{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_sha256": "dacc720fc7d30acb05dba5abf75b61d77eaf0b5dd8fead296a321ccaabb86dd0", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/02/10_01/bmtnabd_1860-02-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[33]", "page_fin": "[33]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.1", "titre_corps": "Pobídnutí k tanci.", "titre_sommaire": "Pobídnutí k tanci.", "signature_source": "Sm", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[33]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 496, "texte": "Pobídnutí k tanci.\nSm.\nHonem děvy, čilé děvy\nSem kde hudba hraje,\nKde o smutku žádný neví,\nVše jen rozkoš ssaje,\nKde i starec v kole zmizí\nValčík k tanci když pobízí:\nLa la la la!\nJste tak mladé, jste tak hezké,\nPlné živé vnady,\nK tomu ještě děvy české,\nTy si skočí rády —\nvHle jak valčík čtveračivý\nSe stařenou dělá divy.\nLa la la la!\nHonem bez zdráhání\nHonem k hochům spějte,\nNechte všeho upejpání —\nRuku na bok dejte —\nJedna — dvě — tři — v kolo s kraje!\nDokud ještě valčík hraje.\nLa la la la!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[33]", "page_fin": "34", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.2", "titre_corps": "František Benda. Životopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.", "titre_sommaire": "František Benda. Životopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[33]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.1", "debut_caractere": 498, "fin_caractere_exclue": 2863, "texte": "František Benda.\nŽivotopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.\n(Dokončení.)\nPo smrti Grauna r. 1771 stal se Benda královským\nkoncertním mistrem a doprovázel krále po 40 let při\njeho cvičeních na flétnu, na nížto v tom čase as\n50.000 koncertů přehrál. Již mnoho let neslyšel svět\nkouzelné tony jeho houslí; nebof byv mrtvicí raně«,\nnebyl s to na housle hráti.\nJsa vysokého stáří sklesl v temný hrob skonav\ndne 7. března 1786 v Postupíně na sešlost těla v 77.\nroku svého stáří.\nBenda zanechal nám mnohých skladeb, dílem kon-\ncertů, symfonií atd. v rukopisu, z kterých v Paříži 12\nsól pro housle, v Berlíně pak solo pro flétnu vyšlo. Po\njeho smrti vyšly u Kuhnla v Lipsku: „Etudes de Vio-\nlon, ou Caprices. Oeuv. posth. Liv. I., II.\" a „Exercices\nprogress. pour Yiolon Liv. III.,\" kteréž by žádnému\nhouslistu chyběti neměly.\nBenda byl tvůrcem vlastní houslové školy v Ně-\nmecku, která se ode všech tenkráte stávajících značné\nlišila.\nSlovutný Dr. Burney přaví v 3. díle svých cest o\nBendovi: „Jeho způsob hraní nebyl ni Tartiniho, ni So-\nmise, ni Voracini-ho, ni jiného známého náčelníka hu-\ndební školy, bylf to jeho zvláštní, jejž dle vzoru utvořil,\nkterýž mu znamenití pěvci poskytli.\"\n- Hiller píše ve svém životopise Bendy (str. 49):\n„Jeho zvuk na houslích byl jeden z nejkrásnějších, nej-\n„plnějších, nejčistších a nejpříjemnějších. Měl všechnu\n„potřebnou sílu v rychlosti, výši a ve všech jen mož-\n„ných těžkostech nástroje a věděl v pravý čas jich\n„používati. Ale spanilá kantilena byla to, kamž jej\n„jeho náklonnost s nejskvělejším výsledkem vedla.\"\nBenda oženil se brzy; děvče, jež na svých cestách\ns Lóblem znáti se naučil, stalo se jeho chotí. Z jeho\nčtyr dcer vyučoval dvě ve zpěvu a vycvičil je na zpě-\nvačky, ony se vdaly, jedna za ředitele hudby Rei-\nchardtem, druhá kapelního mistra Wolffa. Také jeho\ndva synové, Bedřich, Vilém, Jindřich (n. 1745, f 19. červ.\nHl.4) a Karel Heřman (nar. 2. břez. 1748) byli vý-\nteční houslisté, oba v hudebním sboru krále Bedřicha II.\nCo otec rodiny byl Benda výborný, štědrý k chudým\nrodičům a sourozencům, laskavý k ženě a dětem. Jsa\nvysokého stáří ještě se upamatoval vděčně na slepého\nžida Lóbla, jenž jeho vzorem byl a jejž za zakladatele\nsvého štěstí držel.\nBenda vzdělal, co se v královské pruské kapelle\nnacházel, mnohé výtečné houslisty, totiž: svého mlad-\nšího bratra Josefa, své dva syny Bedřicha Viléma, a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 157, "texte": "Karla Jindřicha] Kristiána Jind. Kórbitze, Jana Augusta\nBodinusa, Ludv. Pitschera, Adama Veichtnera, C. W.\nRamnitze, Bed. Y. Ruszta, Jana V. Mathiese atd. *)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "35", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.3", "titre_corps": "Úvaha o hudbě chrámové zvláště na venku. (Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského.) Podává Josef Tonder.", "titre_sommaire": "Úvaha o hudbě chrámové zvláště na venku. (Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského.) Podává Josef Tonder.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.2", "debut_caractere": 159, "fin_caractere_exclue": 4725, "texte": "Úvaha o hudbě chrámové zvláště na\nvenku.\n(Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského.)\nPodává Josef Tonder.\n(Pokračování.)\nJestif to věru nemilé, přijdouce z jedné osady\ntřeba dosti blízké, a jsouce svým panem kolegou po-\nžádáni, bychom přisedli k varhanám, a provázeli píseň\nnám dosti známou, že často v polou sloky ustoupiti\nmusíme, pozorujíce, že píseň sice co do slov nárn známá,\nale její cantus firmus liší se ve svých modulacích da-\nleko od oné nám povědomé. Mimo to podléhá mnohá\nz kostelních písní dvěma i více nápěvům; odkudž tedy\nta různost a barvitost melodií? — vždyf je nápěv od\njednoho skladatele? —\nPřiznejme se, že z velké části nedávní předkové\nnaši apo nich imy vinu toho na sobě nesem; nebo\nneznajíce authentických tónin církevních, a od dětinství\nsvého jen moderními barvitými tóninami se obírajíce,\nzalíbilo se jim a po nich nám mnohou starou, avšak\nvelmi dobrou píseň přetvořit! a ji líbeznějším, uchu la-\nhodnějším nápěvem opatřili, čímž se její prvotný ráz\nsetřel a ona se stala — pouhou písničkou. Nicméně\npřispěli k tomu i varhaníci.\nJak dobře, praví pan spisovatel oné úvahy na str. 3,\nže mnozí z varhaníků, neznajíce čtverohlasní harmoniji,\nvyhledávati musejí snadnějších, ale spolu nepříhodných\nakkordů, čímž ovšem každý chorál, ba každá píseň od\nsvé původnosti a ryzosti se vzdaluje.\nMnozí z varhaníků hledají oblibu i v tom, že chtí\nna varhanách ukázali svou technickou zběhlost tím, když\nHodně neohrabaných, melodických běhů — laufů —\npři průvodu písně nadělali mohou, aneb když místo\nkrátké mezihry kus variace, aneb třebas i kus finále\nz některé polky vplétou*\nNeplecha taková děje se zviáště v posvátnem čase\nvánočním. Tu kde se mají nápodobovali prosté zvuky\npastýřů Betlémských, kde má tonická souvislost v je-\ndnoduchých vážných harmoniích kráčeti aneb v krát-\nkých imitacích uváděti se má sbor nábožných věřících\nv tóninu písně: tu slyšíme nezřídka kus valčíka a jemu\npodobné. Ano musím vyznati, že mi bylo při takové\npříležitosti slyšeti kus kvapíku, který mne tak hořkostí\nnaplnil, že jsem odešel z místa a bezděky mi napadla\nmyšlénka : „Kéž ti možná totéž učinili, co Spasitel\nnáš učinil prodavačům v chrámu Jeruzalémském !tt A\ntakovýto varhanodráč chce se jmenovati varhaníkem,\nkde by ani měchotlapem jmín býti nezasluhoval. — Že\ntakovýto hráč svým hřáním zpívajících jen mate, a tak\nznenáhle i nápěv ruší, jesf na bíledni.\nTuf by opět nemálo přispěl dobře zřízený, přimě-\nřenými před- i mezihrami opatřený notový kancionálek,\nz něhož by se každý chorál pravidelně doprovázeti\nnechal. *)\nCo p. spisovatel o instrumentální hudbě chrámové\npověděl, nedá se vyvrátiti, ale spíše potvrditi.\nNež i tu třeba povšímnouti si překážek, jaké se\npři provozování instrumentálních skladeb chrámových\nna venku takřka vůbec naskytují.\nYe větších městech, kde jak choralisté, taktéž\ninstrumenlalisté od chrámu placeni bývají; jakož i na\nmnoze vzdělaností a dokonalostí svou našich venkov-\nských převýšují; ano, kde snad i sbory zpěvácké po-\nzůstávají, tam může řediteli kůru býti snadné, úloze\nsvé dostáti. Avšak jinak jesf při farních chrámích\nv menších městečkách a vesnicích; tu nám jesf se spo-\nléhat! pouze na obětavost hudebníků hospodních, na\nmnoze ještě dosti špatných. Že by tito, nejsouce za\nto od nikoho placeni, z lásky křésfanské ochotně spolu-\núčinkovali, nechť se nikdo nenaděje; nebo za našich dob\nnalezneme málo lidí, aby z lásky, byf i samému Bohu,\nněco učinili. **) A chtěl-li by učitel, co ředitel kůru,\nněkdy nějakou neznámou skladbu, u piv mši zkoušeti,\ntu by mu prospělo, kdyby vždy alespoň vědérko ječme-\nnového vývaru v zásobě míti mohl, aby hudebníci své\nrozeschlé píšfaly navlažiti mohli, nebo tu i podotknouti\nsluší, že na venku takřka na žádném kůru žádného ji-\nného nástroje nenalezneš, krom jedny nebo dvoje, lec-\njaks slátané housle, někde též kus hadry potažené basy,\nněkde i polnici — památku to po někdejším „Land-\nwehru\" — a bubny. Pak ovšem hudebníci přinuceni\njsou svých hospodních nástrojů hudebních chrámu za-\npůjčiti, a je s sebou k službám Božím brati.\nŽe za dnů našich, bez malé výminky, hudbě jen\nti se učí, kteří si ní živnost vydobývali chtí, zkušenost\nkaždodenní osvědčuje, a tím, že strunní nástroje i\nz hospod a tančírěn vytisknuty jsou, na jichž místo\ndechové hřmotící vstoupily, ubývá i chrámům nejpotřeb-\nnějšíeh hudebníků, toutiž houslistů a basistů.\n\n*) Český románopisec pan E. Herold napsal o Fr. Bendovi\npěknou povídku v Lumíru 1856. B.\n■*) Itu již poněkud vyhoveno páně Fórsterovým: „Katolický\nvarhaník !u -1 t\n**) Viz poznamenání red, Kralodvorského školníka na rok 1857,\nstr» 113."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 264, "texte": "Za dřívějších dob, kde se vysoce postavené osoby\nhudby ujímaly a o její zvelebení pečovaly, bývalo ne-\nzřídka vyděti po městečkách naší milé vlasti na kůru\nšest až osm i více dosti sběhlých houslistů, mezi nimi\ni mnohého váženého měšfana i úředníka.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "36", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.4", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.3", "debut_caractere": 266, "fin_caractere_exclue": 3804, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nNoty a klíč.\nNota jesf viditelné znamení tonu, jako jesf písmeno\nviditelné znamení hlásky neb zvučky; vyhlíží co oblice\nbud vyplněné * neb prázdné j°. Nota sestává z hlavy\na nožky, a ukazuje nejen, který ton se má zpíval, ný-\nbrž i také jak dlouho má který ton trvat! Aby se mohla\nvšak notou výška tonu naznačil, píšou se noty dílem\njež se mezi těmito linijemi nacházejí, dílem i nad i\njpod ně. Linije ty se počítají od zdola na horu. Noty\ndostávají jména podle jistého znamení, které se nazývá\nklíč. Klíče takové jsou vůbec tři, a sice a F-klíč,\nkterý se na každou z těch pěti linijí postaviti může.\nNota, jež se na tu samu liniji postaví,\nco stojí klíč,\nnese jméno klíče. Nám postačuje G-klíč\nmístem na druhé linjji:\nse stálým\nNapíšem-li si naši stupnici v notách, bude takto\nvyhlížet:\nNejbližší vyšší notu dbychom napsali na čtvrtou\nod té nejbližší e mezi čtvrtou a pátou, a na poslední\nby přišlo druhé f:\nPrvní dvě noty c, d stojí pod hlamimi linijemi;\na sice c na první přidané, d mezi první přidanou a\nprvní hlavní linijí. Taktéž můžeme ještě nad hlavní\nlinije noty psáti. Zde bude na první přidané a, a me?i\npátou hlavní a první přidanou g.\nVíce not do výšky nepotřebujou dítky znáf. Do\nhloubky jim může učitel ještě h a g vštípit, obmýšlí—li\nzpěv časem ve dvou hlasech předsevzít', v kteréž pří—\npádnosti by se potřeba těchto třech tonů mnohdykráte\nukázala, Neobmýšlí-li to ale, postačí když se naučí\ndítky notám\nRovněž tak nebude třeba, aby učitel dítky více\nklíčům a jinému než G-klíči učil; nebof se nyní skoro\nvšeobecně pro lidské hlasy — vyjmouc bas noty\nv tomto klíči píšou, a klíč tento dítkám velmi vhod\npřijde, učí—li se některé z nich později na housle hráti\nneb na kterýs jiný nástroj housti, pro nějž se noty\nv tomto klíči píšou*\nŽe učitel dítkám i jiným spůsobem noty vpraviti\nmůže, o tom nepochybujeme.\nZároveň co se dítky noty jménovaf učí, vysvětlí\nučitel jak se noty z ohledu svých trvání rozeznávají.\nZ prvu může vzít čtvrteční, pak půlové a celé, a po-\nzději osmerky a Šetnáctky, a uvede na to všecka až\nposud zpívaná jen písmenami psaná cvičení v noty, i\npředevezme všelijaká cvičení v jmenování not. Muže\nse to stář tím způsobem, že napíše jednu řadu not a\nnechá od dítek jména jich vyhledat, po druhé napíše\nzase řadu notových jmen, a nechá je notami naznačiti.