{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_sha256": "6b9b679b9647f18f5bf3143c1e6a199a1225635b630249a13ce0fe016e38e44a", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/06/20_01/bmtnabd_1860-06-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[139]", "page_fin": "[139]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.1", "titre_corps": "Písnĕ.", "titre_sommaire": "Písnĕ.", "signature_source": "Hanuš Zlívecký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[139]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 608, "texte": "Písnĕ.\nHanuš Zlívecký.\nI.\nKdyž oko na mne upřeš\na zjasníš svoje čelo,\ntu prsa svá bych rozklál,\nby snáze do nich zřelo.\nA zřelo každý záhyb\nve srdci k Tobě spjatém,\na naděje mi zkvětla\nv Tvém oku rozehřátém.\nII.\nJak poupě růže stolisté\nse nežne z lístků dívá,\ntak Tvá mi krásná hlavinka,\ntak Tvé mi oko bývá.\nA jako kryje poupě trn\npřed drzou, škodnou rukou,\ntak škůdců bych Tě ostříhal\na takou byl jim mukou.\nIII.\nKdyž oči ke mně zvedneš\na ručky k prosbě skládáš,\ntu svolím Tobě ve všem\na splním, co si žádáš.\nNuž pros jen, žádej, poruč,\njá snesu Tobě všecko;\nach, jenom se Tě odříc'\nmi nelze, krásné děcko!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[139]", "page_fin": "140", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B-ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B-ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[139]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.1", "debut_caractere": 610, "fin_caractere_exclue": 2377, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B-ý.\nVyzván byv od redaktora těchto listů, bych své\nmínění o tažné posauně u veřejnost podal, cítím se\nnucena, dříve něco o plechových dechových nástrojích\nvůbec promluviti.\nPlechové nástroje rozvětvily a rozmnožily se ná-\npadně od zavedení klapek (Ventil) s mašinami. Druhdy\nužívaná D-trompeta změnila se ještě v množství jiných\ndruhů. Tak povstala bassová trompeta ve všech po-\nlohách tónu; trompeta v poloze tónu Es, E5 í7, G,\npak křídlovky a pistony též v rozličných ano iv nej-\nvyšších polohách.\nPrávě tak rozvětvily se posauny. Stáváf vícero\nvariantů pod jmenem: bombardou, ofikleida, Eufo-\nnion, bassová křídlovka, altový, tenorový roh atd.\nv rozličných tvarech. Všechny tyto nástroje jsou co do\nsvé podstaty jeden druhému jako vejce vejci podoben.\nRozeznávajíf se pouze svou polohou tónů, svým výmě-\nrem (Mensur), svou šíří, svou ouzkostí a jim odpovída-\njícím nátrubkem a dostávají tím něco změněnou barvi-\ntost tónu.\nOuzké plechové nástroje mají drčící a\nširoké mají naproti tomu jemný a líbezný zvuk. Proto\nhodí se tyto k solové hře lépe, než ony a užívají se\nproto až po dnešní časy. Vlastní barvitost a objem\ntónu záleží však též z větší části v způsobilosti (dispo-\nsicí), v duševní a fysické síle hráče.\nJuž v předešlém století cítila se potřeba zavedení\nklapek (Ventil); nebo juž J. Ar. Allenburg ve svém\nnávodu k trompetě a k bubnům (Halle, tisk J. Ch. Hen-\ndla) přání své vyslovuje na to ukazujíc, že se to v po-\nzdějších časech stane a že by hudbě nesmírná výhoda\nvzešla, kdyby nástroj tento umělými prostředky jen\ndiatonickou škálu obdržeti mohl.\nPotřeba tato byla na začátku tohoto století vždy\nnutnější a makavější, tak že na mnohých místech se\npokusy v tom dělaly. První popud pocházel zajisté"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 933, "texte": "z Rusi a stává až podnes ještě takových mašin, které\nse „ruskými\" nazývají. Vterý druh jsou francouz-\nské, třetí anglické, a čtvrtý druh . Tyto\nbyly v prvních 20 letech od p. Jos. , tehdejšího\nčlena orkestru u c. k. dvorní opery ve Vídni (nyní\nprofessor na konservatoriu Pražském), vynalezeny a také\nzavedeny. Týž druh mašin došel největší pochvaly a\nnástroje tyto užívají se jedině v c. k. rakouských stá-\ntech, vyvážejí se do ciziny a též se tam padělají, co\nzatím stopu cizozemských sotva tu nalezti možná. Ra-\nkouské rozeznávají se od ostatních lepou a úhlednou\nformou. Máme nyní jich dva druhy: dlouhé a oblé\n(okrouhlé). Dlouhých stávalo dříve; okrouhlých teprv\nod 30 roků. Klapkové tyto nástroje tak se rozšířily,\nže se zhotovování týchž nástrojů stalo odvětvím prů-\nmyslu a že se nástroje tyto staly skutečně národními\nnástroji. Věc, která tak zvšeobecní, jako v tomto\nudaném případu, musí přec praktickou býti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.3", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.2", "debut_caractere": 935, "fin_caractere_exclue": 4736, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\nHudba v chrámě na Strahově. Varhaník v chrámě u\nBarnabitek. Varhanní hra v chrámě u Maltezu.\nHudba u sv. Tomáše.\nV neděli dne 29. dubna slyšeli jsme hudbu\nv chrámě na Strahově. Provozovalať se první zimní\nmše od Rob. Fuhrera do C pod ředitelem kůru, panem\nJanem Folbergerem s výsledkem, jakýž se od muže,\njenž nikde důkladná hudební studia neosvědčil, očeká-\nvati může. Varhaník téhož chrámu nevnikl do tajnosti\nsvého nástroje. Mnohý tón varhanní pohřížen jest v hlu-\nbokém spánku, aniž by byl od časů R. Fuhrera ze sna\nvytržen a mnohá kombinace registrů je odkázána na\nosud , jímžto po drahném čase opět do života vstoupí.\nJak docela jinák bylo to za R. Fuhrera, když on na\nvarhany hrával! O tempora, o mores!\nNa týž den v 10 hod. byla slavnost v kostele\nBarnabitek. Varhaník p. Václav Kaéaba hrál velmi\nnuzně a při mši dávala se první nedělní mše od R.\nFúhrera do Es pachtil se s generalbassem, jsa ne-\njistotou sklíčen, tak lopotně, že by byl zpěváky v la-\nbyrint uvedl, kdyby se tito přísně a pevně svých not\nbyli nedrželi. Což nemůže se požádat k takové příle-\nžitosti důkladný varhaník? Vždyť každý svědomitý ře-\nditel kůru snaží se, aby i dechové nástroje byly dobře\nzastoupeny 5 tím více má o to dbáti, aby za varhanami\nseděl výtečný varhaník, jenž se směle duší kostelní\nhudby nazvati může.\nV neděli dne 2. června předevzal jsem si var-\nhanní hru v maltézském chrámě poslouchati. Volil\njsem k tomu účeli tak zvanou choralní visi, jelikož\nvarhaník při těchto funkcích , ježto průvod chorálu a\nk němu patřící mezihry a dohry za podmínku kladou,\nsvé umění osvědčiti může.\nJsa tedy přítomen mši o 8. hod. v dotčeném\nchrámě, shledal jsem, že je zde, co do techniké sběhlosti\nznačně routinovaný varhaník, jenž přednášeje píseň „Wir\nwerfen uns darnieder\" (Bože, před tvou velebností) ji\naž na některé, dle zdání od něho samého pocházející\n(nedovolené) změny a ozdoby základního „cantus fir-\nmus\" dobře harmonisoval. S předehrou as vloženými\nmezihrami nejsem však srozuměn. Předehra nejsouc\npranic významná též chorálu neodpovídala a sestávala\nz několika juž často slyšených, otřepaných rosalií (při-\nštipků); mezihry však tvořily naskrz úplné kadence a\nrozkouskovaly tedy, místo coby jednotlivé úlomky (Ein-\nschnitt) chorálu spojití měly, ještě více a více chorál.\nRychlých chodu a chromalických tonů dlužno se\nvystříci při tvoření meziher a právě všechna tato pra-\nvidla nezdál se znáti tento varhaník. Nejlépe se mu\ndařily dohry a zvláště effektní a příkladná byla první\na druhá na zadním positivu provedená dohra, která se\njako z dálky přicházeti zdála. Při neznámých chorálech\npřednášívá se ovšem začáteční tón stálého zpěvu (can-\ntus firmus), ale nikoliv se zdobní notou; než to se ne-\nsmí stati zvykem, jelikož tím zpívající nikdy samostat-\nnosti nedosáhnou. Též mi bylo nápadné, že varhaník\npo pozdvihování mezihry vynechat\nTéhož dne byl jsem přítomen mši o li1/* hod.\nv chrámě u sv. Tomáše na Malé straně. Co se var-\nhanní hry v tomto kostele týče, nedá se tu nic potě-\nšitelného říci. Vše, co jsem slyšel, byla práznomy-\nslná a vkusoprázna dudlanina, nic sobě rovného\nnemajíc. V akkordech, za předehru sloužících, panovala\ntaková rozervanost, že jsem se musel časem srozu-\nmitelnosti panující tóniny dočista odříci. Velebný\nkrásný chorál „Herr, Deiner Kirche Glieder\" byl sice\ndosti dobře harmonisován; avšak necvicná a ne-\nzasvěcená ruka téhož varhaníka zohyzdila jej velmi\ndrsnatým provedením. Mezihry a dohry nebyly též\nchorálu přiměřeny. Tof skutečně prostopášnost na\nvarhany a nepochopuju, jak velebné duchovenstvo ta-\nmějšího kláštera takový šlendrián jen trpěti může.\nHudba nástrojová pod vedením pana Alb. Maska je\nsice dobrá, ale mohla by mnohem lepší býti a nedá se\nnikterak přirovnati k hudbě u sv. Mikuláše.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.4", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3308, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO mol-tónu.\nJelikož se ale skladatelé v nynějších časech při\nskládání nápěvu skoro vždy na harmonii ohlíží, a har-\nmonie mol-tónu bez sedmého zvýšeného stupně se obe-\njít nemůže, bude třeba, aby se dílky i tomuto tónu\npřiučily, což lze lehkým spůsobem takto docílit: Před-\nvezme se svrchu položená řada v opačném,\nsestupujícím směru, tedy: e d c h a, a připojí se jako\ndříve půlton do výšky, nyní půltón do hloubky a vrátí\nse od něho zase k tónu, od něhož se vyšlo. Jelikož\nale tento tón co pratón v osmitonné řadě není, musí se\nužít křížku u tónu g. Tón ten pak se jmenuje , a\nbude prvni chromatický změněný ton, jejž učitel\ns dítkami předvezme. Řada, která použitím tohoto tónu\nvypadne, bude e d c h a, gis, a, cvičení pak z ní\nsložena budou nejprve tato:\na t. d. podle cvičení před tím svrchu v notách po-\nloženého.\nNabyvši tak použitím dvou krajních půltónů z pěti-\ntonně řady a h c d e, dvě sestitonně, máme dosti\nlátky ku cvičení a navykání žáků zpěvu molt-ónu, je-\nmuž se takovým návodem zajistě hravě a jistě naučejí.\nJinou cestu prozatím nevím, kteráby tak jistě a zají-\nmavě k cíli vedla. Možná že některý z pánů učitelů\njinou cestou jde, která jest snad krátší ale obtížnější,\nzvlášť začíná—li hned celou mol-stupnicí, jak ji nová\ntheorie vykazuje.\nJak jest známo, jde mol-škála bud a h c d e f\ng a, neb a h c d e fis gis a aneb a h c d e f\ngis a. První a druhý spůsob postupuje v celých a\npůltonech, třetí ale vykazuje mimo tyto postupy ještě\njeden, jenž obnáší půl druhého tónu. Takový postup\nsluje %vělsená sekonda a nepřichází v národním zpěvu\nnikdy. Nebude tedy třeba, aby učitel trápil dítky tímto\nintervalem i cvičenějšímu zpěváku obtíže poskytujícím.