{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_sha256": "fbc8482d32bc64f2ed75a5c026b26d780208dfef8360f750177651dd0c8898e2", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/07/20_01/bmtnabd_1860-07-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[165]", "page_fin": "[165]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.1", "titre_corps": "Kancelář pro překládání a opisování jakož", "titre_sommaire": "Kancelář pro překládání a opisování jakož", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[165]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 205, "texte": "Kancelář pro překládání a opisování jakož\ni redakce Dalibora nachází se v hostinci u arcivévody\nŠtěpána přes dvůr, 1. poschodí, číslo\n33. Listy objednavací a dopisy na redakci\nnechť se franko sem zasílají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[165]", "page_fin": "[165]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.2", "titre_corps": "Zpév mlatcův", "titre_sommaire": "Zpév mlatcův", "signature_source": "F. A. Svatovský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[165]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.1", "debut_caractere": 1135, "fin_caractere_exclue": 1884, "texte": "Zpév mlatcův\nF. A. Svatovský.\n*)•\nChutě bratří pádným cepem\nhrachové ty na víchy,\nvrátný af nám nevymlátí\ns poklasným pak kožichy.\nKlepyty, klep, klepy ty klep,\nk pátru neste svižný cep.\nJak se krásně z lusků trolí\nhrách ten, že byl suchý rok,\nchutě bratří pádným cepem\ntaktu držte hezký krok.\nKlepyty klep, klepyty klep,\ntak má mužně chodit cep.\nTak ty cepy hovor vedly\nhlučně a zas po tichu,\nrekovní když mlátívali\nbratří druhdy z kalichu,\nKlepyty klep, klepyty klep,\ntak na přilby zvonil cep.\nChutě bratří pádným cepem\ns mužným v oku pohledem,\nnechť uvidí náš pan správec,\nmlátit že my dovedem.\nKlepyty klep, klepyty klep,\ntak dopadej k mlatu cep!\n*) Kdohy náin přiměřenou hudbu pro 4 mužské hlasy k této\nbásni zaslal, užijeme jí v „Záboji.u Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[165]", "page_fin": "166", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B -ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B -ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[165]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.1", "debut_caractere": 207, "fin_caractere_exclue": 1133, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B -ý.\n(Pokračování.)\nPozorují—li se plechové nástroje ve své původní\nzpůsobilosti, musí každý připustiti, že měly velmi irie-\nzerovitý tonosled (škálu). Tento nedůstatek byl příči-\nnou, že se už ode dávna mnohostranné přání projevo-\nvalo, by se k opravám a k vyplnění mezer čelilo. Po-\nkusy, v ohledu tomto učiněné, podaly sice utěšených,\navšak nedostatečných výsledků.\nJeden z nejstarších pokusů bude as ten, že se\npočátečný nástroj takto uspořádal. Strčilyt se totiž do\nsebe dvě rovnoběžné roury (trubky), jimižto se snadno\nŠoupati dalo. Tím se docílilo, že se roury tyto dle\npřání vyláhnouti neb zastrčiti daly.\nTakovýmto vytahováním rour u nástroje vyplnila\nse dle přání v půltonech mezera chrornaticky od jednoho\ntónu k druhému. Za tou příčinou bylo, když prázná\nmezera mezi prvními oběma C vyplněna býti měla, za-\npotřebí jedenáct takých půltonových tahů (prodloužení)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2756, "texte": "Zde poznamenali sluší, že půitony v hloubce co\ndo tahu, delšího prodloužení (vytahování) rour než\nY prvních délkách žádají.\nTo se zkoušelo na všech plechových nástrojích;\navšak při žádném nástroji nemělo to trvajícího výsledku,\nnež u posauny, jelikož se jí ze začátku pouze užívalo\nk chorálům, sestávajícím z dlouhých not neb z tako-\nvých, které se %dlouha přednášeti měly, Z té pří-\nčiny měl foukac dostatečný čas, vytahováním a zastrko-\nváním rour od jednoho tonu k druhému přijíti.\nPosauna s klapkami (Yentiltrompete) spočívá\ntéž na základě prodloužení, toliko s tím rozdílem, že\ntato juž v nástroji samém udělána jsou, co zatím u\npředešlé posauny s velkým namáháním a cvičením se\ndělati musejí.\nU nástrojů, u př. lesnic a polnic užívalo se jiné\nmelhody. Zavedla se %ména v ladění. Přiděialyf se\ntotiž celé pro sebe stávající prodloužené částky k ná-\nstroji, které se obloukem (Krurnmbogen) nazývaly, by\nse do jiného tónu pískali mohlo. Nástroj sám však\nměl jen vždy pouze přirozeně tony; chromatické škály\nnedalo se na něm vyvésti a foukac musel vždy značný\npočet takových oblouků při sobě nosili, by jich, jak to\nkus požadoval, s prospěchem užil *).\nFoukač na tenorovou a altovou posaunu vystačí\ns 1, 2, 3, 4, 5, 6 tahy v objemu tónu na svém\nnástroji; foukačům na bassovou posaunu je první oktava\njedenácti tahů nevyhnutně potřebná. Jelikož se nedá\nv celém provedení jedenáct tahů i co do zhotovení ná-\nstroje i co do provedení příliš krátkého ramena mysliti,\nzhotoveny jsou v pozdějším čase pro bass nástroje,\nkteréžto ve své poloze tónu o jednu kvartu neb kvintu\nníže leží, při čemž tahy 7., 8., 9., 10., 11. odpadnou.\nTím se též zvýšila a rozmnožila plnost a síla tónu ;\navšak zde zase tolik sluší podotknouti, že půltonové\ntahy ještě delšími se stávají. Za tou příčinou zdá se\ncesta od jednoho tónu k druhému mnohem vzdálenější.\nKlapky (Ventile) byly při svém povstání toliko\npro lesnici a polnici (trompetu) určeny. Lepší náhled\nvýtečníků uvedl je k všeobecné potřebě u posaun a to\nv rozsáhlé míře; neboť na takém to nástroji se rychle\nučilo as ním snadno zacházelo. Nástroje tyto jsou\nvšude rozšířeny, ano iv Itálii, v kolébce to hudby, mu-\nsela tažná posauna této ustoupili. To dosvědčují lidé\nz Itálie přišedší a nesmírný vývoz, jenž se s klapko-\nvými nástroji z Francie, Rakous do Itálie dělá.\nOstatně víme z jistého pramene, že bývali hrdi-\nnové hudebního umění, n. př. Rob. Fiihrer, Kunz, Lach-\nner, Karel Pitsch, Pixis, Fr. Škroup, V. Tomášek,\nTriebenseěj Div. Weber, Weigl, J. Vitásek a mnoho ji-\nných též uvedení klapkové posauny nakloněni a o\nuvedení její pečovali.\n(Pokračování.)\n*) Slavní mistrové hudebního umění dosahovali těmito ač ne-\núplnými prostředky a aniž by přílišné výše užívali, krá-\nsných a vznešených výsledků. Poz. red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "166", "page_fin": "167", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.2", "debut_caractere": 2758, "fin_caractere_exclue": 4939, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\nJak se páry v krápěje, a krápěje v praménky srá-\nžejí , tak srážejí se jednotlivé tóny, výrazy to citu,\nv písně. Člověk s těží tomu pudu odolá , aby si ve\nvyšších okamžicích života nezazpíval. „Zpěv jest za-\njisté, a jak Sušil v předmluvě k církevním hymnům\npraví, „zjev, výjev vnitřní radosti, vniterního smutku,\nvniterní lásky a naděje, slovem citův, jimiž duše\noplývá. A proto člověk oplývající citem mimoděk si\nzazpívá. Nevolky mu vzejde hudební myšlenka, on ji\nmusí vyslovit, aby sobě odlehčil. Bývá šťasten v tako-\nvém okamžení, pozapomíná, že jest obyvatelem lkajícího\núdolí, a jedná se mu v tom pádu málo o slovo. Vy-\nslovil co cítil, učinil svému pudu za dost, a více doká-\nzali nechtěl. Tvrzení toto se zdá být trochu smělé, a\npřec není bez důvodu. Jak často slyšíme zpívat bez\nvšeho slova? Domnívat se, že by si k zpěvu pohnutý\nk nápěvu jen slova myslil, jest příliš nepřirozené a\nnedá se to od lidu často při práci zpívajícího očekávat.\nVykonává on zpěv častokráte tak mechanicky, že při\nněm docela na jiné věci mysli.\npočíná. Chtěje své city jiným sděliti, vyjadřuje je slo-\nvem, a hledě jim většího výrazu i dojemnosti dáli, pojí\nse slovem tóny. Povstávají tak dva druhy písní; první\njsou zajisté ty nejlepší písně beze slov; druhé jsou písně\nv obyčejném smyslu slova. Že však člověk rád radost\ni žalost s jinými sdílí, vysvětlíme si také, že písní dru-\nhého druhu mnohem více stává, než prvního. Takovým\nzpůsobem povstávají národní písně vůbec.\nKaždý národ má své zpěvy národní; jakost a\nmnohost' jich závisí od toho, jak mnoho smyslu a lásky\npro hudbu národ má. Národ český jest od jakživa co\nhudby milovný znám, a jeho písně se potkávají všady\ns největším oučastenstvím, kdekoli se jen vyskytnou.\nMáme důkazy, že české písně národní získaly jak či-\nlého Fraucouze, tak vážného Angličana i přísného Teu-\ntona. Příčina toho leží zajisté ve zvláštním, nejčistší\nhudbu dýšícím rázu, a v každém ohledu pravé dokona-\nlosti. Činíť každá výborně zaokrouhlený celek, i vy-\nhovuje skoro každá nejvybroušenější krasochuti.\nJest docela přirozené, ptáme-li se po stáří a pů-\nvodci té neb oné písně, ne snad pro to, že by tím"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1931, "texte": "píseň větší ceny neb vážnosti nabyla, nýbrž z pouhé\nzvědavosti. Čí jest to, komu to sluší, kdo to vyrobil?\njsou skoro nejprvnější otázky, které klademe, když jsme\nněco viděli, co nás zaujalo. Tak také bychom rádi\nzvěděli, kdo tu neb onu dojímavou národní píseň a kdy\nji složil. Co se toho týče, myslím, že v tom naše\nzvědavost nikdy ukojena nebude. O tom by nás mohly\njen háje, role, louky a klidné chýžky vlasti naší zpra-\nvili. Ony byly svědkové, když písně povstávaly. Co\nse stáří písní národních týče, mužem skoro s jistotou\nříci, že velká část jich sotva trojí lidský věk přesahá.\nTvrdit, že by ony z pokolení na pokolení stále pře-\ncházely, nedá se ani mysliti, neřku-li odůvodnili. Po-\ndléhá zajisté píseň národní, abychom tak řekli, modě.\nKaždá povstane, trvá po čas, a bývá poodložena; jiná\nnastupuje na její místo* A v skutku jest to docela při-\nrozená věc. Kde v národu pro hudbu tolik smyslu a\nlásky, lze se nadíti, že on v skládání nových písní ne-\nustane. Domnívati se, že bude stále již známé přetře-\npávat, to by skoro slulo tvorčí sílu mu upírat; žádat,\naby je stále zachovával, bylo by tvoření zapovídat.\nMnohá píseň se ovšem dovedla po sta let udržet; jest\nto však výminka, která právě vyslovenému tvrzení není\nna ujmu. Avšak, kdyby všecky nám z Erbenovy sbírky\nznámé písně vysokým stářím honositi se nemohly, jest\npro to pro všecko přece jádro jejich starodávné. Jádro\nto jest vůbec povaha českého národa, která již od pra-\ndávných časů co jemná, outlocitná i outlomyslná, po-\ndajriá, pohyblivá i lehce unášelivá, jakož i časem vrt-\nkavá, neodhodlaná, však ale v zasazení se o důležité\nvěci vytrvalá i při stání na svém neústupná známa jest.\nNechť se mluví v našich časech o odrodění cokoli,\nosmělujeme se přec tvrdili, že se národ v hlavní po-\nvaze nezměnil. Tytéž vady a cnosti, jež na předcích\nsvých vidíme, shledáváme i nyní. Stejných poměrů\ns .předky, a uzříme, že povaha potomků tatáž jest,\n(Pakračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "167", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.5", "titre_corps": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť.", "titre_sommaire": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho postních zvlášť.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.3", "debut_caractere": 1933, "fin_caractere_exclue": 4605, "texte": "Slovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\n(Pokračování.)\nNyní začne soprán (chor) se slovy „Et resur-\nrexit lertia diea (a vstalí třetího dne) v Andante\ns jednoučárkovaným H, jež takřka dominantní akkord\nz E-moll představuje, ostatní hlasy ho následují po dvou\nčtvrtích. Tři slovích „secundum scripturasu (dle pí-\nsma) obrátí se skladatel z E-moll k paralellní Dur-\ntonině. Soprán (solo) pronese slova „et ascendit in\ncoeltwť (a vstoupil na nebesa) v osmičkových notách\nod jednoučárkovaného až k dvoučárkovanému g výstupu-\njíc, co zatím alt hned po první čtvrti, co soprán na-\nstoupil slova „sedet ad dexteram Patris\" (sedí na\npravici otce) v širokých notách pevně přednese.\nTenor přidruží se po jednom taktu se slovy „et\niterum venturus est cum gloria\" (a zase přijde v slávě)\nk tomu a bass následuje tenor taktéž po jednom taktu\nse slovy njudicare vivos et mortuos\" (soudit živé i\nmrtvé). Soprán začne na konci posledního sola, jež se\nod G-dur k G-dur übírá se slovy „cujus regni non\nerit finis\" (jehožto království věčně potrvá) a obrátí\nse opět k D-dur.