{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_sha256": "e35a8ccf59199c783bdce50b77f2b0e15ca8bc274655ddebb7397272ed24ef81", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/07/01_01/bmtnabd_1860-07-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[147]", "page_fin": "[147]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.1", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[147]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3558, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\nVarhanní hra v chrámě Karmelitánském. — Jsou mezi-\nhry u chorálu potřebný? — P. M. Šimácek.\nV chrámě Karmelitánském jsou ranní mši veškeří žáci\nněmecké vzorní školy, pak hlavní školy Marie de Victoria\npřítomni. I těšil jsem se z toho, že opět jednou as\n600 mladých a bujarých hrdel v unisonu zpívat usly-\nším. Avšak moje očekávání v ohledu tomto nedošlo\nžádného dostatečnéko uspokojení, a sice proto, jelikož\ntéměř třetina zde přítomných žáků „firmu*\"\nv tercích doprovázela a napotom, že varhaník ani za\nmák své úloze nedostál. Učinilf úvod k písni „Wir\nwerfen uns darnieder\" směsicí jalových akkordů do\nEs-dur a hrál ji větším dílem v plných akkordech,\nkterežto však ustavičným zvedáním rukou z manualu\nrozkouskovány byly a podporoval na pedálu jen jednou\nnohou bass základní. Mezihry vynechal docela. Stalo-li\nse to z neznalosti věci samé, je jeho skromnost jen chvály\nhodna; avšak podám panu varhaníku důkazu, že mezi-\nhry potřebně ano nevyhnutelné jsou, a že to proto\nnikoliv na libovůli nezáleží, mezihry vkládati neb je\nvynechávati.\nKaždý chorál sestává z úlomků (Einschnitte), je-\njichžto přestávky fermatami určitě udány jsou a kte-\nréžto od zpěváků juž pro slavnost samu dodržány býti\nmají. Neméně zapotřebí jsou takové přestávky, aby\nzpěváci při zpívání neumdleli. To vše a konečně okol-\nnost, že každý chorál volným a souměrným chodem si\nvykračujíc rhytmickému uspořádání výhost dává, jsou\nzvláštnostmi jeho a co na tento způsob oživující rhyt-\nmický živel chorálu odepřel, musejí mezihry a harmo-\nnisace chorálu vynahraditi.\nVynechají-li se mezihry, jsou fermaty varhaníku\nnesmírně zdlouhavé; jeho duševní činnost zdá se mrtvým\nmechanismem zajiti a chce-li varhaník zkrácením fermat\ntento nedůstatek odstraniti, zpozoroval by to zpívající lid\nvelmi brzy s nelibostí. Mimo to jsou všichni katoličtí\nvat hanící pro užívání meziher a nepochopujeme, proč\nse právě v chrámě Karmelitánském výminka činí.\nDt uhavada záleží v doprovázení melodie ter-\nciemi, v němžto se, jak jsem už podotkl, téměř třetina\nzde přítomných žáků zúčastnila. Za prvé odejme se\ntím varhaníku volnost, by chorál dle svého vkusu har-\nmonisoval a za druhé změkčí, zženští a vysílí se tím\nzpůsobem „cantus firmus.\" To by se nemělo na žádný\npád trpěti a to tím více, anto by se odstranění této\nvady rázným zakročením ze strany pánů učitelů na\nvzorní hlavní škole snadno docílili dalo.\nChoialní zpěv v unisonu má před harmonickým\npřednost a zpěv takový dal by se v tomto chrámě,\njelikož i čekatelové učitelství zde přítomni jsou, k po-\nvzbuzující a zpobožnělé hudbě zvýšili.\nK závěrce budiž ještě podotknuto, že nehrál, jak\njsem se později dozvěděl, při této choralní mši zde\nustanovený varhaník pan Václ. na var-\nhany ; nýbrž že varhanní hra svěřena jest čtyřem pá-\nnům učitelům obou hlavních škol a že při této zde\npodotknuté svaté mši p. M. Šimáéek, učitel na hlavní\nškole Marie de Victoria, na varhany hrál.\nŽádáme tedy pana Simáaby ve prospěch\npravé varhanní hry budoucně raději lavice u varhan se\nodřekl, než aby nápodobným dudláním vkus juž bez\ntoho hluboce pokleslý ještě více na ujmu ušlechtilé a\nryzé hry dále rozšiřoval a to tím více, an se obáváme,\nže by čekatelové učitelství co nastávající varhaníci a\nředitelé kurů na venkově velmi snadno na snahách\npo pravé a ryzé varhanní hře, která se jim ve varha-\nnické škole vštěpuje, ujmu ulrpěti mohli. Vytknuvše\ntakto svědomitě vady varhanní hry v chrámě tomto,\nkojíme se nadějí, že slavné ředitelství vzorní školy je\nku prospěchu téhož chrámu odstraní.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3360, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Pokračování.)\nPlechové nástroje mají od přírody následující ob-\njem v tónořadě:\nTéhož objemu neužívá as zúplna jeden a týž člo-\nvěk leč na nástroji v tónové poloze velmi ležícím asi na\nhlubokém C-rohu a to jen velmi úsilně, nejisté a na-\nmahavě; na nástrojích, jejichžto tonová poloha výše\nuspořádána jest, nedá se tento velký objem ani mysliti\nleč by se možnost předpokládala, že by vícenásobné\nlidské síly v jednu se sloučiti mohly; aneb že někdo\ntakou sílu juž od přírody samé obdržel, jak se to o\nStentoru*) vypravuje.\nKaždý jen dosti málo cvičený foukač cítí to juž\nsám, jak hluboko neb nízko foukati dovede , aby se\npřílišně nenamahal a aby si na zdraví neškodil. Z to-\nhoto přirozeného pozorování utvořili se přimiste (kteří\nvysoko foukají), a sekúndisté (kteří nízko foukají). Allen-\nburg uvádí tento svrchu naznačný objem pro polnic;\nC a my však zvláště mladíkům neradíme, by se\nbezvýminečně do toho zabrali, jelikož by tímto cviče-\nním zkázyplnou nemoc dostali a si též život ukrátit\nmohli.\nDle mínění jednotlivých kritiků ztratily prý ple-\nchové nástroje upotřebením klapek na barvitosti tónu\na tonového objemu, zvláště při pískání na klarinu; my\nvšak nejsme téhož náhledu ani co se objemu týká, tím\nméně co do barvitosti tónu; ba naopak jsme toho mí-\nnění, že klapkami při těchto nástrojích drsnatost a ne-\nčistota se setřela a že v celku hudba tím podstatně\nzískala.\nPohlednemeli na dřevěné dechové nástroje, na př.\nna fagot a klarinet, shledáme, že také tyto nástroje\npůvodní svou drsnatost tónu nemají. Měli jsme příle-\nžitost, umělce ještě v předešlém století na tyto nástroje\nslyšeti a musíme vyznali, že proti nynějším a tehdejším\nnástrojům velkého rozdílu v barvitosti tónu stává. Mělyby\ntedy jedině plechově nástroje dle zdání jednotlivců\nskutečně ve své prvobytnosti jistě zůstati, anto přec\nvše na světě se rozvinuje, zlepšuje a zdokonaluje ?\nOstatně ponecháváme to jednotlivcům a též celým hu-\ndebním kapellám, aby dle vůle též starých a jedno-\nduchých nástrojů užívali, jak se až dosud často v ko-\nstelích stává.\nPískání na klarinu dle způsobu starých odstranilo\nse juž dlouho před zavedením klapek, totiž uvedením\na vzděláním naší nynější moderní hudby a bezvými-\nnečnou nutností by se docílilo velkolepých účinků a spolu\nproto, by se k tomu zapolřebné jistoty a správnosti u\nprovedení dosáhlo.\nHudba na plechové nástroje u starých národů byla\nvlastně jen k dělání hlaholu a znamení Qsignalů)\nurčena a provozovala se z větší části na vysokých vě-\nžích zároveň s vyzváněním zvonů; odkud as jméno\nvězník (něm. Thurmer) pochází. Máme z oněch časů\nhudební kusy, kteréž pouze z modulace z toniky do\ndominanty sestávajíce jen nu%ný a jednotvárný zpěv\nmají a které dle našeho nynějšího ponětí ani za hudbu\nse považovali nemohou.\nLesnice byla ve své původnosti k dělání fanfar\npři honbách určena a ještě dosud říká se vhlahol\ntrub\" kterýž výraz i v rukopisu Kralodvorském se\nnachází. Hlaholem posaun zbořily se dle sv. písma\nt\nhradby Jericha. Tímto je zajisté patrně naznačena síla\na drsnost tónu posaun tehdejšího věku. Nynější vzdě-\nlané obecenstvo velmi by protestovalo, kdyby všechny\ntyto nástroje ve své prvobytnosti zvláště v uzavřených\nmístnostech poslouchali muselo.\n(Pokračování.)\n*) S tentorbyl hlasatel Řeků před Trojou, jenž lak ohromnýni\nhlasem volal, že 50 lidí překřičel,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "149", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.3", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.2", "debut_caractere": 3362, "fin_caractere_exclue": 4337, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO tóninách.\nTrvám, že panuje v novém způsobu vyučování\nzásada, dítky školní ničím zbytečným neobtěžovati. Zá-\nsadou tou jsem se řídil při sepisování přítomného ná-\nvodu, pročež jsem opomenul o mnohém, co se mně\nzbytečným uzdávalo učinit! zmínky. Měv především na\npaměti, aby se naučily dítky užívat dobře hlasu, po-\njednal jsem jen o tom, co jest jim nevyhnutelně třeba\nvěděli z hudební theorie, aby sobě věděly příště rady\na pomoci. Zbývá ještě, aby se jim poskytlo něco o\ntóninách a taktu. Dle předeslaného se rozumí samo\nsebou, že nebude třeba, přednášeli dítkám o těchto dvou\npředmětech tím způsobem, jak se to stává při jiných\nučnéch hudby. Dítky nepotřebujou vědět, že jest 24\nrozličných tónin, že má ta neb ona tolik křížků neb bé;\npostačuje, když se jim tento předmět následujícím spů-\nsobem vštípí. Učitel jim řekne, že se může každý\npra to n %výsit a snížit', zvýšení že se znamená kříž-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1679, "texte": "kem (-f), snížení $ bé (b), a znamení tato že se Ma-\ndon vždy před notu, ku kteréž náleží. Přicházíli toto\nznamení zrovna před notou, platí jen pro tu chvilku,\nco nota trvá, a netýká se jí. přicházíli později bez\nznaménka. Máli ale platit znaménko jisté notě po celý\nkus, napíše so hned na začátku po klíči, a sice na to\nsamé místo, na kterémž stojí nota, jíž přísluší, což se\njen proto činí, aby se uspořilo časté jeho psaní. Zde\npřijde tedy všecko na to, aby se dítkám záhy dohře\nvštípilo, by si všímaly, na které linii neb mezi kterými\nliniemi křížek neb bé stojí. Znázornit se to může takto:\nZároveň se dítkárn poví, že se přidá k prajmenu\nnoty křížkem předznamenané koncovka is* a ku pra-\njmenu té, jež má před sebou 6, že se připojí koncovka\nes9 aby se docílilo jména pro změněné lény. Máli ale\npřijít nota, jenž předznamenaným křížkem neb béin\nzměněna byla zase co pratrin, odvolá se jak křížek tak\nbé odvolávkou % (odrážkou).\nTony eis a his, pak fes a ces, jež se změní\nšestým a sedmým křížkem a bérn, nepřijdou snad nikdy\nv písních pro děli a lid určených; mohou se ledy lehce\nvynechat. Chceli učitel dítkám povědíti, žc se místo\nhes také h říká, může to učinit. K vůli cvičení se\nmohou předsevzíti tyto motivy:\nČastým opakováním těchto čtyrtonových řad si na-\nvyknou lehce dítky zvyšování a snižování tónů, jelikož mají\ntento postup tónů již ve sluchu, un se mu učily již při c\nstupnici. Vzdálenost jednotlivých tónů od sebe jest\nvždy la sama, a rozdíl mezi nimi leží pouze ve jrne-\nnách not a vyšší neb nižší poloze tónu. Chceli učite'\ncvičení to rozšířiti a dovršiti, může předsevzíti škály,\nnež přistoupí k písním v jiných tóninách než v c-dur\npsaným.\n(Pakračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "150", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.4", "titre_corps": "Z Rĕky (Fiume).", "titre_sommaire": "Z Rĕky (Fiume).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.3", "debut_caractere": 1681, "fin_caractere_exclue": 3749, "texte": "Z Rĕky (Fiume).\nEd. Lžičař, censor kostelní hudby. — Biskupské psaní o\nzáležitostech kostelní hudby.