{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_sha256": "1fa178280b00d25268fca797186f4e5507b475bde165356ca7f330affe7f51ee", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/04/20_01/bmtnabd_1860-04-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[89]", "page_fin": "[89]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.1", "titre_corps": "Mohyla.", "titre_sommaire": "Mohyla.", "signature_source": "Gustav P. Moravský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[89]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 425, "texte": "Mohyla.\nGustav P. Moravský.\nZa horou se vyvýšenou\nOtevírá dolina;\nZa dolinou porosenou\nMohyla se vypíná.\nA za noci u mohyly\nPoletují duchové\nJakoby to naši byli\nZahynulí rekové*\nŽivými se točí koly,\nMeči bijí do sebe,\nv\nZe se rány po vůkolí\nOzývají do nebe.\n„Ha! vy reci, doba šerá\nVolá, volá do boje!\nVe mohyle za večera\nMy nemáme pokoje !\" ...\nA tu zora do doliny\nJako rfiže pílila,\nZahynulé Slávy syny\nZahalila mohyla ...."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[89]", "page_fin": "90", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť. Podává Zikmund Koleŝovský.", "titre_sommaire": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť. Podává Zikmund Koleŝovský.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[89]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.1", "debut_caractere": 427, "fin_caractere_exclue": 2910, "texte": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\nPodává Zikmund Koleŝovský.\nPosvátný čas povstal, postní mi příležitost, bych\nskladby Fr. Brixiho, o nichž jsem v loni v těchto\nlistech všeobecně promluvil, nyní zevrubněji prošel.\nJak známo, pokusil jsem se Brixiovy mše na\nctyry druhy, totiž: na slavnostní, pastorální, adventní\na postní rozvrhnouti* Rozdělení prvních dvou druhů\nodůvodněno jest buď vnitřním karakterem skladeb sa-\nmých; buď tím, že skladatel sám je nadpisy opatřil,\nCo se však rozvržení dvou posledních druhů týče,\ndlužno podotknouti, že Fr. Brixi ani adventní ani postní\nmše (sine gloria) v pravém smyslu slova nepsal, nic\nméně stává mnoho mší Brixiových, v nichžto se\nkarakter této posvátné kostelní době odpodvídající,\npatrně jeví.\nNásledkem toho cítím se nucena, následující mše,\nv kterýchžto zvláště věřící tužba vyjádřena jest, za ta-\nkové považovati, které Brixi pro adventní čas ustanovil.\nTyto jsou: mše do F-dur (Benedictus do D-moll se\nsopránovým sólem) mše do A - moll (Benedictus do\nC-dur s altovým sólem), mše do A-dur (Benedictus do\nA-dur s tenorovým a bassovým sólem), mše do F-dur\n(Benedictus do D-moll s altovým sólem) a jiných více.\nv\nZe se tyto čtyry mše pro adventní čas zvláště\nhodí, vysvítá patrně nejen z toužebně držaného karak-\nteru všech částí; nýbrž i zvláště z Benedictus svrchu\nudaných mší. Bych se vystřehl nedorozumění, aneb\nlépe řečeno, by mi každý dobře porozuměl, nutno mi\npoznamenati, že na slova „Benedictus, qui venit in\nnomine Domini\" ve mšeoh pro advent ustanovených\npřiměřeně váha kladena býti má, a že slova tato za nej-\nvyšší vrchol považovati se musí.\nTotéž platí o slovech : „Et incarnatus est de spi-\nritu sancto ex Maria virgine\" ve mších pastorálních;\n„Crucifixus etiam pro nobis, sub Pontio Pilato passus\net sepultus est\" ve mších postních; a konečně „Et\nresurrexit tertia die secundum scripturas\" a „Agnus\nDei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis\" vedle vý-\nznamného „Alleluja\" ve vložkách v čase velkonočním.\nPregnantní karakteristiku našel jsem ovšem jen\nv dílech našeho Fr. Brixiho a musím se upřímně vy-\nznali, že toto mé pojmutí jest výsledkem studií staro-\nklassických a jmenovitě Brixiových skladeb. *)\n\n*) Že pan Zik. Holešovský tak hluboce do skladeb Brixiových\nvnikl, má vlastně, ackolřV byl žákem ředitele konservatoria\nDiviše Webera, jen za výborný návod svému otci, jenž absol-\nvovav theologii u kapelníka dómu J. A. Koželuha náuku\no komposicí studoval, co děkovati. Mimo tyto výtečné muže"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 462, "texte": "Že toužebný karakter v „Benedictus\" svrchu uda-\nných mši nejjasněji vystupuje, to dotvrdí zajisté každý\nmyslící hudebník, jenž je důkladně a zevrubně pro-\nstudoval.\nMaje za to, že jsem se dostatečně o skladbách F.\nBrixiho vůbec vyslovil, přejdu nyní k bližšímu rozbí-\nrání mší pro posvátný čas postní se hodících. Dle\nmého náhledu jsou zvláště tři mše, v nichžto karakter\nnej hlubší zkroušenosti patrně vyniká. Jsou to mše do\nE-moll, A-moll a F-dur.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.2", "debut_caractere": 3634, "fin_caractere_exclue": 5226, "texte": "měli na hudební vzdělání pana Zik. holešovského též jiní tř\nzajisté prospěšný vpliv. Tito jsou: Yácl. Tomášek, Tří-\nben see a Jan N. Vitá sek. Neobdrželť sice od těchto vý-\ntečníků systematického navedení, avšak seznámiv se s nimi\nnabyl od nich tolik drahocenných vysvětlení a pokynů v oboru\nhudebního umění, že s to byl tak lecos, co mu až dosud\ntemné bylo, jasným zrakem proniknouti. Od ředitele Diviše\nWebra dostalo se mu důkladného systematického návodu\nv náuce o komposicí vůbec a získal si tím bohatého materiálu\npro svůj celý život. Jeho otec učil ho též latinské řeci,\nk nížto se něco řečtiny přidružilo; neboť latina je nevyhnu-\ntelně potřebná pro každého kostelního skladatele, dále učil\nho zpěvu vůbec a gregorianskému zpěvu zvlášť, pak varha-\nnám, chorálu, římsko-katolickým obřadům a všem odvětvím\nkostelní hudby se týkajícím. Václ. Tomášek, jemuž pan Z.\nHolešovský tři slavnostní »Introityi» věnoval, seznámil ho se\nsprávnou deklamací hudby, vyjasnil mu význačlivosť její a\nvyložil mu zevrubně, jaké prostředky a tóniny se ke každému\nzpůsobu výrazu voliti mají. Od T rieb en see, jenž tak snadno\npřístupný nebyl, dosáhl Z. Holešovský, chodě k němu na ná-\nvštěvy mnohých tajností v oboru vyššího zpěvu, které se\nv žádné škole pro zpěv nenacházejí. Obratný a Holešov-\nskému otcovsky příznivý Vitásek dával mu hlavně draho-\ncenné pokyny v instrumentací a v tvoření ušlechtilé kantileny.\nTak opatřen jsa všemi vědomostmi, byl p. Zik. Holešovský\ns to, porozuměti ryze klassickýin skladbám a oceniti zúplna\njejich význam, což hlavně z jeho článků o Brixiových mších\nvysvítá. Redaktor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "92", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.3", "titre_corps": "Historie jednoty k zvelebení vojenské hudby v Čechách.", "titre_sommaire": "Historie jednoty k zvelebení vojenské hudby v Čechách.", "signature_source": "Redaktor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.2", "debut_caractere": 464, "fin_caractere_exclue": 3632, "texte": "Historie jednoty k zvelebení vojenské hudby\nv Čechách.\n\nJednota k zvelebení vojenské hudby patří zajisté\nk nejdůležitějším hudebním spolkům v naší vlasti a pro-\nspívá zvláště od toho času, co se ředitelství činnému,\nhorlivému a ve svém oboru výtečnému panu J. Pa-\nvlisu dostalo. Avšak co bylo příčinou, že se jednota\ntato utvořila ? Pokusíme se několika slovy ukázati na\npramen, z něhož dotčená jednota povstala*\nJelikož obzvláštní povaha vojenské hudby zvláštní\nznámost v zacházení s dechovými nástroji a z nich\nvyplývající nauku o instrumentací předpokládá a jelikož\nnauky této, kteráž v kombinacích jednotlivých effektů\ntěchto nástrojů spočívá, toliko přiměřeným vzděláním\ndosíci možná; tu ovšem bylo pro nastávajícího hudeb-\nníka vždy velmi nesnadno, by se dokonale pro místo\nčackého vojenského kapelníka vzdělal. Taký dosazený\nkapelník nacházel se na svém místě v osamělém stavu;\ndosavádní jeho hudební vzdělání poskytlo mu málo látky\npro jeho nový obor. Nejsa zasvěcen v tajnostech této\nzvláštní orkestrace a jsa toliko obmezen na své skromné\nzkušenosti vlastním avšak nedostatečným pozorováním\ndosažených, nebyl mladý takový vojenský kapelník s to,\nsvému povolání zúplna dostáti. Ano i vědomosti, kterýchž\nžáci na konservatoriu nabyli, nedostačovaly pro tento\nsměr a pročež bylo na čase, by se tomuto nedostatku\nodpomohlo.\nMaje to vše na zřeteli, ustanovil se ve svém oboru\nzkušený J. V. Svoboda, kapelník u 1. c. k. pluku dělo-\nstřelectva na tom, že zřídí v Praze Jednotu k zve-\nlebení a zdokonalování vojenské hudby\" a skutečně\ntaké to provedh Jednota tato utvořila se následkem roz-\nhodnutí vysokého ministeria vojenství od 9. listopadu\n1850 čís. 5410 a následkem dekretu vysokého místo-\ndržitelství od 12. prosince 1850 čís. 55.589 a sice pod\nprotektorátem jeho Jasnosti pana hraběte Kristiána Wald-\nsteina z Wartenbergu.\nPodstatná tendence této jednoty \"sestávala v tom,\nže se nadaným' skladatelům a hudebníkům, kteří bud\nčleny neb řediteli vojenských kapel býti chtěli, dostane\nod ředitele jednoty Y. Svobody zdarma praktického\nnávodu v instrumentací hudby vojenské a zacházení\njednotlivých dechových nástrojů k umělému a eííektu-\nplnému celku.\nTak povstala jednota k zvelebení vojenské hudby\nv\nv Cechách, která naší vlasti tím k větší ozdobě slouží,\nan podobné jednoty v celém rakouském státu nestává.\nKapelník V. Svoboda snažil se ze začátku co\nnejdřív jakési znamení své činnosti podati. I uspořádal\ndne 15. března 1851 v sále na Žofíně koncert a osvěd-\nčil se nejen co energický ředitel alebrž i co dokonale\nroutinovaný instrumentalisla. Důkazem toho byly v kon-\ncertě tom provedená ouvertura k „Oberonu\", pak or-\nkestrací opatřená píseň „Reiters Abschied\" od hraběnky\nSchlikové a písně „Wanderer\" od Schuberta, dále od\nSvobody instrumentovaný pochod se sborem „Hommage\na Radecký\" od A. Dreyschocka, menuett od Spohra pro\n14hlasou harmonii a konečně korunovací pochod Mayer-\nbeera. V koncertě tom účinkoval pan Cel. Můller na\nhoboj a sl. Vávrova, kteráž Hoškovu píseň „Holka\nz mlýna\" a na přání ještě dvě národní písně zpívala.\nV květnu téhož roku stal se J. V. Svoboda ka-\npelníkem u c. k. pěšího pluku Gustava z Vasy a po-\nkračoval dále u vyučování."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5106, "texte": "Druhý koncert uspořádán byl dne 25. července\nv paláci Waldšteinském (v síni Friedlandské). Prove-\ndeny byly ouvertury k Egmontu od Beethovena a Kar-\nneval Římský od Berlioze, jakož i vítězní pochod „Hom-\nmage a Radecký\" od A. Dreyschocka. Mimo to účin-\nkovali v koncertě tomto p. Cel. Můller na hoboj, pak\npan Weber na housle a sleč. Wagnerova, kteráž\njednu Prochovu a jednu českou píseň od Jelena s po-\nchvalou přednášela.\nTřetí koncert jednoty k zvelebení hudby vojenské\ndne 20. prosince neměl téhož výsledku, jako dva první.\nMezi sedmi kusy líbila se toliko píseň hraběnky Schli—\nkové pro orkestr vojenský uspořádaná, pak pověstná\n„Invitation ala Polka\" od Dreyschocka, již kapelník\nSvoboda pro orkestr uspořádal a konečně brillantní\nvariace pro křídlovku (Flugelhorn) od F. Kohouta vý-\ntečně přednešená.\nNásledující rok dne 21. června 1852 dáván byl\nopět koncert, v němž se karneval římský a ouvertura\nk Egmontu provozovaly. Zajímavá čísla byla toliko\n„lovecké výjevy\" od A. Dreyschocka a „Vybídnutí\nk tanci\" od Webra pro orkestr uspořádané, jakož i\nkavatina pro křídlovku od Svobody.\nRoku 1853 odbýval se dne 28. června koncert,\nv němž provedena byla ouvertura „Die Filibustier\" od\nLobe, vojenský chor od Tittla, lesní píseň od W. H.\nVeita, od Svobody pro vojenskou kapellu zřízená, pak\nslavnost Radeckého, chor s průvodem vojenské hudby\nod A. Dreyschocka. Konečně zpívala sl. Klementova\narii od Belliniho a p. Bradský písně od Hólzla a Kůcken%\nNa to dáván byl ještě jeden koncert dne 24. Lipna\n1853, v němž ctyry vojenské kapelly (as 200 mužů)\núčinkovaly, a v němž mimo jiné také korunovací po-\nchod od Meyerbeera provozován byl.\nAvšak navzdor prospěšnému působení kapelníka\nSvobody nedosáhla jednota žádoucího účele a juž se\nbylo co obávati, že jednota tato sklesne; ale tu pře-\nvzal chvalně známý pan Pavlis ředitelství dotčené\njednoty a počal co nejhorlivěji o rozkvět jednoty se\nstarati.