{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_sha256": "65590922cd3f1b8b73b9dc0e072bde9ba5bc93ae7c69cfca655d9ef5ce6d294d", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/04/10_01/bmtnabd_1860-04-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[81]", "page_fin": "82", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.1", "titre_corps": "Stanislaw Moniuszko.", "titre_sommaire": "Stanislaw Moniuszko.", "signature_source": "Václav Dunder", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[81]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3767, "texte": "Stanislaw Moniuszko.\n\n„Muzyk jest wfadca, wszak rzesza go sfucha!\nTy co zlafes piesň wiejskich poddaszy\nZ piesnia nadziemian, zwij sie w paňstwach ducha\nKsiažeciem mazyki naszéj.44\nDeotyma *).\nNejpopulárnějším nyní skladatelem hudebním v Pol-\nště jest St. a poněvadž některé jeho skladby\nza hranicemi jeho vlasti zaslouženého povšimnutí již\ndošly, ano, co nás nejvíce těší, iv našem hudebním\nsvětě českém útvory jeho obliby nacházejí, myslíme, že\npřijdeme čtenářům Daliborau v hod, podajíce jim\nstručný životopis tohoto výtečného skladatele polského.\nSt. Moniuszko narodil se r. 1819 v povětě Min-\nském na Litvě na statcích svých rodičů. Nejprvnější\ncity pro hudbu vzbudily v něm dějepisné písně Niem-\ncewičovy **), kteréž máti jeho milozvučným hlasem zpí-\nvávala, a tyto nápěvy opěvující činy velké reků pol-\nských, tak opanovaly mlaďounkou mysl dítěte a tak silně\nmu v paměti utkvěly, že sotva pátý rok věku čítaje,\nuž všecky dokonale zpíval. Neobyčejná tato lehkost u\npamatování nápěvů nikoliv snadno přístupných vzbudila\npozornost rodičů, již přesvědčivše se, že jejich synáček\nv skutku obdařen jest neobyčejnou schopností a náklo-\nností k hudbě, ustanovili se na tom, dáti mu dle mo-\nžnosti přiměřené vzdělání v tomto umění. A tak byla\nMoniuszkovi nejprvnější učitelkyní na piano vlastní jeho\nmatka, později ve Varšavě na slovo vzatý varhaník, pe\nAug. Freyer a v Minsku nestor mezi tamějšími učiteli\nhudby, pan Dominik Stefanowicz. Zvláště poslední\nzamilován v umění hudebním a ozářen schopnostmi\nžáka svého spozorovav v něm posvátnou jiskru zá-\npalu, kmitající skrytě na dně mladistvé duše, dovedl\nvlivem mravním jako též i dobře řízeným cvičením toho,\nže do toho času mladý Moniuszko ustanovil se na tom,\nposvětiti se umění hudebnímu, vyvoliv si je za vážný\núčel žití svého, následkem čehož rodičové nečiníce mu\nžádné v ohledu tom překážky, vyslali jej r. 1837 do\nBerlína, kde skrze tři leta bez přestání študoval nauku\no harmonii a kontrapunktu u Rungenhagena*).\nOd roku 1840 byl Moniuszko stále ve Yilně, za-\nnášeje se vyučováním v hudbě, prázdných však dob vě-\nnoval s rozkoší sbírání a badání národních písní a\nskladbám, které nalezše všude u znatelů a milovníků\nhudby vysokého ocenění, dlouho nebyly s to, obrátit\nvšeobecnou pozornost na své tvůrce.\nRoku 1846 přibyl M. do Varšavy, aby byl očitým\nsvědkem představení první své operetky Loterya,\"\njež vícekráte dávána byla, ale na jevišti se neudržela,\na poznav se při této příležitosti blíže s básníkem Wf*\nWolskim, obdržel od něho libretto pod názvem„Halka\nkteréž v brzce uvedl v hudbu odevzdav partituru do\nknihovny ředitelstva divadel Varšavských, nemoha se\nvšak dočkali představení, navrátil se konečně opět do\nVilna k předešlým svým zaměstnáním.\nKdyž posléze r. 1857 ředitelstvo divadelní usta-\nnovilo se na tom, představiti chtěl M. pro-\nhlídoouti partituru předali lety sepsanou a odebral se\ns koncem téhož roku do Varšavy a skutečně to učinil.\nTak měla opera tato v prvnější formě zůstati a Moniu-\nszko chtěl se navrátiti do Vilna, což mu však nenadálé\nhnutí ledu na Visle a strhnutý most překazily. Přinu-\ncen zůstati déle ve Varšavě a nechtě marně trávili času,\nsvěřil se Wolskému se záměrem, že řečenou operu\nrozšíří a pro jeviště, pro kteréž určená byla, vhodněji\nuspořádá. Wolski se shodl, několik výjevů rozšířil.\n\n*) „Hudebník jest vladařem, vždyť ho říše poslouchá!\nTy, jenž's sloučil píseň veských přístřeší\nS písní nadzemšťan, zví se v říše ducha\nKnížetem hudby naší.44\n(Z básně od improvisatorkyně Deotymy [slečny Hedviky\nLuszczewské] ke cti St. Moniuszki složené.)\n**) Tyto znamenité útvory básnictví polského uvedlo více vý-\nborných skladatelů polských v hudbu, leč žádná píseň ne-\nstala se národní.\n*) Karel Bed. Rungenhagen, býv. ředitel akademie] zpěvu v Ber-\nlíně, zemřel r. 1851."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2788, "texte": "několik arií přidal, M. zase uvedl je v hudbu a toto\nvše dělo se s neobyčejnou rychlostí. Následkem stržení\nmostu na Visle byla tedy přetvořená z dvou\nna čtvero jednání a mimo jiné onen nejkrásnější její\nodstavek v čtvrtém jednání:\n(A-moll) k slovům: ~S%umiajodfy gór szczy-\ncie\" *), ona arie krásou slov a nevyslovitelnou vnadou\nhudby vynikající, kterouž tenorista Dobrski obecenstvo\nrozněcuje jakoby jedným tahem péra jakoby\njedním uměleckým oddechem přišla na svět.\nPrvní představení „Halkydne 1. ledna r. 1858\nčiní epochu v dějinách národní hudby polské. Při-\njata s nesmírným úspěchem mimo to že už více než\n50kráte na jevišti Varšavském představena byla, tak\ndlouho vábila četné obecenstvo do divadla, až ji nový\nútvor M. poněkud zastínil.\nV několika měsících později složil M.k žádosti\nředitelstva divadel hudbu k libretu o jednom jednání\npod názvem ~Flis\" (Veslař) **) od St. Boguslawského,\nkterá dne 24. září 1858 ponejprv provozována byla.\nOd toho času M. stav se koncem roku 1858 ředitelem\nzpěvohry Varšavské, složil již opět novou komickou\nzpěvohru p. n. ~Hrabina\" (Hraběnka), jež při prvním\nprovozování dne 7. února r. t. nesmírného došla vý-\nsledku.\nM, nepřestává pilně pracovali v oboru hudby dra-\nmatické a končí právě dvě nové zpěvohry, jednu pod\ntitulem „Rokiczana\" a druhou k librettu básníka\nciňského pod heslem známého přísloví polské šlechty:\n„Verbum nobile—\"\nLeč nejen v hudbě dramatické věnoval M. všecky\nsvé síly, ale pracoval též v oboru hudby kostelní, slo-\nživ několik mší a Litanie ke cti a chvále Nejsv. Panny\nOstrobramské. K větším útvorům jeho náleží též dvě\nbájeslovné kanlaty: „Milda\" a „Niola,\" jako též i\nskladba pro orkestr „Bašti zimová\" (Zimní báje).\nNejvětších však zásluh má M. co skladatel čarokrásných\npísní, jež v sbírce pod názvem ~,\nv šesti sešitech vyšly ve Vilně nákladem Zawadzkého,\nz nichžto tři písně většího rozměru: „Maciek\n„Trzech Budrysów\" (ballada) a „Lirnik ivioskowyu\nvydáno též o sobě.\nZnámo již, že „Halka\"***) v brzce bude před-\nstavena v Paříži, kde věhlasný Felicien David sám\ntext francouzský přeložil a že iv Petrohradě p. Ku-\nlikof, regiseur divadla Alexandrova, překládá ji do ru-\nštiny zbývá nám tedy ještě připojili přání, aby se\ntéž iv naší české Praze o představení tohoto duchem\nčisto - slovanským vynikajícího útvoru pomyslilo, dříve\nnežli se tam dostane rovnou cestou z Polska přes Rýn.\n\n*) „Jedle šumí 11a hor štítě.\" Zdařilá transcripce tohoto ná_\npěvu složená pro piano od Jos. No wako w ského (op. 52)\n•vyšla ve Varšavě u Gebethnera a Sp.\n**) Tato komická operetka byla také již ivě Lvově představena\ndne 14. března r. f.\n***) „Halka\" vyšla u výtahu klavírním v Lipsku s původním\ntextem polským as překladem italským od A. Bonoldiho.\nDobrý překlad německý dohotovil v Krakově Julian Estreicher-\n\nVáclav Dunder."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "83", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.2", "titre_corps": "Pěstování hudby. Z naučných listů od Václ. F. Červeného.", "titre_sommaire": "Pěstování hudby. Z naučných listů od Václ. F. Červeného.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.2", "debut_caractere": 2790, "fin_caractere_exclue": 4728, "texte": "Pěstování hudby.\nZ naučných listů od Václ. F. Červeného.\n(Dokončení.)\nPoohlédněme se ještě na onu ohromnou řadu na-\nšich proslulých mužů z městeček a měst, kteří vyššího\nvzdělání hudebního dosáhli, a kteří naše v nejprvnější\nřadě stojící ústavy, jako varhanickou školu a konserva-\ntorium v Praze prošli; poohlédněme se po celé Rakou-\nské, Německé a Ruské říši, ano zajděme ido zpěvné\nItálie, v každém místě najdeme jednoho neb i více hu-\ndebníkův, umělcův českých;jděme do ,\ndo St. Louise v Americe, i tam najdeme celé hudby\nčeských mužů. Nuže, jak pak se má hudba v Če-\nchách, kolébce své, zvelebovat, jak má postupovat?\njak se může zahradník vykázati pěkným stromem s chut-\nným ovocem, když jedno jablíčko po druhém, než do-\nzraje, před časem utrhne? když každý lepší štípek\nhned v útlém mládí zaprodá ?\nA jak se dá vadám těmto alespoň částečně\nodpomoci a docílili, by hudba v Cechách se zle-\npšovala a zkvétala ?\nAř se vybízejí obce, městečka a města, každý rok\ndůtklivými články v časopisech a v kalendářích :\n1. Aby obyvatelé z patera, z šestera neb z více\nvenkovských obcí takových v jeden hudební spolek se-\nstupovali; každý člen af se zaváže ročně asi jedním\nzlatým do spolkové hudební kasy přispívali, za kteréžto\npeníze by se poznenáhla koupily potřebné stroje pro\nchudé chlapce, které by však zůstaly majetkem spolku.\n2. Oučastníci spolku v každé obci af mají učitele\nsvého k tomu, by nejméně deset chlapců hudbě vy-\nučoval, ano i starší hochy, neb i mladší sousedy, kdyžby\nchuti měli; mohovitější nechf nejen učiteli za cvičení\nplatí ale i potřebné stroje si zjednávají; chudí chlapci\nvšak, jichž počtem nejméně třetina přijata budiž, mějtež\nstroje od spolku zapůjčené a učení zdarma.\n3. Yšickni učitelé ať sobě ze všech přistouplých\nvyberou a zvolí jednoho za vůdce hudby ( );\nsprávce spolku a pokladníka af si volí ze sousedů.\n4. Hlavní vůdce hudby af si zaopatří za částku\npeněz zě spolkové kasy muzikalie takoyé, k jejichž"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4479, "texte": "skomponování by mu času nezbývalo a sice odkudkoliv,\ndobře však učiní, když se obrátí na ústav pro zvelebení\nhudby vojenské v Praze. Ty muzikalie nechf učitelé,\nschopnější žáci atd. pro každou obec opíší, z opsaných\nse řádně učí, a konec každého třetího měsíce aneb\nv jiných příležitějších lhůtách af se scházejí všickni\nchlapci i s učiteli, vůbec všickni společníci hudby do\njednoho umluveného místa ke zkouškám hlavním.\n5. Aby se brzo z počátku něco provozovati mo-\nhlo, nechf se pro vždy vyzvou a přijímají do spolku 1\nzběhlí hudebníci bez platu za oudy.\n6. Každého čtvrt roku nechf se střídavě v těch\nobcích za malé vstupné provozuje hudba ( )\ntěmito oudy k společné zábavě, kteréžto peníze by zase\ndo spolkové kasy přicházely.\n7. Nikdy af se nekupují aniž opisují muzukálie\nšpatné, nébrž jen dobré a k provozování silám docela\npřiměřené, tedy z počátku lehké.\n8. Stroje hudební kupujtež se jen lakové, na je-\njichž dokonalost spolehnouti se lze. Při koupi nechf se\nmá zřetel ku přísloví: „Málo za málo, peníze zdarma,\"\n„za málo peněz málo muziky!\" Af každý při všem\na po každé pomyslí, vezme-li nádenník špatnou motyku\nna kopání, žnec špatnou kosu na sekání, rolník špatný\npluh k orání, málo nadělá i ten nejlepší: a jak může\nhudebník na špatný stroj něco kalého vyvěsti, jak se\nmůže chlapec rychle hudbě naučiti, jak může dobrého\nsluchu nabýti, když jeho housle lakořka zvuku nedají?