\nProspěšné i dítkám zábavné bude, když je nechá učitel\ntaké hned noty psát, a když jim bude dávat' malé úlohy.\nK tomu poslouží nejlépe asi čtyry takty z některé je-\ndnoduché písně ze školního zpěvníčku, které učitel jen\npísmenami napsav, od dítek v noty uvésf a pak takto\nvypracovanou úlohu zpívat dá. Cítí—li se učitel dost\nschopný, může i sám kratičké melodije složit a je jen\npísmenami napsat; umí—li u dítek zvědavost vzbudit,\nbudou se oni jistě chtít přesvědčit, jak ta melodije\nv notách vyhlíží a jak zni. Ano muže jít ještě dále;\nmůže vyvolat některé dítko a uložit mu, aby na zdař\nBůh nějakou řadu písmen napsalo, které pak od jiného\nv noty uvésf a od ostatních zazpívat dá, at už to vy-\npadne jakkoliv. Učitel bude mít při tom příležitost\npoukázat na tu okolnost, že nejsou noty jen na zdař\nBůh sestaveny, nýbrž že musejí být sestaveny dle jistých\npravidel, mají—li dát srozumitelnou a příjemuou melodiji;\nmíníme že tím předejde mnohému předsudku, kteiy se\nbyl u toho neb onoho dítka vloudil. Že se ostatně\nmnoho Času něčím takovým trávit nebude, nýbrž že se\nto spíše jen jaksi k oddechu dílek předvezme, a to jen\npro to, aby nabyl učitel příležitosti o necetn"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 367, "texte": "jako jest k.př. skládáni hudby, promluvita tak vědo-\nmosti ditek nepřímou cestou rozmnožit, nebudeme musit\nzvlášť podotýkat. Nedospělý učitel by fayl5 kdoby si ne-\numěl zjednat' příležitost o té neb oné důležité věci pro-\nmluvit, obmezený ve svých náhledech by byl, kdo by\nchtěl podobný prostředek k rozmnožování vědomostí\ndítek sobě svěřených popírat.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "37", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.5", "titre_corps": "Z Břetislavi.", "titre_sommaire": "Z Břetislavi.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.4", "debut_caractere": 369, "fin_caractere_exclue": 4971, "texte": "Z Břetislavi.\n(Pressburg.)\nHudba kostelní a skladby českých komponistův. Koncert\nA. Dreyschocka - oratoria - Pánové P. J. Heiller, Th. EdI,\n— T. Jachimovský. — Franta a Chalupa.\nS jakou dychtivostí časopisy české, oznamující nám\npokroky a události vlasti naší, vždycky očekáváme, může\njen ten posoudit, komuž určeno osudem, by vzdálen od\nsvých milých krajanův žil, a za tou příčinou doufám,\nže i dopisy z dálky, tykající se vlastenských umělcův a\nskladeb vítány budou.\nTři hlavní předměty mne zvláště k tomuto listu\npohnuly: Vitáskovo Requiem, Veitova mše a koncert\nnašeho světoznámého proslulého krajana Alexandra\nDreyschocka.\nZdejší jednota kostelní ,která již přes 20\nroků chvalně oučinkuje, zná také skladby českých\numělcův oceniti. Minulého roku na dušičky dávalo se\nzde Vitáskovo Requiem (jindy se dávalo Mozartovo neb\nEyblerovo) velmi zdařile a došlo všeobecného soucitu\nÝ\ni uznání. Při této produkcí oučinkovali také Cechově,\nkteří zvěčnělého, proslulého mistra osobně znali, jeho\nskladby v otčině zpívali neb hráli, a kteří se slzavýma\nočima o ctihodném stařečku a minulých časech hovořili\ns tím přáním, by se o tom nějaká zpráva do milené\nvlasti zašla ti měla, jichžto citům zde vyhověti chci.\nVeitova mše provozovala se zde na sv. Štěpána\npo páté — a vždy se více líbí. Obsazení a vyvedení\nbývá ale také vždy velkolepé. Kde šest kontrabassů\nv kostele zazní, kde vše ostatní souměrně obsazeno jesf\na kde každý se vynasnaží pod zprávou obezřetného ře-\nditele pana Josefa Kumlíka své úloze dostáti, tam se\nlze dobrého výsledku nadíli. Pan ředitel Kumlík, též\ndobrý komponista, vyznamenán velkou zlatou medailií\nas takto o této mši se prohlásil: „Kdo tak zbožné city\nhudbou vyjádřiti umí, ten zajisté předobré srdce, ušlech-\ntilou povahu, výborné vlohy a nesmírné umění míti musí;\ntoto dílo jest nejlepší z nových časův, které jsem sly-\nšel.\" —- Sluší ale podotknout!; že se zde jen klasické\nskladby provozují. Beethoven, Cherubíni, Eybler, Haydn,\nHuinmel, Mozart, Mehul, Mendelssohn, Seyfried a t. d.\njsou zde zastoupeni.\nCo nejdříve uslyšíme zde též sečtou mši V. E.\nHoráka, na kterouž se těšíme. Přáli bychom si též\nmši od Krejčího, KolesOvskěho — Mačka a t. d. zde\nposlechnouti, ale naše přání nedá se hned vyplniti, an\nse mnohé hlasy pět neb šestkrát opsati musejí, což\ns nemalými jest spojeno výlohami. Časem ale i toho se\ndočkáme.\nPrvní koncert dával zde Alex. Dreyschock 21.\nlistopadu m. r. v sále pana Schmidta. Už to svědčí o\nslavné pověsti jeho, že dva dni před koncertem žádné\nmísto více k dostání nebylo. Slyšeli jsme od něho ten\nvečer sonátu od Beethovena Op. 10. číslo 3. D dur,\nnocturnu od Chopina, jeho saltarellu, jeho allegro appas-\nsionato na 4 ruce, kteréžto poslední s ním hrála slečna\nSerafina Vrabélyova, Mendelsohnovu i jeho vlastní\npíseň přádelní, a rhapsodie hongroise ód Liszta. Popi-\nsovati toto čarovné přednešení — bylo by tolik, jako vodu\ndo Dunaje nositi. Každý z této vybrané společnosti bál\nse při provedení adagia tak řka dýchati — a na to hro-\nbové ticho následoval nesmírný, trvající potlesk a volání.\nNa všeobecné přání dával později pan Dreyschock\nještě jeden koncert a sice v divadle, aby větší díl obe-\ncenstva toho potěšení oučastným býti mohl. Divadlo\nbylo naplněné, a týž výjev nadšení a všeobecného za-\nnícení jako v prvním koncertu stal Se i zde. Hrál\nBeethovenovu sonate pathetique, fugu od Bacha, několik\nkusův své vlastní skladby, a k posledu, an potlesku\nkonce nebylo, improvisací na maďarskou píseň; tu do-\nsáhlo roznícení nejvyššího stupně. Na tento večer nikdy\nnezapomenu. Pan L..., rada vrchního soudu, též Čech\n— pravil š Vážností vnáší mluvě k okolostojícím kra-\njanům: Tákový muž jesf pravá chlouba a čest celého\nnárodu! ~ t\nRočně se dávají zde čtyry akademie přispívajícím\noudům spolku pro hudbu kostelní. V první na květnou\nneděli provozovalo se oratorium od Beethovena: Ježíš\nna hoře Olivetské, v druhé Walpurgisnacht od Mendels-\nsohna, v třelidie Menseherialter od Lachnera a v čtvrté\ndas Weltgericht od Šchneidra mimo jinší menší skladby ...\nVelkou zásluhu o žvelebení této hudby má zdejší\nkanovník a městský farář, vel. pan P. Heiller,] jemu po\nboku účinkují p. Th. Edl, měšfan a obchodník, nevšední\npianista a velký znatel — jakož i paň Titus Jachi-\nmovský, c. k. úředník, výborný houslista, který též\nmnoho přispěl k prokleštění dráhy hudby klasické. Če-\nchův a Moravanův jest ndé mnohé, kteří spoluúčinkují.\nTak na př. pan firanta, nedaleko Prahy zrozen, bývalý\nplukovní kapelník; nyní co kapelník hudby městské. Jeho\ndvě dcery jsou výborné pěvkyně; starší zpívá soprán a\nmladší alt a potěšení jest, je poslechnouti; dva synové,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 293, "texte": "též výteční houslisté a vůbec v hudbě dobře vycvičeni.\nP. Chalupa, měšťan, vůbec vážený a vzdělaný můž,\nkontrabassista při divadle, žák pražského konservatoria,\nkterý s velkou úctou a vděčnosti na svého p. profesora\nHraběte a jiné pány zpomíná; foukací nástroje jsou vět-\ndílem v rukou Čechův."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.6", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.5", "debut_caractere": 295, "fin_caractere_exclue": 4868, "texte": "Händel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nByl to náš velký maestro Caldara se svou anděl-\nskou dceruškou Biankou, jenž tenkráte nu své umělecké\ncestě Německem po silnici okolo mého domova jel.\nPůl Evropy hlásalo slávu tohoto velkého muže a outlá\nruka jeho dcery upustila na můj hořící obličej několik\nlistů onoho stromu, jenž u nás jako zde vavřín co vý-\nznak slávy, nesmrtelnosti platí.\nV\nŠvihnutí bičem pohnulo kočár, na uěmž krásná\nBianka vedle svého otce seděla, k rychlejšímu běhu a\nona zmtzela m. z očí; nikoli však z mé obrazotvor-\nnosti! Co Musa vstoupila do mé nadšené mysli.\nRychle vklouzl jsem, co se můj starý otec v ran-\nním spánku nacházel, do mé komůrky a uchopiv se\nhouslí počal jsem hráti. Mé srdce překypélo takým ne-\nkonečným bolem nad mou nemohútností a toliko žalné\ntony prýštily se z houslí mých; jemná elegická trudnosf\nkvílela ze strun a hluboký bol skučel v ostrých tonech.\nHrálf jsem ustavičně, prsa má zdály se býti přeplněny\nnevýslovnými city. Cítil jsem ještě dotknutí se dubo-\nvého listí, jež z rukou Biančiných na mé líce upadlo a\nmé přeplněné srdce jinými tony se bylyf\nsladké, jemné, lyrické, jásající; radosf hupkovala jásavě\nze strun, zvuky z poklidn mé duše houpaly se blaženě\nna perutích cherubínů. Zlatá budoucnost zářila v mém\nsrdci a já ji pozdravil jásacími tony čisté lásky a vě-\nv/P i O v\nrici duvery.\n„Co děláš, Bedřichu?\" volal za ranou laskavý můj\notec, v jehožto očích se slzy třpytily.\nToto zvolání vytrhlo mne ze snění a téměř bez\nsebe padl jsem do jeho náruče. Avšak nebylo to mdloba\nunavenosti, jež mne sklíčila; byl to výlet mé duše do\nradosti pozdějších dnů, v nichžto jsem hejřil.\n„Mé dítě, mé drahé dítě!\" vzlykal otec a přitiskl\nmne tak prudcn k sobě, že jsem ze své mdloby procitl.\nOtče! zvolal jsem, viděl jsem jej, viděl jsem onoho\nvelkého umělce a — a krásná musa byla s ním!\nOd toho dne žil jsem jen umění, dovedl jsem juž\nlecos a jsem nyní zde, bych ještě něco většího dokázal.\nVidím jej, vidím ji, kteřížto ve mně posvátnou ideu pro-\nbudili a jsem šťasten! . .\nDokončiv své vypravování zvedl oslavený mladík\nsvé slastiplné oči k nebesům a zpozoroval teprv nyní\nCaldaru a Bianku, kteřížto poslední polovici Handlova\nvypravování s němým účastenstvím poslouchali. Mezi tím\nse setmělo; avšak neobyčejný plamenný ruměnec na\nHandlových lících a jemu odpovídající červenosf na obli-\nčeji naproti stojící Bianky — něžné tyto duše rozuměly\nsi obapolně a oba se zarděli nad neočekávaným pozná-\nním — poskytl v této temnosti dosti vítané světlo otci,\njenž stranou s úsměchem uspokojným naslouchal.\nVečer byl nevýslovně krásný. Jemné zvonění, zvě-\nstující „Ave Maria\" dodalo celku slavnostního nadzem-\nského rázu. Velký počet lidí dostavoval se od nějakého\nčasu na obyčejné místo procházek.\nTaké umělci opustivše hostinec vmísili se do směsu\nprocházejících se lidí.\nV\nŠťastná náhoda přivedla Handla k Biance. I podal\njí svou ruku a oba kráčeli dlouho mlčíce pohromadě,\nneboť srdce každého překypovalo nevýslovnými city a\nžádný nedůvěřoval si mlčení druhého přerušiti. Kdo byl\nšťastnější než Hándel! Bylať mu po boku, visela na\njeho páži, ona, již tak horoucně miloval, ona, kterážto\nv jeho nadšené duši juž od dětinství co vtělená musa\nse vznášela, ano pro kterouž se po celý svůj život\numění věnoval, noce obětoval, ona, pro nižto mnoho\nhodin bez oddechu u pulpitu stál, a s železnou pilností\na vytrvalostí pracoval. Její dech dotkl se jeho lící;\ndrželt její ruku ve své a patřil ji pln čisté, zbožné\nlásky do krásných očí. Bylť blažen!\nTéž Bianka těšila se z toho, že s oslaveným jino-\nchem ruku v ruce procházeti se mohla. Její duch za-\nměstnával se ještě dosud čarokrásnou hrou, jížto se\nmladý umělec dnešního odpoledne vyznačil. Vážilať si\nho vždy vysoko; avšak dle toho, co ho v chrámě sv.\nMarka slyšela, zdál se jí býti bytostí vyššího druhu,\nbytostí, kteréžto se jen obdivovati a klaněti můžeme;\ni bála se, jak se napotom vyjádřila — své pozemské\noči k božskému jinochu pozvednontí.\n„Proč jste tak tesklivá, drahá přítelkyně ?\" přerušil\nkonečně Hándel mlčení.\n„Jak se můžete ještě tázati ?\" odvětila Bianka tiše;\n„dojal jste nás všechny tak hluboce, že jsme byli téměř\nbez sebe zanícením nad vaším vznešeným přednesem.\"\n,,Tedy byla Bianka potěšena mou hrou? O, já\nblažený!\" zvolal Hándel a tiskl prudce ruku její. Bianka\nodvětila, tušíc jen lásku bratrskou, tisknutí sesterskou\nvroucností.\n„Potěšena ?\" pravila nyní Bianka. „Jak chudé to\nslovíčko, kteréž se dostává každému kejklíři za jpho\numělé kousky. Nadšena, do nebe povznešena jsem byla!\nO, Handle, vy jste veliký umělec a což krasšího, pře-\ndobrý muž!