\nNěkolikráte stala se už v těchto listech zmínka o\nsnahách i zásluhách mnohých krajanův našich, meška-\njících v jiných zemích, o zvelebování hudby a zlepšo-\nvání vkusu obecenstva v záležitostech uměleckých a\nzvláště hudebnických. Slouží nám k nemalé radosti, že\ntentokrát o zvláštní případnosti správu dáli můžeme,\nkterá nejenom na onen úřad, jenž jest jeho původem,\nvelmi příznivé vrhá světlo, alebrž i osobě, jíž se onen\núřadný akt týká, k nemalé cti slouží, kterouž se zřídka\nkdo honositi může. Laskavý čtenář se upamatuje, že\njsme už vloni na kolika místech promluvili, jak zde\nhudba stojí a jaký nešvár — též ve velkých novinách\njiných krajův a jazykův uznaný — ve vlaských*) ko-\nstelích zavládá : zprzňovati sv. služby Boží světskými\nzpěvy aneb hudbou, která se od světské málo aneb\nničímž nelíčí. Též jsme neopomenuli zmíniti se o\nzvláštní příčinlivosti organisty při zdejším dómu, p.\nEduarda Lzicaře, opírati se všemi možnými silami proti\ntomu vždy více a více vzmáhajícímu se nevkusu pro-\nvozováním klassických skladeb kostelných, pokud aspoň\nvýběr těchto skladeb od něho závisel I může se směle\nříci, že mu každý, jemuž o důstojné konání sv. obřa-\ndův a pravou pobožnost jde, k nejvroucnějším díkům\nzavázán býti musí, že svou usilovností dráhu proklestil\nlepšímu a hodnějšímu stavu hudby. Nejskvělejšího však\nuznání svých snah dosáhnul p. Lžiéař nadzmíněným\núřadným aktem. Vysoce důstojný biskupský ordinariat\nSehský, pod jehož duchovným řízením Rěka stojí, vy-\ndal totiž následující nařízení, jenž u věrném překladu\ntakto zní:\nVaše Blahorodí!\nRozumí se samo sebou, že se kostelní hudba, má-li\núkolu svému dostáti, od vsakého jiného duchu hudby\nlíčili musí; neb ona nemůže býti ani tancem, ani mar-\nšem, ani koncertem, ani operou, ani zábavnou hračkou,\nnýbrž účel její jest zcela jiný a úlohou její spíše jest:\nmísto roztržitosti napomáhati sestředovám ducha a místo\n\n*) A poněvadž Rěka tak daleko v Itálii Leží, nemůže nenásle-\ndovali příkladu sester svých!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2759, "texte": "zábavy vzbuzovati pobožnou mysl. Rhytmus i nápěv to\ndokazujou i vysvěllujou. Toho se dnešního dne Bohužel!\nv našich kostelích nezachovává, poněvadž se v dnešní\nkostelně hudbě samé tolik zábavy nachází, kolik v synfonii,\na poněvadž se nynější kostelně hudbě patrně nedostává\nhlavní věci, totiž melodie, jenž by byla výrazem ná-\nbožné vážnosti a která by modlitbu vyobrazovala. Aby\nse tedy tohoto svatého účelu dosáhlo a pobožná mysl\npovzbuzovala, uznal ordinariat, uváživ Vaše hudebnické\nvědomosti za dobré, ustanovili Vaše Blahorodi za cen-\nsora kostelně hudby a kostelného zpěvu v Rěce, při\nčemž se Vašnosti za další úlohu klade přičinili se,\naby se všemu vyhýbalo, co by se ve všech řeckých\nkostelích pri zpěvu aneb při hudbě světským býti zdálo.\nEmeryk svob. p. Ožegovič\nde Barlabašovec,\nDáno v Seni 19. května 1860. biskup.\nKdožby se, přečet toto ustanovení, nezaradoval\nsrdečně! Kdožby předně neobdivoval moudrost p. bi-\nskupovu, jenž se tak statně opírali zná proti neduhům\nhyzdícím sv. církev. Kéž by tento vznešený příklad\nnašel hojných následovatelův *). Spisovatel těchto řád-\nku v, z jehož paměti nikdy nevyhyne památka i mírolibý\nobraz onoho stříbrovlasého starce, nemůže neuchopiti\nse této příležitosti, aby skládaje těmito skrovnými slovy\nhlubokou úctu svou k nohoum J. E., nehlásal slávu\njeho po vší české vlasti. Zůstanef on věčně zapsán\nv srdci jeho co vzor pravého pastýře duší a ryzého\nStarohorvata, jehož hostinnost, vlídnost i přívětivost\nkaždý zakusil, jenž se k němu blížil. Nechf mu vlny\nAdrie, kteréž se odrážejí o podnoží jeho patou, zahučí\n„iskreni pozdrav iz rodné České !'(\nKdožby se, přečet ono nařízení, nezaradoval z ce-\nlého srdce, že se tato čest prokázala Čechu a že kra-\njan náš touto nevšední a neobyčejnou důvěrou poctěn\nbyl! Domýšlím se, že p. L. v tom najde poněkud za-\nsloužené odměny za svoje trudy a posily k dalšímu\nsnažení, a že neopomine též na školský zpěv náležitého\nbrati vzhledu.\nMy však uvažujíce na mysli tento případ, béřeme\nsobě následující potěšitelná naučení:\n1. Nám k nemalé slouží potěše, že horování proti ital-\nskému nevkusu vychází od Slovana; že tudíž\nSlovan jemnější cit má pro to, co se sluší i\nv hudbě, než kterýkoliv národ jiný.\n2. Že se pevné vůli a poctivé snaze přece konečně\nnáležitého ocenění dostává. — Tím nechf se tedy\naspoň poněkud těší p. Lžičař za tolikeré překážky\nkladené jemu v cestu a za mnohonásobné osočo-\nvání, jimž Bohužel i nejpoctivější člověk nezřídka\npodléhá. Vicisti tandem! Vlast na oddáleného\nsyna svého s radostí a s hrdostí hledí! Nechf se\ni dále onoho přesvědčení nespustí, že se právě na\nněm splnil výrok našeho proroka pévšího:\n„Pevné vůli, tužbě ušlechtilé,\nNerozdílné srdce žádosti\nNebe rádo dává dojít cíle.\"\n\n*) Zvláště u velebného duchovenstva českého.\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "151", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.5", "titre_corps": "Moniuszkova zpěvohra: „Flis.“ Dle Dzienniku literáckého podává J. L.", "titre_sommaire": "Moniuszkova zpěvohra: „Flis.“ Dle Dzienniku literáckého podává J. L.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.4", "debut_caractere": 2761, "fin_caractere_exclue": 4835, "texte": "Moniuszkova zpěvohra: „Flis.“\nDle Dzienniku literáckého podává J. L.\n(Pokračování.)\nMoniuszko rovněž jako Chopin hluboko vniknul\nv písně národní. - Pročež plynev i hudba „Flisa\" z\npočátku ouvertury až k ílnale svobodně, a zůstává vzdor\nčastým změnám formy čistě národovou. Leč cena léto,\nač v ouzké meze stísněné zpěvohry jest i co do vnitřní\numělosti znamenitá. Sloh, byf za příčinou obsahu je-\ndnoduchý, jest vznešený a u vážnějších částech jmeno-\nvitě v úvodním sboru po bouři: „Dzieki Ci przedwieczny\"\nslavný, nápěvy čistě-polské, jádrné, v spořádání sborů\na v sloučování jich s jednotlivými nápěvy jeví se ne-\nobyčejná lehkost a známost harmonie, a v scénách\nobrazních mnoho plastiky hudební; jest to slovem hudba\nv pravdě dramatická. Prázdných frasí, hledaných effektů\nnenajdeš, ani parafrasováných koloraturních míst, tolik\nvšak myšlenek srdečných, tolik spolu recitativů, co ne-\nvyhnutelně k porozumění celé osnovy zapotřebí, čímž\n„Flis\" mile se různí od mnohých nejnovějších (ba i\nněco dávnějších) západních operních skladeb, od stereo-\ntypních kadencí a nahromaděných per fas et nefas\nohromných harmonických pěkností Yerdiho a některých\njiných, neřku-li od spiknutých mučitelů lidského ucha:\nLiszt et consortes. Y zřízení orchestrovém konečně\nhlavně vidět mistra, jenž zná vlastnosti i techniku\nkaždého nástroje i různých všech hlasů — podobně jak\nmalíř umí užit barev k představení myšlenky své. Jedno\ntoliko bychom vytknuli zpěvohře té, že příliš stručně\nužíváno motivů; nejednou čeká posluchač opakování\ntoho neb onoho sličného nápěvu, líto mu, že loučit se\nmusí s ním a rád by ho uslyšel obšírněji provedený\naby lépe s ním se seznámil. Skladatel však umínil\nsobě zároveň s podanou mu látkou zachovat jednodu-\nchost a toho docílil ku chloubě své.\nZvlášf zajímavá a dokonalá místa této zpěvohry\njsou: malebná ouvertura, vyobrazující z počátku tichou\npokojnou vodní plavbu — na to veselé zpěvy, konečně\nbouři; sbor pro bouři: „Dzi§ki Ciprzedwieczny úvodní\nrecilativ a arie Zosi: „Ach tys može vvsród tej burzy;\"\nvolná mazurka G-molI; píseň Franka s finalem sboru:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 381, "texte": "Plyna tratwy po Wiéle;\" sbor plavců: „Dzisiaj mamy\njuž pogode;\" loučení Franka s Zosi; konečně poznání\nse bratrů a finále. — —\nDlužno uznati upřímnou snahu a zásluhu ředitelství\ndivadelního, že nešetřila značných obětí a dlouhé práce,\nby obeznámit mohla publikum lvovské s tímto prosla-\nveným výtvorem polského skladatele, a nadějeme se, že\nFlis častěji objeví se na jevišti našem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "151", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.6", "titre_corps": "Anna Františka Bendova. Novela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.", "titre_sommaire": "Anna Františka Bendova. Novela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.5", "debut_caractere": 383, "fin_caractere_exclue": 4553, "texte": "Anna Františka Bendova.\nNovela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.\n(Dokončení.)\nV Římě jej nadchnuly velké kostelní skladby;\nsložil zde také mši, již k slavnosti narozenin vévody do\nGothy poslal a jež k nejlepším jeho skladbám kostel-\nním náleží. Největší účinek však, jak jsme již podotkli?\npůsobila na něho, na celé jeho cestě, hudba divadelní\na mnohem zkušenější navrátil se k velké radosti dědič-\nného prince zase do Gothy.\nS velkou radostí vypravoval Benda všem svým\npříznivcům a přátelům o velkém účinku, jakýž opera na\nněho dělala, avšak jeho nadšenost nepotkala se nikde\ns oblibou aniž kdo s ní souhlasil, vyjma dědičného prince.\nJednoho večera byl kapelník Benda u své sestry paní\nHatašové, jež jeho přívržnicí jsouc, mnohým jeho sklad-\nbám svým nesrovnatelným hlasem nejvyšší platnosti do-\ndávala. Vypravuje jí o divadelních pochoutkách, řekl\njí mezi jiným: „Drahá sestro, kdybych já také jednou\nmohl býti účasten štěstí, bych tě uslyšel v jedné z těch\nvýtečných oper; tvůj hlas jistě by na jevišti velkého\nštěstí došel.\"\nRozhoršena podívala se paní Hatašová na něho\n„Jak, můj bratře,\" odvětila velmi rozjitřena, „ty mne\nchceš mít komediantkou? Zdá se ti býti možné, že\nbych se tak snížili mohla po světě se toulajíc, v cha-\ntrných dřevěných boudách za peníze zpívati? Raději\naf hlas můj zanikne a nikdy více nezavzní, než bych\nse toho dopustila.\"\nBenda truchlivě umlknul. Sdělilf dědičnému princi\ntu rozmluvu, načež tento řekl: „Můžeme z toho poznati,\njak velké předsudky překonali musíme, než na takový\nstupeň pokročíme, na jakém Francouzsko a Itálie, co se\nhudby týče, stojí. Dokud umění divadelní ještě, toula-\njíc se po světě, s bídou a nouzí zápasili musí, nemůže\nse povznésti k své dřívější důstojnosti; doufám však,\nže naleznu prostředek, jakýmž bych tomu vyhověl.\nA když čas přišel, kde princ slova svá vyplniti\nmohl, držel také svůj slib. Bylf po smrti svého otce\nprvní kníže, jenž nestálému kočovnictví hereckých spo-\nlečností konec učinil, poskytuje jim stálé místo; bylí\nprvní, jenž je doživotně engažoval a jim umožnil, že o\nstáří své a rodinu starati se mohli, bylí první, jenž\nkletbu od nich odvrátil. Dvě lela po smrti vévody Be-\ndřicha III. pozval Arnošt II. Seylerovu divadelní spo-\nlečnost, jež požárem zámek Výmarský, kdež divadlo\nzcela shořelo, opustiti musela, nyní do Gothy a krátký\nčas na to zřídil umění milovný kníže z nejlepších sil\ntéto známé společnosti první dvorní divadlo, jehož\nředitel slovútný Eckhof byl.\nIII.\nJiž delší čas pozorovala paní Hatašová, že ředitel\nSchweizer často do zámku chodil. Co tu mél hledati?\nPřináležel k Seylerově herecké společnosti a ne ke ko-\nmorní hudbě; hudbu k představování velkolepých melo-\ndramat, při nichž také vévodova kapela spoluúčinkovala,\nvedl její bratr a vévoda neměl tedy praničehož se\nSchweizerem co mluvili. Paní Hatašová, jejíž hlas\nještě vždy v dvorních koncertech se skvěl, pocítila\npřece, že nemá již tu sílu, jako dříve a tím žárlivěji\npečovala o svou slávu, vidouc všude pikle proti sobě.