{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_sha256": "a1be70d8abd14da2a92ce13056968f97a6adf29dac5e18c4eaa632aa043b6d8f", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/03/01_01/bmtnabd_1860-03-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[49]", "page_fin": "[49]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.1", "titre_corps": "Láska k hudbĕ.", "titre_sommaire": "Láska k hudbĕ.", "signature_source": "Václav Eugen Kursa", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[49]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 408, "texte": "Láska k hudbĕ.\nVáclav Eugen Kursa.\nm duše láskou nadšená\nse v krásy ráje vsnila\na v blahé chvíli kytici\nsi z melodijí svila.\nCo ústa děvy šeptala\nslast citů, jemné tísně\nnaděje, tajné tušení\nvše těsnilo se v písně!\nSloučených jiskry plamenů\nse k nebi vyvznášely\na skryté zvuky k souhlasům\nse v srdcích rozechvěly,\na v blahém rozechvění tom\nv samé jsem zíral nebe,\njehož odsvitem na zemi\npoznávám hudbo, tebe!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[49]", "page_fin": "50", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.2", "titre_corps": "Hudební zdravověda. Podává doktor Jan Špott.", "titre_sommaire": "Hudební zdravověda. Podává doktor Jan Špott.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[49]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.1", "debut_caractere": 410, "fin_caractere_exclue": 3226, "texte": "Hudební zdravověda.\nPodává doktor Jan Špott.\n*)\nOpatrování a pěstování smyslu sluchového.\nJuž v útlém mládí škodíme sluchu úmyslným při—\ntlačováním ucha k hlavě, aby neodstávalo; jmenovité\nobvazujeme-Ii kolem hlavy šátky, čepice i podbradkv\nneb zahrabujeme~li hlavy do peřin, čímž jen výpar pří-\nlišně rozmnožujeme.\nKaždé vření v hlavě působí škodlivě na sluch jako\npřílišné teplo i přílišné chladno 5 zvlášť ale škodí prů-\nvan, je-li mu hlava vystavena, nastuzeni nohou, nad-\núžívání nápojů lihových a náruzivostLf\nKaždým silným a náhlým zvukem neb hřmotem\nsluchu se übližuje, taktéž silným zvoněním, hřměním\nděl, křičením do ucha, hřmotným klepáním atd. Dělo-\nstřelei, mlynáři, zvoníci, kováři bývají přihluchlí a v stáří\ndocela hluší. Silné otřesení hlavy neb celého těla jest\ntéž sluchu na škodu. Jak často povstala tpřihíuchlosf\nneb ohluchnutí fackou, pohlavkem, klepnutím do hlavy,\npověstnou rákoskou učitelovou, smyčcem atd* a konečně\ni padnutím na hlavu!\nPadnou-li nějaké ostré neb chorobné látky na ústroje\nsluchové, u př. spála, neštovice, lišeje, růže atd. a za-\nhánějí-li se s povrchu jakož i při horké nemoci, po-\nvstává všelijaká choroba sluchu a konečně ohluchnutí.\nČistota těla a zvlášť hlavy bude i k udržení sluchu\nnapomáhat, jmenovitě vyplachování úst za příčinou\nspojení Eustachovy trubky, blíž mandlí se nacházející\ns vnitřním uchem, denní myli, před uchem aza uchem\nspojeno s mírným třením prstami, tření vazu; avšak\ndlužno se stříci brzkého na to vycházení. Podobně\ni polévání zadní částky hlavy dobře působí; jakmile\nby ale polévání nějaké bolení dělalo, třeba i hned toho\nzanechati. Sem náleží i pární lázně a lázně\nv nichž jako při polévání hlavy se říditi dlužno. Chou-\nlostivý neb chorobný na sluch učiní dobře, když si před\nlázní otvor ucha bavlnou zachrání.\nK čistotě těla náleží i čistota zvukovodu z ucha ze-\nvnitřního k uchu vnitřnímu vedoucího. Maz ušní tam\nse nacházející střeží ucho před hmyzem, zmirňuje hrubý\ndojem hřmotu a silných zvuků; příliš nahromaděný ale\nobtěžuje, nedává přístupu vzduchu k uchu a působí na-\nhluchlosf. Nejlépe se maz odstraňuje, nakape-Ii se do\nucha I—2 kapek mandlového oleje a vyndává-li se\nnapotom stočeným cípem lněného šátku, co se však\nnejmírnějším způsobem vykonati musí.\nOlej vkapá se bud sám do ucha nakloněného neb\nnějakou ušní lžičkou dřevěnou neb kostěnou se tam\nvpraví aneb i kousek bavlny olejem napuštěné do ucha\nna noc se položí, načež zrána vyčištění následuje.\nSilné zaražení ucha odstraní se vystřikováním ucha\nvlažnou vodou a zvláštní k tomu cíli náležející stříkačkou\nušní. Ušní lžička nesmí žádných ostrých krajů míti a\nsmí se toliko \\ palce do ucha vpraviti. Každé hrubé\nšťourání v uchu jak lžičkou tak prstem neb šatem jen\n\n*) Poznám. V Praze léčí upotřebením zvláštních nástrojů aku-\nstických pan doktor Pospíšil choré na sluch."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3061, "texte": "sluchu škoditi bude; podobně i silné vstrkání bavlny\ndo ucha. Vlásky u otvoru ucha tam ponecháme, neb\nty pro nic za nic tam nejsou umístěny ; chránit' přístup\nrozličných látek k uchu a podobně i ucho před nastu-\nzením.\nI přihodí se často, že všelicos do uchovodu vnikne,\nu př. hmyz, mušky, blechy, červi atd., než tu nejlíp\nučiníme, když hmyz ten olejem nejdřív usmrtíme a po-\ntom z ucha vytáhneme. Vniknou-li do ucha fasole,\nhrách atd., nutno i hned tyto odstranili, neboť dělaly\nby nabubřením ještě větší obtíže.\nKonečně budiž zde i mluveno o pěstování sluchu.\nSluch napomáhá vývinu řeči; nemluvme na děti a ne-\nbudou i ony tak brzy mluviti; kdo ztrácí sluch, trpí\nčasto i ujmu na řeči. Tak se vyvinuje u nahluchlých,\nkdyž do ohluchnutí přecházejí, , co se\nzvláště u dítek pozoruje.\nMírným mluvením, zpíváním tedy dopomáháme ma-\nlým dítkám k vývinu jak sluchu tak i řeči. I pravi-\ndelná hudba ušlechťuje sluch a ducha; ale přílišně když\nse pěstuje, působí zženštilost, těkavosf mysle, což už\nPlálo připomíná. Zahřejme neb zazpívejme musikantovi\nneb milovníku hudby jen nějaký hezký kousek, a on\nzapomene na sebe, děti i ženu, tím spíše a snadněji\nna vlast a domov svůj. Z těchto blízkých a věru\nsmutných příkladů nechť si každý vezme výstrahu!\nPůsobení hudby na nemocného človĕka.\nZnamenitý jesť výrok slovutného lékaře Tissota\no působení hudby na nemocného člověka. Od hudby\nv mnohých případech tak v souchotinách lze více\nočekávati, než od tak zvaných odporných lékův; neboť\nhudby bez nucení užiti možná iv těch případech, v kte-\nrých příčinu nemoce poznati nám nelze. V tom\nsmyslu radí i Petr Frank užiti hudby v čas panujících\nmorových nemoci, což i Římané a Řekové dělávali.\nKaždý vidí prospěšný účinek spořádané hudby na sklí-\nčenou mysl, jmenovitě v lázních.\nChorá mysl i blouznění hudbou se vylíčily; tak\npůsobil Girard v blázinci Auxerreském výhradně hudbou\nna jemu svěřené tam nemocné. Podobně dobré vý-\nsledky hudbou uznali Reil a Herder, syn slovutného\npastora Herdera, též Esquirol, Pinel a Leuret.\nHudbou byly vyléčeny nemoce:\n1. Bolest' licrií (Hic doloreux).\n2. Bolesf kyčelní, nervovní (Coelius Aurelianus).\n3. Lichorodka a bolesť hlavy (Sauveges).\n4. Zachvácení spaním v horké nemoci (Mai v Hei-\ndelbergu a Erdmann ve Vitlenbergú).\n5. Bezspaní si jeden Pařížský skladatel hudby v korké\nnemoci jenom kantatou Brenier-ovou vícekráte opako-\nvanou byl zahnal. Oko pozbylo divokého ohně, upo-\nkojil se, radostí zaplakav a konečně za 10 dní se\nuzdravil. Do spaní nejlíp uvádí člověka jednozvučný\nne silný zvuk a hlas; tak klepání mlýna. Řečnění jedno-\nzvučné zajisté člověka uspí, jak toho dobře znají ka-\nzatelé a učitelové.\n6. Z poloúmrtí povzbudili pozaunisté jednoho již\nna márách ležícího klášterníka, když totiž jeho oblíbený\npochod naposledy mu zatroubili. (Petr Frank.)\n7. Padoucí nemoc. (Quarin a Bruckmann.)\n8. Hypochondrie a hysterie. (Jahr.)\n9. Tanec sv. Víta, blednice.\n10. Hluchota. (Asklepiades, Holders, Villisius,\nAlbrecht.)\n11. Nemoce všeho druhu, tvrdí Colomb— ve svém\nSans-Sensologie že vyléčiti možná hudbou a kon-\ntrapunktem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "51", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.3", "titre_corps": "Václav Em. Horák. Stručný životopisní nástin. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Václav Em. Horák. Stručný životopisní nástin. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.2", "debut_caractere": 3063, "fin_caractere_exclue": 4619, "texte": "Václav Em. Horák.\nStručný životopisní nástin. Podává redaktor.\nJeden z nejoblibenějších, nejpopulárnějších a nej-\nvýtečnějších skladatelů pro kostel jesf beze všeho od-\nporu p. Václav Horák, jenž si svými skladbami nejen\nslovutného jména ve své vlasti, alebrž iv cizině získal.\nNebude ledy od místa, podárne-li stručný životopis za-\nsloužilého našeho výtečníka bohoslužné Hudběny.\nVáclav Emanuel Horák narodil se dne 1. ledna\n1800 ve Mšeně, jesf syn prostého měšťana a byl mezi\nsvými bratřími toliko jediný hudebně nadán. První své\nhudební vzdělání obdržel od ctěného učitele Josefa\nSchuberta, učitele slavného pěvce\nJsa určen k učitelskému stavu, byl cvičen ve zpěvUj,\nklavíru, v houslích, ve fl a generálním basu,\ntak že písně a lehké mše na varhany hráti mohl. A\nzajisté bylo to pro V. Horáka velmi důležité, že ku\ncvičením v klavírní hře praeludia dostával; tof bude\nas příčinou, že si vážnou hudbu vůbec a kostelní zvlášť\noblíbil.\nJelikož taktupevným sopranistou byl, přivedla ho\nmáli v 13. roku věku jeho na radu místního kaplana\ndo Prahy. Přišlif do stověžaté Prahy právě na den\nvšech Svatých a odebrali se, jsouce doporučními listy\nopatřeni, rovnou cestou k sv. Jakubu, kochajíce se na-\ndějí, že Václav tamtéž za zpěváka na kůru přijat bude.\nAvšak tu jim - bylo praveno, že počet zpěváků je zde\njuž dávno doplněn. Co měli počíti? I dali zde matce\nradu, aby syna svého ku křížovníkům dovedla. Stalo\nse; avšak i zde obdrželi totéž rozhodnutí a posláni\njsou s listem přímluvčím na Strahov. Ale i zde přišli\npozdě ; neboť počet zpěváků byl i tam úplný."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5460, "texte": "v Rakousku na Pražském jevišti poprvé provozována\nbyla. Text, jejž obšírněji podáváme, jesf velmi zají-\nmavý a líčí život venkovanů v Bretaňsku pestrými bar-\nvami. U vesničanů Ploermelských panuje obyčej\njednou v roce v slavnostních šatech putovaf ku kapli\npanny Marie nedaleko Ploermelu. Na tento den putuje\ni pastýřka Dinora s milencem svým Hoelem ke kapli,\nby došli kněžského požehnání. Avšak černá mračna\nzvěstují poutníkům blízkou bouři, která v krátkém čase\nzuřit započne a nejen pouf překazí, nýbrž domek Di-\nnořin rozmetá. Těžce nese ztrátu tuto Hoel, vida mi-\nlenku svou v bídě a nouzi; přemýšlí jak by bohatství\nnabyl a uzavře pevně u sebe rady starého čarodějníka\nTonika uposlechnouti, jenž mu o odhalení tajného po-\nkladu zprávu dává, pak—li ale se uvolí podmínkám mu\nod něho předloženým. Hoel musí na rok opustili tuto\nzem, by od šotků i podzemních duchů poznán nebyl,\nnesmí nikoho o pokladu zpraviti a v děsné sluji skalní\ncelý rok nepozorován ztráviti. Nešfastná dívka Dinora\noplakává žalostně dvojí ztrátu, stane se nedlouho na to\nšílenou a těká ve dne v noci po lesích se svou prů-\nvodkyní kozou, by ztraceného milence opět nalezla. Tak\nuplyne dlouhý rok, kouzelník zemře, Hoel se navrátí\ndo své vlasti, aby hledal poklad, neb den pouti do Ploer-\nmelu se opět přiblížil. Nyní teprv nastoupí pravý\nděj této opery. Y pusté krajině nedaleko Ploermelu\nnalézá se nízká chatrč dudáka Corentina (Karantén).\nPoslední paprsky zapadajícího slunce ozařují tuto ro-\nmantickou krajinu. Právě übírá se schůdnou cestou\nkol chatrče u veselém zpěvu lid z pole se vracející.\nV pozadí objeví se bílá koza, vesele se skaliska na\nskalisko poskakujíc, až konečně v hustém křoví zmizí.\nV\nJi pronásleduje dívka, hlasitě svou Bellu volajíc. Sílená\ndívka přistoupí ke keři a jrne se líbeznou ukolébavku\nsvé koze zpívali, o níž se domnívá, že spí. Poroučí\nptáčkům umlknouf, by nezbudily sněhobílou Bellu. Ještě\nse rozléhají jemné melodije Dinory po lese, an sotva\ndechu popadaje přikvapí sem dudák Corentin veselou\npísničku si na dudy hrajíc. Vrazí do své chaloupky,\nv níž už čirá tma panuje a děkuje Bohu, že se bez\núrazu domů dostal, aniž by byl lesní pannu neb jiného\nšotka potkal. Mezi zpěvem Corentina, jímž se obveselit'\nobmýšlí, vyskytnou se na obloze bílé mráčky, poslové\nto blížící se bouře, venku je již tma a vítr počíná\nprudce zuřil) tak že sklo v okně nemohouc odolat' ná-\nsilí větru s cinkotem se roztluče. Corentin se lekne,\nže jej lesní panna navštívila a snaží se bázeň svou\nhraním na dudy potlačit. Příjemnému zvuku dud násle-\nduje Dinora, snažíc se, melodije tyto hlasem nápodobnií.