\nDruhý způsob, v němž přichází šestý zvýšený stupeň,\njest však zase pro nynější sluch trochu tvrdý a z části\ni urážlivý, bude se moci tedy i ten opomenouti. První\nzpůsob nemá však zase sedmého zvýšeného tónu, bez\nněhož moltón nemůže v harmonickém ohledu obstát,\naby tedy i tento tón v cvičení se zahrnul, jest nejlépe\nmol-stupnici takto uspořádati:\nTento způsob mol-stupnice nepotřebuje dalšího\nomlouvání a odůvodňování, jelikož zkušený lehce na-\nhlédne, že jest praktičnější a sluchu přístupnější, než\nvšecky tři obyčejné spůsoby. Zvýšený sedmý tón (gis)\nslouží vůbec jen k tvoření závěrku, jelikož bezpečně\nk tonickému stupni vede. Nastupuje! však nejpřiroze-\nněji po tónu, s nímž činí k zpívání lehký interval, jako\nku př. po o, hy e. S šestým tónem jak doškálním tak\nzvýšeným nemá žádného příbuzenství, a nemívá ho tedy\nco předchůdce, leč že by s ním stoupil v poměr zmen-\nšené septimy. Intervalu toho však nepoloží žádný skla-\ndatel, jenž ducha národního pojal aneb v duchu národ-\nním psáti chce, protože se příčí zdravému, nezměkči-\nlému smyslu lidu. Uvážíce tyto okolnosti, nahlédneme\nzbytečnost učení mol-škály v národních školách tím\nzpůsobem, jak se jí učí ten, kdo se učí hudbě k jinému\nv\núčelu než školní mládež. Ze činí svrchu položené tři\nzpůsoby mol-stupnice zpěv málo přirozený a do sluchu\njdoucí, svědčí také již ta okolnost, že se stále opravuje,\nčili abychom použili výrazu z lidu vzatého mustruje.\nVykazujeí již nyní jistá nová theorie čtvrtý způsob, jenž\njest: e d c ha g f e. Telik o mol-tónu, jejž zovou\nněkteří slovanským.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "142", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.5", "titre_corps": "Moniuszkova zpěvohra: „Flis.“ Dle Dzienniku literáckého podává J. L.", "titre_sommaire": "Moniuszkova zpěvohra: „Flis.“ Dle Dzienniku literáckého podává J. L.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.3", "debut_caractere": 3310, "fin_caractere_exclue": 3999, "texte": "Moniuszkova zpěvohra: „Flis.“\nDle Dzienniku literáckého podává J. L.\nDěj kusu vzat ze života plavců pod Varšavou.\nPlavec Franěk miluje dceru Antoniho (mlynáře?) a jest\nmilován. Leč Antoni zasnoubil již dceru svou Jaku-\nbovi, šviháku to z města; z toho nářek, žal milenců a\nloučení jejich. Konečně ale sezná Jakub ve Frankovi\nsvého bratra, jejž od dětinství neviděl, odstoupí mu\nprávo své k nevěstě, a kus končí slavnostním sborem\nplavců a svatbou milenců. Tof libretto; přistupme\nvšak k hudbě. Dle Kollára jest účelem Slovanů\nv oboru umění hudebního: smířit protivy školy vlašské\na německé, spojit v jedno přednost obou těch stran a\nuskutečnit takto ideál krásy, ku kterémuž ideálu výtvory"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2511, "texte": "vlaského genia vzdor lahody a bohatosti nápěvů po-\nvznesti se nemohou, za příčinou příliš vetché vnitřní\nstavby harmonické; kdežto naopak zase díla ducha ně-\nmeckého svou právě uměleckou hluboce rozmyšlenou\nharipoňií k úžasu sice dutí, leč z nedostatku vydatné,\nkaždému srozumitelné melodie více plodem matematické\nkombinace než hudebního nadšení se býti zdají, a tudíž\ndaleké čarovné moci písní Orfea, špatně odpovídají\núčěli, jejž básník německý hudbě byl vytknul: „Leben\nathifíe die bildendc Kunst; Geist fordr' ich vom Dich-\nteř; aber áiě Seelě špřicht nUr Pofihiihnie aus.\" Ne-\nsmíme sice s Kollárem doufati, že jediné nám Slova-\nnům zůstaveno, doplniti, čeho se dvěma hlavním tábo-\nrům hudby západu nedostává, a dosíci takto nejvyšší\nvšeobecný ideál hudebního umění; a to hlavně již proto,\nže vady hudby vlašské a německé, Kollárem tuto vy-\ntknuté, toliko v útvorech ceny prostřední se jeví, v dí-\nlech však z pravého nadchnutí pochodících i hudba\nvlašská (Alegri, Pergolese, Palestina) mistrnou harmonií\nse honosí, jakož i mistři školy německé Haydn, Beetho-\nven, Mozart lahodou i bohatostí nápěvů uchvacují.\nNemůže tedy tomu neb onomu výtvoru hudebnímu jediné\nproto upříti se žádoucí výtečnost, že jest vlašským neb\nněmeckým, leč proto, že ze stanoviska svého není do-\nkonalým, kdežto dílo kterékoliv školy, pochází-li z či-\nstého nadchnutí umělcova, pojí v sobě umělost harmo-\nnickou s lahodou melodie a bude každému srozumitelným.\nPři tom všem však dílo takové zůstane hlavně\nodznakem národního ducha, a toliko v tomto okrese,\nv myšlence národnosti může zadost učinit požadavkům\ndokonalosti, uskutečnit pojatý jednou ideál. Neb ideál\npovšechný všenárodní jest jak v básnictví tak v hudbě\nnedostižitelným přáním. Iliiada, Božská komedie, Faust,\nLear, Pan Tadyáš, zdaž všady stejné jsou pojaté? Tak\ntéž tedy výtečníkem v oboru hudby jest ten, kdo ducha\nnárodního nejvěrněji pojme a k ideálu ho povznese.\nCizý výtvor sebe dokonalejší nikdy nás tak vřele\nnedojme; vždyť od kolébky již jsme kojeni zvuky svého\nkraje, a rádi bychom iv Umělém výtvoru hudby na-\nslouchali zvukům těm, jenž nám co děcku již v ducha\nvnikly, a jimžto jsme přivykli co mluvě mateřské. Naše\numělecká literatura čítá značný počet hudebních výtvorů\ntvořených dílem dle vzorů cizých, dílem dle hudební\ntheorie vůbec: protož jsou to též všeobecné plody ne-\nzaujímající žádného stanoviska v umění domácím, tak\njako as v literatuře latinské ody Sarbiewského a Si-\nmonidesa.\nK takým to však výtvorům nesmíme počítati „Flisa.\"\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.6", "titre_corps": "Anna Františka Bendova. Novela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.", "titre_sommaire": "Anna Františka Bendova. Novela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.4", "debut_caractere": 2513, "fin_caractere_exclue": 4969, "texte": "Anna Františka Bendova.\nNovela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.\n(Pakračování.)\nVévodovi zalíbila se upřímnost a důvěrnost mladé\nzpěvačky, kteréžto vlastnosti osobní i její působnost a\ncenu jejího uměleckého nadání ještě zušlechťovaly. On,\njakož i dědičný princ byli upřímní ctitelově umění a\nvšeho krásného, jsouce dalece od toho vzdáleni, aby\ntuto lásku užívali za pláštík k méně krasocitným ná-\nklonnostem. Krása Anny Františky rozmnožila arcit\npříznivý pocit, jejž kníže pro umělkyni choval; vážil\nsi však u ní vlastního povolání více než zevnější před-\nnosti. Při vší lásce k staršímu, přísnějšímu slohu a\nzvláště k hudbě kostelní neupíral přece přednosti no-\nvému a volnějšímu slohu.\nDědičný princ však určitě se naklonil k nověj-\nšímu neb divadelnímu směru v hudbě, a dbal hlavně\nna zvelebení divadla. Tuto náklonnost musil však za-\ntajiti, jelikož vévodkyně opovrhla každou hrou divadelní.\nČasto již dědičný princ se starým kapelníkem\nStolzelem mluvil o zvelebení světské hudby: „Když\nvznešené a hluboce jímavé city hudbou výjádřiti se dají,\nproč se to [neděje také u mocných náruživostí,\" řekl\nmu jednou při příležitosti, načež Stolzel odpověděl:\n„Zásada všeho umění jest shodnost, kde však vášeň\nvládne, má změlcnosl převahu.\"\nVévoda chtěl se dbzvěděti od Stolzela, jak se mu\nBendova líbila. I povolal ho k sobě, aby ho pochválil\nza provedení mše Galuppiovy. Stolzel pochvalu tu při-\njal velmi chladně. Vše jej zde mrzelo; neboť skladby\nGaluppiovy nesouhlasily pranic s jeho náhledy a mši\ntu jen na zvláštní požádání vévody provozoval, když\nkníže starého učitele, jenž při své malé postavě se\nsvou velkou vlásenkou a svým přísnomyslným pohledem\nvážného muže představovati se domníval, nyní se tázal, co\n0 této nově engagované zpěvačce soudí, odpověděl\ntento kvapně: „Vaše jasnost dala se oklamat a celé\nměsto dalo se omámit; tato osoba patří k novodobým\npěvkyním, jež svým triikováním a šňořením posvátnou\nhudbu a pobožnost do pekla zaženou!\"\nVévoda vida patrné známky vzteku v jeho vrá-\nskovitém obličeji dal se do hlasitého smíchu. Nic ne-\nmohlo způsobiti směšnějšího účinku, než pohnutí v tazích\nučitelových. „Možná, že máte pravdu\" řekl vévoda,\n„ale Bendova postoupila o krok dále v zpěvnictví a\njejí genialnost ve zpěvu nedá se zapříti, byť nám\n1 jinotvárnou přicházela. Já alespoň rád se nechám\nmámiti tím kouzlem, jež působí a nejsem ještě tak stár,\nabych neměl novotu podporovati, když velkolepě a ušlech-\ntile účinkuje.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4683, "texte": "1 když tento účinek není uspokojující, zbožný?\"\ntázal se Stolzel.\n„Pane vy zůstanete do smrti černovidcem\" odpo-\nvěděl vévoda, „uspokojivé a nábožné city nelze nikdy\nz hudby odstranili.\"\n„Když se hudba stane fraškou, slouží za výraz\nlidských vášní a vznešený její význam tím zcela tratí;\nto jest můj náhled,\" odpověděl malý rozhoršený mužík.\nNastala přestávka, při nížto vévoda zamyšlen v pokoji\nse procházel.\n~Vůli mého syna, by se Galuppiovy pašije provo-\nzovaly, jste jen s nechutí vyhověl/' řekl na to vévoda,\n„a přece musíte uznati, že byl účinek toho díla velký!\nProč tedy chcete pochvalu odepříti nové zpěvačce, jež\nse nám všem líbí?\"\nStolzel zdál se dlouhý čas s sebou zápasiti. „Na-\nhlížím,\" řekl konečně s násilně zakrytou rozčíleností\n„že můj čas vypršel a že mému milostivému pánu jen\nbřemenem jsem se svými zastaralými náhledy o svá-\ntosti a důstojnosti hudebního umění. Jsem příliš stár,\nabych záhubným novotám holdovali mohl a jelikož\nuznávám, že se jim protivili nemohu, chci se jim ale-\nspoň vyhnouti a odstoupiti od místa, při němž už déle\núčinkovati nemohu, jakožto hudekník a spolu i podaný\nslužebník.\"\nVévodu to překvapilo. Tvrdohlavost starcova ne-\npříjemně jej dojala. „Důkladně si to pane ještě roz-\nvažte,\" řekl vévoda „jděte nyní, chci se chovati k Vám\nještě, jako bych o ničem nevěděl!\" Stolzel pokloniv se\nhluboce, odešel.\nDojaly-li náhledy od mladé zpěvačky nedávno směle\npronešené vévodu při rozmluvě s ní příjemně, působila\nnaopak nyní rozprávka se Stólzelem na něho nelibě,\nano velmi protivně. Pedantická přísnost starého muže\npřicházela mu jako pouta, jež snésti povinen býti se\nnezdál. On cítil jednostrannost jeho náhledů, ale ne-\nmoha je vyvrátiti, přál si alespoň lepší úsudek a po-\nučení o tom dostati.\nBudoucí neděli opakovaly se Galuppiovy pašije.\nAnna 'Františka zpívala převýborně. Všechna místa\nv chrámě byla naplněna a vévodova rodina byla pří-\ntomna. Po službách Božích dala vévodkyně kapelníku\nStólzelovi svým komorným spokojenost svou vyjádři ti.\nZpěvačka Bendova byla na budoucí večer pozvána ku\ndvoru, by tam v malém kruhu zpívala.\nKaždý hleděl se seznámili se zbožněnou a vše jí\nštěstí přálo. Každému děkovala přívětivě a přijímala\npokojně lichocení dvořanů, vědouc co o nich mysliti\nmá. Dvojsmyslných slov pochvalujících však, jež jí její\nsoudruzi a soudružky vzdávali, ani si nevšímala; neta-\njenou radostí ale byla dojata srdečnými slovy některých\noudů kapely. Mezi nimi nacházel se také mladý hou-\nslista, jmenem Hattaš, velmi nadaný muž, jenž nadšen\npro novou zpěvkyni od prvního okamžení upřímnou ná-\nklonnost pro ni pocítil. Mohl nyní jen málo slov jí\nříci, avšak vroucný pohled jeho usadil se v srdci mla-\ndého děvčete, spůsobě tam jemnou ozvěnu, jež brzo\nk nejkrásnějšímu souhlasu mezi oběma vedla.