\nKdyž byl soprán úplně skončil, vstoupí basš do\nE-moll se slovy „et in spiritum sanctum Dominům\"\n(a v ducha svatého Pána), načež alt a tenor po dvou\nčtvrtích současně vstoupí a v souměrném pohybování\nslova „et vivificantem, qui ex Patře Filioque pro-\ncedit\" (a oživujícího, jenž vychází od Otce i Syna) pro-\nnášejí. Mezi tím co tyto dva hlasy k zavírce se kloní,\nzačne soprán, z E-moll vycházeje se slovy „qui cum\nPatře et Filio\" (jenž s Otcem i s Synem), a übírá se\nku G-dur. Chor začne po ukončeném solu v tétéž tó-\nnině a přednese slova „simul adoratur et conglorificatur,\nqui locutus est per Prophetas, et unam sanctam catho-\nlicam et apostolicam ecclesiam\" (jemu zároveň se kla-\nníme a jeho spolu oslavujeme, jenž mluvil skrze pro-\nroky a jedinou svatou katolickou a apoštolskou církev).\nZde se dotýká tónin G-dur, D-dur, A-moll a C-\ndur. Odtud obrátí se tato chorová věta ku G-dur, kdež\núplnou závírku učiní. O tuto opírá se bezprostředně\nsolo sopránové a altové pronášejíc slova „confiteor u-\nňum baplisma in remissionem peccatorum\" (vy-\nznávám jeden křest na odpuštění hříchů). Modulatorní\nobrat jde z G-dur do H-moll. Chor vstoupí okamžitě,\nkdyž byl trojzvuk H-moll do stejnojmenného trojzvuku\nDur co dominanta z E-moll přešel, se slovy „et vitam\nventuri saeculi\" (a v život věčný) učiní poloviční zá-\nvírku, načež fugová exposice nastoupí, jež slovo „amen\"\npřevezme.\nVěta tato končí plagialní kadencí. Toto „Credo\"\nposkytuje badateli umění dostatečné příležitosti, by Fr.\nBrixiho v trojím ohledu obdivoval, totiž: co básnického\nskladatele, kontrapunktistu a věřícího křesťana.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "168", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.6", "titre_corps": "Z Odessy.", "titre_sommaire": "Z Odessy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.3", "debut_caractere": 4607, "fin_caractere_exclue": 4808, "texte": "Z Odessy.\n(Pokračování.)\n(O ústavech vůbec. Ustav paní Larchéové ap. Hepnera.\nCísařský dívčí ústav.)\nNaučných ústavů, jak to v každém větším městě\nbývá, stává též zde velmi mnoho a to jest co litovati,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4711, "texte": "že žádný veřejný hudebný ústav pro piano, zpěv, theorii\natd. naše Odessa nechová, tak že milovníci hudby neb\nmladí talentové poukázáni jsou toliko na privátní učitele.\nPředco však nahlídla se toho nutnost, zavést do vycho-\nvacích ústavů vyučování piana a zpěvu. První provedla\ntuto myšlenku rodilá Francouzska paní , která\njuž mnoho let v Odesse ústav svůj zřízený má. Jest\nto vychovací ústav pro děvčata, v němž se předměty\nliterní, inimo cvičení v rozličných jiných řečích, vyučují\nv jazyku francouzském. Co do hudby vzdělávají se tam\nchovanci ve hře na piano a v zpěvu. Zcela podobný\nústav tomuto zřídil si v Odesse jistý Němec ,\nvšak s tím rozdílem, že vyučování odbývá se vesměs\nv řeči německé.\nMnohem větší důležitosti a pěknějšího zařízení má\ndo sebe císařský dívčí ústav pod protektorstvím Její\nVel. cárovny matky. Ústav tento zřízen jest dle císař-\nského dívčího ústavu v Petrohradě, leží na předměstí\nMoldavance a budova, v níž se nachází, vyniká skvost-\nnou výstavností. Jest to veliký, dvoupatrový dům\ns přímým průčelím. V popředí nachází se krásná\nzahrada k procházkám na jaře. V zadním díle taktéž,\nvšak tato druhá vysázena jest akaciemi, a slouží pro\nhorké leto. Do domu vedou dvoje schody. Ačkoliv\nteprv pět let se v něm vyučuje, jest již 200 žákyň\npřijmuto, které za šest Jet, jež v ústavu tomto stráviti\nmusejí, honorár 1200 stř. rublů co plat jen za vyučo-\nvání složí, nebof šat a stravu zdarma požívají. Vyučování\nrozděleno jest na šest rokův čili tři třídy (třída trvá dvě\nleta), však doposud jest jich toliko pět a začátkem škol-\nního roku bude šestá zřízena. Žákyně se vždy ve třech\nletech přijímají a ve třech opět propouštějí, o čemž se\nke konci obšírněji zmíním; nyní však pozorujme jak\nkaždá třída pěkně zřízena. Ona má svou komnatu pro\nspaní (Dormitorium), jídelnu, tělocvičnu, tančírnu a sál\npro přijímání hostů (Empfangsaal), kde každý čtvrtek\na každou neděli rodičové neb přátelé své známé Scho-\nvánky tohoto ústavu u přítomnosti jedné z třídních dám\nnavštívili as ní rnluviti mohou. Předměty, kterým se\nzde vyučuje, jsou následující: ftečím učí se zde třem,\ntotiž: ruštině, franštině a němčině, v nichž se i některé\ndůležitější předměty přednášejí, jako: dějepisu rusky,\nfrancouzsky a německy, taktéž i zeměpisu. Mimo tyto\nzavedeno jest: krasopsaní, arithmetika, silozpyt (s ka-\nbinetem), přírodopis (s kabinetem), konečně náboženství,\ndle vyznání, v němž žačky vychovány byly. Učiteli ná-\nboženství katolického, protestantského neb jiného vyznání\nmusí se za vyučování zvláště platit. Od tohoto platu\nosvobozeni jsou toliko vychovanci ve východní řecko-\nslovanské víře. Mimo tanečního mistra a učitele tělo-\ncviku jest pro každý předmět gymnasialní profesor.\nMimo to má ústav tento svého inspektora, sekretáře,\noekonoma, který stojí pod dohlídkou Jeho Exc. gene-\nrála Orloje.\nKonečně vyučování piana a zpěvu jest důležitým\nfaktorem tohoto ústavu. Ve hře na piano cvičí pro-\nfesor Kalvic z Livonie, sestárlá již si.\na si. Ema Pfohlova*). Hůře jest již se zpěvem, neb\nNěmec Rulf nedá si všemožnou práci, by žákům svým\ndůkladně vše rozebral a mnohým špatným zvykům ve\nzpěvu je odnaučil. Horlivěji vyučuje Vlaška\nDále vydržuje ústav tento svého lékaře, který každý den\njej navštěvuje, vyplácí svou vlastní lékárnu a nemocnici,\nkdež tři dámy k opatrování churavých ustanoveny jsou.\nKonečně vykázán jest jeden veliký sal pro hudební zábavy\nneb společná cvičení Schovánek ústava ve hře s 18 krásnými\npiany. Každá třída stojí pod správou dvou třídních\ndám, z nichž jedna buď rozená Ruska, Němkyně i Fran-\ncouzska jest. Nazvíce pocházejí z Kuronie a Livonie,\nnadbaltických to provincií ruských, kdež Němci (šlechta)\na Lotyši (Letten), sprostší lid, vespolnč žijou. Co se\ntýče výhod, jakých ústav tento poskytuje, jsou zajisté\nnad očekávání, tak n. př. podrží každý služebník\na každá služka, jakož všechny třídní dámy a učitelové\npo 15 letech polovici své služby, po 25 letech celou\nslužbu jakožto pensí. Dále uděluje se potřebným dív-\nkám ústavu rozličná stipendia a j. v. Bych ukončila popsání\ntohoto vzorného ústavu, kterýž po Petrohradském snad\nprvním jest v Rusku, zmíním se ještě o přijímání a\npropouštění (absolvování) chovanců. Od sedmi rokův\nmohou se děvčata z řádných domův do c. dívčího ústavu\npřihlásili, kde v každé třídě dvě leta stráviti musejí.\nVždy po třech letech slaví se slavně vystoupení Scho-\nvánek posledního roku hudbou, tancem a jinými zába-\nvami. Odesská vojenská kapela hraje rozličné slav-\nnostní kusy po celý den v stavení samém. Na večer\npak odebeře se do některého z velkých tanečních sálů,\nkdež hlučný ples až do rána trvá a teprv druhého dne\nu večer končí celá slavnost, mimo koncert a jinou hu-\ndební neb divadelní zábavu, skvostnou hostinou.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "169", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.7", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.4", "debut_caractere": 4713, "fin_caractere_exclue": 5132, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\nI.\nGluck byl apoštolem nové hudby, byl jasnou hvě-\nzdou, jež se na hudebním obzoru objevivši novým, ja-\n\n*) Sleč. Emilie Pfohlova, rodilá Pražanka, routinovaná pianistka a\nžákyně pana prof. Blažka, byla poctěna deiší rozmhvou\nsJ. V. carem ruským Alexandrem 11., když v loni ústav\ntento navštívil, kterážto rozmluva se v naší rozmilé ma-\nteřštině odbývala. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4639, "texte": "nějším světlem pronikla veškeré prostory světa hu-\ndebního.\nSamoten započal dle starých vzorů pracovati, nabyv\nprvního hudebního vzdělání v naší staroslavné Praze.\nJeho první opery jsou Artaxerxes, Demetrius a pád\nGigantu a m. j. Jsou to práce jeho genia se zděděnými,\nzastaralými, podrytými formami školy italské. Uznávav\nnicotu jejich sám je zničil a poprvé k úžasu světa hu-\ndebního vystoupil co hlasatel nové hudby, jež měla\ndůstojně zastoupili místo mluvy vždy a všem srozu-\nmitelné.\nNavrátiv se z Kodaně ve Vídni se usadil a složil\nznamenitou operu „Orfeus a Euridike.44 Napnutost\nobecenstva sporem kapelníka Hasse a dvorního básníka\nMetastasia s mistrem rozjitřeného dosáhla nejvyššího\nstupně, když bylo oznámeno, že tato nová opera bude\ndávaná na den narozenin Isabelly, choti arcivévody Josefa,\nve dvorním divadle. Bylof mnoho u dvora i mezi lidem\nvypravováno o rozmanitých sporech a stranách, jež na\ndvoře povstaly. Obyčejně to bývá, má-li nová idea\nvstoupili v život a má-li bořit obyčeje a staré zvyky,\nže tu se všichni křečovitě vztyčují, kteřížto si uvykli\nhověli klidně a bezstarostně v stínu stromů ač vyhni-\nlých a vyšeptalých, namahajíee se zachovali pomníky\nminulosti, mnohdy i slávy své. Avšak nestává moci, ni\nsíly ve světě, jež by byla s to, jednou pojatou za vel-\nkou uznanou ideu před porodem zničili.\nGluckovi byl hlavní podporou tehdáž arcivévoda\nJosef. Bylf to soucit nakladatelů doby nové, Gluck\nměl se státi hudbě tím, čím se Josef 11. říši, lidu vůbec\nstal. Velké duchy poutá moc souzvučících citů a my-\nšlenek a pouto toto vzdoruje všem nájezdům.\nPřičiněním Josefa se stalo, že byly vyvráceny\nveškeré Metastasiem a jeho přívrženci roztrušované,\nmnohdy směšné, mnohdy i blbé pověsti. Maria Theresia,\njíž se předstíralo, že nová opera Gluckova jest proti-\nnáboženská, pohanská, Maria Theresia svolila k prove-\ndení opery a po Vídni ku nevoli Metastasistů se roznesla\nzpráva, že dvůr bude prvnímu provozování „Orfea a\nEuridiky44 přítomen. Tof bylo nové kouzlo pro Víde-\nňany, takové poměry mívají velkých půvabů. Každý po-\nzoroval, že se cos nevšedního připravuje, neboť od\ndávna nebyl před provozováním nové opery taký ruch\na taková živost ve všech kruzích. Gluck a Metastasio\nbyla hesla dne a pod prapory tyto se seřaďovalo ve-\nškeré obecenstvo.\nKdož by nebyl s napnuíostí očekával den, kdež\nměla být svedena nikoliv krvavá, ale tuhá bitva v dvor-\nním divadle na poli hudebním, kde se mělo rozhodnouti\no velikosti Gluckově, o velikosti jeho učení nad učením\ndosud stávajícím.\no\nII.\n„Hrabe Durazzo tedy určitě se vyslovil, že neu-\npustí od provozování Orfea?44 tázal se Gluck svého\npřítele básníka Calzabigiho.\n„Bohdá , tak pravil intendant na dotaz můj,4\" od-\npověděl tázaný, „bohdá, že i mně bude možná honositi se\njakousi zásluhou o hudbu doby nové, jejímž otcem Gluck\nnazván bude. S pýchou bude mi možná tvrditi, že já\njsem přispěl vsadili vavřín na hlavu mistrovu.44 Vyjádřiv\ntakto nevšední spokojenost nad Vaším novým plodem,\nmistře, propustil mne.44\n„O, nepravil jsem dobře, počínaje dílo pravdy,44\npravil zaníceně Gluck, „že nevymřelo dosud pokolení\npravdomyslných na zemi.44\n„Smítaje pestré hadry, rozmanité přívěsky, zá-\nhyby a řasy, jimiž téměř zakryty byly tvary ušlechtilé\nbohyně, jež nám od Boha co klenot velecenný udělena\nbyla, snažil jsem se podali světu obraz pravý, nezpi-\ntvořený mistrostavby této. Ijá jsem myslil, jako jistý\nastronom: „Bůh utvořil jednodušší hudbu, ne z jest\nhudba vaše.\" Hudbou svou podporuju a přivádím slova\na situace poesie k pravé platnosti a k dokonalému vý-\nznamu, aniž bych děj přerušoval, aneb bezpotřebnými\nnudnými okrasami ozdoboval. Vždy se mi vznášel obraz\ndobře a pravidelně kreslený, malovaný s přirozeným\nstřídáním světla a stínu, na něm se zdály osoby oži-\nvovati. Obrysem takovým musí býti báseň, slova; bar-\nvou je obživující, nikoliv však pitvořící, musí býti hudba.\nPoměr tento stal se mým měřítkem, mým vodítkem při\nkomponování.44\n„Mistře,44 podotkl ohnivě básník, „a na dráze té\njste zbudil úžas, úžas, jenž se podobá triumfu pravdy\nnade lží.44\n„Vy máte větší zásluhu o operu mou než já sám,\nvy jste podal zdařilé, velké kresby, já je jen maloval a\nmrtvolám ducha vdechnul.44\n„Vy jste tvůrce, já vám podal hmoty,44 odporoval\nCalzabigi.\n„Tak velkých výjevů nedosáhneme mými pro-\nstředky jednoduchými.