\nNajednou vrazí prudce do světnice. Světlo shasne,\ndudák sklesne s výkřikem k zemi a Dinora poroučí mu\nhráti na dudy. Corentin hraje co mu dechu stačí neb\nse domýšlí, že strašlivá lesní panna jej navštívila. Ko-\nnečně musí i s Dinorou tančit', což však onen za po-\nslední okamžik svého žití považuje a sklesne bez sebe\nna lenošku. Dinora unavena tancem skloní hlavu na\nšíji spícího Corentina. Mezi tím potáhly se oblaka čer-\nnými mraky a čirá tma panuje po vůkolí.\n„Otevřte, otče Alaine,\" ozve se před chatrčí silný\nhlas. Příchozí nečekaje na odpověď, vyrazí několika\nsilnými ranami vetché dvéře. Pastýřka lomozem tímto\nprobuzena, vyskočí oknem. Corentin volá z plného\nhrdla o pomoc, přesvědčiv se, že to člověk neškodný,\nptá se jej po jméně a příčině tak pozdní návštěvy.\nByl to Hoel. Corentin mu sdílí smrf svého strýce, že\njest synovec otce Alaina a dědic tohoto domku. Hoel\nsnaží se Corentina k své straně obrátit, neb on má mu\npoklad z lůna země vydobyt; však dudákova bázlivost\npřekazí vše a Hoelovi nezbývá lež tohoto mocí k činu\ndonutit. Podav mu tolar, pošle jej pro pokrm a víno.\nCorentin diví se tolaru, ale Hoel slibuje inu dnešní noci\nvíce takých darovati * pakli poklad dobyde. Po malé\nchvilce navrátí se Corentin s vínem a vonnými pokrmy.\nHoel vypravuje mu o Dinoře, již miluje, pro niž shro-\nmažďuje bohatství, ukazuje hůl, kterouž mu čaroděj\nodkázal a která zlé duchy zahání. V tom se ozve\nvenku šílený smích Dinory a kytka z bodláků uvitá\npadne k nohoum Hoelovým. Hoel ji považuje za zá-\nzračnou květinu, již mu neviditelná víla poskytla. Co-\nrentin takřka nutně slíbí Hoelovi poklad dobyti. Na-\npolo opilí vycházejí z chýže, a uslyšíce zvonek kozy Dino-\nřiny, spěchají za ní, neb ona má je dovesti k skrytému\npokladu, fl. dějství.)\nJiž je téměř půlnoc. Měsíc osvěcuje spoře břízový\nlesík, skrz nějž několik dřevoštěpů z hospody domů se\nnavrací. Za nimi přikvapí Dinora a tančí se svým stí-\nnem, připomínajíc si Hoela, jehož posud miluje. Na\npusté pastvině, kteráž se až k moři rozprostírá, jesf\nv pozadí dotčená sluj, před ní rozvodněný rybník, nad\nnímž lávka položena jesf. Měsíc částečně osvěcuje\nkrajinu, blesky se křižují a z dálky slyšeli jesf hučení\nhromu. Corentin a Hoel s kouzelnou hůlkou v ruce\nvystoupí. Hoel podav dudákovi hůlku, jde ohledat sluj,\nv níž se poklad nalézti má. Corentin snaží se zpěvem\nnabýli srdnatosti, an jej Dinora překvapí. Corentin po-\nmocí hůlky jme se zaklínat' zlé duchy, pozná však v ní\nDinořít á směje se své bázlivosti. Dívka dozvěděvši se\nod něho, že poklad zde hledá, zpívá mu legendu a\nvystříhá jej před tímto krokem. Corentin ji uposlechne\na pastýřka zmizí v skaliskách. Hoel pobízí nyní Coren-\ntina k činu. Tento váhá. Oba nechtí se nyní pustiti\ndo sluje skalní. Hoel užije násilí, chopí se ho a vleče\njej k lávce, an se opěf z dáli tato slova DinoryKdo\npoklad chce dobyti první, zemře ještě v tomto roce!\""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1376, "texte": "Na zpáteční cestě zůstala matka Horákova na Malo-\nstranském náměstí u prvního louhového pilíře státi.\nBylif na skrz promoklí, anto celý den poprchávalo.\nMatka pohlížela bolestně na chrám sv. Mikuláše a tiché\nslzy ronily se přes její líce.\nTu přišel jim vstříc mladý as 24—251etý muž a\nptal se matky, proč pláče. I vypravovalaf mu své ne-\nhody. Mladík udělil matce radu, by se synem Václa-\nvem k řediteli kůru u sv. Mikuláše se odebrala, podo-\ntknuv, že, pakli zde hoch přijat nebude, všechny další\ncesty budou nadarmo. I šli tam a Václav byl, složiv\ndobře zkoušku, přijat, ačkoliv i zde počet úplný byl.\nTato laskavá rada mladíka položila základ k vzdě-\nlání Václava Horáka, jenž od té doby onoho jinocha\nnikdy více neviděl.\nZa onoho času r. 1813 byl Čeněk Mašek ře-\nditelem kůru u sv. Mikuláše, jenž v hudebním světě co\nskladatel a jeden z nejprvnějších pianistů v Praze\nchvalně znám byl.\nČtyry dni po přijmutí putoval malý Václav se 6\ngroši vid. čís. v kapse ze Mšena do Prahy. Ačkoliv\npři svém přibytí do Prahy německy za mák nerozuměl,\npřivedl to ve dvou letech svou pilností tak daleko, že\ndo první latinské třídy vstoupiti mohl. Za toho času\nhrál na varhany v 8 hod. při mši, u kteréž školáci\nMikulášské farní školy přítomni byli. Tuto mši navštěvo-\nvalo pravidelně několik úředníků bývalých zemských\ndesk, kteří Y. Horáka papírem a péry hojně zásobovali.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "51", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.4", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává L. L. Zvonař. Noty a klič.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává L. L. Zvonař. Noty a klič.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.4", "debut_caractere": 1378, "fin_caractere_exclue": 3293, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává L. L. Zvonař.\nNoty a klič.\n(Pokračování.)\nTyto dva způsoby se musí po delší čas před se\nbráti as velikou trpělivostí jak ze strany učitele tak\ndítek pěstovány býti; jdou—li dobře, spojí se, to jesf:\nzpívá se každý do polovice v od polovice\nv seslabování, což se takto naznačí:\nPoznamenání. Zde může učitel povědíti, že se zna-\nmená nota neb věta, jež se slabě zpívat má ,písme-\nnem p (piano = slabě); písmenem f (forte = silně)\nvšak ta nota neb věta, jež se silně udaf má.\nNež se dítky naučí zpívat škálu na tento způsob,\nuplyne asi mnohá hodina. Učitel bude muset mít všeli-\njaký prostředek v záloze, jímž by netrpělivosti a třeba\ni nechuti dítek k tomuto cvičení předešel. Jeden pro-\nstředek mu dáme v následujícím příkladu, kterýž může\npředevzíf po namáhavém cvičení zpívání škály na svrchu\nudané způsoby; jesf to tato skladbička :\njejížto provedení si myslíme takto: všichni žáci zpěvu se\nsestaví ve dva sbory; první sbor začne tony c d, na\ntonu e vpadne druhý tou samou tcnořadou, co měl\nprvní; první sbor došed až k znamení repetice, začne\nopět u znamení §. na novo; rovněž tak učiní druhý\nsbor; tato tonořada se může dle libosti několikráte\nopakovat a ukončit, jak závěrek ukazuje. Pohyb se\nmůže vzít zprvu mírně, později trochu živě. Myslíme,\nže dítky brzy zpozorují, že zde honí jaksi jeden sbor\ndruhý, aniž by ho dostihl, a že musí druhý později pře-\nstat, proto že později začal, jakož i že něco podobného\nuvede živost ve vyučování a vzbudí zajímavost. Pří-\nklad ten se může ostatně zpívat v rozličných změnách,\na sice: veskrz slabě neb silně, sesilovavě od prvního\ntonu až k nejvyššímu, odtud zase übývavě až k nej-\nnižšímu aneb s přízwkem ob jeden ton, neb o dva\nneb o tři tony. O přízvuku promluvíme později; pro-\nzatím řekne učitel dítkám, že jesf při&vuk vůbec jakés\nsilnější vyražení tonu, a že dodává melodiji živosti a\nrozmanitosti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "53", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.5", "titre_corps": "Dinora aneb Pouť do Ploermelu. Komická opera ve 3 dějstvích. Hndba od Meyerbeera.", "titre_sommaire": "Dinora aneb Pouť do Ploermelu. Komická opera ve 3 dějstvích. Hndba od Meyerbeera.", "signature_source": "Fr. Blažek ml", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.4", "debut_caractere": 3295, "fin_caractere_exclue": 3597, "texte": "Dinora aneb Pouť do Ploermelu.\nKomická opera ve 3 dějstvích. Hndba od Meyerbeera.\n\nJesf tomu téměř rok *), co nová tato Meyerbeerova\nopera v Paříži se dávala a dne 25. února, nemýlím-li se\n\n*) V Paříži nejprv provozovala se ~'Dinora\" dne 4. dubna 1859\nViz „Dalibora}4 n« rok 1859. Číslo 11, stránka 88."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1827, "texte": "ozývají. Již tluče dvanáctá hodina, jest nejvyšší čas.\nDinora se k nim zvolna blíží. Corentin prosí ji, by ona\nvydobyla poklad v sluji ukrytý, avšak pastýřka jej ne-\nposlouchá. V malé chvilce přiblíží se strašlivé povětří;\nblesky se křižují nebem a hrom bouří po obloze. Bella\nobjeví se na skaliskách a po lávce přeběhnouc, zmizí\nv lese. Díriora spěchá za ní. Blesk uhodí do vetché\nlávky, roztříští ji a Dinora s výkřikem padne do proudu.\nHoel, který svou milenku podle hlasu poznal, uvrhne se\ndo ječícího přívalu vodního. Dinoru před smrtí zachránit.\n(11. dějství.)\nKonečně přiblížilo se ráno. Slunko již vyšlo ze\nsvého zákrytu a děsné mraky rozptýlily se po obloze.\nNa široké louce mezi vrbami nedaleko domku Dinory\nmá se shromáždit' lid k pouti do Ploermelu připravený\nJiž z dálky ozývá se ranní píseň myslivce, kterýž zvu-\nkem lesního rohu dává vesničanům znamení, že slav-\nnostní pochod započne. Umdlený a ustrašený Corentin\nuvrhne se na podlouhlý kámen a v mysli jeho křižují\nse podivné obrazy dnešní noci. V tom uslyší jemno\nsvé několikráte volali. I běží Hoelovi vstříc, který\nv náručí polomrtvou Dinoru přináší. Corentin odběhne\nspěšně pro pomoc do blízkého dvora. Hoel sobě při-\npomíná den tento před rokem, kde majiteli její shořel\na ona jemu slíbila věčně jej milovati. Dinora přichází\nk sobě a ptá se Hoela, jehož pozná, co se s ní děje.\nHoel odvětí, že to byl pouze sen. Dívka děkuje za\nosvobození, an se sem poutníci v průvodu blíží. Dinora\nna kolenou klečíc, slučuje svou modlitbu s jejich ná-\nbožným zpěvem. Lidu více a více se množí. Dinora\npozná je všechny a představuje jim Hoela co svého\nochrance. Corentin ptá se jej ironicky po pokladu. Hoel\nusmivavě ukáže na svůj poklad Dinoru a übírá se\nse svou nevěstou pod baldachýnem ku kapli Ploer-\nmelské. Posouzení hudby následuje ve Feuilletonu.\n\nFr. Blažek ml."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.6", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.5", "debut_caractere": 1829, "fin_caractere_exclue": 4564, "texte": "Händel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nTy stojíš vysoko pro chudé děvče, můj Bedřichu\nTvé slunce může její srdce sice ozařovati, nesmí je\nale roznítiti. Když jsem Tobě vavřín dala a onomu růži,\nvyjádřila jsem své myšlení k Vám oběma. Nemluvme\njiž déle o tom, můj dobrý Bedřichu!\" skončila s zlo-\nmeným hlasem, sklesla na jeho bodré srdce, sepiala\noutlá ramena okolo jeho krku a vdechla mu na rozlou-\nčenou jemný polibek na jeho hořící čelo.\nNenadále stál Dominik před nimi. „ Jseinf oklamán a\npodveden! Óvy zrádní !\" řekl více žalostně než zlostně.\nBianka byla velmi dojata dřívější rozprávkou s Hand-\nlem; nenadálé zjevení-se jejího milence uleklo ji, ne-\nmohla promluviti a zavěsila se v poloviční omdlenosti\nkřečovitě na Handlovu šiji.\n„Bianko!\" zvolal rozjařený jinoch polekán slabostí\ndívčinou. „Milovaná sestro! zpamatuj se; pohledni,\nzde Tvůj Dominik !\"\nAle Bianka neodpověděla. Položila svoji kadeřavou\nhlavu na umělcova prsa a plakala trpce.\n„Bedřichu!\" zvolal Dominik vzlykaje. „Obětuji Ti\nco mi nejmilejšího na zemí. Vezmi ji, milku mé duše,\nučiníš ji šťastnější, nežli já nehodný s to jsem. Učiň\nji šfas'nou, bud blažen a staň se nesmrtelným!\" A\ntiskl v křečovitém pohybu oba, jenž mu na zemi nej-\ndražšími byli, silně na sebe.\n„Držte při sobě v tomto světě! ó držte pevně př\nsobě a milujte se, jako já Vás miluji tam nahoře\nbudu třetí ve Vaší společnosti!\" řekl on, anto hořké\nslzy po jeho snědých tvářích tekly, políbil oba a od-\nkvapil.\n„Příteli, bratře!\" volal Hándel s pukajícím srdcem\nza ním.\n„Nepoznána! ah, dvojnásobně nepoznána od bratra\nmilence!\" naříkala Bianka a plakala ještě hořčeji.\n„Bedřichu! Bianko! jste zde?\" zavzněl nyní hlas\nstarého maestra před loubeníin však jinoch pádil\npološílený pryč; nechtěl nikoho viděti, ani otce své milky.\nUtíkal, smyslů zbaven pryč. Divoký duch vstoupil\ndo jináče mírného jinocha; chtěl pryč, v okamžení pryč,\naniž by se s maestrem, aniž s svojí Biank<ni rozloučil\naniž by svému příteli toto dvojnásob smutné nedoroz-\numění vysvětlil.\nNěkolik set kroků stál za tímto loubením vůz.