\nJsou-li to stroje foukací, af se kupují jen takové, které\nčistě souhlasí a následkem toho při mírném namáhání\nplic lehko zvuk vydávají, aby se chlapec hned z mládí\nna zdraví nezkazil. Mnohý namítne a vždy namítá, že\njest chlapci dáti škoda dobrého stroje, by ho nezkazil.\nTomu pravíme: když jest chlapec pod dobrou dohlídkou,\nnemůže falešných tónů brati, z čehož prospěch mnohem\nvětší, povážíme-li, že chlapec lepší pokroky koná, dříve\nse vyučí a tedy cvičného z hudby se ušetří a lepšího\numění se dosáhne, či jest milejší k vůli několika zla-\ntým svého chlapce zkazit na sluchu a zdraví tělesném?\nKdo byl v dolních a horních Rakousích, ve Štýr-\nsku, v Itálii, v Uhrách, Sedmihradech, v Německu a\nFrancii, neshledal než dokonalých strojů hudebních;\nlaciné a chatrné, kde se hotoví, jsou jen k vývozu ur-\nčeny ! A kdo měl příležitost býti na Moravě, ten shle-\ndal obzvláště okolo Brna, že se tam před dvaceti lety\nnejen chlapci ale i sousedé až do padesátého roku stáří\nsvého v hudbě cvičívali. Tak jsem poznal v jedné obci,\nže představený troubil na altkornu, na nižto padesát\nzlatých stříbra obětoval, a nemálo se příčiňoval, by\nv chrámu Páně dle možnosti slavnou hudbu provozo-\nvati mohl. Kdož by také neplesal, když ku zvelebení\nhudby chrámové pro čest a chválu Boží přispívati může ?\nA mnohý muž slyše v neděli odpoledne po službách\nBožích neb k večeru hudbu ve škole, nechal by všeho,\na poslechl raději po zdáli, jak mládež v hudbě prospívá;\ni viděl bys mnohého radostí plakati nad svým dítětem,\njako se to stávalo před 27 lety v obci Břežanech,\nTuklatech, v Nové Vsi atd.\nA co by se stávalo z takových chlapců v hudbě\nvycvičených? Rozumí se samo sebou, že by mnozí\nz nich, buď řemeslu, buď obchodu, bud v polním ho-\nspodářství se vycvičivše, za tímto svým hlavním povo-\nláním kráčeli a jsouce později váženými v obci sousedy,\nk dálšírnu zvelebování hudby v Čechách působili. Jiní\nby snad podle povolání šli do školy varhanické, jiní\nzas do konservatoria, stávajíce se tak pro budocnost\npodporou, rukojemstvím a základem vyvinování hudby\nv Čechách. Ještě jiní majíce chuti k vojsku mohou se\nodebrali do výborného ústavu pro zvelebení vojenské\nhudby pod vedením pana direktora Pávlise v Praze,\nkamž, nemýlím-li se, chlapci třinácti-, patnáctiletí i\nstarší zdarma se přijímají, pak-li se uvolí, po odbytém\ndvou- neb čtyřletém kursu do některé vojenské kapely\nza sólistu na euphonion neb zpěvoroh vstoupiti se slu-\nšným platem. Má—li ale také tento ústav dále zkvétati\nas ním i hudba v Čechách, nemá-li hudba opavdu na\npouhé šumaření klesnouti, nechtějí—li milovnicí hudby,\nby i naše chlouba, naše pýcha, t. j. vojenské hudby\nz nedostatku dobrých a řádných hudebníků klesly, af\npřistoupí nejen v Praze ale v celých Čechách, na Mo-\nravě, v Slezsku atd. Vlastimilové též k tomuto spolku,\nať přinášejí maličkost na oltář pýchy naší, t. j. dle\nmožnosti roční plat jeden, dva, tři, pět zlatých; af si\nvolí na venku sběratele příspěvků; a tak zajisté zůstane\nnárod český národem nejen průmyslným ale i hudeb-\nním, jakýin až posud byl, a hudba Česká nebude nikoliv\nza pouhé šumaření považována."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "83", "page_fin": "84", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.3", "titre_corps": "Návod Ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod Ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.3", "debut_caractere": 4481, "fin_caractere_exclue": 4949, "texte": "Návod Ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nNení snadno, předsevzíti dříve zpívání s textem,\npokud cvičení, podobná předešlým, se nepředvzala. Te-\nprvé když se naučily dítky ústa dostatečně dobře otví-\nraf, jazyk pokojně držef a tvořif tón na hlásce a, při-\nkročí se k zpívání na jiných hláskách. Jedná se o to\nnejprvé, která hláska bude nejbližší, jež by se po a\npředsevzít měla. Zajisté ta, která se vyslovuje jí nej-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1901, "texte": "podobnějším držením úst. Jest to e. Při a otvírají se\nústa nejvíce, o něco méně při e; přechod od aku e\nbude tedy velmi snadný, an se potřebujou ústa jen o\npoznání zúžiti. Musíme ale zároveň ještě opakovat, co\njsme již na začátku tohoto článku položili; že se\nmusí totiž zpěvák navyknout, aby u vyslovování i ji-\nných hlásek ústa co jen možná tak otvíral, aby se blí-\nžilo otvírání při hlásce a.\nVšecky hlásky se vyslovují v obyčejné mluvě\ns menším otevřením úst, než jak toho žádá potřeba při\nzpěvu, a vůbec více z předu než v zadu; pročež se\nbude muset tím více o dobrou výslovnost usilovat, an\nbude mnohý návyk i někdy ostýchavost k přemáhání,\nkteréž okolnosti nepodají se ostatně jak říkáme na\nprvní ránu. Na důkaz jak zřídka dobrou výslovnost i\nu znamenitějších zpěváků nacházíme, a jak úsilně se\nmusí častokráte pracovat, než se alespoň obstojné vý-\nslovnosti docílí, i k jakým prostředkům musí učitel zpěvu\nčasto brát útočiště, než žádoucího výsledku docílí, stůj\nzde co Hektor Berlioz ve svých hudebních groteskách\npraví: „Paní N. zpívala obstojně, vyslovovala ale ná-\nramné špatně. Měl jsem s ní pravý kříž. Tak nebyla\nku př. v stavu vyslovili v jistém slově ss, na nichž\npřede tolik záleželo, nemělo-li dostat slovo Špatného a\npodezřelého významu. Předzpívav jí mnohokráte slovo\ni upozorniv na špatné vyslovování, byl jsem skoro\naž k zoufání přiveden, když všecko nic neprospělo.\nNevěda jak jinak si pomoci, namluvil jsem paní N., že\nse to slovo píše s třemi sss, jsa té naděje, že alespoň\njedno dobře vysloví. Ona mi věřila a já dosáhl, co\njsem chtěl.\" Tuším, že bude muset sáhnout učitel také\nněkdy k podobným prostředkům, než u svých žáků do-\nbrou výslovnost docílí.\nAby si dítky vyslovování e osvojili, musejí se zase\nvšecka až posud na a zpívaná cvičení nyní na e zpí-\nvat a ze strany učitele se musí stále na to dbát, aby\nse vyslovování dálo více v zadu úst než v předu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.4", "titre_corps": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "titre_sommaire": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.4", "debut_caractere": 1903, "fin_caractere_exclue": 3913, "texte": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Pokračování.)\nProdleli jsme při tomto odstavku života Hilma-\nrova déle, poněvadž má do sebe povšechnější zajíma-\nvosti, líče z části život našich kočujících hudebníků\nv cizině. Nyní dotkneme se jen zběžně dalších osudů\nH—ových, které jej až podnes potkaly, zůstavujíce si\npro ostatní obsah působení jeho hudebnické.\nTakým spůsobem žil H. až do 14. roku svého\nvěku, načež odebral se z vůle rodičův a jmenovaného\njiž učitele Víta Šádka, který mu odporučovací psaní dal,\ndo Vrchlabí, aby se němčině naučil. Vyučováním dítek\nv hudbě živil a šatil se zde celý rok, po němž dosá-\nhnuv 15. roku odhodlav se, že půjde do Jičína slyšet\nkurs učitelský, což se r. 1818 stalo. Arci že si vy-\nučováním v hudbě potřebné výživy získal, ale u vzdě-\nlání svém nebyl s to takých pokroků činiti, jak by si\nbyl sám přál; předce ale při konečné zkoušce, v níž\npředsedal nynější děkan Velišský, čestný kanovník a\nmajetník rytířského řádu Františka Josefa, důstojný P.\nJosef Stránský, uspokojil všecky a řečený p. předseda\nsi jej ne tak pro důkladnost vědomostí, jako pro živost,\njadrnost a obratnost oblíbil, že si jej s sebou do vika-\nriatu svého za učitele vzal, jakmile se v Kopidlně místo\npodučitelské uprázdnilo. Po dlouhých cvičeních, která\ns ním Iíopidlenský čestný děkan p. Frant. AI. Vacek,\ndobré paměti historik a pedagog náš, předsevzal, stal\nse tedy podučitelem v Kopidlně, za 8 let na to (r.\n1826) filiálním učitelem v Holině, později v Střevaci a\nkonečně r. 1839 farním učitelem v Kopidlně. Hlavně\npůsobením p. F. AI. Vacka dal se do pilného cvičení se\nv češtině, která podnes hlavním jeho a zamilovaným\npředmětem jest vyučovacím ; sám sobě při učení zů-\nstaven tvořil si sám pravidla pravopísemnosti (která\nkaždý žák Kopidlenský pod názvem: „Dobropisíl ve\nzvláštní knížce vepsaná mít musí), spojil zpoznenáhla\ns tím stylistiku, příkladů pak použil k výkladům z oboru\nzemě-, děje- a přírodopisu, jakož i ku věro- i mra-\nvouce náboženské.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "85", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.5", "titre_corps": "Haydn. Obrázek ze života. Podává Kar. Adámek.", "titre_sommaire": "Haydn. Obrázek ze života. Podává Kar. Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.4", "debut_caractere": 3915, "fin_caractere_exclue": 4768, "texte": "Haydn.\nObrázek ze života. Podává Kar. Adámek.\n(Dokončení.)\nOko jeho zaslzelo a jemně pravil:\n„Nuže, zpívejte se mnou!\" A mocně zazvučely\nzvuky klavíru komnatou, a zvuky ty doprovázely hlasy\npohnutého velmistra, jeho choti a šedého Konráda. Bylo\nto velebné okamžení v životě velkého mistra. I co\nnebyla slova lidská s to, byla bohomluva hudba\nHaydn sám i všichni ostatní byli posilnění a zaníceni\nvlastenectvím. Když dohrál, vstal a rychle napsal me-\nlodii zpívanou.\n„Rychle, Konráde, spěš k van Svietenovi, af na-\npíše slova k písni této. Melodie tato se hodí k mo-\ndlitbě vlastenců málomyslných! Přísahám, že co živ\nbudu každodenně tuto píseň, jižto Rakousku co odkaz\notcovský poroučím, zpívati budu! Kéž by srdce všech\nRakušanů sdílela hnutí mé, pak bych byl bohatě odmě-\nněn, pak bych byl šťasten!\" Šedý mistr dostál slovu\na nemýlil se v doměnce své."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4639, "texte": "Dne 26. května 1809 hrál píseň tuto na posledy,\nklavír mu musel do postele přinešen býti; vícé nepo-\nvstal, 31. května zemřel. Když jej 1807 Iffland na-\nvštívil, hrál mu na rozloučenou píseň císařskou a do-\nhrav ji pravil:\n„Každodenně píseň tuto hraju a mnohdy za duů\nnepokojů mi poskytla útěchy. Vždy jsem blažen, když\nji hraju!\" —Aže se v domněnce své nezmýlil, do-\nsvědčila a dosvědčí budoucnost. Který ze synů Rakou-\nska nebyl alespoň jednou dojat písní touto, když se\nvelebné, vznešené zvuky Haydnovy melodie rozvlňovaly\nvzduchem a když se ze srdcí láskou k vlasti a k trůnu\nřinul bujarý zpěv;\nBože zachovej nám krále !\nIII.\nDne 5. prosince 1805 zalesklo se slunce štěstí\nNapoleonova na rovinácch Slavkovských, bylf vítězem\nnad dvěma císaři. Daleko se roznášelo děsné dunění\ndělostřelby a oznamovalo poděšeným národům, že opět\nvýjev ohromné truchlohry Evropské se provozuje. Vše\ntonulo v trapné nejistotě. I ve Vídni hřmění děl bylo\nslyšáno. Uplynuly trapné dva dny nesplněného doufánu\nnerozluštěného domnívání!\nHaydn opět seděl u svého klavíru a hrál. Minulá\nstrastiplná doba nepůsobila žádný vplyv na kmeta jinoš—\nského. Hučení pod okny podobajíc se blízkému hřmění,\npřivábilo jej k oknu. Nepřehledné davy lidstva hrnuly\nse pod okna domu Haydnova. Očekávali! kuríra, jenž\nje měl zprostiti trapné nejistoty. Měli-li se veseliti\nnad vítězstvím vojů spojených Rusů a Rakušanů, či\nměli-li láti Francouzům? Měli-li odbývati slavnost ví-\ntězství , aneb truchliti nad syny padlými pro vlast?\nOtázky tyto naplňovaly srdce shromážděného netrpěli-\nvého množství.\n„Ha, už se blíží! To jsou naši!\" Bylo najednou\nvoláno. V neznačné dálce objevil se tah vojska.\n„To jsou naši!\" volalo množství vůlí vlastní za-\nslepené. Jásalo, veselilo se! A jásání a veselení toto\npodobalo se bouření rozjitřeného moře. Haydn byl\nvelice pohnut. Sklesl na kolena a děkoval Bohu za\nvítězství Rakouských praporů. Ještě klečel, ana jeho\nchoť do komnaty vrazila.