{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_sha256": "f730609e81f0568689f24fec2d191cf2c46b2e0e2b96f8160f91cc74824f18df", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/05/01_01/bmtnabd_1860-05-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[97]", "page_fin": "[97]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.1", "titre_corps": "Na jaŕe.", "titre_sommaire": "Na jaŕe.", "signature_source": "Ed. Rüfter", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 611, "texte": "Na jaŕe.\nEd. Rüfter\nRci nemocné ty bledé dítko,\nKý tvůj je žal — co tě bolí?\nVždyť vzešel máj, jejž každé kvítko\nS úsměvem vítá v okolí.\nJak možná hlavinku ti klonit\nA smutně klopit víčka svá?\nNeslyšíš jarní zvonky zvonit ?\nNezříš, jak luh se zaskvívá ?\nPoranil mráz tě, růže drahá?\nSpěj slunko — spěj s políbením!\nVšak ne — dovol ty duše blahá,\nBych já se stát směl sluncem tvým !\n*;•\n*) Pan Ed. Růffer, původem Nemec, narodil se v zámku Liben-\nwerda blíž Torgau v Prusku a přišed před 2 lety do Prahy\nnaučil se éeské řeci lak, že nejen lyrické básně, alebrž i jeduo-\naktovou tragedii kvítko* v češtině složil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[97]", "page_fin": "98", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.2", "titre_corps": "Josef Mysliveček. Životopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.", "titre_sommaire": "Josef Mysliveček. Životopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.1", "debut_caractere": 613, "fin_caractere_exclue": 3394, "texte": "Josef Mysliveček.\nŽivotopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.\nNe snadno nalezne se země, kteráž by při stejném\nprostranství takové množství slavných mužů byla zro-\ndila, a však také málo která na slávě své tolik i ztráty\ni křivdy utrpěla, jako milá naše vlast Česká. Mnohé\nz nejslavnějších synů jejich, mezi nimiž i takové, kteří\ncelý život věrně vlasti své věnovali, přivlastnila si\nbezprávně cizina, ale mnohem větší ještě je počet těch,\nkteříž nepříznivými okolnostmi a všelikými nehodami\nz vlasti své vypuzeni byvše, v cizině teprva světlo\nslávy své rozžali, tak že někdy záře jména jejich sotva\ndo otčiny došla, ano že nám Čechům z některých těchto*\nhvězd , ačkoli původně na našem obzoru vynikly,\npředce tak málo světla popřáno bylo, jako ze hvězd,\nkteréž na protější straně naší zemé protinožcům našim\nsvítí, ješto se zatím cizinci září jejich i potěšili i zve-\nlebili. K takovýmto oslavencům náleží také Mysliveček,\nřečený „il Ji o emo\" nebo „Venatorini,u kterýž se ná-\nhle jakoby záře od severu na obzoru italianské hudby\nzjevil, ovšem pak i v krátce zase zmizel. Náš Mysli-\nveček Josef narodil se zároveň s bratrem svým blížen-\ncem Františkem dne 9. března 1737. Pocházeli' z vá-\nžené rodiny měšťanské v Praze.\nJeho otec Matiáš Mysliveček byl starším počest-\nného pořádku mlynářského v Praze a spolu přísežním\nmlynářem království českého, neboť byl ještě toho času\nod pradávna zavedený a z několika nejzkušenějších\nmlynářů Pražských sestavený úřad, jemuž všecka správa\nplavby po Vltavě a Labi, všecky vodní stavby na náklad\nzemský vyváděné, jakož i rozsouzení ve všech půtkách\nmezi mlynáři a vrchnostmi o prahy vodní, o splavy a\ntěm podobné věci svěřeny byly.\nOtec, co muž rozšafný, staral se velmi pečlivě\no dokonalé vychování a vzdělání obou těchto synů svých.\nMuselif blíženci pilně do školy chodili a potom i filosofii\nu Jesuitů slyšeti. Oba byli stejného vzrostu, stejných\nvlasů a rovných rysů v tváři, a že byl u nich obyčej\nse také vždycky stejně nositi, bylo je těžko rozeznali,\nano podobnost' ta byla tak veliká, že se jí přečasto\nsám otec mýlil, a někdy Josefa pro Josefa posílal, do-\nmnívaje se, že má před sebou Františka.\nTak pokračovali bratři ve svých studiích, učíce\nse při tom také hudbě, načež otec jejich pilně hleděl.\nPo skončené filosofii dal otec oba syny na řemeslo\nmlynářské. Musili tu chodili do mlejnice, ale zároveň\ntaké slyšeti učení Ferdinanda Schorra, toho času sta-\nvovského professora mathematiky; neboť hleděl moudrý\notec vezdy k tomu, aby se všemu, čeho by někdy při\nřemesle svém užiti mohli, zvláště mathematice a hy-\ndraulice naučili. Oba synové studovali s výborným pro-\nspěchem, a Josef, o němž tu zvláště řeč bude, zhotovil\nbrzo na to za mistrovský kus vzorek (model) toko-\nměrský čili hydraulický, načež za mistra počestného"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1006, "texte": "pořádku mlynářů Pražských přijat a řádně do knihy\nmistrů zapsán jest.\nMohou sobě zajisté mlynáři Pražští nemálo na tom\nzakládati, že mezi svými takového mistra mají, kterýž\nbyl netoliko mistrem mlynářským, ale což ovšem ještě\nvíce platí, jeden z nejslavnějších mistrů hudebních, jež\nvlast naše, jižto sám král všech hudebníků, veliký Mo-\nzart, zemí hudby nazval, do světa vyslala.\nMladý Mysliveček neopominul vedle mlynářstvi vždy\nhudbu s velikou láskou pěstovali, a dospěl zvláště na\nhouslích k veliké umělosti. Náklonnost k hudbě rostla\nv něm neustále, a když konečně otec jeho v krátkém\nčase zemřel, nepřekáželo mu nic více, tak že touhu\nsvou po umění hudebním do syta ukojiti mohl. Duše\njeho vzplanula krásnými nadějemi a neodolatelnou žá-\ndostí vznešených ideálů v říši hudby 5 i neváhaje dlouho\nuzavřel mlýn docela opustili a jen pro hudbu živ býti.\nSmlouvou postoupil mlýn Františkovi, bratru jen o ho-\nhodinu mladšímu, a sám si hledal mistra, jenž by ho\ndo tajemství hudebních uvedl.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "98", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.3", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.2", "debut_caractere": 1008, "fin_caractere_exclue": 3873, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nJelikož se pronášejí hlásky a a o spůsobem sobě\npodobným, jest třeba na to dbáti, aby, jak se často\nstává, jedna do druhé nepřecházela. Mladí zpěváci jsou\nnáchylní k této vadě, zvlášf připadajíli hlásky ty na\ndlouhé notě.\nPronášení zvuček nemá v češtině tolik těžkostí\njako ku př. v němčině, kde rozeznávání od od\na těm podobné mnoho těžkostí má. Jediné v se vy-\nslovuje často v slabikách zvučkou tou končících skoro\njako /',• pročež bude musit učitel na to dbát, aby se\nzvučce pravý její zvuk ponechal-, nemálo k tomu při-\nspěje, když bude hned při čtení navykat dítky, aby vy-\nslovovaly v měkce a nikoli ostře. Zde bych skoro od-\nporučil spůsob, jakým se vyslovuje tato zvučka ve vů-\nkolí Královéhradeckém a Jičínském. Tam se totiž vy-\nslovuje ov skoro jako ouv tím spůsobem, by se docí-\nlilo pravé vyslovení na př. slova ovce, jež skoro vždy\njako ofce slyšet jest.\nTo samé, co jsme pravili o pronášení dvojhlásek\nou a ej, platí také o hlásce, již následujou dvě neb tři\nzvučky, z nichž jedna k první a druhá k následující\nslabice sluší. V té případnosti jest třeba, aby se pro-\ndlelo na hlásce, a aby se přivlělily zvučky následující\nslabice; dle toho hy se zpívala na př. slova: rozkoš:\nro-zkoě a nikoli: roz-koš • slunce: slu-nce a nikoli\nslun-ce. Předčasným uchopením první zvučky pozbyl by\ntón svůj zvuk, ano přestal by býti tónem, jakýmž má\nbýti ve zpěvu. Okolnosti této se musí tím více šetřit,\nčím v zdlouhavějších notách nápěv jde.\nZvučky ra řse musejí docela lehce pronášet.\nNezřídka bývají slyšet dvoj- až trojduše, což povstává\nza tou příčinou, že se špička jazyku příliš o svrchek\núst opřela a dech se jaksi násilně z prsou vyrazil. Jak\nnepříjemně to působí, když jest slyšet na př. slovo\nráno asi jako rrráno, řasa asi jako , není\ntřeba dlouho dokazovat. Dobré pronešení těchto zvuček\nse docílí jen tak, když špička jazyku jen nepatrně\nsvrchku úst se dotkne. Správná výslovnost požaduje\ntaké, aby se neozývala před hláskou, jíž slovo neb\nsylaba začíná, kterás zvučka, na př, n nebo h. I\nk tomu jsou začátečníci ve zpěvu velmi náchylní, často\ndost jest slyšet místo andél, ; místo\nnnagnus; aneb když přijde k zpívání jakés melisma\nna jedné slabice, jako ku př. místa glo - - - - ria,\nglo-ho-ho-ria. Příčina první případnosti leží nejvíce\nv tom, že zpěvák udal dříve tón, než se na něj do-\nstatečně připravil, t. j. než ústa patřičně otevřel, aneb\nže před udáním tón jaksi zkoušel, čili abych se hodně\nsrozumitelně vyjádřil — „pruhoval.\"\nRozvláčnosti se nesmí trpět při vyslovování. Jak\njednotlivé sylaby tak celá slova musí se pronésti stručně,\nbez všeho protahování a prodléváni na hláskách. Do\nté chyby upadají dítky, jež trochu lenivě vyslovují,\nčastější cvičení a zpívání v trochu živějším pohybu a\nvzbuzením ohnivosti odpomůže této vadě.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "99", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o eklogáeh pro piano Václ. Tomáška Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Slovo o eklogáeh pro piano Václ. Tomáška Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.2", "debut_caractere": 3875, "fin_caractere_exclue": 4475, "texte": "Slovo o eklogáeh pro piano Václ. Tomáška\nPodává redaktor.\n*)•\nMezi všemi lidskými city jsou city bezstrastného\na veselého živobytí venkovského nejpříjemnější a sotva\nbude stávati hudbomila, jenž by se skladateli s celou\nduší neoddal, kterýž takové city ve svých skladbách lící.\nSlavnosti a písně pastýřské jsou tak staré, jako\nživot pastýřů sám; avšak teprv, když lidé protivu od\nvyzývání do bitvy až do venkovského poklidu, od umě-\nlých požitků až do přirozených radostí znáti se naučili,\nujalo se umění prostých nápěvů, polních to květin a\n\n*) Eklogy Václ. Tomáška lze dostati\"u Rob. Veite v Praze."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2100, "texte": "umělci samému musilo na tom záleželi, by ušlechtiv je\no vrozenou jim svěžesť a přirozenou vůni je nepřipravil-\nKdyž se hudba poznenáhlu se slovem rozloučila\na samostatně účinkovati se snažila, byla pastorální hudba\nvětším dílem obmezena na nápodobňování a varirování\npastýřských zpěvů, ježto se bud tradicí rozšiřovaly neb\nv odlehlých údolích ještě čistě udržovaly, v nichžto se\nvšak zřídka kdys více než mírná radost neb rozpustilá\ndovádivost nacházela.\nJakkoliv se také mnoho skladatelův v hudební\nidyllické poesii se štěstím pokoušelo a pastorální hudby\nu větších skladbách s obezřelostí a s úspěchem užívalo,\nnedá se přec upříti, že se náš výtečný Václ. Tomášek\nsvými eklogami o idyllu s takou láskou a s takým\núspěchem ujal, že v literatuře hudební málo takových\npříkladů nalezáme. V. Tomášek dovedl jí nejen samo-\nstatnou významnost propůjčiti; nýbrž on přijal do oboru\nidylly všechny pocity, ježto se shodují s onou dobro-\nsrdečnou prostotou a dobromyslností, jimiž lepší a bez-\nstrastná část venkovského lidu se vyznačuje. I zdá se,\njakoby skladatel všechny slasti a strasti venkovského\nživota ve všech stupních a směrech byl procítil. Aniž\nby se od charakteru idylly odchýlil, zná se stejným\nštěstím mírnou radost, rozpustilý jásot, tesklivou stísně-\nnost, žalost až k nejhlubšímu pohnutí, dobromyslný žert\na směšnou omrzelost vyjádřiti a našlali by se tu a tam\nnějaká městská idylla, jeví se v ní vroucnost, zkrouce-\nnost citu, která pravým opakem vyumělkované senti-\nmentalnosti mnohých měštáků jest.\nŽe Tomášek zevnější formu chodů a kadencí pa-\nstýřským tancům se podobajících obejiti nemohl, jest\npřirozená věc; neboť když i skladatel jen temné před-\nstavy vzbuditi umí, musí každého dovoleného prostředku\nužili, aby je zbudil a jak dalece možná objasnil. V do-\ntčeném případu nemůže se to s větším úspěchem státi,\nnež když skladatel brzy nás na zvyklé chody šalmaje,\nbrzy na lesnici upomíná. Jak výtečně ale V. Tomášek\nzákladní rozpoložení mysli, která se vždy vyjádřiti má,\noběma prostředky příbuznosti a kontrastu srovnatelných\ncitů charakterisovati dovedl, o tom se každý přesvědčí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "100", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.5", "titre_corps": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "titre_sommaire": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.3", "debut_caractere": 2102, "fin_caractere_exclue": 5106, "texte": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Pokračování.)