{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_sha256": "84f5154809e62a8a0812358c416f58fc2c006c9a57f79277d27f696ae309a181", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/02/20_01/bmtnabd_1860-02-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[41]", "page_fin": "42", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.1", "titre_corps": "Luigi Ricci. Stručný životopisní nástin, podává redaktor.", "titre_sommaire": "Luigi Ricci. Stručný životopisní nástin, podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[41]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3852, "texte": "Luigi Ricci.\nStručný životopisní nástin, podává redaktor.\n*)\nSííbiv podati zevrubněji některá dáta ze života\ndotčeného umělce, činím to tím ochotněji, an zesnulý\nk nejlepším italským skladatelům nového času náležel a\nmnohým z českých zpěvaček slečnám Stolzovým, sleč.\nz Tiefensee základ k štěstí položil.\nLuigi Ricci narodil se v Neapoli dne 8. června\nr. 1805 maje za otce Florenčana a matku Neapolitánku.\nTéměř v kolébce vyvinula se v něm náklonnost k hudbě\na v 9tém roku svého stáří vstoupil do konservatoria Nea-\npolského. I bylf ustanoven houslím se učiti, nástroji,\nkterý se mu nelíbil; na to obdržel dovolení, učiti se\npianu, pro kteréž se velice zajímal. V konservatoriu\nbyli nejlepší jeho přátelé jeho spolužáci Bellini a Flo-\nrimo. Nedlouho na to vzdělával se v kontrapunktu u\nředitele Zingarelliho.\nV tom čase zdržoval se tam maestro p. Generali.\nMladého Ricciho zmocnilo se hned vroucí přání, by se\nu něho učil, an snad u něho větší přísnost slohu zpozo-\nroval. A v skutku byl nějaký čas od Generaliho vyu-\nčován v hudební vědě a brzy na to složil komickou\nzpěvohru nižšího druhu pod jmeriem „La cena frastor-\nnata\" (Přerušená večeře), kteráž se však následkem\nzákazu Zingarelliho neprovozovala.\nKdyž Generali z Neapoli odešel, pokračoval u prvního\nmistra ve svých studiích opět dále a netrvalo to dlouho,\nsložilf novou komickou zpěvohru „Llmpresario in an-\ngostie (Divadelní ředitel v ouzkostech), kteráž v ústavu\nod chovanců provedena a mnohem lepší než první byla.\nNásledující dvě komické opery: La Gabbia dei\nMatti (klec bláznů) a il Diavolo condannato a prendere\nmoglie (Ďábel odsouzen k ženění) počaly rozšiřovali\npověst mladého skladatele prvními paprsky k jeho skvělé\na šťastné budoucnosti. Při příležitosti otevření divadla\nv Parmě dávala se jeho opera „il Colombo\" (Kolumbus),\nnačež odebrav se do Říma, provedl svou operu „I'Orfa-\nnella di Ginevra\" (Osiřelá dívka Ženevská), která mu\nvelikou slávu získala. Napotom obohatil operní italskou\nliteraturu operami: „Gli esposti\" (Pohozené děti), Chi\ndura, vince (Kdo vytrvá, zvítězí), Chiara di Rosemberg\n(Klára Rozenbergská), Un avventura di Scaramuccia\n(Dobrodružství v Scaramuccia), Crispino ela Comare\n(Krišpín a kmotra), il Birraio di Preston (Sládek Pre-\nstonský), il Nuovo Figaro (Nový Figaro), il Sonnambulo\n(Náměsíčný), La Serva a L'Ussero (Služka a Husar),\nI Due Sergenti (Dva Serženti), L'Eroina di Messico (Re-\nkyně Mexikánská) atd.\nV opeře „Le Nozze di Figaro\" (Svatba Figarova),\nk nížto téhotéž textu co Mozart užil, odchýlil se od\nsvého posavádního italského slohu, drže se v ní pří-\nsnějšího slohu; avšak opera tato nedošla obliby. Rossini\nuslyšev ji, pravil Riccimu: „Tu hai fatto troppo da dotto\"\n(Ty's dělal příliš učeného).\nOkolo r. 1833 povolán byl Ricci do Terstu a jme-\nnován jest kapelníkem kathedrálního chrámu a divadla.\nZastávaje horlivě úřad svůj, pustil se též do hudby\nkostelní a dosáhl velmi příznivého výsledku. Složilf\ndvacet mši, mezi nimi také 1 pastorální a 1 velkou\nsmuteční, která každoročně na den úmrtí císaře Fran-\ntiška I.v Terstu se dávala.\nRoku 1840 vzav si na rok dovolení, odebral se\ns chvalně známou zpěvkyní slečnou Ludmilou Stolzo-\nvou, Češkou, do Oděsy a provedl tu svou operu:\n„La Solitaria delle Asturie\" (Poustevnice Asturská),\nv nížto slečna Stolzova se skvělým úspěchem vystoupila.\nOpera tato potkala se tu s všestranným uznáním a po-\nchvalou. Roku 1849 pojal za chof dotčenou umělkyni\nslečnu Lud. Stolzovou, sestru to výtečných zpěvaček\nFrantišky (v Terstu) a Roziny (v Tiflisu) Stolzovy.\nOkolo roku 1853 složil Ricci pro Neapol operu\nv neapolském nářečí: „La Festa di piedi Grotta\" (Slav-\nnost di piedi Grotta) k slavnosti téhož jména, kteráž se\nv Neapoli každoročně slávu Tato opera dosáhla ne-\nsmírné pochvaly a dává se tam každý rok na dotčenou\nslavnost. Zvláště vyniká v ní jedna tarantella (národní\n\n*) Vyslov: Luidži Ričči."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1922, "texte": "tanec neapolský), která v Neapolí znárodněla a všechny\nstávající vytlačila. R. 1857 navštívil L. Ricci při slav-\nnosti 501etého trvání Pražského konservatoria Prahu, a\ntu bylo mi dopřáno s výtečným tímto umělcem se se-\nznáiniti.\nPoslední jeho opera labutí zpěv jeho byla:\nII Diavolo a quatro (čert si dělá šašky), kterážto s ne-\nslýchaným úspěchem r. 1859 v Terstu provozována jesť.\nOhromné rozčílení po tak skvělém výsledku zmohlo se\njeho mysle a na podzim téhož roku padl do šílenosti\na byl do blázince do Prahy odvezen, kdež navzdor při-\nčiněním lékařovým dne 31. prosince 1859 zemřel.\nLuigi Ricci nadán byl od přírody jiskrou genia,\nkteráž ve všech jeho operách prosvítá. Jediná jeho\nvada byla, že na některé své skladby málo péče vy-\nnaložil. Nic méně vyznati dlužno, že by bez L. Ricciho,\nbez jeho živých a líbezných nápěvů, bez jeho prosto-\nnárodních motivů, kteréž v každém koutečku Itálie za-\nznívají, italská komická opera byla takřka mrtvá, neb\nže by alespoň žádných zářících mezer a skvělých\ntriumfů neměla.\nRicci byl muž prostřední, štíhlé postavy, krásného\nčela a ušlechtilé hlavy, z nížto se hned na umělce\nsouditi dalo. Ozdoben jsa ctnostmi, byl od každého\nctěn a milován.\nJak mile se v Terstu o jeho smrti dozvěděli, uspo-\nřádal jeho bývalý žák pan Antonio Rota dne 19. ledna\nv chrámě S. Giusta úmrtní slavnost', při kteréž příleži-\ntosti sám biskup pohřební obřady konal. Všichni umělci,\ndilettanti, žáci zpěváckého ústavu, choristé atd. dostavili\nse k exequiím. U prostřed chrámu vystaven byl krásný\nkatafalk, jehožto cípy pánové Scaramelli, Desiré, Čech\na kapelník Zavrtal a Bellondini nesli. Pan Rota pro-\nvedl na kůru Ricciho smuteční mši, kteráž velkého dojmu\nzpůsobila. Vděční obyvatelé města Terstu chtíce dů-\nstojně jeho památku oslavití, objednali u sochaře Ferra-\nriho v Benátkách sochu Ricciho, kteráž 100 Napoleon-\nďorů státi a v divadle postavena bude.\nPokoj budiž popeli jeho v naší vlasti!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "43", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.2", "titre_corps": "Úvaha o hudbě chrámové zvláště na venku. (Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského ) Podává Josef Tonder.", "titre_sommaire": "Úvaha o hudbě chrámové zvláště na venku. (Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského ) Podává Josef Tonder.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.2", "debut_caractere": 1924, "fin_caractere_exclue": 4966, "texte": "Úvaha o hudbě chrámové zvláště na\nvenku.\n(Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského )\nPodává Josef Tonder.\n(Dokončení.)\nPříkladů takových nacházíme mnoho *);■ Avšak\npohleďme tam nyní! Na tomtéž kůru hraje ted jeden\nprvní hlas či prim, a sekund zastoupen jesf hudebníkem\nnástroje toho neznajícím.\nO pištce a trubače za dob našich ovšem není nouze,\nza to ale o potřebnější houslisty, basisty a fagotisty.\nA chtěl—li by tu učitel těmto nástrojům učit, tu věru\nnemá koho; nebo otec chtě syna hudbě cvičit nechať,\nkoupí mu klarinet neb trubku. Tím prý si bude moci\nnejdříve něco vydělat, anebo jest—li vojákem bude,\nmůže to potřebovat, říkává se; chlapec pak, uče se\nnástroji takovému, v půl letě neb nejdéle v roce musí\njiž do hospody, a nevezmou-li jej teď juž muzikanti\njak se říká „do partu,\" tu je po všem učení. Táta\nkleje muziku, prodá nástroj, syn pak jde se učit ře-\nmeslu neb do fabriky „štraichovaf.\"\nKdo řemesla toho zpěváky cvičit nezkusil,\ntěžko uvěří, jaké obtíže se tu v cestu staví, nebo mo-\nžnější rodiče nedají tomuto, jak se domýšlejí, sprostému\numění cvičif, a byt i dali, jak mile jich dítko desátého\nroku dosáhlo, tu jej dají bud do Němec bud na studie.\nChudších rodičů děti nehodí se ku zpěvu z mnoha pod-\nstatných příčin. Neb děti jejich navštěvují na mnoze\nškolu jen nedbale, a nemohouce se dočkati doby, až\nby dítě jejich dvanáctého roku dosáhlo, je často i dříve\nještě bud do služby, bud na řemeslo dají.\nAč shledá—li mezi svými žáky i některé, kterých by\nve zpěvu vycvičiv déle upotřebiti mohl, tu nesmí se\nna jich spoluúčinkování déle spolehnout!, než nejvýše\ndo jich í2tého roku.\nKaždý věci té zkušený přisvědčit! rnus', že pro\nkostelní zpěv nejlépe se hodí děvčata; la zůstanou ne-\njen déle v otcovském domě, ale již od přirozenosti\nvytrvalejší jest hlas jejich.\nZbývá nám ještě povširnnouti si, co pan spisovatel\nve své úvaze na str. 10 o varhanictví praví.\nOn neklade vinu nedostatečných varhaníků na ústavy,\nv nichžto se čekatelé školství jak theoretickému taktéž\ni praktickému varhanictví učí, nýbrž viní školy ná-\nrodní z nedostatečného připravování školních čekatelů\npo čas jich navštěvování škol obecných.\nTof ovšem důvodná pravda, než jak již praveno,\ndlouho-li navštěvují žáci, chtíce študoval, školu ná-\nrodní? A kde má mladík času a příležitosti v napo-\ntomních školách dále se vzdělávali v hudbě? Byť\ntedy i do dvanácti let školu národní byl navštěvoval,\na po čas svého do školy chození i pilně se byl v hudbě\ncvičil, nemusí-liž vše zapomenouti po čas přípravních\nstudií ano na potom iv samém ústavu přípravném?\n\n*). Tak na př. v roku 1689 Jeho Excellenci p. Arnošt hrabě\nz YValdšteiiia zřídil spolek literátů v Bakově, v r. 1747 pak\njeho exc. p. Frant. h. z Waldšteinu obnovil spolek ten; při-\npojiv k němu i hudebníky dal mu stanovy, ve kterých se\nkaždý spoluoud zavázat! musí, při službách Božích na kůru\nbuď zpěvem neb hudbou Boha oslavovat!. To též se dělo i\njinde, u př. v Hradišti. Nástupce jeho, Jeho exc. p. Vincenc\nhr z Waldšteinu sám jsa dokonalý hudebník, zvelebil hudbu\nna svých panstvích,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2521, "texte": "Věru smutné jesf to s nynějšími čekanci školními!\nMnohý z nich, vystoupiv z přípravného kursu, jsa pak\ndosazen na farní školu co poducitel, a maje spoluúčin-\nkovati na kůru aneb vypomáhali učiteli při cvičení zpě-\nváků, není s to : neboť mnohému často to nejpotřeb-\nnější znání stupnic ~ se nedostává, o praktickém\nvýkonu některého hudebního nástroje aneb o hraní var-\nhan tu ovšem nemůže býti ani řeci, byť se iv pří-\npravném ústavu theorii byl naučil; neboť, jako prakse\nbez theorie, tak též tato bez prakse mrtvé řemeslo jesf.\nA byť mnohý důmyslný mladík iv ústavu při kte-\nrém škola varhanická se nalézá dostatečně se byl\nv harmoniji vzdělal, přijda pak co podučitel, třebas do\nněkterého městečka, nalezne tu zřídka stroj varhanní,\nna němž by se dále vzdělávati mohl; neboť u nás málo\njen kostelů jesf, jenž by se řádným strojem varhanním\nhonositi směly. A bez dokonalého stroje, byf i mistr,\nničeho nedovede; k tomu nejsou varhany nástroj, na\nněmž by se dalo v několika tonech tak hráli, jako Pa-\nganinimu na housle o jedné struně!\nPatřme jen do sousedního Německa, proč že tam\ntolik výtečných varhaníků?— Proto, že stroje varhanní\nB—l 6 ano i 32ti stopové, a k tomu vždy v dobrém\nstavu držány jsou, kdežto u nás stroje 2 až 4stopové\na zřídka větší se nalézají, a k tomu na mnoze tak\nzřízeny bývají, že na nich s tíží možno umělému hráli;\nzasedne-li k nim neumělý, tof se to teprv ozývá, že\nby Člověk raději flašinet slyšel.\nPatrno tedy, že na ujmu hudbě chrámové jesf též\nnedostatek potřebných nástrojů hudebních, zvláště dobře\nzřízených strojů varhanních.