\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "40", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.6", "debut_caractere": 5212, "fin_caractere_exclue": 5957, "texte": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěváckého spolku.) (Dokončení.) Smutný\npohled to poskytuje každému milovníku hudby, an pohlí-\nžet musí na zmírající bujarou sílu a lásku hudební,\nna chřadnoucí spolek, z jehož ceských písní se každý\ni sprostinký vesničan radoval. Čím vsak lze opět pozved-\nnouti zabředlý spolek zdejší? Krátká bude odpověď naše\nna tuto dle pouhého pohledu takřka nemožnou opravu:\nmethodické vyučování ředitelovo a vřelé účastenství ze strany\núdfiv. Ano, to jsou ty dva pevné sloupy, o něž se exi-\nstencí zdejšího spolku a zpěvu opírá, chráníc se před stra-\nšným pádem. Ředitel musí nahlídnoti, v cem pokrok vázne,\nkde třeba bude špatné kořeny vymítit a rozumné a spolu\ni praktické hudební vzdělání zpěvákům zaopatřit, by tak"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6510, "texte": "lehčeji k cíli pravé dokonalosti kráčeti mohli. IÍ dosažení\ntoho a k zlepšení a pozdvižení hudebního vzdělání zpě-\nvákův nutno nevyhnutelně vyučování thcorie, aby se i\nzpěv český v tomto městě výše výšinouti mohl nad města\njiná. Buh dá, že to půjde, a však ne bez líže, an zdejší\nobyvatelslvo malé známosti má o národnosti a velmi málo\nse stará o hlavní směr svých duševních sil s ohledem na\nsvou milou vlast! — — Nebudeme se obírat s touto\nslabou stránkou města Bydžova a přikročíme raději k dru-\nhému pramenu, který svadlý spolek opěť občerstvili může.\nTentýž záleží v pravidelně ustanovených dnech ku cvi-\nčení a jich úpítié navštěvování. Pakli ale na každé cvi-\nčení jen několik milovníků hudby se sejde, by se buď\nzpěvem obveselili, neb prázdné místo obsadili, aneb i ko-\nnečně se scházeli, poněvadž jim to povinnost káže a jich\npořádku to odporuje, — pak je marná snaha učitelova a\nvšeliké jeho vřelé vyučování na zmar přichází, neboť vy-\nučující se neustále po zadu zůstávají. Je nám srdečně líto,\nže tak často jsme velmi nuznou návštěvu spaťriti museli! —\nKonečně upozorňujeme pana ředitele, by se všemožně po-\nstaral o volbu dobrých a českých zpěvů, ne však rozlič-\nných otřepaných, bezcenných písniček, které pro svou slu-\nchu lahodící myšlenku tak čestného místa pií mnohém\nsestavování kusů ku programu zaujímají. Sborů, písní i\norchestrálních skladeb má zajisté česky národ hojnost, ano\nmůže se jimi honosit. Zdali by tedy v tomto případu\nzdejší spolek málo sbory neb jinými skladbami zaopatřen\nbyl, nechť se obrátí na pana redaktora „Dalibora44, který\njim zajisté v tom ochotně poslouží a sám se radovali bude\nz dobrého pěstování zpěvu českého v Bydžově. — K závěrce\nvšak ještě podotknouti dlužno, by p. ředitel místo častých\nprodukcí, jichž počet by nejméně o polovičku ztenčit mohl,\nsi raději methodického vyučování hleděl, což mnohem více\nk zdaru zdejšího spolku přispěje a lepšího ovoce přinese,\nnež by se jináče očekávali dalo.\n(-1*-) Z Klatov. (Taktovka pro kapelníka p. Klímu.)\nJak už čtenářům těchto listů známo, získal si pan Frant.\nKlíma, c. k. vojenský kapelník, častým účinkováním\nv našich koncertech a akademiích, jež se ku prospěchu\ndobročinných účelů v dávaly, nemalé zásluhy o naše město,\nUznavše to zdejší milovníci hudby, překvapili tyto dni\npana kapelníka Klí m u tím, že mu překrásnou taktovku\nvěnovali. Jest stříbrem kovaná ; na dolejším konci jsou\nvyrytá slova česká: „Panu Klímovi milovníci hudby\nv Klatovech roku 1 86044 ana hoře j nim jest zasazen krásný\nkřišťál. Přáli bychom, aby tak šlechetného kapelníka a\nhorlivého Vlastimila každé město české mělo.\n(V. N.) Z Bosně. Dne 26. ledna odbývala se první\nučitelská porada v Bosniý před kteroužto předseda velcd.\npan Josef Čermák, bisk. vikář a děkan Bosenský smu-\nteční mši sv. za zvěčnělého nejvyššího škoídozoree diecese\nLitoměřické, pana V. Karu obětoval. Veškeré učitelstvo\nokresu Mnichovohradišťského provozovalo při slavnosti té\nvokální Re qui em do Cod Lablera a Animas on V.\nHoráka do Es. Vyznali musíme, že skladby tylo tak\ndokonale provedeny byly, že by jich mnohý vycvičený\nspolek zpěvácký po mnoha zkouškách sotva lépe provésti\nmohl, ač zde pro všeliké překážky před [provedením jen\njediná zkouška odbývati se mohla. Provedení skladeb\ntěch svědčí o probuzení lepšího vkusu pro hudbu chrá-\nlnovou 5 čehož hlavní zásluhu nese veled. pan vikář J.\nČermák, který jsa milovníkem hudby, zvláště pak zpěvu,\nvšemožně se o to zasazuje, by zpěv i hudba ve ško-\nlách pěstovány a v chrámích důstojně provozovány byly.\nAby však více jednoty a povšechného poznání lepších\nskladeb v okresu svém docílil, zřídil z učitelstva vikariat-\nního jakýs spolek hudeb nicko- zpěváeký, jehož\núkolem jest, aby v poradách učitelských (jichž čtvero do\nroka jest) zdařilé skladby kostelní i jiné zpěvy zkoušel,\nje provozoval a o opravách hudby chrámové rokoval.\nVedení a řízení spolku svěřeno jest jednomu z učitelů,\npanu J. To 11 der ov i, učiteli v Rakově, kterýž i po-\nřadníkem vikariatním v záležitostech zpěvu a hudby chrá-\nmové jmenován jest. Spolek ten osvědčil činnost svou\nhned loňského roku tím, že při druhé poradě učitelské,\nodbývané v Bakově, Palestriniho I. mše do F, Graduale\nod Pitoniho a Offertorium od Orlanda dosti zdařile se pro-\nvedly, při čemž nejen veškeré učitelstvo vikariatní spolu-\núčinkovalo, ale i sopranisté a altisté z vůkolí sem po-\nvoláni jsou. Máme za to, že to jistá cesta, dojiti cíle\nžádoucího. Že by vůbec takovéto spolky z učitelstva se-\nstávající i jinde zřídili se daly, kde by v poradách učitel-\nských mimo školské i tomuto neméně důležitému před-\nmětu místa popřáno býti mohlo, nikdo upírati nebude,\nkomu poměry hudby chrámové na venku poněkud známy jsou.\n*) Dopisujte častěji!\n\nBerlín. Královský dvorní zhotovitel nástrojů hudebních,\nVavřín Künzel v Berlíně, vyzývá obecenstvo, by\nse účastnilo na výhře velkého kvintettu sestávajícího z 2\nrozličných houslí, 2 viol a 1 violoncella. Cena jest 3000\ntolaru. — Jelikož sotva kdo kvintett ten by koupil, jest\njemu od královského pruského ministerstva loterie na tyto\n4 nástroje a ještě jedno violoncello v ceně 200 tolaru\na 1 houslí v ceně 100 tolaru, do 1. dubna 1860 dovolena.\nPočet losu jest 1500; cena každého 2 tolary. V pádu,\nkdyby se losy do toho času nerozprodaly, odloží se tah\nna 1. července 1860 pod dohlídkou královského úřadu.\n— První výhra jest kvintett v ceně 3000 tolaru, druhá\nvýhra jest violoncello v ceně 200 tolaru, a třetí výhra\njest violina v ceně 100 tol. — 0 slabé opeře „Christině44 od\nhraběte Rederna vyjádřil se ostrovtipný kritik Kosak takto :\nRoku 1848 dělal lid v Německu kočičinu bohatýrum; r. 1860\nděje se to naopak: bohatýři dělají kočičinu lidu. — Slec.\nMarie Mosnerova, slavná virtuoska na harfu, koncertovala\ntu v divadle Viktoria s neslýchaným úspěchem.\nDarmstadt. Ředitel dvorní hudby, pan C. A. Man-\ngold, dokončil nové oratorium „Abraham44, kteréž na jaře\nprovedeno bude.\nHamburg. Ruský celisla C. D a ví do v účinkoval\ndne 20 led. v zdejším 124. filharmonickém koncertu a\nosvědčil cituplný přednes a velkou zručnost na svém nástroji.\nMohuc. Dne 24. ledna vystoupla tu pohostinsku\ndvorní zpěvkyně slec. Emilie Schmi dto va, Pražanka,\nv opeře „„Židovka4* co Recha a docílila motiútnéhp účinku.\nPetrohrad. Hudební zdejší společnost vypsala cenu\nza nejlepší kantaty pro sbor a orchestr na Puškinovu\nbáseň „Hostina Petra Velkého/* Skladatel nejlepší kan-\ntaty obdrží co cenu zlatou medaili i a 200 stříbrných\nrublu. Druhá cena sestává ze stříbrné medailie a\n125 stř. rubl u. Konkurovali mohou toliko ruští skladatelé."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4450, "texte": "V koncertě ku prospěchu pana K. Schubertha dávala se\njeho slavnostní ouvertura a zpívala neteř A. Lvova. Do-\ntčenou ouverturu uspořádal vrchní vojenský kapelník pro\nvelký slavnostní koncert, v němž 2000 hautboislň účin-\nkovali bude.\nPešf. Komorní virtuos J. M. královny anglické, pan\nEd. Reményi, houslista, dával dne 30. ledna v národním\ndivadle první svůj koncert, lirált Chopinův klavírní\nkoncert pro housle, piano a orchester uspořádaný, pak\nkoncert od Mendelssohna a madarské fantasie. Navzdor\nzvýšeným cenám byly místnosti přeplněny. Koncertista\nbyl hned při vystoupeni hlučně uvítán a po provedení\nprvní žádala část obecenstva, by týž kus opakoval;\nco zatím druhá cásť provedení národního pochodu\n„Rakoczy\" míti chtěla. Reményi započal oblíbený ná-\nrodní tento kus a byl hřmícím „Eljenu (ať žije) přerušen.\nTu zavzněl mohutný hlas: „Vstaňme a smekněme;*4 a\nnáhle se všichni ano i v ložích zvedli a Reményi započal\n11a novo; avšak opět hlUcný potlesk a Eljeii přerušil jej\ntak, že umělec všeobecným nadšením dojat, sám slzeti\npočal, klobouk a nástroj odložil a několik minut nepohnut\nstanul. Konečně když vše utichlo, dohrál pochod ku\nkonci. Ton p. Reményiho je velký a plný, vedení smycce\nenergické a technická sběhlosť veliká. Na konci koncertu\nbyl Reményi za výtečnou hru 10 — 12krát hlučně vyvolán.\n-v- -\n(:,i) Z Paříže dne 26. ledna. (Dop. pňv.) (Návštěva\nuR. Wagnera a jeho první koncert.) Néjpamátnějšího co\nmne v životě potkalo, jest návštěva u Rích. Wagnera. R.\nWagner bydlí v rue Newton číslo 16, v domě, nád-\nherným nářadím ozdobeném, jehožto vstup malá za-\nhrádka tvoří. Nemohu, i kdybych chtěla, ani dosti po-\npsali jeho roztomilost a přívětivost, s jakouž nám Richard\nWagner vstříc přišel. Jeho první otázka (a tu jsem\nmu v ocích ctla) byla o jeho opeře „Cola Rienzi;44 a\nměl velkou radost, když jsem mu řekla, že tato opera\ns velkým úspěchem v Praze provedena byla. Podstat p.\nRich. Wagnera jest trudná jako jeho vzhled, a navzdor\ntomu, že železný tlak vyhnanství jej tíží, vyhlíží přec\nmladší než v skutku jest, a zdálo se mi, jako bych R.\nWagnera již před lety byla znala. 1 pravili dále: Jedenáct\nlet již tomu, co jsem vypovězen. Toto postavení musí\nkonec vzíti. Nedali jsem se odstrašili a pracovali jsem\ndále. Chtěl jsem zde dát své opery provozovali, a však\nobtíže s překládáním textu a překážky všeho druhu ze\nvšech stran mi v cestu kladené tomu zabraňují; i musím\nse s tím spokojiti, když v italském divadle několik úryvku\nze svých oper provesti mohu. Jak rád bych se do Prahy\npodíval! Včera dne 25. ledna dával první svůj koncert\na my jsme seděly v lóži blíže jeviště. Koncert měl skvělý\nvýsledek. Rich. Wagner byl potleskem, několik minut\ntrvajícím, přivítán a po každém provedení své komposicí\nhřmící pochvalou a voláním obsypán. Uvod k „Tristanu44\nbyl výbuchem potlesku přehlušen. Nejvyšší vrchol po-\nchvaly byl při pochodu z „Tannhauseru44 a při jednom\núlomku z ,,Lohengrinu.tó Jméno „Wagner44 rozlehalo se\npo sále a samo nejsilnější fortissirno nesmírně obsazeného\nsboru a orkestru bylo přehlušeno jásotem Francouzů a\nhřmícím potleskem Němců. Celý orkestr tleskal též s nimi.\nRichard Wagner dosáhl svými skladbami triumf, jakéhož\nse snad ani Meyerbeerovi a jiným pánům nedostalo. A. Z.\n-— Druhý koncert Richarda Wagnera odbýval se dne\n2. t. m. a dosáhl příznivého výsledku. — První koncert\nslavné pianistky a Praž a 11 ky paní Szarvadyové, roz. Klau-\nsové, bude dne 11. února. —Co ředitel orchestru velké\nopery 11a místě zemřelého Girarda nastoupí pan Dietsch,\nučitel zpěvu při velké opeře a varhaník v chrámě sv.\nMagdaglény.\nŠtětin. Dr. Karel Lowe (nar. 1796) složil nové\noratorium, jež se dne 11. února t. r. provozovati bude.\nText je od L. Giesebrechta a má za předmět legendu o\nPolusovi z Atelly. Poíus Atello byl pohanský herec (100\nlet po Kristu), jenž rouhav se veřejně křesťanství konečně\nku křesťanství přestoupil a se u přítomnosti císaře po-\nkřtili dal. Když se konečně ukázalo, že to nebyl výjev\ndivadelní, nýbrž skutečný posvátný cin, musel úpalní\nsmrtí zemříti. Církev ho vzývá co Pavla mučedlníka.\nVaršava. Výtečný náš St. Moni u szko složil\nnovou operu „Hrabina44 (Hraběnka) k textu od Wl. Wol-\nského. Hudba i libreto jsou velmi pěkné a zdejší hu-\ndební svět nemůže se juž dockati prvního představení.\n. *) Laskavostí pana Zadrobilka, lékárníka v Praze, obdrželi\njsme tento dopis, jejž jeho nadaná dcera a pianistka, slečna\nA. Zadrobilka va, sem zaslala, a kterýž doslovně uveřejňujeme.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "38", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 2. února spatřili jsme opět", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 2. února spatřili jsme opět", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5210, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 2. února spatřili jsme opět\njednu ze starších oper franzouzské školy; byla to Zampa\nneb nevěsta z mramoru. Text její zpracován jest\ndle F. Elemenreicha od Kupelwiesera, hudba pak od F.