{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_sha256": "569609580bfdb9b155455d17d3e447ab92150af2adebb6fe7b608ee8a3c2fcd0", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/05/10_01/bmtnabd_1860-05-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[105]", "page_fin": "106", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.1", "titre_corps": "Josef Mysliveček. Životopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.", "titre_sommaire": "Josef Mysliveček. Životopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[105]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3979, "texte": "Josef Mysliveček.\nŽivotopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.\n(Pokračování.)\nToho času byl regenschori v chrámu Páně řádu\nMaltanského na Malé straně František Jan Habermann,\nv J\nCech, rodem z Kunžwartu, skladatel znamenitý a hudeb-\nního umění zvláště kontrapunktu znatel veliký, kterýž\npobyv dlouhá leta na cestách v Itálii, ve Španělích a\nve Francouzích, nejslavnější těch dob mistry vlaské za\nučitele byl měl, a poslouživ delší čas co mistr kapelní\nu prince Condé ve Francouzích a napotom u velko-\nvévody Toskánského ve Florencii s velikou slávou zase\ndo vlasti se navrátil. Tohoto muže, kterýž také sla-\nvného Duška v hudbě vyučil, zvolil si Mysliveček za\nmistra. Ale Habermann byl ve všem muž důkladný a\nobšírný, Mysliveček zase v chápání nových věcí velmi\nbystrý, tak že se jemu, jak to již u takových velikých\nduchů bývá, všecko málo býti zdálo, cokoli mu Habermann\npověděl. Nemohlo tedy jinak býti, než že jen krátký\nčas u Habermanna setrval, a opustiv ho raděj k Josefovi\nSegerovi, toho času varhaníkovi u Matky Boží před\nTeynem, se obrátil, žádaje ho, aby jej v kontrapunktu\nvyučil. Seger byl rovněž jako l abermann veliký hu-\ndebník a zvláště v kostelních skladbách výtečný, kterýž\nmnohé pověstné muže, jako Jana Koželuha, Kopřivu,\nKuchaře a jiné v hudbě vzdělal. U tohoto mistra po-\nkračoval Mysliveček tak rychle, že již za půl roku\nsymfonie psáti dovedl. Tvořivý jeho duch vybízel ho\nnyní k hojným skladbám; i sepsal hned po sobě šest\nsymfonií, a že chtěl z úplná viděti, jaké obliby skladby\njeho u znatelů dojdou, nepostavil na ně jméno své,\npoznamenav je toliko v pořádku: Januarius, Februarius\natd., a tak je vydal. Provozovaly se brzo na to v sta-\nvovském (?) divadle Pražském, as větší pochvalou než\nse byl sám nadál. Jak se nyní Mysliveček přesvědčil,\nže skladby jeho u nejvýtečnějších hudby znatelů, jichž\ntehdáž byloť to v zlatém věku hudby české mnohem\nvíce než za našich dob v Praze se nalézalo, všeobecného\nuznání docházejí, nabyl důvěry ve schopnosti své a\numínil si vlast svou opustiti a krásnou Itálii, ldassickou\ntuto půdu jako v každém ohledu, tak i pro hudbu\nzvláště navštíviti, aby se tam květ hudebního umění\nznáti naučil. Roku 1763 dne 5. listopadu opustil otcinu\nsvou a odebral se do vlaských Benátek. Zde žil tehdáž\nslavný mistr Giovani Battista Pescetti, žák nesmrtelného\notce Benátské školy hudební, Lottiho, velebný skladatel\nněkolika oper, přede vším ale ve slohu církevním po-\nvěstný. U toho se učil Mysliveček v hudbě, zvláště\npak recitativu, a zároveň dobyl si v krátkosti neoby-\nčejné obratnosti v řeči italianské, jejížto výslovnost i\nporozumění mu při dokonalé známosti mateřské řeči\nčeské a spolu latinské snadné bylo.\nPo nějakém čase opustiv Benátky odebral se do\nParmy. Zde složil první svou operu, kteráž se všemu\nobecenstvu velice líbila a příčinu zavdala, že vyslanec\nneapolitánský, kterýž se právě v Parmě zdržoval a první\ndílo Myslivečkovo s velkým zalíbením slyšel, mladého\nskladatele vyzval, aby se s ním odebral do Neapole, a\ntam ke svátku královu, kterýž se blížil, nějakou novou\noperu složil. Mysliveček přijal toto čestné pozvání,\nodejel do Neapole a na svátek králův provozovala\nse skutečně Myslivečkova zpěvohra Bellerofonte. Byltě\nto osudný den pro našeho Myslivečka, kterýž rozhodnul\nnad jeho budoucností. Asi dvě stě hudebních mistrů\nvlaských poslouchalo sladbu neznámého od severu při-\nšlého cizince. Celý dvůr královský, veškerá šlechta a\nveliké množství lidu zaplesalo v nádherném divadle San\nCarlo nad sladkými zvuky cizího maestra, a vlaští mi-\nstrové žásli nad výtečnou skladbou tohoto Čecha, nebof\nse jim zdálo věcí neslýchanou a pravdě nepodobnou,\naby měl takový barbar, jakž Italiani všecky severní\nnárody jmenují, tak blahé zvuky kouzliti a snad do-\nkonce i vlaské mistry překonati. Tato zpěvohra\nbylo to vlastně melodrama byla základem Myslive-\nčkovy slávy ta mu dala jméno. Všude slavil se ted\n„i7 jßoemoS' Tento název a jméno Venatorini (tak\npřeložili české jméno Mysliveček do vlaštiny) zůstaly"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 730, "texte": "od té chvíle jako sloučeny s jeho pověstí, kteráž se\nz Neapole jako bleskem po celé Itálii roznesla. V krátce\nnebylo v Itálii slavnějšího jména; ze všech měst čelněj-\nších zvali ho k sobě a žádali na něm nové opery; lide\nvznešení ucházeli se o jeho známost a přátelství, ze\nvšad hrnuly se k němu čest a peníze. Nejprvé byl\npozván na masopust do Benátek, kdežto jeho\nzpěvohra s nadšením přijala byla. Obecenstvo házelo\njemu ke cti básně a znělky, a když z divadla jiti měl,\npostavila se všecka šlechta Benátská, hrdí to patricievé\nstaroslavné republiky, v řadách a činili jemu veřejnou\npoctu. To uznali Italiani s podivením, že se i za Al-\npami mohl narodili umělec, kterýž se nejslavnějšíin je-\njich maestrům rovná.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "107", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.2", "titre_corps": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "titre_sommaire": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce. Sepsal Václav A. Crha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.2", "debut_caractere": 732, "fin_caractere_exclue": 5034, "texte": "František M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Dokončení.)\nZa hranice Rakouska dostala se poprvé Hilmarova\nEsmeralda, když Karlo-Varský ředitel hudby p. Labitzký\ncestoval do Rus, kdež v Petrohradě „Esmeraldu\" s vel-\nkým úspěchem hrával, o čemž zpráva z Petrohradu\nv „Pražských Novinách\" svědectví vydala. Nastoupivši\ntakto šťastně cestu svou po světě, dostala se „Esme-\nralda\" z Rus do Pruska (čehož svědectví posud Hilmar\nv rukou má, lístek to z Berlínských novin, jejž zemřelý\np. profesor Petřina schválně Hilmarovi zaslal), do Pa-\nříže, kdež se právě Jeho Exc. generál jezdectva hrabě\nŠlik nacházel a služebníci Šlikovští Hilinarovu polku\nnejen veřejně slýchali, nýbrž i u obchodníků za sklem\nvídali, do Anglicka a odtud až do Nového Yorku v Ame-\nrice severní, o kteréžto poslední události Hilmarovi\nzprávu dala z novin Její Exc. Eliška hraběnka Šliková.\nVyzván byv p. Hoffmannem zasýlal Hilmar častěji\nskladby své do Prahy, aby vytištěny byly a jako „Esme-\nralda\" rozšířily se i tyto po celé Evropě, čímž jméno\nHilmarovo všady známým se stalo.\" Ve všech listech\nhudebních jmenován a chválen býval Hilmar, a všady\npsáno o něm, „že má své původní myšlénky,\" „že\nskladby jeho pro rázně vytknutou povahu svou obzvláště\nse k tanci hodí\" a podobné chvalné zmínky*).\nPovzbuzován šťastnými výsledky skladeb svých a\npříznivými výroky o nich pilně skládal Hilmar taneční\nkusy, obzvláště polky, valčíky, kvapíky a v novější\ndobě tremblanle-polky, mazurky a j., jichž vesměs složil\npřes 200; plodnost tato může se vysvětlit již přiro-\nzenou náchylností nesmírnou ku skládání, tak že mnohdy\ntři, ctyry skladby rozličného druhu najednou kompono-\nval ; dále pak tou okolností, že tenkráte nebyly skladby\nLabitzkého, Líelunanovy, Slrauszovy, Lannerovy a j.\nlak rozšířeny, jelikož tito vesměs o nějaký čas později\nskládati počali; konečně jest důvodem plodnosti jeho\ntéž stav jeho; bylf totiž přes 20 roků ředitelem taneční\nhudby, nejen v Kopidlně ale iv okolí a jak již svrchu\nřečeno bylo, měl ten zvyk, že každou slavnost a každý\ntéměř ples novou nějakou skladbou obmyslil. Mnohé\nz nich vyšly tiskem v Praze a jinde; na př.: Cikánka,\nKvíkavá (Quiek-Doppel-Polka). Eliščina, Albinka, Nová\npolka, Hortensie, Priska, Cecilská, Kunigundina, Felixova,\nAnežčina, Předstihová, Cheristanská polka, Pařížská,\nIívídův kvapík a j. Z nejnovějších skladeb výtečná jest\n„Tasnád- polka.\"\nPro harmonii složil Hilmar několik „Adagií,\" „Po-\nlonaisů,\" „Smutečních pochodů,\" dva druhy jakés sym-\nfonie a j. Poněvadž, jakž svrchu již řečeno bylo, nikdy\nveřejně generálnímu basu se neučil, aniž prakticky za\nněčím návodem do umělejších skladeb zasvěcen byl,\nuznal Hilmar za dobré, nevydávat se v nebezpečenství,\naby v něm nezahynul a pokusil se jen, co se hudby\nkostelní týče o jedno „Regina Coeli\" a menší mši. Za\nto ale s velmi dobrým výsledkem skládal nápěvy k če-\nským písním, které zároveň s písněmi v rozličných\nzbírkách otištěny jsou; za příklad sloužiž v tak zv. Ji-\nčínském zpěvníku , jejž vydal „p. A. V. M.a T. T.\"\notištěný nápěv k „Žebráku\" od Chmelenského, „Yousy,\"\n„Opuštěná,\" „Hřbitov,\" „Loučení;\" pak ve „Škole a\nživotě\" „Vrabčík\" a z netištěných posud nápěv ku\npísni v loňském „Daliboru\" vydané: „Sem a tam,\" a\nku čelným písním školním.\nAle nejen co skladatel získal si Hilmar jména i\nzásluhy, nýbrž i co buditel citu pro hudbu v mladist-\nvých žácích svých a co učitel v hudbě na rozličné ná-\nstroje. Žáci jeho z Kopidlna a okolí jsou větším dílem,\ndostali-li se na vojnu, při kapelách vojenských hudeb-\nníky, neb tvoří hudebnický sbor krajiny Iíopidlenské a\nhrají na kůrech v tamních chrámech. Někteří z nich,\npoloživše si za základ vzdělání u Hilmara, dostoupili\nznamenité dokonalosti v hudbě a prosluli uměním svým;\ntak stal se p. Frant. Kubín z Holina v Uhrách profeso-\nrem v hudbě na violoncello, a když před několika roky\nv Jičíně koncertoval, obdivovál se hře jeho proslulý\nvioloncellista p. Vebersik, vychvaluje obzvláště jeho\n„staccato.\" Bratří téhož Kubína jsou v Uhrách při\norkestrech divadelních. Nejvíce ale žáků jeho vyzna-\nmenalo se ve hře na forte piano, osvědčivše při příle-\nžitostech veřejně v průvodu orkestru neb i bez orkestru\nmistrnou hru svou. Jména jich z mnohých příčin arci\nuveřejnili se neosmělujeme.\n\n*) Též v předešlém ročníku Dalibora stala se tato zmínka\no Hilmarovi."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 678, "texte": "Tím bychom byli skončili nákres dosavádaího ži-\nvota Hilmarova, a vypsali svědomitě, jaký jest původ\npolky v Čechách a jaký k ní poměr Hilmarův; kdo po-\nzorlivě vypravování naše sledoval, uzná, že zaslouží\nzajisté Hilmar, aby výrok, jenž na počátku pojednání\ncelého stojí, o něm pronešen byl, uzná též sám, že\nkdyby se bylo Hilmarovi žádoucího vzdělání dostalo, by\nv něm vlast velkého rodáka svého měla, hudebnický\npak svět nevšedního muže oboru svého ctil. A však i\ntakto pyšníme se na něho a přejeme sobě i jemu, aby\ncož se zajisté stane nevynikla z myslí lidských\npamátka prvního našeho skladatele polek, památka do-\nv»\nkonalého učitele, vlastence a Čecha\nFrantiška Hilmar a!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.3", "titre_corps": "Návod Ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod Ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.3", "debut_caractere": 680, "fin_caractere_exclue": 3123, "texte": "Návod Ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nSprávné pronášení hlásek a zvuček jakož i vůbec\nslov jest nejsmutnější stránkou zpěváků nynějších časů.\nS málokterým se potkáme, jenžby pronášel zřetelně a\nčistě. Shledáme-li to u zpěváků, jež učitel na venku\ncvičí, nedivíme se tomu, an víme jakými těžkostmi zá-\npasit! musí; potkáme-li se touto vadou ale u osob, jež\nsi zpěv za své povolání zvolili, musíme se diviti, jak\nto možná, že právě jednu z nejhlavnějších povinností\nzpěváka berou na tak lehkou váhu. Pročež klademe\nještě jednou na srdce všem, jež dítky ve zpěvu cvičí,\naby na dobré pronášení jak hlásek a zvuček tak i slov\ndbali a dítkám v tom případu nic neodpouštěli. Učitel\njest trpělivosti zvyklý, alespoň by měl být, a protož si\nnebude obtěžovat, mnohé, co se na ponejprv a na po-\ndruhé nedařilo, i dvacetkrát předsevzít.\nVelmi prospěšná příprava ku zpěvu s textem jest\nčteni textu na hlas s rozvahou a jakýmsi odměřováním\nsylab i přízvukem na každé hlásce.