\n„O běda! Francouzi jsou zde!\" vykřikla a klesla\nna pohovku. Iv lidu se ozývali hlasové: „To jsou\npluky Francouzů! vedou zajaté! O běda, běda! my\njsme ztraceni!\"\n„Pro Bůh, jaká to změna!?\" zvolal Haydn rychle\nk oknu přistoupna. Hlučná hudba blížícího se voje ho\npoučila, že se lid nemýlil. Haydn zblednuv nemohl se\ndéle udrželi, sklesl na židlici.\n„Běda! Napoleon, pravil málomyslně, vsází a\nneprohrává!\" Šedivý Konrád vrávoral do komnaty celý\nuílěšený.'\n„Pro Bůh! pane zachraňte se, ukryjte se. Jste\nztracen! Běda, mé tušení mne nemýlilo! Čtyři Fran-\ncouzští vojínové stojí před vchodem! Jsme zajati!\"\n„Bůh jesf s námi, nestrachuj se !\" odpovídal kli-\ndně Haydn. „Nenaříkej ženo, není dosud vše ztraceno!\"\n„Celý voj zůstává před domkem naším státi!\"\nvolal Konrád, když oknem na ulici pohledl. „Lid udě—\nšený mlčí.\" Dálší slova přehlušilo ohromné voláni lidu.\n„Chtějí nám otce Haydna odvésti! Syny, bratry naše\npovraždili, nyní chtí zavraždit otce!\"\nHaydn se zachvěl, neboť voláním tím osvědčil lid\nneohroženou lásku a příchylnost k němu; proud tepla\nrozehřál srdce mistra.\nS / i ; i \\ } ■ 2 * \\ 5 i ' * ít \" \"/ \" ' ' ' 3i ' , • é• i * '- : •\n„Übozí synové, potlačitelové naši pomsti\" výjev\nvaší lásky, již ke mně nenáviděnému chováte! Ha co\nto ?\" zvolal a napnutě naslouchal zvukům hudebního\nsboru Francouzů. Oko jeho se vyjasnilo; líce vyjasnil\npaprsek radostí a chvělo se na celém těle.\n„To jest hudba má! Má to árie ze stvoření l\"\nZvolal takto k oknu se potáceje. I množství utichlo,\nneboť každý znal dobře velkou arii Haydnova stvoření:\n„Nyní se niva zelená!\" Bylo to okamžení velebné!\nKdyž hudba dohrála, otevřel Haydn okno, neslyšel hlas\nchoti ani sluhy svého, kteří ho varovali, otevřeným\npak oknem pevně volal k jásajícímu množství:\n„Nuže, Vídefiané, zazpívejte naši oblíbenou píseň !*\nSám začal hlasem mocným zpivati:\n„ Bože zachovej nám krále!\"\nA lid probrav se omámen vpadl v hlas jeho a v ohrom-\nném rozvlnění zvuků hřměla vzduchem píseň Haydnova.\nA Haydn zanícený stál dosud v okně, hrdě hlavu vžtýče,\ndával takt zpívajícímu množství. Byl to ohromný sbor,\ntisíce hlasů pělo píseň, modlitbu vlastenců stížených\nutrpením, a tvůrce písně této velel ohromnému sboru\ni pod šírým nebem.\nUnaven návalem citů, skřížil Haydn ruce a slza-\nvým zrakem pohlížel k obloze, jakoby děkoval, že mu\nbylo dopřáno zažiti okamžiku tohoto. Zaníceně naslou-\nchal rozjařenému zpěvu rozníceného množství. Co temné\nchmury východem slunce zaplašené blížily se bez hudby\na hluku sbory Francouzů do Vídně. Lid dosud jásal a\nosvědčoval písní Haydnovou svou oddanost a lásku\nk trůnu, jemuž nebezpečí hrozilo. Juž nebylo fran-\ncouzských pluků viděli a dosud se ozýval mohútný\nzpěv lidu pohnutého:\nvjßože zachovej nám krále"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "88", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "debut_caractere": 2263, "fin_caractere_exclue": 5148, "texte": "(P. N.) Z Kutné Hory. (Hudební akademie.) Na\nkvětnou neděli (dne 1. dubna) odbývala se u nás hudební\nakademie/kteráž velmi příznivého výsledku došla. Hu-\ndebními akademiemi docílilo se zde již velmi mnoho, a\nopatrovna zdejší hlavně těmto zábavám za svůj vznik\nděkuje. Orkestr čítal 40 osob, a provedl dokonale ně-\nkolik zde posud neznámých ouvertur, n. p. ouverturu\nk „Jesondě4* od Spohra a v druhém oddělení ouverturu\nod Marschhera, a tato zvláště precisním a ohnivým pro-\nvedením vynikla nad první. S touž rázností počínal si\norketr při závěrku, jež činilo první finále z oratoria\n~S Ivo ř e ní\" od Jos. Hayd.na , v kterémž co .sopranisté\na altisté žáci a žákyně zde zřízené zpěvácké školy účin-\nkovali. Tenory a basy obsazeny byly četně ochotným při-\nspěním clenu zpěváckého sp o Iku Kolín sk ého a zpě-\nváky domácími, kteří obnovený zpěvácký spolek místní\ntvořiti budou; kromě toho účinkovali pánové tito též ve\ndvou sborech: „Na přírodu\" od Zvonařc a od Ábta po-\nužitá skladba k básní Meierhofrově s českým textem\n„Skonání pěvce,\" a dosáhli hlučné pochvaly. Pan Bělo-\nhradský roznítil obecenstvo několika národními písněmi,\na osvědčilo se opět skvěle, jak rádo obecenstvo písně tyto\nposlouchá, neboř pěvce hlučným potleskem po každé od-\nměnilo. Na piano hrál známý virtuos p. Fr. Kav á n,\nvychovatel u pana hraběte Chotka. Přednášel solovou\nskladbu od Mendelssohna „Píseň bez slov,\" načež, když\nvyvolán byl, zahrál vlastní skladbu, transcripci na nápěv\nnárodní písně „Já jsem z Kutné Hory\" atd., kterou se\nnejen co výtečný mistr ve hře, nýbrž i co znamenitý dů-\nkladný skladatel foýti osvědčil, neboť skladba tato prvnější\ndaleko předčila. Pozná ji obecenstvo brzo, neboť vyjde\nco příloha k „Daliboru.\" a posluchačstvo přijalo ji s ve-\nlikou pochvalou. Na ílétnu přednášel absol. žák kon-\nservatoria pan Frič z Nových Dvoru koncertní kus na\nmotivy ze zpěvohry „Puritané\" od Fiirstenaua s průvodem\nfortepiana (pan E. Klir), a osvědčil svou hrou, že jest\nvýtečník na svém nástroji. Obecenstvo jej hlučnou po-\nchvalou odměuilo. Vzdávaje všem účinkujícím za jich\nlaskavé spolupůsobení nejvřeleji díky, projevuji naději, že\nakademie tato letos nebude poslední.\n\nBremy. Nedávno slyšeli jsme tu v koncertě ruského\ncellistu Davidova; překonáváť těžkosti svého nástroje\ns neslýchanou čistotou, aniž by pěstování tónu\nzanedbával.\nlusbruck. Dne 14. března dávala se po páté\nnová opera „Vévoda Bedřich\" od Nagillera, kteráž prý\ntaké v Praze provozovati se bude.\nPaříž. Dne 28. března dávala se v divadle Bouffes\nParisiens poprvé jednoaktová operettka „Dafnis a Chloe\"\nod J. Offenbacha a došla skvělého výsledku. V této\noperettce debutovala poprvé krásou a puvabností vynikající\ndívka Juliette a líbila se velice.\nTerst. Místo kapelnické po zemřelém L. Riccim\nobdrží prý Nicolo di Giosa, skladatel opery „Don Checco\",\nkteráž se za nejlepší komickou operu v nynějším čase\npovažuje.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "88", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "88", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Jak známo, byly od 2. až do", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Jak známo, byly od 2. až do", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6196, "texte": "Stavovské divadlo. Jak známo, byly od 2. až do\n8. dubna dny normální a za tou příčinou divadlo zavřeno.\nV pondělí dne 9. t. m. dávala se po sedmé Meyerbeerova\n„Pout do Ploermelu.\" Ye středu dne 11. dubna bude\nse dávati ku prospěchu p. Bachmanna opera „Tann-\nháuser\" od R. Wagnera a v sobotu dne 14. U m. nová\nopera od Francouze Thomase „Kadi44 ku prospěchu pana\nHovemanna.\nTřetí koncert konse rvat oria, (Dokonč.)\nV prvním oddělení slyšeli jsme malebnou pastorální syn-\nfonii od Beethovena, jejížto krasovědecký rozbor zde po-\ndáváme. Beethoven sám oznamuje první dějství své syn-\nfonie nápisem: „Probuzení radostných pocitů při pří-\nchodu na venkov.44 Jednoduchá píseň šalmaje, prosté\ndaleko se rozlehající znění horních lesnic vábí k nám\ntiché, květoucí nivy ozvěna nese ony zvuky buď silně\nbuď slabě doznívající, celou touto skladbou a poutá po-\nsluchače na posvátné půdě, kamž jej básník povznesl, až\ndo konce. Posluchač zdomácní s básníkem na květnatých\nlučinách, patří na květoucí veselé postavy, kteréž je oži-\nvují, na blízku a v dálí, nyní jednotlivě, nyní v důvěrném\nspolku se procházejíce aje šťasten s nimi. Ve výjevu u\npotoka odpočívá básník ponoře nadšený zrak brzy do hlu-\nbokého, čistého blankytu, brzy těše se z květin, kteréž\nse jemnému větérku kloní, brzy pohlížeje do keřů, jež\njemně bublající potůček ovlažuje. V tomto ustavičném\nproudění, při něrnžto se smyčcové nástroje s dechovými ná-\nstroji střídají, možná slyšeti okouzlující bohatost tónu.\nTu a tam zavzní líbezný nápěv; avšak sladká hrdélka\nptáků převládají. Ptáčkové šveholí a cukrují houštím\npolétávajíce a dovádějíce ; na zemi volá křepelka, s výše\nzaznívá trilkování povznášejícího se skřivánka, z keře ji-\nhnoucí flétnový zvuk slavíka a dvouzvukové volání ku-\nkačky. Scherzo líčí výborně naivní veselost' prostých a\nzdravých venkovanů hovorem a tancem se bavících. Avšak\nu prostřed radosti vystupuje až dosud skrytá bouře nad\nlesy. Slyšíme syčení kmitajících se blesků, šumění pa-\ndajícího deště, vyjení a pištění meluziny skulinou a lesy\nuhánějící'; avšak rychle mizí bouře; lehké víření bubnů\nnaznačuje, jak bouře v dálce doznívá. Brzy na to sly-\nšíme opět příbuzné zvuky horních lesnic. Jsouť úvodem\nposlední věty, načež líčeny jsou radostné a Vděčné city\npo bouři. Poděkovací tento zpěv zní až k povznášejícímu\nkonci. Y druhém oddělení provozována byla ouvertura\nku Calderonovu „Divotvornému kouzelníku\" od doktora\nViléma Ambro se, kterážto skladba k starším pracím\npáně Ambrosovým náleží. Hlavní osoba dramatu Calde-\nronova jest jakýs druh Fausta, k němuž se divotvorný\nkouzelník přidruží a jej v propast stáhnouti chce. Skladba\ntato svědčí o důkladných studiích p. Ambrose, jenž vnitřní\nboj hlavní osoby proti démonickému živlu velmi trefně\nnaznačil. Ouverturou touto táhne se co červená niť cha-\nrakteristický motiv „Credo in unum Deum44 (Věřím v Boha)\na na konci líčena jsou ústrašnýrni barvami čarodějnická\nkouzla, kteráž na vlčí rokli v „Carostřelci\" pronikavým\npiccolem upomíná. Obě instrumentální skladby provedl\nohnivý a jinošský orkestr s nuancemi as velkou preeisí,\njen škoda, že ladění dřevěných dechových nástrojů se\nsmyčcovými úplně nesouhlasilo. Pan Hans z Bulova (co\nhost) přednesl na piano Beethovenův Es-dur koncert,\nnocturnu od Chopina a Lisztovu transcripcí na pochod\nz „Tannhauseru44 výborně. Pan z Búlova je solidní vir-\ntuos; hra jeho je promyšlena, jemně nuancována a vzletu\nplna; avšak nikoliv mužná. Jeho úhoz podobá se úho-\nzům Klausové neb Schumannové, a pročež vyniká pan\nz Búlova více v snivých skladbách Chopinových a Fieldo-\nvých než v jadrných Beethovenových, v nichžto náš Ale-\nxander Dreyschock nedostižným jest. Pan Bulov byl od\nobecenstva několikrát volán a přidal ještě jednou tran-\nscripcí. Ze žáků slyšeli jsme D. Poppera,\njenž na cello „Souvenir de Petersbourg44 od Servaise před-\nnášel. Mát pěkný tón, velkou technickou sběhlost a\nznačnou čistotu; toliko oktávy zdají se jeho Achillpsovou\npatou býti. Nicméně provedl svou úlohu velmi zdařile\na byl vyvolán. Největší sensací zbudil však mladistvý,\ngeniální Jan Hřímali, jenž těžkou piecu pro housle\n„Les Echos\" od Leonarda s velkým uměleckým zápalem\npřednášel. Jeho vedení smyčce je smělé, energické a\nsamostatné, jeho technická sběhlost tak velká, že se zdá,\njakoby si všemi těžkostmi této skladby jen zahrával; při-\ntom plane v něm Prométheova jiskra, která hru jeho\noživuje. V J. llří maliní jeví se ryze český duch a\nnepochybujeme, že mladík tento, vezme-li si J. Slavíka za\nvzor, v brzkém čase mezi prvními houslisty světa se\nskvíti bude. Ano Hřímali náš bude zajisté h ř i máti\nslávu Cechů ve světě hudebním. Že byl mladistvý týž\nhouslista se svým panem prof. M. Mildnerem mnoho-\nkrát volán, netřeba podotýkali. Konečně slyšeli jsme\noperní žákyni stec. Klettijerovu zpívající arii s prů-\nvodem orkestru as obligátními houslemi z opery „Zampy,44\nv níž se hlavně Rebícek na housle vyznačil. Výsledek\nkoncertu byl v celku skvělý a p. ředitel Kittl jakož i\nspoluúcinkující chválou poctěni.