{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_sha256": "4d34cd34d6591f50914ea38153eafed7bc5e725051a90b35857dec31ad42e257", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/05/20_01/bmtnabd_1860-05-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.1", "titre_corps": "Píseň.", "titre_sommaire": "Píseň.", "signature_source": "Oldřich Ch—k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 247, "texte": "Píseň.\nOldřich Ch—k.\nOko, ach ty oko,\nNebes jasné světlo,\nV jehož mocné záři\nSrdce mé zas skvětlo.\nSkvětlo jako palma\nStinné ve oási,\nV jejíž chládek kvítka\nLétavá se sází.\nZ nich vyznívá píseň\nMysli potud tajná,\nAle přenadějná,\nSrdci blahodajná !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "114", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.2", "titre_corps": "Co se žádá od varhaníka a jakého jsem nalezl. Podává K—ý.", "titre_sommaire": "Co se žádá od varhaníka a jakého jsem nalezl. Podává K—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.1", "debut_caractere": 249, "fin_caractere_exclue": 3365, "texte": "Co se žádá od varhaníka a jakého jsem nalezl.\nPodává K—ý.\nVelmi často se stěžovalo na venkově a neméně\nv našem hlavním městě na špatnou varhanní hru a sku-\ntečně se vším právem. Hledala se toho příčina bud\nv okolnostech, že varhaníci jsouce z větší části učitelové\nz ohledu svého namahového úřadu varhanní službu jen\nza mimotní věc považují a ji tedy ledabylo odbývají;\nbud v tom, že se jim příležitosti nedostává, by jen ta\nnejpotřebnější studia v tomto oboru konali.*) Na varha-\nníky dají se ovšem nižší a vyšší požadavky činiti.\nPrvní požadavek týká se správného odehrávání přede-\npsaných chorálů a k nim příslušných předeher, meziher\na doher; zaujímá tedy technickou část varhanní hry;\ndruhý požadavek vztahuje se na posvátný přednes var-\nhaníka, jenžto mysl posluchače od hrudy zemské k ne-\nbeské výsosti povznésti má; žádát se tedy technicky\nneúhonná, dokonalým vkusem vytříbená a zpobožnělá hra.\nJak dalece naši varhaníci těmto požadavkům vy-\nhovují , nechci naprosto rozbírati; neboE stížností o\nšpatné varhanní hře bylo a jest až příliš mnoho a po-\nnechávám tu laskavým čtenářům, aby bud s mým zde\nvysloveným míněním souhlasili aneb nic; toliko to musím\npodotknouli, že jsem příhodou smutné zkušenosti\nv ohledu tomto nabyl.\nPřed nedávnem, bylo to v úterý, byl jsem přítomen\nmši v 6 hod. v jistém zdejším chrámu odbývané. Konaje\npobožnost nemyslil jsem, že bych v ní tak značně rušen\nbýti mohl, jako v tomto chrámě. Když už obětování\nukončeno bylo, slyšel jsem teprv, jak varhany zazněly\na nemohl jsem si to jinák vysvětliti, než že varhaník pozdě\npřišel. Předehře varhaníkově předcházelo několik minut\ntrvající hučení pedalní píšfaly a na to, když se konečně\nmanual s otřepaným úvodem toniky a dominanty (starý\ncop) ozval, slyšel jsem směsici jalových, nesprávných,\nba ani v zevnějším spojení nestávajících akkordů, kteréž\nbyvše několikráte oběma rukama opakovány, konečně\nsvého žádoucího poklidu aneb jak se říkává „rozve-\ndení\" —na tonickém trojzvuku dosáhly. Dojem takové\nvarhanní hry líčiti, neleží v mé moci. Každý, komu se\njuž příležitost naskytla, dobré varhaníky slyšeli, před-\nstaví si snadno výsledky nejistého na pouhé náhodě\nspočívajícího tápání na manualu a snadno uhodne, jak\ndalece si tento varhaník důstojnosti svého úřadu po-\nvědom byl. Přitom nesmím opominouti, že pedálu po\nnastoupení úvodního akkordu více juž nebylo slyšeti.\nNa to následovala, nemýlírn-li se, dobrá píseň k sv. Anně:\n„Já jsem si vyvolil,\" byla ale tak zohyzděna, že nebylo\ns to, píseň samu od vložených, na prosto neslušných a\nkaždý hudební sluch urážejících meziher rozeznati; též\ndohry byly na týž způsob kombinovány a varhaník za-\nběhl při tom, nejstrašlivějších kvintových a oktavních\nparallel užívaje, až k tóninám 6. stupně a klopýtnul na to\nk hlavní tónině, kterou takřka za vlasy přitáhnul, aby\ndruhou sloku na týž ducha- a vkusoprázdný způsob\nodehrál. Co se dále dělo, nemohu říci, neboť chtěje se\nzlosti vystříci, musel jsem z chrámu odejiti.\n\n*) Méně sběhlým varhaníkům odporučujeme za tou příčinou\n„katolického varhaníka\" od Jos. Fdrstera, jenž\nu Rob. Veita v Praze vyšel a dosud šest sešitků obsahuje. Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 211, "texte": "Tázal-li by se kdo po onom chrámě: aneb cli lei-li by\nse někdo o tom osobně přesvědčili, sdělím mu, že to\njest náš nádherný chrám u sv. Víta, kde se ná-\npodobná prostopášnost tropí.\nV Praze, dne 10. května 1860."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "114", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.3", "titre_corps": "Josef Mysliveček. Životopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Rieger.", "titre_sommaire": "Josef Mysliveček. Životopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Rieger.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.2", "debut_caractere": 213, "fin_caractere_exclue": 4673, "texte": "Josef Mysliveček.\nŽivotopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Rieger.\n(Pokračování.)\nJeho neobyčejný a při tom zvláštní způsob\njeho dojemná ráznost působily Wlachům nezvyklou\nrozkoš, a v Turíně, Milane, v Pavii, v Neapoli, Flo-\nrencii a v Římě uvítali Vlaši s potěšením as pochva-\nlou jeho díla; ba i do Němec se sem i tam již dostá-\nvala. Když se nádherné divadlo v Pavii dostavělo, po-\nzvali tam Myslivečka, aby jim k slavnému otevření no-\nvou operu složil, as nadšením přijali dílo jeho. Mysli-\nveček byl živ jako v opojení nějakém. Přejížděje\nz města do města provozoval všude nové skladby své.\nRoku 1769 složil Hypermenestru pro Řím, r. 1773\npovstala opera Homolo et Ersile pro Neapoli, a v témž\nroce ještě Demelrio pro Pavii a Antigone pro Turin.\nRoku 1774 Arlaserse pro Neapoli a Atlide pro Pa-\ndovu, r. 1775 zas dvě opery pro Neapoli, Exio a De-\nmofonle. Roku 1778 po svém návratu z Mnichova\nsepsal zase pro Řím Olimpiadu, ve kteréž zvláště\nslavná arie: ySe cerca, se dice, Vamico dorte\"*\nŘímany k záchvatu a jásání přivedla. Všude se klaněli\nmladému mistrovi, všude ho slavili a skvostnými dary i\nhojnými odměnami za jeho práce dařili. On tonul\ntakořka ve štěstí. Což divu, že i rozkoší, jež se mu\nv, krásné, bohaté a bujné Ralii všude v nejrozmanilěj-\nsích formách naskytovaly, užívali počal. Sláva jeho\nrostla ještě neustále.\nPověstná zpěvkyně Catarina Gabriela „la Cuo~~\ncheliná'' řečená (proto že byl otec její kuchařem u\njednoho kardinala), žačka velikého básníka Metaslasia,\na sama dle uznání všech znatelů jedna z největších\nzpěvaček všech věků , jinak žena velmi rozmarná a\nsvévolná, získala si slávu svou nejvíce výborným před-\nnášením skladeb Myslivečkových. Josef Maxímilian, vu-\nlenec Bavorský, veliký znatel hudby , kterýž byl tolik\nchvály o zpěvohrách Myslivečkových od Vlachů zaslechl,\nžádal si také skladby jeho na svém divadle slyšeti;\ni pozval ho tedy r. 1777 do Mnichova, a ctil jej zde\ni díla jeho velice. A však po jeho smrti nechtěl se\nMysliveček déle v Němcích zdrželi, neboť se v něm\nzmáhala touha po krásné Itálii, kterouž si byl co dru-\nhou vlast zamiloval. Tam pod lim věčně jasným blan-\nkytem, v tom čistém lahodivém vzduchu, tam byla jeho\nblaženost, a nejoblíbenější sídlo jeho nebeská Neapole,\n0 níž sami Vlaši praví, že kdo ji jednou spatřil, lehko\numříti může. Arcikníže Ferdinand pozval jej k sobě.\nU něho komponoval zase několik oper, kteréž se jak\nobyčejně s velikou pochvalou provozovaly. Na to spě-\nchal zase do svého milého Říma. Zde ve světovládné\nRomě na piazze del popolo stojí řada nádherných pa-\nláců. Jeden z těchto domů náležel našemu Myslivečkovi.\nZde žil v lůně rozkoše a nádhery zde jej navště-\nvovali umělci a básníci k veselým besedám, zde strojil\nsvé bohaté hody, k nirnžto šlechtu Římskou a výtečníky\nvšech stavů zváti obyčej míval. Tu nešetřil žádného\nnákladu a žádné tisíce. Jsa muž velkodušný a dobro-\nmyslný přál všem lidem u sebe všelikého potěšení,\njakož i sám rozkoše velmi miloval. Peněz nevážil si\nnikdy; tisíce marně rozházel, a zvláště kde mu šlo o\nčest a slávu, neznal žádné míry. Umělcům, kteříž jeho\nmyšlénky dle jeho žádosti vyvésti uměli, odměňoval se\nza to v pravdě knížečky.\nJakž se mohlo jinak díti, než že při tak neroz-\nváženém života spůsobu pramen bohatství svého do\nsucha vybrali, ba co horšího, že nemírným užíváním\nrozkoší i sil svých pozbýti musil?\nKdyž byl netoliko všecky své skvostné dary, jež\nbyl od králů a knížat dostal, i bohfdé příjmy své, ale\n1 otcovské z Prahy mu poslané jmění promrhal, začal\nsi dluhy pomáhati, aby v obvyklém a oblíbeném svém\nrozkošném životě žádných změn dělali nemusil a že\nv ten čas již méně pracoval, upadl vždy hloub a hloub\ndo rukou záhuby. Nesnáze jeho rostly neustále\nkonečně nechtěl nikdo již půjčovati, a Mysliveček musil\nnejednou s nedostatkem zápasiti. Y ten čas byl právě\ndokonal operu svou Armidu, kterouž byl skládal na\npozvání do Milána pro divadlo alla Scala. Měla se\ns neslýchané skvostnou a nádhernou výpravou provo-\nzovati, a maestro Venatorini byl vyzván, aby provedení\nosobně řídil. Kdož ví, má-li se to pokládali za skutek\nspůsobený nějakou závistnou stranou, anebo má-li se\nto vyložili za následek obyčejné u Vlachů vrtkavosti,\nkteráž jimi tak divně zahrává, že téhož skladatele,\nkteréhož včera vy pískali, den na to do nebe vynášejí,\na naopak anebo bylo-li provození se strany pěvců\nšpatné, aneb bylo-li konečně toto dílo Myslivečkovo\nv skutku tak nezdařilé a chatrné zkrátka: Ármida\njeho ukrutně propadla.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "115", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.4", "titre_corps": "Mávod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Mávod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2430, "texte": "Mávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO přednesu.\nK správnému přednesu sluší dále: dbá ti na slova\nve vétě nejdůležilější. To jsou ta, jež hlavní pojem\nvyrážejí. Tóny připadající na taková celná slova se\nmusí o něco silněji udat, ano může se i na notě trochu\nv\nprodlít. Setření toho bude zprvu trochu těžké, vyplyne\nvšak z toho hlavně ten užitek , že se dílky navyknou\npři zpěvu dávat pozor na slova a nebudou zpívat, jak\nse to dost často stává, bez rozmyslu.\nCo se týče znamének, jimiž se přednes naznačo-\nvává, o těch budiž podotknuto, že jsou taktéž bedlivě\nk pozorování, že však ale nepostačují ve všech přípa-\ndech. Se zrněnou v síle neb přizviufením tónu cekat,\naž to některé znaménko udá, není radno, an někde do-\ncela žádných není a někde jen skromný počet. Měl by\nv takových případech zůstat nápěv beze všeho střídání\nslabých tónů se silnými ?\nNení třeba, aby učitel obeznámil dítky s vícera\nznaménkami přednes naznačujícími, než těmi nejoby-\nčejnějšímu To jsou piano (slábě), forte (silně), jež se\nznamenají zkráceně s p a f, a vztahují se na vély;\ndále: crescendo (přibývání), decrescendo (übývání),\npro něž jsou znaménka <, > aneb zkrácené cresc.\na decresc. I ty se vztahují na celé věty. Vyražení\njednotlivých tónů se znamená > neb A aneb začáteč-\nními písmeny slova sforzando: sfz; to požaduje trochu\nznačnější vyražení tónu, než pouhá znaménka > <•\nJinými znaménkami neobtěžuj prozatím učitel dítky.\nTuším že nahlédne důmyslný učitel, proč jsme\npoložili částku o přednesu na tomto místě. Stalo se to\nproto, an se domníváme, že učitel předvezme co možná\nnejdříve krátké a lehké písně, aby prodléváním při pou-\nhých cvičeních dítky neztratily chuti k zpěvu. Ovšem\nže bude brát malé písně více ještě jen co povzbuzení\na jaksi pro okřáni po předvzatých cvičeních, a bude\nvolit jen takové písně, v nichž nepřichází žádné cizé\ntóny, jako jsou ku př. chrornatické. Jelikož jsou všecky\nmelodie v dur za nynějších časů lidu mnohem pří-\nstupnější, bude i radno, aby učitel dával zprvu dítkám\npísně jen v dur-tonu. Písním v mol-tonu bude třeba\npředeslat zvláštní přípravu.