\nBylo to roku 1855, když pan J. Pavlis vesla\ntéto jednoty se uchopil a na vyšší rozkaz dal spolku to-\nmuto jméno vjednota pro vzdělávání vojenské hudby.\"\nNový ředitel plnil s největší svědomitosti své povinnosti\na jelikož se velký počet žáků do kursu pro instrumen-\ntací přihlásil, uspořádal dne 29. prosince r. 1855 první\nvelký koncert, v němž dvě plukovní kapelly účinkovaly\na kdež ouvertury od J. Guttenberga a Fuchse, pak\núvodní pochody z oper „Rienzi\" a „Tannháuser\" od\nR. Wagnera výborně provedeny byly. Následujícím\nrokem dne 29. června 1856 dávány byly juž od žáků\npáně Pavlisových dvě velké skladby, totiž skladba od\nFr. Hofbauera (Vergatterung, Rast, Gebet und Defilir-\nmarsch) a od nadaného Martina Nováčka velké hu-\ndební retraite, kteréž pěknou instrumentací a důklad-\nným zosnováním vynikajíce velké došly pochvaly.\nTak dosáhl ředitel pan J. Pavlis svým vyučováním\nv instrumentací u žáků krásného ovoce a od té doby\npočala jednota tato skutečně prospívati.\nNásledkem velkého nedostatku dobrých piskačů\npři vojenských kapellách přišel ředitel p. Pavlis ještě\ntéhož roku na myšlenku, zříditi školu pro křídlovku,\ntrompetu a eufonion. I rozeslali na všechny c. k.\npluky oběžní listy, by se v tomto podniknutí zúčastnily.\nA skutečně značný počet jich k jednotě přistoupil a\nna podzim r. 1856 byla škola pro tyž nástroje otevřena.\nŽe se mnoho žáků jak z civilního tak z vojenského\nstavu do školy té hlásilo, dá se mysliti; nebof důle-\nžitost lakové školy ležela na bíledni, a pan Pavlis si za-\njisté tím velké zásluhy získal.\nR. 1857 uspořádán byl velký koncert, při němž\ntři vojenské kapelly účinkovaly a v němž od Zimmer-\nmanna, žáka dotčené školy, pro vojenskou hudbu uspořá-\ndaná I.a 2. věta z Beethovenovy synfonie jakož i finále\nz „Tannháuseru\" a ouvertura k „Jesondě\" od Spohra\nprovedeny byly. Mimo to vyznačili se žáci Mareček,\nWusching a Zeichert solovými přednesy. R. 1858 byly\nopět obecenstvu větší skladby předvedeny, totiž ouver-\ntura Ruy Blas od Mendelssohna a k „Egmontu\" od\nBeethovena. V tomto koncertě přednášeli žáci ústavu\nNejedlý, Jeřábek a Weber velmi zdařile sola a osvěd-\nčili, že jsou účastni důkladné inethody páně Pavlisovy.-\nPo úmrtí protektora pana hraběte Waldsteina, pře-\nvzal v tomž roku jeho Jasnost vrchní velitel pan Eduard\nhrabě z Clam-Gallasu protektorství nad jednotou touto.\nRoku 1859 uspořádal ředitel p. Pavlis se žáky ústavu\nv letě ctyry koncerty v zahradě, kteréž velké po-\nchvaly došly. Nyní počítá škola spolková 34 žáků.\nJakých úspěchův ředitel pan J. Pavlis ku pro-\nspěchu vojenské hudby dosáhl, vysvítá ze seznamu\nžáků, kteréž od r. 1843 buď soukromě buď v ústavu\npro vzdělávání ve vojenské hudbě v náuce o instru-\nmentací vycvičil a kteříž nyní u c. k. pluků co ka-\npelníci ustanoveni jsou, aneb jiná prospěšná místa hu-\ndební zaujímají. Tito jsou: V. Froksch, kapelník u 6.\npluku dragonů, A, Rosenkranz, kap. u 39. pěš. pluku,\nMahr, kap. u 7. pluku dragonů, Tropš, kap. u 7. pluku\nhraničárů, Wiesner, kap. u 4. pí. dragonů, Rud. Zavrtal\n(píše se chybně Sawerthal), kap. u 53. pěšího pluku,\nnyní učitel hudby v Haliči, Oujezdský, kap. u 1. pluku\nkyrysníků, Hájek, kap. u 5. pluku hulánů, Klima, kap.\nu 8. pl. husarů, Knina, kap. v Rusi, Košíček, kap. u"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1143, "texte": "44. pěš. pí., Kalous, knížecí srbský učitel hudby v Bě-\nlohrade, Petrák, kap. v Rusi, Šoltys, kap. v Rusi, Jos.\nBartoš, kap. u 4. pl. husarů, Albín Hovorka, kap. u 50\npěš. pluku, V. Turba, kap. v Rusi, E. Gártner, kap. u\nk. pluku gardistů, Berger, kap. u 6. bataillonu myslivců,\nF. Pába, kap. u 55. pěšího pluku, Rastrelli, ředitel kůru\nv Táboře, Klumpar, kap. v Rusi, Chalupecký, kap. u\n10. pl. hulánů, Kollert, kap. u 14. bat. myslivců, Bláha,\nkap. u 9. pí. hulánů, Václ. Stóhr, kap. u 10. pěš. pl.,\nJanig, kap. u. 62. pěš. pl., Unger, kap. u pražské mě-\nšťanské pěchoty, Jansta, učitel hudby v Rusi, M. No-\nváček, ředitel kůru v Bílé Cirkvi (Weisskirchen), Hof-\nbauer, varhaník v Revalu (v Rusi), čeněk Vinař, var-\nhaník dómu v Záhřebě (Agram), Kůhnel, kap. v Rusi,\nM. Zimmermann, kap. u 1. pl. kyrysníků, Jindra, kap.\n31. pěš. pl., Ambrož, kap. u 29. bat. myslivců, Eduard\nHorný, kap. u 74. pěš. pluku, Zatloukal, kap. u 8. bat.\nmyslivců, Matek, kap. u 6. pl. kyrysníků, Ticháček, kap.\nv Rusi, Meloun, kap. u 7. pl. kyrysníků, V. Ludvig,\nkap. u 3. pěš. pl., Witte, kap. u 9. pěš. pl., Řehořov-\nský, kap. u 32. bat. myslivců atd.\n\nRedaktor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.4", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.4", "debut_caractere": 1145, "fin_caractere_exclue": 3629, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nPotřebují—li hlásky a a e mnoho cvičení, než se\ndobře při zpěvu pronášejí, potřebuje ho tím více hlá-\nska zpěvu nejnepříznivější i. česká řeč má dvě i,\na sice, jedno široké: y a jedno úzké: i. V obyčejné\nřeči se nedělá ovšem ač bohužel žádného mezi těmito\ndvěma hláskami rozdílu, kde přicházejí ku př. po , m,\ns, «,• vyslovujeme stejně bia byt, spýchat a spí<\nchat, mít a mýt atd., ačkoliby pozorováním rozdílu naše\nřeč by získala a výslovnost správnější se stala. Ve zpěvu\nalespoň by se rozdílu toho šetřit mělo, protože jest široké\ny tónu tvoření příznivější než úzké neb měkké i.\nDbejme tedy na rozdíl dvou při zpěvu a připravujme\ntak šetření rozdílu toho v obyčejné řeči. V posloup-\nnosti u pronášení hlásek přijde y hned po e; neboť\njest zapotřebí jen malého sevření úst, aby se z\nstalo. Úzké i požaduje značnějšího sevření úst než e,\nmenšího než y. Při pronášení se blíží jazyk zubům\nu mnohých osob až příliš; okolnost ta nemá v řeči\nnic nápadného ano spíše něco lákavého; ve zpěvu ale\nse trpět nemůže, protože jest pěknosti tónu na ujmu.\nNaše řeč jest na i bohatá, tím větší jest tedy potřeba,\naby se rozeznávalo ú%ké od , a aby se úzké\nvůbec příjemným způsobem tvořilo.\nV\nŠiroké y jsme položili naschvál před úzké, abychom\nním toto připravili. Pravé jeho místo jest ale mezi i\na o. Tato poslední hláska jest zase tónu nejpřízni-\nvější. Otevření úst při ní jest dosti velké, jen ne tak\nširoké jako při a. Méně příznivé tónu jest při tom\nse musí zvlášf dbáf, aby nebylo příliš tmavé, t. j. aby\nse netvořilo s příliš vyšpulenými pysky; bude se musit\ntvořit tedy zase víc v pozadí než v popředí úst.\nDvojhlásky ou a ej se musí při zpěvu rozdělit,\nzvlášť připadají-li na dlouhou notu, t. j. dá se slyšet\njen první z nich, kdyby i nota sebe déle trvala; druhá\nse připojí čili pronese docela čerstvě, až když jest\nsvrchovaný čas přejít k příští slabyce; ku př. slovo\nlouka se bude zpívat 10-uka a nikoli slovo\nsejček se-jček a nikoli Za vzor, jak se\nslabyky s dvou hláskou zpívati mají, mohou sloužit slo-\nžená slova, jako: naučení =* , poučení =\npo-učení atd., v kterých se obě dvě hlásky zvlášf vy-\nslovují, ačkoli je naši předkové ne za dvě nýbrž za\njednu slabyku brávali; tak v písni: „ nás milý\nPanef obsahuje verš: „ať nás nau-čí božského\"\nslovo naučí, co dvou- a nikoli co troj-slabyčné, což\nz not dostatečně vysvítá, an připadá první polovice\nslova náu na jednu notu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "93", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.5", "titre_corps": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "titre_sommaire": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.4", "debut_caractere": 3631, "fin_caractere_exclue": 4654, "texte": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Pokráčování.)\nO důmyslném spojení tomto všech téměř oborů\nvědomí školského v jeden předmět podal sám, neb za-\njisté podá zprávu do „Školníka\" páně Šrůtkova. Če-\nštině učil v Kopidlně již r. 1820, tak že žáci jeho ve-\nsměs s úplnou známostí mluvnice a pravopísemnosti\nčeské do světa vycházeli již za těch časů, když jinde\nna venkově o čemž takovém ani zdání nebylo. Úsilí\ntoto ale vzbudilo mu všude příznivců; jedni přáli mu,\naby vzdav se „kantoření\" v hudbě pokračoval a do\nPrahy se na cvičení odebral; jiní upozorňovali před-\nstavenstvo jeho na něho, tak že častěji i J. Exc. nej-\ndůstoj. pan biskup Kr. Hradecký při jeho zkouškách\nbyl, do Kolína jeden, do Střevace tři pochvalné dekrety\nmu zaslal a konečně r. 1841, jsa za příčinou biřmo-\nvání v Kopidlně přítomen, jej vzorním učitelem jakož i\nškolu vzorní školou jmenoval. Pochvaly tyto získal si\nH. nejen působením ve škole, ale i literárními prácemi\npedagogickými, které téměř co rok v bývalém „Příteli"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2425, "texte": "mládeže\" jakož iv „Školníku\" páně Šrůtkově a jinde\ntištěny bývaly.\nA však i podnes pilně pracuje v češtině, řka „aby\npozadu nezůstával,\" a chutě ptá se svých bývalých\nžáků, kteří četně na vyšší studie se odebírají, aby mu\npovídali, co a kde se v mluvnici neb literatuře změnilo\nneb událo. Jolik vidělo se nám povědíti o působení\nHilmarově ve školství; nyní přikročíme k hlavní věci\nhudbě.\nJak již s vrchu řečeno bylo, ukazoval Hilmar již\nv mládí veliké schopnosti pro hudbu, která vždy a\nvšude průvodkyní, blažitelkou, druhou podstatou života\njeho byla. Již v mládí svém pokoušel se o všeliké\nskladební maličkosti, přiváděje jednoduché známé ná-\npěvy v čtverozpěvy a skládaje k všelikým textům při-\nměřené nápěvy. Jako podučitel v Kopidlně pokusil se\ns dobrým úspěchem o skladbu některých kusů taneč-\nních, které v městě i sousedních krajinách obliby našly\na se rozšířily. Tu přimlouvali mu často Šlikovští úřed-\nníci hospodářští, aby vzdav se učitelství odebral se do\nPrahy na vyšší vzdělání v konservatoriu, že pak bude\nmoci základ k štěstí svému položití. Hilmar však při-\npovídaje si v učitelství jistější výživu, neodvážil se na\nnejistou budoucnost, na skluzkou dráhu slávy a zůstal\nučitelem. Arci lituje posud, že se generálnímu basu\nnemohl učiti pod rukou nějakého mistra hudebníka, ný-\nbrž že iv tomto klíči ku veškerému skládání hudeb-\nnímu mrtvá kniha mu byla učitelem on sám sobě\nrádcem a vůdcem. Proto jsou i skladby jeho zcela\njednoduché neb alespoň prosty všeho uměleckého osno-\nvání a vynikají jen svou melodičností, zpěvností, rá-\nzností a přiměřeností ku tanci. Proto brávali od prvo-\npočátku již okolní hudebníci k němu útočiště, vypůjčovali\nse od něho skladby a pořadatelé pak plesu tanečních\nneb akademií ode všad žádávali jej, aby hudbu jejich\nspravoval, tu neb onu zábavu novým tanečním kusem\nvyznačil. Proto musel, ač sám po 20 roků taneční\nhudbu při sborech svých řídil, velmi často jeti bud ku\nokolní šlechtě neb do Jičína a jiných okolních měst a\ntím jméno jeho v rozsáhlém již oboru známým se stalo.\nNejvíce známosti ale dosáhlo jméno Hilmarovo, když\njedna skladba jeho náhodou tiskem vyšla; byla to polka,\na o vzniku i poměru jejím k Hilmarovi jsme vlastně\npředsevzali si něco šířeji promluviti.\nKdo se v původ a vznik polky vmysleti chce, musí\nsi zároveň v pamět uvésti tehdejší stav taneční hudby\ni všecky obyčeje, kterými se Čech a tanec jeho při\nzábavách tanečních vyznamenával.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.6", "titre_corps": "Beethoven v Bonnu. Novelletka.", "titre_sommaire": "Beethoven v Bonnu. Novelletka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.5", "debut_caractere": 2427, "fin_caractere_exclue": 4657, "texte": "Beethoven v Bonnu.\nNovelletka.\nJedna z největších rozkoší tohoto života zdá se\nmi býti ta, poznáme-li staré herce, taneční mistry, zpě-\nváky aneb hudebníky. Každý z těchto starých umělců\nposkytuje nám množství anekdot a upomínek. Za času\nmého pobytu v Bonnu seznámil jsem se s jednou ta-\nkovou hudební osobou, mužem, jenž jsa starý přítel\nznámého komponisty, následující zpomínku ze života mi\nsdělil svého, zeptav se mne dříve nedůvěřlivě, zdaž\nmi máma historie Beethovenovy sonáty při měsíčku\n(cis-moll) ?