{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_sha256": "85bc386f997e6e023504865091e456a4e6b36619f01f07ece5b71f680ba59d4f", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/08/01_01/bmtnabd_1860-08-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[173]", "page_fin": "174", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[173]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4030, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nčeská národní píseň jest původní, a jeví ve své\nhlavní stránce zvláštní svůj ráz. Zde a tam se snad\nvyskytující nepatrné upomínky na cizé písné nejsou pů-\nvodnosti této na ujmu, an se dokázati nedá, že by pouhé\nnapodobování byly. Upomínky lakové nejsou nic jiného,\nnež věcně se opakující pravda, že právě cítěné a my-\nšlené stejně aneb podobně se vyslovuje.\nv\nCechům se dělala a dělá až do-posud předhůzka\nod cizích i domácích, že rádi cizí živly přijímají. Před-\nchůzka tato má do sebe jen zdánlivou pravdu. Jest\npravda, že k cizím náhledům rádi přisvědčujou, do ci-\nzího se snadno vpravujou, však ale jen tenkráte, když\nse to jejich povaze ne příčí. Co se té příčí, to se u\nnich nikdy nezakoření. Tato Čechům činěná předhůzka\nse může pod tou též výminkou i jiným národům činit.\nNeboť kde jest nějaký národ, který by nebyl cizí živly\npřijal? Francouz, Angličan nemá o nic více původaosti\nv\nnež Cech. Anglický spisovatel „Bulwer\" praví: „Nikdy\nnejsou dvě duše docela stejné; tudíž jest každý pů-\nvodní, kdo zřejmě a volnomyslně výsledky svých dojmů\nlak zase dá, že žádné otrocké napodobování na něj\nvplyvu nemělo.\" Totéž se dá říci o národech. V otro-\nckém napodobování Čechové ještě nikdy postiženi ne-\nbyli. Co si cizího osvojili, osvojili si to tak, že to ráz\npůvodnosti nabylo. Nemůžem ovšem tajiti, že na če-\nskou píseň starý římský chorál velký vplyv měl, avšak\nnesmíme tajiti, že římský chorál nikde, ani vlast jeho\nnevyjímaje, tak blahodárného ovoce nepřinesl jako\nv Čechách. Později ukážeme, na kterých písních ná-\nrodních stopy římského chorálu nalezáme. Příroda byla\nvždy, jest doposavad a bude ještě dlouho učitelkou lidu.\nMáme dost důkazů, že to, co mu od vzdělanců vští-\npeno bylo, často zle bylo od něho vykládáno i užíváno,\npro to že špatně rozumíno. Jsme přesvědčeni, že se lid\npři mnohém jednání pouze přírodou vésti dává. Pot-\nkáváme-li se již v životě obyčejném s touto okolností,\ntím více to bude v umění tak přirozeném jako jest\nhudba. Víme, že národy to, co slovem vysloviti ne-\nmohou, zpěvem pronášejí; a jelikož hudba na podrobné\nvýrazy chudá jest, nelze jinak, než že k vyjádření stej-\nných cituv, stejných aneb podobných melodických po-\nstupů použijou a tak si v melodiji mnohé podobno bude.\nV tuto věc hlouběji vniknouti jest nám pro tentokráte\nnemožno. Abychom ale prozatím něco podali, pouka-\nzujeme jen na tu okolnost, že se k výrazu radosti in-\ntervallů odlehlejších v živém, jaksi rozvázalém, někdy\ni bujném rhythmu ; k výrazu žalu blízko ležících in-\ntervallů v klidném, nesmělém, jaksi spoutalém rhythmu\nužívá. Melodije (v tom smyslu co postup od jednoho\ntónu k druhému také modulací), a rhythmus jsou vůbec\ndva mocní činitelé při písních národních. Nepotkáme-li\nse s právě vyřknutou okolností všude, musíme uvážili,\nže radost i žal rozličných stupňův mají, a že zřídka\ntito dva citové ryze se nalézají. Má každý jakýs pri-\nme se k ještě jiného citu, což na nápěv není bez vplyvn.\nV základu podrží svrchu vyřčená okolnost vždy svou\nplatnost.\nPorovnáme-li české národní písně s oněmi jiných\nnárodů, shledáme: 1) že česká kantilena není tak pří-\nsně vybroušena a uhlazena jáko italianská; 2) že rhyth-\nmus české písně není lak pikantní a smyslný, jak jej\nmiluje španělská; 3) že není melodije její tak jásající,\nvšecku volnost dýšící jako švýcarská, ani tak 4) tan-\ndlující jako tyrolská. Naproti tomu jest ale česká píseň\nv kantileně plynná, časem jasna, časem jakýms zvláštním\npřídechem trudu obmyšlena, často humoristická, v rhythmu\nurčitá, vykročilá, někdy i trochu nezbedná, vždy ale přiro-\nzená. Rozmanitost nalezáme v českých písních největší, ne-\njen co do kantileny ale ico do rhythmu. Od nápěvů, které\nby si s nápěvy původního obyvatele pralesův ameri-\nckých tykali mohly, až do kantilen, které by i král\nmelodiji, Italian, za své přijmouti mohl, od nejsprostš,ího\naž k nejvybranějšímu, někdy i podivínskému rhythmu\npotkáváme se v českých písních. Čech v nápěvu vůbec\nvýběrčlivý není. Spokojuje se často pouhým opaková-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 712, "texte": "ním tónu na rozličných stupních, a rozhřává se k sku-\ntečně melodickému zpěvu jen tenkráte, když mu jde,\njak říkáme, do živého. Leží to docela v jeho povaze.\nJak rozličné nepříjemnosti života pojímá, je si k srdci\npřipouští a jak si je snesitelnějšími činit dovede, o tom\nsvědčí dostatečně texty jeho národních písní. Ze i\nz melodije někdy soudit lze, v jakém smyslu text ro-\nzumín býti má, musíme zvlášt podotknouti. Neboť se\npotkáváme při mnohých písních s jakousi neshodou\nv slově. Mnohý zdánlivě veselý text má melodiji mno-\nhem smutnější, a mnohý zdánlivě smutný má melodiji\nskoro veselou. Avšak dost prozatím. Kdo jest s to\nproniknouti srdce lidské a vysvětliti si rozličné jeho si\npočínání!\n(Pakračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "174", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.2", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.2", "debut_caractere": 714, "fin_caractere_exclue": 3824, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\n(Varhaník v chráme u sv. Petra. Hudba v chrámě\nTýnském.)\nJiž několikráte jsem poslouchal hraní varhan při\nmši žáků školy u sv. Petra, při nížto hraje třetí učitel\ntéto školy p. Mý. Nejlépe vylíčíme p. M. co varhaníka,\npovíme-li5 s jakou vážnou postavou, maje starou par-\ntýsku podpaží, na kůr kráčí. Nevím nic jinak, než asi\njako to dělával král varhaníků Šeb. Bach, toliko s tím\nrozdílem, že uslyšímeli první zvuky varhan t. j. starou,\notřepanou a copařskou kadenz, - Bach zmizí a tu\npočne pan Mý. předehru, kterážto před ním na pulpitě\nleží. Jestli pan Mý. předehru před ním ležící dříve\npřehraje, než jest duchovní hotov, nehne jím, ani do\nžádných jej nepřivede nesnází. Počne pořádně znova.