\nNa závěrku tohoto oddělení radíme ještě jednou\npp. učitelům, aby dali často zpívat durškálu spůsobem\nsvrchu položeným, jakož i rozloženě trojzvuky a\ndominantní septakord a sice jak od jednotlivých žáků\ntak i od celého sboru. Užitek, jež z toho uplyne, se\nukáže záhy a odmění jak učiteli tak žákfim.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "116", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.5", "titre_corps": "Ruská hudební společnost v Petrohradě.", "titre_sommaire": "Ruská hudební společnost v Petrohradě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.3", "debut_caractere": 2432, "fin_caractere_exclue": 4702, "texte": "Ruská hudební společnost v Petrohradě.\nJak známo 5 stávalo v Petrohradě od r. 1840 až\ndo roku 1850 synfonickě jednoty, jejížto stanovy od\nc. vlády ztvržěny byly; sestávala! z ochotníků a také\nz ochotníků byl orkestr sestaven. Účel jednoty této\nbyl skladby klassických mistrů provozovali a obecenstvo\ns nimi seznámiti. Z rozličných důvodů však zanikla r.\n1851 tato jednota vyhradíc si, že při příznivých okol-\nnostech opět do života vstoupí.\nPovzbuzením pánů Ant. Rubinsteina, Kologri-\nvova a Lavoniusa sešlo se loňského roku (1859)\nněkolik členů zaniklé jednoty u hraběte Vělhorskěho\na ustanovilo se na tom, aby jednota se opět obnovila\na vyvolili si k tomu cíli nové ředitele: hraběte M.\nVělhorskěho, B. Kologrivova, A. Rubinsteina, D.\nKansina a J)\\ Siasová. Mužům těmto odevzdána byla\nknihovna a odkazy jednoty a bylo jim uloženo, by\nstanovy prohledli a změnili, aby jednota požadavkům\nhudební společnosti vyhovíc znova do života vstoupili\nmohla.\nNoví ředitelé navrhli plán, jenž od c. vlády za\ndobrý uznán a dne 1. května 1859 stvrzen jest. Jednota\nlato jmenuje se nyní: Ruská hudební společnost*, a její\nhlavní účele jsou: Vzdělávání a povzbuzování vlasten-\nských talentů, rozšiřování důkladného porozumění hudby\nu obecenstva nejvýtečnějším co možná provedením skla-\ndeb všech skol, všech ěasii a všech mistru, zvláště\nale školy klassickě, vypisování cen za skladby všech\ndruhů, které poctěny býti mají zlatými a stříbrnými\nmedaillemi, jakož i peněžnými odměnami, začátečníkům\nmožnosti poskytovali, by své skladby slyšeli a je obe-\ncenstvu předvedli, mladé talenty k jejich dokonalému\nvzdělání na útraty jednoty do ciziny posílati; doplňování\na obohacování knihovny; držení všech hudebních časo-\npisů jakož i nejlepších kněh hudebního obsahu.\nObyčejní členové, kteří 15 stříb. rublů ročně\nplatí, mají právo deset synfonických koncertů zdarma\nnavštívili, knihovny a časospisů užívali a ve všeobecném\nročním veřejném sezení hlasovati. Skuteční členové\nplatí 100 siř. rublů ročně, mají právo, všem hudebním\nprodukcím jednoty, u př. synfonickým koncertům, kvar-\ntettnim zábavám, oratorium atd. zdarma přítomni bý9\na mají hlasní právo v sezení. Osoby, kteréžto větš1\nčástky 1000 stř. rublů věnují, požívají všech svrchu\nudaných práv a jejich jména jsou vyryta na mramoro-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3250, "texte": "yých plochách s zlatými písmeny v sále a jmenují se\n„Ochráncové jednoty\nŘeditelové (5 na počet) jsou na dvě leta voleni,\npo kterémž čase dva z nich vystoupí a sami své ná-\nstupce ustanovují. Každý ředitel má kandidáta, jejž ře-\nditelové volí. Ředitelové s kandidáty tvoří komité.\nVšechny otázky rozhodují se v komité určitě většinou\nhlasů. Mimo to volí se komise, sestávající z nejlep-\nších vlastenských hudebníků města, též na dvě leta, by\nposuzovali zaslané skladby o cenu se ucházející a by\npřispěli radou ředitelům hudby v záležitostech programů\nku koncertům a vypisováním cen atd. Pro první čas\njest svrchu jmenovaných pět ředitelů voleno; jejich\nkandidáti jsou: Lavonius, _, CA. ,\nV\nkníže Galicin a Stelkov. Komise sestává z knížete\nOdojevského, Dargomijského, Tolstoje, ,\nCA. Schubertha.\nSpolečnost stojí pod bezprostřední protekcí velko-\nkněžny, paní Heleny ruské.\nV každém z těchto 10 synfonických koncertů musí\nbýti číslo od ruského skladatele a dle možnosti má\nv každém koncertě ruský umělec spoluúčinkovali.\nSpolečnost snaží se, by každoročně 10 velkých\nsynfonických koncertů, 6 komorních zábav a 2 oratoria\nprovedla. Tohoto roku nedávala se z nedostatku času\nžádná oratoria. Programy 10 koncertů v této saisoně,\nkteré řízením A. Rubinsteina uspořádány byly, jsou:\nV prvním koncertě: Ouvertura z opery „Ruslan\na Ludmila\" od Glinky; chor z Jefty od Handla, kon-\ncert pro piano s orkestrem od Rubinsteina, finále\nz opery „Loreley\" od Mendelssohna a synfonie F-dur\nod Beethovena.\nV druhém koncertě: Ouvertura k „Anakreoru\"\nod Cherubiniho, arie z oratoria „Josef\" od Handla,\nterzett pro soprán, tenor a bass od Dargomijského,\nkoncert pro piano (Es-dur) s orkestrem od Liszta,\nromance od DargomijskéhoaVěUxorského, synfonie\n(C-dur) od Fr. Schuberta.\nV třetím koncertě: Ouvertura z „Athalie\" od\nMendelssohna, kantata pro podvojný sbor od Filipa Em.\nBacha, Valašský tanec z opery ~ \" od\nVěrstovskěho, kající píseň a Ruinen von Athén od\nBeethovena, synfonie (B-dur) od Schumanna.\nV čtvrtém koncertě : Synfonie „Weih§ der Tóne\"\nod Spohra, scherzo pro orkestr od C. A. Kuje, arie\nz opery „Mitrane\" (1856) od Rossiho, „Le Reve\" fan-\ntasie pro cello od Romberga, romance od F. Schuberta,\nAlaryho a Gordigianiho, koncert (Es-dur) od Beethovena,\nouvertura k „Euryantě\" od Webra.\nV pátém koncertu: Ouvertura k tragedii „Cholm-\nský\" od Glinky, scéna z opery „Orfeus\" od Glucka,\nkoncert (E-dur) pro piano od Moschelesa, písně od\nDessauera a Schumanna, kantata „Lauda Sión\" od\nMendelssohna a ouvertura z opery „Olympia\" od\nSpontiniho.\nV éestém koncertu'. Ouvertura k „Faustu\" od\nRich. Wagnera, arie z opery „ \" od Dargo-\nmijského, koncert (E-moll) od Mendelssohna, arie ze\n„Stvoření světa\" od Haydna, koncertní kus pro piano\nod Webra a synfonie B-dur od Beethovena.\nV sedmém koncertu: Ouvertura k „Struensee\"\nod Meyerbeera, scherzo pro orkeslr od M. P.\nského, arie z „Kouzelné flétny\" od Mozarta, polonaise\nod Liszta pro orkestr uspořádaný, od Webra, romance\nod Gurileva, synfonie (D-moll) od Schumanna.\nV osmém koncertě: Ouvertura „Im Hochland\"\nod N. Gade, introdukce z opery „Ruslan\" od Glinky,\nkoncert pro piano od Litolfa, chor z opery-\nský plenníkíCod A. Kuje, „La fuite en Egypte\" od\nBerlioze, „Les Preludes,\" synfonická báseň od Liszta.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "116", "page_fin": "117", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.6", "titre_corps": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť. Mše E-moll.", "titre_sommaire": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť. Mše E-moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.4", "debut_caractere": 3252, "fin_caractere_exclue": 4400, "texte": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\nMše E-moll.\n»\n(Pokračování.)\nKriste elejson je zde co zvláštní věta zpraco-\nvána. Je to solové duo pro alt a tenor, jež varhany,\nviolon a cello doprovázejí. Na rozdíl k předešlé větě\nzvolil zde Brixi parallelní tóninu (G-dur) a f takt (an-\ndante). Tenor přináší themu, na závěreční notu její\nvstoupí alt, v dominantě přinášeje odpověd, ku kteréžto\ntenor takřka protivu tvoří. Když byl alt svou odpověd\nukončil, kráčejí oba hlasy v ustavičné svornosti dále,\ndotknou se tóniny H-moll, pak A-moll a opět G-dur,\nodkud' se pak do dominanty od E-moll übírají a tam\nkončí.\nBass kráčí karakteru této větě z úplná odpoví-\ndaje šíře než v Kyrie. Th Christe ,\njsouc podporováno jasnější toninou G-dur, vyjadřuje\npevnou důvěru. Na ~Christe\" následuje opět svrchu\nprobrané Kyrie.\nJak už v úvodu podotknuto, má též tato mše\n„Gloria.\" Zamýšleje však toliko v mších o posvátném\nbase postním přicházejících mluvili, pominu tuto větu\npodotýkaje, že i zde melancholický tah, jenž z celé\nmše vysvítá, nalezti možná.\nCredo je do E-moll (£ andante). Soprán (solo)\npřivádí slova „Patrem omnipotentem\" a sice slova"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 990, "texte": "„Patrem\" v tonice a přejde i hned se slovem omnipo-\ntentem do G-dur, načež alt a tenor v docela určitém\nzpůsobu takřka tóninu G-dur odůvodňujíce a sesilňujíce\nslovy „factorem coeli et terrae odpovídají. Bass vychá-\nzeje z G-dur pronese slova „visibilium omnium et\ninvisibilium,\" k nimž se po dvou čtvrtích soprán se\nslovy „et invisibilium\" přidruží.\nMezi tím, co tyto dva hlasy úplnou závírku v to-\nnice (E-moII) tvoří, nastoupí tenor se slovy „et ex patře\nnatum\" a činí poloviční závírku, na nižto dva hlasy\n(soprán a alt) slova „ante omnia saecula\" pronesou.\nSotva že tyto poloviční závírku dokončí, nastoupí bass\nse slovy „Deum de Deo,\" načež tenor slovy „lumen\nde lumine\" a alt „Deum verum\" odvětí. (Tenor od-\npovídá bassu a alt tenoru v kvintě).\nPři tomto malém kanónu je modulace'. Poloviční\nzávírka E-moll, náhle E-dur, to jest dominanta z A-dur\na pak tonika sama a konečně spodní dominanta, kteráž\nse v dominantu G-dur změní.\nChor pronáší slova „de Deo vero\" v G-dur.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "117", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.7", "titre_corps": "Cì Rubiniho láska. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Cì Rubiniho láska. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.5", "debut_caractere": 992, "fin_caractere_exclue": 5151, "texte": "Cì\nRubiniho láska.\nVýjev ze života.\n*)\nRubini za mladých let, ještě chudobný a neznámý,\nobdržel jednoho dne list od palermského divadelního\nředitele, návrh mu činící, aby po nějaký čas pohostinsku\nna divadle jeho zpíval. Ačkoli mnoho peněžitého zisku\nz toho nevyplývalo, přece mladý tenorista návrh ten\ns tisícerou radostí přijal a bez meškání do Palerma se\nvydal. Při první zkoušce zpíval u přítomnosti skladatele\nnové zpěvohry arii, schválně pro něho psanou, tak\nchvalitebně, že ředitel i skladatel nanejvejš potěšeni byli.\nTu vstoupila na jeviště mladá dáma Rubini ve\nzpěvu vázne, zardí se, a ústa jeho pouze nesouzvuku-\njicí, sluchu odporné tóny pronášejí, takže všickni pří-\ntomní do hlasitého smíchu se dávají, nevědouce, jak\nsobě náhlou rozpačitost sličného mladíka vysvětlili. Ale\nnebylo skoro také možno spanilejší krasotinku spatřiti,\njako byla signora Fabrova, první zpěvkyně u palerm-\nského divadla. I ona se smála, jako všickni ostatní,\nnenadálé rozpačitosti Rubiniho; ona se však smála jako\nten, jenž ví, že sám příčinou rozpačitosti jest.\nMladý tenorista zatím ještě jednou arii zpívati za-\nčal, a dokončiv ji ostýchavě k sličné dámě přikročil.\nRubinimu Štěstěna přála: vídal sličnou signoru často,\na v krátkém čase oba tak vroucím citem sobě nakloněni\nbyli, jakého člověk v živobytí svém snad jen dvakráte\nschopen jest, při první a při poslední lásce. I chtěli\nmilenci tito na věky srdce své spojití svazkem manžel-\nským, k čemuž by také hned byli přikročili, kdyby\nsignora, dle uzavřené dříve smlouvy, nebyla musela do\nNeapole na cestu se vydati a na divadle tamějším po-\nhostinsku vystoupiti. Za tou příčinou se tedy milencové\nrozloučili, tou nadějí se kojíce, že brzy opět se shledají.