\nŠkoda jen, že národní tyto, vůbec Čecha karak-\nterisující obyčeje zanikají, že i na venkově rázné zá-\nbavné „muziky\" ustupovat musí modernímu vkusu a že\ni na vesnicích nyní „muzika\" mnohdy ustupuje „bálům,\"\nuzavřeným společenským plesům a jiného druhu novo-\ntám. Druhdy hostem byl při muzice každý, kdo zdravé\nnohy, veselou mysl a několik velkých dvougrošáků měl,\na nad jiné vynikal, ano i jakési vážnosti u všech po-\nžíval ten, kdo nejlépe tančit, nejlépe zpívat a se veselit\numěl, byť i za něho hospodář jeho platil, neb ostatní\ndruhové jeho se o něho postarali. On byl duší všeho;\nse sklenkou v ruce přistoupil před „sumáře,\" zazpíval\nsi písničku a když mu ji hudebníci pak zahráli, zaký-\nvnul na nejlepší svou tanečnici a počal po taktu pře-\ndešlé své písně — tanec. Proto mají národní naše tance\nskoro vesměs své nápěvy a vlastní písně, proto může\nse u mnohých z písní těch dokázati, že staršího jsou\npůvodu než příslušný k nim tanec národní.\nTak a ne jinak povstala naše polka; důkazem pro\nto jest analogie, že totiž skoro všecky tance národní\ntak povstaly a proto i polka — má-li být národní —\ntýmž spůsobem počala; důkazem toho jest i původní\njméno polky, která se s počátku „Nimra\" nazývala;\ndůkazem toho jest konečně i spůsob, jak se k Himarovi\ndostala a jinak dosti hledané vypravování s první ta-\nnečnicí její.\nAbychom s posledním tímto důkazem začali, při-\npomeňme si, jak se posud vypravovalo, ba i psalo o\npůvodu polky; tančila si ji prý v Labském Kostelci ja-\nkás dívčina ze zvláštní zábavy a pro ukrácení chvíle\nčasu nedělního, zpívajíc k tomu přiměřený nápěv; o\nslovech nápěvu toho nestává se nikde zmínky. Jak ne-\npřirozené, pravdě nepodobné bylo by nyní požadovati\nod nás, abychom si představili a za pravé měli, že\ndívka, z dlouhé chvíle, tedy samotna jsoucí, pozorována\nbyla od hochů, kteří pak po její kroku by se točit po-\nčali, aneb že by dívka schválně mezi hochy svůj tanec\nněkde prováděla, návod k němu hochům dávala a tím\npolku z liché domácnosti teprv do hospody k muzice\npřiváděla; toť by byla polka jedinátko mezi nesčíslnými\ntanci národními, která by povstala jinačím spůsobem\nnež tyto, která by ne písní nějakou a ne v hospodě\nzačala, nýbrž opačným směrem z domácnosti do ho-\nspody se dostala.\nOč přirozenější a pravdě podobnější jest domysl,\nže při muzice samé tanečník některý, jakž vždy se\ndělo, hudebníkům píseň zazpíval a když mu ji již hráli,\ns tanečnicí svou dle nápěvu toho pohybovati, otáčeli a\ni tančiti počal, dávaje tím všem ostatním návod ku tanci\ntak, jak se druhdy u všech skoro tanců dával a jak\nposud v starobylém „polonaisu\" od předního tanečníka\nse dává! Že se najednou při novém tanci tom dokola\nnetočili, nýbrž jakž zvyk Čechů jest, „po notě,\" „po\ntaktu\" s tanečnicí několik kroků vpřed hupkovali (i\nnyní to vídat na vesnicích, že tanečník s tanečnicí než\ndo kola tančí, se poznenáhla rozkývává, takřka sluch a\nnohy pro takt připravuje), dosvědčuje již i jméno „polka,\""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4193, "texte": "totiž tanec, na polou do kola, poloviční tanec, poloviční\npostupování v před. Píseň, která původní polce za zá-\nklad sloužila, jest posud známa všem, kdo zpívávají:\nStrejček Nimra\nKoupil šimla\nZa půl páta tolaru atd.\nKdo nápěv ten zná a drobet čerstvěji si jej za-\nzpívá, shledá v něm úplně rhytmus naší polky, celou\npolku vytknutou.\nStarší lidé jsou pamětníci časů těch, kde se „ma-\nděra\" čili „nimra\" ještě tančívala; saháf tanec ten skoro\naž do roku 1830, a v Jičínsku, Iíopidlensku, Dymokur-\nsku a Křinecku posud jmenují starší lidé mezi bývalými\nsvými tanci nimru. Nápadno jest, že jméno „nimra\"\ntak náhle zaniklo, když jméno polky povstalo; nebude\nse ale nikdo tomu diviti, pomní-li, že tanec, původně\n„nimra\" zvaný překřtěn byl na „polku\" a žeby polka\nzajisté nikdy tak rychle se byla všude nerozšířila, neb\nvlastně tak všeobecnou se nestala, kdyby v ní ti, kdož\nji přijali, neshledali svou známou „nimru.\"\nHilmar sám i jiní starší lidé, jichž jsme se za\npříčinou toho ptali, tvrdí, že do Jičínska přišla původně\n„nimra\" a že to jest skutečně původní jméno polky. Též\npraví se, že přišla tato nimra od Labského Kostelce,\nkdež předce původ polky se hledává.\nHilmar byl právě filiálním učitelem ve Střevaci u\nJičína, když poprvé Kostelecká „nimra\" v krajině Ji-\nčínské se objevila, přinesena byvši mladíky, kteří známé\nsvé a přátele u Labského Kostelce měli. Teprv až po\nšesti letech, tedy okolo r. 1836 překřtěno bylo jméno\ntance toho z „nimry\" na „polku.\" Hilmar sám praví,\nže mladíci ti původně přinesli v řečenou krajinu Jičín-\nskou jen nápěv, dle něhož se i tančit byli naučili. Ná-\npěv ten si zpívali neb pískali, a poněvadž Hilmar u\n„muzik\" v okolí tom býval a vůbec vsazováním nápěvů\ntradicijních do not znám byl, vsadil i přinešený ten ná-\npěv do not, že pak všickni hudebníci z not hráli při\ntanci novém. Když pak tuze všední byl, hleděl Hilmar\ndle téhož rhytmu a taktu jiný nápěv složití, tedy jinou\n„nimru\" čili „polku\" napsali, která vždy vděčně přijata\na dobře tančena byla. Zatím zanikalo poznenáhla jméno\n„nimra\" a do všeobecnosti přicházel název „polka\" a\nHilmar pilně co rok skládal nové a opět nové polky,\nkteré arci nedostávaly vlastních svých jmen, ale podle\ntoho se rozeznávaly při hovoru, za jakou příležitost\nneb ku které slavnosti která složena byla.\nKdyž se r. 1836 vážený učitel z krajiny Stře—\nvacké, pan František Drapák, bývalý žák Pražského\nkonservatoria, z rodiště svého do Prahy ubíral, vzal\ns sebou jednu z nejoblíbenějších polek Hilmarových, a\npřišed do Prahy, ukázal je mimo jiné též příteli svému\na kollegovi z konservatoria panu Václ. Frimlovi, chvalně\nznámému nyní skladateli hudebnímu v Praze; tímtéž\nspůsobem dostala se táž polka do rukou pana Liehmana,\nkapelníka u bývalého pluku Palombiniho v Praze, a byvši\nhned potom na Žofinském ostrově hrána, veliké obliby\nnalezla u obecenstva i znalců hudebních. Přirozený\ntoho následek byl, že řečený kapelník oblíbenou tu\npolku donesl k obchodníku v hudebninách, panu Hoff-\nmannovi aji tisk nou ti dal. Poněvadž tenkrát roznášela\nse Evropou sláva ruské umělkyně Esmeraldy, která\njako Pepita na čas obdivení všech vzbuzovala, nazval\np. Liehman oblíbenou polku Hilmarovu též „polkou\nEsmeraldinou.^\nHilmar o všem tom, co se s jeho polkou dálo,\nani nevěděl a nedověrně pozastavoval se nad tím, když\nmu odběratelé novin pravili, že jeho polka tiskem vyšla\na v Praze velmi se líbí. Řekl s počátku: „To musí\nbýt omyl; já žádných polek do Prahy nezaslal, aniž\nbych se vůbec osmělil, své práce do Prahy posýlati.\"\nKonečně přece uvěřil, ale nevěděl ještě, která to z po-\nlek jeho jest novokřtěňátkem „Esmeraldou,u až si ji\nz Prahy sám objednal a vlastní práci v ní shledal.\nKdyž se pak později sám do Prahy odebral a ře-\nčeného kapelníka p. Liehmana poznav, s ním k panu\nHoíímannovi šel, tázán byl opětně od p. Hoffmanna,\nzdaž sám skládal a předloženy mu byly\nnoty s otázkou, zdaž i této polky původcem jest. Na\nprvní pohled přisvědčil Hilmar a p. Hoffmann mu uká-\nzal, že předložené tyto noty jsou tištěny ve Vídni na\njméno jakéhos Perglera, který těžiti chtěje z cizí, ob-\nlíbené práce Hilmarovu polku na své jméno ve Vídni\ntisknouti dal a tak podvodu proti Hilmarovi i p. Hoíf-\nmannovi se dopustil.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "101", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.6", "titre_corps": "Beethoven v Bonnu. Novelletka.", "titre_sommaire": "Beethoven v Bonnu. Novelletka.", "signature_source": "Přel. Fr. Pulpit", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.4", "debut_caractere": 4195, "fin_caractere_exclue": 4753, "texte": "Beethoven v Bonnu.\nNovelletka.\n\n(Dokončení.)\n„Slyš!\" pravil, „jaký tón?\" I naslouchal ostrým\nzvukům věkem sešlého klavíru z nepatrného domku za-\nznívajícím, a na vzdor nevděčnému nástroji hrál hudec\nžalostivý nápěv v tří čtvrtním taktu bolným výrazem.\nBeethovnovo oko se zajiskřilo.\n' „To je kus zmé synfonie F-dur,\" zvolal Bee-\nthoven, „a velmi dobře je přednášen!\" Náhle umlklo\nhraní a docela bylo ticho; potom slyšeli bylo udu-\nšené stkáni.\n„Nemohu pokračovati,\" pravil dívčí hlas, „Fran -\ntišku, nemohu tohoto večera dále hráti!\"\n„A proč ne, sestřičko ?\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4484, "texte": "„Nevím proč; ale je to tak krásné, že se to hráti\nza nehodnu cítím. Ach, celý svět bych za to dala,\nkdybych mohla jen jedenkráte slyšeti hezký koncert!\"\nTo jest velmi drahé, rozmilá sestro, a my jsme\njen chudí; nemysleme proto na věci, které nejsou\nv naší moci.\"\n„Máš pravdu, Františku, a přece bych ráda jen\njednou v svém životě krásnou hudbu slyšela; — ale to\nje příliš mnoho pro nás!\"\nV těchto slovech spočívalo něco obyčejně pohnut-\nlivého, tak že Beethoven na svého průvodčího se\npodíval.\n„Vstupme tam,\" prohodil na to spěšně, „něco jí\nzahraju, je cituplná.\"\nS pohnutím otevřel jen klikou zavřené dvéře a\nvstoupil do tmavého bídného pokoje. U stolu seděl\nmladý muž a spravoval botu; byl ševcem ; vedle něho\nsmutně o klavír podepřena seděla mladá dívka, na jejíž\nšíji svlývalo veliké množství překrásných rusých kadeří.\nUleknutí povstali oba, když Beethoven vstoupil.\n„Odpustte,\" pravil tento poněkud rozpačitě, „slyšel\njsem hudbu zde, a anto sám hudebníkem jsem — \"\nMladá dívka se zardila. „Zaslechl jsem jednotlivá\nVaše slova,\" pokračoval Beethoven; „přejete si jednou\nhudbu slyšeti; zkrátka, chcete bych Vám něco zahrál?\"\nV tomto nabídnutí bylo něco tak zvláštního, tak pře-\npjatého ano i směšného, že oba obyvatelé této jizby\nchtíc neb nechtíc tomuto dojmu podlehli.\n„Díky Vám,\" odvětil obuvník, „ale náš klavír jest\nvelmi špatný a potom také nemáme žádných not.\"\n„Jak? žádných not?\" zvolal Beethoven, „a vy\nslečno?\"\nNáhle zaraz i v se, zarděl se, neboť dívka se obrá-\ntila a z jejích smutných potažených očí seznal, že\nbyla slepá.\n„Prosím Vás za odpuštění/' pravil zajikavě, „ale\njá nevěděl, že hrajete z paměti.\"\n„Slyšela jsem jistou dámu vícekráte hráti tuto\nskladbu, když jsme ještě v Bingách bydleli,\" odpo-\nvěděla dívka.\n„A neslyšela jste nikdy jinou hudbu ?\"\n„Nikdy, krom onu na silnicích.\"\nDívka se zdála zaražena a i Beethoven slova ne-\npromluvil. Zasednuv tiše ku klavíru, hrál tohoto ve-\nčera, jak se starý hudec vyjádřil „sublim\" (vznešeně),\njak ho po celý čas dlouholetého přátelství nikdy nesly-\nšel, byl nadšen a od té chvíle, co jeho prsty klavíru se\ndotkly, zdály klávesy chatrného nástroje se ukonejšo-\nvati a v harmouii přecházeti. Všichni poslouchali; švec\nbyl podivením skoro bez sebe; jeho sestra přiblížila se\nku klavíru s rukama na prsou složenýma, jakoby srdce\nsevříti chtěla, by tlukotem svým posvátné nerušilo ticho.\nKaždý se strachoval dosti časně procitnouti z neobyčej-\nného snu, kterému podlehati se zdál.\nPojednou světélko v pokoji se zakmi-\ntalo a dohoříc konečně zhaslo. Beethoven se zarazil.\nObuvník otevřel dřevěné okenice a světlo bělavó luny\nozařovalo jizbu více než před tím. Tato nahodilá událost\nzdála se pak rušiti poněkud myšlénky Beethovenovy ;\nhlava jeho se sklonila, ruce klesly na kolena a on sám\nzdál se býti pohroužen v hluboké rozjímání. Mladý\nobuvník k němu se přiblíživ, uctivým hlasem konečně\nse tázal:\n„Kdo pak račte býti?