\nŽádoucné by bylo, aby se při každém chrámu Páně\nnalézaly alespoň ty nejpotřebnější nástroje hudební;\npřede vším bylo by se postarali o dobře zřízené var-\nhany; napotom aby čekanci školství, co budoucí učite-\nlové a ředitelové kůru vydobyti sobě hleděli iv hudbě\ntakového vzdělání, jakéž ku povolání svému nevyhnu-\ntelně zapotřebí míti budou; a konečně aby i paedago-\ngické ústavy podaly kandidátům povšechného i speciel-\nního vzdělání v umění hudebním.\nNeminulo-by se dobrým prospěchem, kdyby kan-\ndidáti školní po skončeném běhu paedagogickém, dříve\nnež by za podučitele dosazeni byli, asi na rok neb 2\nleta vstoupili k některému farnímu učiteli do prakse,\nv kterémžto čase by od svých principálů a dozorců\npřidržáni býti museli ke zpěvu, hudbě a zvláště ve\nvarhanictví se zdokonalili jakož i navštěvování konfe-\nrencí školních by se jim za povinnost uložilo.\nVůbec by tu nemálo prospělo, kdyby se při po-\nradách učitelských i jakési hudební besedy zřídily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "44", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.3", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař. Noty a klíč.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař. Noty a klíč.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.3", "debut_caractere": 2523, "fin_caractere_exclue": 4997, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\nNoty a klíč.\n(Pokračování.)\nDítky poznaiy stupnici a naučily se jednotlivé její\ntony také jmenovat' i bez pochybnosti jakž takž zazpívaf!\nNyní jesf na čase, aby se ji naučily také důkladné\nzpíval. Způsob, jakýmž ji až posud zpívaly, směřoval\njen více k tornu, aby si jednotlivé postupy její dobře\nvštípily, sluch svůj cvičily, hlas si trochu „vyzpívaly,\"\ntrochu se ohrozily a na další těžší cvičení stupnice se\npřipravily. Musíme hned zprvu připomenout, že jen\npilné cvičení-se v stupnici zpěváka k cíli vede. O je-\ndnom italském mistru zpěvu se vypravuje, že nechal\njednoho ze svých učňů po šest let jen stupnici na roz-\nličný způsob zpívaf! Učeň, ostatně docela trpělivý a\ndočkavý, začal přec konečně býti netrpěliv, a uzavřel\nu sebe, že mistra opustí. Tomu však mistr předešel.\nVida svůj čas, pravil jednoho dne k učni právě do lekcí\npřišlému: „Jdisynu můj, ty první zpěvák na světě.\"\nUčeň byl tímto výrokem překvapen a nemohl pochopit,\njak by to mohlo být, an posud nic jiného než samé\nškály byl zpíval. Zkusiv ale své umění na árii mu\npředložené, shledal, že to jde; vydal se na cesty, vy-\nstoupil na nej větších jevištěch hlavních měst, líbil se\nvšady nad míru, a ačkoli od té doby více než sto let\nuplynulo, nebyl ještě ve svém umění přeslížen. Chtíce\nse přesvědčit, že pilné zpívání stupnic nevyhnutelně\npotřebné jesf tomu, kdož se zpěvu oddal, nepotřebu-\njeme pro důkazy tak daleko zacházet, an nám pravdi-\nvost toho dosvědčuje skoro každodenní zkušenost.\nPtejme se kteréhokoli dobrého zpěváka neb kterékoli\ndobré zpěvačky, jakým způsobem k dokonalosti dospěli,\nodpoví nám, že pilným cvičením škal. Snad se nám\nnamítne z některé strany, že ze školních dítek nemají\nse stát umělci ve zpěvu, že postačuje, když se naučí\njen poněkud obstojně nějakou píseň zazpívaf. Námitka\nta by byla docela odůvodněna, kdybychom měli na zře-\nteli, aby dítky nic jiného než škálu nezpívaly. Nám se\njedná jen o to, aby se jí více pozornosti věnovalo, než\njak se obyčejně stává; přejeme si jen, aby se nepo-\nvažovala za něco vedlejšího neb docela zbytečného;\njen z toho ohledu jsme položili svrchu událost o itla-\nském pěvci, jen z toho jedině ohledu jsme podotkli, že\nse zpěváci jen pilným cvičením stupnic dokonalými stali,\nabysme na důležitost' zpívání stupnice poukázali.\nAž posud jsme nechali zpívat dítky stupnici ve\nvolném pohybu (tempu) a na hlásce a. Aby se jim\nale výška každého tonu dobřo vštípila, musí ji dítky"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1130, "texte": "zpívat také jmény tonů, (c d a to hezky\nčasto, jen se musí také častěji na a opakovat, aby si\ndítky malé otvírání úst nenavykly, nedospěly-li již dříve\ntak daleko, že si patřičné otvírání úst docela osvojily-\nDalší cvičení stupnice bude pak toto:\nUčitel napíše stupnice na tabuli v celých (okrou-\nhlých) notách\na položí nad každou notu znamení crescenda <; i vy-\nsvětlí dítkám, že se každá nota tímto znamením nad-\nznamenaná začne slabé (piano) zpívat, a sesiluje se zpo-\nnenáhla, až zní docela silně (forte). Předzpívav notu\nsám, dá ji zpívat od dítek, připomene jim ale, aby před\nkaždou notou hodně dechu nabraly a jej jen zponenáhla\nvypouštěly, jakož i aby dříve ton pustily, než jim vše-\nchen dech došel. Tím samým způsobem dá zpívat stup-\nnici zpátky.\nJdeli tento způsob dobře, přistoupí se k druhému,\njenž záleží v tom, že se každý ton začne silně a sesla-\nbuje se až jesf docela slabý. K naznačení toho užije\nse znamení decrescenda >. Při tomto způsobu jesf\nvelké opatrnosti třeba, an začátečníci ve zpěvu při sil-\nném udávání tonu mnoho dechu vypouštějí, tak že se\njim nedostává dechu k dálšímu jeho držení.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "45", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.4", "titre_corps": "Český hudebník před soudem v Paříži.", "titre_sommaire": "Český hudebník před soudem v Paříži.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.4", "debut_caractere": 1132, "fin_caractere_exclue": 4752, "texte": "Český hudebník před soudem v Paříži.\nV Paři dne 4. února 1860.\nBylo to v prvních dnech masopustu. V café chan-\ntant „u Černé dámy\" bylo velmi hlučno. Česká ko-\nčující hudební společnosf vedením pana V. Šetřila pro-\nvozovala tu melodické národní nápěvy českých lesův a\ndostávala od veselomyslné chasy grisettek *) a študu-\njících, od dělníků v blusách a od pánů na odpočinutí\ndaných hojnou pochvalu a ještě hojnějších sou. Tito\npáni musikanti jsou co výteční umělci chváleni, jmeno-\nvitě jesf prý pan V. Šetřil pravý Orfeus, co zatím jeho\nEurydika výborně se zná ve sbírání peněz,- avšak\nvelké inusikantské slabosti neuměl se pan V. Šetřil vy-\nstříci; miloval! více víno, než ženu a zpěv. Půlnoc se\nV\npřiblížila. Páně Šetřilovy smysle byly následkem vel-\nkého připíjení na zdraví bůžka Bachusa velmi rozjařeny;\nnic méně řídil svůj hudební sbor s velkou jistotou, jako\nkdyby mu víla na Sázavě maršalské žezlo do kolébky\nbyla vložila. Bravo! bravo ! tleskalo ctihodné obecen-\nstvo a polky zaznívaly vždy na novo, až pak sergeant\nde ville *) (vysl. seržan) se stoickou klidností do sálu\nvstoupiv, ve jménu zákona hudbě přestali rozkázal.\nPáně Šetřilova umělecká ješitnost zdála se tímto roz-\nkazem býti uražena; navzdor seržanovi, navzdor zá-\nkonu bezpečnosti komandoval svou taktovkou dále. Jásot\na nadšení obecenstva byly odměnou za tento hrdinský\nskutek, jemužto paní Eurydika sbíráním souů **) plat-\nného významu dodávala.\nSeržan protestoval a podporoval svůj protest při-\nvoláním gardistů. Obecenstvo přidalo se na stranu\npana Šetřila a bylo se na okamžik co obávati, že u\n„černé dámy\" půlnoční krvavý výjev vypukne. Tu dali\nse na štěstí čeští Zuavové hudebního umění před zá-\nkonitou osobností na útěk a pan Šetřil velel nad ne-\nposlušnými nástroji, kteréžto na bojišti slávy zanechali.\nVeselá chasa následovala musikanty a pan Šetřil se svou\nEurydikou musel nepříjemnou cestu do městského vě-\nzení nasloupiti.\nPrvní únor bude v životopisu této umělecké ro-\ndiny velkou roli hráti; nebo! na tomto dnu byla před\nsoud pohnána. Co proces Šetřilův prodloužilo, byla ta\nokolnost, že kapelník mluvil v řeči, kteréžto jen sám\npán Bůh rozumí; že nemluvil totiž ani francouzsky, ani\nněmecky, nýbrž česky. Tlumočníka bylo tedy zapo-\ntřebí. Pomocí téhož dozvěděl se úřad, že Václav Še-\ntřil v Budči na Moravě se narodil, že 38 let stár, ka-\ntolík as Eurydikou oddán jesf. Pan Šetřil se na to\nodvolával, že uposlechl obecenstvo, kteréž si další hraní\nhlučně žádalo, že neznámost francouzského jazyka ho\nv pochybnosti nechala, jak rozkaz seržanův zní, mimo\nto že je smířlivé povahy, že si váží Francouzů a jejich\nsympathií pro českou hudbu ; avšak že francouzské vino,\nan je na ječmenový nápoj uvyklý, mu do hlavy vstou-\npilo a že o shovívavý rozsudek prosí.\nV\nPředseda. Pane Setřile, pravil češtiny neznalý\nprávník, Vy co cizinec jste povinován, zákonů, které\nVám zde ochrany poskytují, si vážiti. Vaše zpurnost\nmohla míti smutné následky. Vaše výmluvy nejsou\npodstatné; —i když nerozumíte francouzsky, musel jste\nnejenom z chování obecenstva, nýbrž i z počínání zem-\nského organu seznati, že jste «e měl podati. Nezapí-\nrejte, jste povinen soudu pravdu povědíti.\nV\nPan Setril vyznává se, že chybil a žádá o sho-\nvívavý rozsudek a slibuje, že budoucně francouzské\nzákony uposlechne.\nPředseda. To je už pozdě, to jste měl dříve\n\n*) Grisettky slují v Paříži za 1. švadleny, ježto se svobodnými\npány v počasném manželství žijí, za 2. čtveračivé a vábivé\núskočnice na jevišti.\n**) Euridika byla choť Orfea, slavného hudebníka; zde zna-\nmená to co žena.\n*) Sergeant de ville tolik co méstská policejní osoba.\n**) Sou francouzský peníz."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1716, "texte": "učinit. (Nyní se obrátí k paní Šetřilové.) Jak se mů-\nžete zodpovídat, obžalovaná ? Vy jste podporovala zpur-\nnost svého muže. Vy jste měla úřední osobu po-\nslechnout.\nPaní Setřilová má za to, a vymlouvá vzlykajíc\nsvůj přečin tím, že jen mzdu mužovy práce sbírá. To\nnení v její vlasti trestu hodné.\nPředseda, Madame, vy zkrucujete slova. Na Vás\nto záleželo, rozkazům úřadu se podrobiti. Též v Ra-\nkousku trestá se zpurnosf; každá dobře organisovaná,\ncivilisovaná vláda trestá zpurnosf. Můžete to zapírati ?\nPaní Setřilova hledí se návalem slzí ohraditi.\nNěkolik svědků se předevezme, mezi nimi též kavárník,\njenž dotvrzuje, že pan Šetřil dle lidského vypočítání\nnotnou opici míti musel, jelikož 3 mázy silného vína\nvypil; „a mé víno,\" pravil jaksi pyšně, „to mohou moji\nhosté dosvědčit, jest dobré ano velmi silné.\"\nZastupitel pan Armeau(vysl. Anno) nyní\nživot českých musikantův.Ve své právnické hor-\nlivosti a ve své svědomitosti kreslí tuto uměleckou\nchasu co cikánskou tlupu, kteráž o právu vzdě-\nlaných národů ničehož nevmát Cechy za chudou\nzem, jejížto polodiví obyvatelé se a\nkůrou živí a jimžlonikdo nerozumí. Mravy a\nzpůsoby této země jsou prý od francouzských\nnesmírně rozdílně. (Spisovatel nejmenoval knihu, jížto\nza zvláštní své vědomosti o Cechách děkuje. Pala-\nckého „Dějiny českého národu\" zajisté nečetl, aniž\nV\nzná výrok císaře Napoleona 1., jenž zní: „Česká zem\nje ráj; lid a příroda mají všeho v hojnosti, co jim k po-\nhodlnému živobytí třeba; toliko sůl jim chybí.\" Red.—)\nPan Šetřil a jeho polovice odsouzeni jsou k čtyř-\nnedělnímu vězení. Pan Šetřil prosí, by teprv po maso-\npustu trest nastoupiti mohl. Avšak bohužel i tomu není\ndovoleno. Jeho umělecká dráha bude s jeho trestem\nzde dokončena."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.5", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.5", "debut_caractere": 1718, "fin_caractere_exclue": 4590, "texte": "Händel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nStáli u vchodu sloupení. Luna pohlížela nekale-\nným stříbroleskem na tyto obě dobré plňocitné duše,\nkteréž, aniž to věděly, v tak strašném nedorozu-\nmění stály.\n„Ona tě přec miluje,\" jásal vnitřní hlas v jinochu,\n„ona jen tebe miluje! Vyslov jí to nyní v této příznivé\nosamělosti a před obličejem svatých hvězd! Bianko,\nmusím Vám něco tajného sděliti,\" řekl pak sklopenýma\nočima, ale láskyplným hlasem. Bianka tušila jeho ta-\njemství a vzdychla hluboce.\nJinoch třesa se, uchopil její bledou pravici, přitiskl\nsvá plápolající ústa k ní a pustil proud tekoucích slz\na svůj dávnotajený bol lásky na drahou ruku; chtěl\nohnivá slova mluvili, ježto vlastní oheň zžíral, slyšel\njak děva vzlykala budto z lásky budto z hoře, a přec\nvždy silněji třesoucí se pravici jeho vzdechům, slzám\na polibkům ponechávala.\n„Bianko! milá, dobrá Bianko, já Tě miluji!\"\nřekl konečně chvějícím se hlasem.\nPoděšena vytrhla Bianka svoji ruku z jeho ruky\na plakala ještě silněji.