\nA pročež jí byly Schweizerovy návštěvy u dvora velmi\npodezřelé.\nDnes konečně měla něco bližšího o tom se do-\nzvěděti. Seděla u okna, žádné z jejich dětí nebylo\ndoma a muž byl u zkoušky. Tu se jí objevil neoby-\nčejný zjev.\nOkolo rohu placu, kde bydlela, přijel těžcenalo-\nžený vůz, jenž právě naproti před hospodou se zastavil\na z něhož několik velmi skvostně ustrojených pánů a\npaní vystouplo. V tom okamžení vstoupil Hataš do\npokoje k své paní. I tázala se ho: „Nemá tento povoz\nzcela podobu s těmi hereckými vozy, jež město naše\nv dřívějších časech navštěvovaly? Snad chtějí závoditi\ns vévodovou společnosti?'4 Hataš se nepodíval z okna.\n„Dozvíš se brzo podivnější věci,\" odpověděl „vypravují\nse zde novinky, jež nikomu z nás příjemný nebudou.\nTam stojí vůz, jenž patrně dosvědčuje, co jsem se právě\nnyní dozvěděl. Vévoda engažoval operu a zkoušky už\nuž pozejtří započnou.\"\n„Operu?,\" tázala se paní Hatašová s největším\núžasem, „opera se zpěvkyněmi, ano snad i s první\nzpěvkyní ?\"\nV tom okamžení vrazil Benda do pokoje. „Víte\nto již!\" zvolal, „máme zde operu a Schweizer ji bude\nřídit.\"\n„Jest také první zpěvkyně při tom ?\" tázala se\nvelmi rychle Hatašová.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "154", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.7", "debut_caractere": 4657, "fin_caractere_exclue": 6023, "texte": "Z Budědojovic. (Výlet zpěv. spolku. — Střelecká\nkapella. — Hudba kostelní čekatelů učitelství a p. Lapácek.\n— P. Bil. — Rodina Schwandtnerová.) 7. června. Včera\nvečer uspořádal zdejší zpěvácký spolek plavbu na řece\nMalši, Za teplého, jasného počasí vstoupil o deváté ho-\ndině celý spolek na krásně osvětlenou loď a plavil se až\nk Šnarchrovu ostrovu; po třikráte se zastavili: u červe-\nného, u železného mostu a u řečeného ostrovu. As 12\notverozpěvů přednesli, z nichž potleskem valného shro-\nmáždění odměněny byly ctverozpěvy od Tittia a „Barca-\nrola\" od Otta*). Pan Schwab jun., oud zpěváckého spolku,\nvelmi zdařile a uměle aranžoval ohňostroj k oslavení\ntoho večera. 12. června. Městská střelecká kapella po-\nctila včera večer nového hejtmana (střelců) zastaveníckem.\nPři skvělé iluminací přednesli hudebníci čtvero piec velmi\nzdařilých, jenž by i každému vojenskému orkestru ku cti\nbyly. Cím to, že všestranné přicházejí v Daliboru stíž-\nnosti na špatnost hudby chrámové ? Což pak naše zpěvná\nČechie rozpřátelila se s božskou Hudběnou? U nás,\nchvála bohu, voz kvítá hudba kostelní. 0 svatodušních\nv\nsvátcích se dělaly mše od Zaskovského do A, od\nFuhréra do D a do C, graduale a offertorie od Himmla,\nod Mozarta (varhany solo) od Biihlera (bass solo). Na\n\n!*) Což nedával zpěv. spolek žádných český ch kvartett ? Po-\ndivná věc to ! Leží Budějovice v Německu ? Red,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4785, "texte": "svatou trojici zdařile provedena byla mše do A-dur od\nS křoup a, graduale do C (Alleluja) a offertorium do C\n(Letamini in domino) od Fuhrera, pak i jiné Fúhre-\nrovy komposice, jako do B, do C a D-dur, jenž k jeho\nnejvětším dílům patří. My tedy zde žijeme s bohoslužnou\nHudběnou v dobrém srozumění. — V oktávě božího těla\nprovozovali čekatelově učitelství v chrámu sv. Anny denně\nfigurální mše, a s dobrým výsledkem se potkaly Fúhre-\nrovy zimní mše i jeho slavnostní do C-dur. (Bokoně.)\n(A. M. K. E.) Z Chrudimi. (Kostelní hudba. —\nZpěv. spolek.) Vida, že se Vám ze všech stran zprávy\no hudbě zasílají, umínil jsem sobě, že i já také něco o\nstavu zdejší hudby promluvím. Kostelní hudba se\nu nás dosti ještě pěstuje, neboť dávají se skladby mistrů\nnovějších, jako Horáka, Krejčího, Maška atd. V den\nvšední slyším časem také ještě mše od Buhlera a jiných\npodobných, což však hlavně leží v tom, že se jistě málo\nhudebníku sešlo, a p. ředitel se nucena viděl, ke mši té\nsáhnouti. Nyní se připravuje velká mše od Cherubiniho\nk provedení. Nemohu opomenouti se též i o zdejších\nčekatelích učitelství zmíniti, kteří neúnavnou píli svého\nučitele hudby, p. F. Cibulky, velmi pokročili, jak\nv hudbě tak i ve zpěvu. Zvláště ve zpěvu osvědčili\nvalný pokrok, nebo nás už často překvapili čtvero-\nzpěvy, které dosti správně v kostele po pozdvihování\npřednesli. Snaha jejich jest tím chvalitebnějši, an se\nuvolili, toliko ěeské ctverozpěvy zpívati. Než tu mi\ntane na mysli myšlenka, že by se zde mužský zpěv.\nspolek zaříditi dal. Sil by se našlo; avšak nikdo se\ntoho nechce uchopiti. NejzpQsobilejší by snad byl však\no naše hudební poměry zasloužilý p. Klimeš, který by\npřevezmutím takové úlohy velkých zásluh u nás si dobyl.\n(B.) Josefov. (P. Hopf.) Večer dne 23. června\npřed jmeninami vojenského kapelníka, pana Jana Hop fa,\nu pěšího pluku hraběte Nugenta uspořádána byla p. ka-\npelníku téhož pluku krásná slavnost. Pan plukovník\nodevzdal mu totiž u přítomnosti J. E. velitele pevnosti ve\njménu důstojníků krásnou stříbrnou taktovku, kte-\nráž v továrně klenotníka p. Grohmanna v Praze zhoto-\nvena jest.\n\nBerlín. Dne 24. června dávala se tu osobním\nřízením skiadatelle operettka „Orfeus\" od Offenbacha se\nskvělým výsledkem. Offenbach malý to, hubený a nepa-\ntrně vyhlížející človíček, jenž se svým sklíčkem na černo-\nhedbavné šňůrce srostlým se zdá, byl při vstoupení k pul-\npitu hlučně přivítán,\nZ Černovie na Bukovině. (Dop. pův.) (Koncert\nzpěv. spolku. — P. Kalousek.) Koncert ve prospěch zdejší\nzemské knihovny, který náš krajan F. Kalousek se\nzpěváckým spolkem a panem Koflerem uspořádal, vynikl\njak rozmanitostí programu tak i uměleckým provedením\nvšech piec. Provozovány byly čtverozpěvy od Mendels-\nsohna, od Fischera a pochod od Solle. Pan Kofler, který\nsvá studia v Praze a Paříži konal, přednesl dvě piecy od\nBeriot-a a Alard-a na housle, a osvědčil se nejen co vý-\nborný houslista ale i co věrný tlumočník všech těch\nokouzlujících nuancí, jež tento nástroj připouští. Mimo\nto přispěli bratři de Lange přednesem dua od Gregoire-a\na Servais-a, kteřížto zde později též koncert s velkým\núspěchem, jmenovitě D. de Lange na cello, dávali. Mimo-\nchodem Yam podotknouti musím, že se uspořádá hraběti\nRothkirchovi k jeho odjezdu do Cech (asi 20. června)\nserenada, v níž se bude mezi jinými Veitův „Sommer-\nnacht\" a Voglův valčík provozovat. Bude to poslední\nzpěv zdejšího zpěv. spolku.\nLondýn. Věhlasný hudební dilletant, kníže Jiří\nGa1i c i n, syn Mik. Galicina, jemužto Beethoven své\nposlední tři a nejkrásnější tria věnoval, uspořádal zde\ndne 20. června nej zajímavější koncert této saisony.\nV koncertě tomto, jejž osobně kníže J. Gaiicin řídil,\ndavaly se toliko skladhy od ruských komponistův,\ntotiž od knížete samého, od Glinky a Bortbanského.\nMimo jiné proveden byl též jeden valčík od J. Galicina,\njej£ ty z vysokorody dilettant ruskému vystěhovalci Alex.\nHer zenu věnoval. Cisty vynos věnován byl diktátoru\na generálu Garibaldimu v Palermu.\nPaříž. Marschnerova neinovější opera „Hiarne\"\nbude se co nejdříve dávati v místnostech „Théatre lyri-\nque\" a nikoliv v Německu. — Rich. Wagner píše nyní\nballet, jenž v 2. dějství „Tannhauser\" vložen bude.\nSolnohrad. Tyto dni přibyl sem výtečný český\npěvec p. Louis Lukeš a byl od kapelníka dómu p. Tauxe\nuveden do zdejšího zpěváckého spolku. Pan Lukeš pře-\nvzal některé solové partie a roznítil svým vřelým před-\nnesem a neobyčejnou školou nesmírně členy zpěváckého\nspolku. „Salzburger Ztg.\" sděluje ve feuiJIetonu životopis\np. Lukeše, jenž co nevidět do Prahy se navrátí.\nVídeň. Slovutná virtuoska na harfu, si. Marie\nMosnerova, přibyla sem tyto dni. — Dvorní opera\notevřena bude dne 14. Jipna. Pro tento večer určena\njest opera „Don Juan\" (vysl. Chuan a nikoliv Žan). —\nStavba Treumannova prozatímního divadla započla dne\n21. června.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "153", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "153", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 26. června dávala se A.", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 26. června dávala se A.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5651, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 26. června dávala se A.\nAdamova komická opera ve 3 dějstvích „P o s t i 1 i o n\nz Lonjumeau\" (Lonžimó), jejížto text zpracován jest\nod Elmenreicha a kterážto as před 12 lety z repertoiru\nzdejšího divadla zmizela. Opera tato, v nížto paní Mar-\nlovová a pan Sontheim pravý triumf slavili, jest ne-\njen co do hudby ušlechtilá, nýbrž i text zajímavý, pročež\nnebude od místa, pakli krátký obsah děje zde podáme.\nYe vsi Lonjumeau ve Francouzsku slaví se svatba po-\nstiliona Chápeloua s hezkou dívkou Madelainou.\nŠťastný manžel vypravuje své veselé žínce o jedné moudré\nženě, již ale „čarodějkou\" nazývá, která mu prorokovala,\nže bude jednou velkým pánenL Z toho se raduje Made-\nlaina a nesmlčí muži že taková budoucnost, urozenou\npaní se stáli, i ji dle proroctví starého ovčáka ze vsi\nočekává. Právě tato skvělá budoucnost jest příčinou man-\nželské hádky, neboť pistilion Chapelou lituje nyní, že se\noženil, svým štěstím opovrhnuv. Y tom ozve se před\nhostincem poštovka a v brzce na to vystoupí z poštovního\nvozu markýz z Corcy, intendant opery Ludvíka III.,\nnaříkaje sobě na obtížnost cestování, a vyhledávání do-\nbrých tenoristů pro královskou operu. Sbor svatebníkň,\njež se sem přibližují, doprovázejí novomanžele k domovu.\nChapelou chce následovati svou ženu k svatebnímu loži,\nvšak svatebníci zadrží jej, řkouce jemu, že dříve jak to\nobyčej káže, žena, pak muž za ní kráčeti má. Postilion\nse zlobí, sbor vesničanů však přinutí ho, by jim zazpíval\noblíbenou píseň o „pěkném postil i onu.44 Chapelou započne.\nJeho líbezný zpěv a silný hlas vyláká ze zákrytu markyze,\nkterýž to naslouchaje upnutě, uzavře pevně u sebe, tímto\ntenoristou královskou operu obohatit. Sbor se rozejde a\nChapelou chce vejiti do světnice, ale markýz jej zadrží,\npodá mu váček franků a zlatou tabatěrku, pakliže hned\ns ním do Paříže odjede. Postilion, jemuž myšlenka, že\nbude velkým pánem, neustále na mysli tane, po krátkém\nodporu svolí a odjede s markýzem. To vše vyslechne\nkovář Biju a sdělí to opuštěné Madelaině, kteráž se též\nrozhodne svého muže do Paříže následovali, kdež se k bo-\nhaté přítelkyni uchýlí. (I. dějství.) (Pokrač.)\n— Náš krajan, pianista pan Ludvík Kniná dával\ndne 11. června v sále šlechtického spolku v Kievě se\nznamenitým cellistou F. Kletzerem první koncert a došel\nvelké pochvaly. Přednášeli skladby pro piano „Le reveil\ndu lion\" (Probuzení lva) od A. Katského, adagio od\nL. Beethovena, scherzo od Mendessolma, přádelní píseň\nod Litolfa a s panem Kletzerem koncertantní polonéz pro\npiano a cello od Chopina s velkou obratností a výra-\nzem. Odtud odeberou se oba umělci ku koncertům do\nMoskvy a Petrohradu.\n— Na naše vyzvání ku komponování písně lo-\nvecké, kteráž v Daliboru čís. 17. uveřejněna byla, za-\nsláno jest nám až dosud šest čtvero zpěvů. Za nej-\nzdařilejší uznány jsou skladby od p. M. Hniličky, var-\nhaníka z Ousti, p. Ed. Nápravník a, pianisty z Prahy\na p. Fr. Sochá nk a, komorního virtuosa z Drážďan.