\" Beethoven pozvednuv hlavu,\nměřil jej roztržitým vzhledem; potom se usmál a jeho\núsměch byl pln laskavosti a královské lahodnosti.\n„Slyšte,\" odpověděl Beethoven a hrál první pas-\nsaže synfonie F-dur. Radostný výkřik zazněl z úst\nsourozenců; znajíce tyto tóny volali:\n>»Vy račte být Beethoven!\" a ruce jeho slzám'\nsmáčejíce, prosili snažně skladatele, by jim ještě jednou\nzahrál. Lunou ozářen seděl Beethoven u klavíru a\nvysoké jeho vážné čelo se zachmuřilo.\n„Budu irnprovisovat sonátu při měsíčku,\" pravil\npo chvíli, pozorujíc několik okamžiků modrojasné hvě-\nzdami poseté nebe; pak prsty na klávesy polože, hrál\nhlubokým, smutným, ale nad míru milostným výrazem.\nHarmonie vycházela ze stroje tak líbezně, jako když\nluna tichou záři na duchy pozemské vysílá; potom ná-\nsledovala passaže lehké, rozmarné barvitosti, podobajíc\nse tanci ztřeštěnců o půlnoční době, pak sé zachvě\ntón; spočívala v něm ouzkost a bázeň a posluchači\ntřásli se při těchto záchvěvách.\n„S Bohem,\" pravil Beethoven, náhle se pozvedna;\n„s Bohem!\"\n„Budem opět poctěni Yaší návštěvou?\" ptali se\nhbitě rodné děti. S něžným soucitem na slepou dívku\npohledná; „ano, ano,\" odpověděl, „přijdu zase, přijdu\nbrzo zas.\" I doprovodivše velikého mistra až ku dvé-\nřím, více ani slova nepromluvili; však výmluvnější slov\nbylo toto mlčení.\n„Ted honem domů,\" pravil Beethoven na ulici\nk svému průvodčímu, „jen honem, bych mohl tuto so-\nnátu napsati, než mi z mysle sejde.\"\nNa to psal Beethoven až do jitřní. To jest hi-\nstorie „ sonáty při mésíbkuf' tohoto geniálního mistra;\nševce však a jeho slepou sestru víc nenavštívil.\n\nPřel. Fr. Pulpit."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "104", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.7", "debut_caractere": 4212, "fin_caractere_exclue": 6207, "texte": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Čtverozpěvy. — Kostelní\nhudba a p. Eil. — Zkoušky žáků hud. školy. —\nSkladby cesk. skladatelů.) Hudba a zpěv u nás utěšeně\nrozkvítá. Zpěv pěstují hlavně zdejší zpěváčky spolek a\nčekatelé učitelství. Tak poctil zpěvácký spolek za-\nstaven íčkem zdejšího pana presidenta barona Josefa\nSchrenka k jeho jmeninám, co zatím téhož večera če-\nkatelově učitelství důstojnému p. Josefu Kautzovi šest\nsborů k oslavení jeho jmenin precisně zapěli. Předneslit\n„Přání\" od Skroupa, „Láska synovská\" a „Čeští ma-\nnové\" od Jelena, pak německé sbory od Srdinka, E.\nTitíla a Grusse, z nichto zvláště „Láska synovská\" a\n„Schifferlied\" od Tittla vynikly. Co do hudby ko-\nstelní slyšeli jsme na sv. Josefa od čekatelů mši oď\nHaslingera, kteráž však s úspěchem se nepotkala. Při\ntom provedeny byly „Pater noster\" a „Ave Maria,\" ctvero-\nzpévy, které nadaný skladatel pan Jos. Eil dust. panu\nJ. Kautzovi věnoval. Pan Eil pracuje nyní na ctvero-\nhlasé mši, kterouž prý tiskem vydá. Dne 2., 3. a 4.\ndubna odbývaly se zkoušky chovanců zdejší hudební\nškoly. Při zkoušce začátečníků vyznamenala se malá\nB. Škerlova, v koncertní produkcí vyznačila se slečna\nA. Merbellerova neúhonným přednesem karnevalu Be-\nnátského, souvenir de Bohéme, pak skladeb od Tedesca a\nJ. N. Hummla. Sl. Marie Hannova přednesla na piano\nvelké Trio od Schuberta, sl. Kl. Teichmannova Trio\n(op. 97) od Beethovena a koncert Es-dur od Moschelesa\nvýborně co do pojmutí i technicliého provedení; dále pro-\nvedla sl. Anna Karberova správně grand duo pro piano\na cello od L. Jansy. Chvalné zmínky zasluhují slečny\nOt., Anna a Emma Knappova, ježto obtížné své partie\nnad očekávání výtečně provedly. Těší nás velice, že\nnaše zpěvné Češky tak velice prospívají a k sourodné\nhudbě lnou. Velkou pochvalu zasluhuje zvláště ředitel\nústavu pan Novotný a páni učitelové, kteříž vytrvalou\nsnahou k úspěchu chovanců mnoho přispěli. Ku konci\nvyslovujeme toliko přání, by se tu nějaký koncert\ns chovanci uspořádal a aby se přednášely více skladby"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5506, "texte": "domácích komponistův, na ph od Dreyschocka,\nW. II. Veita, Ch. Wehle, Kuhe, V. Grafa, Red.\nSimáka, Bergmanna, V. Tomáška atd.; neboť jen\ntím získat i si možná zásluhy o rozkvět domácí hu-\ndební literatury.\n(V. N. V.) Z Jindřichova Hradce. (Akademie.\nGymnasium.) Cestuje 31. března skrze Jindřichův Hradec,\nna pozvání jsem přítomen byl akademické produkcí,\njiž byli gymnasisté tamní pod vedením p. prof. Českého\na p. Chab ra, učitele na dívčí škole uspořádali. Předneseno\nbylo čtvero sborů, dvě básně, česká a německá, dekla-\nmovány ode dvou septimistů, velice se líbily, obzvláštně\nčeská: „Oběšenec,\" kteroužto dutý hlas řečníka jakýmsi\nhrobovým nádechem přioděl. Všecko však převýšila pí-\nseň ; „Tážete se, proč jsem Slovanod Soukup a,\ns průvodem 2 houslí, flétny a violonu s doplňovacím korem.\nSólista, žák nižšího gymnasia, čistým hlasem a krásným a\ncituplným přednesem potlesku si dobyl. Píseň ta se na\nžádost opětovala. Velmi příjemně jsem byl dojat touto\npísní a neméně silněji potvrdilo se mé dávné přesvědčení,\nže hudbou a zpěvem nejoutlejší cit se budí a vzdě-\nlává, obzvláštně však cit vlastenecký. Náš jest zpěv,\nnaše jest hudba. Uznávajíce snahu a přičinění pp. učite-\nlů zpěvu i hodné prospěchy žactva gymnasia Jindřicho-\nHradeckého, nemůžeme opominouti, upozorniti a pobídnou-\nti, by se lépe přihlíželo na větší živost a precisí v přednesu.\n(K. A.) Z Hlinská. (Kostelní hudba. Varhany.\nHudebnický spolek.) Musíme uznati snahy zdejšího pana\nředitele kůru o zvelebení hudby kostelní v městě\nnašem. V tak namnoze nepříznivých okolnostech přec\nmnohdy jsme svědkové příznivých výsledků. 0 svátcích\nvelikonočních byla na hod Boží provozována velká mše\nFůhrerova do C-dur, za graduale vložen výtečný ctvero-\nzpěv „Otce náš!\" od proslulého Tomáška, při offerto-\nrium zpíván trojzpěv. Hlavně pak ctverozpěv Tomáškův\nvýborně proveden byl. Odpůldne slyšeli jsme pěkné\nSchidermayerovy nešpory. I v pondělí provozována zpí-\nvaná mše od Biihlera do B-dur. Vložený ctverozpěv:\n„Mocný pane\" a Naukeňv trojzpěv zastupovaly graduale a\noffertorium. Provedení skladeb těchto bylo namnoze\nuspokojivé, hlavně pak špatný stav varhan našich vadil\ndokonalému celku, ac se zručnému varhaníku viny přicísti\nnemůže. Konečně přec učiněn rozhodný krok k opravě\nzdejších varhan. K tomu cíli potřebné peníze jsou již\ntéměř pohromadě. Doufáme, že se co nejdříve k nutné\nopravě této přistoupne, neboť den co den stává se nutnější.\nZdejší hudebnický spolek ciní řádné zkoušky. Dle\ndoslechu odebeře se v květnu do Pruska. Nepodobá se\nnám však, že by bylo Prusko zem hudebnictvu tak pří-\nznivá. Koncíce zprávu svou musíme podotknouti, že by\nžádoucno bylo, kdyby se zdejší minulého roku tak rozkvě-\ntající ctverozpěvné zábavy obnovily, hlavně pak nyní,\nkdyž nám statný „Záboj\" slibuje nové hřivny ze zpě-\nvného lůna našeho hudebního národa podávati, když by-\nsme mohli v pravém smyslu slova věcně mocnými, ja-\nrými zpěvy českými okřívati. Doufáme, že zdejší hudeb-\nníci i hudbomilové vykonají, co vykonati třeba k cíli\nonomu.\n— Z IVovc Paky. (Zpěvácký spolek.) Konečně\ndočkáme se i u nás zpěváckého spolku. Zdejší pěstitelé\na milovníci zpěvu zadali o dovolení k založení takého\nspolku a lze se nadíti, že žádost ta bude povolena; ne-\nboť zpěv kostelní i světský tímto krásným podnik-\nnutím rozkvěte. Jak se dovídáme, bude ředitelem pan\nČížek a jemu po boku bude stati chvalně známý pan\nJodas. Zdař Bůh tomuto podniknutí. — (Několik dní\npozději.) Tyto dni odbýval zdejší zpěv. spolek svou\nt v t\nprvní produkcí. Slyšeli jsme české ctverozpěvy: Češti\nhudebníci od Krška.—-Plaché dívčiny od V. Horáka,\nv v f\nPíseň Čecha a V lese od Fr. Sk roupa v zdařilém pro-\nvedení a lze se naditi, že pod obezřelým řízením pana\nv\nČížka brzy zdejší spolek vynikne a zvláště české\nctverozpěvy pěstovati bude. Nedávno dostalo se\nmi do rukou psaní ze St. Louis v Americe, svědcící\no snaze a působení tamějších Čechů. Mezi jiným obsa-\nhovalo psaní následující zajímavou novinku: „V zdejších\nceských politických „Národních Novinách,\" jejichžto\nredaktor Jan Bolemil Erben jest a kteréž v každou\nsobotu po archu ve velkém formatě vycházejí, ctli jsme\ns potěšením o slovanské kadrille od Lud. Pro-\ncházky, která se s velkou pochvalou v sále na Zo-\nfíně v Praze provozovala. 0 jak rádi slyšeli bysme též\ntyto slovanské zvuky z naší vlasti. Než prozatím\nnení možná nám toho dosíci. Místo budby bavíme se\nzde ctěním romanu „Slepá paní\" od Bedř, Mosera, jejž\nzdejší „Národní Noviny\" přinášejí !\"—• Podivná věc! Co\npak se čeští hudebníci též v Americe nenacházejí ? 0 za-\njisté! Zapomínají však v dálce na národní vlastenecké\nzvuky.\n\nJan Novopacký.\n\nPaříž. Na Wagnerovĕ opeře „Tannhäuser\" pilně se\npřekládá. Překlad obstarávají pan E. Roche, mladý hu-\ndební referent a zpěvák Lindau pod dohlídkou skladatele\nsamého.\n(0. Z.) Vídeň. (Slovanská beseda). Ve čtvrtek dne\n26. dubna uspořádal horlivý a chvalně známý skladatel\npan Fr. Pivoda v sále ,,u velkého čížka\" hudební aka-\ndemii ku prospěchu schudlých Horvatň. Sbory, dva srb-\nské od L. Gaje a jeden český od Fr. P i vody byly\nohnivě a s výrazem předneseny. Dále vyznačil se pan\nZinke výtečným přednesem na harmonium a pan Stein-\ngr uber zdařilým a cituplným provedením sola pro housle\na oba byli hojným potleskem odměněni. Pan Fr. Pivoda\npřednášel ctyry své české písně, z nichžto některé u\nRob. Vei ta v Praze vyšly a osvědčil svým cituplným před-\nnesem, že jest výtečný tlumočník ceských písní. Obecen-\nstvo, mezi nímž se mnoho jinochu v slovanském kroji\nnacházelo, odměnilo spoluúcinkující hojnou pochvalou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "103", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "103", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. V těchto dnech slyšeli jsme", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. V těchto dnech slyšeli jsme", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5546, "texte": "Stavovské divadlo. V těchto dnech slyšeli jsme\nčtyry opery, totiž dne 21. dubna Pouť do Ploermelu,\ndne 25. dubna Rigoletto od Verdiho, dne 27. dubna Kou-\nzelnou flétnu, v nížto slečna Luccova Paminu s velkou\ns V\nobezřelostí provedla, a dne 20. dubna Carosťrelce, v nížto\nnaše krajanka slečna Marie Soukupova, druhdy člen\nLvovského divadla, co host s pochvalou vystoupila. Z ope-\nretek dostaly se nám dne 23. dubna Martin houslista od\nÓffenbacha a Rubezahl od Conradiho a konečně dne 28.\ndubna Orfeus, pikantní to travestie na bájesloví řecké,\nkteráž od své přitažlivosti ničehož neztrácí. Dle vytknutého\nrepertoiru bude dávána ve středu dne 2. t. m. N o r m a,\nv pátek dne 4. Mušketýři králové a v neděli ope-\nretka „Manžel přede dveřm i.**\n— Pan prof. Jul. Goltermann dostane se, jak do-\nslýcháme, za člena k. saského dvorního orkestru v Dráž-\nďahech. Přejeme mú toto místo tím vřeleji, an se pak\nkonservatoriu dostane zajisté horlivější tuzemský učitel\npro cello.\n— Virtuoska naše sl. Alb. Zadrobilkova při-\njela ze své umělecké cesty z Paříže do svého rodiště\nPrahy a obdržela od Rich. Wagnera památní listek,\nna němž vlastnoručně, slavný skladatel úryvek ze své\nopery „Tristan\" napsal.\n— První dva sešity praktické varhanní školy od\nJos. Forstera vyjdou as v 14 dnech a budou p. od-\nběratelům hned zaslány.\n— Zdatný skladatel, pan Bedř. Šim á k transkribuje\nnyní pro piano nejpr vnější polku, která před lety\nv Praze u HoíFmanna vyšla. Je ,to E smer a Ida, Polka\nod Fr. Hilm a r a, učitelé v Kopidlně, kteráž ruské ta-\nnečnici za své jméno děkuje. Pan Bed. Šiiiiák ponechal\nú p lne původní melodii polky; toliko harmonie bude do-\nplněna a celá polka v koncertní polku zpracována.