\nKdyž pak jsem svědomitě odvětil, že mi příběh\njejí zcela neznámý, cítil se starý hudebník pohnuta, tuto\nzvláštní a velmi dojímavou anekdotu mi sdělili.\nJak známo aneb neznámým spůsobem narodil se\nBeethoven v Bonnu v jednom domě Rýnské ulice. Jsa\nuž komponistou, bydlel na blízku Římského náměstí;\ntehdáž byl velmi chudý, tak nadobyéejně chudý, že\njen v noci na procházku chodíval, střeže se velkého\nducha svého v chatrném oděvu světu okázali. Přece\nale měl klavír, péra, papír, inkoust a několik kněh;\nano měl i někdy, co ještě větší cenu má, navzdor všem\nnedostatkům blažené okamžiky; nebof, nejsa tenkrát\nještě hluch, mohl se alespoň těšiti ze svých vlastních\nskladeb, požitků to, které mu později osud odepřel.\nStarý hudebník, jenž ho častěji navštěvoval, za-\nstavil se jednoho zimního večera u něho, by s ním\nobyčejnou procházku učinil. Beethoven seděl u okna\npři svitu luny a co poetickou tuto situaci zvyšovalo, bez\nohně a beze světla, maje hlavu v dlaň podepřenou a\ntřesa se tuhou zimou na celém těle. Beze všeho zdrá-\nhání chystal se náš výtečník i dnes k noční procházce\ns malým hudebníkem, byl ale zasmušilý, skoro zoufalivý.\n„Nenávidím svět,\" pravil zuřivě, „ano, nenávidím\nsama sebe. Nikdo mně nerozumí a nestará se o mne.\nMám ducha a jsem co Parias považován, mám srdce a\nnemám žádného, koho bych mohl milovati. Ach, kéžby\nbylo juž všeho konec, konec na vždy! Tiše bych zde\nve vlnách Rýnu dřímal a jen s úsilím odporuji poku-\nšení veň se vrhnouti.\" Při tom ukázal na Rýn, jehož\nzmrzlé vlny v měsíční záři se stříbrněly. Mlčky kráčel\ns ním jeho průvodčí úzkými ulicemi nechaje bez pře-\nkážky šlechetného tohoto ducha zbaviti se těžkého bře-\nmena. Z nenadání se Beethoven u Koblenské brány\nzastavil.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "96", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.7", "debut_caractere": 2384, "fin_caractere_exclue": 5899, "texte": "(B.) Chrudim. (Kostelní hudba.) Na velký pátek\nslyšeli jsme v zdejším farním chrámě „Sedm slov Krista\"\nod J. Haydna, ježto z větší části od zdejších dilettantů\npěkně provedeno bylo. Příznivý výsledek této hudební\nprodukce dodává nám naděje a útěchy, že naše kostelní\nhudba neklesá, nýbrž zajisté zkvěte, pakliže někdo o sou-\nstředění zdejších hudebních sil dbáti bude. Jak snadno\nby se zde mohl utvořiti zpěvácký spolek, kdyby ně-\nkterý znalec energicky o věc tu se ujal. Doufejme !\n(—ý.) Z Kutné Ilory. (Hudba k divadel-\nnímu kusu.) Naši ochotníci provozovali dne 9. dubna\nčinohru „Starý desátník\" s předehrou „Poslední slova\ngenerálová\" od Delacoura, ježto opatřena jsouc novou\nhudbou od chvalně známého Fr. Kavana pěkným melo-\ndramatem se stala. Veškerá hudba jest trefné a charak-\nteristické lícení citů naznačující všechna znamení, kte-\nrýchžto náhle oněmělý desátník místo řeci užívá; každý\njednotlivý akkord jest významný, anto v rozličném svém\nrozvedení kreslí obrazy sluchu srozumitelné. Úvodní\nouvertura je velmi zdařilá a pan Kavan osvědčil se v této\nskladbě nejen co obratný skladatel, alebrž i co dobrý\nznalec instrumentace. Hudba jest originální a dodává\nnám naděje, že pan skladatel nyní více v oboru instru-\nmentální hudby pracovati bude. Provedení bylo pod\nosobním vedením pana Fr. Kavana výborné,\n(?) Z Mnichova Hradiště. (Koncert.) Po dlou-\nhém čase mohu opět jednou radostnou zprávu podati o\nnašich hudebních poměrech, neb ačkoliv o jednom toliko\nvýjevu mluviti chci, doufám že nezůstane osamělým a že\nveškeré síly, které tentokráte skvělým spůsobem doká-\nzaly, sec jsou, 11a proklestěné dráze dále kráčeti budou.\nVšak k věci. Dne 9. dubna jsme tu měli koncert. Pro-\nbírat budu jednotlivá čísla dle pořádku programmu:\nI. Oddělení: 1. Ouvertura k zpěvohře „Oberon\" od We-\nbra dobře se provedla, ac v Adagiu místem tempo nebylo\npřiměřené. 2. Proslov výtečně přednesen slečnou K. K.;\nbyloť to jakési panegyrikon na hudbu, jemuž by trochu\nsrozumitelnější mluva nebyla škodila. 3. Zastavenícko od\nHoráka. 4. Koncert na housle od Beriota zručně před-\nnešený p. Auerem, jenž školu prozrazuje. 5. „Žáby,\"\nkomický ctverozpěv od Scháffera. 11. Oddělení: 6. Ou-\nvertura k opeře „Jan z Paříže\" od Boieldieua velmi\ndobře podána. 7. Večerní sbor ze zpěvohry „Nocleh\nv Granadě,\" ač precisně proveden, přece obecenstvo jak\nby se očekávali dalo, nedojah 8. Písně: „Ty hvězdičko\ntmavá\" od Zavrtala, „Nevěsta předoucí,\" „Věnečky\" od\nSkroupa zdařile zpívala sl. J. P. 9. Airs bohéines od\nSchulholFa, Romanci a lnquié.tudu od Dreyschoeka velmi\ndovedně hrál na piano p. K. Matoušek a hojným potle-\nskem byl odměněn. 10. ctverozpěv „Valčík\" od Vogla\nmusil se opakovati. Orchestr se ovšem docela dobře držel,\ncož hlavně zásluhou dirigenta p. Auera, patrně však va-\ndily špatné nástroje ] u Weforovy ouvertury se téměř do-\ncela přehlídly jemné nuance v pianu a pianissimu, v jichž\ndobrem provedení effekt leží. Sbory si vedením p. učitele\nBubáka statně počínaly. Doufáme že oto postaráno bude,\naby se taková šlechetná a šlechtící zábava co nejdříve\nzase uspořádala. Patrno bylo, že naše obecenstvo tako-\nvým podniknutím posud zvyklé není, anto kusy, které by\njinde roznítily, dosti chladně přijalo, při cemž ovšem se\nzapomenouii nesmí, že to byl první pokus. Co zvláštní\núkaz zdejších poměrů připomenouti musím , že mnozí\nz honorac a nehonorac proto koncert svou návštěvou ne-\npoctili, poněvadž osobně pozváni nebyli; NB. cistě lito—\ngrafovaná návěští z páně Zwiklovy tiskárny po dva dni\n11a rozích dosti zřejmě mluvila."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4901, "texte": "(—?) Z Náchoda. (Akademie.) Ochotný náš ře-\nditel kuru, pan K. Kejklíček, uspořádal se svým synem,\nznámým to hudebním umělcem, dne 25. března hudební\na deklamatorní akademii, v nížto se vedle zdejších hudeb-\nníků též okolní zúčastnili, tak že orkestr 50 hudebníků\nčítati mohl. Orkestralní kusy provedeny byly dva, z nichžto\nouvertura z opery „Stradella\" obratně podána, od obe-\ncenstva vděčně přijata jest. Dále slyšeli jsme koncertní\nduo pro piano a housle od Wolfa a Beríota, v němžto\nse c. k. aktuar pan G. Š., žák chvalně známého p. B.\nSimáka v Praze na piano a pan K. K. jen na housle\nvyznačivše velké pochvaly došli. Neméně líbila se slečna\nK. K.s úspěchem polku od Walace přednášejíc. Na to\nzpívala spanilomyslná paní podkrajská píseň „Češku\" tak\ncituplně a nelíčené as takovým výrazem, že potlesku\nrozjařeného obecenstva nebylo konce; dále přednesl náš\nrodák pan Jos. G., jenž schválně z Hradce sem přijel,\nbassovou arii od Wintra s průvodem orkestru a došel\nvelké pochvaly. Konečně slyšeli jsme pěkné čtverozpěvy,\nnocturnu na lesnici, elegii na hoboj a piecu na ruční\nharmoniku, kterouž se pan S. ze Skalice vyznačil. Co\nse deklamací týče, přednesla lOletá Růženka, dcera zdej-\nšího c. k. kontribučního, zdařile báseň „Dítě v zastavárně\"\na slečna F. H. deklamovala výborně národní balladu od\nJar. Kaliny. Všecka čísla byla od obecenstva s velkou\npochvalou přijata a účinkující, jimžto srdečný dík zde\nvzdáváme, byli pochvalou odměněni.\n(J. M.) Z Nového Bydžova. (Produkce zpě-\nváckého spolku.) Nás zpěvácký spolek uspořádal dne\n11. dubna v sále „U Hladkých\" hudební produkcí, kdež\njsme mimo dvě ouvertury k „Zampě\" od Heralda a „Nor-\nmě\" od Belliniho, tři sbory: „Na vlast,\" „České srdce a\nčeská krev44 od Jelena a německé „Lob des Weines,\"\nslyšeli. Ačkoliv pěkné sbory Jelenovy nejen velkého rozší-\nření, nýbrž i obliby došly, předce musíme upozornit p.\nředitele J. Joska na novější, které v „Záboji,44 sbírce\nctverozpěvů, vycházejí. Bylo by žádoucno, by toto důle-\nžité podniknutí ohlasu našlo u spolků zpěváckých. Ostatní\norchestrální skladby „Kavatina,\" zdařilá „Slovanská qua-\ndrila44 od L. Procházky, byly nazvíce zdařile provo-\nzovány. Básně „Tři doby v zemi české\" od B. Jablon-\nského a „Chvála dítek,\" předneseny slečnami St—ou a\nP—vou došly hlučného potlesku. Celá zábava byla ne-\nnucená, jenom větší přesnost a lepší přednes ve sborech\na orchestrálních skladbách by byly žádoucny.\n\nV. ze Struh.\nZ Černovic na Bukovině. (Dop. pův.) Sl. Bogdanovicova\na zpěvácký sbor. Na nás snad toho roku všichni\numělci zapomněli, opomíjíce nás na svých uměleckých ce-\nstách přes Lvov navštíviti. Tím způsobem se naše celá\nkoncertní saisona redukuje na dva koncerty sl. Bogda-\nli oviěovny, o které již v těchto listech zmíněno ve\nzprávách z Karlových Varů a z Krakova. Vyznamenává\nse dobrou italskou školou, zručností a znamenitým objemem\nhlasu. Zpívala nejvíce arie z italských oper, několik pol-\nskýchmazurů, za jichžto výborný přednes štědře po-\ntleskem odměněna byla. Zpěvácký sbor, jsa teprv\nve svém vývinu, nemohl tuto zimu žádných hudebních\nzábav pro přispívající údy uspořádati. Na všeobecné\npřání nastudovali členové sboru s velikou pílí pro odpo-\nlední pobožnost na velký pátek některé přiměřené čtvero-\nzpěvy, které však z jakéhosi nedorozumění, aneb spíše\nz bezcitnosti pro zpěv přerušeny byly. Přednosta sboru\nbyl si ozumen s panem kanovníkem, by se zpěv sboru\nodbyl o pate hodině, anto duchovní svou pobožnost jak\nobyčejně o 3. odbývati měli. Sotva však sbor svůj zpěv\nzapočal, byl nevlídnými slovy jistého velebného pána\npřetržen. Není divu, ze zde tak těžko sehnati několik\nhudebníků do kostela, když se jim za jich horlivost takou\nměrou zplaci. Ješte podotknouti slušno, že městská rada\nochotné propůjčila v radním domě místnost ku cvicení se\nve zpěvu. Ku zalození fondu uspořádali výborové sboru\nv minulém masopustě ples, který zanechal našim kraso-\ntinkám mnohou příjemnou zpomínku. Mimo velké množ-\nství vznešenějších rodin bavil se p. hrabě Rothkirch,\npresident zemský a protektor zpěváckého sboru, již pozdě\npo pul noci se svou chotí jakož i přednosta sboru, zem-\nský rada p* Spousta. Behem leta uspořádá sbor několik\nvýletu, o nichž později.\n\nFreiburg. Tenorista p. Chrudimský a kapelník\np. dr. Muck převezmou od 15. září 1860 zdejší divadlo.\nPaříž. Nedávno koncertoval tu pan Zarzicki,\npolsky pianista, jenž velkou sběhlostí prstů a znamenitou\njistotou ve hře vyniká. Pan Zarzicki přednášel po-\ndivuhodně své komposice a skladby od Chopina, jehožto\nsloh a tradicí si osvojil.\nVídeň. Ve čtvrtek dne 12. t. m. dávala italská\noperní společnost v divadle na řece Vídni pod vedením\np. Salviho první své představení. Provozovali se „La-\nzebník Sevillský\" od Rossiniho a pan Ballerini, jenž Al-\nmavivu představoval, byl tak chraptivý a nedostatečný, že\nsotva notám zadost učinil. Velké pochvaly došla paní\nCbarton-Demeurová a pan Fagotti (Figaro). Návštěva\nbyla četná.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "95", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "95", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Ve středu dne 11. t. m. dávala", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Ve středu dne 11. t. m. dávala", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5642, "texte": "Stavovské divadlo. Ve středu dne 11. t. m. dávala\nse ponejprv Offenbachova nová operettka „Manžel\npřede dveřmi\" a došla příznivého výsledku, Operettka\ntato je šestá, kterouž jsme od Offenbacha v Praze sly-\nšeli, Hudba je dosti lahodna a vyniká hlavně svými\nutěšenými a pikantními duetty, terzetty, kvartetty. Místo\nouvertury zaujímá valčík, jenž co do svěžesti myšlenek\nstarším Straussovým ustoupiti musí. Až dosud zaujímá\nOffenbachova operettka „Svatba při záři svítilen\" první\nmísto, jí po boku stojí „Orfeus\" a „Manžel přede dveřmi,\"\nnačež „Příštipkář a milionář,\" „Martin houslista\" a ko-\nnečné „dívka z Elisonza\" k nim se přidružili mohou.\nDěj svrchu udané operettky je velmi jednoduchý a roz-\nvláčný. Florian (p. Markvart) spadne při svém útěku\npřed věřiteli komínem do komnaty Roziny (sl. Miillerova),\nprovdané za Mariina (Rafaela), Rozina vstoupí se svou\npřítelkyní Susanou (sl. Lichtmayova) do komnaty. Florian,\njenž se před nimi do jarmary schoval, volá, jsa v nebez-\npečí, že se udusí, o pomoc. Jsa od žen vysvobozen, vy-\nzná se Florian ze všeho. Tu klepá manžel na dvéře.