\n„Ty pochybuješ o setrvalosti mého smýšlení, jelikož\nještě třeštivý jinoch jsem,\" pokračoval übohý dále.\nVšak mé srdce jest ještě nepokažené a bude Tě vroucně\na stále se všemi silami svojí čisté, nevinné lásky mi-\nlovati. Bianko, nikdo Tě nebude tak kochati jak já-'\nStaň se mojí, milá Bianko!\"\nVzlykajíc klesla übohá, poděšená děva na lavici a\nplakala vždy usedavěji. Neplakala k vůli sobě ný-\nbrž jen nad zklamaným, nad jeho dobrým, čistým srd-\ncem, jež přijíti nesměla.\n„Jsemf umělec,\" postupoval v řeči láskou nadšený\njinoch zvýšeným hlasem, pln krásného sebecitu. „Moje\nláska k Tobě není prudké vznětí se mrzké smilnosti;\nnikoli drahá Bianko! jestif živý nebeský plamen, jenž\nmne nutí vše dobré, pravé a krásné u Tebe milovati a\nvěčné tvořili. Budeš mojí tělesnou Musou, budeš\nideál a život spojovati co vážná nevěsta a co milovaná\nchof, a tento sladký souhlas mé veškeré bytosti naučí\nmě s zvláštním nadšením díla nesmrtelná tvořiti. Ne-\nsmrtelnost máš se mnou sdíleli, jakož i všecky mé ra-\ndosti, má snění, můj celý život a potomstvo má tak\ndlouho o naší lásce mluviti, jako o mé slávě!\"\nBiančino jemné srdce bylo by bolestí puklo.\n„Ustaň, ustaň! usmrtíš mě!\" bědovala a pozvedla\nprosebně ruce.\nJinoch domýšlel se, že tak mluví z neskončené\nlásky k němu a vstoupil na otvor klenutí, by na jejím\nobličeji při vpadajícím světlu luny její rozčilenosf viděl\nVšak bledá luna ozařovala zsinalý obličej s utrápe-\nnýma očima.\n„Ó já nešťastník! nevýslovně zklamaný! Týmě ne-\nmiluješ!\" zvolal ze snění vytržený a vrhl se k jejím\nnohoum. „A nač tato přívětivá náklonnost, tato laskavá\npřítulnost? Bylo vše jen přetvářka? O! Bianko proč?\"\n„Protože se umělci klaním a člověka miluji ne však\ns onou výhradní láskou, jakou Ty žádáš, dobrý Be-\ndřichu!\" odvětila zvolna, s bolestným hlasem. „Mé\nsrdce náleží již léta Tvému příteli Dominikovi a on si\nje skutečně zasloužil a vydobyl.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "48", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.7", "debut_caractere": 4750, "fin_caractere_exclue": 6307, "texte": "(H.) Z Netolic. Mnoho se mluví a píše o vadách\nhudby kostelní na venkově. Nechci upírati, že v místech\nmnohých nedostatky rozličné jenom ředitelům kuru připo-\ncísti lze; vsak pohledneme~li okem nestranným na po-\nměry a okolnosti, jaké vůbec nejenom na vesnicích,\nale iv menších městech provozování hudby kostelní ob-\ntížným ciní, budeme zajisté v úsudku našem mírnější.\nNebo kdo je zde ředitelem kůru? „Místní učitel.\" —•\nSoudný pozorovatel musí tedy uznati, že velké obětavosti\njeho zapotřebí, chce-li úřad obojí dostojně zastati.\nTím větší potěšení působí nám ale vědomí, že zde onde\nskutečně muže nalézti možno, kteří sami na sebe nehle-\ndíce, nesnáze vše vytrvalostí svou překonávají a obému\nškole i kůru zadost uciniti se snaží. Mezi horlivce ty\nnáleží i zdejší první učitel p. D. Kocí. Osvědcilt, co\nmůže vytrvalá mysl a pevná vůle jednotlivce pro dobro\nvšeobecné pusobiti; jeho přičiněním dostalo se kůru na-\nšemu potřebných hudeb ní ph nástrojů a že slyšíme\nvkusně provedené skladby Horákovy, Zvonařovy,\nFuhrerovy, Mozartovy atd., máme k poděkování jenom\nneúnavné činnosti jeho. Buďtež mu vřelé díky naše vzdány\na přání naše jest jen: „Zdar šlechetným snahám jeho!\"\n\nBerlín. Jak známo, koncertovala tu sleč. M. Mösnerova\ns velkým úspěchem. Nástroj jinak málo vydatný\ndochází pod jejíma rukama velké plnozvučnosti, která\ns tony silného anglického křídlatce (Flugel) závoditi může.\nJejí piano a ílažeolet jsou okouzlující jemností a příje-\nmností. Meyerbeer slyše ji na harfu hráti, byl tak jejím\npřednesem nadšen5 že jí zvláštní skladbu pro harfu na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4864, "texte": "psati slíbil. Slyšeli jsme tu dne 11. t. m. slavného A.\nDreyschocka. Přednášeli Beethovenův koncert Es-dur,\nMendelssohnuv Gmoll, Bachoru gavottu, svou tarantellu\na rhapsodii k „Wintennahrchen.\" Důmyslný kritik Reli-\nstab považuje ho bez odporu za největšího pianistu ze\nvšech, které kdy slyšel. A koho by byl Rellstab nesly-\nšel? Paní Schumannova, Szarvady - Kl a u s o v a, Búlov,\nRubinstein, Jael a všichni znamenitější museli u něho\nohenní zkoušku podstoupili. Kritik „Preuss. Ztg.w cLuje\npři posuzování Dreyschockova koncertu ileineovo líčení\ntéhož pianisty z „Lulezie\" od r. 1843. Heine praví zde:\nNezdálo se nám, že slyšíme pianistu Dreyschocka, nýbrž\ntři kopy pianistů . .. Pověs se, Františku Liszle, ty jsi\nobyčejný Větrovel u porovnání s tímto hroinobijcem, jenž\nbouře co březové větve spojuje a jimi moře šlehá. V kon-\ncertě Dreyschocka zpívala Pražanka slečna Ferlesova\nKuhreigen od Meyeibeera a romancí od Mercadantea velmi\nkrásně, Dne 15. t. m. vystoupil A. Dreyschock po\ndruhé v koncertě s neslýchaným úspěchem. Ku konci přidal\nsvé variace pro levou ruku na národní hymnu. Jistý\nkritik vyjádřil se o provedení této skladby takto: „Oči a\nuši přišly při této do velkého sporu, nebol co oči\ntoliko jednu ruku viděly, slyšely uši třikrát tolikrruka.a\nDne 19. t. m. uspořádal týž umělec svůj třetí koncert.\nV posledních dvou koncertech účinkoval též Ferd. Laub,\njehožto koncert na 17. t. in. určen jest a v němž A.\nDreyschock Mendelssohnův koncert G-inoll přednášeti bude.\nBrambor. (Brandenburg.) Slavný virtuos, Ferd.\nLaub dával tu se svou paní a p. Radeckem koncert,\nv němžto svou mistrovskou hrou ohromné sensací zbudil.\nIlalle. V neděli dne 4. února hrál v druhém spo-\nlečenském koncertě pan L. Saar, žák A. Dreyschocka a\nnyní ředitel hudby, Webrův koncertní kus s velkou bra-\nvourou a jistotou a uchvátil obecenstvo svou nesmírnou\nsilou k hlučnému obdivování.\nliišpruk. Zdejší zpěváčky spolek dával dne 11.\nledna koncert ke cti svého předsedy pana hraběte Wolken-\nsteina, v němž se Ablův sbor „Im Walde\" velmi líbil.\nV tom koncertě účinkoval Pražský houslista, pan Ant.\nProkš, žák Pražského konservatoria přednášeje s umě-\nleckou dokonalostí Fantaisie caprice od H. Vieuxtempse.\nKarlovec. (Karlsstadt.) V programu druhého ná-\nrodního koncertu, jejž horlivý Albert Štriga s chotí svou\nJulií zde uspořádal, byly též dvě písně české: „Slavíček\na starost\" a „Má vlast\" od Vlast. Růžičkovy, kteréž\nzesnulý výtečný skladatel Vatroslav Lisinský v hudbu\nv\nuvedl. Pan Striga dosáhl přednesem písní zasloužilé po-\nchvaly. Orkestr v tomto koncertě řídil C ech pan TI o u-\nska, kapelník hraničářského pluku.\nLondýn. V Sydenhamu jsou vystaveny pární var-\nhany „Kalliope,\" jejichžto píšfaly pární silou zaznívají.\nZvuk těchto varhan je prý na 12 angl. mil slyšeti.\nMadrid. V zdejším divadle „Las Novedades\" dával\nse kus „L'Alcade toreador.\" Při uvedení do scény užilo\nse též mladého býka, aby se půtka s býky s přirozenou\nvěrností představovat! mohla. Avšak hovado nestudovalo\nbohužel dobře svou přetrhlo provaz a skočilo do\norkestru. Oiizkostlivě prchali hudebníci a diváci. Býkovi\nale vidělo se býti na čase, by se svýma rohania nejprve\nna rozličných nástrojích v orkestru okusil a pustil se\nsměle do basy,- než mezi tím časem byl jat a odveden.\nPaříž, Orkestrátní zkoušky opery „Petr z Medicis,\"\nod knížete Poniato vsk éh o počaly juž ve velké op eře\na některá čísla prý jsou velmi pěkná. Úprava bude 130.000\nfranku státi. Dne 7. t. m. odbýval se třetí a po-\nslední koncert R. Wagnera. Revue et Gazette Musicale\nde Paris (čís. 7. od 12. února) praví o slečně Zadrobil-\nkové, že účinkujíc dne 7. t. ml v koncertě, po provedení\ndvou od A. Dreyschocka a Liszta vždy potleskem\na vyvoláním odměněna byla a že velký talent prozrazuje.\nDne 6. března uspořádá slečna A Za d robi Iko v a první\nsvůj koncert.\nVídeň. Výtečný český kritik pan Dr. Ed. Hans-\n1i k započne dne 28. t. m. řadu přednášek z oboru hudby.\nBudeť přednášeti o historickém vývinu hudby od nejstar-\nších dob až do času J. Haydna. Přednášek bude as osm,\nkteréž dotčený učenec od 7—B hodin večer drželi bude.\nŘeditelství divadla na řece „Vídni\" přijalo novou ope-\nretku „Princ Abso 1o nu od zdejšího skladatele pana\nNě mc e.\nVaršava. Dne 8. t. ni. dávala se tu ponejprv\nMonius zko v a opera „Hrabina \" a došía křás ného vý-\nsledku. Vynikáf svěžesti nápěvů, výtečnou instrumentací\na dramatickou charakteristikou. Text má za předmět\ntragikomickou událost' z moderní společnosti. Hudba k této\nopeře vyjde u G. Gebethnera a spol. ve Varšavě. Ze 24\nčástí, z nichžto opera sestává, vyšly juž tři písně, ka-\nvatina a zpěvhraběnky. Nyní zde koncertuje známý vir-\ntuos H. Vieuxtemps.\nVýmar. Fr. Liszt bude prý jmenován pruským\ndvorním kapelníkem. Princezna pruská darovala mu kon-\ncert pro flétnu krále Bedřicha 11. od něho vlastnoručně\npsaný a jednu skladbu od geniálního prince Louis Fer-\ndinanda.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Opera „Zampa\" neb „Nevěsta", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Opera „Zampa\" neb „Nevěsta", "signature_source": "— k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5961, "texte": "Stavovské divadlo. Opera „Zampa\" neb „Nevěsta\nz mramoru.\" Text její zpracován die F. Elmenreicha od\nKupelwiesera, hudba od F. Herolda. (Dokončení.)\nZ kaple hřbitovní vychází nábožný lid, mezi nimiž i Ka-\nmila. Zampa ji pozoruje a umíní si ještě tuto hodinu ji\nza manželku pojmouti. Daniel přestrojen v sicilský kroj,\nhledá v těchto místnostech svého pána, však setká se\nzde s Rittou, komornou Kamily, která v něm svého muže\npozná, jenž ji před desíti lety byl lajně opustil. Daniel\nse zapře, an Dandolo sem přijde a těší se s Rittou, že\nve dvou dnech budou svazkem manželským spojeni.\nDaniel, který od klíčníka nepozorován byl, obdaří svého\nsoka několika nemilými pocity své lásky k němu. Al-\nfonso sejde se zde s Kamilou, vyzná jí, že o všem co se\nv zámku událo, zpraven jest a rozloučí se s milenkou,\nna niž nikdy nezapomene. Zampa provázen sborem ho-\ndovníků, očekává zde Kamilu, s níž se právě nyní oddati\nzamýšlí. V tom se v pozadí objeví socha Bianky, s hro-\nzícím prstem vzhůru vyzdviženým. Zampu neopouští zmu-\nžilost; poroučí svým lidem jej obveselovat tancem a\nzpěvem. Daniel jej odvracuje od jeho předsevzetí, však\nhejtman odváží se i peklu samému odporovat. I chce\nvésti Kamilu ke kapli, však Alfonso zastoupí mu cestu,\npřísahá se pomstit, avšak pozná v něm Zampu a poroučí\nlidu svému jej zatknouti. Zampa zapírá, an Dandolo\nAlfonsovi list podává, kterýž hejtmanovi loupežníků náleží,\na jejž byl na pobřeží našel. Všichni poznají v něm hrůz-\nného lupiče Zampu a chtějí jej zajmout. Zampa dá Al-\nfonsovi čisti list, v němž se vůdci Korsarů na den svo-\nboda udílí, neb králi pomáhal v boji a byl prvním vítě-\nzem. Všichni se z toho radují, že Zampa za jejich svo-\nbodu bojoval, jediný Alfonso přísahá pomstu hejtmanovi.\nZampa a Kamila v průvodu svatebníkň vstupují na\nschody kaple. Pojednou se dvéře prudce rozlítnou, země\nzaduní a socha Bianky zastoupí jim cestu do chrámu.\n(11. dějství.) Do komnaty Kamily zaletají zvuky písně\ngondoliera Alfonsova, jimž ona napnutě naslouchá. Alfonso\nnemoha odolat touze, svou milenku naposledy spatřiti,\nodváží s nebezpečím života oknem do komnaty se dostati,\nkdyž právě blížící sem se kroky jest slyšeti. Kamila\nuschová Alfonsa za záclonu, an Zampa vejde a vyzná jí,\nže je hrabětem z Monzy. Alfonso vzkřikne: „Můj bratře,44\nzahodí dýku, jíž ho zavražditi obmýšlel a padne jemu\nk nohourn. Zatvrzelý bratr vydá jej svým pochopům\nk usmreení. Kamila žebře na kolenou o milost Alfon-\nsovi, však Zampa je neuprositelným! Kamila chtíc\njej vystříhat před tímto krokem, připomíná mu Bianku\nManfrediovu, kterou byl svedl. Zampa prokleje jíněno toto.\nKamila vytrhne se mu z náruči a odkvapí. Zampa spě-\nchá za ní, však socha Bianky zastoupí mu cestu, chopí\nho za vlasy a vleče ke skále, s níž jej do žhavého jícnu\nEtny uvrhne. Osvobozený otec Lugano požehná svazku\nlásky svých dítek, vzdávaje díky své ochranitelce: Ne-\nvěstě z mramor u. Hrdina této opery jest jakýs\ndruh Fra Diavola na moři, jen že co lupič mořský zlo-\nmyslnější a ukrutnější. Text je v prvních dvou dějstvích\ndosti zajímavý; toliko 3. dějství je v tomto ohledu slabé.