\nVšechny tyto skladby podány budou čase in v „Záboji **\nOstatní skladby, ačkoliv pěknými myšlenkami vynikají,\nnejsou hlasům přiměřeně do hudby uvedeny; než\nvady té vystříhají se skladatelé snadno studováním vzor-\nných kvartett.\n— Zdejší mužský zpěv. spolek dal si zhotoviti\nvkusné diplomy v české a německé řeči.\n— Nestor českého zpěvu, pan Karel Strakatý,\nprodlévá nyní v lázních Emzu v Nasavsku,\n— Náš tenorista, pan E. B ach mann, juž tak da-\nlece se uzdravil, že brzy cestu do lázní v Gleichenbergu\nblíž Štýrského Hradce nastoupiti může.\n— Vzácný rukopis. Spisovatel a básník náš,\npan Václ. Crha, odkryl v Kopidlně na kůru v pergame-\nnových deskách pasionalu velmi vzácný rukopis šesti—\nhlasové mše od Crequillona ze 16. století. Mše tato\nsestává z 12 listů; noty její jsou trojhranné a na pěti\nliniích psané. Na mši nachází se následující titul: „Missa\nsex vocuin adi mitationem cantilenae, „Mille regrets,44 for-\nmata autore Thoma Crequillone.44 Tomáš Crequillon,\nznamenitý nizozemský kohtrapunktisía, narodil se okolo\n1520 a stal se po smrti N. Gomberta kapelníkem Karla\nV., císaře německého a krále španělského. ByIt plodný,\nmnohostranný a učený. Jeho hymny a duchovní písně\n(opus sacrarum cantionum) pro 5, 6 a 8 hlasů byly svého\nčasu velmi váženy a harmonické pletivo jeho šestihlasé\nmše na themu staré francouzské písně „Mille regrets\"\nslouží tehdejšímu století ke cti. Odkrytý rukopis nepo-\nchází bezpochyby od skladatele samého, ale je, jak se\nz tvarů not na jisto soudili dá, buď na konci XVI. neb\nna začátku XVII. století psán. Rukopis nachází se nyní\nv rukou pana Leop. Z v ona re, jenž náui výsledek svého\nbadání o mši této sdělili slíbil.\n— Nadaný krajan náš, pan Bern. Rie, hrál před\nnedávnem na piano v saloně znamenitého mistra J. Rossi-\nniho a dosáhl přednesem dvou svých skladeb nejen\nhlučného potlesku, ale i zvláštní pochvaly mistra Rossi-\nniho, jenž mladého virtuosa a skladatele sám k opakování\nskladeb vybídnul.\n— Paní Kainz-Prauseová, kolloraturní zpěvačka\nu Pražské opery, přijala kontrakt u německé opery v Am-\nsterdame a Rotterdame, jenž od září t. r. až do dubna\n1861 trvat i bude. PaníKainzová je rodem Moravanka.\n— Pan A. Strebl, varhaník, požádal nás o uve-\nřejnění následujících řádku :\nOznamuju tímto veřejně, že juž od konce února t. r,\nvarhaníkem v chrámě u sv Tomáše nejsem a že se tudíž\nvýčitka, jižto p. referent v článku ,,0 kostelní hudbě*' (Dalibor\ncis. 20) varhaníku téhož chrámu učinil, na mne nevztahuje ani\nvztahovali nemůže. Aiojs Slrebl.\n— Pan Neustadt, Pražan a professor hudby v No-\nvém Yorlcu, uspořádal před nedávnem se svými chovanci\nhudební akademii v Novém Yorku, kteráž velké sen-\nsací u tamějšího obecenstva zbudila. Přednášeny byly"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4655, "texte": "skladby hlavně na dvě piana pro osm rok uspořádané.\nZ kusři líbila se zvláště ouvertura k „Oberonu\" od We-\nbra a pochod z „Proroka44 od Méyerbeera. Novoyorske\nhudební noviny „Musical rewiew44 píší s nesmírnou po-\nchvalou o této zábavě a o výsledkách vyučovací methody\nčeského tohoto hudebníka,\n— Shromáždění valného sboru pro zřízení če-\nského národního divadla v Praze v poslední\nschůzce výboru na 30. t. m. určené, jest následkem za-\nměstnání P, T. pána předsedy sboru na 7. lipna o pate\nhodině odpolední odročené,\n— Pan Vovorský, clen dvorního divadla v Ber-\nlíně, vystoupí zde as za 14 dní pohostinsku v operách:\nHugenotte co Raul, v Oberonu co HUGO a v Němé z Pór-\ntici co Masaniello.\n— Výtečný tenorista, pan Th. Wachlel, clen dvorní\nopery Kasselské, vystoupí v Novoměstském divadle v ope-\nrách Telí co Arnold, v Bílé Paní co Brown, v Hugenottech\nco Raul a v Postillíomi z Lonjumeau.\n— Plechové hudební nástroje našeho na\nv\nslovo vzatého pana Václ. Červeného v Hradci\nKrálové, docházejí v Německu velké obliby. Didaskalja\ncis, 177 od 27. června, příloha to k „Frankfurter Jour-\nnal44 vyslovuje se velmi pochvalně o nástrojích pana\nČerveného, a hudební kapelly pruské pěchoty ve Frank-\nfurtě ležící, jakož i Frankfurtského bataillonu jsou ná-\nstroji p. Červeného opatřeny,\n— Hu d e b ní literát u ra. Dnes vyšel čtvrtý\nsešit „Záboje44 obsahující t ř i čtverozpěvy, totiž: „Pozdra-\nvení pěvcovo44 od znamenitého našeho W. H. Veita\nz Chebu, „Svítání lásky44 od Jos. Procházky z Klatov\na „Dcerám českým\" od Fr. Gernerá ze Sušic. Pátý\nsešit obsahovat bude ctverozpěvy „Otce náš\" od Th.\nBradského, ředitele hudby v Berlíně, „Cikánská\"\nod Fr. Kavana, skladatele a vychovatele hrabat Chotím\nna Kacině a „Lovecká\" od Ed. Nápravh íka, pianisty\nv Praze.\nÚvaha. (Pokr.) Dále musíme vytknouíi, že v 7. takto\n(v 2. osmině) tercie schází; v témž taktu bylo by bý-\nvalo rádno poslední notu fis vésti na horu do g, jak to\nzákon harmonie žádá. V 8. takte (v 2. osmině) má se\nbass, t. j. d ležet nechat a nikoliv jej vésti na fis, a\ns altem platí předešlé pravidlo. Ostatně musel p. skla-\ndatel oktávy velmi milovati, neboť v 10. takte ku konci\na začátek 11. taktu tvoří soprán s tenorem oktávy c~d,\nc —d; a 11. takt (poslední osmina) a první osmina 12.\ntaktu činí bass s tenorem opět oktávy d—c, d—c.\nSotva že to se stalo, postupují v 13. takte (2. a 3,\nosmina) tenor s bassem v kvintách g — h, c—e, načež\nv 14. taktě druhá osmina s prfichodícím gis na enhar-\nmonický septimový akkord nesmyslem se nazvali muže.\nProč se na druhou osminu nenechalo A samostatné?\nV předposledním taktu (posli dní osmina) a posledním\ntaktu (poslední osmina) postupuje soprím s altem v jedno-\nzvuku, což je totéž, co oktávy a poslední takt jest bez\ntercie. Z rozboru tohoto vysvítá, jak snadným způsobem\nby se bývalo mohlo vystříci vadám, kdyby nějaký dobrý\nznalec skladbu tu, dříve než do tisku přišla, důkladně\nprohledl a opravil. „Dobrý pastýř44 (číslo 15. z druhé\nčítanky), hudba od Fr. Lopotaře, neobsahuje sice tolik\nharmonických chyb jako předešlá; avšak týž čtverozpěv\nje velmi suchopárný a co se prosodie týče, vidět patrně,\nže pan L. je velmi málo sběhlý v oboru tomto; neboť\nslova jsou velmi nepravidelně pod noty podkládána.\nOstatně máme za to , že by se bylo těm neshodám i zde\ndalo předejiti, kdyby pan L» volil rovný takt místo ťrí-\nctvrtního, t. j. ctyr- neb dvou čtvrtní, jak to v zá-\nvěrce učinil. Zde uvedeme některé poklesky proti pro-\nsodii. Proč se v prvním slově „P&třte44 první slabika\nprodlužuje? Nebyl aby v 3. taktě správněji wwj — —\njw w—| a v desátém |w w — —|w w — —j;\nneboť slova pastýř stoupne a suchá žádají důraz.\nTakových případů nacházíme více, které však rozbírati\nnebudeme. Co do harmonických vad, dlužno vytknouti,\nže v 3. taktě 2. čtvrt s 3, čtvrtí (soprán s bassem) po-\nstupuje v kvintách c—g, f—c; a že v 13. taktě (v 2.\nčtvrti), kdež postupuje alt fis f, a bass g a gis, velmi\ntvrdě zní. V tomtéž taktě (v poslední osmerce) schází\ntercie. V 2. větě jsou tytéž vady v textu co v první,\nzvláště v 1., 3., 5., 7. a 11. taktě. V poslední větě\nnení, jak jsme juž napřed pravili, prosodických vad, anto\nskladatel rovného taktu užíval. Proč ale skladatel v2.\na v 3. taktu tolik průchodních not a pře smy k ů\nupotřebil, nepochopujeme; nebylo by bývalo lépe, aby se\nbylo v této jednoduché skladbě jen pouhých akkordfi\nužilo? Tolik o hudebních skladbách v „Školníku!44 Nyní\nnezbývá nám ničehož, než projevili vřelé přání, aby vy-\ndavatel „Školníka,44 horlivý pan P. Šruí ek, hudební skladby,\nkteré do výtečného svého kalendáře dáti hodlá, důklad-\nnému znalci prohlednout! a řádně opravili dal; neb tím\nzíská „Školník\" ještě více na své vnitřní ceně. —m—\n*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "154", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Budědojovic. (Výlet zpěv. spolku. — Střelecká", "titre_sommaire": "Z Budědojovic. (Výlet zpěv. spolku. — Střelecká", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.7", "debut_caractere": 4657, "fin_caractere_exclue": 6023, "texte": "Z Budědojovic. (Výlet zpěv. spolku. — Střelecká\nkapella. — Hudba kostelní čekatelů učitelství a p. Lapácek.\n— P. Bil. — Rodina Schwandtnerová.) 7. června. Včera\nvečer uspořádal zdejší zpěvácký spolek plavbu na řece\nMalši, Za teplého, jasného počasí vstoupil o deváté ho-\ndině celý spolek na krásně osvětlenou loď a plavil se až\nk Šnarchrovu ostrovu; po třikráte se zastavili: u červe-\nného, u železného mostu a u řečeného ostrovu. As 12\notverozpěvů přednesli, z nichž potleskem valného shro-\nmáždění odměněny byly ctverozpěvy od Tittia a „Barca-\nrola\" od Otta*). Pan Schwab jun., oud zpěváckého spolku,\nvelmi zdařile a uměle aranžoval ohňostroj k oslavení\ntoho večera. 12. června. Městská střelecká kapella po-\nctila včera večer nového hejtmana (střelců) zastaveníckem.\nPři skvělé iluminací přednesli hudebníci čtvero piec velmi\nzdařilých, jenž by i každému vojenskému orkestru ku cti\nbyly. Cím to, že všestranné přicházejí v Daliboru stíž-\nnosti na špatnost hudby chrámové ? Což pak naše zpěvná\nČechie rozpřátelila se s božskou Hudběnou? U nás,\nchvála bohu, voz kvítá hudba kostelní. 0 svatodušních\nv\nsvátcích se dělaly mše od Zaskovského do A, od\nFuhréra do D a do C, graduale a offertorie od Himmla,\nod Mozarta (varhany solo) od Biihlera (bass solo). Na\n\n!*) Což nedával zpěv. spolek žádných český ch kvartett ? Po-\ndivná věc to ! Leží Budějovice v Německu ? Red,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2087, "texte": "svatou trojici zdařile provedena byla mše do A-dur od\nS křoup a, graduale do C (Alleluja) a offertorium do C\n(Letamini in domino) od Fuhrera, pak i jiné Fúhre-\nrovy komposice, jako do B, do C a D-dur, jenž k jeho\nnejvětším dílům patří. My tedy zde žijeme s bohoslužnou\nHudběnou v dobrém srozumění. — V oktávě božího těla\nprovozovali čekatelově učitelství v chrámu sv. Anny denně\nfigurální mše, a s dobrým výsledkem se potkaly Fúhre-\nrovy zimní mše i jeho slavnostní do C-dur. (Bokoně.)\n(A. M. K. E.) Z Chrudimi. (Kostelní hudba. —\nZpěv. spolek.) Vida, že se Vám ze všech stran zprávy\no hudbě zasílají, umínil jsem sobě, že i já také něco o\nstavu zdejší hudby promluvím. Kostelní hudba se\nu nás dosti ještě pěstuje, neboť dávají se skladby mistrů\nnovějších, jako Horáka, Krejčího, Maška atd. V den\nvšední slyším časem také ještě mše od Buhlera a jiných\npodobných, což však hlavně leží v tom, že se jistě málo\nhudebníku sešlo, a p. ředitel se nucena viděl, ke mši té\nsáhnouti. Nyní se připravuje velká mše od Cherubiniho\nk provedení. Nemohu opomenouti se též i o zdejších\nčekatelích učitelství zmíniti, kteří neúnavnou píli svého\nučitele hudby, p. F. Cibulky, velmi pokročili, jak\nv hudbě tak i ve zpěvu. Zvláště ve zpěvu osvědčili\nvalný pokrok, nebo nás už často překvapili čtvero-\nzpěvy, které dosti správně v kostele po pozdvihování\npřednesli. Snaha jejich jest tím chvalitebnějši, an se\nuvolili, toliko ěeské ctverozpěvy zpívati. Než tu mi\ntane na mysli myšlenka, že by se zde mužský zpěv.\nspolek zaříditi dal. Sil by se našlo; avšak nikdo se\ntoho nechce uchopiti. NejzpQsobilejší by snad byl však\no naše hudební poměry zasloužilý p. Klimeš, který by\npřevezmutím takové úlohy velkých zásluh u nás si dobyl.