\nVznešený pán s řádovými stužkami na prsou chtěl právě\nvstupovati, když kvapící jinoch se blížil, Oba po-\nhlíželi dlouho a mlčky na sebe, a jak by Božským slo-\nvem míru byla všechna náruživosť z Handlovy duše\nvypuzena, všecky hvězdy jeho Božské duše zářily se\nopět bezmračným nebem jeho obličeje.\n„Jsi zajisté onen mladý podivný umělec,\" promlu-\nvil hvězdami ozdobený pán, jehož dnešní hraní v chrámu\nPáně mě mohutněji dojalo než nejpromyšlenější skladby\nsešedivělých umělců; nad jehožto výtvory půl Evropy\nse v slavném vychvalování hýbe. Hledal jsem tě, ale\nbyl jsi již pryč. Jsi velký umělec, jinochu! a na sva-\ntého genia umění zapřísahám Tě, opusť zemi, kde Ti\nnebezpečenství hrozí.\"\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "56", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.7", "debut_caractere": 2349, "fin_caractere_exclue": 6462, "texte": "(V. B.*) Z Budějovic. (P. Novotný, — ústavy\nhudební, — hudba vůbec.) Hudba zdejší vesměs šine se\nvždy v jasnější éter české národnosti; české písně\nozývají se salonem i domovem, tonem i slovem, i všemi\nnástroji, a nižádný ples neskončí se bez nějakého Potpour-\nri. Taneční hudba zaujímá teď loco primo, a skvěje\nse pod vedením velecinného ředitele p. Novotného.\nTotéž se směle říci může o kostelní hudbě. Za konec\nloňského roku jakož i za tyto dva měsíce krásné skladby\nslyšeli jsme; juž jména tvůrců jejich hlaholí ve světě hu-\ndebním : jsou to Mozart, Fiihrer, Vitásek, Beethoven,\natd. Velké Mozartovo Requiem provozováno bylo nedávno\na výsledku skvělého došlo; i jeho korunovací mše do C dur\nvýborně byla provedena. Na sv. Ceciliji a na sv. Miku-\nláše napojilo se sídlo citů našich umělým provedením\np. Kreuzrovy mše do A-dur; a nedlouho na to i jeho veliké\ndílo do E bylo provedeno. Za tento úspěch naší hudby\nděkujeme srdečně milému řediteli zdejší kapely, p. Novot-\nnému; kéž setrvá ve své činnosti! Největších však\nzásluh dobyl sobě výtečný muž tento založením ústavu\nvyučovacího na piano; každoročné zkoušky učňů\njeho nejznačnějších důkazů o výbornosti ústavu i učitele\npodávají. Zdejší ústav pro čekatele učitclstvjí\nohlušiti hledí ustavičný nářek učitelstva z kraje na ne-\numělost nových podučitelů v hudbě a zpěvu; letošním bě-\nhem již se provozovalo osmero Fuhrerových větších mší,\ndvě díla však obvzláštriě svědčí o hudební obeznalosti če-\nkatelů: Mozartova korunovací mše do C, jenž se skvěle\nprovedla v den podání řádu čestného p. proboštovi Kaut-\nzovi, a Horákova mše. Zpěv sborový předčí veškeré\nzdejší sbory. Tyto poslední dny masopustu má se dávati\nples přičiněním a uspořádáním p. Novotného, jehož čistý\nvýnos určen jest k založení fondu pro zaopatření\nvdov po kostelních hudebnících; schvalujeme tu ideii;\nkéž se jen značně uskuteční. Na něco si však musíme\nstýskati; předně, že zde nižádné vojenské kapely nestává,\nza druhé, že se zdejší ochota posud k žádnému akade-\nmickému provedení neodhodlala, a za třetí, že nemáme\nčeského divadla.\n(P. N.) Z Německého Urodit. (Zpě vácký spo-\nlek.) Budiž nám popřáno podati zprávu o živé činnosti\nzpěváckého spolku, kterýž zde v listopadu 1859 hor-\nlivým přičiněním několika přátel zpěvu zaražen byl. Za\nkrátký čas svého trvání připravil nám pět velmi příjem-\nných večerů a rozehřál v nás lásku k jemnorázným zvu-\nkům zpěvů českých a tolikéž touhu po brzkém opě-\ntování podobných zábav, ku kterýmžto zajisté opět nejen\nčelnější obyvatelstvo města, abebrž jako teď i celého vů-\nkolí radostně přichvátá. Těšíme se na dvě akademie,\njež spolek v postě k dobrým účelům dáti zamýšlí. Budiž\nza to dík p. řediteli a všem tu působícím, že nevyluču-\njíce zpěvů německých, českým pokaždé místa dávají. Z těchto\nmezi jinými slyšeli jsme: Jelena „Zavzni plese\", téhož\nsbor, k němuž zdejší důstojný gyrnnasialní ředitel přidal\nrázný text; Skroupovu píseň „Slovan\", od Bránského\n„Pochod\", „Polka\", „Mazurka\", Zvonáře „Směs národ-\nních písní\", Kreutzerovu píseň „Čechův zpěv\", Sedláč-\nkovu píseň „Marné výstrahy\", kteréž tak se zalíbily,\nže skoro pokaždé opakovány býti musely. Spolek, jehož\nstanov potvrzení tuty dni nás došlo, čítá 25 oudň činných,\n35 přispívajících. Za ředitele zvolen byl výtečný p. Jan\nMay dl, c. k. berní dozorce, za místoředitele pan P.Petr\nVrabec, horlivý ředitel hlavní školy, a do výboru za-\njisté obezřele vybráni učinliví mužové tak, že všecky stavy\nzastoupeny jsou. Přejeme spolku dlouhého trvání i bla-\nhodárného působení, a líto by nám bylo, kdyby pro jakés\nnedorozumění, jak se jinde už stalo, činnost jeho skrá-\ncena neb dokonce zničena býti měla.\n(P. Z.) Ze Sušic. (Dudák v Americe. Šimákovy\nskladby.) Roku 1853 vystěhoval se z Damiče jistý obratný\ndudák do Ameriky, aniž by své umění tam provozoval.\nNedávno obdržel na blízku zde bydlící bratr jeho psaní\nod něho, v němž ho žádá, aby mu do St. Louis poslal\ndoma zanechané dudy ; nebot tímto, v těchto krajích nezná-\nmým nástrojem hodlá onen virtuos na dudy tolik dollarů si\nvydělati, aby po dlouhém čase opět vlast svou navštíviti\n\n*) Račte nám často dopisovati! Užijeme dvou básní."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4340, "texte": "mohl. Dudy juž se nacházejí na cestě a my přejeme,\naby tony téhož prastarého českého národního nástroje\nnějaký div tam učinily a přání vystěhovalce se vyplnilo.\nBylo by skutečně záslužné, aby nám nějaký znatel hi-\nstorii dudů podal. V některých hudebních kruzích\nslyšel jsem nejnovější piegy pro piano od výtečného Bed.\nSima ka, které se tu velice líbí. Jsou to Báje u pře-\nslice (Mahrchen am Spinnrad) a Idylla, které u Schota\nv Mohuci vyšly. Kéž by se ušlechtilé skladby tyto hojně\nrozšířily.\n\nBerlín. V neděli, dne 19. února dával A. Dreyschok\nsvůj třetí koncert a dne 21. uspořádal koncert\nku prospěchu pruských vojínů. Ve středu dne 22. byla\nv paláci Pruského prince Bedřicha Viléma večerní zábeva,\nv nížto mimo jiné též slavní ěeští umělci pan Ferd.\nLaub, p. Vovorský a paní Herrenburgerová roz. Tuč-\nko v a účinkovali.\nJager (Erlau.) Bratři František a Ondřej Žaskov-\nsky co ředilelové kuru a varhaníci chvalně známi, kteří\nv Pražské varhanické škoie svého hudebního vzdě-\nlání dosáhše, co skladatele se vyznačili, obdrželi před\nnedávnem od „Mozartea\" v Solnohrade diplom co cestu\noudové.\n(R. M.) Kiov. (Dop. původ.) Dne 21. ledna uspo-\nřádali zdejší hudební umělci a ochotníci v sále prvního\ngymnasia velký vokální a instrumentální koncert ve\nprospěch Varšavského ústavu hudebního. Program\nobsahoval následující útvory: 1. Ouvertura k zpěvohře\n„Ssutiny Ba bilo nu.\" od K. Kurp i íí s kéh o. 2. Le\nspectre de Vanda, scéna a árie dramatická pro rnezzo\nsoprán. 3. a) Nocturno (Ií-dur) op, 32 od Chopina,\nb) Mazur Laskarzewskéhó. c) Fantasie imprQmtu op. 66\nod Chopina. 4. Scéna i arie ze zpěvohry „Trubadour\"\nod Verdiho. 5. Miserere pro hlas tenorový a sbor s prů-\nvodem orkestru. Útvar tento složený a přednesený od\np. Kocipinského nejvíce se líbil. 6 Mazur na housle\na piano složil a vykonal Wlad. Ižycki. 7. a) Recitativ a\ndumka pro tenor zpěvohry „Halka.\" b.) Lódka, píseň\npro tenor. 8. Sextuor ze zpěvohry Don Juan. Koncert\ntento ukoněen byl ouverturou k zpěvohře „Oberon\" na 6\nfortepian každé o čtvero rukou. Mimo tento koncert\nbylo dne 22*. prosince v divadle velké představení, ve\nkterem zúčastnili se polští hercove představivše veselohru:\n„Mi es z c za ni e i Kni i o t k i, cz y 1 i Ha n d 1 ar z by d í a\nz K r a k o ws k i e g o,\" a ruští aktorové vykonavše ruskou\nfrašku o jednom jednání: „Ek/ta OTÍ> iřbuuiaro cep/ui,a\"\n(bída s něžným srdcem) od G. Sologuba. Mezi aktami\nhráli pp. Kletzer a Kuhe duo na cello a piano.\nLublin (v Rusi). Dne 3. března bude zde dáván\nvelký koncert ve prospěch Varšavského „Institutu mu-\nzyczného.\" Mimo jine útvory bude se provozovali\n„Kantáta,\" s textem Adama Krasiňského as hudbou od\ne i ch m a na.\nMannheim. Zdejší hudební jednota „Tonhalle\" vy-\npisuje cenu 100 zl. rýnsk. za nejlepší trio pro piano,\nhousle a cello, kteréž i méně sběhlým hudebníkům\npřístupné býti má. Partitury nechť zašlou skladatelé\ndo konce lipna 1860 se zapečetěným psaním, v němžto\nse jméno a sídlo skladatele naeházeti musí, dotcene jednotě\ndo Mannheimu. Psaní a partitura nechf je opatřena he-\nslem ze Schillerovýeh básní.\nMnichov, dne 24. února. Na nejvyšší rozkaz pře-\nvzali před 2 lety pánové Seidl, F. Lachner a J. H. Stunz\nna sebe, ze složí „bavorskou národní píseň.\"\nText k písni vzdělali pánové Trautmann, Beck a L. Wohl-\ngemuth. Z těchto 3 písní ještě Stunzova se neprovozovala\na skladatel Stunz zemřel, aniž by dílo své slyšel. V pon-\ndělí bude se v prvním postním koncertě tato píseň\nprovozovati.\nPoříz. O prvním koncertu paní Szarvadyové roz,\nKlausové, ceske to umělkyně, píše ~L'lndepCndence\":\nNení to v skutku koncert, když paní Sz. hraje; je to opravdu\nhudební večerní zabava s velkými mistry hudebního umění.\nPaní Sz. slouží to ke cti, že jen jména nejkraššího zvuku\ndo svých programu beře. Jest kněžka neúhonné slávy.\nJedna skladba „Air\" od Rameaua a nocturna od Chopina\nbyly Milostenky teto večerní zabavy, které v duši a v pa-\nměti přítomných hluboký dojem zanechaly. Druhý kon-\ncert p. Szarvadyové odbýval sedne 25. února. Před-\nnášela! trio Es-dur od Beethovena (op. 70), sonátu pro\npiano a cello od Mendelssohna (op. 58), etudu a impromptu\nod Chopina, nuits blanches a improvisací od S. Hellera\na etudes symphoniques od B. Schumana. Pařížané mají\ntake svou parodii na „Tannháusera,\" Děkují za tuto ma-\nsopustní zábavu p. J. Offenbachu, řediteli divadla „Bouf-\nfes Pari si e as.\"\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 25. února překvapila nás", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 25. února překvapila nás", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5985, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 25. února překvapila nás\nnová Meyerbeerova opera: „Dinora neb Pouť do\nPloermelu.\" Text, původně francouzský od M. Carré a J.\nBarbiera, překlad od J. C. Grúnbauma, připouští skladateli\nrozmanitých hudebních barvitostí, jichž i Meyerbeer výtečně\na vhodně užil, zvláště v ouvertuře. Tato počíná pů-\nvodními figuracemi pro housle, které neunavené hledání\na těkání Dinory naznačují. Znění zvonku kozy následuje\nzde v thémé, kteráž vždy výše až k tutti vystupuje. S touto\nthémou spojena jest druhá, hlavně foukacími nástrojemi\ninstruinentovaná. Hlavní motiv celku jest vznešený sbor\npoutníků, ku kapli putujících, za scénou. Po půvabné\nmezihře opětuje se opět po dvakráte, načež po krátkém\nsolu pro lesnici bouřka nastoupí. Majestátní tato scéna\nosvědčuje genialnost skladatelovu. Zpočátku lící se mocné\nproudění vichru, v to se mísí lahodné tony harfy k mo-\ndlitbě zovoucí, konečně hromu třesk a melodie flétny, ji-\nmiž slabý svit měsíce a okamžité ticho naznačeno jest. Ještě\njednou ozve se sbor poutníků za scénou a hudba vystoupí\nv nejvyšší fortissimo, ukoncíc mohutnou tuto ouverturu.\nSbor z pole se navracujících rolníků ciní vchod k prv-\nnímu jednání a vyznačuje se tím, že tento toliko šesti\nženskými hlasy zastoupen jest. Houslové figurace nyní\nnastoupivše, naznačují opět příchod Dinory, jejíž arie rozmar\nneb trud velmi trefně líci. Pravý opak k této arii tvoří\ncouplet dudákův „Gott vertheilte seine Gaben,\" v němž\nkomický živel a bázeň před duchy patrně se jeví. Solo\ndud umístěno jest velmi vhodně, když právě šílená dívka\nmelodije tyto hlasem nápodobnit se snaží, tak že zde roz-\nmanitost mezi hudbou a zpěvem se jeví. (Dok. bud.)\nVýtečný basista J. Rokytanský, syn našeho\nznamenitého krajana a professora ve Vídni, pana Dra.\nRokytanského, jenž byl členem královského divadla a 11 a\nSeal a v Miláně, jesť od ředitele Salviho, kterýž co ne-\nvidět ve Vídni italskou operu otevře, pro letošní saisonu\nve Vídni engažován. Jeho bratr Viktor, nadějný tenorista,\njenž nedávno v akademiji Klesheima ve Vídni s úspěchem\núčinkoval, věnuje se iaké divadlu.