\"\n„Dlátem,44 pravil básník, „vytvořil Apelles z ka-\nmene mistrovská díla svá.44\n„Ustaňte! Mohl bych se domnívati, že náležíte\nk třídě hnusných pochlebníků. Nepsal jsem hudbu svou,\nabych byl oslaven, psal jsem z lásky k bohomluvě této,\nz lásky k lidstvu, jemuž po tak dlouhé doby pravý\nvkus, jejž hudba poskytnouti nemůže, byl odcizen.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "172", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.6", "debut_caractere": 4300, "fin_caractere_exclue": 5528, "texte": "Z Čáslavi. (Hudba kostelní.) Slíbiv o zdejší kostelní\nhudbě promíuviti, vyplňuji nyní slib a doufány že\nněkteré pokyny moje slušného uvážení dojdou. O pouti\nBv. Petra a Pavla provozovala se malá mše od B. Schie-\ndermeyera, která prostředně vypadla. Pomyslete vsak,\nhrálo se bez bassy! Nevím skutečně, z jaké příčiny se\ntéhož důležitého nástroje neužilo; vždyť přec každému je\nznámé pořekadlo: „Bassa tvrdí muziku.44 Mnohem lépe\nbývalo by, kdyby od hraní varhan bylo se upustilo než od\nbassy, a víte proč? Máme zde spatné varhany, je-\njichžto píšťaly každou chvíli, kdy si zpomenou, kvičí a\ntím se pobožnost velice rusí. Bylo by žádoucno, by ve-\nlebné duchovenstvo a slavná městská rada o to se\nvzaly, by opět varhany se napraviti daly. Varhaník, jenž\nza tím chatrným nástrojem sedí, je vážný kmet, více než\n70 let čítající. Přáli bychom inu proto, by za sebe ně-\nkterého mladého a výtečného varhaníka dal 5 neboť slabost\nje na něm patrně vidět. Zdaž to možná bude, nevíme,\nneboť jak chorregent tak i varhaník mají buď velmi\nskromný plat, neb snad docela žádný. Tím méně může\nzde řeci býti o zakoupení strun na nástroje* Ze vselio\ntedy vysvítá, že se u nás kostelní hudba nezvedne,\ndokud osoby tyto slušně placeny nebudou , byť i"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6388, "texte": "zpěvácký spolek v hudbě kostelní se zúčastnil. Vyzý-\nváme tedy velebné duchovenstvo a slavnou městskou\nradu, by v ohledu tom rázně o tak důležitou věc se\nujaly; neboť půjde-li to tak dále, klesne v našem staro-\ndávném českém městě hudba kostelní docela. Pro-\nčež voláme „Caveant consules!\" a kojíme se nadějí, že\nse v záležitosti té potřebné kroky ucinú\n(L.) Z Huíllic. (Jungmannova slavnost.) V neděli\ndne 15. Lipna b. r. slavila se v českém Betlému, našich\ndrahých Hudlicích 871etá památka narozenin zvěčnělého\nnestora literatury naší, Josefa Jungmanna (* 16. čer-\nvence 1773, f 14. listopadu 1847). Již časně z rána\nscházely se tam z okolí a dálí, ano ze staroslavné Prahy\nčetní zástupové vřelých ctitelův (bylo jich asi 2000) ro-\ndáka našeho. Před chaloupkou samou bylo z čerstvého\nzeleného klesti učiněno povýšení (návrší), na kterémž\npoprsí slavného našeho buditele národní literatury naší\npostaveno bylo a mělo co podkladek Jungmannovo nej-\nslavnější dílo - 5 silných svazků jeho slovníku , kteréž\nbyl tamní škole sám daroval. (Dokončení.)\n(Š.) Z Josefsthalu. (Produkce zpěv. spolku.)\nZdejší zpěv. spolek uspořádal ve spojení s Boleslav-\nským zpěv. spolkem dne 15. Lipna hudební produkcí,\njejížto poloviční čistý výnos pohořelým v Plaších\nurčen jest. Přednášelo se 9 německých sborů od F.\nAbta, K. Zollnera, Reinhardta, W. Neulinga, vévody Ar-\nnošta a Kuntze, pak tři české: „Slovan\" od Vašáka,\n(nikoliv jak na programě chybně udáno bylo, od Jelena),\n„Holuběnka\" od Sedláčka, „Lidské srdce\" od J. Otta.\nProvedení bylo správné a precisně; jen škoda, že se tak\nmálo českých sborů dávalo. Dělá-li to pan ředitel\nzúmyslně, nevím; avšak povážíme-li, že v „Záboji\" juž\nznačnou část podařilých kvartett odVogla, W. H. Veita,\nV. Horáka, F. Lablera, V. Zavrtala atd. podána\njest, nemůžeme jinak mysliti, než že náš výrok o panu\nřediteli*\"') pravděpodoben jest. Ostatně musím podotknouti,\nže si jen tenkrát zásluhy o české hudební umění získati možná,\nkdyž se české skladby provozovali budou. Nejpatrnější\ndůkaz toho máme z V. Tomáška. Kdyby týž umělec\nčeské písně a sbory býval skládal, byl by zajisté\nmiláčkem českého národu; avšak vrhlť se cizině do\nnáručí a cizina se mu odměnila tím, že ho zneuznává.\n—b— Z Kutné Hory. (Hudební poměry. Zpěv.\nspolek. Hudba městských ostrostřelců.) Chtěl-li by kdo\nhudební poměry města našeho rozbírati a pravý nestranný\núsudek o nich pronesti, octnul by se brzo v labirintu,\nz něhož by tak snadno pravou cestu najiti se mu nepo-\ndařilo; setkal by se se směsicí rozdílných náhledů a\núsudků; při všem tom však ale zapotřebí vyhledati si\npevného stanoviska a pátrati po pravé příčině, proč zde\nhudba vůbec málo vřelých ctitelů nenachází; a tu hlavní\nzávadou býti se zdá, že se zde vůbec na důkladné\nvycvičení v hudbě velmi málo dbá. Hudbě v pravém\nsmyslu se zde nevyučuje nikde, ač tu není mužů ne-\nschopných, kteří by úloze té úplně dostáli, ale nedostává\nse'obecenstva vytrvalého, kteréby cvičencům k důklad-\nnému se vycvičení času popřálo, a kteréby u volení cvi-\nčitelů obezřetně si počínalo. Veškeré hudební cvičení děje\nse zde od soukromníků, a kdo laciněji a v nejkratším\nčase dítě polku, m azur ku neb valčík na pianě\nhráti naučí, ten bývá nejvíce zaměstknán, a po\nnaučení půl tuctu takovýchto hraček přestává obyčejně\ndalší cvičení, neboť potom prý si cvičenec už sám po-\nmůže. Že tato povrchnost pak na ocenění pravé hudby\nšpatného výsledku mívá, leží na bíledni, a z toho pochází\ni ta nevšíniavost k lepší hudbě a zamezuje i dychtivost\nněco dokonalého poslouchali, neboť při podobných příle-\nžitostech se obyčejně říkává: možno, že to bylo hezké,\nale tomu my nerozumíme. Aby se tato netečnost ku krá-\nsnější hudební stránce jaksi odstranila, a láska k ní zbu-\ndila, utvořil se před několika roky zde „spolek zpěvácký\"\na v krátkém čase svého trvání získal opravdu mnoho\nctitelů, a musím říci, že si velmi zdárně počínal, vyjma\ntoliko toho, že si domácích národních skladeb málo\nvšímal, což ovšem toliko řediteli spolku, od něhož volba\nzávisí, přičísli dlužno. Spolek ten uspořádal nám mno-\nhých krásných zábav, i bylo naděje, že ponenáhlu bude\nk rozmnožování lásky k hudbě napomáhali. Však místo har-\nmonie nastala v krátkém čase ve spolku disonance, která velice\nk rozvedení spolku přispěla, a tak ponenáhlu místo coby\nspolek rústi měl, rozpadával se víc a více, a krásná tato\nzábava zpěvní nyní toliko několika členy se ještě udržuje.\nMnoho se mluvilo o opětném obnovení ale jen mlu-\nvilo, skutek utek, a my letos za celé leto ani jediné\nzábavy spolku zpěváckého jsme neměli. Jedinou hudební\nzábavu poskytuje nám časem hudební kapela městských\nostrostřelcň, ač i tu mnoho přáti jest. Sestává ka-\npela ta z dobrých hudebních sil, a má zkušeného kapel-\nníka, ale vzdor tomu pokračuje málo s požadavky času,\na hlavně vytknouti se jí musí, že potřebných zkoušek\nzřídka odbývá, a novějších skladeb si nezaopatřuje.\nPromluvíme o tom budoucně, jakož i o chrámové hudbě\nzdejší, pakliže Vám to vhod přijde.\nZ Vysokého nad Jizerou. (Hudební poměry.)\nMuseli bychom opravdu druhé, na počet obyvatelů\nmalé, i jinak nepatrné město v Cechách hledati , kde\nse hudba tak slavně pěstovala, jako zde. Toho důkazem\nbývala nejen hudba chrámová ale i hudba operní; neboť\nbyl čas, kde se v našem chrámu Páně dávalo: „Velké\nTomáškovo requiem,\" též se bez obtíží provedly mše od\nCherubiniho , Haydna, Alb. Maška, Mozarta, Vitáska a\njiných výtečníků nejen na hlavní dni slavnostní ale i ne-\nzřídka na obyčejnou neděli. Co se hudby operní týče,\nbyly od domácích ochotníků u nás dávané opery: Kou-\nzelná flétna, Čarovný Závoj, Švýcarská rodina, Dráteník,\nmimo jiných divadelních kusů se zpěvy a vlastní hudbou,\na vždy s dobrým výsledkem. Jinak to vypadá ale\nnyní: klesla zde hudba chrámová, klesla docela i hudba\noperní, ačkoliv se tu doposavád nevšedních hudebních\nsil nachází, o čemž nejlépe svědci oblíbené společnosti\nhudební, ježto každoročně odtud do Ruska a jinam ce-\nstují, nebo na zakázku v lázních hrávají. Proč tedy klesla\nu nás hlavně chudba chrámová ? Doslovní odpověd dáti,\nnení úkol můj; neboť vinit, netecnost vytýkat atd. nechci.\nUkol můj jest, veřejně pronešenými slovy prospět celému\nměstu; neboť tak jen nemohu cíle se minouti, pakli\n\n*\") Nikoliv pane! Známe p. ředitele co muže o českou ná-\nrodnost zasloužilého; avšak máme za to, že v tom jiný\nháček vězeti bude. Důvěřujte v pana ředitele a uvidíte, že\nto juž v příští produkcí vynahrazeno bude. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4523, "texte": "nejen že k pohoršení závadu nedám, ale zápal vzbudím\nk horlení, by co skvrnu utrpělo, zase napraveno bylo.\nAno, tak jen starou lásku k podporování a pěstování ko-\nstelní hudby v našich hudby milovných měšťanech roz-\nnítím a zvláště u oněch zastupitelů města, jimžto velikých\nzásluh v tak důstojné věci dobyti snadno. Proto doklá-\ndám, že nechci nikoho souditi, to nechť se soudí každý\nsám, koho slova má se dotknou. Jest tomu šestadvacet\nroků, co veliký požár s celým městem i varhany v ko-\nstele zachvátil, od které doby v našem chrámu Páně po-\nsvátných zvuků varhan slyšeti nebylo. A přece po ohni\ni bez varhan pěstovala se zde dlouhá leta hudba chrá-\nmová i operní s vřelým účastenstvím k chvále celého\nměsta. Bude snad hlavní příčinou klesnutí zdejší kostelní\nhudby až na ten nejnižší stupeň nouze a bída, která se\nv Krkonoších zahostila od té doby, co přádlo žádné vý-\nživy víc neposkytuje? Pochybuji. Ovšem bývalo v našem\nměstě živo a veselo, pokuď přízný obchod šel, ale i za\nposledních dob osvědčilo měšťanstvo pod chvalným půso-\nbením předešlého měšťanosty pana Josefa Kramáře, co\nsvorností, dobrou vůlí a spojenými silami docíliti možno.\n(Dokončení.)\n(XY) Z Pardubic. (Koncert. Zpěvácký spolek.)\nTen týden odbýval se ve velké síni v hostinci „na Ve-\nselce\" velký koncert, v kterémž jsme příležitost měli, nové\nhudební síly v plné míře poznati. Osa, o kterouž se\nvšecky kusy při produkci otáčely, byla mladistvá hou-\nslistka sl. Alberta Svobodova z Litomyšle. Bydlela\nněkolik dní u c. k úředníka p. Ulricha. Zdejší hudební\nvzdělanci chtějíce této příležitosti užiti, žádali nadanou\nslečnu, by k dobročinnému účelu přispěla. Slečna svo-\nlila a brzo byl program urovnán. V programu měla\nsl. Svobodová 2 kusy, ale byla od četného poslu-\nchacstva tak vyznamenána, že ještě 1 národní píseň citu-\nplně a výrazně zahrála; osvědčila, že také ona svému\nslovútnému profesorovi na Pražském konservatoriu, p. M.\nMildnerovi, jsvou mistrnou hrou ke cti slouží. Slečna\nVydrová z Chrudimi, která též se několik dní v Par-\ndubicích zdržovala, zpívala 2 altová sola velmi pěkně.\nSlečna Vaňková hrála kus od Schulhoffa na piano\nvelmi uhlazeně a pěkně. Pardubický zpěvácký sbor\nzapěl 2 sbory tak rázně a cistě, že velkou pochvalou\nodměněn byl. Poznali jsme v tom večeru, že naše oby-\nvatelstvo ry ze české jest, a nemluvím tady o všelijakých\ntřídách, neb tenkráte bylo posluchactsvo jenom vybrané;\na přece jsme se přesvědčili, že sbor Český od Jelena\nse ještě více líbil, než-li na konci sbor německý, tak že\nzpěváci po české piece vřele voláni byli. Nejvíce\nse tady vyznačil náš vůbec oblíbený tenorista P. Schulle,\nc. k. respicient. Jeho krásný, zvučný hlas zasluhuje vel-\nkého povšimnutí! Dvě ouvertury: „Mulate\" od Aubera,\na „Stradella44 od Flotov-a byly tak precisně od c. k.\nhusarské kapelly provedeny, že potlesku zasluhovaly.\n(Dokončení.)\n(?) Sedlec v Táborskti. Zajisté vážené čte-\nnářstvo nepozastavilo se nad tím, že časopis tento po\ncelý letošní rok nepřinel ani zmínky z učitelských porad,\nzdali kromě o zdaru školství i o pěstění hudby ro-\nkováno bývá. Nebyloby divu, kdyby někdo nás dopiso-\nvatele z též příčiny vinil z netecnosti, ba snad dokonce\nz nejapnosti v pozorování našem* Nuže nedivte se pp.,\nže pocínain se chapati pera, bych podobné domněnky a\núsudky odvrátil. Dne 11. Jipna sešli se pp. pořadnici\nokresu Yotického v Prčici. Páni pořadnici provozovali\nv kostele hlasem sborovým píseň nedělní „Zde v skrou-\nsenosti\" od Počátek porady započal vzýváním\nDucha sv. a pak se přikročilo k věci. Při této poradě\nnebylo arci ničeho rokováno o hudbě, avšak přec dostalo\nse mi do rukou vypracování hudby se týkající, které svým\nčasem Pani pořadnici po skončení této slav-\nnosti zdatně nejen o skladbách pánů Zvonaře a Horáka\nmluvili, i řádně několik písní od Jelena, Škroupa,\na více k spokojenosti důstojně přednesli, nýbrž zvláštní\npo prohlídnutí mnohých clánkův v „Daliboru\" témuž ča-\nsopisu co nepříznivěji chválu vzdali a o bratrské spojení\nse uradili, jak by dle svých potřeb kanceláře pro opi-\nsování v Praze užiti měli.