\nŽenske i Florian jsou v rozpacích a po rozličných poku-\nsech k uprchnutí postesti se Florianu oknem po provaze\ndolu se spustili. Na to otevře Rozina muži, jenž velmi\ndlouho přede dveřmi čekati musel, dvéře a děj se ukončí.\nVe čtvrtek dne 12. dávala se opera „Hugenotté,\"\nv níz sl. Luccova od městského divadla z Olomouce\nco Valentina poprvé na engagement vystoupila. Sl. Luc-\ncova je interessantní zjev na divadle, je mladá a má\nvšechny potřebné vlastnosti pro obor dramatický. Její\norgan as dvě oktávy obsahující a až k vysokému C sa-\nhající je krásný, plný a vydatný, vynikajíc ušlechtilou\nbarvitostí a příjemností zvuku. Sl. Luccova dosáhla krá-\nsného úspěchu a byla mnohokrát volána. V sobotu dne\n14. dával p. Bachmann k svému příjmu operu Tanu-\nli aus er; avšak náhlá chraptivosl zabránila mu rozvi-\nnouli všechny krásy jeho znamenitého tenoru. V úterý\nslyšeli jsme Normu, v nížto sl. Luccova titulní úlohu\ns velkým úspěchem zpívala. Debutantka osvědčilá tu na\nnovo své velké nadání pro obor dramatický, vynikla pre-\ncisným zpěvem, pěknou mimikou a nenuceným se pohy-\nbováním a čistou intonací. Mladá tato umělkyně byla se\nsl. Mikovou (Adalgisa) mnohokráte volána.\nJak se dovídáme, jest sl. Luccova od ře-\nditelství na jeden rok pro zdejší operu engažována.\nNáš krajan, pan Jul. Ben o ni, slovútný impro-\nvisator na piano, skladatel písní, sborů, Ave regina a\ntvůrce tří oper: Die Wunderblume, Emma o protettore in-\nvisibile, Giovanna da Ponte, kteráž poslední se v Praze\nr. 1855 dávala, opustil svou krásnou uměleckou dráhu\na věnuje se hospodářství v Dubě blíž Vodňan na panství\nHennigsteinském.\nNadaný virtuos pan Ant. Bene vi c uspořádá\ndne 22. dubna koncert, v němž Beethovenovu sonátu\n(G-molI) pro housle a piano (p. Fischer), koncertní po-\nlonaise od Ernsta, variace od Rode a adagio a rondo\nod Vieuxtempse přednášeli bude. SI. Mikova přednese\ndvě písně od Schuberta a Gumberta.\nVelký koncert ku prospěchu rigorosantů\nmedicínské fakulty bude dne 28. t. m. pod řízením H.\nz Biilova, Programm je tento: Ouvertura k „Casaru\" od\npak skladby toliko Lisztovy, totiž koncert pro\npiano synfonická báseň „Přelude,\" „Festmarsch\nzur Gothefeier/* capriccio na motivy „Ruinen von Athén\"\na dvě písně „Mignon\" a „Loreley,\" jež sl. Luccova zpí-\nvati bude.\nSI. Emilie Prauseova ? koloratorní zpěvkyně u\nzdejšího stavovského provdala se za soukromníka\npana Kainze.\nPan A p p éy Pražan a výtečný barytonista, zů-\nstane, jak se dovídáme, navždy v Praze a založí tu ústav\npro zpěv.\nNáš věhlasný virtuos p. A. Dreyschock je\nnyní lvem koncertní saisony v Petrohradě. Dávalť\ntam dva koncerty v divadle Michalském, a jeden dne 10.\ndubna ve velkém divadle s neslýchaným výsledkem. J.\nV. velkovévoda Konstantin pozval A. Dreyschocka\ndvakrát ke dvoru, by od něho Beethovenův koncert a\ntrio od Mendelssohna s průvodem orkestru šlyšeti mohl.\nTéž velkovévodkyně Helena pozvala ho dvakrát ke dvoru.\nPetrohradské noviny vyhlašují A. Dreyschocka za nej-\nprvnějšího virtuosa na piano.\nZdatný skladatel pan Lud. Procházka vě-\nnoval svou ouverturu k tragedii „Alexej\" od V. Hálka\nJ. V. ruskému princi Konstantinu.\nKoncert ku prospěchu služebných Praž-\nských řízením p. kapelníka Fr. Skroupa došel v no-\nvoměstském divadle skvělého výsledku. Slyšeli jsme z in-\nstrumentálních skladeb krásnou a půvabnou synfonii od\nnašeho výtečníka W.ll. Veita, jejížto každá věta vel-\nkého potlesku došla. Netřeba slov šířiti o tomto skutečně\npoetickém a duchaplném díle, jehožto poslední věta nej-\nvyšším vzletem vyniká. Beethovenova synfonie (op. 91)\n„Vítězství u Vittorie\" je zvukomalba lícící výjevy v bitvě,\nv nížto píseň „Marlborough\" a „God save the king\" ve-\ntkány jsou. Synfonie tato je nejslabší instrumentální práce\nBeethovenova a musí se jen za příležitostnou pova-\nžovati. Dále hrál pan Karel Fischer brillantní polonaise\nod K. M. Webra, od F. Liszta instrumentovaný velmi\nvkusně a elegantně a byl mnohokráte volán. Té cti do-\nstalo se též naší roztomilé zpěvkyni, paní L. Bělské,\nkteráž první arii Agathy z „Carosťrelce\" a romanci „Růže\njak ty jsi vnadná a něžná\" z opery „Zeinire a Azor\" od\nSpohra v češtině cituplně přednášela. Ušlechtilost a\nsběhlost jejího rozsáhlého a vydatného sopránu a její\npromyšlený a nelíčený přednes jsou přednosti, které jí\nvždy za skvělý výsledek ručí. Paní Běl ská byla něko-\nlikráte hlučně volána. Konečně přednášela pani Burg-\ngrafová dvě německé deklamace s výrazem as nu-\nancemi.\nSlečna Chal oupkova, která se v loni za\njistého Schródera provdala, je nyní v Detmoldu engažo-\nvána a vyniká, jak se Berlínskému „Theater-Moniteuru\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2382, "texte": "píše, zvláště krásným a vysokým hlasem, ryzým to so-\npránem, aniž by ji při tom scházelo potřebné síly v střední\npoloze; přidáme-li k tomu její výbornou školu spojenou\ns dramatickou a ohnivou hrou, lze tu směle tvrditi, že partiím\nsvým, na př. Constanze, Norma, Lucrezia, Jessonda plat-\nnosti dodává.\nKrajan náš, pan Tich áček, o němž nějaký\nněmecký pan Prášil pověst roznesl, že umělec tento\nutrpěl na sluchovém ústrojí pohromu, vystoupil nedávno\nco Eleazar v „Židovce\" od Halevyho v Magdeburku a\nzbudil velkou sensací. Pan Tichácek je úplně zdráv.\nPan Theodor Bradský, ředitel hudby v Ber-\nlíne, složil novou ouverturu, jižto J. M. princi pruskému\nvěnoval a kteráž se v divadle „Viktoria\" provozovati bude.\nSI. Ferlesova opustila docela dvorní divadlo\nv Berlíně a vystoupí v Karlsruhc, kdež bezpochyby en-\ngažována bude.\n- Slečna Anna An der ov a, sestra znamenitého\nnašeho tenoristy A. Andra ve Vídni, jsouc nadaná krá-\nsným sopránem a pro operu od svého bratra Alojse vy-\ncvičena, vystoupí poprvé v Štýrském Hradci. ,\nPomník slavného rakouského vojevůdce, arci-\nknížete Karla, bude ve Vídni co nevidět odhalen, za\nkteroužto příčinou dostal dle doslechu vrchní c. k. ar-\nmádní kapelník, Leonhardt, rozkaz, aby pátral po pí-\nsních, nápěvech, hudebních skladbách, pochodech a j.\npamátkách, na cest řečeného vojevůdce složených neb\nz toho casu pocházejících. Lze se domýšleti, že v Če-\nchách, kdež každému téměř náchylnost k zpěvu a hudbě\nvrozena jest, leckde zachovala se posud nějaká památka\ntaková, buď opsána neb alespoň v paměti těch, kdo píseň\nčeskou neb německou, pochod atd. sami slýchávali. Nechť\nse zašlou takové písně a nápěvy, kdyby někdo ně-\njaké měl, jmenovanému panu vrchnímu kapelníkovi do\nVídně. (P, Nov*)\nVěhlasný francouzský zpěvák pan Jul. Stockhau-\nsen, jejž jsme zde as před 3 lety v koncertě slyšeli,\nuspořádá, jak doslýcháme, tento měsíc zde koncert, na nějž\nzvláště zpěvumilovné obecenstvo upozorňujeme.\nLiteratura hudební. Druhý sešit „Záboje\" ob-\nsahovat bude ctyry ctverozpěvy, totiž: Tichá noc od Mar-\ntina Nováčka, ředitele kůru v Bílé Církvi 5 Čechoslovan\nod VácL Zavrtala, kapelníka v Turíně, panu V. Čer-\nvenému v Králové Hradci věnovaný; Nevěrný milý od\nKm. Vašáka a Svorný duch od Suchánka, clena\ndvorního orkestru v Drážďanech. Jak se páni odběratelé\npřesvědčili, jsou u prvního sešitu úprava, papír i rytba\npěkné a titulní vignetka velmi vkusná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.2", "titre_corps": "(B.) Chrudim. (Kostelní hudba.) Na velký pátek", "titre_sommaire": "(B.) Chrudim. (Kostelní hudba.) Na velký pátek", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.7", "debut_caractere": 2384, "fin_caractere_exclue": 5899, "texte": "(B.) Chrudim. (Kostelní hudba.) Na velký pátek\nslyšeli jsme v zdejším farním chrámě „Sedm slov Krista\"\nod J. Haydna, ježto z větší části od zdejších dilettantů\npěkně provedeno bylo. Příznivý výsledek této hudební\nprodukce dodává nám naděje a útěchy, že naše kostelní\nhudba neklesá, nýbrž zajisté zkvěte, pakliže někdo o sou-\nstředění zdejších hudebních sil dbáti bude. Jak snadno\nby se zde mohl utvořiti zpěvácký spolek, kdyby ně-\nkterý znalec energicky o věc tu se ujal. Doufejme !\n(—ý.) Z Kutné Ilory. (Hudba k divadel-\nnímu kusu.) Naši ochotníci provozovali dne 9. dubna\nčinohru „Starý desátník\" s předehrou „Poslední slova\ngenerálová\" od Delacoura, ježto opatřena jsouc novou\nhudbou od chvalně známého Fr. Kavana pěkným melo-\ndramatem se stala. Veškerá hudba jest trefné a charak-\nteristické lícení citů naznačující všechna znamení, kte-\nrýchžto náhle oněmělý desátník místo řeci užívá; každý\njednotlivý akkord jest významný, anto v rozličném svém\nrozvedení kreslí obrazy sluchu srozumitelné. Úvodní\nouvertura je velmi zdařilá a pan Kavan osvědčil se v této\nskladbě nejen co obratný skladatel, alebrž i co dobrý\nznalec instrumentace. Hudba jest originální a dodává\nnám naděje, že pan skladatel nyní více v oboru instru-\nmentální hudby pracovati bude. Provedení bylo pod\nosobním vedením pana Fr. Kavana výborné,\n(?) Z Mnichova Hradiště. (Koncert.) Po dlou-\nhém čase mohu opět jednou radostnou zprávu podati o\nnašich hudebních poměrech, neb ačkoliv o jednom toliko\nvýjevu mluviti chci, doufám že nezůstane osamělým a že\nveškeré síly, které tentokráte skvělým spůsobem doká-\nzaly, sec jsou, 11a proklestěné dráze dále kráčeti budou.\nVšak k věci. Dne 9. dubna jsme tu měli koncert. Pro-\nbírat budu jednotlivá čísla dle pořádku programmu:\nI. Oddělení: 1. Ouvertura k zpěvohře „Oberon\" od We-\nbra dobře se provedla, ac v Adagiu místem tempo nebylo\npřiměřené. 2. Proslov výtečně přednesen slečnou K. K.;\nbyloť to jakési panegyrikon na hudbu, jemuž by trochu\nsrozumitelnější mluva nebyla škodila. 3. Zastavenícko od\nHoráka. 4. Koncert na housle od Beriota zručně před-\nnešený p. Auerem, jenž školu prozrazuje. 5. „Žáby,\"\nkomický ctverozpěv od Scháffera. 11. Oddělení: 6. Ou-\nvertura k opeře „Jan z Paříže\" od Boieldieua velmi\ndobře podána. 7. Večerní sbor ze zpěvohry „Nocleh\nv Granadě,\" ač precisně proveden, přece obecenstvo jak\nby se očekávali dalo, nedojah 8. Písně: „Ty hvězdičko\ntmavá\" od Zavrtala, „Nevěsta předoucí,\" „Věnečky\" od\nSkroupa zdařile zpívala sl. J. P. 9. Airs bohéines od\nSchulholFa, Romanci a lnquié.tudu od Dreyschoeka velmi\ndovedně hrál na piano p. K. Matoušek a hojným potle-\nskem byl odměněn. 10. ctverozpěv „Valčík\" od Vogla\nmusil se opakovati. Orchestr se ovšem docela dobře držel,\ncož hlavně zásluhou dirigenta p. Auera, patrně však va-\ndily špatné nástroje ] u Weforovy ouvertury se téměř do-\ncela přehlídly jemné nuance v pianu a pianissimu, v jichž\ndobrem provedení effekt leží. Sbory si vedením p. učitele\nBubáka statně počínaly. Doufáme že oto postaráno bude,\naby se taková šlechetná a šlechtící zábava co nejdříve\nzase uspořádala. Patrno bylo, že naše obecenstvo tako-\nvým podniknutím posud zvyklé není, anto kusy, které by\njinde roznítily, dosti chladně přijalo, při cemž ovšem se\nzapomenouii nesmí, že to byl první pokus. Co zvláštní\núkaz zdejších poměrů připomenouti musím , že mnozí\nz honorac a nehonorac proto koncert svou návštěvou ne-\npoctili, poněvadž osobně pozváni nebyli; NB. cistě lito—\ngrafovaná návěští z páně Zwiklovy tiskárny po dva dni\n11a rozích dosti zřejmě mluvila."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2400, "texte": "(—?) Z Náchoda. (Akademie.) Ochotný náš ře-\nditel kuru, pan K. Kejklíček, uspořádal se svým synem,\nznámým to hudebním umělcem, dne 25. března hudební\na deklamatorní akademii, v nížto se vedle zdejších hudeb-\nníků též okolní zúčastnili, tak že orkestr 50 hudebníků\nčítati mohl. Orkestralní kusy provedeny byly dva, z nichžto\nouvertura z opery „Stradella\" obratně podána, od obe-\ncenstva vděčně přijata jest. Dále slyšeli jsme koncertní\nduo pro piano a housle od Wolfa a Beríota, v němžto\nse c. k. aktuar pan G. Š., žák chvalně známého p. B.