\nHaydnovo oratorium: „Čtyry roční po-\nčasí,;í kteréž se ku prospěchu ústavu pro vdovy a sirotky\npo hudebních umělcích od zdejší jednoty hudebních umělců\ndne 2. dubna v sále na Žofíne dávalo, bylo důstojně\nprovedeno a sborové a orchestrální síly v oratoriu účin-\nkující byly skutečně imposantní. O dílu tomto zevrubněji\nmluviti, bylo by věru zbytečné; nebof kdo nezná klassická\ndíla Haydnova? Jeho kostelní hudba podobá se jásajícím\ndíkům dobrých dítek při narozeninách milovaného otce,\nkteréž mimo to též zkoušky své pilnosti a obratnosti sklá-\ndají. Jak významně praví výtečný theoretik B. Marx o\n„Stvoření\" a počasích Haydnových : „Haydn ukazuje v nich\ntakřka hejckavé předměty přírody.44 A skutečně, každý\nmusí zbožného mistra milovali, jenž se tak dětsky, tak\ndobromyslně, tak srdečně nad všemi tvory raduje. Od\nnejvznešenějšího hymnu až k žertovné písni a veselému\nselskému tanci, od nádherného východu slunce a veliko-\nlepé bouře až ke kuropění kohouta, cvrcení cvrčka, kuň-\nkání žáby jak krásně se inu daří všechny tyto výjevy!\nJaká půvabnost, jasnost a věčná svěžest panuje v celém\ntomto dílu a jak zbožná, jak srdečně zbožná, ano posvátná\njsou všechna místa, která dík a chválu vyjadřují ! Bůh,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6305, "texte": "jemuž Haydn ve svém oratoriu svou hlubokou poctu\nvzdává, není jiný než ten, k němuž voláme: „Laskavý\notče!44 Nejvíce líbily se velké sbory: ku konci jara, pak\nlovecký sbor s těžkými partiemi, pro lesnice, tanec v ho-\nspodě, prádelna s charakteristickým chechtacím sborem,\npak Šimonova lovecká arie, ježto na Handla upomíná a\nroztomilá bájka, kteráž opakována býti musela. Obezřetné\na zdařilé provedení téhož nádherného díla poskytlo všem\nhudbomilům lahůdku, za kterouž výtečnému řediteli panu\nFr. J. Skroupovi a všem účinkujícím co děkovati máme.\nSolové partie byly v rukou sl. Prauseovy (Hanna),\nReichla (Lukáš) a Eilerse (Simon). Sl. Prauseova\nprovedla svou těžkou úlohu velmi obratně, krásný a svěží\nhlas, čistá intonace a výborná kolloratura s prospěchem\nzde vynikly. Neméně šťastně provedl svou úlohu pan\nEilers, jenž se výborně do ducha své partie vpravil. Pan\nReichel velmi chvalně si počínal. Obecenstvo bylo ne-\nsmírně četné a vděčné. (?)\nHudební zábava, jižto ředitel pianního ústavu\npan Jul. Th. Hóger dne 30. března v sále konviktském\nuspořádal, těšila se z hojné návštěvy. Program obsaho-\nval mimo ouverturu k „Tannhauseru44 od R. Wagner (pro\n4 piana a korunovací pochod z „Proroka44 od Meyerbeera)\ntéž tři komorní skladby, totiž Trio (F-dur) od J.Gott-\nwalda, trio (B-dur) od A. Rubinsteina (obě pro\npiano, housle a cello) a kvartett G-moll od W. A. Mo-\nzarta, v nichžto též pánové A. Benevic a prof. J. Golter-\nmann spoluúčinkovali. Konečně slyšeli jsme grand galop\nmilitair pro piano od V. Grafa, fantasii na motivy\nz „Lucie44 od Fr. Beyera a velké koncertní duo pro 2\npiana od A. Goriy. Chovanci se statně drželi a provedli\nsvé úlohy k spokojení četného obecenstva. Zvláště vynikl\npan Karel Sebor, jenž kvapík od Grafa s velkou obrat-\nností a praecisí přednesl. Chvalué zmínky zasluhují též\npan Alb. MiJdner a Em. Schwab, slečny Helena Wal-\nlerova, E. B. Pilzova atd., kteréžto už značnou sběhlost\na dobrý přednes osvědčili. Činný ředitel pan J. Hog er,\njenž as před rokem ústav svůj založil, zasluhuje za svou\nhorlivost a za péči nejen uznání alebrž také hojného\núčastenství ze strany obecenstva; neboť snaha p. ředitele\no zvelebení ústavu svého jest patrná. Zdař Bůh! —ka.\nv\nPan Bed. Si má k co skladatel chvalně známý,\nuspořádal v místnostech ústavu svého tři hudební zá-\nbavy, z nichžto první naskrz skladby českých a slo-\nvanských skladatelů v programu měla. Ředitel pan\nB. Si mák jest první, jenž uznal, že naše domácí hu-\ndební literatura nerozkvěte, pakliže se skladby vlasten-\nských skladatelů v hojné míře veřejně přednášeti nebudou;\nneboť tímto dostane se obecenstvu příležitosti, slyseti do-\nbré skladby našinců, kteréž bez odporu zasluhují přednost\npřed nepodařenými fabrikáty Yossa, Goriy atd. Kéž by i\ndruzí páni ředitelé chvalný tento příklad následovali a\nzajisté by u našich hudebních nakladatelů větší ruch u\nvydávání skladeb nastal, a hudbyrnilovné obecenstvo ne-\nmuselo by za velké peníze do ciziny po skladbách\nsahati. Doufejme, snad se této myšlenky páni ředitelé a\nučitelové hudby uchopí a pak zajiště rozkvěte naše hu-\ndební literatura! V první produkcí pana B. Šini ák a\nslyšleli jsme rázný pochod pro 4 piana od J. L. Zv o-\nnař e, pak výbornou a vzletuplnou ouverturu k národní\npolské opeře „Halka44 od St. Moniuszky pro 4 piana\nf v v t\nuspořádanou. Pan ředitel Si mák jest první v Praze,\njenž nám tuto zajímavou novinku předvedl a jsme mu za\nto velmi povděčni. Mimo tyto slyšeli jsme piecy pro piano\nod českých skladatelů : Styrienne pro piano od Ch.\nW e h 1 e, pochod od V. K u h e, novelette od W. H.\nVe i t a, idyllu od B. Si maka, transcripcí na „Kde\ndomov můj 44 od F. Pi vody, krásnou sonátu G-moll\nod Lad. Duška, pak slovanských skladatelů\nkoncert E-moll od B. Chopina, resignation od J.\nDobrzinského, dále klassické skladby od K. M.\nWebra, kvartett C-moll od L. Beethovena a ouverturu\n' v v\nk Eginontu od téhož. Záci páně Simákovi osvědčili, že\núčastni jsou výtečné na zkušenosti spočívající methody;\nnebo jejich hra byla uhlazená, čistá a promyšlená. Zvláště\nvyznačili velkou technickou sběhlostí a neúhonným před-\nnesem pánové Nejedlý a Riedl (oba nevidomí), pak slečna\nMarie Richterova. Chvalně zmínky zasluhují p. Hlaváč\na p. Lokota, dále slečny Demartinova, Brixiova, M. Milt-\nnerova, M. Stándlerova, Bártova atd. Návštěva byla velmi\nčetná a obecenstvo odměnilo žáky hlučným potleskem. —el.\nV neděli dne 15. t. m. bude se dávati v di-\nvadle novoměstském o 12. hod. v poledne velký\nkoncert ku prospěchu jednoty k podporování služeb-\nných Pražských. Program je následující: 1. oddě-\nlení: synfonie E-moll od W. H. Veita, 2. oddělení:\na) velká arie z „Čarostřelce44 od K. M, Webra, přednese\npaní L, Bělská; 6) Polonaise briliante (op. 72) od H M.\nWebra, instrumentován od Fr. Liszta, přednese p. Karel\nFischer; c) „Gute Nacht,44 báseíí od A, přednese paní\nA. Burggrafová; d) Kavatina (v češtině) od L. Spohra,\npřednese paní L, Bělská. 3. oddělení: „Vítězství\nWelinglonovo aneb bitva u Vittorie44 od L.van Beetho-\nvena, první část: bitva, druhá část: vítězná synfonie.\nŘízení koncertu převzal kapelník pan Fr. Skřoup.\nAkademický zpěvácký spolek, o jehož zřízení se\njedná, vzbudil radostné účastenství a stanovy jeho jsou již\npřipraveny k předložení vys. vládě. Již se přihlásilo přes\n200 osob za členy , z nichž přes 140 jest zpěváků,\nštudujících zdejší university. Spolek bude se častěji ku\ncvičení svému scházeti a při tom jak české tak německé\nzpěvy provozovati: kromě toho uspořádá ročně 6 veřej-\nných produkcí a dva koncerty, z nichž čistý výnos bude\nvěnován nějakému účeli dobročinnému.\nSlečna Em. Prausova a pp. Reichl a Ei-\nlers stali se čestnými členy zdejšího spolku hudebních\numělců.\nSlečna B. Brennerova, výtečná kolloraturní\nzpěvkyně u zdejšího stavovského divadla, jest opět na\njeden rok engažována.\nMladý pražský kontrabassista, pan Em. Storch,\nžák na slovo vzatého pana prof. J. Hraběte, jenž\nnedokončiv ani úplný běh (6 let) v zdejším konservatoriu,\nletos orkestralní místo u divadla v Lipsku s příznivými\nvýminkami obdržel, vystoupil minulý měsíc v osmém kon-\ncertu jednoty „Euterpe44 v Lipsku a zdatnou hrou na\nkontrabass se vyznačil. Hrálť skladbu od J* Hraběte\na tamější listy se následovně o jeho hře vyjádřily: „Pan\nStorch má velmi značnou obratnost na kontrabass, v jeho\ntechnickém zacházení s nástrojem jeví se mnoho zdatnosti"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2261, "texte": "a jistoty-, zvuk byl hodně jemný , avšak méně plný a\njádrný a blížil se více zvuku cella. Pan Storch jest už\nnyní velmi caeký hrác a bude zajisté ještě výborným.\"\nKapelník p. Jos. Nes vadba obdržel od prince\nPru kého za své namahání při uspořádání koncertu při\ndvoře drahocenný zlatý prsten.\nPražský pianista pan Bernard Rie, žák Alex. Drey-\nschocka, dával v Paříži dne 26. března v sále Herzově\nprvní svůj koncert.\nv\nSlečna Liiidnerová, Češka a primadonna v Dě-\nvíně (Magdeburg) dávala nedávno ku svému příjmu operu\n„Židovku\" od Halevyho a byla s nesmírnou pochvalou\na potleskem přijata a ku konci kytkami obsypána. Píše se\no ní, že byla nejlepší židovkou, kterouž od mnohých let\nv Děvíně viděli. Hra i zpěv byly stejně mocné a ušlech-\ntilé a ku skvělému výsledku přispěl též nemálo její ze-\nvnější zjev.\nO druhém koncertě naší krajanky slečny\nAlb. Zadrobi 1k o vy, kteráž už v prvním koncertě Pa-\nřížské obecenstvo svým velkým talentem a svým mládím\nzaujala, čteme v hudebním časopise La France Musicale\n(cis. 14) od 1. dubna t. r., že došel ještě většího vý-\nsledku. Slečna Zadrobilkova hrála dne 21). března v sa-\nloně u Beethovena skladby od Mendelssohna, Liszta, Cho-\npina a DreyschocLa s takovým přednesem a povážlivoští,\nkteráž jen největším umělcům vlastní jest. Velké po-\nchvaly dosáhly též její vlastní dvě skladby pro piano,\njež velmi krásné a ve výtečném slohu psány jsou a kte-\nréž mladistvé pianistce k velké cti slouží. Obecenstvo se\njí obdivovalo, tleskalo a mnohokráte ji vyvolalo. Sál byl\npřeplněn. Její mistr Alex. Dreyscbock může na svou\nžákyni pyšným býti.\nLiteratura hudební. Právě vyšel nákladem\nčinného obchodnictví inusikálního Christofa a Kuhé\nprv ní sešit „Z áboj e,\" sbírky původních ceských\nctverozpěvů, obsahující tři ctverozpěvy: „Zpěv jinochů\" od\nFY Vogla; „Smíření\" od Ant. Tra gy ho a „Tam v dáli\"\nod K. Slavíka. Druhý sešit vyjde 1. května. Všichni\nmilovníci zpěvu se uctivě žádají, by toto podniknutí hojně\npodporovali a rozšiřovali; neboť tím způsobem povstane\nvětší ruch v české hudební literatuře. Pan Roh. Veit\nusnesl se na tom, osmero písní od Fr. Pivody, které\npřed rokem pohromadě vyšly, nyní jednotlivě prodá-\nvati, aby zpěvu milovné obecenstvo si dle přání tu neb\nonu vzíti mohlo. Jednotlivá píseň stojí 20 nov. kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6.2", "titre_corps": "(P. N.) Z Kutné Hory. (Hudební akademie.) Na", "titre_sommaire": "(P. N.) Z Kutné Hory. (Hudební akademie.) Na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "debut_caractere": 2263, "fin_caractere_exclue": 4423, "texte": "(P. N.) Z Kutné Hory. (Hudební akademie.) Na\nkvětnou neděli (dne 1. dubna) odbývala se u nás hudební\nakademie/kteráž velmi příznivého výsledku došla. Hu-\ndebními akademiemi docílilo se zde již velmi mnoho, a\nopatrovna zdejší hlavně těmto zábavám za svůj vznik\nděkuje. Orkestr čítal 40 osob, a provedl dokonale ně-\nkolik zde posud neznámých ouvertur, n. p. ouverturu\nk „Jesondě4* od Spohra a v druhém oddělení ouverturu\nod Marschhera, a tato zvláště precisním a ohnivým pro-\nvedením vynikla nad první. S touž rázností počínal si\norketr při závěrku, jež činilo první finále z oratoria\n~S Ivo ř e ní\" od Jos. Hayd.na , v kterémž co .sopranisté\na altisté žáci a žákyně zde zřízené zpěvácké školy účin-\nkovali. Tenory a basy obsazeny byly četně ochotným při-\nspěním clenu zpěváckého sp o Iku Kolín sk ého a zpě-\nváky domácími, kteří obnovený zpěvácký spolek místní\ntvořiti budou; kromě toho účinkovali pánové tito též ve\ndvou sborech: „Na přírodu\" od Zvonařc a od Ábta po-\nužitá skladba k básní Meierhofrově s českým textem\n„Skonání pěvce,\" a dosáhli hlučné pochvaly. Pan Bělo-\nhradský roznítil obecenstvo několika národními písněmi,\na osvědčilo se opět skvěle, jak rádo obecenstvo písně tyto\nposlouchá, neboř pěvce hlučným potleskem po každé od-\nměnilo. Na piano hrál známý virtuos p. Fr. Kav á n,\nvychovatel u pana hraběte Chotka. Přednášel solovou\nskladbu od Mendelssohna „Píseň bez slov,\" načež, když\nvyvolán byl, zahrál vlastní skladbu, transcripci na nápěv\nnárodní písně „Já jsem z Kutné Hory\" atd., kterou se\nnejen co výtečný mistr ve hře, nýbrž i co znamenitý dů-\nkladný skladatel foýti osvědčil, neboť skladba tato prvnější\ndaleko předčila. Pozná ji obecenstvo brzo, neboť vyjde\nco příloha k „Daliboru.