\n\nBerlín. V album pro divadelní kroj od Blocha\nvyobrazen jest též výtečný umělec Jos. F. Tich áček co\nCola Rienzi z opery téhož jména od R. Wagnera.\nNový York. Moravan Mareček otevřel zdě no-\nvou operní saisonu s operou „Nabucco.\"\nVideu. Zde zemřel dne 7. t. m. známý violon-\ncellista Antonín Trag, ondy profesor na Pražském kon-\nservat oriu a po několik let clen c. k. dvorního operního\ndivadla. Jeho koncerty a přičinění o umění a o vzdělání\nsvého nástroje jsou v Praze ještě v dobré paměti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "170", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "170", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4298, "texte": "Stavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"\n(Dokonc.) Do komnaty, v níž markýz z Corey na svůj\nnešťastný stav naříká, vejdou Alcidor a Bourďon, choristé\nopery královské a zvěstují mu, že se St. Phar dvakráte\nse oženil. Markýs jásá, neboť nyní snadno pomstí se na\nsvém soupeři a odsoudí oba co jeho spoluvinníky k smrti\nprovazem. V tom vejde sem slavnostní průvod. Markýz\npřeje jim ironicky blaho a štěstí a odkvapí pro městskou\nstráž. Všichni se rozejdou až na St. Phara, který se\nblaženým cítí v tomto novém stavu. Pojednou však vrá-\nžejí do komnaty oba choristé k smrti odsouzení, chtíce\nprchnouti, uzřejí ale St. Phara a zvěstují jemu, že bude\noběšen, an se dvakráte oženil. St. Phar sklesne jako\nhromem omráčen k zemi. Oba prchnou, opustíce v mdlo-\nbách ležícího tenoristu. Na druhé straně komnaty rozlí-\ntnou se dvéře a Madelaina (převlečená paní z Latour)\nvejde se svíčkou v ruce. Však jaká hrůza pojme oba,\nan se poznají. St. Phar klekne před ní na kolena a prosí\nji za odpuštění. Madelaina mu odpustí v tom ale\nchápe se jej opět stráž na rozkaz markýzuv. Paní z La-\ntour zastoupí jim cestu a vyzná svému muži, že ona, bý-\nvalá Madelaina, jest nyní paní z Latour a že tudíž svou\nvlastní ženu dvakráte k oltáři vedl, za kterýžto přestupek\nv zákonu žádný trest ustanoven není a tudíž všichni tři\nzajatí na svobodu puštěni býti mají. Markýz zuří, an\nstráž se odstraní a St. Phar své ženě ve dvou osobách\ndo náručí klesne. (111. dějství.) Opera tato dosáhla\nvelké populárnosti, zvláště však je to poštovská píseň,\nkterá do lidu vešla. Co se zevnější formy hudebních\nčísel jakož i vypracování orkestru týce, je všude obratnot\na péci skladatelovu viděti; ale přec schází této obratné\ninstrumentací síla, svěžest a skvělost. Opera tato dosáhne\nzvláště tenkráte velké obliby, když se výborně provozuje.\nOuvertury k této opeře nenapsal Adam žádné.\nNadějný bassista, pan Jind. A. Wohlrath, žák\np. prof. Fr. Vogla jest u dvorní opery v Nové Střelici\nengažován.\nMladý pianista, pan Lion, jenž se u našeho\nslavného Alex. Dreyschocka pianu a u ředitele B.\nKittla instrumentací ucí, odbýval ve čtvrtek dne 12.\nt. m.v konservatoriu u přítulnosti pozvaných hostů zkoušku\nsvé způsobilosti v pianu a instrumentací. Přednášelť ca-\npriccio a koncert G-moll od Mendelssohna s průvodem\norkestrů, z chovanců konservatorních sestávajícího velmi\ncistě, správně a uhlazeně a osvědčil při tom pružnost\nv úhozu. S příznivým výsledkem potkala se též páně\nLionova ouvertuva, kterouž chovanci jeho vedením ohnivě\nprovedli. Při této příležitosti musíme podotknouti, jaká vý-\nhoda by to pro konservatorium byla, kdyby se tu pianu\nobligátně vyučovalo. Jak známo, dostal A. Drey-\nschock návrh, by u konservatoria Vídenského profe-\nsorské místo piana přijal; nuže proč to neučiní naše\njednota k zvelebení hudebního umění v Ce-\nchách? A jak snadno by se takové místo pro piano u\nzdejšího konservatoria zříditi dalo? Mohlo by se\npro chovance piana školné, z kteréhož by se našemll\nvýtečníku slušný plat poskytnouti mohl a zajisté bY\nnáš Alex. Dreyschock místo toto přijal. A tak by byl\ntýž věhlasný umělec naší vlasti zachován.\n• C. k. pěší pluk arciknížete Štěpána v Rjece\npřeje si několik chlapcův k plukovní hudbě spůsobi-\nlých a as 14 neb 15 let čítajících. Chlapci tito musejí\nse vykázat vysvědčením lékařským, že jsou docela zdrávi\na dovolením rodičů neb pěstounů od c. k. okresního úřadu\nstvrzeným. Chlapci znající se něco v nástroji dechovém\nbudou přijati a na útraty pluku do Rjeky odesláni.\nNáš krajan, pan Václav Medek, druhdy učitel\nhudby u hraběte Wolkenšteina, zvolen jest za prvního\nměstského kapelníka v Sibini (Hermannstadt).\nNáš rodák, pan Egon J. Citerák, pianista a\nžák Alex. Dreyschocka, jenž od r. 1852 v Kološi v Sed~\nmihradech žije, přibyl do svého rodiště Prahy.\nNáš krajan, p. Slavík, druhdy clen opery\nv Krakově, engažován jest nyní v Uhnu.\nNejblíže příští neděli (22. července) zamýšlí zdejší\nněmecký mužský zpěvácký spolek udělati výlet do\nZávisti.\nHudební literatura. Co nejdřív vyjdou ná-\nkladem činného obchodnictví pp. Kristofa a Kuhé písně\n„v rákosí41 (od L.) od našeho již chvalně známého Lu-\ndevíta Procházky; upozorňujeme obecenstvo na tyto\npísně co milý příspěvek k domácí literatuře, zvláště pak\npp. uspořadatele akademií a koncertů, jimžto zajisté velmi\nvítaný budou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "170", "page_fin": "172", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.8.2", "titre_corps": "Z Čáslavi. (Hudba kostelní.) Slíbiv o zdejší kostelní", "titre_sommaire": "Z Čáslavi. (Hudba kostelní.) Slíbiv o zdejší kostelní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.6", "debut_caractere": 4300, "fin_caractere_exclue": 5528, "texte": "Z Čáslavi. (Hudba kostelní.) Slíbiv o zdejší kostelní\nhudbě promíuviti, vyplňuji nyní slib a doufány že\nněkteré pokyny moje slušného uvážení dojdou. O pouti\nBv. Petra a Pavla provozovala se malá mše od B. Schie-\ndermeyera, která prostředně vypadla. Pomyslete vsak,\nhrálo se bez bassy! Nevím skutečně, z jaké příčiny se\ntéhož důležitého nástroje neužilo; vždyť přec každému je\nznámé pořekadlo: „Bassa tvrdí muziku.44 Mnohem lépe\nbývalo by, kdyby od hraní varhan bylo se upustilo než od\nbassy, a víte proč? Máme zde spatné varhany, je-\njichžto píšťaly každou chvíli, kdy si zpomenou, kvičí a\ntím se pobožnost velice rusí. Bylo by žádoucno, by ve-\nlebné duchovenstvo a slavná městská rada o to se\nvzaly, by opět varhany se napraviti daly. Varhaník, jenž\nza tím chatrným nástrojem sedí, je vážný kmet, více než\n70 let čítající. Přáli bychom inu proto, by za sebe ně-\nkterého mladého a výtečného varhaníka dal 5 neboť slabost\nje na něm patrně vidět. Zdaž to možná bude, nevíme,\nneboť jak chorregent tak i varhaník mají buď velmi\nskromný plat, neb snad docela žádný. Tím méně může\nzde řeci býti o zakoupení strun na nástroje* Ze vselio\ntedy vysvítá, že se u nás kostelní hudba nezvedne,\ndokud osoby tyto slušně placeny nebudou , byť i"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6388, "texte": "zpěvácký spolek v hudbě kostelní se zúčastnil. Vyzý-\nváme tedy velebné duchovenstvo a slavnou městskou\nradu, by v ohledu tom rázně o tak důležitou věc se\nujaly; neboť půjde-li to tak dále, klesne v našem staro-\ndávném českém městě hudba kostelní docela. Pro-\nčež voláme „Caveant consules!\" a kojíme se nadějí, že\nse v záležitosti té potřebné kroky ucinú\n(L.) Z Huíllic. (Jungmannova slavnost.) V neděli\ndne 15. Lipna b. r. slavila se v českém Betlému, našich\ndrahých Hudlicích 871etá památka narozenin zvěčnělého\nnestora literatury naší, Josefa Jungmanna (* 16. čer-\nvence 1773, f 14. listopadu 1847). Již časně z rána\nscházely se tam z okolí a dálí, ano ze staroslavné Prahy\nčetní zástupové vřelých ctitelův (bylo jich asi 2000) ro-\ndáka našeho. Před chaloupkou samou bylo z čerstvého\nzeleného klesti učiněno povýšení (návrší), na kterémž\npoprsí slavného našeho buditele národní literatury naší\npostaveno bylo a mělo co podkladek Jungmannovo nej-\nslavnější dílo - 5 silných svazků jeho slovníku , kteréž\nbyl tamní škole sám daroval. (Dokončení.)\n(Š.) Z Josefsthalu. (Produkce zpěv. spolku.)\nZdejší zpěv. spolek uspořádal ve spojení s Boleslav-\nským zpěv. spolkem dne 15. Lipna hudební produkcí,\njejížto poloviční čistý výnos pohořelým v Plaších\nurčen jest. Přednášelo se 9 německých sborů od F.\nAbta, K. Zollnera, Reinhardta, W. Neulinga, vévody Ar-\nnošta a Kuntze, pak tři české: „Slovan\" od Vašáka,\n(nikoliv jak na programě chybně udáno bylo, od Jelena),\n„Holuběnka\" od Sedláčka, „Lidské srdce\" od J. Otta.\nProvedení bylo správné a precisně; jen škoda, že se tak\nmálo českých sborů dávalo. Dělá-li to pan ředitel\nzúmyslně, nevím; avšak povážíme-li, že v „Záboji\" juž\nznačnou část podařilých kvartett odVogla, W. H. Veita,\nV. Horáka, F. Lablera, V. Zavrtala atd. podána\njest, nemůžeme jinak mysliti, než že náš výrok o panu\nřediteli*\"') pravděpodoben jest. Ostatně musím podotknouti,\nže si jen tenkrát zásluhy o české hudební umění získati možná,\nkdyž se české skladby provozovali budou. Nejpatrnější\ndůkaz toho máme z V. Tomáška. Kdyby týž umělec\nčeské písně a sbory býval skládal, byl by zajisté\nmiláčkem českého národu; avšak vrhlť se cizině do\nnáručí a cizina se mu odměnila tím, že ho zneuznává.\n—b— Z Kutné Hory. (Hudební poměry. Zpěv.\nspolek. Hudba městských ostrostřelců.) Chtěl-li by kdo\nhudební poměry města našeho rozbírati a pravý nestranný\núsudek o nich pronesti, octnul by se brzo v labirintu,\nz něhož by tak snadno pravou cestu najiti se mu nepo-\ndařilo; setkal by se se směsicí rozdílných náhledů a\núsudků; při všem tom však ale zapotřebí vyhledati si\npevného stanoviska a pátrati po pravé příčině, proč zde\nhudba vůbec málo vřelých ctitelů nenachází; a tu hlavní\nzávadou býti se zdá, že se zde vůbec na důkladné\nvycvičení v hudbě velmi málo dbá. Hudbě v pravém\nsmyslu se zde nevyučuje nikde, ač tu není mužů ne-\nschopných, kteří by úloze té úplně dostáli, ale nedostává\nse'obecenstva vytrvalého, kteréby cvičencům k důklad-\nnému se vycvičení času popřálo, a kteréby u volení cvi-\nčitelů obezřetně si počínalo. Veškeré hudební cvičení děje\nse zde od soukromníků, a kdo laciněji a v nejkratším\nčase dítě polku, m azur ku neb valčík na pianě\nhráti naučí, ten bývá nejvíce zaměstknán, a po\nnaučení půl tuctu takovýchto hraček přestává obyčejně\ndalší cvičení, neboť potom prý si cvičenec už sám po-\nmůže. Že tato povrchnost pak na ocenění pravé hudby\nšpatného výsledku mívá, leží na bíledni, a z toho pochází\ni ta nevšíniavost k lepší hudbě a zamezuje i dychtivost\nněco dokonalého poslouchali, neboť při podobných příle-\nžitostech se obyčejně říkává: možno, že to bylo hezké,\nale tomu my nerozumíme. Aby se tato netečnost ku krá-\nsnější hudební stránce jaksi odstranila, a láska k ní zbu-\ndila, utvořil se před několika roky zde „spolek zpěvácký\"\na v krátkém čase svého trvání získal opravdu mnoho\nctitelů, a musím říci, že si velmi zdárně počínal, vyjma\ntoliko toho, že si domácích národních skladeb málo\nvšímal, což ovšem toliko řediteli spolku, od něhož volba\nzávisí, přičísli dlužno. Spolek ten uspořádal nám mno-\nhých krásných zábav, i bylo naděje, že ponenáhlu bude\nk rozmnožování lásky k hudbě napomáhali. Však místo har-\nmonie nastala v krátkém čase ve spolku disonance, která velice\nk rozvedení spolku přispěla, a tak ponenáhlu místo coby\nspolek rústi měl, rozpadával se víc a více, a krásná tato\nzábava zpěvní nyní toliko několika členy se ještě udržuje.\nMnoho se mluvilo o opětném obnovení ale jen mlu-\nvilo, skutek utek, a my letos za celé leto ani jediné\nzábavy spolku zpěváckého jsme neměli. Jedinou hudební\nzábavu poskytuje nám časem hudební kapela městských\nostrostřelcň, ač i tu mnoho přáti jest. Sestává ka-\npela ta z dobrých hudebních sil, a má zkušeného kapel-\nníka, ale vzdor tomu pokračuje málo s požadavky času,\na hlavně vytknouti se jí musí, že potřebných zkoušek\nzřídka odbývá, a novějších skladeb si nezaopatřuje.