\nA ne snad žeby p. M. tutéž předehru jen přede mši\nhrajeť ji i před pozdvihováním i po mši sv., a ne\nsnad že ji hraje jen letos on ji probírá již několik\nroků, tak že ji už z paměti uměti může. Že p. M. ani\nté nejmenší známosti o modulaci nemá, dotvrzuje to,\nže když se na chvilku spustí svého vesla, t. j. staré\npartýsky, a několik akkordů z hlavy hráti počne, klesá,\nmdlý asi tak, jako když se ptáku křidélka přistřihnou,\na tu vyvede jeden nesmysl za druhým. I při písni\n„Bože před tvou velebností\" se drží partýsky, nebo! při\nkaždém fermatu má jistou mezihru, kterouž nezmění\nnikdy ani o chlup. Jen by mu bylo radíno, aby, když\npřijdou v mezihře čerstvější noty, dříve prst s kláves-\nnice pustil, než následující notu vezme.\nDle jeho hry hychom soudili, že p. Mý. a p. Ši-\nmáček, jsou žáci p. Klimpla, varhaníka u sv. Petra.\nVěru je žádoucno, aby se taci varhaníci přidrželi\nraděj varhan s klikou, nežli dělati varhanám s pedálem\ntakouto hanbu v Praze.\nDne 22. t. m. slyšeli jsme hudbu v chrámu Páně\nTýnském, kdežto se provozovala zdařilá mše do J-dur\nod Václ. jFrimla, řízením tamního ředitele kůru, vě-\nhlasného v oboru hudby chrámové, p. Václ. Horáka.\nZajisté milo jesti poslechnouti hudbu, kde tak utěšeně\ns výše kůru zavznívá, jako v chrámu Týnském; vše\njde velmi správně, každý hudebník dělá svému nástroji\nčest, zvláště foukači lesnic, p. Cikánek, p. Ouvalský,\numí tak svými nástroji vládnouti, že nevyvodí neladného\nzvuku. Věru jsme tomu velmi povděčni, že se p. Ho-\nrákovi takového místa dostalo, jako jest chrám Týnský.\nVarhany v zmíněném chrámu hrával z ochoty hor-\nlivý p. Christen obchodník v Praze, kterýž co praktický\nvarhaník už dávno zde znám jest. A věru byl as p.\nHorák spokojen, že tohoto ochotníka vždy při ruce\nv\nměl; nebof měl-liby tamní ustanovený varhaník p. Ča-\nhoun (otec) při hlavních službách hráti, jistě by tím\nhudba varhanní v Týně mnoho utrpěla; nebof p. Ča-\nhoun patří do nejnižší třídy pražských varhaníků. A\nže ono místo v tomto staroslavném chrámu p. Čahoun\nobdržel, jest příčina, jak jsme svrchu pravili ty\nosudné zásluhy. Tento den seděl u varhan p. Ča-\nhoun (syn), jeuž odbyv s dobrým prospěchem školu\nvarhanickou, dosti slušně na velkolepém nástroji hraje\na též snahu po zdokonalení se na jevo dává. Konečně\nmusíme podolknouti, že dcera p. Horáka sopránové\nsolo ve mši Frimlově velini pěkně přednesla.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "175", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.3", "titre_corps": "Z Odessy.", "titre_sommaire": "Z Odessy.", "signature_source": "Marie Pfohlová", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.2", "debut_caractere": 3826, "fin_caractere_exclue": 4706, "texte": "Z Odessy.\n\n(Dokončení.)\n(Hudba vojenská. Privátní kapely a orchestry.\nKoncerty a koncertisti. Obchodnictví v musikaliích a\nnástrojích. Privátní učitelové v Odesse a zvláště Cechové.)\nZmínila jsem se již z počátku o figurální hudbé\nv chrámích katolických v Odesse i jejím okolí, neb město\nsamé sousedí s 40 osadami Němcův, kteří nazvíce ka-\ntolíci jsou a ve větších vesnicích své kostely vystaveny\nmají; zmínila jsem se i o špatné hře na varhany, kažení\nkrásných choralův ruských, které se nazvíce v kato-\nlických chrámích provozují a o bídné souhře při instru-\nmentálních mších, však nyní zbývá mně promluvili toliko\no hudbě, která zde pro obveselení lidu zřízena jest.\nSem přináleží předně vojenská kapela se svým kapel-\nníkem Bultlerem, sestávající ze samých dobrých ru-\nských hudebníkův a protož lidu Odessskému ten nejmi-\nlejší sbor hudebnický. Šlechticové ruští vydržují sobě"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3851, "texte": "své privátní kapely, které nazvíce z výtečných hu-\ndebníků sestávají, jenž ale na venkov neb zámek svého ve-\nlitele poukázáni jsou. V Odesse jest též zřízen jeden\nmenší orchestr as toliko co velký sextett, hrává oby-\nčejně v hostincích, zahradách a t. d., a to dosti dobře,\ntakže obecenstvo nevyhání z divadla, jako pan kapelník\nopery Buffie a chorisíi se svým krásným hlasem a\nsvou vkusnou toilettou! Jiných orchestrův v Odesse ne-\nstává. Kdoby se v určitou hodinu, když se koncert odbývati\nmá, před některý koncertní sál postavil, uzří muohou\nequipaží, dámy neb pány přivážející, kteří vesměs\nv ten nejbohafší šat oblečeni jsou. Dámy strojí se do\nkoncertův v nejtenší a nejdraěší šaty bálové, obohaceny\njsouce skvostnými zlatými šperky, a páni jsou v černých\nšatech, bílých rukavičkách, zkrátka v nejvkusnější toi-\nlettě. Koncertistu potkají při jeho nastávající slávě ty\nnejvětší obtíže, neboť musí hosti do svého koncertu sám\npozvat. U místodržitele započne, pak zve šlechtu, dále\ni měšťany neb bohaté statkáře v Odesse bydlící. Z kon-\ncertistů samých dlužno jmenovati sestry a bratry Ne-\nrudovy,, kteří mimo mnoha jiných piecy pro housle,\nzvláště kvartetta pěkně přednášeli a bouřlivým potleskem\nčastěji k opakování nuceni byli. Oni vyplňovali hlavně\nkoncertní saisonu po dlouhý čas a vždy velice se líbili.\nDále uspořádal zde koncert jakýs Mulmann Ludvík,\ntéž houslista, a přednášel zdařile komposice od Ernsta\na Vieuxtempsa. Po něm koncertoval pianista Feldau\nz Pruska. Ten samý má čistou sběhlost, silný úhoz,\ncituplný přednes, nač Rusové nejvíce hledí, vůbec sa-\nlonní hru. Hrál „Přádelní píseň\" od Litolfa, „Lucia-\nFantasii\" od Thalberga pro dvě piana uspořádanou od\nRaviny, několik „Nocturen\" od oblíbeného Chopina,\nMendelssohnovy „písně beze slov\" a konečně „Polku\"\nod Vallace velmi pěkně a líbil se co salonní pianista.\nPak koncertovali zde ještě dva pianisti a sice Tedesko,\nrozený z Čech a Bubinstein, mladší bratr slavného\nRusa Rubinsteina. Oba se též líbili.\nA nyní něco o obchodnictví v musikáliíchi\njichž zde tré jest. Jedno Neugeborena, druhé Vlacha\nZanottiho třetí svatu Rubinsteinovu, Weinbergu,\nnáležející. Musikalie jsou zde velmi drahé, takže každý\nhudebník se již s nimi dříve zaopatří, nežli sem přijede.\nMimo obchodnictví v hudebninách vedou též někteří ob-\nchod s nástroji hudebními, n. p. dům Stifflův prodává\npiana'-, pěkné sice ale drahé. Zanotti taktéž. Neu-\ngeboren vede obchod v rozlíčnýkh hudebních nástrojích.\nU něj stojí krásné francouzské piano 600—1000 rublů.\nPleyl prodává též piana za 360—400 rublů, však\nnejsou tak pěkné jako Neugeborena. Erár & Boslo\nchová ve svém skladě Vídeňská piana v levnější ceně,\n300—400 rublů. Za půjčení piana platí se měsíčně.\n8 až 20 rublův. Z toho vidno, jak drahé jsou piana\nv Odesse, a jak dobrý výdělek to vynáší hotovitelům\npian. Konečně promluvili musím o zdejších privát-\nních učitelích hudby a zvláště o Ceších. Čechové ja-\nkožto národ hudbymilovný, národ to, kterýž hudbou a\nbojem v pradávných časech nad nepřátely vítězil, za-\nstoupeni jsou zde nejvíce mezi privátními učiteli, tak že\nV\nzde polovička hudebníkův z Cech a polovička z ciziny\nvyučuje. Mezi Cechy náležfnásledující: Tedesko, dává\nprivátní hodiny ve vyučování piana a bére platu 5 ru-\nblův za hodinu. Skřivan, bývalý žák školy varhanické\nv Praze, vyučuje pianu. Za hodinu dostává 3 ruble.