{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_sha256": "0ff3aed5a87ad0da6ff0e3fc83c4edef89d57c7cbc7244f5510e8c84df13e686", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/04/01_01/bmtnabd_1860-04-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[73]", "page_fin": "74", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.1", "titre_corps": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "titre_sommaire": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[73]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3794, "texte": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\nObyčejně se ve veřejných listech světu předvádí-\nvají mužové, kteří jak Horác dí hned při zro-\nzení svém vyzváni byvše pousmáním Melpomény chrámu\nUměn šťastně dostoupili a v něm skvělý oltář i hojné\nctitele si získali. A však obyčejným též bývá přímět-\nkem životopisů jejich, že se jmenovávají ústavy a slavní\nučitele, pomocí jichž ten neb onen k slávě probuzen,\nvzděláván a zdokonalován byl.\nI my bychom zajisté v článku tomto vedli slavného,\nsvětu známého muže na odiv veřejnosti, plnili bychom\ntěmito řádky přání nečíslných ctitelů a zbožňovatelů,\nkdybychom mohli v první polovici zajímavého životo-\npisu tohoto jmenovali řady učitelův a ústavů, na které\nbychom jakožto na vzdělavatele Hilmarovy odvolávali\nse mohli.\nA předce i on vyzván jest pousmáním Melpomény\na třeba klopotněji než jiní, i on dospěl ku českému na-\nšemu pantheonu, v kterém vykázal se skladbami, jež do\nItálie, Petrohradu, Londýna, Paříže, ba i za atlantský\noceán vnikly co první druhu svého, alespoň co se\ntýče času, byť i jiní šťastnější následníci jeho v jiném\nohledu o první místo s ním závodili.\nNa důkaz, že si nejen mužův v hudbě výtečnosti\ndosáhnuvších vážíme, nýbrž i takových krajanů našich,\nkteří sami sobě zůstaveni jsouce vlastním úsilím znač-\nnosti dobyli, a takřka osud donutili, aby uznal, že po-\nvoláni jsou v řadu vyvolených národovců svých; podá-\nváme tuto stručný nástin života Hilmarova, majíce nej-\nvíce na zřeteli působení jeho v oboru hudby a poměr\nk polce, o jejíž původu a počátcích za posledních\ndob mnoho poptáváno i psáno bylo. Arci neopomeneme\ntéž vzpoinenouti jeho zásluh o školství a mateřský náš\njazyk.\nFrantišek Matěj Hilmar narodil se r. 1803 v Nové\nPace, kdež rodiče, František a Maric, pekařením skrovně\nse živili. Vzdor chudobě své dali však Františka i bra-\ntra jeho Jana (jenž co podučitel zemřel) učiti u tamního\nučitele Víta Sádka zpěvu a hudbě na housle, flétnu\na klavír.\nS jakým nadáním as jakflJh chutí hudbě se učil,\npoznáme nejlépe, že v 9. roku,' tedy po tříletém cvi-\nčení, byl prvním solistou při sopránu a že, nebylo-li\nho právě při zpěvu nevyhnutelně třeba, kteréhokoli\nz řečených nástrojů na kůru se chopil a k úplné spoko-\njenosti naň hrával.\nStarodávný zvyk Čechův jest, že se spolky hu-\ndebnické za hranice české putovávají a výživy i po-\nchvaly si tak hledají. Zvykem tím uchopen byl i náš\nH. v 9. roku věku svého, když v Nové Táce a okolí\njejím utvořil se podobný spolek hudebnický a chudob-\nného mladičkého hudebníka jakožto flétistu s sebou vzal,\naby poprvé jda z rodiště svého v širém světě štěstí\nsvé zkoušel. První tato cesta vedla hudebníky z N.\nPaky na Liberec, k Žitavě, Pirně do Drážďan; odtud\npak zpět přes české hranice do Teplice, Plzně, českých\nBudějovic; odtud do Kroměříže, pak po vodě do Vídně,\ndále do Brna, Olomouce, Těšína a nazpět domů. Po-\ndobné, ač ne tak rozsáhlé cesty vykonala táž společnost\nještě čtyry, z nichž jedna vedla je do Broumova, Ra-\ndeku pruského a Náchoda.\nPředevším záslušno podotknouti, že tenkráte právě\npočalo hráni na klavír a libozněnu (piano-forte) do-\ncházeti obliby u šlechty a ve větších domech, poněvadž\nale hráčů na ten nástroj bylo pořídku, často stávalo se,\nže, když do šlechtických domů přišli, tázáni bývali,\nzdaž z nich kdo na piano hráti umí. Z celé společnosti\nvšak byl jediný H., který přání tomu vyhověl a za hráni\nsvé z paměti i z not štědře obdarován býval. Stalo se\nmu též čtyřikráte, že si jej některé rodiny podrželi\nano i za syna vzíti chtěly; tak n. př. jistý hrabě ne-\ndaleko Nového města (Neustadt) saského ještě i po-\nzději dvakráte rodičům jeho psal, nikdy ale otce Hil—\nmarova přemluviti nemohl, protože byl evangelík; pro\ntutéž příčinu nezůstal H. u bohatého hospodského blíže\nKrupky (Graupen) na pomezí českosaském, který jsa"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 437, "texte": "bezdětek a náhodou na forte jej hráti slyšev, jej za\nvlastního vzíti chtěl; totéž opakovalo se v hoř. Rakou-\nsích a konečně na poslední cestě v Chudobě uNáchoda,\nkdež polský jakýs hrabě, jehož listy H. posud má, tak\ndaleko to přivedl, že sám otec H— ův již do Chudoby\npřišel a vše vyjednáno bylo, když ostatní hudebníci\nztráty u výdělcích se bojíce, tak dlouho otce i syna\npřemlouvali, až všickni kradmo z Chudoby uprchli*\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "74", "page_fin": "75", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.2", "titre_corps": "Pěstování hudby. Z naučných listů od Václ. F. Červeného.", "titre_sommaire": "Pěstování hudby. Z naučných listů od Václ. F. Červeného.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.2", "debut_caractere": 439, "fin_caractere_exclue": 5120, "texte": "Pěstování hudby.\nZ naučných listů od Václ. F. Červeného.\nCasio se nám Čechům veřejně a mnohem častěji\npo straně vytýkalo a vytýká, že hudba naše k úpadku\nse kloní a málem na pouhé šumaření již klesá. Ovšem\nnení a dle stávajících okolností nemůže býti u nás\nhudba na takovém stupni, na jakém by snad býti měla\na mohla; ale na pouhé šumaření, jak nám nedávno\nv jistých hudebných listech vytýkáno bylo, to posud\nnedošlo, a bohdá nikdy nedojde. Vytýkali vady jest\novšem věc snadná, ale jejich prameny a přítoky vvhle-\ndati, dle možnosti je zamezili, na to se ještě málo\npomyslilo.\nVezměme si jednou malinko času, a projděme jen\nlakořka sběžně naši drahou vlasf, vlasf Čechův, vlasf\nhudebníkův, i pohledněme zde i onde na venku, ve\nvsi a v městečku do světničky dost malé: shledáme, kte-\nrak tam učitel deset až třicet chlapcův osmi- i patnácti—\nano i dvacetiletých v hudbě cvičí, neunaveně s nimi se\nmoře, všemožně je napomínaje a pobádaje, by každé\ndítko co možná nejrychleji hudbě bud' na ten neb onen\nstroj se vycvičilo. Kolik dobrých, kolik zlých slov, ba\nkolik klofnutí smyčcem přes prsty chlapec obdržel, když\nšpatně škálu na housle neb klarinet ano i trombu hrál!\nChlapec tedy má co možná nejrychleji nejen zpěvu\nale i hudbě se naučili, předně aby mnoho nestálo učení\nto, za druhé, by chlapce vbrzku nejen učiteli hospod-\nskou muzikou k malému výdělku co náhradu zu učení,\nale i sobě a rodičům k dost chatrné částce peněžité\ndopomohl; ano i z té příčiny, by byl pýchou učitele hudby\na lakadlem jiných chlapcův a rodičův. Takovýto chla-\npec osmi-, desíti-, dvanácti-letý, když se byl sotva rok,\nnejdéle dvě lela v hudbě cvičil, chodil ještě za posled-\nných dob s pomocníkem místní školy, který obyčejně\ntuto funkci zastával, nyní ale z části s vysloužilými\nvojíny, na něž tato výživa přešla, do hospody hrát.\nTakovíto chlapci dostávali, ačkoliv učitel polovičku platu\nmuzičního na ně bral, pouze osmý, čtvrtý, na nejvejš\ntřetí díl; až když chlapec místo řádného hudebníka za-\nstával, udělována mu polovička, nejvejš dvě třetiny platu\ntoho. Konečně chlapec osamostatněl a obyčejně k vůli\nvýdělku k jinému spolku se přidal, chtěje ouplného\nplatu docílili.\nCo se ale stává z takových chlapcův? Mnohý\novšem zůstane dobrým— chlapcem, ale větší čásf při-\nučivše se všelijakým způsobům odbývá hudbu takořka\npo šumařsku, až přijde čas, kdy jsa dle vzrůstu těla\na částečně dle hudby schopen k vojenské kapelle se\nhlásí, dada se bud cizím schválením, bud z vlastního\npudu k plukům uherským, vlašským a polským, dobro-\nvolně odvésti, pokud mu možná pod lepšími výminkami,\nano jeli lépe v hudbě vzdělán i s nabytím ja-\nkési šarše. Také se stává, že mladíci při obstojném a\nnadějném zrůstu v patnáctém ai čtrnáctém roce stáří\nsvého k vojenské hudbě přijati bývají, kdežto patřičného\nstáří čekají, by pak jak sluší a patří odvedeni čili\nassentováni byli. Učitel ztrativ takto chlapce, přibírá a\ncvičí jiné , kteří toutéž dráhou později se übírají.\nZ těchto příčin se stává, že na venku hudba jen ten-\nkráte lepší bývá, když k ní přistoupí vysloužilí hudeb-\nníci vojenští, kteří majíce doma bud nějaké řemeslo\nneb jiné zaměstnání, od vojenských kapel odcházejí.\nStopovavše takto počátky největší části českých\nhudebníků, obraťme se nyní za nimi do hudeb vojen-\nských, co a jak tam působí. Takovýto mladík bývá\nprvní čas ovšem jako u vidění, ale má-li dobrý základ,\nvtip a vytrvalost, iv hudbě rychlých pokroků činí a\nv několika letech bývá z něho hudebník dobrý a z velké\nčásti člověk pořádný. Ohledneme se po všech konči-\nnách Evropy, ano zajděme i do Ameriky i dále, a shle-\ndáme všude hudebníky české. Není snad ani jedné\nrakouské hudby vojenské, v které by nebylo Čechů,\nano velká část jich jest úplně česká; i podiví se koli-\nkráte ten i onen, když, přijda k hudbě pluku uher-\nského neb vlašského, osloven bývá od velké části naší\nmateřštinou. Kdo měl příležitosti přijití v místa, kde\njeden kapelník druhého stíhá, ba často dva i tři na-\njednou pro hudebníky do Čech přijíždějí 5 podiví se jak\nse i dohazovači hromadí, kteří o takových lidech,\ntřebas třináctiletých chlapcích k vojsku chuť majících\nzprávy dávají, a pozná, jak důležitý o rozsáhlý jest, ať\ndíni vývoz hudebníkův českých do jiných zemí rakou-\nských, a jaká váha se vůbec na tyto mladé hudebníky\nklade. Zde můžeme v pravém smyslu užiti pořekadla,\nkteré dí: „ze když se adělá do světa někde díra,\nV '\nCechem se zastrčí.11\nJděme za těmito chlapci dále: z mnohého stal se\nv několika letech vážený slavný muž; neunavenou pil-\nností a bystrostí ducha stal se mezi jiným kapelníkem\no. k. vojenské hudby, ano mnohé bychom mohli z nich\nvypočísti, kteří jsou oslavou země České. Jaké pak\nale jsou vojenské hudby naše? odváží se mnohý"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 773, "texte": "tázali. Tomu díme: mnohý kapelník z německé říše,\nslyše hudbu rakouskou, obživne, mnohý sobě přeje a\nobjedná rázné od nich pochody, mnohým jest vítáno\nslovo rakouského kapelníka o hudbě, mnozí rakouští\nkapelníci byli od cizozemských vlád za svou výtečnost\nzlatou medailí pro umění a vědy vyznamenáni, což\ndokazuje, že, ačkoliv německé hudby jsou dobré, ra-\nkouské nad ně vynikají tak vysoko, že na tomto božím\nsvětě první jsou. Ano sami pyšní Francouzové tó\nveliký znalec hudby jejich kapitan Cl. Rav-\nnaud ve svém úsudku ( Travailuniversel T. pa-\nřížské výstavy r. 1855 hudebních nástrojů se týkajícím,\nsvé vládě dí: „Vojenské hudby Německa (chce říci\nRakouska, považuje Rakousko co ouda německého spolku\nza Německo) předčí ty nejlepší francouzské orchestry.\"\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "76", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.3", "titre_corps": "Václav Em. Horák. Stručný životopisní nástin. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Václav Em. Horák. Stručný životopisní nástin. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.3", "debut_caractere": 775, "fin_caractere_exclue": 4978, "texte": "Václav Em. Horák.\nStručný životopisní nástin. Podává redaktor.\n(Dokončení.)\nJuž tehdáž na slovo vzatý V. Horák neobdržel,\nnevíme z jakých příčin, kapelnictví u sv. Štěpána ve\nVídni. Leč to ho neodstrašilo. Konal horlivě své po-\nvinnosti a pracoval pilně na svých skladbách kostelních.\nDne 1. září 1853 ustanoven za ředitele kůru u\nsv. Vojtěcha, načež několik let na to od hudebního\nspolku „Mozartea\" v Solnohrade co čestný oud zvolen\njest. Iídyž konečně Albín Mašek, ředitel kůru v Týně\nchorregentské místo u sv. Mikuláše na Malé Straně ob-\ndržel, stal se V. Horák r. 1859 ředitelem kůru v Týně,\nkdež až dosud blahodárně působí.