{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_sha256": "fa52ec97edb9f37bdf5e9d8fa8428cf6ca335aaf431b4f265a225a02dd267c68", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/03/10_01/bmtnabd_1860-03-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[57]", "page_fin": "58", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o skladbách pro cello Jana Šťastného. Podává Jiří Herbert.", "titre_sommaire": "Slovo o skladbách pro cello Jana Šťastného. Podává Jiří Herbert.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[57]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4321, "texte": "Slovo o skladbách pro cello Jana\nŠťastného.\nPodává Jiří Herbert.\n*)\nPřišed z Angličan v záležitostech pozůstalosti če-\nského skladatele Theod. Krova do Čech, do této světo-\nznámé hudební vlasti, seznámil jsem se v Praze s ně-\nkterými českými hudebníky, maje za to, že mne s vý-\ntečnými skladbami starších českých komponistu se-\nznámí; avšak zklamal jsem se velice. Prážští hudebníci\njsou, jak jsem se často přesvědčil, obratní virtuosové;\nale o důkladném vzdělání literním a hudebním není ani\nřeči. Vědíť sice mnoho o skladbách cizích skladatelův,\ntoliko o skladbách domácích skladatelův málo neb ni-\nčehož. Aco jest toho příčinou? Nevšímajíf si ani kněh\nani časopisů do jejich oboru sahajících. Tázaje se je-\ndnoho cellisty, zdaž zná komponistu Jana Šťastného,\ndostal jsem za odpověď: „Ano, znám, je to knihař\nŠťastný, ale pochybuju, že něco komponoval.\" Tato\nnevědomost urazila mne velice; nebof Jan Šťastný,\ntento velikán v oboru skladeb pro cello je ve Francii,\na v Angličanech tak znám a vážen jako by se v oněch\nzemích narodil. As podobnými nemotornými odpo-\nvěďmi některých Pražských nedouků potkal jsem se za\nmého pobytu v Praze častokráte. Avšak mně co ci-\nzinci nepřísluší, hudebníkům českým vadu tuto vytýkati;\ntoliko to podotknu, že má Praha mnoho hudebních ústavů,\nu př. konservatorium, kdež zajisté důkladného literního\ni hudebního vzdělání dosíci a dějepisu české hudby\nse naučiti možná **)\nZaběhl jsem daleko ; nuže nyní několik slov o\nŠťastném:\nJan Šťastný; Čech, byl bez odporu největší skla-\ndatel pro cello, který kdy živ byl; bohužel jen, že jeho\nskromné a ustraněné postavení mu koncerty pro cello\ns průvodem orkestru psáti zabraňovalo. J. Šťastného\nnejvětší zásluhy spočívají v znamenité kráse jeho me-\nlodií, jeho původnosti, figurací a variací. Nedáť nikde\na nikdy ani ve svých „Petites pie9es\" (Malé kousky)\nžádného přístupu nějakému druhu všednělosti ani té\nnejmenší opětovnosti. A v skutku co se posledního\npunktu týče, slyšel jsem mnohokráte výrok, že jeho 12\nkoncertantních duett jsou tak od sebe rozdílné, jako\nkdyby je 12 rozličných skladatelův bylo napsalo. Ze\nskladeb J. Šťastného vane hluboký duch, jsouť uměle,\nčasem i kontrapunkticky zosnovány a zpracovány; vy-\nnikají! mimo to vysokým vzletem a ušlechtilými nápěvy.\nv\nJe to pamětihodné, že málo učňů, kteří se Slast-\nného skladby znáti a ocenili naučili, trpělivost má,\nRombergovy skladby studovali.\nJeden z nejlepších nynějších virtuosů a skladatelů\npro tento nástroj, F. Battanchon (vysl. Batanšon) odvětil\njistému dilettantu, jenž si mu stěžoval, že ho Romber-\ngovy skladby nudí: „Monsieur, une fois, que I'on s'est en-\nthouasismé pour Šťastný, l'on n'aime presque jamais\n\n*)' Pan Jiří Herbert, Angličan a přítel našeho výtečného J. T.\nKrova, podal nám tento článek původně v anglickém jazyku,\njejž zde doslovně v překladu sdělujeme. Pan Jiří Herbert\nbyl, jak jsme se mnohokráte přesvědčili, na slovo vzatý\nvarhaník a obratný hráč na cello. Slyšeli jsme ho zde\nčastokráte; přednášelt duetta od J. Šťastného s mladým,\nnadějným cellistou s hlubokým citem a výrazem. Red.\n**)' Klamete se, drahý pane! V konservatoriu Pražském a také\nv jiných hudebních ústavech není o ndějepisu české hudbya\nani zmínky. Přednáší! se sice v konservatoriu dějepis\nhudby; avšak jen všeobecně a povrchně; o českých starších\nskladatelích nedozví se žák ničehož. Avšak jak může se\nočekávali od konservaloria dějepis české hudby, když se\nani žáci v materském (českém) jazyku nevyučují! A přec\nje mezi 100 chovanci konservatoria sotva deset Němců!\nVysoká vláda naše nařídila ve všech c. k. školách vyučo-\nvání českého jazyka a slavná jednota k zvelebení hudebního\numění v Čechách nenahlídla dosud užitečností, dňležitosť a\nco díme, nutnost českého jazyka v konservatoriu! Jak snadno\nby se žáci německému jazyku, jenž zajisté potřebný jesť,\nnaučili, kdyby se jim přednášel na základě českého jazyka?\nA jak snadno by se našel učitel české řeci, jenž by za\nlevný peníz v konservatoriu přednášel. Ano, já sám bych\nse uvolil zdarma české reci v konservatoriu vyučovati. Ale\ndosti o tom; nechci bolavé rány zdejšího konservatoria\nještě více odhalovali, promluvím o nich jindy a kojím se\nprozatím nadějí, že slavná jednota k zvelebení hudebního\numění v Čechách, tyto rány, kteréž u vyučování zpěvu,\nharmonie, violoncella se patrně jeví, poznenáhla zahojí.\nRedaktor."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2498, "texte": "B. Romberg.\" („Pane, jak mile jest někdo pro Šťast-\nného nadšen, nežádá si více Romberga.\")\nFranchomme počíná u svých žáků s Rornbcrgem a\nv\nkončí se Sfastnýnu T. Krov, znamenitý to pěvec, sly-\nšel a hrál skladby J. Šťastného několik měsíců před\nsvou smrtí; avšak žádná slova nemohla jeho obdivování\nV\nse Šťastnému vyjádřili. Jmenovali ho „Beethovenem\ncellaa a chodíval denně do domu svého přítete, by\ns ním duetta Šťastného hráti mohl; až konečně slabost\ninu to činili nedovolovala.\nv\nA nyní, je-li vše podstatné, co jsem o J. Šťastném\nřekl, nuže, jak to přichází, že v poměru k jiným skla-\ndatelům neznámý, ano zapomenutý jest? Je to snad\nproto, že jeho skladby znova nevyšly a mezi starými\nmusikaliemi v zaprášených příhradách hledány býti musí\naneb že za jeho času dokonale oceněny nebyly? To\njsou otázky, které mi zodpovídati nesluší; avšak žádám\nvšechny, kteří ještě skladby Šťastného neznají, jimi se\nopatřili. Najdouf v nich kusy všech stupňů těžkostí,\navšak všechny jsou čarokrásně, vždy svěží a co\nVesna nové. Připojuju zde seznam děl Jana Šťast-\nného, jak dalece se na ně pamatuju:\n12 Petites pieces, vnadné pro začátečníky.\n6 Pieces faciles, dediées a M. Bolongaro.\n6 „ „ „ „ op. 5.\n6 „ ty v 11\n2 Sonates op. 2. Tyto sonáty jsou na nejvýš do-\nkonalé co do způsobu a těžkosti. Jsouf koncertní.\n3 Duetta (op. 6) těžké 3 duetta (op. 8) méně\ntěžké 6 Duetl (svému bratru věnovaných) těžké.\nAir et Variations s rondem do A.\n„ „ „ neb Andante, dle mého zdá-\nní do F.\nConcertino. Tyto tři poslední skladby jsou s prů-\nvodem kvartetta.\nDivertissement pro cello, solo, violu a bas, vě-\nnované Pařížskému konservatoriu.\nTrio pro tentýž nástroj, věnované princi Wale-\nskému, napotomnímu králi Jiřímu.\nToto poslední vytištěno jest v Londýně a já vím\ntoliko o jednom exempláři a týž se nachází u mého\nbývalého professora. Praví se, že je to mistrovské\n\\\ndílo J. Šťastného.\nKonečně musím ještě podotknouti, co o Šťastném\nSchillingův „Universal-Lexikon der Tonkunst\" praví:\n„František aneb Jan (nejsme s to rozhodnouti, kteréž\nz těchto obou jmen pravé jest) narodil se okolo r. 1774\nv Čechách a přišel r. 1800 do orkestru (kam?). Od r.\n1814 až 1820 vyšlo od něho několik dobrých skladeb\npro cello pod příjmením M Stéž písně a větší\nčásf jich pod jmenein „/««;\" náležejít bez pochyby mlad-\nšímu synu Jana Šťastného výtečného, hautboisty v Praze.\nJsou to duetta, variace atd., v ušlechtilém■, ryzém slohu\na jsou nástroji úplně přiměřeně.11 Dle mého vědomí\nbyl Jan Sfastný člen orkestru ve Frankfurtě n. M."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "59", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.2", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.2", "debut_caractere": 2500, "fin_caractere_exclue": 4747, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nMezihry (intervally').\nZároveň co dítky zpívají škálu na svrchu uvedený\nzpůsob, před vez mi učitel opakování trojzvuků, jimž\nse dítky již zprvu více podle sluchu naučily, a sice\njen velkých na I* (c e <7), IV. (/ a c a), Y. (g h ď)\nstupni, a spoj s tím učení mezer (intervallů).\nMezerou sluje vzdálenosf, jež se mezi dvěma tony\nnachází. Mezery nabývají jména podle čísel; druhý\nton, jenž v diatonické stupnici *) prvnímu nejblíže leží,\nsluje družice (sekonda); třetí třetice (tercie); čtvrtý\nčtvrtíce (kvarta)s pátý petice (kvinta); šestý šestice\n(sexta); sedmý sedmice (septima); osmý osmice (oktáva);\ntak jest tedy C-škále d družice, e třetice, f čtvrtíce,\ng pětice, a šestice, h sedmice, c osmice,\nVšecky tyto intervally musí se naučit dítky čistě\na jistě zpívat. Sekonda c-d nebude mít pro dítky žá-\ndných těžkostí, jelikož jim již ze škály známa jest.\nRovněž tak terce c-e a kvinta c-$, které již v troj-\nzvuku přišly. Po těch přijde nejlehčí oktáva, pak sexta\na posléze kvarta. Septimu h prozatím opomeneme, an\npřichází vůbec zřídka kdy, a v národním zpěvu snad\nnikdy. O malé septimě přijde později.\nZpůsob, jímž by se daly uvedené intervally dítkám\nlehce vpravit, jest asi tento: začne se troj zvukem ceg\na vystoupí se až k oktávě c; dítky se vybídnou, aby\nzkusily vynecháte a zpívaly jen c g c; podařilo-li se\nto, vynechají ještě </, čímž zbyde jen oktáva c-c, kte-\nrouž učitel několikráte opakovat nechá. Chtěje učitel\nvpravit sextu, vrátí se k trojzvuku c e g c a dá vy-\nnechat první ton c; tak zbydou tony e g c, v nichž\nsexta e c obsažena jest a objeví se, vynechá-li se pro-\nstřední ton g. Tím způsobem se obdrží ovšem sexta,\n■v\nvšak ne taková, jaká jest ve škále obsažená. Skála\nobsahuje totiž velkou sextu, e~c jest ale malá. Malá\nsexta jest ale snažší k dovedení a zdaří se začáteční-\nkům ve zpěvu lépe nežli jíž později jinou cestou\n\n4') Dítky znají jen stupnici (c def g a h c) a nc po tře buj o u\nvédéť, že sluje diatonická, ani že stává jakés chrornatické.\nVýrazu ?idíatonická« jsme položili jen proto, abychom pře-\ndešli nedorozumění, které by při určení sekondy povstat\nmohlo, kdeby snad mnohý cis neb des co tonu c nejbližší\nza sekondu považoval."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1169, "texte": "docílíme. Kvarty se domůže, vynechá-li se z tonů\ne g c spodní tone. Pro docílení velké sexty vystoupí\nnad oktávu trojzvuku o tercii (c ), a vynechá\nse nejprv c napotom e; v tonech jež zbudou,\njesť obsažena velká sexta g e a objeví se vynecháním\nprostředního tonu c.\nMáme za to, že jesf tato cesta lehčí a jislší k nau-\nčení se hlavním intervallům, an se opírá sluch na har-\nmonii, jež každému více než škála vrozena jesf. Škála\nse neozývá v přírodě tak zřejmě jako harmonie c e g c,\na protož k tomu více času a více cvičení třeba, naučif\nse škálu dobře a čistě zpívaf, než uvedenou harmonii.\nMnoho-li úsilného cvičení třeba jesf, než dovede mnohý\nžák zpěvu čtvrtý, šestý a sedmý ton čistě zazpívaf,\nví snad každý, kdož se vyučováním zpěvu zabýval.\nPoznamenáni. Jsouf tony tyto tak choulostivé, že v sta-\nrých písních národních zřídka přicházejí, ano v stup-\nnici Indů docela chybí.\nPročež myslíme, že jesf učení intervallům tím způ-\nsobem, kde se od prvního stupně k žádoucímu intervallu\npřecházef dává, vůbec více pracné a alespoň u někte-\nrých žáků méně jisté.\nOstatně nemyslíme, aby se tento způsob opomenul,\nnež přejeme si, aby se později předsevzal.\n(Pokračováni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "59", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.3", "titre_corps": "Václav Em. Horák. Stručný životopisní nástin. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Václav Em. Horák. Stručný životopisní nástin. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.3", "debut_caractere": 1171, "fin_caractere_exclue": 3818, "texte": "Václav Em. Horák.\nStručný životopisní nástin. Podává redaktor.\n(Pokračování.)\nJak dlouho svůj hlas podržel, a to trvalo až do\njeho 18 let, byl úplně kryt; avšak když u něho nastala\nzměna hlasu a nějaký čas na to, byl na skromničkou\nstravu odkázán; nebof jeho rodiče nemohli ho podpo-\nrovati, leda že mu časem bochníček chleba poslali.\nMezi tím absolvoval gymnasium a vstoupil dle tehdej-\nšího studujního plánu do filosofie. Co fysik dostal se\nk jistému řediteli kanceláře za domácího učitele hudby,\nkdež tři leta setrval. Abšolvovav filosofii, studoval dvě\nleta práv.\nMezi tím časem, t. j. po 4 leta hrál každou neděli\na svátek v chrámě u sv. Trojice na varhany pod Fran-\ntiškem Holešovským, jenž spolu k nejvýtečnějším var-\nhaníkům a ředitelům kůru v Praze náležel a jenž pra-\nvidelně toliko mše od F. Brixiho, Tumy, Caldary atd.\npři jednoduchém provedení provozoval.\nAž dotud byl Václav Horák, ačkoliv jen dilettant,\nco dosti obratný varhaník znám a sám pozval\nho jednou při své slavnosti, by u něho na varhany hrál.\nHorák neměl dosud žádných značných vědomostí v har-\nmonii. Při svém hudebním vzdělání měl Václ. Horák\nzvláštní nehodu. By se dobře a pravidelně praeludo-\nvati naučil, žádal znamenitého a toho času nejvýtečněj-\nšího varhaníka Kuchaje, by mu v tomto oboru řádné\nnavedení poskytl; avšak juž po druhé lekcí onemocněl\nKuchař a zemřel.