\" a posluchačstvo přijalo ji s ve-\nlikou pochvalou. Na ílétnu přednášel absol. žák kon-\nservatoria pan Frič z Nových Dvoru koncertní kus na\nmotivy ze zpěvohry „Puritané\" od Fiirstenaua s průvodem\nfortepiana (pan E. Klir), a osvědčil svou hrou, že jest\nvýtečník na svém nástroji. Obecenstvo jej hlučnou po-\nchvalou odměuilo. Vzdávaje všem účinkujícím za jich\nlaskavé spolupůsobení nejvřeleji díky, projevuji naději, že\nakademie tato letos nebude poslední."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6.3", "titre_corps": "Bremy. Nedávno slyšeli jsme tu v koncertě ruského", "titre_sommaire": "Bremy. Nedávno slyšeli jsme tu v koncertě ruského", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "debut_caractere": 4425, "fin_caractere_exclue": 5135, "texte": "Bremy. Nedávno slyšeli jsme tu v koncertě ruského\ncellistu Davidova; překonáváť těžkosti svého nástroje\ns neslýchanou čistotou, aniž by pěstování tónu\nzanedbával.\nlusbruck. Dne 14. března dávala se po páté\nnová opera „Vévoda Bedřich\" od Nagillera, kteráž prý\ntaké v Praze provozovati se bude.\nPaříž. Dne 28. března dávala se v divadle Bouffes\nParisiens poprvé jednoaktová operettka „Dafnis a Chloe\"\nod J. Offenbacha a došla skvělého výsledku. V této\noperettce debutovala poprvé krásou a puvabností vynikající\ndívka Juliette a líbila se velice.\nTerst. Místo kapelnické po zemřelém L. Riccim\nobdrží prý Nicolo di Giosa, skladatel opery „Don Checco\",\nkteráž se za nejlepší komickou operu v nynějším čase\npovažuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "debut_caractere": 5137, "fin_caractere_exclue": 5148, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "88", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.2.6.4.1", "titre_corps": "Otáz. Kdo byl v hudbě splacen největším nevděkem?", "titre_sommaire": "Otáz. Kdo byl v hudbě splacen největším nevděkem?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "debut_caractere": 5150, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "Otáz. Kdo byl v hudbě splacen největším nevděkem?\nOdp. Gen eral-Bass; neboť slouží tak dlouho hudbě\na dosud nestal se maršálkem.\nOtá z. V které tónině se nejtížeji komponuje ?\nOdp. V A-dur; neboť než započneme, musíme Iři\nkřížky udělat."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[81]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.1", "texte": "Stanislaw Moniuszko.\n\n„Muzyk jest wfadca, wszak rzesza go sfucha!\nTy co zlafes piesň wiejskich poddaszy\nZ piesnia nadziemian, zwij sie w paňstwach ducha\nKsiažeciem mazyki naszéj.44\nDeotyma *).\nNejpopulárnějším nyní skladatelem hudebním v Pol-\nště jest St. a poněvadž některé jeho skladby\nza hranicemi jeho vlasti zaslouženého povšimnutí již\ndošly, ano, co nás nejvíce těší, iv našem hudebním\nsvětě českém útvory jeho obliby nacházejí, myslíme, že\npřijdeme čtenářům Daliborau v hod, podajíce jim\nstručný životopis tohoto výtečného skladatele polského.\nSt. Moniuszko narodil se r. 1819 v povětě Min-\nském na Litvě na statcích svých rodičů. Nejprvnější\ncity pro hudbu vzbudily v něm dějepisné písně Niem-\ncewičovy **), kteréž máti jeho milozvučným hlasem zpí-\nvávala, a tyto nápěvy opěvující činy velké reků pol-\nských, tak opanovaly mlaďounkou mysl dítěte a tak silně\nmu v paměti utkvěly, že sotva pátý rok věku čítaje,\nuž všecky dokonale zpíval. Neobyčejná tato lehkost u\npamatování nápěvů nikoliv snadno přístupných vzbudila\npozornost rodičů, již přesvědčivše se, že jejich synáček\nv skutku obdařen jest neobyčejnou schopností a náklo-\nností k hudbě, ustanovili se na tom, dáti mu dle mo-\nžnosti přiměřené vzdělání v tomto umění. A tak byla\nMoniuszkovi nejprvnější učitelkyní na piano vlastní jeho\nmatka, později ve Varšavě na slovo vzatý varhaník, pe\nAug. Freyer a v Minsku nestor mezi tamějšími učiteli\nhudby, pan Dominik Stefanowicz. Zvláště poslední\nzamilován v umění hudebním a ozářen schopnostmi\nžáka svého spozorovav v něm posvátnou jiskru zá-\npalu, kmitající skrytě na dně mladistvé duše, dovedl\nvlivem mravním jako též i dobře řízeným cvičením toho,\nže do toho času mladý Moniuszko ustanovil se na tom,\nposvětiti se umění hudebnímu, vyvoliv si je za vážný\núčel žití svého, následkem čehož rodičové nečiníce mu\nžádné v ohledu tom překážky, vyslali jej r. 1837 do\nBerlína, kde skrze tři leta bez přestání študoval nauku\no harmonii a kontrapunktu u Rungenhagena*).\nOd roku 1840 byl Moniuszko stále ve Yilně, za-\nnášeje se vyučováním v hudbě, prázdných však dob vě-\nnoval s rozkoší sbírání a badání národních písní a\nskladbám, které nalezše všude u znatelů a milovníků\nhudby vysokého ocenění, dlouho nebyly s to, obrátit\nvšeobecnou pozornost na své tvůrce.\nRoku 1846 přibyl M. do Varšavy, aby byl očitým\nsvědkem představení první své operetky Loterya,\"\njež vícekráte dávána byla, ale na jevišti se neudržela,\na poznav se při této příležitosti blíže s básníkem Wf*\nWolskim, obdržel od něho libretto pod názvem„Halka\nkteréž v brzce uvedl v hudbu odevzdav partituru do\nknihovny ředitelstva divadel Varšavských, nemoha se\nvšak dočkali představení, navrátil se konečně opět do\nVilna k předešlým svým zaměstnáním.\nKdyž posléze r. 1857 ředitelstvo divadelní usta-\nnovilo se na tom, představiti chtěl M. pro-\nhlídoouti partituru předali lety sepsanou a odebral se\ns koncem téhož roku do Varšavy a skutečně to učinil.\nTak měla opera tato v prvnější formě zůstati a Moniu-\nszko chtěl se navrátiti do Vilna, což mu však nenadálé\nhnutí ledu na Visle a strhnutý most překazily. Přinu-\ncen zůstati déle ve Varšavě a nechtě marně trávili času,\nsvěřil se Wolskému se záměrem, že řečenou operu\nrozšíří a pro jeviště, pro kteréž určená byla, vhodněji\nuspořádá. Wolski se shodl, několik výjevů rozšířil.\n\n*) „Hudebník jest vladařem, vždyť ho říše poslouchá!\nTy, jenž's sloučil píseň veských přístřeší\nS písní nadzemšťan, zví se v říše ducha\nKnížetem hudby naší.44\n(Z básně od improvisatorkyně Deotymy [slečny Hedviky\nLuszczewské] ke cti St. Moniuszki složené.)\n**) Tyto znamenité útvory básnictví polského uvedlo více vý-\nborných skladatelů polských v hudbu, leč žádná píseň ne-\nstala se národní.\n*) Karel Bed. Rungenhagen, býv. ředitel akademie] zpěvu v Ber-\nlíně, zemřel r. 1851."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.2", "texte": "několik arií přidal, M. zase uvedl je v hudbu a toto\nvše dělo se s neobyčejnou rychlostí. Následkem stržení\nmostu na Visle byla tedy přetvořená z dvou\nna čtvero jednání a mimo jiné onen nejkrásnější její\nodstavek v čtvrtém jednání:\n(A-moll) k slovům: ~S%umiajodfy gór szczy-\ncie\" *), ona arie krásou slov a nevyslovitelnou vnadou\nhudby vynikající, kterouž tenorista Dobrski obecenstvo\nrozněcuje jakoby jedným tahem péra jakoby\njedním uměleckým oddechem přišla na svět.\nPrvní představení „Halkydne 1. ledna r. 1858\nčiní epochu v dějinách národní hudby polské. Při-\njata s nesmírným úspěchem mimo to že už více než\n50kráte na jevišti Varšavském představena byla, tak\ndlouho vábila četné obecenstvo do divadla, až ji nový\nútvor M. poněkud zastínil.\nV několika měsících později složil M.k žádosti\nředitelstva divadel hudbu k libretu o jednom jednání\npod názvem ~Flis\" (Veslař) **) od St. Boguslawského,\nkterá dne 24. září 1858 ponejprv provozována byla.\nOd toho času M. stav se koncem roku 1858 ředitelem\nzpěvohry Varšavské, složil již opět novou komickou\nzpěvohru p. n. ~Hrabina\" (Hraběnka), jež při prvním\nprovozování dne 7. února r. t. nesmírného došla vý-\nsledku.\nM, nepřestává pilně pracovali v oboru hudby dra-\nmatické a končí právě dvě nové zpěvohry, jednu pod\ntitulem „Rokiczana\" a druhou k librettu básníka\nciňského pod heslem známého přísloví polské šlechty:\n„Verbum nobile—\"\nLeč nejen v hudbě dramatické věnoval M. všecky\nsvé síly, ale pracoval též v oboru hudby kostelní, slo-\nživ několik mší a Litanie ke cti a chvále Nejsv. Panny\nOstrobramské. K větším útvorům jeho náleží též dvě\nbájeslovné kanlaty: „Milda\" a „Niola,\" jako též i\nskladba pro orkestr „Bašti zimová\" (Zimní báje).\nNejvětších však zásluh má M. co skladatel čarokrásných\npísní, jež v sbírce pod názvem ~,\nv šesti sešitech vyšly ve Vilně nákladem Zawadzkého,\nz nichžto tři písně většího rozměru: „Maciek\n„Trzech Budrysów\" (ballada) a „Lirnik ivioskowyu\nvydáno též o sobě.\nZnámo již, že „Halka\"***) v brzce bude před-\nstavena v Paříži, kde věhlasný Felicien David sám\ntext francouzský přeložil a že iv Petrohradě p. Ku-\nlikof, regiseur divadla Alexandrova, překládá ji do ru-\nštiny zbývá nám tedy ještě připojili přání, aby se\ntéž iv naší české Praze o představení tohoto duchem\nčisto - slovanským vynikajícího útvoru pomyslilo, dříve\nnežli se tam dostane rovnou cestou z Polska přes Rýn.\n\n*) „Jedle šumí 11a hor štítě.\" Zdařilá transcripce tohoto ná_\npěvu složená pro piano od Jos. No wako w ského (op. 52)\n•vyšla ve Varšavě u Gebethnera a Sp.\n**) Tato komická operetka byla také již ivě Lvově představena\ndne 14. března r. f.\n***) „Halka\" vyšla u výtahu klavírním v Lipsku s původním\ntextem polským as překladem italským od A. Bonoldiho.\nDobrý překlad německý dohotovil v Krakově Julian Estreicher-\n\nVáclav Dunder.\n\nPěstování hudby.\nZ naučných listů od Václ. F. Červeného.\n(Dokončení.)\nPoohlédněme se ještě na onu ohromnou řadu na-\nšich proslulých mužů z městeček a měst, kteří vyššího\nvzdělání hudebního dosáhli, a kteří naše v nejprvnější\nřadě stojící ústavy, jako varhanickou školu a konserva-\ntorium v Praze prošli; poohlédněme se po celé Rakou-\nské, Německé a Ruské říši, ano zajděme ido zpěvné\nItálie, v každém místě najdeme jednoho neb i více hu-\ndebníkův, umělcův českých;jděme do ,\ndo St. Louise v Americe, i tam najdeme celé hudby\nčeských mužů. Nuže, jak pak se má hudba v Če-\nchách, kolébce své, zvelebovat, jak má postupovat?\njak se může zahradník vykázati pěkným stromem s chut-\nným ovocem, když jedno jablíčko po druhém, než do-\nzraje, před časem utrhne? když každý lepší štípek\nhned v útlém mládí zaprodá ?\nA jak se dá vadám těmto alespoň částečně\nodpomoci a docílili, by hudba v Cechách se zle-\npšovala a zkvétala ?\nAř se vybízejí obce, městečka a města, každý rok\ndůtklivými články v časopisech a v kalendářích :\n1. Aby obyvatelé z patera, z šestera neb z více\nvenkovských obcí takových v jeden hudební spolek se-\nstupovali; každý člen af se zaváže ročně asi jedním\nzlatým do spolkové hudební kasy přispívali, za kteréžto\npeníze by se poznenáhla koupily potřebné stroje pro\nchudé chlapce, které by však zůstaly majetkem spolku.