\nHorákovy první komposiční pokusy padají do jeho\nchlapeckých let, anto co hoch na vyzvání učitele a\nkatechety na farní škole Maltézské několik jedno- a\ndvouhlasých písní pro školáky v hudbu uvedl, které\nbud ve škole neb při veřejné zkoušce zpívány byly.\nMimo tyto složil mladistvý Horák pro žáky, které ča-\nsem divadlo hrály, malou zpěvohra.\nštudujíc gymnasium, složil V. Horák 2 kantáty\npro čtyry hlasy a smyčcový kvartett a co žák šesté\nlatinské školy, neb tenkráte co řhetor, napsal své první\nTe Deum, kteréž v opisech po Cechách obíhá. Roku\n1834 obdržel V. Horák za své Veni sancte a Te\nv\nDeum (Cis 3.) první odměnu a roku 1836 za své\nfigurální requiem třetí odměnu od jednoty k zvelebení\nv\nkostelní hudby v Cechách. Toto Te Deum vyjde co\nnevidět tiskem u Leuckarta ve Vratislavi.\nDo tohoto času padá značné množství vokálních\nkvartett pro mužské hlasy. Některé z nich obíhají\npod cizím jmenem a některé také „auctore inco~\ngnitou pod žádným jmenem. Mladý svobodný pan z La-\nrissu přišed jednou k Horákovi, prosil ho, by rnu vo-\nkální kvartetto k zastaveníčku složil, podotýkaje, že\nmusí býf skladba v tom způsobu, jaký mu naznačí.\nI sedl si pan z Larissu k pianu a zpíval mu kvartetto,\nkteréž za Kreutzerovo držel a ve své sbírce choval.\nAvšak toto kvartetto, které mu za vzor sloužiti mělo,\nnebylo jiné než Horákovo kvartetto: „Kennst du den\nTon?\" jež toho času kvarteiním zpěvákům známé bylo.\nJednou byl V. Horák co parvista k posvícení do\nRoztok pozván, aby tam sopránovou partii zpíval. Mezi\nhudebníky, kteří z Prahy tam pozváni byli, nacházel se\ntéž pan Paul, kontrabassista kůru u šv. Víta, muž,\njenž si nedával dlaň před ústa. Mše počne; varhaník\nvezme trojzvuk toniky, dominanty, opět toniku, 4tý stupeň,\ntoniku a ustavičně to samé. Tu se obrátí Paul k němu\nřka: „Kdy pak přec začnete (t. preludovat)?\" Když\nvšak varhaník z místa nemohl, vzal Paul Horáka za\nruku a odstrčiv varhaníka posadil jej za varhany a V.\nHorák musel tenkráte dvojí službu zaštáváti.\nOd Horáka nevyšlo sice mnoho kostelních skladeb\ntiskem; avšak všechny nesou na sobě pečef dokonalosti.\nTiskem vyšlo jeho vokální requiem pro mužské hlasy\n(jeho nákladem), dále u J. Hoffmanna v Praze první\nmše do F, druhá do D, třetí do Es, čtvrtá do C, 1\ngradule (tenor- a klarinetsolo), 1 offertorium, zpěvní\nškola pro soprán a alt s průvodem houslí; 6 českých\nčtverhlasových zpěvů; u Spiny ve Vídni vyšla jeho\npátá mše do B; u Leuckarta ve Vratislavi jeho še-\nstá mše do D, l graduale, cenou poctěné Te Deum\na 1 krátká pastorální mše; u Siegla v Lipsku vyšlo\njeho theoretické dílo „Ueber die Mehrdeutigkeit der\nAkkorde\" a konečně u Rob. Veita v Praze dva české\nclverozpěvy (co příloha k Daliboru) a Pašije.\nPonechájíce si pozouzení jednotlivých skladeb páně\nHorákových na jiný čas, podáme tu toliko některé\núsudky o jeho třech mších: O první mši do F praví kritik\nv\n„Prager Zeitung\" od r. 1846 číslo 10»: „Cím více se\ndá znát' potřeba kratších mší, které by spolu vyšším\npožadavkům chrámu a umění vyhověly, tím větší potě-\nšení nám to působí, že v tomto díle na velmi potřebnou\nskladbu téhož druhu poukázati a ji s vším právem všem\nředitelům kůru v městech a na venkově co nejvřeleji\nporoučeli můžeme. Jako každý znatel poprvé ji uslyše,\nhned poznati musí, že skladateli upřímně o umění\nse jednalo; taktéž dosáhne zajisté mše tato vůbec svým\njednoduchým ušlechtilým zpěvem a svým obezřelým ve-\ndením hlasů při snadném provedení nejpřívětivějšího\núčastenství.\" O druhé mši píše se (v „Intelligenz-\nblatt der Prager Zeitung\" od r. 1848 čís. 27.): „Bez\nharmonického přeplnění a instrumentální skvělosti po-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1245, "texte": "tkáváme se tu všude s jednoduchým, ušlechtilým zpě-\nvem as ustavičným zřetelem na snadné provedení a\ns tak milým okrouhlením formy co do liturgických po-\ntřeb, že tuto mši nejen k nedělním alebrž i k slav-\nnostním službám Božím všem městským a venkovským\nkůrům co nejvřeleji poroučíme.\" O třetí mši do Es\npraví kritik (Mercy's Anzeiger od r. 1854 čís. 306) :\n„Toto vyvedení a jednoduché faktury\nryzostí a působlivostí vynikající dílo jest pozoru hodné\ndílo v oboru kostelní hudby. Veškeré částě jsou vzne-\nšeně držány a nejen vedení hlasů alebrž také nástrojů\nje ušlechtilé as velkou rozvahou pracováno.\" O této\nmši praví kritik hudebního listu „Monatschrift fůr Thea-\nter und Musik\" (r. 1856 sešit lipnový): „Horákova mše\njest tak bohatá na ušlechtilý zpěv, tak výtečně harmo-\nnisovaná a ve svých záběbách episodicky do pole kon-\ntrapunktu podniknutých zpracována, tak odměřeně a\nprakticky instrumentována, konečně organicky článko-\nvána, že ji bez obalu mistrovským dílem svého druhu\nnazvati můžeme.\"\nKonečně vyslovujeme ještě přání, aby Musa Ho-\nráka ještě četnými svými dary hudbymilovnou vlasf naši\nobdařila. Životopis V. Horáka vyšel též v díle „Ga-\nlerie der berůhmten Pádagogen und Componisten\" v Augs-\nburgu a v časopise Lumíru r. 1857."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.4", "titre_corps": "Z Krakova. Koncert ku prospěchu opatroven dítek. — Kapella c. k. pluku Hanoverského a kapelník p. Jos. Wiedemann. — Sl. Zawíszanka. — Pan a paní Salamonšti. — Celista B. Kunze. — Zpěvácký spolek. — P. Piskáček. — Polská neshodnost.", "titre_sommaire": "Z Krakova. Koncert ku prospěchu opatroven dítek. — Kapella c. k. pluku Hanoverského a kapelník p. Jos. Wiedemann. — Sl. Zawíszanka. — Pan a paní Salamonšti. — Celista B. Kunze. — Zpěvácký spolek. — P. Piskáček. — Polská neshodnost.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.4", "debut_caractere": 1247, "fin_caractere_exclue": 4883, "texte": "Z Krakova.\nKoncert ku prospěchu opatroven dítek. — Kapella c. k.\npluku Hanoverského a kapelník p. Jos. Wiedemann. —\nSl. Zawíszanka. — Pan a paní Salamonšti. — Celista\nB. Kunze. — Zpěvácký spolek. — P. Piskáček. —\nPolská neshodnost.\nDávno juž neměli hudby milovní obyvatelé staro-\nslavného Krakova příležitost okusiti takových vzácných\npochoutek hudebních, jako v koncertě v neděli dne 4.\nbřezna o polednách v redoutném sále ve prospěch opatroven\ndítek uspořádaném. Koncert tento měl v programu sedm\ndosti zajímavých instrumentálních a vokálních skladeb\na započat byl ouverturou ku zpěvohře „Cikánka,\" do\nnížto skladatel Balfé zručně byl vetkal okouzlující zvuky\nznárodnělé naší české písně: „Těšme se blahou\nnadějí\" od J. T. Krova a kterouž řízením kapelníka\nsvého p. Jos. Wiedemanna vykonal orkestr c. k. pluku\nHanoverského, záležející nejvíce ze statečných Čechů,\njenž mimo to přednesl v druhém oddělení „Po t-p ourr i\"\nze zpěvohry „H e r na ni a\" od řečeného kapelníka\nsložené. Největší však sensací vzbudila výtečná zpě-\nvkyně , slečna Helena Za w i s z, uměleckým předne-\nsem krásné kavatiny z opery „Domino ne r o\" od\nLaura Rossiho a dvojzpěvem ze zpěvohry „La T r a-\nvi a ta\" cd Verdiho se zdejším učitelem zpěvu p. S ala-\nrn ons k i m vykonaným. V tomtéž koncertě vynikla\nmistrnou hrou a výtečným provedením koncertu Moschele-\nsova na piano paní Emilie Salamonská, chot\njmenovaného učitele zpěvu, rozená Karnatz z Ber-\nlína, o které mimochodem podotknouti sluší, že si zde\nv krátkém času svého pobytu jako učitelka hudby velké\nzískala zásluhy a že ji k nejlepším zdejším učitelům\nhudby přičísti lze. Posléze zbývá nám ješté zmíniti se\n0 cellistovi p. B. Kunz-ovi (z Lipska), členu zdejšího\norchestru divadelního, jenž dosáhl pochvaly za pěkné\nprovedení skladby A. Marianiho Lamento ďun -\nvatoreil a za fantasii Boehmovu.\nK všeobecné žádosti prodloužila sl. Zawiszanka\nsvůj pobyt v Krakově a vystoupila ještě jednou v di-\nvadle dne 13. března mezi aktami od herců polských\nvýborně představené veselohry hr. Fredra pod názvem\n„Pan G e1 d ha b,\" zavděčíc se nám důstojným před-\nnesem kavatiny ze zpěvohry „Mac bet\" od J. Ver-\ndiho, zvláště však s nadšením vyvolána a nesmírným\npotleskem poctěná byla za čarokrásnou piecu: i\nArie (G-moll) z druhého jednání zpěvohry „H alk a\"\nod St. Moniuszki k slovům Wolského:\n„Gdyby ranném sfonkiem\nWzlecic mi skowronkiem„..w\na když posléze na rozloučenou zazpívala vnadný „M a-\nzur e k\" útvoru knížete Kaz. Lubomirského, obsypána\njest květinami.\nSl. Zawiszanka stala se zde ozdobou tak řka\nvšech soukromných kruhů hudebních a v jednom měli\njsme tu čest, seznámili ji s několika písněmi českými,\nz kterých se ji národní „Koulelo se koulelo\"\na „A dám k u náš\" zvláště ale Tomáškova „K y-\ntič k a\" (z Rukopisu Králodvorského) velice líbily, tak\nže si jejich opis snažně vyžádala nesmírně se těšíc, že\npo kratinkém ponaučení sama mohla zpívati „po cz e sk u\"\n1 dovedla přečisti si poslední (8.) číslo „Dalibora,\"\nkteréž si též „jak o mil íj pa mi tk e\" jak se\nsama vyjádřila vyprosila. *) Nebude Vám lho-\nstejná i ta hudební novina, že se zde utvořil přičiněním\nněkolika přátel zpěvu „Spolek zpěvá c k ý,\" jenž\nnejen od vysoké vlády potvrzení obdržel, ale i s ta-\nkovou příznivou potkal se okolností, že mu vykázáno\nmístností zdejší „Bursy muzy c z n éj\" (hudební školy)\nk schůzkám a k cvičením. Za ředitele sboru zvolen jest\nve valném shromáždění členů dne 7. března p. Piska-\nče k, rozený Cech, úředník při zdejším c. k. zemském\nstavitelství a poněvadž se mimo něho ještě několik\nstatečných čechů mezi členami spolku nachází, kojíme\n\n*) Kéžby slovutná tato umělkyně též naši Prahu navštívila.\nRed."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1039, "texte": "se potěšitedlnou nadějí, že se nebude jen zpěv ně-\nmecký výhradně pěstovati, ale že i „česká píseň\"\ndůstojně zastoupena bude. Že se v řečeném spolku\npři nejlepší vůli ředitelstva na zpěv polský přítomně\nohledu míli nemůže, následuje z toho, že podniknutí\ntoto u domácích jen velmi nepatrné nalezlo účastenství,\ntak že v celém sboru hrubě ani jedno kvartetto tuzem-\ncemi zastoupeno není. Přáli a radili jsme už dávno,\naby zpěvumilovní Krakované jichž počet jest dosti\nznamenitý starali se založiti spolek, jehožto účelem\nby bylo pěstování čtverhlasého zpěvu polského leč\ndlouhé a příliš nudné byly o tom debaty vedené\njak to obyčejně bývá ponejvíce od neskromných\nnedouků, a pěkná idea o „Towarzystwie amato-\nrów špiewu\" posléze předce nebyla uvedena v sku-\ntek a to hlavně pro známou neshodnost polskou, juž\ndůvtipný Krasicki druhdy výborně byl nakreslil, řka:\n„Niech tylko cztérech, piecin radzjj\nI nic niezrobiíj, i pewnie sie zwadzq*)\na kteráž bohužel! iv tomto pádu podala nový důvod\no dosavádní úplné platnosti slov básníkových. V. D."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.5", "debut_caractere": 4235, "fin_caractere_exclue": 4302, "texte": "*) Nechť se jenom tři, čtyři radí,\nI nic neučiní a ještě se povadí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.5", "titre_corps": "Haydn. Obrázek ze života. Podává Kar. Adámek.", "titre_sommaire": "Haydn. Obrázek ze života. Podává Kar. Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.5", "debut_caractere": 1041, "fin_caractere_exclue": 4233, "texte": "Haydn.\nObrázek ze života. Podává Kar. Adámek.\n(Pokračování.)\n„Nemoha dále, obrátil jsem se k Bohu, modlil jsem\nse mnohdy růženec aneb Ave, a věřte, vždy jsem nabyl\nnových myšlének a nového nadšení. Denně jsem prosil\nna kolenou Boha, aby mi dodal síly ku šťastnému do-\nkonání díla začatého.\" Psalf dlouho. Zdálo se, že jej\nnamahavá práce ducha neunavuje, ano zdálo se, že\npomocí Boha nabývá sil nadlidských.\nNáhle přerušila ho chof jeho do pokoje vstupující.\nHaydn vstal a ustrašen stanul pohledná v bledý, podě-\nšený obličej své manželky.\n„Co se stalo ? Co Tě poděsilo ?