\nSimáka v Praze na piano a pan K. K. jen na housle\nvyznačivše velké pochvaly došli. Neméně líbila se slečna\nK. K.s úspěchem polku od Walace přednášejíc. Na to\nzpívala spanilomyslná paní podkrajská píseň „Češku\" tak\ncituplně a nelíčené as takovým výrazem, že potlesku\nrozjařeného obecenstva nebylo konce; dále přednesl náš\nrodák pan Jos. G., jenž schválně z Hradce sem přijel,\nbassovou arii od Wintra s průvodem orkestru a došel\nvelké pochvaly. Konečně slyšeli jsme pěkné čtverozpěvy,\nnocturnu na lesnici, elegii na hoboj a piecu na ruční\nharmoniku, kterouž se pan S. ze Skalice vyznačil. Co\nse deklamací týče, přednesla lOletá Růženka, dcera zdej-\nšího c. k. kontribučního, zdařile báseň „Dítě v zastavárně\"\na slečna F. H. deklamovala výborně národní balladu od\nJar. Kaliny. Všecka čísla byla od obecenstva s velkou\npochvalou přijata a účinkující, jimžto srdečný dík zde\nvzdáváme, byli pochvalou odměněni.\n(J. M.) Z Nového Bydžova. (Produkce zpě-\nváckého spolku.) Nás zpěvácký spolek uspořádal dne\n11. dubna v sále „U Hladkých\" hudební produkcí, kdež\njsme mimo dvě ouvertury k „Zampě\" od Heralda a „Nor-\nmě\" od Belliniho, tři sbory: „Na vlast,\" „České srdce a\nčeská krev44 od Jelena a německé „Lob des Weines,\"\nslyšeli. Ačkoliv pěkné sbory Jelenovy nejen velkého rozší-\nření, nýbrž i obliby došly, předce musíme upozornit p.\nředitele J. Joska na novější, které v „Záboji,44 sbírce\nctverozpěvů, vycházejí. Bylo by žádoucno, by toto důle-\nžité podniknutí ohlasu našlo u spolků zpěváckých. Ostatní\norchestrální skladby „Kavatina,\" zdařilá „Slovanská qua-\ndrila44 od L. Procházky, byly nazvíce zdařile provo-\nzovány. Básně „Tři doby v zemi české\" od B. Jablon-\nského a „Chvála dítek,\" předneseny slečnami St—ou a\nP—vou došly hlučného potlesku. Celá zábava byla ne-\nnucená, jenom větší přesnost a lepší přednes ve sborech\na orchestrálních skladbách by byly žádoucny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Černovic na Bukovině. (Dop. pův.) Sl. Bogdanovicova", "titre_sommaire": "Z Černovic na Bukovině. (Dop. pův.) Sl. Bogdanovicova", "signature_source": "V. ze Struh", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 2402, "fin_caractere_exclue": 4167, "texte": "V. ze Struh.\nZ Černovic na Bukovině. (Dop. pův.) Sl. Bogdanovicova\na zpěvácký sbor. Na nás snad toho roku všichni\numělci zapomněli, opomíjíce nás na svých uměleckých ce-\nstách přes Lvov navštíviti. Tím způsobem se naše celá\nkoncertní saisona redukuje na dva koncerty sl. Bogda-\nli oviěovny, o které již v těchto listech zmíněno ve\nzprávách z Karlových Varů a z Krakova. Vyznamenává\nse dobrou italskou školou, zručností a znamenitým objemem\nhlasu. Zpívala nejvíce arie z italských oper, několik pol-\nskýchmazurů, za jichžto výborný přednes štědře po-\ntleskem odměněna byla. Zpěvácký sbor, jsa teprv\nve svém vývinu, nemohl tuto zimu žádných hudebních\nzábav pro přispívající údy uspořádati. Na všeobecné\npřání nastudovali členové sboru s velikou pílí pro odpo-\nlední pobožnost na velký pátek některé přiměřené čtvero-\nzpěvy, které však z jakéhosi nedorozumění, aneb spíše\nz bezcitnosti pro zpěv přerušeny byly. Přednosta sboru\nbyl si ozumen s panem kanovníkem, by se zpěv sboru\nodbyl o pate hodině, anto duchovní svou pobožnost jak\nobyčejně o 3. odbývati měli. Sotva však sbor svůj zpěv\nzapočal, byl nevlídnými slovy jistého velebného pána\npřetržen. Není divu, ze zde tak těžko sehnati několik\nhudebníků do kostela, když se jim za jich horlivost takou\nměrou zplaci. Ješte podotknouti slušno, že městská rada\nochotné propůjčila v radním domě místnost ku cvicení se\nve zpěvu. Ku zalození fondu uspořádali výborové sboru\nv minulém masopustě ples, který zanechal našim kraso-\ntinkám mnohou příjemnou zpomínku. Mimo velké množ-\nství vznešenějších rodin bavil se p. hrabě Rothkirch,\npresident zemský a protektor zpěváckého sboru, již pozdě\npo pul noci se svou chotí jakož i přednosta sboru, zem-\nský rada p* Spousta. Behem leta uspořádá sbor několik\nvýletu, o nichž později."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.4", "titre_corps": "Freiburg. Tenorista p. Chrudimský a kapelník", "titre_sommaire": "Freiburg. Tenorista p. Chrudimský a kapelník", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 4169, "fin_caractere_exclue": 4888, "texte": "Freiburg. Tenorista p. Chrudimský a kapelník\np. dr. Muck převezmou od 15. září 1860 zdejší divadlo.\nPaříž. Nedávno koncertoval tu pan Zarzicki,\npolsky pianista, jenž velkou sběhlostí prstů a znamenitou\njistotou ve hře vyniká. Pan Zarzicki přednášel po-\ndivuhodně své komposice a skladby od Chopina, jehožto\nsloh a tradicí si osvojil.\nVídeň. Ve čtvrtek dne 12. t. m. dávala italská\noperní společnost v divadle na řece Vídni pod vedením\np. Salviho první své představení. Provozovali se „La-\nzebník Sevillský\" od Rossiniho a pan Ballerini, jenž Al-\nmavivu představoval, byl tak chraptivý a nedostatečný, že\nsotva notám zadost učinil. Velké pochvaly došla paní\nCbarton-Demeurová a pan Fagotti (Figaro). Návštěva\nbyla četná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 4890, "fin_caractere_exclue": 4901, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.7.5.1", "titre_corps": "— Quanz představil králi Bedřichu II. jednoho ze svých", "titre_sommaire": "— Quanz představil králi Bedřichu II. jednoho ze svých", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 4903, "fin_caractere_exclue": 5409, "texte": "— Quanz představil králi Bedřichu II. jednoho ze svých\nžáku, jenž výborně na flétnu hrál. Král uslyšev hru, pochválil,\nale něco chladně, mladého umělce, a obrátiv se pak k mistru pra-\n*^st.e mne zanedbal ! Mladík toho je důkazem, nevyna-\nsnažil se zajisté tolik co já !u ~Arci, však užíval jsem při něm\núčinkujícího prostředku.u ~Tak! a jakého ?u Quanz zve-\ndnuv ruku učinil pohyb, jakýž desátník při vykonávání trestu\ndělá. ~Aha,u pravil Bedřich, ,>to jest něco jiného! Zůstaneme\nraději při naší methodě!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-04-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-04-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "debut_caractere": 5411, "fin_caractere_exclue": 5608, "texte": "Listárna.\nPanu Čá .... vM. 801. Díky za čtverozpěvy; co\nnejdřív nad nimi rozhodneme. Panu A. H. v Oustí n. 0.\nOdpovíme Vám písemně. Panu H. B.v IÍ. R. Nelze Vám\nvyhověti. Račte nám časem dopisovat."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[89]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.1", "texte": "Mohyla.\nGustav P. Moravský.\nZa horou se vyvýšenou\nOtevírá dolina;\nZa dolinou porosenou\nMohyla se vypíná.\nA za noci u mohyly\nPoletují duchové\nJakoby to naši byli\nZahynulí rekové*\nŽivými se točí koly,\nMeči bijí do sebe,\nv\nZe se rány po vůkolí\nOzývají do nebe.\n„Ha! vy reci, doba šerá\nVolá, volá do boje!\nVe mohyle za večera\nMy nemáme pokoje !\" ...\nA tu zora do doliny\nJako rfiže pílila,\nZahynulé Slávy syny\nZahalila mohyla ....\n\nSlovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\nPodává Zikmund Koleŝovský.\nPosvátný čas povstal, postní mi příležitost, bych\nskladby Fr. Brixiho, o nichž jsem v loni v těchto\nlistech všeobecně promluvil, nyní zevrubněji prošel.\nJak známo, pokusil jsem se Brixiovy mše na\nctyry druhy, totiž: na slavnostní, pastorální, adventní\na postní rozvrhnouti* Rozdělení prvních dvou druhů\nodůvodněno jest buď vnitřním karakterem skladeb sa-\nmých; buď tím, že skladatel sám je nadpisy opatřil,\nCo se však rozvržení dvou posledních druhů týče,\ndlužno podotknouti, že Fr. Brixi ani adventní ani postní\nmše (sine gloria) v pravém smyslu slova nepsal, nic\nméně stává mnoho mší Brixiových, v nichžto se\nkarakter této posvátné kostelní době odpodvídající,\npatrně jeví.\nNásledkem toho cítím se nucena, následující mše,\nv kterýchžto zvláště věřící tužba vyjádřena jest, za ta-\nkové považovati, které Brixi pro adventní čas ustanovil.\nTyto jsou: mše do F-dur (Benedictus do D-moll se\nsopránovým sólem) mše do A - moll (Benedictus do\nC-dur s altovým sólem), mše do A-dur (Benedictus do\nA-dur s tenorovým a bassovým sólem), mše do F-dur\n(Benedictus do D-moll s altovým sólem) a jiných více.\nv\nZe se tyto čtyry mše pro adventní čas zvláště\nhodí, vysvítá patrně nejen z toužebně držaného karak-\nteru všech částí; nýbrž i zvláště z Benedictus svrchu\nudaných mší. Bych se vystřehl nedorozumění, aneb\nlépe řečeno, by mi každý dobře porozuměl, nutno mi\npoznamenati, že na slova „Benedictus, qui venit in\nnomine Domini\" ve mšeoh pro advent ustanovených\npřiměřeně váha kladena býti má, a že slova tato za nej-\nvyšší vrchol považovati se musí.\nTotéž platí o slovech : „Et incarnatus est de spi-\nritu sancto ex Maria virgine\" ve mších pastorálních;\n„Crucifixus etiam pro nobis, sub Pontio Pilato passus\net sepultus est\" ve mších postních; a konečně „Et\nresurrexit tertia die secundum scripturas\" a „Agnus\nDei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis\" vedle vý-\nznamného „Alleluja\" ve vložkách v čase velkonočním.\nPregnantní karakteristiku našel jsem ovšem jen\nv dílech našeho Fr. Brixiho a musím se upřímně vy-\nznali, že toto mé pojmutí jest výsledkem studií staro-\nklassických a jmenovitě Brixiových skladeb. *)\n\n*) Že pan Zik. Holešovský tak hluboce do skladeb Brixiových\nvnikl, má vlastně, ackolřV byl žákem ředitele konservatoria\nDiviše Webera, jen za výborný návod svému otci, jenž absol-\nvovav theologii u kapelníka dómu J. A. Koželuha náuku\no komposicí studoval, co děkovati. Mimo tyto výtečné muže"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.2", "texte": "Že toužebný karakter v „Benedictus\" svrchu uda-\nných mši nejjasněji vystupuje, to dotvrdí zajisté každý\nmyslící hudebník, jenž je důkladně a zevrubně pro-\nstudoval.\nMaje za to, že jsem se dostatečně o skladbách F.\nBrixiho vůbec vyslovil, přejdu nyní k bližšímu rozbí-\nrání mší pro posvátný čas postní se hodících. Dle\nmého náhledu jsou zvláště tři mše, v nichžto karakter\nnej hlubší zkroušenosti patrně vyniká. Jsou to mše do\nE-moll, A-moll a F-dur.\n(Dokončení.)\n\nHistorie jednoty k zvelebení vojenské hudby\nv Čechách.\n\nJednota k zvelebení vojenské hudby patří zajisté\nk nejdůležitějším hudebním spolkům v naší vlasti a pro-\nspívá zvláště od toho času, co se ředitelství činnému,\nhorlivému a ve svém oboru výtečnému panu J. Pa-\nvlisu dostalo. Avšak co bylo příčinou, že se jednota\ntato utvořila ? Pokusíme se několika slovy ukázati na\npramen, z něhož dotčená jednota povstala*\nJelikož obzvláštní povaha vojenské hudby zvláštní\nznámost v zacházení s dechovými nástroji a z nich\nvyplývající nauku o instrumentací předpokládá a jelikož\nnauky této, kteráž v kombinacích jednotlivých effektů\ntěchto nástrojů spočívá, toliko přiměřeným vzděláním\ndosíci možná; tu ovšem bylo pro nastávajícího hudeb-\nníka vždy velmi nesnadno, by se dokonale pro místo\nčackého vojenského kapelníka vzdělal. Taký dosazený\nkapelník nacházel se na svém místě v osamělém stavu;\ndosavádní jeho hudební vzdělání poskytlo mu málo látky\npro jeho nový obor. Nejsa zasvěcen v tajnostech této\nzvláštní orkestrace a jsa toliko obmezen na své skromné\nzkušenosti vlastním avšak nedostatečným pozorováním\ndosažených, nebyl mladý takový vojenský kapelník s to,\nsvému povolání zúplna dostáti. Ano i vědomosti, kterýchž\nžáci na konservatoriu nabyli, nedostačovaly pro tento\nsměr a pročež bylo na čase, by se tomuto nedostatku\nodpomohlo.\nMaje to vše na zřeteli, ustanovil se ve svém oboru\nzkušený J. V. Svoboda, kapelník u 1. c. k. pluku dělo-\nstřelectva na tom, že zřídí v Praze Jednotu k zve-\nlebení a zdokonalování vojenské hudby\" a skutečně\ntaké to provedh Jednota tato utvořila se následkem roz-\nhodnutí vysokého ministeria vojenství od 9. listopadu\n1850 čís. 5410 a následkem dekretu vysokého místo-\ndržitelství od 12. prosince 1850 čís. 55.589 a sice pod\nprotektorátem jeho Jasnosti pana hraběte Kristiána Wald-\nsteina z Wartenbergu.