\nRubini zpíval skoro každého večera v Palermu,\nnačež uzavřenou smlouvou se ředitelem poután byl, a\nmilenka jeho zpívala zatím v Neapoli. Tak ouplné tři\nměsíce od sebe vzdáleni byli, a větší a větší touha po\nshledání znikala v milujících jejich srdcích. Nenadále\nse nahodilo, že Rubini, všeho zaměstnání na osm dní\nprost, na čas tento se vzdáliti mohl. I vydal se tedy\nrychlorychle na cestu do Neapole, jako u vytržení letěl\ndo obydlí nevěsty a brzy již manželky své všecky\nkomnaty byly smutkem potaženy, duchovní zpívali po-\nhřební písně ona, po níž srdce jeho s nevýslovnou\nvroucností toužilo, spočívala v rakvi!\nNáhlou bolestí takořka smyslů zbaven, vrhnul se\nnebohý Rubini na mrtvolu milenčinu, a křečovitě ji ob-\njav, bez sebe sklesnul. Když umění lékařův opět k ži-\nvotu jej zkřísilo, když mrtvola milenky jeho do klínu\nzemě uložena byla, chtěl nebohý hlasitě naříkati, chtěl\nbez přestání jméno její volati avšak hlas mu po vůli\nnebyl, nemohl než nesrozumitelné zvuky pronášeti; tím\nméně pak na zpěv pomyšlení bylo. Nej vyhlášenější\nlékařové snažili se Rubinimu pomoci, ale nadarmo; ne-\nbohého již i naděje zcela opouštěla, že bude moci kdy\nopět uměleckou dráhu svou nastoupiti.\nJednoho večera po Neapoli se procházeje, nena-\ndále zaslechl v nepatrném domku libezný hlas, zpívající\njednu z oblíbených písní zesnulé nevěsty jeho. To jej\nnevýslovnou mocí pojalo; i zastavil kroky, rozpial ruce\nv onu stranu, odkud zpěv zněl, zvolal jméno ztracené\nnevěsty a jako ve snu, ač v ouplné síle, hlas svůj spo-\njil s lahodným nápěvem. V okamžení tom opět ouplně\nhlasu svého nabyv, by! prvním mezi veškerými tehdej-\nšími tenoristy.\n*) Rubini Giovanni Battista narozen 1793 v Romano blíže Ber-\ngama, byl jeden z nejslavnéjších italských pěvcův. Jeho\ndramatická dráha počala asi rokem 1810. Odj Neapoli až\nk Milánu nebylo jeviště, kdeby nebyl ohnivé obecenstvo své\nvlasti rozplamenil. Od r. 1828 obdivovali se mu v cizině,\njmenovitě v Paříži, kdež dne 6. října 1825 v opeře nCene-\nrentola« (Popelka) od Rossiniho v partii „Ramira\" s nejskvě-\nlejším výsledkem vystoupil, a v Londýně. Rubini měl ob-\njemný, ušlechtilý hlas, dokonalou technickou sběhlost a nej-\nušlechtilejší přednes. Zpívalt všechny tenorové partie novo-\nitalsH ®koly' zvláště partie z oper Rossiniho, z nichžto velká\nčást jich pro něho zvláště sepsána jest. Rubini vzal si za\nchot zpěvkyni Chomelovu, kteráž pod jmenem „Comelli\"\nv Itálii triumfy slavila a zemřel v Bergamě dne 3. března\n1854. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "120", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.7", "debut_caractere": 3696, "fin_caractere_exclue": 5988, "texte": "(H.*) Z Kolína. (Zpěv. spolek.) Dne 5. května\npodal nám zdejší výtečnými hlasy vynikající mužský zpěv.\nspolek opět důkaz své výkonné způsobilosti. T>ž uspo-\nřádal J. Em. panu kardinálu arcibiskupovi knížeti Schwar-\nzenbergovi, jenž na své letošní visitační cestě několik dní\nv našem městě prodlel , pěkné zas ta veníčko. Ze\nzborň slyšeli jsme „Hymnu národu českého\" od J. L.\nZvon are (z Varyta a Lyry) a zbor od Jelena/ pak\nněmecké zbory od Zoítnera (Das Gebet der Erde) a\nKreutzera (Der Tag des Herrn). Veškerá čísla byla s ta-\nkou silou a plností tónů přednášena, jak se to jen od\ndokonale vycvičených pěvců očekávati může. Spolek náš,\njenž už dvě leta trvá, čítá 35 účinkujících a 70 přispí-\nvajících údův. Co nevidět uslyšíme nové čtverozpěvy\nze „Záboje.\" Spolek opatřil si čtyry exempláry\ntéto sbírky; nebot jest přesvědčen, že nikdo za tak levný\npeníz (sešit 40 kr. nov.) opisovati nebude.\n(. ?) Z Náchoila. (Koncert p. Ad. Pozděny\nhudební sbor.) Náš výtečný rodák, pan Ad. Po zděn a,\nuspořádal ode dne 22 dubna se svou chotí Bertou roz.\nJagro v o u, koncert, jenž nám milé zábavy poskytl. Pan\nAd. Pozděna, co obratný pianista znám, přednášel toliko\nskladby český ch neb slo vansk ých k o m p on is t ň v;\nSchlachlgesang od AI. Dreysehocka op. 84., balladu\nG-moll od Chopina, nocturnu od Schuíhofla (op. 11.),\nserenadu od W. H. Ve i ta, koncertní valčík od Bed. Si-\nmáka, pak etudu a fantasii svého vlastního útvoru a\ndošel veliké pochvaly. Pan koncertista byl za svou krás-\nnou hru ipnohokráte volán a přidal ku konci ještě jednu\nsvou polku, která se velice líbila. Velký účinek zbudil\ntýž umělec také koncertním valčíkem od Bed. Simá k a,\njejž s velkou bravourou provedl. Mimo to zpívala paní\nPozděnová písně od B. Kittla, Schuberta a Davida\nvýborně a byla pochvalou odměněna *). Naposled sly-\nšeli jsme jednu ouverturu, 1 čtverozpěv a elegii pro pi-\nano a housle, kteroužto poslední skladbu paní Pozdě-\nnová s panem Kočím (housle) neúhonně a pěkně před-\nnesla. Kéž by iv jiných městech příklad p. Pozděny\nnásledovali a skladeb českých skladatelův si všímali!\n\n*) Račte nám častěji dopisovat. Red.\n*) Paní Berta Pozděnová zpívala také v Praze u veřejných kon-\ncertech s poschvalou. Když Cecilský spolek poprvé úlomek\nz Rienci provozoval, zpívala p. Pozděnová partii „posla míru.\"\nRed."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5034, "texte": "Pan K. Kejklícek mladší zřídil a za několik\nměsíců vyučil nový z bor hudební ze samých mladi-\nstvých jinochů a několika chlapců sestávající. Slyšíce,\njak prvního května cistě před domy čelnějších p. úředníků\nhrají, obdivovali jsme se té nesmírné pilnosti, chuti a trpě-\nlivosti, jak jejich učitele, který mimo to i znamenitou\nčástku svých peněz na hud. nástroje, rausikalie vynaložil,\ntak i chvalné vytrvalosti všech 26 jinochů. Snaha\np. Kejklíěka byla náležitě a vděčně ode všech jak ducho-\nvních tak i světských pánů představených i p. měšťanů\nuznána a oceněna.\n(K. L.) Sedlec v Táborsku. (Hudební poměry.) 1\nnaše město chce míti svého dopisovatele do Dalibora a\njelikož se péra až dosud žádný neuchopil, činím já to,\nkoje se nadějí, že mi svého casu možná bude o zdejších\npoměrech hudby častěji zprávy podávati; neboť nyní na-\nskýtaje se málo látky k dopisování *). Mohl bych Vám sice\npsáti o našem ochotnickém divadle, jež zasloužilý ře-\nditel pan Antonín Hrdý ku prospěchu raněných vo-\njín ň uspořádal; mohl bych i provedení kusů krásně pro-\nvedených zevrubněji rozebrati, ba mohl bych i podo-\ntkňouti, že velectěný ředitel divadla, p. Ant. Hrdý, od\nslavného náměstnictva za svůj blabocinný skutek zaslou-\nžilé pochvaly dosel; avšak nac podávati zprávy, které ji-\nným časopisům přísluší. Začnu tedy o hudbě, která se při\ntéchto divadelních kusech provozovala. Dávaly se ouver-\ntury k operám „Zampa\" „Náchtlager bei Granada\"\n„Tannhauser\" „Lobengrjn\" a jiné menší kusy. Výběr\nhudebních kusů podal náš výtečný p. Hrdý, jeuž co zna-\nlec a podporovatel hudby zvláště však kostelní znám jest.\nVy ovšem řeknete, proč se neprovozovaly také skladby\nceských neb slovanských skladatelův, n. p.\nouvertury od V. Tomáška (Serafína), od Tittla a Fr.\nSk roupa (na české národní písně), J. J. Aberta\n(k opeře Anna v. Landskron), od Glinky (k opeře Život\nza Cara) atd., než hned Vám toho udám příčinu. Ne-\nmáme nikoho, kdo by nám skladby takové v Praze opsati\ndal; avšak až zřízen bude v Praze kancelář pro pře-\nkládání a opisování, tu i naši hudebníci si výtečné\nskladby ceských a slovanských skladatelů opatří. Co se\nprovedení a přednesení ouvertur týce, bylo neúhonné a\nv skutku uhlazené; neboť sběhlost a schopnost, ráznost\na správnost našich pp. hudebníků je vůbec zde známa a\nstala se i pořekadlem, neboť hrajou-li v okolí zdejším\nkocující hudebníci nesprávně, říká se vždy „To nejsou\nhudebníci ze Sedlce,\" jelikož naše krajina velebí\nSedlec co matku hudby. Na den 1. května slyšeli jsme\nnaši výbornou hudbu, kteráž nás tím více zajímala, anto\npod šírým nebem provozována byla. Co nejdřív promlu-\nvím o zdejší hudbě kostelní.*'*)\n\n. *) Jste nám co dopisovatel vždy vítán. Těšíme se na Váš\ndopis. Red.\n\nLublaň. Dne 13. dubna uspořádán byl filharmonický\nkoncert ku prospěchu učitelů jednoty pánu Antonína\nNedvěda, Zappe a Kloma. Mimo kusy pro piano\nod WiUinersa a Liszta slyšeli jsme duo pro soprán a\nbass z Hugenoty jež jistá zdejší dilettantka s p. A. Ne d-\nvědem s pochvalou přednášela.\nLipsko. Ferd. Hiller, jenž ředitelství koncertu\n„Gewandhausu\" převzíti měl, nepřijal je a zůstal v Ko-\nlíně nad Rýnem.\nLoildyn. Kovová socha F. Mendelssohna Barthol-\ndyho byla dne 4. května v Sydenhamu odkryta. Této\nslavnosti předcházelo v krištálovém paláci provedení ora-\ntoria „Eliáše\" pod vedením Costy. Poěet spoluúcinkují-\ncích byl as 3000. Sola přednášely dámy Parepa, Row-\nlandova, Palmerova a Sainton-Dolbyova, pak pánové S.\nReeves, Belletti a Thomas.\nNizza. V „Teatro reále\" dávala se dne 10. dubna\nnová opera „M ar i a Tad o ra od ruského skladatele\nKacperova s velkou pochvalou. Týž skladatel dosáhl\nsvým dílem tím většího triumfu, jelikož Italiáni cizím\nskladatelům tím méně přejí. Velká část melodií vyniká\nhloubkou citu a uměleckou cenou, co zatím sbory drama-\nticko-hudebním efektem do celku trefně sahají. Pan\nKacperov řídil osobně operu svou a obdržel od císařovny\nruské zde prodlévající drahocenný prsten darem.\n(P. N.) Z Olomouce. (Beseda.) Ve středu (9.\nkvětna) odbývala se v místnostech městské střelnice beseda,\np. J. Javorníkem uspořádaná. Nejvíce se vyznám en ala sl.\nVeinerova výborným přednesem Rubešovy deklamovánky\n„Obrana ženského pohlaví\" a pan Čánský mistrovskou\nhrou na křídlovku (FJugelhorn). Jim důstojně po boku\nstojí sl. J. Mukova, národní písně s citem a líbezným\nhlasem přednáševší a pan Javorník, jenž velmi uměle a\nkrásně improvizoval předložené mu národní písně. Sl. A.\nMiikové a p. Švandovi, jakož i orchestru dostalo se za-\nslouženého potlesku.\nVideu* V sobotu dne 12. přibyl sem z Petrohradu\nAnt. Rubinstein a zdrží se nějaký cas v okolí zdejším,\nby svou operu, jejížto dva akty juž složil, ku konci při-\nvedl. Předmět k opeře vzat jest z Beckova „Janko\" a\nděj je v Ukrajině. Co nevidět vyjdou od A. Rubinsteina\noratorium „Ztracený ráj\" u Senffa, synfonie A-dur, pak\nkvintett pro piano a dechové nástroje u J. Schuberta.\nŘeditel divadla Lumley z Londýna nabídl horvátskému\ntenoristu Stegrovi vlastně Stazici 4000 lib. šter. ročního\nplatu. Fr. P i vod a uspořádal dne 15. t. m. zde dru-\nhou slovanskou besedu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "119", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "119", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. V pátek dne 11. května dával", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. V pátek dne 11. května dával", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5709, "texte": "Stavovské divadlo. V pátek dne 11. května dával\nse ponejprv „C ad i44 (Kadi), parodistická opera\nve 2 slova od M. T. Sauvage (yys. Sovaž),\nhudba od Amb. Thomase. Dříve než operu tuto,\nv níž se velké a vkusoprázné nezpůsoby moderních ital-\nských oper trefné parodují, zevrubněji probereme, slušno,\nbysme se o skladateli samém zmínili. Charles-Louis-Ambrois\nThomas narozen dne 5. srpna 1811 v Metzu (depar-\ntement Moselský) ve Francii; byl syn professora hudby\nv tomž městě a znav značně hráti na housle a piano,\nbyl roku 1828 přijat do konservatoria Pařížského. Jsa\nv pianu žákem Zimmermanna, v harmonii žákem Dour-\nlena a v komposicí chovancem Lesuaura obdržel též po-\nkyny od Kalkbrennera. R. 1829 obdržel první cenu\nza. hru klavírní, r. 1830 první cenu v harmonii ar.