\" tázal se hlasem\nchvějícím. Starý sluha Konrád vypravoval nesouvislé\nnové zprávy: Arcivévoda Karel byl v bitvě poražen,\nWurmserovy voje rozehnány. Voje nepřemožitelného\ngenerála Bonaparte táhnou rovnou cestou k Vídni,\nVídeň i Rakousko jest ztraceno!\"\n„Jsou to arciť bolestné zprávy, avšak doufejme\nv Boha. Není dosud vše ztraceno 1\" Takto těšil Haydn\npoděšenou manželku a sluhu.\n„Pro Bůh, jak můžeš býf tak pokojný?! Strašlivé\nvojsko Francouzů táhne k Vídni, a hrozí všemu záhu-\nbou a ty jsi chladný, ty se neděsíš! Sám císař odejel\nz Vídně, ano i poklad státní odvežen, a ty se nestaráš\no svou i mou bezpečnost, bezpečnost majetku svého ?\"\nmluvila chof Haydnova. Klidně odvětil Haydn hlavu\npyšnou svěse :\n„Smutné jsou to zprávy, doufejme však v Boha a\nv milostivého zeměpána!\" Císař jest laskavý otec náš,\non nás neopustí!\"\n„On však nás juž opustil\n„Opustil—li nás, neustál o nás se otcovsky starati.\"\nSmrtná bledost se rozlila po lících Haydnových; bylof\npatrno, že se ho zpráva o odjezdu císařově bolestně\ndotkla, že slova útěchy nebyla plodem jeho přesvěd-\nčenosti. Nemoha se déle přemoci, hluboce vzdechl a\nvelká slza zasmušila oko jeho.\n„Neměla-li jsem pravdu ?\" pravila chof Haydnova.\nNastala malá přestávka trapného mlčení. Rychle vztyčil\nhlavu skloněnou a v oku velikého mistra se zaleskl\nplamen mohutný, plamen lásky k vlasti, lásky k vládci\na plápol velkého genia, záře velké myšlenky. Hrdě\npošinul hlavu a pevně pravil:\n„Nehodno jest pravého občana, aby pomýšlel na\nsebe a na skrovný majitek svůj, když vlasti nebezpečí\nhrozí. Nehonosil jsem se na darmo jmenem poctivého,\npravého Rakušana a dobrého křesťana! Když se celá\nVídeň vystěhuje, Haydn neopustí sídlo císařské, Haydn\nosvědčí, že jest vlastenec a že pod šedinami jeho bije\nsrdce jarého, vlasti oddaného jinocha. Hanba synu,\njenž matku, jížto se za jasných štěstí dnů honosíval,\nza dob utrpení opouští! Já Vídeň neopustím !\"\nHaydn tak ve svém zanícení choti a služebnictvu\nimponoval, že všichni umlkli a na bázeň svou zapomněli.\nCo zjev ze říše nadhvězdné, kráčel ku klavíru, a za-\npočal jemně, temně hráti melodii choralní, myšlenky za-\nstiňovaly čelo jeho, oko jako obyčejně upíral k obloze;\nhrál rázněji, jednotlivé zvuky melodie vystupovaly sil-\nněji a silněji, čelo jeho se jasnilo, oko jeho plálo vznešeným\nzanícením, jako vždy když byl nadšen novou vidinou.\nMimovolně započal pěti slova dosud mu neznámá, a\nzpěv se řinul z úst kmetových co potok jarý a napl-\nňoval nadšením a povznesením srdce poslouchajících;\nve zpěvu tom se chvělo srdce jeho. Haydn zpíval po\nprve bujarou, proslavenou modlitbu vlastenců:\n„Bože zachovej nám krále\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "80", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.7", "debut_caractere": 4112, "fin_caractere_exclue": 5781, "texte": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Slavení čtyrletého zpěv.\nspolku.) V neděli 4. března slavil zdejší zpěvácký spolek\n(Liedertafel) památku svého čtyřletého trvání, jež dě-\nkuje nynějšímu řediteli kůru p. V. Novotnému, iehdá\npředstavenému a učiteli na hudebním ústavu. Po čtyry\nroky své existence poskytl nám spolek tento mnohé pěkné\nzábavy, kteréž jenom hudba a zpěv může podati; a nejen\nzde, nýbrž při častých výletech do okolí býval milerád\nslýchán a od milovníků hudby provázen. Sestává teď\nz více než šedesáti osob a činní i čestní oudové zvětšují\npočet tento. Představení jeho jsou p. V. Novotný a p.\nF. Lustig, vzorní učitel na 4. třídě dívčí školy. Jak\nsděluje zdejší týdenník, věnoval týž spolek z čistých výnosů\nkoncertů a besedních provedení as 200 zl. užitečným\núčelům. Zdar mu!\n(M. A.) Z Kladna. V neděli dne 29. března uspo-\nřádal zde pan doktor Pich 1 akademii ku prospěchu chudé\nškolní mládeže, v tiížto sám dvě humoresky s velkým roz-\nmarem přednášel. Hudební hornická kapella pod vede-\nním p. J. Stříbrného provedla s pochvalou ouverturu\nod Mercadanlea a pan Stammberg z Prahy dvě kon-\ncertantní piecy od Vieuxtempse s velkou obratností a\nsprávnosti. Mimo tyto slyšeli jsme nadanou dilettantku\nsleč. Karolinu Váňovu, kteráž „Ukolébavku\" (text od\nM. Čacké) od kapelníka Jos. Nesvadby výrazně as ci-\ntem zpívala. Největšího nadšení zbudil veterán českého\nzpěvu pan Karel Strakatý, jenž přednesem českých\nnárodních písní obecenstvo k hlučnému potlesku roz-\nnítil a svým krásným přednesem posluchače uchvátil.\n\nFiladelfia. Na zdejším velkém divadle dala se\nslyšeti indiánská primadonna, kterouž známý moravský\nskladatel a podnikatel divadel pan Strakoš našed na své"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4688, "texte": "útraty ve zpěvu vzdělati dal. Co kolloraturní pěvkyně\npředci prý Miss Ohrha (tak se jmenuje zpěvkyně) všechny\nnyní žijící umělkyně téhož druhu. Rozněcujet Amerikány\nještě u větší míře než svého času Jenny Lindova. Pan\nStrakoš, jenž báječných výsledků s touto zpěvačkou\ndosahuje, zamýšlí s ní umělecké cesty po Americe a\nEvropě podniknouti.\nKrakov. (Demonstrace.) Onehdá byla v polském\ndivadle malá hudební demonstrací. Ředitel orkestru\nkovaný Němec, uvykl si mezi aktami vždy častovati obe-\ncenstvo polské mizernými valčíky a skladbami utvořu\nsvého; avšak posléze zhnusilo se to obecenstvu a hla-\nsitě žádáno „Mazura!\" Než Němec nedal se pohnouti, a\nkdyž obecenstvo tím hlasitěji stálo na svém, hodiv smyč-\ncem vyšel z divadla. Včera dne 2t. března však za\nto tím většího potlesku dostalo se orkestru, když zavzněl\n„královský polonéz\" a hned po něm skočného za-\nhrál „Mazura.\" Neřídilt více Němec, kterýž za ne-\nšetrnost k obecenstvu polskému ihned propuštěn byl, ale\nvýborný nový ředitel Krakovan.\n• v t\nKiev. Čteme v politicko-literarnírn denníku v Kievě\npod názvem „Te.ierpaa> KHOBCKLIH\" vycházejícím v oddílu\nnadepsaném „MystiKaiLHfcia že tam v čase\nletošních koncertu ode dne 8. do 22. února odbýva-\nných dávali koncerty: cellista F. Kletzer dva, hou-\nslista Ap. Kat ski dva, cellista A. Hermanowski dva\na Moravanky, slečny Nerudové, tři koncerty, mezi těmi\njmenovitě poslední se znamenitým úspěchem. Lvovský\n„Przeglad Powszechny\" též vzpomíná, že hudební\nrodina Nerudova na své cestě do Kieva měla ve Lvově\núčastenství v třetím hudebním večeru od Jednoty hudehní\ndne 18. ledna zřízeném, odehravší jeden útvor Leonarda\na Servaisa na dvojí housle a cello na základu národní\npísně anglické a druhý na nápěvy R. Schumanna, jehožto\ndruhá věta tak roznítila obecenstvo, že na všeobecné\nžádání musela opakována býti. (V. D.)\nKrálovec. (Konigsberg.) Pan Alexander Dreyschock\ndával zde tři velmi četně navštívené koncerty. Zdejší\ndopisovatel do „Signále\" praví o něm, že Dreyschock\nnáleží k nejimposantnějším klavírním velkomocnostem nyní\nžijícím. Před silou, jakouž v Lisztově rhapsodii osvědčil,\npřed rychlostí, jakouž při provedení finále z Mendelssoh-\nnova koncertu do G-moll na jevo dal, musí sami umělci\nnejvyššího druhu obdivujíce stanouti a vřelým nadšením,\nkteréž Dreyschockovy passaže prochvívá, k tleskání une-\nseni býti.\nPaříž. Známý uspořadatel obrovských koncertu\nv Londýně p. Jullien, pominul se zde smyslem a zemřel\ndne 17. března. Jsa smyslň zbaven, přišel domů a\nukázav své neteři nůž pravil: „Já tě zabiju!\" Nemám\nnic proti tomu, pravila dívka, kteráž svou přítomnost\nducha neztratila; ale zahřej mi dříve arii na piccolo.\nJullien šel hledat nástroj, co zatím dívka zmizela a jej\ndo nemocnice odvésti dala. Pan M. Sowiňski dal\ntu velkou hudební soirée a osvědčil se co výborný a ele-\ngantní pianista. Skladby polské, jež přednášel, zajímaly\nzdejší obecenstvo. J. Qffenbach dokončil opět novou ope-\nrettku „Dafnis a Chloe,\" v nížto co do svěžesti a pi-\nkantnosti nápěvů sám prý se předčil. Na rozkaz císa-\nřovny Evgenie bude ve velké opeře provedena Wagnerova\nopera „Tannhauser,\" jejížto text Gust. Vaez do frančiny\npřeložil. Wagner odjel do Bruselu, kdež dne 24. a 30.\nbřezna dva koncerty v divadle „de la Monaie\" uspořádá.\nPetrohrad. Vieuxtemps přibyl sem a dá tu dne\n21. března svůj první koncert. Též Alex. Dreyschock\nsem přijel.\nTarnov. I k nám také jednou zavítaly milí\ndávno nevidění hosté, dvě totiž vnadné sestry: Thalia a\nFilo mela. Dne 18. března představili divadelní ochot-\nníci při velkém sjezdu šlechty z celého okolí ano i ze\nvzdálenějších míst, jako to z Krakova, z Rešova, z Bo-\nchně známou již iv Čechách výbornou veselohru\nKořenovského p. n. „0 kr ežn eu (Obžínky) a mezi aktami\nzpívala diletantka, paní Mecensefi-Pol, schválně z Krakova\nsem přibyvší, kavatinu ze zpěvohry „N áměsíč ni ce\" a\nútvory polských skladatelů, totiž balladu od Troszla\n(„Ona sie s minia\") a líbeznou píseň od Moniuszki\n(~Pr za d ka\") (Přadlena). Znamenitý příjem tohoto před-\nstavení odevzdán zdejší opatrovně sirotků. £—r.)\nVaršava. Zdejší skladatelé zpěvoher pracují jakoby\no závod neb již opět se dovídáme, že p. Gabr. Ro-\nzniecki končí novou operu pod názvem „Krzyž\nwojskowy.\" R. M. podává zajímavé zprávy, že p.\nRudert, známý hotovitel nástrojů hudebních zhotovil, housle\ndle rozměru a formy houslí Groblicze, slavného před\n250 lety v Polště lutnisty Krakovského, a bavící v Paříži\nPolák p. Ostrorog, že vynalezl nový hudební nástroj\nzlepšenou to fisharmoniku jejž „M elodi no u\"\nnazval.\nZ Vídně. Pro uprázněné místo professora piana na\nzdejším konservatoriu navrhnuti jsou pan Alex. Drey-\nschock a paní Schumannová, z nichžto však prý první\npřednost dostane.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "79", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "79", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. V těchto dnech byla na repertoiru", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. V těchto dnech byla na repertoiru", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6225, "texte": "Stavovské divadlo. V těchto dnech byla na repertoiru\ntoliko Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu,\"\nkteráž se nyní už šestého představení dočkala. Nejvíce\nvynikla v opeře této slec* B. Brennerova, jež tuto partii\nza svou nejlepší a nejvděěnější považovati může. Všechny\ntěžkosti této úlohy překonává sl. Brennerova s nevýslo-\nvnou lehkostí a zbuzuje vždy největšího účinku* Mimo\ntuto slyšeli jsme též Wagnerovu operu „Rienzi,\" kteráž\njaksi svou přitažlivost u obecenstva ztrácí.\nKoncert neb lépe řečeno školní zkouška\nl2letého Ed. Gerstbergera dne 24. března v sále na Žo-\nfíne došla u četného obecenstva tak trudnosměšného vý-\nsledku, že se na nic podobného nepamatujeme, Hned po\nprovedení ouvertury „Die vier Menschenalter\" od Lachnera,\njižto páně Kom saků v orkestr precisně přednesl, nastal\nv programu zmatek nad zmatek, při němž dva zpěvy vy-\nnechány a as dvě piecy s orkestrein proto provozovány\nbýti nemohly, že se ladění piana s laděním orkestru ne-\nshodovalo. Což neměl uspořadatel koncertu dosti casu,\nby piano před koncertem naladiti dal ? 0 sutor, ne ultra\ncrepidam ! Domnělý koncertista E. Gerstberger hrál v celku\nnesprávně, dada na jevo, že ani obyčejnou škálu bezúhonně\nzahřátí nedovede. Dóhlerovu nocturnu odehrál po ško-\nláčku a reverie od Vieuxtempse s panem Stambergem\nbeztaktně, a by v saltarelle od A. Dreyschocka oktávy na\njisto lapati mohl, zkalil si pedálem klávesnici a počal\nv kalu nemilostně loviti. Při této produkcí myslil si\nzajisté každý: „Chlapce, uc se raději několik let; nebot\numíš velmi málo!\" My však nepochopujeme drzost, s ja-\nkouž uspořadatel koncertu něco tak nezralého obecenstvu\npodati mohl; neboť už v loni jsme jej na to upozornili.\nS Gerstbergerem přednášel pan Stamberg na housle piecu\nod Vieuxtempse a osvědčil velký tou a pěkný přednes.\nSl. Ledererova zpívala dvě arie velmi neobratně. Polo-\nvička čistého výnosu tohoto koncertu připadne na nové\nzvony do chrámu Karlínského a druhá polovička k ji-\nnému dobrému úěeli, jejž však pan uspořadatel udali\nopomenul. Bylo by snad prospěšné, kdyby se tato polo-\nvice věnovala ku prospěchu ústavu pro Praž sk ó\nchudé.