\nStolzel byl rozvzteklen. „Že jsem se toho do-\nčkati musel,\" zvolal nepozorován od nikoho mezi čtyřmi\nzděmi se nacházeje. „Avšak déle se nemohu na to dí-\nvati, jak vše to co jsem vystavěl, zhyne. Opustím tento\ndvůr, kde ďábel novodobého směru svůj koukol seje.\nKrásný jest ďábel a tato krásná jeho kukle jest vlastně\nto pekelné kouzlo, jímž on každého oplete. Slézti by\nmělo umění se svého svatého trůnu a mělo by sloužiti\nmilovníkům frašky za prostředek, srdce svésti místo co\nby je posvětilo, a to nazývají vznešenost ? Jestif tedy\nmožná, že to nejvznešenější k sprostému účelu se uží-\nvati může a stará pověst o zneuctění nebe, o pádu\nandělů opakuje se až podnes.\"\nStarý učitel požádal o propuštění. Vévoda tomu\nsvolil, ačkoliv vévodkyně nerada to viděla, že starý\nmuž místo opustil, na němž tak dlouho účinkoval.\nŠtědré milostné obdržel, jež drážlivý muž začátku\nani přijati nechtěl, až jej jeho přátelé k tomu přece\npřemluvili.\nNěkolik neděl na to byl Jiří Benda, jenž teprv\nsedm a dvacet let stár byl, z Berlína do Gothy povo-\nlán. Rozloučil se a nastoupil v Gothě Holzelem uprá-\nzdněné místo kapelníka vévody Gothenského.\nII.\nUplynulo osmnáct let. Jiří Benda navratil se zase\nze svých cest, jež na útraty vévodovy v Německu a\nItálii konal, do Gothy, kdež jeho sestra Anna Františka\nse mezi tím provdala za dvorního hudebníka Hattaše.\nTyto cesty nemálo k vyvinutí jeho velkého hudebního\ntalentu přispěly. Zvláště ale o hudbě divadelní nové\nsvětlo mu vzešlo. Když Benda se ve Florenci zdržoval,\nuslyšel zde také novou operu „Alceste\" od Glucka. Ve\njeho otčině byly skladby Gluckovy ještě málo známy,\načkoliv ve Francouzsku, kde hudbymilovná královna\nMaria Antoinette je v známost uvedla, velmi oblíbeny\nbyly; Benda uslyšev toto dílo, poznal hned, že skladatel\njeho k umělcům první řady přináleželi musí, a přede-\nvzal sj, jak dalece v jeho moci bude, také v Německu\no rozšiřování slávy Gluckovy se starati.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "146", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "debut_caractere": 461, "fin_caractere_exclue": 3993, "texte": "(P. N.) Z Blatné. (Hudební akademie a zpěv.\nspolek.) Dne 1. června uspořádal náš horlivý důst. p.\nděkan, P. Haus ne r, pomocí zdejších pp. učitelů a\nochotníků v sále u „bílého lva\" hudební a dekla-\nmatorní akademii, kteráž velmi skvěle vypadla, což\nnás tím více těší, ani skoro všickni spoluoučinkující (vy-\njímajíc několik vůkolních ochotníků u p. Duponta, kapel-\nníka Norimberského, který se zde za příčinou svého za-\nsnoubení se zpěvačkou sl. Lindnerovou zdržuje)\nzdejší rodáci jsou. Paní Lindnerová-Dupontová, absol-\nvovaná žákyně Pražského konservatoria, přednášela arii\nz „Proroka,\" pak německé písně od Duponta, Schuberta\na Róssla *) velmi pěkně, největš/ho však došla potlesku\nza výborný přednes arie s „Dcery pluku,\" „Sláva ti,\nvlasti má!\" s českým textem. Otevřená byla akademie\nouverturou z „Don Juana\" od Mozarta, kterouž naši\nhudebníci pod obezřelým vedením p. Dupanta neméně\nvýborně provedli, jako kvartetto od Haydna s variacemi\no národní hymně, které se obecenstvu líbilo. Též de-\nklamace p. J... (Já jsem Cech) a p. K. (Sedlák na\nbiliáru) s dobrým se potkaly výsledkem, ačkoli se de-\nklamovanka posleze jmenovaná do síní koncertních nehodí;\nnávštěva byla hojná, a čistý výnos, 67 zl. r. č. obsahující,\nbyl věnován na zřízen í městské nemocnice. Ještě\nněco? Nebylo by vhodno , aby se u nás za příkladem\njiných menších měst zařídil mužský zpěvácký\nspolek? Kostelní hudba by tím velmi získala a při\nakademiích i divadlech byly by vložené sbory zajisté\nvítané. Jedná se zde pouze o začátek, účastníků by\nse, tuším, hlásilo dosti. Doufáme, že se věci té ujme\np. děkan Hausner s p. učitelem Marti novským,\njichžto péči již za tak mnoho utěšených zábav co dě-\nkovali máme.\n(M.) Z Čáslavi. (Taneční hudba a zpěv. spolek.)\nAčkoliv se v našem městě velkou snahou a stálou hor-\nlivostí kapelníka, pana Krejčího a laskavým přispěním\nna hudební stroje se strany několika příznivců a pod-\nporovatelů hudebního umění taneční hudba na vysoký\nstupen dokonalosti povznesla; neopomíná se i vokální\nhudby u nás pěstovati a za tou příčinou zaveden jest u\nnás za příkladem jiných českých měst mužský zpě-\nvácký spolek, za nějž některým vznešeným pánům co\nděkovali máme. Ředitel našeho zpěv. spolku je zdejší\np. učitel Fr. Pospíšil, jenž přistupující a hlásící se údy\nse vší pilností a vytrvalostí zpěvu vyučuje. Dejž Bůh,\naby jeho pilnost s pilností pánů členů spolku závodilo;\npak se zajisté velmi příznivého výsledku dočkáme! Ostatně\nklademe panu řediteli na srdce, by zvláště české\nčtverozpěvy a sbory pěstoval; neboť tím si získá\nzásluhu o národní naše umění a tím probudí též cit a\nducha národního. Za tou příčinou upozorňujeme na\nsbírku českých čtverozpěvů „Záboj\" nazvanou, která zpěv.\nspolku dosti látky k produkcím poskytne. Co se kostelní\nhudby dotýče je taková, že se o ni ani zmíniti nechceme.\nSnad bude lepší, až zpěv. spolek někdy na kůru\núčinkovati bude!\n*) Nemáme místa, titule německých písní podávati. Red.\n\nDijon. Virtuosky na housle, sl. Ferniovy, koncertují\nzde s nesmírnou pochvalou.\nReval. Svědkyně, sl. Anežka Jakobsohnova, žá-\nkyně Pražského konservatoria, je zde co primadonna\nengažována.\nSibíň (Herrmanstadt) v Sedmihradsku. Slečna\nBrennerová, clen Pražské opery, nachází se na\ndovolenou v rodišti svém, v Sibíni, odkudž před 6 lety\nco začátečnice v umění svém byla odejšla. Dala tam tři\nkoncerty, z nichž v prvním již s neobyčejným jásotem\npřijata a hned, když se objevila, kvítím a věnci obsypána\nbyla. Též jí podán byl stříbrný pohár s nápisem:\n„Slavné zpěvačce J. Brennerové, ku vzpomínce na její\nrodiště.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "146", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "146", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Vystupováním cizích hostů počíná", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Vystupováním cizích hostů počíná", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5690, "texte": "Stavovské divadlo. Vystupováním cizích hostů počíná\nopera živosti i zajímavosti nabývati. Dne 11. června\ndávala se „Kouzelná flétna/4 v níž to pan Rafalský\nz Lipska pohostinsku co Sarastro vystoupil. Hlas p.\nRafalského sahá od velkého E až k jednoučárkovanému\nC a je dosti zvučný a ohebný. Hra je slušná a vyhoví\npožadavkům. Dne 14. t. m. provozovala se komická opera\n„Car a tesař44 od Lortzinga, v nížto pan Nachbauer\nco nově engažovaný člen spoluiičinkoval. Opera tato je\njedna z nejpěknějších německých komických oper a jest\nhlavním dílem Lortzingovým. Máť za předmět zdržo-\nvání se Petra I. ruského v Saardamu. Text je obratně\na pro jeviště dobře pracován, napíná a vyniká zdravou\nkomičností. Skladatel si jako při svých všech operách\nsám libretto zhotovil. Hudba je lehce držána, zajímavá\na zvláště v komických pospolných kusech a v číslech\npísním odpovídajících zdařilá. Mnohé kusy z opery této\nznárodnily, jako u. př. píseň Cara, arietta markyze Cha-\nteauneufa, arie měšťanosty Van Betta a velmi komický\nvýjev „Heil sei dem Tag.44 Provedení opery této nebylo\nvelmi správné a uhlazené. Velké duševní lahůdky po-\nskytli nám dva hosté: paní Marlovová a p. Sonnt-\nheim od dvorní opery ze Stuttgartu, kteří dne 16.\nčervna v opeře „Trou ba do ur44 vystoupivše, velkolepý\ntriumf slavili. Ačkoliv provedení obou hostů bylo vý-\nborné, nedá se přec upříti, že pan Sonntheim co do\nzvučnosti organu nad paní Marlovovou vynikl. Dne 18.\nt. m. provozovala se „Figarova svatba44 od Mozarta,\nv nížto paní Marlovová co Zuzana vystoupila. Její dra-\nmatická hra, její cituplný přednes a její krásná kollora-\ntura získaly umělkyni této velké pochvaly ano i četných\nvěnců a kytic. Včera slyšeli jsme operu „Židovku,44\nv nížto komtura pan Rafael a žida Eleazara Sonntheim\npředstavovali.\n\"V\nKapelník pan Frant. Sk roup obdržel před ne-\ndávnem návrh, převzíti kapelnictví u německé opery v Ro-\nterdamě a Amsterdamě. Jak se nyní z bezpečného pra-\nmene dovídáme, přijal pan Škroup návrh tento a ode-\nbere se ku konci srpna na své stanoviště. Opery, které\nse na obou jevištích dávati budou, náleží jen škole\nněmecké a sice budou to opery od Mozarta, Beetho-\nvena, Webra, Marschnera atd.\nSlovútný nás V. H. Veit vydá nákladem J.\nHoffmanna v Praze quodlibet z českých národních\npísní pro čtyry mužské hlasy, na které naše zpěvácké\nspolky juž napřed upozorňujeme.\nPan Prokop vydal tyto dni litografovanou po-\ndobiznu naší primadony Pavlíny Luccovy.\nNáš krajan Anthony Philip Heinrich, chvalně\nznámý hudebný skladatel, navrátiv se z Vídně a z Prahy\ndo Ameriky, druhé vlasti své, pracuje, jak amerikánské\nnoviny „Brooklyn Evening star44 16. máje 1860 píší, o\nbohatých zásobách ze svých hudebních cestování, dokon-\nčiv právě (stařec 80tiletý) velikou symfonii ve třech\nčástích pro celý orkestr na přivítanou Japoňanů v Sever-\nném soustátí. České museum v Praze chová co dra-\nhocený dar z jeho rukou mimo životopisní nástin\ndva mohutné svazky jeho rozmanitých, z části převzác-\nných skladeb, v Americe na vlastní náklad krásně rytých,\nmezi nimi následující složené a v Novém Yorku vydané\nponuknutím mladého přítele, druhého krajana českého, p.\nVojty Náprstka, tehdáž kněhkupce v Milwankee v Michi-\ngansku: Presentazioni musieali from a Bohemian in Ame-\nrica. Spomínka na mou vlast, la Bohemienne, o Nar-\nranza di Janito, gran Fantasia vocale, con concertante\naccompagnamento di Piano Forte. Mým slovanským\nbratrům v Evropě ! To my Sclavonian Brethren in Europe.\nNr. 3. Žalost Cechů! Bohemia's Funeral Honors to Josef\nJungmann (1847). Katinka (la Bohemienne). Caprice\npar Heinrich (le Bohemien). Bravura di sfido, for Voca-\nlists and Pianists of the highest grade.44\nZa předsednictví p. Maxiniliana Bergera od-\nbývalo se v sobotu sedění výboru pro vystavení národ-\nního divadla, v němž se předložily účty a podaly některé\nzprávy stran odvádění peněz. Výbor ustanovil se na tom,\nže obce, ježto dosaváde podepsané peníze neodvedly,\nurčitě vyzve, aby se o příčině toho vyjádřily, a podepsané\nsumy zapravily a že také k vys. místodržitelství zakročí,\naby k odeslání podpisních archů bylo nápomocno. Dále\nusnesli se shromáždění členové výboru na tom, že 9.\nvýkaz příspěvků od p. sekretáře Jungmanna zhotovený dají\ntisknouti. Valné shromáždění ustanovilo se na den 30.\nčervna. Podá se v něm zpráva o působení nynějšího vý-\nboru, předloží se do podrobná účty a budou se voliti\nčlenové nového výboru a revisoři účtů. Dále učiní se\nnávrhy o tom, kterak by se ve prospěch tohoto účele\ndále působiti mělo.