\nHerolda. Nežli něco bližšího o hudbě samé promluvíme,\nvizme krátký obsah této opery: Y nádherné síni paláce\nvelkoobchodníka Lugano, nedaleko městečka Melazo v Si-\ncílii, očekává Kamila, obklopena jsouc dívkami, které ji\nsvatebními šperky okrašlují, Alfonsa de Monzu, svého\nsnoubence, až tento přijda milence své sděluje, že Zampa,\nvšem hrůzný mořský loupežník, od otce jejího jat a sem\nodvezen býti má. Po celý cas svého vyprávění obrácen\njest jeho zrak na mramorovou sochu opodál stojící i ptá\nse Kamily o původu jejím. Kamila sděluje mu krátký\nživotopis panny, k jejíž úctě zde socha vytesaná a potsa-\nvená hyla. Jméno její Bianka požívalo zvláštní úcty u\nšlechticů vlašských, avšak jen jeden z nich stal se jí\nmileným. Tento oloupiv její nevinnost opustil ji. Po šest-\nnáct dlouhých let cekala na jeho navrácení, však jej více\nspatřiti neměla! — Alfonso, důstojník Sicilský, pozná v onom\nsvůdci svého vlastního bratra, avšak zamlčí jej Kamile a\nodejde přípravy k svatbě uspořádat. V tom, sotva dechu\npopadaje, přikvapí sem Dandolo, klícník zámecký, a vy-\npravuje o zakukleném muži, který se jej po příčině jeho\nspěchu tázal. Když Dandolo zakuklenci sdělil, že ke knězi\npospíchá, který Kamilu s Alfonsem oddati má, odporoval\ntomu neznámý, neb on sám prý zruší slavnostní hodování.\nSotva klícník slova tato dořekl, vešel onen zakuklenec\nZampa do síně a podal Kamile psaní od otce její o o, kte-\nrýž ji v něm prosí, by jej ze zajetí loupežníka Zampy\nvykoupila. Kamila táže se neznámého, pakli Zampa v za-\njetí se nachází a co cifiiti má, by otce svého vysvobodila.\nZampa poroučí jí připravili v této síni skvostnou hostinu\na hrozí jí zároveň usmrcením otce jejího, pakli jej komu-\nkoliv vyzradí. Kamila přísahá tak učinili, načež odejde\npříkaz Zampův vykonat. Na znamení dané lesním rohem\npřikvapí sem při veselém zpěvu houf Korsarů. Zampa\nsdělí jim, že jest zde pánem, dcera velkokupcova jeho\nmilenkou, což tímto hodováním potvrzuje. Daniel Capuzzi,\ndůstojník Korsarů, upozorní svého heitmana na sochu Bi~\nanky Manfredi, kterouž byl jednou zradil. Zampa postaví\nse před svou bývalou milenku, prosí ji s úsměškem, by\nvyjasnila svou tvář a odpustila svému milému choti, s nímž\nona zítřejšího dne svatbu slaviti bude. Klícník oznamuje\nZampovi vůli Kamily, která s ním si inluviti žádá. Heit-\nrnan však nežli odejde, chce dříve svatební prsten soše\ns prstu stáhnouti. Jaká hrůza pojímá loupežníky! — Socha\npozdvihla ruku vzhůru, jak by přísahali chtěla pomstu\nnevěrníkovi. (1. dějství.) (Dokončení budoueně.)\n— Pan Ant. Benevic a prof. Jul. Goltermann na-\nstoupí po velkonocích uměleckou cestu a za tou příčinou\nvypověděli služba u zdejšího stavovského divadla.\n— Ředitelství německého Pešťapského divadla enga-\nžovalo pro divadelní orkestr následující hudebníky z Prahy:\npana Brůcknera, soukromého žáka pana prof. M.\nMildnera, p. Hamerlu, fletistu a soukromého žáka\npana prof. Eisera, dále žáky zdejšího konservatoría :\npana K india (2, housle), p. Chrse (violu), pana Kubra\n(lesnici).\n— Ku prospěchu kapelníka pana Ed. Tauwitze\nbudou v stav. divadle v češtině provozovati některé\núryvky z oper a sice jak doslýcháme, bude se davati\nčtvrtý akt z Hugenott, druhý z opery „Němá z Por-\ntici,44 a třetí z opery Lucia. V úryvkách těchto budou\núčinkovali pánové: Éachmann, Strakatý, Schwarz\na slečna Pra u s eov a.\nTřetí koncert Cecilské jednoty bude se dne\n16. února odbývati. Program jest zajímavý; obsahujeť\nkoncertní ouverturu od F. Hitlera; jásací ouverturu od\nK. M. Webra, Fruhlingsbotschaft pro sbor a orkestr od\nN. Gade-a úryvky z Loreley od Mendelssohna, skladbu\nod Gadea a umírajícího pěvce od L. Zyonaře.\n— Letošní koncert ku prospěchu akademického\nčtenářského spolku bude zajisté jeden z nejzajímavějších.\nUslyšíme ouverturu k opeře „Život za Cára44 od geniálního\nM. Glinky, ouverturu k tragedii „Alexej\" od L. Pro-\ncházky, 26. lipna sbor od K. Slavíka, český sbor od\nVil. Blodka, pak solové kusy, přednešené od F. P i vody,\nnadané pianistky B. Svobodovy a výtečné virtuosky na\nhousle, slečny Rosa ďOr.\n— Pan Josef Fo rster, adjunkt varhanického ústavu?\nvydá na subskripcí velmi důležité dílo: Praktické\nvyučování hř e na var hany, jež všestranného úča-\nstenství zasluhuje. Zovou se tedy tímto uctivé vsickni\npáni učitelé, varhaníci a vůbec přátelé hry na varhany,\naby se tohoto podniknutí zúčastnili. Dílo toto, jenž pouze\npůvodní skladby obsahovali bude, vyjde v šesti sešitech\nza 2 zl. 40 kr. rak. čísla, každý sešit o sobě za 50 kr. ;\npo vyjití celého díla se cena zvýší. Sběratelé obdrží na\ndeset exemplárů jedenáctý zdarma. První sešit nachazí\nse již v tisku a obsahuje 20 dvoulilasových manuálních\ncvicení pro obě dvě ruce; pak 20 dvouhlasovych vet\npro každou ruku o sobě. Ke všem cvičením je připojeno\nkladení prstů, jakož vůbec celé dílo je opatřeno appli-\nkaturou manuální a pedální. Náklad tohoto díla vede ob-\nchodnictví v musikaliích Roberta Veita „u Beethovena44\n(číslo 116 — IIj, jakože přijímají předplacení všecka kněh-\nkupectví a obchodnictví v musikáliích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "39", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího", "titre_sommaire": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.6", "debut_caractere": 5212, "fin_caractere_exclue": 5957, "texte": "Z Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěváckého spolku.) (Dokončení.) Smutný\npohled to poskytuje každému milovníku hudby, an pohlí-\nžet musí na zmírající bujarou sílu a lásku hudební,\nna chřadnoucí spolek, z jehož ceských písní se každý\ni sprostinký vesničan radoval. Čím vsak lze opět pozved-\nnouti zabředlý spolek zdejší? Krátká bude odpověď naše\nna tuto dle pouhého pohledu takřka nemožnou opravu:\nmethodické vyučování ředitelovo a vřelé účastenství ze strany\núdfiv. Ano, to jsou ty dva pevné sloupy, o něž se exi-\nstencí zdejšího spolku a zpěvu opírá, chráníc se před stra-\nšným pádem. Ředitel musí nahlídnoti, v cem pokrok vázne,\nkde třeba bude špatné kořeny vymítit a rozumné a spolu\ni praktické hudební vzdělání zpěvákům zaopatřit, by tak"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4688, "texte": "lehčeji k cíli pravé dokonalosti kráčeti mohli. IÍ dosažení\ntoho a k zlepšení a pozdvižení hudebního vzdělání zpě-\nvákův nutno nevyhnutelně vyučování thcorie, aby se i\nzpěv český v tomto městě výše výšinouti mohl nad města\njiná. Buh dá, že to půjde, a však ne bez líže, an zdejší\nobyvatelslvo malé známosti má o národnosti a velmi málo\nse stará o hlavní směr svých duševních sil s ohledem na\nsvou milou vlast! — — Nebudeme se obírat s touto\nslabou stránkou města Bydžova a přikročíme raději k dru-\nhému pramenu, který svadlý spolek opěť občerstvili může.\nTentýž záleží v pravidelně ustanovených dnech ku cvi-\nčení a jich úpítié navštěvování. Pakli ale na každé cvi-\nčení jen několik milovníků hudby se sejde, by se buď\nzpěvem obveselili, neb prázdné místo obsadili, aneb i ko-\nnečně se scházeli, poněvadž jim to povinnost káže a jich\npořádku to odporuje, — pak je marná snaha učitelova a\nvšeliké jeho vřelé vyučování na zmar přichází, neboť vy-\nučující se neustále po zadu zůstávají. Je nám srdečně líto,\nže tak často jsme velmi nuznou návštěvu spaťriti museli! —\nKonečně upozorňujeme pana ředitele, by se všemožně po-\nstaral o volbu dobrých a českých zpěvů, ne však rozlič-\nných otřepaných, bezcenných písniček, které pro svou slu-\nchu lahodící myšlenku tak čestného místa pií mnohém\nsestavování kusů ku programu zaujímají. Sborů, písní i\norchestrálních skladeb má zajisté česky národ hojnost, ano\nmůže se jimi honosit. Zdali by tedy v tomto případu\nzdejší spolek málo sbory neb jinými skladbami zaopatřen\nbyl, nechť se obrátí na pana redaktora „Dalibora44, který\njim zajisté v tom ochotně poslouží a sám se radovali bude\nz dobrého pěstování zpěvu českého v Bydžově. — K závěrce\nvšak ještě podotknouti dlužno, by p. ředitel místo častých\nprodukcí, jichž počet by nejméně o polovičku ztenčit mohl,\nsi raději methodického vyučování hleděl, což mnohem více\nk zdaru zdejšího spolku přispěje a lepšího ovoce přinese,\nnež by se jináče očekávali dalo.\n(-1*-) Z Klatov. (Taktovka pro kapelníka p. Klímu.)\nJak už čtenářům těchto listů známo, získal si pan Frant.\nKlíma, c. k. vojenský kapelník, častým účinkováním\nv našich koncertech a akademiích, jež se ku prospěchu\ndobročinných účelů v dávaly, nemalé zásluhy o naše město,\nUznavše to zdejší milovníci hudby, překvapili tyto dni\npana kapelníka Klí m u tím, že mu překrásnou taktovku\nvěnovali. Jest stříbrem kovaná ; na dolejším konci jsou\nvyrytá slova česká: „Panu Klímovi milovníci hudby\nv Klatovech roku 1 86044 ana hoře j nim jest zasazen krásný\nkřišťál. Přáli bychom, aby tak šlechetného kapelníka a\nhorlivého Vlastimila každé město české mělo.\n(V. N.) Z Bosně. Dne 26. ledna odbývala se první\nučitelská porada v Bosniý před kteroužto předseda velcd.\npan Josef Čermák, bisk. vikář a děkan Bosenský smu-\nteční mši sv. za zvěčnělého nejvyššího škoídozoree diecese\nLitoměřické, pana V. Karu obětoval. Veškeré učitelstvo\nokresu Mnichovohradišťského provozovalo při slavnosti té\nvokální Re qui em do Cod Lablera a Animas on V.\nHoráka do Es. Vyznali musíme, že skladby tylo tak\ndokonale provedeny byly, že by jich mnohý vycvičený\nspolek zpěvácký po mnoha zkouškách sotva lépe provésti\nmohl, ač zde pro všeliké překážky před [provedením jen\njediná zkouška odbývati se mohla. Provedení skladeb\ntěch svědčí o probuzení lepšího vkusu pro hudbu chrá-\nlnovou 5 čehož hlavní zásluhu nese veled. pan vikář J.\nČermák, který jsa milovníkem hudby, zvláště pak zpěvu,\nvšemožně se o to zasazuje, by zpěv i hudba ve ško-\nlách pěstovány a v chrámích důstojně provozovány byly.\nAby však více jednoty a povšechného poznání lepších\nskladeb v okresu svém docílil, zřídil z učitelstva vikariat-\nního jakýs spolek hudeb nicko- zpěváeký, jehož\núkolem jest, aby v poradách učitelských (jichž čtvero do\nroka jest) zdařilé skladby kostelní i jiné zpěvy zkoušel,\nje provozoval a o opravách hudby chrámové rokoval.\nVedení a řízení spolku svěřeno jest jednomu z učitelů,\npanu J. To 11 der ov i, učiteli v Rakově, kterýž i po-\nřadníkem vikariatním v záležitostech zpěvu a hudby chrá-\nmové jmenován jest. Spolek ten osvědčil činnost svou\nhned loňského roku tím, že při druhé poradě učitelské,\nodbývané v Bakově, Palestriniho I. mše do F, Graduale\nod Pitoniho a Offertorium od Orlanda dosti zdařile se pro-\nvedly, při čemž nejen veškeré učitelstvo vikariatní spolu-\núčinkovalo, ale i sopranisté a altisté z vůkolí sem po-\nvoláni jsou. Máme za to, že to jistá cesta, dojiti cíle\nžádoucího. Že by vůbec takovéto spolky z učitelstva se-\nstávající i jinde zřídili se daly, kde by v poradách učitel-\nských mimo školské i tomuto neméně důležitému před-\nmětu místa popřáno býti mohlo, nikdo upírati nebude,\nkomu poměry hudby chrámové na venku poněkud známy jsou.\n*) Dopisujte častěji!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "40", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7.3", "titre_corps": "Berlín. Královský dvorní zhotovitel nástrojů hudebních,", "titre_sommaire": "Berlín. Královský dvorní zhotovitel nástrojů hudebních,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.7", "debut_caractere": 4690, "fin_caractere_exclue": 6510, "texte": "Berlín. Královský dvorní zhotovitel nástrojů hudebních,\nVavřín Künzel v Berlíně, vyzývá obecenstvo, by\nse účastnilo na výhře velkého kvintettu sestávajícího z 2\nrozličných houslí, 2 viol a 1 violoncella. Cena jest 3000\ntolaru. — Jelikož sotva kdo kvintett ten by koupil, jest\njemu od královského pruského ministerstva loterie na tyto\n4 nástroje a ještě jedno violoncello v ceně 200 tolaru\na 1 houslí v ceně 100 tolaru, do 1. dubna 1860 dovolena.\nPočet losu jest 1500; cena každého 2 tolary. V pádu,\nkdyby se losy do toho času nerozprodaly, odloží se tah\nna 1. července 1860 pod dohlídkou královského úřadu.\n— První výhra jest kvintett v ceně 3000 tolaru, druhá\nvýhra jest violoncello v ceně 200 tolaru, a třetí výhra\njest violina v ceně 100 tol. — 0 slabé opeře „Christině44 od\nhraběte Rederna vyjádřil se ostrovtipný kritik Kosak takto :\nRoku 1848 dělal lid v Německu kočičinu bohatýrum; r. 1860\nděje se to naopak: bohatýři dělají kočičinu lidu. — Slec.