\nKoncert ku prospěchu ústavu pro Pražské\nc h udé v neděli dne 25. března v divadle uspořádaný měl\nco do provedení skladeb skvělý, co do peněžního výnosu\nskutečně smutný výsledek; nebot návštěva byla tak\nslabá, že se z tíži útraty téhož koncertu zaplatiti mohly.\nTu jsme seznali úplně krasochut a dobrou vůli zdejšího\nobecenstva. Koncert, jenž se tak výtečným programem\nhonosil, dobrý účel, jenž by se všemožně podporovali\nměl ; obě tyto okolnosti padly u Pražského obecenstva\njako hrách na stěnu. Bídné panují u nás poměry, nebot\nsebe nejlepší koncerty, které se bez subskripce dá-\nvají, nedocházejí u obecenstva, bídnými koncerty ztýraného,\ntéměř žádného účastenství. V koncertě tomto slyšeli\njsme synfonii od W. A. Mozarta (G-moll) a synfonickou\nodu „Poušť\" od Feliciena Davida. Felicien David, Fran-\ncouz, započav dílo toto v dubnu 1844, skončil je v lipnu\na dal je dne 2. prosince téhož roku v konservatoriu Pa-\nřížském provozovati. V synfonické ode této shrnul skla-\ndatel všechny upomínky ze svých cest po východních ze-\nmích a velkolepý obraz z nich utvořil. Je to zvuko-\nmalba, ku kteréžto vysvětlující báseň přidána nebo spise\nza základ položena jest. Jak trefně a důmyslně lícena jest\njednotvárnost pouště, zuření bouře, příchod a odjezd ka-\nravany , modlitba východňanň atd. Zvláštní barvitost,\njinotvárná scenerie a vetkané orientální zpěvy, slovem\nzdařilá tato zvukomalba poutá pozorné posluchače a nedá\nse upříti, že je to práce velezajímavá a duchaplná. Slova\njsou od A. Colina, jenž poušt dle vlastního pozorování\nznal as velkou živostí vylíčil. Provedení obou skladeb\nbylo přečísne a bezúhonné. Slečna Mikova zpívala arii\nz opery „Páris a Helena\" od Glucka a pan Eilers arii\nz oratoria „Eliáš\" od Mendelssohna a došly za výborné\nprovedení velké pochvaly.\n- Koncert ku prospěchu katolických tova-\nryšů měl v programu vzletuplnou ouverturu ku „krásné\nMelusíně\" a mohutnou geniálně pracovanou synfonii, C-moll\nod Beethovena, kteréžto pod obratným vedením p. kapel-\nníka Fr. Š křoup as velkou precisí provedeny byly.\nMimo tyto slyšeli jsme koncertní kus od Reinecka (op*\n33), jehožto hlavní motiv z Alaryho opery „Le tre nozze\"\nvzat a suchopárnými passažemi obrouben jest. Pan Rudolf\nAltschul přednášel dotčený kus správně a obratně, avšak\ns posuňkami. Konečně zpívala výtečná dilettantka, paní\nBělská, kterouž jsme už před několika lety v hudební zá-\nbavě u p. P. Maydla slyšeli, arii od Mozarta a dvě písně\nčeské „Věnečky\" (příloha k Daliboru) a „Kde domov\nmůj\" od Fr. Skroupa. Hlas paní Bělšké, kteráž se\nu p. Čahouna ve zpěvu zdokonaluje, je ušlechtilý soprán\nvelkého objemu, jenž zbaven byv vplyvu jisté značné tísně\nsílou a zvucnoslí tím vípe vynikne. Škola její je výborná,\npřednes promyšlený a zvláště v kanliíeně výrazný. Paní\nBělská byla po provedení písně „Kde domov můj\" mnoho-\nkráte volána a dosáhla by i zajisté varii Mozartově ještě\nhlučnější pochvaly, kdyby tempo v druhé části rychleji\nvzato bylo. Výsledek koncertu byl skvělý, nebot program\nvyhověl letos zúplna požadavkům přečetného obecenstva.\nTřetí koncert konservatoria odbýval se ve\nčtvrtek dne 29. března v divadle. Koncerty konservatoria\npatří bez odporu k nejzajímavějším koncertům Pražské\nkoncertní saisony, poutajíce obecenstvo zvláště tím, že\nžáci ústavu své pokroky na nástroje osvědciti mohou;\navšak uspořádání toto došlo loňského roku neodůvodněné\nzrněny; neboť oásť žáků, kteří vysoupiti mají, musí ustou-\npili cizím virtuosům, kteří za značný honorár (nemýlírne-li\nse, za 20 louisdorů) od jednoty k zvelebení hudebního umění\njim nabídnutý, nyní v koncertech účinkují. i\\ež, rádi bychom\nvěděli, k jakému to je úěeli? Žákům dobrých vzorů podávali?\nneb většího peněžního výnosu docíliti ? Pochybujeme, že se\nv obou případech žádoucího výsledku dosáhne; neboť proč\nvystupují v koncertech též virtuosové na piano (vloni Drey-\nschock, letos Bůlow), když se ani na pianu v ústavě\nobligátně nevycuje a co získá žák, uslyšev jednou za rok\nvirtuosa na housle neb cello ? Málo neb ničehož ! Žáci\ninají ve svých pánech professorech výtečné vzory a bylo\nby raději žádoucno, aby se spíše chovancům konservatoria"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4110, "texte": "příležitosti poskytlo u veřejnost vystupováti. Ale tu nám\ntane otázka na mysli, proč neslyšíme téměř už po 4 leta\nžádného žáka na fagot neb kontra bass. Není snad\nžáků na tyto nástroje ? Velice pochybujeme, ba máme za\nto, že páni professorové Hrabě a Gross, kteřížto vý-\ntečné žáky vzdělali, ještě dosud zdatnými žáky se hono-\nsiti mohou. Nuže, proč se tito odmrštují ? Jaká toho pří-\nčina? Vytknuvše takto vadu kojíme se nadějí, že ji jednota\nk zvelebení hudebního umění v Cechách na přes rok od-\nstraní. Prozatím podotkneme, že třetí koncert velmi\npříznivého došel výsledku. Pan H. z Biilowa (co host)\npřednesl Beethovenův Es-dur koncert, nocturnu od Cho-\npina a pochod z od Liszta a byl mnoho-\nkrát volán. Neméně líbili se žáci Pop per (na cello) a\nJ. Hřímali (na housle), kterýžto poslední podivuhodnou\nsamostatnost v přednesu osvědčil. Zevrubnější zprávu po-\ndáme příště.\nSlečna Alb. Za drobil ková zbuzuje v Paříži\nvždy větší a větší sensací. Dne 17. března hrála mladá\numělkyně v soireé u hraběnky Manilo-vé, kdež nevýslov-\nným výsledkem své skladby na piano přednášela. Dne\n29. března uspořádala sl. Zadrobilkova svůj druhý\nkoncert v sále u Beethovena. Bydlit v Rue Vivienne\nčíslo 37.\nPražský virtuos na piano pan Karel Jeltsch\ndával nedávno v sále Erardově v Paříži koncert s velkým\núspěchem. Obecenstvo bylo četné a vybrané, a obsypalo\nkoncertistu pochvalou za výtečnou hru, v níž se žádného\nbažení po effektech nejevilo.\nNáš věhlasný skladatel pan W. H. Yeit v Chebu\npracuje nyní na větší české skladbě pod jmenem\n„První májová noc\" od J. Erbena, kteráž zajisté obohatí\nliteraturu českého hudebnietví. Kéž by tohoto výtečníka i\njiní naši skladatelé, pánové A. Arnbros, B. Kittl, A. Drey-\nschock atd. následovali! Zajisté by si velkou zásluhu\no českou hudbu získali.\nv\nČeská poslední beseda v sále konviktském\ndne 28, března podala četnému obecenstvu utěšené zábavy.\nSlečna Paulina Kiiglerova překvapila nás cituplným\npřednesem polské písně, zaslaveníčka a národ ní c h\npísní českých „Horo, horo vysoká jsi,\" „Hněvej ty\nse\" a mnoho jiných, v nichž svůj sympathetický hlas v plné\nkráse rozvinula a velkým potleskem odměněna byla. Té-\nhož vyznamenání dostalo se sleč. A. Vávrové za vý-\ntečný přednes „Zefíra\" od Kittla, „Zvuky české\" od Schul-\nhofa, jež pod rukou její velké půvabnosti dosáhly. Velmi\núčinná paní Pešková bavila obecenstvo roztomilým způ-\nsobem dvěma deklamacemi, z nichžto „Kouzelník\" od F.\nDouchy neodolatelně na svaly smíchu působil; pan Karel\nStrakatý roznítil posluchače přednesem národních písní\na Krovových „Těšme se blahou nadějí\" a „Porodila\nmne moje matička\" a jiných k nesmírné a nekonečné po-\nchvale a přidal ještě píseň „Šampaňskou.\" Do největšího\nrozmaru přivedl obecenstvo však hudební žert od našeho\nznamenitého W. H. Veita, totiž: koncert na prázné\nstruny houslí s průvodem orkestru z dětských nástrojů\nsestávajícího, kterýž zábavu tuto mile okořenil a velké\npochvaly došel. Konečně slyšeli jsme nové písně „Ciganské\nmelodije\" od Karla Slavíka, kteréž pňvodností a ryzostí\nvynikajíce velmi se líbily. Pan Neděla zpíval je zdařile\nas citem. Konečně musíme se zmíniťi op. Pře rh o-\nfov i, jenž deklamacemi, a o panu Poli ne r o vi, jenž před-\nnesem českých písní na piano obecenstvo mile bavili.\nPan Jos. Dotzauer, Pražan a v hudebním světě\nsvou operou „Ein Besuch in St. Cyr,\" kteráž se též\nv Praze dávala, chvalně známý, složil ve Vídni novou\noperu „Domingo,\" která tam as ve 3 nedělích provedena\nbude a v níž sl. Wíldauerova a Liebhardova, pak pánové\nWalter, Meyerhofer a Hóízel vystoupí. Pan Dotzauer na-\nrodil se r. 1798 v Praze, učil se obchodu a po své cestě\nr. 1821 do Neapole, kdež se mu co pianistu a skladateli\nobdivovali, věnoval se docela hudbě a zvláště svými pí-\nsněmi se vyznačil.\nZdatný skladatel a krajan náš pan Bedřich Sme-\ntana, v Gothenburgu (ve Švédsku) píše nyní na syn-\nfonické skladbě pod jmenem „Hakon Jarl.\"\nHudební literatura. Pan Fr. Pivoda vydal\nnákladem pana Rob. Veita dvě německá písně „Veilchen\"\na „Heraus,\" kteréž své vysokorodé žákyni paní hraběnce\nLeon ti ně Khevenhtilierové věnoval. Písně tyto jsou\nušlechtilé, významné a cituplné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6.2", "titre_corps": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Slavení čtyrletého zpěv.", "titre_sommaire": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Slavení čtyrletého zpěv.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.7", "debut_caractere": 4112, "fin_caractere_exclue": 5625, "texte": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Slavení čtyrletého zpěv.\nspolku.) V neděli 4. března slavil zdejší zpěvácký spolek\n(Liedertafel) památku svého čtyřletého trvání, jež dě-\nkuje nynějšímu řediteli kůru p. V. Novotnému, iehdá\npředstavenému a učiteli na hudebním ústavu. Po čtyry\nroky své existence poskytl nám spolek tento mnohé pěkné\nzábavy, kteréž jenom hudba a zpěv může podati; a nejen\nzde, nýbrž při častých výletech do okolí býval milerád\nslýchán a od milovníků hudby provázen. Sestává teď\nz více než šedesáti osob a činní i čestní oudové zvětšují\npočet tento. Představení jeho jsou p. V. Novotný a p.\nF. Lustig, vzorní učitel na 4. třídě dívčí školy. Jak\nsděluje zdejší týdenník, věnoval týž spolek z čistých výnosů\nkoncertů a besedních provedení as 200 zl. užitečným\núčelům. Zdar mu!\n(M. A.) Z Kladna. V neděli dne 29. března uspo-\nřádal zde pan doktor Pich 1 akademii ku prospěchu chudé\nškolní mládeže, v tiížto sám dvě humoresky s velkým roz-\nmarem přednášel. Hudební hornická kapella pod vede-\nním p. J. Stříbrného provedla s pochvalou ouverturu\nod Mercadanlea a pan Stammberg z Prahy dvě kon-\ncertantní piecy od Vieuxtempse s velkou obratností a\nsprávnosti. Mimo tyto slyšeli jsme nadanou dilettantku\nsleč. Karolinu Váňovu, kteráž „Ukolébavku\" (text od\nM. Čacké) od kapelníka Jos. Nesvadby výrazně as ci-\ntem zpívala. Největšího nadšení zbudil veterán českého\nzpěvu pan Karel Strakatý, jenž přednesem českých\nnárodních písní obecenstvo k hlučnému potlesku roz-\nnítil a svým krásným přednesem posluchače uchvátil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6.3", "titre_corps": "Filadelfia. Na zdejším velkém divadle dala se", "titre_sommaire": "Filadelfia. Na zdejším velkém divadle dala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.7", "debut_caractere": 5627, "fin_caractere_exclue": 5781, "texte": "Filadelfia. Na zdejším velkém divadle dala se\nslyšeti indiánská primadonna, kterouž známý moravský\nskladatel a podnikatel divadel pan Strakoš našed na své"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4675, "texte": "útraty ve zpěvu vzdělati dal. Co kolloraturní pěvkyně\npředci prý Miss Ohrha (tak se jmenuje zpěvkyně) všechny\nnyní žijící umělkyně téhož druhu. Rozněcujet Amerikány\nještě u větší míře než svého času Jenny Lindova. Pan\nStrakoš, jenž báječných výsledků s touto zpěvačkou\ndosahuje, zamýšlí s ní umělecké cesty po Americe a\nEvropě podniknouti.\nKrakov. (Demonstrace.) Onehdá byla v polském\ndivadle malá hudební demonstrací. Ředitel orkestru\nkovaný Němec, uvykl si mezi aktami vždy častovati obe-\ncenstvo polské mizernými valčíky a skladbami utvořu\nsvého; avšak posléze zhnusilo se to obecenstvu a hla-\nsitě žádáno „Mazura!