\n2. Oučastníci spolku v každé obci af mají učitele\nsvého k tomu, by nejméně deset chlapců hudbě vy-\nučoval, ano i starší hochy, neb i mladší sousedy, kdyžby\nchuti měli; mohovitější nechf nejen učiteli za cvičení\nplatí ale i potřebné stroje si zjednávají; chudí chlapci\nvšak, jichž počtem nejméně třetina přijata budiž, mějtež\nstroje od spolku zapůjčené a učení zdarma.\n3. Yšickni učitelé ať sobě ze všech přistouplých\nvyberou a zvolí jednoho za vůdce hudby ( );\nsprávce spolku a pokladníka af si volí ze sousedů.\n4. Hlavní vůdce hudby af si zaopatří za částku\npeněz zě spolkové kasy muzikalie takoyé, k jejichž"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.3", "texte": "skomponování by mu času nezbývalo a sice odkudkoliv,\ndobře však učiní, když se obrátí na ústav pro zvelebení\nhudby vojenské v Praze. Ty muzikalie nechf učitelé,\nschopnější žáci atd. pro každou obec opíší, z opsaných\nse řádně učí, a konec každého třetího měsíce aneb\nv jiných příležitějších lhůtách af se scházejí všickni\nchlapci i s učiteli, vůbec všickni společníci hudby do\njednoho umluveného místa ke zkouškám hlavním.\n5. Aby se brzo z počátku něco provozovati mo-\nhlo, nechf se pro vždy vyzvou a přijímají do spolku 1\nzběhlí hudebníci bez platu za oudy.\n6. Každého čtvrt roku nechf se střídavě v těch\nobcích za malé vstupné provozuje hudba ( )\ntěmito oudy k společné zábavě, kteréžto peníze by zase\ndo spolkové kasy přicházely.\n7. Nikdy af se nekupují aniž opisují muzukálie\nšpatné, nébrž jen dobré a k provozování silám docela\npřiměřené, tedy z počátku lehké.\n8. Stroje hudební kupujtež se jen lakové, na je-\njichž dokonalost spolehnouti se lze. Při koupi nechf se\nmá zřetel ku přísloví: „Málo za málo, peníze zdarma,\"\n„za málo peněz málo muziky!\" Af každý při všem\na po každé pomyslí, vezme-li nádenník špatnou motyku\nna kopání, žnec špatnou kosu na sekání, rolník špatný\npluh k orání, málo nadělá i ten nejlepší: a jak může\nhudebník na špatný stroj něco kalého vyvěsti, jak se\nmůže chlapec rychle hudbě naučiti, jak může dobrého\nsluchu nabýti, když jeho housle lakořka zvuku nedají?\nJsou-li to stroje foukací, af se kupují jen takové, které\nčistě souhlasí a následkem toho při mírném namáhání\nplic lehko zvuk vydávají, aby se chlapec hned z mládí\nna zdraví nezkazil. Mnohý namítne a vždy namítá, že\njest chlapci dáti škoda dobrého stroje, by ho nezkazil.\nTomu pravíme: když jest chlapec pod dobrou dohlídkou,\nnemůže falešných tónů brati, z čehož prospěch mnohem\nvětší, povážíme-li, že chlapec lepší pokroky koná, dříve\nse vyučí a tedy cvičného z hudby se ušetří a lepšího\numění se dosáhne, či jest milejší k vůli několika zla-\ntým svého chlapce zkazit na sluchu a zdraví tělesném?\nKdo byl v dolních a horních Rakousích, ve Štýr-\nsku, v Itálii, v Uhrách, Sedmihradech, v Německu a\nFrancii, neshledal než dokonalých strojů hudebních;\nlaciné a chatrné, kde se hotoví, jsou jen k vývozu ur-\nčeny ! A kdo měl příležitost býti na Moravě, ten shle-\ndal obzvláště okolo Brna, že se tam před dvaceti lety\nnejen chlapci ale i sousedé až do padesátého roku stáří\nsvého v hudbě cvičívali. Tak jsem poznal v jedné obci,\nže představený troubil na altkornu, na nižto padesát\nzlatých stříbra obětoval, a nemálo se příčiňoval, by\nv chrámu Páně dle možnosti slavnou hudbu provozo-\nvati mohl. Kdož by také neplesal, když ku zvelebení\nhudby chrámové pro čest a chválu Boží přispívati může ?\nA mnohý muž slyše v neděli odpoledne po službách\nBožích neb k večeru hudbu ve škole, nechal by všeho,\na poslechl raději po zdáli, jak mládež v hudbě prospívá;\ni viděl bys mnohého radostí plakati nad svým dítětem,\njako se to stávalo před 27 lety v obci Břežanech,\nTuklatech, v Nové Vsi atd.\nA co by se stávalo z takových chlapců v hudbě\nvycvičených? Rozumí se samo sebou, že by mnozí\nz nich, buď řemeslu, buď obchodu, bud v polním ho-\nspodářství se vycvičivše, za tímto svým hlavním povo-\nláním kráčeli a jsouce později váženými v obci sousedy,\nk dálšírnu zvelebování hudby v Čechách působili. Jiní\nby snad podle povolání šli do školy varhanické, jiní\nzas do konservatoria, stávajíce se tak pro budocnost\npodporou, rukojemstvím a základem vyvinování hudby\nv Čechách. Ještě jiní majíce chuti k vojsku mohou se\nodebrali do výborného ústavu pro zvelebení vojenské\nhudby pod vedením pana direktora Pávlise v Praze,\nkamž, nemýlím-li se, chlapci třinácti-, patnáctiletí i\nstarší zdarma se přijímají, pak-li se uvolí, po odbytém\ndvou- neb čtyřletém kursu do některé vojenské kapely\nza sólistu na euphonion neb zpěvoroh vstoupiti se slu-\nšným platem. Má—li ale také tento ústav dále zkvétati\nas ním i hudba v Čechách, nemá-li hudba opavdu na\npouhé šumaření klesnouti, nechtějí—li milovnicí hudby,\nby i naše chlouba, naše pýcha, t. j. vojenské hudby\nz nedostatku dobrých a řádných hudebníků klesly, af\npřistoupí nejen v Praze ale v celých Čechách, na Mo-\nravě, v Slezsku atd. Vlastimilové též k tomuto spolku,\nať přinášejí maličkost na oltář pýchy naší, t. j. dle\nmožnosti roční plat jeden, dva, tři, pět zlatých; af si\nvolí na venku sběratele příspěvků; a tak zajisté zůstane\nnárod český národem nejen průmyslným ale i hudeb-\nním, jakýin až posud byl, a hudba Česká nebude nikoliv\nza pouhé šumaření považována.\n\nNávod Ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nNení snadno, předsevzíti dříve zpívání s textem,\npokud cvičení, podobná předešlým, se nepředvzala. Te-\nprvé když se naučily dítky ústa dostatečně dobře otví-\nraf, jazyk pokojně držef a tvořif tón na hlásce a, při-\nkročí se k zpívání na jiných hláskách. Jedná se o to\nnejprvé, která hláska bude nejbližší, jež by se po a\npředsevzít měla. Zajisté ta, která se vyslovuje jí nej-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.4", "texte": "podobnějším držením úst. Jest to e. Při a otvírají se\nústa nejvíce, o něco méně při e; přechod od aku e\nbude tedy velmi snadný, an se potřebujou ústa jen o\npoznání zúžiti. Musíme ale zároveň ještě opakovat, co\njsme již na začátku tohoto článku položili; že se\nmusí totiž zpěvák navyknout, aby u vyslovování i ji-\nných hlásek ústa co jen možná tak otvíral, aby se blí-\nžilo otvírání při hlásce a.\nVšecky hlásky se vyslovují v obyčejné mluvě\ns menším otevřením úst, než jak toho žádá potřeba při\nzpěvu, a vůbec více z předu než v zadu; pročež se\nbude muset tím více o dobrou výslovnost usilovat, an\nbude mnohý návyk i někdy ostýchavost k přemáhání,\nkteréž okolnosti nepodají se ostatně jak říkáme na\nprvní ránu. Na důkaz jak zřídka dobrou výslovnost i\nu znamenitějších zpěváků nacházíme, a jak úsilně se\nmusí častokráte pracovat, než se alespoň obstojné vý-\nslovnosti docílí, i k jakým prostředkům musí učitel zpěvu\nčasto brát útočiště, než žádoucího výsledku docílí, stůj\nzde co Hektor Berlioz ve svých hudebních groteskách\npraví: „Paní N. zpívala obstojně, vyslovovala ale ná-\nramné špatně. Měl jsem s ní pravý kříž. Tak nebyla\nku př. v stavu vyslovili v jistém slově ss, na nichž\npřede tolik záleželo, nemělo-li dostat slovo Špatného a\npodezřelého významu. Předzpívav jí mnohokráte slovo\ni upozorniv na špatné vyslovování, byl jsem skoro\naž k zoufání přiveden, když všecko nic neprospělo.\nNevěda jak jinak si pomoci, namluvil jsem paní N., že\nse to slovo píše s třemi sss, jsa té naděje, že alespoň\njedno dobře vysloví. Ona mi věřila a já dosáhl, co\njsem chtěl.\" Tuším, že bude muset sáhnout učitel také\nněkdy k podobným prostředkům, než u svých žáků do-\nbrou výslovnost docílí.\nAby si dítky vyslovování e osvojili, musejí se zase\nvšecka až posud na a zpívaná cvičení nyní na e zpí-\nvat a ze strany učitele se musí stále na to dbát, aby\nse vyslovování dálo více v zadu úst než v předu.\n(Pokračování.)\n\nFrantišek M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Pokračování.)\nProdleli jsme při tomto odstavku života Hilma-\nrova déle, poněvadž má do sebe povšechnější zajíma-\nvosti, líče z části život našich kočujících hudebníků\nv cizině. Nyní dotkneme se jen zběžně dalších osudů\nH—ových, které jej až podnes potkaly, zůstavujíce si\npro ostatní obsah působení jeho hudebnické.\nTakým spůsobem žil H. až do 14. roku svého\nvěku, načež odebral se z vůle rodičův a jmenovaného\njiž učitele Víta Šádka, který mu odporučovací psaní dal,\ndo Vrchlabí, aby se němčině naučil. Vyučováním dítek\nv hudbě živil a šatil se zde celý rok, po němž dosá-\nhnuv 15. roku odhodlav se, že půjde do Jičína slyšet\nkurs učitelský, což se r. 1818 stalo. Arci že si vy-\nučováním v hudbě potřebné výživy získal, ale u vzdě-\nlání svém nebyl s to takých pokroků činiti, jak by si\nbyl sám přál; předce ale při konečné zkoušce, v níž\npředsedal nynější děkan Velišský, čestný kanovník a\nmajetník rytířského řádu Františka Josefa, důstojný P.\nJosef Stránský, uspokojil všecky a řečený p. předseda\nsi jej ne tak pro důkladnost vědomostí, jako pro živost,\njadrnost a obratnost oblíbil, že si jej s sebou do vika-\nriatu svého za učitele vzal, jakmile se v Kopidlně místo\npodučitelské uprázdnilo. Po dlouhých cvičeních, která\ns ním Iíopidlenský čestný děkan p. Frant. AI. Vacek,\ndobré paměti historik a pedagog náš, předsevzal, stal\nse tedy podučitelem v Kopidlně, za 8 let na to (r.\n1826) filiálním učitelem v Holině, později v Střevaci a\nkonečně r. 1839 farním učitelem v Kopidlně. Hlavně\npůsobením p. F. AI. Vacka dal se do pilného cvičení se\nv češtině, která podnes hlavním jeho a zamilovaným\npředmětem jest vyučovacím ; sám sobě při učení zů-\nstaven tvořil si sám pravidla pravopísemnosti (která\nkaždý žák Kopidlenský pod názvem: „Dobropisíl ve\nzvláštní knížce vepsaná mít musí), spojil zpoznenáhla\ns tím stylistiku, příkladů pak použil k výkladům z oboru\nzemě-, děje- a přírodopisu, jakož i ku věro- i mra-\nvouce náboženské.\n(Pokračování.)\n\nHaydn.\nObrázek ze života. Podává Kar. Adámek.\n(Dokončení.)\nOko jeho zaslzelo a jemně pravil:\n„Nuže, zpívejte se mnou!\" A mocně zazvučely\nzvuky klavíru komnatou, a zvuky ty doprovázely hlasy\npohnutého velmistra, jeho choti a šedého Konráda. Bylo\nto velebné okamžení v životě velkého mistra. I co\nnebyla slova lidská s to, byla bohomluva hudba\nHaydn sám i všichni ostatní byli posilnění a zaníceni\nvlastenectvím. Když dohrál, vstal a rychle napsal me-\nlodii zpívanou.\n„Rychle, Konráde, spěš k van Svietenovi, af na-\npíše slova k písni této. Melodie tato se hodí k mo-\ndlitbě vlastenců málomyslných! Přísahám, že co živ\nbudu každodenně tuto píseň, jižto Rakousku co odkaz\notcovský poroučím, zpívati budu! Kéž by srdce všech\nRakušanů sdílela hnutí mé, pak bych byl bohatě odmě-\nněn, pak bych byl šťasten!\" Šedý mistr dostál slovu\na nemýlil se v doměnce své."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.5", "texte": "Dne 26. května 1809 hrál píseň tuto na posledy,\nklavír mu musel do postele přinešen býti; vícé nepo-\nvstal, 31. května zemřel. Když jej 1807 Iffland na-\nvštívil, hrál mu na rozloučenou píseň císařskou a do-\nhrav ji pravil:\n„Každodenně píseň tuto hraju a mnohdy za duů\nnepokojů mi poskytla útěchy. Vždy jsem blažen, když\nji hraju!\" —Aže se v domněnce své nezmýlil, do-\nsvědčila a dosvědčí budoucnost. Který ze synů Rakou-\nska nebyl alespoň jednou dojat písní touto, když se\nvelebné, vznešené zvuky Haydnovy melodie rozvlňovaly\nvzduchem a když se ze srdcí láskou k vlasti a k trůnu\nřinul bujarý zpěv;\nBože zachovej nám krále !