\nMáme za to, že sotva desátý díl chovanců varha-\nnické školy dobrodiní ocenili zná, jehož se mu věde-\nckým vyučováním a varhanní hře bezplatně dostává;\nneboť za oněch časů tajnůstkoval výtečný varhaník svou\nhru, a každý začátečník musel takřka tajným poslou-\ncháním jí se dopídili. Bez klíče návodu, musel vždy\ntápati po tmě.\nHorák jsa puzen k hudebnímu vzdělání žádal tedy\nDiviše Webra, tehdejšího ředitele konservatoria, by ho\nza žáka přijal; avšak tento nemaje času nemohl jeho\npřání vyhověti. Taktéž se vedlo Horákovi u Vitáska.\nI stalo se jednou, že mu juž řečený Kolešovský\nradil, by si dílo „Tůrk's Anweisung zum Generalbass\"\n(Turkův návod ku generálnímu basu) zaopatřil.\nAž posud nevěděl Horák, že stává theoretických\nděl o hudbě. Nyní zahloubiv se do spisu Turkova,\npilně jej prostudoval. Jelikož se ale Túrk na jiné hu-\ndební spisy odvolával, seznámil se tím způsobem Horák\npoznenáhla se všemi děly v oboru tomto. Co nemohl\nV\nkoupiti, studoval v cis. knihovně. Šťastná náhoda vrhla\nmu do rukou dílo „Voglers Handbuch zur Harmonie-\nlehre sammt Notentafeln\" (Voglerova příruční kniha\nk nauce o harmonii i s notovými tabulkami). Něco\npozději zapůjčil mu VitásekFuxovo dílo „Gradus ad\nParnassum,\" načež pak Albrechtsbergerův a Cherubiniův\n„kontrapunkt\" si opatřil a prostudoval.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "60", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.4", "titre_corps": "Z Krabova. „Ruch muzyczny“ o českých hudebnících v Polstĕ. — P. Harouš v Miňsku — p. Kolešovský v Słucku — pan Landver v Němirově — p. Blažek v Czestochově. — Sleč. Helena Zawisza.", "titre_sommaire": "Z Krabova. „Ruch muzyczny“ o českých hudebnících v Polstĕ. — P. Harouš v Miňsku — p. Kolešovský v Słucku — pan Landver v Němirově — p. Blažek v Czestochově. — Sleč. Helena Zawisza.", "signature_source": "V. Du nder", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.3", "debut_caractere": 3820, "fin_caractere_exclue": 4691, "texte": "Z Krabova.\n„Ruch muzyczny“ o českých hudebnících v Polstĕ. —\nP. Harouš v Miňsku — p. Kolešovský v Słucku — pan\nLandver v Němirově — p. Blažek v Czestochově. — Sleč.\nHelena Zawisza.\n\nJiž několikráte zmínili jsme se v dopisech svých\n0 hudebním časopise polském ve Varšavě pod názvem\n„ Ruch muzyczny\" letos již čtvrtý rok vycházející, jehož\nsnažením jesf sbírati v kraji a za hranicemi a soustře-\ndovati vše, co se polského hudebnictví týče. S upří-\nmným potěšením přesvědčujeme se, že si časopis tento\n1 našich českých hudebníkův o pěstování hudby v Polště\npracujících bedlivě všímá a práce jich svědomitě oce-\nňuje. A poněvadž i „Dalibor\" tentýž účel sobě vy-\ntknul co do hudebnictví českého, ai jemu na tom zá-\nleží, uveřejňovati četné zprávy o našich českých hudeb-\nnících , již našemu národu českému v cizině česí a\nslávu dělají, nepochybujeme, že i tento náš příspěvek"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4299, "texte": "z krajův polských vítaným bude. — O panu Haroušovi\nv Minsku, gubernském to městě na Litvě, píše takto\ntamější dopisovatel do „Ruchu muz.% vylíčiv všecky\ndomácí učitele hudby: „Máme zde ještě jednoho učitele\nhudby a toho jsem si úmyslně nechal na posled, proto\nže nade všemi nejvýše stojí. Jesf to p. Herausch (sic),\nrozený čech* Neznám ho blíže, ale slyšel jsem jeho\nhru a znám jeho žákyně. Takových učitelů dejž nám\npane Bože velmi mnoho. Povídalo se mi, že skončil\nkonservatorium hudby v Praze.*) Neužívá malicher-\nných mamidel, nestaraje se o to, aby se žákyně jeho\nmohly před hostmi novou polkou produkovat, ale učí\nsoustavně a trvanlivě. Netěší se za to v pravdě z velké\npověsti, neb našim rodičům a pěstounům pra nic na\ntom nezáleží, aby jejich děti něco uměly pořádného?\nale ti, kteří se u něho učí, získají z jedné jeho lekce\nmnohem více, než kdyby se byli celý měsíc u někoho\njiného učili. Pan Herausch (sic) jest nevšedním hou-\nslistou, ač jenom ripienistou a zná též mimo to dů-\nkladně jiné nástroje hudební a jejich přirozenosti; neb\nnejednou již řídil celý orkestr a vůbec pozvedl zde\nhudbu všestranně.\nTentýž dopisovatel „R. m.w vzpomínaje o hudeb-\nních poměrech v Slucku píše:\n„Před několika lety bydlel zde p. Jan Holešovský,\nv\nrozený Cech, kapelník plukový, vzdělanec konservatoria\nPražského. **) Zná hudbu výborně a miluje ji náruživě\n(až do szaleústva). Hlavním jeho nástrojem jesf chro-\nmatičná trouba. Bydlí nyní v Němirově (na Podolí.)\"\nŽe si p. Holešovský dovedl i na nynějším svém stano-\nvišti získali zásluhy o zvelebení hudby v Němirově,\ndokazuje opět jiný dopis v „R. m.\", jenž se takto o\nněm zmiňuje: „Pan Koleszowski(sic), kapelník plukovní,\nznamenitý theoretik hudební jesf náruživým milovníkem\nhudby kostelní a zvláště zpěvu, kterémuž rád by vyu-\nčoval i bezplatně, jen kdyby nalezl ochotníkův, aby mohl\nzaložiti sbor v svatyni Páně. Díky tomuto pravdivému\napoštolovi umění! Náš Němirov nejednou už okusil jeho\npřičiněním vzácných v naších stranách rozkoší, uslyšev\nvznešené výtvory výtečných skladatelův hudebních, od\nochotníkův jeho řízením vykonaných. — Byl tu též\nnějaký čas p. Landver, velmi schopný jako\nředitel orkeštru a domácí učitel hudby u hrabat Po-\ntockých.\" ***) A z Czestochovi píše se:\n„Z dávnějších učitelův hudby pozůstal nám toliko\np. Grabowski, varhaník na Jasné Hoře, kterému však\nhlavní jeho povinnost nedovoluje, zanášeti se naukou\nhudby, za to dostal se sem současně s založením ústavu\nvyóhovavacího pro plet ženskou p. Václav Blažek, roz.\nČech. Jest to vzdělanec Pražského konservatoria *)\na od několika let vyučoval v hudbě dítky okolní šlechty,\nposléze trávil v Žarkách, odkud přesídlel do Czestochovi.\nJemu děkuje naše město za své vyváznutí z těsných\nmezí hudebních, v jakých se nacházelo; neb jeho prácí\nteprv poštěstilo se vzdělali několik hudebních talentů\na povznesti je nad obyčejnou elementárnosf.\" Po-\ndotknouti nám zbývá, že p. Blažek jest též skladatelem\nněkolika oblíbených útvorův pro piano, jež vyšly ve\nVaršavě.\nVe zdejším divadle polském vystupuje nyní v kon-\ncertech s velkým úspěchem výtečná zpěvačka slečna\nHelena Zawisza. Jest rozená Polka a nabyla vzdělání\nsvé v Itálii, vystupovala již jako „v di-\nvadlech ve Varese, v Novaře, v Miláně a v minulém\nroku okouzlila ve Varšavě, kde se již těšili,\nže se jim konečně dostane altistky, jakou si dávno pro\nsvou zpěvohru přáli. Leč osudné její jméno a spojené\ns ním vzpomínky z roku 1831 staly se nenadále pře-\nkážkou na umělecké cestě této zpěvačky, a nemohla\nbýti ve vlasti své engažována. Slečna Zawisza na-\nlezla i zde náležitého ocenění svých schopností, čehož\nnejvětším důkazem jest přeplněné vždy divadlo, když\nzpívá. Zpěv její jest v skutku něco neobyčejného.\nObdivovali jsme se jí varii Fides (v posledním jednání\nProroka), kterouž přednášela s textem polským, potom\nv Kavatině z „Lazebníka\" (Una voce poco fa) leč\nzvláště okouzlila nás přednesem písní „\n(Stoíypina) a „ Niebieskieoczy\" (Nowakowského)\na dojem, jakého jsme se stali účastní, dlouho utkví\nv paměti naší.\n*) Prohlednuvše matriku konservatoria Pražského, nenesli jsme\ntam jíněno tohoto našeho krajana. Red.\n**) J. Kolešovský narozen dne 3. Jipna 1815 odbyl roku 1837\nběh na konservatoriu Pražském. Red.\n***) P- Landver narozen 12. ledna 1826, odbyl r. 1840 běh\nna konservatoriu Pražském. Red.\n\nV. Du nder."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "61", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.5", "titre_corps": "Händel. Novella.", "titre_sommaire": "Händel. Novella.", "signature_source": "V. Schulz", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.4", "debut_caractere": 4301, "fin_caractere_exclue": 4999, "texte": "Händel.\nNovella.\n\n(Dokončení.)\n„Jsou zde žehraví na Tvé vavříny, pravil cizinec,\na vynasnažují se, Tvoji slávu zmenšiti; jelikož ale toho\nse jim nepovede, poněvadž jsi vznešený nad všecky a\nnikdo nebude s to aby Tě přelstil, aby se Ti vyrovnal;\nneboť Tebe milý Bůh z tisíce vyvolil a obdařil velkou\nduševní sílou, že se nad všecko všední vznášíš, že jsi\nslunce, jež vše ozařuje a zjevující se hvězdy zaclání:\nbudou jiné prostředky vyhledávati, by se Tě zbavili;\nz nenadání probodne Tě dýka najatého vraha.\"\nJinoch poslouchal řeč neznámého, aniž byl odpo-\n*) Prohlednuvše matriku konservatoria našli jsme tam toliko\nFrant. Blažka, kterýž r. 1852 do konservatoria vstoupil a\nv hoboji se vzdělal. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4663, "texte": "věděl, jeho srdce bylo ještě přeplněno nevýslovnou bo-\nlestí a láskou k andělské Biance.\n„Přijmi prosebné pozvání, jenž Tě z velkého An-\nglicka bylo došlo,\" pokračoval onen dále; „budu Tě\ntam zbožňovati. Zriámf svoji otčinu, umíť velkých duchů\nsi Vážili.\"\n„Chci!\" řekl Hándel více pro sebe nežli na hlas.\n„Dobře tedy, tam kde Albion pyšně svoji hlavu\nz moře vznáší, uzříš opět lorda Hamiltona!\"\nLord stisknuv vřele ruku Handlovi, vstoupil do vozu\na odjel.\nCelý proměněn navrátil se Hándel k společnosti.\n„Bedřichu, velký Hamilton se ptal po Tobě,\" řekl\nmu velký maestro.\n„Vím to, otče!\" odpověděl Hándel. Mluvil jsem\ns ním a zítra se s vámi rozloučím, můj milovaný\notče, a odjedu do Angličan.\"\nVeselý obličej slavného Caldary zasmušil se při\ntomto návěští.\n„Proč mě chceš opustit synu?\" řekl zarmouceně.\n„Viz, již dlouho jsem Tvoji tajnou náklonnost k Biance\npozoroval a těšil jsem se z toho, že Tě co vítaného zetě\nobejmu, a - nyní mě chceš opustiti! Zůstaň, hrdý jinochu!\"\npokračoval bolestně dále. „Co Ti Anglicko podati může,\nto jsme mi už učinili. Ty jsi naším miláčkem, okrasou\numěleckého světa; jeho pýchou! V Tebe jsem skládal\nvšechnu naději pro má stará kolena Tobě jsem chtěl\nsvůj nejvyšší poklad svěřili, moji Bianku!\"\nÜbohý Hándel! Tak asi může okolo srdce býti\nzbloudilému andělu, když trapný sen mu pojednou brány\nnebeské otvírá, do nichž na věky vstoupili nesmí! Se\nsmutným pohledem na svoji ztracenou blaženoaf teprv\nhrozný pocit svého odsouzení v něm procitne a hoře-\nkujíc vrhne se s odvrácenou tváří hlouběji do propasti,\nby jen v nebe zírati nemusel. Však dobrého jinocha\nchránilo jeho vědomí šlechetné vůle; pročež zvítězil\nzmužile v tomto trpkém boji nad srdcem.\n„Buďte upokojen, milý maestro!\" řekl Hándel.\n„Vaše stáří nezůstane bez podpory sličná Bianka\nnebude bez přítele a ochrance. Dominik miluje Vaši\ndceru a —\"\n„Ona však jej nesmí milovati!\" přerušil stařec\nprudce řeč jinochovu. Tys jediný mohl mé dítě obla-\nžiti však nemělo to býti, jak jsern si v svých py-\nšných snách myslíval. Odejdeš k oněm lidem, jejichž\nsrdce tak chladné, jak jejich země jest'. Odejdeš od\nstarce, jenž v Tobě podporu očekával; opustíš jemné\nkvítko, jež se v paprscích Tvého slunce ohřívalo. Ano,\ndrahý, velký Bedřichu, mé dítě, má Bianka miluje Tě;\ntřeba i její srdce k Dominikovi skláněti se zdálo. Jen\nlesk Tvojí slávy zdál se až potud ji od tebe vzdalo-\nvati; ale Tvůj odchod ji usmrtí.\"\nSlzy, ježto starcovy tváře máčely, přerušily další\nřeč jeho.\n„Vaše požehnání, otče! než se rozloučím!\" zvolal\nHándel pohnut a vrhl se k nohoum kmelu, jenž své\ntřesoucí se ruce na jinochovy vlající kadeře položil a\nvzlykaje pravil:\n„Jdi s Bohem, milý synu! když jesf to Tvá pevná\nvůle. Zůstaň umění a jeho mateřské přítelkyni ctnosj\n- věrným. Staneš se velkým umělcem. Chtěl jsem\nTi milku, věrnou, dobrou ženu dáti, však Ty jsi si lepší\nvyvolil. Tvá milenka zůstane vždy jarou a bude Tě\npo sto letech tak milovati jako dnes; jesf to Musa, ne-\nsmrtelnost.\"\nObjal milovaného syna otcovskýma rukama a vtiskl\npolibek na růžové rty.\nPříštího jitra rozloučí se Hándel se svým přítelem,\njenž jej pláče ve svém objetí držel a opustiti nechtěl.\nAle těžší loučení bylo s Biankou. Tato seděla ve své\nkomnatě, krásnou kadeřavou hlavinku o jednu ruku\nsnivě podepřenou, druhou ruku měla svislou, pěkné vlasy\nbyly jen volně modrou stužkou připevněny, na tvářích\nustoupila růžová svěžest smrtelné bledosti, oko ztratilo\noživující lesk a zíralo nepohnutě có obraz néjhlubší\nýolesti. Ještě nikdy k Biance jinošský umělec tak ne-\nmluvil jako včera. Neustále zněla jeho slova v jejím\nuchu a nalézala sladký ohlas v čisté duši.\n„Bianko!\" zvolal nyní s udušeným hlasem, zůstav\nna práhu rozpačitě státi, když tak truchlící dívku uzřel.\nPozvednuvši hlavu pohledla na jinocha a její oči\nnaplnily se opět slzami.\n„Měj se dobře, sestro! měj se vždy dobře!\"\nřekl mladík a tiskl chladnou ruku dívčinu.\nBianka obejmula jej alabastrovou rukou okolo krků,\npozvedla se v poloviční omdlenosti k němu a pošeptala\nmu s nevýslovnou bolestí: „Drahý, drahý příteli!\" Více\nnemohla promluvili, hluboké omdlení zastřelo její smysly.\nBylof to poslední cuknutí v smrtelném boji zápasící ná-\nruživosti.\nHándel vložil omdlenou na ruce právě vstoupivšího\notce, vtiskl horký polibek na zbledlé rty a opustil zemi,\nkteráž proň jen bolného trní zpomínky, ale žádných růží\nbudoucnosti neměla.