{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_sha256": "68a2480b818b5bfd7d87a5458f69ef30983ddeee8491be5715a69287101c1df6", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/07/10_01/bmtnabd_1860-07-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[155]", "page_fin": "[155]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.1", "titre_corps": "Kancelář pro překládání a opisování jakož", "titre_sommaire": "Kancelář pro překládání a opisování jakož", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[155]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 205, "texte": "Kancelář pro překládání a opisování jakož\ni redakce Dalibora nachází se v hostinci u arcivévody\nStepána přes dvůr, 1. poschodí, číslo\n33. Listy objednavací a dopisy na redakcí\nnechť se franko sem zasílají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[155]", "page_fin": "[155]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.2", "titre_corps": "Tuvrakvi.", "titre_sommaire": "Tuvrakvi.", "signature_source": "Alois Svatavský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[155]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.1", "debut_caractere": 207, "fin_caractere_exclue": 531, "texte": "Tuvrakvi.\nAlois Svatavský.\nTu v rakvi leží láska má\na vůkol děsno od ticha,\na přec to srdce zlomené\nnechvěje se a nevzdychá!\nJiž rakev u hrob spouštějí,\nv mé hlavě mrazno od horka,\na přec to srdce vášnivé\nmní, že to pouhá báchorka!\nTak mne ta láska horoucí\ntu mysl vzala docela,\nže nemožno mně věřiti,\nby láska moje zemřela!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[155]", "page_fin": "156", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.3", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[155]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.1", "debut_caractere": 533, "fin_caractere_exclue": 3086, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\nHudba y chrámu u kapucínů. Proč nejsou v Praze\nveskrz dobří varhaníci? Hudba u sv. Vojtěcha. P.\nSmolík. Hudba v chrámě u sv. Jindřicha.\nDne 6. května by i jsem v kostele na Hradčanech\nu kapucínů. Dávalať se tam krátká mše od Schieder-\nmeyera a ačkoliv právě špatně nešla, bylo pozorovati,\nže panu řediteli kůru vedení nějak pokulhávalo, či snad\niakt nedával ? INoviděi jsem na kur! Hra na varhany\nbyla bídná, neumělá'a tak nesprávná, že to sluch urá-\nželo. Týž varhaník neb vlastně počínal si\nzvláště před pozdvihováním, kdež myšlenku z „Osanna\"\nnápodobili chtěl, velmi po školáčku. Zabloudif na své\ncestě a ztropil tolik nesmyslu, že div vězet nezůstal.\nvy\nŽádáme slavné duchovenstvo téhož chrámu, by ve pro-\nspěch pravé kostelní hudby tento nešvar odstranilo; ne-\nboť zbožnost obecenstva velice tím tratí.\nKaždému pravému milovníku kostelní hudby musí\nbýti líto, povážili, že zdejší výborná varhanická škola\nkaždoročně čackých a dobrých varhaníků vzdělává a že\ntito tak málo varhanických míst v Praze zaujímají,\nco zatím cizina jich si váží a jim přiměřený plat po-\nskytuje. V Praze hledí se jen na zásluhy, t. j. počítají\nse roky, jak dlouho varhaník neb ředitel slouží. Zá-\nsada tato je věru chvály hodna; ale má se zprvu hle-\ndět, aby ti, kteří svá místa nastupují, důkladnými,\ntheoreticko-praktickými hudebníky byli; neboť vezmeli\nse z protekce slabý varhaník neb ředitel kůru, co lze\nod něho očekávati ? Placený varhaník živí se vyučo-\nváním hudby, přenechá hraní svému suplentu a týž\nčastokráte svému podsuplentu; byť i víc neuměli\nnež církevní píseň zahráti. Od té doby počítá si juž\nsuplent zásluhy a máli takový více zásluh, t. j. sloužili\nvíce roků než některý výtečný varhaník, obdrží oby-\nčejně první přednost. A tak povstanou z bídných\nsuplentů bídní varhanící, a z bídných varhaníků bídní\nchorregenti.\nV neděli dne 13. května naslouchal jsem hudbě\nv chrámě u sv. Vojtěcha v Jirchářích, kdež nedávno p.\nHoloubek ředitelem kůru se stal. O provozování kostelní\nhudby v tomto chrámě prozatím pomlčím a ačkoliv bych\nlecos vytýkati mohl, co k jeho skromným snahám a\nsnad i slabým silám schází, tane mi přec myšlenka na\nmysli: „Každý začátek je těžký\" a ponechám si posou-\nzení kostelní hudby v tomto chrámě na jiný čas. Nutno\nse zmíniti o tamějším varhaníku, panu Smolíkovi, jenž\nse k nejlepším varhaníkům Pražským počítati může. Kdyby\nsi býval p. Smolík harmonii a kontrapunkt v té míře\nosvojil jako praxi, byl by zajisté nejobratnějším varha-\nníkem v Praze. Jeho hra je plynná a jistá."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 770, "texte": "Na den nejsvětější Trojice byla u sv. Jindřicha\nprovedena Fůhrerova čtvrtá nedělní mše C-dur. Ne-\npochopuju, jak p.J. Studený tak rychle tempo při Kyrie\nvzíti mohl; což není u naznačeného tempa „Allegro44\nještě „un poco moderato\"? Přirozeným způsobem byl\npan ředitel kůru s „Kyriem44 hned u konce a varhaník,\njelikož duchovní s obřady hotov nebyl, musel mezeru\nvarhanní hrou vyplnili, což nemile na posluchače půso-\nbilo a celku mši vadilo. Nezpůsob ladění nástrojů při\nzpěvu duchovního před Gradualem byl tohoto dne ne-\nsnesitedlný, a divíme se, že to p. Studený trpí. Při\nGraduale se provozovalo solo na lesnici místy dosti\nneuhlazeně; a byf i výtečně, míním, že se takovéto\nprojíždky na lesnici do chrámu nehodí. Responsorium\ntohoto dne bylo v pořádku.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.2", "debut_caractere": 772, "fin_caractere_exclue": 4561, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Pokračování.)\nIntrady při stolování a při jiných slavnostech\ns obligátními bubny nejsou nic jiného než hlahol ze\nstarých časů, jenž se však hudbou nazvali nemůže.\nY životopisu W. A. Mozarta stojí, že týž slavný\nmistr slyše ve svém mládí zvuky plechových nástrojů,\ntak jmi dojat byl, že div neomdlel a div křeče nedostal.\nZa časů Mozartových stávalo as tak zvaných věžníků*)\n(Thúrmer); i není divu, že tak útlocitná duše, jakouž\nslavný mistr juž od přírody pro hudbu měl, přitom hrů-\nzou a ustrnutím pojata byla; nebo! náslekem čistoty a\nlíbeznosti tónu byloby se mu to zajisté nepřihodilo.\nMozart vyhýbal se jako všichni výteční mistrové\nve svých veškerých skladbách nejen v orkestralních\nalebrž iv sólových a koncertních kusech přílišné výšce\na to nikoliv bez dostatečné příčiny. Znamenitý česky\nvirtuos na lesnici Punto (Stich), byl jeden z nejprvněj-\nších, jenž pouze střední polohy užíval a zbudil tím vel-\nkého podivení. Dá! se to tím vysvětlili, že tuto polohu\nhráč snaze do své moci dostati může, aniž by se příliš\nnamahal.\nHudba má posluchače bavili a rozveselili. Máli\nse toho účele dosíci, nemá posluchač těžkostí pozorovali;\nneboť opáčný jest účinek, jeli namahání a úsilí viděli.\nCo se výše a hloubky vůbec dotýče, nedá se žádná\nnormální míra udati. Někdo píská velmi snadno vysoko,\njiný opět hluboko, neboť to záleží na přirozených vlo-\nhách. Mnohému se může člověk pilností naučiti, ale\nvšecko se nedá vynutit. To platí hlavně o hlasu zpě-\nváků a zpěvaček.\nVysoká poloha tónu se vyvozuje za nynějších\nčasů na vysokoladěných, krátkých nástrojích. Užívá\nse tedy polnic do a, 6, c, křídlovek v rozličných\nvysokých laděních a konečně pistonů, které se od\npolnic toliko širokým výměrem (Mensur) liší. Užívá\nse též klarinetů, avšak to juž bylo ve zvyku v dřívěj-\nších časech. Norimberský umělec vynašel tento dře-\nvěný nástroj ještě ku konci 17. století, nazval jej Cla-\nrinetto (polničkou), důkaz to , že juž tenkráte náhrada\nza vysoké tóny polnice silně cítěnou potřebou byla.\nPlechové nástroje vstupují v novějších časech do\nřady sólových nástrojů♦ Možná slyšeli k úžasu těžké\nsolové a koncertní kusy na tyto nástroje; zvláště\nhodí se k tomu cíli křídlovka a eufonion pro svůj\nvelký objem tónu a pro svůj jasný a jemný zvuk a\njelikož tonořada ohebněji a vláčněji vyvésti se dá.\nZa starších časů chopili se jen tací lidé plechových\nnástrojů, kteří se dle talentu a tělesné způsobilosti\nk tomu povolány cítili; za nynějších časů nebeře se,\nač s velkým bezprávím, v ohledu tomto velkého zřetele.*)\nMnozí chopí se těchto nástrojů, kteří docela k tomu\npovoláni nejsou, časem i docela proto, že k jiným ná-\nstrojům schopni nejsou. Takoví lidé nedosahují ve svém\noboru žádné šťastné existencí a neprospívají úhrnem\npranic hudebnímu umění.\nHlavní podmínky k naučení se těmto nástrojům\nzáležejí vždy vedle vrozeného talentu pro hudbu v silné\nobrazotvornosti, v platném stupni zmužilosti, odhodla-\nnosti a ve velkém produkcím talentu. Foukač musí\nnejdříve tón v myšlenkách slyšeti, dříve než jej\nudá, dále jsou mu zapotřebí pevná vnitřní klidnost\nvšech údů, zdravě tělo, dobrá prsa a plíce, ústa\nk násadě velmi vhodná, silná pružnost svalů ve rtech\na v dolní čelisti, pevně a rovně rostlé zuby a tenký,\nohebný jazyk. Foukač má vlastně dřivě ve zpěvu a\nna housle hudebně vzdělán býti.\nYe vojenských hudebních kapellách nalézají se\nzhusta výteční foukači a to přichází odtud, že kapelníci\ndle udaných naznačení takové lidi bedlivě hledají a volí,\nje ustavičně cvičí a zároveň houslím učiti dají. Tím\nbudí se v nich větší smysl pro hudbu.\n(Pakračování.)\n*) Za starých časů museli hlásní též hudebníky býti.\n*) Zvláště v zdejším konservatorium, kde se téměř žádného\nohledu nebeře, zdaž hoch k plechovým nástrojům schopen\ncíli nic. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.5", "titre_corps": "Z Odessy.", "titre_sommaire": "Z Odessy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4148, "texte": "Z Odessy.\n(Poloha a výstavnost města, Náklonnost Rusův k hudbě,\nKostely a chrám sv. Mikuláše. Kostelní kudba. -—-\nDivadlo.)\nChápu se péra, bych Yám několika tahy vykre-\nslila malý obrázek vzdálené Odessy ohledem na zdejší\npoměry hudební, pěstitele hudby a stupeň, na kterém se\nnachází. Odessa leží v gubernii Chersonské a roz-\nkládá se při malém chobotu na přívrší nad mořem\nv rovinaté stepní krajině. Její pověstný přístav napo-\nmáhal obchodu a obyvatelstvu , jehož nyní Odessa as\n80.000 duší čítá, tak že se nyní k nejbohatším městům jižní\nRusi staví. Výstavnost města a jeho poloha staví jej\nmezi nejkrásnější městy celé Evropy, Hlavní částky\nOdessy jsou hlavní město, tvrz „Karantina,\" která pří-\nstav čili „Zástavu\" chrání a konečně dvě předměstí\n„Moldavanka\" a „Peresyp.\" Z nejnádhernějších budov,\njichž zde veliký počet jest, vynikají obzvláště: palác\ngubernatorský, divadlo, bursa, museum, admiralita, ru-\nský katedrální chrám sv. Mikuláše a mnoho jiných\nchrámův a palácův. Společenský život jest v Odesse\nvelmi živý, ba pestrý, neb zastoupeni jsou zde skoro\nveškeří národové Evropy. Však tito starají se nazvíce\no obchod a nevšímají si vyšší vzdělanosti ba ani nejeví\nlásku k umění. K \" třídě posledních náležejí mimo jiné\nnevzdělané národy Asie zvláště zdejší Němci. Hudbě\ncelou duší oddáni jsou však Rusové ; ano možno tvrdili,\nže tento národ, jehož národní písně po celé Evropě\nv sálech koncertních neb již z úst lidu co všeobecně\nznárodnělé zaznívají, takřka s hudbou svazkem nero-\nzlučitelným spojen jest. Koncerty, divadlo neb jiné\nhudební zábavy navštěvovány jsou hlavně od Rusův,\ntéž někdy od Francouzův a Angličanův. Chrámův,\njejichžto výstavnost k okrase města nemálo přispívá,\nčítá se as dvacet, z nichž jeden římsko-katolický, řecký,\na dvě synagogy. Ostatní chrámy jsou východního řecko-\nslovanského náboženství a jejich katedrální chrám sv.\nMikuláše nazývá se „Sobor,\" vyniká velikolepou vý-\nstavností a leží na prostranném místě jmenem „Pláce\nPréobrajenskaja\" as uprostřed hlavního města. V čele\nchrámovém vypíná se široká věž do výše, kterážto\ntvoří čtyry oddíly, z nichž vždy výše ležící užší jest\ndolejšího. Na čtvrtém oddílu pne se teprv chrámová\nstřecha, podobu jehlance mající. Druhá věž tvoří kopuli\na jest nižší a však mnohem širší první. Chrám sám\njest v poměru věží nízký, ačkoliv prostor u vnitř roz-\nsáhlý. Co se kostelní hudby týče, jest tato zde po\nopeře velmi zanedbána. Majíf Rusové krásných chorá-\nlův, které však neumělostí varhanníkův kaženy jsouce\nna své ceně tratí a lid, kterýž dle varhan zpívá, v zma-\ntek uvádějí, takže v mnohém chrámu ten samý chorál\njiž skoro docela přeměněn jest a lid by jej snad dle\nmelodie již více nepoznal. Neméně slabě provozují se\nmše v chrámích. Spoluúčinkujícím na kruchtě schází\nbuď řádný chorregent aneb jest hudebníkův nedostatečný\npočet, z nichž ani třetina úlohu svou se nenaučí a spíše\nz roboty nežli dobrého předsevzetí, smyčcem sem a\ntam, bez ohledu zdali je v taktu, často rozladěné strůny\npřejíždějí. Podotknouti musím, že tito hudebníci nazvíce\nVlachové jsou. Však ještě v horším stavu hudby chrá-\nmové nachází se zdejší toliko italská opera. Provozují\nse v zdejší krásné budově divadelní opery vesměs od\nskladatelův italských, jako nejčastěji od Donizettiho,\nBelliniho, Verdiho a někdy za čas od Rossiniho a j. v.\nProvedení opery jest úplně špatné. Zpěvačky jsou bez\nhlasu a vycvičení jeho, zpěváci rozvinují svůj chatrný\nhlas pravým hulákáním, ano často i úplně chybně zpí-\nvají a choristy, jichž asi 30 jest, by snad ani slyšet\nnebylo, kdyby orchestr umlkl. Však chatrnější těchto\njest orchestr vedením Vlacha a kapelníka Buffie. Hra\nobyčejně pokulhává, zpěváci s orchestrem často o půl\ntaktu se rozcházejí a kapelník, by souhru opět v jednotu\nuvedl, chopí se houslí a hraje sám, ostatních si nevší-\nmaje, čímž ještě větší zmatek povstane. Na takovém\nstupni stojí zde opera, jejížto špatný výsledek toliko\nVlachům, z nichž opera vesměs sestává, Rusové přičí-\ntati mohou. Ostatně hrávají se zde činohry a veselohry\ntéž rusky a francouzsky a sice střídá se opera s fran-\ncouzským neb ruským představením ob den. Menších\ndivadel v Odesse nestává.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "159", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.6", "titre_corps": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní školy. Podává J. L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.3", "debut_caractere": 4150, "fin_caractere_exclue": 4949, "texte": "Návod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování a dokončení.)\nO trvání not a o taktu.\nCo se týká trváni not, o tom nebudeme šířili\nslov, an jest lehkou věcí to vysvětliti a dítkám pří-\nstupným učiniti. Jest také vůbec učitelům hudby znám\njistý vzorec, jímž se představuje učňům hudby rozdíl\nmezi notami z ohledu jejich trvání, a sotva lze lepšího\na zřejmějšího vynalezti; ponecháme to tedy vlastnímu\nnáhledu pp. učitelů a položíme jen ještě něco o taktu.\nTakt jest počítání. Tím se udržuje pořádek v hu-\ndební skladbě.\nBez taktu pozbývá hudba srozumitelnosti a stává\nse nejen těžkou k pochopení, nýbrž i ztrácí všechen lad-\nTéto předůležité stránce hudby se věnuje poměíně\nmnohem méně pozoru než čemus jinému a přece by\nse mělo záhy na to hledět, aby si navykl učeň hudby"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5304, "texte": "takt. Hudebníci bez taktu jsou k malé potřebě. Nejsou\ns to, ani těm nejskrovnějšíiu požadavkům v souhře vy-\nhovět a mají asi tolik ceny jako hodiny, které špatně\njdou. Hrajou oni tak jen pro sebe, jako jdou a uka-\nzujou tyto jen sobě. Protož bude třeba, aby se vzbu-\ndil záhy smysl pro takt u učňů zpěvu; nebo! jen tak-\ntem lze docílit dobrý souzpěv u většího počtu zpěváků\na lze předejiti rozvláčnému a rozvyklanému zpěvu,\njakého jest často znamenat u mnohých zpěváckých\nsborů sestavených ze školních dítek, té výhody nepo-\ndotýkajíc, již mají ty, jež se učejí později některému\nhudebnímu nástroji.\nTakt čili počítání v hudbě záleží na dvou základ-\nních formulích. Tyto jsou: 1, 2 a 1, 2, 3. Každé\njednotlivé číslo naznačuje jednu dobu, a na každou\ntakovou dobu může připadnout bud jedna bílá (půlová),\nneb jedna černá (čtvrtní), neb jedna\n(osmina). Padneli na jednu dobu bilá a jsouli přijmuty\ndvě doby za základ, povstane zkrácený takt (alla breve),\npřijmouli se ale tři bílé za základ, povstane třípůlový\ntakt (§). Přijmelise za jednu dobu černá a za základní\nčíslo dvě takové, povstane (f) a při třech\ntřičtvrtni (|) takt. Přijalali by se jedna jednouvázaná za\ndobu a dvě za základní číslo, povstal by dvouosminový\n(§) a při třech trojosminový (|) takt atd.