\nPromluvíme o tom budoucně, jakož i o chrámové hudbě\nzdejší, pakliže Vám to vhod přijde.\nZ Vysokého nad Jizerou. (Hudební poměry.)\nMuseli bychom opravdu druhé, na počet obyvatelů\nmalé, i jinak nepatrné město v Cechách hledati , kde\nse hudba tak slavně pěstovala, jako zde. Toho důkazem\nbývala nejen hudba chrámová ale i hudba operní; neboť\nbyl čas, kde se v našem chrámu Páně dávalo: „Velké\nTomáškovo requiem,\" též se bez obtíží provedly mše od\nCherubiniho , Haydna, Alb. Maška, Mozarta, Vitáska a\njiných výtečníků nejen na hlavní dni slavnostní ale i ne-\nzřídka na obyčejnou neděli. Co se hudby operní týče,\nbyly od domácích ochotníků u nás dávané opery: Kou-\nzelná flétna, Čarovný Závoj, Švýcarská rodina, Dráteník,\nmimo jiných divadelních kusů se zpěvy a vlastní hudbou,\na vždy s dobrým výsledkem. Jinak to vypadá ale\nnyní: klesla zde hudba chrámová, klesla docela i hudba\noperní, ačkoliv se tu doposavád nevšedních hudebních\nsil nachází, o čemž nejlépe svědci oblíbené společnosti\nhudební, ježto každoročně odtud do Ruska a jinam ce-\nstují, nebo na zakázku v lázních hrávají. Proč tedy klesla\nu nás hlavně chudba chrámová ? Doslovní odpověd dáti,\nnení úkol můj; neboť vinit, netecnost vytýkat atd. nechci.\nUkol můj jest, veřejně pronešenými slovy prospět celému\nměstu; neboť tak jen nemohu cíle se minouti, pakli\n\n*\") Nikoliv pane! Známe p. ředitele co muže o českou ná-\nrodnost zasloužilého; avšak máme za to, že v tom jiný\nháček vězeti bude. Důvěřujte v pana ředitele a uvidíte, že\nto juž v příští produkcí vynahrazeno bude. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4030, "texte": "nejen že k pohoršení závadu nedám, ale zápal vzbudím\nk horlení, by co skvrnu utrpělo, zase napraveno bylo.\nAno, tak jen starou lásku k podporování a pěstování ko-\nstelní hudby v našich hudby milovných měšťanech roz-\nnítím a zvláště u oněch zastupitelů města, jimžto velikých\nzásluh v tak důstojné věci dobyti snadno. Proto doklá-\ndám, že nechci nikoho souditi, to nechť se soudí každý\nsám, koho slova má se dotknou. Jest tomu šestadvacet\nroků, co veliký požár s celým městem i varhany v ko-\nstele zachvátil, od které doby v našem chrámu Páně po-\nsvátných zvuků varhan slyšeti nebylo. A přece po ohni\ni bez varhan pěstovala se zde dlouhá leta hudba chrá-\nmová i operní s vřelým účastenstvím k chvále celého\nměsta. Bude snad hlavní příčinou klesnutí zdejší kostelní\nhudby až na ten nejnižší stupeň nouze a bída, která se\nv Krkonoších zahostila od té doby, co přádlo žádné vý-\nživy víc neposkytuje? Pochybuji. Ovšem bývalo v našem\nměstě živo a veselo, pokuď přízný obchod šel, ale i za\nposledních dob osvědčilo měšťanstvo pod chvalným půso-\nbením předešlého měšťanosty pana Josefa Kramáře, co\nsvorností, dobrou vůlí a spojenými silami docíliti možno.\n(Dokončení.)\n(XY) Z Pardubic. (Koncert. Zpěvácký spolek.)\nTen týden odbýval se ve velké síni v hostinci „na Ve-\nselce\" velký koncert, v kterémž jsme příležitost měli, nové\nhudební síly v plné míře poznati. Osa, o kterouž se\nvšecky kusy při produkci otáčely, byla mladistvá hou-\nslistka sl. Alberta Svobodova z Litomyšle. Bydlela\nněkolik dní u c. k úředníka p. Ulricha. Zdejší hudební\nvzdělanci chtějíce této příležitosti užiti, žádali nadanou\nslečnu, by k dobročinnému účelu přispěla. Slečna svo-\nlila a brzo byl program urovnán. V programu měla\nsl. Svobodová 2 kusy, ale byla od četného poslu-\nchacstva tak vyznamenána, že ještě 1 národní píseň citu-\nplně a výrazně zahrála; osvědčila, že také ona svému\nslovútnému profesorovi na Pražském konservatoriu, p. M.\nMildnerovi, jsvou mistrnou hrou ke cti slouží. Slečna\nVydrová z Chrudimi, která též se několik dní v Par-\ndubicích zdržovala, zpívala 2 altová sola velmi pěkně.\nSlečna Vaňková hrála kus od Schulhoffa na piano\nvelmi uhlazeně a pěkně. Pardubický zpěvácký sbor\nzapěl 2 sbory tak rázně a cistě, že velkou pochvalou\nodměněn byl. Poznali jsme v tom večeru, že naše oby-\nvatelstvo ry ze české jest, a nemluvím tady o všelijakých\ntřídách, neb tenkráte bylo posluchactsvo jenom vybrané;\na přece jsme se přesvědčili, že sbor Český od Jelena\nse ještě více líbil, než-li na konci sbor německý, tak že\nzpěváci po české piece vřele voláni byli. Nejvíce\nse tady vyznačil náš vůbec oblíbený tenorista P. Schulle,\nc. k. respicient. Jeho krásný, zvučný hlas zasluhuje vel-\nkého povšimnutí! Dvě ouvertury: „Mulate\" od Aubera,\na „Stradella44 od Flotov-a byly tak precisně od c. k.\nhusarské kapelly provedeny, že potlesku zasluhovaly.\n(Dokončení.)\n(?) Sedlec v Táborskti. Zajisté vážené čte-\nnářstvo nepozastavilo se nad tím, že časopis tento po\ncelý letošní rok nepřinel ani zmínky z učitelských porad,\nzdali kromě o zdaru školství i o pěstění hudby ro-\nkováno bývá. Nebyloby divu, kdyby někdo nás dopiso-\nvatele z též příčiny vinil z netecnosti, ba snad dokonce\nz nejapnosti v pozorování našem* Nuže nedivte se pp.,\nže pocínain se chapati pera, bych podobné domněnky a\núsudky odvrátil. Dne 11. Jipna sešli se pp. pořadnici\nokresu Yotického v Prčici. Páni pořadnici provozovali\nv kostele hlasem sborovým píseň nedělní „Zde v skrou-\nsenosti\" od Počátek porady započal vzýváním\nDucha sv. a pak se přikročilo k věci. Při této poradě\nnebylo arci ničeho rokováno o hudbě, avšak přec dostalo\nse mi do rukou vypracování hudby se týkající, které svým\nčasem Pani pořadnici po skončení této slav-\nnosti zdatně nejen o skladbách pánů Zvonaře a Horáka\nmluvili, i řádně několik písní od Jelena, Škroupa,\na více k spokojenosti důstojně přednesli, nýbrž zvláštní\npo prohlídnutí mnohých clánkův v „Daliboru\" témuž ča-\nsopisu co nepříznivěji chválu vzdali a o bratrské spojení\nse uradili, jak by dle svých potřeb kanceláře pro opi-\nsování v Praze užiti měli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.8.3", "titre_corps": "Berlín. V album pro divadelní kroj od Blocha", "titre_sommaire": "Berlín. V album pro divadelní kroj od Blocha", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "debut_caractere": 4032, "fin_caractere_exclue": 4523, "texte": "Berlín. V album pro divadelní kroj od Blocha\nvyobrazen jest též výtečný umělec Jos. F. Tich áček co\nCola Rienzi z opery téhož jména od R. Wagnera.\nNový York. Moravan Mareček otevřel zdě no-\nvou operní saisonu s operou „Nabucco.\"\nVideu. Zde zemřel dne 7. t. m. známý violon-\ncellista Antonín Trag, ondy profesor na Pražském kon-\nservat oriu a po několik let clen c. k. dvorního operního\ndivadla. Jeho koncerty a přičinění o umění a o vzdělání\nsvého nástroje jsou v Praze ještě v dobré paměti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "debut_caractere": 4525, "fin_caractere_exclue": 4746, "texte": "Listárna.\nPanu J. H. uč. ve Vol. Mši do Es lze u Kulié\nv Praze as za 2 zl. r. č. dostati. Panu Roh. v Kr. Dv.\nMáme as 6*0 krásných nových a netištěných sborů;\nchcete-li některé, pište ! Dalibor stojí s poštou 4 zl. 60 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.10", "titre_corps": "Oprava.", "titre_sommaire": "Oprava.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "debut_caractere": 4748, "fin_caractere_exclue": 5103, "texte": "Oprava.\nV úvaze o skladbách v „Školníku\" povstaly (Da-\nlibor číslo 19) některé chyby, a sice v taktě 7.! se opo-\nmenuly kvinty v 2. osmině Soprán má d-a, Bass g-d.\nV 12. řádku má státi takto: Tenor má g-h Bass c-e,\nv 17. řád. má státi v závorce (první čtvrt). Na druhém\nsloupci 18. řád. má státi v 3.a 4. taktu.\n*) Viz zpévy duchovní školy Vodňanské 1854."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-07-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-07-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.2.11", "titre_corps": "Všem uspořadateiům koncertů na venkově oznamujeme, že jim dle žádosti ouvertury od slovanských skladatelů,", "titre_sommaire": "Všem uspořadateiům koncertů na venkově oznamujeme, že jim dle žádosti ouvertury od slovanských skladatelů,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "debut_caractere": 5105, "fin_caractere_exclue": 5376, "texte": "Všem uspořadateiům koncertů na venkově oznamujeme, že jim dle žádosti ouvertury od slovanských skladatelů,\nB. Kittía, Procházky, Glinky, Moniuszki, Aberta, Vojáčka pro určené nástroje obstaráme. Odběratelé «Záboje\" mohou\ntéž dostati psané partitury vyšlých kvartett. Red."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[165]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.1", "texte": "Kancelář pro překládání a opisování jakož\ni redakce Dalibora nachází se v hostinci u arcivévody\nŠtěpána přes dvůr, 1. poschodí, číslo\n33. Listy objednavací a dopisy na redakci\nnechť se franko sem zasílají.\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B -ý.\n(Pokračování.)\nPozorují—li se plechové nástroje ve své původní\nzpůsobilosti, musí každý připustiti, že měly velmi irie-\nzerovitý tonosled (škálu). Tento nedůstatek byl příči-\nnou, že se už ode dávna mnohostranné přání projevo-\nvalo, by se k opravám a k vyplnění mezer čelilo. Po-\nkusy, v ohledu tomto učiněné, podaly sice utěšených,\navšak nedostatečných výsledků.\nJeden z nejstarších pokusů bude as ten, že se\npočátečný nástroj takto uspořádal. Strčilyt se totiž do\nsebe dvě rovnoběžné roury (trubky), jimižto se snadno\nŠoupati dalo. Tím se docílilo, že se roury tyto dle\npřání vyláhnouti neb zastrčiti daly.\nTakovýmto vytahováním rour u nástroje vyplnila\nse dle přání v půltonech mezera chrornaticky od jednoho\ntónu k druhému. Za tou příčinou bylo, když prázná\nmezera mezi prvními oběma C vyplněna býti měla, za-\npotřebí jedenáct takých půltonových tahů (prodloužení).\n\nZpév mlatcův\nF. A. Svatovský.\n*)•\nChutě bratří pádným cepem\nhrachové ty na víchy,\nvrátný af nám nevymlátí\ns poklasným pak kožichy.\nKlepyty, klep, klepy ty klep,\nk pátru neste svižný cep.\nJak se krásně z lusků trolí\nhrách ten, že byl suchý rok,\nchutě bratří pádným cepem\ntaktu držte hezký krok.\nKlepyty klep, klepyty klep,\ntak má mužně chodit cep.\nTak ty cepy hovor vedly\nhlučně a zas po tichu,\nrekovní když mlátívali\nbratří druhdy z kalichu,\nKlepyty klep, klepyty klep,\ntak na přilby zvonil cep.\nChutě bratří pádným cepem\ns mužným v oku pohledem,\nnechť uvidí náš pan správec,\nmlátit že my dovedem.\nKlepyty klep, klepyty klep,\ntak dopadej k mlatu cep!\n*) Kdohy náin přiměřenou hudbu pro 4 mužské hlasy k této\nbásni zaslal, užijeme jí v „Záboji.u Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "166", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.2", "texte": "Zde poznamenali sluší, že půitony v hloubce co\ndo tahu, delšího prodloužení (vytahování) rour než\nY prvních délkách žádají.\nTo se zkoušelo na všech plechových nástrojích;\navšak při žádném nástroji nemělo to trvajícího výsledku,\nnež u posauny, jelikož se jí ze začátku pouze užívalo\nk chorálům, sestávajícím z dlouhých not neb z tako-\nvých, které se %dlouha přednášeti měly, Z té pří-\nčiny měl foukac dostatečný čas, vytahováním a zastrko-\nváním rour od jednoho tonu k druhému přijíti.\nPosauna s klapkami (Yentiltrompete) spočívá\ntéž na základě prodloužení, toliko s tím rozdílem, že\ntato juž v nástroji samém udělána jsou, co zatím u\npředešlé posauny s velkým namáháním a cvičením se\ndělati musejí.\nU nástrojů, u př. lesnic a polnic užívalo se jiné\nmelhody. Zavedla se %ména v ladění. Přiděialyf se\ntotiž celé pro sebe stávající prodloužené částky k ná-\nstroji, které se obloukem (Krurnmbogen) nazývaly, by\nse do jiného tónu pískali mohlo. Nástroj sám však\nměl jen vždy pouze přirozeně tony; chromatické škály\nnedalo se na něm vyvésti a foukac musel vždy značný\npočet takových oblouků při sobě nosili, by jich, jak to\nkus požadoval, s prospěchem užil *).\nFoukač na tenorovou a altovou posaunu vystačí\ns 1, 2, 3, 4, 5, 6 tahy v objemu tónu na svém\nnástroji; foukačům na bassovou posaunu je první oktava\njedenácti tahů nevyhnutně potřebná. Jelikož se nedá\nv celém provedení jedenáct tahů i co do zhotovení ná-\nstroje i co do provedení příliš krátkého ramena mysliti,\nzhotoveny jsou v pozdějším čase pro bass nástroje,\nkteréžto ve své poloze tónu o jednu kvartu neb kvintu\nníže leží, při čemž tahy 7., 8., 9., 10., 11. odpadnou.