\n(B.) Josefov. (P. Hopf.) Večer dne 23. června\npřed jmeninami vojenského kapelníka, pana Jana Hop fa,\nu pěšího pluku hraběte Nugenta uspořádána byla p. ka-\npelníku téhož pluku krásná slavnost. Pan plukovník\nodevzdal mu totiž u přítomnosti J. E. velitele pevnosti ve\njménu důstojníků krásnou stříbrnou taktovku, kte-\nráž v továrně klenotníka p. Grohmanna v Praze zhoto-\nvena jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7.3", "titre_corps": "Berlín. Dne 24. června dávala se tu osobním", "titre_sommaire": "Berlín. Dne 24. června dávala se tu osobním", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "debut_caractere": 2089, "fin_caractere_exclue": 4772, "texte": "Berlín. Dne 24. června dávala se tu osobním\nřízením skiadatelle operettka „Orfeus\" od Offenbacha se\nskvělým výsledkem. Offenbach malý to, hubený a nepa-\ntrně vyhlížející človíček, jenž se svým sklíčkem na černo-\nhedbavné šňůrce srostlým se zdá, byl při vstoupení k pul-\npitu hlučně přivítán,\nZ Černovie na Bukovině. (Dop. pův.) (Koncert\nzpěv. spolku. — P. Kalousek.) Koncert ve prospěch zdejší\nzemské knihovny, který náš krajan F. Kalousek se\nzpěváckým spolkem a panem Koflerem uspořádal, vynikl\njak rozmanitostí programu tak i uměleckým provedením\nvšech piec. Provozovány byly čtverozpěvy od Mendels-\nsohna, od Fischera a pochod od Solle. Pan Kofler, který\nsvá studia v Praze a Paříži konal, přednesl dvě piecy od\nBeriot-a a Alard-a na housle, a osvědčil se nejen co vý-\nborný houslista ale i co věrný tlumočník všech těch\nokouzlujících nuancí, jež tento nástroj připouští. Mimo\nto přispěli bratři de Lange přednesem dua od Gregoire-a\na Servais-a, kteřížto zde později též koncert s velkým\núspěchem, jmenovitě D. de Lange na cello, dávali. Mimo-\nchodem Yam podotknouti musím, že se uspořádá hraběti\nRothkirchovi k jeho odjezdu do Cech (asi 20. června)\nserenada, v níž se bude mezi jinými Veitův „Sommer-\nnacht\" a Voglův valčík provozovat. Bude to poslední\nzpěv zdejšího zpěv. spolku.\nLondýn. Věhlasný hudební dilletant, kníže Jiří\nGa1i c i n, syn Mik. Galicina, jemužto Beethoven své\nposlední tři a nejkrásnější tria věnoval, uspořádal zde\ndne 20. června nej zajímavější koncert této saisony.\nV koncertě tomto, jejž osobně kníže J. Gaiicin řídil,\ndavaly se toliko skladhy od ruských komponistův,\ntotiž od knížete samého, od Glinky a Bortbanského.\nMimo jiné proveden byl též jeden valčík od J. Galicina,\njej£ ty z vysokorody dilettant ruskému vystěhovalci Alex.\nHer zenu věnoval. Cisty vynos věnován byl diktátoru\na generálu Garibaldimu v Palermu.\nPaříž. Marschnerova neinovější opera „Hiarne\"\nbude se co nejdříve dávati v místnostech „Théatre lyri-\nque\" a nikoliv v Německu. — Rich. Wagner píše nyní\nballet, jenž v 2. dějství „Tannhauser\" vložen bude.\nSolnohrad. Tyto dni přibyl sem výtečný český\npěvec p. Louis Lukeš a byl od kapelníka dómu p. Tauxe\nuveden do zdejšího zpěváckého spolku. Pan Lukeš pře-\nvzal některé solové partie a roznítil svým vřelým před-\nnesem a neobyčejnou školou nesmírně členy zpěváckého\nspolku. „Salzburger Ztg.\" sděluje ve feuiJIetonu životopis\np. Lukeše, jenž co nevidět do Prahy se navrátí.\nVídeň. Slovutná virtuoska na harfu, si. Marie\nMosnerova, přibyla sem tyto dni. — Dvorní opera\notevřena bude dne 14. Jipna. Pro tento večer určena\njest opera „Don Juan\" (vysl. Chuan a nikoliv Žan). —\nStavba Treumannova prozatímního divadla započla dne\n21. června."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "debut_caractere": 4774, "fin_caractere_exclue": 4785, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.7.4.1", "titre_corps": "(Haydn.) Jak známo, byl Haydn se svou paní dlouhý čas", "titre_sommaire": "(Haydn.) Jak známo, byl Haydn se svou paní dlouhý čas", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "debut_caractere": 4787, "fin_caractere_exclue": 5362, "texte": "(Haydn.) Jak známo, byl Haydn se svou paní dlouhý čas\nrozveden, jelikož se spolu dobře nesnášeli. Bývalý výrnarský\nkapelník Kranz, jenž napotom v Stuttgartu zemřel, byl jeden\nz nejlepsích přátelu Haydnových. Tento jedenkráte nalezl u\nneho baliček svázaných, ještě neotevřených psaní, s nápisem „J.\nHaydnovi. jsou to za psaní?\" tázal se Kranz podiven.\n,,Psech je,u řekl Haydn, vezma je rychle pryč, „jsou to zlobná\npsaní od mé ženy. Ona mi píše řádně každý měsíc psaní, ale\nja je ani neotevru a odpovím jí, aniž bych její dopis byl četl\na ona to dělá s mými odpovědmi taktéž.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1860-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "debut_caractere": 5364, "fin_caractere_exclue": 5564, "texte": "Listárna.\nPanu K. v SecL Podáme stručně v příštím čísle.\nPanu Fr. Such. v Drážďanech. Vašnostiny 2 písně\n„Na jařeu a od Ch-ka přijdou co příloha k Daliboru. Panu\nS. v Sem. Sbor „Cikáni\" Vám obstaráme."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[147]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.1", "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\nVarhanní hra v chrámě Karmelitánském. — Jsou mezi-\nhry u chorálu potřebný? — P. M. Šimácek.\nV chrámě Karmelitánském jsou ranní mši veškeří žáci\nněmecké vzorní školy, pak hlavní školy Marie de Victoria\npřítomni. I těšil jsem se z toho, že opět jednou as\n600 mladých a bujarých hrdel v unisonu zpívat usly-\nším. Avšak moje očekávání v ohledu tomto nedošlo\nžádného dostatečnéko uspokojení, a sice proto, jelikož\ntéměř třetina zde přítomných žáků „firmu*\"\nv tercích doprovázela a napotom, že varhaník ani za\nmák své úloze nedostál. Učinilf úvod k písni „Wir\nwerfen uns darnieder\" směsicí jalových akkordů do\nEs-dur a hrál ji větším dílem v plných akkordech,\nkterežto však ustavičným zvedáním rukou z manualu\nrozkouskovány byly a podporoval na pedálu jen jednou\nnohou bass základní. Mezihry vynechal docela. Stalo-li\nse to z neznalosti věci samé, je jeho skromnost jen chvály\nhodna; avšak podám panu varhaníku důkazu, že mezi-\nhry potřebně ano nevyhnutelné jsou, a že to proto\nnikoliv na libovůli nezáleží, mezihry vkládati neb je\nvynechávati.\nKaždý chorál sestává z úlomků (Einschnitte), je-\njichžto přestávky fermatami určitě udány jsou a kte-\nréžto od zpěváků juž pro slavnost samu dodržány býti\nmají. Neméně zapotřebí jsou takové přestávky, aby\nzpěváci při zpívání neumdleli. To vše a konečně okol-\nnost, že každý chorál volným a souměrným chodem si\nvykračujíc rhytmickému uspořádání výhost dává, jsou\nzvláštnostmi jeho a co na tento způsob oživující rhyt-\nmický živel chorálu odepřel, musejí mezihry a harmo-\nnisace chorálu vynahraditi.\nVynechají-li se mezihry, jsou fermaty varhaníku\nnesmírně zdlouhavé; jeho duševní činnost zdá se mrtvým\nmechanismem zajiti a chce-li varhaník zkrácením fermat\ntento nedůstatek odstraniti, zpozoroval by to zpívající lid\nvelmi brzy s nelibostí. Mimo to jsou všichni katoličtí\nvat hanící pro užívání meziher a nepochopujeme, proč\nse právě v chrámě Karmelitánském výminka činí.\nDt uhavada záleží v doprovázení melodie ter-\nciemi, v němžto se, jak jsem už podotkl, téměř třetina\nzde přítomných žáků zúčastnila. Za prvé odejme se\ntím varhaníku volnost, by chorál dle svého vkusu har-\nmonisoval a za druhé změkčí, zženští a vysílí se tím\nzpůsobem „cantus firmus.\" To by se nemělo na žádný\npád trpěti a to tím více, anto by se odstranění této\nvady rázným zakročením ze strany pánů učitelů na\nvzorní hlavní škole snadno docílili dalo.\nChoialní zpěv v unisonu má před harmonickým\npřednost a zpěv takový dal by se v tomto chrámě,\njelikož i čekatelové učitelství zde přítomni jsou, k po-\nvzbuzující a zpobožnělé hudbě zvýšili.\nK závěrce budiž ještě podotknuto, že nehrál, jak\njsem se později dozvěděl, při této choralní mši zde\nustanovený varhaník pan Václ. na var-\nhany ; nýbrž že varhanní hra svěřena jest čtyřem pá-\nnům učitelům obou hlavních škol a že při této zde\npodotknuté svaté mši p. M. Šimáéek, učitel na hlavní\nškole Marie de Victoria, na varhany hrál.\nŽádáme tedy pana Simáaby ve prospěch\npravé varhanní hry budoucně raději lavice u varhan se\nodřekl, než aby nápodobným dudláním vkus juž bez\ntoho hluboce pokleslý ještě více na ujmu ušlechtilé a\nryzé hry dále rozšiřoval a to tím více, an se obáváme,\nže by čekatelové učitelství co nastávající varhaníci a\nředitelé kurů na venkově velmi snadno na snahách\npo pravé a ryzé varhanní hře, která se jim ve varha-\nnické škole vštěpuje, ujmu ulrpěti mohli. Vytknuvše\ntakto svědomitě vady varhanní hry v chrámě tomto,\nkojíme se nadějí, že slavné ředitelství vzorní školy je\nku prospěchu téhož chrámu odstraní.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.2", "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Pokračování.)\nPlechové nástroje mají od přírody následující ob-\njem v tónořadě:\nTéhož objemu neužívá as zúplna jeden a týž člo-\nvěk leč na nástroji v tónové poloze velmi ležícím asi na\nhlubokém C-rohu a to jen velmi úsilně, nejisté a na-\nmahavě; na nástrojích, jejichžto tonová poloha výše\nuspořádána jest, nedá se tento velký objem ani mysliti\nleč by se možnost předpokládala, že by vícenásobné\nlidské síly v jednu se sloučiti mohly; aneb že někdo\ntakou sílu juž od přírody samé obdržel, jak se to o\nStentoru*) vypravuje.\nKaždý jen dosti málo cvičený foukač cítí to juž\nsám, jak hluboko neb nízko foukati dovede , aby se\npřílišně nenamahal a aby si na zdraví neškodil. Z to-\nhoto přirozeného pozorování utvořili se přimiste (kteří\nvysoko foukají), a sekúndisté (kteří nízko foukají). Allen-\nburg uvádí tento svrchu naznačný objem pro polnic;\nC a my však zvláště mladíkům neradíme, by se\nbezvýminečně do toho zabrali, jelikož by tímto cviče-\nním zkázyplnou nemoc dostali a si též život ukrátit\nmohli.\nDle mínění jednotlivých kritiků ztratily prý ple-\nchové nástroje upotřebením klapek na barvitosti tónu\na tonového objemu, zvláště při pískání na klarinu; my\nvšak nejsme téhož náhledu ani co se objemu týká, tím\nméně co do barvitosti tónu; ba naopak jsme toho mí-\nnění, že klapkami při těchto nástrojích drsnatost a ne-\nčistota se setřela a že v celku hudba tím podstatně\nzískala.\nPohlednemeli na dřevěné dechové nástroje, na př.\nna fagot a klarinet, shledáme, že také tyto nástroje\npůvodní svou drsnatost tónu nemají. Měli jsme příle-\nžitost, umělce ještě v předešlém století na tyto nástroje\nslyšeti a musíme vyznali, že proti nynějším a tehdejším\nnástrojům velkého rozdílu v barvitosti tónu stává. Mělyby\ntedy jedině plechově nástroje dle zdání jednotlivců\nskutečně ve své prvobytnosti jistě zůstati, anto přec\nvše na světě se rozvinuje, zlepšuje a zdokonaluje ?\nOstatně ponecháváme to jednotlivcům a též celým hu-\ndebním kapellám, aby dle vůle též starých a jedno-\nduchých nástrojů užívali, jak se až dosud často v ko-\nstelích stává.\nPískání na klarinu dle způsobu starých odstranilo\nse juž dlouho před zavedením klapek, totiž uvedením\na vzděláním naší nynější moderní hudby a bezvými-\nnečnou nutností by se docílilo velkolepých účinků a spolu\nproto, by se k tomu zapolřebné jistoty a správnosti u\nprovedení dosáhlo.