\nHudba Heroldova je krásohlasná a živá, ač ne hluboce\ncharakteristická. Čísla ve formě písní jsou vnadná jak®\nromance Kamily, v nížto se událost o Alici di Manfred1\nvypravuje, pak v prvním finálu obsažená barcarola a\npíseň Zampy v 2. dějství. Velmi pěkně jsou líčeny ko-\nmické charaktery Capuceiho, Ritty a zvoníka Dandola.\nV orkestrací jeví se veskrz obratná ruka; je plna účinku\na skvělá, někdy vsak také trochu hlučná. Opera Zampa\npatří k nejlepším francouzským zjevům téhož druhu a\nbude při dobrém provedení vždy ráda vídána. Pro mnohá\ndivadla je obsazení titulní úlohy těžké. Zampa je teno-\nrová partie, avšak leží příliš nízko, tak že ji často zpívá\nbarytonista, jemuž zase příliš vysoko leží.\nCo nejdříve bude se tu provozovat nej nov ějš\nopera od Meyerbeera „Pout do PloermeJu.\" Z 56 koz,\nkteré se v Praze nacházejí, nebyla žádná za hodnou uznána,\nby důležitou roli v Meyerbeerově „Pouti\" převzala. Nyní\nzvolena jest k tomu cíli nadějná umělecká začátečnice,\nkteráž ve Pštrosce bydlí. Každodenně lze ji viděti koň-\nskou branou, an ku (klavírní ?) zkoušce se übírá.\nVe čtvrtek dne 16. t. m. odebrali se pánové:\nBachmann, Eilers, Steinecke a kapelník Jahn do\nDrážďan, by přítomni byli Meyerbeerově opere „Pouť do\nPloermelu.\"\nPan Josef Ulrn, ředitel kůru u sv. Ducha, zvo-\nlen jest od dómového hudebního spolku a Mozartea\nv Solnohradě za čestného ouda.\nZdatný náš skladatel pan Charles Wehle\nv Moskvě věnoval svou nejnovější sonátu J. M. králi\nBelgickému, kteroužto dedikací král ochotně přijal.\nPianní ústav pana Karla ííodyce, jenž od roku\n1843 na Malé straně působí, uspořádá dne 15. února\nvečerní hudební zábavu.\nNadaná virtuoska Albertina Zadrobilkova\núčinkovala dne 7. t. m.v jednom koncertě v Paříži a\nosvědčila se co důstojná žákyně A. Dreyscho cka.\nLoňského roku byla od francouzského státního\nministerstva zřízena komise pro zavedení nové ladičky\na k tomu cíli požádán také ředitel zdejšího konservatoria,\np. Kittl, aby podal o tom své dobré zdání. Jelikož při-\nčiněním tétéž komise nová ladička v celém Francouzsku se\nzavedla, obdržel p. řed. Kittl exemplář této ladičky\nse všemi k tornu čelícími spisy spolu s dopisem generál-\nního sekretáře ve francouzském ministerstvu, p. Pel-\n-1 e ti e r a.\nTřetí koncert Cecilské jednotyvdne 16. t. m.\nv sále na Žefíně uspořádaný měl v programu p ě t velmi\nzajímavých instrumentálních a vokálních skladeb;, z nichžto\nnás česká romance „U mí r a jí c í p ě ve c,tt text od Y.\nŠmilovského, hudba od Jos. Leop. Zvonaře poutala.\nPan Zvonař proniknuv úplně text, významným zpěvem mu\nplatnosti dodal a skvělou a charakteristickou instrumen-\ntací ho ozdobil. Hned v úvodu, jehožto duchaplné zesno-\nvání a zajímavé modulace každého poutaly, naznačil skla-\ndatel umírajícího pěvce vystoupením soustrastných zvuků\nklarinetu výtečně; avšak úvod tento zdá se nám v po-\nměru k celku něco dlouhý, ačkoliv nikde nudný. Epický"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4748, "texte": "život poskytl skladateli příležitost k utvoření krásného\nsboru, co zatím lyrická místa barytonovému sólu přidělil.\nPěvcův dík Tvůrci vyjádřil p. Zvonař toninou G-dur, tó-\nninou, ježto co do charakteru něžný dík za upřímné přá-\ntelství a lásku značí; dík vlasti podal skladatel toninou\nE-dur a dík svým druhům toninou C-dur; načež opět\nsbor nastoupí. Celá skladba patří k nejlepším prácím p.\nZvonaře; avšak sbor a instrumentaee zdají se nám býti\nnejsilnější a nejkrásnější stránkou celého díla. Hudební\ndoslov uváděje nám klarinetem ještě naposled umírajícího\npěvce, došel by dle našeho zdání při přiměřeném zkrá-\ncení mohutnějšího účinku. Pravdivost' a vřelost citu,\nvýznamná instrumentaee, která textu výtečným kreslením\núplné platnosti dodává, krásné se slovy se shodující mo-\ntivy sboru jsou hlavní přednosti p. Zvonařovy\nskladby. Barytonové solo převzal, anto p. K. Strakatý\nochuravěl, pan Appé a provedl svou úlohu dosti dobře;\nnež pochvala, kterouž četné obecenstvo na jevo dalo,\nplatila více skladateli než pěvci. Dále slyšeli jsme vzletu-\nplnou jásací ouverturu od K. M. Webra, zajímavou kon-\ncertní ouverturu (D-moli) od Ferd. Hillera s údeřem\nv bubny, pak koncertní kus pro sbor a orkestr „Frúhlings-\nbotschafl\" od N. Gade a konečně interessantní operní\nzlomek „Loreley\" od Mendelssohna Bartholdyho, kterýžto\nse r. 1853 na Pražském jevišti dával. Poslední skladba\nvíce pro koncertní sál se hodící vyniká svými překrásnými\na ušlechtilými sbory. Slečna Prauseova zpívala Lore-\nley velmi důstojně a došla pochvaly. Ředitel pan Apt\nprovedl s obvyklou obratností všechna tato díla a zaslu-\nhuje všestranného uznání.\n- Tyto dni dostal se nám do rukou „Chvalo-\nzpěv Mariánský,\" nákladem B. Stýbla v Praze tištěný.\nText bez všeho vyššího vzletu uroben jest od jistého\npana P. A. S-py, jemuž upřímnou radu: Sutor ne ultra\ncrepidam! dáváme. S hudbou pachtil se zajisté pan A.\nM., je plna prosodických chyb a nápěv zabíhá do trivial-\nnosti. Musíme veřejně protestovati proti takovémuto po-\nčínání, nebot zdravý vkus obecenstva se takým nepodaře-\nným plodem jen kazí. Mámeť výtečné duchovní básníky,\nu př. Vinařického, Tupého atd. a skladatele znající se\nv české prosodii, u př. J. Krejčího, V. Horáka atd.; nuže,\nproč se těmto pánům text a hudba k tak zbožné věci\nutvořiti nepodá?!\nv\nV komisí u J. Šálka zde vyjde v březnu b. r.\n„Umělecké album pro pianisty,\" vydáním p. L.\nFleischera. Bude obsahovati 12 původních skladeb vý-\ntečných skladatelů v nejvíce domácích, u př. Ambros, Berg-\ninann, Dreyschock, Graf, Kittl, Moscheles, Pivoda, Schul-\nhoff, Simák a Veit, pak Loffler a Winterle. Jistá část\nčistého výnosu jest k podporování zdejší „o patro v ně\nvdov a sirotků umělcův hudebních\" věnována.\nCena každého výtisku jest co do úpravy v porovnání\ns cizozemskými hudebninami velmi skrovná 3 zl. r. c.\nLze se ve všech řádných obchodech v musikaliích až\ndo 15. března subskribovati; po ukončení určitého času\nnastane zvýšená cena.\nLiteratura hudební. Nákladem činného ob-\nchodnictví v inusikáliícb Ad. Christofa a W. Kuhé\nvyšly následující taneční kusy, které milovníkům Terpsi-\nchory odporucujeme: „S lov a n ská k ad ry 1 a\" od na-\ndaného L* Procházky v ceně 54 setin (setina, tolik co\njeden kr. r. č.). Ušlechtilá skladba tato, v níž krásné\npísně slovanské půvabně v jeden věnec spleteny jsou,\ndosáhla už u obecenstva zvláštní obliby a bylo by tudíž\nzbytečno déle o tom pestrém kvítku slov šíriti. „VIta-\nvinka\" jest název jiného zdařilého kusu od kapelníka\nK. Komsáka, který svými ušlechtilými skladbami v krát-\nkém oase nad jiné vynikl. Cena jest proti jiným nezda-\nřilým fabrikátům toho druhu dosti levná, obnáší toliko\n42 setin. Neméně zdařilá a rázným rhytmem vynikající\njest i „Maasliebchen-Polka\" od 0. Nickerla v ceně 42\nsetin. Od kapelníka J. Hopfa vyšly dvě taneční skladby\na sice: „Klotilden-Quadrille\" v ceně 54 setin a „Mutzi-\nPolka\" za 42 setin. Oba tyto kusy neminou se při do-\nbrém provedení účinku. „Faschingsspende\" jest album\ntanečních kusů a obsahuje následující skladby od kapel-\nníka A. Seiferta: „Wilhelrninen-Polka\" za 42 setin;\n„Karolinchen-Polka-Mazur\" v ceně 27 setin, konečně\n„Souvenir de Krakovie\" 42 setin. Tomuto album po-\ndobné jest jiné „Ballkranzchen\" nazvané a záleží z kusů\nod kapelníka E. Schrolla: „Harlekin-Polka\" v ceně\n42 selin a „Casino-Polka\" též za 42 setin. Bylo by od\nmísta, zmíniti se obšírněji o každém kusu tanečním, jichž\no masopustě co na jaře vlaštovek se vyskytuje, podot-\nkneme toliko název a cenu skladby. „Gruss an Prag\"\nod F. Viktorina za 42 setin. „Astraea-Galopp\" od\nFr. Michla 27 setin, a konečně „Clam Gallas Defilir-\nMarsch\" od známého kapelníka a učitele na plechové ná-\nstroje chovanců vojenských J. Pavlise (27 setin), kte-\nrýž se směle k jeho nejlepším kusům připočísti muže.\n\n— k."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "47", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6.2", "titre_corps": "(H.) Z Netolic. Mnoho se mluví a píše o vadách", "titre_sommaire": "(H.) Z Netolic. Mnoho se mluví a píše o vadách", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.7", "debut_caractere": 4750, "fin_caractere_exclue": 5923, "texte": "(H.) Z Netolic. Mnoho se mluví a píše o vadách\nhudby kostelní na venkově. Nechci upírati, že v místech\nmnohých nedostatky rozličné jenom ředitelům kuru připo-\ncísti lze; vsak pohledneme~li okem nestranným na po-\nměry a okolnosti, jaké vůbec nejenom na vesnicích,\nale iv menších městech provozování hudby kostelní ob-\ntížným ciní, budeme zajisté v úsudku našem mírnější.\nNebo kdo je zde ředitelem kůru? „Místní učitel.\" —•\nSoudný pozorovatel musí tedy uznati, že velké obětavosti\njeho zapotřebí, chce-li úřad obojí dostojně zastati.\nTím větší potěšení působí nám ale vědomí, že zde onde\nskutečně muže nalézti možno, kteří sami na sebe nehle-\ndíce, nesnáze vše vytrvalostí svou překonávají a obému\nškole i kůru zadost uciniti se snaží. Mezi horlivce ty\nnáleží i zdejší první učitel p. D. Kocí. Osvědcilt, co\nmůže vytrvalá mysl a pevná vůle jednotlivce pro dobro\nvšeobecné pusobiti; jeho přičiněním dostalo se kůru na-\nšemu potřebných hudeb ní ph nástrojů a že slyšíme\nvkusně provedené skladby Horákovy, Zvonařovy,\nFuhrerovy, Mozartovy atd., máme k poděkování jenom\nneúnavné činnosti jeho. Buďtež mu vřelé díky naše vzdány\na přání naše jest jen: „Zdar šlechetným snahám jeho!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6.3", "titre_corps": "Berlín. Jak známo, koncertovala tu sleč. M. Mösnerova", "titre_sommaire": "Berlín. Jak známo, koncertovala tu sleč. M. Mösnerova", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.7", "debut_caractere": 5925, "fin_caractere_exclue": 6307, "texte": "Berlín. Jak známo, koncertovala tu sleč. M. Mösnerova\ns velkým úspěchem. Nástroj jinak málo vydatný\ndochází pod jejíma rukama velké plnozvučnosti, která\ns tony silného anglického křídlatce (Flugel) závoditi může.\nJejí piano a ílažeolet jsou okouzlující jemností a příje-\nmností. Meyerbeer slyše ji na harfu hráti, byl tak jejím\npřednesem nadšen5 že jí zvláštní skladbu pro harfu na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4851, "texte": "psati slíbil. Slyšeli jsme tu dne 11. t. m. slavného A.\nDreyschocka. Přednášeli Beethovenův koncert Es-dur,\nMendelssohnuv Gmoll, Bachoru gavottu, svou tarantellu\na rhapsodii k „Wintennahrchen.\" Důmyslný kritik Reli-\nstab považuje ho bez odporu za největšího pianistu ze\nvšech, které kdy slyšel. A koho by byl Rellstab nesly-\nšel? Paní Schumannova, Szarvady - Kl a u s o v a, Búlov,\nRubinstein, Jael a všichni znamenitější museli u něho\nohenní zkoušku podstoupili. Kritik „Preuss. Ztg.w cLuje\npři posuzování Dreyschockova koncertu ileineovo líčení\ntéhož pianisty z „Lulezie\" od r. 1843. Heine praví zde:\nNezdálo se nám, že slyšíme pianistu Dreyschocka, nýbrž\ntři kopy pianistů . .. Pověs se, Františku Liszle, ty jsi\nobyčejný Větrovel u porovnání s tímto hroinobijcem, jenž\nbouře co březové větve spojuje a jimi moře šlehá. V kon-\ncertě Dreyschocka zpívala Pražanka slečna Ferlesova\nKuhreigen od Meyeibeera a romancí od Mercadantea velmi\nkrásně, Dne 15. t. m. vystoupil A. Dreyschock po\ndruhé v koncertě s neslýchaným úspěchem. Ku konci přidal\nsvé variace pro levou ruku na národní hymnu. Jistý\nkritik vyjádřil se o provedení této skladby takto: „Oči a\nuši přišly při této do velkého sporu, nebol co oči\ntoliko jednu ruku viděly, slyšely uši třikrát tolikrruka.a\nDne 19. t. m. uspořádal týž umělec svůj třetí koncert.\nV posledních dvou koncertech účinkoval též Ferd. Laub,\njehožto koncert na 17. t. in. určen jest a v němž A.\nDreyschock Mendelssohnův koncert G-inoll přednášeti bude.\nBrambor. (Brandenburg.) Slavný virtuos, Ferd.\nLaub dával tu se svou paní a p. Radeckem koncert,\nv němžto svou mistrovskou hrou ohromné sensací zbudil.\nIlalle. V neděli dne 4. února hrál v druhém spo-\nlečenském koncertě pan L. Saar, žák A. Dreyschocka a\nnyní ředitel hudby, Webrův koncertní kus s velkou bra-\nvourou a jistotou a uchvátil obecenstvo svou nesmírnou\nsilou k hlučnému obdivování.