\nNejmenší plat za hodinu jest 1 neb 1% ruble, plat to\nv Rusku velmi skrovný, jinde snad by byl dosti značný.\nvy\nDále z Čechův jsou tam Mayer, Kessler, Bílý, sl. Tápa-\nlova nazvíce učitelé piana, zpěvu, neb některého nástroje\nhudebního. Z cizozemců jsou zde: Budeus, Roth, Heilig\nLudvig, Kalvic z Livonie a Buttler, kapelník při vojště.\nTěmito několika vylíčeními snažila jsem se na-\nznačití Vám hudební život Odessanů, avšak pakli dopis\nmůj v té neb oné části nevyhověl, odpusťte to neobrat-\nnému péru.\n\nMarie Pfohlová."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "176", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B— ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B— ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.3", "debut_caractere": 3853, "fin_caractere_exclue": 5040, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B— ý.\n(Pokračování.)\nNabyté přesvědčení, že foukač tažné posauny tram-\npotnou a dlouhou cestu konali musí, aby od jednoho\ntónu k druhému přišel, pohnulo již podotknuté zname-\nnité znalce k tomu, že posaunu s klapkami ;\nneboť u této leží tóny blízko u sebe, dá se jimi se si-\nlou rychle a jistě vládnouti a taký nástroj zachází-li\nse s ním s bezpracnou výhodou, vydává tavivé? okrouh-\nlené a tedy liboznějící tóny. Nedá se v pravdě upříti,\nže v hudbě správné a přilehající spojení tónů co hlavní\npodmínka se považovati musí.\nUžívá se za našich dnu železnic, dalekopisu, to-\nvárních a rolnických mašin, by se co nejrychleji cíle\ndosáhlo. Posauna s klapkami poskytuje též uznané\nvýhody, kteréž u nás do života vstoupily. Že tažná\nDosauna v naši vlasti nikdy oblíbeným plechovým ná-\nstrojem nebyla, slouží za důkaz tá okolnost, že se solo\n)ro posaunu v Mozartově requiem až do roku 1827\nvždy na fagot přednášelo. Nejposlednější roli hrála\ntažná posauna při pohřbích; avšak role ta vymizela už\nza našich časů docela ano i ve Vídni samé.\nZajisté si mnozí zpomenou, jak nesnesitelně tažná\nposauna při pohřbích na truchlící lid účinkovala. Této"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2174, "texte": "okolnosti se též, nikoliv s nepravím, připisuje, že jindy\ntak časté pohřební průvody pro odpornost tažné posauny\nnyní tak zřídka se odbývají a pakli se takové objednají,\njsou doprovázeny nástroji plechovými nynějšího způsobu,\njelikož i prostý člověk ano i dilettant hudby se vším\nprávem tvrdí, že se hudební průvod truchlících nikoliv\nvšak mrtvých dotýká.\nPřistoupíme-li k učiněným pokrokům u posauny,\nnemůžeme se ve svých státech na tomto nástroji\nžádnými vynikajícími umělci vykázati. Z tuzemských\nvirtuosů na posaunu dá se uvésti velebný pan P. Štola,\njenž co kmet na začátku tohoto století ještě v Praze\nžil, co dilettant tažné posauny chvalně znám byl a dle\nvýroku svých současníků tóny lesnici podobné na po-\nsaunu vyluzoval. Malé solo ve Vitáskové requiem bylo\nprý pro něho psáno; avšak sólo to má velmi malý\nobjem tónu, co zatím posauně mnohem větší k službě\nstojí.\nZ cizozemských umělců slyšeli jsme v Praze v le-\ntech 1827—1830 p. Belke z Berlína a pány Schmida\na jeho syna z Kasselu. Konečně pískal r. 1834 druhdy\noblíbený pěvec Póck v chrámě u sv. Víta při příleži-\ntosti úmrtí J. M. císaře Františka I.v Mo-\nzartově requiem na tažnou posaunu, od kteréž doby\nveřejnost od téhož nástroje, vyjímajíc vždy zřídčěji uží-\nvané pohřební průvody, docela upustila, anto právě udané\nvzory žádného následování nedošly, co zatím posauny\ns klapkami, zvláště Eufonionu, všude se užívalo a od\nmnohých (mladíků i mužů) s chutí as láskou nástroje\ntyto se pěstovaly. Ano , může se říci, že posauna\ns klapkami v každé téměř vísce juž zdomácněla.\nOstatně nedá se tažná posauna, pozoruje-li se ze\nstanoviska krásovědeckého poroučeti. Toho příčinou jest\njejí forma a nejapné zacházení s ní. Na důkaz toho\nstůj zde anekdota z tehdejších časů. Jistý rolník díval\nso na foukače posauny, jenž se přitom nesmírně na-\nmakal. Rolník maje za to, že foukač roury z nástroje\nvytáhnouti chce a vida, že to dovésti nemůže, přiskočil\nk němu a zvoial: „To by bylo přecu ďasa, aby se to vy-\ntáhnouti nedalo!\" Načež se roury chopiv ji násilím vy-\ntáhl. Že velký smích u okolo stojících vypukl, nemusím\ndokládati a z takých a nápodobných případů znechutila\nse hudebníkům tažná posauna.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "177", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.5", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.4", "debut_caractere": 2176, "fin_caractere_exclue": 4787, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\n„Uvyklostem pěvců dobře víte, jsem nelakodil, ba\nani požadavky, které činili, jsem nevyplnil. Měl snad\nGluck putovali od zpěvačky k zpěvačce, od zpěváka\nk zpěvákovi, žebraje, snižujíc se, plazivě prose o smi-\nlování nad dítkem svého ducha? Pravda musí, příteli,\nsama sebou zvítězili a doufám také, že zvítězí, nebof\nv hudbě své jsem šetřil a hledal pravdy. Nedávámf\njednající osoby ani v středu slova na samozvučce se\nzastavovati, aby v dlouhých passažích rychlostí krásného\nhlasu se zaskvěly, aneb aby si mohly oddechnouti\nk provedení kadencí. Slovem snahou mou bylo, bych\nnepravdivost hudební, kteréž se zdravý smysl a rozum\nprotiví, zničil; zdaž jsem ji zničil, osvědčí dnešní večer.\nMiluje-li obecenstvo Vídeňské pravdu, neprospějí úklady\na úskoky Metaslasia a Hasse, kteří jsou tak, jako jejich\nhudba, ničemní, a hudba má prorazí a najde obliby;\nmilujeli lež, tak mi nebude líto, že nemohu nazvati\nlháře svými příznivci. Nemyslete však, ze se vzdám\nmyšlenky své, nebof vnada pravdy je kouzlám mocným\npodobna. Stojím na dráze ku pravdě, započínám pra-\nvdou a pravdy dosáhnouti a rozšířili musím. Tof cíl\nsnah mých i mého života. Nechť zmizí temno, světlo\nmusí býtii na obzoru hudebním, jako všude jinde /\"\n„Mistře, velikou úlohu dáváte krátkému životu\nlidskému!\"\n„Nemyslete, že jest život lidský tak kratinký,\nčinové ducha dodávají i jemu věčnosti pozemské. Před-\nnosti hudby mé jsou a budou na mnoze uznány. Každá\npravda jest jednodušší než lež, taktéž i hudba má jest\njednodušejší než hudba, k níž i já jsem se druhdy hřeše\npřiznávál. Avšak hříchy ty nalezly odpočinek v krbu.\nA právě touto jednoduchostí doufám, že zvítězím. Hle-\ndal jsem vždy krásnou jednoduchost, snaže se veškeré\nnesnadnosti, ježto jasnosti na ujmu jsou, vymezovati.