\nJestliže někdy pověst o jeho slávě mezi zdi klá-\nštera panenského v Benátkách zavzněla a do příbytku\nsestry BiankyAngely se dostala, tenkráte vzdychala\njeptiška, padla před obrazem ukřižovaného, jenž tu visel,\nslza v jejím oku se zaleskla, zašeptalař: „V říši iivězd-\nnalé uzřím jej opět, mého Bedřicha!\"\n\nPřeložil V. Schulz."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "64", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "debut_caractere": 3002, "fin_caractere_exclue": 6195, "texte": "Bžk.\nČeské představení. V neděli dne 4. t. m. dostalo se\nobecenstvu česká představení navštěvujícímu dvou úryvků\nz oper „Lucia\" (3. dějství) a „Hugenotté (4. dějství).\nMusíme vůbec protestovati proti provozování oper na če-\nském jevišti; nebot nemáli ředitelství dostatečných sil\npro českou operu, proč tomu připouští, aby beneficiant\nze všech koutů zpěváky shledával as nimi sít venia\nverbo českou operu stloukal? Tím více však mu-\nsíme odporovati takovým představením, v nichžto se toliko\núryvky z oper samy o sobě smyslu nemající, dávají. Proč\nsi nevzal p. beneficiant Tauwitz raději nějaké frašky\ns hudbou ase zpěvem ? Je to skutečně smutné; naše\nvlast zrodila znamenitých zpěváků a zpěvaček a všem jest\ntakřka kletbou usouzeno, v cizině zpívati. Mámef Píška,\nbratry Andry, Ticháčka, Vovorského, Hartmutha, Waltera\na jiných více; máme sestry Stolzovy, Tučkovu, Em.\nSchmidtovu, Medalovu, Ferlesovu atd. a všechny jsou\nokrasou cizích divadel, co zatím naše jeviště jen jedním\npanem Bachmannem se honositi může. Než obratme\nse k představení samému. Pan Bachmann rozvinul\nvšechny krásy svého znamenitého tenoru a došel jako\nsleč. Prauseova, kteráž z ochoty k p. beneficiantovi\ndelší čas české partii se učiti musela, skvělého vý-\nsledku. Oba byli hlučně voláni. Pan Strakatý, jehož\nhlas juž pout života dokonává, počínal si dosti čacky a\npřispěl k dobrému výsledku. Pan Schwarz (barytonista)\nco Saint Bris v Hugenottech uspokojil četné obecenstvo.\nMá dosti silný a výdatný hlas a pohybuje se s prospě-\nchem ve své úloze. Bylo by žádoucno, aby aspoň pro\nmenší úlohy zde engažován byl. Opominouti nesmím dobrý\nkomický výstup „Český dobrovolník a francouz-\nská selka,\" v němž sleč. Mullerova nás svou nelíčenou\nhrou, pěkným zpěvem a dobrou výslovností mile překva-\npila. Pan Kolár ml. byl tentokráte na pravém místě a\npředstavoval velmi živě českého dobrovolníka ve Fran-\ncouzích. Orkestr držel se k představení samému při-\nměřeně. Návštěva byla velmi četná, na mnoze z něme-\nckého obecenstva sestávající.\n\n— Koncert pana Illnera dne 5. t. m, jehožto\npoloviční čistý výnos pro chudé tkalce Krkonošské určen\nbyl, nedošel tak velkého účastenství, jak jsme očekávali.\nMimo deklamace od paní Burggrafové a Markvordta před-\nnesené slyšeli jsme německé čtverozpěvy od Cherubiniho\na J. Nesvadby, pak písně od Mendelssohna, Schumanna\na Kittla (Vogelsteller), kteréž slečna Mikova pěkně zpí-\nvala. Pan Eilers zpíval dvě ballady od Reinecka a pan\nFektér písně od Lowa a Nesvadby. Pan Bachmann\npřednesl dvě české písně „Plavba\" od Fr. Vogla a\npíseň od J. Nesvadby s velkým úspěchem a došel po-\nchvaly. Zvlášť pak vyznačil se pan Bauš přednášeje\npro housle od Vieuxtempse s výrazem as velkou\ntechnickou obratností.\n— První koncert konservatoria, památce zvěč-\nnělého mistra L. Spohra věnovaný, odbýval se v sobotu\ndne 3. března a potkal se, jak se snadno předpovídati\ndalo, s všeobecnou pochvalou. Z instrumentálních skladeb\nslyšeli jsme symfoniji C-moll od L. Spohra a ouver-\nturu k druhé části oratoria „Poslední věci\" od L. Spohra.\nHlavní tah povahy Spohrovy jest jakási zpanilost a roz-\nněcující výsost. Ušlechtilost jeho celého způsobu nedá se\nnikdy zapříti a právě tento tah, jenž jej provívá, sbližuje"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6330, "texte": "ho k vážnosti a důstojnosti Mozarta. Jest skrz na skrz\nelegický a dlužno ho tak pojmouti v okamžikách vyššího\nnadšení. Všude, co Spohr napsal, lící se něžná touha,\ntouha po něčem nadzemském. Žádný skladatel nepřede-\npisuje tolik křížků a B jako Spohr; avšak každý by\nse velice mýlil, kdyby myslel, že Spohr v této těžkosti\nmalichernou ješitnost hledá. Modulace tyto jsou přiro-\nzeným způsobem odůvodněny a povstaly v hlubinách jeho\nsrdce. Slova tato platí hlavně o ouvertuře k oratoriu:\n„Poslední věci,44 jejížto mohútná fuga velkého způsobila\núčinku. Co do symfonie není v ní ještě patrně znát ráz\nskladeb Spohrovýeh, aniž má onen vysoký vzlet jako\njeho ostatní symfonie. Nejvíce vynikaly adagio a po-\nslední věta duchaplným zosnováním a provedením.\nZe sólistů slyšeli jsme Josefa Meyera, jenž první větu\nz koncertina pro klarinet velmi pěkně přednášel a silný\nokrouhlý ton, ekonomiji při dýchání a povážlivost u před-\nnesu osvědčil. Se stejným úspěchem provedli Vojtěch\nHřímali a Em. Wirth první větu z podvojného kon-\ncertu H-moll od L. Spohra. Rázné vedení smyčce, jistota\na čistota tonu, jakož velká technická sběhlosť a pěkný\npřednes, jsou krásné vlastnosti těchto chovanců, za kte-\nréž však slovútnému panu prof. M. Mil dnero vi co dě-\nkovati mají. Oba rozluštili tuto na své síly ohromnou\núlohu s velkým úspěchem. Palma tohoto koncertu náleží\nbez odporu operní žákyni sleč. Alojsii Blažkové, kte-\nrážto velmi těžkou arii z opery „Faust44 od L. Spohra\ns překvapujícím výsledkem zpívala. SI. A. Blažkova\nvládne silným, zvučným a zvonovitým hlasem, jenž od\nmalého g až k ťríčárko vánému c (inclusive) sáhá, a kte-\nrýž pozbyv ve výšce (6 a c) své ostrosti, znamenitou\nokrouhlostí a vyrovnalostí vynikali bude. V recitativu i\nvarii byla její výslovnost jasná a zřetelná, což jsme až\ndosud u málo žaček konservatoria zpozorovali; škola její\nje nad Očekávání správná, intonace velmi čistá a přednes\npromyšlený a na důležitých místech vzletuplný. Ozdoby\nkoloraturní provedla slečna Blažkova bez nejmenší známky\njakési namáhavosti, z čehož na pilné cvičení soudili možná\na ze všeho vysvítá, že této nadějné žákyni velká budouc-\nnost co dramatické zpěvkyni kyne. Mimochodem řečeno,\nslyšeli jsme sleč. Blažkovu před několika lety v kon-\ncertě Žofínské akademie, v němžto se sleč. Ilniličkovou\n(nyní Teinzmannovou) duetto „U hrobu mé matky44 od F.\nYogla zpívala a juž tenkráte velký talent osvědčila. Ne-\nmýlíme-Ji se, přeložila Věkoslava (Aloisie?) Blažkova\ntéž některé povídky z frančiny (Lamartine) a z italčiny\n(Zoff) do Zlatých klasův a Poutníka od Otavy, a pakli\ntomu tak, jest patrno, že i na své literní vzdělání velké\npéče vynakládá. Slečna Blažkova jakož i ostatní sólisté\nbyli několikráte voláni a pochvalou odměněni. Provedení\ninstrumentálních skladeb bylo pod vedením pana Bedř.\nKittla precisně nuancované a jako z jednoho celku ulité,\nzačež i mladistvý orkestr chválu zasluhuje.\nDnes o 4,1 hodině odpoledne odbývá se koncert\nku prospěchu akademického čtenářského spolku a\nbude zajisté ve svém způsobu jediný, jenž všestranného\núčastenství zasluhuje. Budou v něm totiž dávati toliko\nskladby od Cechů neb Slovanů vůbec, a budou je\nprovozovati toliko čeští umělci. Program je zajímavý.\nI. Oddělení: l. Ouvertura od M. Glinky (poprvé). 2. Če-\nská, Ruská a Polská píseň. Zpívá sleč. Karolína z Tie-\nfensee. 3, „Podvečer,44 fantasie pro violu ďamopr s prů-\nvodem harfy od E. Ungera, hraje skladatel 4. Porodila\nmne moje matička, píseň s průvodem orkestru od J. T.\nKrova (f 1. března 1859), zpívá na výslovné přání ze-\nsnulého skladatele pan K. Strakatý (poprvé). 5. Sbor od\nBlodka (nový). 11. Oddělení: 1. Ouvertura k tragedii\n~Aleksej\" od L, Procházky, ůda ak. čt. spolku (poprvé).\n2. Národní písně, zpívá sleč. Karolína z Tiefensee. 3. a)\nNocturne od Fr. Chopina (op. 55.)? *>) Rhapsodie od Fr.\nSmetany, c) Invitation ala Polka od AI. Dreyschocka,\npřednese sleč. A. Kolářová. 4. Sbor od K. Slavíka, úda\nakad. čten. spolku (nový).\nV neděli, dne 11. t. m. bude koncert p. J.\nGoltermanna, profess. na konservatoriu. Koncertista\npřednese sonátu pro cello a piano od Mendelssohtia s pia-\nnistou p. Fischerem, pak koncertní kusy pro cello od\nKummera a Servaise. Pan Eilers zpívá romancí „Ilsogno44\nod Mercadante a píseň „Trockene Blumen44 od F. Schuberta.\nVe středu dne 14. bude v sále konviktském\nprvní hudební ad e klam ato rní beseda, v níž se\nvýteční čeští hudební umělci zúčastní. Besedy tyto došly\njuž loňského roku velkého účastenství a lze se nadíti,\nže i letos z hojné návštěvy těšiti se budou.\nDruhý koncert konservátor i a Pražského bude\nse v sobotu dne 17. t. m.v 12 hod. v polodne v sále\nna Zofíně odbývati, a bude zajímavý tím, že v něm bude\nspoluúčinkovati pan Ferd. David, koncertní mistr a vir-\ntuos na housle v Lipsku (nar. 1810 v Hamburku). První\noddělený obsahuje symfoniji: „Oceán\" od Ant. Ru-\nbinsteina. Druhé oddělení: 1. „Souvenir de Pe-\ntersburg,44 koncertní kus pro cello, přednese Dav. Popp er.\n2. Arie Leonory z opery „Templáři na Cypru,44 zpívá Ot.\nBubnová. 3. Skladba pro housle, přednese Ferd. David,\nkoncertní mistr z Lipska (co host). 4. Ouvertura od K.\nŠebora, žáka konservatoria (poprvé).\nPan Jos. Leop. Zvonař a pan Jos. Forster,\nučitelové na varhanické škole odřekli se, jak doslýcháme,\nsvých míst na tomto ústavě a setrvají toliko do práznin\nna škole varhanické.\nNaše krajanka, slec. Rosa ď0 r, virtuoska na\nhousle, onemocněla těžce na své cestě do Brunšvíku\nv Geře a nemůže tedy, jak oznámeno bylo, v koncertě\nakad. cten. spolku účinkovali.\nNaše roztomilá krajanka slec. Vilémína Me da-\nlova, nyní miláček Frankfurtského obecenstva, účin-\nkovala nedávno s naším slavným A. Dreyschockem,\ns nímžto se v českém jazyku bavila, při jedné soirée u\nbaronky Rothschildové a došla vedle slavného hrdiny na\npiano skvělého výsledku. Na to zpívala dotčená mladá\numělkyně u vyslance pruského pana Usedoma a přednesla\nmimo jiné též několik českých národních písní,\nježto se velice líbily. Slečna Mína Medalova vzbudila\ncituplným zpěvem velkého účinku a obdržela od choti\nvyslance Pruského za odměnu zlatý drahocenný šperk\na jiné menší dary. Co nevidět vystoupí slečna Medalova\nv opeře „Lazebník Sevillský44 co Rozina a bude vní co\nvložku zpívati českou píseň s průvodem orkestru. Kéž\nby všichni čeští umělci tak jako „Mína44 vlast a řeč\nsvou nezapírali.\nFerd. Laub odebéře se do Hollandska ku kon-\ncertům."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4643, "texte": "— Náš krajan, slavný virtuos na piano Alex.\nDréyschock, obdržel od Jeho král. Výsosti prince-vla-\ndare Pruského rád červeného orla IV. třídy.\n— Naše slovutná krajanka sleč. Veresia Stolzova,\nprimadonna u italské opery v Tiílisu (v Asii), obdržela\npředešlý měsíc ku svému příjmu velmi skvělý dar. Bylt\njí doručen stříbrný tácek v ceně 200 rublu, obtěž-\nkaný skvostným měšcem (v ceně 50 rublů) s 8000\nfranky,\n— Jak jsme už oznámili, složil náš čacký rodák p.\nThepd. Bradský v Berlíně o p e r et t ku : „Der Heirats-\nzwang,44 kteráž se nyní tam studuje a co nevidět provo-\nzovat bude. Táž operetka bude se též v Královci (Ko-\nnigsberg) dávati.\n\"V\n— Pan Bedř. Si mák uspořádá dne 18. t. m. se\nsvými žáky v ústavě svém na Malé Straně první večerní\nzábavu, v nižto toliko skladby českých neb slo-\nvanských skladatelův provedeny budou. Uslyšíme tu\npochod pro 4 piana od J. L. Z v ona re, pak ouverturu\nk polské národní opeře: „Halka\" pro 4 piana od St.\nMoniuszka. Dále budou provedeny solové kusy pro\npiano od Černého, Dobrzinského, Duška, Kuhe, J. Pivody,\nB. Šimáka, J. Schulhofa a Tomáška. Kéž by příklad tento\nnašel následovníků!\nsbil (i í t i S íí « OÍ . ;'ili .-i i ,, i: ■\n— Literatura hudební. Nákladem činného musi-\nkálníbo obchodnictví V. Christofa a W. Kuhé vyšla\nprávě pozůstalá píseň pro baryton po J. T. Krovu:\n„Porodila mne moje matička,44 kteráž bez odporu k nej-\nlepším našim písním náleží a zvláště ku koncertům a be-\nsedám se hodí. Stojí 42 kr. nov. Dnes ji zpívá v koncertě\np. K. Strakatý. Tamtéž vyšel na čtyry ruce pro piano uspo-\nřádaný „Slavnostní pochod ÍSchi 11 eruv,\" který při\ntahu pochodňovém k ostavení německého básníka Schillera\ndne 10. listopadu 1859 od kapelly hraběte Nugenta v in-\nstrumentací kapelníka Hopfa hrán a s hlučným potleskem 1\nopětován byl. Něžné, kontrapunktem ozdobené melodije\ntohoto pochodu vzaty jsou nazvíce z písní „Schillera44,\nv hudbu uvedených od Fr. Schuberta. Introdukce a po-\nčátek pochodu zastupuje píseň „Pilgrim,44 konec „Bůrg-\nschaft44 a „Alpenjager.\" Úprava jest vkusná a dílu při-\nměřená, obzvláště titulní list, na němž vyobrazena jest\nslavnost před poprsím Schillera, jest od chvalně známého\nmalíře Maixnera umělecky proveden. Odporučujíce skladbu\ntuto všem pánům, kteří se na dotčené slavnosti zúčast-\nnili, máme za to, že jim Schillerňv slavnostní pochod\nmilou upomínkou bude na děn 10. listopadu 1859. Čistý\nvýnos věnován jest chudým studujícím medicínské a íilo-\nsbfíbké fakulty v Praze, kteří od výboru pro slavnost\nSchillerovskou založených svobodných obědů požívají.\nCena kusu jest, u porovnání k dobročinnému účelu, levná,\nobnáší toliko 60 setin.