\nJednota k zvelebení hudebního umění v Cechách\nzvolila k. dvorního pianistu, pana H. z Bulo wa, za\nsvého čestného člena. Je to věru chvalitebné, že\ndotčená jednota výtečného tohoto umělce za jeho spolu-\núčinkování při koncertě konservatoria odměnila; avšak\nznáme umělce, kteří si o zvelebení hudby v Cechách ve-\nlikých zásluh dobyli; než této cti se jim ještě od slavné\njednoty nedostalo.\nSlovútná naše Emilie Schmidtova, primadona\nu dvorní opery v Darmstadtu, prodlévá od několika dní\nv našem městě. Nemohla by nás tato umělkyně několika\npohostinskými hrami oblažiti? Jak krásná byla by tu\npříležitost, obdivovati sl. Em. Schmidtovu v partii „Fi-\ndelio44 od Beethovena, kteráž k jejím nejlepším partiím náleží.\nPan Jos. Fór ster, varhaník v chrámě u sv.\nMikuláše, požádal nás o uveřejnění následujících řádků,\nz nichžto vysvítá, jak bedlivě si náš p. referent i po-\ndrobností všímá:\n„Panu referentu o kostelní hudbě v Praze (Dalibor, čís.\n17) dávám zde na jevo, že slavnostní předehru od nedělní\nrozeznávám, avšak že jsem na dotčeném dnu zvláštnímu hostu\nk vůli na úplném stroji hrál. Ostatně není výhradně zapotřebí,\naby se na každý svátek figurální mše se střídavým manuálem\nuváděla.4' Jos. Forster."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6262, "texte": "Krajan náš, kapelník pan Louis Saar, žák Alex.\nDreyschocka, prodlévá nyní v našem městě, kdež ně-\nkolik orkestralních skladeb dokoněiti hodlá. Pan L» Saar\nodebere se v srpnu co kapelník do Revalu.\nNáš rodák a výtečný baritonista p. Hartmuth,\nclen dvorního divadla v Drážďanech, je u opery v Hano-\nveru engažován a vystoupí na podzim na tamějším jevišti.\nKoncert chovanců vojenské hudební\nškoly vedením horlivého ředitele pana Pavlise, jenž\nse v sále na Žofíně v sobotu dne 15. t. m. odbývaly\ndošel nejen velmi četné návštěvy, alebrž i dosáhl skvě-\nlého výsledku. Z instrumentálních skladeb slyšeli jsme\nouverturu ku „králi Štěpánu\" od L. Beethovena, jižto\nsmyčcový orkestr pěšího pluku arcivév. Sigmunda velmi\nsprávně přednesl a „Písně beze slov\" od Mendelssohna,\nkteréžto na slovo vzatý ředitel na velmi zajímavý způsob\npro harmonii křídlovek uspořádal. Chovanci hudební školy\nvelmi statně si u provedení počínali a vyhověli úplně\npožadavkům obecenstva. Koncertantní duo pro polnici\na tenorový roh od Zulehnera přednesli chovanci Křížek\naCád as velkou jistotou a zápasili skutečně o přednost\na pochvalu, která se jim iv hojné míře dostala. Kon-\ncertní variace pro křídlovku od Strebingra přednesl cho-\nvanec Černý a osvědčil neúhonným přednesem a čistotou\ntónu, že jest účasten výtečné methody páně Pavlisovy.\nMimo tyto skladby slyšeli jsme kavatinu z opery „Ci-\nkánka\" a píseň od Gumberta, jež pan Rafalský s vý-\nrazem zpíval a konečně přednášela sl. Louisa Licht-\nmayova krásné písně od Schuberta, Mendelssohna a\nFescy, jimiž velkého úspěchu dosáhla. Všem spoluúčin-\njícím jakož i panu řediteli Pavlisovi, jehož pedagogický\ntalent jsme tu ještě podrobněji znáti se naučili, dostalo se\nod obecenstva hojné pochvaly. Ještě hojnějšího účasten-\nství nalezla pak slavnost hudební, od třech vojen-\nských hudebních kapell v zahradě na Žofíně uspořádaná\nas koncertem dotčeným ve spojení stojící. Ze skladeb\nlíbila se ouvertura k opeře „Sicilské Nešpory\" od Ver-\ndiho, polonaise k tragedii Struensee od Meyerbeera, jižto\nschválně pan ředitel Pavlis pro vojenskou hudbu uspo-\nřádal, Clam-Gallasův pochod od Pavlise a polka od V.\nVítěze, žáka vojenské hudební školy. —l.\nVýroční zkouška chovanců pianního ústavu\npana Fr. Kerbla (Opatovická ulice cis. 1314—II.) od-\nbývala se dne 17. června a dosáhla velmi utěšeného vý-\nsledku- Program sestával z třech oddělení. První\nurčeno pro začátečníky, druhé pro pokročilé a\ntřetí pro dospělejší žáky. Žáci prvního oddělení podali\ndůkaz, že methoda, dle nížto pianu se vyučují, na zku-\nšenosti se zakládajíc důkladná jest a vbrzku dobrých\nprospěchů u žáků docílí. Provedení lehkých kusů bylo\nsprávné. V druhém oddělení vyznačila se sl. Rosa Skal-\nníkova pěkným přednesem Idylly od W. H. Veita (op.\n47), kteráž velmi se líbila. Velmi statně počínala si sl.\nMarie Kouřová, ježto sonátu (cis. 3. E-moll) od Haydna\nvelmi cistě a cituplně provedla. V třetím oddčlení slyšeli\njsme salonní a koncertní skladby od Ch. Weh le, Jul.\nSchulhoffa, Th. Kulá ka, pak sonátu pathetickou\nod Beethovena a karneval Benátský od A. Jaela, kteréžto\nposlední dvě skladby sl. M. Rozumová s výrazem a\ns velkou obratností přednesla. Chvalué zmínky zasluhují\ntéž sl. Olga Pštrosova, Anna Meyerova, pak Fr. Pštros a\nJos. Pánek, kteříž svým dosti těžkým úlohám co žáci\núplně vyhověli a od obecenstva pochvaly dosáhli. Jak\njsme se přesvědčili, osvědčil ředitel pan Kerbl vedle své\nhorlivosti a obezřelosti velkou snahu, by ústav svůj\nvždy více a více zvelebil. —e—\n— „Zpěvník\" pro mládež díl 11. je titul písní\npro mládež školní tvořící VIII. číslo „Zahrady Bu-\ndečské,\" již zasloužilý náš pan Štěpán Back o r a v Praze\ntiskem Rohlíčka vydal. Zpěvník tento obsahuje 7 písní\nranních, 9 písní před školou a po škole, 8\npísní nábožných, 15 písní církevních (2 adventní,\n4 vánoční, 2 postní, 2 velkonocní, 5 svatodušních) a 56\npísní obsahu rozličného. Nejvíce zúčastnili se v tomto pěkném\ndíle horlivý Friml (20 písni) a neúnavný Leop. Zvonař\n(13 písní). Na to následují Jos. Múller 10, V. Horák 3,\nK. Dekastello 3, K. Urlich 3, Nejedlý 2, A. Paleček 2,\nJaroš 2, Fr. Gerner 2 písně a konečně Heinrich, Fr. Hoch,\nJ. Olšanin, Šuda, V. Hurt, V. Bažant, F. Bibl, F. Vorbes,\nE. Dobrovský, Ig. Janda, Jos. Březina, Studený, K. Me-\nlichar a několik neznámých skladatelů po 1 písni. Všem\npánům učitelům poručujeme co nejvřeleji tento zpěvník,\njenž žádnému žáku chyběti nemá. Nápěvy k písním jsou\nz větší části velmi zdařilé a textu přiměřené. Cena 30\nnov. kr. Kdo 4 exemp. u nakladatele p. Bačkory (cis.\n956—II.) odebeře, obdrží stý návdavkem.\nHudební literatura. Pan Leop. Zvonař\nvydal jak známo za přílohu k „Humoristickým listům\"\nquodlibet z českých málo známých národních písní\n(v partituře), který nyní o sobě u Rob. Veita za 20 kr.\nr. č. dostati lze. Quodlibet tento byl v Nové Pace od\nzpěv. spolku proveden a došel velké pochvaly.\nÚvaha. (Hudební skladba v Školníku na rok 1859\na 1860.) Jak známo, zaujímá „Školník,\" kalendář pro\nučitelstvo diecese královéhradecké, pro své důkladné po-\nučné články jedno z nejpřednějších míst mezi kalendáři,\nnež skladby hudební v knize této nestojí v stejném po-\nměru k části literární a obsahuje mnohé vady, které\nz toho úmyslu odhalíme, aby i na notové přílohy v pří-\nštím „Školníku\" větší péče se vynaložila; neboť tím na-\nbyde kniha tato i ze stanoviska hudebního větší ceny a\nváhy. Školník na rok 1859, o němž se zde krátce zmí-\nníme, obsahuje z větší části dobré písně, k nimž hlavně\nhymnu papežskou od J. N. Škřoup a, „Náchodskou\" a\n„Slunko\" od J. Suchánka připočísti dlužno. Píseň „An-\ndělíčku strážný\" od Fr. Lopotáře je k potřebě; avšak\nupoiníná na píseň „Známí já jedno údolíčko.\" Méně pro\ndítky přístupna jest „Večerní\" od Bergera, nepohodlné\nskoky v sobě chovajíc. Píseň „Otázky\" od Lopotáře\nz druhé čítánky byla by přiměřena, kdyby nebyla všady\npři otázce věta ukončena; nebof jako v mluvě tak i\nv hudbě musí při otázce jakási dychtivost po odpovědi\nnastati. Píseň „Pasačka\" od téhož upomíná na bývalý\nrejdovák. K této písni stává už pěkného nápěvu a bylo\nby záhodno, aby se někde uveřejnil. Tolik o Školníku\nna rok 1859. Nyní přikročme k harmonickým chybám\nskladeb v Školníku na r. 1860. Nápěv k hymně bi-\nskupské od J. L. byl by dobrý, kdyby jej J. B. tak bídným\nčtverozpěvem neodil; v druhém taktu od druhé osminy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 459, "texte": "počítajíce činí soprán s tenorem oktávy, totiž : bass\nh-a-g\na tenor v tomž takte (první a druhá osmina) tvoří zase\nC—» fl\nkvinty . V čtvrtém takte (první a druhá osmina) ciní\nc-e\nbass se sopránem kvinty, kdežto v první a v druhé\nosmině alt s tenorem v oktávách h-d-c; h-d-c postu-\npuje. Nepochopujeme proč se nenechalo g na začátku\ntohotéž taktu ležet ; tím by se bylo vystříhalo alespoň\njedné chybě. V6. taktě jsou ty samé chyby jako v druhém.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "146", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.7.2", "titre_corps": "(P. N.) Z Blatné. (Hudební akademie a zpěv.", "titre_sommaire": "(P. N.) Z Blatné. (Hudební akademie a zpěv.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "debut_caractere": 461, "fin_caractere_exclue": 3380, "texte": "(P. N.) Z Blatné. (Hudební akademie a zpěv.\nspolek.) Dne 1. června uspořádal náš horlivý důst. p.\nděkan, P. Haus ne r, pomocí zdejších pp. učitelů a\nochotníků v sále u „bílého lva\" hudební a dekla-\nmatorní akademii, kteráž velmi skvěle vypadla, což\nnás tím více těší, ani skoro všickni spoluoučinkující (vy-\njímajíc několik vůkolních ochotníků u p. Duponta, kapel-\nníka Norimberského, který se zde za příčinou svého za-\nsnoubení se zpěvačkou sl. Lindnerovou zdržuje)\nzdejší rodáci jsou. Paní Lindnerová-Dupontová, absol-\nvovaná žákyně Pražského konservatoria, přednášela arii\nz „Proroka,\" pak německé písně od Duponta, Schuberta\na Róssla *) velmi pěkně, největš/ho však došla potlesku\nza výborný přednes arie s „Dcery pluku,\" „Sláva ti,\nvlasti má!\" s českým textem. Otevřená byla akademie\nouverturou z „Don Juana\" od Mozarta, kterouž naši\nhudebníci pod obezřelým vedením p. Dupanta neméně\nvýborně provedli, jako kvartetto od Haydna s variacemi\no národní hymně, které se obecenstvu líbilo. Též de-\nklamace p. J... (Já jsem Cech) a p. K. (Sedlák na\nbiliáru) s dobrým se potkaly výsledkem, ačkoli se de-\nklamovanka posleze jmenovaná do síní koncertních nehodí;\nnávštěva byla hojná, a čistý výnos, 67 zl. r. č. obsahující,\nbyl věnován na zřízen í městské nemocnice. Ještě\nněco? Nebylo by vhodno , aby se u nás za příkladem\njiných menších měst zařídil mužský zpěvácký\nspolek? Kostelní hudba by tím velmi získala a při\nakademiích i divadlech byly by vložené sbory zajisté\nvítané. Jedná se zde pouze o začátek, účastníků by\nse, tuším, hlásilo dosti. Doufáme, že se věci té ujme\np. děkan Hausner s p. učitelem Marti novským,\njichžto péči již za tak mnoho utěšených zábav co dě-\nkovali máme.\n(M.) Z Čáslavi. (Taneční hudba a zpěv. spolek.)