\nTo byly a jsou, bohdá i budou mé zásady, na nich se\nzakládá stavba má!\"\n„A na nich,\" doložil básník, „se bude zakládali\nstavba hudby doby nastávající, vy pak mistře budete\npovždy oslavován co zakládatel vznešené budovy této,\nanaž právě svou jednoduchostí obdivování vzbuzovati\nbude. Tak jako starobylé stavby jednoduchostí svou\nobdiv nevysvětlitelný v nás vzbuzují, takovéj kouzlo\nprýští a proudí iv hudbě vaší a věčně bude poutali\na okouzlovati.\"\n„Budeli mi dopřáno, zaraziti první základy vzne-\nšeného nového chrámu božské hudby, pak i vy, příteli,\nsdělíte vavřín můj, nebof vzájemnost naše sloučila nás\nplody duchu naších. Jediný vavřín může ověnčit nás.\nMůj pád, může-li pravda klesnouti, bude i pádem vaším,\"\npravil zaníceně Gluck.\nPřisedna ku klavíru , započal hráti ouverturu\nk „Orfeu.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 355, "texte": "Y zanícení poslouchal Calzabigi přednes slavného\nmistra, jehož velikost juž příroda na vysokém jeho čele\na v ohnivém oku i ve vznešených tazích jeho obličeje\nvyznačila.\n„Mistře, vaše hudba zvítězí!\" zvolal Calzabigi,\nkdyž Gluck od klavíru vstával.\n„Zvítězili,\" odvětil Gluck, zvítězíte Vy, nebo!\nhudba má jest služebnou družkou Yaší básně!\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "180", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "debut_caractere": 357, "fin_caractere_exclue": 378, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "debut_caractere": 1268, "fin_caractere_exclue": 5221, "texte": "— Zasloužilý skladatel pan Zik. Kolešovský, jenž\nsi co ředitel Žofínské akademie a co ředitel kuru velkých\nzásluh o zdejší hudební poměry dobyly obdržel od vy-\nsokého c. k. místodržitelství dovolení ku zřízení ústavu\npro nižší a vyšší zpěv, jenž chovancům zpěvu se věnu-\njícím tím více vjtán bude, anto ústav páně Skroupův bez-\npochyby přestane. Bližší oznámení tohoto ústavu podáme\nsvým časem.\n(V. G.) Zkoušky chovanců pianních\nústavu. (Ústav p. Hodyce. P. Wiedemanna:) Dne\n25. Lipna provedli chovanci páně Hodycova ústavu, pod\nvrchním dozorstvím p. A. Dreyschocka stojícího sice\ntěžkou ale čestnou úlohu, podavše u přítomnosti slavného\nmistra a posuzovatele důkazu svých posavádních hudebních\nstudií. Pozorovali! jsme mezi chovanci mnohé krásné\nhudební talenty mužského i ženského pohlaví, kteréž co\ndo technické části i co do duševního pojmutí náležitě po-\nkročily. Mnozí ze žáků jsouce ještě v útlém mládí před-\nnesli po krátkém času svého učení (po 10:6 měsících)\nkousky pro piano správně, taktupevně a výrazně. Po-\nvážíme-li, co se dítě v krátkém čase nejprv uciti musí n.\npř. notám, taktu, prstokladu, škálám atd., jest se co diviti,\nže chovanci vše to překonavše, přiměřené kusy pro piano\nhrají. Zde vše spočívá na padagogickém vzdělání učitele;\nmusí! znát individuálnost a schopnost žáka, musí! svou\nmethodu tak zřídit, aby se jí pokroky žáka urychlily a\ndlužno mu vystříci se všeko, co by pokrokům vadilo 5\nnebo! nelze užívati jedné a tétéž methody u všech dětí.\nPovážlivý a rozumný učitel řídí se při rozličných schop-\nnostech žakň rozličnými návody a takový učitel a spolu\nředitel je p. Hodyc, žák to slavného mistra V. To-\nmáška, jenž všemožně se snaží, aby požadavkům rodičů\nzúplna vyhověl, začež hojného účastenství zasluhuje.\nV pátek dne27. lip. odbýval p.Ant.Wi edemann\nv místnostech hudebního ústavu se svými chovanci celo-\nroční zkoušku s velmi příznivým výsledkem. S radostí\npozorujeme, že ústav tento pod velkou konkurencí ne-\nklesá, anobrž od roku k roku vždy více se zmáhá, což\nzřejmým důkazem jest, že návod pana ředitele při vy-\nučování hudbě dobrý býti musí. Slyšeli jsme při letošní\nzkoušce mimo ryze klassické kusy, jako : Sonátu ocí Mo-\nzarta pro piano a housle; Trio od Beethovena pro piano,\nhousle a cello; ouverturu k opeře „Únos ze serailu\" od\nMozarta pro dvě piana;— také výborné skladby českých\nskl ad at el ů, jako : kus pro housle od P. Jansy; Píseň\nbeze slov od M. Mil dnem (příloha k Daliboru); Kon-\ncertino pro housle od Fr. Pecháčka; Divertissement pro\nhousle od J. V. Kalivody. a m. j. Všichni žáci provedli\nsvé úlohy neúhonně a slušně. Značnou technikou a\ncituplným přednesem svých kusů, vyznamenali se však\njmenovitě: pianistka sL J. Muhlwenzlova; cellisti: J. Kie-\nhaupt, L. Hock a A. Seelig; houslisti: V. Cassinelli, J.\nHarrer a Fr. Brává, z nichž poslední po 10. měsíčném\nvyučování tak daleko již pokročil, že Kalivodovo diver-\ntissement s podivuhodnou jistotou a správností přednesl.\n(Pokračování.)\nV pondělí dne 6. srpna 1860 bude se odbývat*\nv děkanském chrámu Páně v Strakonicích v 9 hodin tru-\nchlomše za slavného básníka Frant. Lad. Čelakovskéh o,\njižto jak doslýcháme, horliví tamější študenti uspořádali.\nSlečna Ch. z Tiefensee zpívala před nedá-\nvnem při velkém dvorním koncertě v Londýně v paláci\nBuckinghamském a pak v saloně c. k. rakouského vyslance,\nhraběte Apponyiho, a došla výtečným přednesem italských\na německých arií velké pochvaly.\nČekatelům české i německé školy, kteří nejlepší\npokroky a největší pilnost na varhanické škole osvědčili, do-\nstalo se odměny, kterouž v. p. J. Šrutek, konsistorialní\nsekretář v Hradci Králové, k tomuto šlechetnému účelu\nvěnoval. Celá odměna sestávající z 20 zl. r. č. rozdělena\nbyla ve ctyry díly, takže následující cekatelové 5 zl. r. c.\npoděleni byli. Z české hlavní školy I. roku obdržel\npraemii Syalek V.z Krupími, jmenováni byli Havlátko\nV.a S. Paleček. Z 11. roku c. hlavní školy dostalo se\nodměny F. Rohlíkoví, mezi pilné vřaděni jsou V. Švácha"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6282, "texte": "z Kněžoves, F. Drbohlav z Libuně a M. Bauš ze Stodůlek,\nMezi kandidáty německé školy a 1. roku poctěn byl 5 zl.\nJ♦ Lorenz, jmenováni byli L. Modec a J. Herek Z 11.\nroku obdržel praemii J. Chocholy ctěni byli J. Bartov-\nský a A. Bittner. Doufáme, že tímto šlechetným úmyslem\nv p. J. Šrňtka, kterýž každý rok odměnou touto pilné\nčekately poctíti sobě umínil, ještě větší horlivost pro hudbu\nv dotčených žákův se vzbudí a oni snad tenkráte nehlíd-\nnou, jak vážená a spolu důležitá jest theorie a hra na\nvarhany pro učitele na venkově.