\n1832 první velkou cenu za skladbu hudební. Stndo-\nvav tři leta v Itálii navrátil se do Francie a dal provo-\nzovat' v místnostech „opera comique44 postoupně své\nopery: la Double échelle, Dvojí žebřík (1837), le Per-\nruquier de la Regence, Parukář za casu vladařství (1838);\nle Panier fleuri, Květný košíček (1839); CarJine (1840);\nle Comte de Carmágnola, Hrabě z Carmagnola (1841);\nJe Guerrillero (1842), Angélique et Médor (1843). le Caid\n(Kadí) (1849), Le songe ďune nuit ďété, (Sen letní\nnoci) (1850)> Psyche (1856), le Carneval de Venise (1857)\n(Carneval Benátský). Mezi všemi plody jeho, z nichžto\nněkteré zdají se jeviti jakousi nedbalost, vyznamenává se\nKadi milostností melodií a novostí motivů. Kromě těchto\nsložil Mr. Thomas některá díla instrumentální, fantasie,\nv '\nnocturna, ronda, requie v Římě složené atd. Na místo\nuprázněné po Spontinim hyl Thomas r. 1851 zvolen za\nclena akademie krásných umění a stal se dne 27. dubna\n1845 rytířem ceštné legie. Svrchu udaná opera „Cadi\"\ndošla velmi příznivého výsledku; jmenovitě vyznamenala\nse sl. Mullerova co modistka Virginie a pan Markvordt\nco frisér. O hudbě samé promluvíme jindy.\nPan Bedř. Smetana přibyl sem z Gothenburku.\nPan Theodor Tomášek, houslista a absolvo-\nvaný žák Pražského konservatoria, stal se městským ka-\npelníkem v Litomyšli. Mezi 11 žadateli , kteří se o\nmísto toto ucházeli, byl mladistvý týž umělec za nejzpů-\nsobilejšího uznán.\nNáš výtečný tenorista, pan Bachmann, jenž\nnedávno na slizní horečku těžce ochuravěl, počíná se juž\nuzdravovali a není pochybnosti, že se ku konci téhož leta\núplně uzdraví.\nRodák náš, pan Fr. Bendel, žák p. J. Prokše,\njenž svá hudební studia u F. Liszta ve Výmaru dokon-\nčuje, vystoupil tam v koncertě a zbudil svým ~yelkým\nsynfojiickým koncertem pro piano nesmírné sensací.\nPan Bendel narodil se dne 3. března 1833 v Praze a\nsložil též několik mší.\nMladistvého a nadějného virtuosa na housle p.\nFrant. Ba uše není více! Zemřelt po dlouhé nemoci ve\nčtvrtek dne 17. května u svých rodičů v Stodůlkách blíže\nPrahy. Frant. Bauš, nar. 24. íistpp. 1838, byl syn Josefa\nBa uše, učitele v Stodůlkách, vstoupil r. 1852 do konser-\nvatoria, jež r. 1858 s nejskvělejším úspěchem absolvoval,\njsa nejlepším žákem své třídy u p. prof. M. Mildnera.\nF. Bauš vzdělával se po vystoupení z konservatoria neustále\na vystoupil často v koncertech, n. př. v koncertě ku pro-\nspěchu ajkad. ctěn. spolku, kdež variace od Jos. Slaví ka\ns velkou pochvalou přednášel, f letos zúčastnil se zesnulý\numělec v zábavách pro komorní hudbu a v české\nbesedě v konviktě, kdež písně Hauserovy na housle\nvýtečně přednášel. Fr. Bauš byl skromný mladík, pravý\numělec a, co ho nejvíce šlechtilo, horlivý Vlastimil. Pohřeb\nodbývati se bude v neděli dne 20. května v Stodůlkách.\nPoklid popeli jeho.\nP. Ant. Eiser, prof. flétny na zdejším konser-\nvatoriu, jenž 37 let na tomž ústavě blahodárně působil,\npůjde, jak doslýcháme, na odpočinek.\nJak se dovídáme, bude prý opět tažná po-\nsauna v konservatoriu uvedena. Nepochopujeme , jak\nmůže ředitelství konservatoria nástroj tento, jehož ne-\nprakticnost juž dávno uznána jest, zase přijmouti. Byl\nby to skutečně nový cop, což důkladným článkem z péra\nznalce dechových nástrojů dostatečně co nevidět dokážeme.\nNáš slovutný krajan p. Jos. A. Tich áček ob-\ndržel od velkovévody Hessenského zlatou m eda i 1 i i pro\nvědu a umění.\nJeště cop v konservatoriu. Jak známo,\npřestalo od mnoha let již líbání rukou učitelům ze strany\nžáků iv normálních školách na venkově; avšak u. p.\nGo rdi gia nih o, učitele zpěvu na konservatorium, panuje\nten nezpůsob, že si od operních žákyň, as 18 —2O\nlet starých ruce líbali nechává. Jaké to zneuctění žen-\nské důstojnosti! Nepochopujeme věru, jak ředitelství kon-\nservatoria nezpůsob tento trpěti může , anto přec ředitel\npan Bed. Kittl co vzor dvornosti a nepřítel podlízavosti\nchvatně znám jest. Kojíme se nadějí, že slavné ředitelství\nnemrav tento odstraní.\nTyto dni již po druhé cestu do Ameriky náš\nkrajan, pan Jan Kyp ta nastoupil. Odbyv r. 1852 běh\nvarhanické školy v Praze, vydal se ponejprv do Ameriky,\nkde se stal profesorem hudby v jezovitské koleji v Cape\nGirardeon, státu Missouri. Zastávav úřad ten po pět\nlet, zatoužil neodolatelně po vlasti a vrátil se tudíž do\nCech. Že mu zde ale málo naděje zkvítalo na nějaké\nmísto, a že mu se strany koleje stále dopisováno bylo,\naby se navrátil a zase v první postavení své uvázal, od-\nhodlal se ke druhé cestě. Vysvědčení a dopisy svědci o\nvelké oblíbenosti pana Kypty jakož i neméně ta okolnost,\nže mu byla poslána znamenitá suma peněz na cestu a\notevřený list („Freibrief44). S panem Kyptou opustilo ta-\nké několik rodin z okolí Strakonického svou vlast. (P. Nov.)\nZdejší mužský zpěv. spolek požádal nás\no uveřejnění následující zprávy: V čísle 24. od 1. října\n1859 přinesl „Dalibor44 zprávu, že u mužského zpěvá-\nckého spolku v Praze zřídil se ústřední archiv ceskych\npůvodních ctverozpěvů a sboru, které p. Pošmourný,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3694, "texte": "objednají-li si je venkovské zpěvácké spolky, jim opsati dá.\nZpráva*) tato byla podána, aniž by byl spolek zpěvácký\naneb výbor jeho o této věci jakési vědomosti měl. Ar-\nchivu takového u spolku tohoto nikdy nestávalo; avšak\nsvobodno budiž pánům skladatelům aneb spolkům zpěvá-\nckým, by se, pakli své skladby zaslati aneb nové sbory\nobdržeti chtějí, obrátili, jelikož už p. Pošmourný čle-\nnem tohoto spolku více není, přímo na přednostu muž-\nského zpěváckého spolku v Praze, p. doktora Karla\nHess a, kterýžto vždy ochoten bude, k podpoře zpěvu\nnárodního veškerým žádostem vyhověti.\nv\nZpěvácký spolek Cesko-Lipský zpíval při\nhudební produkci dne 6. t. m. také českou píseň: „Kde\ndomov můj,\" jak „Leipaer Wochenbl.\" píše, s vřelým\ncitem.\nv\nVelký orkestralní koncert Zofínské akade-\nmie, jenž se v ponděli dne 14. května řízením nového\nředitele, panaFr. Skroupa, v sále na Zofíně k oslavení\njmenin J. V. arcivévodkyně Žofie odbýval, náleží zajisté\nk těm nejvelkolepějším, které se od časů Jelenových dá-\nvaly. Mimo slavnostní pochod od Fr% Skroupa, výtečně\nprovedený, slyšeli jsme arii „Jerusaleme!\" z „Paulusu\"\nod Mendelssohna v češtině, jižto sl. M. Soukupova\ns citem as rozvahou zpívala, dále proveden byl výborný\nsbor „Viaticum in domino\" od W. A. Mozarta s pracisí\na přiměřenými nuancemi. Nejhlavnější číslo byla však\ndevátá synfonie se závěrečním sborem C-dur od Bee-\nthovena. Toto velkolepé, klassické dílo jest zajisté pro\nkaždého ředitele, jemuž i ty nejlepší síly pohotový jsou,\nnejtěžší úlohou; tím více však slouží to panu Fr. Skrou-\npovi k pochvale a zásluze, že už v prvním koncertě pod\njeho řízením s nestejnými sílami mistrovský tento plod\ns velkou obezřelostí provedl a tím v naději nás potvrdil,\nže se časy Jelenovy v Žofínské akademii bezpochyby na-\nvrátí. Účinek této synfonie, jejížto solové kvartetto větší\nsprávností ještě více získati mohlo, byl mohútný a uchva-\ncující. Tu přesvědčil se každý o rozdílu synfonií Haydna\na Mozarta od Beethovenových. Haydn líčí vše prosto-\nnárodní, je ve svých plodech dětinsky vesel, žertovný,\nhravý, jovialní, rozmarný; avšak vždy všeobecně srozu-\nmitelný. Mozart sahá vzletuplněji, velkolepěji, jasně za-\npleteněji, ušlechtileji do vyšších všeobecných citů bez\nprudkosti, bez ohromení s důstojným povznešením. Bee-\nthoven mísí hrdiny, duchy, kouzelníky a vily do davu\nlidí, kmitá bleskem v čiré noci nad vrchy a plodným\núdolím; je hlubokomyslný a líčí všechny výjevy nejži-\nvějšími barvami. V synfonii Beethovenově účinkovaly\nslečny Soukupova, Panatovičova, pánové Reichl a K. Stra-\nkatý. Výsledek koncertu byl velmi příznivý a pan F.\nv\nSkro u p co ředitel došel velké pochvaly.\nHudební literatura. Třetí sešit „Záboje,\"\njenž 1. června vyjde, obsahovat bude tři čtverozpěvy,\ntotiž: „Vlastenka\" od Hynka Vojáčka, člena dvorního\norchestru v Petrohradě, „Společenská\" od zesnulého Fr.\nLáblera, a „Přání milence\" od Vác. Horáka. Pro\nčtvrtý sešit uchystán jest nový čtverozpěv „Pozdravení\npěvcovo\" od našeho slovútného W. H. Veita a nová\nkvartetta jiných výtečných skladatelů: FY Kavána, L.\nZvon ale, J. Benonibo z Dubu, Th. Hradského\nz Berlína, Fr. Vog I a, M. Nováčka, Fr. Suchánka\nz Drážďan, F. Gernera ze Sušic atd.— Nákladem čin-\nného Rob. Veita v Praze vyšly dvě nové skladby pro\npiano od chvalně známého Fr. Pivo dy, totiž: Trans-\nskřipce na národní píseň „Andulko, mé dítě\" (stojí\n54 kr. r. c.) a Capriccio serioso pro piano (stojí 70 kr.).\nPonechávajíce sobě zevrubnější posouzení těchto skladeb\nna jiný cas, podotkneme toliko, že piecy tyto zdařilým\nprovedením a půvabnými myšlenkami vynikajíce všem\nmilovníkům klavírní hudby vítány budou.\n*) Zprávu tu podal nám sám p. Pošmourný, bývalý archivář\nPražského mužského zpěv. spolku. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119", "page_fin": "120", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.8.2", "titre_corps": "(H.*) Z Kolína. (Zpěv. spolek.) Dne 5. května", "titre_sommaire": "(H.*) Z Kolína. (Zpěv. spolek.) Dne 5. května", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.7", "debut_caractere": 3696, "fin_caractere_exclue": 5988, "texte": "(H.*) Z Kolína. (Zpěv. spolek.) Dne 5. května\npodal nám zdejší výtečnými hlasy vynikající mužský zpěv.\nspolek opět důkaz své výkonné způsobilosti. T>ž uspo-\nřádal J. Em. panu kardinálu arcibiskupovi knížeti Schwar-\nzenbergovi, jenž na své letošní visitační cestě několik dní\nv našem městě prodlel , pěkné zas ta veníčko. Ze\nzborň slyšeli jsme „Hymnu národu českého\" od J. L.\nZvon are (z Varyta a Lyry) a zbor od Jelena/ pak\nněmecké zbory od Zoítnera (Das Gebet der Erde) a\nKreutzera (Der Tag des Herrn). Veškerá čísla byla s ta-\nkou silou a plností tónů přednášena, jak se to jen od\ndokonale vycvičených pěvců očekávati může. Spolek náš,\njenž už dvě leta trvá, čítá 35 účinkujících a 70 přispí-\nvajících údův. Co nevidět uslyšíme nové čtverozpěvy\nze „Záboje.\" Spolek opatřil si čtyry exempláry\ntéto sbírky; nebot jest přesvědčen, že nikdo za tak levný\npeníz (sešit 40 kr. nov.) opisovati nebude.\n(. ?) Z Náchoila. (Koncert p. Ad. Pozděny\nhudební sbor.) Náš výtečný rodák, pan Ad. Po zděn a,\nuspořádal ode dne 22 dubna se svou chotí Bertou roz.\nJagro v o u, koncert, jenž nám milé zábavy poskytl. Pan\nAd. Pozděna, co obratný pianista znám, přednášel toliko\nskladby český ch neb slo vansk ých k o m p on is t ň v;\nSchlachlgesang od AI. Dreysehocka op. 84., balladu\nG-moll od Chopina, nocturnu od Schuíhofla (op. 11.),\nserenadu od W. H. Ve i ta, koncertní valčík od Bed. Si-\nmáka, pak etudu a fantasii svého vlastního útvoru a\ndošel veliké pochvaly. Pan koncertista byl za svou krás-\nnou hru ipnohokráte volán a přidal ku konci ještě jednu\nsvou polku, která se velice líbila. Velký účinek zbudil\ntýž umělec také koncertním valčíkem od Bed. Simá k a,\njejž s velkou bravourou provedl. Mimo to zpívala paní\nPozděnová písně od B. Kittla, Schuberta a Davida\nvýborně a byla pochvalou odměněna *). Naposled sly-\nšeli jsme jednu ouverturu, 1 čtverozpěv a elegii pro pi-\nano a housle, kteroužto poslední skladbu paní Pozdě-\nnová s panem Kočím (housle) neúhonně a pěkně před-\nnesla. Kéž by iv jiných městech příklad p. Pozděny\nnásledovali a skladeb českých skladatelův si všímali!\n\n*) Račte nám častěji dopisovat. Red.\n*) Paní Berta Pozděnová zpívala také v Praze u veřejných kon-\ncertech s poschvalou. Když Cecilský spolek poprvé úlomek\nz Rienci provozoval, zpívala p. Pozděnová partii „posla míru.\"\nRed."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2693, "texte": "Pan K. Kejklícek mladší zřídil a za několik\nměsíců vyučil nový z bor hudební ze samých mladi-\nstvých jinochů a několika chlapců sestávající. Slyšíce,\njak prvního května cistě před domy čelnějších p. úředníků\nhrají, obdivovali jsme se té nesmírné pilnosti, chuti a trpě-\nlivosti, jak jejich učitele, který mimo to i znamenitou\nčástku svých peněz na hud. nástroje, rausikalie vynaložil,\ntak i chvalné vytrvalosti všech 26 jinochů. Snaha\np. Kejklíěka byla náležitě a vděčně ode všech jak ducho-\nvních tak i světských pánů představených i p. měšťanů\nuznána a oceněna.