\nO přednesu.\nKaždá i sebe menší hudební skladba se musí do-\nbře přednést, má-li jí býti rozuměno. Kdo však skladbu\nsrozumitelně přednést chce, jest třeba, aby jí sám roz-\numěl. K rozumění skladby jest ale zase především\nzapotřebí znát alespoň povrchně její ustrojenost. O té\nbudiž tedy dříve zmínka, než se k přednesu samému\npřistoupí. Každá hudební skladba, byt i sebe menší,\nsestává z vět bud kratších neb delších , jež jsou více\nneb méně ouzce spojeny. Každá věta zase ale sestává\nz jistých úryvků, obyčejně dva takty dlouhých. Prvním\npožadavkem dobrého přednesu tedy bude, aby .ten, kdo\nskladbu přednáší, úryvky a z nich složené věty oddě-\nloval, k sobě slušící aby při sobě nechal a od sebe se\nlišící nějakým spůsobem co rozličné a jaksi protivné\nnaznačoval. Nejobyčejnější pomůcky k tomu jsou: slabší\nneb silnější zpěv neb hra a prodlévání na tónu neb\nchvat. Melodie vystupující požaduji obyčejně sesilování\n(crescendo), sestupující žádají nejvíce seslabování tónu\n(decrescendo).\nJak ve větě tak v úryvku jest vždy některý tón,\nv němž se jaksi největší síla soustředuje; tón ten po-\nznat a jej před jinými vyznačit, jest rovněž třeba, má—li\nbýt přednes živý a výrazný. Střídavým užíváním cre-\nscenda a decrescenda se docílí jakés vlnění v melodii,\njímž pozbude jednotvárnosti a nabude vnady a rozma-\nnitosti. Bedlivým šetřením tohoto spůsobu navyknou\nsi dítky zpěvu s rozvahou a uvarují se křiklavého zpěvu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "108", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť. Mše E-moll.", "titre_sommaire": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť. Mše E-moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.3", "debut_caractere": 3125, "fin_caractere_exclue": 4471, "texte": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\nMše E-moll.\n(Pokračování.)\nBrixi počíná Kyrie eleison ( andante) soprá-\nnem, jejž varhany, violon a cello doprovázejí, načež dá\nalt věrnou odpověď, tedy docela na způsob odpovědi\nve fuze, toliko s tím rozdílem, že soprán, místo co by\nměl protivu k odpovědi postaviti, končí jak mile odpověď\npočne. Odpověď altu jde z dominanty do toniky, jak\nse to samo sebou rozumí, nazpět a končí touto. Sotva\nže alt přestal, chopí se tenor (též solo) začátku themy,\njejž bass vždy v dolní dominantě imituje (nápodobňuje),\nnačež následuje malá imitatorní dopověď (Nachsatz) mezi\noběma naposled udanýma hlasama, jež v dominantě\nhlavní tóniny končí.\nNyní vstoupí plný chor v toniku, k němuž se též\nještě dvoje housle, avšak jen co sesilnění sopránu a\naltu přidruží. Soprán vede dále slovo, t. j. přivedef\nthemu až k prvnímu úlomku (Einschnitt), (thema sestává\nz jedné odpovědi a dopovědi) načež nastoupí nová avšak\nz celku důsledně vyplývající a do výše se vznášející\ndopověď, jež intensivní prošení vyjadřuje. Alt, tenor\na bass jsou zde toliko co sesilňovací hlasy upotřebeny.\nKonec jsa vzat z themy , opírá se okamžitě o svrchu\njmenovanou dopověď.\nBrixi volil zde plagialní závírku vážně vedené\nvětě této odpovídající. Bylo by zbytečné, ještě zde o\nkontrapunktickéin vedení neb o čisté větě slov šířiti,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 751, "texte": "anto nám jméno našeho skladatele za to ručí, že vše\ntak jest, jak to jinák býti nemůže.\nVšecko je jako z jednoho úlitku, tu nedá se ni-\nčeho odejmouti a nic přidati, by prvotní jednota zru-\nšena nebyla. Docela podivné je vedení bassu, jenž si\nvážně vykračuje (z větší části basso continuo) a takřka\nprosbu přednášejícího pěvce sesiluje a odůvodňuje.\nV tom má Brixi nápadnou podobnost s velkým B.\nHandlem a z té příčiny neváhám našeho Brixiho če-\nským Handlem nazvali.\nVelmi důmyslná je volba diskantu pro započíti\nléto věty, k němuž, jak už svrchu udáno, alt, pak tenor\na bass se přidruží. Brixi nechává tedy bohumilou ne-\nvinnost nejprv a pak později hříšníka o smilování pro-\nšiti. Tato věta vyjadřuje vůbec pravou křesťanskou\npokoru.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.5", "titre_corps": "Z Břetislavi (Pressburg). Hudba kostelní a mše od Veita a Horáka. — Koncert sl. Ser. Vrabélyovy. — Lud. Bakody. — Zpěvácký spolek. — Opera. — Opera \"Liebesring\" od Moravana H. P.", "titre_sommaire": "Z Břetislavi (Pressburg). Hudba kostelní a mše od Veita a Horáka. — Koncert sl. Ser. Vrabélyovy. — Lud. Bakody. — Zpěvácký spolek. — Opera. — Opera \"Liebesring\" od Moravana H. P.", "signature_source": "V. Vávra", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.4", "debut_caractere": 753, "fin_caractere_exclue": 4682, "texte": "Z Břetislavi (Pressburg).\nHudba kostelní a mše od Veita a Horáka. — Koncert sl.\nSer. Vrabélyovy. — Lud. Bakody. — Zpěvácký spolek.\n— Opera. — Opera \"Liebesring\" od Moravana H. P.\nV. Vávra.\nPodáváme opět zprávu ze zdejšího hudebního ži-\nvota, an se nám látky nashromáždělo. Začneme s hudbou\nkostelní. Na velký pátek provozovalo se zde „\nhřbení Kristovo\" od Neukomma velmi zdařile a došlo\načkoliv ne jednohlasého uznání. Zastupitelové novější\nškoly vytýkají čelné recitativy jednotvárnost prý\nplodící a dlouhé rozpřadění čísla 8. ženský sbor;\nan prý ženské jak v radosti tak iv žalu míry neznají,\ntak že i zde N. nápodobnit chtěl. Poněvadž ale toto\ndílo již dávno za klasické uznáno jest, nechcem déle\nslov šířiti a jen podotkneme, že nás všechna čísla, ob-\nzvláště sbory a velká fuga, velmi dojala. Velkonoční\nneděli dávala se na všestranné přání zase mše od V,\nFeilaj slovutného českého skladatele a poněvadž se\nvždy ve zdejších novinách ohlásí, čí hudba se při slu-\nžbách Božích provozovati bude byl velký chrám pře-\nplněn; všichni spojovali nábožné vzdechy s andělskou\nhudbou. Na to byla první neděli 15. t. m. šestá mše\nod V. Horáka zde ponejprv provozována a že uznání\ndošla obecného, vysvítá z toho, an se v květnu opa-\nkovati bude, což se jindy v půl roce stává.\nSlečna Serafina Vrabélyova vrátivši se ze své\numělecké cesty, dávala zde 9. t. m. koncert. Časopisy\nz Monzu a Paříže, kdežto koncertovala, se velmi chvalně\no její umělecké hře vyjádřily, jmenovitě v pařížských\nlistech stálo, že klavír pod jejími prsty zpívá. Iv Pešti\nve dvou koncertech velkého dosáhla oučastenství. Za\ntou příčinou byl koncertní sál p. Šmidta vybranou spo-\nlečností přeplněn, četně zastoupena byla vysoká zde\nbydlící šlechta, i mnoho znalců a milovníků hudby se\nsešlo. Nejprv hrála Sonata appassionata od Beethovena\ns vřelým citem, a dokázala, že ducha tohoto velkého\nmistra pochopila. Dále píseň od Mendelssohna, Gavotte\nod Š. Bacha, velkou piecu od Liszta, Fantaisie hongroise\nod Rubinsteina,skladbu od Dreyschocka, kterémužto,\njakožto svému učiteli, velkou čest způsobila, neb D.\njest zde ve velké vážnosti a úctě. Můžeme říci, že\njejí hra okouzluje. Lepšího výsledku si přáti nemohla,\nbyla chválou ze všech stran obsypána.\n15. t. m. dával koncert p. Ludvík Bakody, rodem\nz Pešti. Osvědčil přednesem sonáty palhetique od\nBeethovena, skladeb od Mendelssohna, Schumanna,\nChopina, Rubinsteina, tak též i svými vlastnými, že\njest nejen výborný pianista ale též i duchaplný kom-\nponista. Jeho „Loreley\" a umělecky osnované, bra-\nvurně propletené maďarské národní písně líbily se vše-\nobecně a můžem mu skvělou budoucnost předpovídati.\nZdejší zpěváčky spolek as 80 oučinkujících oudů\n(podporujících je aspoň třikráte tolik) poskytuje každý\nměsíc chvalnou zábavu, kdežto se i sbory od Mendels-\nsohna a jiných výtečníků dosti dobře provozují; v letě\nbývají výlety do zdejšího velmi krásného okolí.\nTaké jsme měli od půl ledna až do konce března\nzpěvohru, a kdo velkých požadavků nečinil, byl spo-\nkojen, ačkoliv zpěváci takřka nováčkové na jevišti\nbyli, přec dosti obstojně si počínali jen barytonista\nustavičným třesením hlasu skoro vždy o půl cihly\nneb abych to umírnil, aspoň o čtvrt tónu výše\nintonoval, což jeho jinák krásnému hlasu na ujmu bylo,\na ucho posluchače mučilo.\nJeště novinku! V zdejším hudebním světě velmi\nvážený a co valný skladatel známý pán H. P...., rodem\nMoravan z krajského města Uhersk. Hradiště, složil\nzpěvohru pod jmenem: vPrsten milostný\" (der Lie-\nbesring), v Mnichově vypsaný a cenou korunovaný spis.\nPan P. největší důvěru má k Pražanům, by jeho dílo\nnejprvé tam provozováno býti mohlo, a jak doslýcháme,\nzaslal již první děj partitury panu řediteli Fr. Thoměovi.\nPřáli bychom srdečně, aby z našich rodáků zase\njeden dráhu si proklestil, ačkoliv p. P. docela v jiném\npovolání žije, a jen z lásky k hudbě prázdné hodiny\nk této nemalé práci obětoval. Co z jeho skladeb známe,\njest výborné a provívá duchem Mozartovým."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "109", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.6", "titre_corps": "Apotheosa Josefa Haydna. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Apotheosa Josefa Haydna. Výjev ze života.", "signature_source": "Podává J. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.4", "debut_caractere": 4684, "fin_caractere_exclue": 4877, "texte": "Apotheosa Josefa Haydna.\nVýjev ze života.\n\nBylo to roku 1809, krátce před vypuknutím války\nmezi Rakouskem a Francií. Ve veliké aule Vídenské\nuniversity mělo se geniální arcidílo velikého mistra"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5189, "texte": "Haydna: „Stvoření světa\" po pět a dvacetkráte provo-\nzovati. Všichni přátelé hudby, veškeří ctitelové staři-\nčkého mistra hrnuli se a naplňovali rozsáhlé místnosti\nsálu; neb ředitelové slavnosti té pozvali i skladatele\nsamého, by přítomností svou provození poctil, a Haydn,\nač stařec již 771etý, pozvání toto přijal. I císař s ce-\nlým svým dvorem byl přítomen; leč vstupujícímu do\nsvé císařské lože nehřmělo dnes od shromážděného\nobecenstva obyčejné hlasité: „Vivat\" vstříc, jakoby dnes\njinému panovníku, a to panovníku v říši tonů, sláva ná-\nležela.— Posvátné ticho po celém ohromném sále nastalo,\nkdyž dvéře do sálu koncertního se otevřely, a neoby-\nčejné skupení zrakům obecenstva se objevilo. U pro-\nstřed vznášela se, na ramenou osmi mladých statečných\nmužů nešena, lenoška ozdobena věnci, a v lenošce té\nspočívala malá shrbená postava starcova, mistra to\nHaydna. Obličej jeho byl vpadlý, bledý mnohými vráskami\nposet; v očích však velkých, modrých plápolal oheň mla-\ndistvý, a úsměv jeho úst měl do sebe cos dětinského, spolu\nvšak cos pohnutlivého. Po pravé straně lenošky kráčela\nvysoká mužská postava, jednoduše oděna, s výrazem však\ndůstojnosti a velebnosti, obličeje zádumčivého a téměř\ndivokého, čela vysokého a hustých rozčechraných vlasů;\noko jeho tu žhoucí plameny bol metalo, tu zase plno\nlahodnosti na společnosti spočívalo. Byl to Ludvík van\nBeethoven, žák Haydnův, jehož sláva již tehdáž i mimo\nRakousko zaznívala.\nPo levé straně bylo viděli krásný, významný,\nušlechtilý obličej Salieriho, jenž se rád žákem Gluckovym\nnazýval; pak následovali: Kreutzer, dementi a ostatní\nspoluúčinkující spoluvýborové slavnosti.\nNekonečný jásot přivítal vcházející, a veškeré\nobecenstvo, ano i přítomný dvůr, povstalo ze sedadel\nsvých, setrvavše stoje, dokud stařičký skladatel neusednul\nna čestné místo své, pro něho před orchestrem na vý-\nstupku připravené. Na to přistoupily dvě dámy vyšších\nkruhů, podávajíce mu na sametových polštářích dvě\nbásně na hedbávných pentlích tištěné, kteréžto básně\n(jedna od Collina, druhá od Carpeina) spolu hned\nv mnoha stech výtisků po sále poletovaly při nadšeném\nvšeobecném volání: „Aí žije Haydn, veliký mistr!\"\nHaydn překonán citem se slzami v očích nechal hlavu\nsklesnouti, bledost smrti rozestřela se po obličeji jeho,\nruce se třásly v stavu zimničném.\nKněžna Eszterházy nakloníc se laskavě k němu,\ntáže se ho soucitně, pakli by churav byl ? O ni-\nkoliv, odpověděl Haydn libě se usmívaje, duch můj je\nblažen, a těší se z této chvíle, jenž dostatečnou od-\nměnou je za dlouhou mnoholetou práci a namáhání.\nDuch můj je blažen bydlí však v slabém bídném\ntěle - a toto se třese.\nKněžßa nyní vidouc jeho zimničné chvění, ucho-\npila svůj drahocenný turecký šál, a zaobalila doň tře-\nsoucí se nohy starcovy, načež ostatní knéžny: Lichten-\nsteinová, Kinská, hraběnky Kaunicová a Spielmanová,\nnásledujíce příkladů jejího do svých krásných kožichů\na tureckých a perských šálů jej téměř zavinuly. I do-\nvolil toho na sobě Haydn usmívaje se a zrakem po-\nhnutlivým děkoval jim. Ože nezemru právě nyní! pra-\nvil po tichmu k sobě; proč neodejme mne nyní smrt u\nprostřed tak blaženého vítězství mého umění?