\nPan J. A. Bohme, ředitel vojenské hudby\nz Drážďan, koncertoval v ponděli dne 30. Lipna v novo-\nměstském divadle na tažnou posaunu a osvědčil na\ntomto nástroji pěkný přednes, velkou zvučnost a v skutku\nokouzlující tón. Avšak posauna tato nebyla žádná\nbassová posauna; nýbrž tenorová, a tón její vzbudil\njen v neseném zpěvu krásného účinku. I musíme\nopět při svém mínění zůstati, že se tažná posauna,\nnavzdor svému krásnému tónu pro operní skladby nověj-\nších skladatelů nehodí; nebot při passažích a kollora-\nturách musí daleko ustoupiti posauně s klapkami,\nna kteréž v ohledu tónů bez značných těžkostí a namahání\ntrubače, se dotčené ozdoby čistěji, správněji a dokonaleji\nvyvésti dají. Ostatně máme za to, že by se tón posauny\ns klapkami, kdyby se ji užší výměr (Mensur) propůjčil,\nvyrovnal tónu tažné posauny. Pan Bohme hrál na taž-\nnou posaunu své variace a hymnu ze „Stradelly44 velmi\nslušně a byl za své namahání několikrát volán.\nPan Grosz, prof. fagotu na zdejším konservatoriu\nstal se, jak se dovídáme, adjunktem konservatoria\nu jednoty k zvelebení hudebního umění v Cechách.\nMezi kandidáty, kteří se o učitelské místo ve\nvarhanické škole, pop. L. Zvonaři uprázněné, ucházejí,\nnachází se též výtečný varhaník pan Alojs Hnilička\nz Ousti, jenž schopen jest tak důležité místo zastávati.\nBylo by žádoucno, aby se tento obratný a nadaný skla-\ndatel pro varhanickou školu získal.\nPan Jan Nep. Š křoup, kapelník dómu u sv.\nVíta, dosáhl za svou skladbu, německou to operettku\n„Der Liebesring,\" jížto se o cenu Mannheimskou hudební\nspolečností vypsanou ucházel, od soudců ch valné\nzmínky! Bylo by nám v skutku milejší, kdyby býval\nv\np. kapelník Jan Nep. Skřoup raději nějakou přiměře-\nnou mši pro náš lid, než takové operní dílo sepsal. Pan\nJ. N. Škroup neví až dosud, že nosí dříví do německých\nlesů bez všeho účele.\nv\nHudební literatura. Činný nakladatel p.\nRob. Veit, vydal právě duetto „Dar nejněžnější44 pro so-\nprán a alt; neb tenor a bass od Frant. Pivody (op.\n37). Duetto toto vyniká ušlechtilým nápěvem, ryze če-\nským duchem a nemine se při dobrém provedení krás-\nného výsledku. Cena 40 kr. nov. U téhož nakladatele\nvyšly dvě slavnostní předehry pro varhany od hor-\nlivého Jos. Leopc Fórstera panu Leop. Zvonaři věno-\nvané. Jelikož takých předeher od českých skladatelů málo\nstává, poručujeme obecenstvu co nejvřeleji skladbu tuto\na to tím více, anto jméno komponisty, jenž „katolickým\nvarhaníkem44 čestného jména si dobyl, za zdařilost těch\nskladeb nám ručí.\n\nZ Čáslavi. (Svěcení pomníku. — Hudba kostelní.)\nDne 12. Lipna měl býti posvěcen pomník pa-\ndlých českých vojínů u Solferina, že ale povětrnost\ntomu zabránila, bylo jen slavné requiem v chrá-\nmu páně sv. Petra a Pavla odbýváno, kdež se jak cis. k.\ndňstojenstva, úřednictvo i městská rada hojně shrsmážděla.\nCo se provedení týče, bylo tak dobré že se už mnohá\nleta na nic podobného nepamatujeme a to tím pádem,\nponěvadž zde zřídka kdys requiem se odbývá, anto lid\nraději, coby requiem stálo, na tiché mše svaté věnuje. Za tou\npříčinou si dá p. ředitel chůru na ostatní hudbě chrámové\nmálo záležeti, an se jak jemu tak i hudebníkům velmi\nskromné mzdy za to dostane a pročež se docela chladně\naneb špatně nedělní hudba chrámová odbývá. Kde\nto vadí, může si každý pomyslit (závist a nepřízeň od —).\nV neděli dne 15. Lipna konalo se slavně zasvěcení po-\nmníku. Z chrámu Páně sv. Petra a Pavla šel průvod,\njejž městská kapela se smutečním pochodem slavně k po-\nmníku kdež se po držené řečí veledůstojného\np. děkana salvě v chrámu sv. Alžběty odbývala. Ze ale\nv tomto chrámu Páně varhany ještě špatněji jdou, zúčast-\nnila se proto bassa místo varhan, a tu jsme se patrně\npřesvědčili, že kde je chor zpěvácký a hudebnický zastou-\npen, varhan právě zapotřebí není, a to tím více, když\ndobrý kontrabassista nástrojem zacházeti umí. Sopranistce\ndalo by se vylknouti, že špatně ve výšce intonuje, bez-\npochyby proto, že málo neb docela žádných škál nezpívá\na že její orgán vystřebřen není. Doufejme, snad se vše\npolepší! Avšak pro všechno to máme za to, že se\nv naši staré Čáslavi též pěkná hudba chrámová\nprovozovati může, jen že chybí dobrá vůle těch, kteří by\nse o to zastati měli. Doufejme, že se to snad vše do-\ncíliti dá a že naše město čim dále , tím více s duchem\nčasu ku předu kráčeti bude.\n(J. N.) Z Jičína. (Hudební kapela trestanců v Kar-\ntouzích.) Činný pan P. B. Bublá, kooperator v trestnici\nv Kartouzích, zasadil se se vší horlivostí o zřízení hu-\ndební kapely, * trestancův sestávající. Ačkoliv jen\nvelmi málo vězňův v hudbě se znalo, a on z počátku\njak snadno pochopitelno s nemalými obtížemi zápasiti\nmusel a posud zápasí, podařilo se mu přece v dosti krát-\nkém čase vyučili 35 vězňův tak v hudbě a některé i\nve zpěvu, že se mohla při velikých službách Božích pro-\nvozovali hudba instrumentální. Tato kapela vedením\nvýš jmenovaného p. kooperatora uspořádala včerejšího dne\npaní přenstavené ústavu, Magdaleně Hohlfeldové, hu-\ndební zas ta veničko, při němž se jedenácte mezi jinými:\nkorunovací pochod z Mayerbeerovy zpěvohry „Pro-\nrok;44 ouvertura k Mozartovu „Don Juan;44 Jelenovo\n„K slávě otce vlasti\" s podloženým textem příležitostním\na „Die Kapelle\" od Kreutzera do Fis-moll se slušným\nvýsledkem provozovaly. Mimochodem budiž řečeno, že\njen tací vězňové v hudebních cvičeních podílu bráti mo-\nhou, jichžto chování v disciplinárním ohledu je bezúhonné.\n(L.) Z Hudlic. (Jungmannova slavnost.) (Dokonč.)\nOkolo 11. hodiny odebralo se skoro veškeré shromážděné\nobecenstvo do tamního kostelíku k službám božím. Pro-\nvozovala se mše od Diabelli-ho a byvší od pp. učitelů\nz okolí a tam právě přítomných pp. študentův slušně\nprovedena, vyhověla docela tamním požadavkům. Ob-\nzvláště pak vyznamenal se p. Greif se svým zvučným\ntenorem a poutal přednesem své solové partie, kterouž"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6253, "texte": "primavista zpíval, sluch obecenstva. Po službách božích\nnavrátil se průvod z kostela opět k skromné chýži a zpě-\nváci Hořovičtí zapěli ctverozpěv: „Vyslyš nás Hospo-\ndine!\" od Jelena. Mezi tím byla na průceli domku\npřipevněna tabulka pozlacenými písmenami v bílém poli:\n„Zde se narodil Jozef Jungmann.\" Po ukonče-\nném ctverozpěvu vstoupil na v právo chýže zřízenou a ze-\nlenými letorostmi okrášlenou tribunu důstojný kaplan Niž—\nborský p. Jos. Váňa. Mluvil k shromážděnému obe-\ncenstvu srdečnými slovy, o významu slavnosti a o pů-\nsobení J. Jungmanna, sděluje v krátce životopis jeho a\nupozornil vesničany na to, že s chloubou se vyslovuje víska,\nv nížto se narodil muž tak slavný, korifeus svého času,\nkterýž sobě nesmrtelných zásluh o veškerý národ český\nzískal. Posléze navrhoval, by se domek ten zakoupil\n(žádá*se 1600 zl. r. c.) a v něm se zřídil ústav pro malé\ndítky, buď nemocnice neb 4. třída hudlické školy. Rec\nsvou koncil voláním: „Sláva Jungmannovi!