\n— Obrovský flašinet, pravý to Goliáš, jenž před ne-\ndávnem Pražským flašinetům velkou a nebezpečnou kon-\nkurenci dělal, našel zde v malém flašinetu, neústupném\nto Davidu, velkéko soupoře. Týž nástroj je kočující fla-\nšinet, jejž na malém vozejčku pes táhne a majitele této\ntíže sprosťuje.\n— Naše výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa\nd'0r vrátila se tyto dni ze své umělecké cesty v Sasku\ndo svého rodiště, Prahy. Táž umělkyně koncertovala mimo\nv Šemnici a Freybergu též v menších městech a zbudila\nsvou citu- a duchaplnou hrou a svou znamenitou tech-\nnikou všude velké sensace. Mimo to vystoupla též v sa-\nloně kněžny Rohanové v Greitzu a došla tu velké po-\nchvaly.\n— Naše krajanka, slečna Kroppova, žákyně zdej-\nšího konservatoria, je nyní ve Lvově engažováua a zí-\nskala si hned po prvním svém vystoupeni co „Lucia\" pří-\nzeň obecenstva. Jak se ze Lvova píše, je její hlas dosti\nsilný a svěží, a schopen každé modulací. Její přednes\nje vřelý a srdečný, pln dramatického výrazu, Koloratura\njejí má utěšený vzlet, a trillek její je plný a až k pia-\nnissimu dohře srozumitelný.\n— Slečna Marie Můllerová, mladá altistka, druhdy\nv\nžákyně Zofinské akademie a později žačka kapelníka pana\nFr. Škřoup a, jest u opery v Krakově engažována.\n— Český kapelník v Turecku. Pise se z Ca-\nřihradu: „V Peře, předměstí to Cařihradském, provozuje\nod několika dní česká hudební společnost vedením\njistého pana Procházky české i německé kusy s velkou\nmistrností. Byla to rozkoš slyšeli, jak orientalské večerní\nvánky hudbu vlastenskou přes Bosporus přenášejí.\nPan Procházka provedl se svou kapellou několik skladeb\nněmeckých; avšak i své české vlasti neopomněli tito\nčeští jon ác i svou úctu složití a počali píseň „K d e\ndomov m ů j.a Měl jste ty turecké obličeje viděti,\nkdyž tyto sladké tóny zavzněly. Páně Procházkovo srdce\npřekypělo radostí a s velkým zadostučiněním jmenoval Fr.\nŠ k r o u p a co skladatele této „znárodnělé p í s u ě.\"\nTu zavzněl náhle z davu lidí hlas a žádal si pochod\nRakoczyho,. Pan Procházka z nedorozumění zahrál\npochod Hádeckého. Všichni byli s tím spokojeni\na sultán, k jehož sluchu se pověst o Procházkovi do-\nstala , dal tohoto syna české vlasti k sobě povolali a\nkapelník došel cti, že u přítomnosti vladaře několik kusů\nprovésti mohl.\n— Pan Alex. Dreyschock dával v Petrohradě dne\n17. dubna (nikoliv 10,) třetí svůj koncert a zbudil svou\nohromnou ano báječnou technikou a mistrným předne-\nsem neobyčejnou sensací. Panu A. Dreyschocku do-\nstalo se cti, že juž po třetí účinkoval v dvorním kon-\ncertě u velkoknížete Konstantina a kněžny Heleny. Slavný\ntýž umělec vystoupí ještě ve V i 1 n ě v koncertě, načež pak\nv polovici květnu do Prahy se vrátí.\n— Jednota Cecil ská uspořádala dne 28. t. m.\nčtvrtý koncert svého 20tého ročníku a zároveň stý\nkoncert od svého trvání, v němž jsme dvě velká díla, totiž\npátou synfonii od L van Beethovena a Dettingské „T e\nDeum\" od Handla slyšeli. Poslední dílo složil Handl\nk oslaveni vítězství císařských pluků a Angličanů pod Jiřím\nII. nad francouzským vojskem pod Ad. Moricem Noailiesem\nu Dettingu dne 27. června 1743. Partituru téhož díla\nobjednal si horlivý pan ředitel F. Apt z Angličan.\nHandlovo ,,Te Deurn,\" ježto ze 14 malých částí sestává,\nvyniká krásnými, mohútnými sbory, v nichžto kostelní\nsloh a slavnostní vážnost patrně se jeví. Pan Appé co\nnejstarší člen jednoty Cecilské a slečna Šchmidtova\nprovedli svoje sóla v Tě Deum výborně, neméně zaslu-\nhují pochvaly výtečný pan Dolenský a p. Ouvalský,\nčlenové orkestru stav. divadla, kteřížto těžké své úloze\nv solách pro dechové plechové nástroje úplně dostáli.\nV duchaplné synfonii, v nížto 20 prim a 20 sekund\nhouslí, 12 viol, 10 cell a 10 kontrabassň účinkovalo,\npředčil Beethoven sám sebe; neboť líčí tu tak svěží-\nmi, tak mohútnými barvami vnitřní boj, že nelze nic po-\ndobného v celé literatuře hudební nalezti. Vážený a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4210, "texte": "horlivý pan ředitel Apt, jemužto zásluha náleží, že\nskladby Rich. Wagnera nám první předvedl, byl hlučným\npotleskem přivítán a vavřínovým věncem obdařen. Pro-\nvedení obou skladeb bylo neúhonné a svědčilo o velké\nsnaze, jakouž už po 20 let výtečný ředitel při tomto\nspolku na jevo dává. Návštěva byla navzdor spatnému\npočasí dost celná.\n— Koncert nestora českého zpěvu, p. Karla Stra-\nkatého, bude sedne 6. května 1860 ve 12 hodin v po-\nv\nledne v sále Zoíinském odbývati. I. oddělení. 1. Liedes-\nFreiheit, sbor od Marschncra. 2. Národní písně: a) Ruské\n„Oj neckody Hrycu,\" „Oj bida bida,\" b) Srbské „Devoj-\ncica ruku brala/' „Mila moja, mila moja,\" c) Polská „Ko-\nchanko moja,\" přednese Karel Strakatý. 3. Reklamace,\npřednese paní Burgrafová. 4. Das Bewusstscin, píseň od\nLachnera, s průvodem lesního rohu, přednesou páni Rei-\nchel a Janatka. 5. „Les Echos,\" pour le Violon par H.\nLéonard, přednese mladistvý virtuos Jan Hřímali, žák kon-\nservatoria. 6. „Andreas Hofer,\" píseň od H. Neeba, před-\nnese Karel Strakatý. Druhé oddělení. 1. Smíření, sbor od\nDr. Tragy-ho. 2. a) „Bože mój, otce mój!\" staroslov.\npíseň, b) „Aj! co by bola drobná jetelicka ,\" slovenská\npíseň; c) „Koulelo se, koulelo,\" „Kdyby moje milá,\" če-\nské národní písně, přednese Karel Strakatý. 3. Písně\npřednese pan Reichel. 4. Reklamace od A., přednese\npaní Burgrafová. 5. a) Ženuška, od Jelena. 6) Kde do-\nmov můj ? od F. Skroupa, přednese K. Strakatý. Paní\nBurgrafová, pak kapelní mistr pan Tauwitz, páni Reichel,\nJanatka, Hřímali, Procházka a Slánský budou v nadřece-\nných solových císlech, ve sborech pak mnozí páni ochot-\nníci laskavě spoluúcinkovati.\n— Koncert ku prospěchu soukromého spolku\nk podporování podomních chudých, jenž se v neděli\ndne 29. dubna v sále na Žofíně odbýval, došel vedením\npana ředitele Bed. Iíittla velmi příznivého výsledku.\nSlyšeli jsme novou ouverturu do C od velenadaného Alojse\nKarla, žáka konservatoria a novou koncertní ouverturu\nod zdatného skladatele Viléma Blodka, z nichžto první\nmnohými zajímavými ano geniálními tahy vyniká; avšak\nco do jasnosti myšlenek jaksi jemným závojem nejistoty\nobestřena jest. Nic méně osvědčil v ní mladistvý skladatel\nvelký talent a značnou znalost v instrumentací. Ouvertura\np. V. Blodka je záslužná práce dobře a zajímavě zosno-\nvaná a zpracovaná. Forma je okrouhlá a instrumentace\neffektní a bohatá a nemine se při dobrém provedení žá-\ndoucího účinku. Mimo to přednášel chovanec konserva-\ntoria Karel Wien adagio a rondo pro housle z 4tého\nkoncertu od Ferd. Davida a podal důkaz o výtečné me-\nthodě pana prof. Mildnera. Vážený pan prof. Jul. Pi-\nsa řovic pískal na klarinet krásný a zajímavý koncert\nod Grusella s obvyklou mistrností a došel nesmírného\npotlesku. Slečna Luccova zpívala dvě písně od Lindblata\na Schuberta s citem a výrazem a není pochybnosti, že i\nv tomto oboru skvěle si počínali bude. Konečně před-\nnášela paní Freyova dvě deklainace od Seidla a Safíra\nvelmi živě a významně. Všichni spoluúcinkující byli hoj-\nným potleskem odměněni. Orkestr držel se velmi statně.\nJ. V. arcivévoda František Karel poctil koncert svou\npřítomností.\nHudební literatura. Dnes vyšel druhý sešit\n„Záboje,\" sbírky původních českých ctverozpěvů, obsa-\nhující ctyry kvartetta od M. Nováčka, V. Zavrtala,\nFr. Suchánka a Em. Vašáka, z nichžto poslední ,,N e-\nvěrný milýu při provedení v zdejším zpěv. spolku po-\nchvaly dosedsi opětováno býti muselo. Upozorňujeme důtklivě\nvšechny zpěv. s polky a zpěvumilovné společnosti na ven-\nkově 11a toto podniknutí, podotýkajíce, že jen hojným od-\nbíráním „Záboje\" sbírce této ještě výdatnějších sil a\nrozkvětu se dostane. Přitom vyzýváme uctivě všechny\nčeskoslovenské skladatele na Moravě, Slezku a\nUhersku, by nám své nové práce v oboru tomto pod\nadresou „Redakcí Dalibora v Praze\" franko zaslali,\naby „Záboj\" tím větší všestrannosti došel. Ku konci\ntéhož týdne vyjde poslední sešit „Varyta a Lyry\" od\nJ. L. Zvonaře, obsahující písně pro jeden hlas s prů-\nvodem piana. Sešit zavírá v sobě 6 písní: Vojín kmet.\n— Sirotek, toxt od J. Picka. — Píseň Kláry z Hrob-\nníka od K. Sabiny. — Lidští věkové od J. Marka. —\nOtcina od Anny Sázavské a Pozdravení od Herloše.\nPísně tyto jsou velmi zdařilé, hlubokým citem a národ-\nním duchem vynikajíce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "103", "page_fin": "104", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.7.2", "titre_corps": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Čtverozpěvy. — Kostelní", "titre_sommaire": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Čtverozpěvy. — Kostelní", "signature_source": "Jan Novopacký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.7", "debut_caractere": 4212, "fin_caractere_exclue": 6207, "texte": "(V. M. V.) Z Budějovic. (Čtverozpěvy. — Kostelní\nhudba a p. Eil. — Zkoušky žáků hud. školy. —\nSkladby cesk. skladatelů.) Hudba a zpěv u nás utěšeně\nrozkvítá. Zpěv pěstují hlavně zdejší zpěváčky spolek a\nčekatelé učitelství. Tak poctil zpěvácký spolek za-\nstaven íčkem zdejšího pana presidenta barona Josefa\nSchrenka k jeho jmeninám, co zatím téhož večera če-\nkatelově učitelství důstojnému p. Josefu Kautzovi šest\nsborů k oslavení jeho jmenin precisně zapěli. Předneslit\n„Přání\" od Skroupa, „Láska synovská\" a „Čeští ma-\nnové\" od Jelena, pak německé sbory od Srdinka, E.\nTitíla a Grusse, z nichto zvláště „Láska synovská\" a\n„Schifferlied\" od Tittla vynikly. Co do hudby ko-\nstelní slyšeli jsme na sv. Josefa od čekatelů mši oď\nHaslingera, kteráž však s úspěchem se nepotkala. Při\ntom provedeny byly „Pater noster\" a „Ave Maria,\" ctvero-\nzpévy, které nadaný skladatel pan Jos. Eil dust. panu\nJ. Kautzovi věnoval. Pan Eil pracuje nyní na ctvero-\nhlasé mši, kterouž prý tiskem vydá. Dne 2., 3. a 4.\ndubna odbývaly se zkoušky chovanců zdejší hudební\nškoly. Při zkoušce začátečníků vyznamenala se malá\nB. Škerlova, v koncertní produkcí vyznačila se slečna\nA. Merbellerova neúhonným přednesem karnevalu Be-\nnátského, souvenir de Bohéme, pak skladeb od Tedesca a\nJ. N. Hummla. Sl. Marie Hannova přednesla na piano\nvelké Trio od Schuberta, sl. Kl. Teichmannova Trio\n(op. 97) od Beethovena a koncert Es-dur od Moschelesa\nvýborně co do pojmutí i technicliého provedení; dále pro-\nvedla sl. Anna Karberova správně grand duo pro piano\na cello od L. Jansy. Chvalné zmínky zasluhují slečny\nOt., Anna a Emma Knappova, ježto obtížné své partie\nnad očekávání výtečně provedly. Těší nás velice, že\nnaše zpěvné Češky tak velice prospívají a k sourodné\nhudbě lnou. Velkou pochvalu zasluhuje zvláště ředitel\nústavu pan Novotný a páni učitelové, kteříž vytrvalou\nsnahou k úspěchu chovanců mnoho přispěli. Ku konci\nvyslovujeme toliko přání, by se tu nějaký koncert\ns chovanci uspořádal a aby se přednášely více skladby"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4592, "texte": "domácích komponistův, na ph od Dreyschocka,\nW. II. Veita, Ch. Wehle, Kuhe, V. Grafa, Red.\nSimáka, Bergmanna, V. Tomáška atd.; neboť jen\ntím získat i si možná zásluhy o rozkvět domácí hu-\ndební literatury.\n(V. N. V.) Z Jindřichova Hradce. (Akademie.\nGymnasium.) Cestuje 31. března skrze Jindřichův Hradec,\nna pozvání jsem přítomen byl akademické produkcí,\njiž byli gymnasisté tamní pod vedením p. prof. Českého\na p. Chab ra, učitele na dívčí škole uspořádali. Předneseno\nbylo čtvero sborů, dvě básně, česká a německá, dekla-\nmovány ode dvou septimistů, velice se líbily, obzvláštně\nčeská: „Oběšenec,\" kteroužto dutý hlas řečníka jakýmsi\nhrobovým nádechem přioděl. Všecko však převýšila pí-\nseň ; „Tážete se, proč jsem Slovanod Soukup a,\ns průvodem 2 houslí, flétny a violonu s doplňovacím korem.