\nZ uvedených dvou praformulí povstávají složením\nvšecky ostatní druhy taktu. Tak ku př. povstane ze\nsložení dvoudobové formule 1, 2, 1,1, ze složení tří-\ndobftVP \\ 2 456 o rjalp O Q 456 789\nUUL>U\\e A5 °5 d Udie -M 15 2? 35 15253*\nPrvním způsobem povstane čtyrpůlový, čtyrčtvrtni neb\nneb čtyrosminový, druhým šestičtvrtní (|), šestiosminový\n(|) neb devítiosminový (|) takt\nVždycky však nemá každá doba svou zvláštní\nnotu, aniž činí na opak vždycky každá nota dobu. Jest\nněkdy spojeno vícero dob v jedné notě, jakož i při-\npadá časem na jednu dobu vícero not. Z podoby not\nvysvítá, kolik dob v sobě zahrnují, aneb kolik jich při-\npadá na jednu dobu.\nPísně, jež děti zpívají, jsou jednoduše rhythmované\na nepřichází v nich žádného těžkého rozdělování. Po-\nstačí tedy úplně, naučejíli se rozvrhovat okrouhlou ve\ndvě bílé a ve čtyry černé; bílou ve dvě černé a čtyry\njednouvázané; černou ve dvě jednou- a čtyry dvakrát\nvázané.\nNejvětší těžkosti budou míti pro dítky noty pun-\ntíkované. Ty činějí těžkosti jiným i delší čas již se\nhudbou zabývajícím. Puntík prodlouží notu o polo-\nvičku její platnosti a takovou následuje obyčejně nota o\ndva díly kratší. Slušné vyd první a uchopení\nv pravý ěas druhé jsou dvě věci, jež činí ty těž-\nkosti. K přemožení těchto těžkostí poslouží náledující\núchop. Každá nepuntíkovaná nota obsahuje především dvě\nkratší doby; puntíkem ale se uvede na tridobovou.\nDáme tedy odpočítal na puntíkované notě tri doby a\nnásledující o dva díly kratší notu připočteme co čtvrtou\ndobu, která se rovná úplně každé ž tří předešlých. Ku\npř. na puntíkované čtvrteční dáme odpočítat tri osminy,\nna puntíkované osmině dáme odpočítat tri šestnáctiny.\nTo jest bez pochyby jediný prostředek přivést učně\nk tomu, aby vydrželi jak pantikovanou notu slušně,\ntak i aby uchopili krátkou notu po puntíkované v pravý\nčas, t. j. ani brzo ani pozdě.\nJelikož nemůže ale učeň zpěvu zpívat a zároveň\nna hlas počítat, jak k tomu nadržujeme učně na piano\nneb housle, musejí si navyknout dítky dávat takt, což\nnení nic jiného než viditelné počítání. Tedy i tím je\nučitel obeznámiž. Při společném zpěvu by bylo ne-\nvkusné a dávalo by i podnět k rozličným výtržnostem,\nkdyby mělo dávat každé dítko takt; postačí, když bude\ntaktovat v každé lavici jedno, řídíc se učitelem, který,\ntaktuje každému dítku viditelným způsobem, jest hlavním\nředitelem a taktu udržovatelem.\nProzatím ukončujeme návod tento, při němž jsme\nměli zvlášf to na zřeteli, aby se naučily dítky nejen\nvšelijaké hlasy ze sebe vydávat, nýbrž vůbec takové\nzvuky, které skutečnými tóny jsou a aby si byly přede-\nvším vědomy toho co činí. Že pisatel nesmyslí, že by\nbyl všecko vyčerpal, coby se o zpěvu napsali dalo,\nrozumí se samo sebou. Tomu bránilo jednak to, že\npsal pro národní školy, kde se má pěstit populární a\nžádný umělecký zpěv, i jednak to, že psal pro časopis,\nkde se nemůže tak do podrobná brát, co zvláštní knihu\nžádá. Ze se neobmezil spisovatel pouze na zpěv, ný-\nbrž i podal z nauky o hudbě a harmonii mnohé, co se\nna první okamžik snad zbytečným zdá, tím vyslovil\nsvůj náhled: že bez jistých i třeba sebe skromnějších\nznámostí těchto nelze ve zpěvu něco řádného docílit.\nMíti o harmonii pojmů není ani pro lid věcí zbytečnou,\na nad to pro český, který má od dávna svou „hloupou,\nsprostou a bohumilou harmonii\" (jak se vyslovil biskup\nMilevitánský). Domníváme se, že důkladnějším pěstěním\nzpěvu se octneme jen tam, kde byli naši předkové před\ntřemi i čtyřmi sty lety, kde se totiž vyučovalo ve ško-\nlách, ovšem jinak než nyní zařízených, hudbě co před-\nmětu řádnému. Tehdáž prý byl každý „žáček\" s to,\nsložit si nějakou notu. K tomu však nesměřujeme.\nSkládáni nechrne povolaným, použijme ale učení hudby\nk broušeni a šlechtěni mysle, neb to jest jejím účelem.\nZmiňovat se, že jest přítomný návod vůbec více co\npohnutka k přemyšlování a skoumání, k čemu učitel\nze vlastní zkušenosti a ze vlastních vědomostí mnohé\npřičinit a svým školáčkům přiměřit musí, nežli něco\nhotového, coby částku za částkou dítkám odložit mohl,\njest zbytečné, jelikož jsou rozličné schopnosti a roz-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 250, "texte": "ličné poměry, které si nedají předpisovat jakýsi chod,\nnýbrž cestu sobě přiměřenou vymahají. Jsouce si vě-\ndomi, že jsme nic důležitého neopomenuli, ani cos zby-\ntečného položili, končíme přáním, aby se vytěžilo hodně\nmnoho z tohoto skromného návodu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "159", "page_fin": "159", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.7", "titre_corps": "Anna Františka Bendova. Novela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.", "titre_sommaire": "Anna Františka Bendova. Novela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.5", "debut_caractere": 252, "fin_caractere_exclue": 4325, "texte": "Anna Františka Bendova.\nNovela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.\n(Dokončení.)\n„Arcit,\" odpověděl Benda.\"\n„To nemůže být,\" odpověděla tato, „to nesmí\nbýt. Půjdu k a věc tu mu přednesu.\"\n„Ale pomysli přece, když vévoda operu míti chce,\nmusí přece první zpěvkyně při ní býti!\" odpověděl\nBenda.\n„Ale k ěemu pak já jsem zde,\" zvolala zcela\nrozhorlená zpěvačka.\n„Ty?\" tázal se Benda s největším úžasem, vzpo-\nmena si na dřívější její náhledy o divadle.\n„Ano, já,\" odpověděla tato; „nyní jest to něco\nzcela jiného; kdo mohl předvídáti takovou změnu všech\nvěcí, kdo mohl tušiti, že vstoupí divadlo na místo ko-\nstela. Je-li však již uzavřeno, že hudba budoucnost\nsvou na jevišti hledati má, chci ji i sem následovali.\nAno, již myšlenka, že by zde v Gothě jiná obecenstvo\na dvůr svým zpěvem vyrážela, přichází mi jako ďábel-\nský posměch. To bych nepřežila.\"\n„Já ale to nesnesu, že jiný zde žiti bude, co já\nnašil,\" navrhl Benda; „převýšen býti člověkem, jenž\nse sem jen vedral a mou důvěru v něho oklamal, jest\nmi nesnesitelné. Požádám o propuštění.\"\n„Upokoj se, milý bratře,\" odvětila na to paní Ha-\ntašová, „ještě jsme tak daleko nepokročili. Y tom\nokamžení půjdu k vévodovi. Upomenu ho na to, co\njsme mu jedenkráte byli; ty se máš státi ředitelem a\njá budu první zpěvkyní u nové opery a staré dobré\nčasy pro nás zase se navrátiti mají.\"\nNadarmo zdržoval Hataš svou paní od jejího před-\nsevzetí. Rychle se ustrojivší, odebrala se na zámek.\nDomnívala se účinku jista býti, ale přehlídla při tom tu\nmaličkost, že časy od ní také již přirozených daní byly\npožádaly.\nVstoupivší v zámku do předsíně, aby zde očeká-\nvala, až vévoda jí dovolí předstoupiti, setkala se tam\ns mladou krásnou ženou v podivném oděvu. Komorní\nji velmi zdvořile vedl do přijímacího pokoje vévody, a\nnavrátiv se, řekl paní Hatašové: „To byla nová operní\nzpěvkyně, jež od Jeho Jasnosti na\nrok engažována jest. Jeho Jasnost lituje, že paní Ha-\ntašovou dnes slyšeti nemůže.\"\nRozhořčena spěchala paní Hatašová do svého bytu,\nkde v slzích změnu svého osudu oželovala.\nVečer prvního představení se přibližoval. Celý\nden mluvilo se jen o řediteli Schweitzeru, jehož na-\nmáhání se to poštěstilo, nejlepších sil nabýti a o paní\nGranoni-ové, kterou již velká pověst předcházela. Ha-\ntašová nechtěla, aby muž její tento večír v orchestru\nsvé místo zaujal, žádala od něho, aby se pro dnešek\nnemocným ohlásil; avšak povážlivý muž zprotivil se\njejímu návrhu, upozorňuje ji na to, že nemilost vévo-\ndova by jim a jejím dětem velmi uškoditi mohla.\nPaní Hatašová seděla toho večera zcela v zádu\nv loži; nezdálo se jí to ani možné, že by Granoni—ová\núspěchu dosáhnouti mohla.\nAvšak ona se sklamala. Granoni-ová dosáhla ne-\nslýchaného úspěchu. Málo kterým to napadlo, ji sro-\nvnávati s Hatašovou, jelikož každá v zcela jiných okol-\nnostech zpívala, tak že srovnávání ani lehké nebylo;\na jestli snad také někteří ze starších znalců nad tím\nhlavou kroutili; obecenstvo bylo v celku rozehřáto\na těšilo se, nad tím veřejně své nadšení na jevo dáti.\nHatašové však byl hluk a volání nesnesitelné. Nikdy\nnebyla toho účastna, jelikož veřejně toliko v kostele a\nmimo to v dvorních koncertech zpívala, kdež zalíbení\nledva z několik pochvalných slov aneb z nějakého\ndaru pozůstávalo. Ku konci opery přišlo jí tak zle, že\njen velkým namáháním až do konce setrvati mohla. Pak\nspěchala domů, cítíc se ponejprv ve svém životě velmi\nnešťastnou. Druhého dne se ještě ke všemu dozvěděti\nmusela, že vévoda po představení na jeviště přišel,\nkdež se s paní Granoni-ovou dlouho vyrážel, jakož i\nže dnes od něho drahocenný démantový prsten darem\nobdržela.\nAvšak hvězda Hatašina ještě zcela nezašla, a do-\nbrá pověst o ní, již si vším právem dobyla, zůstala jí.\nčasto ještě zpívala v dvorních koncertech, a všichni\nznalci ji mnohem výše nad Granoni-ovou vznášeli. Ne-\nmohla však předce hlodavé svědomí uspokojili, že si\nsvůj osud sama zavinila. Kdyby se byla dříve se svým\nbratrem spojila, byla by jemu a sobě všechny triumfy\nzpůsobila, jichž teď dvě osoby účastny byly, jichž umě-\nlecká znamenitost dle jejího náhledu za pranic nestála."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "163", "image_debut": 6, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.6", "debut_caractere": 5515, "fin_caractere_exclue": 5725, "texte": "Z Budědojovic. (Dokonč.) Pro budoucnost můžeme\nteď silné naděje stavětí, že se i na venkově hudba\nkostelní, obzvláštně pak hra na varhany znamenitě po-\nzdvihne, neboť učitelové vystupující z ústavů vzdělávacích"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6449, "texte": "nesou s sebou přece poněkud dobré varhanické vědomosti\na sběhlosti, poněvadž se dle vynesení c. k. slav. mini-\nsterstva musí v kursu hudbě uěiti, ba ani mladíci, prvních\nzákladň nemající, se nepřijímají. Naše pádagogie ciní\nrovněž což možného. Varhaník na hlavním chrámu, p.\nK. Lap áček, bývalý žák Pražské varhanické školy pod\nR. Futerereni, jest učitelem varhan a hudby vůbec a pod\nvedením jeho čekatelově skoro každou neděli a svátek\nv piaristském kostele figurální mši provozují. Z posled-\nních provedení jmenuju pak mši do R. od Haydna (Be-\nnedictus Organo solo), pak Fuhrerovy sváteční mše do\nEs, do C, do R, z nichž mše do B výborně vypadla.\nZpěvu sborovému ucí zasloužilý p. Kógler a mimo\nmnohá rozmanitá kvartetta byly i větší skladby provedeny;\njmenovitě mše do Es-dur od T. Haslingera a mše do\nC-dur od J. Otty. Velmi často slýcháme kostelní ctvero-\nzpěvy v chrámu piaristském od žáků gymnasia, pod říze-\nním gynmasialního učitele zpěvu, pana Jos. Eila. Dne\n15. června proveden byl při pohřbu smuteční sbor do\nC-inoll od Nes vad by, příloha to k loňskému Daliboru.\nMěstská hudební kapella baví nás v zahradě u „zelené\nratolesti\" častokráte v týhodnu pěknými novými kompo-\nsicemi. Před nedávnem koncertovala zde rodina Schwandt-\nnerova ze Švýcar zpěvem, hudbou na citeru a housle, ale\nnezdá se, že velikého úspěchu koncerty její došly.\nv\n(?) Z Caslavi. (Produkce zpěváckého spolku a\nhudební kapella.) Dne 29. předešlého měsíce odbý-\nvala se první produkce našeho zpěváckého\nspolku, který sestávajíc z 18 oucinkujících oudů, po-\nžadavkům obecenstva dosti zadost učinil 5 byloby žádouc-\nno, by se někteří pánové spoluúcinkovat nestyděli. Dou-\nfáme však, že při druhé produkci, která se každou po-\nslední sobotu v měsíci odbývati bude, se více účinkují-\ncích oudů přivtělí ! Díky ale oněm přispívajícím členům\nza tak hojnou a ochotnou podporu. Máme za to, že\nžádnému skromného platu líto nebude, když tou malou\nčástkou měsíčně přispěje. Nebo kde zpěv český jásá, tam\nse jistě národnost oslavuje a duch obveseluje. Pii\nté produkcí se zpívaly: Hymna národní dle Haydna,\npotom dále Heslo a Přivítání, sbory od Jelena. My\nčeští mánové, sbor od Jelena. Lovecká. Plaché dív-\nčiny, od Horáka, a tři německé skladby. Mezi je-\ndnotlivými zpěvy provozovala zdejší kapella mnohé hu-\ndební skladby řízením činného p. Josefa Krejčího, která\nctěné obecenstvo svým rázným a správným povedením\ntak roznítila, že se ouvertura „Figarova svatba\" od\nMozarta opakovat musela ; díky mu za jeho přicinlívost\nKonečně podotknouti musíme, že hudebníci dechových\nnástrojů na pokyny p. kapelníka málo dbají a se málo\npři změně piana minii; snad je tato zpráva pohne!\nZ Hlinská. (Mše Zvonařova. Varhany. Hudební\nsbor.) Mlčením pomina obyčejná provádění známých\nmší, kteréž každý svátek a každou neděli slýcháme,\ns radostí podávám zprávu o mši Zvonařově ke cti\nCyr i 11 a a Meth o d a složené, anaž se ten den zde\nponejprv prováděla. Skladba tato jest v pravdě ne-\njenom důstojná co skladba kostelní, alebrž též v pravém\nsmyslu skladba národní, česká. O velebnosti staro-\nčeských zpěvů kostelních šířiti slov, bylo by marné;\njakž by nedojmula skladba tato, jsouc hlavně na ony mo-\ntivy založena? Česká slova a česká hudba, sestavena [\nv\njsouc od znatele, jakž by nehnula Cechem ? u pro-\nvedení skladby té se musíme chvaluě vyšlo viti. Zpíváno\nslušně, i doprovázení varhanami musíme chválili, jen\nkdyby byly uznaly svou podřaděnost zpěvu v skladbě\ntéto, hlavně pak uvázímeli, že až dosud postonávají\nna staré roztluěenosti. Kdy se as přede nad nimi ruka\nlékaře varhaníka ustrne! ? V pravdě však musím e\nžeieti, že zdejší poměry a obmezený počet zpěváků ne-\ndovolují, aby ve jmenované mši vytknutý a k celku\nuutoý rozdíl sborů menších a větších žádoucně vyzna-\nčen byl. Tak nám bylo okusili pouze dojem čá-\nstečný. Kéž by Izelo panu řediteli chóru, jehož píli a\nchvalné snažení povždy oceňujeme, podobnými skladbami\ni dále a častěji pobouzeti a pěstovati náboženského ducha!\nOpět jsme poznali pravdu slov, že i hudba jest řeci\nnárodní podobna, jako tato tak i ona, je-li národní, hne\ncity a vyvodí pocit přilnulosti. Velebné zvuky hudby\ndoprovázené posvátnými slovy mateřciny velebné, po-\nsvátné plodí v srdcích pocity. Svým časem jsme se\nvícekráte o zdejším spolku pro hudbu příležitostní\na zamýšleném jeho výletu zmínili. Musíme podotknouti,\nže se ze svého výletu navrátil. Výsledek pokud hmotně\nměřen býti může, byl dobrý a chvalný. Navštívili všechny\nokolní i vzdálenější města, a příčinou brzkého návratu\nbyly rodinné poměry. Dle doslechu obmýšlí prý se na\npřes rok na delší cas do Rus vydath Doufáme, že by\nf v\nse jim tam lépe než u nás mohlo dařiti, neboť v Ce-\nchách spolek podobný nosí dříví do lesa. Každá česká\nv\nves má své hudebníky, v Cechách není hudebník vzác-\nnost. Jinak to 11. p. v Němcích vypadá. Co se pokroku\nneb schopnosti jich dotýce, nemožno nám určitě souditi,\nneboť jsme až posud neslyšeli jejich hru. Před ne-\ndávnem dávali zdejší pp. ochotníci Doktora Fausta do-\nmácí čepičku. Náležející i vložené zpěvy byly p. Sekerou\nv f 1 *v\na Štýrským i slec. Štýrskou výtečně provedeny;\npřáli bychom si, kdyby i dále kde možno vhodně vlože-\nženýmí zpěvy nás bavili. Nemožno nám opomenout, že\nmáli zpěv úplné platnosti nabýti, musí též doprovázení\nslušné býti. Huiba v divadle až dosud potřebě této ne-\nvyhověla. Nemožno nám urciti co toho příčina, že ji-\nnak obeznalí hudebníci při takové příležitosti s taktem\na tempem stale musí bojovati. Ctverzpěvy zachová-\nvají k naší lítosti tvrdošíjně mlčenlivost. Kdy as se\nopět probudí ?\n(A. V—b.) Z Pardubic. (Kostelní hudba.\nP. Janda. K. Jiříčka sbírka národních písní. P.