nov. kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího", "titre_sommaire": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.7", "debut_caractere": 2027, "fin_caractere_exclue": 6326, "texte": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěváckého spolku.) [Pokračování.] Ředitel p. Václav\nVosáhlo, bývalý žák varhanické školy, pečoval ne-\nunaveně o to, aby se spolek na stupeň dokonalosti po-\nvznesl, i máme za to, že každý, kdožkoli není předsudky\nzaslepen, zásluhy jeho o spolek uznávati nepřestane. Uči-\nnili seč byl, učinil to svědomitě, bez všelikých nároků,\nučinil jako muž poctivý, jemuž zdar chvalitebných věcí\nnezůstává lhostejným, anobrž, jenž vždy k tomu přihlíží,\naby je přivedl k platnosti a všeobecnou úctu jim vymohl.\nNejlepší svědectví jeho účinkování podaly: dobré a zdařilé\nprovedení produkcí a jeho pohřeb. P. Václav Vosáhlo\nzemřel v měsíci lednu 1859. Nedlouho před svým úmrtím\nzavedl také do zpěváckého spolku zdejšího strunní sex-\ntet, to 11a zřeteli maje, aby do veřejných produkcí při-\nměřenou rozmanitost uvedl, a tím jednak účastenctví obe-\ncenstva rozmnožil, jednak živější pružnost ve spolku sa-\nmém povzbudil. Jestiť naše zdání, že by byl p. Václav\nVosáhlo mnohem více k zdaru spolku účinkoval, kdyby\nse jeho úsilovnost byla potkávala vždy s tou mírou dobré\nvůle, bez jaké i nejlepší záměry zaniknou, poněvadž se\njim nedostává oživující síly, již jen dobrá ochotná vůle vy-\ndává, Po úmrtí Václava Vosáhla uvázal se prozatímně\nv ředitelství p. Cele stín Říha. Týž držel se směru\nsvého předchůdce, i nezanedbal nic učiniti co mohlo ku\npovznesení spolku sloužili, anof slusno vyznati se, že za\njeho ředitelství zvláštní vkus u volení kusů ke cvičení a\nveřejnému přednesení ustanovených se jevil. Avšak těžko\nrozhodnouti čím se to stalo, že od úmrtí Václava Vosáhla ve\nspolku jakási ocbáblost, neřkuli chladnost se vzmáhala,\ntak že v mnohých povážlivých pozorovatelích bázeň o trvání\nspolku vznikali ano i 11a mnohých stranách se zřetelně\nvyslovovali počínala. Vinu toho na nikoho neuvalujíce\nvyslovujeme své přesvědčení, že tato vada hned v počátcích\nspolku své kořeny měla, aniž by se byl po tu dobu kdo\n0 to pokusil, vadu napraviti, co nedostatečného vymezili a\ntím způsobem základ lepší budoucnosti spolku položití.\nVůbec pozorováno, že účinkující údové spolku až posud\nmálo pokroku v zdokonalení zpěváckém učinili, ačkoli\ntéměř u všech na počátku chvalitebná snaha se jevila, vše\npodnikati, cokoli důležitost podobného spolku za povinnost\nukládá. Skoumámeli tuto okolnost bez předpojatosti, shle-\ndáme že veliká vina toho 11a obecenstvo padá, hlavně 11a\npřispívající údy. Málo účinkujících údů přineslo do spolku\ntakové hudební vzdělání, jakého zapotřebí, aby se mohlo\n1 hned ku přednášení třebas jen lehčích kusů přistoupiti,\nba jsme přesvědčeni, že většina údňv pražádné hudební\nvzdělání nepřinesla, nemajíce ani o základních znameních\nhudebních pražádného pojmu. Tato ochablost ba málo-\nmocnost tohoto spolku nezmizela ani při účinkování\nnového ředitele p. Josefa Joska, který, ač sám dosti\nvzdělaný hudebník, předce velkou tuto vadu nenahlédl a ve\nsvém jednotvárném, bezužiteěném vyučování stále pokračuje.\n(Pokračování budoucně.)\nZ Hlinská. (Hudební produkce. Hudební spolek.)\nDovedný flétista p. Blažek, bývalý člen sboru Labického,\nzde koncertoval a osvědčil se co výtečný hudebník, jen\nškoda, že nebyl vydatně i s hudebníky jej doprovázejícími\npodporován, Dne 19. ledna nás potěšila společnost pana\nOtta svou zdařilou hrou. Volba kusu přednášených jest\nchvalná, přednes pak na mnoze výtečný. Nejzdařileji byly\nprovedeny: ouvertura z „Viléma Telia,64 fantasie pro housle,\nv níž se pan Ranert svou nevšední technikou a krás-\nným přednesem co zdatný houslista osvědčil; arie z Atilly,\njakož i potpouri Paganini v Itálii všestranné došlo pochvaly.\nSouhra byla neúhonná, solové partie precisně a bezzá-\nvadně provedené. Obdivovali jsme se mnohdy významné\nhře pana Ranerta, jenž jasné, jisté zvuky, smělé skoky\ns nevšední bravourou prováděje, nezapomínal na ušlechti-\nlost přednesu; neméně dovedný jest klarinetista pan\nPopperL Zdejší hudební spolek vedením pana\nDole ž á 1 k a obdržel povolení ku cestování po Cechách,\nza tou příčinou se nyní pilně cvičí v kusech operních ;\nbylo nám popřáno s potěšením o značném pokroku spolku\ntohoto se přesvědčili. Neklame nás naděje, že se potkají\nve vlasti hudebníku s dobrým úspěchem, jsout na mnoze\nhudebníci dovední a pilné zkoušky odůvodňují naději, že\nsvé vlohy co možná nejvšestranněji upotřebí ve svůj vlastní\nprospěch."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.4", "titre_corps": "Berlín. Italská opera v divadle „Viktoria\" dochází", "titre_sommaire": "Berlín. Italská opera v divadle „Viktoria\" dochází", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.7", "debut_caractere": 6328, "fin_caractere_exclue": 6434, "texte": "Berlín. Italská opera v divadle „Viktoria\" dochází\ntu neslýchaného účastenství a skvělých úspěchův. Hlavní"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4067, "texte": "síly jsou slečny Artotova, de Ruda a pan Carrioiu Slec.\nde Ruda jest Maďarka, a bývala členem maďarského ná-\nrodního divadla a jmenuje se vlastně slec. Bogya (Boďa)\nPan kapelník Josef Ne s v ad ba riflí výborně orkestr a\npotkává se s takou uznalostí, jakové se mu ani ve vlasti\nnedostalo. V dvorním operním divadle dávaia se po-\nnejprv opera „Kristina\" (text od Tehipelteye) od hra-\nběte Rederno a nedošla příznivého výsledku.\nDovili. (Magdeburg.) V úterý dne 17. ledna# vj-\nstoupila slec. Li n d ne r o v a; Češka, toráž tu en-<\ngažovaná jest, v opeře „Bílá paní\" a velice;\nv 2. dějství byly zvláště momenty, v nichžto organ,\nčistotou a lehkostí zpěvu vynikl.\n'' /\nFrankfurt. Pan Alex, Dreyschock hřál zde dne\n20. ledna v koncertě musejním a přednášel Beethovenův\nkoncert C-moll, Bachovu Gavottu a svou roipancí s ně1-\nslýchaným úspěchem. Dne 23. a 30. ledna uspořádal\ntýž umělec dva samostatné koncerty. .\n• %\nLipsko. V třetí zábavě pro komorní hudbu dne\n17. led. slyšeli jsme no vý kvintett od Ant. Rub in*-\nsteina (F-dur). Zdejší kritika počíná uznávati genius\nmilování hodného Rusa,\nMoskva. Výtečný Pražský pianista pan Ch ar 1 es\nW e h 1 e je zde miláčkem hudebního zdejšího obecenstva.\nJeho krásné pianní skladby docházejí tu všestranné ob-\nliby. Nejnovějsí Wehleovy skladby: Tarantella, ui> song©\na Venise nadšeně byly od zdejšího obecenstva uvítány/\nPan Ch. Wehle odebeře se na jaře odtud do Paříže.\nPaříž. Zdejší listy vypočítali, že pan Braga, skla-\ndatel opery „Margarety\" použil k této opeře 1 Okřát Bell i—\nniho, ISkrát Donizettiho, 25krát Merecadantea, 45krát\nVerdiho a skrát sama- sebe. Nuže, jaká to originálnost!