\nIII.\nDne 5. prosince 1805 zalesklo se slunce štěstí\nNapoleonova na rovinácch Slavkovských, bylf vítězem\nnad dvěma císaři. Daleko se roznášelo děsné dunění\ndělostřelby a oznamovalo poděšeným národům, že opět\nvýjev ohromné truchlohry Evropské se provozuje. Vše\ntonulo v trapné nejistotě. I ve Vídni hřmění děl bylo\nslyšáno. Uplynuly trapné dva dny nesplněného doufánu\nnerozluštěného domnívání!\nHaydn opět seděl u svého klavíru a hrál. Minulá\nstrastiplná doba nepůsobila žádný vplyv na kmeta jinoš—\nského. Hučení pod okny podobajíc se blízkému hřmění,\npřivábilo jej k oknu. Nepřehledné davy lidstva hrnuly\nse pod okna domu Haydnova. Očekávali! kuríra, jenž\nje měl zprostiti trapné nejistoty. Měli-li se veseliti\nnad vítězstvím vojů spojených Rusů a Rakušanů, či\nměli-li láti Francouzům? Měli-li odbývati slavnost ví-\ntězství , aneb truchliti nad syny padlými pro vlast?\nOtázky tyto naplňovaly srdce shromážděného netrpěli-\nvého množství.\n„Ha, už se blíží! To jsou naši!\" Bylo najednou\nvoláno. V neznačné dálce objevil se tah vojska.\n„To jsou naši!\" volalo množství vůlí vlastní za-\nslepené. Jásalo, veselilo se! A jásání a veselení toto\npodobalo se bouření rozjitřeného moře. Haydn byl\nvelice pohnut. Sklesl na kolena a děkoval Bohu za\nvítězství Rakouských praporů. Ještě klečel, ana jeho\nchoť do komnaty vrazila.\n„O běda! Francouzi jsou zde!\" vykřikla a klesla\nna pohovku. Iv lidu se ozývali hlasové: „To jsou\npluky Francouzů! vedou zajaté! O běda, běda! my\njsme ztraceni!\"\n„Pro Bůh, jaká to změna!?\" zvolal Haydn rychle\nk oknu přistoupna. Hlučná hudba blížícího se voje ho\npoučila, že se lid nemýlil. Haydn zblednuv nemohl se\ndéle udrželi, sklesl na židlici.\n„Běda! Napoleon, pravil málomyslně, vsází a\nneprohrává!\" Šedivý Konrád vrávoral do komnaty celý\nuílěšený.'\n„Pro Bůh! pane zachraňte se, ukryjte se. Jste\nztracen! Běda, mé tušení mne nemýlilo! Čtyři Fran-\ncouzští vojínové stojí před vchodem! Jsme zajati!\"\n„Bůh jesf s námi, nestrachuj se !\" odpovídal kli-\ndně Haydn. „Nenaříkej ženo, není dosud vše ztraceno!\"\n„Celý voj zůstává před domkem naším státi!\"\nvolal Konrád, když oknem na ulici pohledl. „Lid udě—\nšený mlčí.\" Dálší slova přehlušilo ohromné voláni lidu.\n„Chtějí nám otce Haydna odvésti! Syny, bratry naše\npovraždili, nyní chtí zavraždit otce!\"\nHaydn se zachvěl, neboť voláním tím osvědčil lid\nneohroženou lásku a příchylnost k němu; proud tepla\nrozehřál srdce mistra.\nS / i ; i \\ } ■ 2 * \\ 5 i ' * ít \" \"/ \" ' ' ' 3i ' , • é• i * '- : •\n„Übozí synové, potlačitelové naši pomsti\" výjev\nvaší lásky, již ke mně nenáviděnému chováte! Ha co\nto ?\" zvolal a napnutě naslouchal zvukům hudebního\nsboru Francouzů. Oko jeho se vyjasnilo; líce vyjasnil\npaprsek radostí a chvělo se na celém těle.\n„To jest hudba má! Má to árie ze stvoření l\"\nZvolal takto k oknu se potáceje. I množství utichlo,\nneboť každý znal dobře velkou arii Haydnova stvoření:\n„Nyní se niva zelená!\" Bylo to okamžení velebné!\nKdyž hudba dohrála, otevřel Haydn okno, neslyšel hlas\nchoti ani sluhy svého, kteří ho varovali, otevřeným\npak oknem pevně volal k jásajícímu množství:\n„Nuže, Vídefiané, zazpívejte naši oblíbenou píseň !*\nSám začal hlasem mocným zpivati:\n„ Bože zachovej nám krále!\"\nA lid probrav se omámen vpadl v hlas jeho a v ohrom-\nném rozvlnění zvuků hřměla vzduchem píseň Haydnova.\nA Haydn zanícený stál dosud v okně, hrdě hlavu vžtýče,\ndával takt zpívajícímu množství. Byl to ohromný sbor,\ntisíce hlasů pělo píseň, modlitbu vlastenců stížených\nutrpením, a tvůrce písně této velel ohromnému sboru\ni pod šírým nebem.\nUnaven návalem citů, skřížil Haydn ruce a slza-\nvým zrakem pohlížel k obloze, jakoby děkoval, že mu\nbylo dopřáno zažiti okamžiku tohoto. Zaníceně naslou-\nchal rozjařenému zpěvu rozníceného množství. Co temné\nchmury východem slunce zaplašené blížily se bez hudby\na hluku sbory Francouzů do Vídně. Lid dosud jásal a\nosvědčoval písní Haydnovou svou oddanost a lásku\nk trůnu, jemuž nebezpečí hrozilo. Juž nebylo fran-\ncouzských pluků viděli a dosud se ozýval mohútný\nzpěv lidu pohnutého:\nvjßože zachovej nám krále"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Jak známo, byly od 2. až do\n8. dubna dny normální a za tou příčinou divadlo zavřeno.\nV pondělí dne 9. t. m. dávala se po sedmé Meyerbeerova\n„Pout do Ploermelu.\" Ye středu dne 11. dubna bude\nse dávati ku prospěchu p. Bachmanna opera „Tann-\nháuser\" od R. Wagnera a v sobotu dne 14. U m. nová\nopera od Francouze Thomase „Kadi44 ku prospěchu pana\nHovemanna.\nTřetí koncert konse rvat oria, (Dokonč.)\nV prvním oddělení slyšeli jsme malebnou pastorální syn-\nfonii od Beethovena, jejížto krasovědecký rozbor zde po-\ndáváme. Beethoven sám oznamuje první dějství své syn-\nfonie nápisem: „Probuzení radostných pocitů při pří-\nchodu na venkov.44 Jednoduchá píseň šalmaje, prosté\ndaleko se rozlehající znění horních lesnic vábí k nám\ntiché, květoucí nivy ozvěna nese ony zvuky buď silně\nbuď slabě doznívající, celou touto skladbou a poutá po-\nsluchače na posvátné půdě, kamž jej básník povznesl, až\ndo konce. Posluchač zdomácní s básníkem na květnatých\nlučinách, patří na květoucí veselé postavy, kteréž je oži-\nvují, na blízku a v dálí, nyní jednotlivě, nyní v důvěrném\nspolku se procházejíce aje šťasten s nimi. Ve výjevu u\npotoka odpočívá básník ponoře nadšený zrak brzy do hlu-\nbokého, čistého blankytu, brzy těše se z květin, kteréž\nse jemnému větérku kloní, brzy pohlížeje do keřů, jež\njemně bublající potůček ovlažuje. V tomto ustavičném\nproudění, při něrnžto se smyčcové nástroje s dechovými ná-\nstroji střídají, možná slyšeti okouzlující bohatost tónu.\nTu a tam zavzní líbezný nápěv; avšak sladká hrdélka\nptáků převládají. Ptáčkové šveholí a cukrují houštím\npolétávajíce a dovádějíce ; na zemi volá křepelka, s výše\nzaznívá trilkování povznášejícího se skřivánka, z keře ji-\nhnoucí flétnový zvuk slavíka a dvouzvukové volání ku-\nkačky. Scherzo líčí výborně naivní veselost' prostých a\nzdravých venkovanů hovorem a tancem se bavících. Avšak\nu prostřed radosti vystupuje až dosud skrytá bouře nad\nlesy. Slyšíme syčení kmitajících se blesků, šumění pa-\ndajícího deště, vyjení a pištění meluziny skulinou a lesy\nuhánějící'; avšak rychle mizí bouře; lehké víření bubnů\nnaznačuje, jak bouře v dálce doznívá. Brzy na to sly-\nšíme opět příbuzné zvuky horních lesnic. Jsouť úvodem\nposlední věty, načež líčeny jsou radostné a Vděčné city\npo bouři. Poděkovací tento zpěv zní až k povznášejícímu\nkonci. Y druhém oddělení provozována byla ouvertura\nku Calderonovu „Divotvornému kouzelníku\" od doktora\nViléma Ambro se, kterážto skladba k starším pracím\npáně Ambrosovým náleží. Hlavní osoba dramatu Calde-\nronova jest jakýs druh Fausta, k němuž se divotvorný\nkouzelník přidruží a jej v propast stáhnouti chce. Skladba\ntato svědčí o důkladných studiích p. Ambrose, jenž vnitřní\nboj hlavní osoby proti démonickému živlu velmi trefně\nnaznačil. Ouverturou touto táhne se co červená niť cha-\nrakteristický motiv „Credo in unum Deum44 (Věřím v Boha)\na na konci líčena jsou ústrašnýrni barvami čarodějnická\nkouzla, kteráž na vlčí rokli v „Carostřelci\" pronikavým\npiccolem upomíná. Obě instrumentální skladby provedl\nohnivý a jinošský orkestr s nuancemi as velkou preeisí,\njen škoda, že ladění dřevěných dechových nástrojů se\nsmyčcovými úplně nesouhlasilo. Pan Hans z Bulova (co\nhost) přednesl na piano Beethovenův Es-dur koncert,\nnocturnu od Chopina a Lisztovu transcripcí na pochod\nz „Tannhauseru44 výborně. Pan z Búlova je solidní vir-\ntuos; hra jeho je promyšlena, jemně nuancována a vzletu\nplna; avšak nikoliv mužná. Jeho úhoz podobá se úho-\nzům Klausové neb Schumannové, a pročež vyniká pan\nz Búlova více v snivých skladbách Chopinových a Fieldo-\nvých než v jadrných Beethovenových, v nichžto náš Ale-\nxander Dreyschock nedostižným jest. Pan Bulov byl od\nobecenstva několikrát volán a přidal ještě jednou tran-\nscripcí. Ze žáků slyšeli jsme D. Poppera,\njenž na cello „Souvenir de Petersbourg44 od Servaise před-\nnášel. Mát pěkný tón, velkou technickou sběhlost a\nznačnou čistotu; toliko oktávy zdají se jeho Achillpsovou\npatou býti. Nicméně provedl svou úlohu velmi zdařile\na byl vyvolán. Největší sensací zbudil však mladistvý,\ngeniální Jan Hřímali, jenž těžkou piecu pro housle\n„Les Echos\" od Leonarda s velkým uměleckým zápalem\npřednášel. Jeho vedení smyčce je smělé, energické a\nsamostatné, jeho technická sběhlost tak velká, že se zdá,\njakoby si všemi těžkostmi této skladby jen zahrával; při-\ntom plane v něm Prométheova jiskra, která hru jeho\noživuje. V J. llří maliní jeví se ryze český duch a\nnepochybujeme, že mladík tento, vezme-li si J. Slavíka za\nvzor, v brzkém čase mezi prvními houslisty světa se\nskvíti bude. Ano Hřímali náš bude zajisté h ř i máti\nslávu Cechů ve světě hudebním. Že byl mladistvý týž\nhouslista se svým panem prof. M. Mildnerem mnoho-\nkrát volán, netřeba podotýkali. Konečně slyšeli jsme\noperní žákyni stec. Klettijerovu zpívající arii s prů-\nvodem orkestru as obligátními houslemi z opery „Zampy,44\nv níž se hlavně Rebícek na housle vyznačil. Výsledek\nkoncertu byl v celku skvělý a p. ředitel Kittl jakož i\nspoluúcinkující chválou poctěni.\nHaydnovo oratorium: „Čtyry roční po-\nčasí,;í kteréž se ku prospěchu ústavu pro vdovy a sirotky\npo hudebních umělcích od zdejší jednoty hudebních umělců\ndne 2. dubna v sále na Žofíne dávalo, bylo důstojně\nprovedeno a sborové a orchestrální síly v oratoriu účin-\nkující byly skutečně imposantní. O dílu tomto zevrubněji\nmluviti, bylo by věru zbytečné; nebof kdo nezná klassická\ndíla Haydnova? Jeho kostelní hudba podobá se jásajícím\ndíkům dobrých dítek při narozeninách milovaného otce,\nkteréž mimo to též zkoušky své pilnosti a obratnosti sklá-\ndají. Jak významně praví výtečný theoretik B. Marx o\n„Stvoření\" a počasích Haydnových : „Haydn ukazuje v nich\ntakřka hejckavé předměty přírody.44 A skutečně, každý\nmusí zbožného mistra milovali, jenž se tak dětsky, tak\ndobromyslně, tak srdečně nad všemi tvory raduje. Od\nnejvznešenějšího hymnu až k žertovné písni a veselému\nselskému tanci, od nádherného východu slunce a veliko-\nlepé bouře až ke kuropění kohouta, cvrcení cvrčka, kuň-\nkání žáby jak krásně se inu daří všechny tyto výjevy!\nJaká půvabnost, jasnost a věčná svěžest panuje v celém\ntomto dílu a jak zbožná, jak srdečně zbožná, ano posvátná\njsou všechna místa, která dík a chválu vyjadřují ! Bůh,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.7", "texte": "jemuž Haydn ve svém oratoriu svou hlubokou poctu\nvzdává, není jiný než ten, k němuž voláme: „Laskavý\notče!44 Nejvíce líbily se velké sbory: ku konci jara, pak\nlovecký sbor s těžkými partiemi, pro lesnice, tanec v ho-\nspodě, prádelna s charakteristickým chechtacím sborem,\npak Šimonova lovecká arie, ježto na Handla upomíná a\nroztomilá bájka, kteráž opakována býti musela. Obezřetné\na zdařilé provedení téhož nádherného díla poskytlo všem\nhudbomilům lahůdku, za kterouž výtečnému řediteli panu\nFr. J. Skroupovi a všem účinkujícím co děkovati máme.