\nMužík. Vojenská kapella.) Dne 7. června na sla-\nvnostní den Božího Těla provozovala se v děkanském\nchrámu Páně výtečná mše do A-dur od Fiihrera, místo\ngraduale nový ctve rozpěv pro mužské hlasy od\nFrant. Jandy a offertorium, též nová skladba pro dva\ntenory a basso od Zin ke, vojenského kapelníka od hu-\nsaru. Především musím podotknouti, že by tak uhlazená,\ndokonalá a cistě provedená chrámová hudba mnohým\nkurům Pražským ke cti sloužila a skutečně každý\ndíl mše byl tak zdařile proveden, že nejen pan ředitel,\nnýbrž i všichni spoluúcinkující páni za své přičinění\nvšeobecnou chválu zasluhují. Odpoledne téhož dne do-\nstalo se nám krásného vyražení. Pánové Schulle, Klika,\nJanda a Kučera přednášeli několik národních písní a byli\nchválou poctěni. Pan Schulle, c. k. respicient, má vysoký\na zvučný tenor, jen že potřebuje školy a vytříbení."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6357, "texte": "Pan Janda ma silnyí a příjemný baryton a obírá se\nnyní skládáním písni jak kostelních tak i světských\nv duchu národním a osvědčuje pěkné nadání v oborech\ntěchto. Při té příležitosti musím se chval ně zmíniti o\nzdejším panu Karlu Jiříčku, kterýž velký milovník a\npodporovatel hudby, zvlášť ale zpěvu národního jest a jenž\nsám vlastnoručně sobě jeden tisíc a devět set ná-\nrodních písní opsal, znichžto bezpochyby i některé málo\nznámy budou. V příští neděli byl zase na zeleném před-\nměstí průvod držán. Při teto slavnosti se provozovala\nv chráme u sv. Jana ms e od Karla Pitsc he, graduale\n(mužsky cUeiozpev) od Alb. Maska a offertorium pro\nbass a altoviola (solo) od Spohra. Mše byla dobře pro-\nvedena, graduale s citem zpíváno a offertoriu dodal p.\nF. Janda vyznamnej platnosti. Jaksi s trudnou\nmysli dokládám, ze to byla poslední funkce, kterouž pan\njeditel kuru p. Kučera odbýval. Vzdal se nyní úřadu\nsvého a dne 12. června odevzdal na to při slavné kněž-\nské a světské komissi hudební nástroje p. Mužíkovi,\nučiteli na divcí škole v Pardubicích. Jsem dychtiv, jak\ntento bude s taktovkou zacházeti a hudbu pěstovati. Hudby\nv Boží přírodě užíváme dosti, neb nedávno hrála vojen-\nská kapela osm kusu v krásné, v anglickém vkusu\nnově založené zahradě pana Lorence, pak na to za\ntýden uspoiadal zdejší plukovník husaru p. baron z Baseli\nna Kuněitcké Hoře hudební zabavu, při kteréž vojen-\nská kapela osm kusu přednesla. Nejvíce se líbila ouver-\ntura „Tannháuser\" a pak potpouri od kapelníka Zinke.\nTéž při pobytu J. cis. V. pana arciknížete Albrechta,\nkteiy naši posádku prohlížel, byla velká serenáda uspo-\niadana a pan kapelník došel velké pochvaly.\n(XY.) Z Pardubic. (Výlet na Kunětickou Horu.)\nDne 1. července udělal Chrudimský a Pardubský zpě-\nváčky zbor (pravím úmyslně zbor, proto že v Chru-\ndimi ani v Pardubicích zpěvácký spolek není!) pospolu\nvýlet na blízkou, romanticky položenou zříceninu\nnětickou Horu.\" 0 jedné hodině v poledne zavítali\nzpěváci z Chrudimi do našeho města, doprovázeni jsouce\nasi 20 kočáry vybraného obyvatelstva Chrudimského,\nkdež je naši zpěváci na zeleném předměstí vřele přivítali,\nfu dobu zrovna pršelo, proto celá společnost uzavřela\nkrásny sal „Odeon\" v hostinci „na Veselce\" navštíviti.\nLedva ze uplynulo pul hodiny, nebe se krásně vyjasnilo\na vse spěchalo v uprku při horkých paprscích slunečních\nk fíore Kuneticke. Počasí bylo nestálé, neb do 2 hodin\nodpoledne pršelo as osmkráte a zase přestalo; přece ale\nna velkém dvoře, na předsíni, ve prostranném sále Kuně-\ntickém množství lidu ze vsecli stran se jen hemžilo. Ve\n4 hodiny zadali zpěváci Chrudimští první zbor: „Na\nvlast\" od Skroupa pě!i, pak zazněly hlasy Pardu-\nbické zborem: „Co sluje Čechům domovem\" od Je-\nlena. Od Chrudimských zpěváků se nejvíce líbily kusy:\n„Váika\" od Arnošta Maška, pak „Die Ehre Gottes\" od\nBeethovena; od Pardubických pěvců se líbilo: „Dům\notcovský\" od V. Horáka a „Valčík\" od Vogla, a po-\nslední kus tak, že hlučně k opakování žádán byl. Tak\nuplynulo s nejvetší napnutostí a radostí pro přítomné jedno\nodpoledne, které se hned nezapomene; neb oba zbory si\nstatečný i srdečně počínaly. Jelikož někteří páni z na-\nšeho měsia pro nepohodlné povětří doma zůstali, požá-\ndali zdejší zbor zpěvácký, by tytéž kusy v některém\nsále pro dobrý ucel přednášel. Tento týden stalo se dle\npřání. Posléze musím něco potěšitelného sdělit!. 0 zpě-\nváčkem spolku, o kterémž se zde pochybovalo, že u\nnás navzdor mnohým a dobrým silám hned tak do ži-\nvota nevstoupí, mohu povědíti, že horlivý reální učitel\nP.^n Fv\" ?a 11 a energicky té myšlenky se chopil, a již\njiž zpěvačky spolek se vsí pecí do života uvádí. Posa-\nvade jest 24 clenu vlastnoručně podepsaných, kteří ke\nspolku přistoupiti chtějí. Zdař Bůh!\n(* \" Metlic© v faborsku. (Odpověd dopisovateli\nz laboia \\ cisle 17.) V Daliboru cis. 17. praví p. do-\npisovatel z Tábora, že hudba v Táboře a okolí klesá.\nNechci ovšem upírati, že tu a onde hudba tak nekvěte,\njak by kvésti mohla! Nic méně však tvrditi musím, že\nv Táboře, v tomto světoznámém městě Žižky, ještě dosud\numem hudební horlivé se pěstuje. Jsou tam výtečné\ndiíetanlky, n. p. slečny c. k. státního zástupitele, p. Gam-\nsenberga, slečna c. k. okresního adjunkta p. Rau-\nsch era a jiných více. Co se okolí Tábora dotýce, na-\nlézají se tam zdatní a správní hudebníci, n. p, p. V. Vac e k,\nučitel v Hrobech a jeho syn Raimund učitel v Radoníně,\np. J, a bulka, učitel v Mladé Vožici, atd. Co p. dopiso-\nV?tel 0 Cho^ovinóch pověděl, není podstatné a odůvod-\nlamní učitel jest ovšem stařec neduživý, avšak\nbodrý. Prožilť celou kapitulací svědomitě ve školství a\nvycvičil mladíky, z nichzto se později důkladní učitelové\nstali. Tak n. p. uvedeme p. Hejdu, učitele v Měšicích,\np. Mele nu, učitele v Dírném, p. Petru, učitele v Dlouhé\nLhotě. Všichni lito vychovavateíé mládeže zajisté mi\ndosvědčí, že p. učitel Chotovinský spokojenost ob-\nčanu požívá a hudbu i nyní se svými statnými pod-\nuciteli pestuje. Pii navsteve mé v Chotovinách uzřel\njsem tam in lady sbor hudebníkův; avšak i star-\nších hudebních sil se tain nalézá. Ostatně vím jistě,\nže se mnohý p. poducitel v Chotovinách hudbě výtečně\nod p. učitele naučil. Nuže, p. dopisovateli, řekněte, zdali\ntomu není tak ? Co se starých, roztlučených trub týká,\ntu ovšem pravdivý výrok p. dopisovatele stvrzuji, i s tím\nsouhlasím, že by tam více nástrojů býti mohlo, ale odkud\nje vzíti? Pane dopisovateli! dejte p/ uěiteli Chotovinské-\nmu radu, jak si je opatřiti má. #) Doufám, že těchto\nněkolik slov postačí, aby čtenářstvo Dalibora posoudilo, na\nkteré straně pravda převládá.\n(S.) Ze Semil. (Produkce zpěváckého spolku.)\nNebude zajisté nikdo upírati, že hudba, zvláště ale zpěv,\nnáleží k nejmocnějším pákám života společného. Kým\nnepohne píseň zdařile přednesená, koho nerozhřeje sbor\nzvucných hlasů mužských?! O tom jsme se dne 27.\nčervna přesvědčili. Odbývala se totiž tohoto dne v ho-\nstinci u „Zeleného věnce\" první produkce zpěváckého\nspolku zdejšího. Posluchačů se sešlo hojně byli\nzde cizí i ze sousedních měst, jmenovitě z Nové Paky,\nVysokého a j. a všickni se zpěvem rozveselili. Všeobecné\npřání bylo: „Kéž takových večerů více lu A zajisté!\nCo krásnějšího nad zpěv nad zpěv český: unáší ducha\nv nadzemské kraje blaží, vlévá útěchu v srdce za-\nrmoucené. Jiní národové pějí krásně mistrně; od\n\n*) Rada je snadná! Patronátu přísluší dobré nástroje pro ko-\nstelní kůr zakoupili.\nS přílohou*"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4659, "texte": "(Příloha.)\n*) Pro titule německých skladeb nemáme místa. Red.\n**) Vaše dopisy budou nám vítány. Red.\n\nv\nsrdce k srdci pěti dovede však jenom pravý Cech.\nProtož volám k drahým spolurodákům: „Bratři! pěstujte\nzpěv zpěv český ať naše luhy a háje jím oživnou\na cizinec pozná , že v zemi zpěvné v zemi České\njest; zřizujte spolky zpěvácké a mnohou mrzutou chvíli\nzaženete, mysl vyjasníte a ducha oživíte. Náš zpěvácký\nspolek netrvá dlouho; dokázalť ale již, seč dobrá vůle\na přičinění jest. Zpívaly se: dvě skladby německé od\nFr. Solle*). Vlastenka od Vojáčka (ze Záboje). Po-\nspolitá odPivody (z Dalibora). Žežulinka od Knittla.\nv\nNejlépe se líbily: Pospolitá a Žežulinka, kterážto zvláště\nvelikou sensaci způsobila, tak že ku konci ještě jeden-\nkráte se zpívati musela. Provedení všech těchto kusů\nbylo zdařilé ana poprvé překvapující. Pan ředitel\nsi získal o zásluhu více. Zpěváci byli ku konci hlučnou\npochvalou a mnoha věnci , z bílých a červených růží\n(národní barvy) odměněni. Dne 29. června se provo-\nzovala v zdejším chrámu Páně slavná mše Haydenova\ndo D-mol, při kteréž spolek spoluúčinkovah Byly též\ndva čtverozpěvy co Graduale a Offertorium zpívány.\nDejž Bůh spolku tomuto zdaru a zniku.\nJ. B**) Ze Slaného- (Zpěvácký spolek a jeho pro-\ndukce.) Dlouho jsme u nás pohřešovali, čemu v mnohých\njiných a snad menších městech dávno se již těší. Míním\nzpěvácký spolek. K radosti všech příznivců hudby\nvubec a zpěvu zvláště vyznati musím, že již mezera tato\nvyplněna, jelikož brzo po povzbuzení v Lumíru sjedno-\ntivše se pp.učitele a uřadníci položili základ k tomuto\nšlechetnému podniknutí. Nepřipraveni k tomu nebyli, ne-\nboť již dávno před tím častěji se scházejíce, zpívávali,\nzaopatřivše si takto dosti znamenitou sbírku čtverozpěvů,\novšem starších. Než i k novým si dopomohli předplacením\nse na Záboje. Toliko litovati jest, že ač dávno již\nzadáno, posaváde potrvzení od politického úřadu nepřišlo.\nNicméně nepřestávají naši zpěváci se cvičiti, a již po\ndvakrate měli jsme příležitost slyšeti dobře provedené čtve-\na to v Sternbergu a ve Mšeně. Co nevidět usly-\nšíme krásný sbor „Náš zpěv\" od Pally, a j. v., jmenovitě\nze Zaboje. Co bylo ve Mšeně 1. července vřele přijato,\njak se pamatuji, jest „Zpěv mansv českých, Marné vý-\nstrahy, Zvonky, Kde domov můj, Cestování.\" Mezi tím\nslyšeli jsme též několikero jněmeckých. Přálbych ce-\nlému tomuto mladistvému spolku svornost nejen na ja-\nzyku ale iv srdcích všech podnikatelů, pak vytrvalost,\naby neupustili více od dobré myšlénky této. Možno-li\ncosi podobného provésti jinde, možno tím spíše u nás;\nneboť takovým krásným nadáním se honosí málo které\nměsto, jako naše, totiž veřejnou hudební školou. Není\nsice tak uzpůsobena, jak by býti měla, zbývá mnoho co\npřáti, ale předce jest. 0 této jakož i o hudbě chrámové\nbych s dovolením promluvil budoucně.\n\nBrusel. Znamenitý virtuos na housle Beriot, jehožto\nškola za nejlepší se považuje, vrátil se z Petro-\nhradu sem a komponuje operu.\nLondýn, Horvatský tenorista pan Steger (Stažič),\njest od ředitele Lumleye zde na tři leta engažován. Do-\nstane 25.000 tolarů ročního platu.\nPetrohrad. Normální francouzská ladička bude\nod 1. září t. r. u zdejších c. orkestrů zavedena.\n(N. N.) Ze Záhřebu. (Hudební ústav p. C. Vinaře.)\nZ počátku budoucího školního roku otevře se zde sou-\nkromý ústav pro piano a zpěv, kde se bude\nbráti zvláštní ohled na rozvin horvátského národ-\nního pění zvlášť, a horvátské hudby vůbec. Tato\nzpráva nás velmi potěšila, jelikož už ode dávna cítíme\nnevyhnutelnou potřebu takového ústavu, kde by mohl živel\nnárodní hudby se rozvíjeti a kvésti. Od smrti našeho\nLizinského neučinilo se pro naši národní hudbu ani\ndost málo, i těšíme se tedy z toho dost velice, že pan\nČeněk Vinař odhodlal se otevříti tento svůj hudební\nústav, ve kterém se jmenovitě naše národní hudba\npěstovati bude. Pan Vinař jest jeden z největších dů-\nkladnějších zdejších hudebníkův, kteří dobře theorii a\npraxi svého umění rozumějí, i kteří všemi sílami svými\no to usilují, aby hudba naše vykvetla. My jsme o\ntom z celé duše přesvědčeni, že se nemohl nikdo ucho *\npiti u nás více vážnějšího díla, jakož jest tento ústav,\nkterému tím větší budoucnost prorokujeme, čím větší\njsme horlivost a vřelou lásku pro rozvin Slovanského\numění ctěného pana podnikáte, rozeného Čecha poznali,\na se přesvědčili, že se v něm ohled bráti bude na naši\nhudbu a že i pilnější a svědomitější pan Vinař vypl-\núovati bude povinnosti své, od národu jemu svěřené.\nOd svých soukmenovců však doufáme, že ho všemi svými\nsílami hned z počátku podporovati budou, aby jeho ústav\ntak skvítati mohl, jak nám nevyhnutelně potřebno jest.\nUstav bude v domě pana Stankoviče na trhu Jelaciče.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "160", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5513, "texte": "Stavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"\n(Pokrač.) V nádherném saloně letního zámku u Fontai-\nnebleau dlí paní z Latonr (bývalá Madelaina, žena po-\nstiliona Chapelou), nyní dle prorokování starého ovčáka\nurozená paní a těší se na příchod svého manžela, jemuž\nse pomstiti hodlá, že ji po celých dlouhých deset let\nopustil. Postilion Chapelou pod jmenem St. Phar, první\ntenorista královské opery, neví však, že by jeho žena\npaní z Latour - opět jeho milenkou byla. Z jejího za-\ndumání vytrhne ji komorná, příchod markýze z Corcy\noznamujíc. Markýz, kterýž též paní z Latour, miluje po-\nžádá ji, by se stala chotí jeho , však v tom oznamuje\nkomorná příchod zpěváků, Markýz jest mrzut, že opět\nprosba jeho se neuskutečnila. Všichni se odstraní a zpě-\nváci a po malé chvilce markýz vejdou. Markýz se těší,\nže své milence přemilé vyražení poskytne, však jaká\nouzkost jej obklíčí, an zpěváci dokonce zpívati nechtí.\nMarkýz je prosí, slibuje však nadarmo, zpěváci zůstá-\nvají na svém že ochraptili, o čemž se i konečně i\nmarkýz přesvědčí. Markýz naříká, domnívaje se že láska\njeho k paní z Latour jest zrušena. St. Phar, jež jméno\nmajitelky tohoto zámku uslyší a v něm pozná jméno své\nmilenky, se konečně uvolí zpívati a všichni se rozejdou\nk hlučné hostině, toliko St. Phar a brzy na to paní z La-\ntour zůstanou. St. Phar vyzná jí lásku, kterouž ona\nopětuje, ba ještě tuto hodinu chce jej za manžela po-\njmouti. V tom přikvapí sem Alcidor , první chorista krá-\nlovské opery, bývalý Biju kovář z Lojumeau a odevzdává\nSt. Pharovi list. St. Phar čte a zbledne. Pani z Latour\nptá se po příčině jeho leknutí, a chtíc se očitě přesvědčit,\nvezme mu list zu ruky, v němž mu Madelaine píše, že\njej očekává již po dlouhých deset let, a vytýká mu jeho\nnevěrnost. Paní z Latour, od níž list tento přichází, ptá\nse jej smutnou tváří, jeli již ženat. Však St. Phar po-\nmocí Alcídora zapřou všechno. Paní z Latour jásá v duchu,\nže pomsta se ji šťastně podařila a odvede milence k oltáři;\nMarkýz, kterýž slavnosti přítomen jest, přísahá pomstu\nSt. Pharovi, svému sokovi. Za malou chvilku zazní zvo-\nnek z blízké kaple a St. Phar s paní z Latour jsou na\ncelý věk života spojeni svazkem manželským. (11. dějství.)\n(Dokončení.)\nPan Wachtel, člen dvorní opery v Kasselu,\nvystoupil v Novoměstském divadle juž třikráte a vzbu-\ndil svým ve výši překrásným orgánem velké sensací. Dne\n1♦ Lipna vystoupil co Vilém Tell, dne 3. t. m. co\nRaul v Hugenottech a dne 7. co Postillion z Lon-\njumeau. Ačkoliv všechny tyto partie výtečně provedl,\nnedá se upříti, že v Postillionu skutečně pravý triumf\nslavil. Jeho jarý, ve výši mile zvučný a objemný orgán,\njeho živá hra a dramatický přednes získaly mu juž\nv první partii přízeň velmi četného obecenstva, avšak\nv Postillionu dělal v pravém smyslu slova „furore.\" Nej-\nhlavnější pochvaly dosáhl p. Wachtel, když v závratné výši\nvysoké D zapěl. Dnes vystoupí týž umělec v „Bílé\npaní.tt\nZdatný skladatel pan Hynek Vojáček, jehož\nouvertura k oslavení plnoletosti i nástupce Ruského první\ncenou odměněna byla, přibyl sem z Petrohradu a odebral se\ntyto dni k svým rodičům na Moravu. Pan Vojáček vydá\nzde nákladem Kristofa a Kuhé písně českoslovanské\npro tři hlasy uspořádané, které milovníkům zpěvu a zpě-\nváckým spolkům zajisté vítány budou.\nNás krajan, pan Polák, clen Krakovské opery,\nje nyní u dvorní opery v Brunsviku se značným platem\nengažován.\nMladistvý houslista, pan Ant. Proksch, absol-\nvovaný žák Pražského konservatoria, zemřel dne 2. t. m.\nv Liberci. Pan Proksch byl nadějný umělec a spolužák\nzesnulého houslisty Baus e.\nValné shromáždění sboru k vystavění českého\nnárodního divadla odbývalo se v sobotu dne 7. Lipna,\nZe zprávy o působení výboru dotčeného sboru od 9.