\nAčkoliv se v našem městě velkou snahou a stálou hor-\nlivostí kapelníka, pana Krejčího a laskavým přispěním\nna hudební stroje se strany několika příznivců a pod-\nporovatelů hudebního umění taneční hudba na vysoký\nstupen dokonalosti povznesla; neopomíná se i vokální\nhudby u nás pěstovati a za tou příčinou zaveden jest u\nnás za příkladem jiných českých měst mužský zpě-\nvácký spolek, za nějž některým vznešeným pánům co\nděkovali máme. Ředitel našeho zpěv. spolku je zdejší\np. učitel Fr. Pospíšil, jenž přistupující a hlásící se údy\nse vší pilností a vytrvalostí zpěvu vyučuje. Dejž Bůh,\naby jeho pilnost s pilností pánů členů spolku závodilo;\npak se zajisté velmi příznivého výsledku dočkáme! Ostatně\nklademe panu řediteli na srdce, by zvláště české\nčtverozpěvy a sbory pěstoval; neboť tím si získá\nzásluhu o národní naše umění a tím probudí též cit a\nducha národního. Za tou příčinou upozorňujeme na\nsbírku českých čtverozpěvů „Záboj\" nazvanou, která zpěv.\nspolku dosti látky k produkcím poskytne. Co se kostelní\nhudby dotýče je taková, že se o ni ani zmíniti nechceme.\nSnad bude lepší, až zpěv. spolek někdy na kůru\núčinkovati bude!\n*) Nemáme místa, titule německých písní podávati. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "146", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.7.3", "titre_corps": "Dijon. Virtuosky na housle, sl. Ferniovy, koncertují", "titre_sommaire": "Dijon. Virtuosky na housle, sl. Ferniovy, koncertují", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "debut_caractere": 3382, "fin_caractere_exclue": 3993, "texte": "Dijon. Virtuosky na housle, sl. Ferniovy, koncertují\nzde s nesmírnou pochvalou.\nReval. Svědkyně, sl. Anežka Jakobsohnova, žá-\nkyně Pražského konservatoria, je zde co primadonna\nengažována.\nSibíň (Herrmanstadt) v Sedmihradsku. Slečna\nBrennerová, clen Pražské opery, nachází se na\ndovolenou v rodišti svém, v Sibíni, odkudž před 6 lety\nco začátečnice v umění svém byla odejšla. Dala tam tři\nkoncerty, z nichž v prvním již s neobyčejným jásotem\npřijata a hned, když se objevila, kvítím a věnci obsypána\nbyla. Též jí podán byl stříbrný pohár s nápisem:\n„Slavné zpěvačce J. Brennerové, ku vzpomínce na její\nrodiště.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "146", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "debut_caractere": 3995, "fin_caractere_exclue": 4356, "texte": "Listárna.\nPana V. D.v Krakově. Račte nám opět něco\nzaslat. Panu 8...ku do Kouř. Ode mne a M. Roub..,.\nSrdečné pozdravení. Panu K. St. v Čkyni. Obdržíme-li\npak brzy psaní? Všem pánfim dopisovatelům do „Dali-\nbora\" I Račte jen často dopisovat; neboť tak jen do-\nsáhneme rozhledy jak v naší vlasti hudba se Pěstuje.\nPanu Jul. Ben.. v Dubu. Obdržíme ten ctverozpěy?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-06-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-06-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "146", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest VI. notová příloha, obsahující koncertní etudu pro", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest VI. notová příloha, obsahující koncertní etudu pro", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "debut_caractere": 4358, "fin_caractere_exclue": 4939, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest VI. notová příloha, obsahující koncertní etudu pro\nhousle s průvodem piana od M. Mildnera, Ferd. Laubovi věnovaná. Houslový hlas i s ti-\ntulem vyšel těž o sobě a stojí 30 kr. r. čís. P. T. pány odběratele, kteří jen na půl leta\npředplaceni jsou, žádáme uctivě, by své předplacení na ostatní čtvrtletí obnovivše udali, jaké\nprámie (zdaž podobiznu neb skladbu kostelní) žádají, by jim brzy odeslána byla. Podobizna\nFr. T umy je už hotova a bude se ku konci téhož měsíce rozesílati. Kompletní exempláry\nna rok 1860 jsou ještě v zásobě a mohou se dostati."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[139]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.1", "texte": "Písnĕ.\nHanuš Zlívecký.\nI.\nKdyž oko na mne upřeš\na zjasníš svoje čelo,\ntu prsa svá bych rozklál,\nby snáze do nich zřelo.\nA zřelo každý záhyb\nve srdci k Tobě spjatém,\na naděje mi zkvětla\nv Tvém oku rozehřátém.\nII.\nJak poupě růže stolisté\nse nežne z lístků dívá,\ntak Tvá mi krásná hlavinka,\ntak Tvé mi oko bývá.\nA jako kryje poupě trn\npřed drzou, škodnou rukou,\ntak škůdců bych Tě ostříhal\na takou byl jim mukou.\nIII.\nKdyž oči ke mně zvedneš\na ručky k prosbě skládáš,\ntu svolím Tobě ve všem\na splním, co si žádáš.\nNuž pros jen, žádej, poruč,\njá snesu Tobě všecko;\nach, jenom se Tě odříc'\nmi nelze, krásné děcko!\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B-ý.\nVyzván byv od redaktora těchto listů, bych své\nmínění o tažné posauně u veřejnost podal, cítím se\nnucena, dříve něco o plechových dechových nástrojích\nvůbec promluviti.\nPlechové nástroje rozvětvily a rozmnožily se ná-\npadně od zavedení klapek (Ventil) s mašinami. Druhdy\nužívaná D-trompeta změnila se ještě v množství jiných\ndruhů. Tak povstala bassová trompeta ve všech po-\nlohách tónu; trompeta v poloze tónu Es, E5 í7, G,\npak křídlovky a pistony též v rozličných ano iv nej-\nvyšších polohách.\nPrávě tak rozvětvily se posauny. Stáváf vícero\nvariantů pod jmenem: bombardou, ofikleida, Eufo-\nnion, bassová křídlovka, altový, tenorový roh atd.\nv rozličných tvarech. Všechny tyto nástroje jsou co do\nsvé podstaty jeden druhému jako vejce vejci podoben.\nRozeznávajíf se pouze svou polohou tónů, svým výmě-\nrem (Mensur), svou šíří, svou ouzkostí a jim odpovída-\njícím nátrubkem a dostávají tím něco změněnou barvi-\ntost tónu.\nOuzké plechové nástroje mají drčící a\nširoké mají naproti tomu jemný a líbezný zvuk. Proto\nhodí se tyto k solové hře lépe, než ony a užívají se\nproto až po dnešní časy. Vlastní barvitost a objem\ntónu záleží však též z větší části v způsobilosti (dispo-\nsicí), v duševní a fysické síle hráče.\nJuž v předešlém století cítila se potřeba zavedení\nklapek (Ventil); nebo juž J. Ar. Allenburg ve svém\nnávodu k trompetě a k bubnům (Halle, tisk J. Ch. Hen-\ndla) přání své vyslovuje na to ukazujíc, že se to v po-\nzdějších časech stane a že by hudbě nesmírná výhoda\nvzešla, kdyby nástroj tento umělými prostředky jen\ndiatonickou škálu obdržeti mohl.\nPotřeba tato byla na začátku tohoto století vždy\nnutnější a makavější, tak že na mnohých místech se\npokusy v tom dělaly. První popud pocházel zajisté"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.2", "texte": "z Rusi a stává až podnes ještě takových mašin, které\nse „ruskými\" nazývají. Vterý druh jsou francouz-\nské, třetí anglické, a čtvrtý druh . Tyto\nbyly v prvních 20 letech od p. Jos. , tehdejšího\nčlena orkestru u c. k. dvorní opery ve Vídni (nyní\nprofessor na konservatoriu Pražském), vynalezeny a také\nzavedeny. Týž druh mašin došel největší pochvaly a\nnástroje tyto užívají se jedině v c. k. rakouských stá-\ntech, vyvážejí se do ciziny a též se tam padělají, co\nzatím stopu cizozemských sotva tu nalezti možná. Ra-\nkouské rozeznávají se od ostatních lepou a úhlednou\nformou. Máme nyní jich dva druhy: dlouhé a oblé\n(okrouhlé). Dlouhých stávalo dříve; okrouhlých teprv\nod 30 roků. Klapkové tyto nástroje tak se rozšířily,\nže se zhotovování týchž nástrojů stalo odvětvím prů-\nmyslu a že se nástroje tyto staly skutečně národními\nnástroji. Věc, která tak zvšeobecní, jako v tomto\nudaném případu, musí přec praktickou býti.\n(Pokračování.)\n\nO kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\nHudba v chrámě na Strahově. Varhaník v chrámě u\nBarnabitek. Varhanní hra v chrámě u Maltezu.\nHudba u sv. Tomáše.\nV neděli dne 29. dubna slyšeli jsme hudbu\nv chrámě na Strahově. Provozovalať se první zimní\nmše od Rob. Fuhrera do C pod ředitelem kůru, panem\nJanem Folbergerem s výsledkem, jakýž se od muže,\njenž nikde důkladná hudební studia neosvědčil, očeká-\nvati může. Varhaník téhož chrámu nevnikl do tajnosti\nsvého nástroje. Mnohý tón varhanní pohřížen jest v hlu-\nbokém spánku, aniž by byl od časů R. Fuhrera ze sna\nvytržen a mnohá kombinace registrů je odkázána na\nosud , jímžto po drahném čase opět do života vstoupí.\nJak docela jinák bylo to za R. Fuhrera, když on na\nvarhany hrával! O tempora, o mores!\nNa týž den v 10 hod. byla slavnost v kostele\nBarnabitek. Varhaník p. Václav Kaéaba hrál velmi\nnuzně a při mši dávala se první nedělní mše od R.\nFúhrera do Es pachtil se s generalbassem, jsa ne-\njistotou sklíčen, tak lopotně, že by byl zpěváky v la-\nbyrint uvedl, kdyby se tito přísně a pevně svých not\nbyli nedrželi. Což nemůže se požádat k takové příle-\nžitosti důkladný varhaník? Vždyť každý svědomitý ře-\nditel kůru snaží se, aby i dechové nástroje byly dobře\nzastoupeny 5 tím více má o to dbáti, aby za varhanami\nseděl výtečný varhaník, jenž se směle duší kostelní\nhudby nazvati může.\nV neděli dne 2. června předevzal jsem si var-\nhanní hru v maltézském chrámě poslouchati. Volil\njsem k tomu účeli tak zvanou choralní visi, jelikož\nvarhaník při těchto funkcích , ježto průvod chorálu a\nk němu patřící mezihry a dohry za podmínku kladou,\nsvé umění osvědčiti může.\nJsa tedy přítomen mši o 8. hod. v dotčeném\nchrámě, shledal jsem, že je zde, co do techniké sběhlosti\nznačně routinovaný varhaník, jenž přednášeje píseň „Wir\nwerfen uns darnieder\" (Bože, před tvou velebností) ji\naž na některé, dle zdání od něho samého pocházející\n(nedovolené) změny a ozdoby základního „cantus fir-\nmus\" dobře harmonisoval. S předehrou as vloženými\nmezihrami nejsem však srozuměn. Předehra nejsouc\npranic významná též chorálu neodpovídala a sestávala\nz několika juž často slyšených, otřepaných rosalií (při-\nštipků); mezihry však tvořily naskrz úplné kadence a\nrozkouskovaly tedy, místo coby jednotlivé úlomky (Ein-\nschnitt) chorálu spojití měly, ještě více a více chorál.\nRychlých chodu a chromalických tonů dlužno se\nvystříci při tvoření meziher a právě všechna tato pra-\nvidla nezdál se znáti tento varhaník. Nejlépe se mu\ndařily dohry a zvláště effektní a příkladná byla první\na druhá na zadním positivu provedená dohra, která se\njako z dálky přicházeti zdála. Při neznámých chorálech\npřednášívá se ovšem začáteční tón stálého zpěvu (can-\ntus firmus), ale nikoliv se zdobní notou; než to se ne-\nsmí stati zvykem, jelikož tím zpívající nikdy samostat-\nnosti nedosáhnou. Též mi bylo nápadné, že varhaník\npo pozdvihování mezihry vynechat\nTéhož dne byl jsem přítomen mši o li1/* hod.\nv chrámě u sv. Tomáše na Malé straně. Co se var-\nhanní hry v tomto kostele týče, nedá se tu nic potě-\nšitelného říci. Vše, co jsem slyšel, byla práznomy-\nslná a vkusoprázna dudlanina, nic sobě rovného\nnemajíc. V akkordech, za předehru sloužících, panovala\ntaková rozervanost, že jsem se musel časem srozu-\nmitelnosti panující tóniny dočista odříci. Velebný\nkrásný chorál „Herr, Deiner Kirche Glieder\" byl sice\ndosti dobře harmonisován; avšak necvicná a ne-\nzasvěcená ruka téhož varhaníka zohyzdila jej velmi\ndrsnatým provedením. Mezihry a dohry nebyly též\nchorálu přiměřeny. Tof skutečně prostopášnost na\nvarhany a nepochopuju, jak velebné duchovenstvo ta-\nmějšího kláštera takový šlendrián jen trpěti může.