\nVe velké opeře studuje se nová operá od knížete\nPoniatovského ?)Petr z Medicis.\" Ředitel velké\nopery pan Girard (Žirar) zemřel dne 18. ledna náhle\nv Paříži. Narcis Girard narodil se dne 28. ledna 1797,\nstal se 1. ledua 1836 ředitelem orkestru u komické opery,\nsložil mnoho komických oper, mezi nimiž „Oba zlodějové.\"\nPři pohřbu jeho nesli Roger, Auber, Halevy a Toulon\ncípy příkrovu. Koncert Rich. Wagnera v lyrickém di-\nvadle, v němž se úryvky z Tannháuseru, Lobengrinu a\na Tristanu provozovaly, došel pochvaly u obecenstva a\ntaké u kritiky.\nPešf. (Pochod Rakoczy). Kdo původcem světozná-\nmého pochodu: „Rakoczy\" byl, píše „Temesv. Wochen-\nblat\" (1845) asi takto: Skladatelem pochodu roněcu-\njícího cit národnosti, vzbuzujícího potlesk maďarského obe-\ncenstva; pochodu od každého budoucího a troubícího virtu-\nosa přednášeného, kterýž u nás tak dlouho zníti bude, až\nposlední cikán dokoná a Dunaj vyschne, jejž Liszt pa-\nrafrasoval a kterýž mnohého pianistu mučí, tisíce lidí ent-\nhusiasmuje a ještě více lidí nudí — — nebyl ni Uher, ni\nNěmec, ni Francouz, ni Angličan, ni Španiel, ni Portugalc,\nnýbrž Čech, jmenem Růžička, jenž před mnohými lety\nchorr egenteni v domě ve Ve.szprimě by], ano tentýž Rů-\nžička, jenž první uherskou operu: „Bála futása\" složil.\n(Poz. Red). Věc tato stala se, jak István Fay píše, takto :\nKdyž František Rakoczy 11. kníže svatořímské říše svou\nspanilou choť Karolínu Amálii, dceru markraběte Hessen-\nskeho, na své knížecí sídlo Saros Patak v Uhrách uvedl,\ndržel co vrchní (Obeygespan) v Pocšově slavný vjezd.\nPři této příležitosti byl Mi haly Burna, znamenitý cikán,\ndvorním hudcem knížete. Tento složil píseň Rakoczy, kte-\nráž brzy zemi se rozšířila. Píseň Rakoczy uvedl\nnejprv kanovník .yacek do not, a.dal tuto skladbn Vesz-\nprimskému řediteli kuru, Růžičkovi, jenž píseň tu v po-\nchod zpracoval a co přídatek k němu ,,Bitvu\" přikomponoval.\nVýiiiřir. Fr. Lišzt odebeře se v březnu na vždy\nz našeho města a odjede prý do Říma, načež pak se\nvé Vídni usadí/\n:• Vídeň. Roger je pozván k pohostinským hrám do\ndvorního divadla. V září prý slavný týž tenorista zde\nvystoupí. — J. M. císař František Josef povýšil skladatele\nFr. Liszta (nar. 22. října 1811 v Reidingu v Uhrách),\nrytíře řádu železné k o Kuny dle stanov téhož řádu,\ndo rytířského stavu* rakouského mocnářství. — Konečně\njsme uslyšeli klassickou operu „Ifigenie v Taurisu\" od\nG 1 u ck a,-v nížto se zvláště pan ArhTer co Piíades vy-\nznačil. . *\n■"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "debut_caractere": 4069, "fin_caractere_exclue": 4080, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(Donizetti.) Při jedné z posledních zkoušek opery „Don", "titre_sommaire": "(Donizetti.) Při jedné z posledních zkoušek opery „Don", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "debut_caractere": 4082, "fin_caractere_exclue": 5263, "texte": "(Donizetti.) Při jedné z posledních zkoušek opery „Don\nSebastian« sléžovala si madamme Stolzova Donizettimu na svou\nar ji, kteráž velrni nevděčná jsouc mimo to v jejím hlasu neleží.\n„Napíšu jinou,\" pravil rychlopisný maestro. Druhého dne\nz rána byla opét zkouška. Donizetti objevil se s paklíkem no-\ntového papíru pod páží: „Ecco!« (ejhle) pravil maestro. ??Jak?\nTo má už býti árie?' tázala se zpěvkyně celá udivena. »Ap-\npunlo!\" „A instrumeníována ?\" »Inslrumentována.« —-\nVšichni se shromáždili okolo skladatele a vychvalovali snadnost,\ns jakouž Donizetti instrumentuje. Jet známo, že Rossini operu\n\"Lazebník Sevillský\" ve 3 týliodnech složil, nastudoval a pro-\nvedl, jiní udávají ještě kratší lhůtu. „Není-li pravda, maestro/'\ntázal se Barroilhet, že Rossini \"Lazebníka\" ve čtrnácti dnech\nnapsal? \"Ach Bože ovšem,\" odvětil Donizetti nedbale, „Rossini\nje ale také příliš leniv.\"\n(A. E. Gretry.) Slavný skladatel oper a symfonií (nar. 174 i\nv Luttichu, f 1813), procházel se jednou se svým přítelem; že-\nbrák potkaje ho prosil jej o almužnu. Gretry dal mu všecky pe-\nníze, které při sobě měl, řka k svému průvodníku: Spatřím-li že-\nbráka, jesť mi, jako bych nepravou notu slyšel.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "debut_caractere": 5265, "fin_caractere_exclue": 5367, "texte": "Listárna.\nPanu V. L. zde. Užijeme něčehož, ale později. Panu\nKr. zde. Nelze užit. Panu K.v B. Odpovím."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.2.8", "titre_corps": "Včera nás došly teprv plošky na notové přílohy z Vídně; nebylo tedy možná za tak", "titre_sommaire": "Včera nás došly teprv plošky na notové přílohy z Vídně; nebylo tedy možná za tak", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "debut_caractere": 5369, "fin_caractere_exclue": 5889, "texte": "Včera nás došly teprv plošky na notové přílohy z Vídně; nebylo tedy možná za tak\nkrátký čas tisk jejich obstarati. Tento měsíc dostanou se předplatitelům všechny tři přílohy po sobě. Při\ntéto příležitosti vyzýváme opětně p, varhaníky a ředitele kůru k předplacení na „Pašije,\" ježto dle starého\nrukopisu pan Yácl. Horák uspořádá. Předplacení na „Pašije\" osm hudebních archů s textem českým a la-\ntinským čítající obnáší 1 zk 15 ki\\ nov. Předplacení na toto dílo trvá až do konce února t. r., načež zvýšená\ncena nastoupí."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[25]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.1", "texte": "M.\nGustav P. Moravský.\nTy's ke mně přilnula, o duše drahá,\nTy's nebe lásky na mne rozlila!\nJá cítil, že z Tvých prsou pramen blaha\nSe schýlif moh' v má prsa unylá.\n\\ - '« f i M ■ < » r.\nJá tušil vání modliteb tvých vroucích,\nJá čítal ze zrakův tvých oddanost';\nJá z úsměvův tvých sladkých polomroucích\nJsem poznal také Sudeb zuřivosf.\nÓ proč mně osud nedal Tebe znáti,\nNež srdce choré v ňadrách uvadlo,\nNež city vřelé přestaly v něm pláti,\nNež štěstí života se rozpadlo ? ....\nI f ;. •í : ' Z r,.5 é ( - '..! - I): ; •*' j.\nSvou ruku zdvíhám, bych moh' obejmouti\nTo celé blaho tebou skýtané;\nTa ruka klesá však, když se má pnouti,\nA mráz mi vstoupí v srdce zondané!....\nO hrozný osud náma vládne bídně!\nTak blízcí oba štěstí v neštěstí '\nJsme uvrženi bez útěchy vlídné,\nA blaho jediné jsou bolesti!....\n\nÚvaha o hudbĕ chrámové zvláště na\nVenku.\n(Poradní čtení okresu Mnichovo^Hradišťského.)\nPodává Josef Tonder.\nK číslu 4T5 školní kurrendy na rok 1859 str. 223,,\nčís. 512 připojena jest úvaha o hudbě chrámové vůbec.\nNedá se upříti, že vyšla z péra výtečného znalce\nnejen nové moderní, ale zvláště chrámové hudby, a že\npojal myšlenku tu ze stanoviska toho, kterak by hudba\nchrámová býti mohla, ale není. A však kdo jen poněkud\npoměry nynějšího stavu hudby chrámové zná, přisvěd-\nčili musí, že, aě pan spisovatel onoho článku, osvědčiv\nse co nevšední znalec hudby, na mnohé vady a nedo-\nstatky poukázal, přece překážky a obtíže, s jakými se\npotkávati musíme na venku, slovem poměry venkovské\nže mu málo známy býti musí.