\" Než Němec nedal se pohnouti, a\nkdyž obecenstvo tím hlasitěji stálo na svém, hodiv smyč-\ncem vyšel z divadla. Včera dne 2t. března však za\nto tím většího potlesku dostalo se orkestru, když zavzněl\n„královský polonéz\" a hned po něm skočného za-\nhrál „Mazura.\" Neřídilt více Němec, kterýž za ne-\nšetrnost k obecenstvu polskému ihned propuštěn byl, ale\nvýborný nový ředitel Krakovan.\n• v t\nKiev. Čteme v politicko-literarnírn denníku v Kievě\npod názvem „Te.ierpaa> KHOBCKLIH\" vycházejícím v oddílu\nnadepsaném „MystiKaiLHfcia že tam v čase\nletošních koncertu ode dne 8. do 22. února odbýva-\nných dávali koncerty: cellista F. Kletzer dva, hou-\nslista Ap. Kat ski dva, cellista A. Hermanowski dva\na Moravanky, slečny Nerudové, tři koncerty, mezi těmi\njmenovitě poslední se znamenitým úspěchem. Lvovský\n„Przeglad Powszechny\" též vzpomíná, že hudební\nrodina Nerudova na své cestě do Kieva měla ve Lvově\núčastenství v třetím hudebním večeru od Jednoty hudehní\ndne 18. ledna zřízeném, odehravší jeden útvor Leonarda\na Servaisa na dvojí housle a cello na základu národní\npísně anglické a druhý na nápěvy R. Schumanna, jehožto\ndruhá věta tak roznítila obecenstvo, že na všeobecné\nžádání musela opakována býti. (V. D.)\nKrálovec. (Konigsberg.) Pan Alexander Dreyschock\ndával zde tři velmi četně navštívené koncerty. Zdejší\ndopisovatel do „Signále\" praví o něm, že Dreyschock\nnáleží k nejimposantnějším klavírním velkomocnostem nyní\nžijícím. Před silou, jakouž v Lisztově rhapsodii osvědčil,\npřed rychlostí, jakouž při provedení finále z Mendelssoh-\nnova koncertu do G-moll na jevo dal, musí sami umělci\nnejvyššího druhu obdivujíce stanouti a vřelým nadšením,\nkteréž Dreyschockovy passaže prochvívá, k tleskání une-\nseni býti.\nPaříž. Známý uspořadatel obrovských koncertu\nv Londýně p. Jullien, pominul se zde smyslem a zemřel\ndne 17. března. Jsa smyslň zbaven, přišel domů a\nukázav své neteři nůž pravil: „Já tě zabiju!\" Nemám\nnic proti tomu, pravila dívka, kteráž svou přítomnost\nducha neztratila; ale zahřej mi dříve arii na piccolo.\nJullien šel hledat nástroj, co zatím dívka zmizela a jej\ndo nemocnice odvésti dala. Pan M. Sowiňski dal\ntu velkou hudební soirée a osvědčil se co výborný a ele-\ngantní pianista. Skladby polské, jež přednášel, zajímaly\nzdejší obecenstvo. J. Qffenbach dokončil opět novou ope-\nrettku „Dafnis a Chloe,\" v nížto co do svěžesti a pi-\nkantnosti nápěvů sám prý se předčil. Na rozkaz císa-\nřovny Evgenie bude ve velké opeře provedena Wagnerova\nopera „Tannhauser,\" jejížto text Gust. Vaez do frančiny\npřeložil. Wagner odjel do Bruselu, kdež dne 24. a 30.\nbřezna dva koncerty v divadle „de la Monaie\" uspořádá.\nPetrohrad. Vieuxtemps přibyl sem a dá tu dne\n21. března svůj první koncert. Též Alex. Dreyschock\nsem přijel.\nTarnov. I k nám také jednou zavítaly milí\ndávno nevidění hosté, dvě totiž vnadné sestry: Thalia a\nFilo mela. Dne 18. března představili divadelní ochot-\nníci při velkém sjezdu šlechty z celého okolí ano i ze\nvzdálenějších míst, jako to z Krakova, z Rešova, z Bo-\nchně známou již iv Čechách výbornou veselohru\nKořenovského p. n. „0 kr ežn eu (Obžínky) a mezi aktami\nzpívala diletantka, paní Mecensefi-Pol, schválně z Krakova\nsem přibyvší, kavatinu ze zpěvohry „N áměsíč ni ce\" a\nútvory polských skladatelů, totiž balladu od Troszla\n(„Ona sie s minia\") a líbeznou píseň od Moniuszki\n(~Pr za d ka\") (Přadlena). Znamenitý příjem tohoto před-\nstavení odevzdán zdejší opatrovně sirotků. £—r.)\nVaršava. Zdejší skladatelé zpěvoher pracují jakoby\no závod neb již opět se dovídáme, že p. Gabr. Ro-\nzniecki končí novou operu pod názvem „Krzyž\nwojskowy.\" R. M. podává zajímavé zprávy, že p.\nRudert, známý hotovitel nástrojů hudebních zhotovil, housle\ndle rozměru a formy houslí Groblicze, slavného před\n250 lety v Polště lutnisty Krakovského, a bavící v Paříži\nPolák p. Ostrorog, že vynalezl nový hudební nástroj\nzlepšenou to fisharmoniku jejž „M elodi no u\"\nnazval.\nZ Vídně. Pro uprázněné místo professora piana na\nzdejším konservatoriu navrhnuti jsou pan Alex. Drey-\nschock a paní Schumannová, z nichžto však prý první\npřednost dostane."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.8", "debut_caractere": 4677, "fin_caractere_exclue": 4688, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.6.4.1", "titre_corps": "(K. M. z Webrů.) Vkus a jemný cit K. M. Webra osvědčil", "titre_sommaire": "(K. M. z Webrů.) Vkus a jemný cit K. M. Webra osvědčil", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.8", "debut_caractere": 4690, "fin_caractere_exclue": 5236, "texte": "(K. M. z Webrů.) Vkus a jemný cit K. M. Webra osvědčil\nse zvláště v Londýně při provozování »Hyuiny na Boha.« Ně-\nkteré hlasy přehlídly při jistém místě »piano.« \"Pst! Pst!«\nvolal na ně mistr \"mluvili byste také tak na hlas, kdyby\nzde byl dobrotivý Bůh?«\n(Rossini o Zumstegu.) Rossini pravil takto o slavném skla-\ndateli oper J. R. Zumstegu: \"Zumsteg musel býti velmi bohatý\nmuž; nebo z jedné jeho opery dvacet bych jich utvořil.\"\nOt. Jaký rozdíl jest mezi rytíři středověku a moderními\npianisty ?\nI Odp. Docela žádný, oba provozují pěstní právo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.8", "debut_caractere": 5238, "fin_caractere_exclue": 5384, "texte": "Listárna.\nPanu V. D.v Krak. Životopis St. máme; pošlete\nnám laskavě životopis některých novějších polských skla-\ndatelů. Panu K. vN. Vyjde příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[73]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.1", "texte": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\nObyčejně se ve veřejných listech světu předvádí-\nvají mužové, kteří jak Horác dí hned při zro-\nzení svém vyzváni byvše pousmáním Melpomény chrámu\nUměn šťastně dostoupili a v něm skvělý oltář i hojné\nctitele si získali. A však obyčejným též bývá přímět-\nkem životopisů jejich, že se jmenovávají ústavy a slavní\nučitele, pomocí jichž ten neb onen k slávě probuzen,\nvzděláván a zdokonalován byl.\nI my bychom zajisté v článku tomto vedli slavného,\nsvětu známého muže na odiv veřejnosti, plnili bychom\ntěmito řádky přání nečíslných ctitelů a zbožňovatelů,\nkdybychom mohli v první polovici zajímavého životo-\npisu tohoto jmenovali řady učitelův a ústavů, na které\nbychom jakožto na vzdělavatele Hilmarovy odvolávali\nse mohli.\nA předce i on vyzván jest pousmáním Melpomény\na třeba klopotněji než jiní, i on dospěl ku českému na-\nšemu pantheonu, v kterém vykázal se skladbami, jež do\nItálie, Petrohradu, Londýna, Paříže, ba i za atlantský\noceán vnikly co první druhu svého, alespoň co se\ntýče času, byť i jiní šťastnější následníci jeho v jiném\nohledu o první místo s ním závodili.\nNa důkaz, že si nejen mužův v hudbě výtečnosti\ndosáhnuvších vážíme, nýbrž i takových krajanů našich,\nkteří sami sobě zůstaveni jsouce vlastním úsilím znač-\nnosti dobyli, a takřka osud donutili, aby uznal, že po-\nvoláni jsou v řadu vyvolených národovců svých; podá-\nváme tuto stručný nástin života Hilmarova, majíce nej-\nvíce na zřeteli působení jeho v oboru hudby a poměr\nk polce, o jejíž původu a počátcích za posledních\ndob mnoho poptáváno i psáno bylo. Arci neopomeneme\ntéž vzpoinenouti jeho zásluh o školství a mateřský náš\njazyk.\nFrantišek Matěj Hilmar narodil se r. 1803 v Nové\nPace, kdež rodiče, František a Maric, pekařením skrovně\nse živili. Vzdor chudobě své dali však Františka i bra-\ntra jeho Jana (jenž co podučitel zemřel) učiti u tamního\nučitele Víta Sádka zpěvu a hudbě na housle, flétnu\na klavír.\nS jakým nadáním as jakflJh chutí hudbě se učil,\npoznáme nejlépe, že v 9. roku,' tedy po tříletém cvi-\nčení, byl prvním solistou při sopránu a že, nebylo-li\nho právě při zpěvu nevyhnutelně třeba, kteréhokoli\nz řečených nástrojů na kůru se chopil a k úplné spoko-\njenosti naň hrával.\nStarodávný zvyk Čechův jest, že se spolky hu-\ndebnické za hranice české putovávají a výživy i po-\nchvaly si tak hledají. Zvykem tím uchopen byl i náš\nH. v 9. roku věku svého, když v Nové Táce a okolí\njejím utvořil se podobný spolek hudebnický a chudob-\nného mladičkého hudebníka jakožto flétistu s sebou vzal,\naby poprvé jda z rodiště svého v širém světě štěstí\nsvé zkoušel. První tato cesta vedla hudebníky z N.\nPaky na Liberec, k Žitavě, Pirně do Drážďan; odtud\npak zpět přes české hranice do Teplice, Plzně, českých\nBudějovic; odtud do Kroměříže, pak po vodě do Vídně,\ndále do Brna, Olomouce, Těšína a nazpět domů. Po-\ndobné, ač ne tak rozsáhlé cesty vykonala táž společnost\nještě čtyry, z nichž jedna vedla je do Broumova, Ra-\ndeku pruského a Náchoda.\nPředevším záslušno podotknouti, že tenkráte právě\npočalo hráni na klavír a libozněnu (piano-forte) do-\ncházeti obliby u šlechty a ve větších domech, poněvadž\nale hráčů na ten nástroj bylo pořídku, často stávalo se,\nže, když do šlechtických domů přišli, tázáni bývali,\nzdaž z nich kdo na piano hráti umí. Z celé společnosti\nvšak byl jediný H., který přání tomu vyhověl a za hráni\nsvé z paměti i z not štědře obdarován býval. Stalo se\nmu též čtyřikráte, že si jej některé rodiny podrželi\nano i za syna vzíti chtěly; tak n. př. jistý hrabě ne-\ndaleko Nového města (Neustadt) saského ještě i po-\nzději dvakráte rodičům jeho psal, nikdy ale otce Hil—\nmarova přemluviti nemohl, protože byl evangelík; pro\ntutéž příčinu nezůstal H. u bohatého hospodského blíže\nKrupky (Graupen) na pomezí českosaském, který jsa"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.2", "texte": "bezdětek a náhodou na forte jej hráti slyšev, jej za\nvlastního vzíti chtěl; totéž opakovalo se v hoř. Rakou-\nsích a konečně na poslední cestě v Chudobě uNáchoda,\nkdež polský jakýs hrabě, jehož listy H. posud má, tak\ndaleko to přivedl, že sám otec H— ův již do Chudoby\npřišel a vše vyjednáno bylo, když ostatní hudebníci\nztráty u výdělcích se bojíce, tak dlouho otce i syna\npřemlouvali, až všickni kradmo z Chudoby uprchli*\n(Pokračování.)\n\nPěstování hudby.\nZ naučných listů od Václ. F. Červeného.\nCasio se nám Čechům veřejně a mnohem častěji\npo straně vytýkalo a vytýká, že hudba naše k úpadku\nse kloní a málem na pouhé šumaření již klesá. Ovšem\nnení a dle stávajících okolností nemůže býti u nás\nhudba na takovém stupni, na jakém by snad býti měla\na mohla; ale na pouhé šumaření, jak nám nedávno\nv jistých hudebných listech vytýkáno bylo, to posud\nnedošlo, a bohdá nikdy nedojde. Vytýkali vady jest\novšem věc snadná, ale jejich prameny a přítoky vvhle-\ndati, dle možnosti je zamezili, na to se ještě málo\npomyslilo.\nVezměme si jednou malinko času, a projděme jen\nlakořka sběžně naši drahou vlasf, vlasf Čechův, vlasf\nhudebníkův, i pohledněme zde i onde na venku, ve\nvsi a v městečku do světničky dost malé: shledáme, kte-\nrak tam učitel deset až třicet chlapcův osmi- i patnácti—\nano i dvacetiletých v hudbě cvičí, neunaveně s nimi se\nmoře, všemožně je napomínaje a pobádaje, by každé\ndítko co možná nejrychleji hudbě bud' na ten neb onen\nstroj se vycvičilo. Kolik dobrých, kolik zlých slov, ba\nkolik klofnutí smyčcem přes prsty chlapec obdržel, když\nšpatně škálu na housle neb klarinet ano i trombu hrál!\nChlapec tedy má co možná nejrychleji nejen zpěvu\nale i hudbě se naučili, předně aby mnoho nestálo učení\nto, za druhé, by chlapce vbrzku nejen učiteli hospod-\nskou muzikou k malému výdělku co náhradu zu učení,\nale i sobě a rodičům k dost chatrné částce peněžité\ndopomohl; ano i z té příčiny, by byl pýchou učitele hudby\na lakadlem jiných chlapcův a rodičův. Takovýto chla-\npec osmi-, desíti-, dvanácti-letý, když se byl sotva rok,\nnejdéle dvě lela v hudbě cvičil, chodil ještě za posled-\nných dob s pomocníkem místní školy, který obyčejně\ntuto funkci zastával, nyní ale z části s vysloužilými\nvojíny, na něž tato výživa přešla, do hospody hrát.