\n(K. L.) Sedlec v Táborsku. (Hudební poměry.) 1\nnaše město chce míti svého dopisovatele do Dalibora a\njelikož se péra až dosud žádný neuchopil, činím já to,\nkoje se nadějí, že mi svého casu možná bude o zdejších\npoměrech hudby častěji zprávy podávati; neboť nyní na-\nskýtaje se málo látky k dopisování *). Mohl bych Vám sice\npsáti o našem ochotnickém divadle, jež zasloužilý ře-\nditel pan Antonín Hrdý ku prospěchu raněných vo-\njín ň uspořádal; mohl bych i provedení kusů krásně pro-\nvedených zevrubněji rozebrati, ba mohl bych i podo-\ntkňouti, že velectěný ředitel divadla, p. Ant. Hrdý, od\nslavného náměstnictva za svůj blabocinný skutek zaslou-\nžilé pochvaly dosel; avšak nac podávati zprávy, které ji-\nným časopisům přísluší. Začnu tedy o hudbě, která se při\ntéchto divadelních kusech provozovala. Dávaly se ouver-\ntury k operám „Zampa\" „Náchtlager bei Granada\"\n„Tannhauser\" „Lobengrjn\" a jiné menší kusy. Výběr\nhudebních kusů podal náš výtečný p. Hrdý, jeuž co zna-\nlec a podporovatel hudby zvláště však kostelní znám jest.\nVy ovšem řeknete, proč se neprovozovaly také skladby\nceských neb slovanských skladatelův, n. p.\nouvertury od V. Tomáška (Serafína), od Tittla a Fr.\nSk roupa (na české národní písně), J. J. Aberta\n(k opeře Anna v. Landskron), od Glinky (k opeře Život\nza Cara) atd., než hned Vám toho udám příčinu. Ne-\nmáme nikoho, kdo by nám skladby takové v Praze opsati\ndal; avšak až zřízen bude v Praze kancelář pro pře-\nkládání a opisování, tu i naši hudebníci si výtečné\nskladby ceských a slovanských skladatelů opatří. Co se\nprovedení a přednesení ouvertur týce, bylo neúhonné a\nv skutku uhlazené; neboť sběhlost a schopnost, ráznost\na správnost našich pp. hudebníků je vůbec zde známa a\nstala se i pořekadlem, neboť hrajou-li v okolí zdejším\nkocující hudebníci nesprávně, říká se vždy „To nejsou\nhudebníci ze Sedlce,\" jelikož naše krajina velebí\nSedlec co matku hudby. Na den 1. května slyšeli jsme\nnaši výbornou hudbu, kteráž nás tím více zajímala, anto\npod šírým nebem provozována byla. Co nejdřív promlu-\nvím o zdejší hudbě kostelní.*'*)\n\n. *) Jste nám co dopisovatel vždy vítán. Těšíme se na Váš\ndopis. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.8.3", "titre_corps": "Lublaň. Dne 13. dubna uspořádán byl filharmonický", "titre_sommaire": "Lublaň. Dne 13. dubna uspořádán byl filharmonický", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.8", "debut_caractere": 2695, "fin_caractere_exclue": 5034, "texte": "Lublaň. Dne 13. dubna uspořádán byl filharmonický\nkoncert ku prospěchu učitelů jednoty pánu Antonína\nNedvěda, Zappe a Kloma. Mimo kusy pro piano\nod WiUinersa a Liszta slyšeli jsme duo pro soprán a\nbass z Hugenoty jež jistá zdejší dilettantka s p. A. Ne d-\nvědem s pochvalou přednášela.\nLipsko. Ferd. Hiller, jenž ředitelství koncertu\n„Gewandhausu\" převzíti měl, nepřijal je a zůstal v Ko-\nlíně nad Rýnem.\nLoildyn. Kovová socha F. Mendelssohna Barthol-\ndyho byla dne 4. května v Sydenhamu odkryta. Této\nslavnosti předcházelo v krištálovém paláci provedení ora-\ntoria „Eliáše\" pod vedením Costy. Poěet spoluúcinkují-\ncích byl as 3000. Sola přednášely dámy Parepa, Row-\nlandova, Palmerova a Sainton-Dolbyova, pak pánové S.\nReeves, Belletti a Thomas.\nNizza. V „Teatro reále\" dávala se dne 10. dubna\nnová opera „M ar i a Tad o ra od ruského skladatele\nKacperova s velkou pochvalou. Týž skladatel dosáhl\nsvým dílem tím většího triumfu, jelikož Italiáni cizím\nskladatelům tím méně přejí. Velká část melodií vyniká\nhloubkou citu a uměleckou cenou, co zatím sbory drama-\nticko-hudebním efektem do celku trefně sahají. Pan\nKacperov řídil osobně operu svou a obdržel od císařovny\nruské zde prodlévající drahocenný prsten darem.\n(P. N.) Z Olomouce. (Beseda.) Ve středu (9.\nkvětna) odbývala se v místnostech městské střelnice beseda,\np. J. Javorníkem uspořádaná. Nejvíce se vyznám en ala sl.\nVeinerova výborným přednesem Rubešovy deklamovánky\n„Obrana ženského pohlaví\" a pan Čánský mistrovskou\nhrou na křídlovku (FJugelhorn). Jim důstojně po boku\nstojí sl. J. Mukova, národní písně s citem a líbezným\nhlasem přednáševší a pan Javorník, jenž velmi uměle a\nkrásně improvizoval předložené mu národní písně. Sl. A.\nMiikové a p. Švandovi, jakož i orchestru dostalo se za-\nslouženého potlesku.\nVideu* V sobotu dne 12. přibyl sem z Petrohradu\nAnt. Rubinstein a zdrží se nějaký cas v okolí zdejším,\nby svou operu, jejížto dva akty juž složil, ku konci při-\nvedl. Předmět k opeře vzat jest z Beckova „Janko\" a\nděj je v Ukrajině. Co nevidět vyjdou od A. Rubinsteina\noratorium „Ztracený ráj\" u Senffa, synfonie A-dur, pak\nkvintett pro piano a dechové nástroje u J. Schuberta.\nŘeditel divadla Lumley z Londýna nabídl horvátskému\ntenoristu Stegrovi vlastně Stazici 4000 lib. šter. ročního\nplatu. Fr. P i vod a uspořádal dne 15. t. m. zde dru-\nhou slovanskou besedu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.8", "debut_caractere": 5036, "fin_caractere_exclue": 5087, "texte": "Listárna.\nPanu dop. v Buděj. Pošlete jinou skladbu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-05-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-05-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.2.10", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jesť dvojitá notová příloha, obsahující dva sbory od Fr. Pívody,", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jesť dvojitá notová příloha, obsahující dva sbory od Fr. Pívody,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.8", "debut_caractere": 5089, "fin_caractere_exclue": 5244, "texte": "K tomuto číslu přiložena jesť dvojitá notová příloha, obsahující dva sbory od Fr. Pívody,\njejichžto ostatní chybící hlasy u příštího čísla přiloženy budou."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.1", "texte": "Píseň.\nOldřich Ch—k.\nOko, ach ty oko,\nNebes jasné světlo,\nV jehož mocné záři\nSrdce mé zas skvětlo.\nSkvětlo jako palma\nStinné ve oási,\nV jejíž chládek kvítka\nLétavá se sází.\nZ nich vyznívá píseň\nMysli potud tajná,\nAle přenadějná,\nSrdci blahodajná !\n\nCo se žádá od varhaníka a jakého jsem nalezl.\nPodává K—ý.\nVelmi často se stěžovalo na venkově a neméně\nv našem hlavním městě na špatnou varhanní hru a sku-\ntečně se vším právem. Hledala se toho příčina bud\nv okolnostech, že varhaníci jsouce z větší části učitelové\nz ohledu svého namahového úřadu varhanní službu jen\nza mimotní věc považují a ji tedy ledabylo odbývají;\nbud v tom, že se jim příležitosti nedostává, by jen ta\nnejpotřebnější studia v tomto oboru konali.*) Na varha-\nníky dají se ovšem nižší a vyšší požadavky činiti.\nPrvní požadavek týká se správného odehrávání přede-\npsaných chorálů a k nim příslušných předeher, meziher\na doher; zaujímá tedy technickou část varhanní hry;\ndruhý požadavek vztahuje se na posvátný přednes var-\nhaníka, jenžto mysl posluchače od hrudy zemské k ne-\nbeské výsosti povznésti má; žádát se tedy technicky\nneúhonná, dokonalým vkusem vytříbená a zpobožnělá hra.\nJak dalece naši varhaníci těmto požadavkům vy-\nhovují , nechci naprosto rozbírati; neboE stížností o\nšpatné varhanní hře bylo a jest až příliš mnoho a po-\nnechávám tu laskavým čtenářům, aby bud s mým zde\nvysloveným míněním souhlasili aneb nic; toliko to musím\npodotknouli, že jsem příhodou smutné zkušenosti\nv ohledu tomto nabyl.\nPřed nedávnem, bylo to v úterý, byl jsem přítomen\nmši v 6 hod. v jistém zdejším chrámu odbývané. Konaje\npobožnost nemyslil jsem, že bych v ní tak značně rušen\nbýti mohl, jako v tomto chrámě. Když už obětování\nukončeno bylo, slyšel jsem teprv, jak varhany zazněly\na nemohl jsem si to jinák vysvětliti, než že varhaník pozdě\npřišel. Předehře varhaníkově předcházelo několik minut\ntrvající hučení pedalní píšfaly a na to, když se konečně\nmanual s otřepaným úvodem toniky a dominanty (starý\ncop) ozval, slyšel jsem směsici jalových, nesprávných,\nba ani v zevnějším spojení nestávajících akkordů, kteréž\nbyvše několikráte oběma rukama opakovány, konečně\nsvého žádoucího poklidu aneb jak se říkává „rozve-\ndení\" —na tonickém trojzvuku dosáhly. Dojem takové\nvarhanní hry líčiti, neleží v mé moci. Každý, komu se\njuž příležitost naskytla, dobré varhaníky slyšeli, před-\nstaví si snadno výsledky nejistého na pouhé náhodě\nspočívajícího tápání na manualu a snadno uhodne, jak\ndalece si tento varhaník důstojnosti svého úřadu po-\nvědom byl. Přitom nesmím opominouti, že pedálu po\nnastoupení úvodního akkordu více juž nebylo slyšeti.\nNa to následovala, nemýlírn-li se, dobrá píseň k sv. Anně:\n„Já jsem si vyvolil,\" byla ale tak zohyzděna, že nebylo\ns to, píseň samu od vložených, na prosto neslušných a\nkaždý hudební sluch urážejících meziher rozeznati; též\ndohry byly na týž způsob kombinovány a varhaník za-\nběhl při tom, nejstrašlivějších kvintových a oktavních\nparallel užívaje, až k tóninám 6. stupně a klopýtnul na to\nk hlavní tónině, kterou takřka za vlasy přitáhnul, aby\ndruhou sloku na týž ducha- a vkusoprázdný způsob\nodehrál. Co se dále dělo, nemohu říci, neboť chtěje se\nzlosti vystříci, musel jsem z chrámu odejiti.\n\n*) Méně sběhlým varhaníkům odporučujeme za tou příčinou\n„katolického varhaníka\" od Jos. Fdrstera, jenž\nu Rob. Veita v Praze vyšel a dosud šest sešitků obsahuje. Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.2", "texte": "Tázal-li by se kdo po onom chrámě: aneb cli lei-li by\nse někdo o tom osobně přesvědčili, sdělím mu, že to\njest náš nádherný chrám u sv. Víta, kde se ná-\npodobná prostopášnost tropí.\nV Praze, dne 10. května 1860.\n\nJosef Mysliveček.\nŽivotopisný nástin, sepsal Dr. Frant. Lad. Rieger.\n(Pokračování.)\nJeho neobyčejný a při tom zvláštní způsob\njeho dojemná ráznost působily Wlachům nezvyklou\nrozkoš, a v Turíně, Milane, v Pavii, v Neapoli, Flo-\nrencii a v Římě uvítali Vlaši s potěšením as pochva-\nlou jeho díla; ba i do Němec se sem i tam již dostá-\nvala. Když se nádherné divadlo v Pavii dostavělo, po-\nzvali tam Myslivečka, aby jim k slavnému otevření no-\nvou operu složil, as nadšením přijali dílo jeho. Mysli-\nveček byl živ jako v opojení nějakém. Přejížděje\nz města do města provozoval všude nové skladby své.\nRoku 1769 složil Hypermenestru pro Řím, r. 1773\npovstala opera Homolo et Ersile pro Neapoli, a v témž\nroce ještě Demelrio pro Pavii a Antigone pro Turin.\nRoku 1774 Arlaserse pro Neapoli a Atlide pro Pa-\ndovu, r. 1775 zas dvě opery pro Neapoli, Exio a De-\nmofonle. Roku 1778 po svém návratu z Mnichova\nsepsal zase pro Řím Olimpiadu, ve kteréž zvláště\nslavná arie: ySe cerca, se dice, Vamico dorte\"*\nŘímany k záchvatu a jásání přivedla. Všude se klaněli\nmladému mistrovi, všude ho slavili a skvostnými dary i\nhojnými odměnami za jeho práce dařili. On tonul\ntakořka ve štěstí. Což divu, že i rozkoší, jež se mu\nv, krásné, bohaté a bujné Ralii všude v nejrozmanilěj-\nsích formách naskytovaly, užívali počal. Sláva jeho\nrostla ještě neustále.\nPověstná zpěvkyně Catarina Gabriela „la Cuo~~\ncheliná'' řečená (proto že byl otec její kuchařem u\njednoho kardinala), žačka velikého básníka Metaslasia,\na sama dle uznání všech znatelů jedna z největších\nzpěvaček všech věků , jinak žena velmi rozmarná a\nsvévolná, získala si slávu svou nejvíce výborným před-\nnášením skladeb Myslivečkových. Josef Maxímilian, vu-\nlenec Bavorský, veliký znatel hudby , kterýž byl tolik\nchvály o zpěvohrách Myslivečkových od Vlachů zaslechl,\nžádal si také skladby jeho na svém divadle slyšeti;\ni pozval ho tedy r. 1777 do Mnichova, a ctil jej zde\ni díla jeho velice. A však po jeho smrti nechtěl se\nMysliveček déle v Němcích zdrželi, neboť se v něm\nzmáhala touha po krásné Itálii, kterouž si byl co dru-\nhou vlast zamiloval. Tam pod lim věčně jasným blan-\nkytem, v tom čistém lahodivém vzduchu, tam byla jeho\nblaženost, a nejoblíbenější sídlo jeho nebeská Neapole,\n0 níž sami Vlaši praví, že kdo ji jednou spatřil, lehko\numříti může. Arcikníže Ferdinand pozval jej k sobě.