\nCo nevidět uslyšíme šestou Offenbaehovu ope-\nretku „Manžel přede dveřmi,\" kteráž prý líbezností hudby\ni jeho „Svatbu při záři svítilen\" předci.\nPianista pan Treiber ze Štýrského Hradce uspo-\nřádá dne 5. t. m. svůj koncert v sále konviktském.\nZdatný skladatel pan Václav Zavrtal jesť nyní\nkapelníkem 4. pluku granátníků Lombardských v Turině.\nPan Ed. Horný, absolvovaný žák Pražského\nkonservatoria , jenž několik c es k ý ch písní do hudby\nuvedl, stal se kapelníkem u c. k.74. pěšího pluku hra-\nběte Nobiliho.\nKoncert ku prospěchu svobodného stolování\nchudých právníků odbýval se v neděli dne 26. února a\na obsahoval klassickou ouverturu k opeře: „Ifigenie v Au-\nlisu\" od Glucka a svěží symfonii číslo 2 od Beethovena.\nPan Reichel zpíval arii „Piladesa\" od Glucka a Arnoldovu\narii z Telia, slečna Brennerova přednášela arii Aminy\nz „Náměsíěné\" a p. Ant. Benevic zvonkové rondo pro\nhousle od Paganiniho. Nebyvše tomuto koncertu přítomni,\npomlcujeme o provedení přednesených kusů.\nv\nŘeditel pianního ústavu, pan Ig. Jelínek, uspo-\nřádá ve svém ústavě se svými žáky dvě večerní hu-\ndební zábavy, z nichžto první dne 11., druhá dne 18.\nbřezna na Malé Straně dávána bude.\nv f\nŘeditel varhanické školy, pan Jos. Krejčí, vyda\nbrzy u J. Hofřmanna důkladnou školu pro var-\nhany, kteráž ze 3 částí sestávati a každý měsíc po archu\nv \\\nse vydávali bude. Škola tato bude se znamenitě lišit' od\npodobných škol německých tím, že v ní umístěny budou\npříklady toliko ze skladeb ceských skladatelův,\njmenovitě: Černohorského, Zelenky, Zacha, Segerta, Bri-\nxiho, Tůmy, Vitáska, Krejčího atd. Předplatní cenu a\nzevrubnější zprávu o tomto díle podáme později.\nv v\nŘeditel Zofínské akademie, pan kapelní mistr Fran-\ntišek Sk roup, odbývá každou sobotu vG hodin hudební\nzkoušky na housle, violu, cello a kontrabas. Ti,\njižto by ve zkouškách těch chtěli podílu bráti, pozvání\nbyli na první sobotu, dne 25. února a skutečně valný\npočet se jich dostavil. I není pochybnosti, že se i dilet—\ntanti pro dechové nástroje přihlásí, z nichžto všech\npak Zofínská akademie svůj orkestr si utvoří as to bude\ni instrumentální skladby v koncertech svých provozovati.\nPrvní koncert konservatoria bude v sobotu\no 12. hod. v poledne v sále konviktském. Jesť vě-\nnován památce na zvěčnělého mistra Lud. Spohra, jenž\nbyl čestným onde in zdejšího konservatoria. Program\njesť tento: 1. První oddělení symfonie C-moll od L.\nSpohra. Druhé oddělení První věta z koncertina pro\nklarinet od L. Spohra, přednese Josef Mayer (přijat\nr. 1855). 2. Árie z opery „Faust\" od L. Spohra, zpívá\nnadaná operní žákyně Aloisie Blaž ko va. 3. První větu\nz podvojného koncertu (H-moll) pro dvoje housle od\nL. Spohra; přednesou Vojtěch Hřímali a Emanuel\nWirth (přijatí r. 1855.) 4. Ouvertura k druhému dílu\noratoria „Poslední věci\" od L. Spohra, Koncerty konser-\nvatoria vynikají vždy znamenitým provedením skladeb a\ndošly velkého účastenství, i lze se nadíti, že i letošní\nz velké návštěvy se těšiti budou.\nPan Václ. Červený, věhlasný český hotovitel\nhudebních nástrojů v Hradci Králové, jenž v Novém Yorku,\nMnichově a v Paříži za své nástroje cenní inedailli\nprvní třídy vyznamenán byl, dostává zakázky na své ná-\nstroje ze všech zemí Eropy. Avšak pan Červený jest\nskutečně nejcinnější a nejpokrocilejší průmyslník ve svém\noboru. Nástroje jeho vynikají úhlednou stavbou, elegantní\nformou, silou a čistotou tonu, velmi čistým naladěním,\npřiměřeným uspořádáním mechaniky a solidností práce.\nTo dosvědčují hojná vysvědčeni* vojenských kapelníků,\njmenovitě: Arnholda, F. Budinského, J, Gielga, Fr. Hanácká,\nK. Chlurna, J. Kašte, J. Krejčího, M. Konneínanna, Lou-\nkotského, J. Pauera, Fl. Pospíšila, J. Reissnera, Schindel-\nmeissera v Hamburku, Voitla a štábních hornistň Geisel-\nbrechta ve Frankfurtu n. M., S. Sohna v Berghausenu atd.\nOdporucujeine všem p. ředitelům kůru tyto výborné nástroje\np. Červeného, kteréž všestranného účastenství zasluhují."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2347, "texte": "Nikdo zajisté upírati nebude, že zpěv náleží k nej-\nmocnějším pákám života spoleěenského a národního. Kým\nnepohne píseň zdařile přednesená a jakž teprv rozjaří\nkaždého sbor zvučných hlasů mužských? A př#ce u nás,\nve vlasti českoslovanské, slynoucí hudbou a zpěvem, do-\nsaváde ne z plna poslonéíno obecenstvu. Spolkové zpě~\nváctí, utěšeně se množící, nemají potřebných prosťredkův;\nnedostává! se jim v hojnosti dostatečné sborů v a ne\nmalou působí nesnáz, sháněti se po nich. A kolik máme\nskladatelův výborných a mnoho-li každý chová výtečných\nplodův, jež buď zcela jsou neznámy neb pouze na malý\nkruh obinezeny? K poměrům řečeným hledě, odhodlal se\nredaktor těchto listů, v spojení s čackým skladatelem\np# Ludevítem Procházkou, vyhověti požadavkům\npravidelným vydáváním pňvod ní ch čtverozpěvň\nčeský ch pro mužské hlasy (v hlasech) , kteréž vy-\ncházeli budou nákladem obchodu hudebního chvalně zná-\nmých pp. Kristofa a Kuhé v Praze pod jmenem:\n„Zahoj, sbírka původních čtverozpěvů ceských\npro hlasy mužské.\" Sbírka tato obsahovati bude\nčtverozpěvy nejrozmanitější— vážné i veselé. Vlasti-\nmilové najdou v „Z á boji\" zpěvy k vynoření citův svých,\nrovněž jako druhové veselí, užívajíce světa rozkoší, cer-\npati mohou z něho podnět k oživení rozmaru svého\nslovem bráti se hude ohled na všecky poměry života\nspolečenského. Přispívali budou nejvýtečnější skladate-\nlově čeští a slovanští vůbec, jejichžto jména později\npodáme. Celé dílo rozvrženo jest na šest sešit ův,\nz nichž každý sešit z 2 archů v hudebních (čili 8 listňv\nosmerkových) se skládati a za měsíc jednou v hlásí ch\nvycházeti bude. Rozumí se samo sebou, že úprava bude\nslušná a věci přiměřená. Předplácí se na šest sešitů v\npro Prahu 2 zl. 40 kr., se zásylkou poštovní 2 zl. 76\nkr. rak. cis. Jednotlivé sešity prodávali se budou po\n60 kr. nov. Odběratelům 6 výtiskňv sedmý dostane se\nnádavkem. Předplacení zasýlejž se do skladu hudebního\npp. Kristofa a Kuhé (k rukoum pp. Em. Meliše a Ludev.\nProcházky) v Praze. Slavné účastenství obecenstva našeho\nu podporování všeho, což směřuje k oživení a zvelebení\nživota národního, ručí podnikatelům, že „Záboji\" popřáno\nbude přístupu do všech kruhňv obyvatelstva našeliQ. Nech\nať tedy pěje „srdce k srdcu\" a jako Záboj, onen hrdina\na pěvec naší šedé minulosti, nech pohne „slovy ip ě-\nniem\" vší vlastí českoslovanskou. První sešit vyjde\n1. dubna."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "56", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7.2", "titre_corps": "(V. B.*) Z Budějovic. (P. Novotný, — ústavy", "titre_sommaire": "(V. B.*) Z Budějovic. (P. Novotný, — ústavy", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.7", "debut_caractere": 2349, "fin_caractere_exclue": 6462, "texte": "(V. B.*) Z Budějovic. (P. Novotný, — ústavy\nhudební, — hudba vůbec.) Hudba zdejší vesměs šine se\nvždy v jasnější éter české národnosti; české písně\nozývají se salonem i domovem, tonem i slovem, i všemi\nnástroji, a nižádný ples neskončí se bez nějakého Potpour-\nri. Taneční hudba zaujímá teď loco primo, a skvěje\nse pod vedením velecinného ředitele p. Novotného.\nTotéž se směle říci může o kostelní hudbě. Za konec\nloňského roku jakož i za tyto dva měsíce krásné skladby\nslyšeli jsme; juž jména tvůrců jejich hlaholí ve světě hu-\ndebním : jsou to Mozart, Fiihrer, Vitásek, Beethoven,\natd. Velké Mozartovo Requiem provozováno bylo nedávno\na výsledku skvělého došlo; i jeho korunovací mše do C dur\nvýborně byla provedena. Na sv. Ceciliji a na sv. Miku-\nláše napojilo se sídlo citů našich umělým provedením\np. Kreuzrovy mše do A-dur; a nedlouho na to i jeho veliké\ndílo do E bylo provedeno. Za tento úspěch naší hudby\nděkujeme srdečně milému řediteli zdejší kapely, p. Novot-\nnému; kéž setrvá ve své činnosti! Největších však\nzásluh dobyl sobě výtečný muž tento založením ústavu\nvyučovacího na piano; každoročné zkoušky učňů\njeho nejznačnějších důkazů o výbornosti ústavu i učitele\npodávají. Zdejší ústav pro čekatele učitclstvjí\nohlušiti hledí ustavičný nářek učitelstva z kraje na ne-\numělost nových podučitelů v hudbě a zpěvu; letošním bě-\nhem již se provozovalo osmero Fuhrerových větších mší,\ndvě díla však obvzláštriě svědčí o hudební obeznalosti če-\nkatelů: Mozartova korunovací mše do C, jenž se skvěle\nprovedla v den podání řádu čestného p. proboštovi Kaut-\nzovi, a Horákova mše. Zpěv sborový předčí veškeré\nzdejší sbory. Tyto poslední dny masopustu má se dávati\nples přičiněním a uspořádáním p. Novotného, jehož čistý\nvýnos určen jest k založení fondu pro zaopatření\nvdov po kostelních hudebnících; schvalujeme tu ideii;\nkéž se jen značně uskuteční. Na něco si však musíme\nstýskati; předně, že zde nižádné vojenské kapely nestává,\nza druhé, že se zdejší ochota posud k žádnému akade-\nmickému provedení neodhodlala, a za třetí, že nemáme\nčeského divadla.\n(P. N.) Z Německého Urodit. (Zpě vácký spo-\nlek.) Budiž nám popřáno podati zprávu o živé činnosti\nzpěváckého spolku, kterýž zde v listopadu 1859 hor-\nlivým přičiněním několika přátel zpěvu zaražen byl. Za\nkrátký čas svého trvání připravil nám pět velmi příjem-\nných večerů a rozehřál v nás lásku k jemnorázným zvu-\nkům zpěvů českých a tolikéž touhu po brzkém opě-\ntování podobných zábav, ku kterýmžto zajisté opět nejen\nčelnější obyvatelstvo města, abebrž jako teď i celého vů-\nkolí radostně přichvátá. Těšíme se na dvě akademie,\njež spolek v postě k dobrým účelům dáti zamýšlí. Budiž\nza to dík p. řediteli a všem tu působícím, že nevyluču-\njíce zpěvů německých, českým pokaždé místa dávají. Z těchto\nmezi jinými slyšeli jsme: Jelena „Zavzni plese\", téhož\nsbor, k němuž zdejší důstojný gyrnnasialní ředitel přidal\nrázný text; Skroupovu píseň „Slovan\", od Bránského\n„Pochod\", „Polka\", „Mazurka\", Zvonáře „Směs národ-\nních písní\", Kreutzerovu píseň „Čechův zpěv\", Sedláč-\nkovu píseň „Marné výstrahy\", kteréž tak se zalíbily,\nže skoro pokaždé opakovány býti musely. Spolek, jehož\nstanov potvrzení tuty dni nás došlo, čítá 25 oudň činných,\n35 přispívajících. Za ředitele zvolen byl výtečný p. Jan\nMay dl, c. k. berní dozorce, za místoředitele pan P.Petr\nVrabec, horlivý ředitel hlavní školy, a do výboru za-\njisté obezřele vybráni učinliví mužové tak, že všecky stavy\nzastoupeny jsou. Přejeme spolku dlouhého trvání i bla-\nhodárného působení, a líto by nám bylo, kdyby pro jakés\nnedorozumění, jak se jinde už stalo, činnost jeho skrá-\ncena neb dokonce zničena býti měla.\n(P. Z.) Ze Sušic. (Dudák v Americe. Šimákovy\nskladby.) Roku 1853 vystěhoval se z Damiče jistý obratný\ndudák do Ameriky, aniž by své umění tam provozoval.\nNedávno obdržel na blízku zde bydlící bratr jeho psaní\nod něho, v němž ho žádá, aby mu do St. Louis poslal\ndoma zanechané dudy ; nebot tímto, v těchto krajích nezná-\nmým nástrojem hodlá onen virtuos na dudy tolik dollarů si\nvydělati, aby po dlouhém čase opět vlast svou navštíviti\n\n*) Račte nám často dopisovati! Užijeme dvou básní."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 494, "texte": "mohl. Dudy juž se nacházejí na cestě a my přejeme,\naby tony téhož prastarého českého národního nástroje\nnějaký div tam učinily a přání vystěhovalce se vyplnilo.\nBylo by skutečně záslužné, aby nám nějaký znatel hi-\nstorii dudů podal. V některých hudebních kruzích\nslyšel jsem nejnovější piegy pro piano od výtečného Bed.\nSima ka, které se tu velice líbí. Jsou to Báje u pře-\nslice (Mahrchen am Spinnrad) a Idylla, které u Schota\nv Mohuci vyšly. Kéž by se ušlechtilé skladby tyto hojně\nrozšířily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7.3", "titre_corps": "Berlín. V neděli, dne 19. února dával A. Dreyschok", "titre_sommaire": "Berlín. V neděli, dne 19. února dával A. Dreyschok", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 496, "fin_caractere_exclue": 4327, "texte": "Berlín. V neděli, dne 19. února dával A. Dreyschok\nsvůj třetí koncert a dne 21. uspořádal koncert\nku prospěchu pruských vojínů. Ve středu dne 22. byla\nv paláci Pruského prince Bedřicha Viléma večerní zábeva,\nv nížto mimo jiné též slavní ěeští umělci pan Ferd.