\n\n-l-\n\nAlexandria. Nyní se zde nachází množství českých\nharfenic, a jistý Vaněk — bezpochyby tedy také\nCech —7 který se jmenuje profesorem silozpytu a „vyš-\nších přírodověd (?),\" dává představení v mátožnění a\n/v » r ' • \\ Q\nkejklíiství. Českých hudebníku jest v Alexandrii\nněkolik. \",\nBerlín. 11 ans z Bůlova stal se dvorním pianistou\nJI M. krále Pruského.\nDrážďany. Slavný český pévec p. Josef Alois\nTich áček (nar. 11. Lipna 1807) ochuravěl nebezpečně,\nmá to být mrtvici podobný úchvat 'spojený s pathologi-\nckým přetržkem sluchu. Slysíť vše o jeden tón výše.\nFlorenc. Zdejší Societa filarmonica dávala ne-\ndávno ouverturu k Meyerbeerově opeře „Pout do Ploer-\nmeju\" s nesmírně skvělým výsledkem. Prof. Basevi dal\nk tomuto dílu illustrací v sále rozdali.\n'*■■ ■ • , t\nLipsko. Ředitelem koncertu „Gewandhausu\" místo\nJ. Riétze bude prý Ant. Rubinstein.\nPaříž. Dne 2. března uspořádala zde slečna Sera-\nfína Vrabélyova, žákyně A. Dreyschocka, jenž se též v\nPraze slyšeti dala, v sále Erarda svůj koncert. Dne 9.\nt m. vystoupil Biilov po třetí v koncertě. Nový sál\nPařížského divadla „Théatre Lyrique,fi; jenž se „Theatre\nmunicipal de la ville de Paris\" jmenovali bude, zasvětí\nprý se provedením nové opery: „Trojan stí\" od H.\nBerli oze.\n\\'\nŠtýrský Hradec. Pianista Rud. Willmers bude\nzde dne 26. koncertovali. Jeho nejnovější parafrase na\nrjuské národní nápěvy pro piano vyšly nedávno u\nKistnera, jsou dobře zosnovány a se vší skvěl ostí tech-\nnickou vystrojeny.\nV »\nŠtětin. Zdejším flašinetářům rozkázáno jest od po-\nlicie, by své nástroje každý třetí měsíc laditi dali a\npotvrzení opatřené datum vykonaného ladění při sobě nosili.\n(Kéž by se to také u nás stalo, by neladěné flašinety náš\nsluch netrýznily! Red.)\nVídeň. Jeho c. k. apošt. Veličenství ráčil uděliti\ndvorní operní zpěvacce Louise Dustmann-Mey erové,\nkteráž několik let členem Pražské opery byla, titul c. k.\nkomorní zpěvačky. Tato umělkyně jesť opět na 5 let u\ndvorní opery engažována.— Kapelník Jan Strauss ode-\nbeře se na konec března do Petrohradu.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. „Pouť do Ploermelu\" od", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. „Pouť do Ploermelu\" od", "signature_source": "Bžk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 3000, "texte": "Bžk.\nStavovské divadlo. „Pouť do Ploermelu\" od\nMeyerbeera. (Dokončení.) Významné nastoupí nyní duetto\nmezi Dinorou a Corentinem, který v bázni před lesní\npanou děsné vyluzuje melodije, jež Dinora nápodobůuje\na tudíž skladatel trojí rozmanitost na odiv staví. Hoel\npřetrhnuv poklid jejich, líěí se co odvážlivý dobyvaě po-\nkladu. Arie: „Machtige Kunst der Magie\" jest imposantní,\na spojena s krásným andantem pro housle, jenž mohutný\npůsobí účinek. Nej půvabnější z celé opery vsak jest trio\nmezi Corentinem, Dinorou a Hoelem, jímž se i první je-\ndnání končí. Druhé dějství počíná v lese. Sbor\nmužských a žen z hospody se vracejících jest bez dopro-\nvázení orkestru a ztrácí se na to v lese. Koloraturní\narie Dinory se stínem tančící jest originální komposice\nMeyerbeera, neb obsahuje těžké a dle povahy arie roz-\nmanité běhy. Bázeň jevící couplet Corentina před slují\nskalní jest charakteristický a pln komické svěžesti. Soprá-\nne* á arie Dinory „dunkel ruhen die Loose\" (Legenda)\njest perlí celého kusu, nebot ona jest takřka úplně z ži-\nvota lidského vzata. Při triu, které až k nadšení stoupá,\nzápočíná bouře a tvoří finále k druhému dějství, jenž\nprvní v každém ohledu předčí. Třetí jednání dvou\ntěchto kratší, obsahuje zdařilé písně: myslivce a žence,\nna to idylické duo dvou pastýřských hochů a vznesenou\nmodlitbu: „Gott, Du unser Vater\" ve čtverozpěvu. Melo-\ndram a arie Hoelova jest zvláště v některýoh místech\npřekvapující a svědčí o hlubokém citu a genialnosti\nmistra Meyerbeera. Duo, které nyní následuje, jakož\ni modlitba Dinory, pochod a zpěv poutníků, působí\neífektně na posluchače. Probravše jednotlivá čísla\ntéto opery, pozorujme celistvou skladbu k ostatním ope-\nrám Meyerbeerovým. Jeho mistrovská díla: „Robert,\"\n„Hugenotté,\" „Prorok\" a mnohé jiné opery, lisí se již\ndle historicko-vážného neb tragického textu od „Dinory,\"\nkteráž co do vnitřní ceny svrchu jmenovaným operám ustou-\npit! musí. Jevit se vní toliko láska, neunavená touha\npo pokladu, bázlivost a šílenost. Ač látka této opery\nvelmi jednoduchá, děj rozvláčný, krom několika zevnějších\neffektň, jako objevení se kozy, uhození hromu do lávky,\nprotržení hráze a jiných více, nic zvláštního neobsahuje,\npřece vane z hudby pravý idylický cit a něžné melodije\nspojené s mohútným hudebním effektem, jichž Meyerbeer\nvýborně zde použil, dodav celé opeře rázu a rozmanitosti.\nV hudbě samé převládá italský živel, nač i obrovská kolo-\nratura i tvar některých árií zřejmě poukazují. Vespolné\nměnění nástrojů při svěžích myšlenkách zamezují onu\njednotvárnost, jakož se bohužel při mnohých operách vy-\nskytuje. Ze toto vše obecenstvo dojalo, osvědčilo hluč-\nným potleskem, jímž operu tuto přijalo. Slečna Bren-\nnerova, zastupitelka hlavní role, vyznačila se mimo\nostatní těžké arie, zvláště v druhém jednání ve velké árii,\nse stínem tančíc, lehkostí, jíž těžkou koloraturní partii\ntuto zpívala. Neméně statně počínali si pp. Bachmann a\nSteinecke. Návštěva byla velmi četná a opera sama došla\nskvělého výsledku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "62", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.2", "titre_corps": "České představení. V neděli dne 4. t. m. dostalo se", "titre_sommaire": "České představení. V neděli dne 4. t. m. dostalo se", "signature_source": "Bžk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "debut_caractere": 3002, "fin_caractere_exclue": 5004, "texte": "Bžk.\nČeské představení. V neděli dne 4. t. m. dostalo se\nobecenstvu česká představení navštěvujícímu dvou úryvků\nz oper „Lucia\" (3. dějství) a „Hugenotté (4. dějství).\nMusíme vůbec protestovati proti provozování oper na če-\nském jevišti; nebot nemáli ředitelství dostatečných sil\npro českou operu, proč tomu připouští, aby beneficiant\nze všech koutů zpěváky shledával as nimi sít venia\nverbo českou operu stloukal? Tím více však mu-\nsíme odporovati takovým představením, v nichžto se toliko\núryvky z oper samy o sobě smyslu nemající, dávají. Proč\nsi nevzal p. beneficiant Tauwitz raději nějaké frašky\ns hudbou ase zpěvem ? Je to skutečně smutné; naše\nvlast zrodila znamenitých zpěváků a zpěvaček a všem jest\ntakřka kletbou usouzeno, v cizině zpívati. Mámef Píška,\nbratry Andry, Ticháčka, Vovorského, Hartmutha, Waltera\na jiných více; máme sestry Stolzovy, Tučkovu, Em.\nSchmidtovu, Medalovu, Ferlesovu atd. a všechny jsou\nokrasou cizích divadel, co zatím naše jeviště jen jedním\npanem Bachmannem se honositi může. Než obratme\nse k představení samému. Pan Bachmann rozvinul\nvšechny krásy svého znamenitého tenoru a došel jako\nsleč. Prauseova, kteráž z ochoty k p. beneficiantovi\ndelší čas české partii se učiti musela, skvělého vý-\nsledku. Oba byli hlučně voláni. Pan Strakatý, jehož\nhlas juž pout života dokonává, počínal si dosti čacky a\npřispěl k dobrému výsledku. Pan Schwarz (barytonista)\nco Saint Bris v Hugenottech uspokojil četné obecenstvo.\nMá dosti silný a výdatný hlas a pohybuje se s prospě-\nchem ve své úloze. Bylo by žádoucno, aby aspoň pro\nmenší úlohy zde engažován byl. Opominouti nesmím dobrý\nkomický výstup „Český dobrovolník a francouz-\nská selka,\" v němž sleč. Mullerova nás svou nelíčenou\nhrou, pěkným zpěvem a dobrou výslovností mile překva-\npila. Pan Kolár ml. byl tentokráte na pravém místě a\npředstavoval velmi živě českého dobrovolníka ve Fran-\ncouzích. Orkestr držel se k představení samému při-\nměřeně. Návštěva byla velmi četná, na mnoze z něme-\nckého obecenstva sestávající."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "62", "page_fin": "64", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.3", "titre_corps": "— Koncert pana Illnera dne 5. t. m, jehožto", "titre_sommaire": "— Koncert pana Illnera dne 5. t. m, jehožto", "signature_source": "l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "debut_caractere": 5006, "fin_caractere_exclue": 6195, "texte": "— Koncert pana Illnera dne 5. t. m, jehožto\npoloviční čistý výnos pro chudé tkalce Krkonošské určen\nbyl, nedošel tak velkého účastenství, jak jsme očekávali.\nMimo deklamace od paní Burggrafové a Markvordta před-\nnesené slyšeli jsme německé čtverozpěvy od Cherubiniho\na J. Nesvadby, pak písně od Mendelssohna, Schumanna\na Kittla (Vogelsteller), kteréž slečna Mikova pěkně zpí-\nvala. Pan Eilers zpíval dvě ballady od Reinecka a pan\nFektér písně od Lowa a Nesvadby. Pan Bachmann\npřednesl dvě české písně „Plavba\" od Fr. Vogla a\npíseň od J. Nesvadby s velkým úspěchem a došel po-\nchvaly. Zvlášť pak vyznačil se pan Bauš přednášeje\npro housle od Vieuxtempse s výrazem as velkou\ntechnickou obratností.\n— První koncert konservatoria, památce zvěč-\nnělého mistra L. Spohra věnovaný, odbýval se v sobotu\ndne 3. března a potkal se, jak se snadno předpovídati\ndalo, s všeobecnou pochvalou. Z instrumentálních skladeb\nslyšeli jsme symfoniji C-moll od L. Spohra a ouver-\nturu k druhé části oratoria „Poslední věci\" od L. Spohra.\nHlavní tah povahy Spohrovy jest jakási zpanilost a roz-\nněcující výsost. Ušlechtilost jeho celého způsobu nedá se\nnikdy zapříti a právě tento tah, jenž jej provívá, sbližuje"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6330, "texte": "ho k vážnosti a důstojnosti Mozarta. Jest skrz na skrz\nelegický a dlužno ho tak pojmouti v okamžikách vyššího\nnadšení. Všude, co Spohr napsal, lící se něžná touha,\ntouha po něčem nadzemském. Žádný skladatel nepřede-\npisuje tolik křížků a B jako Spohr; avšak každý by\nse velice mýlil, kdyby myslel, že Spohr v této těžkosti\nmalichernou ješitnost hledá. Modulace tyto jsou přiro-\nzeným způsobem odůvodněny a povstaly v hlubinách jeho\nsrdce. Slova tato platí hlavně o ouvertuře k oratoriu:\n„Poslední věci,44 jejížto mohútná fuga velkého způsobila\núčinku. Co do symfonie není v ní ještě patrně znát ráz\nskladeb Spohrovýeh, aniž má onen vysoký vzlet jako\njeho ostatní symfonie. Nejvíce vynikaly adagio a po-\nslední věta duchaplným zosnováním a provedením.\nZe sólistů slyšeli jsme Josefa Meyera, jenž první větu\nz koncertina pro klarinet velmi pěkně přednášel a silný\nokrouhlý ton, ekonomiji při dýchání a povážlivost u před-\nnesu osvědčil. Se stejným úspěchem provedli Vojtěch\nHřímali a Em. Wirth první větu z podvojného kon-\ncertu H-moll od L. Spohra. Rázné vedení smyčce, jistota\na čistota tonu, jakož velká technická sběhlosť a pěkný\npřednes, jsou krásné vlastnosti těchto chovanců, za kte-\nréž však slovútnému panu prof. M. Mil dnero vi co dě-\nkovati mají. Oba rozluštili tuto na své síly ohromnou\núlohu s velkým úspěchem. Palma tohoto koncertu náleží\nbez odporu operní žákyni sleč. Alojsii Blažkové, kte-\nrážto velmi těžkou arii z opery „Faust44 od L. Spohra\ns překvapujícím výsledkem zpívala. SI. A. Blažkova\nvládne silným, zvučným a zvonovitým hlasem, jenž od\nmalého g až k ťríčárko vánému c (inclusive) sáhá, a kte-\nrýž pozbyv ve výšce (6 a c) své ostrosti, znamenitou\nokrouhlostí a vyrovnalostí vynikali bude. V recitativu i\nvarii byla její výslovnost jasná a zřetelná, což jsme až\ndosud u málo žaček konservatoria zpozorovali; škola její\nje nad Očekávání správná, intonace velmi čistá a přednes\npromyšlený a na důležitých místech vzletuplný. Ozdoby\nkoloraturní provedla slečna Blažkova bez nejmenší známky\njakési namáhavosti, z čehož na pilné cvičení soudili možná\na ze všeho vysvítá, že této nadějné žákyni velká budouc-\nnost co dramatické zpěvkyni kyne. Mimochodem řečeno,\nslyšeli jsme sleč. Blažkovu před několika lety v kon-\ncertě Žofínské akademie, v němžto se sleč. Ilniličkovou\n(nyní Teinzmannovou) duetto „U hrobu mé matky44 od F.\nYogla zpívala a juž tenkráte velký talent osvědčila. Ne-\nmýlíme-Ji se, přeložila Věkoslava (Aloisie?) Blažkova\ntéž některé povídky z frančiny (Lamartine) a z italčiny\n(Zoff) do Zlatých klasův a Poutníka od Otavy, a pakli\ntomu tak, jest patrno, že i na své literní vzdělání velké\npéče vynakládá. Slečna Blažkova jakož i ostatní sólisté\nbyli několikráte voláni a pochvalou odměněni. Provedení\ninstrumentálních skladeb bylo pod vedením pana Bedř.\nKittla precisně nuancované a jako z jednoho celku ulité,\nzačež i mladistvý orkestr chválu zasluhuje.\nDnes o 4,1 hodině odpoledne odbývá se koncert\nku prospěchu akademického čtenářského spolku a\nbude zajisté ve svém způsobu jediný, jenž všestranného\núčastenství zasluhuje. Budou v něm totiž dávati toliko\nskladby od Cechů neb Slovanů vůbec, a budou je\nprovozovati toliko čeští umělci. Program je zajímavý.\nI. Oddělení: l. Ouvertura od M. Glinky (poprvé). 2. Če-\nská, Ruská a Polská píseň. Zpívá sleč. Karolína z Tie-\nfensee. 3, „Podvečer,44 fantasie pro violu ďamopr s prů-\nvodem harfy od E. Ungera, hraje skladatel 4. Porodila\nmne moje matička, píseň s průvodem orkestru od J. T.\nKrova (f 1. března 1859), zpívá na výslovné přání ze-\nsnulého skladatele pan K. Strakatý (poprvé). 5. Sbor od\nBlodka (nový). 