\nU něho komponoval zase několik oper, kteréž se jak\nobyčejně s velikou pochvalou provozovaly. Na to spě-\nchal zase do svého milého Říma. Zde ve světovládné\nRomě na piazze del popolo stojí řada nádherných pa-\nláců. Jeden z těchto domů náležel našemu Myslivečkovi.\nZde žil v lůně rozkoše a nádhery zde jej navště-\nvovali umělci a básníci k veselým besedám, zde strojil\nsvé bohaté hody, k nirnžto šlechtu Římskou a výtečníky\nvšech stavů zváti obyčej míval. Tu nešetřil žádného\nnákladu a žádné tisíce. Jsa muž velkodušný a dobro-\nmyslný přál všem lidem u sebe všelikého potěšení,\njakož i sám rozkoše velmi miloval. Peněz nevážil si\nnikdy; tisíce marně rozházel, a zvláště kde mu šlo o\nčest a slávu, neznal žádné míry. Umělcům, kteříž jeho\nmyšlénky dle jeho žádosti vyvésti uměli, odměňoval se\nza to v pravdě knížečky.\nJakž se mohlo jinak díti, než že při tak neroz-\nváženém života spůsobu pramen bohatství svého do\nsucha vybrali, ba co horšího, že nemírným užíváním\nrozkoší i sil svých pozbýti musil?\nKdyž byl netoliko všecky své skvostné dary, jež\nbyl od králů a knížat dostal, i bohfdé příjmy své, ale\n1 otcovské z Prahy mu poslané jmění promrhal, začal\nsi dluhy pomáhati, aby v obvyklém a oblíbeném svém\nrozkošném životě žádných změn dělali nemusil a že\nv ten čas již méně pracoval, upadl vždy hloub a hloub\ndo rukou záhuby. Nesnáze jeho rostly neustále\nkonečně nechtěl nikdo již půjčovati, a Mysliveček musil\nnejednou s nedostatkem zápasiti. Y ten čas byl právě\ndokonal operu svou Armidu, kterouž byl skládal na\npozvání do Milána pro divadlo alla Scala. Měla se\ns neslýchané skvostnou a nádhernou výpravou provo-\nzovati, a maestro Venatorini byl vyzván, aby provedení\nosobně řídil. Kdož ví, má-li se to pokládali za skutek\nspůsobený nějakou závistnou stranou, anebo má-li se\nto vyložili za následek obyčejné u Vlachů vrtkavosti,\nkteráž jimi tak divně zahrává, že téhož skladatele,\nkteréhož včera vy pískali, den na to do nebe vynášejí,\na naopak anebo bylo-li provození se strany pěvců\nšpatné, aneb bylo-li konečně toto dílo Myslivečkovo\nv skutku tak nezdařilé a chatrné zkrátka: Ármida\njeho ukrutně propadla.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.3", "texte": "Mávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO přednesu.\nK správnému přednesu sluší dále: dbá ti na slova\nve vétě nejdůležilější. To jsou ta, jež hlavní pojem\nvyrážejí. Tóny připadající na taková celná slova se\nmusí o něco silněji udat, ano může se i na notě trochu\nv\nprodlít. Setření toho bude zprvu trochu těžké, vyplyne\nvšak z toho hlavně ten užitek , že se dílky navyknou\npři zpěvu dávat pozor na slova a nebudou zpívat, jak\nse to dost často stává, bez rozmyslu.\nCo se týče znamének, jimiž se přednes naznačo-\nvává, o těch budiž podotknuto, že jsou taktéž bedlivě\nk pozorování, že však ale nepostačují ve všech přípa-\ndech. Se zrněnou v síle neb přizviufením tónu cekat,\naž to některé znaménko udá, není radno, an někde do-\ncela žádných není a někde jen skromný počet. Měl by\nv takových případech zůstat nápěv beze všeho střídání\nslabých tónů se silnými ?\nNení třeba, aby učitel obeznámil dítky s vícera\nznaménkami přednes naznačujícími, než těmi nejoby-\nčejnějšímu To jsou piano (slábě), forte (silně), jež se\nznamenají zkráceně s p a f, a vztahují se na vély;\ndále: crescendo (přibývání), decrescendo (übývání),\npro něž jsou znaménka <, > aneb zkrácené cresc.\na decresc. I ty se vztahují na celé věty. Vyražení\njednotlivých tónů se znamená > neb A aneb začáteč-\nními písmeny slova sforzando: sfz; to požaduje trochu\nznačnější vyražení tónu, než pouhá znaménka > <•\nJinými znaménkami neobtěžuj prozatím učitel dítky.\nTuším že nahlédne důmyslný učitel, proč jsme\npoložili částku o přednesu na tomto místě. Stalo se to\nproto, an se domníváme, že učitel předvezme co možná\nnejdříve krátké a lehké písně, aby prodléváním při pou-\nhých cvičeních dítky neztratily chuti k zpěvu. Ovšem\nže bude brát malé písně více ještě jen co povzbuzení\na jaksi pro okřáni po předvzatých cvičeních, a bude\nvolit jen takové písně, v nichž nepřichází žádné cizé\ntóny, jako jsou ku př. chrornatické. Jelikož jsou všecky\nmelodie v dur za nynějších časů lidu mnohem pří-\nstupnější, bude i radno, aby učitel dával zprvu dítkám\npísně jen v dur-tonu. Písním v mol-tonu bude třeba\npředeslat zvláštní přípravu.\nNa závěrku tohoto oddělení radíme ještě jednou\npp. učitelům, aby dali často zpívat durškálu spůsobem\nsvrchu položeným, jakož i rozloženě trojzvuky a\ndominantní septakord a sice jak od jednotlivých žáků\ntak i od celého sboru. Užitek, jež z toho uplyne, se\nukáže záhy a odmění jak učiteli tak žákfim.\n(Pokračování.)\n\nRuská hudební společnost v Petrohradě.\nJak známo 5 stávalo v Petrohradě od r. 1840 až\ndo roku 1850 synfonickě jednoty, jejížto stanovy od\nc. vlády ztvržěny byly; sestávala! z ochotníků a také\nz ochotníků byl orkestr sestaven. Účel jednoty této\nbyl skladby klassických mistrů provozovali a obecenstvo\ns nimi seznámiti. Z rozličných důvodů však zanikla r.\n1851 tato jednota vyhradíc si, že při příznivých okol-\nnostech opět do života vstoupí.\nPovzbuzením pánů Ant. Rubinsteina, Kologri-\nvova a Lavoniusa sešlo se loňského roku (1859)\nněkolik členů zaniklé jednoty u hraběte Vělhorskěho\na ustanovilo se na tom, aby jednota se opět obnovila\na vyvolili si k tomu cíli nové ředitele: hraběte M.\nVělhorskěho, B. Kologrivova, A. Rubinsteina, D.\nKansina a J)\\ Siasová. Mužům těmto odevzdána byla\nknihovna a odkazy jednoty a bylo jim uloženo, by\nstanovy prohledli a změnili, aby jednota požadavkům\nhudební společnosti vyhovíc znova do života vstoupili\nmohla.\nNoví ředitelé navrhli plán, jenž od c. vlády za\ndobrý uznán a dne 1. května 1859 stvrzen jest. Jednota\nlato jmenuje se nyní: Ruská hudební společnost*, a její\nhlavní účele jsou: Vzdělávání a povzbuzování vlasten-\nských talentů, rozšiřování důkladného porozumění hudby\nu obecenstva nejvýtečnějším co možná provedením skla-\ndeb všech skol, všech ěasii a všech mistru, zvláště\nale školy klassickě, vypisování cen za skladby všech\ndruhů, které poctěny býti mají zlatými a stříbrnými\nmedaillemi, jakož i peněžnými odměnami, začátečníkům\nmožnosti poskytovali, by své skladby slyšeli a je obe-\ncenstvu předvedli, mladé talenty k jejich dokonalému\nvzdělání na útraty jednoty do ciziny posílati; doplňování\na obohacování knihovny; držení všech hudebních časo-\npisů jakož i nejlepších kněh hudebního obsahu.\nObyčejní členové, kteří 15 stříb. rublů ročně\nplatí, mají právo deset synfonických koncertů zdarma\nnavštívili, knihovny a časospisů užívali a ve všeobecném\nročním veřejném sezení hlasovati. Skuteční členové\nplatí 100 siř. rublů ročně, mají právo, všem hudebním\nprodukcím jednoty, u př. synfonickým koncertům, kvar-\ntettnim zábavám, oratorium atd. zdarma přítomni bý9\na mají hlasní právo v sezení. Osoby, kteréžto větš1\nčástky 1000 stř. rublů věnují, požívají všech svrchu\nudaných práv a jejich jména jsou vyryta na mramoro-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.4", "texte": "yých plochách s zlatými písmeny v sále a jmenují se\n„Ochráncové jednoty\nŘeditelové (5 na počet) jsou na dvě leta voleni,\npo kterémž čase dva z nich vystoupí a sami své ná-\nstupce ustanovují. Každý ředitel má kandidáta, jejž ře-\nditelové volí. Ředitelové s kandidáty tvoří komité.\nVšechny otázky rozhodují se v komité určitě většinou\nhlasů. Mimo to volí se komise, sestávající z nejlep-\nších vlastenských hudebníků města, též na dvě leta, by\nposuzovali zaslané skladby o cenu se ucházející a by\npřispěli radou ředitelům hudby v záležitostech programů\nku koncertům a vypisováním cen atd. Pro první čas\njest svrchu jmenovaných pět ředitelů voleno; jejich\nkandidáti jsou: Lavonius, _, CA. ,\nV\nkníže Galicin a Stelkov. Komise sestává z knížete\nOdojevského, Dargomijského, Tolstoje, ,\nCA. Schubertha.\nSpolečnost stojí pod bezprostřední protekcí velko-\nkněžny, paní Heleny ruské.\nV každém z těchto 10 synfonických koncertů musí\nbýti číslo od ruského skladatele a dle možnosti má\nv každém koncertě ruský umělec spoluúčinkovali.\nSpolečnost snaží se, by každoročně 10 velkých\nsynfonických koncertů, 6 komorních zábav a 2 oratoria\nprovedla. Tohoto roku nedávala se z nedostatku času\nžádná oratoria. Programy 10 koncertů v této saisoně,\nkteré řízením A. Rubinsteina uspořádány byly, jsou:\nV prvním koncertě: Ouvertura z opery „Ruslan\na Ludmila\" od Glinky; chor z Jefty od Handla, kon-\ncert pro piano s orkestrem od Rubinsteina, finále\nz opery „Loreley\" od Mendelssohna a synfonie F-dur\nod Beethovena.\nV druhém koncertě: Ouvertura k „Anakreoru\"\nod Cherubiniho, arie z oratoria „Josef\" od Handla,\nterzett pro soprán, tenor a bass od Dargomijského,\nkoncert pro piano (Es-dur) s orkestrem od Liszta,\nromance od DargomijskéhoaVěUxorského, synfonie\n(C-dur) od Fr. Schuberta.\nV třetím koncertě: Ouvertura z „Athalie\" od\nMendelssohna, kantata pro podvojný sbor od Filipa Em.\nBacha, Valašský tanec z opery ~ \" od\nVěrstovskěho, kající píseň a Ruinen von Athén od\nBeethovena, synfonie (B-dur) od Schumanna.\nV čtvrtém koncertě : Synfonie „Weih§ der Tóne\"\nod Spohra, scherzo pro orkestr od C. A. Kuje, arie\nz opery „Mitrane\" (1856) od Rossiho, „Le Reve\" fan-\ntasie pro cello od Romberga, romance od F. Schuberta,\nAlaryho a Gordigianiho, koncert (Es-dur) od Beethovena,\nouvertura k „Euryantě\" od Webra.\nV pátém koncertu: Ouvertura k tragedii „Cholm-\nský\" od Glinky, scéna z opery „Orfeus\" od Glucka,\nkoncert (E-dur) pro piano od Moschelesa, písně od\nDessauera a Schumanna, kantata „Lauda Sión\" od\nMendelssohna a ouvertura z opery „Olympia\" od\nSpontiniho.\nV éestém koncertu'. Ouvertura k „Faustu\" od\nRich. Wagnera, arie z opery „ \" od Dargo-\nmijského, koncert (E-moll) od Mendelssohna, arie ze\n„Stvoření světa\" od Haydna, koncertní kus pro piano\nod Webra a synfonie B-dur od Beethovena.\nV sedmém koncertu: Ouvertura k „Struensee\"\nod Meyerbeera, scherzo pro orkeslr od M. P.\nského, arie z „Kouzelné flétny\" od Mozarta, polonaise\nod Liszta pro orkestr uspořádaný, od Webra, romance\nod Gurileva, synfonie (D-moll) od Schumanna.\nV osmém koncertě: Ouvertura „Im Hochland\"\nod N. Gade, introdukce z opery „Ruslan\" od Glinky,\nkoncert pro piano od Litolfa, chor z opery-\nský plenníkíCod A. Kuje, „La fuite en Egypte\" od\nBerlioze, „Les Preludes,\" synfonická báseň od Liszta.\n(Dokončení.)\n\nSlovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\nMše E-moll.\n»\n(Pokračování.)\nKriste elejson je zde co zvláštní věta zpraco-\nvána. Je to solové duo pro alt a tenor, jež varhany,\nviolon a cello doprovázejí. Na rozdíl k předešlé větě\nzvolil zde Brixi parallelní tóninu (G-dur) a f takt (an-\ndante). Tenor přináší themu, na závěreční notu její\nvstoupí alt, v dominantě přinášeje odpověd, ku kteréžto\ntenor takřka protivu tvoří. Když byl alt svou odpověd\nukončil, kráčejí oba hlasy v ustavičné svornosti dále,\ndotknou se tóniny H-moll, pak A-moll a opět G-dur,\nodkud' se pak do dominanty od E-moll übírají a tam\nkončí.