\nLaub, p. Vovorský a paní Herrenburgerová roz. Tuč-\nko v a účinkovali.\nJager (Erlau.) Bratři František a Ondřej Žaskov-\nsky co ředilelové kuru a varhaníci chvalně známi, kteří\nv Pražské varhanické škoie svého hudebního vzdě-\nlání dosáhše, co skladatele se vyznačili, obdrželi před\nnedávnem od „Mozartea\" v Solnohrade diplom co cestu\noudové.\n(R. M.) Kiov. (Dop. původ.) Dne 21. ledna uspo-\nřádali zdejší hudební umělci a ochotníci v sále prvního\ngymnasia velký vokální a instrumentální koncert ve\nprospěch Varšavského ústavu hudebního. Program\nobsahoval následující útvory: 1. Ouvertura k zpěvohře\n„Ssutiny Ba bilo nu.\" od K. Kurp i íí s kéh o. 2. Le\nspectre de Vanda, scéna a árie dramatická pro rnezzo\nsoprán. 3. a) Nocturno (Ií-dur) op, 32 od Chopina,\nb) Mazur Laskarzewskéhó. c) Fantasie imprQmtu op. 66\nod Chopina. 4. Scéna i arie ze zpěvohry „Trubadour\"\nod Verdiho. 5. Miserere pro hlas tenorový a sbor s prů-\nvodem orkestru. Útvar tento složený a přednesený od\np. Kocipinského nejvíce se líbil. 6 Mazur na housle\na piano složil a vykonal Wlad. Ižycki. 7. a) Recitativ a\ndumka pro tenor zpěvohry „Halka.\" b.) Lódka, píseň\npro tenor. 8. Sextuor ze zpěvohry Don Juan. Koncert\ntento ukoněen byl ouverturou k zpěvohře „Oberon\" na 6\nfortepian každé o čtvero rukou. Mimo tento koncert\nbylo dne 22*. prosince v divadle velké představení, ve\nkterem zúčastnili se polští hercove představivše veselohru:\n„Mi es z c za ni e i Kni i o t k i, cz y 1 i Ha n d 1 ar z by d í a\nz K r a k o ws k i e g o,\" a ruští aktorové vykonavše ruskou\nfrašku o jednom jednání: „Ek/ta OTÍ> iřbuuiaro cep/ui,a\"\n(bída s něžným srdcem) od G. Sologuba. Mezi aktami\nhráli pp. Kletzer a Kuhe duo na cello a piano.\nLublin (v Rusi). Dne 3. března bude zde dáván\nvelký koncert ve prospěch Varšavského „Institutu mu-\nzyczného.\" Mimo jine útvory bude se provozovali\n„Kantáta,\" s textem Adama Krasiňského as hudbou od\ne i ch m a na.\nMannheim. Zdejší hudební jednota „Tonhalle\" vy-\npisuje cenu 100 zl. rýnsk. za nejlepší trio pro piano,\nhousle a cello, kteréž i méně sběhlým hudebníkům\npřístupné býti má. Partitury nechť zašlou skladatelé\ndo konce lipna 1860 se zapečetěným psaním, v němžto\nse jméno a sídlo skladatele naeházeti musí, dotcene jednotě\ndo Mannheimu. Psaní a partitura nechf je opatřena he-\nslem ze Schillerovýeh básní.\nMnichov, dne 24. února. Na nejvyšší rozkaz pře-\nvzali před 2 lety pánové Seidl, F. Lachner a J. H. Stunz\nna sebe, ze složí „bavorskou národní píseň.\"\nText k písni vzdělali pánové Trautmann, Beck a L. Wohl-\ngemuth. Z těchto 3 písní ještě Stunzova se neprovozovala\na skladatel Stunz zemřel, aniž by dílo své slyšel. V pon-\ndělí bude se v prvním postním koncertě tato píseň\nprovozovati.\nPoříz. O prvním koncertu paní Szarvadyové roz,\nKlausové, ceske to umělkyně, píše ~L'lndepCndence\":\nNení to v skutku koncert, když paní Sz. hraje; je to opravdu\nhudební večerní zabava s velkými mistry hudebního umění.\nPaní Sz. slouží to ke cti, že jen jména nejkraššího zvuku\ndo svých programu beře. Jest kněžka neúhonné slávy.\nJedna skladba „Air\" od Rameaua a nocturna od Chopina\nbyly Milostenky teto večerní zabavy, které v duši a v pa-\nměti přítomných hluboký dojem zanechaly. Druhý kon-\ncert p. Szarvadyové odbýval sedne 25. února. Před-\nnášela! trio Es-dur od Beethovena (op. 70), sonátu pro\npiano a cello od Mendelssohna (op. 58), etudu a impromptu\nod Chopina, nuits blanches a improvisací od S. Hellera\na etudes symphoniques od B. Schumana. Pařížané mají\ntake svou parodii na „Tannháusera,\" Děkují za tuto ma-\nsopustní zábavu p. J. Offenbachu, řediteli divadla „Bouf-\nfes Pari si e as.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 4329, "fin_caractere_exclue": 4340, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Rossini a tenorista.) Že zpěváci časlo lépe něčemu rozumĕti", "titre_sommaire": "(Rossini a tenorista.) Že zpěváci časlo lépe něčemu rozumĕti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 4342, "fin_caractere_exclue": 5955, "texte": "(Rossini a tenorista.) Že zpěváci časlo lépe něčemu rozumĕti\nchtějí, co zpívati mají, než ředitelové hudby aneb docela skladatelé\nsami, jesť známá věc. Časem ale mají přec pravdu. Tak přestal\nAlex. Duprez (Dypré) při první zkoušce Rossiniovy opery „Vilém\nTell\" r. 1837 po prvních taktech zpívati a žádal kapelníka Ant.\nT. Habenecka, by ho pozvolněji doprovázel. „Pane Dupreze,\"\nodvětil ředitel orchestru, „dávámť juž 17 let tak doprovázeli a sice\nu přítomnosti mistra Rossmiho, můj přítel Nourrit (Nury) zpíval\narii právě tak ajá ji nedám jinak hráti.\" »A já jsem,\" odpo-\nvěděl Duprez, ~studoval 10 let tuto operu a nemohu témuž místu\nrozurneti, když se takto nevezme, jak bych ji zpívati chtě!; chcete\nmne doprovázel jak si to přeju?\" „Nikoliv.46 „Nuže, tedy\nse poroučím,\" odvětil Duprez a odešel. Nastalo všeobecné zdě-\nšení. Uzavření Habeneekovo nedalo se žádnými prosbami změnili\na Duprez setrval právě tak pevně ve svém mínění. Co pocítí? Psalo se\nRossinimu, jenž právě v jistém městě jižního Francouzska svému\nnejmilejšimu zaměstnání sladké zahálce se oddal. I dalť\nse nutnými představami a prosbami pohnouti a přišed do Paříže\npožádal zpěváka, by ho navštívil. - Pěvec vstoupiv k němu,\npřednesl mu svou záležitost'. „Nuže\" pravil Rossini posadě se\nk pianu, „zazpívejte mi to, jak vy to myslíte.\" Duprez zpíval. --\n„Dobře, dobře!\" zvolal mistr opětně pří velké arii. „Bratří při\nmé mstě přispějte\" vyskočil docela Rossini, tiskl pěvci ruku a pra-\nvil: „Náš laskavý Habeneck bude Vás provázeti jak si to přejete.\nVy jste velký umělec!\" Od té doby hraje a zpívá se ~Vilém Tell,\"\njak to Duprez za vhodné uznal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 5957, "fin_caractere_exclue": 6041, "texte": "Listárna.\nPanu Jod .... v N. Pa ... — Od p. prof.\nH. obdržíte průvod na druhý týden*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesť 3. notová příloha obsáhající varhanní skladbu od Leop. Zvonaře", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesť 3. notová příloha obsáhající varhanní skladbu od Leop. Zvonaře", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "debut_caractere": 6043, "fin_caractere_exclue": 6135, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesť 3. notová příloha obsáhající varhanní skladbu od Leop. Zvonaře"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[49]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.1", "texte": "Láska k hudbĕ.\nVáclav Eugen Kursa.\nm duše láskou nadšená\nse v krásy ráje vsnila\na v blahé chvíli kytici\nsi z melodijí svila.\nCo ústa děvy šeptala\nslast citů, jemné tísně\nnaděje, tajné tušení\nvše těsnilo se v písně!\nSloučených jiskry plamenů\nse k nebi vyvznášely\na skryté zvuky k souhlasům\nse v srdcích rozechvěly,\na v blahém rozechvění tom\nv samé jsem zíral nebe,\njehož odsvitem na zemi\npoznávám hudbo, tebe!\n\nHudební zdravověda.\nPodává doktor Jan Špott.\n*)\nOpatrování a pěstování smyslu sluchového.\nJuž v útlém mládí škodíme sluchu úmyslným při—\ntlačováním ucha k hlavě, aby neodstávalo; jmenovité\nobvazujeme-Ii kolem hlavy šátky, čepice i podbradkv\nneb zahrabujeme~li hlavy do peřin, čímž jen výpar pří-\nlišně rozmnožujeme.\nKaždé vření v hlavě působí škodlivě na sluch jako\npřílišné teplo i přílišné chladno 5 zvlášť ale škodí prů-\nvan, je-li mu hlava vystavena, nastuzeni nohou, nad-\núžívání nápojů lihových a náruzivostLf\nKaždým silným a náhlým zvukem neb hřmotem\nsluchu se übližuje, taktéž silným zvoněním, hřměním\nděl, křičením do ucha, hřmotným klepáním atd. Dělo-\nstřelei, mlynáři, zvoníci, kováři bývají přihluchlí a v stáří\ndocela hluší. Silné otřesení hlavy neb celého těla jest\ntéž sluchu na škodu. Jak často povstala tpřihíuchlosf\nneb ohluchnutí fackou, pohlavkem, klepnutím do hlavy,\npověstnou rákoskou učitelovou, smyčcem atd* a konečně\ni padnutím na hlavu!\nPadnou-li nějaké ostré neb chorobné látky na ústroje\nsluchové, u př. spála, neštovice, lišeje, růže atd. a za-\nhánějí-li se s povrchu jakož i při horké nemoci, po-\nvstává všelijaká choroba sluchu a konečně ohluchnutí.\nČistota těla a zvlášť hlavy bude i k udržení sluchu\nnapomáhat, jmenovitě vyplachování úst za příčinou\nspojení Eustachovy trubky, blíž mandlí se nacházející\ns vnitřním uchem, denní myli, před uchem aza uchem\nspojeno s mírným třením prstami, tření vazu; avšak\ndlužno se stříci brzkého na to vycházení. Podobně\ni polévání zadní částky hlavy dobře působí; jakmile\nby ale polévání nějaké bolení dělalo, třeba i hned toho\nzanechati. Sem náleží i pární lázně a lázně\nv nichž jako při polévání hlavy se říditi dlužno. Chou-\nlostivý neb chorobný na sluch učiní dobře, když si před\nlázní otvor ucha bavlnou zachrání.\nK čistotě těla náleží i čistota zvukovodu z ucha ze-\nvnitřního k uchu vnitřnímu vedoucího. Maz ušní tam\nse nacházející střeží ucho před hmyzem, zmirňuje hrubý\ndojem hřmotu a silných zvuků; příliš nahromaděný ale\nobtěžuje, nedává přístupu vzduchu k uchu a působí na-\nhluchlosf. Nejlépe se maz odstraňuje, nakape-Ii se do\nucha I—2 kapek mandlového oleje a vyndává-li se\nnapotom stočeným cípem lněného šátku, co se však\nnejmírnějším způsobem vykonati musí.\nOlej vkapá se bud sám do ucha nakloněného neb\nnějakou ušní lžičkou dřevěnou neb kostěnou se tam\nvpraví aneb i kousek bavlny olejem napuštěné do ucha\nna noc se položí, načež zrána vyčištění následuje.\nSilné zaražení ucha odstraní se vystřikováním ucha\nvlažnou vodou a zvláštní k tomu cíli náležející stříkačkou\nušní. Ušní lžička nesmí žádných ostrých krajů míti a\nsmí se toliko \\ palce do ucha vpraviti. Každé hrubé\nšťourání v uchu jak lžičkou tak prstem neb šatem jen\n\n*) Poznám. V Praze léčí upotřebením zvláštních nástrojů aku-\nstických pan doktor Pospíšil choré na sluch."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.2", "texte": "sluchu škoditi bude; podobně i silné vstrkání bavlny\ndo ucha. Vlásky u otvoru ucha tam ponecháme, neb\nty pro nic za nic tam nejsou umístěny ; chránit' přístup\nrozličných látek k uchu a podobně i ucho před nastu-\nzením.\nI přihodí se často, že všelicos do uchovodu vnikne,\nu př. hmyz, mušky, blechy, červi atd., než tu nejlíp\nučiníme, když hmyz ten olejem nejdřív usmrtíme a po-\ntom z ucha vytáhneme. Vniknou-li do ucha fasole,\nhrách atd., nutno i hned tyto odstranili, neboť dělaly\nby nabubřením ještě větší obtíže.\nKonečně budiž zde i mluveno o pěstování sluchu.\nSluch napomáhá vývinu řeči; nemluvme na děti a ne-\nbudou i ony tak brzy mluviti; kdo ztrácí sluch, trpí\nčasto i ujmu na řeči. Tak se vyvinuje u nahluchlých,\nkdyž do ohluchnutí přecházejí, , co se\nzvláště u dítek pozoruje.\nMírným mluvením, zpíváním tedy dopomáháme ma-\nlým dítkám k vývinu jak sluchu tak i řeči. I pravi-\ndelná hudba ušlechťuje sluch a ducha; ale přílišně když\nse pěstuje, působí zženštilost, těkavosf mysle, což už\nPlálo připomíná. Zahřejme neb zazpívejme musikantovi\nneb milovníku hudby jen nějaký hezký kousek, a on\nzapomene na sebe, děti i ženu, tím spíše a snadněji\nna vlast a domov svůj. Z těchto blízkých a věru\nsmutných příkladů nechť si každý vezme výstrahu!\nPůsobení hudby na nemocného človĕka.\nZnamenitý jesť výrok slovutného lékaře Tissota\no působení hudby na nemocného člověka. Od hudby\nv mnohých případech tak v souchotinách lze více\nočekávati, než od tak zvaných odporných lékův; neboť\nhudby bez nucení užiti možná iv těch případech, v kte-\nrých příčinu nemoce poznati nám nelze. V tom\nsmyslu radí i Petr Frank užiti hudby v čas panujících\nmorových nemoci, což i Římané a Řekové dělávali.\nKaždý vidí prospěšný účinek spořádané hudby na sklí-\nčenou mysl, jmenovitě v lázních.\nChorá mysl i blouznění hudbou se vylíčily; tak\npůsobil Girard v blázinci Auxerreském výhradně hudbou\nna jemu svěřené tam nemocné. Podobně dobré vý-\nsledky hudbou uznali Reil a Herder, syn slovutného\npastora Herdera, též Esquirol, Pinel a Leuret.