\nPodstatná tendence této jednoty \"sestávala v tom,\nže se nadaným' skladatelům a hudebníkům, kteří bud\nčleny neb řediteli vojenských kapel býti chtěli, dostane\nod ředitele jednoty Y. Svobody zdarma praktického\nnávodu v instrumentací hudby vojenské a zacházení\njednotlivých dechových nástrojů k umělému a eííektu-\nplnému celku.\nTak povstala jednota k zvelebení vojenské hudby\nv\nv Cechách, která naší vlasti tím k větší ozdobě slouží,\nan podobné jednoty v celém rakouském státu nestává.\nKapelník V. Svoboda snažil se ze začátku co\nnejdřív jakési znamení své činnosti podati. I uspořádal\ndne 15. března 1851 v sále na Žofíně koncert a osvěd-\nčil se nejen co energický ředitel alebrž i co dokonale\nroutinovaný instrumentalisla. Důkazem toho byly v kon-\ncertě tom provedená ouvertura k „Oberonu\", pak or-\nkestrací opatřená píseň „Reiters Abschied\" od hraběnky\nSchlikové a písně „Wanderer\" od Schuberta, dále od\nSvobody instrumentovaný pochod se sborem „Hommage\na Radecký\" od A. Dreyschocka, menuett od Spohra pro\n14hlasou harmonii a konečně korunovací pochod Mayer-\nbeera. V koncertě tom účinkoval pan Cel. Můller na\nhoboj a sl. Vávrova, kteráž Hoškovu píseň „Holka\nz mlýna\" a na přání ještě dvě národní písně zpívala.\nV květnu téhož roku stal se J. V. Svoboda ka-\npelníkem u c. k. pěšího pluku Gustava z Vasy a po-\nkračoval dále u vyučování.\n\nměli na hudební vzdělání pana Zik. holešovského též jiní tř\nzajisté prospěšný vpliv. Tito jsou: Yácl. Tomášek, Tří-\nben see a Jan N. Vitá sek. Neobdrželť sice od těchto vý-\ntečníků systematického navedení, avšak seznámiv se s nimi\nnabyl od nich tolik drahocenných vysvětlení a pokynů v oboru\nhudebního umění, že s to byl tak lecos, co mu až dosud\ntemné bylo, jasným zrakem proniknouti. Od ředitele Diviše\nWebra dostalo se mu důkladného systematického návodu\nv náuce o komposicí vůbec a získal si tím bohatého materiálu\npro svůj celý život. Jeho otec učil ho též latinské řeci,\nk nížto se něco řečtiny přidružilo; neboť latina je nevyhnu-\ntelně potřebná pro každého kostelního skladatele, dále učil\nho zpěvu vůbec a gregorianskému zpěvu zvlášť, pak varha-\nnám, chorálu, římsko-katolickým obřadům a všem odvětvím\nkostelní hudby se týkajícím. Václ. Tomášek, jemuž pan Z.\nHolešovský tři slavnostní »Introityi» věnoval, seznámil ho se\nsprávnou deklamací hudby, vyjasnil mu význačlivosť její a\nvyložil mu zevrubně, jaké prostředky a tóniny se ke každému\nzpůsobu výrazu voliti mají. Od T rieb en see, jenž tak snadno\npřístupný nebyl, dosáhl Z. Holešovský, chodě k němu na ná-\nvštěvy mnohých tajností v oboru vyššího zpěvu, které se\nv žádné škole pro zpěv nenacházejí. Obratný a Holešov-\nskému otcovsky příznivý Vitásek dával mu hlavně draho-\ncenné pokyny v instrumentací a v tvoření ušlechtilé kantileny.\nTak opatřen jsa všemi vědomostmi, byl p. Zik. Holešovský\ns to, porozuměti ryze klassickýin skladbám a oceniti zúplna\njejich význam, což hlavně z jeho článků o Brixiových mších\nvysvítá. Redaktor."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.3", "texte": "Druhý koncert uspořádán byl dne 25. července\nv paláci Waldšteinském (v síni Friedlandské). Prove-\ndeny byly ouvertury k Egmontu od Beethovena a Kar-\nneval Římský od Berlioze, jakož i vítězní pochod „Hom-\nmage a Radecký\" od A. Dreyschocka. Mimo to účin-\nkovali v koncertě tomto p. Cel. Můller na hoboj, pak\npan Weber na housle a sleč. Wagnerova, kteráž\njednu Prochovu a jednu českou píseň od Jelena s po-\nchvalou přednášela.\nTřetí koncert jednoty k zvelebení hudby vojenské\ndne 20. prosince neměl téhož výsledku, jako dva první.\nMezi sedmi kusy líbila se toliko píseň hraběnky Schli—\nkové pro orkestr vojenský uspořádaná, pak pověstná\n„Invitation ala Polka\" od Dreyschocka, již kapelník\nSvoboda pro orkestr uspořádal a konečně brillantní\nvariace pro křídlovku (Flugelhorn) od F. Kohouta vý-\ntečně přednešená.\nNásledující rok dne 21. června 1852 dáván byl\nopět koncert, v němž se karneval římský a ouvertura\nk Egmontu provozovaly. Zajímavá čísla byla toliko\n„lovecké výjevy\" od A. Dreyschocka a „Vybídnutí\nk tanci\" od Webra pro orkestr uspořádané, jakož i\nkavatina pro křídlovku od Svobody.\nRoku 1853 odbýval se dne 28. června koncert,\nv němž provedena byla ouvertura „Die Filibustier\" od\nLobe, vojenský chor od Tittla, lesní píseň od W. H.\nVeita, od Svobody pro vojenskou kapellu zřízená, pak\nslavnost Radeckého, chor s průvodem vojenské hudby\nod A. Dreyschocka. Konečně zpívala sl. Klementova\narii od Belliniho a p. Bradský písně od Hólzla a Kůcken%\nNa to dáván byl ještě jeden koncert dne 24. Lipna\n1853, v němž ctyry vojenské kapelly (as 200 mužů)\núčinkovaly, a v němž mimo jiné také korunovací po-\nchod od Meyerbeera provozován byl.\nAvšak navzdor prospěšnému působení kapelníka\nSvobody nedosáhla jednota žádoucího účele a juž se\nbylo co obávati, že jednota tato sklesne; ale tu pře-\nvzal chvalně známý pan Pavlis ředitelství dotčené\njednoty a počal co nejhorlivěji o rozkvět jednoty se\nstarati.\nBylo to roku 1855, když pan J. Pavlis vesla\ntéto jednoty se uchopil a na vyšší rozkaz dal spolku to-\nmuto jméno vjednota pro vzdělávání vojenské hudby.\"\nNový ředitel plnil s největší svědomitosti své povinnosti\na jelikož se velký počet žáků do kursu pro instrumen-\ntací přihlásil, uspořádal dne 29. prosince r. 1855 první\nvelký koncert, v němž dvě plukovní kapelly účinkovaly\na kdež ouvertury od J. Guttenberga a Fuchse, pak\núvodní pochody z oper „Rienzi\" a „Tannháuser\" od\nR. Wagnera výborně provedeny byly. Následujícím\nrokem dne 29. června 1856 dávány byly juž od žáků\npáně Pavlisových dvě velké skladby, totiž skladba od\nFr. Hofbauera (Vergatterung, Rast, Gebet und Defilir-\nmarsch) a od nadaného Martina Nováčka velké hu-\ndební retraite, kteréž pěknou instrumentací a důklad-\nným zosnováním vynikajíce velké došly pochvaly.\nTak dosáhl ředitel pan J. Pavlis svým vyučováním\nv instrumentací u žáků krásného ovoce a od té doby\npočala jednota tato skutečně prospívati.\nNásledkem velkého nedostatku dobrých piskačů\npři vojenských kapellách přišel ředitel p. Pavlis ještě\ntéhož roku na myšlenku, zříditi školu pro křídlovku,\ntrompetu a eufonion. I rozeslali na všechny c. k.\npluky oběžní listy, by se v tomto podniknutí zúčastnily.\nA skutečně značný počet jich k jednotě přistoupil a\nna podzim r. 1856 byla škola pro tyž nástroje otevřena.\nŽe se mnoho žáků jak z civilního tak z vojenského\nstavu do školy té hlásilo, dá se mysliti; nebof důle-\nžitost lakové školy ležela na bíledni, a pan Pavlis si za-\njisté tím velké zásluhy získal.\nR. 1857 uspořádán byl velký koncert, při němž\ntři vojenské kapelly účinkovaly a v němž od Zimmer-\nmanna, žáka dotčené školy, pro vojenskou hudbu uspořá-\ndaná I.a 2. věta z Beethovenovy synfonie jakož i finále\nz „Tannháuseru\" a ouvertura k „Jesondě\" od Spohra\nprovedeny byly. Mimo to vyznačili se žáci Mareček,\nWusching a Zeichert solovými přednesy. R. 1858 byly\nopět obecenstvu větší skladby předvedeny, totiž ouver-\ntura Ruy Blas od Mendelssohna a k „Egmontu\" od\nBeethovena. V tomto koncertě přednášeli žáci ústavu\nNejedlý, Jeřábek a Weber velmi zdařile sola a osvěd-\nčili, že jsou účastni důkladné inethody páně Pavlisovy.-\nPo úmrtí protektora pana hraběte Waldsteina, pře-\nvzal v tomž roku jeho Jasnost vrchní velitel pan Eduard\nhrabě z Clam-Gallasu protektorství nad jednotou touto.\nRoku 1859 uspořádal ředitel p. Pavlis se žáky ústavu\nv letě ctyry koncerty v zahradě, kteréž velké po-\nchvaly došly. Nyní počítá škola spolková 34 žáků.\nJakých úspěchův ředitel pan J. Pavlis ku pro-\nspěchu vojenské hudby dosáhl, vysvítá ze seznamu\nžáků, kteréž od r. 1843 buď soukromě buď v ústavu\npro vzdělávání ve vojenské hudbě v náuce o instru-\nmentací vycvičil a kteříž nyní u c. k. pluků co ka-\npelníci ustanoveni jsou, aneb jiná prospěšná místa hu-\ndební zaujímají. Tito jsou: V. Froksch, kapelník u 6.\npluku dragonů, A, Rosenkranz, kap. u 39. pěš. pluku,\nMahr, kap. u 7. pluku dragonů, Tropš, kap. u 7. pluku\nhraničárů, Wiesner, kap. u 4. pí. dragonů, Rud. Zavrtal\n(píše se chybně Sawerthal), kap. u 53. pěšího pluku,\nnyní učitel hudby v Haliči, Oujezdský, kap. u 1. pluku\nkyrysníků, Hájek, kap. u 5. pluku hulánů, Klima, kap.\nu 8. pl. husarů, Knina, kap. v Rusi, Košíček, kap. u"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.4", "texte": "44. pěš. pí., Kalous, knížecí srbský učitel hudby v Bě-\nlohrade, Petrák, kap. v Rusi, Šoltys, kap. v Rusi, Jos.\nBartoš, kap. u 4. pl. husarů, Albín Hovorka, kap. u 50\npěš. pluku, V. Turba, kap. v Rusi, E. Gártner, kap. u\nk. pluku gardistů, Berger, kap. u 6. bataillonu myslivců,\nF. Pába, kap. u 55. pěšího pluku, Rastrelli, ředitel kůru\nv Táboře, Klumpar, kap. v Rusi, Chalupecký, kap. u\n10. pl. hulánů, Kollert, kap. u 14. bat. myslivců, Bláha,\nkap. u 9. pí. hulánů, Václ. Stóhr, kap. u 10. pěš. pl.,\nJanig, kap. u. 62. pěš. pl., Unger, kap. u pražské mě-\nšťanské pěchoty, Jansta, učitel hudby v Rusi, M. No-\nváček, ředitel kůru v Bílé Cirkvi (Weisskirchen), Hof-\nbauer, varhaník v Revalu (v Rusi), čeněk Vinař, var-\nhaník dómu v Záhřebě (Agram), Kůhnel, kap. v Rusi,\nM. Zimmermann, kap. u 1. pl. kyrysníků, Jindra, kap.\n31. pěš. pl., Ambrož, kap. u 29. bat. myslivců, Eduard\nHorný, kap. u 74. pěš. pluku, Zatloukal, kap. u 8. bat.\nmyslivců, Matek, kap. u 6. pl. kyrysníků, Ticháček, kap.\nv Rusi, Meloun, kap. u 7. pl. kyrysníků, V. Ludvig,\nkap. u 3. pěš. pl., Witte, kap. u 9. pěš. pl., Řehořov-\nský, kap. u 32. bat. myslivců atd.\n\nRedaktor.\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nPotřebují—li hlásky a a e mnoho cvičení, než se\ndobře při zpěvu pronášejí, potřebuje ho tím více hlá-\nska zpěvu nejnepříznivější i. česká řeč má dvě i,\na sice, jedno široké: y a jedno úzké: i. V obyčejné\nřeči se nedělá ovšem ač bohužel žádného mezi těmito\ndvěma hláskami rozdílu, kde přicházejí ku př. po , m,\ns, «,• vyslovujeme stejně bia byt, spýchat a spí<\nchat, mít a mýt atd., ačkoliby pozorováním rozdílu naše\nřeč by získala a výslovnost správnější se stala. Ve zpěvu\nalespoň by se rozdílu toho šetřit mělo, protože jest široké\ny tónu tvoření příznivější než úzké neb měkké i.\nDbejme tedy na rozdíl dvou při zpěvu a připravujme\ntak šetření rozdílu toho v obyčejné řeči. V posloup-\nnosti u pronášení hlásek přijde y hned po e; neboť\njest zapotřebí jen malého sevření úst, aby se z\nstalo. Úzké i požaduje značnějšího sevření úst než e,\nmenšího než y. Při pronášení se blíží jazyk zubům\nu mnohých osob až příliš; okolnost ta nemá v řeči\nnic nápadného ano spíše něco lákavého; ve zpěvu ale\nse trpět nemůže, protože jest pěknosti tónu na ujmu.\nNaše řeč jest na i bohatá, tím větší jest tedy potřeba,\naby se rozeznávalo ú%ké od , a aby se úzké\nvůbec příjemným způsobem tvořilo.\nV\nŠiroké y jsme položili naschvál před úzké, abychom\nním toto připravili. Pravé jeho místo jest ale mezi i\na o. Tato poslední hláska jest zase tónu nejpřízni-\nvější. Otevření úst při ní jest dosti velké, jen ne tak\nširoké jako při a. Méně příznivé tónu jest při tom\nse musí zvlášf dbáf, aby nebylo příliš tmavé, t. j. aby\nse netvořilo s příliš vyšpulenými pysky; bude se musit\ntvořit tedy zase víc v pozadí než v popředí úst.\nDvojhlásky ou a ej se musí při zpěvu rozdělit,\nzvlášť připadají-li na dlouhou notu, t. j. dá se slyšet\njen první z nich, kdyby i nota sebe déle trvala; druhá\nse připojí čili pronese docela čerstvě, až když jest\nsvrchovaný čas přejít k příští slabyce; ku př. slovo\nlouka se bude zpívat 10-uka a nikoli slovo\nsejček se-jček a nikoli Za vzor, jak se\nslabyky s dvou hláskou zpívati mají, mohou sloužit slo-\nžená slova, jako: naučení =* , poučení =\npo-učení atd., v kterých se obě dvě hlásky zvlášf vy-\nslovují, ačkoli je naši předkové ne za dvě nýbrž za\njednu slabyku brávali; tak v písni: „ nás milý\nPanef obsahuje verš: „ať nás nau-čí božského\"\nslovo naučí, co dvou- a nikoli co troj-slabyčné, což\nz not dostatečně vysvítá, an připadá první polovice\nslova náu na jednu notu.