\nBass kráčí karakteru této větě z úplná odpoví-\ndaje šíře než v Kyrie. Th Christe ,\njsouc podporováno jasnější toninou G-dur, vyjadřuje\npevnou důvěru. Na ~Christe\" následuje opět svrchu\nprobrané Kyrie.\nJak už v úvodu podotknuto, má též tato mše\n„Gloria.\" Zamýšleje však toliko v mších o posvátném\nbase postním přicházejících mluvili, pominu tuto větu\npodotýkaje, že i zde melancholický tah, jenž z celé\nmše vysvítá, nalezti možná.\nCredo je do E-moll (£ andante). Soprán (solo)\npřivádí slova „Patrem omnipotentem\" a sice slova"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.5", "texte": "„Patrem\" v tonice a přejde i hned se slovem omnipo-\ntentem do G-dur, načež alt a tenor v docela určitém\nzpůsobu takřka tóninu G-dur odůvodňujíce a sesilňujíce\nslovy „factorem coeli et terrae odpovídají. Bass vychá-\nzeje z G-dur pronese slova „visibilium omnium et\ninvisibilium,\" k nimž se po dvou čtvrtích soprán se\nslovy „et invisibilium\" přidruží.\nMezi tím, co tyto dva hlasy úplnou závírku v to-\nnice (E-moII) tvoří, nastoupí tenor se slovy „et ex patře\nnatum\" a činí poloviční závírku, na nižto dva hlasy\n(soprán a alt) slova „ante omnia saecula\" pronesou.\nSotva že tyto poloviční závírku dokončí, nastoupí bass\nse slovy „Deum de Deo,\" načež tenor slovy „lumen\nde lumine\" a alt „Deum verum\" odvětí. (Tenor od-\npovídá bassu a alt tenoru v kvintě).\nPři tomto malém kanónu je modulace'. Poloviční\nzávírka E-moll, náhle E-dur, to jest dominanta z A-dur\na pak tonika sama a konečně spodní dominanta, kteráž\nse v dominantu G-dur změní.\nChor pronáší slova „de Deo vero\" v G-dur.\n(Pokračování.)\n\nCì\nRubiniho láska.\nVýjev ze života.\n*)\nRubini za mladých let, ještě chudobný a neznámý,\nobdržel jednoho dne list od palermského divadelního\nředitele, návrh mu činící, aby po nějaký čas pohostinsku\nna divadle jeho zpíval. Ačkoli mnoho peněžitého zisku\nz toho nevyplývalo, přece mladý tenorista návrh ten\ns tisícerou radostí přijal a bez meškání do Palerma se\nvydal. Při první zkoušce zpíval u přítomnosti skladatele\nnové zpěvohry arii, schválně pro něho psanou, tak\nchvalitebně, že ředitel i skladatel nanejvejš potěšeni byli.\nTu vstoupila na jeviště mladá dáma Rubini ve\nzpěvu vázne, zardí se, a ústa jeho pouze nesouzvuku-\njicí, sluchu odporné tóny pronášejí, takže všickni pří-\ntomní do hlasitého smíchu se dávají, nevědouce, jak\nsobě náhlou rozpačitost sličného mladíka vysvětlili. Ale\nnebylo skoro také možno spanilejší krasotinku spatřiti,\njako byla signora Fabrova, první zpěvkyně u palerm-\nského divadla. I ona se smála, jako všickni ostatní,\nnenadálé rozpačitosti Rubiniho; ona se však smála jako\nten, jenž ví, že sám příčinou rozpačitosti jest.\nMladý tenorista zatím ještě jednou arii zpívati za-\nčal, a dokončiv ji ostýchavě k sličné dámě přikročil.\nRubinimu Štěstěna přála: vídal sličnou signoru často,\na v krátkém čase oba tak vroucím citem sobě nakloněni\nbyli, jakého člověk v živobytí svém snad jen dvakráte\nschopen jest, při první a při poslední lásce. I chtěli\nmilenci tito na věky srdce své spojití svazkem manžel-\nským, k čemuž by také hned byli přikročili, kdyby\nsignora, dle uzavřené dříve smlouvy, nebyla musela do\nNeapole na cestu se vydati a na divadle tamějším po-\nhostinsku vystoupiti. Za tou příčinou se tedy milencové\nrozloučili, tou nadějí se kojíce, že brzy opět se shledají.\nRubini zpíval skoro každého večera v Palermu,\nnačež uzavřenou smlouvou se ředitelem poután byl, a\nmilenka jeho zpívala zatím v Neapoli. Tak ouplné tři\nměsíce od sebe vzdáleni byli, a větší a větší touha po\nshledání znikala v milujících jejich srdcích. Nenadále\nse nahodilo, že Rubini, všeho zaměstnání na osm dní\nprost, na čas tento se vzdáliti mohl. I vydal se tedy\nrychlorychle na cestu do Neapole, jako u vytržení letěl\ndo obydlí nevěsty a brzy již manželky své všecky\nkomnaty byly smutkem potaženy, duchovní zpívali po-\nhřební písně ona, po níž srdce jeho s nevýslovnou\nvroucností toužilo, spočívala v rakvi!\nNáhlou bolestí takořka smyslů zbaven, vrhnul se\nnebohý Rubini na mrtvolu milenčinu, a křečovitě ji ob-\njav, bez sebe sklesnul. Když umění lékařův opět k ži-\nvotu jej zkřísilo, když mrtvola milenky jeho do klínu\nzemě uložena byla, chtěl nebohý hlasitě naříkati, chtěl\nbez přestání jméno její volati avšak hlas mu po vůli\nnebyl, nemohl než nesrozumitelné zvuky pronášeti; tím\nméně pak na zpěv pomyšlení bylo. Nej vyhlášenější\nlékařové snažili se Rubinimu pomoci, ale nadarmo; ne-\nbohého již i naděje zcela opouštěla, že bude moci kdy\nopět uměleckou dráhu svou nastoupiti.\nJednoho večera po Neapoli se procházeje, nena-\ndále zaslechl v nepatrném domku libezný hlas, zpívající\njednu z oblíbených písní zesnulé nevěsty jeho. To jej\nnevýslovnou mocí pojalo; i zastavil kroky, rozpial ruce\nv onu stranu, odkud zpěv zněl, zvolal jméno ztracené\nnevěsty a jako ve snu, ač v ouplné síle, hlas svůj spo-\njil s lahodným nápěvem. V okamžení tom opět ouplně\nhlasu svého nabyv, by! prvním mezi veškerými tehdej-\nšími tenoristy.\n*) Rubini Giovanni Battista narozen 1793 v Romano blíže Ber-\ngama, byl jeden z nejslavnéjších italských pěvcův. Jeho\ndramatická dráha počala asi rokem 1810. Odj Neapoli až\nk Milánu nebylo jeviště, kdeby nebyl ohnivé obecenstvo své\nvlasti rozplamenil. Od r. 1828 obdivovali se mu v cizině,\njmenovitě v Paříži, kdež dne 6. října 1825 v opeře nCene-\nrentola« (Popelka) od Rossiniho v partii „Ramira\" s nejskvě-\nlejším výsledkem vystoupil, a v Londýně. Rubini měl ob-\njemný, ušlechtilý hlas, dokonalou technickou sběhlost a nej-\nušlechtilejší přednes. Zpívalt všechny tenorové partie novo-\nitalsH ®koly' zvláště partie z oper Rossiniho, z nichžto velká\nčást jich pro něho zvláště sepsána jest. Rubini vzal si za\nchot zpěvkyni Chomelovu, kteráž pod jmenem „Comelli\"\nv Itálii triumfy slavila a zemřel v Bergamě dne 3. března\n1854. Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. V pátek dne 11. května dával\nse ponejprv „C ad i44 (Kadi), parodistická opera\nve 2 slova od M. T. Sauvage (yys. Sovaž),\nhudba od Amb. Thomase. Dříve než operu tuto,\nv níž se velké a vkusoprázné nezpůsoby moderních ital-\nských oper trefné parodují, zevrubněji probereme, slušno,\nbysme se o skladateli samém zmínili. Charles-Louis-Ambrois\nThomas narozen dne 5. srpna 1811 v Metzu (depar-\ntement Moselský) ve Francii; byl syn professora hudby\nv tomž městě a znav značně hráti na housle a piano,\nbyl roku 1828 přijat do konservatoria Pařížského. Jsa\nv pianu žákem Zimmermanna, v harmonii žákem Dour-\nlena a v komposicí chovancem Lesuaura obdržel též po-\nkyny od Kalkbrennera. R. 1829 obdržel první cenu\nza. hru klavírní, r. 1830 první cenu v harmonii ar.\n1832 první velkou cenu za skladbu hudební. Stndo-\nvav tři leta v Itálii navrátil se do Francie a dal provo-\nzovat' v místnostech „opera comique44 postoupně své\nopery: la Double échelle, Dvojí žebřík (1837), le Per-\nruquier de la Regence, Parukář za casu vladařství (1838);\nle Panier fleuri, Květný košíček (1839); CarJine (1840);\nle Comte de Carmágnola, Hrabě z Carmagnola (1841);\nJe Guerrillero (1842), Angélique et Médor (1843). le Caid\n(Kadí) (1849), Le songe ďune nuit ďété, (Sen letní\nnoci) (1850)> Psyche (1856), le Carneval de Venise (1857)\n(Carneval Benátský). Mezi všemi plody jeho, z nichžto\nněkteré zdají se jeviti jakousi nedbalost, vyznamenává se\nKadi milostností melodií a novostí motivů. Kromě těchto\nsložil Mr. Thomas některá díla instrumentální, fantasie,\nv '\nnocturna, ronda, requie v Římě složené atd. Na místo\nuprázněné po Spontinim hyl Thomas r. 1851 zvolen za\nclena akademie krásných umění a stal se dne 27. dubna\n1845 rytířem ceštné legie. Svrchu udaná opera „Cadi\"\ndošla velmi příznivého výsledku; jmenovitě vyznamenala\nse sl. Mullerova co modistka Virginie a pan Markvordt\nco frisér. O hudbě samé promluvíme jindy.\nPan Bedř. Smetana přibyl sem z Gothenburku.\nPan Theodor Tomášek, houslista a absolvo-\nvaný žák Pražského konservatoria, stal se městským ka-\npelníkem v Litomyšli. Mezi 11 žadateli , kteří se o\nmísto toto ucházeli, byl mladistvý týž umělec za nejzpů-\nsobilejšího uznán.\nNáš výtečný tenorista, pan Bachmann, jenž\nnedávno na slizní horečku těžce ochuravěl, počíná se juž\nuzdravovali a není pochybnosti, že se ku konci téhož leta\núplně uzdraví.\nRodák náš, pan Fr. Bendel, žák p. J. Prokše,\njenž svá hudební studia u F. Liszta ve Výmaru dokon-\nčuje, vystoupil tam v koncertě a zbudil svým ~yelkým\nsynfojiickým koncertem pro piano nesmírné sensací.\nPan Bendel narodil se dne 3. března 1833 v Praze a\nsložil též několik mší.\nMladistvého a nadějného virtuosa na housle p.\nFrant. Ba uše není více! Zemřelt po dlouhé nemoci ve\nčtvrtek dne 17. května u svých rodičů v Stodůlkách blíže\nPrahy. Frant. Bauš, nar. 24. íistpp. 1838, byl syn Josefa\nBa uše, učitele v Stodůlkách, vstoupil r. 1852 do konser-\nvatoria, jež r. 1858 s nejskvělejším úspěchem absolvoval,\njsa nejlepším žákem své třídy u p. prof. M. Mildnera.\nF. Bauš vzdělával se po vystoupení z konservatoria neustále\na vystoupil často v koncertech, n. př. v koncertě ku pro-\nspěchu ajkad. ctěn. spolku, kdež variace od Jos. Slaví ka\ns velkou pochvalou přednášel, f letos zúčastnil se zesnulý\numělec v zábavách pro komorní hudbu a v české\nbesedě v konviktě, kdež písně Hauserovy na housle\nvýtečně přednášel. Fr. Bauš byl skromný mladík, pravý\numělec a, co ho nejvíce šlechtilo, horlivý Vlastimil. Pohřeb\nodbývati se bude v neděli dne 20. května v Stodůlkách.\nPoklid popeli jeho.\nP. Ant. Eiser, prof. flétny na zdejším konser-\nvatoriu, jenž 37 let na tomž ústavě blahodárně působil,\npůjde, jak doslýcháme, na odpočinek.\nJak se dovídáme, bude prý opět tažná po-\nsauna v konservatoriu uvedena. Nepochopujeme , jak\nmůže ředitelství konservatoria nástroj tento, jehož ne-\nprakticnost juž dávno uznána jest, zase přijmouti. Byl\nby to skutečně nový cop, což důkladným článkem z péra\nznalce dechových nástrojů dostatečně co nevidět dokážeme.\nNáš slovutný krajan p. Jos. A. Tich áček ob-\ndržel od velkovévody Hessenského zlatou m eda i 1 i i pro\nvědu a umění.\nJeště cop v konservatoriu. Jak známo,\npřestalo od mnoha let již líbání rukou učitelům ze strany\nžáků iv normálních školách na venkově; avšak u. p.\nGo rdi gia nih o, učitele zpěvu na konservatorium, panuje\nten nezpůsob, že si od operních žákyň, as 18 —2O\nlet starých ruce líbali nechává. Jaké to zneuctění žen-\nské důstojnosti! Nepochopujeme věru, jak ředitelství kon-\nservatoria nezpůsob tento trpěti může , anto přec ředitel\npan Bed. Kittl co vzor dvornosti a nepřítel podlízavosti\nchvatně znám jest. Kojíme se nadějí, že slavné ředitelství\nnemrav tento odstraní.\nTyto dni již po druhé cestu do Ameriky náš\nkrajan, pan Jan Kyp ta nastoupil. Odbyv r. 1852 běh\nvarhanické školy v Praze, vydal se ponejprv do Ameriky,\nkde se stal profesorem hudby v jezovitské koleji v Cape\nGirardeon, státu Missouri. Zastávav úřad ten po pět\nlet, zatoužil neodolatelně po vlasti a vrátil se tudíž do\nCech. Že mu zde ale málo naděje zkvítalo na nějaké\nmísto, a že mu se strany koleje stále dopisováno bylo,\naby se navrátil a zase v první postavení své uvázal, od-\nhodlal se ke druhé cestě. Vysvědčení a dopisy svědci o\nvelké oblíbenosti pana Kypty jakož i neméně ta okolnost,\nže mu byla poslána znamenitá suma peněz na cestu a\notevřený list („Freibrief44). S panem Kyptou opustilo ta-\nké několik rodin z okolí Strakonického svou vlast. (P. Nov.)\nZdejší mužský zpěv. spolek požádal nás\no uveřejnění následující zprávy: V čísle 24. od 1. října\n1859 přinesl „Dalibor44 zprávu, že u mužského zpěvá-\nckého spolku v Praze zřídil se ústřední archiv ceskych\npůvodních ctverozpěvů a sboru, které p. Pošmourný,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.7", "texte": "objednají-li si je venkovské zpěvácké spolky, jim opsati dá.