\nHudbou byly vyléčeny nemoce:\n1. Bolest' licrií (Hic doloreux).\n2. Bolesf kyčelní, nervovní (Coelius Aurelianus).\n3. Lichorodka a bolesť hlavy (Sauveges).\n4. Zachvácení spaním v horké nemoci (Mai v Hei-\ndelbergu a Erdmann ve Vitlenbergú).\n5. Bezspaní si jeden Pařížský skladatel hudby v korké\nnemoci jenom kantatou Brenier-ovou vícekráte opako-\nvanou byl zahnal. Oko pozbylo divokého ohně, upo-\nkojil se, radostí zaplakav a konečně za 10 dní se\nuzdravil. Do spaní nejlíp uvádí člověka jednozvučný\nne silný zvuk a hlas; tak klepání mlýna. Řečnění jedno-\nzvučné zajisté člověka uspí, jak toho dobře znají ka-\nzatelé a učitelové.\n6. Z poloúmrtí povzbudili pozaunisté jednoho již\nna márách ležícího klášterníka, když totiž jeho oblíbený\npochod naposledy mu zatroubili. (Petr Frank.)\n7. Padoucí nemoc. (Quarin a Bruckmann.)\n8. Hypochondrie a hysterie. (Jahr.)\n9. Tanec sv. Víta, blednice.\n10. Hluchota. (Asklepiades, Holders, Villisius,\nAlbrecht.)\n11. Nemoce všeho druhu, tvrdí Colomb— ve svém\nSans-Sensologie že vyléčiti možná hudbou a kon-\ntrapunktem.\n\nVáclav Em. Horák.\nStručný životopisní nástin. Podává redaktor.\nJeden z nejoblibenějších, nejpopulárnějších a nej-\nvýtečnějších skladatelů pro kostel jesf beze všeho od-\nporu p. Václav Horák, jenž si svými skladbami nejen\nslovutného jména ve své vlasti, alebrž iv cizině získal.\nNebude ledy od místa, podárne-li stručný životopis za-\nsloužilého našeho výtečníka bohoslužné Hudběny.\nVáclav Emanuel Horák narodil se dne 1. ledna\n1800 ve Mšeně, jesf syn prostého měšťana a byl mezi\nsvými bratřími toliko jediný hudebně nadán. První své\nhudební vzdělání obdržel od ctěného učitele Josefa\nSchuberta, učitele slavného pěvce\nJsa určen k učitelskému stavu, byl cvičen ve zpěvUj,\nklavíru, v houslích, ve fl a generálním basu,\ntak že písně a lehké mše na varhany hráti mohl. A\nzajisté bylo to pro V. Horáka velmi důležité, že ku\ncvičením v klavírní hře praeludia dostával; tof bude\nas příčinou, že si vážnou hudbu vůbec a kostelní zvlášť\noblíbil.\nJelikož taktupevným sopranistou byl, přivedla ho\nmáli v 13. roku věku jeho na radu místního kaplana\ndo Prahy. Přišlif do stověžaté Prahy právě na den\nvšech Svatých a odebrali se, jsouce doporučními listy\nopatřeni, rovnou cestou k sv. Jakubu, kochajíce se na-\ndějí, že Václav tamtéž za zpěváka na kůru přijat bude.\nAvšak tu jim - bylo praveno, že počet zpěváků je zde\njuž dávno doplněn. Co měli počíti? I dali zde matce\nradu, aby syna svého ku křížovníkům dovedla. Stalo\nse; avšak i zde obdrželi totéž rozhodnutí a posláni\njsou s listem přímluvčím na Strahov. Ale i zde přišli\npozdě ; neboť počet zpěváků byl i tam úplný."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.3", "texte": "v Rakousku na Pražském jevišti poprvé provozována\nbyla. Text, jejž obšírněji podáváme, jesf velmi zají-\nmavý a líčí život venkovanů v Bretaňsku pestrými bar-\nvami. U vesničanů Ploermelských panuje obyčej\njednou v roce v slavnostních šatech putovaf ku kapli\npanny Marie nedaleko Ploermelu. Na tento den putuje\ni pastýřka Dinora s milencem svým Hoelem ke kapli,\nby došli kněžského požehnání. Avšak černá mračna\nzvěstují poutníkům blízkou bouři, která v krátkém čase\nzuřit započne a nejen pouf překazí, nýbrž domek Di-\nnořin rozmetá. Těžce nese ztrátu tuto Hoel, vida mi-\nlenku svou v bídě a nouzi; přemýšlí jak by bohatství\nnabyl a uzavře pevně u sebe rady starého čarodějníka\nTonika uposlechnouti, jenž mu o odhalení tajného po-\nkladu zprávu dává, pak—li ale se uvolí podmínkám mu\nod něho předloženým. Hoel musí na rok opustili tuto\nzem, by od šotků i podzemních duchů poznán nebyl,\nnesmí nikoho o pokladu zpraviti a v děsné sluji skalní\ncelý rok nepozorován ztráviti. Nešfastná dívka Dinora\noplakává žalostně dvojí ztrátu, stane se nedlouho na to\nšílenou a těká ve dne v noci po lesích se svou prů-\nvodkyní kozou, by ztraceného milence opět nalezla. Tak\nuplyne dlouhý rok, kouzelník zemře, Hoel se navrátí\ndo své vlasti, aby hledal poklad, neb den pouti do Ploer-\nmelu se opět přiblížil. Nyní teprv nastoupí pravý\nděj této opery. Y pusté krajině nedaleko Ploermelu\nnalézá se nízká chatrč dudáka Corentina (Karantén).\nPoslední paprsky zapadajícího slunce ozařují tuto ro-\nmantickou krajinu. Právě übírá se schůdnou cestou\nkol chatrče u veselém zpěvu lid z pole se vracející.\nV pozadí objeví se bílá koza, vesele se skaliska na\nskalisko poskakujíc, až konečně v hustém křoví zmizí.\nV\nJi pronásleduje dívka, hlasitě svou Bellu volajíc. Sílená\ndívka přistoupí ke keři a jrne se líbeznou ukolébavku\nsvé koze zpívali, o níž se domnívá, že spí. Poroučí\nptáčkům umlknouf, by nezbudily sněhobílou Bellu. Ještě\nse rozléhají jemné melodije Dinory po lese, an sotva\ndechu popadaje přikvapí sem dudák Corentin veselou\npísničku si na dudy hrajíc. Vrazí do své chaloupky,\nv níž už čirá tma panuje a děkuje Bohu, že se bez\núrazu domů dostal, aniž by byl lesní pannu neb jiného\nšotka potkal. Mezi zpěvem Corentina, jímž se obveselit'\nobmýšlí, vyskytnou se na obloze bílé mráčky, poslové\nto blížící se bouře, venku je již tma a vítr počíná\nprudce zuřil) tak že sklo v okně nemohouc odolat' ná-\nsilí větru s cinkotem se roztluče. Corentin se lekne,\nže jej lesní panna navštívila a snaží se bázeň svou\nhraním na dudy potlačit. Příjemnému zvuku dud násle-\nduje Dinora, snažíc se, melodije tyto hlasem nápodobnií.\nNajednou vrazí prudce do světnice. Světlo shasne,\ndudák sklesne s výkřikem k zemi a Dinora poroučí mu\nhráti na dudy. Corentin hraje co mu dechu stačí neb\nse domýšlí, že strašlivá lesní panna jej navštívila. Ko-\nnečně musí i s Dinorou tančit', což však onen za po-\nslední okamžik svého žití považuje a sklesne bez sebe\nna lenošku. Dinora unavena tancem skloní hlavu na\nšíji spícího Corentina. Mezi tím potáhly se oblaka čer-\nnými mraky a čirá tma panuje po vůkolí.\n„Otevřte, otče Alaine,\" ozve se před chatrčí silný\nhlas. Příchozí nečekaje na odpověď, vyrazí několika\nsilnými ranami vetché dvéře. Pastýřka lomozem tímto\nprobuzena, vyskočí oknem. Corentin volá z plného\nhrdla o pomoc, přesvědčiv se, že to člověk neškodný,\nptá se jej po jméně a příčině tak pozdní návštěvy.\nByl to Hoel. Corentin mu sdílí smrf svého strýce, že\njest synovec otce Alaina a dědic tohoto domku. Hoel\nsnaží se Corentina k své straně obrátit, neb on má mu\npoklad z lůna země vydobyt; však dudákova bázlivost\npřekazí vše a Hoelovi nezbývá lež tohoto mocí k činu\ndonutit. Podav mu tolar, pošle jej pro pokrm a víno.\nCorentin diví se tolaru, ale Hoel slibuje inu dnešní noci\nvíce takých darovati * pakli poklad dobyde. Po malé\nchvilce navrátí se Corentin s vínem a vonnými pokrmy.\nHoel vypravuje mu o Dinoře, již miluje, pro niž shro-\nmažďuje bohatství, ukazuje hůl, kterouž mu čaroděj\nodkázal a která zlé duchy zahání. V tom se ozve\nvenku šílený smích Dinory a kytka z bodláků uvitá\npadne k nohoum Hoelovým. Hoel ji považuje za zá-\nzračnou květinu, již mu neviditelná víla poskytla. Co-\nrentin takřka nutně slíbí Hoelovi poklad dobyti. Na-\npolo opilí vycházejí z chýže, a uslyšíce zvonek kozy Dino-\nřiny, spěchají za ní, neb ona má je dovesti k skrytému\npokladu, fl. dějství.)\nJiž je téměř půlnoc. Měsíc osvěcuje spoře břízový\nlesík, skrz nějž několik dřevoštěpů z hospody domů se\nnavrací. Za nimi přikvapí Dinora a tančí se svým stí-\nnem, připomínajíc si Hoela, jehož posud miluje. Na\npusté pastvině, kteráž se až k moři rozprostírá, jesf\nv pozadí dotčená sluj, před ní rozvodněný rybník, nad\nnímž lávka položena jesf. Měsíc částečně osvěcuje\nkrajinu, blesky se křižují a z dálky slyšeli jesf hučení\nhromu. Corentin a Hoel s kouzelnou hůlkou v ruce\nvystoupí. Hoel podav dudákovi hůlku, jde ohledat sluj,\nv níž se poklad nalézti má. Corentin snaží se zpěvem\nnabýli srdnatosti, an jej Dinora překvapí. Corentin po-\nmocí hůlky jme se zaklínat' zlé duchy, pozná však v ní\nDinořít á směje se své bázlivosti. Dívka dozvěděvši se\nod něho, že poklad zde hledá, zpívá mu legendu a\nvystříhá jej před tímto krokem. Corentin ji uposlechne\na pastýřka zmizí v skaliskách. Hoel pobízí nyní Coren-\ntina k činu. Tento váhá. Oba nechtí se nyní pustiti\ndo sluje skalní. Hoel užije násilí, chopí se ho a vleče\njej k lávce, an se opěf z dáli tato slova DinoryKdo\npoklad chce dobyti první, zemře ještě v tomto roce!\""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.4", "texte": "Na zpáteční cestě zůstala matka Horákova na Malo-\nstranském náměstí u prvního louhového pilíře státi.\nBylif na skrz promoklí, anto celý den poprchávalo.\nMatka pohlížela bolestně na chrám sv. Mikuláše a tiché\nslzy ronily se přes její líce.\nTu přišel jim vstříc mladý as 24—251etý muž a\nptal se matky, proč pláče. I vypravovalaf mu své ne-\nhody. Mladík udělil matce radu, by se synem Václa-\nvem k řediteli kůru u sv. Mikuláše se odebrala, podo-\ntknuv, že, pakli zde hoch přijat nebude, všechny další\ncesty budou nadarmo. I šli tam a Václav byl, složiv\ndobře zkoušku, přijat, ačkoliv i zde počet úplný byl.\nTato laskavá rada mladíka položila základ k vzdě-\nlání Václava Horáka, jenž od té doby onoho jinocha\nnikdy více neviděl.\nZa onoho času r. 1813 byl Čeněk Mašek ře-\nditelem kůru u sv. Mikuláše, jenž v hudebním světě co\nskladatel a jeden z nejprvnějších pianistů v Praze\nchvalně znám byl.\nČtyry dni po přijmutí putoval malý Václav se 6\ngroši vid. čís. v kapse ze Mšena do Prahy. Ačkoliv\npři svém přibytí do Prahy německy za mák nerozuměl,\npřivedl to ve dvou letech svou pilností tak daleko, že\ndo první latinské třídy vstoupiti mohl. Za toho času\nhrál na varhany v 8 hod. při mši, u kteréž školáci\nMikulášské farní školy přítomni byli. Tuto mši navštěvo-\nvalo pravidelně několik úředníků bývalých zemských\ndesk, kteří Y. Horáka papírem a péry hojně zásobovali.\n(Pokračování.)\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává L. L. Zvonař.\nNoty a klič.\n(Pokračování.)\nTyto dva způsoby se musí po delší čas před se\nbráti as velikou trpělivostí jak ze strany učitele tak\ndítek pěstovány býti; jdou—li dobře, spojí se, to jesf:\nzpívá se každý do polovice v od polovice\nv seslabování, což se takto naznačí:\nPoznamenání. Zde může učitel povědíti, že se zna-\nmená nota neb věta, jež se slabě zpívat má ,písme-\nnem p (piano = slabě); písmenem f (forte = silně)\nvšak ta nota neb věta, jež se silně udaf má.\nNež se dítky naučí zpívat škálu na tento způsob,\nuplyne asi mnohá hodina. Učitel bude muset mít všeli-\njaký prostředek v záloze, jímž by netrpělivosti a třeba\ni nechuti dítek k tomuto cvičení předešel. Jeden pro-\nstředek mu dáme v následujícím příkladu, kterýž může\npředevzíf po namáhavém cvičení zpívání škály na svrchu\nudané způsoby; jesf to tato skladbička :\njejížto provedení si myslíme takto: všichni žáci zpěvu se\nsestaví ve dva sbory; první sbor začne tony c d, na\ntonu e vpadne druhý tou samou tcnořadou, co měl\nprvní; první sbor došed až k znamení repetice, začne\nopět u znamení §. na novo; rovněž tak učiní druhý\nsbor; tato tonořada se může dle libosti několikráte\nopakovat a ukončit, jak závěrek ukazuje. Pohyb se\nmůže vzít zprvu mírně, později trochu živě. Myslíme,\nže dítky brzy zpozorují, že zde honí jaksi jeden sbor\ndruhý, aniž by ho dostihl, a že musí druhý později pře-\nstat, proto že později začal, jakož i že něco podobného\nuvede živost ve vyučování a vzbudí zajímavost. Pří-\nklad ten se může ostatně zpívat v rozličných změnách,\na sice: veskrz slabě neb silně, sesilovavě od prvního\ntonu až k nejvyššímu, odtud zase übývavě až k nej-\nnižšímu aneb s přízwkem ob jeden ton, neb o dva\nneb o tři tony. O přízvuku promluvíme později; pro-\nzatím řekne učitel dítkám, že jesf při&vuk vůbec jakés\nsilnější vyražení tonu, a že dodává melodiji živosti a\nrozmanitosti.\n(Pokračování.)\n\nDinora aneb Pouť do Ploermelu.\nKomická opera ve 3 dějstvích. Hndba od Meyerbeera.\n\nJesf tomu téměř rok *), co nová tato Meyerbeerova\nopera v Paříži se dávala a dne 25. února, nemýlím-li se\n\n*) V Paříži nejprv provozovala se ~'Dinora\" dne 4. dubna 1859\nViz „Dalibora}4 n« rok 1859. Číslo 11, stránka 88."