\nSólista, žák nižšího gymnasia, čistým hlasem a krásným a\ncituplným přednesem potlesku si dobyl. Píseň ta se na\nžádost opětovala. Velmi příjemně jsem byl dojat touto\npísní a neméně silněji potvrdilo se mé dávné přesvědčení,\nže hudbou a zpěvem nejoutlejší cit se budí a vzdě-\nlává, obzvláštně však cit vlastenecký. Náš jest zpěv,\nnaše jest hudba. Uznávajíce snahu a přičinění pp. učite-\nlů zpěvu i hodné prospěchy žactva gymnasia Jindřicho-\nHradeckého, nemůžeme opominouti, upozorniti a pobídnou-\nti, by se lépe přihlíželo na větší živost a precisí v přednesu.\n(K. A.) Z Hlinská. (Kostelní hudba. Varhany.\nHudebnický spolek.) Musíme uznati snahy zdejšího pana\nředitele kůru o zvelebení hudby kostelní v městě\nnašem. V tak namnoze nepříznivých okolnostech přec\nmnohdy jsme svědkové příznivých výsledků. 0 svátcích\nvelikonočních byla na hod Boží provozována velká mše\nFůhrerova do C-dur, za graduale vložen výtečný ctvero-\nzpěv „Otce náš!\" od proslulého Tomáška, při offerto-\nrium zpíván trojzpěv. Hlavně pak ctverozpěv Tomáškův\nvýborně proveden byl. Odpůldne slyšeli jsme pěkné\nSchidermayerovy nešpory. I v pondělí provozována zpí-\nvaná mše od Biihlera do B-dur. Vložený ctverozpěv:\n„Mocný pane\" a Naukeňv trojzpěv zastupovaly graduale a\noffertorium. Provedení skladeb těchto bylo namnoze\nuspokojivé, hlavně pak špatný stav varhan našich vadil\ndokonalému celku, ac se zručnému varhaníku viny přicísti\nnemůže. Konečně přec učiněn rozhodný krok k opravě\nzdejších varhan. K tomu cíli potřebné peníze jsou již\ntéměř pohromadě. Doufáme, že se co nejdříve k nutné\nopravě této přistoupne, neboť den co den stává se nutnější.\nZdejší hudebnický spolek ciní řádné zkoušky. Dle\ndoslechu odebeře se v květnu do Pruska. Nepodobá se\nnám však, že by bylo Prusko zem hudebnictvu tak pří-\nznivá. Koncíce zprávu svou musíme podotknouti, že by\nžádoucno bylo, kdyby se zdejší minulého roku tak rozkvě-\ntající ctverozpěvné zábavy obnovily, hlavně pak nyní,\nkdyž nám statný „Záboj\" slibuje nové hřivny ze zpě-\nvného lůna našeho hudebního národa podávati, když by-\nsme mohli v pravém smyslu slova věcně mocnými, ja-\nrými zpěvy českými okřívati. Doufáme, že zdejší hudeb-\nníci i hudbomilové vykonají, co vykonati třeba k cíli\nonomu.\n— Z IVovc Paky. (Zpěvácký spolek.) Konečně\ndočkáme se i u nás zpěváckého spolku. Zdejší pěstitelé\na milovníci zpěvu zadali o dovolení k založení takého\nspolku a lze se nadíti, že žádost ta bude povolena; ne-\nboť zpěv kostelní i světský tímto krásným podnik-\nnutím rozkvěte. Jak se dovídáme, bude ředitelem pan\nČížek a jemu po boku bude stati chvalně známý pan\nJodas. Zdař Bůh tomuto podniknutí. — (Několik dní\npozději.) Tyto dni odbýval zdejší zpěv. spolek svou\nt v t\nprvní produkcí. Slyšeli jsme české ctverozpěvy: Češti\nhudebníci od Krška.—-Plaché dívčiny od V. Horáka,\nv v f\nPíseň Čecha a V lese od Fr. Sk roupa v zdařilém pro-\nvedení a lze se naditi, že pod obezřelým řízením pana\nv\nČížka brzy zdejší spolek vynikne a zvláště české\nctverozpěvy pěstovati bude. Nedávno dostalo se\nmi do rukou psaní ze St. Louis v Americe, svědcící\no snaze a působení tamějších Čechů. Mezi jiným obsa-\nhovalo psaní následující zajímavou novinku: „V zdejších\nceských politických „Národních Novinách,\" jejichžto\nredaktor Jan Bolemil Erben jest a kteréž v každou\nsobotu po archu ve velkém formatě vycházejí, ctli jsme\ns potěšením o slovanské kadrille od Lud. Pro-\ncházky, která se s velkou pochvalou v sále na Zo-\nfíně v Praze provozovala. 0 jak rádi slyšeli bysme též\ntyto slovanské zvuky z naší vlasti. Než prozatím\nnení možná nám toho dosíci. Místo budby bavíme se\nzde ctěním romanu „Slepá paní\" od Bedř, Mosera, jejž\nzdejší „Národní Noviny\" přinášejí !\"—• Podivná věc! Co\npak se čeští hudebníci též v Americe nenacházejí ? 0 za-\njisté! Zapomínají však v dálce na národní vlastenecké\nzvuky.\n\nJan Novopacký."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.7.3", "titre_corps": "Paříž. Na Wagnerovĕ opeře „Tannhäuser\" pilně se", "titre_sommaire": "Paříž. Na Wagnerovĕ opeře „Tannhäuser\" pilně se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.8", "debut_caractere": 4594, "fin_caractere_exclue": 5506, "texte": "Paříž. Na Wagnerovĕ opeře „Tannhäuser\" pilně se\npřekládá. Překlad obstarávají pan E. Roche, mladý hu-\ndební referent a zpěvák Lindau pod dohlídkou skladatele\nsamého.\n(0. Z.) Vídeň. (Slovanská beseda). Ve čtvrtek dne\n26. dubna uspořádal horlivý a chvalně známý skladatel\npan Fr. Pivoda v sále ,,u velkého čížka\" hudební aka-\ndemii ku prospěchu schudlých Horvatň. Sbory, dva srb-\nské od L. Gaje a jeden český od Fr. P i vody byly\nohnivě a s výrazem předneseny. Dále vyznačil se pan\nZinke výtečným přednesem na harmonium a pan Stein-\ngr uber zdařilým a cituplným provedením sola pro housle\na oba byli hojným potleskem odměněni. Pan Fr. Pivoda\npřednášel ctyry své české písně, z nichžto některé u\nRob. Vei ta v Praze vyšly a osvědčil svým cituplným před-\nnesem, že jest výtečný tlumočník ceských písní. Obecen-\nstvo, mezi nímž se mnoho jinochu v slovanském kroji\nnacházelo, odměnilo spoluúcinkující hojnou pochvalou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.8", "debut_caractere": 5508, "fin_caractere_exclue": 5802, "texte": "Listárna.\nPanu K. A. v H. Užijeme obou povídek. Panu\nHr . ... vK. Skladby Vaše prozrazují nadání; pošlete\nnám nějaké jiné — pro pianisty vděčnější. Panu P. J.\nL. ve V. Díky za články. Panu Fr. Such. v Drážďa-\nnech. Díky! Užijeme všech. Panu R. v Tábo ř e.\nRozhodneme co nejdříve nad Vaší prácí."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.1", "texte": "Na jaŕe.\nEd. Rüfter\nRci nemocné ty bledé dítko,\nKý tvůj je žal — co tě bolí?\nVždyť vzešel máj, jejž každé kvítko\nS úsměvem vítá v okolí.\nJak možná hlavinku ti klonit\nA smutně klopit víčka svá?\nNeslyšíš jarní zvonky zvonit ?\nNezříš, jak luh se zaskvívá ?\nPoranil mráz tě, růže drahá?\nSpěj slunko — spěj s políbením!\nVšak ne — dovol ty duše blahá,\nBych já se stát směl sluncem tvým !\n*;•\n*) Pan Ed. Růffer, původem Nemec, narodil se v zámku Liben-\nwerda blíž Torgau v Prusku a přišed před 2 lety do Prahy\nnaučil se éeské řeci lak, že nejen lyrické básně, alebrž i jeduo-\naktovou tragedii kvítko* v češtině složil.\n\nJosef Mysliveček.\nŽivotopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.\nNe snadno nalezne se země, kteráž by při stejném\nprostranství takové množství slavných mužů byla zro-\ndila, a však také málo která na slávě své tolik i ztráty\ni křivdy utrpěla, jako milá naše vlast Česká. Mnohé\nz nejslavnějších synů jejich, mezi nimiž i takové, kteří\ncelý život věrně vlasti své věnovali, přivlastnila si\nbezprávně cizina, ale mnohem větší ještě je počet těch,\nkteříž nepříznivými okolnostmi a všelikými nehodami\nz vlasti své vypuzeni byvše, v cizině teprva světlo\nslávy své rozžali, tak že někdy záře jména jejich sotva\ndo otčiny došla, ano že nám Čechům z některých těchto*\nhvězd , ačkoli původně na našem obzoru vynikly,\npředce tak málo světla popřáno bylo, jako ze hvězd,\nkteréž na protější straně naší zemé protinožcům našim\nsvítí, ješto se zatím cizinci září jejich i potěšili i zve-\nlebili. K takovýmto oslavencům náleží také Mysliveček,\nřečený „il Ji o emo\" nebo „Venatorini,u kterýž se ná-\nhle jakoby záře od severu na obzoru italianské hudby\nzjevil, ovšem pak i v krátce zase zmizel. Náš Mysli-\nveček Josef narodil se zároveň s bratrem svým blížen-\ncem Františkem dne 9. března 1737. Pocházeli' z vá-\nžené rodiny měšťanské v Praze.\nJeho otec Matiáš Mysliveček byl starším počest-\nného pořádku mlynářského v Praze a spolu přísežním\nmlynářem království českého, neboť byl ještě toho času\nod pradávna zavedený a z několika nejzkušenějších\nmlynářů Pražských sestavený úřad, jemuž všecka správa\nplavby po Vltavě a Labi, všecky vodní stavby na náklad\nzemský vyváděné, jakož i rozsouzení ve všech půtkách\nmezi mlynáři a vrchnostmi o prahy vodní, o splavy a\ntěm podobné věci svěřeny byly.\nOtec, co muž rozšafný, staral se velmi pečlivě\no dokonalé vychování a vzdělání obou těchto synů svých.\nMuselif blíženci pilně do školy chodili a potom i filosofii\nu Jesuitů slyšeti. Oba byli stejného vzrostu, stejných\nvlasů a rovných rysů v tváři, a že byl u nich obyčej\nse také vždycky stejně nositi, bylo je těžko rozeznali,\nano podobnost' ta byla tak veliká, že se jí přečasto\nsám otec mýlil, a někdy Josefa pro Josefa posílal, do-\nmnívaje se, že má před sebou Františka.\nTak pokračovali bratři ve svých studiích, učíce\nse při tom také hudbě, načež otec jejich pilně hleděl.\nPo skončené filosofii dal otec oba syny na řemeslo\nmlynářské. Musili tu chodili do mlejnice, ale zároveň\ntaké slyšeti učení Ferdinanda Schorra, toho času sta-\nvovského professora mathematiky; neboť hleděl moudrý\notec vezdy k tomu, aby se všemu, čeho by někdy při\nřemesle svém užiti mohli, zvláště mathematice a hy-\ndraulice naučili. Oba synové studovali s výborným pro-\nspěchem, a Josef, o němž tu zvláště řeč bude, zhotovil\nbrzo na to za mistrovský kus vzorek (model) toko-\nměrský čili hydraulický, načež za mistra počestného"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.2", "texte": "pořádku mlynářů Pražských přijat a řádně do knihy\nmistrů zapsán jest.\nMohou sobě zajisté mlynáři Pražští nemálo na tom\nzakládati, že mezi svými takového mistra mají, kterýž\nbyl netoliko mistrem mlynářským, ale což ovšem ještě\nvíce platí, jeden z nejslavnějších mistrů hudebních, jež\nvlast naše, jižto sám král všech hudebníků, veliký Mo-\nzart, zemí hudby nazval, do světa vyslala.\nMladý Mysliveček neopominul vedle mlynářstvi vždy\nhudbu s velikou láskou pěstovali, a dospěl zvláště na\nhouslích k veliké umělosti. Náklonnost k hudbě rostla\nv něm neustále, a když konečně otec jeho v krátkém\nčase zemřel, nepřekáželo mu nic více, tak že touhu\nsvou po umění hudebním do syta ukojiti mohl. Duše\njeho vzplanula krásnými nadějemi a neodolatelnou žá-\ndostí vznešených ideálů v říši hudby 5 i neváhaje dlouho\nuzavřel mlýn docela opustili a jen pro hudbu živ býti.\nSmlouvou postoupil mlýn Františkovi, bratru jen o ho-\nhodinu mladšímu, a sám si hledal mistra, jenž by ho\ndo tajemství hudebních uvedl.\n(Pokračování.)\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nJelikož se pronášejí hlásky a a o spůsobem sobě\npodobným, jest třeba na to dbáti, aby, jak se často\nstává, jedna do druhé nepřecházela. Mladí zpěváci jsou\nnáchylní k této vadě, zvlášf připadajíli hlásky ty na\ndlouhé notě.\nPronášení zvuček nemá v češtině tolik těžkostí\njako ku př. v němčině, kde rozeznávání od od\na těm podobné mnoho těžkostí má. Jediné v se vy-\nslovuje často v slabikách zvučkou tou končících skoro\njako /',• pročež bude musit učitel na to dbát, aby se\nzvučce pravý její zvuk ponechal-, nemálo k tomu při-\nspěje, když bude hned při čtení navykat dítky, aby vy-\nslovovaly v měkce a nikoli ostře. Zde bych skoro od-\nporučil spůsob, jakým se vyslovuje tato zvučka ve vů-\nkolí Královéhradeckém a Jičínském. Tam se totiž vy-\nslovuje ov skoro jako ouv tím spůsobem, by se docí-\nlilo pravé vyslovení na př. slova ovce, jež skoro vždy\njako ofce slyšet jest.\nTo samé, co jsme pravili o pronášení dvojhlásek\nou a ej, platí také o hlásce, již následujou dvě neb tři\nzvučky, z nichž jedna k první a druhá k následující\nslabice sluší. V té případnosti jest třeba, aby se pro-\ndlelo na hlásce, a aby se přivlělily zvučky následující\nslabice; dle toho hy se zpívala na př. slova: rozkoš:\nro-zkoě a nikoli: roz-koš • slunce: slu-nce a nikoli\nslun-ce. Předčasným uchopením první zvučky pozbyl by\ntón svůj zvuk, ano přestal by býti tónem, jakýmž má\nbýti ve zpěvu. Okolnosti této se musí tím více šetřit,\nčím v zdlouhavějších notách nápěv jde.