\" což se\nhlučně opětovalo. Napotom vstoupil na tribunu mladistvý\np. Karel Petr Kheil, rodilý Pražan, spolupracovník Da-\nlibora , přednášel s hlubokým a vřelým citem a vážně\npěknou báseň od p. F. J. Je z béry, kteráž se mezi shro-\nmážděné obecenstvo rozdávala. Obzvláště pak vzbudil sen-\nsací následujícími nadšeným duchem přednešenými slovy :\n„Tam všude řec Slovanův, kde se zpívá,\nVděčně budou provolávati Tobě:\nJungmanne ! Sláva!!\"\nkteráž hlučným a častým voláním „sláva!\" s jásotem\npřijata byla. Pak následovaly ctverozpěvy: „Tys dobrý\nPán\" od Vorla a rázný sbor: „Vše jen ku chvále vlasti\na krále\" od Jelena, kteréž cituplně přednešeny byvše,\nhlavní děj slavnostní ukončily. Napotom odebralo se\nobecenstvo dílem do světnice Jungmannova domku, by\nv památní knihu se zapsalo, dílem jinam, by svou zábavu\nnašlo, dílein do vedlejší zahrady, kdež při zpěvu če-\nských národních písní a sborů ve spolek milojemně se\nbavivši a veselivši až ku klidnému večeru setrvalo. Ko-\nnečně budiž ještě horlivým pánům Štěpánkovi (Mora-\nvan, vychovatel v Jáchymově) a Nittingrovi, co uspo-\nřadatelům slavnosti, p. Bartelmusovi, majiteli hutí a\nslévárny, za bezplatné ulití památní tabulky, p. Macháč-\nkovi, fabrikantu, za propůjčení sošky slavného muže če-\nského, pp. bratrům Marešům ze Svaté, a pak pp. Pá-\nterovi a Scheflovi, a vůbec všem, kteří k slavnosti, sice\njednoduché ale zajisté dojemné slovem a skutkem přispěli,\nnejvřelejší dík vzdán!\n(—1 —) Z Millic. (Veitova mše.) Přiciaěníin hor-\nlivého poducitele pana Havelky dostalo se nám pře-\nkrásné duševní lahůdky tím, že jsme uslyšeli výbornou\na hluboce promyšlenou mši od našeho W. H. Yeita,\nkteráž zde nesmírného účinku zbudila. Pan Havelka\nvzal si všemožnou práci i píli, aby toto velkolepé dílo\ns hudebníky a zpěváky dobře nastudoval a skutečně se\nmu to v úplné míře podařilo. Avšak ne menší zásluhu o\nprovedení mše má pan Pavlis, ředitel hudební vojenské\nškoly v Praze, jenž schválně se žáky svými sem při-\njel a inši tuto řídil. Ucinný pan Pavlis osvědčil, že\ns taktovkou nejen při vojenských koncertech, alebrž i na\nkůru výborně zacházeti umí a děkujeme mu z plného\nsrdce, že s takou ochotností tak nesnadnou úlohu na sebe\npřevzal. Co se provedení dotýče, bylo na zdejší síly,\nvelmi správné a zdařilé; zvláště vyznačil se pan L.\npřednesem bassového solu v Graduale, a p. A—m před-\nnesem tenorového solu v „Offertorium.\" Oba zpívali vý-\nrazně a cituplně. Kéž by se nám často takých mší dostalo.\n(J. K.) Z UTového Strašecí. (Hudba kostelní.)\nV neděli dne 17. Lipna byla provozována v chrámu\nPáně mše od Schnabla do As. Ponejprv ve třech le-\ntech sešli se hudebníci ku zkoušce na toto jednoduché ale\nmistrné dílo. Nechci o provedení obšírně mluviti, jen tolik,\nže v dílech pohyblivějšího tempa zdařile byla provedena,\nza to se však choulostivé stránky zdlouhavějších temp\nv „Kyrie,\" „Sanctus\" a „Agnus\" jednou zkouškou nedaly\npřemoci, an nezbývalo casu, aby se oddíly ty vícekráte\nbyly opakovaly. Budiž! i tím učiněn krok ku zvelebení\nhudby chrámové u nás!\n(XY) Z Pardubic. (Zpěvácký spolek.) (Dokoně.)\nNa ten způsob uplynul krásný večer, a každý opustil uspo-\nkojen vkusně ozdobený „Odeonsal\" na Veselce. Na vzdor\nšpatnému počasí zavítali hosté ze Chrudimě a z města\nSezemic. Známý pěvec p. Klimeš ze Chrudimě před-\nnášel pak v hudebním společním kruhu několik národ-\nních písní a sice tak pěkně, že od celé společnosti hojné\npochvaly dtrsvi. Pardubičtí zpěváci pěli za příči-\nnou přítomných cizích hostu více mužských ětverozpěvß\nzdařile. K poznamenání jest zahodno, že zdejší plukov-\nník Baron zßaseli c. k. kapelu zdarma povolil,\np. Skřivan sál zdarma přepustil, p. Kašpar své\npiano ochotně ke koncertu propůjčil. Vybralo se 110 zl.\nr. c., čistý výnos 90 zl. r. c. se věnoval „Chudým\ndí tká in naší školy\". Díky srdečné za každé i malé\npřispění k tomuto dobrodinému úceli! Slova „zpě-\nvácký z bor\" u nás se brzy ve „zpěvácký spolek\"\npromění, neb do dneška jest již na listině u horlivého\np. Jandy 38 vlastnoručně podepsaných, kteří ku spolku\nmilerádi přistoupí. Dle podpisů budou c. k. úředníci,\nměšťané a jejich synové, několik soukromých osob a skoro\nvšickni pp. učitelové zdejší hlavní a reální školy zpě-\nvácký spolek tvořit. Zase o krok dále!\n(XY.) Z Pardubic. (Divadlo. Koncert. Pouť.)\nPrázniny se blíží as nimi kyne ta výhoda i pro město\nPardubice, že švarná mládež študentská náš spole-\nčenský ruch zase jako obyčejně se svým duševním půso-\nbením více než-li jindy oživne. Studentstvo zdejší chce\ntyto prázniny vkusném „Odeonu\" několik divadelních\nkusů od našeho Tyla provésti. Zdejší rodák pan Alois\nVostřebal, Pražský konservatorista z 5. roku, hodlá\ntady 18. srpna, na den narozenin J. M. našeho císaře a\nkrále, zvláštní velký koncert uspořádat, při kterémž on\nsám 2 koncertní piecy na bassu od prof. Hraběte a\nA b e r ta hrát bude. Mimo dvě ouvertury k operám\n„Francouzové v Nizze\" od B. Kittla a k „Anně Land-\nskronské\" od J. Aberta má ještě jeden výtečný houslista\nG. Deutsch a pianista F. Schwarz z Prahy k nám\nzavítat. Program by byl snadno pak sestaven, a jistě\ndostalo by se nám nevšedního požitku. V blízkém městě\nv Bohdane i byla dne 22, lipna na den Maří Majd.\nkrásná mše od Reiszigra do Es-dnr s dvěma solovými\npřílohami provozována. Anto mše dost silně obsazena\nbyla, hrála se bez varhan, což tím více podotknouti slušno,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4994, "texte": "jelikož někde varhaník s plným fořtem hudbu doprovází,\nnástroje kostelní předci a tak z celé mše ni hlavy ni paty\npoznati nelze. Provedení všech dílů mše bylo dobré, za-\ncež y. Rosňlkovi, tamnímu učiteli všechna cest náleží.\nZavedli nedávno zde z p ě v ácký spolek, který účinkujících\nclenfi asi 20 cítá. Při prohlížení a pobytí c. k. zemského\nv f\nškolního rady p. dra. Jana Cermaka v Bohdanci uspo-\nřádal zpěv. spolek večerní zastavenícko, při němž se\nnejvíce první tenorista a první bassista vyznačili. U p.\npurkmistra Pešky byl zpěvácký sbor z Pardubic na pouť\npozván, a u přítomnosti více vážených a vznešených hostů\nzpívaly se vesměs české ctvero zpě vy od Vášá ka,\nHoráka, Veita, Jelena a t. d, pak vícero národ-\nních písní s průvodem piana. Kdo u lidumilého a\nvůbec milovaného měšťanosty tento den pobyl, musí za-\njisté doložiti, že v jeho životě málo takových utěšených\nhodin byl ztrávil. Slušno jest uznati, že p. purkmistr\nPeška a p. farář z Kunětic, P. Svoboda, k největším\npřátetům zpěv. sboru Pardubického náleží, co zřejmč\npři výletu na Kunětickou Horu osvědčili.