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.5", "texte": "ozývají. Již tluče dvanáctá hodina, jest nejvyšší čas.\nDinora se k nim zvolna blíží. Corentin prosí ji, by ona\nvydobyla poklad v sluji ukrytý, avšak pastýřka jej ne-\nposlouchá. V malé chvilce přiblíží se strašlivé povětří;\nblesky se křižují nebem a hrom bouří po obloze. Bella\nobjeví se na skaliskách a po lávce přeběhnouc, zmizí\nv lese. Díriora spěchá za ní. Blesk uhodí do vetché\nlávky, roztříští ji a Dinora s výkřikem padne do proudu.\nHoel, který svou milenku podle hlasu poznal, uvrhne se\ndo ječícího přívalu vodního. Dinoru před smrtí zachránit.\n(11. dějství.)\nKonečně přiblížilo se ráno. Slunko již vyšlo ze\nsvého zákrytu a děsné mraky rozptýlily se po obloze.\nNa široké louce mezi vrbami nedaleko domku Dinory\nmá se shromáždit' lid k pouti do Ploermelu připravený\nJiž z dálky ozývá se ranní píseň myslivce, kterýž zvu-\nkem lesního rohu dává vesničanům znamení, že slav-\nnostní pochod započne. Umdlený a ustrašený Corentin\nuvrhne se na podlouhlý kámen a v mysli jeho křižují\nse podivné obrazy dnešní noci. V tom uslyší jemno\nsvé několikráte volali. I běží Hoelovi vstříc, který\nv náručí polomrtvou Dinoru přináší. Corentin odběhne\nspěšně pro pomoc do blízkého dvora. Hoel sobě při-\npomíná den tento před rokem, kde majiteli její shořel\na ona jemu slíbila věčně jej milovati. Dinora přichází\nk sobě a ptá se Hoela, jehož pozná, co se s ní děje.\nHoel odvětí, že to byl pouze sen. Dívka děkuje za\nosvobození, an se sem poutníci v průvodu blíží. Dinora\nna kolenou klečíc, slučuje svou modlitbu s jejich ná-\nbožným zpěvem. Lidu více a více se množí. Dinora\npozná je všechny a představuje jim Hoela co svého\nochrance. Corentin ptá se jej ironicky po pokladu. Hoel\nusmivavě ukáže na svůj poklad Dinoru a übírá se\nse svou nevěstou pod baldachýnem ku kapli Ploer-\nmelské. Posouzení hudby následuje ve Feuilletonu.\n\nFr. Blažek ml.\n\nHändel.\nNovella.\n(Pokračování.)\nTy stojíš vysoko pro chudé děvče, můj Bedřichu\nTvé slunce může její srdce sice ozařovati, nesmí je\nale roznítiti. Když jsem Tobě vavřín dala a onomu růži,\nvyjádřila jsem své myšlení k Vám oběma. Nemluvme\njiž déle o tom, můj dobrý Bedřichu!\" skončila s zlo-\nmeným hlasem, sklesla na jeho bodré srdce, sepiala\noutlá ramena okolo jeho krku a vdechla mu na rozlou-\nčenou jemný polibek na jeho hořící čelo.\nNenadále stál Dominik před nimi. „ Jseinf oklamán a\npodveden! Óvy zrádní !\" řekl více žalostně než zlostně.\nBianka byla velmi dojata dřívější rozprávkou s Hand-\nlem; nenadálé zjevení-se jejího milence uleklo ji, ne-\nmohla promluviti a zavěsila se v poloviční omdlenosti\nkřečovitě na Handlovu šiji.\n„Bianko!\" zvolal rozjařený jinoch polekán slabostí\ndívčinou. „Milovaná sestro! zpamatuj se; pohledni,\nzde Tvůj Dominik !\"\nAle Bianka neodpověděla. Položila svoji kadeřavou\nhlavu na umělcova prsa a plakala trpce.\n„Bedřichu!\" zvolal Dominik vzlykaje. „Obětuji Ti\nco mi nejmilejšího na zemí. Vezmi ji, milku mé duše,\nučiníš ji šťastnější, nežli já nehodný s to jsem. Učiň\nji šfas'nou, bud blažen a staň se nesmrtelným!\" A\ntiskl v křečovitém pohybu oba, jenž mu na zemi nej-\ndražšími byli, silně na sebe.\n„Držte při sobě v tomto světě! ó držte pevně př\nsobě a milujte se, jako já Vás miluji tam nahoře\nbudu třetí ve Vaší společnosti!\" řekl on, anto hořké\nslzy po jeho snědých tvářích tekly, políbil oba a od-\nkvapil.\n„Příteli, bratře!\" volal Hándel s pukajícím srdcem\nza ním.\n„Nepoznána! ah, dvojnásobně nepoznána od bratra\nmilence!\" naříkala Bianka a plakala ještě hořčeji.\n„Bedřichu! Bianko! jste zde?\" zavzněl nyní hlas\nstarého maestra před loubeníin však jinoch pádil\npološílený pryč; nechtěl nikoho viděti, ani otce své milky.\nUtíkal, smyslů zbaven pryč. Divoký duch vstoupil\ndo jináče mírného jinocha; chtěl pryč, v okamžení pryč,\naniž by se s maestrem, aniž s svojí Biank<ni rozloučil\naniž by svému příteli toto dvojnásob smutné nedoroz-\numění vysvětlil.\nNěkolik set kroků stál za tímto loubením vůz.\nVznešený pán s řádovými stužkami na prsou chtěl právě\nvstupovati, když kvapící jinoch se blížil, Oba po-\nhlíželi dlouho a mlčky na sebe, a jak by Božským slo-\nvem míru byla všechna náruživosť z Handlovy duše\nvypuzena, všecky hvězdy jeho Božské duše zářily se\nopět bezmračným nebem jeho obličeje.\n„Jsi zajisté onen mladý podivný umělec,\" promlu-\nvil hvězdami ozdobený pán, jehož dnešní hraní v chrámu\nPáně mě mohutněji dojalo než nejpromyšlenější skladby\nsešedivělých umělců; nad jehožto výtvory půl Evropy\nse v slavném vychvalování hýbe. Hledal jsem tě, ale\nbyl jsi již pryč. Jsi velký umělec, jinochu! a na sva-\ntého genia umění zapřísahám Tě, opusť zemi, kde Ti\nnebezpečenství hrozí.\"\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 25. února překvapila nás\nnová Meyerbeerova opera: „Dinora neb Pouť do\nPloermelu.\" Text, původně francouzský od M. Carré a J.\nBarbiera, překlad od J. C. Grúnbauma, připouští skladateli\nrozmanitých hudebních barvitostí, jichž i Meyerbeer výtečně\na vhodně užil, zvláště v ouvertuře. Tato počíná pů-\nvodními figuracemi pro housle, které neunavené hledání\na těkání Dinory naznačují. Znění zvonku kozy následuje\nzde v thémé, kteráž vždy výše až k tutti vystupuje. S touto\nthémou spojena jest druhá, hlavně foukacími nástrojemi\ninstruinentovaná. Hlavní motiv celku jest vznešený sbor\npoutníků, ku kapli putujících, za scénou. Po půvabné\nmezihře opětuje se opět po dvakráte, načež po krátkém\nsolu pro lesnici bouřka nastoupí. Majestátní tato scéna\nosvědčuje genialnost skladatelovu. Zpočátku lící se mocné\nproudění vichru, v to se mísí lahodné tony harfy k mo-\ndlitbě zovoucí, konečně hromu třesk a melodie flétny, ji-\nmiž slabý svit měsíce a okamžité ticho naznačeno jest. Ještě\njednou ozve se sbor poutníků za scénou a hudba vystoupí\nv nejvyšší fortissimo, ukoncíc mohutnou tuto ouverturu.\nSbor z pole se navracujících rolníků ciní vchod k prv-\nnímu jednání a vyznačuje se tím, že tento toliko šesti\nženskými hlasy zastoupen jest. Houslové figurace nyní\nnastoupivše, naznačují opět příchod Dinory, jejíž arie rozmar\nneb trud velmi trefně líci. Pravý opak k této arii tvoří\ncouplet dudákův „Gott vertheilte seine Gaben,\" v němž\nkomický živel a bázeň před duchy patrně se jeví. Solo\ndud umístěno jest velmi vhodně, když právě šílená dívka\nmelodije tyto hlasem nápodobnit se snaží, tak že zde roz-\nmanitost mezi hudbou a zpěvem se jeví. (Dok. bud.)\nVýtečný basista J. Rokytanský, syn našeho\nznamenitého krajana a professora ve Vídni, pana Dra.\nRokytanského, jenž byl členem královského divadla a 11 a\nSeal a v Miláně, jesť od ředitele Salviho, kterýž co ne-\nvidět ve Vídni italskou operu otevře, pro letošní saisonu\nve Vídni engažován. Jeho bratr Viktor, nadějný tenorista,\njenž nedávno v akademiji Klesheima ve Vídni s úspěchem\núčinkoval, věnuje se iaké divadlu.\nCo nevidět uslyšíme šestou Offenbaehovu ope-\nretku „Manžel přede dveřmi,\" kteráž prý líbezností hudby\ni jeho „Svatbu při záři svítilen\" předci.\nPianista pan Treiber ze Štýrského Hradce uspo-\nřádá dne 5. t. m. svůj koncert v sále konviktském.\nZdatný skladatel pan Václav Zavrtal jesť nyní\nkapelníkem 4. pluku granátníků Lombardských v Turině.\nPan Ed. Horný, absolvovaný žák Pražského\nkonservatoria , jenž několik c es k ý ch písní do hudby\nuvedl, stal se kapelníkem u c. k.74. pěšího pluku hra-\nběte Nobiliho.\nKoncert ku prospěchu svobodného stolování\nchudých právníků odbýval se v neděli dne 26. února a\na obsahoval klassickou ouverturu k opeře: „Ifigenie v Au-\nlisu\" od Glucka a svěží symfonii číslo 2 od Beethovena.\nPan Reichel zpíval arii „Piladesa\" od Glucka a Arnoldovu\narii z Telia, slečna Brennerova přednášela arii Aminy\nz „Náměsíěné\" a p. Ant. Benevic zvonkové rondo pro\nhousle od Paganiniho. Nebyvše tomuto koncertu přítomni,\npomlcujeme o provedení přednesených kusů.\nv\nŘeditel pianního ústavu, pan Ig. Jelínek, uspo-\nřádá ve svém ústavě se svými žáky dvě večerní hu-\ndební zábavy, z nichžto první dne 11., druhá dne 18.\nbřezna na Malé Straně dávána bude.\nv f\nŘeditel varhanické školy, pan Jos. Krejčí, vyda\nbrzy u J. Hofřmanna důkladnou školu pro var-\nhany, kteráž ze 3 částí sestávati a každý měsíc po archu\nv \\\nse vydávali bude. Škola tato bude se znamenitě lišit' od\npodobných škol německých tím, že v ní umístěny budou\npříklady toliko ze skladeb ceských skladatelův,\njmenovitě: Černohorského, Zelenky, Zacha, Segerta, Bri-\nxiho, Tůmy, Vitáska, Krejčího atd. Předplatní cenu a\nzevrubnější zprávu o tomto díle podáme později.\nv v\nŘeditel Zofínské akademie, pan kapelní mistr Fran-\ntišek Sk roup, odbývá každou sobotu vG hodin hudební\nzkoušky na housle, violu, cello a kontrabas. Ti,\njižto by ve zkouškách těch chtěli podílu bráti, pozvání\nbyli na první sobotu, dne 25. února a skutečně valný\npočet se jich dostavil. I není pochybnosti, že se i dilet—\ntanti pro dechové nástroje přihlásí, z nichžto všech\npak Zofínská akademie svůj orkestr si utvoří as to bude\ni instrumentální skladby v koncertech svých provozovati.\nPrvní koncert konservatoria bude v sobotu\no 12. hod. v poledne v sále konviktském. Jesť vě-\nnován památce na zvěčnělého mistra Lud. Spohra, jenž\nbyl čestným onde in zdejšího konservatoria. Program\njesť tento: 1. První oddělení symfonie C-moll od L.\nSpohra. Druhé oddělení První věta z koncertina pro\nklarinet od L. Spohra, přednese Josef Mayer (přijat\nr. 1855). 2. Árie z opery „Faust\" od L. Spohra, zpívá\nnadaná operní žákyně Aloisie Blaž ko va. 3. První větu\nz podvojného koncertu (H-moll) pro dvoje housle od\nL. Spohra; přednesou Vojtěch Hřímali a Emanuel\nWirth (přijatí r. 1855.) 4. Ouvertura k druhému dílu\noratoria „Poslední věci\" od L. Spohra, Koncerty konser-\nvatoria vynikají vždy znamenitým provedením skladeb a\ndošly velkého účastenství, i lze se nadíti, že i letošní\nz velké návštěvy se těšiti budou.\nPan Václ. Červený, věhlasný český hotovitel\nhudebních nástrojů v Hradci Králové, jenž v Novém Yorku,\nMnichově a v Paříži za své nástroje cenní inedailli\nprvní třídy vyznamenán byl, dostává zakázky na své ná-\nstroje ze všech zemí Eropy. Avšak pan Červený jest\nskutečně nejcinnější a nejpokrocilejší průmyslník ve svém\noboru. Nástroje jeho vynikají úhlednou stavbou, elegantní\nformou, silou a čistotou tonu, velmi čistým naladěním,\npřiměřeným uspořádáním mechaniky a solidností práce.\nTo dosvědčují hojná vysvědčeni* vojenských kapelníků,\njmenovitě: Arnholda, F. Budinského, J, Gielga, Fr. Hanácká,\nK. Chlurna, J. Kašte, J. Krejčího, M. Konneínanna, Lou-\nkotského, J. Pauera, Fl. Pospíšila, J. Reissnera, Schindel-\nmeissera v Hamburku, Voitla a štábních hornistň Geisel-\nbrechta ve Frankfurtu n. M., S. Sohna v Berghausenu atd.\nOdporucujeine všem p. ředitelům kůru tyto výborné nástroje\np. Červeného, kteréž všestranného účastenství zasluhují."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.7", "texte": "Nikdo zajisté upírati nebude, že zpěv náleží k nej-\nmocnějším pákám života spoleěenského a národního. Kým\nnepohne píseň zdařile přednesená a jakž teprv rozjaří\nkaždého sbor zvučných hlasů mužských? A př#ce u nás,\nve vlasti českoslovanské, slynoucí hudbou a zpěvem, do-\nsaváde ne z plna poslonéíno obecenstvu. Spolkové zpě~\nváctí, utěšeně se množící, nemají potřebných prosťredkův;\nnedostává! se jim v hojnosti dostatečné sborů v a ne\nmalou působí nesnáz, sháněti se po nich. A kolik máme\nskladatelův výborných a mnoho-li každý chová výtečných\nplodův, jež buď zcela jsou neznámy neb pouze na malý\nkruh obinezeny? K poměrům řečeným hledě, odhodlal se\nredaktor těchto listů, v spojení s čackým skladatelem\np# Ludevítem Procházkou, vyhověti požadavkům\npravidelným vydáváním pňvod ní ch čtverozpěvň\nčeský ch pro mužské hlasy (v hlasech) , kteréž vy-\ncházeli budou nákladem obchodu hudebního chvalně zná-\nmých pp. Kristofa a Kuhé v Praze pod jmenem:\n„Zahoj, sbírka původních čtverozpěvů ceských\npro hlasy mužské.