\nliišpruk. Zdejší zpěváčky spolek dával dne 11.\nledna koncert ke cti svého předsedy pana hraběte Wolken-\nsteina, v němž se Ablův sbor „Im Walde\" velmi líbil.\nV tom koncertě účinkoval Pražský houslista, pan Ant.\nProkš, žák Pražského konservatoria přednášeje s umě-\nleckou dokonalostí Fantaisie caprice od H. Vieuxtempse.\nKarlovec. (Karlsstadt.) V programu druhého ná-\nrodního koncertu, jejž horlivý Albert Štriga s chotí svou\nJulií zde uspořádal, byly též dvě písně české: „Slavíček\na starost\" a „Má vlast\" od Vlast. Růžičkovy, kteréž\nzesnulý výtečný skladatel Vatroslav Lisinský v hudbu\nv\nuvedl. Pan Striga dosáhl přednesem písní zasloužilé po-\nchvaly. Orkestr v tomto koncertě řídil C ech pan TI o u-\nska, kapelník hraničářského pluku.\nLondýn. V Sydenhamu jsou vystaveny pární var-\nhany „Kalliope,\" jejichžto píšfaly pární silou zaznívají.\nZvuk těchto varhan je prý na 12 angl. mil slyšeti.\nMadrid. V zdejším divadle „Las Novedades\" dával\nse kus „L'Alcade toreador.\" Při uvedení do scény užilo\nse též mladého býka, aby se půtka s býky s přirozenou\nvěrností představovat! mohla. Avšak hovado nestudovalo\nbohužel dobře svou přetrhlo provaz a skočilo do\norkestru. Oiizkostlivě prchali hudebníci a diváci. Býkovi\nale vidělo se býti na čase, by se svýma rohania nejprve\nna rozličných nástrojích v orkestru okusil a pustil se\nsměle do basy,- než mezi tím časem byl jat a odveden.\nPaříž, Orkestrátní zkoušky opery „Petr z Medicis,\"\nod knížete Poniato vsk éh o počaly juž ve velké op eře\na některá čísla prý jsou velmi pěkná. Úprava bude 130.000\nfranku státi. Dne 7. t. m. odbýval se třetí a po-\nslední koncert R. Wagnera. Revue et Gazette Musicale\nde Paris (čís. 7. od 12. února) praví o slečně Zadrobil-\nkové, že účinkujíc dne 7. t. ml v koncertě, po provedení\ndvou od A. Dreyschocka a Liszta vždy potleskem\na vyvoláním odměněna byla a že velký talent prozrazuje.\nDne 6. března uspořádá slečna A Za d robi Iko v a první\nsvůj koncert.\nVídeň. Výtečný český kritik pan Dr. Ed. Hans-\n1i k započne dne 28. t. m. řadu přednášek z oboru hudby.\nBudeť přednášeti o historickém vývinu hudby od nejstar-\nších dob až do času J. Haydna. Přednášek bude as osm,\nkteréž dotčený učenec od 7—B hodin večer drželi bude.\nŘeditelství divadla na řece „Vídni\" přijalo novou ope-\nretku „Princ Abso 1o nu od zdejšího skladatele pana\nNě mc e.\nVaršava. Dne 8. t. ni. dávala se tu ponejprv\nMonius zko v a opera „Hrabina \" a došía křás ného vý-\nsledku. Vynikáf svěžesti nápěvů, výtečnou instrumentací\na dramatickou charakteristikou. Text má za předmět\ntragikomickou událost' z moderní společnosti. Hudba k této\nopeře vyjde u G. Gebethnera a spol. ve Varšavě. Ze 24\nčástí, z nichžto opera sestává, vyšly juž tři písně, ka-\nvatina a zpěvhraběnky. Nyní zde koncertuje známý vir-\ntuos H. Vieuxtemps.\nVýmar. Fr. Liszt bude prý jmenován pruským\ndvorním kapelníkem. Princezna pruská darovala mu kon-\ncert pro flétnu krále Bedřicha 11. od něho vlastnoručně\npsaný a jednu skladbu od geniálního prince Louis Fer-\ndinanda."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "debut_caractere": 4853, "fin_caractere_exclue": 4864, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.6.4.1", "titre_corps": "(Rossini o R. Wagnerovi.) Při tabuli u J. Rossiniho mluvilo", "titre_sommaire": "(Rossini o R. Wagnerovi.) Při tabuli u J. Rossiniho mluvilo", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "debut_caractere": 4866, "fin_caractere_exclue": 5760, "texte": "(Rossini o R. Wagnerovi.) Při tabuli u J. Rossiniho mluvilo\nse o Wagnerovi a jeho hudbě, nWagner jesf,\" pravil Rossini,\n»muž ohromného avšak nepravým systemem zkaženého talentu.\nJeho hudba je plna učenosti; chybí jí toliko rhytmus, forma a\nidea melodie.\" Mezi tím co tak hovořil, předložena byla pěkná\nkanibala (ryba) s kaprlatovou omáčkou. Rossini podal Carafovi\ntoliko omáčku. »Nuže,« zvolal Carafa, «proč mi nedáš žádné\nryby?« „Co žádáš?\" odvětil Rossini, ~obsluhuju Tě dle Tvého\nvkusu.\" To jesť Wagnerova hudba, mnoho omáčky , ale málo ryby.\n(Jind. Heine.) Znamenitý německý básník, Jindřich Heine byl,\njak známo, nepřítel novofrancouzské operní hudby. Přišed jednou\nz jisté společnosti, v níž ho Leon Halevy, podřízený francouzský\nspisovatel a bratr známého skladatele „Židovky\" tlacháním svým\ntýral, pravil Heine: „Leon Halevy je právě tak nudný, jako kdyby\nho bratr jeho do hudby uvedl.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "debut_caractere": 5762, "fin_caractere_exclue": 5845, "texte": "Listárna.\nPanu J. Kuř. v Káni. „Náš zpěv\" stoj\n30 nov. kr. O Jasoni ničehož nevíme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-02-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-02-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.2.8", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesť 2. notová příloha obsahující dvě české písně od Fr. Vogla.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesť 2. notová příloha obsahující dvě české písně od Fr. Vogla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "debut_caractere": 5847, "fin_caractere_exclue": 5935, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesť 2. notová příloha obsahující dvě české písně od Fr. Vogla."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[41]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.1", "texte": "Luigi Ricci.\nStručný životopisní nástin, podává redaktor.\n*)\nSííbiv podati zevrubněji některá dáta ze života\ndotčeného umělce, činím to tím ochotněji, an zesnulý\nk nejlepším italským skladatelům nového času náležel a\nmnohým z českých zpěvaček slečnám Stolzovým, sleč.\nz Tiefensee základ k štěstí položil.\nLuigi Ricci narodil se v Neapoli dne 8. června\nr. 1805 maje za otce Florenčana a matku Neapolitánku.\nTéměř v kolébce vyvinula se v něm náklonnost k hudbě\na v 9tém roku svého stáří vstoupil do konservatoria Nea-\npolského. I bylf ustanoven houslím se učiti, nástroji,\nkterý se mu nelíbil; na to obdržel dovolení, učiti se\npianu, pro kteréž se velice zajímal. V konservatoriu\nbyli nejlepší jeho přátelé jeho spolužáci Bellini a Flo-\nrimo. Nedlouho na to vzdělával se v kontrapunktu u\nředitele Zingarelliho.\nV tom čase zdržoval se tam maestro p. Generali.\nMladého Ricciho zmocnilo se hned vroucí přání, by se\nu něho učil, an snad u něho větší přísnost slohu zpozo-\nroval. A v skutku byl nějaký čas od Generaliho vyu-\nčován v hudební vědě a brzy na to složil komickou\nzpěvohru nižšího druhu pod jmeriem „La cena frastor-\nnata\" (Přerušená večeře), kteráž se však následkem\nzákazu Zingarelliho neprovozovala.\nKdyž Generali z Neapoli odešel, pokračoval u prvního\nmistra ve svých studiích opět dále a netrvalo to dlouho,\nsložilf novou komickou zpěvohru „Llmpresario in an-\ngostie (Divadelní ředitel v ouzkostech), kteráž v ústavu\nod chovanců provedena a mnohem lepší než první byla.\nNásledující dvě komické opery: La Gabbia dei\nMatti (klec bláznů) a il Diavolo condannato a prendere\nmoglie (Ďábel odsouzen k ženění) počaly rozšiřovali\npověst mladého skladatele prvními paprsky k jeho skvělé\na šťastné budoucnosti. Při příležitosti otevření divadla\nv Parmě dávala se jeho opera „il Colombo\" (Kolumbus),\nnačež odebrav se do Říma, provedl svou operu „I'Orfa-\nnella di Ginevra\" (Osiřelá dívka Ženevská), která mu\nvelikou slávu získala. Napotom obohatil operní italskou\nliteraturu operami: „Gli esposti\" (Pohozené děti), Chi\ndura, vince (Kdo vytrvá, zvítězí), Chiara di Rosemberg\n(Klára Rozenbergská), Un avventura di Scaramuccia\n(Dobrodružství v Scaramuccia), Crispino ela Comare\n(Krišpín a kmotra), il Birraio di Preston (Sládek Pre-\nstonský), il Nuovo Figaro (Nový Figaro), il Sonnambulo\n(Náměsíčný), La Serva a L'Ussero (Služka a Husar),\nI Due Sergenti (Dva Serženti), L'Eroina di Messico (Re-\nkyně Mexikánská) atd.\nV opeře „Le Nozze di Figaro\" (Svatba Figarova),\nk nížto téhotéž textu co Mozart užil, odchýlil se od\nsvého posavádního italského slohu, drže se v ní pří-\nsnějšího slohu; avšak opera tato nedošla obliby. Rossini\nuslyšev ji, pravil Riccimu: „Tu hai fatto troppo da dotto\"\n(Ty's dělal příliš učeného).\nOkolo r. 1833 povolán byl Ricci do Terstu a jme-\nnován jest kapelníkem kathedrálního chrámu a divadla.\nZastávaje horlivě úřad svůj, pustil se též do hudby\nkostelní a dosáhl velmi příznivého výsledku. Složilf\ndvacet mši, mezi nimi také 1 pastorální a 1 velkou\nsmuteční, která každoročně na den úmrtí císaře Fran-\ntiška I.v Terstu se dávala.\nRoku 1840 vzav si na rok dovolení, odebral se\ns chvalně známou zpěvkyní slečnou Ludmilou Stolzo-\nvou, Češkou, do Oděsy a provedl tu svou operu:\n„La Solitaria delle Asturie\" (Poustevnice Asturská),\nv nížto slečna Stolzova se skvělým úspěchem vystoupila.\nOpera tato potkala se tu s všestranným uznáním a po-\nchvalou. Roku 1849 pojal za chof dotčenou umělkyni\nslečnu Lud. Stolzovou, sestru to výtečných zpěvaček\nFrantišky (v Terstu) a Roziny (v Tiflisu) Stolzovy.\nOkolo roku 1853 složil Ricci pro Neapol operu\nv neapolském nářečí: „La Festa di piedi Grotta\" (Slav-\nnost di piedi Grotta) k slavnosti téhož jména, kteráž se\nv Neapoli každoročně slávu Tato opera dosáhla ne-\nsmírné pochvaly a dává se tam každý rok na dotčenou\nslavnost. Zvláště vyniká v ní jedna tarantella (národní\n\n*) Vyslov: Luidži Ričči."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.2", "texte": "tanec neapolský), která v Neapolí znárodněla a všechny\nstávající vytlačila. R. 1857 navštívil L. Ricci při slav-\nnosti 501etého trvání Pražského konservatoria Prahu, a\ntu bylo mi dopřáno s výtečným tímto umělcem se se-\nznáiniti.\nPoslední jeho opera labutí zpěv jeho byla:\nII Diavolo a quatro (čert si dělá šašky), kterážto s ne-\nslýchaným úspěchem r. 1859 v Terstu provozována jesť.\nOhromné rozčílení po tak skvělém výsledku zmohlo se\njeho mysle a na podzim téhož roku padl do šílenosti\na byl do blázince do Prahy odvezen, kdež navzdor při-\nčiněním lékařovým dne 31. prosince 1859 zemřel.\nLuigi Ricci nadán byl od přírody jiskrou genia,\nkteráž ve všech jeho operách prosvítá. Jediná jeho\nvada byla, že na některé své skladby málo péče vy-\nnaložil. Nic méně vyznati dlužno, že by bez L. Ricciho,\nbez jeho živých a líbezných nápěvů, bez jeho prosto-\nnárodních motivů, kteréž v každém koutečku Itálie za-\nznívají, italská komická opera byla takřka mrtvá, neb\nže by alespoň žádných zářících mezer a skvělých\ntriumfů neměla.\nRicci byl muž prostřední, štíhlé postavy, krásného\nčela a ušlechtilé hlavy, z nížto se hned na umělce\nsouditi dalo. Ozdoben jsa ctnostmi, byl od každého\nctěn a milován.\nJak mile se v Terstu o jeho smrti dozvěděli, uspo-\nřádal jeho bývalý žák pan Antonio Rota dne 19. ledna\nv chrámě S. Giusta úmrtní slavnost', při kteréž příleži-\ntosti sám biskup pohřební obřady konal. Všichni umělci,\ndilettanti, žáci zpěváckého ústavu, choristé atd. dostavili\nse k exequiím. U prostřed chrámu vystaven byl krásný\nkatafalk, jehožto cípy pánové Scaramelli, Desiré, Čech\na kapelník Zavrtal a Bellondini nesli. Pan Rota pro-\nvedl na kůru Ricciho smuteční mši, kteráž velkého dojmu\nzpůsobila. Vděční obyvatelé města Terstu chtíce dů-\nstojně jeho památku oslavití, objednali u sochaře Ferra-\nriho v Benátkách sochu Ricciho, kteráž 100 Napoleon-\nďorů státi a v divadle postavena bude.\nPokoj budiž popeli jeho v naší vlasti!\n\nÚvaha o hudbě chrámové zvláště na\nvenku.\n(Poradní čtení okresu Mnichovo-Hradišťského )\nPodává Josef Tonder.\n(Dokončení.)\nPříkladů takových nacházíme mnoho *);■ Avšak\npohleďme tam nyní! Na tomtéž kůru hraje ted jeden\nprvní hlas či prim, a sekund zastoupen jesf hudebníkem\nnástroje toho neznajícím.\nO pištce a trubače za dob našich ovšem není nouze,\nza to ale o potřebnější houslisty, basisty a fagotisty.