\nHudba na plechové nástroje u starých národů byla\nvlastně jen k dělání hlaholu a znamení Qsignalů)\nurčena a provozovala se z větší části na vysokých vě-\nžích zároveň s vyzváněním zvonů; odkud as jméno\nvězník (něm. Thurmer) pochází. Máme z oněch časů\nhudební kusy, kteréž pouze z modulace z toniky do\ndominanty sestávajíce jen nu%ný a jednotvárný zpěv\nmají a které dle našeho nynějšího ponětí ani za hudbu\nse považovali nemohou.\nLesnice byla ve své původnosti k dělání fanfar\npři honbách určena a ještě dosud říká se vhlahol\ntrub\" kterýž výraz i v rukopisu Kralodvorském se\nnachází. Hlaholem posaun zbořily se dle sv. písma\nt\nhradby Jericha. Tímto je zajisté patrně naznačena síla\na drsnost tónu posaun tehdejšího věku. Nynější vzdě-\nlané obecenstvo velmi by protestovalo, kdyby všechny\ntyto nástroje ve své prvobytnosti zvláště v uzavřených\nmístnostech poslouchali muselo.\n(Pokračování.)\n*) S tentorbyl hlasatel Řeků před Trojou, jenž lak ohromnýni\nhlasem volal, že 50 lidí překřičel,\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nO tóninách.\nTrvám, že panuje v novém způsobu vyučování\nzásada, dítky školní ničím zbytečným neobtěžovati. Zá-\nsadou tou jsem se řídil při sepisování přítomného ná-\nvodu, pročež jsem opomenul o mnohém, co se mně\nzbytečným uzdávalo učinit! zmínky. Měv především na\npaměti, aby se naučily dítky užívat dobře hlasu, po-\njednal jsem jen o tom, co jest jim nevyhnutelně třeba\nvěděli z hudební theorie, aby sobě věděly příště rady\na pomoci. Zbývá ještě, aby se jim poskytlo něco o\ntóninách a taktu. Dle předeslaného se rozumí samo\nsebou, že nebude třeba, přednášeli dítkám o těchto dvou\npředmětech tím způsobem, jak se to stává při jiných\nučnéch hudby. Dítky nepotřebujou vědět, že jest 24\nrozličných tónin, že má ta neb ona tolik křížků neb bé;\npostačuje, když se jim tento předmět následujícím spů-\nsobem vštípí. Učitel jim řekne, že se může každý\npra to n %výsit a snížit', zvýšení že se znamená kříž-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.3", "texte": "kem (-f), snížení $ bé (b), a znamení tato že se Ma-\ndon vždy před notu, ku kteréž náleží. Přicházíli toto\nznamení zrovna před notou, platí jen pro tu chvilku,\nco nota trvá, a netýká se jí. přicházíli později bez\nznaménka. Máli ale platit znaménko jisté notě po celý\nkus, napíše so hned na začátku po klíči, a sice na to\nsamé místo, na kterémž stojí nota, jíž přísluší, což se\njen proto činí, aby se uspořilo časté jeho psaní. Zde\npřijde tedy všecko na to, aby se dítkám záhy dohře\nvštípilo, by si všímaly, na které linii neb mezi kterými\nliniemi křížek neb bé stojí. Znázornit se to může takto:\nZároveň se dítkárn poví, že se přidá k prajmenu\nnoty křížkem předznamenané koncovka is* a ku pra-\njmenu té, jež má před sebou 6, že se připojí koncovka\nes9 aby se docílilo jména pro změněné lény. Máli ale\npřijít nota, jenž předznamenaným křížkem neb béin\nzměněna byla zase co pratrin, odvolá se jak křížek tak\nbé odvolávkou % (odrážkou).\nTony eis a his, pak fes a ces, jež se změní\nšestým a sedmým křížkem a bérn, nepřijdou snad nikdy\nv písních pro děli a lid určených; mohou se ledy lehce\nvynechat. Chceli učitel dítkám povědíti, žc se místo\nhes také h říká, může to učinit. K vůli cvičení se\nmohou předsevzíti tyto motivy:\nČastým opakováním těchto čtyrtonových řad si na-\nvyknou lehce dítky zvyšování a snižování tónů, jelikož mají\ntento postup tónů již ve sluchu, un se mu učily již při c\nstupnici. Vzdálenost jednotlivých tónů od sebe jest\nvždy la sama, a rozdíl mezi nimi leží pouze ve jrne-\nnách not a vyšší neb nižší poloze tónu. Chceli učite'\ncvičení to rozšířiti a dovršiti, může předsevzíti škály,\nnež přistoupí k písním v jiných tóninách než v c-dur\npsaným.\n(Pakračování.)\n\nZ Rĕky (Fiume).\nEd. Lžičař, censor kostelní hudby. — Biskupské psaní o\nzáležitostech kostelní hudby.\nNěkolikráte stala se už v těchto listech zmínka o\nsnahách i zásluhách mnohých krajanův našich, meška-\njících v jiných zemích, o zvelebování hudby a zlepšo-\nvání vkusu obecenstva v záležitostech uměleckých a\nzvláště hudebnických. Slouží nám k nemalé radosti, že\ntentokrát o zvláštní případnosti správu dáli můžeme,\nkterá nejenom na onen úřad, jenž jest jeho původem,\nvelmi příznivé vrhá světlo, alebrž i osobě, jíž se onen\núřadný akt týká, k nemalé cti slouží, kterouž se zřídka\nkdo honositi může. Laskavý čtenář se upamatuje, že\njsme už vloni na kolika místech promluvili, jak zde\nhudba stojí a jaký nešvár — též ve velkých novinách\njiných krajův a jazykův uznaný — ve vlaských*) ko-\nstelích zavládá : zprzňovati sv. služby Boží světskými\nzpěvy aneb hudbou, která se od světské málo aneb\nničímž nelíčí. Též jsme neopomenuli zmíniti se o\nzvláštní příčinlivosti organisty při zdejším dómu, p.\nEduarda Lzicaře, opírati se všemi možnými silami proti\ntomu vždy více a více vzmáhajícímu se nevkusu pro-\nvozováním klassických skladeb kostelných, pokud aspoň\nvýběr těchto skladeb od něho závisel I může se směle\nříci, že mu každý, jemuž o důstojné konání sv. obřa-\ndův a pravou pobožnost jde, k nejvroucnějším díkům\nzavázán býti musí, že svou usilovností dráhu proklestil\nlepšímu a hodnějšímu stavu hudby. Nejskvělejšího však\nuznání svých snah dosáhnul p. Lžiéař nadzmíněným\núřadným aktem. Vysoce důstojný biskupský ordinariat\nSehský, pod jehož duchovným řízením Rěka stojí, vy-\ndal totiž následující nařízení, jenž u věrném překladu\ntakto zní:\nVaše Blahorodí!\nRozumí se samo sebou, že se kostelní hudba, má-li\núkolu svému dostáti, od vsakého jiného duchu hudby\nlíčili musí; neb ona nemůže býti ani tancem, ani mar-\nšem, ani koncertem, ani operou, ani zábavnou hračkou,\nnýbrž účel její jest zcela jiný a úlohou její spíše jest:\nmísto roztržitosti napomáhati sestředovám ducha a místo\n\n*) A poněvadž Rěka tak daleko v Itálii Leží, nemůže nenásle-\ndovali příkladu sester svých!"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.4", "texte": "zábavy vzbuzovati pobožnou mysl. Rhytmus i nápěv to\ndokazujou i vysvěllujou. Toho se dnešního dne Bohužel!\nv našich kostelích nezachovává, poněvadž se v dnešní\nkostelně hudbě samé tolik zábavy nachází, kolik v synfonii,\na poněvadž se nynější kostelně hudbě patrně nedostává\nhlavní věci, totiž melodie, jenž by byla výrazem ná-\nbožné vážnosti a která by modlitbu vyobrazovala. Aby\nse tedy tohoto svatého účelu dosáhlo a pobožná mysl\npovzbuzovala, uznal ordinariat, uváživ Vaše hudebnické\nvědomosti za dobré, ustanovili Vaše Blahorodi za cen-\nsora kostelně hudby a kostelného zpěvu v Rěce, při\nčemž se Vašnosti za další úlohu klade přičinili se,\naby se všemu vyhýbalo, co by se ve všech řeckých\nkostelích pri zpěvu aneb při hudbě světským býti zdálo.\nEmeryk svob. p. Ožegovič\nde Barlabašovec,\nDáno v Seni 19. května 1860. biskup.\nKdožby se, přečet toto ustanovení, nezaradoval\nsrdečně! Kdožby předně neobdivoval moudrost p. bi-\nskupovu, jenž se tak statně opírali zná proti neduhům\nhyzdícím sv. církev. Kéž by tento vznešený příklad\nnašel hojných následovatelův *). Spisovatel těchto řád-\nku v, z jehož paměti nikdy nevyhyne památka i mírolibý\nobraz onoho stříbrovlasého starce, nemůže neuchopiti\nse této příležitosti, aby skládaje těmito skrovnými slovy\nhlubokou úctu svou k nohoum J. E., nehlásal slávu\njeho po vší české vlasti. Zůstanef on věčně zapsán\nv srdci jeho co vzor pravého pastýře duší a ryzého\nStarohorvata, jehož hostinnost, vlídnost i přívětivost\nkaždý zakusil, jenž se k němu blížil. Nechf mu vlny\nAdrie, kteréž se odrážejí o podnoží jeho patou, zahučí\n„iskreni pozdrav iz rodné České !'(\nKdožby se, přečet ono nařízení, nezaradoval z ce-\nlého srdce, že se tato čest prokázala Čechu a že kra-\njan náš touto nevšední a neobyčejnou důvěrou poctěn\nbyl! Domýšlím se, že p. L. v tom najde poněkud za-\nsloužené odměny za svoje trudy a posily k dalšímu\nsnažení, a že neopomine též na školský zpěv náležitého\nbrati vzhledu.\nMy však uvažujíce na mysli tento případ, béřeme\nsobě následující potěšitelná naučení:\n1. Nám k nemalé slouží potěše, že horování proti ital-\nskému nevkusu vychází od Slovana; že tudíž\nSlovan jemnější cit má pro to, co se sluší i\nv hudbě, než kterýkoliv národ jiný.\n2. Že se pevné vůli a poctivé snaze přece konečně\nnáležitého ocenění dostává. — Tím nechf se tedy\naspoň poněkud těší p. Lžičař za tolikeré překážky\nkladené jemu v cestu a za mnohonásobné osočo-\nvání, jimž Bohužel i nejpoctivější člověk nezřídka\npodléhá. Vicisti tandem! Vlast na oddáleného\nsyna svého s radostí a s hrdostí hledí! Nechf se\ni dále onoho přesvědčení nespustí, že se právě na\nněm splnil výrok našeho proroka pévšího:\n„Pevné vůli, tužbě ušlechtilé,\nNerozdílné srdce žádosti\nNebe rádo dává dojít cíle.\"\n\n*) Zvláště u velebného duchovenstva českého.\nRed.\n\nMoniuszkova zpěvohra: „Flis.“\nDle Dzienniku literáckého podává J. L.\n(Pokračování.)\nMoniuszko rovněž jako Chopin hluboko vniknul\nv písně národní. - Pročež plynev i hudba „Flisa\" z\npočátku ouvertury až k ílnale svobodně, a zůstává vzdor\nčastým změnám formy čistě národovou. Leč cena léto,\nač v ouzké meze stísněné zpěvohry jest i co do vnitřní\numělosti znamenitá. Sloh, byf za příčinou obsahu je-\ndnoduchý, jest vznešený a u vážnějších částech jmeno-\nvitě v úvodním sboru po bouři: „Dzieki Ci przedwieczny\"\nslavný, nápěvy čistě-polské, jádrné, v spořádání sborů\na v sloučování jich s jednotlivými nápěvy jeví se ne-\nobyčejná lehkost a známost harmonie, a v scénách\nobrazních mnoho plastiky hudební; jest to slovem hudba\nv pravdě dramatická. Prázdných frasí, hledaných effektů\nnenajdeš, ani parafrasováných koloraturních míst, tolik\nvšak myšlenek srdečných, tolik spolu recitativů, co ne-\nvyhnutelně k porozumění celé osnovy zapotřebí, čímž\n„Flis\" mile se různí od mnohých nejnovějších (ba i\nněco dávnějších) západních operních skladeb, od stereo-\ntypních kadencí a nahromaděných per fas et nefas\nohromných harmonických pěkností Yerdiho a některých\njiných, neřku-li od spiknutých mučitelů lidského ucha:\nLiszt et consortes. Y zřízení orchestrovém konečně\nhlavně vidět mistra, jenž zná vlastnosti i techniku\nkaždého nástroje i různých všech hlasů — podobně jak\nmalíř umí užit barev k představení myšlenky své. Jedno\ntoliko bychom vytknuli zpěvohře té, že příliš stručně\nužíváno motivů; nejednou čeká posluchač opakování\ntoho neb onoho sličného nápěvu, líto mu, že loučit se\nmusí s ním a rád by ho uslyšel obšírněji provedený\naby lépe s ním se seznámil. Skladatel však umínil\nsobě zároveň s podanou mu látkou zachovat jednodu-\nchost a toho docílil ku chloubě své.\nZvlášf zajímavá a dokonalá místa této zpěvohry\njsou: malebná ouvertura, vyobrazující z počátku tichou\npokojnou vodní plavbu — na to veselé zpěvy, konečně\nbouři; sbor pro bouři: „Dzi§ki Ciprzedwieczny úvodní\nrecilativ a arie Zosi: „Ach tys može vvsród tej burzy;\"\nvolná mazurka G-molI; píseň Franka s finalem sboru:"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.5", "texte": "Plyna tratwy po Wiéle;\" sbor plavců: „Dzisiaj mamy\njuž pogode;\" loučení Franka s Zosi; konečně poznání\nse bratrů a finále. — —\nDlužno uznati upřímnou snahu a zásluhu ředitelství\ndivadelního, že nešetřila značných obětí a dlouhé práce,\nby obeznámit mohla publikum lvovské s tímto prosla-\nveným výtvorem polského skladatele, a nadějeme se, že\nFlis častěji objeví se na jevišti našem.