\nZpráva*) tato byla podána, aniž by byl spolek zpěvácký\naneb výbor jeho o této věci jakési vědomosti měl. Ar-\nchivu takového u spolku tohoto nikdy nestávalo; avšak\nsvobodno budiž pánům skladatelům aneb spolkům zpěvá-\nckým, by se, pakli své skladby zaslati aneb nové sbory\nobdržeti chtějí, obrátili, jelikož už p. Pošmourný čle-\nnem tohoto spolku více není, přímo na přednostu muž-\nského zpěváckého spolku v Praze, p. doktora Karla\nHess a, kterýžto vždy ochoten bude, k podpoře zpěvu\nnárodního veškerým žádostem vyhověti.\nv\nZpěvácký spolek Cesko-Lipský zpíval při\nhudební produkci dne 6. t. m. také českou píseň: „Kde\ndomov můj,\" jak „Leipaer Wochenbl.\" píše, s vřelým\ncitem.\nv\nVelký orkestralní koncert Zofínské akade-\nmie, jenž se v ponděli dne 14. května řízením nového\nředitele, panaFr. Skroupa, v sále na Zofíně k oslavení\njmenin J. V. arcivévodkyně Žofie odbýval, náleží zajisté\nk těm nejvelkolepějším, které se od časů Jelenových dá-\nvaly. Mimo slavnostní pochod od Fr% Skroupa, výtečně\nprovedený, slyšeli jsme arii „Jerusaleme!\" z „Paulusu\"\nod Mendelssohna v češtině, jižto sl. M. Soukupova\ns citem as rozvahou zpívala, dále proveden byl výborný\nsbor „Viaticum in domino\" od W. A. Mozarta s pracisí\na přiměřenými nuancemi. Nejhlavnější číslo byla však\ndevátá synfonie se závěrečním sborem C-dur od Bee-\nthovena. Toto velkolepé, klassické dílo jest zajisté pro\nkaždého ředitele, jemuž i ty nejlepší síly pohotový jsou,\nnejtěžší úlohou; tím více však slouží to panu Fr. Skrou-\npovi k pochvale a zásluze, že už v prvním koncertě pod\njeho řízením s nestejnými sílami mistrovský tento plod\ns velkou obezřelostí provedl a tím v naději nás potvrdil,\nže se časy Jelenovy v Žofínské akademii bezpochyby na-\nvrátí. Účinek této synfonie, jejížto solové kvartetto větší\nsprávností ještě více získati mohlo, byl mohútný a uchva-\ncující. Tu přesvědčil se každý o rozdílu synfonií Haydna\na Mozarta od Beethovenových. Haydn líčí vše prosto-\nnárodní, je ve svých plodech dětinsky vesel, žertovný,\nhravý, jovialní, rozmarný; avšak vždy všeobecně srozu-\nmitelný. Mozart sahá vzletuplněji, velkolepěji, jasně za-\npleteněji, ušlechtileji do vyšších všeobecných citů bez\nprudkosti, bez ohromení s důstojným povznešením. Bee-\nthoven mísí hrdiny, duchy, kouzelníky a vily do davu\nlidí, kmitá bleskem v čiré noci nad vrchy a plodným\núdolím; je hlubokomyslný a líčí všechny výjevy nejži-\nvějšími barvami. V synfonii Beethovenově účinkovaly\nslečny Soukupova, Panatovičova, pánové Reichl a K. Stra-\nkatý. Výsledek koncertu byl velmi příznivý a pan F.\nv\nSkro u p co ředitel došel velké pochvaly.\nHudební literatura. Třetí sešit „Záboje,\"\njenž 1. června vyjde, obsahovat bude tři čtverozpěvy,\ntotiž: „Vlastenka\" od Hynka Vojáčka, člena dvorního\norchestru v Petrohradě, „Společenská\" od zesnulého Fr.\nLáblera, a „Přání milence\" od Vác. Horáka. Pro\nčtvrtý sešit uchystán jest nový čtverozpěv „Pozdravení\npěvcovo\" od našeho slovútného W. H. Veita a nová\nkvartetta jiných výtečných skladatelů: FY Kavána, L.\nZvon ale, J. Benonibo z Dubu, Th. Hradského\nz Berlína, Fr. Vog I a, M. Nováčka, Fr. Suchánka\nz Drážďan, F. Gernera ze Sušic atd.— Nákladem čin-\nného Rob. Veita v Praze vyšly dvě nové skladby pro\npiano od chvalně známého Fr. Pivo dy, totiž: Trans-\nskřipce na národní píseň „Andulko, mé dítě\" (stojí\n54 kr. r. c.) a Capriccio serioso pro piano (stojí 70 kr.).\nPonechávajíce sobě zevrubnější posouzení těchto skladeb\nna jiný cas, podotkneme toliko, že piecy tyto zdařilým\nprovedením a půvabnými myšlenkami vynikajíce všem\nmilovníkům klavírní hudby vítány budou.\n*) Zprávu tu podal nám sám p. Pošmourný, bývalý archivář\nPražského mužského zpěv. spolku. Red.\n\n(H.*) Z Kolína. (Zpěv. spolek.) Dne 5. května\npodal nám zdejší výtečnými hlasy vynikající mužský zpěv.\nspolek opět důkaz své výkonné způsobilosti. T>ž uspo-\nřádal J. Em. panu kardinálu arcibiskupovi knížeti Schwar-\nzenbergovi, jenž na své letošní visitační cestě několik dní\nv našem městě prodlel , pěkné zas ta veníčko. Ze\nzborň slyšeli jsme „Hymnu národu českého\" od J. L.\nZvon are (z Varyta a Lyry) a zbor od Jelena/ pak\nněmecké zbory od Zoítnera (Das Gebet der Erde) a\nKreutzera (Der Tag des Herrn). Veškerá čísla byla s ta-\nkou silou a plností tónů přednášena, jak se to jen od\ndokonale vycvičených pěvců očekávati může. Spolek náš,\njenž už dvě leta trvá, čítá 35 účinkujících a 70 přispí-\nvajících údův. Co nevidět uslyšíme nové čtverozpěvy\nze „Záboje.\" Spolek opatřil si čtyry exempláry\ntéto sbírky; nebot jest přesvědčen, že nikdo za tak levný\npeníz (sešit 40 kr. nov.) opisovati nebude.\n(. ?) Z Náchoila. (Koncert p. Ad. Pozděny\nhudební sbor.) Náš výtečný rodák, pan Ad. Po zděn a,\nuspořádal ode dne 22 dubna se svou chotí Bertou roz.\nJagro v o u, koncert, jenž nám milé zábavy poskytl. Pan\nAd. Pozděna, co obratný pianista znám, přednášel toliko\nskladby český ch neb slo vansk ých k o m p on is t ň v;\nSchlachlgesang od AI. Dreysehocka op. 84., balladu\nG-moll od Chopina, nocturnu od Schuíhofla (op. 11.),\nserenadu od W. H. Ve i ta, koncertní valčík od Bed. Si-\nmáka, pak etudu a fantasii svého vlastního útvoru a\ndošel veliké pochvaly. Pan koncertista byl za svou krás-\nnou hru ipnohokráte volán a přidal ku konci ještě jednu\nsvou polku, která se velice líbila. Velký účinek zbudil\ntýž umělec také koncertním valčíkem od Bed. Simá k a,\njejž s velkou bravourou provedl. Mimo to zpívala paní\nPozděnová písně od B. Kittla, Schuberta a Davida\nvýborně a byla pochvalou odměněna *). Naposled sly-\nšeli jsme jednu ouverturu, 1 čtverozpěv a elegii pro pi-\nano a housle, kteroužto poslední skladbu paní Pozdě-\nnová s panem Kočím (housle) neúhonně a pěkně před-\nnesla. Kéž by iv jiných městech příklad p. Pozděny\nnásledovali a skladeb českých skladatelův si všímali!\n\n*) Račte nám častěji dopisovat. Red.\n*) Paní Berta Pozděnová zpívala také v Praze u veřejných kon-\ncertech s poschvalou. Když Cecilský spolek poprvé úlomek\nz Rienci provozoval, zpívala p. Pozděnová partii „posla míru.\"\nRed."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600520-01.1.8", "texte": "Pan K. Kejklícek mladší zřídil a za několik\nměsíců vyučil nový z bor hudební ze samých mladi-\nstvých jinochů a několika chlapců sestávající. Slyšíce,\njak prvního května cistě před domy čelnějších p. úředníků\nhrají, obdivovali jsme se té nesmírné pilnosti, chuti a trpě-\nlivosti, jak jejich učitele, který mimo to i znamenitou\nčástku svých peněz na hud. nástroje, rausikalie vynaložil,\ntak i chvalné vytrvalosti všech 26 jinochů. Snaha\np. Kejklíěka byla náležitě a vděčně ode všech jak ducho-\nvních tak i světských pánů představených i p. měšťanů\nuznána a oceněna.\n(K. L.) Sedlec v Táborsku. (Hudební poměry.) 1\nnaše město chce míti svého dopisovatele do Dalibora a\njelikož se péra až dosud žádný neuchopil, činím já to,\nkoje se nadějí, že mi svého casu možná bude o zdejších\npoměrech hudby častěji zprávy podávati; neboť nyní na-\nskýtaje se málo látky k dopisování *). Mohl bych Vám sice\npsáti o našem ochotnickém divadle, jež zasloužilý ře-\nditel pan Antonín Hrdý ku prospěchu raněných vo-\njín ň uspořádal; mohl bych i provedení kusů krásně pro-\nvedených zevrubněji rozebrati, ba mohl bych i podo-\ntkňouti, že velectěný ředitel divadla, p. Ant. Hrdý, od\nslavného náměstnictva za svůj blabocinný skutek zaslou-\nžilé pochvaly dosel; avšak nac podávati zprávy, které ji-\nným časopisům přísluší. Začnu tedy o hudbě, která se při\ntéchto divadelních kusech provozovala. Dávaly se ouver-\ntury k operám „Zampa\" „Náchtlager bei Granada\"\n„Tannhauser\" „Lobengrjn\" a jiné menší kusy. Výběr\nhudebních kusů podal náš výtečný p. Hrdý, jeuž co zna-\nlec a podporovatel hudby zvláště však kostelní znám jest.\nVy ovšem řeknete, proč se neprovozovaly také skladby\nceských neb slovanských skladatelův, n. p.\nouvertury od V. Tomáška (Serafína), od Tittla a Fr.\nSk roupa (na české národní písně), J. J. Aberta\n(k opeře Anna v. Landskron), od Glinky (k opeře Život\nza Cara) atd., než hned Vám toho udám příčinu. Ne-\nmáme nikoho, kdo by nám skladby takové v Praze opsati\ndal; avšak až zřízen bude v Praze kancelář pro pře-\nkládání a opisování, tu i naši hudebníci si výtečné\nskladby ceských a slovanských skladatelů opatří. Co se\nprovedení a přednesení ouvertur týce, bylo neúhonné a\nv skutku uhlazené; neboť sběhlost a schopnost, ráznost\na správnost našich pp. hudebníků je vůbec zde známa a\nstala se i pořekadlem, neboť hrajou-li v okolí zdejším\nkocující hudebníci nesprávně, říká se vždy „To nejsou\nhudebníci ze Sedlce,\" jelikož naše krajina velebí\nSedlec co matku hudby. Na den 1. května slyšeli jsme\nnaši výbornou hudbu, kteráž nás tím více zajímala, anto\npod šírým nebem provozována byla. Co nejdřív promlu-\nvím o zdejší hudbě kostelní.*'*)\n\n. *) Jste nám co dopisovatel vždy vítán. Těšíme se na Váš\ndopis. Red.\n\nLublaň. Dne 13. dubna uspořádán byl filharmonický\nkoncert ku prospěchu učitelů jednoty pánu Antonína\nNedvěda, Zappe a Kloma. Mimo kusy pro piano\nod WiUinersa a Liszta slyšeli jsme duo pro soprán a\nbass z Hugenoty jež jistá zdejší dilettantka s p. A. Ne d-\nvědem s pochvalou přednášela.\nLipsko. Ferd. Hiller, jenž ředitelství koncertu\n„Gewandhausu\" převzíti měl, nepřijal je a zůstal v Ko-\nlíně nad Rýnem.\nLoildyn. Kovová socha F. Mendelssohna Barthol-\ndyho byla dne 4. května v Sydenhamu odkryta. Této\nslavnosti předcházelo v krištálovém paláci provedení ora-\ntoria „Eliáše\" pod vedením Costy. Poěet spoluúcinkují-\ncích byl as 3000. Sola přednášely dámy Parepa, Row-\nlandova, Palmerova a Sainton-Dolbyova, pak pánové S.\nReeves, Belletti a Thomas.\nNizza. V „Teatro reále\" dávala se dne 10. dubna\nnová opera „M ar i a Tad o ra od ruského skladatele\nKacperova s velkou pochvalou. Týž skladatel dosáhl\nsvým dílem tím většího triumfu, jelikož Italiáni cizím\nskladatelům tím méně přejí. Velká část melodií vyniká\nhloubkou citu a uměleckou cenou, co zatím sbory drama-\nticko-hudebním efektem do celku trefně sahají. Pan\nKacperov řídil osobně operu svou a obdržel od císařovny\nruské zde prodlévající drahocenný prsten darem.\n(P. N.) Z Olomouce. (Beseda.) Ve středu (9.\nkvětna) odbývala se v místnostech městské střelnice beseda,\np. J. Javorníkem uspořádaná. Nejvíce se vyznám en ala sl.\nVeinerova výborným přednesem Rubešovy deklamovánky\n„Obrana ženského pohlaví\" a pan Čánský mistrovskou\nhrou na křídlovku (FJugelhorn). Jim důstojně po boku\nstojí sl. J. Mukova, národní písně s citem a líbezným\nhlasem přednáševší a pan Javorník, jenž velmi uměle a\nkrásně improvizoval předložené mu národní písně. Sl. A.\nMiikové a p. Švandovi, jakož i orchestru dostalo se za-\nslouženého potlesku.\nVideu* V sobotu dne 12. přibyl sem z Petrohradu\nAnt. Rubinstein a zdrží se nějaký cas v okolí zdejším,\nby svou operu, jejížto dva akty juž složil, ku konci při-\nvedl. Předmět k opeře vzat jest z Beckova „Janko\" a\nděj je v Ukrajině. Co nevidět vyjdou od A. Rubinsteina\noratorium „Ztracený ráj\" u Senffa, synfonie A-dur, pak\nkvintett pro piano a dechové nástroje u J. Schuberta.\nŘeditel divadla Lumley z Londýna nabídl horvátskému\ntenoristu Stegrovi vlastně Stazici 4000 lib. šter. ročního\nplatu. Fr. P i vod a uspořádal dne 15. t. m. zde dru-\nhou slovanskou besedu.\n\nListárna.\nPanu dop. v Buděj. Pošlete jinou skladbu.\n\nK tomuto číslu přiložena jesť dvojitá notová příloha, obsahující dva sbory od Fr. Pívody,\njejichžto ostatní chybící hlasy u příštího čísla přiloženy budou."}]}