\nA chtěl—li by tu učitel těmto nástrojům učit, tu věru\nnemá koho; nebo otec chtě syna hudbě cvičit nechať,\nkoupí mu klarinet neb trubku. Tím prý si bude moci\nnejdříve něco vydělat, anebo jest—li vojákem bude,\nmůže to potřebovat, říkává se; chlapec pak, uče se\nnástroji takovému, v půl letě neb nejdéle v roce musí\njiž do hospody, a nevezmou-li jej teď juž muzikanti\njak se říká „do partu,\" tu je po všem učení. Táta\nkleje muziku, prodá nástroj, syn pak jde se učit ře-\nmeslu neb do fabriky „štraichovaf.\"\nKdo řemesla toho zpěváky cvičit nezkusil,\ntěžko uvěří, jaké obtíže se tu v cestu staví, nebo mo-\nžnější rodiče nedají tomuto, jak se domýšlejí, sprostému\numění cvičif, a byt i dali, jak mile jich dítko desátého\nroku dosáhlo, tu jej dají bud do Němec bud na studie.\nChudších rodičů děti nehodí se ku zpěvu z mnoha pod-\nstatných příčin. Neb děti jejich navštěvují na mnoze\nškolu jen nedbale, a nemohouce se dočkati doby, až\nby dítě jejich dvanáctého roku dosáhlo, je často i dříve\nještě bud do služby, bud na řemeslo dají.\nAč shledá—li mezi svými žáky i některé, kterých by\nve zpěvu vycvičiv déle upotřebiti mohl, tu nesmí se\nna jich spoluúčinkování déle spolehnout!, než nejvýše\ndo jich í2tého roku.\nKaždý věci té zkušený přisvědčit! rnus', že pro\nkostelní zpěv nejlépe se hodí děvčata; la zůstanou ne-\njen déle v otcovském domě, ale již od přirozenosti\nvytrvalejší jest hlas jejich.\nZbývá nám ještě povširnnouti si, co pan spisovatel\nve své úvaze na str. 10 o varhanictví praví.\nOn neklade vinu nedostatečných varhaníků na ústavy,\nv nichžto se čekatelé školství jak theoretickému taktéž\ni praktickému varhanictví učí, nýbrž viní školy ná-\nrodní z nedostatečného připravování školních čekatelů\npo čas jich navštěvování škol obecných.\nTof ovšem důvodná pravda, než jak již praveno,\ndlouho-li navštěvují žáci, chtíce študoval, školu ná-\nrodní? A kde má mladík času a příležitosti v napo-\ntomních školách dále se vzdělávali v hudbě? Byť\ntedy i do dvanácti let školu národní byl navštěvoval,\na po čas svého do školy chození i pilně se byl v hudbě\ncvičil, nemusí-liž vše zapomenouti po čas přípravních\nstudií ano na potom iv samém ústavu přípravném?\n\n*). Tak na př. v roku 1689 Jeho Excellenci p. Arnošt hrabě\nz YValdšteiiia zřídil spolek literátů v Bakově, v r. 1747 pak\njeho exc. p. Frant. h. z Waldšteinu obnovil spolek ten; při-\npojiv k němu i hudebníky dal mu stanovy, ve kterých se\nkaždý spoluoud zavázat! musí, při službách Božích na kůru\nbuď zpěvem neb hudbou Boha oslavovat!. To též se dělo i\njinde, u př. v Hradišti. Nástupce jeho, Jeho exc. p. Vincenc\nhr z Waldšteinu sám jsa dokonalý hudebník, zvelebil hudbu\nna svých panstvích,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.3", "texte": "Věru smutné jesf to s nynějšími čekanci školními!\nMnohý z nich, vystoupiv z přípravného kursu, jsa pak\ndosazen na farní školu co poducitel, a maje spoluúčin-\nkovati na kůru aneb vypomáhali učiteli při cvičení zpě-\nváků, není s to : neboť mnohému často to nejpotřeb-\nnější znání stupnic ~ se nedostává, o praktickém\nvýkonu některého hudebního nástroje aneb o hraní var-\nhan tu ovšem nemůže býti ani řeci, byť se iv pří-\npravném ústavu theorii byl naučil; neboť, jako prakse\nbez theorie, tak též tato bez prakse mrtvé řemeslo jesf.\nA byť mnohý důmyslný mladík iv ústavu při kte-\nrém škola varhanická se nalézá dostatečně se byl\nv harmoniji vzdělal, přijda pak co podučitel, třebas do\nněkterého městečka, nalezne tu zřídka stroj varhanní,\nna němž by se dále vzdělávati mohl; neboť u nás málo\njen kostelů jesf, jenž by se řádným strojem varhanním\nhonositi směly. A bez dokonalého stroje, byf i mistr,\nničeho nedovede; k tomu nejsou varhany nástroj, na\nněmž by se dalo v několika tonech tak hráli, jako Pa-\nganinimu na housle o jedné struně!\nPatřme jen do sousedního Německa, proč že tam\ntolik výtečných varhaníků?— Proto, že stroje varhanní\nB—l 6 ano i 32ti stopové, a k tomu vždy v dobrém\nstavu držány jsou, kdežto u nás stroje 2 až 4stopové\na zřídka větší se nalézají, a k tomu na mnoze tak\nzřízeny bývají, že na nich s tíží možno umělému hráli;\nzasedne-li k nim neumělý, tof se to teprv ozývá, že\nby Člověk raději flašinet slyšel.\nPatrno tedy, že na ujmu hudbě chrámové jesf též\nnedostatek potřebných nástrojů hudebních, zvláště dobře\nzřízených strojů varhanních.\nŽádoucné by bylo, aby se při každém chrámu Páně\nnalézaly alespoň ty nejpotřebnější nástroje hudební;\npřede vším bylo by se postarali o dobře zřízené var-\nhany; napotom aby čekanci školství, co budoucí učite-\nlové a ředitelové kůru vydobyti sobě hleděli iv hudbě\ntakového vzdělání, jakéž ku povolání svému nevyhnu-\ntelně zapotřebí míti budou; a konečně aby i paedago-\ngické ústavy podaly kandidátům povšechného i speciel-\nního vzdělání v umění hudebním.\nNeminulo-by se dobrým prospěchem, kdyby kan-\ndidáti školní po skončeném běhu paedagogickém, dříve\nnež by za podučitele dosazeni byli, asi na rok neb 2\nleta vstoupili k některému farnímu učiteli do prakse,\nv kterémžto čase by od svých principálů a dozorců\npřidržáni býti museli ke zpěvu, hudbě a zvláště ve\nvarhanictví se zdokonalili jakož i navštěvování konfe-\nrencí školních by se jim za povinnost uložilo.\nVůbec by tu nemálo prospělo, kdyby se při po-\nradách učitelských i jakési hudební besedy zřídily.\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\nNoty a klíč.\n(Pokračování.)\nDítky poznaiy stupnici a naučily se jednotlivé její\ntony také jmenovat' i bez pochybnosti jakž takž zazpívaf!\nNyní jesf na čase, aby se ji naučily také důkladné\nzpíval. Způsob, jakýmž ji až posud zpívaly, směřoval\njen více k tornu, aby si jednotlivé postupy její dobře\nvštípily, sluch svůj cvičily, hlas si trochu „vyzpívaly,\"\ntrochu se ohrozily a na další těžší cvičení stupnice se\npřipravily. Musíme hned zprvu připomenout, že jen\npilné cvičení-se v stupnici zpěváka k cíli vede. O je-\ndnom italském mistru zpěvu se vypravuje, že nechal\njednoho ze svých učňů po šest let jen stupnici na roz-\nličný způsob zpívaf! Učeň, ostatně docela trpělivý a\ndočkavý, začal přec konečně býti netrpěliv, a uzavřel\nu sebe, že mistra opustí. Tomu však mistr předešel.\nVida svůj čas, pravil jednoho dne k učni právě do lekcí\npřišlému: „Jdisynu můj, ty první zpěvák na světě.\"\nUčeň byl tímto výrokem překvapen a nemohl pochopit,\njak by to mohlo být, an posud nic jiného než samé\nškály byl zpíval. Zkusiv ale své umění na árii mu\npředložené, shledal, že to jde; vydal se na cesty, vy-\nstoupil na nej větších jevištěch hlavních měst, líbil se\nvšady nad míru, a ačkoli od té doby více než sto let\nuplynulo, nebyl ještě ve svém umění přeslížen. Chtíce\nse přesvědčit, že pilné zpívání stupnic nevyhnutelně\npotřebné jesf tomu, kdož se zpěvu oddal, nepotřebu-\njeme pro důkazy tak daleko zacházet, an nám pravdi-\nvost toho dosvědčuje skoro každodenní zkušenost.\nPtejme se kteréhokoli dobrého zpěváka neb kterékoli\ndobré zpěvačky, jakým způsobem k dokonalosti dospěli,\nodpoví nám, že pilným cvičením škal. Snad se nám\nnamítne z některé strany, že ze školních dítek nemají\nse stát umělci ve zpěvu, že postačuje, když se naučí\njen poněkud obstojně nějakou píseň zazpívaf. Námitka\nta by byla docela odůvodněna, kdybychom měli na zře-\nteli, aby dítky nic jiného než škálu nezpívaly. Nám se\njedná jen o to, aby se jí více pozornosti věnovalo, než\njak se obyčejně stává; přejeme si jen, aby se nepo-\nvažovala za něco vedlejšího neb docela zbytečného;\njen z toho ohledu jsme položili svrchu událost o itla-\nském pěvci, jen z toho jedině ohledu jsme podotkli, že\nse zpěváci jen pilným cvičením stupnic dokonalými stali,\nabysme na důležitost' zpívání stupnice poukázali.\nAž posud jsme nechali zpívat dítky stupnici ve\nvolném pohybu (tempu) a na hlásce a. Aby se jim\nale výška každého tonu dobřo vštípila, musí ji dítky"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.4", "texte": "zpívat také jmény tonů, (c d a to hezky\nčasto, jen se musí také častěji na a opakovat, aby si\ndítky malé otvírání úst nenavykly, nedospěly-li již dříve\ntak daleko, že si patřičné otvírání úst docela osvojily-\nDalší cvičení stupnice bude pak toto:\nUčitel napíše stupnice na tabuli v celých (okrou-\nhlých) notách\na položí nad každou notu znamení crescenda <; i vy-\nsvětlí dítkám, že se každá nota tímto znamením nad-\nznamenaná začne slabé (piano) zpívat, a sesiluje se zpo-\nnenáhla, až zní docela silně (forte). Předzpívav notu\nsám, dá ji zpívat od dítek, připomene jim ale, aby před\nkaždou notou hodně dechu nabraly a jej jen zponenáhla\nvypouštěly, jakož i aby dříve ton pustily, než jim vše-\nchen dech došel. Tím samým způsobem dá zpívat stup-\nnici zpátky.\nJdeli tento způsob dobře, přistoupí se k druhému,\njenž záleží v tom, že se každý ton začne silně a sesla-\nbuje se až jesf docela slabý. K naznačení toho užije\nse znamení decrescenda >. Při tomto způsobu jesf\nvelké opatrnosti třeba, an začátečníci ve zpěvu při sil-\nném udávání tonu mnoho dechu vypouštějí, tak že se\njim nedostává dechu k dálšímu jeho držení.\n(Pokračování.)\n\nČeský hudebník před soudem v Paříži.\nV Paři dne 4. února 1860.\nBylo to v prvních dnech masopustu. V café chan-\ntant „u Černé dámy\" bylo velmi hlučno. Česká ko-\nčující hudební společnosf vedením pana V. Šetřila pro-\nvozovala tu melodické národní nápěvy českých lesův a\ndostávala od veselomyslné chasy grisettek *) a študu-\njících, od dělníků v blusách a od pánů na odpočinutí\ndaných hojnou pochvalu a ještě hojnějších sou. Tito\npáni musikanti jsou co výteční umělci chváleni, jmeno-\nvitě jesf prý pan V. Šetřil pravý Orfeus, co zatím jeho\nEurydika výborně se zná ve sbírání peněz,- avšak\nvelké inusikantské slabosti neuměl se pan V. Šetřil vy-\nstříci; miloval! více víno, než ženu a zpěv. Půlnoc se\nV\npřiblížila. Páně Šetřilovy smysle byly následkem vel-\nkého připíjení na zdraví bůžka Bachusa velmi rozjařeny;\nnic méně řídil svůj hudební sbor s velkou jistotou, jako\nkdyby mu víla na Sázavě maršalské žezlo do kolébky\nbyla vložila. Bravo! bravo ! tleskalo ctihodné obecen-\nstvo a polky zaznívaly vždy na novo, až pak sergeant\nde ville *) (vysl. seržan) se stoickou klidností do sálu\nvstoupiv, ve jménu zákona hudbě přestali rozkázal.\nPáně Šetřilova umělecká ješitnost zdála se tímto roz-\nkazem býti uražena; navzdor seržanovi, navzdor zá-\nkonu bezpečnosti komandoval svou taktovkou dále. Jásot\na nadšení obecenstva byly odměnou za tento hrdinský\nskutek, jemužto paní Eurydika sbíráním souů **) plat-\nného významu dodávala.\nSeržan protestoval a podporoval svůj protest při-\nvoláním gardistů. Obecenstvo přidalo se na stranu\npana Šetřila a bylo se na okamžik co obávati, že u\n„černé dámy\" půlnoční krvavý výjev vypukne. Tu dali\nse na štěstí čeští Zuavové hudebního umění před zá-\nkonitou osobností na útěk a pan Šetřil velel nad ne-\nposlušnými nástroji, kteréžto na bojišti slávy zanechali.\nVeselá chasa následovala musikanty a pan Šetřil se svou\nEurydikou musel nepříjemnou cestu do městského vě-\nzení nasloupiti.\nPrvní únor bude v životopisu této umělecké ro-\ndiny velkou roli hráti; nebo! na tomto dnu byla před\nsoud pohnána. Co proces Šetřilův prodloužilo, byla ta\nokolnost, že kapelník mluvil v řeči, kteréžto jen sám\npán Bůh rozumí; že nemluvil totiž ani francouzsky, ani\nněmecky, nýbrž česky. Tlumočníka bylo tedy zapo-\ntřebí. Pomocí téhož dozvěděl se úřad, že Václav Še-\ntřil v Budči na Moravě se narodil, že 38 let stár, ka-\ntolík as Eurydikou oddán jesf. Pan Šetřil se na to\nodvolával, že uposlechl obecenstvo, kteréž si další hraní\nhlučně žádalo, že neznámost francouzského jazyka ho\nv pochybnosti nechala, jak rozkaz seržanův zní, mimo\nto že je smířlivé povahy, že si váží Francouzů a jejich\nsympathií pro českou hudbu ; avšak že francouzské vino,\nan je na ječmenový nápoj uvyklý, mu do hlavy vstou-\npilo a že o shovívavý rozsudek prosí.\nV\nPředseda. Pane Setřile, pravil češtiny neznalý\nprávník, Vy co cizinec jste povinován, zákonů, které\nVám zde ochrany poskytují, si vážiti. Vaše zpurnost\nmohla míti smutné následky. Vaše výmluvy nejsou\npodstatné; —i když nerozumíte francouzsky, musel jste\nnejenom z chování obecenstva, nýbrž i z počínání zem-\nského organu seznati, že jste «e měl podati. Nezapí-\nrejte, jste povinen soudu pravdu povědíti.