— Ach žiji\njen od minulosti! —„A žiti budete v budoucnosti, mistře\ndrahý!\" odvětila Eszterházy. „Dokud láska k umění,\nláska k hudbě neuhasne, nezemře Haydn bude žiti\nna věky.\"\nMezi tím zaujal Salieri místo své co kapelník pro\ndnešní večer a dal znamení k počití. Ani dechem ne-\npřerušené ticho nastalo a všickni naslouchali zvukům\nnebeským, jenž poznenáhla se vyvinovaly; a teprve,\nkdyž z umělých slavnostních akordů zaznělo:\nsvětlo,\" přerušeno posvátné ticho všeobecným jásotem.\nHaydn nevšímal si toho, on slyšel jen svou hudbu.\nOko jeho zářilo, a pozdvihna rukou svých k nebi\nnábožně, pokorně zašeptal: „To přichází odtud !\" Hudba\nzněla dále. Haydn sklonil hlavu svou na prsa, zsinal.\nOkolostojící, strachujíce se o jeho žití, prosili ho, by\nse donésti dal do tichého bytu svého. „Ano do\nlichého bytu, jenž každého z nás očekává, tam mne\ndoneste. Cítím, že nedlouho již mezi vámi prodlíti po-\npřáno mi bude. Nechf počne druhý díl, a na peru-\ntích mé hudby af se povznese duch k nebesům.\" Než\nnáhle projelo to tělo jeho co blesk. Rychle se vztýčil,\noko jeho hledalo císařskou loži, císaře, jenž mu vlast,\ndomov představoval. Cítil, že naposledy patří naň\nchtěl tedy rozloučit se s vlastí s císařem.\nPevným krokem spěchal tam k místu ředitelovu,\nzasednul k pianu, a polože ruce své, jenž více se ne-\ntřásly, na klávesy, počal, oči maje k císařské loži obrá-\nceny, svou velebnou národní: %achovej nám\nkrále.u\nObecenstvo povstavši, nadšeně zpívalo dále. Sotvy\nvšak první sloka skončena byla, klesly bez vlády ruce\nHaydnovy, počal kolísali a sklesnul v náruč Salie-\nriho a Kreutzera, kteříž jej v přinešenou sem lenošku\nvložili. Zpěv umlknul.\n„Odveďte mne domů, přátelé!\" promluvil hlasem\nslabým. „Duch můj dlí sice mezi Vámi, tělo toho však\nnedovede. Pokračujte v mém díle dále.\"\nNato vzali jej zase na ramena svá, a odnesli při\nnejhlubším tichu ze sálu. U dveří Haydn povztýčil ještě\njedenkráte hlavu svou, vztáhnul jakoby žehnaje ruce své\nk orchestru, pozdravil jej svým úsměvem, pokynutím\nhlavy, nejvíce však slzami, jež zasvitly v oku jeho.\n\nPodává J. L."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "112", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.7", "debut_caractere": 2041, "fin_caractere_exclue": 6222, "texte": "(L.) Z Josefsthalu. (Akademie zpěv. spolku.)\nV neděli dne 22. dubna dával zdejší zpěv. spolek pod\nvýtečným a horlivým svým ředitelem akademii, v nížto\njsme mimo německé sbory od F. M&hringa, H. Bónicke,\nA. Storcha, F. Abta, A. Zollnera, Schmolzera, valčík od\nF. Vogla, též české sbory „Cikání44 od Fr. Vog 1 a,\n„Žežulinka44 od K. Knittla a Cechové od A. Jelena\nslyšeli. Mlčením pominu krásný ctverozpěv od Vogla,\nv němžto tenorista pan H. H. sol o „0 luno jasná,'4 citu-\nplně přednesl a velké pochvaly dosel; zmíním se toliko\no novém sboru „Žežulinka\" od K. Knittla, kteráž\nzajisté k zdařilým pracím jeho náleží. Sbor tento držán\njest v mazurkovém rhytmu a dýchá veselost a bujarosi.\nJak se dovídáme, bude v „Záboji44 vytištěn a bude tak i\njiným zpěváckým spolkům přístupný. Provedení veškerých\nsborů bylo výtečné a pan ředitel vetkal si zajisté o jeden\nlístek do věnce svých zásluh více.\n(K.*) Z Kutné Hory. (Špatný stav hudby v městě\nČ.) Přišed nedávno do kostela sousedního města C., kdež\nse právě requiem za zemřelého učitele Odbývalo, zpo-\nzoroval jsem, že všecky nástroje až na 2. housle dobře\nv\nobsazeny byly. Podivná věc! Štítí se snad páni učitelové\n2. houslí? V Praze jsou u 2. houslí virtuosové a ne-\nstydí se za to, nuže proč se to na venkově stává? Vždyt\nje lepší zdatný sekundista, než špatný přimis ta! Co se\nvarhan týcc, jsou v bídném stavu a bassa leží mrtva\nbeze strun. Učitel hudby v tomž městě C. je nezku-\nšený mladík, jenž mazurkami, polkami a pochody vkus\nmládeže kazí a ani škále správně nevyučuje. Je to\nskutečně smutné, když se takovým učitelům vyučování\nv hudbě svěří a žádná kontrolla nad ním se nevede. Ro-\ndiče vynakládají na děti peníze a děti se nejen ničemu ne-\nnaučí, nýbrž pokazí, a rodiče vyhodí tak na zdař Bůh své\npeníze. Půjde-li to tak dále, opru se se vší silou proti\ntěmto nešvárám a uveřejním jíněno téhož učitele hudby\nna výstrahu.\n(P. N.) Z Litomyšle. (Koncert. Hudba.) Dne\n29. dubna byl od p. V. Svobody, c. k. okresního ad-\njunkta, v sále „u černého medvěda\" po dlouhém case\nuspořádán opět koncert, jehožto čistý výnos zas určen byl\nvojínům v poslední válce raněným a nyní k další\nslužbě neschopným. Provedeny byly duetto pro soprán od\nKúckena; „Fantaisie caprice\" pro housle od Vieuxtempsa,\n„Čeští muzikanti,44 sbor pro mužské hlasy; „Úmysl české\nděvy\" od Pivody, „Le papillon\" pro pianoforte od Wehli\na „Reverie44 pro housle od Vieuxtempsa velmi precisně\na pěkně; jen škoda, že jsme žádnou skladbu pro piano\nod tuzemského skladatele neslyšeli. Nejvíce ale se\nlíbil „Úmysl české děvy.\" Ačkoliv zde více podobných\nkoncertů bylo, českými písněmi jsme nebyli nikdy pře-\nkvapeni až tentokráte; a patrně bylo jimi obecenstvo roz-\njařeno. Hudba kostelní rozkvétala zde působením p.\nSemeráka velmi utěšeně; po jeho odchodu klesala po-\nznenáhlu, až pak páni professoři Novotný a Novák opět\nhudbu tuto u nás zvelebili. Utvořilit zpěvácký spolek\nze študujících, který nám každou neděli mezi přijímáním\nnějaké quartetto buď české neb německé zazpívali, s če-\nhož ale zase sešlo, proč, nevím.\n(x) Z Mladé Boleslavi. (Akademie zpěv. spolku.)\nZdejší činný zpěvácký spolek dával dne 29. dubna\nv místnostech u „zlatého křížka44 akademii se skvělým\núspěchem. Mimo německé sbory od Kuntze, Schlagra,\nMáhringa, Bechera a W. H. Veita dávaly se též tři české:\n„Radostné cestování44 od Vašáka, pak nová kvartetta „Zje-\nvení44 a „Žežulinka\" od K. Knittla, z nichžto zvláště\nposlední velice se líbilo. Ctverozpěv „Zjevení\" je krásná\nskladba a patří zajisté k těm nejlepším, co nadaný pan\nKnittl složil; škoda jen že text p. Bervvice málo srozumi-\ntelný jest. Dlužno také se zmínili o smyčcovém kvart ettu\nod W. A. Mozarta, jenž od pánů Dra. G., D., L.a T.\ns velkou správností as nuancemi proveden byl. Všechny\nskladby byly precisně a krásně provedeny.\n(?) Z Nového Strašecí. (Hudba chrámová. Zpě-\nvácký spolek.) Jako se dočítáme o stavu hudby chrá-\nmové z mnohých měst na venkově, ne právě nejpotěšitel-\nnějšíeh zpráv, tak i také u nás nelze o této hudbě nej-\nskvělejšího úsudku pronésti. Provozujíť se sice v chrámu\nPáně skladby výhradně jen druhu klassického; ale což\nnaplat, když se potřebné zkoušky na takové skladby od-\n\n*) Prosíme o časté dopisy. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4989, "texte": "bývati nemohou. A čí jest to vinou? Nikoliv vinou\nředitele kuru, nýbrž hlavní vada záleží v nedostatku\npotřebných sil, a dále v netečnosti hudebníku sa-\nmých, kteří, jak vůbec známo, na první pohled všecko\ndovésti chtí a na klassickém dílu, jak to s sebou přináší\njiž samařská přirozenost, veliké obliby nenalézají. Ostatně\njest hlavní živel hudby chrámové, zpěv, dobře zastoupen.\nZásluhu o zpěv získal si zvláště p. J. Karas *), jenž\nuvedl v život zpěvácký spolek, pány údy zcela od\npočátku cvičil a je již tak daleko přivedl, že se několi-\nkráte u veřejnosti slyseti dali. Nyní hodlá zmíněný zpě-\nvácký spolek o provedení větší skladby se pokusiti při\nhudební akademii, kterouž uspořádati chce p% Fr. Zýka,\nc. k. notář. Budou to některé sbory z Haydnova „Stvo-\nření.\" Těšíme se na tuto lahůdku, jelikož se nám již\npo dávný čas takové nedostalo.\nZ Německého Brodil. (Akademie zpěv. spolku.)\nDne 27. dubna dával zdejší zpěv. spolek ku prospěchu\nschudlých měšťanů, v nemocnici umístěných, akademii,\nkteráž se krásným proslovem o „zpěvu\" od gym. prof. pana\nFer. Bursíka otevřela. Mimo 2 německá kvartetta sly-\nšeli jsme české čtverozpěvy „My čeští manové\" a „Touha\ndívčiny\" od Jelena, které správně a precisně provedeny\nbyly. Dále slyšeli jsme ouverturu k „Zampě\" a na české\nnárodní písně od Tittla. Na to obdivovali jsme vytří-\nbenou hru pana Brože, jenž koncerty od Beriota pro\nhousle pěkně přednášel. Konečně obveselili nás dvě de-\nklamovánky od Fr. Rubeše a Trnobranského. Kojíme se\nnadějí, že horlivý ředitel zpěv. spolku brzy nám před-\nvede nové české čtverozpěvy, které ve sbírce ?íZá-\nboji\" nedávno vyšly.\n(A. V.) Z Pardubic. (Chrámová hudba. Ja-\nnákova kapela. Vojenská kapela. Zpěvácký spolek.\nCivilní kapela.) Dne 6. května dělala se v děkanském\nchrámu pod řízením našeho velmi zasloužilého ředitele\nkůru pana V. Kučery mše od Horáka do F-dur a\ngraduale od Schnabla do E-dur. Co se provedení obou\ntěchto krásných skladeb týče, byly ode všech spoluúčinku-\njících pánů dilletantň s velkou obezřetností provozovány;\nzvláštně vynikalo solo v graduale pro bass, které z ochoty\nzpíval pan Frant. Janda, učitel reální školy. Jen škoda,\nže pan V. Kučera, který po tak dlouhá leta svůj úřad\npilně a neúnavně zastával, se nyní poděkoval. Místo\njeho má převzít jistý pan Mužík, učitel na dívčí škole.\nBylo by též žádoucno, by i tento tak řádně hudbu pě-\nstoval jako předešlý, jenž si vůbec velké vážnosti u obe-\ncenstva dobyl. Mše, které se pod ním provozovaly, byly\nod výtečných skladatelů, jako jsou: Horák, Mašek,\nKolešovský, Ftihrer, mše pak které se jen pouze o\nvelkých svátcích dávaly, jsou : Mozart, Beethoven, Haydn,\nBrixi, Schnabl atd. Dne 2. května zavítala k nám\nz Prahy Janákova hudební kapela a téhož dne\nodebrala se na Kunětickou horu, kde dávala koncertní\nzábavu a byla pochvalně od obecenstva přijata. Slyšel\njsem též několikráte naši vojenskou kapelu jak v kostele\ntak i před budovou plukovníka. Skladby, které přednášejí,\njsou z části od jiných skladatelů a z části od kapelníka\nsamého, jen že v sobě samy nejsou zajímavé a málo se\nlíbí obecenstvu. Zpěvácký spolek, o kterém jsem už\nv předešlém listu zmínku učinil, bude zde bez pochyby\nutvořen, neboť na mé nabídnutí ujmul se myšlenky té sám\npan Frant. Janda a vyučuje na reální škole žáky zpěvu\na už tak s nimi daleko prospěl, že může jak v klášter-\nním chrámu tak také i u veřejnosti vokální skladby pro-\nvozovat. Díky mu za to srdečné. Konečně chybí u nás\nještě nějaká dobrá městská civilní kapela; avšak dou-\nfejme, i té se snad někdy dočkáme.\n\nZnáme p. Karas a, složilť mimo kusy pro piano též české\nsbory, skladby pro varhany, 1 ouverturu a hudbu\nk divadelnímu kusu „Rekrutírka v Kocourkově.\" Je to\nnadaný a nadějný skladatel, jenž širší pole pro svou činnost\na schopnost zasluhuje. Redaktor.\n\nBerlín. Dne 15. dubna dávala zde houslistka sl.\nH. Kirschnerova, žákyně Ferd. Lauba, hudební matinée\na došla příznivého výsledku.\nDanzig. Slavná virtuoska na harfu, sl. M. Mo-\nsnerova, dávala tu v divadle koncert a vystoupla dva-\nkráte v samostatných koncertech. Vzbudilať svou výbor-\nnou hrou a okouzlujícím přednesem své rDon Juan fan-\ntasie\" velké sensací.\nFlorenc. Romani, syn známého učitele zpěvu,\ndokončil příležitostní operu k uvítání krále Viktora\nEmanuela v zdejším městě.\nPetrohrad. Zdejší koncertní saisona uzavřela se\nv\ndne 4. dubna. Ředitelství divadla uspořádalo v této sai-\nsoně čtyry obrovské koncerty. Ruhinstein vystoupil\n2krát, Vieuxtemps a A. Dreyschok 3kráte v koncertě.\nSestry Ferniovy byly ze začátku chladně přijaty; do-\ndaly si však dále platnosti. Nyní jsou v Moskvě. Mae-\nstro pan A. Lazare v, jenž se na cedulích „přítelem\nRossiniho\" jmenuje, nemá tu štěstí se svými koncerty jako\nve Vídni; referentům o jeho koncertech snaží se pan La-\nzarev svými články v novinách dokázati, že jsou bar-\nbarové a nevědomci.\nVídeň. Komická opera „Dominga\" krajana našeho\nDotzauera, byla tyto dni na dvorním divadle provo-\nzována a z větší části se líbila. Pan skladatel byl několi-\nkrát vyvolán.