\nZvučky ra řse musejí docela lehce pronášet.\nNezřídka bývají slyšet dvoj- až trojduše, což povstává\nza tou příčinou, že se špička jazyku příliš o svrchek\núst opřela a dech se jaksi násilně z prsou vyrazil. Jak\nnepříjemně to působí, když jest slyšet na př. slovo\nráno asi jako rrráno, řasa asi jako , není\ntřeba dlouho dokazovat. Dobré pronešení těchto zvuček\nse docílí jen tak, když špička jazyku jen nepatrně\nsvrchku úst se dotkne. Správná výslovnost požaduje\ntaké, aby se neozývala před hláskou, jíž slovo neb\nsylaba začíná, kterás zvučka, na př, n nebo h. I\nk tomu jsou začátečníci ve zpěvu velmi náchylní, často\ndost jest slyšet místo andél, ; místo\nnnagnus; aneb když přijde k zpívání jakés melisma\nna jedné slabice, jako ku př. místa glo - - - - ria,\nglo-ho-ho-ria. Příčina první případnosti leží nejvíce\nv tom, že zpěvák udal dříve tón, než se na něj do-\nstatečně připravil, t. j. než ústa patřičně otevřel, aneb\nže před udáním tón jaksi zkoušel, čili abych se hodně\nsrozumitelně vyjádřil — „pruhoval.\"\nRozvláčnosti se nesmí trpět při vyslovování. Jak\njednotlivé sylaby tak celá slova musí se pronésti stručně,\nbez všeho protahování a prodléváni na hláskách. Do\nté chyby upadají dítky, jež trochu lenivě vyslovují,\nčastější cvičení a zpívání v trochu živějším pohybu a\nvzbuzením ohnivosti odpomůže této vadě.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o eklogáeh pro piano Václ. Tomáška\nPodává redaktor.\n*)•\nMezi všemi lidskými city jsou city bezstrastného\na veselého živobytí venkovského nejpříjemnější a sotva\nbude stávati hudbomila, jenž by se skladateli s celou\nduší neoddal, kterýž takové city ve svých skladbách lící.\nSlavnosti a písně pastýřské jsou tak staré, jako\nživot pastýřů sám; avšak teprv, když lidé protivu od\nvyzývání do bitvy až do venkovského poklidu, od umě-\nlých požitků až do přirozených radostí znáti se naučili,\nujalo se umění prostých nápěvů, polních to květin a\n\n*) Eklogy Václ. Tomáška lze dostati\"u Rob. Veite v Praze."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.3", "texte": "umělci samému musilo na tom záleželi, by ušlechtiv je\no vrozenou jim svěžesť a přirozenou vůni je nepřipravil-\nKdyž se hudba poznenáhlu se slovem rozloučila\na samostatně účinkovati se snažila, byla pastorální hudba\nvětším dílem obmezena na nápodobňování a varirování\npastýřských zpěvů, ježto se bud tradicí rozšiřovaly neb\nv odlehlých údolích ještě čistě udržovaly, v nichžto se\nvšak zřídka kdys více než mírná radost neb rozpustilá\ndovádivost nacházela.\nJakkoliv se také mnoho skladatelův v hudební\nidyllické poesii se štěstím pokoušelo a pastorální hudby\nu větších skladbách s obezřelostí a s úspěchem užívalo,\nnedá se přec upříti, že se náš výtečný Václ. Tomášek\nsvými eklogami o idyllu s takou láskou a s takým\núspěchem ujal, že v literatuře hudební málo takových\npříkladů nalezáme. V. Tomášek dovedl jí nejen samo-\nstatnou významnost propůjčiti; nýbrž on přijal do oboru\nidylly všechny pocity, ježto se shodují s onou dobro-\nsrdečnou prostotou a dobromyslností, jimiž lepší a bez-\nstrastná část venkovského lidu se vyznačuje. I zdá se,\njakoby skladatel všechny slasti a strasti venkovského\nživota ve všech stupních a směrech byl procítil. Aniž\nby se od charakteru idylly odchýlil, zná se stejným\nštěstím mírnou radost, rozpustilý jásot, tesklivou stísně-\nnost, žalost až k nejhlubšímu pohnutí, dobromyslný žert\na směšnou omrzelost vyjádřiti a našlali by se tu a tam\nnějaká městská idylla, jeví se v ní vroucnost, zkrouce-\nnost citu, která pravým opakem vyumělkované senti-\nmentalnosti mnohých měštáků jest.\nŽe Tomášek zevnější formu chodů a kadencí pa-\nstýřským tancům se podobajících obejiti nemohl, jest\npřirozená věc; neboť když i skladatel jen temné před-\nstavy vzbuditi umí, musí každého dovoleného prostředku\nužili, aby je zbudil a jak dalece možná objasnil. V do-\ntčeném případu nemůže se to s větším úspěchem státi,\nnež když skladatel brzy nás na zvyklé chody šalmaje,\nbrzy na lesnici upomíná. Jak výtečně ale V. Tomášek\nzákladní rozpoložení mysli, která se vždy vyjádřiti má,\noběma prostředky příbuznosti a kontrastu srovnatelných\ncitů charakterisovati dovedl, o tom se každý přesvědčí.\n\nFrantišek M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Pokračování.)\nŠkoda jen, že národní tyto, vůbec Čecha karak-\nterisující obyčeje zanikají, že i na venkově rázné zá-\nbavné „muziky\" ustupovat musí modernímu vkusu a že\ni na vesnicích nyní „muzika\" mnohdy ustupuje „bálům,\"\nuzavřeným společenským plesům a jiného druhu novo-\ntám. Druhdy hostem byl při muzice každý, kdo zdravé\nnohy, veselou mysl a několik velkých dvougrošáků měl,\na nad jiné vynikal, ano i jakési vážnosti u všech po-\nžíval ten, kdo nejlépe tančit, nejlépe zpívat a se veselit\numěl, byť i za něho hospodář jeho platil, neb ostatní\ndruhové jeho se o něho postarali. On byl duší všeho;\nse sklenkou v ruce přistoupil před „sumáře,\" zazpíval\nsi písničku a když mu ji hudebníci pak zahráli, zaký-\nvnul na nejlepší svou tanečnici a počal po taktu pře-\ndešlé své písně — tanec. Proto mají národní naše tance\nskoro vesměs své nápěvy a vlastní písně, proto může\nse u mnohých z písní těch dokázati, že staršího jsou\npůvodu než příslušný k nim tanec národní.\nTak a ne jinak povstala naše polka; důkazem pro\nto jest analogie, že totiž skoro všecky tance národní\ntak povstaly a proto i polka — má-li být národní —\ntýmž spůsobem počala; důkazem toho jest i původní\njméno polky, která se s počátku „Nimra\" nazývala;\ndůkazem toho jest konečně i spůsob, jak se k Himarovi\ndostala a jinak dosti hledané vypravování s první ta-\nnečnicí její.\nAbychom s posledním tímto důkazem začali, při-\npomeňme si, jak se posud vypravovalo, ba i psalo o\npůvodu polky; tančila si ji prý v Labském Kostelci ja-\nkás dívčina ze zvláštní zábavy a pro ukrácení chvíle\nčasu nedělního, zpívajíc k tomu přiměřený nápěv; o\nslovech nápěvu toho nestává se nikde zmínky. Jak ne-\npřirozené, pravdě nepodobné bylo by nyní požadovati\nod nás, abychom si představili a za pravé měli, že\ndívka, z dlouhé chvíle, tedy samotna jsoucí, pozorována\nbyla od hochů, kteří pak po její kroku by se točit po-\nčali, aneb že by dívka schválně mezi hochy svůj tanec\nněkde prováděla, návod k němu hochům dávala a tím\npolku z liché domácnosti teprv do hospody k muzice\npřiváděla; toť by byla polka jedinátko mezi nesčíslnými\ntanci národními, která by povstala jinačím spůsobem\nnež tyto, která by ne písní nějakou a ne v hospodě\nzačala, nýbrž opačným směrem z domácnosti do ho-\nspody se dostala.\nOč přirozenější a pravdě podobnější jest domysl,\nže při muzice samé tanečník některý, jakž vždy se\ndělo, hudebníkům píseň zazpíval a když mu ji již hráli,\ns tanečnicí svou dle nápěvu toho pohybovati, otáčeli a\ni tančiti počal, dávaje tím všem ostatním návod ku tanci\ntak, jak se druhdy u všech skoro tanců dával a jak\nposud v starobylém „polonaisu\" od předního tanečníka\nse dává! Že se najednou při novém tanci tom dokola\nnetočili, nýbrž jakž zvyk Čechů jest, „po notě,\" „po\ntaktu\" s tanečnicí několik kroků vpřed hupkovali (i\nnyní to vídat na vesnicích, že tanečník s tanečnicí než\ndo kola tančí, se poznenáhla rozkývává, takřka sluch a\nnohy pro takt připravuje), dosvědčuje již i jméno „polka,\""}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.4", "texte": "totiž tanec, na polou do kola, poloviční tanec, poloviční\npostupování v před. Píseň, která původní polce za zá-\nklad sloužila, jest posud známa všem, kdo zpívávají:\nStrejček Nimra\nKoupil šimla\nZa půl páta tolaru atd.\nKdo nápěv ten zná a drobet čerstvěji si jej za-\nzpívá, shledá v něm úplně rhytmus naší polky, celou\npolku vytknutou.\nStarší lidé jsou pamětníci časů těch, kde se „ma-\nděra\" čili „nimra\" ještě tančívala; saháf tanec ten skoro\naž do roku 1830, a v Jičínsku, Iíopidlensku, Dymokur-\nsku a Křinecku posud jmenují starší lidé mezi bývalými\nsvými tanci nimru. Nápadno jest, že jméno „nimra\"\ntak náhle zaniklo, když jméno polky povstalo; nebude\nse ale nikdo tomu diviti, pomní-li, že tanec, původně\n„nimra\" zvaný překřtěn byl na „polku\" a žeby polka\nzajisté nikdy tak rychle se byla všude nerozšířila, neb\nvlastně tak všeobecnou se nestala, kdyby v ní ti, kdož\nji přijali, neshledali svou známou „nimru.\"\nHilmar sám i jiní starší lidé, jichž jsme se za\npříčinou toho ptali, tvrdí, že do Jičínska přišla původně\n„nimra\" a že to jest skutečně původní jméno polky. Též\npraví se, že přišla tato nimra od Labského Kostelce,\nkdež předce původ polky se hledává.\nHilmar byl právě filiálním učitelem ve Střevaci u\nJičína, když poprvé Kostelecká „nimra\" v krajině Ji-\nčínské se objevila, přinesena byvši mladíky, kteří známé\nsvé a přátele u Labského Kostelce měli. Teprv až po\nšesti letech, tedy okolo r. 1836 překřtěno bylo jméno\ntance toho z „nimry\" na „polku.\" Hilmar sám praví,\nže mladíci ti původně přinesli v řečenou krajinu Jičín-\nskou jen nápěv, dle něhož se i tančit byli naučili. Ná-\npěv ten si zpívali neb pískali, a poněvadž Hilmar u\n„muzik\" v okolí tom býval a vůbec vsazováním nápěvů\ntradicijních do not znám byl, vsadil i přinešený ten ná-\npěv do not, že pak všickni hudebníci z not hráli při\ntanci novém. Když pak tuze všední byl, hleděl Hilmar\ndle téhož rhytmu a taktu jiný nápěv složití, tedy jinou\n„nimru\" čili „polku\" napsali, která vždy vděčně přijata\na dobře tančena byla. Zatím zanikalo poznenáhla jméno\n„nimra\" a do všeobecnosti přicházel název „polka\" a\nHilmar pilně co rok skládal nové a opět nové polky,\nkteré arci nedostávaly vlastních svých jmen, ale podle\ntoho se rozeznávaly při hovoru, za jakou příležitost\nneb ku které slavnosti která složena byla.\nKdyž se r. 1836 vážený učitel z krajiny Stře—\nvacké, pan František Drapák, bývalý žák Pražského\nkonservatoria, z rodiště svého do Prahy ubíral, vzal\ns sebou jednu z nejoblíbenějších polek Hilmarových, a\npřišed do Prahy, ukázal je mimo jiné též příteli svému\na kollegovi z konservatoria panu Václ. Frimlovi, chvalně\nznámému nyní skladateli hudebnímu v Praze; tímtéž\nspůsobem dostala se táž polka do rukou pana Liehmana,\nkapelníka u bývalého pluku Palombiniho v Praze, a byvši\nhned potom na Žofinském ostrově hrána, veliké obliby\nnalezla u obecenstva i znalců hudebních. Přirozený\ntoho následek byl, že řečený kapelník oblíbenou tu\npolku donesl k obchodníku v hudebninách, panu Hoff-\nmannovi aji tisk nou ti dal. Poněvadž tenkrát roznášela\nse Evropou sláva ruské umělkyně Esmeraldy, která\njako Pepita na čas obdivení všech vzbuzovala, nazval\np. Liehman oblíbenou polku Hilmarovu též „polkou\nEsmeraldinou.^\nHilmar o všem tom, co se s jeho polkou dálo,\nani nevěděl a nedověrně pozastavoval se nad tím, když\nmu odběratelé novin pravili, že jeho polka tiskem vyšla\na v Praze velmi se líbí. Řekl s počátku: „To musí\nbýt omyl; já žádných polek do Prahy nezaslal, aniž\nbych se vůbec osmělil, své práce do Prahy posýlati.\"\nKonečně přece uvěřil, ale nevěděl ještě, která to z po-\nlek jeho jest novokřtěňátkem „Esmeraldou,u až si ji\nz Prahy sám objednal a vlastní práci v ní shledal.\nKdyž se pak později sám do Prahy odebral a ře-\nčeného kapelníka p. Liehmana poznav, s ním k panu\nHoíímannovi šel, tázán byl opětně od p. Hoffmanna,\nzdaž sám skládal a předloženy mu byly\nnoty s otázkou, zdaž i této polky původcem jest. Na\nprvní pohled přisvědčil Hilmar a p. Hoffmann mu uká-\nzal, že předložené tyto noty jsou tištěny ve Vídni na\njméno jakéhos Perglera, který těžiti chtěje z cizí, ob-\nlíbené práce Hilmarovu polku na své jméno ve Vídni\ntisknouti dal a tak podvodu proti Hilmarovi i p. Hoíf-\nmannovi se dopustil.