\nTím se též zvýšila a rozmnožila plnost a síla tónu ;\navšak zde zase tolik sluší podotknouti, že půltonové\ntahy ještě delšími se stávají. Za tou příčinou zdá se\ncesta od jednoho tónu k druhému mnohem vzdálenější.\nKlapky (Ventile) byly při svém povstání toliko\npro lesnici a polnici (trompetu) určeny. Lepší náhled\nvýtečníků uvedl je k všeobecné potřebě u posaun a to\nv rozsáhlé míře; neboť na takém to nástroji se rychle\nučilo as ním snadno zacházelo. Nástroje tyto jsou\nvšude rozšířeny, ano iv Itálii, v kolébce to hudby, mu-\nsela tažná posauna této ustoupili. To dosvědčují lidé\nz Itálie přišedší a nesmírný vývoz, jenž se s klapko-\nvými nástroji z Francie, Rakous do Itálie dělá.\nOstatně víme z jistého pramene, že bývali hrdi-\nnové hudebního umění, n. př. Rob. Fiihrer, Kunz, Lach-\nner, Karel Pitsch, Pixis, Fr. Škroup, V. Tomášek,\nTriebenseěj Div. Weber, Weigl, J. Vitásek a mnoho ji-\nných též uvedení klapkové posauny nakloněni a o\nuvedení její pečovali.\n(Pokračování.)\n*) Slavní mistrové hudebního umění dosahovali těmito ač ne-\núplnými prostředky a aniž by přílišné výše užívali, krá-\nsných a vznešených výsledků. Poz. red.\n\nSlovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\nJak se páry v krápěje, a krápěje v praménky srá-\nžejí , tak srážejí se jednotlivé tóny, výrazy to citu,\nv písně. Člověk s těží tomu pudu odolá , aby si ve\nvyšších okamžicích života nezazpíval. „Zpěv jest za-\njisté, a jak Sušil v předmluvě k církevním hymnům\npraví, „zjev, výjev vnitřní radosti, vniterního smutku,\nvniterní lásky a naděje, slovem citův, jimiž duše\noplývá. A proto člověk oplývající citem mimoděk si\nzazpívá. Nevolky mu vzejde hudební myšlenka, on ji\nmusí vyslovit, aby sobě odlehčil. Bývá šťasten v tako-\nvém okamžení, pozapomíná, že jest obyvatelem lkajícího\núdolí, a jedná se mu v tom pádu málo o slovo. Vy-\nslovil co cítil, učinil svému pudu za dost, a více doká-\nzali nechtěl. Tvrzení toto se zdá být trochu smělé, a\npřec není bez důvodu. Jak často slyšíme zpívat bez\nvšeho slova? Domnívat se, že by si k zpěvu pohnutý\nk nápěvu jen slova myslil, jest příliš nepřirozené a\nnedá se to od lidu často při práci zpívajícího očekávat.\nVykonává on zpěv častokráte tak mechanicky, že při\nněm docela na jiné věci mysli.\npočíná. Chtěje své city jiným sděliti, vyjadřuje je slo-\nvem, a hledě jim většího výrazu i dojemnosti dáli, pojí\nse slovem tóny. Povstávají tak dva druhy písní; první\njsou zajisté ty nejlepší písně beze slov; druhé jsou písně\nv obyčejném smyslu slova. Že však člověk rád radost\ni žalost s jinými sdílí, vysvětlíme si také, že písní dru-\nhého druhu mnohem více stává, než prvního. Takovým\nzpůsobem povstávají národní písně vůbec.\nKaždý národ má své zpěvy národní; jakost a\nmnohost' jich závisí od toho, jak mnoho smyslu a lásky\npro hudbu národ má. Národ český jest od jakživa co\nhudby milovný znám, a jeho písně se potkávají všady\ns největším oučastenstvím, kdekoli se jen vyskytnou.\nMáme důkazy, že české písně národní získaly jak či-\nlého Fraucouze, tak vážného Angličana i přísného Teu-\ntona. Příčina toho leží zajisté ve zvláštním, nejčistší\nhudbu dýšícím rázu, a v každém ohledu pravé dokona-\nlosti. Činíť každá výborně zaokrouhlený celek, i vy-\nhovuje skoro každá nejvybroušenější krasochuti.\nJest docela přirozené, ptáme-li se po stáří a pů-\nvodci té neb oné písně, ne snad pro to, že by tím"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.3", "texte": "píseň větší ceny neb vážnosti nabyla, nýbrž z pouhé\nzvědavosti. Čí jest to, komu to sluší, kdo to vyrobil?\njsou skoro nejprvnější otázky, které klademe, když jsme\nněco viděli, co nás zaujalo. Tak také bychom rádi\nzvěděli, kdo tu neb onu dojímavou národní píseň a kdy\nji složil. Co se toho týče, myslím, že v tom naše\nzvědavost nikdy ukojena nebude. O tom by nás mohly\njen háje, role, louky a klidné chýžky vlasti naší zpra-\nvili. Ony byly svědkové, když písně povstávaly. Co\nse stáří písní národních týče, mužem skoro s jistotou\nříci, že velká část jich sotva trojí lidský věk přesahá.\nTvrdit, že by ony z pokolení na pokolení stále pře-\ncházely, nedá se ani mysliti, neřku-li odůvodnili. Po-\ndléhá zajisté píseň národní, abychom tak řekli, modě.\nKaždá povstane, trvá po čas, a bývá poodložena; jiná\nnastupuje na její místo* A v skutku jest to docela při-\nrozená věc. Kde v národu pro hudbu tolik smyslu a\nlásky, lze se nadíti, že on v skládání nových písní ne-\nustane. Domnívati se, že bude stále již známé přetře-\npávat, to by skoro slulo tvorčí sílu mu upírat; žádat,\naby je stále zachovával, bylo by tvoření zapovídat.\nMnohá píseň se ovšem dovedla po sta let udržet; jest\nto však výminka, která právě vyslovenému tvrzení není\nna ujmu. Avšak, kdyby všecky nám z Erbenovy sbírky\nznámé písně vysokým stářím honositi se nemohly, jest\npro to pro všecko přece jádro jejich starodávné. Jádro\nto jest vůbec povaha českého národa, která již od pra-\ndávných časů co jemná, outlocitná i outlomyslná, po-\ndajriá, pohyblivá i lehce unášelivá, jakož i časem vrt-\nkavá, neodhodlaná, však ale v zasazení se o důležité\nvěci vytrvalá i při stání na svém neústupná známa jest.\nNechť se mluví v našich časech o odrodění cokoli,\nosmělujeme se přec tvrdili, že se národ v hlavní po-\nvaze nezměnil. Tytéž vady a cnosti, jež na předcích\nsvých vidíme, shledáváme i nyní. Stejných poměrů\ns .předky, a uzříme, že povaha potomků tatáž jest,\n(Pakračování.)\n\nSlovo o mších Fr. Brixiho vůbec a o jeho\npostních zvlášť.\n(Pokračování.)\nNyní začne soprán (chor) se slovy „Et resur-\nrexit lertia diea (a vstalí třetího dne) v Andante\ns jednoučárkovaným H, jež takřka dominantní akkord\nz E-moll představuje, ostatní hlasy ho následují po dvou\nčtvrtích. Tři slovích „secundum scripturasu (dle pí-\nsma) obrátí se skladatel z E-moll k paralellní Dur-\ntonině. Soprán (solo) pronese slova „et ascendit in\ncoeltwť (a vstoupil na nebesa) v osmičkových notách\nod jednoučárkovaného až k dvoučárkovanému g výstupu-\njíc, co zatím alt hned po první čtvrti, co soprán na-\nstoupil slova „sedet ad dexteram Patris\" (sedí na\npravici otce) v širokých notách pevně přednese.\nTenor přidruží se po jednom taktu se slovy „et\niterum venturus est cum gloria\" (a zase přijde v slávě)\nk tomu a bass následuje tenor taktéž po jednom taktu\nse slovy njudicare vivos et mortuos\" (soudit živé i\nmrtvé). Soprán začne na konci posledního sola, jež se\nod G-dur k G-dur übírá se slovy „cujus regni non\nerit finis\" (jehožto království věčně potrvá) a obrátí\nse opět k D-dur.\nKdyž byl soprán úplně skončil, vstoupí basš do\nE-moll se slovy „et in spiritum sanctum Dominům\"\n(a v ducha svatého Pána), načež alt a tenor po dvou\nčtvrtích současně vstoupí a v souměrném pohybování\nslova „et vivificantem, qui ex Patře Filioque pro-\ncedit\" (a oživujícího, jenž vychází od Otce i Syna) pro-\nnášejí. Mezi tím co tyto dva hlasy k zavírce se kloní,\nzačne soprán, z E-moll vycházeje se slovy „qui cum\nPatře et Filio\" (jenž s Otcem i s Synem), a übírá se\nku G-dur. Chor začne po ukončeném solu v tétéž tó-\nnině a přednese slova „simul adoratur et conglorificatur,\nqui locutus est per Prophetas, et unam sanctam catho-\nlicam et apostolicam ecclesiam\" (jemu zároveň se kla-\nníme a jeho spolu oslavujeme, jenž mluvil skrze pro-\nroky a jedinou svatou katolickou a apoštolskou církev).\nZde se dotýká tónin G-dur, D-dur, A-moll a C-\ndur. Odtud obrátí se tato chorová věta ku G-dur, kdež\núplnou závírku učiní. O tuto opírá se bezprostředně\nsolo sopránové a altové pronášejíc slova „confiteor u-\nňum baplisma in remissionem peccatorum\" (vy-\nznávám jeden křest na odpuštění hříchů). Modulatorní\nobrat jde z G-dur do H-moll. Chor vstoupí okamžitě,\nkdyž byl trojzvuk H-moll do stejnojmenného trojzvuku\nDur co dominanta z E-moll přešel, se slovy „et vitam\nventuri saeculi\" (a v život věčný) učiní poloviční zá-\nvírku, načež fugová exposice nastoupí, jež slovo „amen\"\npřevezme.\nVěta tato končí plagialní kadencí. Toto „Credo\"\nposkytuje badateli umění dostatečné příležitosti, by Fr.\nBrixiho v trojím ohledu obdivoval, totiž: co básnického\nskladatele, kontrapunktistu a věřícího křesťana.\n(Dokončení.)\n\nZ Odessy.\n(Pokračování.)\n(O ústavech vůbec. Ustav paní Larchéové ap. Hepnera.\nCísařský dívčí ústav.)\nNaučných ústavů, jak to v každém větším městě\nbývá, stává též zde velmi mnoho a to jest co litovati,"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.4", "texte": "že žádný veřejný hudebný ústav pro piano, zpěv, theorii\natd. naše Odessa nechová, tak že milovníci hudby neb\nmladí talentové poukázáni jsou toliko na privátní učitele.\nPředco však nahlídla se toho nutnost, zavést do vycho-\nvacích ústavů vyučování piana a zpěvu. První provedla\ntuto myšlenku rodilá Francouzska paní , která\njuž mnoho let v Odesse ústav svůj zřízený má. Jest\nto vychovací ústav pro děvčata, v němž se předměty\nliterní, inimo cvičení v rozličných jiných řečích, vyučují\nv jazyku francouzském. Co do hudby vzdělávají se tam\nchovanci ve hře na piano a v zpěvu. Zcela podobný\nústav tomuto zřídil si v Odesse jistý Němec ,\nvšak s tím rozdílem, že vyučování odbývá se vesměs\nv řeči německé.\nMnohem větší důležitosti a pěknějšího zařízení má\ndo sebe císařský dívčí ústav pod protektorstvím Její\nVel. cárovny matky. Ústav tento zřízen jest dle císař-\nského dívčího ústavu v Petrohradě, leží na předměstí\nMoldavance a budova, v níž se nachází, vyniká skvost-\nnou výstavností. Jest to veliký, dvoupatrový dům\ns přímým průčelím. V popředí nachází se krásná\nzahrada k procházkám na jaře. V zadním díle taktéž,\nvšak tato druhá vysázena jest akaciemi, a slouží pro\nhorké leto. Do domu vedou dvoje schody. Ačkoliv\nteprv pět let se v něm vyučuje, jest již 200 žákyň\npřijmuto, které za šest Jet, jež v ústavu tomto stráviti\nmusejí, honorár 1200 stř. rublů co plat jen za vyučo-\nvání složí, nebof šat a stravu zdarma požívají. Vyučování\nrozděleno jest na šest rokův čili tři třídy (třída trvá dvě\nleta), však doposud jest jich toliko pět a začátkem škol-\nního roku bude šestá zřízena. Žákyně se vždy ve třech\nletech přijímají a ve třech opět propouštějí, o čemž se\nke konci obšírněji zmíním; nyní však pozorujme jak\nkaždá třída pěkně zřízena. Ona má svou komnatu pro\nspaní (Dormitorium), jídelnu, tělocvičnu, tančírnu a sál\npro přijímání hostů (Empfangsaal), kde každý čtvrtek\na každou neděli rodičové neb přátelé své známé Scho-\nvánky tohoto ústavu u přítomnosti jedné z třídních dám\nnavštívili as ní rnluviti mohou. Předměty, kterým se\nzde vyučuje, jsou následující: ftečím učí se zde třem,\ntotiž: ruštině, franštině a němčině, v nichž se i některé\ndůležitější předměty přednášejí, jako: dějepisu rusky,\nfrancouzsky a německy, taktéž i zeměpisu. Mimo tyto\nzavedeno jest: krasopsaní, arithmetika, silozpyt (s ka-\nbinetem), přírodopis (s kabinetem), konečně náboženství,\ndle vyznání, v němž žačky vychovány byly. Učiteli ná-\nboženství katolického, protestantského neb jiného vyznání\nmusí se za vyučování zvláště platit. Od tohoto platu\nosvobozeni jsou toliko vychovanci ve východní řecko-\nslovanské víře. Mimo tanečního mistra a učitele tělo-\ncviku jest pro každý předmět gymnasialní profesor.\nMimo to má ústav tento svého inspektora, sekretáře,\noekonoma, který stojí pod dohlídkou Jeho Exc. gene-\nrála Orloje.\nKonečně vyučování piana a zpěvu jest důležitým\nfaktorem tohoto ústavu. Ve hře na piano cvičí pro-\nfesor Kalvic z Livonie, sestárlá již si.\na si. Ema Pfohlova*). Hůře jest již se zpěvem, neb\nNěmec Rulf nedá si všemožnou práci, by žákům svým\ndůkladně vše rozebral a mnohým špatným zvykům ve\nzpěvu je odnaučil. Horlivěji vyučuje Vlaška\nDále vydržuje ústav tento svého lékaře, který každý den\njej navštěvuje, vyplácí svou vlastní lékárnu a nemocnici,\nkdež tři dámy k opatrování churavých ustanoveny jsou.