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "111", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "111", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 2. května opakovala se", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 2. května opakovala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5605, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 2. května opakovala se\nopera „Norma,\"v nížto sl. Luccova velkého uspěchá\ndosáhla. Dne 4. t. m. slyšeli jsme „Troubadour\" a\ndne 7. t. m, „Ernani\" od Verdiho, v kteréžto poslední\nsl. Marie Soukupova po druhé vystoupila. SI. Souku-\npova byla tenkráte lépe při hlase; její organ je dosti ob-\njemný a ve výši vydatný a technicky sběhlý; méně vsak\nzvuční jest hloubka a střední poloha. Provedláť těžkou\nkolloraturní úlohu svou dosti slušně a došla po přednesu\narie s vložkou z opery „Lombardiu velkého výsledku. Ve\nstředu dne 9. t. m. dávala se „Židovka,\" v nížto pan\nBárách, clen divadla Lvovského, co Eleazar vystoupil.\nV letní saisoně uslyšíme několik cizích zpěvaček, tak\nbude zde pohostinsku zpívati paní Jauner-Králová, kteráž\nse ve Vratislavi co „Dinora\" velice líbí. Též paní Wúrz-\nburg-Gabillonová přijede z Vídně do Prahy ke hrám\npohostinským.\nNa svatodušní svátky uspořádají mužské zpě-\nvá cké spolky z Boleslavi, z Josefsthalu a z Hradce\npospolný výlet do okolí na Hrubou Skálu, Waldstein a\ndo lázní Wartenbergskýcb. Tam bude od 60 zpěváků\nuspořádána produkce, kteráž sbory a kvartetta od Z6ll-\n- Mendelssohna, Kalivody, Stunze, Mahringa, pak české:\n„Radostné cestování\" od Vašáka, Válečná od Kúckena\n(z něm.), Cikáni od F. Vogla, Žežulinka od Knittla a\nVltava od Vogla obsahovati bude.\nBývalý ředitel divadla , pan J. A. St6g er,\nopustí v těchto dnech Prahu a übytuje se v Mnichově,\nkdež jeho dcera Augusta co dvorní zpěvkyně enga-\nžována jest.\nPředešlý týden prodléval tu pan Dr. Draseke,\nskladatel a vřelý apoštol hudby budoucnosti a byl v kon-\ncertu H. z Biilowa přítomen.\nTempor a inutant ur! V neděli provedli žáci\nkonservatoria v chrámě u dominikánu při pozdvihování\npoprvé český ctverozpěv kostelní. České konserva-\ntorium, v němž se vsak češtině nevyučuje, po-\nkročilo tedy za 40 let tak daleko, že juž žáci alespoň\nv chrámě v mateřštině zpívati mohou. Je to sice plží\nkrok, ale doufejme, že se stav tento zlepší!\nPan Alfred Waldau hodlá během tohoto roku\nvydati sbírku národních historických písní ceských,\nato jakž v originálu, takž iv překladu německém. Aby\ndocílil úplnost sbírky své, žádá snažně, by mu každý,\nkdokoliv vědomost o nějaké podobné písni má, zvláště\no vytištěných tak zvaných létacích (jarmarecních) listech,\nlaskavě zprávu podal, a písně, kteréž mu náležejí, mu\ndo tiskárny Jeřábkové v Praze zaslati sobě neobtěžoval.\nKoncert pana Karla Strakatého, jenž se\nv neděli dne 6. května na Žofíně odbýval, poskytuje nám\npříležitost, bychom se o zásluhách jeho zmínili. Komu\nby byla neznámá umělecká dráha pana K. Strakatého při\nzdejším divadle, po nížto svědomitě tak drahná leta krá-\nčel, kdo by neznal zásluhy p. Strakatého o hudbu kostelní\na jeho posvátný přednes v chrámích Pražských, kteréž\ns velkou láskou navštěvoval a kdo konečně neví o stech\na stech koncertů ku prospěchu dobročinných účelů,\nv nichžto náš p. Strakatý s velkou ochotou a účinností\nvystupoval? Tyto zásluhy ocenilo obecenstvo v neděli\nhojnou návštěvou koncertu p. Strakatého, jejž Pražané\nse vším právem svým miláčkem nazvali mohou. Pan\nStrakatý zpíval z větší části národní písně slovanské,\ntotiž: 2 písně ruské, 2 srbské, 1 polskou, 1\nstaroslovanskou, 1 slovenskou a 2 české\ns obvyklou obratností a osvědčil patrně, že vnikl do ducha\npísní těchto. Mimo tyto přednesl pan Strakatý německou\npíseň „Ándreas Hofer\" a dvě české od Jelena a Skroupa,\nz nichžto „Kde domov můj\" četné obecenstvo k nesmír-\nnému nadšení a jásotu rozplamenila. Pan Strakatý byl\nmnohokráte volán a bouřlivým potleskem odměněn. Pan\nReichel zpíval německou píseň od Lachnera s průvo-\ndem lesnice a došel s panem Janatkou, jenž svou partii\npro lesnici výborně provedl, pochvaly. Než mnohem více\nrozjařil obecenstvo p. Reichl přednesem ceských písní, které\npři slovích „česká země\" v jásající výbuch pochvaly\nvypuklo. Místo paní Burggrafové přednášela sl. M o n-\nh a u p t o v a dvě německé deklamace velmi krásně a vý-\nrazně; byla však neslušným se chováním několika hochů\nna potlesku ztenčena. Jak mladistvý pan Jan Hřímali\n„Les Echostt od Leonarda provedl, netřeba podotýkati ;\nhráli na své housle s takou jistotou, odvahou a čistotou,\njako bysme hotového umělce před sebou viděli. Ko-\nnečně slyšeli jsme dva sbory od Marschnera a český\n„Svítání/1 z nichžto poslední velice se líbil. Nemůžeme věru\npochopit smělost, jakouž ředitel sboru pan Ed. Tauwitz\ntím osvědčil, že byl ustavičně k obecenstvu zády\nobrácen. Neví snad p. Tauwitz, co se v koncertě sluší\na jakou úctu je obecenstvu * povinován ? Přejeme si, aby\npan Tauwitz po druhé meze slušnosti nepřekročil.\nŽofínská akademie uspořádá k jmeninám\nJ. V. areivévodkyně Žofie v pondělí dne 14. května pod\nvedením p. Fr. Skroupa velký orkestrainí koncert,\nze dvou oddělení sestávající. Provedeny budou: Sla-\nvnostní pochod pro orkestr a varhany od Fr. Skroupa;\narie z oratoria „Paulus\" od Mendelssohna, již přednese\nv češtině sl. Škroupova; chor od W. Mozarta.\nV druhém oddělení provedena bude 9tá synfonie se závě-\nrečním sborem na Schillerovu odu „Na radost\" od L.\nBeethovena.\nKoncert ku prospěchu rig o r o sa nt ů medicín-\nské fakulty, jenž se dne 30. dubna v sále na Zofíně od-\nbýval, obsahoval mimo ouverturu k „Caesaru\" od H. z Bii—\nlowa sedm skladeb od Fr. Liszta, kteréž řízením p. Bii-\nlowa velmi precisně provedeny byly a příznivého výsledku\ndosáhly. Naznačivše juž v loni směr a ráz Lisztova sna-\nžení v novější době zdržíme se pro skromnost místa všeho\nzevrubnějšího rozbírání Lisztových skladeb a podotkneme\ntoliko, že synfonická báseň „Préludes,\" kteráž se již roku\n1857 v Dreyschockově koncertě dávala, vedle „Tassa\" nej-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2039, "texte": "jasnější a na myšlenky nejbohatší skladba jest. Neméně\nlíbil se duchaplně zosnovaný pochod k slavnosti Gothově,\njehožto Es-dur motiv však velice na Wagnera upomíná.\nBallada „Loreley44 je skladba dosti charakteristická a paní\nBěl ská rozvinuvší všechny krásy svého zvučného a ušle-\nchtilého organu zpívala ji cituplně a výrazně a dostála\nv každém ohledu úplně těžké této úloze. Méně zaujala\npřečetné obecenstvo synfonická báseň „Prométheus,44 nemá\nžádné okrouhlé formy a nadpis „Prométheus44 není v díle\ntomto nijak odůvodněn, neboť mohl by i jinak zníti. Ně-\nkterým sonátám Beethovenovým mohl by se týž titul se\nstejným právem dáli; neboť iv nich líčí se vnitřní boj\na bažení po svobodě. Ouvertura k „Juliu Caesaru44 od\nRulowa je skladba v andante zvláště zajímavá; než tratí\nna své charakterističnosti příliš vášnivým allegrem. Velké\nsensací zbudil však znamenitý herec p. Dawison mistr-\nným a významným přednesem Búrgerovy Leonory, ku kte-\nréž melodramatická hudba Lisztova mnoho nepřispěla. Pan\nIlans z Búlowa přednesl na piano v koncertě tomto pů-\nvabný koncert Es-dur, 12tou uherskou rhapsodii od Liszta\na přidal, jsa mnohokráte volán, parafřasi na pochod „Ra-\nkoczyho.44 Dva dni na to, dne 2. května uspořádal pan\nHans z Búlowa svůj koncert v sále Konviktském a před-\nnášel sám toliko skladby od Baeha (fuga A-moll), sonátu\nEs (op. 27) od Beethovena, andante a menuett od Mo-\nzarta, nocturnu (op. 37) od Chopina a tři skladby od\nLiszta: E-dur polonaise, Valše impromptu a záminku na\n„Ernaniho44 s obvyklou výtečností—z paměti. 1 byli jsme\niv tomto koncertě opět ve svém úsudku potvrzeni, že p.\nBulow co do něžné, útlocitné a duchaplné hry málo soupeřů\nnálezne a v skutku hrál týž umělec andante od Mozarta\ntak milostně, že se na nic podobného nepamatujeme;\nV ouvertuře k „Tannhauseru44 od Liszta pro piano uspo-\nřádané chybělo Búlowovi k snadnému překonání fysické\nsíly; nicméně však provedl skladbu tu s velikým úspě-\nchem as nejrozmanitějšími nuancemi. Pan Búlow byl\nmnohokráte volán a může skutečně na své vítězství py-\nšným býti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7.2", "titre_corps": "(L.) Z Josefsthalu. (Akademie zpěv. spolku.)", "titre_sommaire": "(L.) Z Josefsthalu. (Akademie zpěv. spolku.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.7", "debut_caractere": 2041, "fin_caractere_exclue": 6222, "texte": "(L.) Z Josefsthalu. (Akademie zpěv. spolku.)\nV neděli dne 22. dubna dával zdejší zpěv. spolek pod\nvýtečným a horlivým svým ředitelem akademii, v nížto\njsme mimo německé sbory od F. M&hringa, H. Bónicke,\nA. Storcha, F. Abta, A. Zollnera, Schmolzera, valčík od\nF. Vogla, též české sbory „Cikání44 od Fr. Vog 1 a,\n„Žežulinka44 od K. Knittla a Cechové od A. Jelena\nslyšeli. Mlčením pominu krásný ctverozpěv od Vogla,\nv němžto tenorista pan H. H. sol o „0 luno jasná,'4 citu-\nplně přednesl a velké pochvaly dosel; zmíním se toliko\no novém sboru „Žežulinka\" od K. Knittla, kteráž\nzajisté k zdařilým pracím jeho náleží. Sbor tento držán\njest v mazurkovém rhytmu a dýchá veselost a bujarosi.\nJak se dovídáme, bude v „Záboji44 vytištěn a bude tak i\njiným zpěváckým spolkům přístupný. Provedení veškerých\nsborů bylo výtečné a pan ředitel vetkal si zajisté o jeden\nlístek do věnce svých zásluh více.\n(K.*) Z Kutné Hory. (Špatný stav hudby v městě\nČ.) Přišed nedávno do kostela sousedního města C., kdež\nse právě requiem za zemřelého učitele Odbývalo, zpo-\nzoroval jsem, že všecky nástroje až na 2. housle dobře\nv\nobsazeny byly. Podivná věc! Štítí se snad páni učitelové\n2. houslí? V Praze jsou u 2. houslí virtuosové a ne-\nstydí se za to, nuže proč se to na venkově stává? Vždyt\nje lepší zdatný sekundista, než špatný přimis ta! Co se\nvarhan týcc, jsou v bídném stavu a bassa leží mrtva\nbeze strun. Učitel hudby v tomž městě C. je nezku-\nšený mladík, jenž mazurkami, polkami a pochody vkus\nmládeže kazí a ani škále správně nevyučuje. Je to\nskutečně smutné, když se takovým učitelům vyučování\nv hudbě svěří a žádná kontrolla nad ním se nevede. Ro-\ndiče vynakládají na děti peníze a děti se nejen ničemu ne-\nnaučí, nýbrž pokazí, a rodiče vyhodí tak na zdař Bůh své\npeníze. Půjde-li to tak dále, opru se se vší silou proti\ntěmto nešvárám a uveřejním jíněno téhož učitele hudby\nna výstrahu.\n(P. N.) Z Litomyšle. (Koncert. Hudba.) Dne\n29. dubna byl od p. V. Svobody, c. k. okresního ad-\njunkta, v sále „u černého medvěda\" po dlouhém case\nuspořádán opět koncert, jehožto čistý výnos zas určen byl\nvojínům v poslední válce raněným a nyní k další\nslužbě neschopným. Provedeny byly duetto pro soprán od\nKúckena; „Fantaisie caprice\" pro housle od Vieuxtempsa,\n„Čeští muzikanti,44 sbor pro mužské hlasy; „Úmysl české\nděvy\" od Pivody, „Le papillon\" pro pianoforte od Wehli\na „Reverie44 pro housle od Vieuxtempsa velmi precisně\na pěkně; jen škoda, že jsme žádnou skladbu pro piano\nod tuzemského skladatele neslyšeli. Nejvíce ale se\nlíbil „Úmysl české děvy.\" Ačkoliv zde více podobných\nkoncertů bylo, českými písněmi jsme nebyli nikdy pře-\nkvapeni až tentokráte; a patrně bylo jimi obecenstvo roz-\njařeno. Hudba kostelní rozkvétala zde působením p.\nSemeráka velmi utěšeně; po jeho odchodu klesala po-\nznenáhlu, až pak páni professoři Novotný a Novák opět\nhudbu tuto u nás zvelebili. Utvořilit zpěvácký spolek\nze študujících, který nám každou neděli mezi přijímáním\nnějaké quartetto buď české neb německé zazpívali, s če-\nhož ale zase sešlo, proč, nevím.\n(x) Z Mladé Boleslavi. (Akademie zpěv. spolku.)\nZdejší činný zpěvácký spolek dával dne 29. dubna\nv místnostech u „zlatého křížka44 akademii se skvělým\núspěchem. Mimo německé sbory od Kuntze, Schlagra,\nMáhringa, Bechera a W. H. Veita dávaly se též tři české:\n„Radostné cestování44 od Vašáka, pak nová kvartetta „Zje-\nvení44 a „Žežulinka\" od K. Knittla, z nichžto zvláště\nposlední velice se líbilo. Ctverozpěv „Zjevení\" je krásná\nskladba a patří zajisté k těm nejlepším, co nadaný pan\nKnittl složil; škoda jen že text p. Bervvice málo srozumi-\ntelný jest. Dlužno také se zmínili o smyčcovém kvart ettu\nod W. A. Mozarta, jenž od pánů Dra. G., D., L.a T.\ns velkou správností as nuancemi proveden byl. Všechny\nskladby byly precisně a krásně provedeny.\n(?) Z Nového Strašecí. (Hudba chrámová. Zpě-\nvácký spolek.) Jako se dočítáme o stavu hudby chrá-\nmové z mnohých měst na venkově, ne právě nejpotěšitel-\nnějšíeh zpráv, tak i také u nás nelze o této hudbě nej-\nskvělejšího úsudku pronésti. Provozujíť se sice v chrámu\nPáně skladby výhradně jen druhu klassického; ale což\nnaplat, když se potřebné zkoušky na takové skladby od-\n\n*) Prosíme o časté dopisy. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3765, "texte": "bývati nemohou. A čí jest to vinou? Nikoliv vinou\nředitele kuru, nýbrž hlavní vada záleží v nedostatku\npotřebných sil, a dále v netečnosti hudebníku sa-\nmých, kteří, jak vůbec známo, na první pohled všecko\ndovésti chtí a na klassickém dílu, jak to s sebou přináší\njiž samařská přirozenost, veliké obliby nenalézají. Ostatně\njest hlavní živel hudby chrámové, zpěv, dobře zastoupen.\nZásluhu o zpěv získal si zvláště p. J. Karas *), jenž\nuvedl v život zpěvácký spolek, pány údy zcela od\npočátku cvičil a je již tak daleko přivedl, že se několi-\nkráte u veřejnosti slyseti dali. Nyní hodlá zmíněný zpě-\nvácký spolek o provedení větší skladby se pokusiti při\nhudební akademii, kterouž uspořádati chce p% Fr. Zýka,\nc. k. notář. Budou to některé sbory z Haydnova „Stvo-\nření.\" Těšíme se na tuto lahůdku, jelikož se nám již\npo dávný čas takové nedostalo.\nZ Německého Brodil. (Akademie zpěv. spolku.)\nDne 27. dubna dával zdejší zpěv. spolek ku prospěchu\nschudlých měšťanů, v nemocnici umístěných, akademii,\nkteráž se krásným proslovem o „zpěvu\" od gym. prof. pana\nFer. Bursíka otevřela. Mimo 2 německá kvartetta sly-\nšeli jsme české čtverozpěvy „My čeští manové\" a „Touha\ndívčiny\" od Jelena, které správně a precisně provedeny\nbyly. Dále slyšeli jsme ouverturu k „Zampě\" a na české\nnárodní písně od Tittla. Na to obdivovali jsme vytří-\nbenou hru pana Brože, jenž koncerty od Beriota pro\nhousle pěkně přednášel. Konečně obveselili nás dvě de-\nklamovánky od Fr. Rubeše a Trnobranského. Kojíme se\nnadějí, že horlivý ředitel zpěv. spolku brzy nám před-\nvede nové české čtverozpěvy, které ve sbírce ?íZá-\nboji\" nedávno vyšly.\n(A. V.) Z Pardubic. (Chrámová hudba. Ja-\nnákova kapela. Vojenská kapela. Zpěvácký spolek.\nCivilní kapela.) Dne 6. května dělala se v děkanském\nchrámu pod řízením našeho velmi zasloužilého ředitele\nkůru pana V. Kučery mše od Horáka do F-dur a\ngraduale od Schnabla do E-dur. Co se provedení obou\ntěchto krásných skladeb týče, byly ode všech spoluúčinku-\njících pánů dilletantň s velkou obezřetností provozovány;\nzvláštně vynikalo solo v graduale pro bass, které z ochoty\nzpíval pan Frant. Janda, učitel reální školy. Jen škoda,\nže pan V. Kučera, který po tak dlouhá leta svůj úřad\npilně a neúnavně zastával, se nyní poděkoval. Místo\njeho má převzít jistý pan Mužík, učitel na dívčí škole.\nBylo by též žádoucno, by i tento tak řádně hudbu pě-\nstoval jako předešlý, jenž si vůbec velké vážnosti u obe-\ncenstva dobyl. Mše, které se pod ním provozovaly, byly\nod výtečných skladatelů, jako jsou: Horák, Mašek,\nKolešovský, Ftihrer, mše pak které se jen pouze o\nvelkých svátcích dávaly, jsou : Mozart, Beethoven, Haydn,\nBrixi, Schnabl atd. Dne 2. května zavítala k nám\nz Prahy Janákova hudební kapela a téhož dne\nodebrala se na Kunětickou horu, kde dávala koncertní\nzábavu a byla pochvalně od obecenstva přijata. Slyšel\njsem též několikráte naši vojenskou kapelu jak v kostele\ntak i před budovou plukovníka. Skladby, které přednášejí,\njsou z části od jiných skladatelů a z části od kapelníka\nsamého, jen že v sobě samy nejsou zajímavé a málo se\nlíbí obecenstvu. Zpěvácký spolek, o kterém jsem už\nv předešlém listu zmínku učinil, bude zde bez pochyby\nutvořen, neboť na mé nabídnutí ujmul se myšlenky té sám\npan Frant. Janda a vyučuje na reální škole žáky zpěvu\na už tak s nimi daleko prospěl, že může jak v klášter-\nním chrámu tak také i u veřejnosti vokální skladby pro-\nvozovat. Díky mu za to srdečné. Konečně chybí u nás\nještě nějaká dobrá městská civilní kapela; avšak dou-\nfejme, i té se snad někdy dočkáme.\n\nZnáme p. Karas a, složilť mimo kusy pro piano též české\nsbory, skladby pro varhany, 1 ouverturu a hudbu\nk divadelnímu kusu „Rekrutírka v Kocourkově.\" Je to\nnadaný a nadějný skladatel, jenž širší pole pro svou činnost\na schopnost zasluhuje. Redaktor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7.3", "titre_corps": "Berlín. Dne 15. dubna dávala zde houslistka sl.", "titre_sommaire": "Berlín. Dne 15. dubna dávala zde houslistka sl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "debut_caractere": 3767, "fin_caractere_exclue": 4976, "texte": "Berlín. Dne 15. dubna dávala zde houslistka sl.\nH. Kirschnerova, žákyně Ferd. Lauba, hudební matinée\na došla příznivého výsledku.\nDanzig. Slavná virtuoska na harfu, sl. M. Mo-\nsnerova, dávala tu v divadle koncert a vystoupla dva-\nkráte v samostatných koncertech. Vzbudilať svou výbor-\nnou hrou a okouzlujícím přednesem své rDon Juan fan-\ntasie\" velké sensací.\nFlorenc. Romani, syn známého učitele zpěvu,\ndokončil příležitostní operu k uvítání krále Viktora\nEmanuela v zdejším městě.\nPetrohrad. Zdejší koncertní saisona uzavřela se\nv\ndne 4. dubna. Ředitelství divadla uspořádalo v této sai-\nsoně čtyry obrovské koncerty. Ruhinstein vystoupil\n2krát, Vieuxtemps a A. Dreyschok 3kráte v koncertě.\nSestry Ferniovy byly ze začátku chladně přijaty; do-\ndaly si však dále platnosti. Nyní jsou v Moskvě. Mae-\nstro pan A. Lazare v, jenž se na cedulích „přítelem\nRossiniho\" jmenuje, nemá tu štěstí se svými koncerty jako\nve Vídni; referentům o jeho koncertech snaží se pan La-\nzarev svými články v novinách dokázati, že jsou bar-\nbarové a nevědomci.\nVídeň. Komická opera „Dominga\" krajana našeho\nDotzauera, byla tyto dni na dvorním divadle provo-\nzována a z větší části se líbila. Pan skladatel byl několi-\nkrát vyvolán."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "debut_caractere": 4978, "fin_caractere_exclue": 4989, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Mozart.) Navštíviv Mozart kdysi jistý klášter, pobyl", "titre_sommaire": "(Mozart.) Navštíviv Mozart kdysi jistý klášter, pobyl", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "debut_caractere": 4991, "fin_caractere_exclue": 5492, "texte": "(Mozart.) Navštíviv Mozart kdysi jistý klášter, pobyl\nv chrámě přes velké služby Boží, s netrpělivostí poslouchaje uče-\nnické hráni klášterního varhaníka, jenž věru hoden nebyl, za tak\nvýborným strojem seděti, tím méně na něm hráti. Po mši byl\npozván mistr Mozart od převora, svého známého, na ~trochu po-\nlívky\" a při obědě tázal se jej převor: „Jak se Vám líbí hra\nnašeho varhaníka?\" ~Hraje dle písma svatého,\" odvětil Mozart.\n„Jak to?\" táže se převor. Načež Mozart: „Nevíť levice, co činí\npravice!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "debut_caractere": 5494, "fin_caractere_exclue": 5678, "texte": "Listárna.\nPanu Chl. . . . zde. Navštivte mne v pátek ve 12\nhod. v expedicí. Panu F. M. v K. H. Připravíme a uži-\njeme. Pracujte dále! Panu Ša , . .. v D. Srdečný po-\nzdrav Vám a p. Be."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[105]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.1", "texte": "Josef Mysliveček.\nŽivotopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Ríeger.\n(Pokračování.)\nToho času byl regenschori v chrámu Páně řádu\nMaltanského na Malé straně František Jan Habermann,\nv J\nCech, rodem z Kunžwartu, skladatel znamenitý a hudeb-\nního umění zvláště kontrapunktu znatel veliký, kterýž\npobyv dlouhá leta na cestách v Itálii, ve Španělích a\nve Francouzích, nejslavnější těch dob mistry vlaské za\nučitele byl měl, a poslouživ delší čas co mistr kapelní\nu prince Condé ve Francouzích a napotom u velko-\nvévody Toskánského ve Florencii s velikou slávou zase\ndo vlasti se navrátil. Tohoto muže, kterýž také sla-\nvného Duška v hudbě vyučil, zvolil si Mysliveček za\nmistra. Ale Habermann byl ve všem muž důkladný a\nobšírný, Mysliveček zase v chápání nových věcí velmi\nbystrý, tak že se jemu, jak to již u takových velikých\nduchů bývá, všecko málo býti zdálo, cokoli mu Habermann\npověděl. Nemohlo tedy jinak býti, než že jen krátký\nčas u Habermanna setrval, a opustiv ho raděj k Josefovi\nSegerovi, toho času varhaníkovi u Matky Boží před\nTeynem, se obrátil, žádaje ho, aby jej v kontrapunktu\nvyučil. Seger byl rovněž jako l abermann veliký hu-\ndebník a zvláště v kostelních skladbách výtečný, kterýž\nmnohé pověstné muže, jako Jana Koželuha, Kopřivu,\nKuchaře a jiné v hudbě vzdělal. U tohoto mistra po-\nkračoval Mysliveček tak rychle, že již za půl roku\nsymfonie psáti dovedl. Tvořivý jeho duch vybízel ho\nnyní k hojným skladbám; i sepsal hned po sobě šest\nsymfonií, a že chtěl z úplná viděti, jaké obliby skladby\njeho u znatelů dojdou, nepostavil na ně jméno své,\npoznamenav je toliko v pořádku: Januarius, Februarius\natd., a tak je vydal. Provozovaly se brzo na to v sta-\nvovském (?) divadle Pražském, as větší pochvalou než\nse byl sám nadál. Jak se nyní Mysliveček přesvědčil,\nže skladby jeho u nejvýtečnějších hudby znatelů, jichž\ntehdáž byloť to v zlatém věku hudby české mnohem\nvíce než za našich dob v Praze se nalézalo, všeobecného\nuznání docházejí, nabyl důvěry ve schopnosti své a\numínil si vlast svou opustiti a krásnou Itálii, ldassickou\ntuto půdu jako v každém ohledu, tak i pro hudbu\nzvláště navštíviti, aby se tam květ hudebního umění\nznáti naučil. Roku 1763 dne 5. listopadu opustil otcinu\nsvou a odebral se do vlaských Benátek. Zde žil tehdáž\nslavný mistr Giovani Battista Pescetti, žák nesmrtelného\notce Benátské školy hudební, Lottiho, velebný skladatel\nněkolika oper, přede vším ale ve slohu církevním po-\nvěstný. U toho se učil Mysliveček v hudbě, zvláště\npak recitativu, a zároveň dobyl si v krátkosti neoby-\nčejné obratnosti v řeči italianské, jejížto výslovnost i\nporozumění mu při dokonalé známosti mateřské řeči\nčeské a spolu latinské snadné bylo.\nPo nějakém čase opustiv Benátky odebral se do\nParmy. Zde složil první svou operu, kteráž se všemu\nobecenstvu velice líbila a příčinu zavdala, že vyslanec\nneapolitánský, kterýž se právě v Parmě zdržoval a první\ndílo Myslivečkovo s velkým zalíbením slyšel, mladého\nskladatele vyzval, aby se s ním odebral do Neapole, a\ntam ke svátku královu, kterýž se blížil, nějakou novou\noperu složil. Mysliveček přijal toto čestné pozvání,\nodejel do Neapole a na svátek králův provozovala\nse skutečně Myslivečkova zpěvohra Bellerofonte. Byltě\nto osudný den pro našeho Myslivečka, kterýž rozhodnul\nnad jeho budoucností. Asi dvě stě hudebních mistrů\nvlaských poslouchalo sladbu neznámého od severu při-\nšlého cizince. Celý dvůr královský, veškerá šlechta a\nveliké množství lidu zaplesalo v nádherném divadle San\nCarlo nad sladkými zvuky cizího maestra, a vlaští mi-\nstrové žásli nad výtečnou skladbou tohoto Čecha, nebof\nse jim zdálo věcí neslýchanou a pravdě nepodobnou,\naby měl takový barbar, jakž Italiani všecky severní\nnárody jmenují, tak blahé zvuky kouzliti a snad do-\nkonce i vlaské mistry překonati. Tato zpěvohra\nbylo to vlastně melodrama byla základem Myslive-\nčkovy slávy ta mu dala jméno. Všude slavil se ted\n„i7 jßoemoS' Tento název a jméno Venatorini (tak\npřeložili české jméno Mysliveček do vlaštiny) zůstaly"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.2", "texte": "od té chvíle jako sloučeny s jeho pověstí, kteráž se\nz Neapole jako bleskem po celé Itálii roznesla. V krátce\nnebylo v Itálii slavnějšího jména; ze všech měst čelněj-\nších zvali ho k sobě a žádali na něm nové opery; lide\nvznešení ucházeli se o jeho známost a přátelství, ze\nvšad hrnuly se k němu čest a peníze. Nejprvé byl\npozván na masopust do Benátek, kdežto jeho\nzpěvohra s nadšením přijala byla. Obecenstvo házelo\njemu ke cti básně a znělky, a když z divadla jiti měl,\npostavila se všecka šlechta Benátská, hrdí to patricievé\nstaroslavné republiky, v řadách a činili jemu veřejnou\npoctu. To uznali Italiani s podivením, že se i za Al-\npami mohl narodili umělec, kterýž se nejslavnějšíin je-\njich maestrům rovná.\n(Pokračování.)\n\nFrantišek M. Hilmar a jeho poměr k polce.\nSepsal Václav A. Crha.\n(Dokončení.)\nZa hranice Rakouska dostala se poprvé Hilmarova\nEsmeralda, když Karlo-Varský ředitel hudby p. Labitzký\ncestoval do Rus, kdež v Petrohradě „Esmeraldu\" s vel-\nkým úspěchem hrával, o čemž zpráva z Petrohradu\nv „Pražských Novinách\" svědectví vydala. Nastoupivši\ntakto šťastně cestu svou po světě, dostala se „Esme-\nralda\" z Rus do Pruska (čehož svědectví posud Hilmar\nv rukou má, lístek to z Berlínských novin, jejž zemřelý\np. profesor Petřina schválně Hilmarovi zaslal), do Pa-\nříže, kdež se právě Jeho Exc. generál jezdectva hrabě\nŠlik nacházel a služebníci Šlikovští Hilinarovu polku\nnejen veřejně slýchali, nýbrž i u obchodníků za sklem\nvídali, do Anglicka a odtud až do Nového Yorku v Ame-\nrice severní, o kteréžto poslední události Hilmarovi\nzprávu dala z novin Její Exc. Eliška hraběnka Šliková.