11. Oddělení: 1. Ouvertura k tragedii\n~Aleksej\" od L, Procházky, ůda ak. čt. spolku (poprvé).\n2. Národní písně, zpívá sleč. Karolína z Tiefensee. 3. a)\nNocturne od Fr. Chopina (op. 55.)? *>) Rhapsodie od Fr.\nSmetany, c) Invitation ala Polka od AI. Dreyschocka,\npřednese sleč. A. Kolářová. 4. Sbor od K. Slavíka, úda\nakad. čten. spolku (nový).\nV neděli, dne 11. t. m. bude koncert p. J.\nGoltermanna, profess. na konservatoriu. Koncertista\npřednese sonátu pro cello a piano od Mendelssohtia s pia-\nnistou p. Fischerem, pak koncertní kusy pro cello od\nKummera a Servaise. Pan Eilers zpívá romancí „Ilsogno44\nod Mercadante a píseň „Trockene Blumen44 od F. Schuberta.\nVe středu dne 14. bude v sále konviktském\nprvní hudební ad e klam ato rní beseda, v níž se\nvýteční čeští hudební umělci zúčastní. Besedy tyto došly\njuž loňského roku velkého účastenství a lze se nadíti,\nže i letos z hojné návštěvy těšiti se budou.\nDruhý koncert konservátor i a Pražského bude\nse v sobotu dne 17. t. m.v 12 hod. v polodne v sále\nna Zofíně odbývati, a bude zajímavý tím, že v něm bude\nspoluúčinkovati pan Ferd. David, koncertní mistr a vir-\ntuos na housle v Lipsku (nar. 1810 v Hamburku). První\noddělený obsahuje symfoniji: „Oceán\" od Ant. Ru-\nbinsteina. Druhé oddělení: 1. „Souvenir de Pe-\ntersburg,44 koncertní kus pro cello, přednese Dav. Popp er.\n2. Arie Leonory z opery „Templáři na Cypru,44 zpívá Ot.\nBubnová. 3. Skladba pro housle, přednese Ferd. David,\nkoncertní mistr z Lipska (co host). 4. Ouvertura od K.\nŠebora, žáka konservatoria (poprvé).\nPan Jos. Leop. Zvonař a pan Jos. Forster,\nučitelové na varhanické škole odřekli se, jak doslýcháme,\nsvých míst na tomto ústavě a setrvají toliko do práznin\nna škole varhanické.\nNaše krajanka, slec. Rosa ď0 r, virtuoska na\nhousle, onemocněla těžce na své cestě do Brunšvíku\nv Geře a nemůže tedy, jak oznámeno bylo, v koncertě\nakad. cten. spolku účinkovali.\nNaše roztomilá krajanka slec. Vilémína Me da-\nlova, nyní miláček Frankfurtského obecenstva, účin-\nkovala nedávno s naším slavným A. Dreyschockem,\ns nímžto se v českém jazyku bavila, při jedné soirée u\nbaronky Rothschildové a došla vedle slavného hrdiny na\npiano skvělého výsledku. Na to zpívala dotčená mladá\numělkyně u vyslance pruského pana Usedoma a přednesla\nmimo jiné též několik českých národních písní,\nježto se velice líbily. Slečna Mína Medalova vzbudila\ncituplným zpěvem velkého účinku a obdržela od choti\nvyslance Pruského za odměnu zlatý drahocenný šperk\na jiné menší dary. Co nevidět vystoupí slečna Medalova\nv opeře „Lazebník Sevillský44 co Rozina a bude vní co\nvložku zpívati českou píseň s průvodem orkestru. Kéž\nby všichni čeští umělci tak jako „Mína44 vlast a řeč\nsvou nezapírali.\nFerd. Laub odebéře se do Hollandska ku kon-\ncertům."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2619, "texte": "— Náš krajan, slavný virtuos na piano Alex.\nDréyschock, obdržel od Jeho král. Výsosti prince-vla-\ndare Pruského rád červeného orla IV. třídy.\n— Naše slovutná krajanka sleč. Veresia Stolzova,\nprimadonna u italské opery v Tiílisu (v Asii), obdržela\npředešlý měsíc ku svému příjmu velmi skvělý dar. Bylt\njí doručen stříbrný tácek v ceně 200 rublu, obtěž-\nkaný skvostným měšcem (v ceně 50 rublů) s 8000\nfranky,\n— Jak jsme už oznámili, složil náš čacký rodák p.\nThepd. Bradský v Berlíně o p e r et t ku : „Der Heirats-\nzwang,44 kteráž se nyní tam studuje a co nevidět provo-\nzovat bude. Táž operetka bude se též v Královci (Ko-\nnigsberg) dávati.\n\"V\n— Pan Bedř. Si mák uspořádá dne 18. t. m. se\nsvými žáky v ústavě svém na Malé Straně první večerní\nzábavu, v nižto toliko skladby českých neb slo-\nvanských skladatelův provedeny budou. Uslyšíme tu\npochod pro 4 piana od J. L. Z v ona re, pak ouverturu\nk polské národní opeře: „Halka\" pro 4 piana od St.\nMoniuszka. Dále budou provedeny solové kusy pro\npiano od Černého, Dobrzinského, Duška, Kuhe, J. Pivody,\nB. Šimáka, J. Schulhofa a Tomáška. Kéž by příklad tento\nnašel následovníků!\nsbil (i í t i S íí « OÍ . ;'ili .-i i ,, i: ■\n— Literatura hudební. Nákladem činného musi-\nkálníbo obchodnictví V. Christofa a W. Kuhé vyšla\nprávě pozůstalá píseň pro baryton po J. T. Krovu:\n„Porodila mne moje matička,44 kteráž bez odporu k nej-\nlepším našim písním náleží a zvláště ku koncertům a be-\nsedám se hodí. Stojí 42 kr. nov. Dnes ji zpívá v koncertě\np. K. Strakatý. Tamtéž vyšel na čtyry ruce pro piano uspo-\nřádaný „Slavnostní pochod ÍSchi 11 eruv,\" který při\ntahu pochodňovém k ostavení německého básníka Schillera\ndne 10. listopadu 1859 od kapelly hraběte Nugenta v in-\nstrumentací kapelníka Hopfa hrán a s hlučným potleskem 1\nopětován byl. Něžné, kontrapunktem ozdobené melodije\ntohoto pochodu vzaty jsou nazvíce z písní „Schillera44,\nv hudbu uvedených od Fr. Schuberta. Introdukce a po-\nčátek pochodu zastupuje píseň „Pilgrim,44 konec „Bůrg-\nschaft44 a „Alpenjager.\" Úprava jest vkusná a dílu při-\nměřená, obzvláště titulní list, na němž vyobrazena jest\nslavnost před poprsím Schillera, jest od chvalně známého\nmalíře Maixnera umělecky proveden. Odporučujíce skladbu\ntuto všem pánům, kteří se na dotčené slavnosti zúčast-\nnili, máme za to, že jim Schillerňv slavnostní pochod\nmilou upomínkou bude na děn 10. listopadu 1859. Čistý\nvýnos věnován jest chudým studujícím medicínské a íilo-\nsbfíbké fakulty v Praze, kteří od výboru pro slavnost\nSchillerovskou založených svobodných obědů požívají.\nCena kusu jest, u porovnání k dobročinnému účelu, levná,\nobnáší toliko 60 setin.\n\n-l-"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.4", "titre_corps": "Alexandria. Nyní se zde nachází množství českých", "titre_sommaire": "Alexandria. Nyní se zde nachází množství českých", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "debut_caractere": 2621, "fin_caractere_exclue": 4630, "texte": "Alexandria. Nyní se zde nachází množství českých\nharfenic, a jistý Vaněk — bezpochyby tedy také\nCech —7 který se jmenuje profesorem silozpytu a „vyš-\nších přírodověd (?),\" dává představení v mátožnění a\n/v » r ' • \\ Q\nkejklíiství. Českých hudebníku jest v Alexandrii\nněkolik. \",\nBerlín. 11 ans z Bůlova stal se dvorním pianistou\nJI M. krále Pruského.\nDrážďany. Slavný český pévec p. Josef Alois\nTich áček (nar. 11. Lipna 1807) ochuravěl nebezpečně,\nmá to být mrtvici podobný úchvat 'spojený s pathologi-\nckým přetržkem sluchu. Slysíť vše o jeden tón výše.\nFlorenc. Zdejší Societa filarmonica dávala ne-\ndávno ouverturu k Meyerbeerově opeře „Pout do Ploer-\nmeju\" s nesmírně skvělým výsledkem. Prof. Basevi dal\nk tomuto dílu illustrací v sále rozdali.\n'*■■ ■ • , t\nLipsko. Ředitelem koncertu „Gewandhausu\" místo\nJ. Riétze bude prý Ant. Rubinstein.\nPaříž. Dne 2. března uspořádala zde slečna Sera-\nfína Vrabélyova, žákyně A. Dreyschocka, jenž se též v\nPraze slyšeti dala, v sále Erarda svůj koncert. Dne 9.\nt m. vystoupil Biilov po třetí v koncertě. Nový sál\nPařížského divadla „Théatre Lyrique,fi; jenž se „Theatre\nmunicipal de la ville de Paris\" jmenovali bude, zasvětí\nprý se provedením nové opery: „Trojan stí\" od H.\nBerli oze.\n\\'\nŠtýrský Hradec. Pianista Rud. Willmers bude\nzde dne 26. koncertovali. Jeho nejnovější parafrase na\nrjuské národní nápěvy pro piano vyšly nedávno u\nKistnera, jsou dobře zosnovány a se vší skvěl ostí tech-\nnickou vystrojeny.\nV »\nŠtětin. Zdejším flašinetářům rozkázáno jest od po-\nlicie, by své nástroje každý třetí měsíc laditi dali a\npotvrzení opatřené datum vykonaného ladění při sobě nosili.\n(Kéž by se to také u nás stalo, by neladěné flašinety náš\nsluch netrýznily! Red.)\nVídeň. Jeho c. k. apošt. Veličenství ráčil uděliti\ndvorní operní zpěvacce Louise Dustmann-Mey erové,\nkteráž několik let členem Pražské opery byla, titul c. k.\nkomorní zpěvačky. Tato umělkyně jesť opět na 5 let u\ndvorní opery engažována.— Kapelník Jan Strauss ode-\nbeře se na konec března do Petrohradu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "debut_caractere": 4632, "fin_caractere_exclue": 4643, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(Mozart a císař Josef.) Mozart jsa tázán od císaře Josefa", "titre_sommaire": "(Mozart a císař Josef.) Mozart jsa tázán od císaře Josefa", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "debut_caractere": 4645, "fin_caractere_exclue": 5275, "texte": "(Mozart a císař Josef.) Mozart jsa tázán od císaře Josefa\ncím se to stává, že se tak málo výborného a prospěšného o\nhudbě píše, odpověděl velmi moudře: »Proto, že ti, kteří psáti\nznají, hudbě nerozumějí, ti však, kteří hudbě rozumějí, psáti neumějí.\n(Pauer.) Pianista Pauer vystoupiv ponejprv ještě co mladík\nve Vídni v jednom koncertě, zarazil se tak, že pokloniv se obe-\ncenstvu zvolal: „Dobré jitro přeju.\" Můžeme si pomyslit', jak to\nna obecenstvo působilo. Známý humorista Saphir uvedl druhého\ndne v úvaze o tomto koncertě následující slova : „V panu Pauerovi\njsme seznali nejen velmi nadaného ale i velmi zdvořilého umělce.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-03-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-03-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "64", "page_fin": "64", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "debut_caractere": 5277, "fin_caractere_exclue": 5393, "texte": "Listárna.\nPanu kap. Zav .... v Ter ... Račte nám někdy v ital-\nčině dopisovati. P. Čeř. v H. K. Obdrželi jsme. Díky!"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[57]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.1", "texte": "Slovo o skladbách pro cello Jana\nŠťastného.\nPodává Jiří Herbert.\n*)\nPřišed z Angličan v záležitostech pozůstalosti če-\nského skladatele Theod. Krova do Čech, do této světo-\nznámé hudební vlasti, seznámil jsem se v Praze s ně-\nkterými českými hudebníky, maje za to, že mne s vý-\ntečnými skladbami starších českých komponistu se-\nznámí; avšak zklamal jsem se velice. Prážští hudebníci\njsou, jak jsem se často přesvědčil, obratní virtuosové;\nale o důkladném vzdělání literním a hudebním není ani\nřeči. Vědíť sice mnoho o skladbách cizích skladatelův,\ntoliko o skladbách domácích skladatelův málo neb ni-\nčehož. Aco jest toho příčinou? Nevšímajíf si ani kněh\nani časopisů do jejich oboru sahajících. Tázaje se je-\ndnoho cellisty, zdaž zná komponistu Jana Šťastného,\ndostal jsem za odpověď: „Ano, znám, je to knihař\nŠťastný, ale pochybuju, že něco komponoval.\" Tato\nnevědomost urazila mne velice; nebof Jan Šťastný,\ntento velikán v oboru skladeb pro cello je ve Francii,\na v Angličanech tak znám a vážen jako by se v oněch\nzemích narodil. As podobnými nemotornými odpo-\nvěďmi některých Pražských nedouků potkal jsem se za\nmého pobytu v Praze častokráte. Avšak mně co ci-\nzinci nepřísluší, hudebníkům českým vadu tuto vytýkati;\ntoliko to podotknu, že má Praha mnoho hudebních ústavů,\nu př. konservatorium, kdež zajisté důkladného literního\ni hudebního vzdělání dosíci a dějepisu české hudby\nse naučiti možná **)\nZaběhl jsem daleko ; nuže nyní několik slov o\nŠťastném:\nJan Šťastný; Čech, byl bez odporu největší skla-\ndatel pro cello, který kdy živ byl; bohužel jen, že jeho\nskromné a ustraněné postavení mu koncerty pro cello\ns průvodem orkestru psáti zabraňovalo. J. Šťastného\nnejvětší zásluhy spočívají v znamenité kráse jeho me-\nlodií, jeho původnosti, figurací a variací. Nedáť nikde\na nikdy ani ve svých „Petites pie9es\" (Malé kousky)\nžádného přístupu nějakému druhu všednělosti ani té\nnejmenší opětovnosti. A v skutku co se posledního\npunktu týče, slyšel jsem mnohokráte výrok, že jeho 12\nkoncertantních duett jsou tak od sebe rozdílné, jako\nkdyby je 12 rozličných skladatelův bylo napsalo. Ze\nskladeb J. Šťastného vane hluboký duch, jsouť uměle,\nčasem i kontrapunkticky zosnovány a zpracovány; vy-\nnikají! mimo to vysokým vzletem a ušlechtilými nápěvy.\nv\nJe to pamětihodné, že málo učňů, kteří se Slast-\nného skladby znáti a ocenili naučili, trpělivost má,\nRombergovy skladby studovali.\nJeden z nejlepších nynějších virtuosů a skladatelů\npro tento nástroj, F. Battanchon (vysl. Batanšon) odvětil\njistému dilettantu, jenž si mu stěžoval, že ho Romber-\ngovy skladby nudí: „Monsieur, une fois, que I'on s'est en-\nthouasismé pour Šťastný, l'on n'aime presque jamais\n\n*)' Pan Jiří Herbert, Angličan a přítel našeho výtečného J. T.\nKrova, podal nám tento článek původně v anglickém jazyku,\njejž zde doslovně v překladu sdělujeme. Pan Jiří Herbert\nbyl, jak jsme se mnohokráte přesvědčili, na slovo vzatý\nvarhaník a obratný hráč na cello. Slyšeli jsme ho zde\nčastokráte; přednášelt duetta od J. Šťastného s mladým,\nnadějným cellistou s hlubokým citem a výrazem. Red.\n**)' Klamete se, drahý pane! V konservatoriu Pražském a také\nv jiných hudebních ústavech není o ndějepisu české hudbya\nani zmínky. Přednáší! se sice v konservatoriu dějepis\nhudby; avšak jen všeobecně a povrchně; o českých starších\nskladatelích nedozví se žák ničehož. Avšak jak může se\nočekávali od konservaloria dějepis české hudby, když se\nani žáci v materském (českém) jazyku nevyučují! A přec\nje mezi 100 chovanci konservatoria sotva deset Němců!