\nNež neníť úmysl můj, pustiti se do úvahy o této\núvaze; chcif hlavně okázati v čem asi sestávají pře-\nkážky a obtíže, jaké se nám u vykonávání hudby chrá-\nmové na venku v cestu staví, a pak jak by obtíže ty\nodstranili se daly. '\nNa jevě jest, že v 16. a 17. století hudba chrá-\nmová .nejvyššího stupně dokonalosti dosáhla, a zdá se,\nže Handel a Bach, tito věhlasní mistři ve varhanictví,\nv oněch dobách poslední byli, kteří dokonalost tu do-\nvršili; *) anto po nich zdokonalením a vynalezením no-\nvých hudebních nástrojů zpěv uměním instrumentálním\njednoduchá vznešenost hudby chrámové barvitými\ntóninami operními přikryty byly.\nJiž Mozartem, tímto Horymírem hudebním, klesla\nvelebnost hudby chrámové tak, že její na věčnost, Boha\na stvořitele nás nabádající tiché pohybování ustoupili\nmuselo hluku a náruživostem světským.\nNovější pak skladatelé řídíce se duchem času, hle-\nděli moderní formy hudby světské přenésti i do svatyně\nPáně, a tím to je, že většina skladeb chrámových za\nnašich dob málo eslhetického rázu v sobě chová, a že\npři mnohé z nich více nohy k tanci, než mysl a srdce\nk nábožnosti se pohnou, Pozorujem-li skladbu takovou,\nShledáme, že dominantní akkord s tonikou, někdy jen\nnepatrnou úchylkou řídí celé jednotlivé části její a beze\nvšeho charakteru jen slova že se k jakékoli melodii\nodříkávají. Tak též i ostatní vložené skladby, jako jsou:\nGradúale, Offertorium bývají nezřídka výňatky bud z oper\n\n*) Ovšem; ale toliko v Německu, nikoliv v Čechách , kde\nhudba kostelní leprv v 18. století nejvyššího slupne do-\nsáhla. Tu slynuli za té doby Segert, Tuma, Brixi, Koželuh,\nKuchař, Praupner atd. a svými výtečnými skladbami evro-\njiejské pověsti si získali. Poz. Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.2", "texte": "s podloženým textem, aneb lecjaks slátané padělky svě-\ntáckého písničkářství.\nNež to platí jen o skladbách, které svým rázem\nspíše do besed a koncertů, než ku bohoslužbám do\nchrámu katolických se hodí ; mámet zajisté i mezi no-\nvějšími skladbami mnohé, ježto velebností a vznešenou\nhlubokostí slohu vynikají nad jiné. Než těch se nám\nna venku ne bez velkých obtíží vždy dostane.\nDobrého prý pomalu, praví přísloví, které právě\nzde na svém místě býti se zdá ; nebof dobrých skladeb\nchrámových jest na venku tak po zřídku k nalezení,\njako dobrých strojů varhanních, za to ale shledáme\ndosti špatných skladeb a ještě špatnějších strojů var-\nhanních.\nŽe pak se nám příhodnějších skladeb nedostává,\ntuším není vina naše, ale těch, jenž by měli skladby\ntakové před jich vydáním skoumati, a pakliže za ne-\ndůstojné uznány jsou, je u veřejnost vydat zakázali;\nvždyf bývá každá i dosti malá modlitební knížka ano i\npíseň církevní censuře podrobena; proč by tedy neměla\nskladba hudební, která se ve veřejných chrámích k úctě\na velebení Boha našeho provozovati má, podrobena býti\npřísné censuře před svým vyjitím, a tak nabýti stvrzení?\nVždyf se má a musí každá hudební skladba srovnávati\ns obřady, jaké právě katolický duchovní vykonává ai\ndle nich se řídili. Má—li tedy svatými těmi výkony\nsouhlasit}, a tak tomu Nejvyššímu k uctění sloužili, tu\nby měla iv témž smyslu a duchu pojmutá nejen slo-\nžena, ale i provedena býti.\nK docílení jednoty v liturgických chorálních zpěvích\nnavrhuje pan spisovatel oné úvahy, by při každém chrámu\nPáně zvláštní chorální zpěvník pozůstával, který by měl\nvšecky předepsané chorály pro celý rok obsahovali.\nMám za to, že nikdo z nás nebude, kterýžby ne-\npřipojil ku přání páně spisovatelově i přání své; neboť\nkoho z nás bude tajno, kterak se při všelikých obřa-\ndech církevních, jako jsou svěcení vody tříkrálové,\npašijový týden atd. ve farních chrámích chorální zpěvy\nozývají ?\nNež kde jsme se měli učit poznat církevních tónin,\nv jakých mají zpívány býti chorály a jiné antiíony?\nMůže se požadovali, aby se někdo bez všelikého ná-\nvodu stal mistrem ? Avšak tu by se dalo velmi snadno\nvyhověti, a překážku takovou odstranili tím, kdyby\nkaždý farní chrám Páně ze svých důchodů takový zpěv-\nník zakoupil. *)' Nebyla by to sice veliká výloha, ale\npro dosti špatně placeného učitele, který mimo to mnoho\nna jiné kostelní skladby vynaložiti musí, byla by již\nznamenitá.\nŽe by se pak ku vzájemnému cvičení se v chorál-\nních zpěvích, v konferencích učitelských, zpěvníků těch\ns prospěchem použiti dalo, nikdo upírali nebude.\nPři žádném chrámu Páně neměl by též scházcti\nkancionálek, obsahující všecky chrámové písně a cho-\nrály pro celý rok; tu by se ovšem mnoho dalo docíliti\ntím, že by se děti ve školách písním těm pravidelně\nvyučiti daly, napotom k zpěvu jejich i lid by pomalu při-\nzvukoval, až by se v nich i dostatečně vycvičil; takto by\nmnohé nešvary a světácké písničky z chrámů našich\nvypuzeny býti mohly.\n(Pokračování.)\n\n*) P. J. Nep. Skroup, ředitel hudby chrámové při kathedrál-\nním chrámu na hradé Pražském, vydal takový zpěvník éili\nraanual v ceně 6 zl. stř.\n\nFrantišek Benda.\nŽivotopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.\nSeznav tendencí těchto listů na tom se zakládající,\nbysme dříve české hudební obecenstvo s životopisy\ndomácích skladatelův seznamovali než o cizích kompo-\nnistech a virtuosech mluviti budeme, podávám i já tuto\nživotopis Františka Bendy, znamenitého českého houslisty\na tvůrce houslové školy v Německu, jenž položil zá-\nklad k štěstí svých bratří a přátel, a jenž svému mlad-\nšímu bratru Jiřímu důstojně po boku státi může.\nFrantišek Benda uzřel světlo Boží dne 25. listop.\n1709 v Starých Benátkách. Jeho otec jsa tam jen\ntkadlcem, hrál na několik nástrojů a staral se o hu-\ndební vzdělání svých nadaných dítek. Talent hudební\nbyl jeho dětem pospolitý; neboí jeho čtyři synové:\nFrantišek, Jan, Josef a Jiří byli výteční hudebníci;\načkoliv to jen první a poslední k zvláštnímu významu\npřivedli.\nFrantišek jsa 7 let stár, učil se už v útlém mládí\nzpívati a maje výborný hlas dostal se roku 1718 za\nsopranistu na kůr kostela sv. Mikuláše v Praze. V tomto\nčase dostal jistý Pražský student z Dráždan rozkaz,\nby nejlepšího sopranistu v Praze pro chursaskou kapellu\nzískal. Volba padla na Fr. Bendu. Kněží však toho\nzpozorovali a vzavše mladému Bendovi svrchník, nedo-\nvolili mu jinak než jen ve vestě choditi. František\nprodav z nedostatku peněz své školní knihy, uprchl\nbez kabátu, pláštěm toliko jsa zahalen, se studujícím\ntajně do Drážďan, kdež znova ošacen a na kůr přijat\nbyl. Po \\\\ letě zachtělo se Bendovi do čech opět se\nnavrátiti a když dobrovolně propuštěn nebyl, ustanovil\nse na lom, pokradmo s lodí do Cech odplouti. A tak\nse také stalo ! Avšak sotva že se o tajném uprchnutí\nBendově v Drážďanech dozvěděli, byli hned po něm\nposlové rozesláni."