\n(Dokončení.)\n\nBeethoven v Bonnu.\nNovelletka.\n\n(Dokončení.)\n„Slyš!\" pravil, „jaký tón?\" I naslouchal ostrým\nzvukům věkem sešlého klavíru z nepatrného domku za-\nznívajícím, a na vzdor nevděčnému nástroji hrál hudec\nžalostivý nápěv v tří čtvrtním taktu bolným výrazem.\nBeethovnovo oko se zajiskřilo.\n' „To je kus zmé synfonie F-dur,\" zvolal Bee-\nthoven, „a velmi dobře je přednášen!\" Náhle umlklo\nhraní a docela bylo ticho; potom slyšeli bylo udu-\nšené stkáni.\n„Nemohu pokračovati,\" pravil dívčí hlas, „Fran -\ntišku, nemohu tohoto večera dále hráti!\"\n„A proč ne, sestřičko ?\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.5", "texte": "„Nevím proč; ale je to tak krásné, že se to hráti\nza nehodnu cítím. Ach, celý svět bych za to dala,\nkdybych mohla jen jedenkráte slyšeti hezký koncert!\"\nTo jest velmi drahé, rozmilá sestro, a my jsme\njen chudí; nemysleme proto na věci, které nejsou\nv naší moci.\"\n„Máš pravdu, Františku, a přece bych ráda jen\njednou v svém životě krásnou hudbu slyšela; — ale to\nje příliš mnoho pro nás!\"\nV těchto slovech spočívalo něco obyčejně pohnut-\nlivého, tak že Beethoven na svého průvodčího se\npodíval.\n„Vstupme tam,\" prohodil na to spěšně, „něco jí\nzahraju, je cituplná.\"\nS pohnutím otevřel jen klikou zavřené dvéře a\nvstoupil do tmavého bídného pokoje. U stolu seděl\nmladý muž a spravoval botu; byl ševcem ; vedle něho\nsmutně o klavír podepřena seděla mladá dívka, na jejíž\nšíji svlývalo veliké množství překrásných rusých kadeří.\nUleknutí povstali oba, když Beethoven vstoupil.\n„Odpustte,\" pravil tento poněkud rozpačitě, „slyšel\njsem hudbu zde, a anto sám hudebníkem jsem — \"\nMladá dívka se zardila. „Zaslechl jsem jednotlivá\nVaše slova,\" pokračoval Beethoven; „přejete si jednou\nhudbu slyšeti; zkrátka, chcete bych Vám něco zahrál?\"\nV tomto nabídnutí bylo něco tak zvláštního, tak pře-\npjatého ano i směšného, že oba obyvatelé této jizby\nchtíc neb nechtíc tomuto dojmu podlehli.\n„Díky Vám,\" odvětil obuvník, „ale náš klavír jest\nvelmi špatný a potom také nemáme žádných not.\"\n„Jak? žádných not?\" zvolal Beethoven, „a vy\nslečno?\"\nNáhle zaraz i v se, zarděl se, neboť dívka se obrá-\ntila a z jejích smutných potažených očí seznal, že\nbyla slepá.\n„Prosím Vás za odpuštění/' pravil zajikavě, „ale\njá nevěděl, že hrajete z paměti.\"\n„Slyšela jsem jistou dámu vícekráte hráti tuto\nskladbu, když jsme ještě v Bingách bydleli,\" odpo-\nvěděla dívka.\n„A neslyšela jste nikdy jinou hudbu ?\"\n„Nikdy, krom onu na silnicích.\"\nDívka se zdála zaražena a i Beethoven slova ne-\npromluvil. Zasednuv tiše ku klavíru, hrál tohoto ve-\nčera, jak se starý hudec vyjádřil „sublim\" (vznešeně),\njak ho po celý čas dlouholetého přátelství nikdy nesly-\nšel, byl nadšen a od té chvíle, co jeho prsty klavíru se\ndotkly, zdály klávesy chatrného nástroje se ukonejšo-\nvati a v harmouii přecházeti. Všichni poslouchali; švec\nbyl podivením skoro bez sebe; jeho sestra přiblížila se\nku klavíru s rukama na prsou složenýma, jakoby srdce\nsevříti chtěla, by tlukotem svým posvátné nerušilo ticho.\nKaždý se strachoval dosti časně procitnouti z neobyčej-\nného snu, kterému podlehati se zdál.\nPojednou světélko v pokoji se zakmi-\ntalo a dohoříc konečně zhaslo. Beethoven se zarazil.\nObuvník otevřel dřevěné okenice a světlo bělavó luny\nozařovalo jizbu více než před tím. Tato nahodilá událost\nzdála se pak rušiti poněkud myšlénky Beethovenovy ;\nhlava jeho se sklonila, ruce klesly na kolena a on sám\nzdál se býti pohroužen v hluboké rozjímání. Mladý\nobuvník k němu se přiblíživ, uctivým hlasem konečně\nse tázal:\n„Kdo pak račte býti?\" Beethoven pozvednuv hlavu,\nměřil jej roztržitým vzhledem; potom se usmál a jeho\núsměch byl pln laskavosti a královské lahodnosti.\n„Slyšte,\" odpověděl Beethoven a hrál první pas-\nsaže synfonie F-dur. Radostný výkřik zazněl z úst\nsourozenců; znajíce tyto tóny volali:\n>»Vy račte být Beethoven!\" a ruce jeho slzám'\nsmáčejíce, prosili snažně skladatele, by jim ještě jednou\nzahrál. Lunou ozářen seděl Beethoven u klavíru a\nvysoké jeho vážné čelo se zachmuřilo.\n„Budu irnprovisovat sonátu při měsíčku,\" pravil\npo chvíli, pozorujíc několik okamžiků modrojasné hvě-\nzdami poseté nebe; pak prsty na klávesy polože, hrál\nhlubokým, smutným, ale nad míru milostným výrazem.\nHarmonie vycházela ze stroje tak líbezně, jako když\nluna tichou záři na duchy pozemské vysílá; potom ná-\nsledovala passaže lehké, rozmarné barvitosti, podobajíc\nse tanci ztřeštěnců o půlnoční době, pak sé zachvě\ntón; spočívala v něm ouzkost a bázeň a posluchači\ntřásli se při těchto záchvěvách.\n„S Bohem,\" pravil Beethoven, náhle se pozvedna;\n„s Bohem!\"\n„Budem opět poctěni Yaší návštěvou?\" ptali se\nhbitě rodné děti. S něžným soucitem na slepou dívku\npohledná; „ano, ano,\" odpověděl, „přijdu zase, přijdu\nbrzo zas.\" I doprovodivše velikého mistra až ku dvé-\nřím, více ani slova nepromluvili; však výmluvnější slov\nbylo toto mlčení.\n„Ted honem domů,\" pravil Beethoven na ulici\nk svému průvodčímu, „jen honem, bych mohl tuto so-\nnátu napsati, než mi z mysle sejde.\"\nNa to psal Beethoven až do jitřní. To jest hi-\nstorie „ sonáty při mésíbkuf' tohoto geniálního mistra;\nševce však a jeho slepou sestru víc nenavštívil.\n\nPřel. Fr. Pulpit."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. V těchto dnech slyšeli jsme\nčtyry opery, totiž dne 21. dubna Pouť do Ploermelu,\ndne 25. dubna Rigoletto od Verdiho, dne 27. dubna Kou-\nzelnou flétnu, v nížto slečna Luccova Paminu s velkou\ns V\nobezřelostí provedla, a dne 20. dubna Carosťrelce, v nížto\nnaše krajanka slečna Marie Soukupova, druhdy člen\nLvovského divadla, co host s pochvalou vystoupila. Z ope-\nretek dostaly se nám dne 23. dubna Martin houslista od\nÓffenbacha a Rubezahl od Conradiho a konečně dne 28.\ndubna Orfeus, pikantní to travestie na bájesloví řecké,\nkteráž od své přitažlivosti ničehož neztrácí. Dle vytknutého\nrepertoiru bude dávána ve středu dne 2. t. m. N o r m a,\nv pátek dne 4. Mušketýři králové a v neděli ope-\nretka „Manžel přede dveřm i.**\n— Pan prof. Jul. Goltermann dostane se, jak do-\nslýcháme, za člena k. saského dvorního orkestru v Dráž-\nďahech. Přejeme mú toto místo tím vřeleji, an se pak\nkonservatoriu dostane zajisté horlivější tuzemský učitel\npro cello.\n— Virtuoska naše sl. Alb. Zadrobilkova při-\njela ze své umělecké cesty z Paříže do svého rodiště\nPrahy a obdržela od Rich. Wagnera památní listek,\nna němž vlastnoručně, slavný skladatel úryvek ze své\nopery „Tristan\" napsal.\n— První dva sešity praktické varhanní školy od\nJos. Forstera vyjdou as v 14 dnech a budou p. od-\nběratelům hned zaslány.\n— Zdatný skladatel, pan Bedř. Šim á k transkribuje\nnyní pro piano nejpr vnější polku, která před lety\nv Praze u HoíFmanna vyšla. Je ,to E smer a Ida, Polka\nod Fr. Hilm a r a, učitelé v Kopidlně, kteráž ruské ta-\nnečnici za své jméno děkuje. Pan Bed. Šiiiiák ponechal\nú p lne původní melodii polky; toliko harmonie bude do-\nplněna a celá polka v koncertní polku zpracována.\n— Obrovský flašinet, pravý to Goliáš, jenž před ne-\ndávnem Pražským flašinetům velkou a nebezpečnou kon-\nkurenci dělal, našel zde v malém flašinetu, neústupném\nto Davidu, velkéko soupoře. Týž nástroj je kočující fla-\nšinet, jejž na malém vozejčku pes táhne a majitele této\ntíže sprosťuje.\n— Naše výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa\nd'0r vrátila se tyto dni ze své umělecké cesty v Sasku\ndo svého rodiště, Prahy. Táž umělkyně koncertovala mimo\nv Šemnici a Freybergu též v menších městech a zbudila\nsvou citu- a duchaplnou hrou a svou znamenitou tech-\nnikou všude velké sensace. Mimo to vystoupla též v sa-\nloně kněžny Rohanové v Greitzu a došla tu velké po-\nchvaly.\n— Naše krajanka, slečna Kroppova, žákyně zdej-\nšího konservatoria, je nyní ve Lvově engažováua a zí-\nskala si hned po prvním svém vystoupeni co „Lucia\" pří-\nzeň obecenstva. Jak se ze Lvova píše, je její hlas dosti\nsilný a svěží, a schopen každé modulací. Její přednes\nje vřelý a srdečný, pln dramatického výrazu, Koloratura\njejí má utěšený vzlet, a trillek její je plný a až k pia-\nnissimu dohře srozumitelný.\n— Slečna Marie Můllerová, mladá altistka, druhdy\nv\nžákyně Zofinské akademie a později žačka kapelníka pana\nFr. Škřoup a, jest u opery v Krakově engažována.\n— Český kapelník v Turecku. Pise se z Ca-\nřihradu: „V Peře, předměstí to Cařihradském, provozuje\nod několika dní česká hudební společnost vedením\njistého pana Procházky české i německé kusy s velkou\nmistrností. Byla to rozkoš slyšeli, jak orientalské večerní\nvánky hudbu vlastenskou přes Bosporus přenášejí.\nPan Procházka provedl se svou kapellou několik skladeb\nněmeckých; avšak i své české vlasti neopomněli tito\nčeští jon ác i svou úctu složití a počali píseň „K d e\ndomov m ů j.a Měl jste ty turecké obličeje viděti,\nkdyž tyto sladké tóny zavzněly. Páně Procházkovo srdce\npřekypělo radostí a s velkým zadostučiněním jmenoval Fr.\nŠ k r o u p a co skladatele této „znárodnělé p í s u ě.\"\nTu zavzněl náhle z davu lidí hlas a žádal si pochod\nRakoczyho,. Pan Procházka z nedorozumění zahrál\npochod Hádeckého. Všichni byli s tím spokojeni\na sultán, k jehož sluchu se pověst o Procházkovi do-\nstala , dal tohoto syna české vlasti k sobě povolali a\nkapelník došel cti, že u přítomnosti vladaře několik kusů\nprovésti mohl.\n— Pan Alex. Dreyschock dával v Petrohradě dne\n17. dubna (nikoliv 10,) třetí svůj koncert a zbudil svou\nohromnou ano báječnou technikou a mistrným předne-\nsem neobyčejnou sensací. Panu A. Dreyschocku do-\nstalo se cti, že juž po třetí účinkoval v dvorním kon-\ncertě u velkoknížete Konstantina a kněžny Heleny. Slavný\ntýž umělec vystoupí ještě ve V i 1 n ě v koncertě, načež pak\nv polovici květnu do Prahy se vrátí.\n— Jednota Cecil ská uspořádala dne 28. t. m.\nčtvrtý koncert svého 20tého ročníku a zároveň stý\nkoncert od svého trvání, v němž jsme dvě velká díla, totiž\npátou synfonii od L van Beethovena a Dettingské „T e\nDeum\" od Handla slyšeli. Poslední dílo složil Handl\nk oslaveni vítězství císařských pluků a Angličanů pod Jiřím\nII. nad francouzským vojskem pod Ad. Moricem Noailiesem\nu Dettingu dne 27. června 1743. Partituru téhož díla\nobjednal si horlivý pan ředitel F. Apt z Angličan.\nHandlovo ,,Te Deurn,\" ježto ze 14 malých částí sestává,\nvyniká krásnými, mohútnými sbory, v nichžto kostelní\nsloh a slavnostní vážnost patrně se jeví. Pan Appé co\nnejstarší člen jednoty Cecilské a slečna Šchmidtova\nprovedli svoje sóla v Tě Deum výborně, neméně zaslu-\nhují pochvaly výtečný pan Dolenský a p. Ouvalský,\nčlenové orkestru stav. divadla, kteřížto těžké své úloze\nv solách pro dechové plechové nástroje úplně dostáli.\nV duchaplné synfonii, v nížto 20 prim a 20 sekund\nhouslí, 12 viol, 10 cell a 10 kontrabassň účinkovalo,\npředčil Beethoven sám sebe; neboť líčí tu tak svěží-\nmi, tak mohútnými barvami vnitřní boj, že nelze nic po-\ndobného v celé literatuře hudební nalezti. Vážený a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.7", "texte": "horlivý pan ředitel Apt, jemužto zásluha náleží, že\nskladby Rich. Wagnera nám první předvedl, byl hlučným\npotleskem přivítán a vavřínovým věncem obdařen. Pro-\nvedení obou skladeb bylo neúhonné a svědčilo o velké\nsnaze, jakouž už po 20 let výtečný ředitel při tomto\nspolku na jevo dává. Návštěva byla navzdor spatnému\npočasí dost celná.\n— Koncert nestora českého zpěvu, p. Karla Stra-\nkatého, bude sedne 6. května 1860 ve 12 hodin v po-\nv\nledne v sále Zoíinském odbývati. I. oddělení. 1. Liedes-\nFreiheit, sbor od Marschncra. 2. Národní písně: a) Ruské\n„Oj neckody Hrycu,\" „Oj bida bida,\" b) Srbské „Devoj-\ncica ruku brala/' „Mila moja, mila moja,\" c) Polská „Ko-\nchanko moja,\" přednese Karel Strakatý. 