\nkvětna 1853 až do 6. května 1860, kteráž v sobotu ve\nvalném shromáždění od dra. Riegra přednesena byla,\nvysvítá, jak subskripce pokračovala. Uhrn všech posavad\nsubskribovaných příspěvků obnášel 105.860 zl. 15 kr. a\núhrn až dosud zaplacených 61.163 zl. 96 kr, Nynější\nstav jmění sboru sestává po odražení všech ostatních vý-\nloh z místa stavebního, za 45.000 zl. stř. zakoupeného,\nas přiražením ouroků za lhůtové zapravení nedoplacené\nkupní ceny v celku nákladem 47.000 zl. stř. co jmění\nvydobytého, na němž se nachází bývalý solný, nyní uhelný\nsklad, za roční činži 500 zl. stř. a se svobodným místem\nza 20 zl. stř. ročně k skládání dříví stavebního proria-\njatým; konečně ze 3294 zl. 66 kr. r. c. v hotovosti mimo\njiné náležitosti. Mezi jiným uzavřeno nejprvé v odbýva-\nném shromáždění, aby se některé články stanov, ktere\npodniknutí v cestě stojí, odstranily a k ucelu tornu po-\ntřebné kroky učinily, dále aby se česká šlechta ještě\njednou co nejuctivěji k účastenství v založení národního\ndivadla vyzvala, a naposledy nejméně ve třech měsících\nk volení nového výboru se přikročilo. K poznamenání\np. dra. Cupra, že v předložené zprávě ze sešlých se\npeněz 61.163 zl. více než 10.000 zl. vykázáno není,\nuzavřelo se důkladnější přehlídnutí předložených ouctů i\nvoleni pánové ouctový rada v c. k. státním oučetnictví a\ndr. Čupr za přehližitele ouctů ad acium. Naposledy zvo-\nlili se na, místo oudů zemřelých 4 noví (prozatímní) čle-\nnové výboru, totiž JUDr. Brauner 26, dr. Čupr 17, red.\nMikovec 14 a ouctový rada Storch 11 hlasy. Shromá-\nždění bylo velmi četné.\nVýbor ředitelství humanistické hudební\njednoty uzavřel začátkem budoucího školního roku 30\nchlapců v stáří od 10—14 let zdarma vyuciti pianu\na theorii hudby. Žádosti necht se zadají do posledního\nčervence u ředitelství též jednoty (č. 364—1)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "163", "image_debut": 6, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8.2", "titre_corps": "Z Budědojovic. (Dokonč.) Pro budoucnost můžeme", "titre_sommaire": "Z Budědojovic. (Dokonč.) Pro budoucnost můžeme", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.6", "debut_caractere": 5515, "fin_caractere_exclue": 5725, "texte": "Z Budědojovic. (Dokonč.) Pro budoucnost můžeme\nteď silné naděje stavětí, že se i na venkově hudba\nkostelní, obzvláštně pak hra na varhany znamenitě po-\nzdvihne, neboť učitelové vystupující z ústavů vzdělávacích"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6449, "texte": "nesou s sebou přece poněkud dobré varhanické vědomosti\na sběhlosti, poněvadž se dle vynesení c. k. slav. mini-\nsterstva musí v kursu hudbě uěiti, ba ani mladíci, prvních\nzákladň nemající, se nepřijímají. Naše pádagogie ciní\nrovněž což možného. Varhaník na hlavním chrámu, p.\nK. Lap áček, bývalý žák Pražské varhanické školy pod\nR. Futerereni, jest učitelem varhan a hudby vůbec a pod\nvedením jeho čekatelově skoro každou neděli a svátek\nv piaristském kostele figurální mši provozují. Z posled-\nních provedení jmenuju pak mši do R. od Haydna (Be-\nnedictus Organo solo), pak Fuhrerovy sváteční mše do\nEs, do C, do R, z nichž mše do B výborně vypadla.\nZpěvu sborovému ucí zasloužilý p. Kógler a mimo\nmnohá rozmanitá kvartetta byly i větší skladby provedeny;\njmenovitě mše do Es-dur od T. Haslingera a mše do\nC-dur od J. Otty. Velmi často slýcháme kostelní ctvero-\nzpěvy v chrámu piaristském od žáků gymnasia, pod říze-\nním gynmasialního učitele zpěvu, pana Jos. Eila. Dne\n15. června proveden byl při pohřbu smuteční sbor do\nC-inoll od Nes vad by, příloha to k loňskému Daliboru.\nMěstská hudební kapella baví nás v zahradě u „zelené\nratolesti\" častokráte v týhodnu pěknými novými kompo-\nsicemi. Před nedávnem koncertovala zde rodina Schwandt-\nnerova ze Švýcar zpěvem, hudbou na citeru a housle, ale\nnezdá se, že velikého úspěchu koncerty její došly.\nv\n(?) Z Caslavi. (Produkce zpěváckého spolku a\nhudební kapella.) Dne 29. předešlého měsíce odbý-\nvala se první produkce našeho zpěváckého\nspolku, který sestávajíc z 18 oucinkujících oudů, po-\nžadavkům obecenstva dosti zadost učinil 5 byloby žádouc-\nno, by se někteří pánové spoluúcinkovat nestyděli. Dou-\nfáme však, že při druhé produkci, která se každou po-\nslední sobotu v měsíci odbývati bude, se více účinkují-\ncích oudů přivtělí ! Díky ale oněm přispívajícím členům\nza tak hojnou a ochotnou podporu. Máme za to, že\nžádnému skromného platu líto nebude, když tou malou\nčástkou měsíčně přispěje. Nebo kde zpěv český jásá, tam\nse jistě národnost oslavuje a duch obveseluje. Pii\nté produkcí se zpívaly: Hymna národní dle Haydna,\npotom dále Heslo a Přivítání, sbory od Jelena. My\nčeští mánové, sbor od Jelena. Lovecká. Plaché dív-\nčiny, od Horáka, a tři německé skladby. Mezi je-\ndnotlivými zpěvy provozovala zdejší kapella mnohé hu-\ndební skladby řízením činného p. Josefa Krejčího, která\nctěné obecenstvo svým rázným a správným povedením\ntak roznítila, že se ouvertura „Figarova svatba\" od\nMozarta opakovat musela ; díky mu za jeho přicinlívost\nKonečně podotknouti musíme, že hudebníci dechových\nnástrojů na pokyny p. kapelníka málo dbají a se málo\npři změně piana minii; snad je tato zpráva pohne!\nZ Hlinská. (Mše Zvonařova. Varhany. Hudební\nsbor.) Mlčením pomina obyčejná provádění známých\nmší, kteréž každý svátek a každou neděli slýcháme,\ns radostí podávám zprávu o mši Zvonařově ke cti\nCyr i 11 a a Meth o d a složené, anaž se ten den zde\nponejprv prováděla. Skladba tato jest v pravdě ne-\njenom důstojná co skladba kostelní, alebrž též v pravém\nsmyslu skladba národní, česká. O velebnosti staro-\nčeských zpěvů kostelních šířiti slov, bylo by marné;\njakž by nedojmula skladba tato, jsouc hlavně na ony mo-\ntivy založena? Česká slova a česká hudba, sestavena [\nv\njsouc od znatele, jakž by nehnula Cechem ? u pro-\nvedení skladby té se musíme chvaluě vyšlo viti. Zpíváno\nslušně, i doprovázení varhanami musíme chválili, jen\nkdyby byly uznaly svou podřaděnost zpěvu v skladbě\ntéto, hlavně pak uvázímeli, že až dosud postonávají\nna staré roztluěenosti. Kdy se as přede nad nimi ruka\nlékaře varhaníka ustrne! ? V pravdě však musím e\nžeieti, že zdejší poměry a obmezený počet zpěváků ne-\ndovolují, aby ve jmenované mši vytknutý a k celku\nuutoý rozdíl sborů menších a větších žádoucně vyzna-\nčen byl. Tak nám bylo okusili pouze dojem čá-\nstečný. Kéž by Izelo panu řediteli chóru, jehož píli a\nchvalné snažení povždy oceňujeme, podobnými skladbami\ni dále a častěji pobouzeti a pěstovati náboženského ducha!\nOpět jsme poznali pravdu slov, že i hudba jest řeci\nnárodní podobna, jako tato tak i ona, je-li národní, hne\ncity a vyvodí pocit přilnulosti. Velebné zvuky hudby\ndoprovázené posvátnými slovy mateřciny velebné, po-\nsvátné plodí v srdcích pocity. Svým časem jsme se\nvícekráte o zdejším spolku pro hudbu příležitostní\na zamýšleném jeho výletu zmínili. Musíme podotknouti,\nže se ze svého výletu navrátil. Výsledek pokud hmotně\nměřen býti může, byl dobrý a chvalný. Navštívili všechny\nokolní i vzdálenější města, a příčinou brzkého návratu\nbyly rodinné poměry. Dle doslechu obmýšlí prý se na\npřes rok na delší cas do Rus vydath Doufáme, že by\nf v\nse jim tam lépe než u nás mohlo dařiti, neboť v Ce-\nchách spolek podobný nosí dříví do lesa. Každá česká\nv\nves má své hudebníky, v Cechách není hudebník vzác-\nnost. Jinak to 11. p. v Němcích vypadá. Co se pokroku\nneb schopnosti jich dotýce, nemožno nám určitě souditi,\nneboť jsme až posud neslyšeli jejich hru. Před ne-\ndávnem dávali zdejší pp. ochotníci Doktora Fausta do-\nmácí čepičku. Náležející i vložené zpěvy byly p. Sekerou\nv f 1 *v\na Štýrským i slec. Štýrskou výtečně provedeny;\npřáli bychom si, kdyby i dále kde možno vhodně vlože-\nženýmí zpěvy nás bavili. Nemožno nám opomenout, že\nmáli zpěv úplné platnosti nabýti, musí též doprovázení\nslušné býti. Huiba v divadle až dosud potřebě této ne-\nvyhověla. Nemožno nám urciti co toho příčina, že ji-\nnak obeznalí hudebníci při takové příležitosti s taktem\na tempem stale musí bojovati. Ctverzpěvy zachová-\nvají k naší lítosti tvrdošíjně mlčenlivost. Kdy as se\nopět probudí ?\n(A. V—b.) Z Pardubic. (Kostelní hudba.\nP. Janda. K. Jiříčka sbírka národních písní. P.\nMužík. Vojenská kapella.) Dne 7. června na sla-\nvnostní den Božího Těla provozovala se v děkanském\nchrámu Páně výtečná mše do A-dur od Fiihrera, místo\ngraduale nový ctve rozpěv pro mužské hlasy od\nFrant. Jandy a offertorium, též nová skladba pro dva\ntenory a basso od Zin ke, vojenského kapelníka od hu-\nsaru. Především musím podotknouti, že by tak uhlazená,\ndokonalá a cistě provedená chrámová hudba mnohým\nkurům Pražským ke cti sloužila a skutečně každý\ndíl mše byl tak zdařile proveden, že nejen pan ředitel,\nnýbrž i všichni spoluúcinkující páni za své přičinění\nvšeobecnou chválu zasluhují. Odpoledne téhož dne do-\nstalo se nám krásného vyražení. Pánové Schulle, Klika,\nJanda a Kučera přednášeli několik národních písní a byli\nchválou poctěni. Pan Schulle, c. k. respicient, má vysoký\na zvučný tenor, jen že potřebuje školy a vytříbení."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6357, "texte": "Pan Janda ma silnyí a příjemný baryton a obírá se\nnyní skládáním písni jak kostelních tak i světských\nv duchu národním a osvědčuje pěkné nadání v oborech\ntěchto. Při té příležitosti musím se chval ně zmíniti o\nzdejším panu Karlu Jiříčku, kterýž velký milovník a\npodporovatel hudby, zvlášť ale zpěvu národního jest a jenž\nsám vlastnoručně sobě jeden tisíc a devět set ná-\nrodních písní opsal, znichžto bezpochyby i některé málo\nznámy budou. V příští neděli byl zase na zeleném před-\nměstí průvod držán. Při teto slavnosti se provozovala\nv chráme u sv. Jana ms e od Karla Pitsc he, graduale\n(mužsky cUeiozpev) od Alb. Maska a offertorium pro\nbass a altoviola (solo) od Spohra. Mše byla dobře pro-\nvedena, graduale s citem zpíváno a offertoriu dodal p.\nF. Janda vyznamnej platnosti. Jaksi s trudnou\nmysli dokládám, ze to byla poslední funkce, kterouž pan\njeditel kuru p. Kučera odbýval. Vzdal se nyní úřadu\nsvého a dne 12. června odevzdal na to při slavné kněž-\nské a světské komissi hudební nástroje p. Mužíkovi,\nučiteli na divcí škole v Pardubicích. Jsem dychtiv, jak\ntento bude s taktovkou zacházeti a hudbu pěstovati. Hudby\nv Boží přírodě užíváme dosti, neb nedávno hrála vojen-\nská kapela osm kusu v krásné, v anglickém vkusu\nnově založené zahradě pana Lorence, pak na to za\ntýden uspoiadal zdejší plukovník husaru p. baron z Baseli\nna Kuněitcké Hoře hudební zabavu, při kteréž vojen-\nská kapela osm kusu přednesla. Nejvíce se líbila ouver-\ntura „Tannháuser\" a pak potpouri od kapelníka Zinke.\nTéž při pobytu J. cis. V. pana arciknížete Albrechta,\nkteiy naši posádku prohlížel, byla velká serenáda uspo-\niadana a pan kapelník došel velké pochvaly.\n(XY.) Z Pardubic. (Výlet na Kunětickou Horu.)\nDne 1. července udělal Chrudimský a Pardubský zpě-\nváčky zbor (pravím úmyslně zbor, proto že v Chru-\ndimi ani v Pardubicích zpěvácký spolek není!) pospolu\nvýlet na blízkou, romanticky položenou zříceninu\nnětickou Horu.\" 0 jedné hodině v poledne zavítali\nzpěváci z Chrudimi do našeho města, doprovázeni jsouce\nasi 20 kočáry vybraného obyvatelstva Chrudimského,\nkdež je naši zpěváci na zeleném předměstí vřele přivítali,\nfu dobu zrovna pršelo, proto celá společnost uzavřela\nkrásny sal „Odeon\" v hostinci „na Veselce\" navštíviti.\nLedva ze uplynulo pul hodiny, nebe se krásně vyjasnilo\na vse spěchalo v uprku při horkých paprscích slunečních\nk fíore Kuneticke. Počasí bylo nestálé, neb do 2 hodin\nodpoledne pršelo as osmkráte a zase přestalo; přece ale\nna velkém dvoře, na předsíni, ve prostranném sále Kuně-\ntickém množství lidu ze vsecli stran se jen hemžilo. Ve\n4 hodiny zadali zpěváci Chrudimští první zbor: „Na\nvlast\" od Skroupa pě!i, pak zazněly hlasy Pardu-\nbické zborem: „Co sluje Čechům domovem\" od Je-\nlena. Od Chrudimských zpěváků se nejvíce líbily kusy:\n„Váika\" od Arnošta Maška, pak „Die Ehre Gottes\" od\nBeethovena; od Pardubických pěvců se líbilo: „Dům\notcovský\" od V. Horáka a „Valčík\" od Vogla, a po-\nslední kus tak, že hlučně k opakování žádán byl. Tak\nuplynulo s nejvetší napnutostí a radostí pro přítomné jedno\nodpoledne, které se hned nezapomene; neb oba zbory si\nstatečný i srdečně počínaly. Jelikož někteří páni z na-\nšeho měsia pro nepohodlné povětří doma zůstali, požá-\ndali zdejší zbor zpěvácký, by tytéž kusy v některém\nsále pro dobrý ucel přednášel. Tento týden stalo se dle\npřání. Posléze musím něco potěšitelného sdělit!. 0 zpě-\nváčkem spolku, o kterémž se zde pochybovalo, že u\nnás navzdor mnohým a dobrým silám hned tak do ži-\nvota nevstoupí, mohu povědíti, že horlivý reální učitel\nP.^n Fv\" ?a 11 a energicky té myšlenky se chopil, a již\njiž zpěvačky spolek se vsí pecí do života uvádí. Posa-\nvade jest 24 clenu vlastnoručně podepsaných, kteří ke\nspolku přistoupiti chtějí. Zdař Bůh!\n(* \" Metlic© v faborsku. (Odpověd dopisovateli\nz laboia \\ cisle 17.) V Daliboru cis. 17. praví p. do-\npisovatel z Tábora, že hudba v Táboře a okolí klesá.\nNechci ovšem upírati, že tu a onde hudba tak nekvěte,\njak by kvésti mohla! Nic méně však tvrditi musím, že\nv Táboře, v tomto světoznámém městě Žižky, ještě dosud\numem hudební horlivé se pěstuje. Jsou tam výtečné\ndiíetanlky, n. p. slečny c. k. státního zástupitele, p. Gam-\nsenberga, slečna c. k. okresního adjunkta p. Rau-\nsch era a jiných více. Co se okolí Tábora dotýce, na-\nlézají se tam zdatní a správní hudebníci, n. p, p. V. Vac e k,\nučitel v Hrobech a jeho syn Raimund učitel v Radoníně,\np. J, a bulka, učitel v Mladé Vožici, atd. Co p. dopiso-\nV?tel 0 Cho^ovinóch pověděl, není podstatné a odůvod-\nlamní učitel jest ovšem stařec neduživý, avšak\nbodrý. Prožilť celou kapitulací svědomitě ve školství a\nvycvičil mladíky, z nichzto se později důkladní učitelové\nstali. Tak n. p. uvedeme p. Hejdu, učitele v Měšicích,\np. Mele nu, učitele v Dírném, p. Petru, učitele v Dlouhé\nLhotě. Všichni lito vychovavateíé mládeže zajisté mi\ndosvědčí, že p. učitel Chotovinský spokojenost ob-\nčanu požívá a hudbu i nyní se svými statnými pod-\nuciteli pestuje. Pii navsteve mé v Chotovinách uzřel\njsem tam in lady sbor hudebníkův; avšak i star-\nších hudebních sil se tain nalézá. Ostatně vím jistě,\nže se mnohý p. poducitel v Chotovinách hudbě výtečně\nod p. učitele naučil. Nuže, p. dopisovateli, řekněte, zdali\ntomu není tak ? Co se starých, roztlučených trub týká,\ntu ovšem pravdivý výrok p. dopisovatele stvrzuji, i s tím\nsouhlasím, že by tam více nástrojů býti mohlo, ale odkud\nje vzíti? Pane dopisovateli! dejte p/ uěiteli Chotovinské-\nmu radu, jak si je opatřiti má. #) Doufám, že těchto\nněkolik slov postačí, aby čtenářstvo Dalibora posoudilo, na\nkteré straně pravda převládá.\n(S.) Ze Semil. (Produkce zpěváckého spolku.)\nNebude zajisté nikdo upírati, že hudba, zvláště ale zpěv,\nnáleží k nejmocnějším pákám života společného. Kým\nnepohne píseň zdařile přednesená, koho nerozhřeje sbor\nzvucných hlasů mužských?! O tom jsme se dne 27.\nčervna přesvědčili. Odbývala se totiž tohoto dne v ho-\nstinci u „Zeleného věnce\" první produkce zpěváckého\nspolku zdejšího. Posluchačů se sešlo hojně byli\nzde cizí i ze sousedních měst, jmenovitě z Nové Paky,\nVysokého a j. a všickni se zpěvem rozveselili. Všeobecné\npřání bylo: „Kéž takových večerů více lu A zajisté!\nCo krásnějšího nad zpěv nad zpěv český: unáší ducha\nv nadzemské kraje blaží, vlévá útěchu v srdce za-\nrmoucené. Jiní národové pějí krásně mistrně; od\n\n*) Rada je snadná! Patronátu přísluší dobré nástroje pro ko-\nstelní kůr zakoupili.\nS přílohou*"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2804, "texte": "(Příloha.)\n*) Pro titule německých skladeb nemáme místa. Red.\n**) Vaše dopisy budou nám vítány. Red.\n\nv\nsrdce k srdci pěti dovede však jenom pravý Cech.