\n(Pokračování.)\n\nFrantišek M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Pokráčování.)\nO důmyslném spojení tomto všech téměř oborů\nvědomí školského v jeden předmět podal sám, neb za-\njisté podá zprávu do „Školníka\" páně Šrůtkova. Če-\nštině učil v Kopidlně již r. 1820, tak že žáci jeho ve-\nsměs s úplnou známostí mluvnice a pravopísemnosti\nčeské do světa vycházeli již za těch časů, když jinde\nna venkově o čemž takovém ani zdání nebylo. Úsilí\ntoto ale vzbudilo mu všude příznivců; jedni přáli mu,\naby vzdav se „kantoření\" v hudbě pokračoval a do\nPrahy se na cvičení odebral; jiní upozorňovali před-\nstavenstvo jeho na něho, tak že častěji i J. Exc. nej-\ndůstoj. pan biskup Kr. Hradecký při jeho zkouškách\nbyl, do Kolína jeden, do Střevace tři pochvalné dekrety\nmu zaslal a konečně r. 1841, jsa za příčinou biřmo-\nvání v Kopidlně přítomen, jej vzorním učitelem jakož i\nškolu vzorní školou jmenoval. Pochvaly tyto získal si\nH. nejen působením ve škole, ale i literárními prácemi\npedagogickými, které téměř co rok v bývalém „Příteli"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.5", "texte": "mládeže\" jakož iv „Školníku\" páně Šrůtkově a jinde\ntištěny bývaly.\nA však i podnes pilně pracuje v češtině, řka „aby\npozadu nezůstával,\" a chutě ptá se svých bývalých\nžáků, kteří četně na vyšší studie se odebírají, aby mu\npovídali, co a kde se v mluvnici neb literatuře změnilo\nneb událo. Jolik vidělo se nám povědíti o působení\nHilmarově ve školství; nyní přikročíme k hlavní věci\nhudbě.\nJak již s vrchu řečeno bylo, ukazoval Hilmar již\nv mládí veliké schopnosti pro hudbu, která vždy a\nvšude průvodkyní, blažitelkou, druhou podstatou života\njeho byla. Již v mládí svém pokoušel se o všeliké\nskladební maličkosti, přiváděje jednoduché známé ná-\npěvy v čtverozpěvy a skládaje k všelikým textům při-\nměřené nápěvy. Jako podučitel v Kopidlně pokusil se\ns dobrým úspěchem o skladbu některých kusů taneč-\nních, které v městě i sousedních krajinách obliby našly\na se rozšířily. Tu přimlouvali mu často Šlikovští úřed-\nníci hospodářští, aby vzdav se učitelství odebral se do\nPrahy na vyšší vzdělání v konservatoriu, že pak bude\nmoci základ k štěstí svému položití. Hilmar však při-\npovídaje si v učitelství jistější výživu, neodvážil se na\nnejistou budoucnost, na skluzkou dráhu slávy a zůstal\nučitelem. Arci lituje posud, že se generálnímu basu\nnemohl učiti pod rukou nějakého mistra hudebníka, ný-\nbrž že iv tomto klíči ku veškerému skládání hudeb-\nnímu mrtvá kniha mu byla učitelem on sám sobě\nrádcem a vůdcem. Proto jsou i skladby jeho zcela\njednoduché neb alespoň prosty všeho uměleckého osno-\nvání a vynikají jen svou melodičností, zpěvností, rá-\nzností a přiměřeností ku tanci. Proto brávali od prvo-\npočátku již okolní hudebníci k němu útočiště, vypůjčovali\nse od něho skladby a pořadatelé pak plesu tanečních\nneb akademií ode všad žádávali jej, aby hudbu jejich\nspravoval, tu neb onu zábavu novým tanečním kusem\nvyznačil. Proto musel, ač sám po 20 roků taneční\nhudbu při sborech svých řídil, velmi často jeti bud ku\nokolní šlechtě neb do Jičína a jiných okolních měst a\ntím jméno jeho v rozsáhlém již oboru známým se stalo.\nNejvíce známosti ale dosáhlo jméno Hilmarovo, když\njedna skladba jeho náhodou tiskem vyšla; byla to polka,\na o vzniku i poměru jejím k Hilmarovi jsme vlastně\npředsevzali si něco šířeji promluviti.\nKdo se v původ a vznik polky vmysleti chce, musí\nsi zároveň v pamět uvésti tehdejší stav taneční hudby\ni všecky obyčeje, kterými se Čech a tanec jeho při\nzábavách tanečních vyznamenával.\n(Pokračování.)\n\nBeethoven v Bonnu.\nNovelletka.\nJedna z největších rozkoší tohoto života zdá se\nmi býti ta, poznáme-li staré herce, taneční mistry, zpě-\nváky aneb hudebníky. Každý z těchto starých umělců\nposkytuje nám množství anekdot a upomínek. Za času\nmého pobytu v Bonnu seznámil jsem se s jednou ta-\nkovou hudební osobou, mužem, jenž jsa starý přítel\nznámého komponisty, následující zpomínku ze života mi\nsdělil svého, zeptav se mne dříve nedůvěřlivě, zdaž\nmi máma historie Beethovenovy sonáty při měsíčku\n(cis-moll) ?\nKdyž pak jsem svědomitě odvětil, že mi příběh\njejí zcela neznámý, cítil se starý hudebník pohnuta, tuto\nzvláštní a velmi dojímavou anekdotu mi sdělili.\nJak známo aneb neznámým spůsobem narodil se\nBeethoven v Bonnu v jednom domě Rýnské ulice. Jsa\nuž komponistou, bydlel na blízku Římského náměstí;\ntehdáž byl velmi chudý, tak nadobyéejně chudý, že\njen v noci na procházku chodíval, střeže se velkého\nducha svého v chatrném oděvu světu okázali. Přece\nale měl klavír, péra, papír, inkoust a několik kněh;\nano měl i někdy, co ještě větší cenu má, navzdor všem\nnedostatkům blažené okamžiky; nebof, nejsa tenkrát\nještě hluch, mohl se alespoň těšiti ze svých vlastních\nskladeb, požitků to, které mu později osud odepřel.\nStarý hudebník, jenž ho častěji navštěvoval, za-\nstavil se jednoho zimního večera u něho, by s ním\nobyčejnou procházku učinil. Beethoven seděl u okna\npři svitu luny a co poetickou tuto situaci zvyšovalo, bez\nohně a beze světla, maje hlavu v dlaň podepřenou a\ntřesa se tuhou zimou na celém těle. Beze všeho zdrá-\nhání chystal se náš výtečník i dnes k noční procházce\ns malým hudebníkem, byl ale zasmušilý, skoro zoufalivý.\n„Nenávidím svět,\" pravil zuřivě, „ano, nenávidím\nsama sebe. Nikdo mně nerozumí a nestará se o mne.\nMám ducha a jsem co Parias považován, mám srdce a\nnemám žádného, koho bych mohl milovati. Ach, kéžby\nbylo juž všeho konec, konec na vždy! Tiše bych zde\nve vlnách Rýnu dřímal a jen s úsilím odporuji poku-\nšení veň se vrhnouti.\" Při tom ukázal na Rýn, jehož\nzmrzlé vlny v měsíční záři se stříbrněly. Mlčky kráčel\ns ním jeho průvodčí úzkými ulicemi nechaje bez pře-\nkážky šlechetného tohoto ducha zbaviti se těžkého bře-\nmena. Z nenadání se Beethoven u Koblenské brány\nzastavil.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Ve středu dne 11. t. m. dávala\nse ponejprv Offenbachova nová operettka „Manžel\npřede dveřmi\" a došla příznivého výsledku, Operettka\ntato je šestá, kterouž jsme od Offenbacha v Praze sly-\nšeli, Hudba je dosti lahodna a vyniká hlavně svými\nutěšenými a pikantními duetty, terzetty, kvartetty. Místo\nouvertury zaujímá valčík, jenž co do svěžesti myšlenek\nstarším Straussovým ustoupiti musí. Až dosud zaujímá\nOffenbachova operettka „Svatba při záři svítilen\" první\nmísto, jí po boku stojí „Orfeus\" a „Manžel přede dveřmi,\"\nnačež „Příštipkář a milionář,\" „Martin houslista\" a ko-\nnečné „dívka z Elisonza\" k nim se přidružili mohou.\nDěj svrchu udané operettky je velmi jednoduchý a roz-\nvláčný. Florian (p. Markvart) spadne při svém útěku\npřed věřiteli komínem do komnaty Roziny (sl. Miillerova),\nprovdané za Mariina (Rafaela), Rozina vstoupí se svou\npřítelkyní Susanou (sl. Lichtmayova) do komnaty. Florian,\njenž se před nimi do jarmary schoval, volá, jsa v nebez-\npečí, že se udusí, o pomoc. Jsa od žen vysvobozen, vy-\nzná se Florian ze všeho. Tu klepá manžel na dvéře.\nŽenske i Florian jsou v rozpacích a po rozličných poku-\nsech k uprchnutí postesti se Florianu oknem po provaze\ndolu se spustili. Na to otevře Rozina muži, jenž velmi\ndlouho přede dveřmi čekati musel, dvéře a děj se ukončí.\nVe čtvrtek dne 12. dávala se opera „Hugenotté,\"\nv níz sl. Luccova od městského divadla z Olomouce\nco Valentina poprvé na engagement vystoupila. Sl. Luc-\ncova je interessantní zjev na divadle, je mladá a má\nvšechny potřebné vlastnosti pro obor dramatický. Její\norgan as dvě oktávy obsahující a až k vysokému C sa-\nhající je krásný, plný a vydatný, vynikajíc ušlechtilou\nbarvitostí a příjemností zvuku. Sl. Luccova dosáhla krá-\nsného úspěchu a byla mnohokrát volána. V sobotu dne\n14. dával p. Bachmann k svému příjmu operu Tanu-\nli aus er; avšak náhlá chraptivosl zabránila mu rozvi-\nnouli všechny krásy jeho znamenitého tenoru. V úterý\nslyšeli jsme Normu, v nížto sl. Luccova titulní úlohu\ns velkým úspěchem zpívala. Debutantka osvědčilá tu na\nnovo své velké nadání pro obor dramatický, vynikla pre-\ncisným zpěvem, pěknou mimikou a nenuceným se pohy-\nbováním a čistou intonací. Mladá tato umělkyně byla se\nsl. Mikovou (Adalgisa) mnohokráte volána.\nJak se dovídáme, jest sl. Luccova od ře-\nditelství na jeden rok pro zdejší operu engažována.\nNáš krajan, pan Jul. Ben o ni, slovútný impro-\nvisator na piano, skladatel písní, sborů, Ave regina a\ntvůrce tří oper: Die Wunderblume, Emma o protettore in-\nvisibile, Giovanna da Ponte, kteráž poslední se v Praze\nr. 1855 dávala, opustil svou krásnou uměleckou dráhu\na věnuje se hospodářství v Dubě blíž Vodňan na panství\nHennigsteinském.\nNadaný virtuos pan Ant. Bene vi c uspořádá\ndne 22. dubna koncert, v němž Beethovenovu sonátu\n(G-molI) pro housle a piano (p. Fischer), koncertní po-\nlonaise od Ernsta, variace od Rode a adagio a rondo\nod Vieuxtempse přednášeli bude. SI. Mikova přednese\ndvě písně od Schuberta a Gumberta.\nVelký koncert ku prospěchu rigorosantů\nmedicínské fakulty bude dne 28. t. m. pod řízením H.\nz Biilova, Programm je tento: Ouvertura k „Casaru\" od\npak skladby toliko Lisztovy, totiž koncert pro\npiano synfonická báseň „Přelude,\" „Festmarsch\nzur Gothefeier/* capriccio na motivy „Ruinen von Athén\"\na dvě písně „Mignon\" a „Loreley,\" jež sl. Luccova zpí-\nvati bude.\nSI. Emilie Prauseova ? koloratorní zpěvkyně u\nzdejšího stavovského provdala se za soukromníka\npana Kainze.\nPan A p p éy Pražan a výtečný barytonista, zů-\nstane, jak se dovídáme, navždy v Praze a založí tu ústav\npro zpěv.\nNáš věhlasný virtuos p. A. Dreyschock je\nnyní lvem koncertní saisony v Petrohradě. Dávalť\ntam dva koncerty v divadle Michalském, a jeden dne 10.\ndubna ve velkém divadle s neslýchaným výsledkem. J.\nV. velkovévoda Konstantin pozval A. Dreyschocka\ndvakrát ke dvoru, by od něho Beethovenův koncert a\ntrio od Mendelssohna s průvodem orkestru šlyšeti mohl.\nTéž velkovévodkyně Helena pozvala ho dvakrát ke dvoru.\nPetrohradské noviny vyhlašují A. Dreyschocka za nej-\nprvnějšího virtuosa na piano.\nZdatný skladatel pan Lud. Procházka vě-\nnoval svou ouverturu k tragedii „Alexej\" od V. Hálka\nJ. V. ruskému princi Konstantinu.\nKoncert ku prospěchu služebných Praž-\nských řízením p. kapelníka Fr. Skroupa došel v no-\nvoměstském divadle skvělého výsledku. Slyšeli jsme z in-\nstrumentálních skladeb krásnou a půvabnou synfonii od\nnašeho výtečníka W.ll. Veita, jejížto každá věta vel-\nkého potlesku došla. Netřeba slov šířiti o tomto skutečně\npoetickém a duchaplném díle, jehožto poslední věta nej-\nvyšším vzletem vyniká. Beethovenova synfonie (op. 91)\n„Vítězství u Vittorie\" je zvukomalba lícící výjevy v bitvě,\nv nížto píseň „Marlborough\" a „God save the king\" ve-\ntkány jsou. Synfonie tato je nejslabší instrumentální práce\nBeethovenova a musí se jen za příležitostnou pova-\nžovati. Dále hrál pan Karel Fischer brillantní polonaise\nod K. M. Webra, od F. Liszta instrumentovaný velmi\nvkusně a elegantně a byl mnohokráte volán. Té cti do-\nstalo se též naší roztomilé zpěvkyni, paní L. Bělské,\nkteráž první arii Agathy z „Carosťrelce\" a romanci „Růže\njak ty jsi vnadná a něžná\" z opery „Zeinire a Azor\" od\nSpohra v češtině cituplně přednášela. Ušlechtilost a\nsběhlost jejího rozsáhlého a vydatného sopránu a její\npromyšlený a nelíčený přednes jsou přednosti, které jí\nvždy za skvělý výsledek ručí. Paní Běl ská byla něko-\nlikráte hlučně volána. Konečně přednášela pani Burg-\ngrafová dvě německé deklamace s výrazem as nu-\nancemi.