\nV\nPan Setril vyznává se, že chybil a žádá o sho-\nvívavý rozsudek a slibuje, že budoucně francouzské\nzákony uposlechne.\nPředseda. To je už pozdě, to jste měl dříve\n\n*) Grisettky slují v Paříži za 1. švadleny, ježto se svobodnými\npány v počasném manželství žijí, za 2. čtveračivé a vábivé\núskočnice na jevišti.\n**) Euridika byla choť Orfea, slavného hudebníka; zde zna-\nmená to co žena.\n*) Sergeant de ville tolik co méstská policejní osoba.\n**) Sou francouzský peníz."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.5", "texte": "učinit. (Nyní se obrátí k paní Šetřilové.) Jak se mů-\nžete zodpovídat, obžalovaná ? Vy jste podporovala zpur-\nnost svého muže. Vy jste měla úřední osobu po-\nslechnout.\nPaní Setřilová má za to, a vymlouvá vzlykajíc\nsvůj přečin tím, že jen mzdu mužovy práce sbírá. To\nnení v její vlasti trestu hodné.\nPředseda, Madame, vy zkrucujete slova. Na Vás\nto záleželo, rozkazům úřadu se podrobiti. Též v Ra-\nkousku trestá se zpurnosf; každá dobře organisovaná,\ncivilisovaná vláda trestá zpurnosf. Můžete to zapírati ?\nPaní Setřilova hledí se návalem slzí ohraditi.\nNěkolik svědků se předevezme, mezi nimi též kavárník,\njenž dotvrzuje, že pan Šetřil dle lidského vypočítání\nnotnou opici míti musel, jelikož 3 mázy silného vína\nvypil; „a mé víno,\" pravil jaksi pyšně, „to mohou moji\nhosté dosvědčit, jest dobré ano velmi silné.\"\nZastupitel pan Armeau(vysl. Anno) nyní\nživot českých musikantův.Ve své právnické hor-\nlivosti a ve své svědomitosti kreslí tuto uměleckou\nchasu co cikánskou tlupu, kteráž o právu vzdě-\nlaných národů ničehož nevmát Cechy za chudou\nzem, jejížto polodiví obyvatelé se a\nkůrou živí a jimžlonikdo nerozumí. Mravy a\nzpůsoby této země jsou prý od francouzských\nnesmírně rozdílně. (Spisovatel nejmenoval knihu, jížto\nza zvláštní své vědomosti o Cechách děkuje. Pala-\nckého „Dějiny českého národu\" zajisté nečetl, aniž\nV\nzná výrok císaře Napoleona 1., jenž zní: „Česká zem\nje ráj; lid a příroda mají všeho v hojnosti, co jim k po-\nhodlnému živobytí třeba; toliko sůl jim chybí.\" Red.—)\nPan Šetřil a jeho polovice odsouzeni jsou k čtyř-\nnedělnímu vězení. Pan Šetřil prosí, by teprv po maso-\npustu trest nastoupiti mohl. Avšak bohužel i tomu není\ndovoleno. Jeho umělecká dráha bude s jeho trestem\nzde dokončena.\n\nHändel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nStáli u vchodu sloupení. Luna pohlížela nekale-\nným stříbroleskem na tyto obě dobré plňocitné duše,\nkteréž, aniž to věděly, v tak strašném nedorozu-\nmění stály.\n„Ona tě přec miluje,\" jásal vnitřní hlas v jinochu,\n„ona jen tebe miluje! Vyslov jí to nyní v této příznivé\nosamělosti a před obličejem svatých hvězd! Bianko,\nmusím Vám něco tajného sděliti,\" řekl pak sklopenýma\nočima, ale láskyplným hlasem. Bianka tušila jeho ta-\njemství a vzdychla hluboce.\nJinoch třesa se, uchopil její bledou pravici, přitiskl\nsvá plápolající ústa k ní a pustil proud tekoucích slz\na svůj dávnotajený bol lásky na drahou ruku; chtěl\nohnivá slova mluvili, ježto vlastní oheň zžíral, slyšel\njak děva vzlykala budto z lásky budto z hoře, a přec\nvždy silněji třesoucí se pravici jeho vzdechům, slzám\na polibkům ponechávala.\n„Bianko! milá, dobrá Bianko, já Tě miluji!\"\nřekl konečně chvějícím se hlasem.\nPoděšena vytrhla Bianka svoji ruku z jeho ruky\na plakala ještě silněji.\n„Ty pochybuješ o setrvalosti mého smýšlení, jelikož\nještě třeštivý jinoch jsem,\" pokračoval übohý dále.\nVšak mé srdce jest ještě nepokažené a bude Tě vroucně\na stále se všemi silami svojí čisté, nevinné lásky mi-\nlovati. Bianko, nikdo Tě nebude tak kochati jak já-'\nStaň se mojí, milá Bianko!\"\nVzlykajíc klesla übohá, poděšená děva na lavici a\nplakala vždy usedavěji. Neplakala k vůli sobě ný-\nbrž jen nad zklamaným, nad jeho dobrým, čistým srd-\ncem, jež přijíti nesměla.\n„Jsemf umělec,\" postupoval v řeči láskou nadšený\njinoch zvýšeným hlasem, pln krásného sebecitu. „Moje\nláska k Tobě není prudké vznětí se mrzké smilnosti;\nnikoli drahá Bianko! jestif živý nebeský plamen, jenž\nmne nutí vše dobré, pravé a krásné u Tebe milovati a\nvěčné tvořili. Budeš mojí tělesnou Musou, budeš\nideál a život spojovati co vážná nevěsta a co milovaná\nchof, a tento sladký souhlas mé veškeré bytosti naučí\nmě s zvláštním nadšením díla nesmrtelná tvořiti. Ne-\nsmrtelnost máš se mnou sdíleli, jakož i všecky mé ra-\ndosti, má snění, můj celý život a potomstvo má tak\ndlouho o naší lásce mluviti, jako o mé slávě!\"\nBiančino jemné srdce bylo by bolestí puklo.\n„Ustaň, ustaň! usmrtíš mě!\" bědovala a pozvedla\nprosebně ruce.\nJinoch domýšlel se, že tak mluví z neskončené\nlásky k němu a vstoupil na otvor klenutí, by na jejím\nobličeji při vpadajícím světlu luny její rozčilenosf viděl\nVšak bledá luna ozařovala zsinalý obličej s utrápe-\nnýma očima.\n„Ó já nešťastník! nevýslovně zklamaný! Týmě ne-\nmiluješ!\" zvolal ze snění vytržený a vrhl se k jejím\nnohoum. „A nač tato přívětivá náklonnost, tato laskavá\npřítulnost? Bylo vše jen přetvářka? O! Bianko proč?\"\n„Protože se umělci klaním a člověka miluji ne však\ns onou výhradní láskou, jakou Ty žádáš, dobrý Be-\ndřichu!\" odvětila zvolna, s bolestným hlasem. „Mé\nsrdce náleží již léta Tvému příteli Dominikovi a on si\nje skutečně zasloužil a vydobyl.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Opera „Zampa\" neb „Nevěsta\nz mramoru.\" Text její zpracován die F. Elmenreicha od\nKupelwiesera, hudba od F. Herolda. (Dokončení.)\nZ kaple hřbitovní vychází nábožný lid, mezi nimiž i Ka-\nmila. Zampa ji pozoruje a umíní si ještě tuto hodinu ji\nza manželku pojmouti. Daniel přestrojen v sicilský kroj,\nhledá v těchto místnostech svého pána, však setká se\nzde s Rittou, komornou Kamily, která v něm svého muže\npozná, jenž ji před desíti lety byl lajně opustil. Daniel\nse zapře, an Dandolo sem přijde a těší se s Rittou, že\nve dvou dnech budou svazkem manželským spojeni.\nDaniel, který od klíčníka nepozorován byl, obdaří svého\nsoka několika nemilými pocity své lásky k němu. Al-\nfonso sejde se zde s Kamilou, vyzná jí, že o všem co se\nv zámku událo, zpraven jest a rozloučí se s milenkou,\nna niž nikdy nezapomene. Zampa provázen sborem ho-\ndovníků, očekává zde Kamilu, s níž se právě nyní oddati\nzamýšlí. V tom se v pozadí objeví socha Bianky, s hro-\nzícím prstem vzhůru vyzdviženým. Zampu neopouští zmu-\nžilost; poroučí svým lidem jej obveselovat tancem a\nzpěvem. Daniel jej odvracuje od jeho předsevzetí, však\nhejtman odváží se i peklu samému odporovat. I chce\nvésti Kamilu ke kapli, však Alfonso zastoupí mu cestu,\npřísahá se pomstit, avšak pozná v něm Zampu a poroučí\nlidu svému jej zatknouti. Zampa zapírá, an Dandolo\nAlfonsovi list podává, kterýž hejtmanovi loupežníků náleží,\na jejž byl na pobřeží našel. Všichni poznají v něm hrůz-\nného lupiče Zampu a chtějí jej zajmout. Zampa dá Al-\nfonsovi čisti list, v němž se vůdci Korsarů na den svo-\nboda udílí, neb králi pomáhal v boji a byl prvním vítě-\nzem. Všichni se z toho radují, že Zampa za jejich svo-\nbodu bojoval, jediný Alfonso přísahá pomstu hejtmanovi.\nZampa a Kamila v průvodu svatebníkň vstupují na\nschody kaple. Pojednou se dvéře prudce rozlítnou, země\nzaduní a socha Bianky zastoupí jim cestu do chrámu.\n(11. dějství.) Do komnaty Kamily zaletají zvuky písně\ngondoliera Alfonsova, jimž ona napnutě naslouchá. Alfonso\nnemoha odolat touze, svou milenku naposledy spatřiti,\nodváží s nebezpečím života oknem do komnaty se dostati,\nkdyž právě blížící sem se kroky jest slyšeti. Kamila\nuschová Alfonsa za záclonu, an Zampa vejde a vyzná jí,\nže je hrabětem z Monzy. Alfonso vzkřikne: „Můj bratře,44\nzahodí dýku, jíž ho zavražditi obmýšlel a padne jemu\nk nohourn. Zatvrzelý bratr vydá jej svým pochopům\nk usmreení. Kamila žebře na kolenou o milost Alfon-\nsovi, však Zampa je neuprositelným! Kamila chtíc\njej vystříhat před tímto krokem, připomíná mu Bianku\nManfrediovu, kterou byl svedl. Zampa prokleje jíněno toto.\nKamila vytrhne se mu z náruči a odkvapí. Zampa spě-\nchá za ní, však socha Bianky zastoupí mu cestu, chopí\nho za vlasy a vleče ke skále, s níž jej do žhavého jícnu\nEtny uvrhne. Osvobozený otec Lugano požehná svazku\nlásky svých dítek, vzdávaje díky své ochranitelce: Ne-\nvěstě z mramor u. Hrdina této opery jest jakýs\ndruh Fra Diavola na moři, jen že co lupič mořský zlo-\nmyslnější a ukrutnější. Text je v prvních dvou dějstvích\ndosti zajímavý; toliko 3. dějství je v tomto ohledu slabé.\nHudba Heroldova je krásohlasná a živá, ač ne hluboce\ncharakteristická. Čísla ve formě písní jsou vnadná jak®\nromance Kamily, v nížto se událost o Alici di Manfred1\nvypravuje, pak v prvním finálu obsažená barcarola a\npíseň Zampy v 2. dějství. Velmi pěkně jsou líčeny ko-\nmické charaktery Capuceiho, Ritty a zvoníka Dandola.\nV orkestrací jeví se veskrz obratná ruka; je plna účinku\na skvělá, někdy vsak také trochu hlučná. Opera Zampa\npatří k nejlepším francouzským zjevům téhož druhu a\nbude při dobrém provedení vždy ráda vídána. Pro mnohá\ndivadla je obsazení titulní úlohy těžké. Zampa je teno-\nrová partie, avšak leží příliš nízko, tak že ji často zpívá\nbarytonista, jemuž zase příliš vysoko leží.\nCo nejdříve bude se tu provozovat nej nov ějš\nopera od Meyerbeera „Pout do PloermeJu.\" Z 56 koz,\nkteré se v Praze nacházejí, nebyla žádná za hodnou uznána,\nby důležitou roli v Meyerbeerově „Pouti\" převzala. Nyní\nzvolena jest k tomu cíli nadějná umělecká začátečnice,\nkteráž ve Pštrosce bydlí. Každodenně lze ji viděti koň-\nskou branou, an ku (klavírní ?) zkoušce se übírá.\nVe čtvrtek dne 16. t. m. odebrali se pánové:\nBachmann, Eilers, Steinecke a kapelník Jahn do\nDrážďan, by přítomni byli Meyerbeerově opere „Pouť do\nPloermelu.\"\nPan Josef Ulrn, ředitel kůru u sv. Ducha, zvo-\nlen jest od dómového hudebního spolku a Mozartea\nv Solnohradě za čestného ouda.\nZdatný náš skladatel pan Charles Wehle\nv Moskvě věnoval svou nejnovější sonátu J. M. králi\nBelgickému, kteroužto dedikací král ochotně přijal.\nPianní ústav pana Karla ííodyce, jenž od roku\n1843 na Malé straně působí, uspořádá dne 15. února\nvečerní hudební zábavu.\nNadaná virtuoska Albertina Zadrobilkova\núčinkovala dne 7. t. m.v jednom koncertě v Paříži a\nosvědčila se co důstojná žákyně A. Dreyscho cka.\nLoňského roku byla od francouzského státního\nministerstva zřízena komise pro zavedení nové ladičky\na k tomu cíli požádán také ředitel zdejšího konservatoria,\np. Kittl, aby podal o tom své dobré zdání. Jelikož při-\nčiněním tétéž komise nová ladička v celém Francouzsku se\nzavedla, obdržel p. řed. Kittl exemplář této ladičky\nse všemi k tornu čelícími spisy spolu s dopisem generál-\nního sekretáře ve francouzském ministerstvu, p. Pel-\n-1 e ti e r a.\nTřetí koncert Cecilské jednotyvdne 16. t. m.\nv sále na Žefíně uspořádaný měl v programu p ě t velmi\nzajímavých instrumentálních a vokálních skladeb;, z nichžto\nnás česká romance „U mí r a jí c í p ě ve c,tt text od Y.\nŠmilovského, hudba od Jos. Leop. Zvonaře poutala.\nPan Zvonař proniknuv úplně text, významným zpěvem mu\nplatnosti dodal a skvělou a charakteristickou instrumen-\ntací ho ozdobil. Hned v úvodu, jehožto duchaplné zesno-\nvání a zajímavé modulace každého poutaly, naznačil skla-\ndatel umírajícího pěvce vystoupením soustrastných zvuků\nklarinetu výtečně; avšak úvod tento zdá se nám v po-\nměru k celku něco dlouhý, ačkoliv nikde nudný. Epický"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.7", "texte": "život poskytl skladateli příležitost k utvoření krásného\nsboru, co zatím lyrická místa barytonovému sólu přidělil.\nPěvcův dík Tvůrci vyjádřil p. Zvonař toninou G-dur, tó-\nninou, ježto co do charakteru něžný dík za upřímné přá-\ntelství a lásku značí; dík vlasti podal skladatel toninou\nE-dur a dík svým druhům toninou C-dur; načež opět\nsbor nastoupí. Celá skladba patří k nejlepším prácím p.