\nMarie Mosnerova, slavná virtuoska na harfu, koncertovala\ntu v divadle Viktoria s neslýchaným úspěchem.\nDarmstadt. Ředitel dvorní hudby, pan C. A. Man-\ngold, dokončil nové oratorium „Abraham44, kteréž na jaře\nprovedeno bude.\nHamburg. Ruský celisla C. D a ví do v účinkoval\ndne 20 led. v zdejším 124. filharmonickém koncertu a\nosvědčil cituplný přednes a velkou zručnost na svém nástroji.\nMohuc. Dne 24. ledna vystoupla tu pohostinsku\ndvorní zpěvkyně slec. Emilie Schmi dto va, Pražanka,\nv opeře „„Židovka4* co Recha a docílila motiútnéhp účinku.\nPetrohrad. Hudební zdejší společnost vypsala cenu\nza nejlepší kantaty pro sbor a orchestr na Puškinovu\nbáseň „Hostina Petra Velkého/* Skladatel nejlepší kan-\ntaty obdrží co cenu zlatou medaili i a 200 stříbrných\nrublu. Druhá cena sestává ze stříbrné medailie a\n125 stř. rubl u. Konkurovali mohou toliko ruští skladatelé."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4437, "texte": "V koncertě ku prospěchu pana K. Schubertha dávala se\njeho slavnostní ouvertura a zpívala neteř A. Lvova. Do-\ntčenou ouverturu uspořádal vrchní vojenský kapelník pro\nvelký slavnostní koncert, v němž 2000 hautboislň účin-\nkovali bude.\nPešf. Komorní virtuos J. M. královny anglické, pan\nEd. Reményi, houslista, dával dne 30. ledna v národním\ndivadle první svůj koncert, lirált Chopinův klavírní\nkoncert pro housle, piano a orchester uspořádaný, pak\nkoncert od Mendelssohna a madarské fantasie. Navzdor\nzvýšeným cenám byly místnosti přeplněny. Koncertista\nbyl hned při vystoupeni hlučně uvítán a po provedení\nprvní žádala část obecenstva, by týž kus opakoval;\nco zatím druhá cásť provedení národního pochodu\n„Rakoczy\" míti chtěla. Reményi započal oblíbený ná-\nrodní tento kus a byl hřmícím „Eljenu (ať žije) přerušen.\nTu zavzněl mohutný hlas: „Vstaňme a smekněme;*4 a\nnáhle se všichni ano i v ložích zvedli a Reményi započal\n11a novo; avšak opět hlUcný potlesk a Eljeii přerušil jej\ntak, že umělec všeobecným nadšením dojat, sám slzeti\npočal, klobouk a nástroj odložil a několik minut nepohnut\nstanul. Konečně když vše utichlo, dohrál pochod ku\nkonci. Ton p. Reményiho je velký a plný, vedení smycce\nenergické a technická sběhlosť veliká. Na konci koncertu\nbyl Reményi za výtečnou hru 10 — 12krát hlučně vyvolán.\n-v- -\n(:,i) Z Paříže dne 26. ledna. (Dop. pňv.) (Návštěva\nuR. Wagnera a jeho první koncert.) Néjpamátnějšího co\nmne v životě potkalo, jest návštěva u Rích. Wagnera. R.\nWagner bydlí v rue Newton číslo 16, v domě, nád-\nherným nářadím ozdobeném, jehožto vstup malá za-\nhrádka tvoří. Nemohu, i kdybych chtěla, ani dosti po-\npsali jeho roztomilost a přívětivost, s jakouž nám Richard\nWagner vstříc přišel. Jeho první otázka (a tu jsem\nmu v ocích ctla) byla o jeho opeře „Cola Rienzi;44 a\nměl velkou radost, když jsem mu řekla, že tato opera\ns velkým úspěchem v Praze provedena byla. Podstat p.\nRich. Wagnera jest trudná jako jeho vzhled, a navzdor\ntomu, že železný tlak vyhnanství jej tíží, vyhlíží přec\nmladší než v skutku jest, a zdálo se mi, jako bych R.\nWagnera již před lety byla znala. 1 pravili dále: Jedenáct\nlet již tomu, co jsem vypovězen. Toto postavení musí\nkonec vzíti. Nedali jsem se odstrašili a pracovali jsem\ndále. Chtěl jsem zde dát své opery provozovali, a však\nobtíže s překládáním textu a překážky všeho druhu ze\nvšech stran mi v cestu kladené tomu zabraňují; i musím\nse s tím spokojiti, když v italském divadle několik úryvku\nze svých oper provesti mohu. Jak rád bych se do Prahy\npodíval! Včera dne 25. ledna dával první svůj koncert\na my jsme seděly v lóži blíže jeviště. Koncert měl skvělý\nvýsledek. Rich. Wagner byl potleskem, několik minut\ntrvajícím, přivítán a po každém provedení své komposicí\nhřmící pochvalou a voláním obsypán. Uvod k „Tristanu44\nbyl výbuchem potlesku přehlušen. Nejvyšší vrchol po-\nchvaly byl při pochodu z „Tannhauseru44 a při jednom\núlomku z ,,Lohengrinu.tó Jméno „Wagner44 rozlehalo se\npo sále a samo nejsilnější fortissirno nesmírně obsazeného\nsboru a orkestru bylo přehlušeno jásotem Francouzů a\nhřmícím potleskem Němců. Celý orkestr tleskal též s nimi.\nRichard Wagner dosáhl svými skladbami triumf, jakéhož\nse snad ani Meyerbeerovi a jiným pánům nedostalo. A. Z.\n-— Druhý koncert Richarda Wagnera odbýval se dne\n2. t. m. a dosáhl příznivého výsledku. — První koncert\nslavné pianistky a Praž a 11 ky paní Szarvadyové, roz. Klau-\nsové, bude dne 11. února. —Co ředitel orchestru velké\nopery 11a místě zemřelého Girarda nastoupí pan Dietsch,\nučitel zpěvu při velké opeře a varhaník v chrámě sv.\nMagdaglény.\nŠtětin. Dr. Karel Lowe (nar. 1796) složil nové\noratorium, jež se dne 11. února t. r. provozovati bude.\nText je od L. Giesebrechta a má za předmět legendu o\nPolusovi z Atelly. Poíus Atello byl pohanský herec (100\nlet po Kristu), jenž rouhav se veřejně křesťanství konečně\nku křesťanství přestoupil a se u přítomnosti císaře po-\nkřtili dal. Když se konečně ukázalo, že to nebyl výjev\ndivadelní, nýbrž skutečný posvátný cin, musel úpalní\nsmrtí zemříti. Církev ho vzývá co Pavla mučedlníka.\nVaršava. Výtečný náš St. Moni u szko složil\nnovou operu „Hrabina44 (Hraběnka) k textu od Wl. Wol-\nského. Hudba i libreto jsou velmi pěkné a zdejší hu-\ndební svět nemůže se juž dockati prvního představení.\n. *) Laskavostí pana Zadrobilka, lékárníka v Praze, obdrželi\njsme tento dopis, jejž jeho nadaná dcera a pianistka, slečna\nA. Zadrobilka va, sem zaslala, a kterýž doslovně uveřejňujeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "debut_caractere": 4439, "fin_caractere_exclue": 4450, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c019", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Z. Thalberg.) Nedlouho po svém přibytí do Londýna r.", "titre_sommaire": "(Z. Thalberg.) Nedlouho po svém přibytí do Londýna r.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "debut_caractere": 4452, "fin_caractere_exclue": 5837, "texte": "(Z. Thalberg.) Nedlouho po svém přibytí do Londýna r.\nÍ844 hledal Thalberg soukromé obydlí. I byl poukázán k jistému\nkrejčímu, jenž takovéto byty pronajímal. Thalberg provázen\nsvou krásnou paní šel se na pokoje podívati a vzvolil si dva\nz nejpohodlnějších a z nejelegantnějších. Brzy se shodli s krej-\nčím o činži a Thalberg žádal si ještě tohoto dne se tam přisté-\nhovati. Podav krejčímu svou navštívenku odstranil se. — Thal-\nberg, Thalberg, cte krejčí a jméno přichází mu známé. Podívat'\nse na listinu cizinců, na níž Thalberg co pianista uveden byl. —\n,,Nebesa,a zvolal, ,,co jsem učinil, muzikant! pro také chlapy\nnemám pokojů v domě svém. — Večer o 10 hodinách přichází\nlhalberg a najde domovní dveře zavřeny. Klepáť, žádný neo-\ntvírá; klepá silněji — a konečné se na hoře okno otevře a ob-\njeví se hlava krejčího noční cepicí přikryta. >?Jste vy to, pane\nThatbergu ?\" «Ba, ovšem, otevřte, chci do svého obydlí.\" — »0\nto mi je velice líto, musíte si jiné obydlí vyhledat', vy jste mu-\nzikant a takovýmto lidem nepronajítnám svých pokojů ze zá-\nsady!\" — „Ale já nejsem obyčejný muzikant jak se domníváte,\njsernt Thalberg!« — wVímť to dobře; vy hrajete na klavír, vaše\npaní jesč dcera slavného zpěváka, Lablaehea; avšak přec vám\nmusím opětovat, že žádného bytu pro vás nemám.\" S těmi\nslovy zamknul na hudbu zanevřelý krejčí okno a Thalberg musel\nse opět do svého hostince navrátit."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c020", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "debut_caractere": 5839, "fin_caractere_exclue": 5930, "texte": "Listárna.\nPan K. A.: Podáme ale později. Panu V. D. v Kra-\nkově: Neracte na nás zapomenout."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-10-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-10_01#c021", "volume": "bmtnabd_1860-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto čislu přiložena jesť 1. notová příloha obsahující impromptu pro piano od W. H. Veita.", "titre_sommaire": "K tomuto čislu přiložena jesť 1. notová příloha obsahující impromptu pro piano od W. H. Veita.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "debut_caractere": 5932, "fin_caractere_exclue": 6026, "texte": "K tomuto čislu přiložena jesť 1. notová příloha obsahující impromptu pro piano od W. H. Veita."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[33]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.1", "texte": "Pobídnutí k tanci.\nSm.\nHonem děvy, čilé děvy\nSem kde hudba hraje,\nKde o smutku žádný neví,\nVše jen rozkoš ssaje,\nKde i starec v kole zmizí\nValčík k tanci když pobízí:\nLa la la la!\nJste tak mladé, jste tak hezké,\nPlné živé vnady,\nK tomu ještě děvy české,\nTy si skočí rády —\nvHle jak valčík čtveračivý\nSe stařenou dělá divy.\nLa la la la!\nHonem bez zdráhání\nHonem k hochům spějte,\nNechte všeho upejpání —\nRuku na bok dejte —\nJedna — dvě — tři — v kolo s kraje!\nDokud ještě valčík hraje.\nLa la la la!\n\nFrantišek Benda.\nŽivotopisný nástin. Podává K. Petr Kheil, jun.\n(Dokončení.)\nPo smrti Grauna r. 1771 stal se Benda královským\nkoncertním mistrem a doprovázel krále po 40 let při\njeho cvičeních na flétnu, na nížto v tom čase as\n50.000 koncertů přehrál. Již mnoho let neslyšel svět\nkouzelné tony jeho houslí; nebof byv mrtvicí raně«,\nnebyl s to na housle hráti.\nJsa vysokého stáří sklesl v temný hrob skonav\ndne 7. března 1786 v Postupíně na sešlost těla v 77.\nroku svého stáří.\nBenda zanechal nám mnohých skladeb, dílem kon-\ncertů, symfonií atd. v rukopisu, z kterých v Paříži 12\nsól pro housle, v Berlíně pak solo pro flétnu vyšlo. Po\njeho smrti vyšly u Kuhnla v Lipsku: „Etudes de Vio-\nlon, ou Caprices. Oeuv. posth. Liv. I., II.\" a „Exercices\nprogress. pour Yiolon Liv. III.,\" kteréž by žádnému\nhouslistu chyběti neměly.\nBenda byl tvůrcem vlastní houslové školy v Ně-\nmecku, která se ode všech tenkráte stávajících značné\nlišila.\nSlovutný Dr. Burney přaví v 3. díle svých cest o\nBendovi: „Jeho způsob hraní nebyl ni Tartiniho, ni So-\nmise, ni Voracini-ho, ni jiného známého náčelníka hu-\ndební školy, bylf to jeho zvláštní, jejž dle vzoru utvořil,\nkterýž mu znamenití pěvci poskytli.\"\n- Hiller píše ve svém životopise Bendy (str. 49):\n„Jeho zvuk na houslích byl jeden z nejkrásnějších, nej-\n„plnějších, nejčistších a nejpříjemnějších. Měl všechnu\n„potřebnou sílu v rychlosti, výši a ve všech jen mož-\n„ných těžkostech nástroje a věděl v pravý čas jich\n„používati. Ale spanilá kantilena byla to, kamž jej\n„jeho náklonnost s nejskvělejším výsledkem vedla.\"\nBenda oženil se brzy; děvče, jež na svých cestách\ns Lóblem znáti se naučil, stalo se jeho chotí. Z jeho\nčtyr dcer vyučoval dvě ve zpěvu a vycvičil je na zpě-\nvačky, ony se vdaly, jedna za ředitele hudby Rei-\nchardtem, druhá kapelního mistra Wolffa. Také jeho\ndva synové, Bedřich, Vilém, Jindřich (n. 1745, f 19. červ.\nHl.4) a Karel Heřman (nar. 2. břez. 1748) byli vý-\nteční houslisté, oba v hudebním sboru krále Bedřicha II.\nCo otec rodiny byl Benda výborný, štědrý k chudým\nrodičům a sourozencům, laskavý k ženě a dětem. Jsa\nvysokého stáří ještě se upamatoval vděčně na slepého\nžida Lóbla, jenž jeho vzorem byl a jejž za zakladatele\nsvého štěstí držel.\nBenda vzdělal, co se v královské pruské kapelle\nnacházel, mnohé výtečné houslisty, totiž: svého mlad-\nšího bratra Josefa, své dva syny Bedřicha Viléma, a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.2", "texte": "Karla Jindřicha] Kristiána Jind. Kórbitze, Jana Augusta\nBodinusa, Ludv. Pitschera, Adama Veichtnera, C. W.\nRamnitze, Bed. Y. Ruszta, Jana V. Mathiese atd. *)\n\nÚvaha o hudbě chrámové zvláště na\nvenku.\n(Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského.)\nPodává Josef Tonder.\n(Pokračování.)\nJestif to věru nemilé, přijdouce z jedné osady\ntřeba dosti blízké, a jsouce svým panem kolegou po-\nžádáni, bychom přisedli k varhanám, a provázeli píseň\nnám dosti známou, že často v polou sloky ustoupiti\nmusíme, pozorujíce, že píseň sice co do slov nárn známá,\nale její cantus firmus liší se ve svých modulacích da-\nleko od oné nám povědomé. Mimo to podléhá mnohá\nz kostelních písní dvěma i více nápěvům; odkudž tedy\nta různost a barvitost melodií? — vždyf je nápěv od\njednoho skladatele? —\nPřiznejme se, že z velké části nedávní předkové\nnaši apo nich imy vinu toho na sobě nesem; nebo\nneznajíce authentických tónin církevních, a od dětinství\nsvého jen moderními barvitými tóninami se obírajíce,\nzalíbilo se jim a po nich nám mnohou starou, avšak\nvelmi dobrou píseň přetvořit! a ji líbeznějším, uchu la-\nhodnějším nápěvem opatřili, čímž se její prvotný ráz\nsetřel a ona se stala — pouhou písničkou. Nicméně\npřispěli k tomu i varhaníci.