\nProtož volám k drahým spolurodákům: „Bratři! pěstujte\nzpěv zpěv český ať naše luhy a háje jím oživnou\na cizinec pozná , že v zemi zpěvné v zemi České\njest; zřizujte spolky zpěvácké a mnohou mrzutou chvíli\nzaženete, mysl vyjasníte a ducha oživíte. Náš zpěvácký\nspolek netrvá dlouho; dokázalť ale již, seč dobrá vůle\na přičinění jest. Zpívaly se: dvě skladby německé od\nFr. Solle*). Vlastenka od Vojáčka (ze Záboje). Po-\nspolitá odPivody (z Dalibora). Žežulinka od Knittla.\nv\nNejlépe se líbily: Pospolitá a Žežulinka, kterážto zvláště\nvelikou sensaci způsobila, tak že ku konci ještě jeden-\nkráte se zpívati musela. Provedení všech těchto kusů\nbylo zdařilé ana poprvé překvapující. Pan ředitel\nsi získal o zásluhu více. Zpěváci byli ku konci hlučnou\npochvalou a mnoha věnci , z bílých a červených růží\n(národní barvy) odměněni. Dne 29. června se provo-\nzovala v zdejším chrámu Páně slavná mše Haydenova\ndo D-mol, při kteréž spolek spoluúčinkovah Byly též\ndva čtverozpěvy co Graduale a Offertorium zpívány.\nDejž Bůh spolku tomuto zdaru a zniku.\nJ. B**) Ze Slaného- (Zpěvácký spolek a jeho pro-\ndukce.) Dlouho jsme u nás pohřešovali, čemu v mnohých\njiných a snad menších městech dávno se již těší. Míním\nzpěvácký spolek. K radosti všech příznivců hudby\nvubec a zpěvu zvláště vyznati musím, že již mezera tato\nvyplněna, jelikož brzo po povzbuzení v Lumíru sjedno-\ntivše se pp.učitele a uřadníci položili základ k tomuto\nšlechetnému podniknutí. Nepřipraveni k tomu nebyli, ne-\nboť již dávno před tím častěji se scházejíce, zpívávali,\nzaopatřivše si takto dosti znamenitou sbírku čtverozpěvů,\novšem starších. Než i k novým si dopomohli předplacením\nse na Záboje. Toliko litovati jest, že ač dávno již\nzadáno, posaváde potrvzení od politického úřadu nepřišlo.\nNicméně nepřestávají naši zpěváci se cvičiti, a již po\ndvakrate měli jsme příležitost slyšeti dobře provedené čtve-\na to v Sternbergu a ve Mšeně. Co nevidět usly-\nšíme krásný sbor „Náš zpěv\" od Pally, a j. v., jmenovitě\nze Zaboje. Co bylo ve Mšeně 1. července vřele přijato,\njak se pamatuji, jest „Zpěv mansv českých, Marné vý-\nstrahy, Zvonky, Kde domov můj, Cestování.\" Mezi tím\nslyšeli jsme též několikero jněmeckých. Přálbych ce-\nlému tomuto mladistvému spolku svornost nejen na ja-\nzyku ale iv srdcích všech podnikatelů, pak vytrvalost,\naby neupustili více od dobré myšlénky této. Možno-li\ncosi podobného provésti jinde, možno tím spíše u nás;\nneboť takovým krásným nadáním se honosí málo které\nměsto, jako naše, totiž veřejnou hudební školou. Není\nsice tak uzpůsobena, jak by býti měla, zbývá mnoho co\npřáti, ale předce jest. 0 této jakož i o hudbě chrámové\nbych s dovolením promluvil budoucně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "163", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8.3", "titre_corps": "Brusel. Znamenitý virtuos na housle Beriot, jehožto", "titre_sommaire": "Brusel. Znamenitý virtuos na housle Beriot, jehožto", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "debut_caractere": 2806, "fin_caractere_exclue": 4646, "texte": "Brusel. Znamenitý virtuos na housle Beriot, jehožto\nškola za nejlepší se považuje, vrátil se z Petro-\nhradu sem a komponuje operu.\nLondýn, Horvatský tenorista pan Steger (Stažič),\njest od ředitele Lumleye zde na tři leta engažován. Do-\nstane 25.000 tolarů ročního platu.\nPetrohrad. Normální francouzská ladička bude\nod 1. září t. r. u zdejších c. orkestrů zavedena.\n(N. N.) Ze Záhřebu. (Hudební ústav p. C. Vinaře.)\nZ počátku budoucího školního roku otevře se zde sou-\nkromý ústav pro piano a zpěv, kde se bude\nbráti zvláštní ohled na rozvin horvátského národ-\nního pění zvlášť, a horvátské hudby vůbec. Tato\nzpráva nás velmi potěšila, jelikož už ode dávna cítíme\nnevyhnutelnou potřebu takového ústavu, kde by mohl živel\nnárodní hudby se rozvíjeti a kvésti. Od smrti našeho\nLizinského neučinilo se pro naši národní hudbu ani\ndost málo, i těšíme se tedy z toho dost velice, že pan\nČeněk Vinař odhodlal se otevříti tento svůj hudební\nústav, ve kterém se jmenovitě naše národní hudba\npěstovati bude. Pan Vinař jest jeden z největších dů-\nkladnějších zdejších hudebníkův, kteří dobře theorii a\npraxi svého umění rozumějí, i kteří všemi sílami svými\no to usilují, aby hudba naše vykvetla. My jsme o\ntom z celé duše přesvědčeni, že se nemohl nikdo ucho *\npiti u nás více vážnějšího díla, jakož jest tento ústav,\nkterému tím větší budoucnost prorokujeme, čím větší\njsme horlivost a vřelou lásku pro rozvin Slovanského\numění ctěného pana podnikáte, rozeného Čecha poznali,\na se přesvědčili, že se v něm ohled bráti bude na naši\nhudbu a že i pilnější a svědomitější pan Vinař vypl-\núovati bude povinnosti své, od národu jemu svěřené.\nOd svých soukmenovců však doufáme, že ho všemi svými\nsílami hned z počátku podporovati budou, aby jeho ústav\ntak skvítati mohl, jak nám nevyhnutelně potřebno jest.\nUstav bude v domě pana Stankoviče na trhu Jelaciče."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "163", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "debut_caractere": 4648, "fin_caractere_exclue": 4659, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "163", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.8.4.1", "titre_corps": "(K. M. z Webrů.) K. M. z Webrů byl jednou tázán, co", "titre_sommaire": "(K. M. z Webrů.) K. M. z Webrů byl jednou tázán, co", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "debut_caractere": 4661, "fin_caractere_exclue": 5581, "texte": "(K. M. z Webrů.) K. M. z Webrů byl jednou tázán, co\njest toho příčinou, že tak velký iozdíi mezi jeho a Rossiniovými\nskladbami jest. „Poněvadž,44 odpověděl Weber, „já skládám jak\nBůh chce, a Rossini, jak obecenstvo žádá.\n(lul. Schulhoff.) Když Schulhoff ve Vídni se zdržoval, dá-\nval tam také tak zvané noční koncerty, jež teprv o 10. ho-\ndině večír započaly. Když Schulhoff jednoho večera s A. Spinou,\nnakladatelem svých musíkalií, z koncertu domů jel, zastavil se\ns ním u hostince „Munsčh* k večeři. Vyšedše ± kočáru, zatáhli\nza zvonec, aby se jim otevřelo. Tu přišel k nim jistý Spinův\nznámý, řka: „Ale panové v tento čas nedostanete již žádnou\nvečeři.\" „Odpusťte,\" odpověděl mu Spina, „k tomuto účelu\njsem také již před koncertem večeři objednal.\" „Tedy si musí\nčlověk,u řekl onen žertovně, „k Schulhoffovým koncertům nejen\ntýden dříve sedadla ale i den napřed večeři objednati, nechceli\ndvakráte z prázdna odejiti.«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "163", "image_debut": 9, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "debut_caractere": 5583, "fin_caractere_exclue": 5810, "texte": "Listárna.\nPana dopis, v Buděj. „Záboj\" (6 sešitů) stojí\nv pranumeraění cestě 2 zl. 76 kr. s poštovní zásilkou.\nPanu Roh. v Králové Dvore. Zejtra obdržíte žá-\ndané sbory. Panu Nov. v B. Církvi. 0 provedení mše\nse nyní postaráme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.10", "titre_corps": "Kancelář pro překládání a opisování.", "titre_sommaire": "Kancelář pro překládání a opisování.", "signature_source": "Emanuel A. Meliš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3421, "texte": "Kancelář pro překládání a opisování.\nEmanuel A. Meliš,\nmajitel kanceláře.\n(Václavské náměstí, v hostinci „U arcivévody Štěpána.)\nDosáhnuvše dekretem od 22. března 1860 č. 13864 od vysokého c. k. místodržitelstva povolení, ozna-\nmujeme tímto ctěnému P. T. obecenstvu otevření kanceláře, k jehož hojnému užívání uctivě zveme. Nový ústav\ntento jest samojedinký druhu svého a v založení svém přiměřenosti téměř nepřekonané. Jest to kancelář pro pře-\nkládáni a opisování v nejobsáhlejsím smyslu slova, který zajisté obecně cítěné potřebě vyhoví.\nZmíněný kancelář obstarává překlady věcí literárních a vůbec písemních všeho druhu z řeci\ncizých do jazyků domácích a z těchto do cizých, a jak se samo sebou rozumí, také překlady z jazyku slovanských\ndo německého a z němčiny do všech nářečí slovanských. Jsou-li originály nekorektní a chybné, postará se kan-\ncelář na požádání též o jích přiměřené stylistické opravení, pokud se obsah nevztahuje k aktům ouředním a\npokud se naznamenají věci, které se provésti mají. Obchodníkům a živnostníkům budou zde vítány zvláště překlady\nnávěští, adres, štítu a cenních lístků, opisování a překládání psaní a listů objednavacích; avšak\nčinnost kanceláře neobmezuje se pouze na věci obchodnické, nýbrž vztahuje se ina opisování a překládání druhu\nvšelikého, na př. brožurek, listin, žádostí, přednášek atd., i ručí kancelář za nejsprávnější obstarání, bud si\nv ohledu krasopisném, buď si v jazykovém anebo stylistickém. Zvláště pak obracíme zřetel milovníků hudby\nk řečenému ústavu, jenž jim poskytne dlouho postrádaných a často žádoucích výhod, jichž dosavadní nedostatek\něasto těžce byl cítěn. Opisy oblíbených kusů hudebních jsou zvláště na venkově potřebou, důležitým ale stává\nse objednání jich, kde se o řídké, málo známé a často cenné kusy hudební jedná, které nebyly bud ani tištěny, bud\nuž rozebrány jsou, a kdež není výhlídky na brzké otisknutí jich , jakž se to má jmenovitě s pracemi slavných hu-\ndebníků starších škol. Zpěvačkám a zpěvákům zajisté přijde vhod opisování operních partií, transponování\npísní, arií atd. • ústavům hudebním, pianistům, varhaníkům atd. opisy hudebních kusů; které jen v drahých sbír-\nkách se nalézají anebo kterých jednotlivě dostati nelzej ředitelům kůrů opisování kostelních skladeb tiskem\nnevyšlých. Hledíce k novějším výtvorům , podotýkáme co důležitost zvláště pro malé sbory hudební na venkově,\nže přijímá as nejlepšírn obstarává zmíněný kancelář aranžování jednoduchých hudebních kusů pro vícero ná-\nstrojů, ano i k žádosti pro celé orkestry. Venkovským kapellám vítány budou u př. ouvertury českých i slo-\nvanských skladatelů, u př. od V. Ambrose, B. Kittla, Blodka5 H. Vojáčka, Glinky atd., které dle jejich přání pro\nurčené nástroje aranžovati dáme.\n* ' \\\nJelikož vznik a zdar každého potřebám přiměřeného podniknutí závisí na účastenství podporujícím\nvzmáhání se jeho, kojíme se nadějí, že účastenství takového zmíněnému kanceláři tím spíše se dostane, an objem\nčinnosti jeho jest tak obsáhlý a přiměřený, jak veřejnému životu a ruchu i potřebám privátním v mnohých\nohledech vyhovující.\nBližších výmínek podá a práce do oboru jeho sáhající přijímá kancelář pro překládání a opisování\nna Václavském náměstí (koňském trhu), U arcivévody Štěpána, 1. poschodí přes dvůr, dvéře č. 33, od\nB—l2 hodin ráno a od 2—7 hodin odpoledne.\nP. T. páni objednavatelé na venkově se uctivě žádají, by dopisy své franko zasílali.\nV Praze, dne 10. Lipna 1860."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.2.11", "titre_corps": "P.T. pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by své", "titre_sommaire": "P.T. pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by své", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.10", "debut_caractere": 3423, "fin_caractere_exclue": 3789, "texte": "P.T. pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by své\npředplacení na ostatní čtvrtletí obnovivše udali, jaké prámie (zdaž podobiznu neb skladbu kostelní)\nžádají, by jim brzy odeslána byla. Podobizna Fr. Tu my je už hotova a bude se ku konci\ntéhož měsíce rozesílati. Kompletní exempláry na r, 1860 jsou ještě v zasobe a mohou se dostati."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[155]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.1", "texte": "Kancelář pro překládání a opisování jakož\ni redakce Dalibora nachází se v hostinci u arcivévody\nStepána přes dvůr, 1. poschodí, číslo\n33. Listy objednavací a dopisy na redakcí\nnechť se franko sem zasílají.\n\nTuvrakvi.\nAlois Svatavský.\nTu v rakvi leží láska má\na vůkol děsno od ticha,\na přec to srdce zlomené\nnechvěje se a nevzdychá!\nJiž rakev u hrob spouštějí,\nv mé hlavě mrazno od horka,\na přec to srdce vášnivé\nmní, že to pouhá báchorka!\nTak mne ta láska horoucí\ntu mysl vzala docela,\nže nemožno mně věřiti,\nby láska moje zemřela!\n\nO kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\nHudba y chrámu u kapucínů. Proč nejsou v Praze\nveskrz dobří varhaníci? Hudba u sv. Vojtěcha. P.\nSmolík. Hudba v chrámě u sv. Jindřicha.\nDne 6. května by i jsem v kostele na Hradčanech\nu kapucínů. Dávalať se tam krátká mše od Schieder-\nmeyera a ačkoliv právě špatně nešla, bylo pozorovati,\nže panu řediteli kůru vedení nějak pokulhávalo, či snad\niakt nedával ? INoviděi jsem na kur! Hra na varhany\nbyla bídná, neumělá'a tak nesprávná, že to sluch urá-\nželo. Týž varhaník neb vlastně počínal si\nzvláště před pozdvihováním, kdež myšlenku z „Osanna\"\nnápodobili chtěl, velmi po školáčku. Zabloudif na své\ncestě a ztropil tolik nesmyslu, že div vězet nezůstal.\nvy\nŽádáme slavné duchovenstvo téhož chrámu, by ve pro-\nspěch pravé kostelní hudby tento nešvar odstranilo; ne-\nboť zbožnost obecenstva velice tím tratí.\nKaždému pravému milovníku kostelní hudby musí\nbýti líto, povážili, že zdejší výborná varhanická škola\nkaždoročně čackých a dobrých varhaníků vzdělává a že\ntito tak málo varhanických míst v Praze zaujímají,\nco zatím cizina jich si váží a jim přiměřený plat po-\nskytuje. V Praze hledí se jen na zásluhy, t. j. počítají\nse roky, jak dlouho varhaník neb ředitel slouží. Zá-\nsada tato je věru chvály hodna; ale má se zprvu hle-\ndět, aby ti, kteří svá místa nastupují, důkladnými,\ntheoreticko-praktickými hudebníky byli; neboť vezmeli\nse z protekce slabý varhaník neb ředitel kůru, co lze\nod něho očekávati ? Placený varhaník živí se vyučo-\nváním hudby, přenechá hraní svému suplentu a týž\nčastokráte svému podsuplentu; byť i víc neuměli\nnež církevní píseň zahráti. Od té doby počítá si juž\nsuplent zásluhy a máli takový více zásluh, t. j. sloužili\nvíce roků než některý výtečný varhaník, obdrží oby-\nčejně první přednost. A tak povstanou z bídných\nsuplentů bídní varhanící, a z bídných varhaníků bídní\nchorregenti.\nV neděli dne 13. května naslouchal jsem hudbě\nv chrámě u sv. Vojtěcha v Jirchářích, kdež nedávno p.\nHoloubek ředitelem kůru se stal. O provozování kostelní\nhudby v tomto chrámě prozatím pomlčím a ačkoliv bych\nlecos vytýkati mohl, co k jeho skromným snahám a\nsnad i slabým silám schází, tane mi přec myšlenka na\nmysli: „Každý začátek je těžký\" a ponechám si posou-\nzení kostelní hudby v tomto chrámě na jiný čas. Nutno\nse zmíniti o tamějším varhaníku, panu Smolíkovi, jenž\nse k nejlepším varhaníkům Pražským počítati může. Kdyby\nsi býval p. Smolík harmonii a kontrapunkt v té míře\nosvojil jako praxi, byl by zajisté nejobratnějším varha-\nníkem v Praze. Jeho hra je plynná a jistá."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.2", "texte": "Na den nejsvětější Trojice byla u sv. Jindřicha\nprovedena Fůhrerova čtvrtá nedělní mše C-dur. Ne-\npochopuju, jak p.J. Studený tak rychle tempo při Kyrie\nvzíti mohl; což není u naznačeného tempa „Allegro44\nještě „un poco moderato\"? Přirozeným způsobem byl\npan ředitel kůru s „Kyriem44 hned u konce a varhaník,\njelikož duchovní s obřady hotov nebyl, musel mezeru\nvarhanní hrou vyplnili, což nemile na posluchače půso-\nbilo a celku mši vadilo. Nezpůsob ladění nástrojů při\nzpěvu duchovního před Gradualem byl tohoto dne ne-\nsnesitedlný, a divíme se, že to p. Studený trpí. Při\nGraduale se provozovalo solo na lesnici místy dosti\nneuhlazeně; a byf i výtečně, míním, že se takovéto\nprojíždky na lesnici do chrámu nehodí. Responsorium\ntohoto dne bylo v pořádku.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Pokračování.)\nIntrady při stolování a při jiných slavnostech\ns obligátními bubny nejsou nic jiného než hlahol ze\nstarých časů, jenž se však hudbou nazvali nemůže.\nY životopisu W. A. Mozarta stojí, že týž slavný\nmistr slyše ve svém mládí zvuky plechových nástrojů,\ntak jmi dojat byl, že div neomdlel a div křeče nedostal.