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.3", "texte": "V Pirně jsa dostižen, byl do Drážďan přivežen.\nTato cesta po vodě a zima tak škodlivě na něho účin-\nkovaly, že Benda svůj krásný vysoký soprán ztratil.\nNyní nedělalo se mu žádných překážek, by se mu ve-\nřejně toho dovolilo, po čem pokradmo a nadarmo bažil.\nNavrátiv se do svého rodiště, obdržel po nedlou-\nhém tam pobytí krásný kontraaltový hlas a hned na to\nodebral se do Prahy. Byv do semináře Jesuitů přijat,\npoštěstilo se mu, že při korunování Karla VI. za krále\nčeského r. 1723 znamenitého kontraltistu Gaetana Or-\nsiniho slyšel. Benda byl jeho překrásným hlasem i\nzpěvem až k slzím dojat a ustanovil se na tom pilným\ncvičením dle něho se vzdělati. Brzy na to dostal se\nna kůr křížovníků a v tomto čase pokusil se o kom-\nposici dav do hudby dvakrát „Salvě regina.\"\nVšak bohužel nyní ztratil svůj altový hlas a tím\nsvůj chléb. Opět domů se odebrav, stal se zármutkem\na starostí otce, jehož řemesla se František uchopili ne-\nchtěl. Na jistém svátečním dnu slyšel cestující hudební\nbandu, v kteréž se slepý žid jmenem nacházel\na jehož skutečné výtečná hra na housle mladíka velmi\ndojala. I pokusil se na nástroji tomto a přivedl to\nvbrzku tak daleko, že Lóbel seznav jeho talent, jej\npohnul, by k jeho bandě se při vtělil as ním cestoval,\nLóbel byl nyní Bendovým prvním vzorem a učitelem,\njehož dosíci horlivě se snažil. Než brzy jsa Benda\nsyt nestálého a toulavého života, chtěl se státi kuchtí-\nkem. Hrabě Klenau, jenž v Benátkách bydlel, daroval\nmu dvanáct tolarů, radě mu, by se do Prahy odebral\na tam u houslisty Koníčka na housle se zdokonalil.\nBenda uposlechl a studoval 10 týhodnů pilně a vytr-\nvale u dotčeného mistra, načež zpět k svým rodičům\nse odebral. Mezi tím časem navštívil hrabě z Osteinu\nhraběte Klenaua a přičiněním Osteinovým doslal se\nBenda do služby hraběte Uhlfelda do Vídně, kdež slo-\nvútného houslistu Franciscella slyšel, na to vstoupil\nk maršálkovi Montecuculimu, u něhož však dlouho ne-\nzůstal. Chtěje zlepšiti roční plat svůj přijal službu u\nbarona Andlera, jenž ho s sebou do Sibině v Sedmi-\nhradsku vzal. Avšak zde nezůstal Benda déle než rok,\nnebof markýz z Luneville vzav ho do služby, do Vídně\ns ním odejel. Zde umluvil se Benda s třemi hudeb-\nníky: s Jiřím Cár tem, Hókh-em a Weidnerem k umě-\nlecké cestě do Polska, kteroužto také podnikli.\nPřišedše do Varšavy, dostali so do služby starosty\nSzamavského a F. Benda stal se kapelníkem jeho hu-\ndebního sboru. Po půltřetím letě vzdav se svého ka-\npelnictví vstoupil do polské hudební kapelly krále Au-\ngusta. Když však tento zemřel, šel s částí Brůhlových\nzavazadel do Drážďan. Jsa Qiianzem r. 1732 do Ru-\npína povolán přišel do služby tehdejšího korunního\nprince pruského, napotomního krále Bedřicha 11. Přišed\ndo Rupína, sešel se tam se znamenitým kapelníkem\nJanem B. Graunem. Až dosud neslyšel Benda žádného\nhouslistu, jenž by v adagiu tak výtečným byl, jako\nGraun. I žádalf ho snažně, by s ním 3 neb 4 sóla\nprošel a adagio s ním prostudoval, což mu Graun ochotně\nvyplnil, Benda považoval Grauna za svého druhého učitele\nna housle a počal pak pro týž nástroj komponovati. Když\npak Graun co kapelník ke korunnímu princi se dostal\nas Bendou v jednom domě bydlel, psal Benda pod jeho\ndohlídkou harmonické chorály. Dále odvážil se Benda\nna symfonie a koncerty. Quanz stal se na to učitelem\njeho v komposicí. Když však korunní princ r. 1740 trůn\nzemřelého otce nastoupil, zvýšil nejen plat Bendovi,\nnýbrž přijal též jeho dva mladší bratry Jiřího a Josefa\nBendu do své kapelly. Dvě leta na to r. 1742 povolal\nFrantišek ještě své rodiče do Berlína k sobě.\n(Dokončení.)\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nZle by se muselo dařit vyučování zpěvu, kdyby\ndítky po podobném cvičení nebyly s to velkou terci g\nha velkou sekundu čili celý ton čistě za-\nzpívat. Předpokládajíce, že všecky aneb alespoň nej-\nvětší část dítek se naučila až posud předsevzaté tony\ndobře intonovat, půjdeme o krok dále. Vezmeme ještě\njednou řadu g a ha přidáme k ní ještě jeden ton c.\nUčitel dítkám řekne, že k těm známým třem přidá je-\nden, kterému se ještě neučily, ten že však bude ještě\nsnadnější k naučení než předešlé, a to proto, že ton c\ntonu h ještě blíže leží než a g neb ha. Na to jim\npředzpívá vážně g a h,vzbudí pozornost u přechodu\nz h na c, upozorně je, že jen malého pozdvižení hlasu\ntřeba, aby se z h cvyvedlo, a nechá dítky o vyvedení\ncelé řady g a h cse pokoušet a sice nejprvé v celém\nsboru, pak v jednotlivých lavicích a konečně jedno dítk\npo druhém. Radíme zde vůbec, aby nechal učitel\nvšecko nově předsevzaté vždy nejdříve od celého sboru\nzpívat, an tak dítky mnohem směleji intonují, jedno\ndruhému chuti dodávajíc. Vůbec se musí učitel starat,\naby stále mezi dítkami živost udržoval; aby to, co jim\nnového povídá, vždy zajímavým způsobem se dálo, a\naby vůbec nikdy dlouhé chvíli vloudili se nedal. Pro-\nčež není třeba, aby se při každé lekcí tak dlouho po-\nzdržel, ažby všecky dítky právě předsevzatému bez\nchyby se byly přiučily ; postačuje, když to s větší částí\nobstojně jde. Za to ale musí v příští hodině jaksi"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.4", "texte": "dítkáni nepatrným způsobem přihmf. Nevím budou-li\nv tom se mnou páni vychovatelé a učitelové souhlasit\na dají-li mně za pravdu. Jsemf ale přesvědčen, že\nnení na škodu, jednu hodinu méně přísně vzít a dítkám\njaksi uzdu povolit, za to ale druhou vlídným spůsobem\npoklesky a vady vystavovat. Stále napnutá uzda otu-\npuje aneb činí lhostejným; mírně držána, časem i po-\nvolena, dodává chutě a důvěry v sama sebe, ponechává\nvolnosti, již každý učeň zapotřebí má. Avšak nesmí\nse převrhnout takovýto způsob v povrchnost. To by\nbyla veliká chyba. Při vší vlídnosti u vyučování (řekli\nbychom lehkosti, kdybychom Se neobávali nedorozumění,),\nmusí učitel hledět zachovat vážnost pro předmět hudby,\na toho docílit, aby zpěvácká hodina šlechtíc mimoděk\nsrdce a mysl, byla zároveň dítkám zábavou a potěše-\nním. Žádáme nás míti omluveny, že jsme zde poněkud\nodskočili; stalo se to, že jest předmět důležitý, a že\npři pomyšlení naň za plna srdce lehce ústa přetýkají-\nNa učení se čtvertonové řadě (tetrachordu) g a h c\nvěnuj učitel všecku pozornost, dej ji překládat na jiné\nstupně, t. j. o ton, dva, tři, čtýrý až pět níže, jakož i\no jeden neb dva tony výše, rozumí se, že stále na\nhlásce a, nebof dítky až posud noty neznají, a zpívají\ntedy více jen dle sluchu.\nI.v. ' • i-; >' j ?\nJde—li čtvertonová řada dítkám obstojně,\npřeloží ji učitel ná ton c a zazpívav ji dříve sám\n(c d e/) dá ji zpívat' od dítek; napotom spojí obě\ndvě řady c d e f 1 g a h c, a přikročí k vysvětlení\nstupnice (skály) jak následuje.