\nJak dobře, praví pan spisovatel oné úvahy na str. 3,\nže mnozí z varhaníků, neznajíce čtverohlasní harmoniji,\nvyhledávati musejí snadnějších, ale spolu nepříhodných\nakkordů, čímž ovšem každý chorál, ba každá píseň od\nsvé původnosti a ryzosti se vzdaluje.\nMnozí z varhaníků hledají oblibu i v tom, že chtí\nna varhanách ukázali svou technickou zběhlost tím, když\nHodně neohrabaných, melodických běhů — laufů —\npři průvodu písně nadělali mohou, aneb když místo\nkrátké mezihry kus variace, aneb třebas i kus finále\nz některé polky vplétou*\nNeplecha taková děje se zviáště v posvátnem čase\nvánočním. Tu kde se mají nápodobovali prosté zvuky\npastýřů Betlémských, kde má tonická souvislost v je-\ndnoduchých vážných harmoniích kráčeti aneb v krát-\nkých imitacích uváděti se má sbor nábožných věřících\nv tóninu písně: tu slyšíme nezřídka kus valčíka a jemu\npodobné. Ano musím vyznati, že mi bylo při takové\npříležitosti slyšeti kus kvapíku, který mne tak hořkostí\nnaplnil, že jsem odešel z místa a bezděky mi napadla\nmyšlénka : „Kéž ti možná totéž učinili, co Spasitel\nnáš učinil prodavačům v chrámu Jeruzalémském !tt A\ntakovýto varhanodráč chce se jmenovati varhaníkem,\nkde by ani měchotlapem jmín býti nezasluhoval. — Že\ntakovýto hráč svým hřáním zpívajících jen mate, a tak\nznenáhle i nápěv ruší, jesf na bíledni.\nTuf by opět nemálo přispěl dobře zřízený, přimě-\nřenými před- i mezihrami opatřený notový kancionálek,\nz něhož by se každý chorál pravidelně doprovázeti\nnechal. *)\nCo p. spisovatel o instrumentální hudbě chrámové\npověděl, nedá se vyvrátiti, ale spíše potvrditi.\nNež i tu třeba povšímnouti si překážek, jaké se\npři provozování instrumentálních skladeb chrámových\nna venku takřka vůbec naskytují.\nYe větších městech, kde jak choralisté, taktéž\ninstrumenlalisté od chrámu placeni bývají; jakož i na\nmnoze vzdělaností a dokonalostí svou našich venkov-\nských převýšují; ano, kde snad i sbory zpěvácké po-\nzůstávají, tam může řediteli kůru býti snadné, úloze\nsvé dostáti. Avšak jinak jesf při farních chrámích\nv menších městečkách a vesnicích; tu nám jesf se spo-\nléhat! pouze na obětavost hudebníků hospodních, na\nmnoze ještě dosti špatných. Že by tito, nejsouce za\nto od nikoho placeni, z lásky křésfanské ochotně spolu-\núčinkovali, nechť se nikdo nenaděje; nebo za našich dob\nnalezneme málo lidí, aby z lásky, byf i samému Bohu,\nněco učinili. **) A chtěl-li by učitel, co ředitel kůru,\nněkdy nějakou neznámou skladbu, u piv mši zkoušeti,\ntu by mu prospělo, kdyby vždy alespoň vědérko ječme-\nnového vývaru v zásobě míti mohl, aby hudebníci své\nrozeschlé píšfaly navlažiti mohli, nebo tu i podotknouti\nsluší, že na venku takřka na žádném kůru žádného ji-\nného nástroje nenalezneš, krom jedny nebo dvoje, lec-\njaks slátané housle, někde též kus hadry potažené basy,\nněkde i polnici — památku to po někdejším „Land-\nwehru\" — a bubny. Pak ovšem hudebníci přinuceni\njsou svých hospodních nástrojů hudebních chrámu za-\npůjčiti, a je s sebou k službám Božím brati.\nŽe za dnů našich, bez malé výminky, hudbě jen\nti se učí, kteří si ní živnost vydobývali chtí, zkušenost\nkaždodenní osvědčuje, a tím, že strunní nástroje i\nz hospod a tančírěn vytisknuty jsou, na jichž místo\ndechové hřmotící vstoupily, ubývá i chrámům nejpotřeb-\nnějšíeh hudebníků, toutiž houslistů a basistů.\n\n*) Český románopisec pan E. Herold napsal o Fr. Bendovi\npěknou povídku v Lumíru 1856. B.\n■*) Itu již poněkud vyhoveno páně Fórsterovým: „Katolický\nvarhaník !u -1 t\n**) Viz poznamenání red, Kralodvorského školníka na rok 1857,\nstr» 113."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.3", "texte": "Za dřívějších dob, kde se vysoce postavené osoby\nhudby ujímaly a o její zvelebení pečovaly, bývalo ne-\nzřídka vyděti po městečkách naší milé vlasti na kůru\nšest až osm i více dosti sběhlých houslistů, mezi nimi\ni mnohého váženého měšfana i úředníka.\n(Pokračování.)\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nNoty a klíč.\nNota jesf viditelné znamení tonu, jako jesf písmeno\nviditelné znamení hlásky neb zvučky; vyhlíží co oblice\nbud vyplněné * neb prázdné j°. Nota sestává z hlavy\na nožky, a ukazuje nejen, který ton se má zpíval, ný-\nbrž i také jak dlouho má který ton trvat! Aby se mohla\nvšak notou výška tonu naznačil, píšou se noty dílem\njež se mezi těmito linijemi nacházejí, dílem i nad i\njpod ně. Linije ty se počítají od zdola na horu. Noty\ndostávají jména podle jistého znamení, které se nazývá\nklíč. Klíče takové jsou vůbec tři, a sice a F-klíč,\nkterý se na každou z těch pěti linijí postaviti může.\nNota, jež se na tu samu liniji postaví,\nco stojí klíč,\nnese jméno klíče. Nám postačuje G-klíč\nmístem na druhé linjji:\nse stálým\nNapíšem-li si naši stupnici v notách, bude takto\nvyhlížet:\nNejbližší vyšší notu dbychom napsali na čtvrtou\nod té nejbližší e mezi čtvrtou a pátou, a na poslední\nby přišlo druhé f:\nPrvní dvě noty c, d stojí pod hlamimi linijemi;\na sice c na první přidané, d mezi první přidanou a\nprvní hlavní linijí. Taktéž můžeme ještě nad hlavní\nlinije noty psáti. Zde bude na první přidané a, a me?i\npátou hlavní a první přidanou g.\nVíce not do výšky nepotřebujou dítky znáf. Do\nhloubky jim může učitel ještě h a g vštípit, obmýšlí—li\nzpěv časem ve dvou hlasech předsevzít', v kteréž pří—\npádnosti by se potřeba těchto třech tonů mnohdykráte\nukázala, Neobmýšlí-li to ale, postačí když se naučí\ndítky notám\nRovněž tak nebude třeba, aby učitel dítky více\nklíčům a jinému než G-klíči učil; nebof se nyní skoro\nvšeobecně pro lidské hlasy — vyjmouc bas noty\nv tomto klíči píšou, a klíč tento dítkám velmi vhod\npřijde, učí—li se některé z nich později na housle hráti\nneb na kterýs jiný nástroj housti, pro nějž se noty\nv tomto klíči píšou*\nŽe učitel dítkám i jiným spůsobem noty vpraviti\nmůže, o tom nepochybujeme.\nZároveň co se dítky noty jménovaf učí, vysvětlí\nučitel jak se noty z ohledu svých trvání rozeznávají.\nZ prvu může vzít čtvrteční, pak půlové a celé, a po-\nzději osmerky a Šetnáctky, a uvede na to všecka až\nposud zpívaná jen písmenami psaná cvičení v noty, i\npředevezme všelijaká cvičení v jmenování not. Muže\nse to stář tím způsobem, že napíše jednu řadu not a\nnechá od dítek jména jich vyhledat, po druhé napíše\nzase řadu notových jmen, a nechá je notami naznačiti.\nProspěšné i dítkám zábavné bude, když je nechá učitel\ntaké hned noty psát, a když jim bude dávat' malé úlohy.\nK tomu poslouží nejlépe asi čtyry takty z některé je-\ndnoduché písně ze školního zpěvníčku, které učitel jen\npísmenami napsav, od dítek v noty uvésf a pak takto\nvypracovanou úlohu zpívat dá. Cítí—li se učitel dost\nschopný, může i sám kratičké melodije složit a je jen\npísmenami napsat; umí—li u dítek zvědavost vzbudit,\nbudou se oni jistě chtít přesvědčit, jak ta melodije\nv notách vyhlíží a jak zni. Ano muže jít ještě dále;\nmůže vyvolat některé dítko a uložit mu, aby na zdař\nBůh nějakou řadu písmen napsalo, které pak od jiného\nv noty uvésf a od ostatních zazpívat dá, at už to vy-\npadne jakkoliv. Učitel bude mít při tom příležitost\npoukázat na tu okolnost, že nejsou noty jen na zdař\nBůh sestaveny, nýbrž že musejí být sestaveny dle jistých\npravidel, mají—li dát srozumitelnou a příjemuou melodiji;\nmíníme že tím předejde mnohému předsudku, kteiy se\nbyl u toho neb onoho dítka vloudil. Že se ostatně\nmnoho Času něčím takovým trávit nebude, nýbrž že se\nto spíše jen jaksi k oddechu dílek předvezme, a to jen\npro to, aby nabyl učitel příležitosti o necetn"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.4", "texte": "jako jest k.př. skládáni hudby, promluvita tak vědo-\nmosti ditek nepřímou cestou rozmnožit, nebudeme musit\nzvlášť podotýkat. Nedospělý učitel by fayl5 kdoby si ne-\numěl zjednat' příležitost o té neb oné důležité věci pro-\nmluvit, obmezený ve svých náhledech by byl, kdo by\nchtěl podobný prostředek k rozmnožování vědomostí\ndítek sobě svěřených popírat.\n(Pokračování.)\n\nZ Břetislavi.\n(Pressburg.)\nHudba kostelní a skladby českých komponistův. Koncert\nA. Dreyschocka - oratoria - Pánové P. J. Heiller, Th. EdI,\n— T. Jachimovský. — Franta a Chalupa.\nS jakou dychtivostí časopisy české, oznamující nám\npokroky a události vlasti naší, vždycky očekáváme, může\njen ten posoudit, komuž určeno osudem, by vzdálen od\nsvých milých krajanův žil, a za tou příčinou doufám,\nže i dopisy z dálky, tykající se vlastenských umělcův a\nskladeb vítány budou.\nTři hlavní předměty mne zvláště k tomuto listu\npohnuly: Vitáskovo Requiem, Veitova mše a koncert\nnašeho světoznámého proslulého krajana Alexandra\nDreyschocka.\nZdejší jednota kostelní ,která již přes 20\nroků chvalně oučinkuje, zná také skladby českých\numělcův oceniti. Minulého roku na dušičky dávalo se\nzde Vitáskovo Requiem (jindy se dávalo Mozartovo neb\nEyblerovo) velmi zdařile a došlo všeobecného soucitu\nÝ\ni uznání. Při této produkcí oučinkovali také Cechově,\nkteří zvěčnělého, proslulého mistra osobně znali, jeho\nskladby v otčině zpívali neb hráli, a kteří se slzavýma\nočima o ctihodném stařečku a minulých časech hovořili\ns tím přáním, by se o tom nějaká zpráva do milené\nvlasti zašla ti měla, jichžto citům zde vyhověti chci.\nVeitova mše provozovala se zde na sv. Štěpána\npo páté — a vždy se více líbí. Obsazení a vyvedení\nbývá ale také vždy velkolepé. Kde šest kontrabassů\nv kostele zazní, kde vše ostatní souměrně obsazeno jesf\na kde každý se vynasnaží pod zprávou obezřetného ře-\nditele pana Josefa Kumlíka své úloze dostáti, tam se\nlze dobrého výsledku nadíli. Pan ředitel Kumlík, též\ndobrý komponista, vyznamenán velkou zlatou medailií\nas takto o této mši se prohlásil: „Kdo tak zbožné city\nhudbou vyjádřiti umí, ten zajisté předobré srdce, ušlech-\ntilou povahu, výborné vlohy a nesmírné umění míti musí;\ntoto dílo jest nejlepší z nových časův, které jsem sly-\nšel.\" —- Sluší ale podotknout!; že se zde jen klasické\nskladby provozují. Beethoven, Cherubíni, Eybler, Haydn,\nHuinmel, Mozart, Mehul, Mendelssohn, Seyfried a t. d.\njsou zde zastoupeni.\nCo nejdříve uslyšíme zde též sečtou mši V. E.\nHoráka, na kterouž se těšíme. Přáli bychom si též\nmši od Krejčího, KolesOvskěho — Mačka a t. d. zde\nposlechnouti, ale naše přání nedá se hned vyplniti, an\nse mnohé hlasy pět neb šestkrát opsati musejí, což\ns nemalými jest spojeno výlohami. Časem ale i toho se\ndočkáme.\nPrvní koncert dával zde Alex. Dreyschock 21.\nlistopadu m. r. v sále pana Schmidta. Už to svědčí o\nslavné pověsti jeho, že dva dni před koncertem žádné\nmísto více k dostání nebylo. Slyšeli jsme od něho ten\nvečer sonátu od Beethovena Op. 10. číslo 3. D dur,\nnocturnu od Chopina, jeho saltarellu, jeho allegro appas-\nsionato na 4 ruce, kteréžto poslední s ním hrála slečna\nSerafina Vrabélyova, Mendelsohnovu i jeho vlastní\npíseň přádelní, a rhapsodie hongroise ód Liszta. Popi-\nsovati toto čarovné přednešení — bylo by tolik, jako vodu\ndo Dunaje nositi. Každý z této vybrané společnosti bál\nse při provedení adagia tak řka dýchati — a na to hro-\nbové ticho následoval nesmírný, trvající potlesk a volání.\nNa všeobecné přání dával později pan Dreyschock\nještě jeden koncert a sice v divadle, aby větší díl obe-\ncenstva toho potěšení oučastným býti mohl. Divadlo\nbylo naplněné, a týž výjev nadšení a všeobecného za-\nnícení jako v prvním koncertu stal Se i zde. Hrál\nBeethovenovu sonate pathetique, fugu od Bacha, několik\nkusův své vlastní skladby, a k posledu, an potlesku\nkonce nebylo, improvisací na maďarskou píseň; tu do-\nsáhlo roznícení nejvyššího stupně. Na tento večer nikdy\nnezapomenu. Pan L..., rada vrchního soudu, též Čech\n— pravil š Vážností vnáší mluvě k okolostojícím kra-\njanům: Tákový muž jesf pravá chlouba a čest celého\nnárodu! ~ t\nRočně se dávají zde čtyry akademie přispívajícím\noudům spolku pro hudbu kostelní. V první na květnou\nneděli provozovalo se oratorium od Beethovena: Ježíš\nna hoře Olivetské, v druhé Walpurgisnacht od Mendels-\nsohna, v třelidie Menseherialter od Lachnera a v čtvrté\ndas Weltgericht od Šchneidra mimo jinší menší skladby ...