\nVysoká vláda naše nařídila ve všech c. k. školách vyučo-\nvání českého jazyka a slavná jednota k zvelebení hudebního\numění v Čechách nenahlídla dosud užitečností, dňležitosť a\nco díme, nutnost českého jazyka v konservatoriu! Jak snadno\nby se žáci německému jazyku, jenž zajisté potřebný jesť,\nnaučili, kdyby se jim přednášel na základě českého jazyka?\nA jak snadno by se našel učitel české řeci, jenž by za\nlevný peníz v konservatoriu přednášel. Ano, já sám bych\nse uvolil zdarma české reci v konservatoriu vyučovati. Ale\ndosti o tom; nechci bolavé rány zdejšího konservatoria\nještě více odhalovali, promluvím o nich jindy a kojím se\nprozatím nadějí, že slavná jednota k zvelebení hudebního\numění v Čechách, tyto rány, kteréž u vyučování zpěvu,\nharmonie, violoncella se patrně jeví, poznenáhla zahojí.\nRedaktor."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.2", "texte": "B. Romberg.\" („Pane, jak mile jest někdo pro Šťast-\nného nadšen, nežádá si více Romberga.\")\nFranchomme počíná u svých žáků s Rornbcrgem a\nv\nkončí se Sfastnýnu T. Krov, znamenitý to pěvec, sly-\nšel a hrál skladby J. Šťastného několik měsíců před\nsvou smrtí; avšak žádná slova nemohla jeho obdivování\nV\nse Šťastnému vyjádřili. Jmenovali ho „Beethovenem\ncellaa a chodíval denně do domu svého přítete, by\ns ním duetta Šťastného hráti mohl; až konečně slabost\ninu to činili nedovolovala.\nv\nA nyní, je-li vše podstatné, co jsem o J. Šťastném\nřekl, nuže, jak to přichází, že v poměru k jiným skla-\ndatelům neznámý, ano zapomenutý jest? Je to snad\nproto, že jeho skladby znova nevyšly a mezi starými\nmusikaliemi v zaprášených příhradách hledány býti musí\naneb že za jeho času dokonale oceněny nebyly? To\njsou otázky, které mi zodpovídati nesluší; avšak žádám\nvšechny, kteří ještě skladby Šťastného neznají, jimi se\nopatřili. Najdouf v nich kusy všech stupňů těžkostí,\navšak všechny jsou čarokrásně, vždy svěží a co\nVesna nové. Připojuju zde seznam děl Jana Šťast-\nného, jak dalece se na ně pamatuju:\n12 Petites pieces, vnadné pro začátečníky.\n6 Pieces faciles, dediées a M. Bolongaro.\n6 „ „ „ „ op. 5.\n6 „ ty v 11\n2 Sonates op. 2. Tyto sonáty jsou na nejvýš do-\nkonalé co do způsobu a těžkosti. Jsouf koncertní.\n3 Duetta (op. 6) těžké 3 duetta (op. 8) méně\ntěžké 6 Duetl (svému bratru věnovaných) těžké.\nAir et Variations s rondem do A.\n„ „ „ neb Andante, dle mého zdá-\nní do F.\nConcertino. Tyto tři poslední skladby jsou s prů-\nvodem kvartetta.\nDivertissement pro cello, solo, violu a bas, vě-\nnované Pařížskému konservatoriu.\nTrio pro tentýž nástroj, věnované princi Wale-\nskému, napotomnímu králi Jiřímu.\nToto poslední vytištěno jest v Londýně a já vím\ntoliko o jednom exempláři a týž se nachází u mého\nbývalého professora. Praví se, že je to mistrovské\n\\\ndílo J. Šťastného.\nKonečně musím ještě podotknouti, co o Šťastném\nSchillingův „Universal-Lexikon der Tonkunst\" praví:\n„František aneb Jan (nejsme s to rozhodnouti, kteréž\nz těchto obou jmen pravé jest) narodil se okolo r. 1774\nv Čechách a přišel r. 1800 do orkestru (kam?). Od r.\n1814 až 1820 vyšlo od něho několik dobrých skladeb\npro cello pod příjmením M Stéž písně a větší\nčásf jich pod jmenein „/««;\" náležejít bez pochyby mlad-\nšímu synu Jana Šťastného výtečného, hautboisty v Praze.\nJsou to duetta, variace atd., v ušlechtilém■, ryzém slohu\na jsou nástroji úplně přiměřeně.11 Dle mého vědomí\nbyl Jan Sfastný člen orkestru ve Frankfurtě n. M.\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nMezihry (intervally').\nZároveň co dítky zpívají škálu na svrchu uvedený\nzpůsob, před vez mi učitel opakování trojzvuků, jimž\nse dítky již zprvu více podle sluchu naučily, a sice\njen velkých na I* (c e <7), IV. (/ a c a), Y. (g h ď)\nstupni, a spoj s tím učení mezer (intervallů).\nMezerou sluje vzdálenosf, jež se mezi dvěma tony\nnachází. Mezery nabývají jména podle čísel; druhý\nton, jenž v diatonické stupnici *) prvnímu nejblíže leží,\nsluje družice (sekonda); třetí třetice (tercie); čtvrtý\nčtvrtíce (kvarta)s pátý petice (kvinta); šestý šestice\n(sexta); sedmý sedmice (septima); osmý osmice (oktáva);\ntak jest tedy C-škále d družice, e třetice, f čtvrtíce,\ng pětice, a šestice, h sedmice, c osmice,\nVšecky tyto intervally musí se naučit dítky čistě\na jistě zpívat. Sekonda c-d nebude mít pro dítky žá-\ndných těžkostí, jelikož jim již ze škály známa jest.\nRovněž tak terce c-e a kvinta c-$, které již v troj-\nzvuku přišly. Po těch přijde nejlehčí oktáva, pak sexta\na posléze kvarta. Septimu h prozatím opomeneme, an\npřichází vůbec zřídka kdy, a v národním zpěvu snad\nnikdy. O malé septimě přijde později.\nZpůsob, jímž by se daly uvedené intervally dítkám\nlehce vpravit, jest asi tento: začne se troj zvukem ceg\na vystoupí se až k oktávě c; dítky se vybídnou, aby\nzkusily vynecháte a zpívaly jen c g c; podařilo-li se\nto, vynechají ještě </, čímž zbyde jen oktáva c-c, kte-\nrouž učitel několikráte opakovat nechá. Chtěje učitel\nvpravit sextu, vrátí se k trojzvuku c e g c a dá vy-\nnechat první ton c; tak zbydou tony e g c, v nichž\nsexta e c obsažena jest a objeví se, vynechá-li se pro-\nstřední ton g. Tím způsobem se obdrží ovšem sexta,\n■v\nvšak ne taková, jaká jest ve škále obsažená. Skála\nobsahuje totiž velkou sextu, e~c jest ale malá. Malá\nsexta jest ale snažší k dovedení a zdaří se začáteční-\nkům ve zpěvu lépe nežli jíž později jinou cestou\n\n4') Dítky znají jen stupnici (c def g a h c) a nc po tře buj o u\nvédéť, že sluje diatonická, ani že stává jakés chrornatické.\nVýrazu ?idíatonická« jsme položili jen proto, abychom pře-\ndešli nedorozumění, které by při určení sekondy povstat\nmohlo, kdeby snad mnohý cis neb des co tonu c nejbližší\nza sekondu považoval."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.3", "texte": "docílíme. Kvarty se domůže, vynechá-li se z tonů\ne g c spodní tone. Pro docílení velké sexty vystoupí\nnad oktávu trojzvuku o tercii (c ), a vynechá\nse nejprv c napotom e; v tonech jež zbudou,\njesť obsažena velká sexta g e a objeví se vynecháním\nprostředního tonu c.\nMáme za to, že jesf tato cesta lehčí a jislší k nau-\nčení se hlavním intervallům, an se opírá sluch na har-\nmonii, jež každému více než škála vrozena jesf. Škála\nse neozývá v přírodě tak zřejmě jako harmonie c e g c,\na protož k tomu více času a více cvičení třeba, naučif\nse škálu dobře a čistě zpívaf, než uvedenou harmonii.\nMnoho-li úsilného cvičení třeba jesf, než dovede mnohý\nžák zpěvu čtvrtý, šestý a sedmý ton čistě zazpívaf,\nví snad každý, kdož se vyučováním zpěvu zabýval.\nPoznamenáni. Jsouf tony tyto tak choulostivé, že v sta-\nrých písních národních zřídka přicházejí, ano v stup-\nnici Indů docela chybí.\nPročež myslíme, že jesf učení intervallům tím způ-\nsobem, kde se od prvního stupně k žádoucímu intervallu\npřecházef dává, vůbec více pracné a alespoň u někte-\nrých žáků méně jisté.\nOstatně nemyslíme, aby se tento způsob opomenul,\nnež přejeme si, aby se později předsevzal.\n(Pokračováni.)\n\nVáclav Em. Horák.\nStručný životopisní nástin. Podává redaktor.\n(Pokračování.)\nJak dlouho svůj hlas podržel, a to trvalo až do\njeho 18 let, byl úplně kryt; avšak když u něho nastala\nzměna hlasu a nějaký čas na to, byl na skromničkou\nstravu odkázán; nebof jeho rodiče nemohli ho podpo-\nrovati, leda že mu časem bochníček chleba poslali.\nMezi tím absolvoval gymnasium a vstoupil dle tehdej-\nšího studujního plánu do filosofie. Co fysik dostal se\nk jistému řediteli kanceláře za domácího učitele hudby,\nkdež tři leta setrval. Abšolvovav filosofii, studoval dvě\nleta práv.\nMezi tím časem, t. j. po 4 leta hrál každou neděli\na svátek v chrámě u sv. Trojice na varhany pod Fran-\ntiškem Holešovským, jenž spolu k nejvýtečnějším var-\nhaníkům a ředitelům kůru v Praze náležel a jenž pra-\nvidelně toliko mše od F. Brixiho, Tumy, Caldary atd.\npři jednoduchém provedení provozoval.\nAž dotud byl Václav Horák, ačkoliv jen dilettant,\nco dosti obratný varhaník znám a sám pozval\nho jednou při své slavnosti, by u něho na varhany hrál.\nHorák neměl dosud žádných značných vědomostí v har-\nmonii. Při svém hudebním vzdělání měl Václ. Horák\nzvláštní nehodu. By se dobře a pravidelně praeludo-\nvati naučil, žádal znamenitého a toho času nejvýtečněj-\nšího varhaníka Kuchaje, by mu v tomto oboru řádné\nnavedení poskytl; avšak juž po druhé lekcí onemocněl\nKuchař a zemřel.\nMáme za to, že sotva desátý díl chovanců varha-\nnické školy dobrodiní ocenili zná, jehož se mu věde-\nckým vyučováním a varhanní hře bezplatně dostává;\nneboť za oněch časů tajnůstkoval výtečný varhaník svou\nhru, a každý začátečník musel takřka tajným poslou-\ncháním jí se dopídili. Bez klíče návodu, musel vždy\ntápati po tmě.\nHorák jsa puzen k hudebnímu vzdělání žádal tedy\nDiviše Webra, tehdejšího ředitele konservatoria, by ho\nza žáka přijal; avšak tento nemaje času nemohl jeho\npřání vyhověti. Taktéž se vedlo Horákovi u Vitáska.\nI stalo se jednou, že mu juž řečený Kolešovský\nradil, by si dílo „Tůrk's Anweisung zum Generalbass\"\n(Turkův návod ku generálnímu basu) zaopatřil.\nAž posud nevěděl Horák, že stává theoretických\nděl o hudbě. Nyní zahloubiv se do spisu Turkova,\npilně jej prostudoval. Jelikož se ale Túrk na jiné hu-\ndební spisy odvolával, seznámil se tím způsobem Horák\npoznenáhla se všemi děly v oboru tomto. Co nemohl\nV\nkoupiti, studoval v cis. knihovně. Šťastná náhoda vrhla\nmu do rukou dílo „Voglers Handbuch zur Harmonie-\nlehre sammt Notentafeln\" (Voglerova příruční kniha\nk nauce o harmonii i s notovými tabulkami). Něco\npozději zapůjčil mu VitásekFuxovo dílo „Gradus ad\nParnassum,\" načež pak Albrechtsbergerův a Cherubiniův\n„kontrapunkt\" si opatřil a prostudoval.\n(Pokračování.)\n\nZ Krabova.\n„Ruch muzyczny“ o českých hudebnících v Polstĕ. —\nP. Harouš v Miňsku — p. Kolešovský v Słucku — pan\nLandver v Němirově — p. Blažek v Czestochově. — Sleč.\nHelena Zawisza.\n\nJiž několikráte zmínili jsme se v dopisech svých\n0 hudebním časopise polském ve Varšavě pod názvem\n„ Ruch muzyczny\" letos již čtvrtý rok vycházející, jehož\nsnažením jesf sbírati v kraji a za hranicemi a soustře-\ndovati vše, co se polského hudebnictví týče. S upří-\nmným potěšením přesvědčujeme se, že si časopis tento\n1 našich českých hudebníkův o pěstování hudby v Polště\npracujících bedlivě všímá a práce jich svědomitě oce-\nňuje. A poněvadž i „Dalibor\" tentýž účel sobě vy-\ntknul co do hudebnictví českého, ai jemu na tom zá-\nleží, uveřejňovati četné zprávy o našich českých hudeb-\nnících , již našemu národu českému v cizině česí a\nslávu dělají, nepochybujeme, že i tento náš příspěvek"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.4", "texte": "z krajův polských vítaným bude. — O panu Haroušovi\nv Minsku, gubernském to městě na Litvě, píše takto\ntamější dopisovatel do „Ruchu muz.% vylíčiv všecky\ndomácí učitele hudby: „Máme zde ještě jednoho učitele\nhudby a toho jsem si úmyslně nechal na posled, proto\nže nade všemi nejvýše stojí. Jesf to p. Herausch (sic),\nrozený čech* Neznám ho blíže, ale slyšel jsem jeho\nhru a znám jeho žákyně. Takových učitelů dejž nám\npane Bože velmi mnoho. Povídalo se mi, že skončil\nkonservatorium hudby v Praze.*) Neužívá malicher-\nných mamidel, nestaraje se o to, aby se žákyně jeho\nmohly před hostmi novou polkou produkovat, ale učí\nsoustavně a trvanlivě. Netěší se za to v pravdě z velké\npověsti, neb našim rodičům a pěstounům pra nic na\ntom nezáleží, aby jejich děti něco uměly pořádného?\nale ti, kteří se u něho učí, získají z jedné jeho lekce\nmnohem více, než kdyby se byli celý měsíc u někoho\njiného učili. Pan Herausch (sic) jest nevšedním hou-\nslistou, ač jenom ripienistou a zná též mimo to dů-\nkladně jiné nástroje hudební a jejich přirozenosti; neb\nnejednou již řídil celý orkestr a vůbec pozvedl zde\nhudbu všestranně.\nTentýž dopisovatel „R. m.w vzpomínaje o hudeb-\nních poměrech v Slucku píše:\n„Před několika lety bydlel zde p. Jan Holešovský,\nv\nrozený Cech, kapelník plukový, vzdělanec konservatoria\nPražského. **) Zná hudbu výborně a miluje ji náruživě\n(až do szaleústva). Hlavním jeho nástrojem jesf chro-\nmatičná trouba. Bydlí nyní v Němirově (na Podolí.)\"\nŽe si p. Holešovský dovedl i na nynějším svém stano-\nvišti získali zásluhy o zvelebení hudby v Němirově,\ndokazuje opět jiný dopis v „R. m.\", jenž se takto o\nněm zmiňuje: „Pan Koleszowski(sic), kapelník plukovní,\nznamenitý theoretik hudební jesf náruživým milovníkem\nhudby kostelní a zvláště zpěvu, kterémuž rád by vyu-\nčoval i bezplatně, jen kdyby nalezl ochotníkův, aby mohl\nzaložiti sbor v svatyni Páně. Díky tomuto pravdivému\napoštolovi umění! Náš Němirov nejednou už okusil jeho\npřičiněním vzácných v naších stranách rozkoší, uslyšev\nvznešené výtvory výtečných skladatelův hudebních, od\nochotníkův jeho řízením vykonaných. — Byl tu též\nnějaký čas p. Landver, velmi schopný jako\nředitel orkeštru a domácí učitel hudby u hrabat Po-\ntockých.