\nTakovíto chlapci dostávali, ačkoliv učitel polovičku platu\nmuzičního na ně bral, pouze osmý, čtvrtý, na nejvejš\ntřetí díl; až když chlapec místo řádného hudebníka za-\nstával, udělována mu polovička, nejvejš dvě třetiny platu\ntoho. Konečně chlapec osamostatněl a obyčejně k vůli\nvýdělku k jinému spolku se přidal, chtěje ouplného\nplatu docílili.\nCo se ale stává z takových chlapcův? Mnohý\novšem zůstane dobrým— chlapcem, ale větší čásf při-\nučivše se všelijakým způsobům odbývá hudbu takořka\npo šumařsku, až přijde čas, kdy jsa dle vzrůstu těla\na částečně dle hudby schopen k vojenské kapelle se\nhlásí, dada se bud cizím schválením, bud z vlastního\npudu k plukům uherským, vlašským a polským, dobro-\nvolně odvésti, pokud mu možná pod lepšími výminkami,\nano jeli lépe v hudbě vzdělán i s nabytím ja-\nkési šarše. Také se stává, že mladíci při obstojném a\nnadějném zrůstu v patnáctém ai čtrnáctém roce stáří\nsvého k vojenské hudbě přijati bývají, kdežto patřičného\nstáří čekají, by pak jak sluší a patří odvedeni čili\nassentováni byli. Učitel ztrativ takto chlapce, přibírá a\ncvičí jiné , kteří toutéž dráhou později se übírají.\nZ těchto příčin se stává, že na venku hudba jen ten-\nkráte lepší bývá, když k ní přistoupí vysloužilí hudeb-\nníci vojenští, kteří majíce doma bud nějaké řemeslo\nneb jiné zaměstnání, od vojenských kapel odcházejí.\nStopovavše takto počátky největší části českých\nhudebníků, obraťme se nyní za nimi do hudeb vojen-\nských, co a jak tam působí. Takovýto mladík bývá\nprvní čas ovšem jako u vidění, ale má-li dobrý základ,\nvtip a vytrvalost, iv hudbě rychlých pokroků činí a\nv několika letech bývá z něho hudebník dobrý a z velké\nčásti člověk pořádný. Ohledneme se po všech konči-\nnách Evropy, ano zajděme i do Ameriky i dále, a shle-\ndáme všude hudebníky české. Není snad ani jedné\nrakouské hudby vojenské, v které by nebylo Čechů,\nano velká část jich jest úplně česká; i podiví se koli-\nkráte ten i onen, když, přijda k hudbě pluku uher-\nského neb vlašského, osloven bývá od velké části naší\nmateřštinou. Kdo měl příležitosti přijití v místa, kde\njeden kapelník druhého stíhá, ba často dva i tři na-\njednou pro hudebníky do Čech přijíždějí 5 podiví se jak\nse i dohazovači hromadí, kteří o takových lidech,\ntřebas třináctiletých chlapcích k vojsku chuť majících\nzprávy dávají, a pozná, jak důležitý o rozsáhlý jest, ať\ndíni vývoz hudebníkův českých do jiných zemí rakou-\nských, a jaká váha se vůbec na tyto mladé hudebníky\nklade. Zde můžeme v pravém smyslu užiti pořekadla,\nkteré dí: „ze když se adělá do světa někde díra,\nV '\nCechem se zastrčí.11\nJděme za těmito chlapci dále: z mnohého stal se\nv několika letech vážený slavný muž; neunavenou pil-\nností a bystrostí ducha stal se mezi jiným kapelníkem\no. k. vojenské hudby, ano mnohé bychom mohli z nich\nvypočísti, kteří jsou oslavou země České. Jaké pak\nale jsou vojenské hudby naše? odváží se mnohý"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.3", "texte": "tázali. Tomu díme: mnohý kapelník z německé říše,\nslyše hudbu rakouskou, obživne, mnohý sobě přeje a\nobjedná rázné od nich pochody, mnohým jest vítáno\nslovo rakouského kapelníka o hudbě, mnozí rakouští\nkapelníci byli od cizozemských vlád za svou výtečnost\nzlatou medailí pro umění a vědy vyznamenáni, což\ndokazuje, že, ačkoliv německé hudby jsou dobré, ra-\nkouské nad ně vynikají tak vysoko, že na tomto božím\nsvětě první jsou. Ano sami pyšní Francouzové tó\nveliký znalec hudby jejich kapitan Cl. Rav-\nnaud ve svém úsudku ( Travailuniversel T. pa-\nřížské výstavy r. 1855 hudebních nástrojů se týkajícím,\nsvé vládě dí: „Vojenské hudby Německa (chce říci\nRakouska, považuje Rakousko co ouda německého spolku\nza Německo) předčí ty nejlepší francouzské orchestry.\"\n(Dokončení.)\n\nVáclav Em. Horák.\nStručný životopisní nástin. Podává redaktor.\n(Dokončení.)\nJuž tehdáž na slovo vzatý V. Horák neobdržel,\nnevíme z jakých příčin, kapelnictví u sv. Štěpána ve\nVídni. Leč to ho neodstrašilo. Konal horlivě své po-\nvinnosti a pracoval pilně na svých skladbách kostelních.\nDne 1. září 1853 ustanoven za ředitele kůru u\nsv. Vojtěcha, načež několik let na to od hudebního\nspolku „Mozartea\" v Solnohrade co čestný oud zvolen\njest. Iídyž konečně Albín Mašek, ředitel kůru v Týně\nchorregentské místo u sv. Mikuláše na Malé Straně ob-\ndržel, stal se V. Horák r. 1859 ředitelem kůru v Týně,\nkdež až dosud blahodárně působí.\nHorákovy první komposiční pokusy padají do jeho\nchlapeckých let, anto co hoch na vyzvání učitele a\nkatechety na farní škole Maltézské několik jedno- a\ndvouhlasých písní pro školáky v hudbu uvedl, které\nbud ve škole neb při veřejné zkoušce zpívány byly.\nMimo tyto složil mladistvý Horák pro žáky, které ča-\nsem divadlo hrály, malou zpěvohra.\nštudujíc gymnasium, složil V. Horák 2 kantáty\npro čtyry hlasy a smyčcový kvartett a co žák šesté\nlatinské školy, neb tenkráte co řhetor, napsal své první\nTe Deum, kteréž v opisech po Cechách obíhá. Roku\n1834 obdržel V. Horák za své Veni sancte a Te\nv\nDeum (Cis 3.) první odměnu a roku 1836 za své\nfigurální requiem třetí odměnu od jednoty k zvelebení\nv\nkostelní hudby v Cechách. Toto Te Deum vyjde co\nnevidět tiskem u Leuckarta ve Vratislavi.\nDo tohoto času padá značné množství vokálních\nkvartett pro mužské hlasy. Některé z nich obíhají\npod cizím jmenem a některé také „auctore inco~\ngnitou pod žádným jmenem. Mladý svobodný pan z La-\nrissu přišed jednou k Horákovi, prosil ho, by rnu vo-\nkální kvartetto k zastaveníčku složil, podotýkaje, že\nmusí býf skladba v tom způsobu, jaký mu naznačí.\nI sedl si pan z Larissu k pianu a zpíval mu kvartetto,\nkteréž za Kreutzerovo držel a ve své sbírce choval.\nAvšak toto kvartetto, které mu za vzor sloužiti mělo,\nnebylo jiné než Horákovo kvartetto: „Kennst du den\nTon?\" jež toho času kvarteiním zpěvákům známé bylo.\nJednou byl V. Horák co parvista k posvícení do\nRoztok pozván, aby tam sopránovou partii zpíval. Mezi\nhudebníky, kteří z Prahy tam pozváni byli, nacházel se\ntéž pan Paul, kontrabassista kůru u šv. Víta, muž,\njenž si nedával dlaň před ústa. Mše počne; varhaník\nvezme trojzvuk toniky, dominanty, opět toniku, 4tý stupeň,\ntoniku a ustavičně to samé. Tu se obrátí Paul k němu\nřka: „Kdy pak přec začnete (t. preludovat)?\" Když\nvšak varhaník z místa nemohl, vzal Paul Horáka za\nruku a odstrčiv varhaníka posadil jej za varhany a V.\nHorák musel tenkráte dvojí službu zaštáváti.\nOd Horáka nevyšlo sice mnoho kostelních skladeb\ntiskem; avšak všechny nesou na sobě pečef dokonalosti.\nTiskem vyšlo jeho vokální requiem pro mužské hlasy\n(jeho nákladem), dále u J. Hoffmanna v Praze první\nmše do F, druhá do D, třetí do Es, čtvrtá do C, 1\ngradule (tenor- a klarinetsolo), 1 offertorium, zpěvní\nškola pro soprán a alt s průvodem houslí; 6 českých\nčtverhlasových zpěvů; u Spiny ve Vídni vyšla jeho\npátá mše do B; u Leuckarta ve Vratislavi jeho še-\nstá mše do D, l graduale, cenou poctěné Te Deum\na 1 krátká pastorální mše; u Siegla v Lipsku vyšlo\njeho theoretické dílo „Ueber die Mehrdeutigkeit der\nAkkorde\" a konečně u Rob. Veita v Praze dva české\nclverozpěvy (co příloha k Daliboru) a Pašije.\nPonechájíce si pozouzení jednotlivých skladeb páně\nHorákových na jiný čas, podáme tu toliko některé\núsudky o jeho třech mších: O první mši do F praví kritik\nv\n„Prager Zeitung\" od r. 1846 číslo 10»: „Cím více se\ndá znát' potřeba kratších mší, které by spolu vyšším\npožadavkům chrámu a umění vyhověly, tím větší potě-\nšení nám to působí, že v tomto díle na velmi potřebnou\nskladbu téhož druhu poukázati a ji s vším právem všem\nředitelům kůru v městech a na venkově co nejvřeleji\nporoučeli můžeme. Jako každý znatel poprvé ji uslyše,\nhned poznati musí, že skladateli upřímně o umění\nse jednalo; taktéž dosáhne zajisté mše tato vůbec svým\njednoduchým ušlechtilým zpěvem a svým obezřelým ve-\ndením hlasů při snadném provedení nejpřívětivějšího\núčastenství.\" O druhé mši píše se (v „Intelligenz-\nblatt der Prager Zeitung\" od r. 1848 čís. 27.): „Bez\nharmonického přeplnění a instrumentální skvělosti po-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.4", "texte": "tkáváme se tu všude s jednoduchým, ušlechtilým zpě-\nvem as ustavičným zřetelem na snadné provedení a\ns tak milým okrouhlením formy co do liturgických po-\ntřeb, že tuto mši nejen k nedělním alebrž i k slav-\nnostním službám Božím všem městským a venkovským\nkůrům co nejvřeleji poroučíme.\" O třetí mši do Es\npraví kritik (Mercy's Anzeiger od r. 1854 čís. 306) :\n„Toto vyvedení a jednoduché faktury\nryzostí a působlivostí vynikající dílo jest pozoru hodné\ndílo v oboru kostelní hudby. Veškeré částě jsou vzne-\nšeně držány a nejen vedení hlasů alebrž také nástrojů\nje ušlechtilé as velkou rozvahou pracováno.\" O této\nmši praví kritik hudebního listu „Monatschrift fůr Thea-\nter und Musik\" (r. 1856 sešit lipnový): „Horákova mše\njest tak bohatá na ušlechtilý zpěv, tak výtečně harmo-\nnisovaná a ve svých záběbách episodicky do pole kon-\ntrapunktu podniknutých zpracována, tak odměřeně a\nprakticky instrumentována, konečně organicky článko-\nvána, že ji bez obalu mistrovským dílem svého druhu\nnazvati můžeme.\"\nKonečně vyslovujeme ještě přání, aby Musa Ho-\nráka ještě četnými svými dary hudbymilovnou vlasf naši\nobdařila. Životopis V. Horáka vyšel též v díle „Ga-\nlerie der berůhmten Pádagogen und Componisten\" v Augs-\nburgu a v časopise Lumíru r. 1857.\n\nZ Krakova.\nKoncert ku prospěchu opatroven dítek. — Kapella c. k.\npluku Hanoverského a kapelník p. Jos. Wiedemann. —\nSl. Zawíszanka. — Pan a paní Salamonšti. — Celista\nB. Kunze. — Zpěvácký spolek. — P. Piskáček. —\nPolská neshodnost.\nDávno juž neměli hudby milovní obyvatelé staro-\nslavného Krakova příležitost okusiti takových vzácných\npochoutek hudebních, jako v koncertě v neděli dne 4.\nbřezna o polednách v redoutném sále ve prospěch opatroven\ndítek uspořádaném. Koncert tento měl v programu sedm\ndosti zajímavých instrumentálních a vokálních skladeb\na započat byl ouverturou ku zpěvohře „Cikánka,\" do\nnížto skladatel Balfé zručně byl vetkal okouzlující zvuky\nznárodnělé naší české písně: „Těšme se blahou\nnadějí\" od J. T. Krova a kterouž řízením kapelníka\nsvého p. Jos. Wiedemanna vykonal orkestr c. k. pluku\nHanoverského, záležející nejvíce ze statečných Čechů,\njenž mimo to přednesl v druhém oddělení „Po t-p ourr i\"\nze zpěvohry „H e r na ni a\" od řečeného kapelníka\nsložené. Největší však sensací vzbudila výtečná zpě-\nvkyně , slečna Helena Za w i s z, uměleckým předne-\nsem krásné kavatiny z opery „Domino ne r o\" od\nLaura Rossiho a dvojzpěvem ze zpěvohry „La T r a-\nvi a ta\" cd Verdiho se zdejším učitelem zpěvu p. S ala-\nrn ons k i m vykonaným. V tomtéž koncertě vynikla\nmistrnou hrou a výtečným provedením koncertu Moschele-\nsova na piano paní Emilie Salamonská, chot\njmenovaného učitele zpěvu, rozená Karnatz z Ber-\nlína, o které mimochodem podotknouti sluší, že si zde\nv krátkém času svého pobytu jako učitelka hudby velké\nzískala zásluhy a že ji k nejlepším zdejším učitelům\nhudby přičísti lze. Posléze zbývá nám ješté zmíniti se\n0 cellistovi p. B. Kunz-ovi (z Lipska), členu zdejšího\norchestru divadelního, jenž dosáhl pochvaly za pěkné\nprovedení skladby A. Marianiho Lamento ďun -\nvatoreil a za fantasii Boehmovu.\nK všeobecné žádosti prodloužila sl. Zawiszanka\nsvůj pobyt v Krakově a vystoupila ještě jednou v di-\nvadle dne 13. března mezi aktami od herců polských\nvýborně představené veselohry hr. Fredra pod názvem\n„Pan G e1 d ha b,\" zavděčíc se nám důstojným před-\nnesem kavatiny ze zpěvohry „Mac bet\" od J. Ver-\ndiho, zvláště však s nadšením vyvolána a nesmírným\npotleskem poctěná byla za čarokrásnou piecu: i\nArie (G-moll) z druhého jednání zpěvohry „H alk a\"\nod St. Moniuszki k slovům Wolského:\n„Gdyby ranném sfonkiem\nWzlecic mi skowronkiem„..w\na když posléze na rozloučenou zazpívala vnadný „M a-\nzur e k\" útvoru knížete Kaz. Lubomirského, obsypána\njest květinami.