\nZa časů Mozartových stávalo as tak zvaných věžníků*)\n(Thúrmer); i není divu, že tak útlocitná duše, jakouž\nslavný mistr juž od přírody pro hudbu měl, přitom hrů-\nzou a ustrnutím pojata byla; nebo! náslekem čistoty a\nlíbeznosti tónu byloby se mu to zajisté nepřihodilo.\nMozart vyhýbal se jako všichni výteční mistrové\nve svých veškerých skladbách nejen v orkestralních\nalebrž iv sólových a koncertních kusech přílišné výšce\na to nikoliv bez dostatečné příčiny. Znamenitý česky\nvirtuos na lesnici Punto (Stich), byl jeden z nejprvněj-\nších, jenž pouze střední polohy užíval a zbudil tím vel-\nkého podivení. Dá! se to tím vysvětlili, že tuto polohu\nhráč snaze do své moci dostati může, aniž by se příliš\nnamahal.\nHudba má posluchače bavili a rozveselili. Máli\nse toho účele dosíci, nemá posluchač těžkostí pozorovali;\nneboť opáčný jest účinek, jeli namahání a úsilí viděli.\nCo se výše a hloubky vůbec dotýče, nedá se žádná\nnormální míra udati. Někdo píská velmi snadno vysoko,\njiný opět hluboko, neboť to záleží na přirozených vlo-\nhách. Mnohému se může člověk pilností naučiti, ale\nvšecko se nedá vynutit. To platí hlavně o hlasu zpě-\nváků a zpěvaček.\nVysoká poloha tónu se vyvozuje za nynějších\nčasů na vysokoladěných, krátkých nástrojích. Užívá\nse tedy polnic do a, 6, c, křídlovek v rozličných\nvysokých laděních a konečně pistonů, které se od\npolnic toliko širokým výměrem (Mensur) liší. Užívá\nse též klarinetů, avšak to juž bylo ve zvyku v dřívěj-\nších časech. Norimberský umělec vynašel tento dře-\nvěný nástroj ještě ku konci 17. století, nazval jej Cla-\nrinetto (polničkou), důkaz to , že juž tenkráte náhrada\nza vysoké tóny polnice silně cítěnou potřebou byla.\nPlechové nástroje vstupují v novějších časech do\nřady sólových nástrojů♦ Možná slyšeli k úžasu těžké\nsolové a koncertní kusy na tyto nástroje; zvláště\nhodí se k tomu cíli křídlovka a eufonion pro svůj\nvelký objem tónu a pro svůj jasný a jemný zvuk a\njelikož tonořada ohebněji a vláčněji vyvésti se dá.\nZa starších časů chopili se jen tací lidé plechových\nnástrojů, kteří se dle talentu a tělesné způsobilosti\nk tomu povolány cítili; za nynějších časů nebeře se,\nač s velkým bezprávím, v ohledu tomto velkého zřetele.*)\nMnozí chopí se těchto nástrojů, kteří docela k tomu\npovoláni nejsou, časem i docela proto, že k jiným ná-\nstrojům schopni nejsou. Takoví lidé nedosahují ve svém\noboru žádné šťastné existencí a neprospívají úhrnem\npranic hudebnímu umění.\nHlavní podmínky k naučení se těmto nástrojům\nzáležejí vždy vedle vrozeného talentu pro hudbu v silné\nobrazotvornosti, v platném stupni zmužilosti, odhodla-\nnosti a ve velkém produkcím talentu. Foukač musí\nnejdříve tón v myšlenkách slyšeti, dříve než jej\nudá, dále jsou mu zapotřebí pevná vnitřní klidnost\nvšech údů, zdravě tělo, dobrá prsa a plíce, ústa\nk násadě velmi vhodná, silná pružnost svalů ve rtech\na v dolní čelisti, pevně a rovně rostlé zuby a tenký,\nohebný jazyk. Foukač má vlastně dřivě ve zpěvu a\nna housle hudebně vzdělán býti.\nYe vojenských hudebních kapellách nalézají se\nzhusta výteční foukači a to přichází odtud, že kapelníci\ndle udaných naznačení takové lidi bedlivě hledají a volí,\nje ustavičně cvičí a zároveň houslím učiti dají. Tím\nbudí se v nich větší smysl pro hudbu.\n(Pakračování.)\n*) Za starých časů museli hlásní též hudebníky býti.\n*) Zvláště v zdejším konservatorium, kde se téměř žádného\nohledu nebeře, zdaž hoch k plechovým nástrojům schopen\ncíli nic. Red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.3", "texte": "Z Odessy.\n(Poloha a výstavnost města, Náklonnost Rusův k hudbě,\nKostely a chrám sv. Mikuláše. Kostelní kudba. -—-\nDivadlo.)\nChápu se péra, bych Yám několika tahy vykre-\nslila malý obrázek vzdálené Odessy ohledem na zdejší\npoměry hudební, pěstitele hudby a stupeň, na kterém se\nnachází. Odessa leží v gubernii Chersonské a roz-\nkládá se při malém chobotu na přívrší nad mořem\nv rovinaté stepní krajině. Její pověstný přístav napo-\nmáhal obchodu a obyvatelstvu , jehož nyní Odessa as\n80.000 duší čítá, tak že se nyní k nejbohatším městům jižní\nRusi staví. Výstavnost města a jeho poloha staví jej\nmezi nejkrásnější městy celé Evropy, Hlavní částky\nOdessy jsou hlavní město, tvrz „Karantina,\" která pří-\nstav čili „Zástavu\" chrání a konečně dvě předměstí\n„Moldavanka\" a „Peresyp.\" Z nejnádhernějších budov,\njichž zde veliký počet jest, vynikají obzvláště: palác\ngubernatorský, divadlo, bursa, museum, admiralita, ru-\nský katedrální chrám sv. Mikuláše a mnoho jiných\nchrámův a palácův. Společenský život jest v Odesse\nvelmi živý, ba pestrý, neb zastoupeni jsou zde skoro\nveškeří národové Evropy. Však tito starají se nazvíce\no obchod a nevšímají si vyšší vzdělanosti ba ani nejeví\nlásku k umění. K \" třídě posledních náležejí mimo jiné\nnevzdělané národy Asie zvláště zdejší Němci. Hudbě\ncelou duší oddáni jsou však Rusové ; ano možno tvrdili,\nže tento národ, jehož národní písně po celé Evropě\nv sálech koncertních neb již z úst lidu co všeobecně\nznárodnělé zaznívají, takřka s hudbou svazkem nero-\nzlučitelným spojen jest. Koncerty, divadlo neb jiné\nhudební zábavy navštěvovány jsou hlavně od Rusův,\ntéž někdy od Francouzův a Angličanův. Chrámův,\njejichžto výstavnost k okrase města nemálo přispívá,\nčítá se as dvacet, z nichž jeden římsko-katolický, řecký,\na dvě synagogy. Ostatní chrámy jsou východního řecko-\nslovanského náboženství a jejich katedrální chrám sv.\nMikuláše nazývá se „Sobor,\" vyniká velikolepou vý-\nstavností a leží na prostranném místě jmenem „Pláce\nPréobrajenskaja\" as uprostřed hlavního města. V čele\nchrámovém vypíná se široká věž do výše, kterážto\ntvoří čtyry oddíly, z nichž vždy výše ležící užší jest\ndolejšího. Na čtvrtém oddílu pne se teprv chrámová\nstřecha, podobu jehlance mající. Druhá věž tvoří kopuli\na jest nižší a však mnohem širší první. Chrám sám\njest v poměru věží nízký, ačkoliv prostor u vnitř roz-\nsáhlý. Co se kostelní hudby týče, jest tato zde po\nopeře velmi zanedbána. Majíf Rusové krásných chorá-\nlův, které však neumělostí varhanníkův kaženy jsouce\nna své ceně tratí a lid, kterýž dle varhan zpívá, v zma-\ntek uvádějí, takže v mnohém chrámu ten samý chorál\njiž skoro docela přeměněn jest a lid by jej snad dle\nmelodie již více nepoznal. Neméně slabě provozují se\nmše v chrámích. Spoluúčinkujícím na kruchtě schází\nbuď řádný chorregent aneb jest hudebníkův nedostatečný\npočet, z nichž ani třetina úlohu svou se nenaučí a spíše\nz roboty nežli dobrého předsevzetí, smyčcem sem a\ntam, bez ohledu zdali je v taktu, často rozladěné strůny\npřejíždějí. Podotknouti musím, že tito hudebníci nazvíce\nVlachové jsou. Však ještě v horším stavu hudby chrá-\nmové nachází se zdejší toliko italská opera. Provozují\nse v zdejší krásné budově divadelní opery vesměs od\nskladatelův italských, jako nejčastěji od Donizettiho,\nBelliniho, Verdiho a někdy za čas od Rossiniho a j. v.\nProvedení opery jest úplně špatné. Zpěvačky jsou bez\nhlasu a vycvičení jeho, zpěváci rozvinují svůj chatrný\nhlas pravým hulákáním, ano často i úplně chybně zpí-\nvají a choristy, jichž asi 30 jest, by snad ani slyšet\nnebylo, kdyby orchestr umlkl. Však chatrnější těchto\njest orchestr vedením Vlacha a kapelníka Buffie. Hra\nobyčejně pokulhává, zpěváci s orchestrem často o půl\ntaktu se rozcházejí a kapelník, by souhru opět v jednotu\nuvedl, chopí se houslí a hraje sám, ostatních si nevší-\nmaje, čímž ještě větší zmatek povstane. Na takovém\nstupni stojí zde opera, jejížto špatný výsledek toliko\nVlachům, z nichž opera vesměs sestává, Rusové přičí-\ntati mohou. Ostatně hrávají se zde činohry a veselohry\ntéž rusky a francouzsky a sice střídá se opera s fran-\ncouzským neb ruským představením ob den. Menších\ndivadel v Odesse nestává.\n(Pokračování.)\n\nNávod ku zpěvu, ohledem na národní\nškoly.\nPodává J. L. Zvonař.\n(Pokračování a dokončení.)\nO trvání not a o taktu.\nCo se týká trváni not, o tom nebudeme šířili\nslov, an jest lehkou věcí to vysvětliti a dítkám pří-\nstupným učiniti. Jest také vůbec učitelům hudby znám\njistý vzorec, jímž se představuje učňům hudby rozdíl\nmezi notami z ohledu jejich trvání, a sotva lze lepšího\na zřejmějšího vynalezti; ponecháme to tedy vlastnímu\nnáhledu pp. učitelů a položíme jen ještě něco o taktu.\nTakt jest počítání. Tím se udržuje pořádek v hu-\ndební skladbě.\nBez taktu pozbývá hudba srozumitelnosti a stává\nse nejen těžkou k pochopení, nýbrž i ztrácí všechen lad-\nTéto předůležité stránce hudby se věnuje poměíně\nmnohem méně pozoru než čemus jinému a přece by\nse mělo záhy na to hledět, aby si navykl učeň hudby"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.4", "texte": "takt. Hudebníci bez taktu jsou k malé potřebě. Nejsou\ns to, ani těm nejskrovnějšíiu požadavkům v souhře vy-\nhovět a mají asi tolik ceny jako hodiny, které špatně\njdou. Hrajou oni tak jen pro sebe, jako jdou a uka-\nzujou tyto jen sobě. Protož bude třeba, aby se vzbu-\ndil záhy smysl pro takt u učňů zpěvu; nebo! jen tak-\ntem lze docílit dobrý souzpěv u většího počtu zpěváků\na lze předejiti rozvláčnému a rozvyklanému zpěvu,\njakého jest často znamenat u mnohých zpěváckých\nsborů sestavených ze školních dítek, té výhody nepo-\ndotýkajíc, již mají ty, jež se učejí později některému\nhudebnímu nástroji.\nTakt čili počítání v hudbě záleží na dvou základ-\nních formulích. Tyto jsou: 1, 2 a 1, 2, 3. Každé\njednotlivé číslo naznačuje jednu dobu, a na každou\ntakovou dobu může připadnout bud jedna bílá (půlová),\nneb jedna černá (čtvrtní), neb jedna\n(osmina). Padneli na jednu dobu bilá a jsouli přijmuty\ndvě doby za základ, povstane zkrácený takt (alla breve),\npřijmouli se ale tři bílé za základ, povstane třípůlový\ntakt (§). Přijmelise za jednu dobu černá a za základní\nčíslo dvě takové, povstane (f) a při třech\ntřičtvrtni (|) takt. Přijalali by se jedna jednouvázaná za\ndobu a dvě za základní číslo, povstal by dvouosminový\n(§) a při třech trojosminový (|) takt atd.\nZ uvedených dvou praformulí povstávají složením\nvšecky ostatní druhy taktu. Tak ku př. povstane ze\nsložení dvoudobové formule 1, 2, 1,1, ze složení tří-\ndobftVP \\ 2 456 o rjalp O Q 456 789\nUUL>U\\e A5 °5 d Udie -M 15 2? 35 15253*\nPrvním způsobem povstane čtyrpůlový, čtyrčtvrtni neb\nneb čtyrosminový, druhým šestičtvrtní (|), šestiosminový\n(|) neb devítiosminový (|) takt\nVždycky však nemá každá doba svou zvláštní\nnotu, aniž činí na opak vždycky každá nota dobu. Jest\nněkdy spojeno vícero dob v jedné notě, jakož i při-\npadá časem na jednu dobu vícero not. Z podoby not\nvysvítá, kolik dob v sobě zahrnují, aneb kolik jich při-\npadá na jednu dobu.\nPísně, jež děti zpívají, jsou jednoduše rhythmované\na nepřichází v nich žádného těžkého rozdělování. Po-\nstačí tedy úplně, naučejíli se rozvrhovat okrouhlou ve\ndvě bílé a ve čtyry černé; bílou ve dvě černé a čtyry\njednouvázané; černou ve dvě jednou- a čtyry dvakrát\nvázané.\nNejvětší těžkosti budou míti pro dítky noty pun-\ntíkované. Ty činějí těžkosti jiným i delší čas již se\nhudbou zabývajícím. Puntík prodlouží notu o polo-\nvičku její platnosti a takovou následuje obyčejně nota o\ndva díly kratší. Slušné vyd první a uchopení\nv pravý ěas druhé jsou dvě věci, jež činí ty těž-\nkosti. K přemožení těchto těžkostí poslouží náledující\núchop. Každá nepuntíkovaná nota obsahuje především dvě\nkratší doby; puntíkem ale se uvede na tridobovou.\nDáme tedy odpočítal na puntíkované notě tri doby a\nnásledující o dva díly kratší notu připočteme co čtvrtou\ndobu, která se rovná úplně každé ž tří předešlých. Ku\npř. na puntíkované čtvrteční dáme odpočítat tri osminy,\nna puntíkované osmině dáme odpočítat tri šestnáctiny.\nTo jest bez pochyby jediný prostředek přivést učně\nk tomu, aby vydrželi jak pantikovanou notu slušně,\ntak i aby uchopili krátkou notu po puntíkované v pravý\nčas, t. j. ani brzo ani pozdě.\nJelikož nemůže ale učeň zpěvu zpívat a zároveň\nna hlas počítat, jak k tomu nadržujeme učně na piano\nneb housle, musejí si navyknout dítky dávat takt, což\nnení nic jiného než viditelné počítání. Tedy i tím je\nučitel obeznámiž. Při společném zpěvu by bylo ne-\nvkusné a dávalo by i podnět k rozličným výtržnostem,\nkdyby mělo dávat každé dítko takt; postačí, když bude\ntaktovat v každé lavici jedno, řídíc se učitelem, který,\ntaktuje každému dítku viditelným způsobem, jest hlavním\nředitelem a taktu udržovatelem.\nProzatím ukončujeme návod tento, při němž jsme\nměli zvlášf to na zřeteli, aby se naučily dítky nejen\nvšelijaké hlasy ze sebe vydávat, nýbrž vůbec takové\nzvuky, které skutečnými tóny jsou a aby si byly přede-\nvším vědomy toho co činí. Že pisatel nesmyslí, že by\nbyl všecko vyčerpal, coby se o zpěvu napsali dalo,\nrozumí se samo sebou. Tomu bránilo jednak to, že\npsal pro národní školy, kde se má pěstit populární a\nžádný umělecký zpěv, i jednak to, že psal pro časopis,\nkde se nemůže tak do podrobná brát, co zvláštní knihu\nžádá. Ze se neobmezil spisovatel pouze na zpěv, ný-\nbrž i podal z nauky o hudbě a harmonii mnohé, co se\nna první okamžik snad zbytečným zdá, tím vyslovil\nsvůj náhled: že bez jistých i třeba sebe skromnějších\nznámostí těchto nelze ve zpěvu něco řádného docílit.\nMíti o harmonii pojmů není ani pro lid věcí zbytečnou,\na nad to pro český, který má od dávna svou „hloupou,\nsprostou a bohumilou harmonii\" (jak se vyslovil biskup\nMilevitánský). Domníváme se, že důkladnějším pěstěním\nzpěvu se octneme jen tam, kde byli naši předkové před\ntřemi i čtyřmi sty lety, kde se totiž vyučovalo ve ško-\nlách, ovšem jinak než nyní zařízených, hudbě co před-\nmětu řádnému. Tehdáž prý byl každý „žáček\" s to,\nsložit si nějakou notu. K tomu však nesměřujeme.\nSkládáni nechrne povolaným, použijme ale učení hudby\nk broušeni a šlechtěni mysle, neb to jest jejím účelem.\nZmiňovat se, že jest přítomný návod vůbec více co\npohnutka k přemyšlování a skoumání, k čemu učitel\nze vlastní zkušenosti a ze vlastních vědomostí mnohé\npřičinit a svým školáčkům přiměřit musí, nežli něco\nhotového, coby částku za částkou dítkám odložit mohl,\njest zbytečné, jelikož jsou rozličné schopnosti a roz-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.5", "texte": "ličné poměry, které si nedají předpisovat jakýsi chod,\nnýbrž cestu sobě přiměřenou vymahají. Jsouce si vě-\ndomi, že jsme nic důležitého neopomenuli, ani cos zby-\ntečného položili, končíme přáním, aby se vytěžilo hodně\nmnoho z tohoto skromného návodu.\n\nAnna Františka Bendova.\nNovela ze života české zpěvačky. Vzdělal Vítězoslav Guth.\n(Dokončení.)\n„Arcit,\" odpověděl Benda.\"\n„To nemůže být,\" odpověděla tato, „to nesmí\nbýt. Půjdu k a věc tu mu přednesu.\"\n„Ale pomysli přece, když vévoda operu míti chce,\nmusí přece první zpěvkyně při ní býti!\" odpověděl\nBenda.\n„Ale k ěemu pak já jsem zde,\" zvolala zcela\nrozhorlená zpěvačka.\n„Ty?\" tázal se Benda s největším úžasem, vzpo-\nmena si na dřívější její náhledy o divadle.\n„Ano, já,\" odpověděla tato; „nyní jest to něco\nzcela jiného; kdo mohl předvídáti takovou změnu všech\nvěcí, kdo mohl tušiti, že vstoupí divadlo na místo ko-\nstela. Je-li však již uzavřeno, že hudba budoucnost\nsvou na jevišti hledati má, chci ji i sem následovali.\nAno, již myšlenka, že by zde v Gothě jiná obecenstvo\na dvůr svým zpěvem vyrážela, přichází mi jako ďábel-\nský posměch. To bych nepřežila.\"\n„Já ale to nesnesu, že jiný zde žiti bude, co já\nnašil,\" navrhl Benda; „převýšen býti člověkem, jenž\nse sem jen vedral a mou důvěru v něho oklamal, jest\nmi nesnesitelné. Požádám o propuštění.\"\n„Upokoj se, milý bratře,\" odvětila na to paní Ha-\ntašová, „ještě jsme tak daleko nepokročili. Y tom\nokamžení půjdu k vévodovi. Upomenu ho na to, co\njsme mu jedenkráte byli; ty se máš státi ředitelem a\njá budu první zpěvkyní u nové opery a staré dobré\nčasy pro nás zase se navrátiti mají.