\nZ Příbrami. (Hudebníci ze Sedíce.) Co naší\ndědinu nad jiné krajiny vyznačuje, jest v okolí místo\npoutnické, veleznámá „Svatá Hora,\" a od nás dosud\nnižádné zprávy, týkající se hudby, do tohoto časopisu po-\ndány nebyly. Cím to? Ano, pouze naší pohodlností. Ne-\nchci v dopisu tomto slov šířit o pěstování hudby v místě\nnašem, jedině nestrannou zprávu laskavému čtenářstvu\npodati, který zbor hudebníkův, doprovázeje zbožná procesí\ndo posvátného místa matky Boží, nejvýtecněji svému úkolu\ndostál. Bylo zde mnoho zborů i 18 hudebníků čítajících.\nAvšak pravím, mezi všemi byli jedině: „hudebníci ze\nSedlce\" ty nejvýtecnější. Divno vám to bude, pravím-li\n„ze Sedlce hudebníci,\" ano ti samí, co o nich jsem se\nv Daliboru dočetl. Myslel jsem, že ona chvála ? již\njsem o nich četl, jest přemrštěna. Nikoli, před celým\nsvětem hudebním volám: „Rádní to jonáci, mohouci se\nvyrdvnat hudebníkům četnějších měst naší vlasti! Ráznost,\nlepost, bodrost a správnost jsou hlavní přednosti jejich. Ze\no pěstování dobré hudby pečují, svědci též to, že vesměs\nvšichni dle nejnovějšího způsobu hudební nástroje mají.\nNňže pane dopisovateli v Táboře, zda-li pak klesla hudba\nv okolí Vašem? A vy p. dopisovateli ze Sedlce, posta-\nrejte se, an se nyní Vaše touha o kanceláři pro opisování\na překládání vyplnila, pro Vaše pp. hudebníky o nějaké\nnové skladby, po nichž jste toužil. Ano, píle se zdat-\nného účele nemine! Na slíbený dopis o Vaši chrámové\nhudbě se těšíme.\n\nBrno. Tento měsíc navrátily se naše výtečné virtuosky\nna housle si. Nerudovy z Odessy do našeho města.\nLeicesíer v Anglicku. (Orfeonislé.) Doufaje, že\nněkolika mým řádkům místa propůjčíte, sdělím svým kra-\njanům v Cechách, jak hudba a zpěv vůbec v západní\nEvropě se pěstuje. Bylo mi popřáno slyšeti v Londýně\nznamenité francouzské zpěv. spolky pod jmenem „Or-\nfeonis té,\"které čtyry koncerty v Sydenhainu dávaly.\nPočet zpěváků byl 2500 a doprovázen od císařské\nvojenské kapelly guidň. Spolek Orfeonistň byl založen\npanem Del a portem před několika lety a cítá v celé\nFrancii 40.000 členů. Boháč a chudý, úředník a obchod-\nník, študent a továrník má přístup k této společnosti.\nOrfonisté francouzští zbudili v Londýně velkou sensací.\nVšechny ctyry koncerty byly hojnou návštěvou poctěny.\nKoncert započal s národní anglickou hymnou „God save\nthe Queen,\" kteráž nesmírného potlesku dosáhla. Bylť\njsem velice překvapen precisí a zápalem, s jakýmž tito\njonáci zvláště ve francouzských skladbách n. př. ve sboru\n„France, France\" a „Les enfants de Paris\" si počínali;\nneboť všechno moje očekávání bylo převýšeno. Menšího\núčinku dosáhli orfonisté skladbami německých skladatelů\nnpř. Mendelssohnovým „Jagers Abschied,\" kteréž jsouc od\nředitele rychlým tempem vzato, nikterak požadavkům ne-\nvyhovělo. Velké furore učinil septuor z 3 dějství Meyer-\nbeerových Hugenot, doprovázen jsa kapellou guidů. Slyšel\njsem hudbu vojenskou v Rakousku, v celém Německu,\nBelgii a v Holandsku; avšak hudbě této nevyrovná fse\nžádná v eelé Evropě. Ouvertury k „Zampě,\" k „Vilému\nTellu\" byly tak provedeny, že každý posluchač okouzlen\nbyl. - Gluckova opera „Orfeus\" dávala se v Londýně\nv divadle „Convent garden\" se slečnou Cziliagovou v ti-\ntulní partii a v pravdě patří tato k nejlepšíra jejím úlohám.\nOpera sama je pro milovníky hudby pravou lahůdkou;\nv ní není žádného hluku, tureckého bubnu, ni zvonku,\nni kozy; ale je to pravá, ze srdce se nořící hudba. Pan\nSteger (Stazic) vystoupil jenom jednou v italské opeře co\n„Edgar\" v Lucii ; proč vícekráte nevystoupil nevím. Bu-\ndeli vám mílo, promluvím budoucně o kostelní hudbě\nanglické)*. F: Ptáček, kapelník angl. pluku.\nPaříž. Meyerbeer píše opět novou operu pod\njmenem „Charlottě Corday,\" k nížto mu M. Sachero text\nbyl napsal. Rich. Wagner, jenž zde ve vyhnanství\nžije, obdržel od J. M. krále saského dovolení, že se do\nNěmecka (vyjma Saska) navrátiti může. Dotčený dekret\nbyl tomuto slavnému skladateli telegrafem dne 24. Lipna\noznámen.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "debut_caractere": 370, "fin_caractere_exclue": 378, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "177", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Repertoir naší opery se v posledním", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Repertoir naší opery se v posledním", "signature_source": "Bžk", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "debut_caractere": 380, "fin_caractere_exclue": 1266, "texte": "Bžk.\nNovoměstské divadlo. Repertoir naší opery se v posledním\nčase značně zlepšil, čehož příčinou jsou zpěváci,\nkteří zde pohostinsky v rozličných operách vystupují. Mezi\nnejpřednější náleží pan Wa chtěl od dvorního divadla\nv KasseJu. Po něm vystoupil výtečný tenorista Vovor-\nský, dvorní zpěvák pruský, v „Oberonu\" a líbil se, však\nto jest co litovati, že jen v této opeře pohostinsku zpí-\nval, načež náhle odejel. Častěji zpívá nyní Krén od\ndivadla z Darmstattu; a sice líbil se v operách „Nápoj\nlásky\" od Donizettiho, „Cár a tesař\" od Lortzinga a\nv Nikolaiovych „Ženách Windsorských. Dne 28ho lipna\ndávala se opět Meyerbeerova „Dinora\", v níž zpívala sl#\nSchubertova od divadla z Hamburku. Táž zpěvačka\nmá slabý sice hlas, však dosti velkou sběhlost a uhla-\nzenou ač ne přirozenou hru. Vděčné obecenstvo vyvolalo\nji po velké arii v 11. jednání několikráte. Návštěva byla\nvelmi četná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "177", "page_fin": "178", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.2", "titre_corps": "— Zasloužilý skladatel pan Zik. Kolešovský, jenž", "titre_sommaire": "— Zasloužilý skladatel pan Zik. Kolešovský, jenž", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "debut_caractere": 1268, "fin_caractere_exclue": 5221, "texte": "— Zasloužilý skladatel pan Zik. Kolešovský, jenž\nsi co ředitel Žofínské akademie a co ředitel kuru velkých\nzásluh o zdejší hudební poměry dobyly obdržel od vy-\nsokého c. k. místodržitelství dovolení ku zřízení ústavu\npro nižší a vyšší zpěv, jenž chovancům zpěvu se věnu-\njícím tím více vjtán bude, anto ústav páně Skroupův bez-\npochyby přestane. Bližší oznámení tohoto ústavu podáme\nsvým časem.\n(V. G.) Zkoušky chovanců pianních\nústavu. (Ústav p. Hodyce. P. Wiedemanna:) Dne\n25. Lipna provedli chovanci páně Hodycova ústavu, pod\nvrchním dozorstvím p. A. Dreyschocka stojícího sice\ntěžkou ale čestnou úlohu, podavše u přítomnosti slavného\nmistra a posuzovatele důkazu svých posavádních hudebních\nstudií. Pozorovali! jsme mezi chovanci mnohé krásné\nhudební talenty mužského i ženského pohlaví, kteréž co\ndo technické části i co do duševního pojmutí náležitě po-\nkročily. Mnozí ze žáků jsouce ještě v útlém mládí před-\nnesli po krátkém času svého učení (po 10:6 měsících)\nkousky pro piano správně, taktupevně a výrazně. Po-\nvážíme-li, co se dítě v krátkém čase nejprv uciti musí n.