\nHudba nástrojová pod vedením pana Alb. Maska je\nsice dobrá, ale mohla by mnohem lepší býti a nedá se\nnikterak přirovnati k hudbě u sv. Mikuláše.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.3", "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO mol-tónu.\nJelikož se ale skladatelé v nynějších časech při\nskládání nápěvu skoro vždy na harmonii ohlíží, a har-\nmonie mol-tónu bez sedmého zvýšeného stupně se obe-\njít nemůže, bude třeba, aby se dílky i tomuto tónu\npřiučily, což lze lehkým spůsobem takto docílit: Před-\nvezme se svrchu položená řada v opačném,\nsestupujícím směru, tedy: e d c h a, a připojí se jako\ndříve půlton do výšky, nyní půltón do hloubky a vrátí\nse od něho zase k tónu, od něhož se vyšlo. Jelikož\nale tento tón co pratón v osmitonné řadě není, musí se\nužít křížku u tónu g. Tón ten pak se jmenuje , a\nbude prvni chromatický změněný ton, jejž učitel\ns dítkami předvezme. Řada, která použitím tohoto tónu\nvypadne, bude e d c h a, gis, a, cvičení pak z ní\nsložena budou nejprve tato:\na t. d. podle cvičení před tím svrchu v notách po-\nloženého.\nNabyvši tak použitím dvou krajních půltónů z pěti-\ntonně řady a h c d e, dvě sestitonně, máme dosti\nlátky ku cvičení a navykání žáků zpěvu molt-ónu, je-\nmuž se takovým návodem zajistě hravě a jistě naučejí.\nJinou cestu prozatím nevím, kteráby tak jistě a zají-\nmavě k cíli vedla. Možná že některý z pánů učitelů\njinou cestou jde, která jest snad krátší ale obtížnější,\nzvlášť začíná—li hned celou mol-stupnicí, jak ji nová\ntheorie vykazuje.\nJak jest známo, jde mol-škála bud a h c d e f\ng a, neb a h c d e fis gis a aneb a h c d e f\ngis a. První a druhý spůsob postupuje v celých a\npůltonech, třetí ale vykazuje mimo tyto postupy ještě\njeden, jenž obnáší půl druhého tónu. Takový postup\nsluje %vělsená sekonda a nepřichází v národním zpěvu\nnikdy. Nebude tedy třeba, aby učitel trápil dítky tímto\nintervalem i cvičenějšímu zpěváku obtíže poskytujícím.\nDruhý způsob, v němž přichází šestý zvýšený stupeň,\njest však zase pro nynější sluch trochu tvrdý a z části\ni urážlivý, bude se moci tedy i ten opomenouti. První\nzpůsob nemá však zase sedmého zvýšeného tónu, bez\nněhož moltón nemůže v harmonickém ohledu obstát,\naby tedy i tento tón v cvičení se zahrnul, jest nejlépe\nmol-stupnici takto uspořádati:\nTento způsob mol-stupnice nepotřebuje dalšího\nomlouvání a odůvodňování, jelikož zkušený lehce na-\nhlédne, že jest praktičnější a sluchu přístupnější, než\nvšecky tři obyčejné spůsoby. Zvýšený sedmý tón (gis)\nslouží vůbec jen k tvoření závěrku, jelikož bezpečně\nk tonickému stupni vede. Nastupuje! však nejpřiroze-\nněji po tónu, s nímž činí k zpívání lehký interval, jako\nku př. po o, hy e. S šestým tónem jak doškálním tak\nzvýšeným nemá žádného příbuzenství, a nemívá ho tedy\nco předchůdce, leč že by s ním stoupil v poměr zmen-\nšené septimy. Intervalu toho však nepoloží žádný skla-\ndatel, jenž ducha národního pojal aneb v duchu národ-\nním psáti chce, protože se příčí zdravému, nezměkči-\nlému smyslu lidu. Uvážíce tyto okolnosti, nahlédneme\nzbytečnost učení mol-škály v národních školách tím\nzpůsobem, jak se jí učí ten, kdo se učí hudbě k jinému\nv\núčelu než školní mládež. Ze činí svrchu položené tři\nzpůsoby mol-stupnice zpěv málo přirozený a do sluchu\njdoucí, svědčí také již ta okolnost, že se stále opravuje,\nčili abychom použili výrazu z lidu vzatého mustruje.\nVykazujeí již nyní jistá nová theorie čtvrtý způsob, jenž\njest: e d c ha g f e. Telik o mol-tónu, jejž zovou\nněkteří slovanským.\n(Pokračování.)\n\nMoniuszkova zpěvohra: „Flis.“\nDle Dzienniku literáckého podává J. L.\nDěj kusu vzat ze života plavců pod Varšavou.\nPlavec Franěk miluje dceru Antoniho (mlynáře?) a jest\nmilován. Leč Antoni zasnoubil již dceru svou Jaku-\nbovi, šviháku to z města; z toho nářek, žal milenců a\nloučení jejich. Konečně ale sezná Jakub ve Frankovi\nsvého bratra, jejž od dětinství neviděl, odstoupí mu\nprávo své k nevěstě, a kus končí slavnostním sborem\nplavců a svatbou milenců. Tof libretto; přistupme\nvšak k hudbě. Dle Kollára jest účelem Slovanů\nv oboru umění hudebního: smířit protivy školy vlašské\na německé, spojit v jedno přednost obou těch stran a\nuskutečnit takto ideál krásy, ku kterémuž ideálu výtvory"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.4", "texte": "vlaského genia vzdor lahody a bohatosti nápěvů po-\nvznesti se nemohou, za příčinou příliš vetché vnitřní\nstavby harmonické; kdežto naopak zase díla ducha ně-\nmeckého svou právě uměleckou hluboce rozmyšlenou\nharipoňií k úžasu sice dutí, leč z nedostatku vydatné,\nkaždému srozumitelné melodie více plodem matematické\nkombinace než hudebního nadšení se býti zdají, a tudíž\ndaleké čarovné moci písní Orfea, špatně odpovídají\núčěli, jejž básník německý hudbě byl vytknul: „Leben\nathifíe die bildendc Kunst; Geist fordr' ich vom Dich-\nteř; aber áiě Seelě špřicht nUr Pofihiihnie aus.\" Ne-\nsmíme sice s Kollárem doufati, že jediné nám Slova-\nnům zůstaveno, doplniti, čeho se dvěma hlavním tábo-\nrům hudby západu nedostává, a dosíci takto nejvyšší\nvšeobecný ideál hudebního umění; a to hlavně již proto,\nže vady hudby vlašské a německé, Kollárem tuto vy-\ntknuté, toliko v útvorech ceny prostřední se jeví, v dí-\nlech však z pravého nadchnutí pochodících i hudba\nvlašská (Alegri, Pergolese, Palestina) mistrnou harmonií\nse honosí, jakož i mistři školy německé Haydn, Beetho-\nven, Mozart lahodou i bohatostí nápěvů uchvacují.\nNemůže tedy tomu neb onomu výtvoru hudebnímu jediné\nproto upříti se žádoucí výtečnost, že jest vlašským neb\nněmeckým, leč proto, že ze stanoviska svého není do-\nkonalým, kdežto dílo kterékoliv školy, pochází-li z či-\nstého nadchnutí umělcova, pojí v sobě umělost harmo-\nnickou s lahodou melodie a bude každému srozumitelným.\nPři tom všem však dílo takové zůstane hlavně\nodznakem národního ducha, a toliko v tomto okrese,\nv myšlence národnosti může zadost učinit požadavkům\ndokonalosti, uskutečnit pojatý jednou ideál. Neb ideál\npovšechný všenárodní jest jak v básnictví tak v hudbě\nnedostižitelným přáním. Iliiada, Božská komedie, Faust,\nLear, Pan Tadyáš, zdaž všady stejné jsou pojaté? Tak\ntéž tedy výtečníkem v oboru hudby jest ten, kdo ducha\nnárodního nejvěrněji pojme a k ideálu ho povznese.\nCizý výtvor sebe dokonalejší nikdy nás tak vřele\nnedojme; vždyť od kolébky již jsme kojeni zvuky svého\nkraje, a rádi bychom iv Umělém výtvoru hudby na-\nslouchali zvukům těm, jenž nám co děcku již v ducha\nvnikly, a jimžto jsme přivykli co mluvě mateřské. Naše\numělecká literatura čítá značný počet hudebních výtvorů\ntvořených dílem dle vzorů cizých, dílem dle hudební\ntheorie vůbec: protož jsou to též všeobecné plody ne-\nzaujímající žádného stanoviska v umění domácím, tak\njako as v literatuře latinské ody Sarbiewského a Si-\nmonidesa.\nK takým to však výtvorům nesmíme počítati „Flisa.\"\n(Dokončení.)\n\nAnna Františka Bendova.\nNovela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.\n(Pakračování.)\nVévodovi zalíbila se upřímnost a důvěrnost mladé\nzpěvačky, kteréžto vlastnosti osobní i její působnost a\ncenu jejího uměleckého nadání ještě zušlechťovaly. On,\njakož i dědičný princ byli upřímní ctitelově umění a\nvšeho krásného, jsouce dalece od toho vzdáleni, aby\ntuto lásku užívali za pláštík k méně krasocitným ná-\nklonnostem. Krása Anny Františky rozmnožila arcit\npříznivý pocit, jejž kníže pro umělkyni choval; vážil\nsi však u ní vlastního povolání více než zevnější před-\nnosti. Při vší lásce k staršímu, přísnějšímu slohu a\nzvláště k hudbě kostelní neupíral přece přednosti no-\nvému a volnějšímu slohu.\nDědičný princ však určitě se naklonil k nověj-\nšímu neb divadelnímu směru v hudbě, a dbal hlavně\nna zvelebení divadla. Tuto náklonnost musil však za-\ntajiti, jelikož vévodkyně opovrhla každou hrou divadelní.\nČasto již dědičný princ se starým kapelníkem\nStolzelem mluvil o zvelebení světské hudby: „Když\nvznešené a hluboce jímavé city hudbou výjádřiti se dají,\nproč se to [neděje také u mocných náruživostí,\" řekl\nmu jednou při příležitosti, načež Stolzel odpověděl:\n„Zásada všeho umění jest shodnost, kde však vášeň\nvládne, má změlcnosl převahu.\"\nVévoda chtěl se dbzvěděti od Stolzela, jak se mu\nBendova líbila. I povolal ho k sobě, aby ho pochválil\nza provedení mše Galuppiovy. Stolzel pochvalu tu při-\njal velmi chladně. Vše jej zde mrzelo; neboť skladby\nGaluppiovy nesouhlasily pranic s jeho náhledy a mši\ntu jen na zvláštní požádání vévody provozoval, když\nkníže starého učitele, jenž při své malé postavě se\nsvou velkou vlásenkou a svým přísnomyslným pohledem\nvážného muže představovati se domníval, nyní se tázal, co\n0 této nově engagované zpěvačce soudí, odpověděl\ntento kvapně: „Vaše jasnost dala se oklamat a celé\nměsto dalo se omámit; tato osoba patří k novodobým\npěvkyním, jež svým triikováním a šňořením posvátnou\nhudbu a pobožnost do pekla zaženou!\"\nVévoda vida patrné známky vzteku v jeho vrá-\nskovitém obličeji dal se do hlasitého smíchu. Nic ne-\nmohlo způsobiti směšnějšího účinku, než pohnutí v tazích\nučitelových. „Možná, že máte pravdu\" řekl vévoda,\n„ale Bendova postoupila o krok dále v zpěvnictví a\njejí genialnost ve zpěvu nedá se zapříti, byť nám\n1 jinotvárnou přicházela. Já alespoň rád se nechám\nmámiti tím kouzlem, jež působí a nejsem ještě tak stár,\nabych neměl novotu podporovati, když velkolepě a ušlech-\ntile účinkuje.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.5", "texte": "1 když tento účinek není uspokojující, zbožný?\"\ntázal se Stolzel.\n„Pane vy zůstanete do smrti černovidcem\" odpo-\nvěděl vévoda, „uspokojivé a nábožné city nelze nikdy\nz hudby odstranili.\"\n„Když se hudba stane fraškou, slouží za výraz\nlidských vášní a vznešený její význam tím zcela tratí;\nto jest můj náhled,\" odpověděl malý rozhoršený mužík.\nNastala přestávka, při nížto vévoda zamyšlen v pokoji\nse procházel.\n~Vůli mého syna, by se Galuppiovy pašije provo-\nzovaly, jste jen s nechutí vyhověl/' řekl na to vévoda,\n„a přece musíte uznati, že byl účinek toho díla velký!\nProč tedy chcete pochvalu odepříti nové zpěvačce, jež\nse nám všem líbí?