\nStupnice.\nAž posud jste se naučily zpívat osm tonů. Aby se\nmohly od sebe rozeznat, má každý své jméno. Jmen\nvšech jest však jen sedm. Ta jsou v tomto pořádku:\nc d e f g a h,a opakujoíi se při vyšších tonech.\nJména tato si musíte dobře pamatovat, a sice jak na\nhoru tak dolů. Jelikož jest h poslední ton, a jména\nzase u prvního začnou, dovtípíte se, že po něm mus*\nnásledovat c, a tak se jmenuje právě ten poslední ton\nz osmi, jež jste se naučily zpívat. Celou tu řadu od c\naž do c nazývají hudebníci stupnici (škálu); a to\nproto, že jeden ton od druhého jen o stupeň vzdálen\njest. My ji budem také tak nazývat, a abyste si ji\ndobře vštípily, znázorním vám ji takto na tabuli:\n—c\"Cj Musím vám však ještě připomenout, že nejsou\n~kJ všecky stupně stejně velké. Ze na f jest\n—a ku př. stupeň menší než ze na neb z na\n—g e; rovněž tak menší jest z h na c. Bude\n—tedy třeba, abychom menší stupně od\n—e-J sích rozeznávali. Menší stupně si budeme zprvu\nd znamenat obloučkem . Ještě vám povím, že\nc nazývají hudebníci ty větší stupně = celé tony,\nty menší = půltony. My ale podržíme výraz stu-\npeň vůbec a malý stupeň. Kolik stupňů (velkých)\nmá tedy asi stupnice ? Z cna z na jsou dva,\nz fna 9) z g xtk tí,z ana A jsou tři, tedy = pět.\nA kolik malých ? Ze na fa z h na c, tedy == dva.\nHudebníci ale počítají také už první ton c co stupeň;\ntak má tedy stupnice tolik stupňů kolik tonů osm.\nPo vysvětlení stupnice nechá ji učitel zpívat, a-\nsice vždy čtyry tony v jednom dechu\nTak se rozdělí stupnice na dvě stejné částě, jak\nv ohledu na počet tonů, tak také v ohledu na jejich od\nsebe odlehlost; nepochybujeme že ji dítky lehce se na-\nučí, an činí lehkou, článkovanou melodiji. Prodloužení\njejí o tři neb čtyry tony výše nepotřebuje žádného\nzvláštního připomenutí. Nyní jest na čase přistoupili\nk učení not.\n(Pokračování.)\n\nHändel.\nNovella.\n(Pokračování.)\n„Jak krásně jest,\" volal Dominik, „jak krásně!\nPříteli nepocituješ ničehož?\"\n„Tolik, že svůj cit vyjádřili nemohu i nechci,\" od-\nvětil Hándel.\n„Jak krásně jsi dnes zase hrál!\" pokračoval Do-\nminik dále nepozorujíc, že se jeho přítel vždy trudno-\nmyslnějším stával. „Ani jedno oko nebylo bez slzí\nv celém shromáždění. Viděl jsem dvě dívky kvetoucí,\nkteré mně po blízku klečely, any se jejich oči k nebi\npovznášely, když jsi předehru započal. Quanto e bellol\npošeptala jedna své sousedce; E 'il divino Friderico\nď Hándel! odvětila druhá a dívky sepnuly ruce, jakby\nse Ti klaněti chtěly. Slyšíš? klaněly se Ti jsouce\nuchváceny Tvojí božskou hrou!\"\nVšak sličný umělec nezdál se nadšenou řeč Vlacha\nslýšeti, a svatému nadšení oddána spatřila jeho duše\nopět Olivetskou horu v Getsemaně. Trpící Mesiáš vznášel\nse u své slávě před ním. Jinoch cítil muky, cítil smrt\nbohočlověka a byl by tak rád péra Se uchopil, by hned\nsvé vznešené myšlenky obrazy tonovými vyjádřil.\nTěžké vzdechnutí vyrvalo se z jeho prsou a není\npochybnosti, že též na svou lásku k sličně Biance zpo-\nmněl, trudě se nad tím, že ne jej, nýbrž jeho přítele\nmilovala; však proto přec nezazlil svému soku; jeho\npanenská duše neznala hněvu, neznala zlosti. Miloval,\nmiloval s celým zápalem první svaté lásky a chtěl\nse odříci!\nLoďka projela rychle několika záhyby průlivů a\nzastavila se tiše v jedné odlehlé částce města. Oba"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.5", "texte": "jinoši vystoupili a kráčeli přímo k hostinci starého Pietro\nFerani. Zde sedělo mnoho mladých mužů při zpěvu,\ncinkání číší a veselých hovorech pohromadě. Byli to\nvesměs umělci a umělí učenníci, kteříž ve dni svátečné\nse zde u přítomnosti ctěného maestra Caldary shro-\nmaždovali. Také dnes jej očekávali s jeho milovanou\ndcerou.\nHlučný jásot pozdravil přicházející břečtanem ověn-\nčenou a tmavým Lacrimae Christi až po kraj naplně-\nnou číši nabízel Antonio, proslulý sochař zarděnému\nHandlovi, kdežto Karel, Handlův největší ctitel, jemu\nrůžemi stolistými proplétaný věnec vavřínový na hlavu\nvsaditi chtěl. Avšak s úžasem spatřiv, že jeho přítel\njiž ověnčen jesf, zůstal váhaje státi.\nTu povstal Contibiante, improvisator, a počal, rychle\npo kytáře sáhnuv a mocně se jí dotýkaje, plnozvučné\nakkordy vyluzovati.\nNuž, umělce druzi milí\nSvým posvěfte spůsobem,\nOvěnčete čelo v píli\nMilou růži s vavřínem.\nJeho na trůn pozvedněte\nA podejte jemu vstříc\nVavřín, jenžto věčně květe\nKu ozdobě jeho líc.\nV plné kráse v vlasech jeho\nVýznak slávy již se skví,\nHloubím srdce se našeho\nProudí radost že ho zří.\nDvoják bud ověnčeno\nKrásné jeho temeno.\nPři posledních slovích vzal váhajícímu Karlovi rů-\nžemi okrášlený věnec z ruky a korunoval milého, skrom-\nného jinocha. Antonín pil z ověnčené číše s srdečným\njásáním na jeho zdraví a podal mu tmavočervený nápoj,\njenž pak v přátelském kruhu koloval. Bratrsky spojena\nseděla veselá společnost okolo stolu, a živý hovor vzne-\nšeného a obveselujícího obsahu sbližoval vesele šle-\nchetná srdce umělců vždy více. Dominik, jemuž mezi\numělci nebylo docela volno, pod záminkou, že svého\npříbuzného navštíví, na nějakou chvíli odešel.\nčilý Contibiante navrhnul, by jeden každý po řadě\nněco ze svého života vyprávěl, a počal beze všeho\núvodu o své první lásce. Jeho příklad následoval Karel,\nvňuk známého Porsile-a, a tak to šlo kolem s obvese-\nlující střídavostí, brzy srdečnému smíchu, brzy vroucímu\ndojmu podnět dávajíc, až k Handlovi, jenž nyní také\nvyprávěti se jal;\n„Kdybych Vám, milí přátelé, vyprávěti měl, od kte-\nrého Času neodolatelná náklonnost k vznešenému umění\nhudby ve mně živě povstala a mne neustále k pokusům\nvábila, musil bych až do dětinství svého sestoupiti, když\njsem hráti počal; neb mé první dětské zábavy se-\nstávaly v tom, že jsem si kdekoii nitě natáhl a na nich\ndrnkal, neb pronikem jak smyčcem po nich jezdil. Ano\nprovodil jsem, jak se pamatuji, tato dětská cvičení již\ndříve, nežli jsem zalíbení na hudbě nalezl, a tak se\npřirozený pud dříve ve mně oživil než lidský cit. Můj\ndobrý otec pozoroval moji náklonnost k ušlechtilému\numění s tajnou radostí, aniž mne k tomu pohádal; nej-\nspíše by to tiše budoucnosti ponechal, zdali se ve mně\nzvláštní umělecké vlohy vyvinou. Však vždy mě chvá-\nlíval, když jsem při ueustálém namáhání prospíval. Ale\njá sám ó, jak jsem by! nespokojen, se vším, co\njsem způsobil! vždy rostoucí chvála dobrého otce činila\nmne nešfaslným, poněvadž jsem se domýšlel, že mne\ndrží za neschopného vyššího vzletu, ku kterému jsem\nse již tenkráte v hodinách nadšenosti povolána domníval.\n„O Bože! dnes je to právě deset let, že ve mně\nbožská idea procitla! jednoho jitra spočíval jsem\nv stínu mohutného dubu na louce, ježto se podél sil-\nnice táhla, blaženě sněje, neb celou minulou noc ne-\nvýslovně milostná obrazotvornost mě v ráji kolotala.