\" Sbírka tato obsahovati bude\nčtverozpěvy nejrozmanitější— vážné i veselé. Vlasti-\nmilové najdou v „Z á boji\" zpěvy k vynoření citův svých,\nrovněž jako druhové veselí, užívajíce světa rozkoší, cer-\npati mohou z něho podnět k oživení rozmaru svého\nslovem bráti se hude ohled na všecky poměry života\nspolečenského. Přispívali budou nejvýtečnější skladate-\nlově čeští a slovanští vůbec, jejichžto jména později\npodáme. Celé dílo rozvrženo jest na šest sešit ův,\nz nichž každý sešit z 2 archů v hudebních (čili 8 listňv\nosmerkových) se skládati a za měsíc jednou v hlásí ch\nvycházeti bude. Rozumí se samo sebou, že úprava bude\nslušná a věci přiměřená. Předplácí se na šest sešitů v\npro Prahu 2 zl. 40 kr., se zásylkou poštovní 2 zl. 76\nkr. rak. cis. Jednotlivé sešity prodávali se budou po\n60 kr. nov. Odběratelům 6 výtiskňv sedmý dostane se\nnádavkem. Předplacení zasýlejž se do skladu hudebního\npp. Kristofa a Kuhé (k rukoum pp. Em. Meliše a Ludev.\nProcházky) v Praze. Slavné účastenství obecenstva našeho\nu podporování všeho, což směřuje k oživení a zvelebení\nživota národního, ručí podnikatelům, že „Záboji\" popřáno\nbude přístupu do všech kruhňv obyvatelstva našeliQ. Nech\nať tedy pěje „srdce k srdcu\" a jako Záboj, onen hrdina\na pěvec naší šedé minulosti, nech pohne „slovy ip ě-\nniem\" vší vlastí českoslovanskou. První sešit vyjde\n1. dubna.\n\n(V. B.*) Z Budějovic. (P. Novotný, — ústavy\nhudební, — hudba vůbec.) Hudba zdejší vesměs šine se\nvždy v jasnější éter české národnosti; české písně\nozývají se salonem i domovem, tonem i slovem, i všemi\nnástroji, a nižádný ples neskončí se bez nějakého Potpour-\nri. Taneční hudba zaujímá teď loco primo, a skvěje\nse pod vedením velecinného ředitele p. Novotného.\nTotéž se směle říci může o kostelní hudbě. Za konec\nloňského roku jakož i za tyto dva měsíce krásné skladby\nslyšeli jsme; juž jména tvůrců jejich hlaholí ve světě hu-\ndebním : jsou to Mozart, Fiihrer, Vitásek, Beethoven,\natd. Velké Mozartovo Requiem provozováno bylo nedávno\na výsledku skvělého došlo; i jeho korunovací mše do C dur\nvýborně byla provedena. Na sv. Ceciliji a na sv. Miku-\nláše napojilo se sídlo citů našich umělým provedením\np. Kreuzrovy mše do A-dur; a nedlouho na to i jeho veliké\ndílo do E bylo provedeno. Za tento úspěch naší hudby\nděkujeme srdečně milému řediteli zdejší kapely, p. Novot-\nnému; kéž setrvá ve své činnosti! Největších však\nzásluh dobyl sobě výtečný muž tento založením ústavu\nvyučovacího na piano; každoročné zkoušky učňů\njeho nejznačnějších důkazů o výbornosti ústavu i učitele\npodávají. Zdejší ústav pro čekatele učitclstvjí\nohlušiti hledí ustavičný nářek učitelstva z kraje na ne-\numělost nových podučitelů v hudbě a zpěvu; letošním bě-\nhem již se provozovalo osmero Fuhrerových větších mší,\ndvě díla však obvzláštriě svědčí o hudební obeznalosti če-\nkatelů: Mozartova korunovací mše do C, jenž se skvěle\nprovedla v den podání řádu čestného p. proboštovi Kaut-\nzovi, a Horákova mše. Zpěv sborový předčí veškeré\nzdejší sbory. Tyto poslední dny masopustu má se dávati\nples přičiněním a uspořádáním p. Novotného, jehož čistý\nvýnos určen jest k založení fondu pro zaopatření\nvdov po kostelních hudebnících; schvalujeme tu ideii;\nkéž se jen značně uskuteční. Na něco si však musíme\nstýskati; předně, že zde nižádné vojenské kapely nestává,\nza druhé, že se zdejší ochota posud k žádnému akade-\nmickému provedení neodhodlala, a za třetí, že nemáme\nčeského divadla.\n(P. N.) Z Německého Urodit. (Zpě vácký spo-\nlek.) Budiž nám popřáno podati zprávu o živé činnosti\nzpěváckého spolku, kterýž zde v listopadu 1859 hor-\nlivým přičiněním několika přátel zpěvu zaražen byl. Za\nkrátký čas svého trvání připravil nám pět velmi příjem-\nných večerů a rozehřál v nás lásku k jemnorázným zvu-\nkům zpěvů českých a tolikéž touhu po brzkém opě-\ntování podobných zábav, ku kterýmžto zajisté opět nejen\nčelnější obyvatelstvo města, abebrž jako teď i celého vů-\nkolí radostně přichvátá. Těšíme se na dvě akademie,\njež spolek v postě k dobrým účelům dáti zamýšlí. Budiž\nza to dík p. řediteli a všem tu působícím, že nevyluču-\njíce zpěvů německých, českým pokaždé místa dávají. Z těchto\nmezi jinými slyšeli jsme: Jelena „Zavzni plese\", téhož\nsbor, k němuž zdejší důstojný gyrnnasialní ředitel přidal\nrázný text; Skroupovu píseň „Slovan\", od Bránského\n„Pochod\", „Polka\", „Mazurka\", Zvonáře „Směs národ-\nních písní\", Kreutzerovu píseň „Čechův zpěv\", Sedláč-\nkovu píseň „Marné výstrahy\", kteréž tak se zalíbily,\nže skoro pokaždé opakovány býti musely. Spolek, jehož\nstanov potvrzení tuty dni nás došlo, čítá 25 oudň činných,\n35 přispívajících. Za ředitele zvolen byl výtečný p. Jan\nMay dl, c. k. berní dozorce, za místoředitele pan P.Petr\nVrabec, horlivý ředitel hlavní školy, a do výboru za-\njisté obezřele vybráni učinliví mužové tak, že všecky stavy\nzastoupeny jsou. Přejeme spolku dlouhého trvání i bla-\nhodárného působení, a líto by nám bylo, kdyby pro jakés\nnedorozumění, jak se jinde už stalo, činnost jeho skrá-\ncena neb dokonce zničena býti měla.\n(P. Z.) Ze Sušic. (Dudák v Americe. Šimákovy\nskladby.) Roku 1853 vystěhoval se z Damiče jistý obratný\ndudák do Ameriky, aniž by své umění tam provozoval.\nNedávno obdržel na blízku zde bydlící bratr jeho psaní\nod něho, v němž ho žádá, aby mu do St. Louis poslal\ndoma zanechané dudy ; nebot tímto, v těchto krajích nezná-\nmým nástrojem hodlá onen virtuos na dudy tolik dollarů si\nvydělati, aby po dlouhém čase opět vlast svou navštíviti\n\n*) Račte nám často dopisovati! Užijeme dvou básní."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600301-01.1.8", "texte": "mohl. Dudy juž se nacházejí na cestě a my přejeme,\naby tony téhož prastarého českého národního nástroje\nnějaký div tam učinily a přání vystěhovalce se vyplnilo.\nBylo by skutečně záslužné, aby nám nějaký znatel hi-\nstorii dudů podal. V některých hudebních kruzích\nslyšel jsem nejnovější piegy pro piano od výtečného Bed.\nSima ka, které se tu velice líbí. Jsou to Báje u pře-\nslice (Mahrchen am Spinnrad) a Idylla, které u Schota\nv Mohuci vyšly. Kéž by se ušlechtilé skladby tyto hojně\nrozšířily.\n\nBerlín. V neděli, dne 19. února dával A. Dreyschok\nsvůj třetí koncert a dne 21. uspořádal koncert\nku prospěchu pruských vojínů. Ve středu dne 22. byla\nv paláci Pruského prince Bedřicha Viléma večerní zábeva,\nv nížto mimo jiné též slavní ěeští umělci pan Ferd.\nLaub, p. Vovorský a paní Herrenburgerová roz. Tuč-\nko v a účinkovali.\nJager (Erlau.) Bratři František a Ondřej Žaskov-\nsky co ředilelové kuru a varhaníci chvalně známi, kteří\nv Pražské varhanické škoie svého hudebního vzdě-\nlání dosáhše, co skladatele se vyznačili, obdrželi před\nnedávnem od „Mozartea\" v Solnohrade diplom co cestu\noudové.\n(R. M.) Kiov. (Dop. původ.) Dne 21. ledna uspo-\nřádali zdejší hudební umělci a ochotníci v sále prvního\ngymnasia velký vokální a instrumentální koncert ve\nprospěch Varšavského ústavu hudebního. Program\nobsahoval následující útvory: 1. Ouvertura k zpěvohře\n„Ssutiny Ba bilo nu.\" od K. Kurp i íí s kéh o. 2. Le\nspectre de Vanda, scéna a árie dramatická pro rnezzo\nsoprán. 3. a) Nocturno (Ií-dur) op, 32 od Chopina,\nb) Mazur Laskarzewskéhó. c) Fantasie imprQmtu op. 66\nod Chopina. 4. Scéna i arie ze zpěvohry „Trubadour\"\nod Verdiho. 5. Miserere pro hlas tenorový a sbor s prů-\nvodem orkestru. Útvar tento složený a přednesený od\np. Kocipinského nejvíce se líbil. 6 Mazur na housle\na piano složil a vykonal Wlad. Ižycki. 7. a) Recitativ a\ndumka pro tenor zpěvohry „Halka.\" b.) Lódka, píseň\npro tenor. 8. Sextuor ze zpěvohry Don Juan. Koncert\ntento ukoněen byl ouverturou k zpěvohře „Oberon\" na 6\nfortepian každé o čtvero rukou. Mimo tento koncert\nbylo dne 22*. prosince v divadle velké představení, ve\nkterem zúčastnili se polští hercove představivše veselohru:\n„Mi es z c za ni e i Kni i o t k i, cz y 1 i Ha n d 1 ar z by d í a\nz K r a k o ws k i e g o,\" a ruští aktorové vykonavše ruskou\nfrašku o jednom jednání: „Ek/ta OTÍ> iřbuuiaro cep/ui,a\"\n(bída s něžným srdcem) od G. Sologuba. Mezi aktami\nhráli pp. Kletzer a Kuhe duo na cello a piano.\nLublin (v Rusi). Dne 3. března bude zde dáván\nvelký koncert ve prospěch Varšavského „Institutu mu-\nzyczného.\" Mimo jine útvory bude se provozovali\n„Kantáta,\" s textem Adama Krasiňského as hudbou od\ne i ch m a na.\nMannheim. Zdejší hudební jednota „Tonhalle\" vy-\npisuje cenu 100 zl. rýnsk. za nejlepší trio pro piano,\nhousle a cello, kteréž i méně sběhlým hudebníkům\npřístupné býti má. Partitury nechť zašlou skladatelé\ndo konce lipna 1860 se zapečetěným psaním, v němžto\nse jméno a sídlo skladatele naeházeti musí, dotcene jednotě\ndo Mannheimu. Psaní a partitura nechf je opatřena he-\nslem ze Schillerovýeh básní.\nMnichov, dne 24. února. Na nejvyšší rozkaz pře-\nvzali před 2 lety pánové Seidl, F. Lachner a J. H. Stunz\nna sebe, ze složí „bavorskou národní píseň.\"\nText k písni vzdělali pánové Trautmann, Beck a L. Wohl-\ngemuth. Z těchto 3 písní ještě Stunzova se neprovozovala\na skladatel Stunz zemřel, aniž by dílo své slyšel. V pon-\ndělí bude se v prvním postním koncertě tato píseň\nprovozovati.\nPoříz. O prvním koncertu paní Szarvadyové roz,\nKlausové, ceske to umělkyně, píše ~L'lndepCndence\":\nNení to v skutku koncert, když paní Sz. hraje; je to opravdu\nhudební večerní zabava s velkými mistry hudebního umění.\nPaní Sz. slouží to ke cti, že jen jména nejkraššího zvuku\ndo svých programu beře. Jest kněžka neúhonné slávy.\nJedna skladba „Air\" od Rameaua a nocturna od Chopina\nbyly Milostenky teto večerní zabavy, které v duši a v pa-\nměti přítomných hluboký dojem zanechaly. Druhý kon-\ncert p. Szarvadyové odbýval sedne 25. února. Před-\nnášela! trio Es-dur od Beethovena (op. 70), sonátu pro\npiano a cello od Mendelssohna (op. 58), etudu a impromptu\nod Chopina, nuits blanches a improvisací od S. Hellera\na etudes symphoniques od B. Schumana. Pařížané mají\ntake svou parodii na „Tannháusera,\" Děkují za tuto ma-\nsopustní zábavu p. J. Offenbachu, řediteli divadla „Bouf-\nfes Pari si e as.\"\n\nDur a moll.\n\n(Rossini a tenorista.) Že zpěváci časlo lépe něčemu rozumĕti\nchtějí, co zpívati mají, než ředitelové hudby aneb docela skladatelé\nsami, jesť známá věc. Časem ale mají přec pravdu. Tak přestal\nAlex. Duprez (Dypré) při první zkoušce Rossiniovy opery „Vilém\nTell\" r. 1837 po prvních taktech zpívati a žádal kapelníka Ant.\nT. Habenecka, by ho pozvolněji doprovázel. „Pane Dupreze,\"\nodvětil ředitel orchestru, „dávámť juž 17 let tak doprovázeli a sice\nu přítomnosti mistra Rossmiho, můj přítel Nourrit (Nury) zpíval\narii právě tak ajá ji nedám jinak hráti.\" »A já jsem,\" odpo-\nvěděl Duprez, ~studoval 10 let tuto operu a nemohu témuž místu\nrozurneti, když se takto nevezme, jak bych ji zpívati chtě!; chcete\nmne doprovázel jak si to přeju?\" „Nikoliv.46 „Nuže, tedy\nse poroučím,\" odvětil Duprez a odešel. Nastalo všeobecné zdě-\nšení. Uzavření Habeneekovo nedalo se žádnými prosbami změnili\na Duprez setrval právě tak pevně ve svém mínění. Co pocítí? Psalo se\nRossinimu, jenž právě v jistém městě jižního Francouzska svému\nnejmilejšimu zaměstnání sladké zahálce se oddal. I dalť\nse nutnými představami a prosbami pohnouti a přišed do Paříže\npožádal zpěváka, by ho navštívil. - Pěvec vstoupiv k němu,\npřednesl mu svou záležitost'. „Nuže\" pravil Rossini posadě se\nk pianu, „zazpívejte mi to, jak vy to myslíte.\" Duprez zpíval. --\n„Dobře, dobře!\" zvolal mistr opětně pří velké arii. „Bratří při\nmé mstě přispějte\" vyskočil docela Rossini, tiskl pěvci ruku a pra-\nvil: „Náš laskavý Habeneck bude Vás provázeti jak si to přejete.\nVy jste velký umělec!\" Od té doby hraje a zpívá se ~Vilém Tell,\"\njak to Duprez za vhodné uznal.\n\nListárna.\nPanu Jod .... v N. Pa ... — Od p. prof.\nH. obdržíte průvod na druhý týden*\n\nK tomuto číslu přiložena jesť 3. notová příloha obsáhající varhanní skladbu od Leop. Zvonaře"}]}