\nKonečně vykázán jest jeden veliký sal pro hudební zábavy\nneb společná cvičení Schovánek ústava ve hře s 18 krásnými\npiany. Každá třída stojí pod správou dvou třídních\ndám, z nichž jedna buď rozená Ruska, Němkyně i Fran-\ncouzska jest. Nazvíce pocházejí z Kuronie a Livonie,\nnadbaltických to provincií ruských, kdež Němci (šlechta)\na Lotyši (Letten), sprostší lid, vespolnč žijou. Co se\ntýče výhod, jakých ústav tento poskytuje, jsou zajisté\nnad očekávání, tak n. př. podrží každý služebník\na každá služka, jakož všechny třídní dámy a učitelové\npo 15 letech polovici své služby, po 25 letech celou\nslužbu jakožto pensí. Dále uděluje se potřebným dív-\nkám ústavu rozličná stipendia a j. v. Bych ukončila popsání\ntohoto vzorného ústavu, kterýž po Petrohradském snad\nprvním jest v Rusku, zmíním se ještě o přijímání a\npropouštění (absolvování) chovanců. Od sedmi rokův\nmohou se děvčata z řádných domův do c. dívčího ústavu\npřihlásili, kde v každé třídě dvě leta stráviti musejí.\nVždy po třech letech slaví se slavně vystoupení Scho-\nvánek posledního roku hudbou, tancem a jinými zába-\nvami. Odesská vojenská kapela hraje rozličné slav-\nnostní kusy po celý den v stavení samém. Na večer\npak odebeře se do některého z velkých tanečních sálů,\nkdež hlučný ples až do rána trvá a teprv druhého dne\nu večer končí celá slavnost, mimo koncert a jinou hu-\ndební neb divadelní zábavu, skvostnou hostinou.\n(Dokončení.)\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\nI.\nGluck byl apoštolem nové hudby, byl jasnou hvě-\nzdou, jež se na hudebním obzoru objevivši novým, ja-\n\n*) Sleč. Emilie Pfohlova, rodilá Pražanka, routinovaná pianistka a\nžákyně pana prof. Blažka, byla poctěna deiší rozmhvou\nsJ. V. carem ruským Alexandrem 11., když v loni ústav\ntento navštívil, kterážto rozmluva se v naší rozmilé ma-\nteřštině odbývala. Red."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.5", "texte": "nějším světlem pronikla veškeré prostory světa hu-\ndebního.\nSamoten započal dle starých vzorů pracovati, nabyv\nprvního hudebního vzdělání v naší staroslavné Praze.\nJeho první opery jsou Artaxerxes, Demetrius a pád\nGigantu a m. j. Jsou to práce jeho genia se zděděnými,\nzastaralými, podrytými formami školy italské. Uznávav\nnicotu jejich sám je zničil a poprvé k úžasu světa hu-\ndebního vystoupil co hlasatel nové hudby, jež měla\ndůstojně zastoupili místo mluvy vždy a všem srozu-\nmitelné.\nNavrátiv se z Kodaně ve Vídni se usadil a složil\nznamenitou operu „Orfeus a Euridike.44 Napnutost\nobecenstva sporem kapelníka Hasse a dvorního básníka\nMetastasia s mistrem rozjitřeného dosáhla nejvyššího\nstupně, když bylo oznámeno, že tato nová opera bude\ndávaná na den narozenin Isabelly, choti arcivévody Josefa,\nve dvorním divadle. Bylof mnoho u dvora i mezi lidem\nvypravováno o rozmanitých sporech a stranách, jež na\ndvoře povstaly. Obyčejně to bývá, má-li nová idea\nvstoupili v život a má-li bořit obyčeje a staré zvyky,\nže tu se všichni křečovitě vztyčují, kteřížto si uvykli\nhověli klidně a bezstarostně v stínu stromů ač vyhni-\nlých a vyšeptalých, namahajíee se zachovali pomníky\nminulosti, mnohdy i slávy své. Avšak nestává moci, ni\nsíly ve světě, jež by byla s to, jednou pojatou za vel-\nkou uznanou ideu před porodem zničili.\nGluckovi byl hlavní podporou tehdáž arcivévoda\nJosef. Bylf to soucit nakladatelů doby nové, Gluck\nměl se státi hudbě tím, čím se Josef 11. říši, lidu vůbec\nstal. Velké duchy poutá moc souzvučících citů a my-\nšlenek a pouto toto vzdoruje všem nájezdům.\nPřičiněním Josefa se stalo, že byly vyvráceny\nveškeré Metastasiem a jeho přívrženci roztrušované,\nmnohdy směšné, mnohdy i blbé pověsti. Maria Theresia,\njíž se předstíralo, že nová opera Gluckova jest proti-\nnáboženská, pohanská, Maria Theresia svolila k prove-\ndení opery a po Vídni ku nevoli Metastasistů se roznesla\nzpráva, že dvůr bude prvnímu provozování „Orfea a\nEuridiky44 přítomen. Tof bylo nové kouzlo pro Víde-\nňany, takové poměry mívají velkých půvabů. Každý po-\nzoroval, že se cos nevšedního připravuje, neboť od\ndávna nebyl před provozováním nové opery taký ruch\na taková živost ve všech kruzích. Gluck a Metastasio\nbyla hesla dne a pod prapory tyto se seřaďovalo ve-\nškeré obecenstvo.\nKdož by nebyl s napnuíostí očekával den, kdež\nměla být svedena nikoliv krvavá, ale tuhá bitva v dvor-\nním divadle na poli hudebním, kde se mělo rozhodnouti\no velikosti Gluckově, o velikosti jeho učení nad učením\ndosud stávajícím.\no\nII.\n„Hrabe Durazzo tedy určitě se vyslovil, že neu-\npustí od provozování Orfea?44 tázal se Gluck svého\npřítele básníka Calzabigiho.\n„Bohdá , tak pravil intendant na dotaz můj,4\" od-\npověděl tázaný, „bohdá, že i mně bude možná honositi se\njakousi zásluhou o hudbu doby nové, jejímž otcem Gluck\nnazván bude. S pýchou bude mi možná tvrditi, že já\njsem přispěl vsadili vavřín na hlavu mistrovu.44 Vyjádřiv\ntakto nevšední spokojenost nad Vaším novým plodem,\nmistře, propustil mne.44\n„O, nepravil jsem dobře, počínaje dílo pravdy,44\npravil zaníceně Gluck, „že nevymřelo dosud pokolení\npravdomyslných na zemi.44\n„Smítaje pestré hadry, rozmanité přívěsky, zá-\nhyby a řasy, jimiž téměř zakryty byly tvary ušlechtilé\nbohyně, jež nám od Boha co klenot velecenný udělena\nbyla, snažil jsem se podali světu obraz pravý, nezpi-\ntvořený mistrostavby této. Ijá jsem myslil, jako jistý\nastronom: „Bůh utvořil jednodušší hudbu, ne z jest\nhudba vaše.\" Hudbou svou podporuju a přivádím slova\na situace poesie k pravé platnosti a k dokonalému vý-\nznamu, aniž bych děj přerušoval, aneb bezpotřebnými\nnudnými okrasami ozdoboval. Vždy se mi vznášel obraz\ndobře a pravidelně kreslený, malovaný s přirozeným\nstřídáním světla a stínu, na něm se zdály osoby oži-\nvovati. Obrysem takovým musí býti báseň, slova; bar-\nvou je obživující, nikoliv však pitvořící, musí býti hudba.\nPoměr tento stal se mým měřítkem, mým vodítkem při\nkomponování.44\n„Mistře,44 podotkl ohnivě básník, „a na dráze té\njste zbudil úžas, úžas, jenž se podobá triumfu pravdy\nnade lží.44\n„Vy máte větší zásluhu o operu mou než já sám,\nvy jste podal zdařilé, velké kresby, já je jen maloval a\nmrtvolám ducha vdechnul.44\n„Vy jste tvůrce, já vám podal hmoty,44 odporoval\nCalzabigi.\n„Tak velkých výjevů nedosáhneme mými pro-\nstředky jednoduchými.\"\n„Dlátem,44 pravil básník, „vytvořil Apelles z ka-\nmene mistrovská díla svá.44\n„Ustaňte! Mohl bych se domnívati, že náležíte\nk třídě hnusných pochlebníků. Nepsal jsem hudbu svou,\nabych byl oslaven, psal jsem z lásky k bohomluvě této,\nz lásky k lidstvu, jemuž po tak dlouhé doby pravý\nvkus, jejž hudba poskytnouti nemůže, byl odcizen.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. „Postilion z Lonjumeau.\"\n(Dokonc.) Do komnaty, v níž markýz z Corey na svůj\nnešťastný stav naříká, vejdou Alcidor a Bourďon, choristé\nopery královské a zvěstují mu, že se St. Phar dvakráte\nse oženil. Markýs jásá, neboť nyní snadno pomstí se na\nsvém soupeři a odsoudí oba co jeho spoluvinníky k smrti\nprovazem. V tom vejde sem slavnostní průvod. Markýz\npřeje jim ironicky blaho a štěstí a odkvapí pro městskou\nstráž. Všichni se rozejdou až na St. Phara, který se\nblaženým cítí v tomto novém stavu. Pojednou však vrá-\nžejí do komnaty oba choristé k smrti odsouzení, chtíce\nprchnouti, uzřejí ale St. Phara a zvěstují jemu, že bude\noběšen, an se dvakráte oženil. St. Phar sklesne jako\nhromem omráčen k zemi. Oba prchnou, opustíce v mdlo-\nbách ležícího tenoristu. Na druhé straně komnaty rozlí-\ntnou se dvéře a Madelaina (převlečená paní z Latour)\nvejde se svíčkou v ruce. Však jaká hrůza pojme oba,\nan se poznají. St. Phar klekne před ní na kolena a prosí\nji za odpuštění. Madelaina mu odpustí v tom ale\nchápe se jej opět stráž na rozkaz markýzuv. Paní z La-\ntour zastoupí jim cestu a vyzná svému muži, že ona, bý-\nvalá Madelaina, jest nyní paní z Latour a že tudíž svou\nvlastní ženu dvakráte k oltáři vedl, za kterýžto přestupek\nv zákonu žádný trest ustanoven není a tudíž všichni tři\nzajatí na svobodu puštěni býti mají. Markýz zuří, an\nstráž se odstraní a St. Phar své ženě ve dvou osobách\ndo náručí klesne. (111. dějství.) Opera tato dosáhla\nvelké populárnosti, zvláště však je to poštovská píseň,\nkterá do lidu vešla. Co se zevnější formy hudebních\nčísel jakož i vypracování orkestru týce, je všude obratnot\na péci skladatelovu viděti; ale přec schází této obratné\ninstrumentací síla, svěžest a skvělost. Opera tato dosáhne\nzvláště tenkráte velké obliby, když se výborně provozuje.\nOuvertury k této opeře nenapsal Adam žádné.\nNadějný bassista, pan Jind. A. Wohlrath, žák\np. prof. Fr. Vogla jest u dvorní opery v Nové Střelici\nengažován.\nMladý pianista, pan Lion, jenž se u našeho\nslavného Alex. Dreyschocka pianu a u ředitele B.\nKittla instrumentací ucí, odbýval ve čtvrtek dne 12.\nt. m.v konservatoriu u přítulnosti pozvaných hostů zkoušku\nsvé způsobilosti v pianu a instrumentací. Přednášelť ca-\npriccio a koncert G-moll od Mendelssohna s průvodem\norkestrů, z chovanců konservatorních sestávajícího velmi\ncistě, správně a uhlazeně a osvědčil při tom pružnost\nv úhozu. S příznivým výsledkem potkala se též páně\nLionova ouvertuva, kterouž chovanci jeho vedením ohnivě\nprovedli. Při této příležitosti musíme podotknouti, jaká vý-\nhoda by to pro konservatorium byla, kdyby se tu pianu\nobligátně vyučovalo. Jak známo, dostal A. Drey-\nschock návrh, by u konservatoria Vídenského profe-\nsorské místo piana přijal; nuže proč to neučiní naše\njednota k zvelebení hudebního umění v Ce-\nchách? A jak snadno by se takové místo pro piano u\nzdejšího konservatoria zříditi dalo? Mohlo by se\npro chovance piana školné, z kteréhož by se našemll\nvýtečníku slušný plat poskytnouti mohl a zajisté bY\nnáš Alex. Dreyschock místo toto přijal. A tak by byl\ntýž věhlasný umělec naší vlasti zachován.\n• C. k. pěší pluk arciknížete Štěpána v Rjece\npřeje si několik chlapcův k plukovní hudbě spůsobi-\nlých a as 14 neb 15 let čítajících. Chlapci tito musejí\nse vykázat vysvědčením lékařským, že jsou docela zdrávi\na dovolením rodičů neb pěstounů od c. k. okresního úřadu\nstvrzeným. Chlapci znající se něco v nástroji dechovém\nbudou přijati a na útraty pluku do Rjeky odesláni.\nNáš krajan, pan Václav Medek, druhdy učitel\nhudby u hraběte Wolkenšteina, zvolen jest za prvního\nměstského kapelníka v Sibini (Hermannstadt).\nNáš rodák, pan Egon J. Citerák, pianista a\nžák Alex. Dreyschocka, jenž od r. 1852 v Kološi v Sed~\nmihradech žije, přibyl do svého rodiště Prahy.\nNáš krajan, p. Slavík, druhdy clen opery\nv Krakově, engažován jest nyní v Uhnu.\nNejblíže příští neděli (22. července) zamýšlí zdejší\nněmecký mužský zpěvácký spolek udělati výlet do\nZávisti.\nHudební literatura. Co nejdřív vyjdou ná-\nkladem činného obchodnictví pp. Kristofa a Kuhé písně\n„v rákosí41 (od L.) od našeho již chvalně známého Lu-\ndevíta Procházky; upozorňujeme obecenstvo na tyto\npísně co milý příspěvek k domácí literatuře, zvláště pak\npp. uspořadatele akademií a koncertů, jimžto zajisté velmi\nvítaný budou.\n\nZ Čáslavi. (Hudba kostelní.) Slíbiv o zdejší kostelní\nhudbě promíuviti, vyplňuji nyní slib a doufány že\nněkteré pokyny moje slušného uvážení dojdou. O pouti\nBv. Petra a Pavla provozovala se malá mše od B. Schie-\ndermeyera, která prostředně vypadla. Pomyslete vsak,\nhrálo se bez bassy! Nevím skutečně, z jaké příčiny se\ntéhož důležitého nástroje neužilo; vždyť přec každému je\nznámé pořekadlo: „Bassa tvrdí muziku.44 Mnohem lépe\nbývalo by, kdyby od hraní varhan bylo se upustilo než od\nbassy, a víte proč? Máme zde spatné varhany, je-\njichžto píšťaly každou chvíli, kdy si zpomenou, kvičí a\ntím se pobožnost velice rusí. Bylo by žádoucno, by ve-\nlebné duchovenstvo a slavná městská rada o to se\nvzaly, by opět varhany se napraviti daly. Varhaník, jenž\nza tím chatrným nástrojem sedí, je vážný kmet, více než\n70 let čítající. Přáli bychom inu proto, by za sebe ně-\nkterého mladého a výtečného varhaníka dal 5 neboť slabost\nje na něm patrně vidět. Zdaž to možná bude, nevíme,\nneboť jak chorregent tak i varhaník mají buď velmi\nskromný plat, neb snad docela žádný. Tím méně může\nzde řeci býti o zakoupení strun na nástroje* Ze vselio\ntedy vysvítá, že se u nás kostelní hudba nezvedne,\ndokud osoby tyto slušně placeny nebudou , byť i"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.7", "texte": "zpěvácký spolek v hudbě kostelní se zúčastnil. Vyzý-\nváme tedy velebné duchovenstvo a slavnou městskou\nradu, by v ohledu tom rázně o tak důležitou věc se\nujaly; neboť půjde-li to tak dále, klesne v našem staro-\ndávném českém městě hudba kostelní docela. Pro-\nčež voláme „Caveant consules!