\nSlečna Chal oupkova, která se v loni za\njistého Schródera provdala, je nyní v Detmoldu engažo-\nvána a vyniká, jak se Berlínskému „Theater-Moniteuru\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.7", "texte": "píše, zvláště krásným a vysokým hlasem, ryzým to so-\npránem, aniž by ji při tom scházelo potřebné síly v střední\npoloze; přidáme-li k tomu její výbornou školu spojenou\ns dramatickou a ohnivou hrou, lze tu směle tvrditi, že partiím\nsvým, na př. Constanze, Norma, Lucrezia, Jessonda plat-\nnosti dodává.\nKrajan náš, pan Tich áček, o němž nějaký\nněmecký pan Prášil pověst roznesl, že umělec tento\nutrpěl na sluchovém ústrojí pohromu, vystoupil nedávno\nco Eleazar v „Židovce\" od Halevyho v Magdeburku a\nzbudil velkou sensací. Pan Tichácek je úplně zdráv.\nPan Theodor Bradský, ředitel hudby v Ber-\nlíne, složil novou ouverturu, jižto J. M. princi pruskému\nvěnoval a kteráž se v divadle „Viktoria\" provozovati bude.\nSI. Ferlesova opustila docela dvorní divadlo\nv Berlíně a vystoupí v Karlsruhc, kdež bezpochyby en-\ngažována bude.\n- Slečna Anna An der ov a, sestra znamenitého\nnašeho tenoristy A. Andra ve Vídni, jsouc nadaná krá-\nsným sopránem a pro operu od svého bratra Alojse vy-\ncvičena, vystoupí poprvé v Štýrském Hradci. ,\nPomník slavného rakouského vojevůdce, arci-\nknížete Karla, bude ve Vídni co nevidět odhalen, za\nkteroužto příčinou dostal dle doslechu vrchní c. k. ar-\nmádní kapelník, Leonhardt, rozkaz, aby pátral po pí-\nsních, nápěvech, hudebních skladbách, pochodech a j.\npamátkách, na cest řečeného vojevůdce složených neb\nz toho casu pocházejících. Lze se domýšleti, že v Če-\nchách, kdež každému téměř náchylnost k zpěvu a hudbě\nvrozena jest, leckde zachovala se posud nějaká památka\ntaková, buď opsána neb alespoň v paměti těch, kdo píseň\nčeskou neb německou, pochod atd. sami slýchávali. Nechť\nse zašlou takové písně a nápěvy, kdyby někdo ně-\njaké měl, jmenovanému panu vrchnímu kapelníkovi do\nVídně. (P, Nov*)\nVěhlasný francouzský zpěvák pan Jul. Stockhau-\nsen, jejž jsme zde as před 3 lety v koncertě slyšeli,\nuspořádá, jak doslýcháme, tento měsíc zde koncert, na nějž\nzvláště zpěvumilovné obecenstvo upozorňujeme.\nLiteratura hudební. Druhý sešit „Záboje\" ob-\nsahovat bude ctyry ctverozpěvy, totiž: Tichá noc od Mar-\ntina Nováčka, ředitele kůru v Bílé Církvi 5 Čechoslovan\nod VácL Zavrtala, kapelníka v Turíně, panu V. Čer-\nvenému v Králové Hradci věnovaný; Nevěrný milý od\nKm. Vašáka a Svorný duch od Suchánka, clena\ndvorního orkestru v Drážďanech. Jak se páni odběratelé\npřesvědčili, jsou u prvního sešitu úprava, papír i rytba\npěkné a titulní vignetka velmi vkusná.\n\n(B.) Chrudim. (Kostelní hudba.) Na velký pátek\nslyšeli jsme v zdejším farním chrámě „Sedm slov Krista\"\nod J. Haydna, ježto z větší části od zdejších dilettantů\npěkně provedeno bylo. Příznivý výsledek této hudební\nprodukce dodává nám naděje a útěchy, že naše kostelní\nhudba neklesá, nýbrž zajisté zkvěte, pakliže někdo o sou-\nstředění zdejších hudebních sil dbáti bude. Jak snadno\nby se zde mohl utvořiti zpěvácký spolek, kdyby ně-\nkterý znalec energicky o věc tu se ujal. Doufejme !\n(—ý.) Z Kutné Ilory. (Hudba k divadel-\nnímu kusu.) Naši ochotníci provozovali dne 9. dubna\nčinohru „Starý desátník\" s předehrou „Poslední slova\ngenerálová\" od Delacoura, ježto opatřena jsouc novou\nhudbou od chvalně známého Fr. Kavana pěkným melo-\ndramatem se stala. Veškerá hudba jest trefné a charak-\nteristické lícení citů naznačující všechna znamení, kte-\nrýchžto náhle oněmělý desátník místo řeci užívá; každý\njednotlivý akkord jest významný, anto v rozličném svém\nrozvedení kreslí obrazy sluchu srozumitelné. Úvodní\nouvertura je velmi zdařilá a pan Kavan osvědčil se v této\nskladbě nejen co obratný skladatel, alebrž i co dobrý\nznalec instrumentace. Hudba jest originální a dodává\nnám naděje, že pan skladatel nyní více v oboru instru-\nmentální hudby pracovati bude. Provedení bylo pod\nosobním vedením pana Fr. Kavana výborné,\n(?) Z Mnichova Hradiště. (Koncert.) Po dlou-\nhém čase mohu opět jednou radostnou zprávu podati o\nnašich hudebních poměrech, neb ačkoliv o jednom toliko\nvýjevu mluviti chci, doufám že nezůstane osamělým a že\nveškeré síly, které tentokráte skvělým spůsobem doká-\nzaly, sec jsou, 11a proklestěné dráze dále kráčeti budou.\nVšak k věci. Dne 9. dubna jsme tu měli koncert. Pro-\nbírat budu jednotlivá čísla dle pořádku programmu:\nI. Oddělení: 1. Ouvertura k zpěvohře „Oberon\" od We-\nbra dobře se provedla, ac v Adagiu místem tempo nebylo\npřiměřené. 2. Proslov výtečně přednesen slečnou K. K.;\nbyloť to jakési panegyrikon na hudbu, jemuž by trochu\nsrozumitelnější mluva nebyla škodila. 3. Zastavenícko od\nHoráka. 4. Koncert na housle od Beriota zručně před-\nnešený p. Auerem, jenž školu prozrazuje. 5. „Žáby,\"\nkomický ctverozpěv od Scháffera. 11. Oddělení: 6. Ou-\nvertura k opeře „Jan z Paříže\" od Boieldieua velmi\ndobře podána. 7. Večerní sbor ze zpěvohry „Nocleh\nv Granadě,\" ač precisně proveden, přece obecenstvo jak\nby se očekávali dalo, nedojah 8. Písně: „Ty hvězdičko\ntmavá\" od Zavrtala, „Nevěsta předoucí,\" „Věnečky\" od\nSkroupa zdařile zpívala sl. J. P. 9. Airs bohéines od\nSchulholFa, Romanci a lnquié.tudu od Dreyschoeka velmi\ndovedně hrál na piano p. K. Matoušek a hojným potle-\nskem byl odměněn. 10. ctverozpěv „Valčík\" od Vogla\nmusil se opakovati. Orchestr se ovšem docela dobře držel,\ncož hlavně zásluhou dirigenta p. Auera, patrně však va-\ndily špatné nástroje ] u Weforovy ouvertury se téměř do-\ncela přehlídly jemné nuance v pianu a pianissimu, v jichž\ndobrem provedení effekt leží. Sbory si vedením p. učitele\nBubáka statně počínaly. Doufáme že oto postaráno bude,\naby se taková šlechetná a šlechtící zábava co nejdříve\nzase uspořádala. Patrno bylo, že naše obecenstvo tako-\nvým podniknutím posud zvyklé není, anto kusy, které by\njinde roznítily, dosti chladně přijalo, při cemž ovšem se\nzapomenouii nesmí, že to byl první pokus. Co zvláštní\núkaz zdejších poměrů připomenouti musím , že mnozí\nz honorac a nehonorac proto koncert svou návštěvou ne-\npoctili, poněvadž osobně pozváni nebyli; NB. cistě lito—\ngrafovaná návěští z páně Zwiklovy tiskárny po dva dni\n11a rozích dosti zřejmě mluvila."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600420-01.1.8", "texte": "(—?) Z Náchoda. (Akademie.) Ochotný náš ře-\nditel kuru, pan K. Kejklíček, uspořádal se svým synem,\nznámým to hudebním umělcem, dne 25. března hudební\na deklamatorní akademii, v nížto se vedle zdejších hudeb-\nníků též okolní zúčastnili, tak že orkestr 50 hudebníků\nčítati mohl. Orkestralní kusy provedeny byly dva, z nichžto\nouvertura z opery „Stradella\" obratně podána, od obe-\ncenstva vděčně přijata jest. Dále slyšeli jsme koncertní\nduo pro piano a housle od Wolfa a Beríota, v němžto\nse c. k. aktuar pan G. Š., žák chvalně známého p. B.\nSimáka v Praze na piano a pan K. K. jen na housle\nvyznačivše velké pochvaly došli. Neméně líbila se slečna\nK. K.s úspěchem polku od Walace přednášejíc. Na to\nzpívala spanilomyslná paní podkrajská píseň „Češku\" tak\ncituplně a nelíčené as takovým výrazem, že potlesku\nrozjařeného obecenstva nebylo konce; dále přednesl náš\nrodák pan Jos. G., jenž schválně z Hradce sem přijel,\nbassovou arii od Wintra s průvodem orkestru a došel\nvelké pochvaly. Konečně slyšeli jsme pěkné čtverozpěvy,\nnocturnu na lesnici, elegii na hoboj a piecu na ruční\nharmoniku, kterouž se pan S. ze Skalice vyznačil. Co\nse deklamací týče, přednesla lOletá Růženka, dcera zdej-\nšího c. k. kontribučního, zdařile báseň „Dítě v zastavárně\"\na slečna F. H. deklamovala výborně národní balladu od\nJar. Kaliny. Všecka čísla byla od obecenstva s velkou\npochvalou přijata a účinkující, jimžto srdečný dík zde\nvzdáváme, byli pochvalou odměněni.\n(J. M.) Z Nového Bydžova. (Produkce zpě-\nváckého spolku.) Nás zpěvácký spolek uspořádal dne\n11. dubna v sále „U Hladkých\" hudební produkcí, kdež\njsme mimo dvě ouvertury k „Zampě\" od Heralda a „Nor-\nmě\" od Belliniho, tři sbory: „Na vlast,\" „České srdce a\nčeská krev44 od Jelena a německé „Lob des Weines,\"\nslyšeli. Ačkoliv pěkné sbory Jelenovy nejen velkého rozší-\nření, nýbrž i obliby došly, předce musíme upozornit p.\nředitele J. Joska na novější, které v „Záboji,44 sbírce\nctverozpěvů, vycházejí. Bylo by žádoucno, by toto důle-\nžité podniknutí ohlasu našlo u spolků zpěváckých. Ostatní\norchestrální skladby „Kavatina,\" zdařilá „Slovanská qua-\ndrila44 od L. Procházky, byly nazvíce zdařile provo-\nzovány. Básně „Tři doby v zemi české\" od B. Jablon-\nského a „Chvála dítek,\" předneseny slečnami St—ou a\nP—vou došly hlučného potlesku. Celá zábava byla ne-\nnucená, jenom větší přesnost a lepší přednes ve sborech\na orchestrálních skladbách by byly žádoucny.\n\nV. ze Struh.\nZ Černovic na Bukovině. (Dop. pův.) Sl. Bogdanovicova\na zpěvácký sbor. Na nás snad toho roku všichni\numělci zapomněli, opomíjíce nás na svých uměleckých ce-\nstách přes Lvov navštíviti. Tím způsobem se naše celá\nkoncertní saisona redukuje na dva koncerty sl. Bogda-\nli oviěovny, o které již v těchto listech zmíněno ve\nzprávách z Karlových Varů a z Krakova. Vyznamenává\nse dobrou italskou školou, zručností a znamenitým objemem\nhlasu. Zpívala nejvíce arie z italských oper, několik pol-\nskýchmazurů, za jichžto výborný přednes štědře po-\ntleskem odměněna byla. Zpěvácký sbor, jsa teprv\nve svém vývinu, nemohl tuto zimu žádných hudebních\nzábav pro přispívající údy uspořádati. Na všeobecné\npřání nastudovali členové sboru s velikou pílí pro odpo-\nlední pobožnost na velký pátek některé přiměřené čtvero-\nzpěvy, které však z jakéhosi nedorozumění, aneb spíše\nz bezcitnosti pro zpěv přerušeny byly. Přednosta sboru\nbyl si ozumen s panem kanovníkem, by se zpěv sboru\nodbyl o pate hodině, anto duchovní svou pobožnost jak\nobyčejně o 3. odbývati měli. Sotva však sbor svůj zpěv\nzapočal, byl nevlídnými slovy jistého velebného pána\npřetržen. Není divu, ze zde tak těžko sehnati několik\nhudebníků do kostela, když se jim za jich horlivost takou\nměrou zplaci. Ješte podotknouti slušno, že městská rada\nochotné propůjčila v radním domě místnost ku cvicení se\nve zpěvu. Ku zalození fondu uspořádali výborové sboru\nv minulém masopustě ples, který zanechal našim kraso-\ntinkám mnohou příjemnou zpomínku. Mimo velké množ-\nství vznešenějších rodin bavil se p. hrabě Rothkirch,\npresident zemský a protektor zpěváckého sboru, již pozdě\npo pul noci se svou chotí jakož i přednosta sboru, zem-\nský rada p* Spousta. Behem leta uspořádá sbor několik\nvýletu, o nichž později.\n\nFreiburg. Tenorista p. Chrudimský a kapelník\np. dr. Muck převezmou od 15. září 1860 zdejší divadlo.\nPaříž. Nedávno koncertoval tu pan Zarzicki,\npolsky pianista, jenž velkou sběhlostí prstů a znamenitou\njistotou ve hře vyniká. Pan Zarzicki přednášel po-\ndivuhodně své komposice a skladby od Chopina, jehožto\nsloh a tradicí si osvojil.\nVídeň. Ve čtvrtek dne 12. t. m. dávala italská\noperní společnost v divadle na řece Vídni pod vedením\np. Salviho první své představení. Provozovali se „La-\nzebník Sevillský\" od Rossiniho a pan Ballerini, jenž Al-\nmavivu představoval, byl tak chraptivý a nedostatečný, že\nsotva notám zadost učinil. Velké pochvaly došla paní\nCbarton-Demeurová a pan Fagotti (Figaro). Návštěva\nbyla četná.\n\nDur a moll.\n\n— Quanz představil králi Bedřichu II. jednoho ze svých\nžáku, jenž výborně na flétnu hrál. Král uslyšev hru, pochválil,\nale něco chladně, mladého umělce, a obrátiv se pak k mistru pra-\n*^st.e mne zanedbal ! Mladík toho je důkazem, nevyna-\nsnažil se zajisté tolik co já !u ~Arci, však užíval jsem při něm\núčinkujícího prostředku.u ~Tak! a jakého ?u Quanz zve-\ndnuv ruku učinil pohyb, jakýž desátník při vykonávání trestu\ndělá. ~Aha,u pravil Bedřich, ,>to jest něco jiného! Zůstaneme\nraději při naší methodě!\"\n\nListárna.\nPanu Čá .... vM. 801. Díky za čtverozpěvy; co\nnejdřív nad nimi rozhodneme. Panu A. H. v Oustí n. 0.\nOdpovíme Vám písemně. Panu H. B.v IÍ. R. Nelze Vám\nvyhověti. Račte nám časem dopisovat."}]}