\" ***) A z Czestochovi píše se:\n„Z dávnějších učitelův hudby pozůstal nám toliko\np. Grabowski, varhaník na Jasné Hoře, kterému však\nhlavní jeho povinnost nedovoluje, zanášeti se naukou\nhudby, za to dostal se sem současně s založením ústavu\nvyóhovavacího pro plet ženskou p. Václav Blažek, roz.\nČech. Jest to vzdělanec Pražského konservatoria *)\na od několika let vyučoval v hudbě dítky okolní šlechty,\nposléze trávil v Žarkách, odkud přesídlel do Czestochovi.\nJemu děkuje naše město za své vyváznutí z těsných\nmezí hudebních, v jakých se nacházelo; neb jeho prácí\nteprv poštěstilo se vzdělali několik hudebních talentů\na povznesti je nad obyčejnou elementárnosf.\" Po-\ndotknouti nám zbývá, že p. Blažek jest též skladatelem\nněkolika oblíbených útvorův pro piano, jež vyšly ve\nVaršavě.\nVe zdejším divadle polském vystupuje nyní v kon-\ncertech s velkým úspěchem výtečná zpěvačka slečna\nHelena Zawisza. Jest rozená Polka a nabyla vzdělání\nsvé v Itálii, vystupovala již jako „v di-\nvadlech ve Varese, v Novaře, v Miláně a v minulém\nroku okouzlila ve Varšavě, kde se již těšili,\nže se jim konečně dostane altistky, jakou si dávno pro\nsvou zpěvohru přáli. Leč osudné její jméno a spojené\ns ním vzpomínky z roku 1831 staly se nenadále pře-\nkážkou na umělecké cestě této zpěvačky, a nemohla\nbýti ve vlasti své engažována. Slečna Zawisza na-\nlezla i zde náležitého ocenění svých schopností, čehož\nnejvětším důkazem jest přeplněné vždy divadlo, když\nzpívá. Zpěv její jest v skutku něco neobyčejného.\nObdivovali jsme se jí varii Fides (v posledním jednání\nProroka), kterouž přednášela s textem polským, potom\nv Kavatině z „Lazebníka\" (Una voce poco fa) leč\nzvláště okouzlila nás přednesem písní „\n(Stoíypina) a „ Niebieskieoczy\" (Nowakowského)\na dojem, jakého jsme se stali účastní, dlouho utkví\nv paměti naší.\n*) Prohlednuvše matriku konservatoria Pražského, nenesli jsme\ntam jíněno tohoto našeho krajana. Red.\n**) J. Kolešovský narozen dne 3. Jipna 1815 odbyl roku 1837\nběh na konservatoriu Pražském. Red.\n***) P- Landver narozen 12. ledna 1826, odbyl r. 1840 běh\nna konservatoriu Pražském. Red.\n\nV. Du nder.\n\nHändel.\nNovella.\n\n(Dokončení.)\n„Jsou zde žehraví na Tvé vavříny, pravil cizinec,\na vynasnažují se, Tvoji slávu zmenšiti; jelikož ale toho\nse jim nepovede, poněvadž jsi vznešený nad všecky a\nnikdo nebude s to aby Tě přelstil, aby se Ti vyrovnal;\nneboť Tebe milý Bůh z tisíce vyvolil a obdařil velkou\nduševní sílou, že se nad všecko všední vznášíš, že jsi\nslunce, jež vše ozařuje a zjevující se hvězdy zaclání:\nbudou jiné prostředky vyhledávati, by se Tě zbavili;\nz nenadání probodne Tě dýka najatého vraha.\"\nJinoch poslouchal řeč neznámého, aniž byl odpo-\n*) Prohlednuvše matriku konservatoria našli jsme tam toliko\nFrant. Blažka, kterýž r. 1852 do konservatoria vstoupil a\nv hoboji se vzdělal. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.5", "texte": "věděl, jeho srdce bylo ještě přeplněno nevýslovnou bo-\nlestí a láskou k andělské Biance.\n„Přijmi prosebné pozvání, jenž Tě z velkého An-\nglicka bylo došlo,\" pokračoval onen dále; „budu Tě\ntam zbožňovati. Zriámf svoji otčinu, umíť velkých duchů\nsi Vážili.\"\n„Chci!\" řekl Hándel více pro sebe nežli na hlas.\n„Dobře tedy, tam kde Albion pyšně svoji hlavu\nz moře vznáší, uzříš opět lorda Hamiltona!\"\nLord stisknuv vřele ruku Handlovi, vstoupil do vozu\na odjel.\nCelý proměněn navrátil se Hándel k společnosti.\n„Bedřichu, velký Hamilton se ptal po Tobě,\" řekl\nmu velký maestro.\n„Vím to, otče!\" odpověděl Hándel. Mluvil jsem\ns ním a zítra se s vámi rozloučím, můj milovaný\notče, a odjedu do Angličan.\"\nVeselý obličej slavného Caldary zasmušil se při\ntomto návěští.\n„Proč mě chceš opustit synu?\" řekl zarmouceně.\n„Viz, již dlouho jsem Tvoji tajnou náklonnost k Biance\npozoroval a těšil jsem se z toho, že Tě co vítaného zetě\nobejmu, a - nyní mě chceš opustiti! Zůstaň, hrdý jinochu!\"\npokračoval bolestně dále. „Co Ti Anglicko podati může,\nto jsme mi už učinili. Ty jsi naším miláčkem, okrasou\numěleckého světa; jeho pýchou! V Tebe jsem skládal\nvšechnu naději pro má stará kolena Tobě jsem chtěl\nsvůj nejvyšší poklad svěřili, moji Bianku!\"\nÜbohý Hándel! Tak asi může okolo srdce býti\nzbloudilému andělu, když trapný sen mu pojednou brány\nnebeské otvírá, do nichž na věky vstoupili nesmí! Se\nsmutným pohledem na svoji ztracenou blaženoaf teprv\nhrozný pocit svého odsouzení v něm procitne a hoře-\nkujíc vrhne se s odvrácenou tváří hlouběji do propasti,\nby jen v nebe zírati nemusel. Však dobrého jinocha\nchránilo jeho vědomí šlechetné vůle; pročež zvítězil\nzmužile v tomto trpkém boji nad srdcem.\n„Buďte upokojen, milý maestro!\" řekl Hándel.\n„Vaše stáří nezůstane bez podpory sličná Bianka\nnebude bez přítele a ochrance. Dominik miluje Vaši\ndceru a —\"\n„Ona však jej nesmí milovati!\" přerušil stařec\nprudce řeč jinochovu. Tys jediný mohl mé dítě obla-\nžiti však nemělo to býti, jak jsern si v svých py-\nšných snách myslíval. Odejdeš k oněm lidem, jejichž\nsrdce tak chladné, jak jejich země jest'. Odejdeš od\nstarce, jenž v Tobě podporu očekával; opustíš jemné\nkvítko, jež se v paprscích Tvého slunce ohřívalo. Ano,\ndrahý, velký Bedřichu, mé dítě, má Bianka miluje Tě;\ntřeba i její srdce k Dominikovi skláněti se zdálo. Jen\nlesk Tvojí slávy zdál se až potud ji od tebe vzdalo-\nvati; ale Tvůj odchod ji usmrtí.\"\nSlzy, ježto starcovy tváře máčely, přerušily další\nřeč jeho.\n„Vaše požehnání, otče! než se rozloučím!\" zvolal\nHándel pohnut a vrhl se k nohoum kmelu, jenž své\ntřesoucí se ruce na jinochovy vlající kadeře položil a\nvzlykaje pravil:\n„Jdi s Bohem, milý synu! když jesf to Tvá pevná\nvůle. Zůstaň umění a jeho mateřské přítelkyni ctnosj\n- věrným. Staneš se velkým umělcem. Chtěl jsem\nTi milku, věrnou, dobrou ženu dáti, však Ty jsi si lepší\nvyvolil. Tvá milenka zůstane vždy jarou a bude Tě\npo sto letech tak milovati jako dnes; jesf to Musa, ne-\nsmrtelnost.\"\nObjal milovaného syna otcovskýma rukama a vtiskl\npolibek na růžové rty.\nPříštího jitra rozloučí se Hándel se svým přítelem,\njenž jej pláče ve svém objetí držel a opustiti nechtěl.\nAle těžší loučení bylo s Biankou. Tato seděla ve své\nkomnatě, krásnou kadeřavou hlavinku o jednu ruku\nsnivě podepřenou, druhou ruku měla svislou, pěkné vlasy\nbyly jen volně modrou stužkou připevněny, na tvářích\nustoupila růžová svěžest smrtelné bledosti, oko ztratilo\noživující lesk a zíralo nepohnutě có obraz néjhlubší\nýolesti. Ještě nikdy k Biance jinošský umělec tak ne-\nmluvil jako včera. Neustále zněla jeho slova v jejím\nuchu a nalézala sladký ohlas v čisté duši.\n„Bianko!\" zvolal nyní s udušeným hlasem, zůstav\nna práhu rozpačitě státi, když tak truchlící dívku uzřel.\nPozvednuvši hlavu pohledla na jinocha a její oči\nnaplnily se opět slzami.\n„Měj se dobře, sestro! měj se vždy dobře!\"\nřekl mladík a tiskl chladnou ruku dívčinu.\nBianka obejmula jej alabastrovou rukou okolo krků,\npozvedla se v poloviční omdlenosti k němu a pošeptala\nmu s nevýslovnou bolestí: „Drahý, drahý příteli!\" Více\nnemohla promluvili, hluboké omdlení zastřelo její smysly.\nBylof to poslední cuknutí v smrtelném boji zápasící ná-\nruživosti.\nHándel vložil omdlenou na ruce právě vstoupivšího\notce, vtiskl horký polibek na zbledlé rty a opustil zemi,\nkteráž proň jen bolného trní zpomínky, ale žádných růží\nbudoucnosti neměla.\nJestliže někdy pověst o jeho slávě mezi zdi klá-\nštera panenského v Benátkách zavzněla a do příbytku\nsestry BiankyAngely se dostala, tenkráte vzdychala\njeptiška, padla před obrazem ukřižovaného, jenž tu visel,\nslza v jejím oku se zaleskla, zašeptalař: „V říši iivězd-\nnalé uzřím jej opět, mého Bedřicha!\"\n\nPřeložil V. Schulz."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nBžk.\nStavovské divadlo. „Pouť do Ploermelu\" od\nMeyerbeera. (Dokončení.) Významné nastoupí nyní duetto\nmezi Dinorou a Corentinem, který v bázni před lesní\npanou děsné vyluzuje melodije, jež Dinora nápodobůuje\na tudíž skladatel trojí rozmanitost na odiv staví. Hoel\npřetrhnuv poklid jejich, líěí se co odvážlivý dobyvaě po-\nkladu. Arie: „Machtige Kunst der Magie\" jest imposantní,\na spojena s krásným andantem pro housle, jenž mohutný\npůsobí účinek. Nej půvabnější z celé opery vsak jest trio\nmezi Corentinem, Dinorou a Hoelem, jímž se i první je-\ndnání končí. Druhé dějství počíná v lese. Sbor\nmužských a žen z hospody se vracejících jest bez dopro-\nvázení orkestru a ztrácí se na to v lese. Koloraturní\narie Dinory se stínem tančící jest originální komposice\nMeyerbeera, neb obsahuje těžké a dle povahy arie roz-\nmanité běhy. Bázeň jevící couplet Corentina před slují\nskalní jest charakteristický a pln komické svěžesti. Soprá-\nne* á arie Dinory „dunkel ruhen die Loose\" (Legenda)\njest perlí celého kusu, nebot ona jest takřka úplně z ži-\nvota lidského vzata. Při triu, které až k nadšení stoupá,\nzápočíná bouře a tvoří finále k druhému dějství, jenž\nprvní v každém ohledu předčí. Třetí jednání dvou\ntěchto kratší, obsahuje zdařilé písně: myslivce a žence,\nna to idylické duo dvou pastýřských hochů a vznesenou\nmodlitbu: „Gott, Du unser Vater\" ve čtverozpěvu. Melo-\ndram a arie Hoelova jest zvláště v některýoh místech\npřekvapující a svědčí o hlubokém citu a genialnosti\nmistra Meyerbeera. Duo, které nyní následuje, jakož\ni modlitba Dinory, pochod a zpěv poutníků, působí\neífektně na posluchače. Probravše jednotlivá čísla\ntéto opery, pozorujme celistvou skladbu k ostatním ope-\nrám Meyerbeerovým. Jeho mistrovská díla: „Robert,\"\n„Hugenotté,\" „Prorok\" a mnohé jiné opery, lisí se již\ndle historicko-vážného neb tragického textu od „Dinory,\"\nkteráž co do vnitřní ceny svrchu jmenovaným operám ustou-\npit! musí. Jevit se vní toliko láska, neunavená touha\npo pokladu, bázlivost a šílenost. Ač látka této opery\nvelmi jednoduchá, děj rozvláčný, krom několika zevnějších\neffektň, jako objevení se kozy, uhození hromu do lávky,\nprotržení hráze a jiných více, nic zvláštního neobsahuje,\npřece vane z hudby pravý idylický cit a něžné melodije\nspojené s mohútným hudebním effektem, jichž Meyerbeer\nvýborně zde použil, dodav celé opeře rázu a rozmanitosti.\nV hudbě samé převládá italský živel, nač i obrovská kolo-\nratura i tvar některých árií zřejmě poukazují. Vespolné\nměnění nástrojů při svěžích myšlenkách zamezují onu\njednotvárnost, jakož se bohužel při mnohých operách vy-\nskytuje. Ze toto vše obecenstvo dojalo, osvědčilo hluč-\nným potleskem, jímž operu tuto přijalo. Slečna Bren-\nnerova, zastupitelka hlavní role, vyznačila se mimo\nostatní těžké arie, zvláště v druhém jednání ve velké árii,\nse stínem tančíc, lehkostí, jíž těžkou koloraturní partii\ntuto zpívala. Neméně statně počínali si pp. Bachmann a\nSteinecke. Návštěva byla velmi četná a opera sama došla\nskvělého výsledku.\n\nBžk.\nČeské představení. V neděli dne 4. t. m. dostalo se\nobecenstvu česká představení navštěvujícímu dvou úryvků\nz oper „Lucia\" (3. dějství) a „Hugenotté (4. dějství).\nMusíme vůbec protestovati proti provozování oper na če-\nském jevišti; nebot nemáli ředitelství dostatečných sil\npro českou operu, proč tomu připouští, aby beneficiant\nze všech koutů zpěváky shledával as nimi sít venia\nverbo českou operu stloukal? Tím více však mu-\nsíme odporovati takovým představením, v nichžto se toliko\núryvky z oper samy o sobě smyslu nemající, dávají. Proč\nsi nevzal p. beneficiant Tauwitz raději nějaké frašky\ns hudbou ase zpěvem ? Je to skutečně smutné; naše\nvlast zrodila znamenitých zpěváků a zpěvaček a všem jest\ntakřka kletbou usouzeno, v cizině zpívati. Mámef Píška,\nbratry Andry, Ticháčka, Vovorského, Hartmutha, Waltera\na jiných více; máme sestry Stolzovy, Tučkovu, Em.\nSchmidtovu, Medalovu, Ferlesovu atd. a všechny jsou\nokrasou cizích divadel, co zatím naše jeviště jen jedním\npanem Bachmannem se honositi může. Než obratme\nse k představení samému. Pan Bachmann rozvinul\nvšechny krásy svého znamenitého tenoru a došel jako\nsleč. Prauseova, kteráž z ochoty k p. beneficiantovi\ndelší čas české partii se učiti musela, skvělého vý-\nsledku. Oba byli hlučně voláni. Pan Strakatý, jehož\nhlas juž pout života dokonává, počínal si dosti čacky a\npřispěl k dobrému výsledku. Pan Schwarz (barytonista)\nco Saint Bris v Hugenottech uspokojil četné obecenstvo.\nMá dosti silný a výdatný hlas a pohybuje se s prospě-\nchem ve své úloze. Bylo by žádoucno, aby aspoň pro\nmenší úlohy zde engažován byl. Opominouti nesmím dobrý\nkomický výstup „Český dobrovolník a francouz-\nská selka,\" v němž sleč. Mullerova nás svou nelíčenou\nhrou, pěkným zpěvem a dobrou výslovností mile překva-\npila. Pan Kolár ml. byl tentokráte na pravém místě a\npředstavoval velmi živě českého dobrovolníka ve Fran-\ncouzích. Orkestr držel se k představení samému při-\nměřeně. Návštěva byla velmi četná, na mnoze z něme-\nckého obecenstva sestávající.\n\n— Koncert pana Illnera dne 5. t. m, jehožto\npoloviční čistý výnos pro chudé tkalce Krkonošské určen\nbyl, nedošel tak velkého účastenství, jak jsme očekávali.