\nJak mile slunce nad hory a háje se povzneslo a v je-\nho plamenném líbání vršky a štíty zlatě se vzňaly, tu\nvolal ke mně vnitřní hlas: „Nezoufej, Musy jsou ti pří-\nznivý!\" Ale nepochopitelná tíseň zlomila mé rámě a\nnedovolila mi, mé city, mé fantasie zvuky vyjádřili\n„Plakal jsem nad vzletem svých přání, nad nedo-\nstatečností svých sil a obrátil jsem vzdychaje svůj ho-\nřící obličej v porosenou trávu.\"\n„Rachot vozu vytrhl mě z mého snění, pohledl\njsem vzhůru a uzřel jsem co nikdy nezapomenu!\nV otevřeném voze jel ctihodný muž; jemu po boku\nseděla asi sedmnáctietá dívka, sličná a přívětivá, jak\njsem si milé anděly ve snách představoval, anebo je-\njich královnu nebes Marii. Vážný a bodrý byl její po-\nhled a tak pln nevýslovně jímavého rozmaru, že jsem\nopojenými zraky, když vůz volně okolo jel, neustále\nnaň hleděli musil. U prostřed nad cestou visela bujná\nratolest s dubu, pod jehož stínem já snivě odpočíval;\nděva vztýčila se ze svého sedadla. „Bianko! co děláš?\"\nřekl stařec; ale už ratolest ulomila a několik strhnutých\nlistů chladících padlo na mé planoucí tváře, anto já\nledva dýchal, obávaje se, že by mě spatřila a božských\nočí odvrátila, u křoví tiše naslouchaje, ve vysoké trávě\njsem spočíval.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nBžk.\nStavovské divadlo. Hugenotti, aneb: Noc Bartoloméjská.\nVelká tragická opera v 5 jednáních od Scribe,\nhudba od G. Meyer beera. (Dokončení.) (IV. dějství.)\nVnitřními city přemožen, vrazí Raul takořka bez sebe do\nsíně sloupové paláce Hugenottského, oznamuje veselícím\nse Hugenottňm zrádu, Saint Brise napomíná je k udatnosti\na pomstě nad tímto skutkem katolíků. Dychtíce po pomstě,\nodejdou udatní Hugenotti v hrůznou seč. Poraněný Marcel\nuzřev pána svého, raduje se ze života jeho a popisuje\njemu strašlivé vraždy, jichž svědkem byl. Oba cbtí se\nnyní vydati v seč k obhájení své víry, an Valentina sem\npřišedší, pásku Raulovi na levou ruku váže, čímž on bez\nvelikého nebezpečí do Louvru se dostane, kdež jej pak\nkrálovna pod ochranu vezme. Raul strhne pásku, a umíní\nsi pro svou víru život obětovati. Valentina na kolenou\nklečíc, prosí jej aby se stal katolíkem a jejím manželem,\nneb Nevers byl úkladně usmrcen. Raul tomu odporuje,\nValentina láskou k milenci puzena stane se Hugenottkou;\nMarceli žehná na místě kněze svazek jejich lásky* V tom\nzazní z chrámu poslední nábožný zpěv Hugenottňv a hr-\ndinskou písní válečnou provázeni, vrhnou se na kato-\nlíky, Houf katolíků s vytasenými meči dotírá na Raula,\nkterýž s Valentinou po boku udatně se brání a nepřátele\nk couvání nutí. Nastane proměna. S hrůzou patří oko\ndiváka na strašný obraz noci sv. Bartolomějské! Muži,\nženy a děti jsou bez útrpnosti vražděni, krev v proudech\nse řine po ulicích Paříže a spousty mrtvol vypínají se\nvysoko co hradby, řinkot mečů, hlahol zvonů a ryk vá-\nlečný děsně působí na diváka. V čele katolíků stojí\nnepohnutě co skála Saint Bris, nahlédaje podle na četné\nobětě smrti. Potýkajíce se dohnáni sem jsou Raul, Marcel\na Valentina. Saint Bris uzří je a ptá se Raula kdo je.\nRaul jakož Marcel a Valentina odpovídají chladně „Hugé-\nnotti!44 Saint Bris poroučí svým pochopům je zastřelit.\nRaul a Marcel padnou ! Ještě jedna rána z otcovy\nbambitky a dcera jeho sklesne s výkřikem „Můj otče44\nk zemi. Saint Bris vrhne se na mrtvolu její, an královna\npřichází, stanouc se svědkem „Noci Bartolomějské/4\nOpera „Hugenotti44 jest bez vší pochyby Meyerbeerovo\nnejvětší a co do duševního poměru nejvíce vynikající dílo.\nMeyerbeer našel tu velký historický předmět; ovšem\nzohyzdil jej velice Scribe obšed všechny historické osob-\nnosti stojící v čele této historické události; avšak základní\nidea zůstala a dostačila, by skladatele k tvoření roznítila.\nVelký hýbající živel této opery, boj protestantismu\ns katolicismem zavdal příčinu, že skladatel znameni-\ntou Lutherovu chorá lni melodii co hlavní hudební\nmotiv celku za základ položil, tak že tato takřka jest čer-\nvenou nití, jež se toulo mohutnou hudební činohrou táhne.\nCo se nám při této opeře nelíbí, jest špekulací na neči-\nstou smyslnost. Tato se jeví varii Margarety z Valois a\nv choru a balletu koupajících se dívek, Obě tato čísla jsou\nrozkošnická a demoralisující. Nejskvělejší část opery jest\nčtvrté dějství se svými dvěma velkými výjevy. Toto 4.\ndějství ujišťuje Meyerbeerovi juž čestné místo mezi skladateli\nprvní řady. V posledním dějství klesá však opera, jak\nto po tak mohútných okamžikách ani jinak býti nemůže.\nIllavní číslo v 5. aktu jest velký tercet. Kreslení jedno-\ntlivých charakterů v Hugenottech je výborné, jmenovitě\nstojí hlavní zastupitelé obou náboženských stran v krás-\nném kontrastu na proti sobě ; na hugenottské straně šle-\nchetný a rytířský Raul de Nangis a vážný bodrý pro\nposvátnosť víry nadšený Marcel; na straně katolíků za-\nsmušily, fanatický Saint Bris. Mimo tyto vynikají obětavě\nmilující Valentina, šlechetný a věrný obraz francouského\nkavalíra nám podávající Revers ano i královna Margareta.\nOpera tato potkala se v katolických zemích, jmenovitě\nv Rusii, nejprvé pro své libretto s mnohými překážkami\na ještě dosud dává se tam z části se změněným textem\nas titulem „Guelfové a Ghibellini,\" neb „Anglikani a\nPuritahi.í; Jistý spisovatel napsal k opeře této docela\njiný text s titulem ~Švédové před Prahou.u Provedení\nbylo slušné a představení tím zajímavé, že sl. Prauseova\ndvě partie v opeře této zpívala, anto sl. Brennerova\nv poslední době zpívati odřekla.\n\n— Slečna Paulina Küglerova, Pražanka, vystoupla\nzde dne 20. t. m. pohostinsku co Orsino v Lucrecii\na dostála co do hry, co do zpěvu, svému úkolu; dne\n6. února vystoupí v opeře Troubadour.\nPan Frant. Š křou p, bývalý kapelník stavovského\ndivadla (nar. 3. června 1801 ve Vosicích v Chrudímsku)\njmenován jest ře d ite lem Žofínské akademie. Pan Frant.\nv\nSk roup, chvalně znám co slovútný ředitel a učitel vyš-\nšího zpěvu, získá zajisté akademii bývalé krásné pověsti,\npakliže slavný výbor opustí od četných koncertů a bude-li\nse více hleděti na sistematické vyučování zpěvu.\nPanu Josefu Forstrovi, adjunktu při varhanické\nškole, jenž vydává církevní písně pod názvem „Katolický\nvarhanník/' dostalo se vyznamenání, že jest jeho dílo od\nnejdůst. arcibiskupské konsistoře všem veleb. p. farářům\na učitelům schváleno.\nPan Fr. Pivoda vydá nákladem Rob. Veita\nčtyry německé písně, capricio serioso pro piano, dvě\ntranscripcí pro piano a) na národní píseň „Andulko,\" V)\nna Schubertovo Ave Maria; české duetto a mazur pro\npiano. Majíce příležitost skladby tyto slyšeti, můžeme\novšem milovníkům hudby oznámiti, že skladby tyto vrouc-\nností citu a vzorným provedením vynikajíce, každému\nvítány budou.