\nSl. Zawiszanka stala se zde ozdobou tak řka\nvšech soukromných kruhů hudebních a v jednom měli\njsme tu čest, seznámili ji s několika písněmi českými,\nz kterých se ji národní „Koulelo se koulelo\"\na „A dám k u náš\" zvláště ale Tomáškova „K y-\ntič k a\" (z Rukopisu Králodvorského) velice líbily, tak\nže si jejich opis snažně vyžádala nesmírně se těšíc, že\npo kratinkém ponaučení sama mohla zpívati „po cz e sk u\"\n1 dovedla přečisti si poslední (8.) číslo „Dalibora,\"\nkteréž si též „jak o mil íj pa mi tk e\" jak se\nsama vyjádřila vyprosila. *) Nebude Vám lho-\nstejná i ta hudební novina, že se zde utvořil přičiněním\nněkolika přátel zpěvu „Spolek zpěvá c k ý,\" jenž\nnejen od vysoké vlády potvrzení obdržel, ale i s ta-\nkovou příznivou potkal se okolností, že mu vykázáno\nmístností zdejší „Bursy muzy c z n éj\" (hudební školy)\nk schůzkám a k cvičením. Za ředitele sboru zvolen jest\nve valném shromáždění členů dne 7. března p. Piska-\nče k, rozený Cech, úředník při zdejším c. k. zemském\nstavitelství a poněvadž se mimo něho ještě několik\nstatečných čechů mezi členami spolku nachází, kojíme\n\n*) Kéžby slovutná tato umělkyně též naši Prahu navštívila.\nRed."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.5", "texte": "se potěšitedlnou nadějí, že se nebude jen zpěv ně-\nmecký výhradně pěstovati, ale že i „česká píseň\"\ndůstojně zastoupena bude. Že se v řečeném spolku\npři nejlepší vůli ředitelstva na zpěv polský přítomně\nohledu míli nemůže, následuje z toho, že podniknutí\ntoto u domácích jen velmi nepatrné nalezlo účastenství,\ntak že v celém sboru hrubě ani jedno kvartetto tuzem-\ncemi zastoupeno není. Přáli a radili jsme už dávno,\naby zpěvumilovní Krakované jichž počet jest dosti\nznamenitý starali se založiti spolek, jehožto účelem\nby bylo pěstování čtverhlasého zpěvu polského leč\ndlouhé a příliš nudné byly o tom debaty vedené\njak to obyčejně bývá ponejvíce od neskromných\nnedouků, a pěkná idea o „Towarzystwie amato-\nrów špiewu\" posléze předce nebyla uvedena v sku-\ntek a to hlavně pro známou neshodnost polskou, juž\ndůvtipný Krasicki druhdy výborně byl nakreslil, řka:\n„Niech tylko cztérech, piecin radzjj\nI nic niezrobiíj, i pewnie sie zwadzq*)\na kteráž bohužel! iv tomto pádu podala nový důvod\no dosavádní úplné platnosti slov básníkových. V. D.\n\nHaydn.\nObrázek ze života. Podává Kar. Adámek.\n(Pokračování.)\n„Nemoha dále, obrátil jsem se k Bohu, modlil jsem\nse mnohdy růženec aneb Ave, a věřte, vždy jsem nabyl\nnových myšlének a nového nadšení. Denně jsem prosil\nna kolenou Boha, aby mi dodal síly ku šťastnému do-\nkonání díla začatého.\" Psalf dlouho. Zdálo se, že jej\nnamahavá práce ducha neunavuje, ano zdálo se, že\npomocí Boha nabývá sil nadlidských.\nNáhle přerušila ho chof jeho do pokoje vstupující.\nHaydn vstal a ustrašen stanul pohledná v bledý, podě-\nšený obličej své manželky.\n„Co se stalo ? Co Tě poděsilo ?\" tázal se hlasem\nchvějícím. Starý sluha Konrád vypravoval nesouvislé\nnové zprávy: Arcivévoda Karel byl v bitvě poražen,\nWurmserovy voje rozehnány. Voje nepřemožitelného\ngenerála Bonaparte táhnou rovnou cestou k Vídni,\nVídeň i Rakousko jest ztraceno!\"\n„Jsou to arciť bolestné zprávy, avšak doufejme\nv Boha. Není dosud vše ztraceno 1\" Takto těšil Haydn\npoděšenou manželku a sluhu.\n„Pro Bůh, jak můžeš býf tak pokojný?! Strašlivé\nvojsko Francouzů táhne k Vídni, a hrozí všemu záhu-\nbou a ty jsi chladný, ty se neděsíš! Sám císař odejel\nz Vídně, ano i poklad státní odvežen, a ty se nestaráš\no svou i mou bezpečnost, bezpečnost majetku svého ?\"\nmluvila chof Haydnova. Klidně odvětil Haydn hlavu\npyšnou svěse :\n„Smutné jsou to zprávy, doufejme však v Boha a\nv milostivého zeměpána!\" Císař jest laskavý otec náš,\non nás neopustí!\"\n„On však nás juž opustil\n„Opustil—li nás, neustál o nás se otcovsky starati.\"\nSmrtná bledost se rozlila po lících Haydnových; bylof\npatrno, že se ho zpráva o odjezdu císařově bolestně\ndotkla, že slova útěchy nebyla plodem jeho přesvěd-\nčenosti. Nemoha se déle přemoci, hluboce vzdechl a\nvelká slza zasmušila oko jeho.\n„Neměla-li jsem pravdu ?\" pravila chof Haydnova.\nNastala malá přestávka trapného mlčení. Rychle vztyčil\nhlavu skloněnou a v oku velikého mistra se zaleskl\nplamen mohutný, plamen lásky k vlasti, lásky k vládci\na plápol velkého genia, záře velké myšlenky. Hrdě\npošinul hlavu a pevně pravil:\n„Nehodno jest pravého občana, aby pomýšlel na\nsebe a na skrovný majitek svůj, když vlasti nebezpečí\nhrozí. Nehonosil jsem se na darmo jmenem poctivého,\npravého Rakušana a dobrého křesťana! Když se celá\nVídeň vystěhuje, Haydn neopustí sídlo císařské, Haydn\nosvědčí, že jest vlastenec a že pod šedinami jeho bije\nsrdce jarého, vlasti oddaného jinocha. Hanba synu,\njenž matku, jížto se za jasných štěstí dnů honosíval,\nza dob utrpení opouští! Já Vídeň neopustím !\"\nHaydn tak ve svém zanícení choti a služebnictvu\nimponoval, že všichni umlkli a na bázeň svou zapomněli.\nCo zjev ze říše nadhvězdné, kráčel ku klavíru, a za-\npočal jemně, temně hráti melodii choralní, myšlenky za-\nstiňovaly čelo jeho, oko jako obyčejně upíral k obloze;\nhrál rázněji, jednotlivé zvuky melodie vystupovaly sil-\nněji a silněji, čelo jeho se jasnilo, oko jeho plálo vznešeným\nzanícením, jako vždy když byl nadšen novou vidinou.\nMimovolně započal pěti slova dosud mu neznámá, a\nzpěv se řinul z úst kmetových co potok jarý a napl-\nňoval nadšením a povznesením srdce poslouchajících;\nve zpěvu tom se chvělo srdce jeho. Haydn zpíval po\nprve bujarou, proslavenou modlitbu vlastenců:\n„Bože zachovej nám krále\n(Dokončení.)\n\n*) Nechť se jenom tři, čtyři radí,\nI nic neučiní a ještě se povadí."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. V těchto dnech byla na repertoiru\ntoliko Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu,\"\nkteráž se nyní už šestého představení dočkala. Nejvíce\nvynikla v opeře této slec* B. Brennerova, jež tuto partii\nza svou nejlepší a nejvděěnější považovati může. Všechny\ntěžkosti této úlohy překonává sl. Brennerova s nevýslo-\nvnou lehkostí a zbuzuje vždy největšího účinku* Mimo\ntuto slyšeli jsme též Wagnerovu operu „Rienzi,\" kteráž\njaksi svou přitažlivost u obecenstva ztrácí.\nKoncert neb lépe řečeno školní zkouška\nl2letého Ed. Gerstbergera dne 24. března v sále na Žo-\nfíne došla u četného obecenstva tak trudnosměšného vý-\nsledku, že se na nic podobného nepamatujeme, Hned po\nprovedení ouvertury „Die vier Menschenalter\" od Lachnera,\njižto páně Kom saků v orkestr precisně přednesl, nastal\nv programu zmatek nad zmatek, při němž dva zpěvy vy-\nnechány a as dvě piecy s orkestrein proto provozovány\nbýti nemohly, že se ladění piana s laděním orkestru ne-\nshodovalo. Což neměl uspořadatel koncertu dosti casu,\nby piano před koncertem naladiti dal ? 0 sutor, ne ultra\ncrepidam ! Domnělý koncertista E. Gerstberger hrál v celku\nnesprávně, dada na jevo, že ani obyčejnou škálu bezúhonně\nzahřátí nedovede. Dóhlerovu nocturnu odehrál po ško-\nláčku a reverie od Vieuxtempse s panem Stambergem\nbeztaktně, a by v saltarelle od A. Dreyschocka oktávy na\njisto lapati mohl, zkalil si pedálem klávesnici a počal\nv kalu nemilostně loviti. Při této produkcí myslil si\nzajisté každý: „Chlapce, uc se raději několik let; nebot\numíš velmi málo!\" My však nepochopujeme drzost, s ja-\nkouž uspořadatel koncertu něco tak nezralého obecenstvu\npodati mohl; neboť už v loni jsme jej na to upozornili.\nS Gerstbergerem přednášel pan Stamberg na housle piecu\nod Vieuxtempse a osvědčil velký tou a pěkný přednes.\nSl. Ledererova zpívala dvě arie velmi neobratně. Polo-\nvička čistého výnosu tohoto koncertu připadne na nové\nzvony do chrámu Karlínského a druhá polovička k ji-\nnému dobrému úěeli, jejž však pan uspořadatel udali\nopomenul. Bylo by snad prospěšné, kdyby se tato polo-\nvice věnovala ku prospěchu ústavu pro Praž sk ó\nchudé.\nKoncert ku prospěchu ústavu pro Pražské\nc h udé v neděli dne 25. března v divadle uspořádaný měl\nco do provedení skladeb skvělý, co do peněžního výnosu\nskutečně smutný výsledek; nebot návštěva byla tak\nslabá, že se z tíži útraty téhož koncertu zaplatiti mohly.\nTu jsme seznali úplně krasochut a dobrou vůli zdejšího\nobecenstva. Koncert, jenž se tak výtečným programem\nhonosil, dobrý účel, jenž by se všemožně podporovali\nměl ; obě tyto okolnosti padly u Pražského obecenstva\njako hrách na stěnu. Bídné panují u nás poměry, nebot\nsebe nejlepší koncerty, které se bez subskripce dá-\nvají, nedocházejí u obecenstva, bídnými koncerty ztýraného,\ntéměř žádného účastenství. V koncertě tomto slyšeli\njsme synfonii od W. A. Mozarta (G-moll) a synfonickou\nodu „Poušť\" od Feliciena Davida. Felicien David, Fran-\ncouz, započav dílo toto v dubnu 1844, skončil je v lipnu\na dal je dne 2. prosince téhož roku v konservatoriu Pa-\nřížském provozovati. V synfonické ode této shrnul skla-\ndatel všechny upomínky ze svých cest po východních ze-\nmích a velkolepý obraz z nich utvořil. Je to zvuko-\nmalba, ku kteréžto vysvětlující báseň přidána nebo spise\nza základ položena jest. Jak trefně a důmyslně lícena jest\njednotvárnost pouště, zuření bouře, příchod a odjezd ka-\nravany , modlitba východňanň atd. Zvláštní barvitost,\njinotvárná scenerie a vetkané orientální zpěvy, slovem\nzdařilá tato zvukomalba poutá pozorné posluchače a nedá\nse upříti, že je to práce velezajímavá a duchaplná. Slova\njsou od A. Colina, jenž poušt dle vlastního pozorování\nznal as velkou živostí vylíčil. Provedení obou skladeb\nbylo přečísne a bezúhonné. Slečna Mikova zpívala arii\nz opery „Páris a Helena\" od Glucka a pan Eilers arii\nz oratoria „Eliáš\" od Mendelssohna a došly za výborné\nprovedení velké pochvaly.\n- Koncert ku prospěchu katolických tova-\nryšů měl v programu vzletuplnou ouverturu ku „krásné\nMelusíně\" a mohutnou geniálně pracovanou synfonii, C-moll\nod Beethovena, kteréžto pod obratným vedením p. kapel-\nníka Fr. Š křoup as velkou precisí provedeny byly.\nMimo tyto slyšeli jsme koncertní kus od Reinecka (op*\n33), jehožto hlavní motiv z Alaryho opery „Le tre nozze\"\nvzat a suchopárnými passažemi obrouben jest. Pan Rudolf\nAltschul přednášel dotčený kus správně a obratně, avšak\ns posuňkami. Konečně zpívala výtečná dilettantka, paní\nBělská, kterouž jsme už před několika lety v hudební zá-\nbavě u p. P. Maydla slyšeli, arii od Mozarta a dvě písně\nčeské „Věnečky\" (příloha k Daliboru) a „Kde domov\nmůj\" od Fr. Skroupa. Hlas paní Bělšké, kteráž se\nu p. Čahouna ve zpěvu zdokonaluje, je ušlechtilý soprán\nvelkého objemu, jenž zbaven byv vplyvu jisté značné tísně\nsílou a zvucnoslí tím vípe vynikne. Škola její je výborná,\npřednes promyšlený a zvláště v kanliíeně výrazný. Paní\nBělská byla po provedení písně „Kde domov můj\" mnoho-\nkráte volána a dosáhla by i zajisté varii Mozartově ještě\nhlučnější pochvaly, kdyby tempo v druhé části rychleji\nvzato bylo. Výsledek koncertu byl skvělý, nebot program\nvyhověl letos zúplna požadavkům přečetného obecenstva.\nTřetí koncert konservatoria odbýval se ve\nčtvrtek dne 29. března v divadle. Koncerty konservatoria\npatří bez odporu k nejzajímavějším koncertům Pražské\nkoncertní saisony, poutajíce obecenstvo zvláště tím, že\nžáci ústavu své pokroky na nástroje osvědciti mohou;\navšak uspořádání toto došlo loňského roku neodůvodněné\nzrněny; neboť oásť žáků, kteří vysoupiti mají, musí ustou-\npili cizím virtuosům, kteří za značný honorár (nemýlírne-li\nse, za 20 louisdorů) od jednoty k zvelebení hudebního umění\njim nabídnutý, nyní v koncertech účinkují. i\\ež, rádi bychom\nvěděli, k jakému to je úěeli? Žákům dobrých vzorů podávali?