\nSolové partie byly v rukou sl. Prauseovy (Hanna),\nReichla (Lukáš) a Eilerse (Simon). Sl. Prauseova\nprovedla svou těžkou úlohu velmi obratně, krásný a svěží\nhlas, čistá intonace a výborná kolloratura s prospěchem\nzde vynikly. Neméně šťastně provedl svou úlohu pan\nEilers, jenž se výborně do ducha své partie vpravil. Pan\nReichel velmi chvalně si počínal. Obecenstvo bylo ne-\nsmírně četné a vděčné. (?)\nHudební zábava, jižto ředitel pianního ústavu\npan Jul. Th. Hóger dne 30. března v sále konviktském\nuspořádal, těšila se z hojné návštěvy. Program obsaho-\nval mimo ouverturu k „Tannhauseru44 od R. Wagner (pro\n4 piana a korunovací pochod z „Proroka44 od Meyerbeera)\ntéž tři komorní skladby, totiž Trio (F-dur) od J.Gott-\nwalda, trio (B-dur) od A. Rubinsteina (obě pro\npiano, housle a cello) a kvartett G-moll od W. A. Mo-\nzarta, v nichžto též pánové A. Benevic a prof. J. Golter-\nmann spoluúčinkovali. Konečně slyšeli jsme grand galop\nmilitair pro piano od V. Grafa, fantasii na motivy\nz „Lucie44 od Fr. Beyera a velké koncertní duo pro 2\npiana od A. Goriy. Chovanci se statně drželi a provedli\nsvé úlohy k spokojení četného obecenstva. Zvláště vynikl\npan Karel Sebor, jenž kvapík od Grafa s velkou obrat-\nností a praecisí přednesl. Chvalué zmínky zasluhují též\npan Alb. MiJdner a Em. Schwab, slečny Helena Wal-\nlerova, E. B. Pilzova atd., kteréžto už značnou sběhlost\na dobrý přednes osvědčili. Činný ředitel pan J. Hog er,\njenž as před rokem ústav svůj založil, zasluhuje za svou\nhorlivost a za péči nejen uznání alebrž také hojného\núčastenství ze strany obecenstva; neboť snaha p. ředitele\no zvelebení ústavu svého jest patrná. Zdař Bůh! —ka.\nv\nPan Bed. Si má k co skladatel chvalně známý,\nuspořádal v místnostech ústavu svého tři hudební zá-\nbavy, z nichžto první naskrz skladby českých a slo-\nvanských skladatelů v programu měla. Ředitel pan\nB. Si mák jest první, jenž uznal, že naše domácí hu-\ndební literatura nerozkvěte, pakliže se skladby vlasten-\nských skladatelů v hojné míře veřejně přednášeti nebudou;\nneboť tímto dostane se obecenstvu příležitosti, slyseti do-\nbré skladby našinců, kteréž bez odporu zasluhují přednost\npřed nepodařenými fabrikáty Yossa, Goriy atd. Kéž by i\ndruzí páni ředitelé chvalný tento příklad následovali a\nzajisté by u našich hudebních nakladatelů větší ruch u\nvydávání skladeb nastal, a hudbyrnilovné obecenstvo ne-\nmuselo by za velké peníze do ciziny po skladbách\nsahati. Doufejme, snad se této myšlenky páni ředitelé a\nučitelové hudby uchopí a pak zajiště rozkvěte naše hu-\ndební literatura! V první produkcí pana B. Šini ák a\nslyšleli jsme rázný pochod pro 4 piana od J. L. Zv o-\nnař e, pak výbornou a vzletuplnou ouverturu k národní\npolské opeře „Halka44 od St. Moniuszky pro 4 piana\nf v v t\nuspořádanou. Pan ředitel Si mák jest první v Praze,\njenž nám tuto zajímavou novinku předvedl a jsme mu za\nto velmi povděčni. Mimo tyto slyšeli jsme piecy pro piano\nod českých skladatelů : Styrienne pro piano od Ch.\nW e h 1 e, pochod od V. K u h e, novelette od W. H.\nVe i t a, idyllu od B. Si maka, transcripcí na „Kde\ndomov můj 44 od F. Pi vody, krásnou sonátu G-moll\nod Lad. Duška, pak slovanských skladatelů\nkoncert E-moll od B. Chopina, resignation od J.\nDobrzinského, dále klassické skladby od K. M.\nWebra, kvartett C-moll od L. Beethovena a ouverturu\n' v v\nk Eginontu od téhož. Záci páně Simákovi osvědčili, že\núčastni jsou výtečné na zkušenosti spočívající methody;\nnebo jejich hra byla uhlazená, čistá a promyšlená. Zvláště\nvyznačili velkou technickou sběhlostí a neúhonným před-\nnesem pánové Nejedlý a Riedl (oba nevidomí), pak slečna\nMarie Richterova. Chvalně zmínky zasluhují p. Hlaváč\na p. Lokota, dále slečny Demartinova, Brixiova, M. Milt-\nnerova, M. Stándlerova, Bártova atd. Návštěva byla velmi\nčetná a obecenstvo odměnilo žáky hlučným potleskem. —el.\nV neděli dne 15. t. m. bude se dávati v di-\nvadle novoměstském o 12. hod. v poledne velký\nkoncert ku prospěchu jednoty k podporování služeb-\nných Pražských. Program je následující: 1. oddě-\nlení: synfonie E-moll od W. H. Veita, 2. oddělení:\na) velká arie z „Čarostřelce44 od K. M, Webra, přednese\npaní L, Bělská; 6) Polonaise briliante (op. 72) od H M.\nWebra, instrumentován od Fr. Liszta, přednese p. Karel\nFischer; c) „Gute Nacht,44 báseíí od A, přednese paní\nA. Burggrafová; d) Kavatina (v češtině) od L. Spohra,\npřednese paní L, Bělská. 3. oddělení: „Vítězství\nWelinglonovo aneb bitva u Vittorie44 od L.van Beetho-\nvena, první část: bitva, druhá část: vítězná synfonie.\nŘízení koncertu převzal kapelník pan Fr. Skřoup.\nAkademický zpěvácký spolek, o jehož zřízení se\njedná, vzbudil radostné účastenství a stanovy jeho jsou již\npřipraveny k předložení vys. vládě. Již se přihlásilo přes\n200 osob za členy , z nichž přes 140 jest zpěváků,\nštudujících zdejší university. Spolek bude se častěji ku\ncvičení svému scházeti a při tom jak české tak německé\nzpěvy provozovati: kromě toho uspořádá ročně 6 veřej-\nných produkcí a dva koncerty, z nichž čistý výnos bude\nvěnován nějakému účeli dobročinnému.\nSlečna Em. Prausova a pp. Reichl a Ei-\nlers stali se čestnými členy zdejšího spolku hudebních\numělců.\nSlečna B. Brennerova, výtečná kolloraturní\nzpěvkyně u zdejšího stavovského divadla, jest opět na\njeden rok engažována.\nMladý pražský kontrabassista, pan Em. Storch,\nžák na slovo vzatého pana prof. J. Hraběte, jenž\nnedokončiv ani úplný běh (6 let) v zdejším konservatoriu,\nletos orkestralní místo u divadla v Lipsku s příznivými\nvýminkami obdržel, vystoupil minulý měsíc v osmém kon-\ncertu jednoty „Euterpe44 v Lipsku a zdatnou hrou na\nkontrabass se vyznačil. Hrálť skladbu od J* Hraběte\na tamější listy se následovně o jeho hře vyjádřily: „Pan\nStorch má velmi značnou obratnost na kontrabass, v jeho\ntechnickém zacházení s nástrojem jeví se mnoho zdatnosti"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600410-01.1.8", "texte": "a jistoty-, zvuk byl hodně jemný , avšak méně plný a\njádrný a blížil se více zvuku cella. Pan Storch jest už\nnyní velmi caeký hrác a bude zajisté ještě výborným.\"\nKapelník p. Jos. Nes vadba obdržel od prince\nPru kého za své namahání při uspořádání koncertu při\ndvoře drahocenný zlatý prsten.\nPražský pianista pan Bernard Rie, žák Alex. Drey-\nschocka, dával v Paříži dne 26. března v sále Herzově\nprvní svůj koncert.\nv\nSlečna Liiidnerová, Češka a primadonna v Dě-\nvíně (Magdeburg) dávala nedávno ku svému příjmu operu\n„Židovku\" od Halevyho a byla s nesmírnou pochvalou\na potleskem přijata a ku konci kytkami obsypána. Píše se\no ní, že byla nejlepší židovkou, kterouž od mnohých let\nv Děvíně viděli. Hra i zpěv byly stejně mocné a ušlech-\ntilé a ku skvělému výsledku přispěl též nemálo její ze-\nvnější zjev.\nO druhém koncertě naší krajanky slečny\nAlb. Zadrobi 1k o vy, kteráž už v prvním koncertě Pa-\nřížské obecenstvo svým velkým talentem a svým mládím\nzaujala, čteme v hudebním časopise La France Musicale\n(cis. 14) od 1. dubna t. r., že došel ještě většího vý-\nsledku. Slečna Zadrobilkova hrála dne 21). března v sa-\nloně u Beethovena skladby od Mendelssohna, Liszta, Cho-\npina a DreyschocLa s takovým přednesem a povážlivoští,\nkteráž jen největším umělcům vlastní jest. Velké po-\nchvaly dosáhly též její vlastní dvě skladby pro piano,\njež velmi krásné a ve výtečném slohu psány jsou a kte-\nréž mladistvé pianistce k velké cti slouží. Obecenstvo se\njí obdivovalo, tleskalo a mnohokráte ji vyvolalo. Sál byl\npřeplněn. Její mistr Alex. Dreyscbock může na svou\nžákyni pyšným býti.\nLiteratura hudební. Právě vyšel nákladem\nčinného obchodnictví inusikálního Christofa a Kuhé\nprv ní sešit „Z áboj e,\" sbírky původních ceských\nctverozpěvů, obsahující tři ctverozpěvy: „Zpěv jinochů\" od\nFY Vogla; „Smíření\" od Ant. Tra gy ho a „Tam v dáli\"\nod K. Slavíka. Druhý sešit vyjde 1. května. Všichni\nmilovníci zpěvu se uctivě žádají, by toto podniknutí hojně\npodporovali a rozšiřovali; neboť tím způsobem povstane\nvětší ruch v české hudební literatuře. Pan Roh. Veit\nusnesl se na tom, osmero písní od Fr. Pivody, které\npřed rokem pohromadě vyšly, nyní jednotlivě prodá-\nvati, aby zpěvu milovné obecenstvo si dle přání tu neb\nonu vzíti mohlo. Jednotlivá píseň stojí 20 nov. kr.\n\n(P. N.) Z Kutné Hory. (Hudební akademie.) Na\nkvětnou neděli (dne 1. dubna) odbývala se u nás hudební\nakademie/kteráž velmi příznivého výsledku došla. Hu-\ndebními akademiemi docílilo se zde již velmi mnoho, a\nopatrovna zdejší hlavně těmto zábavám za svůj vznik\nděkuje. Orkestr čítal 40 osob, a provedl dokonale ně-\nkolik zde posud neznámých ouvertur, n. p. ouverturu\nk „Jesondě4* od Spohra a v druhém oddělení ouverturu\nod Marschhera, a tato zvláště precisním a ohnivým pro-\nvedením vynikla nad první. S touž rázností počínal si\norketr při závěrku, jež činilo první finále z oratoria\n~S Ivo ř e ní\" od Jos. Hayd.na , v kterémž co .sopranisté\na altisté žáci a žákyně zde zřízené zpěvácké školy účin-\nkovali. Tenory a basy obsazeny byly četně ochotným při-\nspěním clenu zpěváckého sp o Iku Kolín sk ého a zpě-\nváky domácími, kteří obnovený zpěvácký spolek místní\ntvořiti budou; kromě toho účinkovali pánové tito též ve\ndvou sborech: „Na přírodu\" od Zvonařc a od Ábta po-\nužitá skladba k básní Meierhofrově s českým textem\n„Skonání pěvce,\" a dosáhli hlučné pochvaly. Pan Bělo-\nhradský roznítil obecenstvo několika národními písněmi,\na osvědčilo se opět skvěle, jak rádo obecenstvo písně tyto\nposlouchá, neboř pěvce hlučným potleskem po každé od-\nměnilo. Na piano hrál známý virtuos p. Fr. Kav á n,\nvychovatel u pana hraběte Chotka. Přednášel solovou\nskladbu od Mendelssohna „Píseň bez slov,\" načež, když\nvyvolán byl, zahrál vlastní skladbu, transcripci na nápěv\nnárodní písně „Já jsem z Kutné Hory\" atd., kterou se\nnejen co výtečný mistr ve hře, nýbrž i co znamenitý dů-\nkladný skladatel foýti osvědčil, neboť skladba tato prvnější\ndaleko předčila. Pozná ji obecenstvo brzo, neboť vyjde\nco příloha k „Daliboru.\" a posluchačstvo přijalo ji s ve-\nlikou pochvalou. Na ílétnu přednášel absol. žák kon-\nservatoria pan Frič z Nových Dvoru koncertní kus na\nmotivy ze zpěvohry „Puritané\" od Fiirstenaua s průvodem\nfortepiana (pan E. Klir), a osvědčil svou hrou, že jest\nvýtečník na svém nástroji. Obecenstvo jej hlučnou po-\nchvalou odměuilo. Vzdávaje všem účinkujícím za jich\nlaskavé spolupůsobení nejvřeleji díky, projevuji naději, že\nakademie tato letos nebude poslední.\n\nBremy. Nedávno slyšeli jsme tu v koncertě ruského\ncellistu Davidova; překonáváť těžkosti svého nástroje\ns neslýchanou čistotou, aniž by pěstování tónu\nzanedbával.\nlusbruck. Dne 14. března dávala se po páté\nnová opera „Vévoda Bedřich\" od Nagillera, kteráž prý\ntaké v Praze provozovati se bude.\nPaříž. Dne 28. března dávala se v divadle Bouffes\nParisiens poprvé jednoaktová operettka „Dafnis a Chloe\"\nod J. Offenbacha a došla skvělého výsledku. V této\noperettce debutovala poprvé krásou a puvabností vynikající\ndívka Juliette a líbila se velice.\nTerst. Místo kapelnické po zemřelém L. Riccim\nobdrží prý Nicolo di Giosa, skladatel opery „Don Checco\",\nkteráž se za nejlepší komickou operu v nynějším čase\npovažuje.\n\nDur a moll.\n\nOtáz. Kdo byl v hudbě splacen největším nevděkem?\nOdp. Gen eral-Bass; neboť slouží tak dlouho hudbě\na dosud nestal se maršálkem.\nOtá z. V které tónině se nejtížeji komponuje ?\nOdp. V A-dur; neboť než započneme, musíme Iři\nkřížky udělat."}]}