\nZpěvník pro mládež nákladem p. Št. Ba-\nčkory vyšel tyto dny co číslo VIII. Zahrady Budečské.\nAčkoliv v novějším čase více zpěvníků pro mládež vyšlo,\nzasluhuje dotčený přec zvláštní pozornosti a účastenství,\nanto na slovo vzatí skladatelé na tomto dílu se zúčastnili.\nNejvětší zásluhu o toto podniknutí dobyl si pan V. Friml,\njenž 28, zesnulý p. K. Pitsch, jenž 7, pan L. Zvonař\na p. Albín Mašek, kteřížto každý 5, pánové V. Horák,\nK. Urlich, A. Paleček, kteřížto každý 2 nápěvy k pí-\nsním složili. Od pánů F. Pibla, Studeného a Rau-\ntenkranze nacházíme v zpěvníku po jednom nápěvu.\nVšech písní jest 62, hudba k písním je přiměřená a dů-\nstojná. Kdo u samého nakladatele (číslo 954—2 v Praze)\nčtyryvýtisky najednou odebere, dostane pátý zdar-\nma. Odporučujeme zpěvník tento co nejvřeleji pp. učitelům."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.7", "texte": "Hudební zkouška k české besedě byla velmi\nčetně navštívena. Z kusů líbily se nejvíce „Kochajmy sic,\"\nmazur od S ei ferta, „Libuša,\" quadrilla od Ni c k erl a\na „Rusálky,\" kvapík od Klepše, jenž se tištěný dámám\nrozdával. Velké sensací zbudila slovanská quadrilla\nod nadaného Lud. Procházky. Poslední skladba jest\nvelmi zajímavě z písní slovanských zosnována, majíc Kro-\nvovu píseň ~Těšme se blahou nadějí\" za úvod; na to ná-\nsledují toury sestávající z písní maloruských, srbských a\npolských ; v poslední touře umístěna jest rázná koloinyjka,\nnačež ku konci „Horo, horo, vysoká jsi4í kontrapunktícky\nspojena jest s ruskou národní hymnou. Quadrilla\ntato vyjde co nevidět u činných nakladatelův Krist op ha\na K u h é v Praze v ceně 54 nov. kr.\nLiteratura hudební. T r o i s Mazu r k as\npour le piano jest titul třech mazurek od chvalně zná-\nmého našeho skladatele, pana Fr. Kavana, ježto Fr.\nLisztovi věnoval a kteréž nákladem obchodnictví Kristofa\na Kuhé v Praze vyšly. Skladby tyto náležejí bez odporu\nk nejlepším a nejzajímavějším téhož druhu. Jsou to u-\nšlechtilé květiny nejen melodickými, alebrž i harmonickými\nvděky zdobené, kteréž v národní půdě Poláků vypěstovány\nbýti se zdají a z nichžto časem duch zádumčivý vane.\nSkladby tyto jsou skutečně pravým odleskem národního\ncharakteru Slovanů vůbec a zasluhují tím většího uznání,\njelikož se s podobnými kusy zřídka kdys potkáváme.\nMazurky tyto majíce výrazné rhytmy vynikají důmyslným\nzosnováním a naskrz ušlechtilým zpěvem a neminou se\npři vkusném a elegantním přednesu žádoucího účinku.\nJsout 5 hud. archů silné a stojí 1 zl. 32 nov. kr. Právě\nvyšlo u pana Rob. Ve i ta první oddělení (12 německých\npísní) díla: Gesange religiosen Inhaltes fúr Manne r-\nchor, fúr Lehramtskandidaten und Lehrerkonferenzen od\nJ. Leopolda Zvonare. Písně tyto jsou od výtečného\nskladatele z úmyslu toliko v partituře, aby se čekatelé\nučitelství čtení partitury naučili. O vnitřní ceně těchto\npísní netřeba nám mluviti; ručí nám za ni juž jméno\noblíbeného komponisty. Sešit stojí 40 nov. kr.\n\nZ Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěváckého spolku.) [Pokračování.] Ředitel p. Václav\nVosáhlo, bývalý žák varhanické školy, pečoval ne-\nunaveně o to, aby se spolek na stupeň dokonalosti po-\nvznesl, i máme za to, že každý, kdožkoli není předsudky\nzaslepen, zásluhy jeho o spolek uznávati nepřestane. Uči-\nnili seč byl, učinil to svědomitě, bez všelikých nároků,\nučinil jako muž poctivý, jemuž zdar chvalitebných věcí\nnezůstává lhostejným, anobrž, jenž vždy k tomu přihlíží,\naby je přivedl k platnosti a všeobecnou úctu jim vymohl.\nNejlepší svědectví jeho účinkování podaly: dobré a zdařilé\nprovedení produkcí a jeho pohřeb. P. Václav Vosáhlo\nzemřel v měsíci lednu 1859. Nedlouho před svým úmrtím\nzavedl také do zpěváckého spolku zdejšího strunní sex-\ntet, to 11a zřeteli maje, aby do veřejných produkcí při-\nměřenou rozmanitost uvedl, a tím jednak účastenctví obe-\ncenstva rozmnožil, jednak živější pružnost ve spolku sa-\nmém povzbudil. Jestiť naše zdání, že by byl p. Václav\nVosáhlo mnohem více k zdaru spolku účinkoval, kdyby\nse jeho úsilovnost byla potkávala vždy s tou mírou dobré\nvůle, bez jaké i nejlepší záměry zaniknou, poněvadž se\njim nedostává oživující síly, již jen dobrá ochotná vůle vy-\ndává, Po úmrtí Václava Vosáhla uvázal se prozatímně\nv ředitelství p. Cele stín Říha. Týž držel se směru\nsvého předchůdce, i nezanedbal nic učiniti co mohlo ku\npovznesení spolku sloužili, anof slusno vyznati se, že za\njeho ředitelství zvláštní vkus u volení kusů ke cvičení a\nveřejnému přednesení ustanovených se jevil. Avšak těžko\nrozhodnouti čím se to stalo, že od úmrtí Václava Vosáhla ve\nspolku jakási ocbáblost, neřkuli chladnost se vzmáhala,\ntak že v mnohých povážlivých pozorovatelích bázeň o trvání\nspolku vznikali ano i 11a mnohých stranách se zřetelně\nvyslovovali počínala. Vinu toho na nikoho neuvalujíce\nvyslovujeme své přesvědčení, že tato vada hned v počátcích\nspolku své kořeny měla, aniž by se byl po tu dobu kdo\n0 to pokusil, vadu napraviti, co nedostatečného vymezili a\ntím způsobem základ lepší budoucnosti spolku položití.\nVůbec pozorováno, že účinkující údové spolku až posud\nmálo pokroku v zdokonalení zpěváckém učinili, ačkoli\ntéměř u všech na počátku chvalitebná snaha se jevila, vše\npodnikati, cokoli důležitost podobného spolku za povinnost\nukládá. Skoumámeli tuto okolnost bez předpojatosti, shle-\ndáme že veliká vina toho 11a obecenstvo padá, hlavně 11a\npřispívající údy. Málo účinkujících údů přineslo do spolku\ntakové hudební vzdělání, jakého zapotřebí, aby se mohlo\n1 hned ku přednášení třebas jen lehčích kusů přistoupiti,\nba jsme přesvědčeni, že většina údňv pražádné hudební\nvzdělání nepřinesla, nemajíce ani o základních znameních\nhudebních pražádného pojmu. Tato ochablost ba málo-\nmocnost tohoto spolku nezmizela ani při účinkování\nnového ředitele p. Josefa Joska, který, ač sám dosti\nvzdělaný hudebník, předce velkou tuto vadu nenahlédl a ve\nsvém jednotvárném, bezužiteěném vyučování stále pokračuje.\n(Pokračování budoucně.)\nZ Hlinská. (Hudební produkce. Hudební spolek.)\nDovedný flétista p. Blažek, bývalý člen sboru Labického,\nzde koncertoval a osvědčil se co výtečný hudebník, jen\nškoda, že nebyl vydatně i s hudebníky jej doprovázejícími\npodporován, Dne 19. ledna nás potěšila společnost pana\nOtta svou zdařilou hrou. Volba kusu přednášených jest\nchvalná, přednes pak na mnoze výtečný. Nejzdařileji byly\nprovedeny: ouvertura z „Viléma Telia,64 fantasie pro housle,\nv níž se pan Ranert svou nevšední technikou a krás-\nným přednesem co zdatný houslista osvědčil; arie z Atilly,\njakož i potpouri Paganini v Itálii všestranné došlo pochvaly.