\nZvonaře; avšak sbor a instrumentaee zdají se nám býti\nnejsilnější a nejkrásnější stránkou celého díla. Hudební\ndoslov uváděje nám klarinetem ještě naposled umírajícího\npěvce, došel by dle našeho zdání při přiměřeném zkrá-\ncení mohutnějšího účinku. Pravdivost' a vřelost citu,\nvýznamná instrumentaee, která textu výtečným kreslením\núplné platnosti dodává, krásné se slovy se shodující mo-\ntivy sboru jsou hlavní přednosti p. Zvonařovy\nskladby. Barytonové solo převzal, anto p. K. Strakatý\nochuravěl, pan Appé a provedl svou úlohu dosti dobře;\nnež pochvala, kterouž četné obecenstvo na jevo dalo,\nplatila více skladateli než pěvci. Dále slyšeli jsme vzletu-\nplnou jásací ouverturu od K. M. Webra, zajímavou kon-\ncertní ouverturu (D-moli) od Ferd. Hillera s údeřem\nv bubny, pak koncertní kus pro sbor a orkestr „Frúhlings-\nbotschafl\" od N. Gade a konečně interessantní operní\nzlomek „Loreley\" od Mendelssohna Bartholdyho, kterýžto\nse r. 1853 na Pražském jevišti dával. Poslední skladba\nvíce pro koncertní sál se hodící vyniká svými překrásnými\na ušlechtilými sbory. Slečna Prauseova zpívala Lore-\nley velmi důstojně a došla pochvaly. Ředitel pan Apt\nprovedl s obvyklou obratností všechna tato díla a zaslu-\nhuje všestranného uznání.\n- Tyto dni dostal se nám do rukou „Chvalo-\nzpěv Mariánský,\" nákladem B. Stýbla v Praze tištěný.\nText bez všeho vyššího vzletu uroben jest od jistého\npana P. A. S-py, jemuž upřímnou radu: Sutor ne ultra\ncrepidam! dáváme. S hudbou pachtil se zajisté pan A.\nM., je plna prosodických chyb a nápěv zabíhá do trivial-\nnosti. Musíme veřejně protestovati proti takovémuto po-\nčínání, nebot zdravý vkus obecenstva se takým nepodaře-\nným plodem jen kazí. Mámeť výtečné duchovní básníky,\nu př. Vinařického, Tupého atd. a skladatele znající se\nv české prosodii, u př. J. Krejčího, V. Horáka atd.; nuže,\nproč se těmto pánům text a hudba k tak zbožné věci\nutvořiti nepodá?!\nv\nV komisí u J. Šálka zde vyjde v březnu b. r.\n„Umělecké album pro pianisty,\" vydáním p. L.\nFleischera. Bude obsahovati 12 původních skladeb vý-\ntečných skladatelů v nejvíce domácích, u př. Ambros, Berg-\ninann, Dreyschock, Graf, Kittl, Moscheles, Pivoda, Schul-\nhoff, Simák a Veit, pak Loffler a Winterle. Jistá část\nčistého výnosu jest k podporování zdejší „o patro v ně\nvdov a sirotků umělcův hudebních\" věnována.\nCena každého výtisku jest co do úpravy v porovnání\ns cizozemskými hudebninami velmi skrovná 3 zl. r. c.\nLze se ve všech řádných obchodech v musikaliích až\ndo 15. března subskribovati; po ukončení určitého času\nnastane zvýšená cena.\nLiteratura hudební. Nákladem činného ob-\nchodnictví v inusikáliícb Ad. Christofa a W. Kuhé\nvyšly následující taneční kusy, které milovníkům Terpsi-\nchory odporucujeme: „S lov a n ská k ad ry 1 a\" od na-\ndaného L* Procházky v ceně 54 setin (setina, tolik co\njeden kr. r. č.). Ušlechtilá skladba tato, v níž krásné\npísně slovanské půvabně v jeden věnec spleteny jsou,\ndosáhla už u obecenstva zvláštní obliby a bylo by tudíž\nzbytečno déle o tom pestrém kvítku slov šíriti. „VIta-\nvinka\" jest název jiného zdařilého kusu od kapelníka\nK. Komsáka, který svými ušlechtilými skladbami v krát-\nkém oase nad jiné vynikl. Cena jest proti jiným nezda-\nřilým fabrikátům toho druhu dosti levná, obnáší toliko\n42 setin. Neméně zdařilá a rázným rhytmem vynikající\njest i „Maasliebchen-Polka\" od 0. Nickerla v ceně 42\nsetin. Od kapelníka J. Hopfa vyšly dvě taneční skladby\na sice: „Klotilden-Quadrille\" v ceně 54 setin a „Mutzi-\nPolka\" za 42 setin. Oba tyto kusy neminou se při do-\nbrém provedení účinku. „Faschingsspende\" jest album\ntanečních kusů a obsahuje následující skladby od kapel-\nníka A. Seiferta: „Wilhelrninen-Polka\" za 42 setin;\n„Karolinchen-Polka-Mazur\" v ceně 27 setin, konečně\n„Souvenir de Krakovie\" 42 setin. Tomuto album po-\ndobné jest jiné „Ballkranzchen\" nazvané a záleží z kusů\nod kapelníka E. Schrolla: „Harlekin-Polka\" v ceně\n42 selin a „Casino-Polka\" též za 42 setin. Bylo by od\nmísta, zmíniti se obšírněji o každém kusu tanečním, jichž\no masopustě co na jaře vlaštovek se vyskytuje, podot-\nkneme toliko název a cenu skladby. „Gruss an Prag\"\nod F. Viktorina za 42 setin. „Astraea-Galopp\" od\nFr. Michla 27 setin, a konečně „Clam Gallas Defilir-\nMarsch\" od známého kapelníka a učitele na plechové ná-\nstroje chovanců vojenských J. Pavlise (27 setin), kte-\nrýž se směle k jeho nejlepším kusům připočísti muže.\n\n— k.\n\n(H.) Z Netolic. Mnoho se mluví a píše o vadách\nhudby kostelní na venkově. Nechci upírati, že v místech\nmnohých nedostatky rozličné jenom ředitelům kuru připo-\ncísti lze; vsak pohledneme~li okem nestranným na po-\nměry a okolnosti, jaké vůbec nejenom na vesnicích,\nale iv menších městech provozování hudby kostelní ob-\ntížným ciní, budeme zajisté v úsudku našem mírnější.\nNebo kdo je zde ředitelem kůru? „Místní učitel.\" —•\nSoudný pozorovatel musí tedy uznati, že velké obětavosti\njeho zapotřebí, chce-li úřad obojí dostojně zastati.\nTím větší potěšení působí nám ale vědomí, že zde onde\nskutečně muže nalézti možno, kteří sami na sebe nehle-\ndíce, nesnáze vše vytrvalostí svou překonávají a obému\nškole i kůru zadost uciniti se snaží. Mezi horlivce ty\nnáleží i zdejší první učitel p. D. Kocí. Osvědcilt, co\nmůže vytrvalá mysl a pevná vůle jednotlivce pro dobro\nvšeobecné pusobiti; jeho přičiněním dostalo se kůru na-\nšemu potřebných hudeb ní ph nástrojů a že slyšíme\nvkusně provedené skladby Horákovy, Zvonařovy,\nFuhrerovy, Mozartovy atd., máme k poděkování jenom\nneúnavné činnosti jeho. Buďtež mu vřelé díky naše vzdány\na přání naše jest jen: „Zdar šlechetným snahám jeho!\"\n\nBerlín. Jak známo, koncertovala tu sleč. M. Mösnerova\ns velkým úspěchem. Nástroj jinak málo vydatný\ndochází pod jejíma rukama velké plnozvučnosti, která\ns tony silného anglického křídlatce (Flugel) závoditi může.\nJejí piano a ílažeolet jsou okouzlující jemností a příje-\nmností. Meyerbeer slyše ji na harfu hráti, byl tak jejím\npřednesem nadšen5 že jí zvláštní skladbu pro harfu na-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600220-01.1.8", "texte": "psati slíbil. Slyšeli jsme tu dne 11. t. m. slavného A.\nDreyschocka. Přednášeli Beethovenův koncert Es-dur,\nMendelssohnuv Gmoll, Bachoru gavottu, svou tarantellu\na rhapsodii k „Wintennahrchen.\" Důmyslný kritik Reli-\nstab považuje ho bez odporu za největšího pianistu ze\nvšech, které kdy slyšel. A koho by byl Rellstab nesly-\nšel? Paní Schumannova, Szarvady - Kl a u s o v a, Búlov,\nRubinstein, Jael a všichni znamenitější museli u něho\nohenní zkoušku podstoupili. Kritik „Preuss. Ztg.w cLuje\npři posuzování Dreyschockova koncertu ileineovo líčení\ntéhož pianisty z „Lulezie\" od r. 1843. Heine praví zde:\nNezdálo se nám, že slyšíme pianistu Dreyschocka, nýbrž\ntři kopy pianistů . .. Pověs se, Františku Liszle, ty jsi\nobyčejný Větrovel u porovnání s tímto hroinobijcem, jenž\nbouře co březové větve spojuje a jimi moře šlehá. V kon-\ncertě Dreyschocka zpívala Pražanka slečna Ferlesova\nKuhreigen od Meyeibeera a romancí od Mercadantea velmi\nkrásně, Dne 15. t. m. vystoupil A. Dreyschock po\ndruhé v koncertě s neslýchaným úspěchem. Ku konci přidal\nsvé variace pro levou ruku na národní hymnu. Jistý\nkritik vyjádřil se o provedení této skladby takto: „Oči a\nuši přišly při této do velkého sporu, nebol co oči\ntoliko jednu ruku viděly, slyšely uši třikrát tolikrruka.a\nDne 19. t. m. uspořádal týž umělec svůj třetí koncert.\nV posledních dvou koncertech účinkoval též Ferd. Laub,\njehožto koncert na 17. t. in. určen jest a v němž A.\nDreyschock Mendelssohnův koncert G-inoll přednášeti bude.\nBrambor. (Brandenburg.) Slavný virtuos, Ferd.\nLaub dával tu se svou paní a p. Radeckem koncert,\nv němžto svou mistrovskou hrou ohromné sensací zbudil.\nIlalle. V neděli dne 4. února hrál v druhém spo-\nlečenském koncertě pan L. Saar, žák A. Dreyschocka a\nnyní ředitel hudby, Webrův koncertní kus s velkou bra-\nvourou a jistotou a uchvátil obecenstvo svou nesmírnou\nsilou k hlučnému obdivování.\nliišpruk. Zdejší zpěváčky spolek dával dne 11.\nledna koncert ke cti svého předsedy pana hraběte Wolken-\nsteina, v němž se Ablův sbor „Im Walde\" velmi líbil.\nV tom koncertě účinkoval Pražský houslista, pan Ant.\nProkš, žák Pražského konservatoria přednášeje s umě-\nleckou dokonalostí Fantaisie caprice od H. Vieuxtempse.\nKarlovec. (Karlsstadt.) V programu druhého ná-\nrodního koncertu, jejž horlivý Albert Štriga s chotí svou\nJulií zde uspořádal, byly též dvě písně české: „Slavíček\na starost\" a „Má vlast\" od Vlast. Růžičkovy, kteréž\nzesnulý výtečný skladatel Vatroslav Lisinský v hudbu\nv\nuvedl. Pan Striga dosáhl přednesem písní zasloužilé po-\nchvaly. Orkestr v tomto koncertě řídil C ech pan TI o u-\nska, kapelník hraničářského pluku.\nLondýn. V Sydenhamu jsou vystaveny pární var-\nhany „Kalliope,\" jejichžto píšfaly pární silou zaznívají.\nZvuk těchto varhan je prý na 12 angl. mil slyšeti.\nMadrid. V zdejším divadle „Las Novedades\" dával\nse kus „L'Alcade toreador.\" Při uvedení do scény užilo\nse též mladého býka, aby se půtka s býky s přirozenou\nvěrností představovat! mohla. Avšak hovado nestudovalo\nbohužel dobře svou přetrhlo provaz a skočilo do\norkestru. Oiizkostlivě prchali hudebníci a diváci. Býkovi\nale vidělo se býti na čase, by se svýma rohania nejprve\nna rozličných nástrojích v orkestru okusil a pustil se\nsměle do basy,- než mezi tím časem byl jat a odveden.\nPaříž, Orkestrátní zkoušky opery „Petr z Medicis,\"\nod knížete Poniato vsk éh o počaly juž ve velké op eře\na některá čísla prý jsou velmi pěkná. Úprava bude 130.000\nfranku státi. Dne 7. t. m. odbýval se třetí a po-\nslední koncert R. Wagnera. Revue et Gazette Musicale\nde Paris (čís. 7. od 12. února) praví o slečně Zadrobil-\nkové, že účinkujíc dne 7. t. ml v koncertě, po provedení\ndvou od A. Dreyschocka a Liszta vždy potleskem\na vyvoláním odměněna byla a že velký talent prozrazuje.\nDne 6. března uspořádá slečna A Za d robi Iko v a první\nsvůj koncert.\nVídeň. Výtečný český kritik pan Dr. Ed. Hans-\n1i k započne dne 28. t. m. řadu přednášek z oboru hudby.\nBudeť přednášeti o historickém vývinu hudby od nejstar-\nších dob až do času J. Haydna. Přednášek bude as osm,\nkteréž dotčený učenec od 7—B hodin večer drželi bude.\nŘeditelství divadla na řece „Vídni\" přijalo novou ope-\nretku „Princ Abso 1o nu od zdejšího skladatele pana\nNě mc e.\nVaršava. Dne 8. t. ni. dávala se tu ponejprv\nMonius zko v a opera „Hrabina \" a došía křás ného vý-\nsledku. Vynikáf svěžesti nápěvů, výtečnou instrumentací\na dramatickou charakteristikou. Text má za předmět\ntragikomickou událost' z moderní společnosti. Hudba k této\nopeře vyjde u G. Gebethnera a spol. ve Varšavě. Ze 24\nčástí, z nichžto opera sestává, vyšly juž tři písně, ka-\nvatina a zpěvhraběnky. Nyní zde koncertuje známý vir-\ntuos H. Vieuxtemps.\nVýmar. Fr. Liszt bude prý jmenován pruským\ndvorním kapelníkem. Princezna pruská darovala mu kon-\ncert pro flétnu krále Bedřicha 11. od něho vlastnoručně\npsaný a jednu skladbu od geniálního prince Louis Fer-\ndinanda.\n\nDur a moll.\n\n(Rossini o R. Wagnerovi.) Při tabuli u J. Rossiniho mluvilo\nse o Wagnerovi a jeho hudbě, nWagner jesf,\" pravil Rossini,\n»muž ohromného avšak nepravým systemem zkaženého talentu.\nJeho hudba je plna učenosti; chybí jí toliko rhytmus, forma a\nidea melodie.\" Mezi tím co tak hovořil, předložena byla pěkná\nkanibala (ryba) s kaprlatovou omáčkou. Rossini podal Carafovi\ntoliko omáčku. »Nuže,« zvolal Carafa, «proč mi nedáš žádné\nryby?« „Co žádáš?\" odvětil Rossini, ~obsluhuju Tě dle Tvého\nvkusu.\" To jesť Wagnerova hudba, mnoho omáčky , ale málo ryby.\n(Jind. Heine.) Znamenitý německý básník, Jindřich Heine byl,\njak známo, nepřítel novofrancouzské operní hudby. Přišed jednou\nz jisté společnosti, v níž ho Leon Halevy, podřízený francouzský\nspisovatel a bratr známého skladatele „Židovky\" tlacháním svým\ntýral, pravil Heine: „Leon Halevy je právě tak nudný, jako kdyby\nho bratr jeho do hudby uvedl.\"\n\nListárna.\nPanu J. Kuř. v Káni. „Náš zpěv\" stoj\n30 nov. kr. O Jasoni ničehož nevíme.\n\nK tomuto číslu přiložena jesť 2. notová příloha obsahující dvě české písně od Fr. Vogla."}]}