3. Reklamace,\npřednese paní Burgrafová. 4. Das Bewusstscin, píseň od\nLachnera, s průvodem lesního rohu, přednesou páni Rei-\nchel a Janatka. 5. „Les Echos,\" pour le Violon par H.\nLéonard, přednese mladistvý virtuos Jan Hřímali, žák kon-\nservatoria. 6. „Andreas Hofer,\" píseň od H. Neeba, před-\nnese Karel Strakatý. Druhé oddělení. 1. Smíření, sbor od\nDr. Tragy-ho. 2. a) „Bože mój, otce mój!\" staroslov.\npíseň, b) „Aj! co by bola drobná jetelicka ,\" slovenská\npíseň; c) „Koulelo se, koulelo,\" „Kdyby moje milá,\" če-\nské národní písně, přednese Karel Strakatý. 3. Písně\npřednese pan Reichel. 4. Reklamace od A., přednese\npaní Burgrafová. 5. a) Ženuška, od Jelena. 6) Kde do-\nmov můj ? od F. Skroupa, přednese K. Strakatý. Paní\nBurgrafová, pak kapelní mistr pan Tauwitz, páni Reichel,\nJanatka, Hřímali, Procházka a Slánský budou v nadřece-\nných solových císlech, ve sborech pak mnozí páni ochot-\nníci laskavě spoluúcinkovati.\n— Koncert ku prospěchu soukromého spolku\nk podporování podomních chudých, jenž se v neděli\ndne 29. dubna v sále na Žofíně odbýval, došel vedením\npana ředitele Bed. Iíittla velmi příznivého výsledku.\nSlyšeli jsme novou ouverturu do C od velenadaného Alojse\nKarla, žáka konservatoria a novou koncertní ouverturu\nod zdatného skladatele Viléma Blodka, z nichžto první\nmnohými zajímavými ano geniálními tahy vyniká; avšak\nco do jasnosti myšlenek jaksi jemným závojem nejistoty\nobestřena jest. Nic méně osvědčil v ní mladistvý skladatel\nvelký talent a značnou znalost v instrumentací. Ouvertura\np. V. Blodka je záslužná práce dobře a zajímavě zosno-\nvaná a zpracovaná. Forma je okrouhlá a instrumentace\neffektní a bohatá a nemine se při dobrém provedení žá-\ndoucího účinku. Mimo to přednášel chovanec konserva-\ntoria Karel Wien adagio a rondo pro housle z 4tého\nkoncertu od Ferd. Davida a podal důkaz o výtečné me-\nthodě pana prof. Mildnera. Vážený pan prof. Jul. Pi-\nsa řovic pískal na klarinet krásný a zajímavý koncert\nod Grusella s obvyklou mistrností a došel nesmírného\npotlesku. Slečna Luccova zpívala dvě písně od Lindblata\na Schuberta s citem a výrazem a není pochybnosti, že i\nv tomto oboru skvěle si počínali bude. Konečně před-\nnášela paní Freyova dvě deklainace od Seidla a Safíra\nvelmi živě a významně. Všichni spoluúcinkující byli hoj-\nným potleskem odměněni. Orkestr držel se velmi statně.\nJ. V. arcivévoda František Karel poctil koncert svou\npřítomností.\nHudební literatura. Dnes vyšel druhý sešit\n„Záboje,\" sbírky původních českých ctverozpěvů, obsa-\nhující ctyry kvartetta od M. Nováčka, V. Zavrtala,\nFr. Suchánka a Em. Vašáka, z nichžto poslední ,,N e-\nvěrný milýu při provedení v zdejším zpěv. spolku po-\nchvaly dosedsi opětováno býti muselo. Upozorňujeme důtklivě\nvšechny zpěv. s polky a zpěvumilovné společnosti na ven-\nkově 11a toto podniknutí, podotýkajíce, že jen hojným od-\nbíráním „Záboje\" sbírce této ještě výdatnějších sil a\nrozkvětu se dostane. Přitom vyzýváme uctivě všechny\nčeskoslovenské skladatele na Moravě, Slezku a\nUhersku, by nám své nové práce v oboru tomto pod\nadresou „Redakcí Dalibora v Praze\" franko zaslali,\naby „Záboj\" tím větší všestrannosti došel. Ku konci\ntéhož týdne vyjde poslední sešit „Varyta a Lyry\" od\nJ. L. Zvonaře, obsahující písně pro jeden hlas s prů-\nvodem piana. Sešit zavírá v sobě 6 písní: Vojín kmet.\n— Sirotek, toxt od J. Picka. — Píseň Kláry z Hrob-\nníka od K. Sabiny. — Lidští věkové od J. Marka. —\nOtcina od Anny Sázavské a Pozdravení od Herloše.\nPísně tyto jsou velmi zdařilé, hlubokým citem a národ-\nním duchem vynikajíce.\n\n(V. M. V.) Z Budějovic. (Čtverozpěvy. — Kostelní\nhudba a p. Eil. — Zkoušky žáků hud. školy. —\nSkladby cesk. skladatelů.) Hudba a zpěv u nás utěšeně\nrozkvítá. Zpěv pěstují hlavně zdejší zpěváčky spolek a\nčekatelé učitelství. Tak poctil zpěvácký spolek za-\nstaven íčkem zdejšího pana presidenta barona Josefa\nSchrenka k jeho jmeninám, co zatím téhož večera če-\nkatelově učitelství důstojnému p. Josefu Kautzovi šest\nsborů k oslavení jeho jmenin precisně zapěli. Předneslit\n„Přání\" od Skroupa, „Láska synovská\" a „Čeští ma-\nnové\" od Jelena, pak německé sbory od Srdinka, E.\nTitíla a Grusse, z nichto zvláště „Láska synovská\" a\n„Schifferlied\" od Tittla vynikly. Co do hudby ko-\nstelní slyšeli jsme na sv. Josefa od čekatelů mši oď\nHaslingera, kteráž však s úspěchem se nepotkala. Při\ntom provedeny byly „Pater noster\" a „Ave Maria,\" ctvero-\nzpévy, které nadaný skladatel pan Jos. Eil dust. panu\nJ. Kautzovi věnoval. Pan Eil pracuje nyní na ctvero-\nhlasé mši, kterouž prý tiskem vydá. Dne 2., 3. a 4.\ndubna odbývaly se zkoušky chovanců zdejší hudební\nškoly. Při zkoušce začátečníků vyznamenala se malá\nB. Škerlova, v koncertní produkcí vyznačila se slečna\nA. Merbellerova neúhonným přednesem karnevalu Be-\nnátského, souvenir de Bohéme, pak skladeb od Tedesca a\nJ. N. Hummla. Sl. Marie Hannova přednesla na piano\nvelké Trio od Schuberta, sl. Kl. Teichmannova Trio\n(op. 97) od Beethovena a koncert Es-dur od Moschelesa\nvýborně co do pojmutí i technicliého provedení; dále pro-\nvedla sl. Anna Karberova správně grand duo pro piano\na cello od L. Jansy. Chvalné zmínky zasluhují slečny\nOt., Anna a Emma Knappova, ježto obtížné své partie\nnad očekávání výtečně provedly. Těší nás velice, že\nnaše zpěvné Češky tak velice prospívají a k sourodné\nhudbě lnou. Velkou pochvalu zasluhuje zvláště ředitel\nústavu pan Novotný a páni učitelové, kteříž vytrvalou\nsnahou k úspěchu chovanců mnoho přispěli. Ku konci\nvyslovujeme toliko přání, by se tu nějaký koncert\ns chovanci uspořádal a aby se přednášely více skladby"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600501-01.1.8", "texte": "domácích komponistův, na ph od Dreyschocka,\nW. II. Veita, Ch. Wehle, Kuhe, V. Grafa, Red.\nSimáka, Bergmanna, V. Tomáška atd.; neboť jen\ntím získat i si možná zásluhy o rozkvět domácí hu-\ndební literatury.\n(V. N. V.) Z Jindřichova Hradce. (Akademie.\nGymnasium.) Cestuje 31. března skrze Jindřichův Hradec,\nna pozvání jsem přítomen byl akademické produkcí,\njiž byli gymnasisté tamní pod vedením p. prof. Českého\na p. Chab ra, učitele na dívčí škole uspořádali. Předneseno\nbylo čtvero sborů, dvě básně, česká a německá, dekla-\nmovány ode dvou septimistů, velice se líbily, obzvláštně\nčeská: „Oběšenec,\" kteroužto dutý hlas řečníka jakýmsi\nhrobovým nádechem přioděl. Všecko však převýšila pí-\nseň ; „Tážete se, proč jsem Slovanod Soukup a,\ns průvodem 2 houslí, flétny a violonu s doplňovacím korem.\nSólista, žák nižšího gymnasia, čistým hlasem a krásným a\ncituplným přednesem potlesku si dobyl. Píseň ta se na\nžádost opětovala. Velmi příjemně jsem byl dojat touto\npísní a neméně silněji potvrdilo se mé dávné přesvědčení,\nže hudbou a zpěvem nejoutlejší cit se budí a vzdě-\nlává, obzvláštně však cit vlastenecký. Náš jest zpěv,\nnaše jest hudba. Uznávajíce snahu a přičinění pp. učite-\nlů zpěvu i hodné prospěchy žactva gymnasia Jindřicho-\nHradeckého, nemůžeme opominouti, upozorniti a pobídnou-\nti, by se lépe přihlíželo na větší živost a precisí v přednesu.\n(K. A.) Z Hlinská. (Kostelní hudba. Varhany.\nHudebnický spolek.) Musíme uznati snahy zdejšího pana\nředitele kůru o zvelebení hudby kostelní v městě\nnašem. V tak namnoze nepříznivých okolnostech přec\nmnohdy jsme svědkové příznivých výsledků. 0 svátcích\nvelikonočních byla na hod Boží provozována velká mše\nFůhrerova do C-dur, za graduale vložen výtečný ctvero-\nzpěv „Otce náš!\" od proslulého Tomáška, při offerto-\nrium zpíván trojzpěv. Hlavně pak ctverozpěv Tomáškův\nvýborně proveden byl. Odpůldne slyšeli jsme pěkné\nSchidermayerovy nešpory. I v pondělí provozována zpí-\nvaná mše od Biihlera do B-dur. Vložený ctverozpěv:\n„Mocný pane\" a Naukeňv trojzpěv zastupovaly graduale a\noffertorium. Provedení skladeb těchto bylo namnoze\nuspokojivé, hlavně pak špatný stav varhan našich vadil\ndokonalému celku, ac se zručnému varhaníku viny přicísti\nnemůže. Konečně přec učiněn rozhodný krok k opravě\nzdejších varhan. K tomu cíli potřebné peníze jsou již\ntéměř pohromadě. Doufáme, že se co nejdříve k nutné\nopravě této přistoupne, neboť den co den stává se nutnější.\nZdejší hudebnický spolek ciní řádné zkoušky. Dle\ndoslechu odebeře se v květnu do Pruska. Nepodobá se\nnám však, že by bylo Prusko zem hudebnictvu tak pří-\nznivá. Koncíce zprávu svou musíme podotknouti, že by\nžádoucno bylo, kdyby se zdejší minulého roku tak rozkvě-\ntající ctverozpěvné zábavy obnovily, hlavně pak nyní,\nkdyž nám statný „Záboj\" slibuje nové hřivny ze zpě-\nvného lůna našeho hudebního národa podávati, když by-\nsme mohli v pravém smyslu slova věcně mocnými, ja-\nrými zpěvy českými okřívati. Doufáme, že zdejší hudeb-\nníci i hudbomilové vykonají, co vykonati třeba k cíli\nonomu.\n— Z IVovc Paky. (Zpěvácký spolek.) Konečně\ndočkáme se i u nás zpěváckého spolku. Zdejší pěstitelé\na milovníci zpěvu zadali o dovolení k založení takého\nspolku a lze se nadíti, že žádost ta bude povolena; ne-\nboť zpěv kostelní i světský tímto krásným podnik-\nnutím rozkvěte. Jak se dovídáme, bude ředitelem pan\nČížek a jemu po boku bude stati chvalně známý pan\nJodas. Zdař Bůh tomuto podniknutí. — (Několik dní\npozději.) Tyto dni odbýval zdejší zpěv. spolek svou\nt v t\nprvní produkcí. Slyšeli jsme české ctverozpěvy: Češti\nhudebníci od Krška.—-Plaché dívčiny od V. Horáka,\nv v f\nPíseň Čecha a V lese od Fr. Sk roupa v zdařilém pro-\nvedení a lze se naditi, že pod obezřelým řízením pana\nv\nČížka brzy zdejší spolek vynikne a zvláště české\nctverozpěvy pěstovati bude. Nedávno dostalo se\nmi do rukou psaní ze St. Louis v Americe, svědcící\no snaze a působení tamějších Čechů. Mezi jiným obsa-\nhovalo psaní následující zajímavou novinku: „V zdejších\nceských politických „Národních Novinách,\" jejichžto\nredaktor Jan Bolemil Erben jest a kteréž v každou\nsobotu po archu ve velkém formatě vycházejí, ctli jsme\ns potěšením o slovanské kadrille od Lud. Pro-\ncházky, která se s velkou pochvalou v sále na Zo-\nfíně v Praze provozovala. 0 jak rádi slyšeli bysme též\ntyto slovanské zvuky z naší vlasti. Než prozatím\nnení možná nám toho dosíci. Místo budby bavíme se\nzde ctěním romanu „Slepá paní\" od Bedř, Mosera, jejž\nzdejší „Národní Noviny\" přinášejí !\"—• Podivná věc! Co\npak se čeští hudebníci též v Americe nenacházejí ? 0 za-\njisté! Zapomínají však v dálce na národní vlastenecké\nzvuky.\n\nJan Novopacký.\n\nPaříž. Na Wagnerovĕ opeře „Tannhäuser\" pilně se\npřekládá. Překlad obstarávají pan E. Roche, mladý hu-\ndební referent a zpěvák Lindau pod dohlídkou skladatele\nsamého.\n(0. Z.) Vídeň. (Slovanská beseda). Ve čtvrtek dne\n26. dubna uspořádal horlivý a chvalně známý skladatel\npan Fr. Pivoda v sále ,,u velkého čížka\" hudební aka-\ndemii ku prospěchu schudlých Horvatň. Sbory, dva srb-\nské od L. Gaje a jeden český od Fr. P i vody byly\nohnivě a s výrazem předneseny. Dále vyznačil se pan\nZinke výtečným přednesem na harmonium a pan Stein-\ngr uber zdařilým a cituplným provedením sola pro housle\na oba byli hojným potleskem odměněni. Pan Fr. Pivoda\npřednášel ctyry své české písně, z nichžto některé u\nRob. Vei ta v Praze vyšly a osvědčil svým cituplným před-\nnesem, že jest výtečný tlumočník ceských písní. Obecen-\nstvo, mezi nímž se mnoho jinochu v slovanském kroji\nnacházelo, odměnilo spoluúcinkující hojnou pochvalou.\n\nListárna.\nPanu K. A. v H. Užijeme obou povídek. Panu\nHr . ... vK. Skladby Vaše prozrazují nadání; pošlete\nnám nějaké jiné — pro pianisty vděčnější. Panu P. J.\nL. ve V. Díky za články. Panu Fr. Such. v Drážďa-\nnech. Díky! Užijeme všech. Panu R. v Tábo ř e.\nRozhodneme co nejdříve nad Vaší prácí."}]}