\"\nNadarmo zdržoval Hataš svou paní od jejího před-\nsevzetí. Rychle se ustrojivší, odebrala se na zámek.\nDomnívala se účinku jista býti, ale přehlídla při tom tu\nmaličkost, že časy od ní také již přirozených daní byly\npožádaly.\nVstoupivší v zámku do předsíně, aby zde očeká-\nvala, až vévoda jí dovolí předstoupiti, setkala se tam\ns mladou krásnou ženou v podivném oděvu. Komorní\nji velmi zdvořile vedl do přijímacího pokoje vévody, a\nnavrátiv se, řekl paní Hatašové: „To byla nová operní\nzpěvkyně, jež od Jeho Jasnosti na\nrok engažována jest. Jeho Jasnost lituje, že paní Ha-\ntašovou dnes slyšeti nemůže.\"\nRozhořčena spěchala paní Hatašová do svého bytu,\nkde v slzích změnu svého osudu oželovala.\nVečer prvního představení se přibližoval. Celý\nden mluvilo se jen o řediteli Schweitzeru, jehož na-\nmáhání se to poštěstilo, nejlepších sil nabýti a o paní\nGranoni-ové, kterou již velká pověst předcházela. Ha-\ntašová nechtěla, aby muž její tento večír v orchestru\nsvé místo zaujal, žádala od něho, aby se pro dnešek\nnemocným ohlásil; avšak povážlivý muž zprotivil se\njejímu návrhu, upozorňuje ji na to, že nemilost vévo-\ndova by jim a jejím dětem velmi uškoditi mohla.\nPaní Hatašová seděla toho večera zcela v zádu\nv loži; nezdálo se jí to ani možné, že by Granoni—ová\núspěchu dosáhnouti mohla.\nAvšak ona se sklamala. Granoni-ová dosáhla ne-\nslýchaného úspěchu. Málo kterým to napadlo, ji sro-\nvnávati s Hatašovou, jelikož každá v zcela jiných okol-\nnostech zpívala, tak že srovnávání ani lehké nebylo;\na jestli snad také někteří ze starších znalců nad tím\nhlavou kroutili; obecenstvo bylo v celku rozehřáto\na těšilo se, nad tím veřejně své nadšení na jevo dáti.\nHatašové však byl hluk a volání nesnesitelné. Nikdy\nnebyla toho účastna, jelikož veřejně toliko v kostele a\nmimo to v dvorních koncertech zpívala, kdež zalíbení\nledva z několik pochvalných slov aneb z nějakého\ndaru pozůstávalo. Ku konci opery přišlo jí tak zle, že\njen velkým namáháním až do konce setrvati mohla. Pak\nspěchala domů, cítíc se ponejprv ve svém životě velmi\nnešťastnou. Druhého dne se ještě ke všemu dozvěděti\nmusela, že vévoda po představení na jeviště přišel,\nkdež se s paní Granoni-ovou dlouho vyrážel, jakož i\nže dnes od něho drahocenný démantový prsten darem\nobdržela.\nAvšak hvězda Hatašina ještě zcela nezašla, a do-\nbrá pověst o ní, již si vším právem dobyla, zůstala jí.\nčasto ještě zpívala v dvorních koncertech, a všichni\nznalci ji mnohem výše nad Granoni-ovou vznášeli. Ne-\nmohla však předce hlodavé svědomí uspokojili, že si\nsvůj osud sama zavinila. Kdyby se byla dříve se svým\nbratrem spojila, byla by jemu a sobě všechny triumfy\nzpůsobila, jichž teď dvě osoby účastny byly, jichž umě-\nlecká znamenitost dle jejího náhledu za pranic nestála."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"\n(Pokrač.) V nádherném saloně letního zámku u Fontai-\nnebleau dlí paní z Latonr (bývalá Madelaina, žena po-\nstiliona Chapelou), nyní dle prorokování starého ovčáka\nurozená paní a těší se na příchod svého manžela, jemuž\nse pomstiti hodlá, že ji po celých dlouhých deset let\nopustil. Postilion Chapelou pod jmenem St. Phar, první\ntenorista královské opery, neví však, že by jeho žena\npaní z Latour - opět jeho milenkou byla. Z jejího za-\ndumání vytrhne ji komorná, příchod markýze z Corcy\noznamujíc. Markýz, kterýž též paní z Latour, miluje po-\nžádá ji, by se stala chotí jeho , však v tom oznamuje\nkomorná příchod zpěváků, Markýz jest mrzut, že opět\nprosba jeho se neuskutečnila. Všichni se odstraní a zpě-\nváci a po malé chvilce markýz vejdou. Markýz se těší,\nže své milence přemilé vyražení poskytne, však jaká\nouzkost jej obklíčí, an zpěváci dokonce zpívati nechtí.\nMarkýz je prosí, slibuje však nadarmo, zpěváci zůstá-\nvají na svém že ochraptili, o čemž se i konečně i\nmarkýz přesvědčí. Markýz naříká, domnívaje se že láska\njeho k paní z Latour jest zrušena. St. Phar, jež jméno\nmajitelky tohoto zámku uslyší a v něm pozná jméno své\nmilenky, se konečně uvolí zpívati a všichni se rozejdou\nk hlučné hostině, toliko St. Phar a brzy na to paní z La-\ntour zůstanou. St. Phar vyzná jí lásku, kterouž ona\nopětuje, ba ještě tuto hodinu chce jej za manžela po-\njmouti. V tom přikvapí sem Alcidor , první chorista krá-\nlovské opery, bývalý Biju kovář z Lojumeau a odevzdává\nSt. Pharovi list. St. Phar čte a zbledne. Pani z Latour\nptá se po příčině jeho leknutí, a chtíc se očitě přesvědčit,\nvezme mu list zu ruky, v němž mu Madelaine píše, že\njej očekává již po dlouhých deset let, a vytýká mu jeho\nnevěrnost. Paní z Latour, od níž list tento přichází, ptá\nse jej smutnou tváří, jeli již ženat. Však St. Phar po-\nmocí Alcídora zapřou všechno. Paní z Latour jásá v duchu,\nže pomsta se ji šťastně podařila a odvede milence k oltáři;\nMarkýz, kterýž slavnosti přítomen jest, přísahá pomstu\nSt. Pharovi, svému sokovi. Za malou chvilku zazní zvo-\nnek z blízké kaple a St. Phar s paní z Latour jsou na\ncelý věk života spojeni svazkem manželským. (11. dějství.)\n(Dokončení.)\nPan Wachtel, člen dvorní opery v Kasselu,\nvystoupil v Novoměstském divadle juž třikráte a vzbu-\ndil svým ve výši překrásným orgánem velké sensací. Dne\n1♦ Lipna vystoupil co Vilém Tell, dne 3. t. m. co\nRaul v Hugenottech a dne 7. co Postillion z Lon-\njumeau. Ačkoliv všechny tyto partie výtečně provedl,\nnedá se upříti, že v Postillionu skutečně pravý triumf\nslavil. Jeho jarý, ve výši mile zvučný a objemný orgán,\njeho živá hra a dramatický přednes získaly mu juž\nv první partii přízeň velmi četného obecenstva, avšak\nv Postillionu dělal v pravém smyslu slova „furore.\" Nej-\nhlavnější pochvaly dosáhl p. Wachtel, když v závratné výši\nvysoké D zapěl. Dnes vystoupí týž umělec v „Bílé\npaní.tt\nZdatný skladatel pan Hynek Vojáček, jehož\nouvertura k oslavení plnoletosti i nástupce Ruského první\ncenou odměněna byla, přibyl sem z Petrohradu a odebral se\ntyto dni k svým rodičům na Moravu. Pan Vojáček vydá\nzde nákladem Kristofa a Kuhé písně českoslovanské\npro tři hlasy uspořádané, které milovníkům zpěvu a zpě-\nváckým spolkům zajisté vítány budou.\nNás krajan, pan Polák, clen Krakovské opery,\nje nyní u dvorní opery v Brunsviku se značným platem\nengažován.\nMladistvý houslista, pan Ant. Proksch, absol-\nvovaný žák Pražského konservatoria, zemřel dne 2. t. m.\nv Liberci. Pan Proksch byl nadějný umělec a spolužák\nzesnulého houslisty Baus e.\nValné shromáždění sboru k vystavění českého\nnárodního divadla odbývalo se v sobotu dne 7. Lipna,\nZe zprávy o působení výboru dotčeného sboru od 9.\nkvětna 1853 až do 6. května 1860, kteráž v sobotu ve\nvalném shromáždění od dra. Riegra přednesena byla,\nvysvítá, jak subskripce pokračovala. Uhrn všech posavad\nsubskribovaných příspěvků obnášel 105.860 zl. 15 kr. a\núhrn až dosud zaplacených 61.163 zl. 96 kr, Nynější\nstav jmění sboru sestává po odražení všech ostatních vý-\nloh z místa stavebního, za 45.000 zl. stř. zakoupeného,\nas přiražením ouroků za lhůtové zapravení nedoplacené\nkupní ceny v celku nákladem 47.000 zl. stř. co jmění\nvydobytého, na němž se nachází bývalý solný, nyní uhelný\nsklad, za roční činži 500 zl. stř. a se svobodným místem\nza 20 zl. stř. ročně k skládání dříví stavebního proria-\njatým; konečně ze 3294 zl. 66 kr. r. c. v hotovosti mimo\njiné náležitosti. Mezi jiným uzavřeno nejprvé v odbýva-\nném shromáždění, aby se některé články stanov, ktere\npodniknutí v cestě stojí, odstranily a k ucelu tornu po-\ntřebné kroky učinily, dále aby se česká šlechta ještě\njednou co nejuctivěji k účastenství v založení národního\ndivadla vyzvala, a naposledy nejméně ve třech měsících\nk volení nového výboru se přikročilo. K poznamenání\np. dra. Cupra, že v předložené zprávě ze sešlých se\npeněz 61.163 zl. více než 10.000 zl. vykázáno není,\nuzavřelo se důkladnější přehlídnutí předložených ouctů i\nvoleni pánové ouctový rada v c. k. státním oučetnictví a\ndr. Čupr za přehližitele ouctů ad acium. Naposledy zvo-\nlili se na, místo oudů zemřelých 4 noví (prozatímní) čle-\nnové výboru, totiž JUDr. Brauner 26, dr. Čupr 17, red.\nMikovec 14 a ouctový rada Storch 11 hlasy. Shromá-\nždění bylo velmi četné.\nVýbor ředitelství humanistické hudební\njednoty uzavřel začátkem budoucího školního roku 30\nchlapců v stáří od 10—14 let zdarma vyuciti pianu\na theorii hudby. Žádosti necht se zadají do posledního\nčervence u ředitelství též jednoty (č. 364—1).\n\nZ Budědojovic. (Dokonč.) Pro budoucnost můžeme\nteď silné naděje stavětí, že se i na venkově hudba\nkostelní, obzvláštně pak hra na varhany znamenitě po-\nzdvihne, neboť učitelové vystupující z ústavů vzdělávacích"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.7", "texte": "nesou s sebou přece poněkud dobré varhanické vědomosti\na sběhlosti, poněvadž se dle vynesení c. k. slav. mini-\nsterstva musí v kursu hudbě uěiti, ba ani mladíci, prvních\nzákladň nemající, se nepřijímají. Naše pádagogie ciní\nrovněž což možného. Varhaník na hlavním chrámu, p.\nK. Lap áček, bývalý žák Pražské varhanické školy pod\nR. Futerereni, jest učitelem varhan a hudby vůbec a pod\nvedením jeho čekatelově skoro každou neděli a svátek\nv piaristském kostele figurální mši provozují. Z posled-\nních provedení jmenuju pak mši do R. od Haydna (Be-\nnedictus Organo solo), pak Fuhrerovy sváteční mše do\nEs, do C, do R, z nichž mše do B výborně vypadla.\nZpěvu sborovému ucí zasloužilý p. Kógler a mimo\nmnohá rozmanitá kvartetta byly i větší skladby provedeny;\njmenovitě mše do Es-dur od T. Haslingera a mše do\nC-dur od J. Otty. Velmi často slýcháme kostelní ctvero-\nzpěvy v chrámu piaristském od žáků gymnasia, pod říze-\nním gynmasialního učitele zpěvu, pana Jos. Eila. Dne\n15. června proveden byl při pohřbu smuteční sbor do\nC-inoll od Nes vad by, příloha to k loňskému Daliboru.\nMěstská hudební kapella baví nás v zahradě u „zelené\nratolesti\" častokráte v týhodnu pěknými novými kompo-\nsicemi. Před nedávnem koncertovala zde rodina Schwandt-\nnerova ze Švýcar zpěvem, hudbou na citeru a housle, ale\nnezdá se, že velikého úspěchu koncerty její došly.\nv\n(?) Z Caslavi. (Produkce zpěváckého spolku a\nhudební kapella.) Dne 29. předešlého měsíce odbý-\nvala se první produkce našeho zpěváckého\nspolku, který sestávajíc z 18 oucinkujících oudů, po-\nžadavkům obecenstva dosti zadost učinil 5 byloby žádouc-\nno, by se někteří pánové spoluúcinkovat nestyděli. Dou-\nfáme však, že při druhé produkci, která se každou po-\nslední sobotu v měsíci odbývati bude, se více účinkují-\ncích oudů přivtělí ! Díky ale oněm přispívajícím členům\nza tak hojnou a ochotnou podporu. Máme za to, že\nžádnému skromného platu líto nebude, když tou malou\nčástkou měsíčně přispěje. Nebo kde zpěv český jásá, tam\nse jistě národnost oslavuje a duch obveseluje. Pii\nté produkcí se zpívaly: Hymna národní dle Haydna,\npotom dále Heslo a Přivítání, sbory od Jelena. My\nčeští mánové, sbor od Jelena. Lovecká. Plaché dív-\nčiny, od Horáka, a tři německé skladby. Mezi je-\ndnotlivými zpěvy provozovala zdejší kapella mnohé hu-\ndební skladby řízením činného p. Josefa Krejčího, která\nctěné obecenstvo svým rázným a správným povedením\ntak roznítila, že se ouvertura „Figarova svatba\" od\nMozarta opakovat musela ; díky mu za jeho přicinlívost\nKonečně podotknouti musíme, že hudebníci dechových\nnástrojů na pokyny p. kapelníka málo dbají a se málo\npři změně piana minii; snad je tato zpráva pohne!\nZ Hlinská. (Mše Zvonařova. Varhany. Hudební\nsbor.) Mlčením pomina obyčejná provádění známých\nmší, kteréž každý svátek a každou neděli slýcháme,\ns radostí podávám zprávu o mši Zvonařově ke cti\nCyr i 11 a a Meth o d a složené, anaž se ten den zde\nponejprv prováděla. Skladba tato jest v pravdě ne-\njenom důstojná co skladba kostelní, alebrž též v pravém\nsmyslu skladba národní, česká. O velebnosti staro-\nčeských zpěvů kostelních šířiti slov, bylo by marné;\njakž by nedojmula skladba tato, jsouc hlavně na ony mo-\ntivy založena? Česká slova a česká hudba, sestavena [\nv\njsouc od znatele, jakž by nehnula Cechem ? u pro-\nvedení skladby té se musíme chvaluě vyšlo viti. Zpíváno\nslušně, i doprovázení varhanami musíme chválili, jen\nkdyby byly uznaly svou podřaděnost zpěvu v skladbě\ntéto, hlavně pak uvázímeli, že až dosud postonávají\nna staré roztluěenosti. Kdy se as přede nad nimi ruka\nlékaře varhaníka ustrne! ? V pravdě však musím e\nžeieti, že zdejší poměry a obmezený počet zpěváků ne-\ndovolují, aby ve jmenované mši vytknutý a k celku\nuutoý rozdíl sborů menších a větších žádoucně vyzna-\nčen byl. Tak nám bylo okusili pouze dojem čá-\nstečný. Kéž by Izelo panu řediteli chóru, jehož píli a\nchvalné snažení povždy oceňujeme, podobnými skladbami\ni dále a častěji pobouzeti a pěstovati náboženského ducha!\nOpět jsme poznali pravdu slov, že i hudba jest řeci\nnárodní podobna, jako tato tak i ona, je-li národní, hne\ncity a vyvodí pocit přilnulosti. Velebné zvuky hudby\ndoprovázené posvátnými slovy mateřciny velebné, po-\nsvátné plodí v srdcích pocity. Svým časem jsme se\nvícekráte o zdejším spolku pro hudbu příležitostní\na zamýšleném jeho výletu zmínili. Musíme podotknouti,\nže se ze svého výletu navrátil. Výsledek pokud hmotně\nměřen býti může, byl dobrý a chvalný. Navštívili všechny\nokolní i vzdálenější města, a příčinou brzkého návratu\nbyly rodinné poměry. Dle doslechu obmýšlí prý se na\npřes rok na delší cas do Rus vydath Doufáme, že by\nf v\nse jim tam lépe než u nás mohlo dařiti, neboť v Ce-\nchách spolek podobný nosí dříví do lesa. Každá česká\nv\nves má své hudebníky, v Cechách není hudebník vzác-\nnost. Jinak to 11. p. v Němcích vypadá. Co se pokroku\nneb schopnosti jich dotýce, nemožno nám určitě souditi,\nneboť jsme až posud neslyšeli jejich hru. Před ne-\ndávnem dávali zdejší pp. ochotníci Doktora Fausta do-\nmácí čepičku. Náležející i vložené zpěvy byly p. Sekerou\nv f 1 *v\na Štýrským i slec. Štýrskou výtečně provedeny;\npřáli bychom si, kdyby i dále kde možno vhodně vlože-\nženýmí zpěvy nás bavili. Nemožno nám opomenout, že\nmáli zpěv úplné platnosti nabýti, musí též doprovázení\nslušné býti. Huiba v divadle až dosud potřebě této ne-\nvyhověla. Nemožno nám urciti co toho příčina, že ji-\nnak obeznalí hudebníci při takové příležitosti s taktem\na tempem stale musí bojovati. Ctverzpěvy zachová-\nvají k naší lítosti tvrdošíjně mlčenlivost. Kdy as se\nopět probudí ?\n(A. V—b.) Z Pardubic. (Kostelní hudba.\nP. Janda. K. Jiříčka sbírka národních písní. P.\nMužík. Vojenská kapella.) Dne 7. června na sla-\nvnostní den Božího Těla provozovala se v děkanském\nchrámu Páně výtečná mše do A-dur od Fiihrera, místo\ngraduale nový ctve rozpěv pro mužské hlasy od\nFrant. Jandy a offertorium, též nová skladba pro dva\ntenory a basso od Zin ke, vojenského kapelníka od hu-\nsaru. Především musím podotknouti, že by tak uhlazená,\ndokonalá a cistě provedená chrámová hudba mnohým\nkurům Pražským ke cti sloužila a skutečně každý\ndíl mše byl tak zdařile proveden, že nejen pan ředitel,\nnýbrž i všichni spoluúcinkující páni za své přičinění\nvšeobecnou chválu zasluhují. Odpoledne téhož dne do-\nstalo se nám krásného vyražení. Pánové Schulle, Klika,\nJanda a Kučera přednášeli několik národních písní a byli\nchválou poctěni. Pan Schulle, c. k. respicient, má vysoký\na zvučný tenor, jen že potřebuje školy a vytříbení."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.8", "texte": "Pan Janda ma silnyí a příjemný baryton a obírá se\nnyní skládáním písni jak kostelních tak i světských\nv duchu národním a osvědčuje pěkné nadání v oborech\ntěchto. Při té příležitosti musím se chval ně zmíniti o\nzdejším panu Karlu Jiříčku, kterýž velký milovník a\npodporovatel hudby, zvlášť ale zpěvu národního jest a jenž\nsám vlastnoručně sobě jeden tisíc a devět set ná-\nrodních písní opsal, znichžto bezpochyby i některé málo\nznámy budou. V příští neděli byl zase na zeleném před-\nměstí průvod držán. Při teto slavnosti se provozovala\nv chráme u sv. Jana ms e od Karla Pitsc he, graduale\n(mužsky cUeiozpev) od Alb. Maska a offertorium pro\nbass a altoviola (solo) od Spohra. Mše byla dobře pro-\nvedena, graduale s citem zpíváno a offertoriu dodal p.