\nMimo deklamace od paní Burggrafové a Markvordta před-\nnesené slyšeli jsme německé čtverozpěvy od Cherubiniho\na J. Nesvadby, pak písně od Mendelssohna, Schumanna\na Kittla (Vogelsteller), kteréž slečna Mikova pěkně zpí-\nvala. Pan Eilers zpíval dvě ballady od Reinecka a pan\nFektér písně od Lowa a Nesvadby. Pan Bachmann\npřednesl dvě české písně „Plavba\" od Fr. Vogla a\npíseň od J. Nesvadby s velkým úspěchem a došel po-\nchvaly. Zvlášť pak vyznačil se pan Bauš přednášeje\npro housle od Vieuxtempse s výrazem as velkou\ntechnickou obratností.\n— První koncert konservatoria, památce zvěč-\nnělého mistra L. Spohra věnovaný, odbýval se v sobotu\ndne 3. března a potkal se, jak se snadno předpovídati\ndalo, s všeobecnou pochvalou. Z instrumentálních skladeb\nslyšeli jsme symfoniji C-moll od L. Spohra a ouver-\nturu k druhé části oratoria „Poslední věci\" od L. Spohra.\nHlavní tah povahy Spohrovy jest jakási zpanilost a roz-\nněcující výsost. Ušlechtilost jeho celého způsobu nedá se\nnikdy zapříti a právě tento tah, jenž jej provívá, sbližuje"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.7", "texte": "ho k vážnosti a důstojnosti Mozarta. Jest skrz na skrz\nelegický a dlužno ho tak pojmouti v okamžikách vyššího\nnadšení. Všude, co Spohr napsal, lící se něžná touha,\ntouha po něčem nadzemském. Žádný skladatel nepřede-\npisuje tolik křížků a B jako Spohr; avšak každý by\nse velice mýlil, kdyby myslel, že Spohr v této těžkosti\nmalichernou ješitnost hledá. Modulace tyto jsou přiro-\nzeným způsobem odůvodněny a povstaly v hlubinách jeho\nsrdce. Slova tato platí hlavně o ouvertuře k oratoriu:\n„Poslední věci,44 jejížto mohútná fuga velkého způsobila\núčinku. Co do symfonie není v ní ještě patrně znát ráz\nskladeb Spohrovýeh, aniž má onen vysoký vzlet jako\njeho ostatní symfonie. Nejvíce vynikaly adagio a po-\nslední věta duchaplným zosnováním a provedením.\nZe sólistů slyšeli jsme Josefa Meyera, jenž první větu\nz koncertina pro klarinet velmi pěkně přednášel a silný\nokrouhlý ton, ekonomiji při dýchání a povážlivost u před-\nnesu osvědčil. Se stejným úspěchem provedli Vojtěch\nHřímali a Em. Wirth první větu z podvojného kon-\ncertu H-moll od L. Spohra. Rázné vedení smyčce, jistota\na čistota tonu, jakož velká technická sběhlosť a pěkný\npřednes, jsou krásné vlastnosti těchto chovanců, za kte-\nréž však slovútnému panu prof. M. Mil dnero vi co dě-\nkovati mají. Oba rozluštili tuto na své síly ohromnou\núlohu s velkým úspěchem. Palma tohoto koncertu náleží\nbez odporu operní žákyni sleč. Alojsii Blažkové, kte-\nrážto velmi těžkou arii z opery „Faust44 od L. Spohra\ns překvapujícím výsledkem zpívala. SI. A. Blažkova\nvládne silným, zvučným a zvonovitým hlasem, jenž od\nmalého g až k ťríčárko vánému c (inclusive) sáhá, a kte-\nrýž pozbyv ve výšce (6 a c) své ostrosti, znamenitou\nokrouhlostí a vyrovnalostí vynikali bude. V recitativu i\nvarii byla její výslovnost jasná a zřetelná, což jsme až\ndosud u málo žaček konservatoria zpozorovali; škola její\nje nad Očekávání správná, intonace velmi čistá a přednes\npromyšlený a na důležitých místech vzletuplný. Ozdoby\nkoloraturní provedla slečna Blažkova bez nejmenší známky\njakési namáhavosti, z čehož na pilné cvičení soudili možná\na ze všeho vysvítá, že této nadějné žákyni velká budouc-\nnost co dramatické zpěvkyni kyne. Mimochodem řečeno,\nslyšeli jsme sleč. Blažkovu před několika lety v kon-\ncertě Žofínské akademie, v němžto se sleč. Ilniličkovou\n(nyní Teinzmannovou) duetto „U hrobu mé matky44 od F.\nYogla zpívala a juž tenkráte velký talent osvědčila. Ne-\nmýlíme-Ji se, přeložila Věkoslava (Aloisie?) Blažkova\ntéž některé povídky z frančiny (Lamartine) a z italčiny\n(Zoff) do Zlatých klasův a Poutníka od Otavy, a pakli\ntomu tak, jest patrno, že i na své literní vzdělání velké\npéče vynakládá. Slečna Blažkova jakož i ostatní sólisté\nbyli několikráte voláni a pochvalou odměněni. Provedení\ninstrumentálních skladeb bylo pod vedením pana Bedř.\nKittla precisně nuancované a jako z jednoho celku ulité,\nzačež i mladistvý orkestr chválu zasluhuje.\nDnes o 4,1 hodině odpoledne odbývá se koncert\nku prospěchu akademického čtenářského spolku a\nbude zajisté ve svém způsobu jediný, jenž všestranného\núčastenství zasluhuje. Budou v něm totiž dávati toliko\nskladby od Cechů neb Slovanů vůbec, a budou je\nprovozovati toliko čeští umělci. Program je zajímavý.\nI. Oddělení: l. Ouvertura od M. Glinky (poprvé). 2. Če-\nská, Ruská a Polská píseň. Zpívá sleč. Karolína z Tie-\nfensee. 3, „Podvečer,44 fantasie pro violu ďamopr s prů-\nvodem harfy od E. Ungera, hraje skladatel 4. Porodila\nmne moje matička, píseň s průvodem orkestru od J. T.\nKrova (f 1. března 1859), zpívá na výslovné přání ze-\nsnulého skladatele pan K. Strakatý (poprvé). 5. Sbor od\nBlodka (nový). 11. Oddělení: 1. Ouvertura k tragedii\n~Aleksej\" od L, Procházky, ůda ak. čt. spolku (poprvé).\n2. Národní písně, zpívá sleč. Karolína z Tiefensee. 3. a)\nNocturne od Fr. Chopina (op. 55.)? *>) Rhapsodie od Fr.\nSmetany, c) Invitation ala Polka od AI. Dreyschocka,\npřednese sleč. A. Kolářová. 4. Sbor od K. Slavíka, úda\nakad. čten. spolku (nový).\nV neděli, dne 11. t. m. bude koncert p. J.\nGoltermanna, profess. na konservatoriu. Koncertista\npřednese sonátu pro cello a piano od Mendelssohtia s pia-\nnistou p. Fischerem, pak koncertní kusy pro cello od\nKummera a Servaise. Pan Eilers zpívá romancí „Ilsogno44\nod Mercadante a píseň „Trockene Blumen44 od F. Schuberta.\nVe středu dne 14. bude v sále konviktském\nprvní hudební ad e klam ato rní beseda, v níž se\nvýteční čeští hudební umělci zúčastní. Besedy tyto došly\njuž loňského roku velkého účastenství a lze se nadíti,\nže i letos z hojné návštěvy těšiti se budou.\nDruhý koncert konservátor i a Pražského bude\nse v sobotu dne 17. t. m.v 12 hod. v polodne v sále\nna Zofíně odbývati, a bude zajímavý tím, že v něm bude\nspoluúčinkovati pan Ferd. David, koncertní mistr a vir-\ntuos na housle v Lipsku (nar. 1810 v Hamburku). První\noddělený obsahuje symfoniji: „Oceán\" od Ant. Ru-\nbinsteina. Druhé oddělení: 1. „Souvenir de Pe-\ntersburg,44 koncertní kus pro cello, přednese Dav. Popp er.\n2. Arie Leonory z opery „Templáři na Cypru,44 zpívá Ot.\nBubnová. 3. Skladba pro housle, přednese Ferd. David,\nkoncertní mistr z Lipska (co host). 4. Ouvertura od K.\nŠebora, žáka konservatoria (poprvé).\nPan Jos. Leop. Zvonař a pan Jos. Forster,\nučitelové na varhanické škole odřekli se, jak doslýcháme,\nsvých míst na tomto ústavě a setrvají toliko do práznin\nna škole varhanické.\nNaše krajanka, slec. Rosa ď0 r, virtuoska na\nhousle, onemocněla těžce na své cestě do Brunšvíku\nv Geře a nemůže tedy, jak oznámeno bylo, v koncertě\nakad. cten. spolku účinkovali.\nNaše roztomilá krajanka slec. Vilémína Me da-\nlova, nyní miláček Frankfurtského obecenstva, účin-\nkovala nedávno s naším slavným A. Dreyschockem,\ns nímžto se v českém jazyku bavila, při jedné soirée u\nbaronky Rothschildové a došla vedle slavného hrdiny na\npiano skvělého výsledku. Na to zpívala dotčená mladá\numělkyně u vyslance pruského pana Usedoma a přednesla\nmimo jiné též několik českých národních písní,\nježto se velice líbily. Slečna Mína Medalova vzbudila\ncituplným zpěvem velkého účinku a obdržela od choti\nvyslance Pruského za odměnu zlatý drahocenný šperk\na jiné menší dary. Co nevidět vystoupí slečna Medalova\nv opeře „Lazebník Sevillský44 co Rozina a bude vní co\nvložku zpívati českou píseň s průvodem orkestru. Kéž\nby všichni čeští umělci tak jako „Mína44 vlast a řeč\nsvou nezapírali.\nFerd. Laub odebéře se do Hollandska ku kon-\ncertům."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "64", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600310-01.1.8", "texte": "— Náš krajan, slavný virtuos na piano Alex.\nDréyschock, obdržel od Jeho král. Výsosti prince-vla-\ndare Pruského rád červeného orla IV. třídy.\n— Naše slovutná krajanka sleč. Veresia Stolzova,\nprimadonna u italské opery v Tiílisu (v Asii), obdržela\npředešlý měsíc ku svému příjmu velmi skvělý dar. Bylt\njí doručen stříbrný tácek v ceně 200 rublu, obtěž-\nkaný skvostným měšcem (v ceně 50 rublů) s 8000\nfranky,\n— Jak jsme už oznámili, složil náš čacký rodák p.\nThepd. Bradský v Berlíně o p e r et t ku : „Der Heirats-\nzwang,44 kteráž se nyní tam studuje a co nevidět provo-\nzovat bude. Táž operetka bude se též v Královci (Ko-\nnigsberg) dávati.\n\"V\n— Pan Bedř. Si mák uspořádá dne 18. t. m. se\nsvými žáky v ústavě svém na Malé Straně první večerní\nzábavu, v nižto toliko skladby českých neb slo-\nvanských skladatelův provedeny budou. Uslyšíme tu\npochod pro 4 piana od J. L. Z v ona re, pak ouverturu\nk polské národní opeře: „Halka\" pro 4 piana od St.\nMoniuszka. Dále budou provedeny solové kusy pro\npiano od Černého, Dobrzinského, Duška, Kuhe, J. Pivody,\nB. Šimáka, J. Schulhofa a Tomáška. Kéž by příklad tento\nnašel následovníků!\nsbil (i í t i S íí « OÍ . ;'ili .-i i ,, i: ■\n— Literatura hudební. Nákladem činného musi-\nkálníbo obchodnictví V. Christofa a W. Kuhé vyšla\nprávě pozůstalá píseň pro baryton po J. T. Krovu:\n„Porodila mne moje matička,44 kteráž bez odporu k nej-\nlepším našim písním náleží a zvláště ku koncertům a be-\nsedám se hodí. Stojí 42 kr. nov. Dnes ji zpívá v koncertě\np. K. Strakatý. Tamtéž vyšel na čtyry ruce pro piano uspo-\nřádaný „Slavnostní pochod ÍSchi 11 eruv,\" který při\ntahu pochodňovém k ostavení německého básníka Schillera\ndne 10. listopadu 1859 od kapelly hraběte Nugenta v in-\nstrumentací kapelníka Hopfa hrán a s hlučným potleskem 1\nopětován byl. Něžné, kontrapunktem ozdobené melodije\ntohoto pochodu vzaty jsou nazvíce z písní „Schillera44,\nv hudbu uvedených od Fr. Schuberta. Introdukce a po-\nčátek pochodu zastupuje píseň „Pilgrim,44 konec „Bůrg-\nschaft44 a „Alpenjager.\" Úprava jest vkusná a dílu při-\nměřená, obzvláště titulní list, na němž vyobrazena jest\nslavnost před poprsím Schillera, jest od chvalně známého\nmalíře Maixnera umělecky proveden. Odporučujíce skladbu\ntuto všem pánům, kteří se na dotčené slavnosti zúčast-\nnili, máme za to, že jim Schillerňv slavnostní pochod\nmilou upomínkou bude na děn 10. listopadu 1859. Čistý\nvýnos věnován jest chudým studujícím medicínské a íilo-\nsbfíbké fakulty v Praze, kteří od výboru pro slavnost\nSchillerovskou založených svobodných obědů požívají.\nCena kusu jest, u porovnání k dobročinnému účelu, levná,\nobnáší toliko 60 setin.\n\n-l-\n\nAlexandria. Nyní se zde nachází množství českých\nharfenic, a jistý Vaněk — bezpochyby tedy také\nCech —7 který se jmenuje profesorem silozpytu a „vyš-\nších přírodověd (?),\" dává představení v mátožnění a\n/v » r ' • \\ Q\nkejklíiství. Českých hudebníku jest v Alexandrii\nněkolik. \",\nBerlín. 11 ans z Bůlova stal se dvorním pianistou\nJI M. krále Pruského.\nDrážďany. Slavný český pévec p. Josef Alois\nTich áček (nar. 11. Lipna 1807) ochuravěl nebezpečně,\nmá to být mrtvici podobný úchvat 'spojený s pathologi-\nckým přetržkem sluchu. Slysíť vše o jeden tón výše.\nFlorenc. Zdejší Societa filarmonica dávala ne-\ndávno ouverturu k Meyerbeerově opeře „Pout do Ploer-\nmeju\" s nesmírně skvělým výsledkem. Prof. Basevi dal\nk tomuto dílu illustrací v sále rozdali.\n'*■■ ■ • , t\nLipsko. Ředitelem koncertu „Gewandhausu\" místo\nJ. Riétze bude prý Ant. Rubinstein.\nPaříž. Dne 2. března uspořádala zde slečna Sera-\nfína Vrabélyova, žákyně A. Dreyschocka, jenž se též v\nPraze slyšeti dala, v sále Erarda svůj koncert. Dne 9.\nt m. vystoupil Biilov po třetí v koncertě. Nový sál\nPařížského divadla „Théatre Lyrique,fi; jenž se „Theatre\nmunicipal de la ville de Paris\" jmenovali bude, zasvětí\nprý se provedením nové opery: „Trojan stí\" od H.\nBerli oze.\n\\'\nŠtýrský Hradec. Pianista Rud. Willmers bude\nzde dne 26. koncertovali. Jeho nejnovější parafrase na\nrjuské národní nápěvy pro piano vyšly nedávno u\nKistnera, jsou dobře zosnovány a se vší skvěl ostí tech-\nnickou vystrojeny.\nV »\nŠtětin. Zdejším flašinetářům rozkázáno jest od po-\nlicie, by své nástroje každý třetí měsíc laditi dali a\npotvrzení opatřené datum vykonaného ladění při sobě nosili.\n(Kéž by se to také u nás stalo, by neladěné flašinety náš\nsluch netrýznily! Red.)\nVídeň. Jeho c. k. apošt. Veličenství ráčil uděliti\ndvorní operní zpěvacce Louise Dustmann-Mey erové,\nkteráž několik let členem Pražské opery byla, titul c. k.\nkomorní zpěvačky. Tato umělkyně jesť opět na 5 let u\ndvorní opery engažována.— Kapelník Jan Strauss ode-\nbeře se na konec března do Petrohradu.\n\nDur a moll.\n\n(Mozart a císař Josef.) Mozart jsa tázán od císaře Josefa\ncím se to stává, že se tak málo výborného a prospěšného o\nhudbě píše, odpověděl velmi moudře: »Proto, že ti, kteří psáti\nznají, hudbě nerozumějí, ti však, kteří hudbě rozumějí, psáti neumějí.\n(Pauer.) Pianista Pauer vystoupiv ponejprv ještě co mladík\nve Vídni v jednom koncertě, zarazil se tak, že pokloniv se obe-\ncenstvu zvolal: „Dobré jitro přeju.\" Můžeme si pomyslit', jak to\nna obecenstvo působilo. Známý humorista Saphir uvedl druhého\ndne v úvaze o tomto koncertě následující slova : „V panu Pauerovi\njsme seznali nejen velmi nadaného ale i velmi zdvořilého umělce.\"\n\nListárna.\nPanu kap. Zav .... v Ter ... Račte nám někdy v ital-\nčině dopisovati. P. Čeř. v H. K. Obdrželi jsme. Díky!"}]}