\n\nAnna Františka Bendova.\nNovela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.\n(Dokončení.)\nV Římě jej nadchnuly velké kostelní skladby;\nsložil zde také mši, již k slavnosti narozenin vévody do\nGothy poslal a jež k nejlepším jeho skladbám kostel-\nním náleží. Největší účinek však, jak jsme již podotkli?\npůsobila na něho, na celé jeho cestě, hudba divadelní\na mnohem zkušenější navrátil se k velké radosti dědič-\nného prince zase do Gothy.\nS velkou radostí vypravoval Benda všem svým\npříznivcům a přátelům o velkém účinku, jakýž opera na\nněho dělala, avšak jeho nadšenost nepotkala se nikde\ns oblibou aniž kdo s ní souhlasil, vyjma dědičného prince.\nJednoho večera byl kapelník Benda u své sestry paní\nHatašové, jež jeho přívržnicí jsouc, mnohým jeho sklad-\nbám svým nesrovnatelným hlasem nejvyšší platnosti do-\ndávala. Vypravuje jí o divadelních pochoutkách, řekl\njí mezi jiným: „Drahá sestro, kdybych já také jednou\nmohl býti účasten štěstí, bych tě uslyšel v jedné z těch\nvýtečných oper; tvůj hlas jistě by na jevišti velkého\nštěstí došel.\"\nRozhoršena podívala se paní Hatašová na něho\n„Jak, můj bratře,\" odvětila velmi rozjitřena, „ty mne\nchceš mít komediantkou? Zdá se ti býti možné, že\nbych se tak snížili mohla po světě se toulajíc, v cha-\ntrných dřevěných boudách za peníze zpívati? Raději\naf hlas můj zanikne a nikdy více nezavzní, než bych\nse toho dopustila.\"\nBenda truchlivě umlknul. Sdělilf dědičnému princi\ntu rozmluvu, načež tento řekl: „Můžeme z toho poznati,\njak velké předsudky překonali musíme, než na takový\nstupeň pokročíme, na jakém Francouzsko a Itálie, co se\nhudby týče, stojí. Dokud umění divadelní ještě, toula-\njíc se po světě, s bídou a nouzí zápasili musí, nemůže\nse povznésti k své dřívější důstojnosti; doufám však,\nže naleznu prostředek, jakýmž bych tomu vyhověl.\nA když čas přišel, kde princ slova svá vyplniti\nmohl, držel také svůj slib. Bylf po smrti svého otce\nprvní kníže, jenž nestálému kočovnictví hereckých spo-\nlečností konec učinil, poskytuje jim stálé místo; bylí\nprvní, jenž je doživotně engažoval a jim umožnil, že o\nstáří své a rodinu starati se mohli, bylí první, jenž\nkletbu od nich odvrátil. Dvě lela po smrti vévody Be-\ndřicha III. pozval Arnošt II. Seylerovu divadelní spo-\nlečnost, jež požárem zámek Výmarský, kdež divadlo\nzcela shořelo, opustiti musela, nyní do Gothy a krátký\nčas na to zřídil umění milovný kníže z nejlepších sil\ntéto známé společnosti první dvorní divadlo, jehož\nředitel slovútný Eckhof byl.\nIII.\nJiž delší čas pozorovala paní Hatašová, že ředitel\nSchweizer často do zámku chodil. Co tu mél hledati?\nPřináležel k Seylerově herecké společnosti a ne ke ko-\nmorní hudbě; hudbu k představování velkolepých melo-\ndramat, při nichž také vévodova kapela spoluúčinkovala,\nvedl její bratr a vévoda neměl tedy praničehož se\nSchweizerem co mluvili. Paní Hatašová, jejíž hlas\nještě vždy v dvorních koncertech se skvěl, pocítila\npřece, že nemá již tu sílu, jako dříve a tím žárlivěji\npečovala o svou slávu, vidouc všude pikle proti sobě.\nA pročež jí byly Schweizerovy návštěvy u dvora velmi\npodezřelé.\nDnes konečně měla něco bližšího o tom se do-\nzvěděti. Seděla u okna, žádné z jejich dětí nebylo\ndoma a muž byl u zkoušky. Tu se jí objevil neoby-\nčejný zjev.\nOkolo rohu placu, kde bydlela, přijel těžcenalo-\nžený vůz, jenž právě naproti před hospodou se zastavil\na z něhož několik velmi skvostně ustrojených pánů a\npaní vystouplo. V tom okamžení vstoupil Hataš do\npokoje k své paní. I tázala se ho: „Nemá tento povoz\nzcela podobu s těmi hereckými vozy, jež město naše\nv dřívějších časech navštěvovaly? Snad chtějí závoditi\ns vévodovou společnosti?'4 Hataš se nepodíval z okna.\n„Dozvíš se brzo podivnější věci,\" odpověděl „vypravují\nse zde novinky, jež nikomu z nás příjemný nebudou.\nTam stojí vůz, jenž patrně dosvědčuje, co jsem se právě\nnyní dozvěděl. Vévoda engažoval operu a zkoušky už\nuž pozejtří započnou.\"\n„Operu?,\" tázala se paní Hatašová s největším\núžasem, „opera se zpěvkyněmi, ano snad i s první\nzpěvkyní ?\"\nV tom okamžení vrazil Benda do pokoje. „Víte\nto již!\" zvolal, „máme zde operu a Schweizer ji bude\nřídit.\"\n„Jest také první zpěvkyně při tom ?\" tázala se\nvelmi rychle Hatašová.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 26. června dávala se A.\nAdamova komická opera ve 3 dějstvích „P o s t i 1 i o n\nz Lonjumeau\" (Lonžimó), jejížto text zpracován jest\nod Elmenreicha a kterážto as před 12 lety z repertoiru\nzdejšího divadla zmizela. Opera tato, v nížto paní Mar-\nlovová a pan Sontheim pravý triumf slavili, jest ne-\njen co do hudby ušlechtilá, nýbrž i text zajímavý, pročež\nnebude od místa, pakli krátký obsah děje zde podáme.\nYe vsi Lonjumeau ve Francouzsku slaví se svatba po-\nstiliona Chápeloua s hezkou dívkou Madelainou.\nŠťastný manžel vypravuje své veselé žínce o jedné moudré\nženě, již ale „čarodějkou\" nazývá, která mu prorokovala,\nže bude jednou velkým pánenL Z toho se raduje Made-\nlaina a nesmlčí muži že taková budoucnost, urozenou\npaní se stáli, i ji dle proroctví starého ovčáka ze vsi\nočekává. Právě tato skvělá budoucnost jest příčinou man-\nželské hádky, neboť pistilion Chapelou lituje nyní, že se\noženil, svým štěstím opovrhnuv. Y tom ozve se před\nhostincem poštovka a v brzce na to vystoupí z poštovního\nvozu markýz z Corcy, intendant opery Ludvíka III.,\nnaříkaje sobě na obtížnost cestování, a vyhledávání do-\nbrých tenoristů pro královskou operu. Sbor svatebníkň,\njež se sem přibližují, doprovázejí novomanžele k domovu.\nChapelou chce následovati svou ženu k svatebnímu loži,\nvšak svatebníci zadrží jej, řkouce jemu, že dříve jak to\nobyčej káže, žena, pak muž za ní kráčeti má. Postilion\nse zlobí, sbor vesničanů však přinutí ho, by jim zazpíval\noblíbenou píseň o „pěkném postil i onu.44 Chapelou započne.\nJeho líbezný zpěv a silný hlas vyláká ze zákrytu markyze,\nkterýž to naslouchaje upnutě, uzavře pevně u sebe, tímto\ntenoristou královskou operu obohatit. Sbor se rozejde a\nChapelou chce vejiti do světnice, ale markýz jej zadrží,\npodá mu váček franků a zlatou tabatěrku, pakliže hned\ns ním do Paříže odjede. Postilion, jemuž myšlenka, že\nbude velkým pánem, neustále na mysli tane, po krátkém\nodporu svolí a odjede s markýzem. To vše vyslechne\nkovář Biju a sdělí to opuštěné Madelaině, kteráž se též\nrozhodne svého muže do Paříže následovali, kdež se k bo-\nhaté přítelkyni uchýlí. (I. dějství.) (Pokrač.)\n— Náš krajan, pianista pan Ludvík Kniná dával\ndne 11. června v sále šlechtického spolku v Kievě se\nznamenitým cellistou F. Kletzerem první koncert a došel\nvelké pochvaly. Přednášeli skladby pro piano „Le reveil\ndu lion\" (Probuzení lva) od A. Katského, adagio od\nL. Beethovena, scherzo od Mendessolma, přádelní píseň\nod Litolfa a s panem Kletzerem koncertantní polonéz pro\npiano a cello od Chopina s velkou obratností a výra-\nzem. Odtud odeberou se oba umělci ku koncertům do\nMoskvy a Petrohradu.\n— Na naše vyzvání ku komponování písně lo-\nvecké, kteráž v Daliboru čís. 17. uveřejněna byla, za-\nsláno jest nám až dosud šest čtvero zpěvů. Za nej-\nzdařilejší uznány jsou skladby od p. M. Hniličky, var-\nhaníka z Ousti, p. Ed. Nápravník a, pianisty z Prahy\na p. Fr. Sochá nk a, komorního virtuosa z Drážďan.\nVšechny tyto skladby podány budou čase in v „Záboji **\nOstatní skladby, ačkoliv pěknými myšlenkami vynikají,\nnejsou hlasům přiměřeně do hudby uvedeny; než\nvady té vystříhají se skladatelé snadno studováním vzor-\nných kvartett.\n— Zdejší mužský zpěv. spolek dal si zhotoviti\nvkusné diplomy v české a německé řeči.\n— Nestor českého zpěvu, pan Karel Strakatý,\nprodlévá nyní v lázních Emzu v Nasavsku,\n— Náš tenorista, pan E. B ach mann, juž tak da-\nlece se uzdravil, že brzy cestu do lázní v Gleichenbergu\nblíž Štýrského Hradce nastoupiti může.\n— Vzácný rukopis. Spisovatel a básník náš,\npan Václ. Crha, odkryl v Kopidlně na kůru v pergame-\nnových deskách pasionalu velmi vzácný rukopis šesti—\nhlasové mše od Crequillona ze 16. století. Mše tato\nsestává z 12 listů; noty její jsou trojhranné a na pěti\nliniích psané. Na mši nachází se následující titul: „Missa\nsex vocuin adi mitationem cantilenae, „Mille regrets,44 for-\nmata autore Thoma Crequillone.44 Tomáš Crequillon,\nznamenitý nizozemský kohtrapunktisía, narodil se okolo\n1520 a stal se po smrti N. Gomberta kapelníkem Karla\nV., císaře německého a krále španělského. ByIt plodný,\nmnohostranný a učený. Jeho hymny a duchovní písně\n(opus sacrarum cantionum) pro 5, 6 a 8 hlasů byly svého\nčasu velmi váženy a harmonické pletivo jeho šestihlasé\nmše na themu staré francouzské písně „Mille regrets\"\nslouží tehdejšímu století ke cti. Odkrytý rukopis nepo-\nchází bezpochyby od skladatele samého, ale je, jak se\nz tvarů not na jisto soudili dá, buď na konci XVI. neb\nna začátku XVII. století psán. Rukopis nachází se nyní\nv rukou pana Leop. Z v ona re, jenž náui výsledek svého\nbadání o mši této sdělili slíbil.\n— Nadaný krajan náš, pan Bern. Rie, hrál před\nnedávnem na piano v saloně znamenitého mistra J. Rossi-\nniho a dosáhl přednesem dvou svých skladeb nejen\nhlučného potlesku, ale i zvláštní pochvaly mistra Rossi-\nniho, jenž mladého virtuosa a skladatele sám k opakování\nskladeb vybídnul.\n— Paní Kainz-Prauseová, kolloraturní zpěvačka\nu Pražské opery, přijala kontrakt u německé opery v Am-\nsterdame a Rotterdame, jenž od září t. r. až do dubna\n1861 trvat i bude. PaníKainzová je rodem Moravanka.\n— Pan A. Strebl, varhaník, požádal nás o uve-\nřejnění následujících řádku :\nOznamuju tímto veřejně, že juž od konce února t. r,\nvarhaníkem v chrámě u sv Tomáše nejsem a že se tudíž\nvýčitka, jižto p. referent v článku ,,0 kostelní hudbě*' (Dalibor\ncis. 20) varhaníku téhož chrámu učinil, na mne nevztahuje ani\nvztahovali nemůže. Aiojs Slrebl.\n— Pan Neustadt, Pražan a professor hudby v No-\nvém Yorlcu, uspořádal před nedávnem se svými chovanci\nhudební akademii v Novém Yorku, kteráž velké sen-\nsací u tamějšího obecenstva zbudila. Přednášeny byly"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.7", "texte": "skladby hlavně na dvě piana pro osm rok uspořádané.\nZ kusři líbila se zvláště ouvertura k „Oberonu\" od We-\nbra a pochod z „Proroka44 od Méyerbeera. Novoyorske\nhudební noviny „Musical rewiew44 píší s nesmírnou po-\nchvalou o této zábavě a o výsledkách vyučovací methody\nčeského tohoto hudebníka,\n— Shromáždění valného sboru pro zřízení če-\nského národního divadla v Praze v poslední\nschůzce výboru na 30. t. m. určené, jest následkem za-\nměstnání P, T. pána předsedy sboru na 7. lipna o pate\nhodině odpolední odročené,\n— Pan Vovorský, clen dvorního divadla v Ber-\nlíně, vystoupí zde as za 14 dní pohostinsku v operách:\nHugenotte co Raul, v Oberonu co HUGO a v Němé z Pór-\ntici co Masaniello.\n— Výtečný tenorista, pan Th. Wachlel, clen dvorní\nopery Kasselské, vystoupí v Novoměstském divadle v ope-\nrách Telí co Arnold, v Bílé Paní co Brown, v Hugenottech\nco Raul a v Postillíomi z Lonjumeau.