\nVyzván byv p. Hoffmannem zasýlal Hilmar častěji\nskladby své do Prahy, aby vytištěny byly a jako „Esme-\nralda\" rozšířily se i tyto po celé Evropě, čímž jméno\nHilmarovo všady známým se stalo.\" Ve všech listech\nhudebních jmenován a chválen býval Hilmar, a všady\npsáno o něm, „že má své původní myšlénky,\" „že\nskladby jeho pro rázně vytknutou povahu svou obzvláště\nse k tanci hodí\" a podobné chvalné zmínky*).\nPovzbuzován šťastnými výsledky skladeb svých a\npříznivými výroky o nich pilně skládal Hilmar taneční\nkusy, obzvláště polky, valčíky, kvapíky a v novější\ndobě tremblanle-polky, mazurky a j., jichž vesměs složil\npřes 200; plodnost tato může se vysvětlit již přiro-\nzenou náchylností nesmírnou ku skládání, tak že mnohdy\ntři, ctyry skladby rozličného druhu najednou kompono-\nval ; dále pak tou okolností, že tenkráte nebyly skladby\nLabitzkého, Líelunanovy, Slrauszovy, Lannerovy a j.\nlak rozšířeny, jelikož tito vesměs o nějaký čas později\nskládati počali; konečně jest důvodem plodnosti jeho\ntéž stav jeho; bylf totiž přes 20 roků ředitelem taneční\nhudby, nejen v Kopidlně ale iv okolí a jak již svrchu\nřečeno bylo, měl ten zvyk, že každou slavnost a každý\ntéměř ples novou nějakou skladbou obmyslil. Mnohé\nz nich vyšly tiskem v Praze a jinde; na př.: Cikánka,\nKvíkavá (Quiek-Doppel-Polka). Eliščina, Albinka, Nová\npolka, Hortensie, Priska, Cecilská, Kunigundina, Felixova,\nAnežčina, Předstihová, Cheristanská polka, Pařížská,\nIívídův kvapík a j. Z nejnovějších skladeb výtečná jest\n„Tasnád- polka.\"\nPro harmonii složil Hilmar několik „Adagií,\" „Po-\nlonaisů,\" „Smutečních pochodů,\" dva druhy jakés sym-\nfonie a j. Poněvadž, jakž svrchu již řečeno bylo, nikdy\nveřejně generálnímu basu se neučil, aniž prakticky za\nněčím návodem do umělejších skladeb zasvěcen byl,\nuznal Hilmar za dobré, nevydávat se v nebezpečenství,\naby v něm nezahynul a pokusil se jen, co se hudby\nkostelní týče o jedno „Regina Coeli\" a menší mši. Za\nto ale s velmi dobrým výsledkem skládal nápěvy k če-\nským písním, které zároveň s písněmi v rozličných\nzbírkách otištěny jsou; za příklad sloužiž v tak zv. Ji-\nčínském zpěvníku , jejž vydal „p. A. V. M.a T. T.\"\notištěný nápěv k „Žebráku\" od Chmelenského, „Yousy,\"\n„Opuštěná,\" „Hřbitov,\" „Loučení;\" pak ve „Škole a\nživotě\" „Vrabčík\" a z netištěných posud nápěv ku\npísni v loňském „Daliboru\" vydané: „Sem a tam,\" a\nku čelným písním školním.\nAle nejen co skladatel získal si Hilmar jména i\nzásluhy, nýbrž i co buditel citu pro hudbu v mladist-\nvých žácích svých a co učitel v hudbě na rozličné ná-\nstroje. Žáci jeho z Kopidlna a okolí jsou větším dílem,\ndostali-li se na vojnu, při kapelách vojenských hudeb-\nníky, neb tvoří hudebnický sbor krajiny Iíopidlenské a\nhrají na kůrech v tamních chrámech. Někteří z nich,\npoloživše si za základ vzdělání u Hilmara, dostoupili\nznamenité dokonalosti v hudbě a prosluli uměním svým;\ntak stal se p. Frant. Kubín z Holina v Uhrách profeso-\nrem v hudbě na violoncello, a když před několika roky\nv Jičíně koncertoval, obdivovál se hře jeho proslulý\nvioloncellista p. Vebersik, vychvaluje obzvláště jeho\n„staccato.\" Bratří téhož Kubína jsou v Uhrách při\norkestrech divadelních. Nejvíce ale žáků jeho vyzna-\nmenalo se ve hře na forte piano, osvědčivše při příle-\nžitostech veřejně v průvodu orkestru neb i bez orkestru\nmistrnou hru svou. Jména jich z mnohých příčin arci\nuveřejnili se neosmělujeme.\n\n*) Též v předešlém ročníku Dalibora stala se tato zmínka\no Hilmarovi."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.3", "texte": "Tím bychom byli skončili nákres dosavádaího ži-\nvota Hilmarova, a vypsali svědomitě, jaký jest původ\npolky v Čechách a jaký k ní poměr Hilmarův; kdo po-\nzorlivě vypravování naše sledoval, uzná, že zaslouží\nzajisté Hilmar, aby výrok, jenž na počátku pojednání\ncelého stojí, o něm pronešen byl, uzná též sám, že\nkdyby se bylo Hilmarovi žádoucího vzdělání dostalo, by\nv něm vlast velkého rodáka svého měla, hudebnický\npak svět nevšedního muže oboru svého ctil. A však i\ntakto pyšníme se na něho a přejeme sobě i jemu, aby\ncož se zajisté stane nevynikla z myslí lidských\npamátka prvního našeho skladatele polek, památka do-\nv»\nkonalého učitele, vlastence a Čecha\nFrantiška Hilmar a!\n\nNávod Ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO výslovnosti.\nSprávné pronášení hlásek a zvuček jakož i vůbec\nslov jest nejsmutnější stránkou zpěváků nynějších časů.\nS málokterým se potkáme, jenžby pronášel zřetelně a\nčistě. Shledáme-li to u zpěváků, jež učitel na venku\ncvičí, nedivíme se tomu, an víme jakými těžkostmi zá-\npasit! musí; potkáme-li se touto vadou ale u osob, jež\nsi zpěv za své povolání zvolili, musíme se diviti, jak\nto možná, že právě jednu z nejhlavnějších povinností\nzpěváka berou na tak lehkou váhu. Pročež klademe\nještě jednou na srdce všem, jež dítky ve zpěvu cvičí,\naby na dobré pronášení jak hlásek a zvuček tak i slov\ndbali a dítkám v tom případu nic neodpouštěli. Učitel\njest trpělivosti zvyklý, alespoň by měl být, a protož si\nnebude obtěžovat, mnohé, co se na ponejprv a na po-\ndruhé nedařilo, i dvacetkrát předsevzít.\nVelmi prospěšná příprava ku zpěvu s textem jest\nčteni textu na hlas s rozvahou a jakýmsi odměřováním\nsylab i přízvukem na každé hlásce.\nO přednesu.\nKaždá i sebe menší hudební skladba se musí do-\nbře přednést, má-li jí býti rozuměno. Kdo však skladbu\nsrozumitelně přednést chce, jest třeba, aby jí sám roz-\numěl. K rozumění skladby jest ale zase především\nzapotřebí znát alespoň povrchně její ustrojenost. O té\nbudiž tedy dříve zmínka, než se k přednesu samému\npřistoupí. Každá hudební skladba, byt i sebe menší,\nsestává z vět bud kratších neb delších , jež jsou více\nneb méně ouzce spojeny. Každá věta zase ale sestává\nz jistých úryvků, obyčejně dva takty dlouhých. Prvním\npožadavkem dobrého přednesu tedy bude, aby .ten, kdo\nskladbu přednáší, úryvky a z nich složené věty oddě-\nloval, k sobě slušící aby při sobě nechal a od sebe se\nlišící nějakým spůsobem co rozličné a jaksi protivné\nnaznačoval. Nejobyčejnější pomůcky k tomu jsou: slabší\nneb silnější zpěv neb hra a prodlévání na tónu neb\nchvat. Melodie vystupující požaduji obyčejně sesilování\n(crescendo), sestupující žádají nejvíce seslabování tónu\n(decrescendo).\nJak ve větě tak v úryvku jest vždy některý tón,\nv němž se jaksi největší síla soustředuje; tón ten po-\nznat a jej před jinými vyznačit, jest rovněž třeba, má—li\nbýt přednes živý a výrazný. Střídavým užíváním cre-\nscenda a decrescenda se docílí jakés vlnění v melodii,\njímž pozbude jednotvárnosti a nabude vnady a rozma-\nnitosti. Bedlivým šetřením tohoto spůsobu navyknou\nsi dítky zpěvu s rozvahou a uvarují se křiklavého zpěvu.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\nMše E-moll.\n(Pokračování.)\nBrixi počíná Kyrie eleison ( andante) soprá-\nnem, jejž varhany, violon a cello doprovázejí, načež dá\nalt věrnou odpověď, tedy docela na způsob odpovědi\nve fuze, toliko s tím rozdílem, že soprán, místo co by\nměl protivu k odpovědi postaviti, končí jak mile odpověď\npočne. Odpověď altu jde z dominanty do toniky, jak\nse to samo sebou rozumí, nazpět a končí touto. Sotva\nže alt přestal, chopí se tenor (též solo) začátku themy,\njejž bass vždy v dolní dominantě imituje (nápodobňuje),\nnačež následuje malá imitatorní dopověď (Nachsatz) mezi\noběma naposled udanýma hlasama, jež v dominantě\nhlavní tóniny končí.\nNyní vstoupí plný chor v toniku, k němuž se též\nještě dvoje housle, avšak jen co sesilnění sopránu a\naltu přidruží. Soprán vede dále slovo, t. j. přivedef\nthemu až k prvnímu úlomku (Einschnitt), (thema sestává\nz jedné odpovědi a dopovědi) načež nastoupí nová avšak\nz celku důsledně vyplývající a do výše se vznášející\ndopověď, jež intensivní prošení vyjadřuje. Alt, tenor\na bass jsou zde toliko co sesilňovací hlasy upotřebeny.\nKonec jsa vzat z themy , opírá se okamžitě o svrchu\njmenovanou dopověď.\nBrixi volil zde plagialní závírku vážně vedené\nvětě této odpovídající. Bylo by zbytečné, ještě zde o\nkontrapunktickéin vedení neb o čisté větě slov šířiti,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.4", "texte": "anto nám jméno našeho skladatele za to ručí, že vše\ntak jest, jak to jinák býti nemůže.\nVšecko je jako z jednoho úlitku, tu nedá se ni-\nčeho odejmouti a nic přidati, by prvotní jednota zru-\nšena nebyla. Docela podivné je vedení bassu, jenž si\nvážně vykračuje (z větší části basso continuo) a takřka\nprosbu přednášejícího pěvce sesiluje a odůvodňuje.\nV tom má Brixi nápadnou podobnost s velkým B.\nHandlem a z té příčiny neváhám našeho Brixiho če-\nským Handlem nazvali.\nVelmi důmyslná je volba diskantu pro započíti\nléto věty, k němuž, jak už svrchu udáno, alt, pak tenor\na bass se přidruží. Brixi nechává tedy bohumilou ne-\nvinnost nejprv a pak později hříšníka o smilování pro-\nšiti. Tato věta vyjadřuje vůbec pravou křesťanskou\npokoru.\n(Pokračování.)\n\nZ Břetislavi (Pressburg).\nHudba kostelní a mše od Veita a Horáka. — Koncert sl.\nSer. Vrabélyovy. — Lud. Bakody. — Zpěvácký spolek.\n— Opera. — Opera \"Liebesring\" od Moravana H. P.\nV. Vávra.\nPodáváme opět zprávu ze zdejšího hudebního ži-\nvota, an se nám látky nashromáždělo. Začneme s hudbou\nkostelní. Na velký pátek provozovalo se zde „\nhřbení Kristovo\" od Neukomma velmi zdařile a došlo\načkoliv ne jednohlasého uznání. Zastupitelové novější\nškoly vytýkají čelné recitativy jednotvárnost prý\nplodící a dlouhé rozpřadění čísla 8. ženský sbor;\nan prý ženské jak v radosti tak iv žalu míry neznají,\ntak že i zde N. nápodobnit chtěl. Poněvadž ale toto\ndílo již dávno za klasické uznáno jest, nechcem déle\nslov šířiti a jen podotkneme, že nás všechna čísla, ob-\nzvláště sbory a velká fuga, velmi dojala. Velkonoční\nneděli dávala se na všestranné přání zase mše od V,\nFeilaj slovutného českého skladatele a poněvadž se\nvždy ve zdejších novinách ohlásí, čí hudba se při slu-\nžbách Božích provozovati bude byl velký chrám pře-\nplněn; všichni spojovali nábožné vzdechy s andělskou\nhudbou. Na to byla první neděli 15. t. m. šestá mše\nod V. Horáka zde ponejprv provozována a že uznání\ndošla obecného, vysvítá z toho, an se v květnu opa-\nkovati bude, což se jindy v půl roce stává.\nSlečna Serafina Vrabélyova vrátivši se ze své\numělecké cesty, dávala zde 9. t. m. koncert. Časopisy\nz Monzu a Paříže, kdežto koncertovala, se velmi chvalně\no její umělecké hře vyjádřily, jmenovitě v pařížských\nlistech stálo, že klavír pod jejími prsty zpívá. Iv Pešti\nve dvou koncertech velkého dosáhla oučastenství. Za\ntou příčinou byl koncertní sál p. Šmidta vybranou spo-\nlečností přeplněn, četně zastoupena byla vysoká zde\nbydlící šlechta, i mnoho znalců a milovníků hudby se\nsešlo. Nejprv hrála Sonata appassionata od Beethovena\ns vřelým citem, a dokázala, že ducha tohoto velkého\nmistra pochopila. Dále píseň od Mendelssohna, Gavotte\nod Š. Bacha, velkou piecu od Liszta, Fantaisie hongroise\nod Rubinsteina,skladbu od Dreyschocka, kterémužto,\njakožto svému učiteli, velkou čest způsobila, neb D.\njest zde ve velké vážnosti a úctě. Můžeme říci, že\njejí hra okouzluje. Lepšího výsledku si přáti nemohla,\nbyla chválou ze všech stran obsypána.\n15. t. m. dával koncert p. Ludvík Bakody, rodem\nz Pešti. Osvědčil přednesem sonáty palhetique od\nBeethovena, skladeb od Mendelssohna, Schumanna,\nChopina, Rubinsteina, tak též i svými vlastnými, že\njest nejen výborný pianista ale též i duchaplný kom-\nponista. Jeho „Loreley\" a umělecky osnované, bra-\nvurně propletené maďarské národní písně líbily se vše-\nobecně a můžem mu skvělou budoucnost předpovídati.\nZdejší zpěváčky spolek as 80 oučinkujících oudů\n(podporujících je aspoň třikráte tolik) poskytuje každý\nměsíc chvalnou zábavu, kdežto se i sbory od Mendels-\nsohna a jiných výtečníků dosti dobře provozují; v letě\nbývají výlety do zdejšího velmi krásného okolí.