\nSouhra byla neúhonná, solové partie precisně a bezzá-\nvadně provedené. Obdivovali jsme se mnohdy významné\nhře pana Ranerta, jenž jasné, jisté zvuky, smělé skoky\ns nevšední bravourou prováděje, nezapomínal na ušlechti-\nlost přednesu; neméně dovedný jest klarinetista pan\nPopperL Zdejší hudební spolek vedením pana\nDole ž á 1 k a obdržel povolení ku cestování po Cechách,\nza tou příčinou se nyní pilně cvičí v kusech operních ;\nbylo nám popřáno s potěšením o značném pokroku spolku\ntohoto se přesvědčili. Neklame nás naděje, že se potkají\nve vlasti hudebníku s dobrým úspěchem, jsout na mnoze\nhudebníci dovední a pilné zkoušky odůvodňují naději, že\nsvé vlohy co možná nejvšestranněji upotřebí ve svůj vlastní\nprospěch.\n\nBerlín. Italská opera v divadle „Viktoria\" dochází\ntu neslýchaného účastenství a skvělých úspěchův. Hlavní"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600201-01.1.8", "texte": "síly jsou slečny Artotova, de Ruda a pan Carrioiu Slec.\nde Ruda jest Maďarka, a bývala členem maďarského ná-\nrodního divadla a jmenuje se vlastně slec. Bogya (Boďa)\nPan kapelník Josef Ne s v ad ba riflí výborně orkestr a\npotkává se s takou uznalostí, jakové se mu ani ve vlasti\nnedostalo. V dvorním operním divadle dávaia se po-\nnejprv opera „Kristina\" (text od Tehipelteye) od hra-\nběte Rederno a nedošla příznivého výsledku.\nDovili. (Magdeburg.) V úterý dne 17. ledna# vj-\nstoupila slec. Li n d ne r o v a; Češka, toráž tu en-<\ngažovaná jest, v opeře „Bílá paní\" a velice;\nv 2. dějství byly zvláště momenty, v nichžto organ,\nčistotou a lehkostí zpěvu vynikl.\n'' /\nFrankfurt. Pan Alex, Dreyschock hřál zde dne\n20. ledna v koncertě musejním a přednášel Beethovenův\nkoncert C-moll, Bachovu Gavottu a svou roipancí s ně1-\nslýchaným úspěchem. Dne 23. a 30. ledna uspořádal\ntýž umělec dva samostatné koncerty. .\n• %\nLipsko. V třetí zábavě pro komorní hudbu dne\n17. led. slyšeli jsme no vý kvintett od Ant. Rub in*-\nsteina (F-dur). Zdejší kritika počíná uznávati genius\nmilování hodného Rusa,\nMoskva. Výtečný Pražský pianista pan Ch ar 1 es\nW e h 1 e je zde miláčkem hudebního zdejšího obecenstva.\nJeho krásné pianní skladby docházejí tu všestranné ob-\nliby. Nejnovějsí Wehleovy skladby: Tarantella, ui> song©\na Venise nadšeně byly od zdejšího obecenstva uvítány/\nPan Ch. Wehle odebeře se na jaře odtud do Paříže.\nPaříž. Zdejší listy vypočítali, že pan Braga, skla-\ndatel opery „Margarety\" použil k této opeře 1 Okřát Bell i—\nniho, ISkrát Donizettiho, 25krát Merecadantea, 45krát\nVerdiho a skrát sama- sebe. Nuže, jaká to originálnost!\nVe velké opeře studuje se nová operá od knížete\nPoniatovského ?)Petr z Medicis.\" Ředitel velké\nopery pan Girard (Žirar) zemřel dne 18. ledna náhle\nv Paříži. Narcis Girard narodil se dne 28. ledna 1797,\nstal se 1. ledua 1836 ředitelem orkestru u komické opery,\nsložil mnoho komických oper, mezi nimiž „Oba zlodějové.\"\nPři pohřbu jeho nesli Roger, Auber, Halevy a Toulon\ncípy příkrovu. Koncert Rich. Wagnera v lyrickém di-\nvadle, v němž se úryvky z Tannháuseru, Lobengrinu a\na Tristanu provozovaly, došel pochvaly u obecenstva a\ntaké u kritiky.\nPešf. (Pochod Rakoczy). Kdo původcem světozná-\nmého pochodu: „Rakoczy\" byl, píše „Temesv. Wochen-\nblat\" (1845) asi takto: Skladatelem pochodu roněcu-\njícího cit národnosti, vzbuzujícího potlesk maďarského obe-\ncenstva; pochodu od každého budoucího a troubícího virtu-\nosa přednášeného, kterýž u nás tak dlouho zníti bude, až\nposlední cikán dokoná a Dunaj vyschne, jejž Liszt pa-\nrafrasoval a kterýž mnohého pianistu mučí, tisíce lidí ent-\nhusiasmuje a ještě více lidí nudí — — nebyl ni Uher, ni\nNěmec, ni Francouz, ni Angličan, ni Španiel, ni Portugalc,\nnýbrž Čech, jmenem Růžička, jenž před mnohými lety\nchorr egenteni v domě ve Ve.szprimě by], ano tentýž Rů-\nžička, jenž první uherskou operu: „Bála futása\" složil.\n(Poz. Red). Věc tato stala se, jak István Fay píše, takto :\nKdyž František Rakoczy 11. kníže svatořímské říše svou\nspanilou choť Karolínu Amálii, dceru markraběte Hessen-\nskeho, na své knížecí sídlo Saros Patak v Uhrách uvedl,\ndržel co vrchní (Obeygespan) v Pocšově slavný vjezd.\nPři této příležitosti byl Mi haly Burna, znamenitý cikán,\ndvorním hudcem knížete. Tento složil píseň Rakoczy, kte-\nráž brzy zemi se rozšířila. Píseň Rakoczy uvedl\nnejprv kanovník .yacek do not, a.dal tuto skladbn Vesz-\nprimskému řediteli kuru, Růžičkovi, jenž píseň tu v po-\nchod zpracoval a co přídatek k němu ,,Bitvu\" přikomponoval.\nVýiiiřir. Fr. Lišzt odebeře se v březnu na vždy\nz našeho města a odjede prý do Říma, načež pak se\nvé Vídni usadí/\n:• Vídeň. Roger je pozván k pohostinským hrám do\ndvorního divadla. V září prý slavný týž tenorista zde\nvystoupí. — J. M. císař František Josef povýšil skladatele\nFr. Liszta (nar. 22. října 1811 v Reidingu v Uhrách),\nrytíře řádu železné k o Kuny dle stanov téhož řádu,\ndo rytířského stavu* rakouského mocnářství. — Konečně\njsme uslyšeli klassickou operu „Ifigenie v Taurisu\" od\nG 1 u ck a,-v nížto se zvláště pan ArhTer co Piíades vy-\nznačil. . *\n■\n\nDur a moll.\n\n(Donizetti.) Při jedné z posledních zkoušek opery „Don\nSebastian« sléžovala si madamme Stolzova Donizettimu na svou\nar ji, kteráž velrni nevděčná jsouc mimo to v jejím hlasu neleží.\n„Napíšu jinou,\" pravil rychlopisný maestro. Druhého dne\nz rána byla opét zkouška. Donizetti objevil se s paklíkem no-\ntového papíru pod páží: „Ecco!« (ejhle) pravil maestro. ??Jak?\nTo má už býti árie?' tázala se zpěvkyně celá udivena. »Ap-\npunlo!\" „A instrumeníována ?\" »Inslrumentována.« —-\nVšichni se shromáždili okolo skladatele a vychvalovali snadnost,\ns jakouž Donizetti instrumentuje. Jet známo, že Rossini operu\n\"Lazebník Sevillský\" ve 3 týliodnech složil, nastudoval a pro-\nvedl, jiní udávají ještě kratší lhůtu. „Není-li pravda, maestro/'\ntázal se Barroilhet, že Rossini \"Lazebníka\" ve čtrnácti dnech\nnapsal? \"Ach Bože ovšem,\" odvětil Donizetti nedbale, „Rossini\nje ale také příliš leniv.\"\n(A. E. Gretry.) Slavný skladatel oper a symfonií (nar. 174 i\nv Luttichu, f 1813), procházel se jednou se svým přítelem; že-\nbrák potkaje ho prosil jej o almužnu. Gretry dal mu všecky pe-\nníze, které při sobě měl, řka k svému průvodníku: Spatřím-li že-\nbráka, jesť mi, jako bych nepravou notu slyšel.\"\n\nListárna.\nPanu V. L. zde. Užijeme něčehož, ale později. Panu\nKr. zde. Nelze užit. Panu K.v B. Odpovím.\n\nVčera nás došly teprv plošky na notové přílohy z Vídně; nebylo tedy možná za tak\nkrátký čas tisk jejich obstarati. Tento měsíc dostanou se předplatitelům všechny tři přílohy po sobě. Při\ntéto příležitosti vyzýváme opětně p, varhaníky a ředitele kůru k předplacení na „Pašije,\" ježto dle starého\nrukopisu pan Yácl. Horák uspořádá. Předplacení na „Pašije\" osm hudebních archů s textem českým a la-\ntinským čítající obnáší 1 zk 15 ki\\ nov. Předplacení na toto dílo trvá až do konce února t. r., načež zvýšená\ncena nastoupí."}]}