\"\nStolzel zdál se dlouhý čas s sebou zápasiti. „Na-\nhlížím,\" řekl konečně s násilně zakrytou rozčíleností\n„že můj čas vypršel a že mému milostivému pánu jen\nbřemenem jsem se svými zastaralými náhledy o svá-\ntosti a důstojnosti hudebního umění. Jsem příliš stár,\nabych záhubným novotám holdovali mohl a jelikož\nuznávám, že se jim protivili nemohu, chci se jim ale-\nspoň vyhnouti a odstoupiti od místa, při němž už déle\núčinkovati nemohu, jakožto hudekník a spolu i podaný\nslužebník.\"\nVévodu to překvapilo. Tvrdohlavost starcova ne-\npříjemně jej dojala. „Důkladně si to pane ještě roz-\nvažte,\" řekl vévoda „jděte nyní, chci se chovati k Vám\nještě, jako bych o ničem nevěděl!\" Stolzel pokloniv se\nhluboce, odešel.\nDojaly-li náhledy od mladé zpěvačky nedávno směle\npronešené vévodu při rozmluvě s ní příjemně, působila\nnaopak nyní rozprávka se Stólzelem na něho nelibě,\nano velmi protivně. Pedantická přísnost starého muže\npřicházela mu jako pouta, jež snésti povinen býti se\nnezdál. On cítil jednostrannost jeho náhledů, ale ne-\nmoha je vyvrátiti, přál si alespoň lepší úsudek a po-\nučení o tom dostati.\nBudoucí neděli opakovaly se Galuppiovy pašije.\nAnna 'Františka zpívala převýborně. Všechna místa\nv chrámě byla naplněna a vévodova rodina byla pří-\ntomna. Po službách Božích dala vévodkyně kapelníku\nStólzelovi svým komorným spokojenost svou vyjádři ti.\nZpěvačka Bendova byla na budoucí večer pozvána ku\ndvoru, by tam v malém kruhu zpívala.\nKaždý hleděl se seznámili se zbožněnou a vše jí\nštěstí přálo. Každému děkovala přívětivě a přijímala\npokojně lichocení dvořanů, vědouc co o nich mysliti\nmá. Dvojsmyslných slov pochvalujících však, jež jí její\nsoudruzi a soudružky vzdávali, ani si nevšímala; neta-\njenou radostí ale byla dojata srdečnými slovy některých\noudů kapely. Mezi nimi nacházel se také mladý hou-\nslista, jmenem Hattaš, velmi nadaný muž, jenž nadšen\npro novou zpěvkyni od prvního okamžení upřímnou ná-\nklonnost pro ni pocítil. Mohl nyní jen málo slov jí\nříci, avšak vroucný pohled jeho usadil se v srdci mla-\ndého děvčete, spůsobě tam jemnou ozvěnu, jež brzo\nk nejkrásnějšímu souhlasu mezi oběma vedla.\nStolzel byl rozvzteklen. „Že jsem se toho do-\nčkati musel,\" zvolal nepozorován od nikoho mezi čtyřmi\nzděmi se nacházeje. „Avšak déle se nemohu na to dí-\nvati, jak vše to co jsem vystavěl, zhyne. Opustím tento\ndvůr, kde ďábel novodobého směru svůj koukol seje.\nKrásný jest ďábel a tato krásná jeho kukle jest vlastně\nto pekelné kouzlo, jímž on každého oplete. Slézti by\nmělo umění se svého svatého trůnu a mělo by sloužiti\nmilovníkům frašky za prostředek, srdce svésti místo co\nby je posvětilo, a to nazývají vznešenost ? Jestif tedy\nmožná, že to nejvznešenější k sprostému účelu se uží-\nvati může a stará pověst o zneuctění nebe, o pádu\nandělů opakuje se až podnes.\"\nStarý učitel požádal o propuštění. Vévoda tomu\nsvolil, ačkoliv vévodkyně nerada to viděla, že starý\nmuž místo opustil, na němž tak dlouho účinkoval.\nŠtědré milostné obdržel, jež drážlivý muž začátku\nani přijati nechtěl, až jej jeho přátelé k tomu přece\npřemluvili.\nNěkolik neděl na to byl Jiří Benda, jenž teprv\nsedm a dvacet let stár byl, z Berlína do Gothy povo-\nlán. Rozloučil se a nastoupil v Gothě Holzelem uprá-\nzdněné místo kapelníka vévody Gothenského.\nII.\nUplynulo osmnáct let. Jiří Benda navratil se zase\nze svých cest, jež na útraty vévodovy v Německu a\nItálii konal, do Gothy, kdež jeho sestra Anna Františka\nse mezi tím provdala za dvorního hudebníka Hattaše.\nTyto cesty nemálo k vyvinutí jeho velkého hudebního\ntalentu přispěly. Zvláště ale o hudbě divadelní nové\nsvětlo mu vzešlo. Když Benda se ve Florenci zdržoval,\nuslyšel zde také novou operu „Alceste\" od Glucka. Ve\njeho otčině byly skladby Gluckovy ještě málo známy,\načkoliv ve Francouzsku, kde hudbymilovná královna\nMaria Antoinette je v známost uvedla, velmi oblíbeny\nbyly; Benda uslyšev toto dílo, poznal hned, že skladatel\njeho k umělcům první řady přináleželi musí, a přede-\nvzal sj, jak dalece v jeho moci bude, také v Německu\no rozšiřování slávy Gluckovy se starati.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Vystupováním cizích hostů počíná\nopera živosti i zajímavosti nabývati. Dne 11. června\ndávala se „Kouzelná flétna/4 v níž to pan Rafalský\nz Lipska pohostinsku co Sarastro vystoupil. Hlas p.\nRafalského sahá od velkého E až k jednoučárkovanému\nC a je dosti zvučný a ohebný. Hra je slušná a vyhoví\npožadavkům. Dne 14. t. m. provozovala se komická opera\n„Car a tesař44 od Lortzinga, v nížto pan Nachbauer\nco nově engažovaný člen spoluiičinkoval. Opera tato je\njedna z nejpěknějších německých komických oper a jest\nhlavním dílem Lortzingovým. Máť za předmět zdržo-\nvání se Petra I. ruského v Saardamu. Text je obratně\na pro jeviště dobře pracován, napíná a vyniká zdravou\nkomičností. Skladatel si jako při svých všech operách\nsám libretto zhotovil. Hudba je lehce držána, zajímavá\na zvláště v komických pospolných kusech a v číslech\npísním odpovídajících zdařilá. Mnohé kusy z opery této\nznárodnily, jako u. př. píseň Cara, arietta markyze Cha-\nteauneufa, arie měšťanosty Van Betta a velmi komický\nvýjev „Heil sei dem Tag.44 Provedení opery této nebylo\nvelmi správné a uhlazené. Velké duševní lahůdky po-\nskytli nám dva hosté: paní Marlovová a p. Sonnt-\nheim od dvorní opery ze Stuttgartu, kteří dne 16.\nčervna v opeře „Trou ba do ur44 vystoupivše, velkolepý\ntriumf slavili. Ačkoliv provedení obou hostů bylo vý-\nborné, nedá se přec upříti, že pan Sonntheim co do\nzvučnosti organu nad paní Marlovovou vynikl. Dne 18.\nt. m. provozovala se „Figarova svatba44 od Mozarta,\nv nížto paní Marlovová co Zuzana vystoupila. Její dra-\nmatická hra, její cituplný přednes a její krásná kollora-\ntura získaly umělkyni této velké pochvaly ano i četných\nvěnců a kytic. Včera slyšeli jsme operu „Židovku,44\nv nížto komtura pan Rafael a žida Eleazara Sonntheim\npředstavovali.\n\"V\nKapelník pan Frant. Sk roup obdržel před ne-\ndávnem návrh, převzíti kapelnictví u německé opery v Ro-\nterdamě a Amsterdamě. Jak se nyní z bezpečného pra-\nmene dovídáme, přijal pan Škroup návrh tento a ode-\nbere se ku konci srpna na své stanoviště. Opery, které\nse na obou jevištích dávati budou, náleží jen škole\nněmecké a sice budou to opery od Mozarta, Beetho-\nvena, Webra, Marschnera atd.\nSlovútný nás V. H. Veit vydá nákladem J.\nHoffmanna v Praze quodlibet z českých národních\npísní pro čtyry mužské hlasy, na které naše zpěvácké\nspolky juž napřed upozorňujeme.\nPan Prokop vydal tyto dni litografovanou po-\ndobiznu naší primadony Pavlíny Luccovy.\nNáš krajan Anthony Philip Heinrich, chvalně\nznámý hudebný skladatel, navrátiv se z Vídně a z Prahy\ndo Ameriky, druhé vlasti své, pracuje, jak amerikánské\nnoviny „Brooklyn Evening star44 16. máje 1860 píší, o\nbohatých zásobách ze svých hudebních cestování, dokon-\nčiv právě (stařec 80tiletý) velikou symfonii ve třech\nčástích pro celý orkestr na přivítanou Japoňanů v Sever-\nném soustátí. České museum v Praze chová co dra-\nhocený dar z jeho rukou mimo životopisní nástin\ndva mohutné svazky jeho rozmanitých, z části převzác-\nných skladeb, v Americe na vlastní náklad krásně rytých,\nmezi nimi následující složené a v Novém Yorku vydané\nponuknutím mladého přítele, druhého krajana českého, p.\nVojty Náprstka, tehdáž kněhkupce v Milwankee v Michi-\ngansku: Presentazioni musieali from a Bohemian in Ame-\nrica. Spomínka na mou vlast, la Bohemienne, o Nar-\nranza di Janito, gran Fantasia vocale, con concertante\naccompagnamento di Piano Forte. Mým slovanským\nbratrům v Evropě ! To my Sclavonian Brethren in Europe.\nNr. 3. Žalost Cechů! Bohemia's Funeral Honors to Josef\nJungmann (1847). Katinka (la Bohemienne). Caprice\npar Heinrich (le Bohemien). Bravura di sfido, for Voca-\nlists and Pianists of the highest grade.44\nZa předsednictví p. Maxiniliana Bergera od-\nbývalo se v sobotu sedění výboru pro vystavení národ-\nního divadla, v němž se předložily účty a podaly některé\nzprávy stran odvádění peněz. Výbor ustanovil se na tom,\nže obce, ježto dosaváde podepsané peníze neodvedly,\nurčitě vyzve, aby se o příčině toho vyjádřily, a podepsané\nsumy zapravily a že také k vys. místodržitelství zakročí,\naby k odeslání podpisních archů bylo nápomocno. Dále\nusnesli se shromáždění členové výboru na tom, že 9.\nvýkaz příspěvků od p. sekretáře Jungmanna zhotovený dají\ntisknouti. Valné shromáždění ustanovilo se na den 30.\nčervna. Podá se v něm zpráva o působení nynějšího vý-\nboru, předloží se do podrobná účty a budou se voliti\nčlenové nového výboru a revisoři účtů. Dále učiní se\nnávrhy o tom, kterak by se ve prospěch tohoto účele\ndále působiti mělo.\nJednota k zvelebení hudebního umění v Cechách\nzvolila k. dvorního pianistu, pana H. z Bulo wa, za\nsvého čestného člena. Je to věru chvalitebné, že\ndotčená jednota výtečného tohoto umělce za jeho spolu-\núčinkování při koncertě konservatoria odměnila; avšak\nznáme umělce, kteří si o zvelebení hudby v Cechách ve-\nlikých zásluh dobyli; než této cti se jim ještě od slavné\njednoty nedostalo.\nSlovútná naše Emilie Schmidtova, primadona\nu dvorní opery v Darmstadtu, prodlévá od několika dní\nv našem městě. Nemohla by nás tato umělkyně několika\npohostinskými hrami oblažiti? Jak krásná byla by tu\npříležitost, obdivovati sl. Em. Schmidtovu v partii „Fi-\ndelio44 od Beethovena, kteráž k jejím nejlepším partiím náleží.\nPan Jos. Fór ster, varhaník v chrámě u sv.\nMikuláše, požádal nás o uveřejnění následujících řádků,\nz nichžto vysvítá, jak bedlivě si náš p. referent i po-\ndrobností všímá:\n„Panu referentu o kostelní hudbě v Praze (Dalibor, čís.\n17) dávám zde na jevo, že slavnostní předehru od nedělní\nrozeznávám, avšak že jsem na dotčeném dnu zvláštnímu hostu\nk vůli na úplném stroji hrál. Ostatně není výhradně zapotřebí,\naby se na každý svátek figurální mše se střídavým manuálem\nuváděla.4' Jos. Forster."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.7", "texte": "Krajan náš, kapelník pan Louis Saar, žák Alex.\nDreyschocka, prodlévá nyní v našem městě, kdež ně-\nkolik orkestralních skladeb dokoněiti hodlá. Pan L» Saar\nodebere se v srpnu co kapelník do Revalu.\nNáš rodák a výtečný baritonista p. Hartmuth,\nclen dvorního divadla v Drážďanech, je u opery v Hano-\nveru engažován a vystoupí na podzim na tamějším jevišti.\nKoncert chovanců vojenské hudební\nškoly vedením horlivého ředitele pana Pavlise, jenž\nse v sále na Žofíně v sobotu dne 15. t. m. odbývaly\ndošel nejen velmi četné návštěvy, alebrž i dosáhl skvě-\nlého výsledku. Z instrumentálních skladeb slyšeli jsme\nouverturu ku „králi Štěpánu\" od L. Beethovena, jižto\nsmyčcový orkestr pěšího pluku arcivév. Sigmunda velmi\nsprávně přednesl a „Písně beze slov\" od Mendelssohna,\nkteréžto na slovo vzatý ředitel na velmi zajímavý způsob\npro harmonii křídlovek uspořádal. Chovanci hudební školy\nvelmi statně si u provedení počínali a vyhověli úplně\npožadavkům obecenstva. Koncertantní duo pro polnici\na tenorový roh od Zulehnera přednesli chovanci Křížek\naCád as velkou jistotou a zápasili skutečně o přednost\na pochvalu, která se jim iv hojné míře dostala. Kon-\ncertní variace pro křídlovku od Strebingra přednesl cho-\nvanec Černý a osvědčil neúhonným přednesem a čistotou\ntónu, že jest účasten výtečné methody páně Pavlisovy.