\nTaké jsme měli od půl ledna až do konce března\nzpěvohru, a kdo velkých požadavků nečinil, byl spo-\nkojen, ačkoliv zpěváci takřka nováčkové na jevišti\nbyli, přec dosti obstojně si počínali jen barytonista\nustavičným třesením hlasu skoro vždy o půl cihly\nneb abych to umírnil, aspoň o čtvrt tónu výše\nintonoval, což jeho jinák krásnému hlasu na ujmu bylo,\na ucho posluchače mučilo.\nJeště novinku! V zdejším hudebním světě velmi\nvážený a co valný skladatel známý pán H. P...., rodem\nMoravan z krajského města Uhersk. Hradiště, složil\nzpěvohru pod jmenem: vPrsten milostný\" (der Lie-\nbesring), v Mnichově vypsaný a cenou korunovaný spis.\nPan P. největší důvěru má k Pražanům, by jeho dílo\nnejprvé tam provozováno býti mohlo, a jak doslýcháme,\nzaslal již první děj partitury panu řediteli Fr. Thoměovi.\nPřáli bychom srdečně, aby z našich rodáků zase\njeden dráhu si proklestil, ačkoliv p. P. docela v jiném\npovolání žije, a jen z lásky k hudbě prázdné hodiny\nk této nemalé práci obětoval. Co z jeho skladeb známe,\njest výborné a provívá duchem Mozartovým.\n\nApotheosa Josefa Haydna.\nVýjev ze života.\n\nBylo to roku 1809, krátce před vypuknutím války\nmezi Rakouskem a Francií. Ve veliké aule Vídenské\nuniversity mělo se geniální arcidílo velikého mistra"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.5", "texte": "Haydna: „Stvoření světa\" po pět a dvacetkráte provo-\nzovati. Všichni přátelé hudby, veškeří ctitelové staři-\nčkého mistra hrnuli se a naplňovali rozsáhlé místnosti\nsálu; neb ředitelové slavnosti té pozvali i skladatele\nsamého, by přítomností svou provození poctil, a Haydn,\nač stařec již 771etý, pozvání toto přijal. I císař s ce-\nlým svým dvorem byl přítomen; leč vstupujícímu do\nsvé císařské lože nehřmělo dnes od shromážděného\nobecenstva obyčejné hlasité: „Vivat\" vstříc, jakoby dnes\njinému panovníku, a to panovníku v říši tonů, sláva ná-\nležela.— Posvátné ticho po celém ohromném sále nastalo,\nkdyž dvéře do sálu koncertního se otevřely, a neoby-\nčejné skupení zrakům obecenstva se objevilo. U pro-\nstřed vznášela se, na ramenou osmi mladých statečných\nmužů nešena, lenoška ozdobena věnci, a v lenošce té\nspočívala malá shrbená postava starcova, mistra to\nHaydna. Obličej jeho byl vpadlý, bledý mnohými vráskami\nposet; v očích však velkých, modrých plápolal oheň mla-\ndistvý, a úsměv jeho úst měl do sebe cos dětinského, spolu\nvšak cos pohnutlivého. Po pravé straně lenošky kráčela\nvysoká mužská postava, jednoduše oděna, s výrazem však\ndůstojnosti a velebnosti, obličeje zádumčivého a téměř\ndivokého, čela vysokého a hustých rozčechraných vlasů;\noko jeho tu žhoucí plameny bol metalo, tu zase plno\nlahodnosti na společnosti spočívalo. Byl to Ludvík van\nBeethoven, žák Haydnův, jehož sláva již tehdáž i mimo\nRakousko zaznívala.\nPo levé straně bylo viděli krásný, významný,\nušlechtilý obličej Salieriho, jenž se rád žákem Gluckovym\nnazýval; pak následovali: Kreutzer, dementi a ostatní\nspoluúčinkující spoluvýborové slavnosti.\nNekonečný jásot přivítal vcházející, a veškeré\nobecenstvo, ano i přítomný dvůr, povstalo ze sedadel\nsvých, setrvavše stoje, dokud stařičký skladatel neusednul\nna čestné místo své, pro něho před orchestrem na vý-\nstupku připravené. Na to přistoupily dvě dámy vyšších\nkruhů, podávajíce mu na sametových polštářích dvě\nbásně na hedbávných pentlích tištěné, kteréžto básně\n(jedna od Collina, druhá od Carpeina) spolu hned\nv mnoha stech výtisků po sále poletovaly při nadšeném\nvšeobecném volání: „Aí žije Haydn, veliký mistr!\"\nHaydn překonán citem se slzami v očích nechal hlavu\nsklesnouti, bledost smrti rozestřela se po obličeji jeho,\nruce se třásly v stavu zimničném.\nKněžna Eszterházy nakloníc se laskavě k němu,\ntáže se ho soucitně, pakli by churav byl ? O ni-\nkoliv, odpověděl Haydn libě se usmívaje, duch můj je\nblažen, a těší se z této chvíle, jenž dostatečnou od-\nměnou je za dlouhou mnoholetou práci a namáhání.\nDuch můj je blažen bydlí však v slabém bídném\ntěle - a toto se třese.\nKněžßa nyní vidouc jeho zimničné chvění, ucho-\npila svůj drahocenný turecký šál, a zaobalila doň tře-\nsoucí se nohy starcovy, načež ostatní knéžny: Lichten-\nsteinová, Kinská, hraběnky Kaunicová a Spielmanová,\nnásledujíce příkladů jejího do svých krásných kožichů\na tureckých a perských šálů jej téměř zavinuly. I do-\nvolil toho na sobě Haydn usmívaje se a zrakem po-\nhnutlivým děkoval jim. Ože nezemru právě nyní! pra-\nvil po tichmu k sobě; proč neodejme mne nyní smrt u\nprostřed tak blaženého vítězství mého umění?— Ach žiji\njen od minulosti! —„A žiti budete v budoucnosti, mistře\ndrahý!\" odvětila Eszterházy. „Dokud láska k umění,\nláska k hudbě neuhasne, nezemře Haydn bude žiti\nna věky.\"\nMezi tím zaujal Salieri místo své co kapelník pro\ndnešní večer a dal znamení k počití. Ani dechem ne-\npřerušené ticho nastalo a všickni naslouchali zvukům\nnebeským, jenž poznenáhla se vyvinovaly; a teprve,\nkdyž z umělých slavnostních akordů zaznělo:\nsvětlo,\" přerušeno posvátné ticho všeobecným jásotem.\nHaydn nevšímal si toho, on slyšel jen svou hudbu.\nOko jeho zářilo, a pozdvihna rukou svých k nebi\nnábožně, pokorně zašeptal: „To přichází odtud !\" Hudba\nzněla dále. Haydn sklonil hlavu svou na prsa, zsinal.\nOkolostojící, strachujíce se o jeho žití, prosili ho, by\nse donésti dal do tichého bytu svého. „Ano do\nlichého bytu, jenž každého z nás očekává, tam mne\ndoneste. Cítím, že nedlouho již mezi vámi prodlíti po-\npřáno mi bude. Nechf počne druhý díl, a na peru-\ntích mé hudby af se povznese duch k nebesům.\" Než\nnáhle projelo to tělo jeho co blesk. Rychle se vztýčil,\noko jeho hledalo císařskou loži, císaře, jenž mu vlast,\ndomov představoval. Cítil, že naposledy patří naň\nchtěl tedy rozloučit se s vlastí s císařem.\nPevným krokem spěchal tam k místu ředitelovu,\nzasednul k pianu, a polože ruce své, jenž více se ne-\ntřásly, na klávesy, počal, oči maje k císařské loži obrá-\nceny, svou velebnou národní: %achovej nám\nkrále.u\nObecenstvo povstavši, nadšeně zpívalo dále. Sotvy\nvšak první sloka skončena byla, klesly bez vlády ruce\nHaydnovy, počal kolísali a sklesnul v náruč Salie-\nriho a Kreutzera, kteříž jej v přinešenou sem lenošku\nvložili. Zpěv umlknul.\n„Odveďte mne domů, přátelé!\" promluvil hlasem\nslabým. „Duch můj dlí sice mezi Vámi, tělo toho však\nnedovede. Pokračujte v mém díle dále.\"\nNato vzali jej zase na ramena svá, a odnesli při\nnejhlubším tichu ze sálu. U dveří Haydn povztýčil ještě\njedenkráte hlavu svou, vztáhnul jakoby žehnaje ruce své\nk orchestru, pozdravil jej svým úsměvem, pokynutím\nhlavy, nejvíce však slzami, jež zasvitly v oku jeho.\n\nPodává J. L."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 2. května opakovala se\nopera „Norma,\"v nížto sl. Luccova velkého uspěchá\ndosáhla. Dne 4. t. m. slyšeli jsme „Troubadour\" a\ndne 7. t. m, „Ernani\" od Verdiho, v kteréžto poslední\nsl. Marie Soukupova po druhé vystoupila. SI. Souku-\npova byla tenkráte lépe při hlase; její organ je dosti ob-\njemný a ve výši vydatný a technicky sběhlý; méně vsak\nzvuční jest hloubka a střední poloha. Provedláť těžkou\nkolloraturní úlohu svou dosti slušně a došla po přednesu\narie s vložkou z opery „Lombardiu velkého výsledku. Ve\nstředu dne 9. t. m. dávala se „Židovka,\" v nížto pan\nBárách, clen divadla Lvovského, co Eleazar vystoupil.\nV letní saisoně uslyšíme několik cizích zpěvaček, tak\nbude zde pohostinsku zpívati paní Jauner-Králová, kteráž\nse ve Vratislavi co „Dinora\" velice líbí. Též paní Wúrz-\nburg-Gabillonová přijede z Vídně do Prahy ke hrám\npohostinským.\nNa svatodušní svátky uspořádají mužské zpě-\nvá cké spolky z Boleslavi, z Josefsthalu a z Hradce\npospolný výlet do okolí na Hrubou Skálu, Waldstein a\ndo lázní Wartenbergskýcb. Tam bude od 60 zpěváků\nuspořádána produkce, kteráž sbory a kvartetta od Z6ll-\n- Mendelssohna, Kalivody, Stunze, Mahringa, pak české:\n„Radostné cestování\" od Vašáka, Válečná od Kúckena\n(z něm.), Cikáni od F. Vogla, Žežulinka od Knittla a\nVltava od Vogla obsahovati bude.\nBývalý ředitel divadla , pan J. A. St6g er,\nopustí v těchto dnech Prahu a übytuje se v Mnichově,\nkdež jeho dcera Augusta co dvorní zpěvkyně enga-\nžována jest.\nPředešlý týden prodléval tu pan Dr. Draseke,\nskladatel a vřelý apoštol hudby budoucnosti a byl v kon-\ncertu H. z Biilowa přítomen.\nTempor a inutant ur! V neděli provedli žáci\nkonservatoria v chrámě u dominikánu při pozdvihování\npoprvé český ctverozpěv kostelní. České konserva-\ntorium, v němž se vsak češtině nevyučuje, po-\nkročilo tedy za 40 let tak daleko, že juž žáci alespoň\nv chrámě v mateřštině zpívati mohou. Je to sice plží\nkrok, ale doufejme, že se stav tento zlepší!\nPan Alfred Waldau hodlá během tohoto roku\nvydati sbírku národních historických písní ceských,\nato jakž v originálu, takž iv překladu německém. Aby\ndocílil úplnost sbírky své, žádá snažně, by mu každý,\nkdokoliv vědomost o nějaké podobné písni má, zvláště\no vytištěných tak zvaných létacích (jarmarecních) listech,\nlaskavě zprávu podal, a písně, kteréž mu náležejí, mu\ndo tiskárny Jeřábkové v Praze zaslati sobě neobtěžoval.\nKoncert pana Karla Strakatého, jenž se\nv neděli dne 6. května na Žofíně odbýval, poskytuje nám\npříležitost, bychom se o zásluhách jeho zmínili. Komu\nby byla neznámá umělecká dráha pana K. Strakatého při\nzdejším divadle, po nížto svědomitě tak drahná leta krá-\nčel, kdo by neznal zásluhy p. Strakatého o hudbu kostelní\na jeho posvátný přednes v chrámích Pražských, kteréž\ns velkou láskou navštěvoval a kdo konečně neví o stech\na stech koncertů ku prospěchu dobročinných účelů,\nv nichžto náš p. Strakatý s velkou ochotou a účinností\nvystupoval? Tyto zásluhy ocenilo obecenstvo v neděli\nhojnou návštěvou koncertu p. Strakatého, jejž Pražané\nse vším právem svým miláčkem nazvali mohou. Pan\nStrakatý zpíval z větší části národní písně slovanské,\ntotiž: 2 písně ruské, 2 srbské, 1 polskou, 1\nstaroslovanskou, 1 slovenskou a 2 české\ns obvyklou obratností a osvědčil patrně, že vnikl do ducha\npísní těchto. Mimo tyto přednesl pan Strakatý německou\npíseň „Ándreas Hofer\" a dvě české od Jelena a Skroupa,\nz nichžto „Kde domov můj\" četné obecenstvo k nesmír-\nnému nadšení a jásotu rozplamenila. Pan Strakatý byl\nmnohokráte volán a bouřlivým potleskem odměněn. Pan\nReichel zpíval německou píseň od Lachnera s průvo-\ndem lesnice a došel s panem Janatkou, jenž svou partii\npro lesnici výborně provedl, pochvaly. Než mnohem více\nrozjařil obecenstvo p. Reichl přednesem ceských písní, které\npři slovích „česká země\" v jásající výbuch pochvaly\nvypuklo. Místo paní Burggrafové přednášela sl. M o n-\nh a u p t o v a dvě německé deklamace velmi krásně a vý-\nrazně; byla však neslušným se chováním několika hochů\nna potlesku ztenčena. Jak mladistvý pan Jan Hřímali\n„Les Echostt od Leonarda provedl, netřeba podotýkati ;\nhráli na své housle s takou jistotou, odvahou a čistotou,\njako bysme hotového umělce před sebou viděli. Ko-\nnečně slyšeli jsme dva sbory od Marschnera a český\n„Svítání/1 z nichžto poslední velice se líbil. Nemůžeme věru\npochopit smělost, jakouž ředitel sboru pan Ed. Tauwitz\ntím osvědčil, že byl ustavičně k obecenstvu zády\nobrácen. Neví snad p. Tauwitz, co se v koncertě sluší\na jakou úctu je obecenstvu * povinován ? Přejeme si, aby\npan Tauwitz po druhé meze slušnosti nepřekročil.\nŽofínská akademie uspořádá k jmeninám\nJ. V. areivévodkyně Žofie v pondělí dne 14. května pod\nvedením p. Fr. Skroupa velký orkestrainí koncert,\nze dvou oddělení sestávající. Provedeny budou: Sla-\nvnostní pochod pro orkestr a varhany od Fr. Skroupa;\narie z oratoria „Paulus\" od Mendelssohna, již přednese\nv češtině sl. Škroupova; chor od W. Mozarta.\nV druhém oddělení provedena bude 9tá synfonie se závě-\nrečním sborem na Schillerovu odu „Na radost\" od L.\nBeethovena.\nKoncert ku prospěchu rig o r o sa nt ů medicín-\nské fakulty, jenž se dne 30. dubna v sále na Zofíně od-\nbýval, obsahoval mimo ouverturu k „Caesaru\" od H. z Bii—\nlowa sedm skladeb od Fr. Liszta, kteréž řízením p. Bii-\nlowa velmi precisně provedeny byly a příznivého výsledku\ndosáhly. Naznačivše juž v loni směr a ráz Lisztova sna-\nžení v novější době zdržíme se pro skromnost místa všeho\nzevrubnějšího rozbírání Lisztových skladeb a podotkneme\ntoliko, že synfonická báseň „Préludes,\" kteráž se již roku\n1857 v Dreyschockově koncertě dávala, vedle „Tassa\" nej-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.7", "texte": "jasnější a na myšlenky nejbohatší skladba jest. Neméně\nlíbil se duchaplně zosnovaný pochod k slavnosti Gothově,\njehožto Es-dur motiv však velice na Wagnera upomíná.