\nVelkou zásluhu o žvelebení této hudby má zdejší\nkanovník a městský farář, vel. pan P. Heiller,] jemu po\nboku účinkují p. Th. Edl, měšfan a obchodník, nevšední\npianista a velký znatel — jakož i paň Titus Jachi-\nmovský, c. k. úředník, výborný houslista, který též\nmnoho přispěl k prokleštění dráhy hudby klasické. Če-\nchův a Moravanův jest ndé mnohé, kteří spoluúčinkují.\nTak na př. pan firanta, nedaleko Prahy zrozen, bývalý\nplukovní kapelník; nyní co kapelník hudby městské. Jeho\ndvě dcery jsou výborné pěvkyně; starší zpívá soprán a\nmladší alt a potěšení jest, je poslechnouti; dva synové,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.5", "texte": "též výteční houslisté a vůbec v hudbě dobře vycvičeni.\nP. Chalupa, měšťan, vůbec vážený a vzdělaný můž,\nkontrabassista při divadle, žák pražského konservatoria,\nkterý s velkou úctou a vděčnosti na svého p. profesora\nHraběte a jiné pány zpomíná; foukací nástroje jsou vět-\ndílem v rukou Čechův.\n\nHändel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nByl to náš velký maestro Caldara se svou anděl-\nskou dceruškou Biankou, jenž tenkráte nu své umělecké\ncestě Německem po silnici okolo mého domova jel.\nPůl Evropy hlásalo slávu tohoto velkého muže a outlá\nruka jeho dcery upustila na můj hořící obličej několik\nlistů onoho stromu, jenž u nás jako zde vavřín co vý-\nznak slávy, nesmrtelnosti platí.\nV\nŠvihnutí bičem pohnulo kočár, na uěmž krásná\nBianka vedle svého otce seděla, k rychlejšímu běhu a\nona zmtzela m. z očí; nikoli však z mé obrazotvor-\nnosti! Co Musa vstoupila do mé nadšené mysli.\nRychle vklouzl jsem, co se můj starý otec v ran-\nním spánku nacházel, do mé komůrky a uchopiv se\nhouslí počal jsem hráti. Mé srdce překypélo takým ne-\nkonečným bolem nad mou nemohútností a toliko žalné\ntony prýštily se z houslí mých; jemná elegická trudnosf\nkvílela ze strun a hluboký bol skučel v ostrých tonech.\nHrálf jsem ustavičně, prsa má zdály se býti přeplněny\nnevýslovnými city. Cítil jsem ještě dotknutí se dubo-\nvého listí, jež z rukou Biančiných na mé líce upadlo a\nmé přeplněné srdce jinými tony se bylyf\nsladké, jemné, lyrické, jásající; radosf hupkovala jásavě\nze strun, zvuky z poklidn mé duše houpaly se blaženě\nna perutích cherubínů. Zlatá budoucnost zářila v mém\nsrdci a já ji pozdravil jásacími tony čisté lásky a vě-\nv/P i O v\nrici duvery.\n„Co děláš, Bedřichu?\" volal za ranou laskavý můj\notec, v jehožto očích se slzy třpytily.\nToto zvolání vytrhlo mne ze snění a téměř bez\nsebe padl jsem do jeho náruče. Avšak nebylo to mdloba\nunavenosti, jež mne sklíčila; byl to výlet mé duše do\nradosti pozdějších dnů, v nichžto jsem hejřil.\n„Mé dítě, mé drahé dítě!\" vzlykal otec a přitiskl\nmne tak prudcn k sobě, že jsem ze své mdloby procitl.\nOtče! zvolal jsem, viděl jsem jej, viděl jsem onoho\nvelkého umělce a — a krásná musa byla s ním!\nOd toho dne žil jsem jen umění, dovedl jsem juž\nlecos a jsem nyní zde, bych ještě něco většího dokázal.\nVidím jej, vidím ji, kteřížto ve mně posvátnou ideu pro-\nbudili a jsem šťasten! . .\nDokončiv své vypravování zvedl oslavený mladík\nsvé slastiplné oči k nebesům a zpozoroval teprv nyní\nCaldaru a Bianku, kteřížto poslední polovici Handlova\nvypravování s němým účastenstvím poslouchali. Mezi tím\nse setmělo; avšak neobyčejný plamenný ruměnec na\nHandlových lících a jemu odpovídající červenosf na obli-\nčeji naproti stojící Bianky — něžné tyto duše rozuměly\nsi obapolně a oba se zarděli nad neočekávaným pozná-\nním — poskytl v této temnosti dosti vítané světlo otci,\njenž stranou s úsměchem uspokojným naslouchal.\nVečer byl nevýslovně krásný. Jemné zvonění, zvě-\nstující „Ave Maria\" dodalo celku slavnostního nadzem-\nského rázu. Velký počet lidí dostavoval se od nějakého\nčasu na obyčejné místo procházek.\nTaké umělci opustivše hostinec vmísili se do směsu\nprocházejících se lidí.\nV\nŠťastná náhoda přivedla Handla k Biance. I podal\njí svou ruku a oba kráčeli dlouho mlčíce pohromadě,\nneboť srdce každého překypovalo nevýslovnými city a\nžádný nedůvěřoval si mlčení druhého přerušiti. Kdo byl\nšťastnější než Hándel! Bylať mu po boku, visela na\njeho páži, ona, již tak horoucně miloval, ona, kterážto\nv jeho nadšené duši juž od dětinství co vtělená musa\nse vznášela, ano pro kterouž se po celý svůj život\numění věnoval, noce obětoval, ona, pro nižto mnoho\nhodin bez oddechu u pulpitu stál, a s železnou pilností\na vytrvalostí pracoval. Její dech dotkl se jeho lící;\ndrželt její ruku ve své a patřil ji pln čisté, zbožné\nlásky do krásných očí. Bylť blažen!\nTéž Bianka těšila se z toho, že s oslaveným jino-\nchem ruku v ruce procházeti se mohla. Její duch za-\nměstnával se ještě dosud čarokrásnou hrou, jížto se\nmladý umělec dnešního odpoledne vyznačil. Vážilať si\nho vždy vysoko; avšak dle toho, co ho v chrámě sv.\nMarka slyšela, zdál se jí býti bytostí vyššího druhu,\nbytostí, kteréžto se jen obdivovati a klaněti můžeme;\ni bála se, jak se napotom vyjádřila — své pozemské\noči k božskému jinochu pozvednontí.\n„Proč jste tak tesklivá, drahá přítelkyně ?\" přerušil\nkonečně Hándel mlčení.\n„Jak se můžete ještě tázati ?\" odvětila Bianka tiše;\n„dojal jste nás všechny tak hluboce, že jsme byli téměř\nbez sebe zanícením nad vaším vznešeným přednesem.\"\n,,Tedy byla Bianka potěšena mou hrou? O, já\nblažený!\" zvolal Hándel a tiskl prudce ruku její. Bianka\nodvětila, tušíc jen lásku bratrskou, tisknutí sesterskou\nvroucností.\n„Potěšena ?\" pravila nyní Bianka. „Jak chudé to\nslovíčko, kteréž se dostává každému kejklíři za jpho\numělé kousky. Nadšena, do nebe povznešena jsem byla!\nO, Handle, vy jste veliký umělec a což krasšího, pře-\ndobrý muž!\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 2. února spatřili jsme opět\njednu ze starších oper franzouzské školy; byla to Zampa\nneb nevěsta z mramoru. Text její zpracován jest\ndle F. Elemenreicha od Kupelwiesera, hudba pak od F.\nHerolda. Nežli něco bližšího o hudbě samé promluvíme,\nvizme krátký obsah této opery: Y nádherné síni paláce\nvelkoobchodníka Lugano, nedaleko městečka Melazo v Si-\ncílii, očekává Kamila, obklopena jsouc dívkami, které ji\nsvatebními šperky okrašlují, Alfonsa de Monzu, svého\nsnoubence, až tento přijda milence své sděluje, že Zampa,\nvšem hrůzný mořský loupežník, od otce jejího jat a sem\nodvezen býti má. Po celý cas svého vyprávění obrácen\njest jeho zrak na mramorovou sochu opodál stojící i ptá\nse Kamily o původu jejím. Kamila sděluje mu krátký\nživotopis panny, k jejíž úctě zde socha vytesaná a potsa-\nvená hyla. Jméno její Bianka požívalo zvláštní úcty u\nšlechticů vlašských, avšak jen jeden z nich stal se jí\nmileným. Tento oloupiv její nevinnost opustil ji. Po šest-\nnáct dlouhých let cekala na jeho navrácení, však jej více\nspatřiti neměla! — Alfonso, důstojník Sicilský, pozná v onom\nsvůdci svého vlastního bratra, avšak zamlčí jej Kamile a\nodejde přípravy k svatbě uspořádat. V tom, sotva dechu\npopadaje, přikvapí sem Dandolo, klícník zámecký, a vy-\npravuje o zakukleném muži, který se jej po příčině jeho\nspěchu tázal. Když Dandolo zakuklenci sdělil, že ke knězi\npospíchá, který Kamilu s Alfonsem oddati má, odporoval\ntomu neznámý, neb on sám prý zruší slavnostní hodování.\nSotva klícník slova tato dořekl, vešel onen zakuklenec\nZampa do síně a podal Kamile psaní od otce její o o, kte-\nrýž ji v něm prosí, by jej ze zajetí loupežníka Zampy\nvykoupila. Kamila táže se neznámého, pakli Zampa v za-\njetí se nachází a co cifiiti má, by otce svého vysvobodila.\nZampa poroučí jí připravili v této síni skvostnou hostinu\na hrozí jí zároveň usmrcením otce jejího, pakli jej komu-\nkoliv vyzradí. Kamila přísahá tak učinili, načež odejde\npříkaz Zampův vykonat. Na znamení dané lesním rohem\npřikvapí sem při veselém zpěvu houf Korsarů. Zampa\nsdělí jim, že jest zde pánem, dcera velkokupcova jeho\nmilenkou, což tímto hodováním potvrzuje. Daniel Capuzzi,\ndůstojník Korsarů, upozorní svého heitmana na sochu Bi~\nanky Manfredi, kterouž byl jednou zradil. Zampa postaví\nse před svou bývalou milenku, prosí ji s úsměškem, by\nvyjasnila svou tvář a odpustila svému milému choti, s nímž\nona zítřejšího dne svatbu slaviti bude. Klícník oznamuje\nZampovi vůli Kamily, která s ním si inluviti žádá. Heit-\nrnan však nežli odejde, chce dříve svatební prsten soše\ns prstu stáhnouti. Jaká hrůza pojímá loupežníky! — Socha\npozdvihla ruku vzhůru, jak by přísahali chtěla pomstu\nnevěrníkovi. (1. dějství.) (Dokončení budoueně.)\n— Pan Ant. Benevic a prof. Jul. Goltermann na-\nstoupí po velkonocích uměleckou cestu a za tou příčinou\nvypověděli služba u zdejšího stavovského divadla.\n— Ředitelství německého Pešťapského divadla enga-\nžovalo pro divadelní orkestr následující hudebníky z Prahy:\npana Brůcknera, soukromého žáka pana prof. M.\nMildnera, p. Hamerlu, fletistu a soukromého žáka\npana prof. Eisera, dále žáky zdejšího konservatoría :\npana K india (2, housle), p. Chrse (violu), pana Kubra\n(lesnici).\n— Ku prospěchu kapelníka pana Ed. Tauwitze\nbudou v stav. divadle v češtině provozovati některé\núryvky z oper a sice jak doslýcháme, bude se davati\nčtvrtý akt z Hugenott, druhý z opery „Němá z Por-\ntici,44 a třetí z opery Lucia. V úryvkách těchto budou\núčinkovali pánové: Éachmann, Strakatý, Schwarz\na slečna Pra u s eov a.\nTřetí koncert Cecilské jednoty bude se dne\n16. února odbývati. Program jest zajímavý; obsahujeť\nkoncertní ouverturu od F. Hitlera; jásací ouverturu od\nK. M. Webra, Fruhlingsbotschaft pro sbor a orkestr od\nN. Gade-a úryvky z Loreley od Mendelssohna, skladbu\nod Gadea a umírajícího pěvce od L. Zyonaře.\n— Letošní koncert ku prospěchu akademického\nčtenářského spolku bude zajisté jeden z nejzajímavějších.\nUslyšíme ouverturu k opeře „Život za Cára44 od geniálního\nM. Glinky, ouverturu k tragedii „Alexej\" od L. Pro-\ncházky, 26. lipna sbor od K. Slavíka, český sbor od\nVil. Blodka, pak solové kusy, přednešené od F. P i vody,\nnadané pianistky B. Svobodovy a výtečné virtuosky na\nhousle, slečny Rosa ďOr.\n— Pan Josef Fo rster, adjunkt varhanického ústavu?\nvydá na subskripcí velmi důležité dílo: Praktické\nvyučování hř e na var hany, jež všestranného úča-\nstenství zasluhuje. Zovou se tedy tímto uctivé vsickni\npáni učitelé, varhaníci a vůbec přátelé hry na varhany,\naby se tohoto podniknutí zúčastnili. Dílo toto, jenž pouze\npůvodní skladby obsahovali bude, vyjde v šesti sešitech\nza 2 zl. 40 kr. rak. čísla, každý sešit o sobě za 50 kr. ;\npo vyjití celého díla se cena zvýší. Sběratelé obdrží na\ndeset exemplárů jedenáctý zdarma. První sešit nachazí\nse již v tisku a obsahuje 20 dvoulilasových manuálních\ncvicení pro obě dvě ruce; pak 20 dvouhlasovych vet\npro každou ruku o sobě. Ke všem cvičením je připojeno\nkladení prstů, jakož vůbec celé dílo je opatřeno appli-\nkaturou manuální a pedální. Náklad tohoto díla vede ob-\nchodnictví v musikaliích Roberta Veita „u Beethovena44\n(číslo 116 — IIj, jakože přijímají předplacení všecka kněh-\nkupectví a obchodnictví v musikáliích.\n\nZ Nového Bydžova. (Historie zdejšího\nzpěváckého spolku.) (Dokončení.) Smutný\npohled to poskytuje každému milovníku hudby, an pohlí-\nžet musí na zmírající bujarou sílu a lásku hudební,\nna chřadnoucí spolek, z jehož ceských písní se každý\ni sprostinký vesničan radoval. Čím vsak lze opět pozved-\nnouti zabředlý spolek zdejší? Krátká bude odpověď naše\nna tuto dle pouhého pohledu takřka nemožnou opravu:\nmethodické vyučování ředitelovo a vřelé účastenství ze strany\núdfiv. Ano, to jsou ty dva pevné sloupy, o něž se exi-\nstencí zdejšího spolku a zpěvu opírá, chráníc se před stra-\nšným pádem. Ředitel musí nahlídnoti, v cem pokrok vázne,\nkde třeba bude špatné kořeny vymítit a rozumné a spolu\ni praktické hudební vzdělání zpěvákům zaopatřit, by tak"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.7", "texte": "lehčeji k cíli pravé dokonalosti kráčeti mohli. IÍ dosažení\ntoho a k zlepšení a pozdvižení hudebního vzdělání zpě-\nvákův nutno nevyhnutelně vyučování thcorie, aby se i\nzpěv český v tomto městě výše výšinouti mohl nad města\njiná. Buh dá, že to půjde, a však ne bez líže, an zdejší\nobyvatelslvo malé známosti má o národnosti a velmi málo\nse stará o hlavní směr svých duševních sil s ohledem na\nsvou milou vlast! — — Nebudeme se obírat s touto\nslabou stránkou města Bydžova a přikročíme raději k dru-\nhému pramenu, který svadlý spolek opěť občerstvili může.