\" a kojíme se nadějí, že\nse v záležitosti té potřebné kroky ucinú\n(L.) Z Huíllic. (Jungmannova slavnost.) V neděli\ndne 15. Lipna b. r. slavila se v českém Betlému, našich\ndrahých Hudlicích 871etá památka narozenin zvěčnělého\nnestora literatury naší, Josefa Jungmanna (* 16. čer-\nvence 1773, f 14. listopadu 1847). Již časně z rána\nscházely se tam z okolí a dálí, ano ze staroslavné Prahy\nčetní zástupové vřelých ctitelův (bylo jich asi 2000) ro-\ndáka našeho. Před chaloupkou samou bylo z čerstvého\nzeleného klesti učiněno povýšení (návrší), na kterémž\npoprsí slavného našeho buditele národní literatury naší\npostaveno bylo a mělo co podkladek Jungmannovo nej-\nslavnější dílo - 5 silných svazků jeho slovníku , kteréž\nbyl tamní škole sám daroval. (Dokončení.)\n(Š.) Z Josefsthalu. (Produkce zpěv. spolku.)\nZdejší zpěv. spolek uspořádal ve spojení s Boleslav-\nským zpěv. spolkem dne 15. Lipna hudební produkcí,\njejížto poloviční čistý výnos pohořelým v Plaších\nurčen jest. Přednášelo se 9 německých sborů od F.\nAbta, K. Zollnera, Reinhardta, W. Neulinga, vévody Ar-\nnošta a Kuntze, pak tři české: „Slovan\" od Vašáka,\n(nikoliv jak na programě chybně udáno bylo, od Jelena),\n„Holuběnka\" od Sedláčka, „Lidské srdce\" od J. Otta.\nProvedení bylo správné a precisně; jen škoda, že se tak\nmálo českých sborů dávalo. Dělá-li to pan ředitel\nzúmyslně, nevím; avšak povážíme-li, že v „Záboji\" juž\nznačnou část podařilých kvartett odVogla, W. H. Veita,\nV. Horáka, F. Lablera, V. Zavrtala atd. podána\njest, nemůžeme jinak mysliti, než že náš výrok o panu\nřediteli*\"') pravděpodoben jest. Ostatně musím podotknouti,\nže si jen tenkrát zásluhy o české hudební umění získati možná,\nkdyž se české skladby provozovali budou. Nejpatrnější\ndůkaz toho máme z V. Tomáška. Kdyby týž umělec\nčeské písně a sbory býval skládal, byl by zajisté\nmiláčkem českého národu; avšak vrhlť se cizině do\nnáručí a cizina se mu odměnila tím, že ho zneuznává.\n—b— Z Kutné Hory. (Hudební poměry. Zpěv.\nspolek. Hudba městských ostrostřelců.) Chtěl-li by kdo\nhudební poměry města našeho rozbírati a pravý nestranný\núsudek o nich pronesti, octnul by se brzo v labirintu,\nz něhož by tak snadno pravou cestu najiti se mu nepo-\ndařilo; setkal by se se směsicí rozdílných náhledů a\núsudků; při všem tom však ale zapotřebí vyhledati si\npevného stanoviska a pátrati po pravé příčině, proč zde\nhudba vůbec málo vřelých ctitelů nenachází; a tu hlavní\nzávadou býti se zdá, že se zde vůbec na důkladné\nvycvičení v hudbě velmi málo dbá. Hudbě v pravém\nsmyslu se zde nevyučuje nikde, ač tu není mužů ne-\nschopných, kteří by úloze té úplně dostáli, ale nedostává\nse'obecenstva vytrvalého, kteréby cvičencům k důklad-\nnému se vycvičení času popřálo, a kteréby u volení cvi-\nčitelů obezřetně si počínalo. Veškeré hudební cvičení děje\nse zde od soukromníků, a kdo laciněji a v nejkratším\nčase dítě polku, m azur ku neb valčík na pianě\nhráti naučí, ten bývá nejvíce zaměstknán, a po\nnaučení půl tuctu takovýchto hraček přestává obyčejně\ndalší cvičení, neboť potom prý si cvičenec už sám po-\nmůže. Že tato povrchnost pak na ocenění pravé hudby\nšpatného výsledku mívá, leží na bíledni, a z toho pochází\ni ta nevšíniavost k lepší hudbě a zamezuje i dychtivost\nněco dokonalého poslouchali, neboť při podobných příle-\nžitostech se obyčejně říkává: možno, že to bylo hezké,\nale tomu my nerozumíme. Aby se tato netečnost ku krá-\nsnější hudební stránce jaksi odstranila, a láska k ní zbu-\ndila, utvořil se před několika roky zde „spolek zpěvácký\"\na v krátkém čase svého trvání získal opravdu mnoho\nctitelů, a musím říci, že si velmi zdárně počínal, vyjma\ntoliko toho, že si domácích národních skladeb málo\nvšímal, což ovšem toliko řediteli spolku, od něhož volba\nzávisí, přičísli dlužno. Spolek ten uspořádal nám mno-\nhých krásných zábav, i bylo naděje, že ponenáhlu bude\nk rozmnožování lásky k hudbě napomáhali. Však místo har-\nmonie nastala v krátkém čase ve spolku disonance, která velice\nk rozvedení spolku přispěla, a tak ponenáhlu místo coby\nspolek rústi měl, rozpadával se víc a více, a krásná tato\nzábava zpěvní nyní toliko několika členy se ještě udržuje.\nMnoho se mluvilo o opětném obnovení ale jen mlu-\nvilo, skutek utek, a my letos za celé leto ani jediné\nzábavy spolku zpěváckého jsme neměli. Jedinou hudební\nzábavu poskytuje nám časem hudební kapela městských\nostrostřelcň, ač i tu mnoho přáti jest. Sestává ka-\npela ta z dobrých hudebních sil, a má zkušeného kapel-\nníka, ale vzdor tomu pokračuje málo s požadavky času,\na hlavně vytknouti se jí musí, že potřebných zkoušek\nzřídka odbývá, a novějších skladeb si nezaopatřuje.\nPromluvíme o tom budoucně, jakož i o chrámové hudbě\nzdejší, pakliže Vám to vhod přijde.\nZ Vysokého nad Jizerou. (Hudební poměry.)\nMuseli bychom opravdu druhé, na počet obyvatelů\nmalé, i jinak nepatrné město v Cechách hledati , kde\nse hudba tak slavně pěstovala, jako zde. Toho důkazem\nbývala nejen hudba chrámová ale i hudba operní; neboť\nbyl čas, kde se v našem chrámu Páně dávalo: „Velké\nTomáškovo requiem,\" též se bez obtíží provedly mše od\nCherubiniho , Haydna, Alb. Maška, Mozarta, Vitáska a\njiných výtečníků nejen na hlavní dni slavnostní ale i ne-\nzřídka na obyčejnou neděli. Co se hudby operní týče,\nbyly od domácích ochotníků u nás dávané opery: Kou-\nzelná flétna, Čarovný Závoj, Švýcarská rodina, Dráteník,\nmimo jiných divadelních kusů se zpěvy a vlastní hudbou,\na vždy s dobrým výsledkem. Jinak to vypadá ale\nnyní: klesla zde hudba chrámová, klesla docela i hudba\noperní, ačkoliv se tu doposavád nevšedních hudebních\nsil nachází, o čemž nejlépe svědci oblíbené společnosti\nhudební, ježto každoročně odtud do Ruska a jinam ce-\nstují, nebo na zakázku v lázních hrávají. Proč tedy klesla\nu nás hlavně chudba chrámová ? Doslovní odpověd dáti,\nnení úkol můj; neboť vinit, netecnost vytýkat atd. nechci.\nUkol můj jest, veřejně pronešenými slovy prospět celému\nměstu; neboť tak jen nemohu cíle se minouti, pakli\n\n*\") Nikoliv pane! Známe p. ředitele co muže o českou ná-\nrodnost zasloužilého; avšak máme za to, že v tom jiný\nháček vězeti bude. Důvěřujte v pana ředitele a uvidíte, že\nto juž v příští produkcí vynahrazeno bude. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600720-01.1.8", "texte": "nejen že k pohoršení závadu nedám, ale zápal vzbudím\nk horlení, by co skvrnu utrpělo, zase napraveno bylo.\nAno, tak jen starou lásku k podporování a pěstování ko-\nstelní hudby v našich hudby milovných měšťanech roz-\nnítím a zvláště u oněch zastupitelů města, jimžto velikých\nzásluh v tak důstojné věci dobyti snadno. Proto doklá-\ndám, že nechci nikoho souditi, to nechť se soudí každý\nsám, koho slova má se dotknou. Jest tomu šestadvacet\nroků, co veliký požár s celým městem i varhany v ko-\nstele zachvátil, od které doby v našem chrámu Páně po-\nsvátných zvuků varhan slyšeti nebylo. A přece po ohni\ni bez varhan pěstovala se zde dlouhá leta hudba chrá-\nmová i operní s vřelým účastenstvím k chvále celého\nměsta. Bude snad hlavní příčinou klesnutí zdejší kostelní\nhudby až na ten nejnižší stupeň nouze a bída, která se\nv Krkonoších zahostila od té doby, co přádlo žádné vý-\nživy víc neposkytuje? Pochybuji. Ovšem bývalo v našem\nměstě živo a veselo, pokuď přízný obchod šel, ale i za\nposledních dob osvědčilo měšťanstvo pod chvalným půso-\nbením předešlého měšťanosty pana Josefa Kramáře, co\nsvorností, dobrou vůlí a spojenými silami docíliti možno.\n(Dokončení.)\n(XY) Z Pardubic. (Koncert. Zpěvácký spolek.)\nTen týden odbýval se ve velké síni v hostinci „na Ve-\nselce\" velký koncert, v kterémž jsme příležitost měli, nové\nhudební síly v plné míře poznati. Osa, o kterouž se\nvšecky kusy při produkci otáčely, byla mladistvá hou-\nslistka sl. Alberta Svobodova z Litomyšle. Bydlela\nněkolik dní u c. k úředníka p. Ulricha. Zdejší hudební\nvzdělanci chtějíce této příležitosti užiti, žádali nadanou\nslečnu, by k dobročinnému účelu přispěla. Slečna svo-\nlila a brzo byl program urovnán. V programu měla\nsl. Svobodová 2 kusy, ale byla od četného poslu-\nchacstva tak vyznamenána, že ještě 1 národní píseň citu-\nplně a výrazně zahrála; osvědčila, že také ona svému\nslovútnému profesorovi na Pražském konservatoriu, p. M.\nMildnerovi, jsvou mistrnou hrou ke cti slouží. Slečna\nVydrová z Chrudimi, která též se několik dní v Par-\ndubicích zdržovala, zpívala 2 altová sola velmi pěkně.\nSlečna Vaňková hrála kus od Schulhoffa na piano\nvelmi uhlazeně a pěkně. Pardubický zpěvácký sbor\nzapěl 2 sbory tak rázně a cistě, že velkou pochvalou\nodměněn byl. Poznali jsme v tom večeru, že naše oby-\nvatelstvo ry ze české jest, a nemluvím tady o všelijakých\ntřídách, neb tenkráte bylo posluchactsvo jenom vybrané;\na přece jsme se přesvědčili, že sbor Český od Jelena\nse ještě více líbil, než-li na konci sbor německý, tak že\nzpěváci po české piece vřele voláni byli. Nejvíce\nse tady vyznačil náš vůbec oblíbený tenorista P. Schulle,\nc. k. respicient. Jeho krásný, zvučný hlas zasluhuje vel-\nkého povšimnutí! Dvě ouvertury: „Mulate\" od Aubera,\na „Stradella44 od Flotov-a byly tak precisně od c. k.\nhusarské kapelly provedeny, že potlesku zasluhovaly.\n(Dokončení.)\n(?) Sedlec v Táborskti. Zajisté vážené čte-\nnářstvo nepozastavilo se nad tím, že časopis tento po\ncelý letošní rok nepřinel ani zmínky z učitelských porad,\nzdali kromě o zdaru školství i o pěstění hudby ro-\nkováno bývá. Nebyloby divu, kdyby někdo nás dopiso-\nvatele z též příčiny vinil z netecnosti, ba snad dokonce\nz nejapnosti v pozorování našem* Nuže nedivte se pp.,\nže pocínain se chapati pera, bych podobné domněnky a\núsudky odvrátil. Dne 11. Jipna sešli se pp. pořadnici\nokresu Yotického v Prčici. Páni pořadnici provozovali\nv kostele hlasem sborovým píseň nedělní „Zde v skrou-\nsenosti\" od Počátek porady započal vzýváním\nDucha sv. a pak se přikročilo k věci. Při této poradě\nnebylo arci ničeho rokováno o hudbě, avšak přec dostalo\nse mi do rukou vypracování hudby se týkající, které svým\nčasem Pani pořadnici po skončení této slav-\nnosti zdatně nejen o skladbách pánů Zvonaře a Horáka\nmluvili, i řádně několik písní od Jelena, Škroupa,\na více k spokojenosti důstojně přednesli, nýbrž zvláštní\npo prohlídnutí mnohých clánkův v „Daliboru\" témuž ča-\nsopisu co nepříznivěji chválu vzdali a o bratrské spojení\nse uradili, jak by dle svých potřeb kanceláře pro opi-\nsování v Praze užiti měli.\n\nBerlín. V album pro divadelní kroj od Blocha\nvyobrazen jest též výtečný umělec Jos. F. Tich áček co\nCola Rienzi z opery téhož jména od R. Wagnera.\nNový York. Moravan Mareček otevřel zdě no-\nvou operní saisonu s operou „Nabucco.\"\nVideu. Zde zemřel dne 7. t. m. známý violon-\ncellista Antonín Trag, ondy profesor na Pražském kon-\nservat oriu a po několik let clen c. k. dvorního operního\ndivadla. Jeho koncerty a přičinění o umění a o vzdělání\nsvého nástroje jsou v Praze ještě v dobré paměti.\n\nListárna.\nPanu J. H. uč. ve Vol. Mši do Es lze u Kulié\nv Praze as za 2 zl. r. č. dostati. Panu Roh. v Kr. Dv.\nMáme as 6*0 krásných nových a netištěných sborů;\nchcete-li některé, pište ! Dalibor stojí s poštou 4 zl. 60 kr.\n\nOprava.\nV úvaze o skladbách v „Školníku\" povstaly (Da-\nlibor číslo 19) některé chyby, a sice v taktě 7.! se opo-\nmenuly kvinty v 2. osmině Soprán má d-a, Bass g-d.\nV 12. řádku má státi takto: Tenor má g-h Bass c-e,\nv 17. řád. má státi v závorce (první čtvrt). Na druhém\nsloupci 18. řád. má státi v 3.a 4. taktu.\n*) Viz zpévy duchovní školy Vodňanské 1854.\n\nVšem uspořadateiům koncertů na venkově oznamujeme, že jim dle žádosti ouvertury od slovanských skladatelů,\nB. Kittía, Procházky, Glinky, Moniuszki, Aberta, Vojáčka pro určené nástroje obstaráme. Odběratelé «Záboje\" mohou\ntéž dostati psané partitury vyšlých kvartett. Red."}]}