\nF. Janda vyznamnej platnosti. Jaksi s trudnou\nmysli dokládám, ze to byla poslední funkce, kterouž pan\njeditel kuru p. Kučera odbýval. Vzdal se nyní úřadu\nsvého a dne 12. června odevzdal na to při slavné kněž-\nské a světské komissi hudební nástroje p. Mužíkovi,\nučiteli na divcí škole v Pardubicích. Jsem dychtiv, jak\ntento bude s taktovkou zacházeti a hudbu pěstovati. Hudby\nv Boží přírodě užíváme dosti, neb nedávno hrála vojen-\nská kapela osm kusu v krásné, v anglickém vkusu\nnově založené zahradě pana Lorence, pak na to za\ntýden uspoiadal zdejší plukovník husaru p. baron z Baseli\nna Kuněitcké Hoře hudební zabavu, při kteréž vojen-\nská kapela osm kusu přednesla. Nejvíce se líbila ouver-\ntura „Tannháuser\" a pak potpouri od kapelníka Zinke.\nTéž při pobytu J. cis. V. pana arciknížete Albrechta,\nkteiy naši posádku prohlížel, byla velká serenáda uspo-\niadana a pan kapelník došel velké pochvaly.\n(XY.) Z Pardubic. (Výlet na Kunětickou Horu.)\nDne 1. července udělal Chrudimský a Pardubský zpě-\nváčky zbor (pravím úmyslně zbor, proto že v Chru-\ndimi ani v Pardubicích zpěvácký spolek není!) pospolu\nvýlet na blízkou, romanticky položenou zříceninu\nnětickou Horu.\" 0 jedné hodině v poledne zavítali\nzpěváci z Chrudimi do našeho města, doprovázeni jsouce\nasi 20 kočáry vybraného obyvatelstva Chrudimského,\nkdež je naši zpěváci na zeleném předměstí vřele přivítali,\nfu dobu zrovna pršelo, proto celá společnost uzavřela\nkrásny sal „Odeon\" v hostinci „na Veselce\" navštíviti.\nLedva ze uplynulo pul hodiny, nebe se krásně vyjasnilo\na vse spěchalo v uprku při horkých paprscích slunečních\nk fíore Kuneticke. Počasí bylo nestálé, neb do 2 hodin\nodpoledne pršelo as osmkráte a zase přestalo; přece ale\nna velkém dvoře, na předsíni, ve prostranném sále Kuně-\ntickém množství lidu ze vsecli stran se jen hemžilo. Ve\n4 hodiny zadali zpěváci Chrudimští první zbor: „Na\nvlast\" od Skroupa pě!i, pak zazněly hlasy Pardu-\nbické zborem: „Co sluje Čechům domovem\" od Je-\nlena. Od Chrudimských zpěváků se nejvíce líbily kusy:\n„Váika\" od Arnošta Maška, pak „Die Ehre Gottes\" od\nBeethovena; od Pardubických pěvců se líbilo: „Dům\notcovský\" od V. Horáka a „Valčík\" od Vogla, a po-\nslední kus tak, že hlučně k opakování žádán byl. Tak\nuplynulo s nejvetší napnutostí a radostí pro přítomné jedno\nodpoledne, které se hned nezapomene; neb oba zbory si\nstatečný i srdečně počínaly. Jelikož někteří páni z na-\nšeho měsia pro nepohodlné povětří doma zůstali, požá-\ndali zdejší zbor zpěvácký, by tytéž kusy v některém\nsále pro dobrý ucel přednášel. Tento týden stalo se dle\npřání. Posléze musím něco potěšitelného sdělit!. 0 zpě-\nváčkem spolku, o kterémž se zde pochybovalo, že u\nnás navzdor mnohým a dobrým silám hned tak do ži-\nvota nevstoupí, mohu povědíti, že horlivý reální učitel\nP.^n Fv\" ?a 11 a energicky té myšlenky se chopil, a již\njiž zpěvačky spolek se vsí pecí do života uvádí. Posa-\nvade jest 24 clenu vlastnoručně podepsaných, kteří ke\nspolku přistoupiti chtějí. Zdař Bůh!\n(* \" Metlic© v faborsku. (Odpověd dopisovateli\nz laboia \\ cisle 17.) V Daliboru cis. 17. praví p. do-\npisovatel z Tábora, že hudba v Táboře a okolí klesá.\nNechci ovšem upírati, že tu a onde hudba tak nekvěte,\njak by kvésti mohla! Nic méně však tvrditi musím, že\nv Táboře, v tomto světoznámém městě Žižky, ještě dosud\numem hudební horlivé se pěstuje. Jsou tam výtečné\ndiíetanlky, n. p. slečny c. k. státního zástupitele, p. Gam-\nsenberga, slečna c. k. okresního adjunkta p. Rau-\nsch era a jiných více. Co se okolí Tábora dotýce, na-\nlézají se tam zdatní a správní hudebníci, n. p, p. V. Vac e k,\nučitel v Hrobech a jeho syn Raimund učitel v Radoníně,\np. J, a bulka, učitel v Mladé Vožici, atd. Co p. dopiso-\nV?tel 0 Cho^ovinóch pověděl, není podstatné a odůvod-\nlamní učitel jest ovšem stařec neduživý, avšak\nbodrý. Prožilť celou kapitulací svědomitě ve školství a\nvycvičil mladíky, z nichzto se později důkladní učitelové\nstali. Tak n. p. uvedeme p. Hejdu, učitele v Měšicích,\np. Mele nu, učitele v Dírném, p. Petru, učitele v Dlouhé\nLhotě. Všichni lito vychovavateíé mládeže zajisté mi\ndosvědčí, že p. učitel Chotovinský spokojenost ob-\nčanu požívá a hudbu i nyní se svými statnými pod-\nuciteli pestuje. Pii navsteve mé v Chotovinách uzřel\njsem tam in lady sbor hudebníkův; avšak i star-\nších hudebních sil se tain nalézá. Ostatně vím jistě,\nže se mnohý p. poducitel v Chotovinách hudbě výtečně\nod p. učitele naučil. Nuže, p. dopisovateli, řekněte, zdali\ntomu není tak ? Co se starých, roztlučených trub týká,\ntu ovšem pravdivý výrok p. dopisovatele stvrzuji, i s tím\nsouhlasím, že by tam více nástrojů býti mohlo, ale odkud\nje vzíti? Pane dopisovateli! dejte p/ uěiteli Chotovinské-\nmu radu, jak si je opatřiti má. #) Doufám, že těchto\nněkolik slov postačí, aby čtenářstvo Dalibora posoudilo, na\nkteré straně pravda převládá.\n(S.) Ze Semil. (Produkce zpěváckého spolku.)\nNebude zajisté nikdo upírati, že hudba, zvláště ale zpěv,\nnáleží k nejmocnějším pákám života společného. Kým\nnepohne píseň zdařile přednesená, koho nerozhřeje sbor\nzvucných hlasů mužských?! O tom jsme se dne 27.\nčervna přesvědčili. Odbývala se totiž tohoto dne v ho-\nstinci u „Zeleného věnce\" první produkce zpěváckého\nspolku zdejšího. Posluchačů se sešlo hojně byli\nzde cizí i ze sousedních měst, jmenovitě z Nové Paky,\nVysokého a j. a všickni se zpěvem rozveselili. Všeobecné\npřání bylo: „Kéž takových večerů více lu A zajisté!\nCo krásnějšího nad zpěv nad zpěv český: unáší ducha\nv nadzemské kraje blaží, vlévá útěchu v srdce za-\nrmoucené. Jiní národové pějí krásně mistrně; od\n\n*) Rada je snadná! Patronátu přísluší dobré nástroje pro ko-\nstelní kůr zakoupili.\nS přílohou*"}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.9", "texte": "(Příloha.)\n*) Pro titule německých skladeb nemáme místa. Red.\n**) Vaše dopisy budou nám vítány. Red.\n\nv\nsrdce k srdci pěti dovede však jenom pravý Cech.\nProtož volám k drahým spolurodákům: „Bratři! pěstujte\nzpěv zpěv český ať naše luhy a háje jím oživnou\na cizinec pozná , že v zemi zpěvné v zemi České\njest; zřizujte spolky zpěvácké a mnohou mrzutou chvíli\nzaženete, mysl vyjasníte a ducha oživíte. Náš zpěvácký\nspolek netrvá dlouho; dokázalť ale již, seč dobrá vůle\na přičinění jest. Zpívaly se: dvě skladby německé od\nFr. Solle*). Vlastenka od Vojáčka (ze Záboje). Po-\nspolitá odPivody (z Dalibora). Žežulinka od Knittla.\nv\nNejlépe se líbily: Pospolitá a Žežulinka, kterážto zvláště\nvelikou sensaci způsobila, tak že ku konci ještě jeden-\nkráte se zpívati musela. Provedení všech těchto kusů\nbylo zdařilé ana poprvé překvapující. Pan ředitel\nsi získal o zásluhu více. Zpěváci byli ku konci hlučnou\npochvalou a mnoha věnci , z bílých a červených růží\n(národní barvy) odměněni. Dne 29. června se provo-\nzovala v zdejším chrámu Páně slavná mše Haydenova\ndo D-mol, při kteréž spolek spoluúčinkovah Byly též\ndva čtverozpěvy co Graduale a Offertorium zpívány.\nDejž Bůh spolku tomuto zdaru a zniku.\nJ. B**) Ze Slaného- (Zpěvácký spolek a jeho pro-\ndukce.) Dlouho jsme u nás pohřešovali, čemu v mnohých\njiných a snad menších městech dávno se již těší. Míním\nzpěvácký spolek. K radosti všech příznivců hudby\nvubec a zpěvu zvláště vyznati musím, že již mezera tato\nvyplněna, jelikož brzo po povzbuzení v Lumíru sjedno-\ntivše se pp.učitele a uřadníci položili základ k tomuto\nšlechetnému podniknutí. Nepřipraveni k tomu nebyli, ne-\nboť již dávno před tím častěji se scházejíce, zpívávali,\nzaopatřivše si takto dosti znamenitou sbírku čtverozpěvů,\novšem starších. Než i k novým si dopomohli předplacením\nse na Záboje. Toliko litovati jest, že ač dávno již\nzadáno, posaváde potrvzení od politického úřadu nepřišlo.\nNicméně nepřestávají naši zpěváci se cvičiti, a již po\ndvakrate měli jsme příležitost slyšeti dobře provedené čtve-\na to v Sternbergu a ve Mšeně. Co nevidět usly-\nšíme krásný sbor „Náš zpěv\" od Pally, a j. v., jmenovitě\nze Zaboje. Co bylo ve Mšeně 1. července vřele přijato,\njak se pamatuji, jest „Zpěv mansv českých, Marné vý-\nstrahy, Zvonky, Kde domov můj, Cestování.\" Mezi tím\nslyšeli jsme též několikero jněmeckých. Přálbych ce-\nlému tomuto mladistvému spolku svornost nejen na ja-\nzyku ale iv srdcích všech podnikatelů, pak vytrvalost,\naby neupustili více od dobré myšlénky této. Možno-li\ncosi podobného provésti jinde, možno tím spíše u nás;\nneboť takovým krásným nadáním se honosí málo které\nměsto, jako naše, totiž veřejnou hudební školou. Není\nsice tak uzpůsobena, jak by býti měla, zbývá mnoho co\npřáti, ale předce jest. 0 této jakož i o hudbě chrámové\nbych s dovolením promluvil budoucně.\n\nBrusel. Znamenitý virtuos na housle Beriot, jehožto\nškola za nejlepší se považuje, vrátil se z Petro-\nhradu sem a komponuje operu.\nLondýn, Horvatský tenorista pan Steger (Stažič),\njest od ředitele Lumleye zde na tři leta engažován. Do-\nstane 25.000 tolarů ročního platu.\nPetrohrad. Normální francouzská ladička bude\nod 1. září t. r. u zdejších c. orkestrů zavedena.\n(N. N.) Ze Záhřebu. (Hudební ústav p. C. Vinaře.)\nZ počátku budoucího školního roku otevře se zde sou-\nkromý ústav pro piano a zpěv, kde se bude\nbráti zvláštní ohled na rozvin horvátského národ-\nního pění zvlášť, a horvátské hudby vůbec. Tato\nzpráva nás velmi potěšila, jelikož už ode dávna cítíme\nnevyhnutelnou potřebu takového ústavu, kde by mohl živel\nnárodní hudby se rozvíjeti a kvésti. Od smrti našeho\nLizinského neučinilo se pro naši národní hudbu ani\ndost málo, i těšíme se tedy z toho dost velice, že pan\nČeněk Vinař odhodlal se otevříti tento svůj hudební\nústav, ve kterém se jmenovitě naše národní hudba\npěstovati bude. Pan Vinař jest jeden z největších dů-\nkladnějších zdejších hudebníkův, kteří dobře theorii a\npraxi svého umění rozumějí, i kteří všemi sílami svými\no to usilují, aby hudba naše vykvetla. My jsme o\ntom z celé duše přesvědčeni, že se nemohl nikdo ucho *\npiti u nás více vážnějšího díla, jakož jest tento ústav,\nkterému tím větší budoucnost prorokujeme, čím větší\njsme horlivost a vřelou lásku pro rozvin Slovanského\numění ctěného pana podnikáte, rozeného Čecha poznali,\na se přesvědčili, že se v něm ohled bráti bude na naši\nhudbu a že i pilnější a svědomitější pan Vinař vypl-\núovati bude povinnosti své, od národu jemu svěřené.\nOd svých soukmenovců však doufáme, že ho všemi svými\nsílami hned z počátku podporovati budou, aby jeho ústav\ntak skvítati mohl, jak nám nevyhnutelně potřebno jest.\nUstav bude v domě pana Stankoviče na trhu Jelaciče.\n\nDur a moll.\n\n(K. M. z Webrů.) K. M. z Webrů byl jednou tázán, co\njest toho příčinou, že tak velký iozdíi mezi jeho a Rossiniovými\nskladbami jest. „Poněvadž,44 odpověděl Weber, „já skládám jak\nBůh chce, a Rossini, jak obecenstvo žádá.\n(lul. Schulhoff.) Když Schulhoff ve Vídni se zdržoval, dá-\nval tam také tak zvané noční koncerty, jež teprv o 10. ho-\ndině večír započaly. Když Schulhoff jednoho večera s A. Spinou,\nnakladatelem svých musíkalií, z koncertu domů jel, zastavil se\ns ním u hostince „Munsčh* k večeři. Vyšedše ± kočáru, zatáhli\nza zvonec, aby se jim otevřelo. Tu přišel k nim jistý Spinův\nznámý, řka: „Ale panové v tento čas nedostanete již žádnou\nvečeři.\" „Odpusťte,\" odpověděl mu Spina, „k tomuto účelu\njsem také již před koncertem večeři objednal.\" „Tedy si musí\nčlověk,u řekl onen žertovně, „k Schulhoffovým koncertům nejen\ntýden dříve sedadla ale i den napřed večeři objednati, nechceli\ndvakráte z prázdna odejiti.«\n\nListárna.\nPana dopis, v Buděj. „Záboj\" (6 sešitů) stojí\nv pranumeraění cestě 2 zl. 76 kr. s poštovní zásilkou.\nPanu Roh. v Králové Dvore. Zejtra obdržíte žá-\ndané sbory. Panu Nov. v B. Církvi. 0 provedení mše\nse nyní postaráme."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600710-01.1.10", "texte": "Kancelář pro překládání a opisování.\nEmanuel A. Meliš,\nmajitel kanceláře.\n(Václavské náměstí, v hostinci „U arcivévody Štěpána.)\nDosáhnuvše dekretem od 22. března 1860 č. 13864 od vysokého c. k. místodržitelstva povolení, ozna-\nmujeme tímto ctěnému P. T. obecenstvu otevření kanceláře, k jehož hojnému užívání uctivě zveme. Nový ústav\ntento jest samojedinký druhu svého a v založení svém přiměřenosti téměř nepřekonané. Jest to kancelář pro pře-\nkládáni a opisování v nejobsáhlejsím smyslu slova, který zajisté obecně cítěné potřebě vyhoví.\nZmíněný kancelář obstarává překlady věcí literárních a vůbec písemních všeho druhu z řeci\ncizých do jazyků domácích a z těchto do cizých, a jak se samo sebou rozumí, také překlady z jazyku slovanských\ndo německého a z němčiny do všech nářečí slovanských. Jsou-li originály nekorektní a chybné, postará se kan-\ncelář na požádání též o jích přiměřené stylistické opravení, pokud se obsah nevztahuje k aktům ouředním a\npokud se naznamenají věci, které se provésti mají. Obchodníkům a živnostníkům budou zde vítány zvláště překlady\nnávěští, adres, štítu a cenních lístků, opisování a překládání psaní a listů objednavacích; avšak\nčinnost kanceláře neobmezuje se pouze na věci obchodnické, nýbrž vztahuje se ina opisování a překládání druhu\nvšelikého, na př. brožurek, listin, žádostí, přednášek atd., i ručí kancelář za nejsprávnější obstarání, bud si\nv ohledu krasopisném, buď si v jazykovém anebo stylistickém. Zvláště pak obracíme zřetel milovníků hudby\nk řečenému ústavu, jenž jim poskytne dlouho postrádaných a často žádoucích výhod, jichž dosavadní nedostatek\něasto těžce byl cítěn. Opisy oblíbených kusů hudebních jsou zvláště na venkově potřebou, důležitým ale stává\nse objednání jich, kde se o řídké, málo známé a často cenné kusy hudební jedná, které nebyly bud ani tištěny, bud\nuž rozebrány jsou, a kdež není výhlídky na brzké otisknutí jich , jakž se to má jmenovitě s pracemi slavných hu-\ndebníků starších škol. Zpěvačkám a zpěvákům zajisté přijde vhod opisování operních partií, transponování\npísní, arií atd. • ústavům hudebním, pianistům, varhaníkům atd. opisy hudebních kusů; které jen v drahých sbír-\nkách se nalézají anebo kterých jednotlivě dostati nelzej ředitelům kůrů opisování kostelních skladeb tiskem\nnevyšlých. Hledíce k novějším výtvorům , podotýkáme co důležitost zvláště pro malé sbory hudební na venkově,\nže přijímá as nejlepšírn obstarává zmíněný kancelář aranžování jednoduchých hudebních kusů pro vícero ná-\nstrojů, ano i k žádosti pro celé orkestry. Venkovským kapellám vítány budou u př. ouvertury českých i slo-\nvanských skladatelů, u př. od V. Ambrose, B. Kittla, Blodka5 H. Vojáčka, Glinky atd., které dle jejich přání pro\nurčené nástroje aranžovati dáme.\n* ' \\\nJelikož vznik a zdar každého potřebám přiměřeného podniknutí závisí na účastenství podporujícím\nvzmáhání se jeho, kojíme se nadějí, že účastenství takového zmíněnému kanceláři tím spíše se dostane, an objem\nčinnosti jeho jest tak obsáhlý a přiměřený, jak veřejnému životu a ruchu i potřebám privátním v mnohých\nohledech vyhovující.\nBližších výmínek podá a práce do oboru jeho sáhající přijímá kancelář pro překládání a opisování\nna Václavském náměstí (koňském trhu), U arcivévody Štěpána, 1. poschodí přes dvůr, dvéře č. 33, od\nB—l2 hodin ráno a od 2—7 hodin odpoledne.\nP. T. páni objednavatelé na venkově se uctivě žádají, by dopisy své franko zasílali.\nV Praze, dne 10. Lipna 1860.\n\nP.T. pány odběratele, kteří jen na půl leta předplaceni jsou, žádáme uctivě, by své\npředplacení na ostatní čtvrtletí obnovivše udali, jaké prámie (zdaž podobiznu neb skladbu kostelní)\nžádají, by jim brzy odeslána byla. Podobizna Fr. Tu my je už hotova a bude se ku konci\ntéhož měsíce rozesílati. Kompletní exempláry na r, 1860 jsou ještě v zasobe a mohou se dostati."}]}