\nTentýž záleží v pravidelně ustanovených dnech ku cvi-\nčení a jich úpítié navštěvování. Pakli ale na každé cvi-\nčení jen několik milovníků hudby se sejde, by se buď\nzpěvem obveselili, neb prázdné místo obsadili, aneb i ko-\nnečně se scházeli, poněvadž jim to povinnost káže a jich\npořádku to odporuje, — pak je marná snaha učitelova a\nvšeliké jeho vřelé vyučování na zmar přichází, neboť vy-\nučující se neustále po zadu zůstávají. Je nám srdečně líto,\nže tak často jsme velmi nuznou návštěvu spaťriti museli! —\nKonečně upozorňujeme pana ředitele, by se všemožně po-\nstaral o volbu dobrých a českých zpěvů, ne však rozlič-\nných otřepaných, bezcenných písniček, které pro svou slu-\nchu lahodící myšlenku tak čestného místa pií mnohém\nsestavování kusů ku programu zaujímají. Sborů, písní i\norchestrálních skladeb má zajisté česky národ hojnost, ano\nmůže se jimi honosit. Zdali by tedy v tomto případu\nzdejší spolek málo sbory neb jinými skladbami zaopatřen\nbyl, nechť se obrátí na pana redaktora „Dalibora44, který\njim zajisté v tom ochotně poslouží a sám se radovali bude\nz dobrého pěstování zpěvu českého v Bydžově. — K závěrce\nvšak ještě podotknouti dlužno, by p. ředitel místo častých\nprodukcí, jichž počet by nejméně o polovičku ztenčit mohl,\nsi raději methodického vyučování hleděl, což mnohem více\nk zdaru zdejšího spolku přispěje a lepšího ovoce přinese,\nnež by se jináče očekávali dalo.\n(-1*-) Z Klatov. (Taktovka pro kapelníka p. Klímu.)\nJak už čtenářům těchto listů známo, získal si pan Frant.\nKlíma, c. k. vojenský kapelník, častým účinkováním\nv našich koncertech a akademiích, jež se ku prospěchu\ndobročinných účelů v dávaly, nemalé zásluhy o naše město,\nUznavše to zdejší milovníci hudby, překvapili tyto dni\npana kapelníka Klí m u tím, že mu překrásnou taktovku\nvěnovali. Jest stříbrem kovaná ; na dolejším konci jsou\nvyrytá slova česká: „Panu Klímovi milovníci hudby\nv Klatovech roku 1 86044 ana hoře j nim jest zasazen krásný\nkřišťál. Přáli bychom, aby tak šlechetného kapelníka a\nhorlivého Vlastimila každé město české mělo.\n(V. N.) Z Bosně. Dne 26. ledna odbývala se první\nučitelská porada v Bosniý před kteroužto předseda velcd.\npan Josef Čermák, bisk. vikář a děkan Bosenský smu-\nteční mši sv. za zvěčnělého nejvyššího škoídozoree diecese\nLitoměřické, pana V. Karu obětoval. Veškeré učitelstvo\nokresu Mnichovohradišťského provozovalo při slavnosti té\nvokální Re qui em do Cod Lablera a Animas on V.\nHoráka do Es. Vyznali musíme, že skladby tylo tak\ndokonale provedeny byly, že by jich mnohý vycvičený\nspolek zpěvácký po mnoha zkouškách sotva lépe provésti\nmohl, ač zde pro všeliké překážky před [provedením jen\njediná zkouška odbývati se mohla. Provedení skladeb\ntěch svědčí o probuzení lepšího vkusu pro hudbu chrá-\nlnovou 5 čehož hlavní zásluhu nese veled. pan vikář J.\nČermák, který jsa milovníkem hudby, zvláště pak zpěvu,\nvšemožně se o to zasazuje, by zpěv i hudba ve ško-\nlách pěstovány a v chrámích důstojně provozovány byly.\nAby však více jednoty a povšechného poznání lepších\nskladeb v okresu svém docílil, zřídil z učitelstva vikariat-\nního jakýs spolek hudeb nicko- zpěváeký, jehož\núkolem jest, aby v poradách učitelských (jichž čtvero do\nroka jest) zdařilé skladby kostelní i jiné zpěvy zkoušel,\nje provozoval a o opravách hudby chrámové rokoval.\nVedení a řízení spolku svěřeno jest jednomu z učitelů,\npanu J. To 11 der ov i, učiteli v Rakově, kterýž i po-\nřadníkem vikariatním v záležitostech zpěvu a hudby chrá-\nmové jmenován jest. Spolek ten osvědčil činnost svou\nhned loňského roku tím, že při druhé poradě učitelské,\nodbývané v Bakově, Palestriniho I. mše do F, Graduale\nod Pitoniho a Offertorium od Orlanda dosti zdařile se pro-\nvedly, při čemž nejen veškeré učitelstvo vikariatní spolu-\núčinkovalo, ale i sopranisté a altisté z vůkolí sem po-\nvoláni jsou. Máme za to, že to jistá cesta, dojiti cíle\nžádoucího. Že by vůbec takovéto spolky z učitelstva se-\nstávající i jinde zřídili se daly, kde by v poradách učitel-\nských mimo školské i tomuto neméně důležitému před-\nmětu místa popřáno býti mohlo, nikdo upírati nebude,\nkomu poměry hudby chrámové na venku poněkud známy jsou.\n*) Dopisujte častěji!\n\nBerlín. Královský dvorní zhotovitel nástrojů hudebních,\nVavřín Künzel v Berlíně, vyzývá obecenstvo, by\nse účastnilo na výhře velkého kvintettu sestávajícího z 2\nrozličných houslí, 2 viol a 1 violoncella. Cena jest 3000\ntolaru. — Jelikož sotva kdo kvintett ten by koupil, jest\njemu od královského pruského ministerstva loterie na tyto\n4 nástroje a ještě jedno violoncello v ceně 200 tolaru\na 1 houslí v ceně 100 tolaru, do 1. dubna 1860 dovolena.\nPočet losu jest 1500; cena každého 2 tolary. V pádu,\nkdyby se losy do toho času nerozprodaly, odloží se tah\nna 1. července 1860 pod dohlídkou královského úřadu.\n— První výhra jest kvintett v ceně 3000 tolaru, druhá\nvýhra jest violoncello v ceně 200 tolaru, a třetí výhra\njest violina v ceně 100 tol. — 0 slabé opeře „Christině44 od\nhraběte Rederna vyjádřil se ostrovtipný kritik Kosak takto :\nRoku 1848 dělal lid v Německu kočičinu bohatýrum; r. 1860\nděje se to naopak: bohatýři dělají kočičinu lidu. — Slec.\nMarie Mosnerova, slavná virtuoska na harfu, koncertovala\ntu v divadle Viktoria s neslýchaným úspěchem.\nDarmstadt. Ředitel dvorní hudby, pan C. A. Man-\ngold, dokončil nové oratorium „Abraham44, kteréž na jaře\nprovedeno bude.\nHamburg. Ruský celisla C. D a ví do v účinkoval\ndne 20 led. v zdejším 124. filharmonickém koncertu a\nosvědčil cituplný přednes a velkou zručnost na svém nástroji.\nMohuc. Dne 24. ledna vystoupla tu pohostinsku\ndvorní zpěvkyně slec. Emilie Schmi dto va, Pražanka,\nv opeře „„Židovka4* co Recha a docílila motiútnéhp účinku.\nPetrohrad. Hudební zdejší společnost vypsala cenu\nza nejlepší kantaty pro sbor a orchestr na Puškinovu\nbáseň „Hostina Petra Velkého/* Skladatel nejlepší kan-\ntaty obdrží co cenu zlatou medaili i a 200 stříbrných\nrublu. Druhá cena sestává ze stříbrné medailie a\n125 stř. rubl u. Konkurovali mohou toliko ruští skladatelé."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600210-01.1.8", "texte": "V koncertě ku prospěchu pana K. Schubertha dávala se\njeho slavnostní ouvertura a zpívala neteř A. Lvova. Do-\ntčenou ouverturu uspořádal vrchní vojenský kapelník pro\nvelký slavnostní koncert, v němž 2000 hautboislň účin-\nkovali bude.\nPešf. Komorní virtuos J. M. královny anglické, pan\nEd. Reményi, houslista, dával dne 30. ledna v národním\ndivadle první svůj koncert, lirált Chopinův klavírní\nkoncert pro housle, piano a orchester uspořádaný, pak\nkoncert od Mendelssohna a madarské fantasie. Navzdor\nzvýšeným cenám byly místnosti přeplněny. Koncertista\nbyl hned při vystoupeni hlučně uvítán a po provedení\nprvní žádala část obecenstva, by týž kus opakoval;\nco zatím druhá cásť provedení národního pochodu\n„Rakoczy\" míti chtěla. Reményi započal oblíbený ná-\nrodní tento kus a byl hřmícím „Eljenu (ať žije) přerušen.\nTu zavzněl mohutný hlas: „Vstaňme a smekněme;*4 a\nnáhle se všichni ano i v ložích zvedli a Reményi započal\n11a novo; avšak opět hlUcný potlesk a Eljeii přerušil jej\ntak, že umělec všeobecným nadšením dojat, sám slzeti\npočal, klobouk a nástroj odložil a několik minut nepohnut\nstanul. Konečně když vše utichlo, dohrál pochod ku\nkonci. Ton p. Reményiho je velký a plný, vedení smycce\nenergické a technická sběhlosť veliká. Na konci koncertu\nbyl Reményi za výtečnou hru 10 — 12krát hlučně vyvolán.\n-v- -\n(:,i) Z Paříže dne 26. ledna. (Dop. pňv.) (Návštěva\nuR. Wagnera a jeho první koncert.) Néjpamátnějšího co\nmne v životě potkalo, jest návštěva u Rích. Wagnera. R.\nWagner bydlí v rue Newton číslo 16, v domě, nád-\nherným nářadím ozdobeném, jehožto vstup malá za-\nhrádka tvoří. Nemohu, i kdybych chtěla, ani dosti po-\npsali jeho roztomilost a přívětivost, s jakouž nám Richard\nWagner vstříc přišel. Jeho první otázka (a tu jsem\nmu v ocích ctla) byla o jeho opeře „Cola Rienzi;44 a\nměl velkou radost, když jsem mu řekla, že tato opera\ns velkým úspěchem v Praze provedena byla. Podstat p.\nRich. Wagnera jest trudná jako jeho vzhled, a navzdor\ntomu, že železný tlak vyhnanství jej tíží, vyhlíží přec\nmladší než v skutku jest, a zdálo se mi, jako bych R.\nWagnera již před lety byla znala. 1 pravili dále: Jedenáct\nlet již tomu, co jsem vypovězen. Toto postavení musí\nkonec vzíti. Nedali jsem se odstrašili a pracovali jsem\ndále. Chtěl jsem zde dát své opery provozovali, a však\nobtíže s překládáním textu a překážky všeho druhu ze\nvšech stran mi v cestu kladené tomu zabraňují; i musím\nse s tím spokojiti, když v italském divadle několik úryvku\nze svých oper provesti mohu. Jak rád bych se do Prahy\npodíval! Včera dne 25. ledna dával první svůj koncert\na my jsme seděly v lóži blíže jeviště. Koncert měl skvělý\nvýsledek. Rich. Wagner byl potleskem, několik minut\ntrvajícím, přivítán a po každém provedení své komposicí\nhřmící pochvalou a voláním obsypán. Uvod k „Tristanu44\nbyl výbuchem potlesku přehlušen. Nejvyšší vrchol po-\nchvaly byl při pochodu z „Tannhauseru44 a při jednom\núlomku z ,,Lohengrinu.tó Jméno „Wagner44 rozlehalo se\npo sále a samo nejsilnější fortissirno nesmírně obsazeného\nsboru a orkestru bylo přehlušeno jásotem Francouzů a\nhřmícím potleskem Němců. Celý orkestr tleskal též s nimi.\nRichard Wagner dosáhl svými skladbami triumf, jakéhož\nse snad ani Meyerbeerovi a jiným pánům nedostalo. A. Z.\n-— Druhý koncert Richarda Wagnera odbýval se dne\n2. t. m. a dosáhl příznivého výsledku. — První koncert\nslavné pianistky a Praž a 11 ky paní Szarvadyové, roz. Klau-\nsové, bude dne 11. února. —Co ředitel orchestru velké\nopery 11a místě zemřelého Girarda nastoupí pan Dietsch,\nučitel zpěvu při velké opeře a varhaník v chrámě sv.\nMagdaglény.\nŠtětin. Dr. Karel Lowe (nar. 1796) složil nové\noratorium, jež se dne 11. února t. r. provozovati bude.\nText je od L. Giesebrechta a má za předmět legendu o\nPolusovi z Atelly. Poíus Atello byl pohanský herec (100\nlet po Kristu), jenž rouhav se veřejně křesťanství konečně\nku křesťanství přestoupil a se u přítomnosti císaře po-\nkřtili dal. Když se konečně ukázalo, že to nebyl výjev\ndivadelní, nýbrž skutečný posvátný cin, musel úpalní\nsmrtí zemříti. Církev ho vzývá co Pavla mučedlníka.\nVaršava. Výtečný náš St. Moni u szko složil\nnovou operu „Hrabina44 (Hraběnka) k textu od Wl. Wol-\nského. Hudba i libreto jsou velmi pěkné a zdejší hu-\ndební svět nemůže se juž dockati prvního představení.\n. *) Laskavostí pana Zadrobilka, lékárníka v Praze, obdrželi\njsme tento dopis, jejž jeho nadaná dcera a pianistka, slečna\nA. Zadrobilka va, sem zaslala, a kterýž doslovně uveřejňujeme.\n\nDur a moll.\n\n(Z. Thalberg.) Nedlouho po svém přibytí do Londýna r.\nÍ844 hledal Thalberg soukromé obydlí. I byl poukázán k jistému\nkrejčímu, jenž takovéto byty pronajímal. Thalberg provázen\nsvou krásnou paní šel se na pokoje podívati a vzvolil si dva\nz nejpohodlnějších a z nejelegantnějších. Brzy se shodli s krej-\nčím o činži a Thalberg žádal si ještě tohoto dne se tam přisté-\nhovati. Podav krejčímu svou navštívenku odstranil se. — Thal-\nberg, Thalberg, cte krejčí a jméno přichází mu známé. Podívat'\nse na listinu cizinců, na níž Thalberg co pianista uveden byl. —\n,,Nebesa,a zvolal, ,,co jsem učinil, muzikant! pro také chlapy\nnemám pokojů v domě svém. — Večer o 10 hodinách přichází\nlhalberg a najde domovní dveře zavřeny. Klepáť, žádný neo-\ntvírá; klepá silněji — a konečné se na hoře okno otevře a ob-\njeví se hlava krejčího noční cepicí přikryta. >?Jste vy to, pane\nThatbergu ?\" «Ba, ovšem, otevřte, chci do svého obydlí.\" — »0\nto mi je velice líto, musíte si jiné obydlí vyhledat', vy jste mu-\nzikant a takovýmto lidem nepronajítnám svých pokojů ze zá-\nsady!\" — „Ale já nejsem obyčejný muzikant jak se domníváte,\njsernt Thalberg!« — wVímť to dobře; vy hrajete na klavír, vaše\npaní jesč dcera slavného zpěváka, Lablaehea; avšak přec vám\nmusím opětovat, že žádného bytu pro vás nemám.\" S těmi\nslovy zamknul na hudbu zanevřelý krejčí okno a Thalberg musel\nse opět do svého hostince navrátit.\n\nListárna.\nPan K. A.: Podáme ale později. Panu V. D. v Kra-\nkově: Neracte na nás zapomenout.\n\nK tomuto čislu přiložena jesť 1. notová příloha obsahující impromptu pro piano od W. H. Veita."}]}