\nMimo tyto skladby slyšeli jsme kavatinu z opery „Ci-\nkánka\" a píseň od Gumberta, jež pan Rafalský s vý-\nrazem zpíval a konečně přednášela sl. Louisa Licht-\nmayova krásné písně od Schuberta, Mendelssohna a\nFescy, jimiž velkého úspěchu dosáhla. Všem spoluúčin-\njícím jakož i panu řediteli Pavlisovi, jehož pedagogický\ntalent jsme tu ještě podrobněji znáti se naučili, dostalo se\nod obecenstva hojné pochvaly. Ještě hojnějšího účasten-\nství nalezla pak slavnost hudební, od třech vojen-\nských hudebních kapell v zahradě na Žofíně uspořádaná\nas koncertem dotčeným ve spojení stojící. Ze skladeb\nlíbila se ouvertura k opeře „Sicilské Nešpory\" od Ver-\ndiho, polonaise k tragedii Struensee od Meyerbeera, jižto\nschválně pan ředitel Pavlis pro vojenskou hudbu uspo-\nřádal, Clam-Gallasův pochod od Pavlise a polka od V.\nVítěze, žáka vojenské hudební školy. —l.\nVýroční zkouška chovanců pianního ústavu\npana Fr. Kerbla (Opatovická ulice cis. 1314—II.) od-\nbývala se dne 17. června a dosáhla velmi utěšeného vý-\nsledku- Program sestával z třech oddělení. První\nurčeno pro začátečníky, druhé pro pokročilé a\ntřetí pro dospělejší žáky. Žáci prvního oddělení podali\ndůkaz, že methoda, dle nížto pianu se vyučují, na zku-\nšenosti se zakládajíc důkladná jest a vbrzku dobrých\nprospěchů u žáků docílí. Provedení lehkých kusů bylo\nsprávné. V druhém oddělení vyznačila se sl. Rosa Skal-\nníkova pěkným přednesem Idylly od W. H. Veita (op.\n47), kteráž velmi se líbila. Velmi statně počínala si sl.\nMarie Kouřová, ježto sonátu (cis. 3. E-moll) od Haydna\nvelmi cistě a cituplně provedla. V třetím oddčlení slyšeli\njsme salonní a koncertní skladby od Ch. Weh le, Jul.\nSchulhoffa, Th. Kulá ka, pak sonátu pathetickou\nod Beethovena a karneval Benátský od A. Jaela, kteréžto\nposlední dvě skladby sl. M. Rozumová s výrazem a\ns velkou obratností přednesla. Chvalué zmínky zasluhují\ntéž sl. Olga Pštrosova, Anna Meyerova, pak Fr. Pštros a\nJos. Pánek, kteříž svým dosti těžkým úlohám co žáci\núplně vyhověli a od obecenstva pochvaly dosáhli. Jak\njsme se přesvědčili, osvědčil ředitel pan Kerbl vedle své\nhorlivosti a obezřelosti velkou snahu, by ústav svůj\nvždy více a více zvelebil. —e—\n— „Zpěvník\" pro mládež díl 11. je titul písní\npro mládež školní tvořící VIII. číslo „Zahrady Bu-\ndečské,\" již zasloužilý náš pan Štěpán Back o r a v Praze\ntiskem Rohlíčka vydal. Zpěvník tento obsahuje 7 písní\nranních, 9 písní před školou a po škole, 8\npísní nábožných, 15 písní církevních (2 adventní,\n4 vánoční, 2 postní, 2 velkonocní, 5 svatodušních) a 56\npísní obsahu rozličného. Nejvíce zúčastnili se v tomto pěkném\ndíle horlivý Friml (20 písni) a neúnavný Leop. Zvonař\n(13 písní). Na to následují Jos. Múller 10, V. Horák 3,\nK. Dekastello 3, K. Urlich 3, Nejedlý 2, A. Paleček 2,\nJaroš 2, Fr. Gerner 2 písně a konečně Heinrich, Fr. Hoch,\nJ. Olšanin, Šuda, V. Hurt, V. Bažant, F. Bibl, F. Vorbes,\nE. Dobrovský, Ig. Janda, Jos. Březina, Studený, K. Me-\nlichar a několik neznámých skladatelů po 1 písni. Všem\npánům učitelům poručujeme co nejvřeleji tento zpěvník,\njenž žádnému žáku chyběti nemá. Nápěvy k písním jsou\nz větší části velmi zdařilé a textu přiměřené. Cena 30\nnov. kr. Kdo 4 exemp. u nakladatele p. Bačkory (cis.\n956—II.) odebeře, obdrží stý návdavkem.\nHudební literatura. Pan Leop. Zvonař\nvydal jak známo za přílohu k „Humoristickým listům\"\nquodlibet z českých málo známých národních písní\n(v partituře), který nyní o sobě u Rob. Veita za 20 kr.\nr. č. dostati lze. Quodlibet tento byl v Nové Pace od\nzpěv. spolku proveden a došel velké pochvaly.\nÚvaha. (Hudební skladba v Školníku na rok 1859\na 1860.) Jak známo, zaujímá „Školník,\" kalendář pro\nučitelstvo diecese královéhradecké, pro své důkladné po-\nučné články jedno z nejpřednějších míst mezi kalendáři,\nnež skladby hudební v knize této nestojí v stejném po-\nměru k části literární a obsahuje mnohé vady, které\nz toho úmyslu odhalíme, aby i na notové přílohy v pří-\nštím „Školníku\" větší péče se vynaložila; neboť tím na-\nbyde kniha tato i ze stanoviska hudebního větší ceny a\nváhy. Školník na rok 1859, o němž se zde krátce zmí-\nníme, obsahuje z větší části dobré písně, k nimž hlavně\nhymnu papežskou od J. N. Škřoup a, „Náchodskou\" a\n„Slunko\" od J. Suchánka připočísti dlužno. Píseň „An-\ndělíčku strážný\" od Fr. Lopotáře je k potřebě; avšak\nupoiníná na píseň „Známí já jedno údolíčko.\" Méně pro\ndítky přístupna jest „Večerní\" od Bergera, nepohodlné\nskoky v sobě chovajíc. Píseň „Otázky\" od Lopotáře\nz druhé čítánky byla by přiměřena, kdyby nebyla všady\npři otázce věta ukončena; nebof jako v mluvě tak i\nv hudbě musí při otázce jakási dychtivost po odpovědi\nnastati. Píseň „Pasačka\" od téhož upomíná na bývalý\nrejdovák. K této písni stává už pěkného nápěvu a bylo\nby záhodno, aby se někde uveřejnil. Tolik o Školníku\nna rok 1859. Nyní přikročme k harmonickým chybám\nskladeb v Školníku na r. 1860. Nápěv k hymně bi-\nskupské od J. L. byl by dobrý, kdyby jej J. B. tak bídným\nčtverozpěvem neodil; v druhém taktu od druhé osminy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600620-01.1.8", "texte": "počítajíce činí soprán s tenorem oktávy, totiž : bass\nh-a-g\na tenor v tomž takte (první a druhá osmina) tvoří zase\nC—» fl\nkvinty . V čtvrtém takte (první a druhá osmina) ciní\nc-e\nbass se sopránem kvinty, kdežto v první a v druhé\nosmině alt s tenorem v oktávách h-d-c; h-d-c postu-\npuje. Nepochopujeme proč se nenechalo g na začátku\ntohotéž taktu ležet ; tím by se bylo vystříhalo alespoň\njedné chybě. V6. taktě jsou ty samé chyby jako v druhém.\n(Pokračování.)\n\n(P. N.) Z Blatné. (Hudební akademie a zpěv.\nspolek.) Dne 1. června uspořádal náš horlivý důst. p.\nděkan, P. Haus ne r, pomocí zdejších pp. učitelů a\nochotníků v sále u „bílého lva\" hudební a dekla-\nmatorní akademii, kteráž velmi skvěle vypadla, což\nnás tím více těší, ani skoro všickni spoluoučinkující (vy-\njímajíc několik vůkolních ochotníků u p. Duponta, kapel-\nníka Norimberského, který se zde za příčinou svého za-\nsnoubení se zpěvačkou sl. Lindnerovou zdržuje)\nzdejší rodáci jsou. Paní Lindnerová-Dupontová, absol-\nvovaná žákyně Pražského konservatoria, přednášela arii\nz „Proroka,\" pak německé písně od Duponta, Schuberta\na Róssla *) velmi pěkně, největš/ho však došla potlesku\nza výborný přednes arie s „Dcery pluku,\" „Sláva ti,\nvlasti má!\" s českým textem. Otevřená byla akademie\nouverturou z „Don Juana\" od Mozarta, kterouž naši\nhudebníci pod obezřelým vedením p. Dupanta neméně\nvýborně provedli, jako kvartetto od Haydna s variacemi\no národní hymně, které se obecenstvu líbilo. Též de-\nklamace p. J... (Já jsem Cech) a p. K. (Sedlák na\nbiliáru) s dobrým se potkaly výsledkem, ačkoli se de-\nklamovanka posleze jmenovaná do síní koncertních nehodí;\nnávštěva byla hojná, a čistý výnos, 67 zl. r. č. obsahující,\nbyl věnován na zřízen í městské nemocnice. Ještě\nněco? Nebylo by vhodno , aby se u nás za příkladem\njiných menších měst zařídil mužský zpěvácký\nspolek? Kostelní hudba by tím velmi získala a při\nakademiích i divadlech byly by vložené sbory zajisté\nvítané. Jedná se zde pouze o začátek, účastníků by\nse, tuším, hlásilo dosti. Doufáme, že se věci té ujme\np. děkan Hausner s p. učitelem Marti novským,\njichžto péči již za tak mnoho utěšených zábav co dě-\nkovali máme.\n(M.) Z Čáslavi. (Taneční hudba a zpěv. spolek.)\nAčkoliv se v našem městě velkou snahou a stálou hor-\nlivostí kapelníka, pana Krejčího a laskavým přispěním\nna hudební stroje se strany několika příznivců a pod-\nporovatelů hudebního umění taneční hudba na vysoký\nstupen dokonalosti povznesla; neopomíná se i vokální\nhudby u nás pěstovati a za tou příčinou zaveden jest u\nnás za příkladem jiných českých měst mužský zpě-\nvácký spolek, za nějž některým vznešeným pánům co\nděkovali máme. Ředitel našeho zpěv. spolku je zdejší\np. učitel Fr. Pospíšil, jenž přistupující a hlásící se údy\nse vší pilností a vytrvalostí zpěvu vyučuje. Dejž Bůh,\naby jeho pilnost s pilností pánů členů spolku závodilo;\npak se zajisté velmi příznivého výsledku dočkáme! Ostatně\nklademe panu řediteli na srdce, by zvláště české\nčtverozpěvy a sbory pěstoval; neboť tím si získá\nzásluhu o národní naše umění a tím probudí též cit a\nducha národního. Za tou příčinou upozorňujeme na\nsbírku českých čtverozpěvů „Záboj\" nazvanou, která zpěv.\nspolku dosti látky k produkcím poskytne. Co se kostelní\nhudby dotýče je taková, že se o ni ani zmíniti nechceme.\nSnad bude lepší, až zpěv. spolek někdy na kůru\núčinkovati bude!\n*) Nemáme místa, titule německých písní podávati. Red.\n\nDijon. Virtuosky na housle, sl. Ferniovy, koncertují\nzde s nesmírnou pochvalou.\nReval. Svědkyně, sl. Anežka Jakobsohnova, žá-\nkyně Pražského konservatoria, je zde co primadonna\nengažována.\nSibíň (Herrmanstadt) v Sedmihradsku. Slečna\nBrennerová, clen Pražské opery, nachází se na\ndovolenou v rodišti svém, v Sibíni, odkudž před 6 lety\nco začátečnice v umění svém byla odejšla. Dala tam tři\nkoncerty, z nichž v prvním již s neobyčejným jásotem\npřijata a hned, když se objevila, kvítím a věnci obsypána\nbyla. Též jí podán byl stříbrný pohár s nápisem:\n„Slavné zpěvačce J. Brennerové, ku vzpomínce na její\nrodiště.\"\n\nListárna.\nPana V. D.v Krakově. Račte nám opět něco\nzaslat. Panu 8...ku do Kouř. Ode mne a M. Roub..,.\nSrdečné pozdravení. Panu K. St. v Čkyni. Obdržíme-li\npak brzy psaní? Všem pánfim dopisovatelům do „Dali-\nbora\" I Račte jen často dopisovat; neboť tak jen do-\nsáhneme rozhledy jak v naší vlasti hudba se Pěstuje.\nPanu Jul. Ben.. v Dubu. Obdržíme ten ctverozpěy?\n\nK tomuto číslu přiložena jest VI. notová příloha, obsahující koncertní etudu pro\nhousle s průvodem piana od M. Mildnera, Ferd. Laubovi věnovaná. Houslový hlas i s ti-\ntulem vyšel těž o sobě a stojí 30 kr. r. čís. P. T. pány odběratele, kteří jen na půl leta\npředplaceni jsou, žádáme uctivě, by své předplacení na ostatní čtvrtletí obnovivše udali, jaké\nprámie (zdaž podobiznu neb skladbu kostelní) žádají, by jim brzy odeslána byla. Podobizna\nFr. T umy je už hotova a bude se ku konci téhož měsíce rozesílati. Kompletní exempláry\nna rok 1860 jsou ještě v zásobě a mohou se dostati."}]}