\nBallada „Loreley44 je skladba dosti charakteristická a paní\nBěl ská rozvinuvší všechny krásy svého zvučného a ušle-\nchtilého organu zpívala ji cituplně a výrazně a dostála\nv každém ohledu úplně těžké této úloze. Méně zaujala\npřečetné obecenstvo synfonická báseň „Prométheus,44 nemá\nžádné okrouhlé formy a nadpis „Prométheus44 není v díle\ntomto nijak odůvodněn, neboť mohl by i jinak zníti. Ně-\nkterým sonátám Beethovenovým mohl by se týž titul se\nstejným právem dáli; neboť iv nich líčí se vnitřní boj\na bažení po svobodě. Ouvertura k „Juliu Caesaru44 od\nRulowa je skladba v andante zvláště zajímavá; než tratí\nna své charakterističnosti příliš vášnivým allegrem. Velké\nsensací zbudil však znamenitý herec p. Dawison mistr-\nným a významným přednesem Búrgerovy Leonory, ku kte-\nréž melodramatická hudba Lisztova mnoho nepřispěla. Pan\nIlans z Búlowa přednesl na piano v koncertě tomto pů-\nvabný koncert Es-dur, 12tou uherskou rhapsodii od Liszta\na přidal, jsa mnohokráte volán, parafřasi na pochod „Ra-\nkoczyho.44 Dva dni na to, dne 2. května uspořádal pan\nHans z Búlowa svůj koncert v sále Konviktském a před-\nnášel sám toliko skladby od Baeha (fuga A-moll), sonátu\nEs (op. 27) od Beethovena, andante a menuett od Mo-\nzarta, nocturnu (op. 37) od Chopina a tři skladby od\nLiszta: E-dur polonaise, Valše impromptu a záminku na\n„Ernaniho44 s obvyklou výtečností—z paměti. 1 byli jsme\niv tomto koncertě opět ve svém úsudku potvrzeni, že p.\nBulow co do něžné, útlocitné a duchaplné hry málo soupeřů\nnálezne a v skutku hrál týž umělec andante od Mozarta\ntak milostně, že se na nic podobného nepamatujeme;\nV ouvertuře k „Tannhauseru44 od Liszta pro piano uspo-\nřádané chybělo Búlowovi k snadnému překonání fysické\nsíly; nicméně však provedl skladbu tu s velikým úspě-\nchem as nejrozmanitějšími nuancemi. Pan Búlow byl\nmnohokráte volán a může skutečně na své vítězství py-\nšným býti.\n\n(L.) Z Josefsthalu. (Akademie zpěv. spolku.)\nV neděli dne 22. dubna dával zdejší zpěv. spolek pod\nvýtečným a horlivým svým ředitelem akademii, v nížto\njsme mimo německé sbory od F. M&hringa, H. Bónicke,\nA. Storcha, F. Abta, A. Zollnera, Schmolzera, valčík od\nF. Vogla, též české sbory „Cikání44 od Fr. Vog 1 a,\n„Žežulinka44 od K. Knittla a Cechové od A. Jelena\nslyšeli. Mlčením pominu krásný ctverozpěv od Vogla,\nv němžto tenorista pan H. H. sol o „0 luno jasná,'4 citu-\nplně přednesl a velké pochvaly dosel; zmíním se toliko\no novém sboru „Žežulinka\" od K. Knittla, kteráž\nzajisté k zdařilým pracím jeho náleží. Sbor tento držán\njest v mazurkovém rhytmu a dýchá veselost a bujarosi.\nJak se dovídáme, bude v „Záboji44 vytištěn a bude tak i\njiným zpěváckým spolkům přístupný. Provedení veškerých\nsborů bylo výtečné a pan ředitel vetkal si zajisté o jeden\nlístek do věnce svých zásluh více.\n(K.*) Z Kutné Hory. (Špatný stav hudby v městě\nČ.) Přišed nedávno do kostela sousedního města C., kdež\nse právě requiem za zemřelého učitele Odbývalo, zpo-\nzoroval jsem, že všecky nástroje až na 2. housle dobře\nv\nobsazeny byly. Podivná věc! Štítí se snad páni učitelové\n2. houslí? V Praze jsou u 2. houslí virtuosové a ne-\nstydí se za to, nuže proč se to na venkově stává? Vždyt\nje lepší zdatný sekundista, než špatný přimis ta! Co se\nvarhan týcc, jsou v bídném stavu a bassa leží mrtva\nbeze strun. Učitel hudby v tomž městě C. je nezku-\nšený mladík, jenž mazurkami, polkami a pochody vkus\nmládeže kazí a ani škále správně nevyučuje. Je to\nskutečně smutné, když se takovým učitelům vyučování\nv hudbě svěří a žádná kontrolla nad ním se nevede. Ro-\ndiče vynakládají na děti peníze a děti se nejen ničemu ne-\nnaučí, nýbrž pokazí, a rodiče vyhodí tak na zdař Bůh své\npeníze. Půjde-li to tak dále, opru se se vší silou proti\ntěmto nešvárám a uveřejním jíněno téhož učitele hudby\nna výstrahu.\n(P. N.) Z Litomyšle. (Koncert. Hudba.) Dne\n29. dubna byl od p. V. Svobody, c. k. okresního ad-\njunkta, v sále „u černého medvěda\" po dlouhém case\nuspořádán opět koncert, jehožto čistý výnos zas určen byl\nvojínům v poslední válce raněným a nyní k další\nslužbě neschopným. Provedeny byly duetto pro soprán od\nKúckena; „Fantaisie caprice\" pro housle od Vieuxtempsa,\n„Čeští muzikanti,44 sbor pro mužské hlasy; „Úmysl české\nděvy\" od Pivody, „Le papillon\" pro pianoforte od Wehli\na „Reverie44 pro housle od Vieuxtempsa velmi precisně\na pěkně; jen škoda, že jsme žádnou skladbu pro piano\nod tuzemského skladatele neslyšeli. Nejvíce ale se\nlíbil „Úmysl české děvy.\" Ačkoliv zde více podobných\nkoncertů bylo, českými písněmi jsme nebyli nikdy pře-\nkvapeni až tentokráte; a patrně bylo jimi obecenstvo roz-\njařeno. Hudba kostelní rozkvétala zde působením p.\nSemeráka velmi utěšeně; po jeho odchodu klesala po-\nznenáhlu, až pak páni professoři Novotný a Novák opět\nhudbu tuto u nás zvelebili. Utvořilit zpěvácký spolek\nze študujících, který nám každou neděli mezi přijímáním\nnějaké quartetto buď české neb německé zazpívali, s če-\nhož ale zase sešlo, proč, nevím.\n(x) Z Mladé Boleslavi. (Akademie zpěv. spolku.)\nZdejší činný zpěvácký spolek dával dne 29. dubna\nv místnostech u „zlatého křížka44 akademii se skvělým\núspěchem. Mimo německé sbory od Kuntze, Schlagra,\nMáhringa, Bechera a W. H. Veita dávaly se též tři české:\n„Radostné cestování44 od Vašáka, pak nová kvartetta „Zje-\nvení44 a „Žežulinka\" od K. Knittla, z nichžto zvláště\nposlední velice se líbilo. Ctverozpěv „Zjevení\" je krásná\nskladba a patří zajisté k těm nejlepším, co nadaný pan\nKnittl složil; škoda jen že text p. Bervvice málo srozumi-\ntelný jest. Dlužno také se zmínili o smyčcovém kvart ettu\nod W. A. Mozarta, jenž od pánů Dra. G., D., L.a T.\ns velkou správností as nuancemi proveden byl. Všechny\nskladby byly precisně a krásně provedeny.\n(?) Z Nového Strašecí. (Hudba chrámová. Zpě-\nvácký spolek.) Jako se dočítáme o stavu hudby chrá-\nmové z mnohých měst na venkově, ne právě nejpotěšitel-\nnějšíeh zpráv, tak i také u nás nelze o této hudbě nej-\nskvělejšího úsudku pronésti. Provozujíť se sice v chrámu\nPáně skladby výhradně jen druhu klassického; ale což\nnaplat, když se potřebné zkoušky na takové skladby od-\n\n*) Prosíme o časté dopisy. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600510-01.1.8", "texte": "bývati nemohou. A čí jest to vinou? Nikoliv vinou\nředitele kuru, nýbrž hlavní vada záleží v nedostatku\npotřebných sil, a dále v netečnosti hudebníku sa-\nmých, kteří, jak vůbec známo, na první pohled všecko\ndovésti chtí a na klassickém dílu, jak to s sebou přináší\njiž samařská přirozenost, veliké obliby nenalézají. Ostatně\njest hlavní živel hudby chrámové, zpěv, dobře zastoupen.\nZásluhu o zpěv získal si zvláště p. J. Karas *), jenž\nuvedl v život zpěvácký spolek, pány údy zcela od\npočátku cvičil a je již tak daleko přivedl, že se několi-\nkráte u veřejnosti slyseti dali. Nyní hodlá zmíněný zpě-\nvácký spolek o provedení větší skladby se pokusiti při\nhudební akademii, kterouž uspořádati chce p% Fr. Zýka,\nc. k. notář. Budou to některé sbory z Haydnova „Stvo-\nření.\" Těšíme se na tuto lahůdku, jelikož se nám již\npo dávný čas takové nedostalo.\nZ Německého Brodil. (Akademie zpěv. spolku.)\nDne 27. dubna dával zdejší zpěv. spolek ku prospěchu\nschudlých měšťanů, v nemocnici umístěných, akademii,\nkteráž se krásným proslovem o „zpěvu\" od gym. prof. pana\nFer. Bursíka otevřela. Mimo 2 německá kvartetta sly-\nšeli jsme české čtverozpěvy „My čeští manové\" a „Touha\ndívčiny\" od Jelena, které správně a precisně provedeny\nbyly. Dále slyšeli jsme ouverturu k „Zampě\" a na české\nnárodní písně od Tittla. Na to obdivovali jsme vytří-\nbenou hru pana Brože, jenž koncerty od Beriota pro\nhousle pěkně přednášel. Konečně obveselili nás dvě de-\nklamovánky od Fr. Rubeše a Trnobranského. Kojíme se\nnadějí, že horlivý ředitel zpěv. spolku brzy nám před-\nvede nové české čtverozpěvy, které ve sbírce ?íZá-\nboji\" nedávno vyšly.\n(A. V.) Z Pardubic. (Chrámová hudba. Ja-\nnákova kapela. Vojenská kapela. Zpěvácký spolek.\nCivilní kapela.) Dne 6. května dělala se v děkanském\nchrámu pod řízením našeho velmi zasloužilého ředitele\nkůru pana V. Kučery mše od Horáka do F-dur a\ngraduale od Schnabla do E-dur. Co se provedení obou\ntěchto krásných skladeb týče, byly ode všech spoluúčinku-\njících pánů dilletantň s velkou obezřetností provozovány;\nzvláštně vynikalo solo v graduale pro bass, které z ochoty\nzpíval pan Frant. Janda, učitel reální školy. Jen škoda,\nže pan V. Kučera, který po tak dlouhá leta svůj úřad\npilně a neúnavně zastával, se nyní poděkoval. Místo\njeho má převzít jistý pan Mužík, učitel na dívčí škole.\nBylo by též žádoucno, by i tento tak řádně hudbu pě-\nstoval jako předešlý, jenž si vůbec velké vážnosti u obe-\ncenstva dobyl. Mše, které se pod ním provozovaly, byly\nod výtečných skladatelů, jako jsou: Horák, Mašek,\nKolešovský, Ftihrer, mše pak které se jen pouze o\nvelkých svátcích dávaly, jsou : Mozart, Beethoven, Haydn,\nBrixi, Schnabl atd. Dne 2. května zavítala k nám\nz Prahy Janákova hudební kapela a téhož dne\nodebrala se na Kunětickou horu, kde dávala koncertní\nzábavu a byla pochvalně od obecenstva přijata. Slyšel\njsem též několikráte naši vojenskou kapelu jak v kostele\ntak i před budovou plukovníka. Skladby, které přednášejí,\njsou z části od jiných skladatelů a z části od kapelníka\nsamého, jen že v sobě samy nejsou zajímavé a málo se\nlíbí obecenstvu. Zpěvácký spolek, o kterém jsem už\nv předešlém listu zmínku učinil, bude zde bez pochyby\nutvořen, neboť na mé nabídnutí ujmul se myšlenky té sám\npan Frant. Janda a vyučuje na reální škole žáky zpěvu\na už tak s nimi daleko prospěl, že může jak v klášter-\nním chrámu tak také i u veřejnosti vokální skladby pro-\nvozovat. Díky mu za to srdečné. Konečně chybí u nás\nještě nějaká dobrá městská civilní kapela; avšak dou-\nfejme, i té se snad někdy dočkáme.\n\nZnáme p. Karas a, složilť mimo kusy pro piano též české\nsbory, skladby pro varhany, 1 ouverturu a hudbu\nk divadelnímu kusu „Rekrutírka v Kocourkově.\" Je to\nnadaný a nadějný skladatel, jenž širší pole pro svou činnost\na schopnost zasluhuje. Redaktor.\n\nBerlín. Dne 15. dubna dávala zde houslistka sl.\nH. Kirschnerova, žákyně Ferd. Lauba, hudební matinée\na došla příznivého výsledku.\nDanzig. Slavná virtuoska na harfu, sl. M. Mo-\nsnerova, dávala tu v divadle koncert a vystoupla dva-\nkráte v samostatných koncertech. Vzbudilať svou výbor-\nnou hrou a okouzlujícím přednesem své rDon Juan fan-\ntasie\" velké sensací.\nFlorenc. Romani, syn známého učitele zpěvu,\ndokončil příležitostní operu k uvítání krále Viktora\nEmanuela v zdejším městě.\nPetrohrad. Zdejší koncertní saisona uzavřela se\nv\ndne 4. dubna. Ředitelství divadla uspořádalo v této sai-\nsoně čtyry obrovské koncerty. Ruhinstein vystoupil\n2krát, Vieuxtemps a A. Dreyschok 3kráte v koncertě.\nSestry Ferniovy byly ze začátku chladně přijaty; do-\ndaly si však dále platnosti. Nyní jsou v Moskvě. Mae-\nstro pan A. Lazare v, jenž se na cedulích „přítelem\nRossiniho\" jmenuje, nemá tu štěstí se svými koncerty jako\nve Vídni; referentům o jeho koncertech snaží se pan La-\nzarev svými články v novinách dokázati, že jsou bar-\nbarové a nevědomci.\nVídeň. Komická opera „Dominga\" krajana našeho\nDotzauera, byla tyto dni na dvorním divadle provo-\nzována a z větší části se líbila. Pan skladatel byl několi-\nkrát vyvolán.\n\nDur a moll.\n\n(Mozart.) Navštíviv Mozart kdysi jistý klášter, pobyl\nv chrámě přes velké služby Boží, s netrpělivostí poslouchaje uče-\nnické hráni klášterního varhaníka, jenž věru hoden nebyl, za tak\nvýborným strojem seděti, tím méně na něm hráti. Po mši byl\npozván mistr Mozart od převora, svého známého, na ~trochu po-\nlívky\" a při obědě tázal se jej převor: „Jak se Vám líbí hra\nnašeho varhaníka?\" ~Hraje dle písma svatého,\" odvětil Mozart.\n„Jak to?\" táže se převor. Načež Mozart: „Nevíť levice, co činí\npravice!\"\n\nListárna.\nPanu Chl. . . . zde. Navštivte mne v pátek ve 12\nhod. v expedicí. Panu F. M. v K. H. Připravíme a uži-\njeme. Pracujte dále! Panu Ša , . .. v D. Srdečný po-\nzdrav Vám a p. Be."}]}