\n— Plechové hudební nástroje našeho na\nv\nslovo vzatého pana Václ. Červeného v Hradci\nKrálové, docházejí v Německu velké obliby. Didaskalja\ncis, 177 od 27. června, příloha to k „Frankfurter Jour-\nnal44 vyslovuje se velmi pochvalně o nástrojích pana\nČerveného, a hudební kapelly pruské pěchoty ve Frank-\nfurtě ležící, jakož i Frankfurtského bataillonu jsou ná-\nstroji p. Červeného opatřeny,\n— Hu d e b ní literát u ra. Dnes vyšel čtvrtý\nsešit „Záboje44 obsahující t ř i čtverozpěvy, totiž: „Pozdra-\nvení pěvcovo44 od znamenitého našeho W. H. Veita\nz Chebu, „Svítání lásky44 od Jos. Procházky z Klatov\na „Dcerám českým\" od Fr. Gernerá ze Sušic. Pátý\nsešit obsahovat bude ctverozpěvy „Otce náš\" od Th.\nBradského, ředitele hudby v Berlíně, „Cikánská\"\nod Fr. Kavana, skladatele a vychovatele hrabat Chotím\nna Kacině a „Lovecká\" od Ed. Nápravh íka, pianisty\nv Praze.\nÚvaha. (Pokr.) Dále musíme vytknouíi, že v 7. takto\n(v 2. osmině) tercie schází; v témž taktu bylo by bý-\nvalo rádno poslední notu fis vésti na horu do g, jak to\nzákon harmonie žádá. V 8. takte (v 2. osmině) má se\nbass, t. j. d ležet nechat a nikoliv jej vésti na fis, a\ns altem platí předešlé pravidlo. Ostatně musel p. skla-\ndatel oktávy velmi milovati, neboť v 10. takte ku konci\na začátek 11. taktu tvoří soprán s tenorem oktávy c~d,\nc —d; a 11. takt (poslední osmina) a první osmina 12.\ntaktu činí bass s tenorem opět oktávy d—c, d—c.\nSotva že to se stalo, postupují v 13. takte (2. a 3,\nosmina) tenor s bassem v kvintách g — h, c—e, načež\nv 14. taktě druhá osmina s prfichodícím gis na enhar-\nmonický septimový akkord nesmyslem se nazvali muže.\nProč se na druhou osminu nenechalo A samostatné?\nV předposledním taktu (posli dní osmina) a posledním\ntaktu (poslední osmina) postupuje soprím s altem v jedno-\nzvuku, což je totéž, co oktávy a poslední takt jest bez\ntercie. Z rozboru tohoto vysvítá, jak snadným způsobem\nby se bývalo mohlo vystříci vadám, kdyby nějaký dobrý\nznalec skladbu tu, dříve než do tisku přišla, důkladně\nprohledl a opravil. „Dobrý pastýř44 (číslo 15. z druhé\nčítanky), hudba od Fr. Lopotaře, neobsahuje sice tolik\nharmonických chyb jako předešlá; avšak týž čtverozpěv\nje velmi suchopárný a co se prosodie týče, vidět patrně,\nže pan L. je velmi málo sběhlý v oboru tomto; neboť\nslova jsou velmi nepravidelně pod noty podkládána.\nOstatně máme za to , že by se bylo těm neshodám i zde\ndalo předejiti, kdyby pan L» volil rovný takt místo ťrí-\nctvrtního, t. j. ctyr- neb dvou čtvrtní, jak to v zá-\nvěrce učinil. Zde uvedeme některé poklesky proti pro-\nsodii. Proč se v prvním slově „P&třte44 první slabika\nprodlužuje? Nebyl aby v 3. taktě správněji wwj — —\njw w—| a v desátém |w w — —|w w — —j;\nneboť slova pastýř stoupne a suchá žádají důraz.\nTakových případů nacházíme více, které však rozbírati\nnebudeme. Co do harmonických vad, dlužno vytknouti,\nže v 3. taktě 2. čtvrt s 3, čtvrtí (soprán s bassem) po-\nstupuje v kvintách c—g, f—c; a že v 13. taktě (v 2.\nčtvrti), kdež postupuje alt fis f, a bass g a gis, velmi\ntvrdě zní. V tomtéž taktě (v poslední osmerce) schází\ntercie. V 2. větě jsou tytéž vady v textu co v první,\nzvláště v 1., 3., 5., 7. a 11. taktě. V poslední větě\nnení, jak jsme juž napřed pravili, prosodických vad, anto\nskladatel rovného taktu užíval. Proč ale skladatel v2.\na v 3. taktu tolik průchodních not a pře smy k ů\nupotřebil, nepochopujeme; nebylo by bývalo lépe, aby se\nbylo v této jednoduché skladbě jen pouhých akkordfi\nužilo? Tolik o hudebních skladbách v „Školníku!44 Nyní\nnezbývá nám ničehož, než projevili vřelé přání, aby vy-\ndavatel „Školníka,44 horlivý pan P. Šruí ek, hudební skladby,\nkteré do výtečného svého kalendáře dáti hodlá, důklad-\nnému znalci prohlednout! a řádně opravili dal; neb tím\nzíská „Školník\" ještě více na své vnitřní ceně. —m—\n*\n\nZ Budědojovic. (Výlet zpěv. spolku. — Střelecká\nkapella. — Hudba kostelní čekatelů učitelství a p. Lapácek.\n— P. Bil. — Rodina Schwandtnerová.) 7. června. Včera\nvečer uspořádal zdejší zpěvácký spolek plavbu na řece\nMalši, Za teplého, jasného počasí vstoupil o deváté ho-\ndině celý spolek na krásně osvětlenou loď a plavil se až\nk Šnarchrovu ostrovu; po třikráte se zastavili: u červe-\nného, u železného mostu a u řečeného ostrovu. As 12\notverozpěvů přednesli, z nichž potleskem valného shro-\nmáždění odměněny byly ctverozpěvy od Tittia a „Barca-\nrola\" od Otta*). Pan Schwab jun., oud zpěváckého spolku,\nvelmi zdařile a uměle aranžoval ohňostroj k oslavení\ntoho večera. 12. června. Městská střelecká kapella po-\nctila včera večer nového hejtmana (střelců) zastaveníckem.\nPři skvělé iluminací přednesli hudebníci čtvero piec velmi\nzdařilých, jenž by i každému vojenskému orkestru ku cti\nbyly. Cím to, že všestranné přicházejí v Daliboru stíž-\nnosti na špatnost hudby chrámové ? Což pak naše zpěvná\nČechie rozpřátelila se s božskou Hudběnou? U nás,\nchvála bohu, voz kvítá hudba kostelní. 0 svatodušních\nv\nsvátcích se dělaly mše od Zaskovského do A, od\nFuhréra do D a do C, graduale a offertorie od Himmla,\nod Mozarta (varhany solo) od Biihlera (bass solo). Na\n\n!*) Což nedával zpěv. spolek žádných český ch kvartett ? Po-\ndivná věc to ! Leží Budějovice v Německu ? Red,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600701-01.1.8", "texte": "svatou trojici zdařile provedena byla mše do A-dur od\nS křoup a, graduale do C (Alleluja) a offertorium do C\n(Letamini in domino) od Fuhrera, pak i jiné Fúhre-\nrovy komposice, jako do B, do C a D-dur, jenž k jeho\nnejvětším dílům patří. My tedy zde žijeme s bohoslužnou\nHudběnou v dobrém srozumění. — V oktávě božího těla\nprovozovali čekatelově učitelství v chrámu sv. Anny denně\nfigurální mše, a s dobrým výsledkem se potkaly Fúhre-\nrovy zimní mše i jeho slavnostní do C-dur. (Bokoně.)\n(A. M. K. E.) Z Chrudimi. (Kostelní hudba. —\nZpěv. spolek.) Vida, že se Vám ze všech stran zprávy\no hudbě zasílají, umínil jsem sobě, že i já také něco o\nstavu zdejší hudby promluvím. Kostelní hudba se\nu nás dosti ještě pěstuje, neboť dávají se skladby mistrů\nnovějších, jako Horáka, Krejčího, Maška atd. V den\nvšední slyším časem také ještě mše od Buhlera a jiných\npodobných, což však hlavně leží v tom, že se jistě málo\nhudebníku sešlo, a p. ředitel se nucena viděl, ke mši té\nsáhnouti. Nyní se připravuje velká mše od Cherubiniho\nk provedení. Nemohu opomenouti se též i o zdejších\nčekatelích učitelství zmíniti, kteří neúnavnou píli svého\nučitele hudby, p. F. Cibulky, velmi pokročili, jak\nv hudbě tak i ve zpěvu. Zvláště ve zpěvu osvědčili\nvalný pokrok, nebo nás už často překvapili čtvero-\nzpěvy, které dosti správně v kostele po pozdvihování\npřednesli. Snaha jejich jest tím chvalitebnějši, an se\nuvolili, toliko ěeské ctverozpěvy zpívati. Než tu mi\ntane na mysli myšlenka, že by se zde mužský zpěv.\nspolek zaříditi dal. Sil by se našlo; avšak nikdo se\ntoho nechce uchopiti. NejzpQsobilejší by snad byl však\no naše hudební poměry zasloužilý p. Klimeš, který by\npřevezmutím takové úlohy velkých zásluh u nás si dobyl.\n(B.) Josefov. (P. Hopf.) Večer dne 23. června\npřed jmeninami vojenského kapelníka, pana Jana Hop fa,\nu pěšího pluku hraběte Nugenta uspořádána byla p. ka-\npelníku téhož pluku krásná slavnost. Pan plukovník\nodevzdal mu totiž u přítomnosti J. E. velitele pevnosti ve\njménu důstojníků krásnou stříbrnou taktovku, kte-\nráž v továrně klenotníka p. Grohmanna v Praze zhoto-\nvena jest.\n\nBerlín. Dne 24. června dávala se tu osobním\nřízením skiadatelle operettka „Orfeus\" od Offenbacha se\nskvělým výsledkem. Offenbach malý to, hubený a nepa-\ntrně vyhlížející človíček, jenž se svým sklíčkem na černo-\nhedbavné šňůrce srostlým se zdá, byl při vstoupení k pul-\npitu hlučně přivítán,\nZ Černovie na Bukovině. (Dop. pův.) (Koncert\nzpěv. spolku. — P. Kalousek.) Koncert ve prospěch zdejší\nzemské knihovny, který náš krajan F. Kalousek se\nzpěváckým spolkem a panem Koflerem uspořádal, vynikl\njak rozmanitostí programu tak i uměleckým provedením\nvšech piec. Provozovány byly čtverozpěvy od Mendels-\nsohna, od Fischera a pochod od Solle. Pan Kofler, který\nsvá studia v Praze a Paříži konal, přednesl dvě piecy od\nBeriot-a a Alard-a na housle, a osvědčil se nejen co vý-\nborný houslista ale i co věrný tlumočník všech těch\nokouzlujících nuancí, jež tento nástroj připouští. Mimo\nto přispěli bratři de Lange přednesem dua od Gregoire-a\na Servais-a, kteřížto zde později též koncert s velkým\núspěchem, jmenovitě D. de Lange na cello, dávali. Mimo-\nchodem Yam podotknouti musím, že se uspořádá hraběti\nRothkirchovi k jeho odjezdu do Cech (asi 20. června)\nserenada, v níž se bude mezi jinými Veitův „Sommer-\nnacht\" a Voglův valčík provozovat. Bude to poslední\nzpěv zdejšího zpěv. spolku.\nLondýn. Věhlasný hudební dilletant, kníže Jiří\nGa1i c i n, syn Mik. Galicina, jemužto Beethoven své\nposlední tři a nejkrásnější tria věnoval, uspořádal zde\ndne 20. června nej zajímavější koncert této saisony.\nV koncertě tomto, jejž osobně kníže J. Gaiicin řídil,\ndavaly se toliko skladhy od ruských komponistův,\ntotiž od knížete samého, od Glinky a Bortbanského.\nMimo jiné proveden byl též jeden valčík od J. Galicina,\njej£ ty z vysokorody dilettant ruskému vystěhovalci Alex.\nHer zenu věnoval. Cisty vynos věnován byl diktátoru\na generálu Garibaldimu v Palermu.\nPaříž. Marschnerova neinovější opera „Hiarne\"\nbude se co nejdříve dávati v místnostech „Théatre lyri-\nque\" a nikoliv v Německu. — Rich. Wagner píše nyní\nballet, jenž v 2. dějství „Tannhauser\" vložen bude.\nSolnohrad. Tyto dni přibyl sem výtečný český\npěvec p. Louis Lukeš a byl od kapelníka dómu p. Tauxe\nuveden do zdejšího zpěváckého spolku. Pan Lukeš pře-\nvzal některé solové partie a roznítil svým vřelým před-\nnesem a neobyčejnou školou nesmírně členy zpěváckého\nspolku. „Salzburger Ztg.\" sděluje ve feuiJIetonu životopis\np. Lukeše, jenž co nevidět do Prahy se navrátí.\nVídeň. Slovutná virtuoska na harfu, si. Marie\nMosnerova, přibyla sem tyto dni. — Dvorní opera\notevřena bude dne 14. Jipna. Pro tento večer určena\njest opera „Don Juan\" (vysl. Chuan a nikoliv Žan). —\nStavba Treumannova prozatímního divadla započla dne\n21. června.\n\nDur a moll.\n\n(Haydn.) Jak známo, byl Haydn se svou paní dlouhý čas\nrozveden, jelikož se spolu dobře nesnášeli. Bývalý výrnarský\nkapelník Kranz, jenž napotom v Stuttgartu zemřel, byl jeden\nz nejlepsích přátelu Haydnových. Tento jedenkráte nalezl u\nneho baliček svázaných, ještě neotevřených psaní, s nápisem „J.\nHaydnovi. jsou to za psaní?\" tázal se Kranz podiven.\n,,Psech je,u řekl Haydn, vezma je rychle pryč, „jsou to zlobná\npsaní od mé ženy. Ona mi píše řádně každý měsíc psaní, ale\nja je ani neotevru a odpovím jí, aniž bych její dopis byl četl\na ona to dělá s mými odpovědmi taktéž.\"\n\nListárna.\nPanu K. v SecL Podáme stručně v příštím čísle.\nPanu Fr. Such. v Drážďanech. Vašnostiny 2 písně\n„Na jařeu a od Ch-ka přijdou co příloha k Daliboru. Panu\nS. v Sem. Sbor „Cikáni\" Vám obstaráme."}]}