\nneb většího peněžního výnosu docíliti ? Pochybujeme, že se\nv obou případech žádoucího výsledku dosáhne; neboť proč\nvystupují v koncertech též virtuosové na piano (vloni Drey-\nschock, letos Bůlow), když se ani na pianu v ústavě\nobligátně nevycuje a co získá žák, uslyšev jednou za rok\nvirtuosa na housle neb cello ? Málo neb ničehož ! Žáci\ninají ve svých pánech professorech výtečné vzory a bylo\nby raději žádoucno, aby se spíše chovancům konservatoria"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.7", "texte": "příležitosti poskytlo u veřejnost vystupováti. Ale tu nám\ntane otázka na mysli, proč neslyšíme téměř už po 4 leta\nžádného žáka na fagot neb kontra bass. Není snad\nžáků na tyto nástroje ? Velice pochybujeme, ba máme za\nto, že páni professorové Hrabě a Gross, kteřížto vý-\ntečné žáky vzdělali, ještě dosud zdatnými žáky se hono-\nsiti mohou. Nuže, proč se tito odmrštují ? Jaká toho pří-\nčina? Vytknuvše takto vadu kojíme se nadějí, že ji jednota\nk zvelebení hudebního umění v Cechách na přes rok od-\nstraní. Prozatím podotkneme, že třetí koncert velmi\npříznivého došel výsledku. Pan H. z Biilowa (co host)\npřednesl Beethovenův Es-dur koncert, nocturnu od Cho-\npina a pochod z od Liszta a byl mnoho-\nkrát volán. Neméně líbili se žáci Pop per (na cello) a\nJ. Hřímali (na housle), kterýžto poslední podivuhodnou\nsamostatnost v přednesu osvědčil. Zevrubnější zprávu po-\ndáme příště.\nSlečna Alb. Za drobil ková zbuzuje v Paříži\nvždy větší a větší sensací. Dne 17. března hrála mladá\numělkyně v soireé u hraběnky Manilo-vé, kdež nevýslov-\nným výsledkem své skladby na piano přednášela. Dne\n29. března uspořádala sl. Zadrobilkova svůj druhý\nkoncert v sále u Beethovena. Bydlit v Rue Vivienne\nčíslo 37.\nPražský virtuos na piano pan Karel Jeltsch\ndával nedávno v sále Erardově v Paříži koncert s velkým\núspěchem. Obecenstvo bylo četné a vybrané, a obsypalo\nkoncertistu pochvalou za výtečnou hru, v níž se žádného\nbažení po effektech nejevilo.\nNáš věhlasný skladatel pan W. H. Yeit v Chebu\npracuje nyní na větší české skladbě pod jmenem\n„První májová noc\" od J. Erbena, kteráž zajisté obohatí\nliteraturu českého hudebnietví. Kéž by tohoto výtečníka i\njiní naši skladatelé, pánové A. Arnbros, B. Kittl, A. Drey-\nschock atd. následovali! Zajisté by si velkou zásluhu\no českou hudbu získali.\nv\nČeská poslední beseda v sále konviktském\ndne 28, března podala četnému obecenstvu utěšené zábavy.\nSlečna Paulina Kiiglerova překvapila nás cituplným\npřednesem polské písně, zaslaveníčka a národ ní c h\npísní českých „Horo, horo vysoká jsi,\" „Hněvej ty\nse\" a mnoho jiných, v nichž svůj sympathetický hlas v plné\nkráse rozvinula a velkým potleskem odměněna byla. Té-\nhož vyznamenání dostalo se sleč. A. Vávrové za vý-\ntečný přednes „Zefíra\" od Kittla, „Zvuky české\" od Schul-\nhofa, jež pod rukou její velké půvabnosti dosáhly. Velmi\núčinná paní Pešková bavila obecenstvo roztomilým způ-\nsobem dvěma deklamacemi, z nichžto „Kouzelník\" od F.\nDouchy neodolatelně na svaly smíchu působil; pan Karel\nStrakatý roznítil posluchače přednesem národních písní\na Krovových „Těšme se blahou nadějí\" a „Porodila\nmne moje matička\" a jiných k nesmírné a nekonečné po-\nchvale a přidal ještě píseň „Šampaňskou.\" Do největšího\nrozmaru přivedl obecenstvo však hudební žert od našeho\nznamenitého W. H. Veita, totiž: koncert na prázné\nstruny houslí s průvodem orkestru z dětských nástrojů\nsestávajícího, kterýž zábavu tuto mile okořenil a velké\npochvaly došel. Konečně slyšeli jsme nové písně „Ciganské\nmelodije\" od Karla Slavíka, kteréž pňvodností a ryzostí\nvynikajíce velmi se líbily. Pan Neděla zpíval je zdařile\nas citem. Konečně musíme se zmíniťi op. Pře rh o-\nfov i, jenž deklamacemi, a o panu Poli ne r o vi, jenž před-\nnesem českých písní na piano obecenstvo mile bavili.\nPan Jos. Dotzauer, Pražan a v hudebním světě\nsvou operou „Ein Besuch in St. Cyr,\" kteráž se též\nv Praze dávala, chvalně známý, složil ve Vídni novou\noperu „Domingo,\" která tam as ve 3 nedělích provedena\nbude a v níž sl. Wíldauerova a Liebhardova, pak pánové\nWalter, Meyerhofer a Hóízel vystoupí. Pan Dotzauer na-\nrodil se r. 1798 v Praze, učil se obchodu a po své cestě\nr. 1821 do Neapole, kdež se mu co pianistu a skladateli\nobdivovali, věnoval se docela hudbě a zvláště svými pí-\nsněmi se vyznačil.\nZdatný skladatel a krajan náš pan Bedřich Sme-\ntana, v Gothenburgu (ve Švédsku) píše nyní na syn-\nfonické skladbě pod jmenem „Hakon Jarl.\"\nHudební literatura. Pan Fr. Pivoda vydal\nnákladem pana Rob. Veita dvě německá písně „Veilchen\"\na „Heraus,\" kteréž své vysokorodé žákyni paní hraběnce\nLeon ti ně Khevenhtilierové věnoval. Písně tyto jsou\nušlechtilé, významné a cituplné.\n\n(V. M. V.) Z Budějovic. (Slavení čtyrletého zpěv.\nspolku.) V neděli 4. března slavil zdejší zpěvácký spolek\n(Liedertafel) památku svého čtyřletého trvání, jež dě-\nkuje nynějšímu řediteli kůru p. V. Novotnému, iehdá\npředstavenému a učiteli na hudebním ústavu. Po čtyry\nroky své existence poskytl nám spolek tento mnohé pěkné\nzábavy, kteréž jenom hudba a zpěv může podati; a nejen\nzde, nýbrž při častých výletech do okolí býval milerád\nslýchán a od milovníků hudby provázen. Sestává teď\nz více než šedesáti osob a činní i čestní oudové zvětšují\npočet tento. Představení jeho jsou p. V. Novotný a p.\nF. Lustig, vzorní učitel na 4. třídě dívčí školy. Jak\nsděluje zdejší týdenník, věnoval týž spolek z čistých výnosů\nkoncertů a besedních provedení as 200 zl. užitečným\núčelům. Zdar mu!\n(M. A.) Z Kladna. V neděli dne 29. března uspo-\nřádal zde pan doktor Pich 1 akademii ku prospěchu chudé\nškolní mládeže, v tiížto sám dvě humoresky s velkým roz-\nmarem přednášel. Hudební hornická kapella pod vede-\nním p. J. Stříbrného provedla s pochvalou ouverturu\nod Mercadanlea a pan Stammberg z Prahy dvě kon-\ncertantní piecy od Vieuxtempse s velkou obratností a\nsprávnosti. Mimo tyto slyšeli jsme nadanou dilettantku\nsleč. Karolinu Váňovu, kteráž „Ukolébavku\" (text od\nM. Čacké) od kapelníka Jos. Nesvadby výrazně as ci-\ntem zpívala. Největšího nadšení zbudil veterán českého\nzpěvu pan Karel Strakatý, jenž přednesem českých\nnárodních písní obecenstvo k hlučnému potlesku roz-\nnítil a svým krásným přednesem posluchače uchvátil.\n\nFiladelfia. Na zdejším velkém divadle dala se\nslyšeti indiánská primadonna, kterouž známý moravský\nskladatel a podnikatel divadel pan Strakoš našed na své"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600401-01.1.8", "texte": "útraty ve zpěvu vzdělati dal. Co kolloraturní pěvkyně\npředci prý Miss Ohrha (tak se jmenuje zpěvkyně) všechny\nnyní žijící umělkyně téhož druhu. Rozněcujet Amerikány\nještě u větší míře než svého času Jenny Lindova. Pan\nStrakoš, jenž báječných výsledků s touto zpěvačkou\ndosahuje, zamýšlí s ní umělecké cesty po Americe a\nEvropě podniknouti.\nKrakov. (Demonstrace.) Onehdá byla v polském\ndivadle malá hudební demonstrací. Ředitel orkestru\nkovaný Němec, uvykl si mezi aktami vždy častovati obe-\ncenstvo polské mizernými valčíky a skladbami utvořu\nsvého; avšak posléze zhnusilo se to obecenstvu a hla-\nsitě žádáno „Mazura!\" Než Němec nedal se pohnouti, a\nkdyž obecenstvo tím hlasitěji stálo na svém, hodiv smyč-\ncem vyšel z divadla. Včera dne 2t. března však za\nto tím většího potlesku dostalo se orkestru, když zavzněl\n„královský polonéz\" a hned po něm skočného za-\nhrál „Mazura.\" Neřídilt více Němec, kterýž za ne-\nšetrnost k obecenstvu polskému ihned propuštěn byl, ale\nvýborný nový ředitel Krakovan.\n• v t\nKiev. Čteme v politicko-literarnírn denníku v Kievě\npod názvem „Te.ierpaa> KHOBCKLIH\" vycházejícím v oddílu\nnadepsaném „MystiKaiLHfcia že tam v čase\nletošních koncertu ode dne 8. do 22. února odbýva-\nných dávali koncerty: cellista F. Kletzer dva, hou-\nslista Ap. Kat ski dva, cellista A. Hermanowski dva\na Moravanky, slečny Nerudové, tři koncerty, mezi těmi\njmenovitě poslední se znamenitým úspěchem. Lvovský\n„Przeglad Powszechny\" též vzpomíná, že hudební\nrodina Nerudova na své cestě do Kieva měla ve Lvově\núčastenství v třetím hudebním večeru od Jednoty hudehní\ndne 18. ledna zřízeném, odehravší jeden útvor Leonarda\na Servaisa na dvojí housle a cello na základu národní\npísně anglické a druhý na nápěvy R. Schumanna, jehožto\ndruhá věta tak roznítila obecenstvo, že na všeobecné\nžádání musela opakována býti. (V. D.)\nKrálovec. (Konigsberg.) Pan Alexander Dreyschock\ndával zde tři velmi četně navštívené koncerty. Zdejší\ndopisovatel do „Signále\" praví o něm, že Dreyschock\nnáleží k nejimposantnějším klavírním velkomocnostem nyní\nžijícím. Před silou, jakouž v Lisztově rhapsodii osvědčil,\npřed rychlostí, jakouž při provedení finále z Mendelssoh-\nnova koncertu do G-moll na jevo dal, musí sami umělci\nnejvyššího druhu obdivujíce stanouti a vřelým nadšením,\nkteréž Dreyschockovy passaže prochvívá, k tleskání une-\nseni býti.\nPaříž. Známý uspořadatel obrovských koncertu\nv Londýně p. Jullien, pominul se zde smyslem a zemřel\ndne 17. března. Jsa smyslň zbaven, přišel domů a\nukázav své neteři nůž pravil: „Já tě zabiju!\" Nemám\nnic proti tomu, pravila dívka, kteráž svou přítomnost\nducha neztratila; ale zahřej mi dříve arii na piccolo.\nJullien šel hledat nástroj, co zatím dívka zmizela a jej\ndo nemocnice odvésti dala. Pan M. Sowiňski dal\ntu velkou hudební soirée a osvědčil se co výborný a ele-\ngantní pianista. Skladby polské, jež přednášel, zajímaly\nzdejší obecenstvo. J. Qffenbach dokončil opět novou ope-\nrettku „Dafnis a Chloe,\" v nížto co do svěžesti a pi-\nkantnosti nápěvů sám prý se předčil. Na rozkaz císa-\nřovny Evgenie bude ve velké opeře provedena Wagnerova\nopera „Tannhauser,\" jejížto text Gust. Vaez do frančiny\npřeložil. Wagner odjel do Bruselu, kdež dne 24. a 30.\nbřezna dva koncerty v divadle „de la Monaie\" uspořádá.\nPetrohrad. Vieuxtemps přibyl sem a dá tu dne\n21. března svůj první koncert. Též Alex. Dreyschock\nsem přijel.\nTarnov. I k nám také jednou zavítaly milí\ndávno nevidění hosté, dvě totiž vnadné sestry: Thalia a\nFilo mela. Dne 18. března představili divadelní ochot-\nníci při velkém sjezdu šlechty z celého okolí ano i ze\nvzdálenějších míst, jako to z Krakova, z Rešova, z Bo-\nchně známou již iv Čechách výbornou veselohru\nKořenovského p. n. „0 kr ežn eu (Obžínky) a mezi aktami\nzpívala diletantka, paní Mecensefi-Pol, schválně z Krakova\nsem přibyvší, kavatinu ze zpěvohry „N áměsíč ni ce\" a\nútvory polských skladatelů, totiž balladu od Troszla\n(„Ona sie s minia\") a líbeznou píseň od Moniuszki\n(~Pr za d ka\") (Přadlena). Znamenitý příjem tohoto před-\nstavení odevzdán zdejší opatrovně sirotků. £—r.)\nVaršava. Zdejší skladatelé zpěvoher pracují jakoby\no závod neb již opět se dovídáme, že p. Gabr. Ro-\nzniecki končí novou operu pod názvem „Krzyž\nwojskowy.\" R. M. podává zajímavé zprávy, že p.\nRudert, známý hotovitel nástrojů hudebních zhotovil, housle\ndle rozměru a formy houslí Groblicze, slavného před\n250 lety v Polště lutnisty Krakovského, a bavící v Paříži\nPolák p. Ostrorog, že vynalezl nový hudební nástroj\nzlepšenou to fisharmoniku jejž „M elodi no u\"\nnazval.\nZ Vídně. Pro uprázněné místo professora piana na\nzdejším konservatoriu navrhnuti jsou pan Alex. Drey-\nschock a paní Schumannová, z nichžto však prý první\npřednost dostane.\n\nDur a moll.\n\n(K. M. z Webrů.) Vkus a jemný cit K. M. Webra osvědčil\nse zvláště v Londýně při provozování »Hyuiny na Boha.« Ně-\nkteré hlasy přehlídly při jistém místě »piano.« \"Pst! Pst!«\nvolal na ně mistr \"mluvili byste také tak na hlas, kdyby\nzde byl dobrotivý Bůh?«\n(Rossini o Zumstegu.) Rossini pravil takto o slavném skla-\ndateli oper J. R. Zumstegu: \"Zumsteg musel býti velmi bohatý\nmuž; nebo z jedné jeho opery dvacet bych jich utvořil.\"\nOt. Jaký rozdíl jest mezi rytíři středověku a moderními\npianisty ?\nI Odp. Docela žádný, oba provozují pěstní právo.\n\nListárna.\nPanu V. D.v Krak. Životopis St. máme; pošlete\nnám laskavě životopis některých novějších polských skla-\ndatelů. Panu K. vN. Vyjde příště."}]}