\npř. notám, taktu, prstokladu, škálám atd., jest se co diviti,\nže chovanci vše to překonavše, přiměřené kusy pro piano\nhrají. Zde vše spočívá na padagogickém vzdělání učitele;\nmusí! znát individuálnost a schopnost žáka, musí! svou\nmethodu tak zřídit, aby se jí pokroky žáka urychlily a\ndlužno mu vystříci se všeko, co by pokrokům vadilo 5\nnebo! nelze užívati jedné a tétéž methody u všech dětí.\nPovážlivý a rozumný učitel řídí se při rozličných schop-\nnostech žakň rozličnými návody a takový učitel a spolu\nředitel je p. Hodyc, žák to slavného mistra V. To-\nmáška, jenž všemožně se snaží, aby požadavkům rodičů\nzúplna vyhověl, začež hojného účastenství zasluhuje.\nV pátek dne27. lip. odbýval p.Ant.Wi edemann\nv místnostech hudebního ústavu se svými chovanci celo-\nroční zkoušku s velmi příznivým výsledkem. S radostí\npozorujeme, že ústav tento pod velkou konkurencí ne-\nklesá, anobrž od roku k roku vždy více se zmáhá, což\nzřejmým důkazem jest, že návod pana ředitele při vy-\nučování hudbě dobrý býti musí. Slyšeli jsme při letošní\nzkoušce mimo ryze klassické kusy, jako : Sonátu ocí Mo-\nzarta pro piano a housle; Trio od Beethovena pro piano,\nhousle a cello; ouverturu k opeře „Únos ze serailu\" od\nMozarta pro dvě piana;— také výborné skladby českých\nskl ad at el ů, jako : kus pro housle od P. Jansy; Píseň\nbeze slov od M. Mil dnem (příloha k Daliboru); Kon-\ncertino pro housle od Fr. Pecháčka; Divertissement pro\nhousle od J. V. Kalivody. a m. j. Všichni žáci provedli\nsvé úlohy neúhonně a slušně. Značnou technikou a\ncituplným přednesem svých kusů, vyznamenali se však\njmenovitě: pianistka sL J. Muhlwenzlova; cellisti: J. Kie-\nhaupt, L. Hock a A. Seelig; houslisti: V. Cassinelli, J.\nHarrer a Fr. Brává, z nichž poslední po 10. měsíčném\nvyučování tak daleko již pokročil, že Kalivodovo diver-\ntissement s podivuhodnou jistotou a správností přednesl.\n(Pokračování.)\nV pondělí dne 6. srpna 1860 bude se odbývat*\nv děkanském chrámu Páně v Strakonicích v 9 hodin tru-\nchlomše za slavného básníka Frant. Lad. Čelakovskéh o,\njižto jak doslýcháme, horliví tamější študenti uspořádali.\nSlečna Ch. z Tiefensee zpívala před nedá-\nvnem při velkém dvorním koncertě v Londýně v paláci\nBuckinghamském a pak v saloně c. k. rakouského vyslance,\nhraběte Apponyiho, a došla výtečným přednesem italských\na německých arií velké pochvaly.\nČekatelům české i německé školy, kteří nejlepší\npokroky a největší pilnost na varhanické škole osvědčili, do-\nstalo se odměny, kterouž v. p. J. Šrutek, konsistorialní\nsekretář v Hradci Králové, k tomuto šlechetnému účelu\nvěnoval. Celá odměna sestávající z 20 zl. r. č. rozdělena\nbyla ve ctyry díly, takže následující cekatelové 5 zl. r. c.\npoděleni byli. Z české hlavní školy I. roku obdržel\npraemii Syalek V.z Krupími, jmenováni byli Havlátko\nV.a S. Paleček. Z 11. roku c. hlavní školy dostalo se\nodměny F. Rohlíkoví, mezi pilné vřaděni jsou V. Švácha"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3000, "texte": "z Kněžoves, F. Drbohlav z Libuně a M. Bauš ze Stodůlek,\nMezi kandidáty německé školy a 1. roku poctěn byl 5 zl.\nJ♦ Lorenz, jmenováni byli L. Modec a J. Herek Z 11.\nroku obdržel praemii J. Chocholy ctěni byli J. Bartov-\nský a A. Bittner. Doufáme, že tímto šlechetným úmyslem\nv p. J. Šrňtka, kterýž každý rok odměnou touto pilné\nčekately poctíti sobě umínil, ještě větší horlivost pro hudbu\nv dotčených žákův se vzbudí a oni snad tenkráte nehlíd-\nnou, jak vážená a spolu důležitá jest theorie a hra na\nvarhany pro učitele na venkově.\nPan J. A. Bohme, ředitel vojenské hudby\nz Drážďan, koncertoval v ponděli dne 30. Lipna v novo-\nměstském divadle na tažnou posaunu a osvědčil na\ntomto nástroji pěkný přednes, velkou zvučnost a v skutku\nokouzlující tón. Avšak posauna tato nebyla žádná\nbassová posauna; nýbrž tenorová, a tón její vzbudil\njen v neseném zpěvu krásného účinku. I musíme\nopět při svém mínění zůstati, že se tažná posauna,\nnavzdor svému krásnému tónu pro operní skladby nověj-\nších skladatelů nehodí; nebot při passažích a kollora-\nturách musí daleko ustoupiti posauně s klapkami,\nna kteréž v ohledu tónů bez značných těžkostí a namahání\ntrubače, se dotčené ozdoby čistěji, správněji a dokonaleji\nvyvésti dají. Ostatně máme za to, že by se tón posauny\ns klapkami, kdyby se ji užší výměr (Mensur) propůjčil,\nvyrovnal tónu tažné posauny. Pan Bohme hrál na taž-\nnou posaunu své variace a hymnu ze „Stradelly44 velmi\nslušně a byl za své namahání několikrát volán.\nPan Grosz, prof. fagotu na zdejším konservatoriu\nstal se, jak se dovídáme, adjunktem konservatoria\nu jednoty k zvelebení hudebního umění v Cechách.\nMezi kandidáty, kteří se o učitelské místo ve\nvarhanické škole, pop. L. Zvonaři uprázněné, ucházejí,\nnachází se též výtečný varhaník pan Alojs Hnilička\nz Ousti, jenž schopen jest tak důležité místo zastávati.\nBylo by žádoucno, aby se tento obratný a nadaný skla-\ndatel pro varhanickou školu získal.\nPan Jan Nep. Š křoup, kapelník dómu u sv.\nVíta, dosáhl za svou skladbu, německou to operettku\n„Der Liebesring,\" jížto se o cenu Mannheimskou hudební\nspolečností vypsanou ucházel, od soudců ch valné\nzmínky! Bylo by nám v skutku milejší, kdyby býval\nv\np. kapelník Jan Nep. Skřoup raději nějakou přiměře-\nnou mši pro náš lid, než takové operní dílo sepsal. Pan\nJ. N. Škroup neví až dosud, že nosí dříví do německých\nlesů bez všeho účele.\nv\nHudební literatura. Činný nakladatel p.\nRob. Veit, vydal právě duetto „Dar nejněžnější44 pro so-\nprán a alt; neb tenor a bass od Frant. Pivody (op.\n37). Duetto toto vyniká ušlechtilým nápěvem, ryze če-\nským duchem a nemine se při dobrém provedení krás-\nného výsledku. Cena 40 kr. nov. U téhož nakladatele\nvyšly dvě slavnostní předehry pro varhany od hor-\nlivého Jos. Leopc Fórstera panu Leop. Zvonaři věno-\nvané. Jelikož takých předeher od českých skladatelů málo\nstává, poručujeme obecenstvu co nejvřeleji skladbu tuto\na to tím více, anto jméno komponisty, jenž „katolickým\nvarhaníkem44 čestného jména si dobyl, za zdařilost těch\nskladeb nám ručí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "178", "page_fin": "180", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Čáslavi. (Svěcení pomníku. — Hudba kostelní.)", "titre_sommaire": "Z Čáslavi. (Svěcení pomníku. — Hudba kostelní.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.6", "debut_caractere": 3002, "fin_caractere_exclue": 6282, "texte": "Z Čáslavi. (Svěcení pomníku. — Hudba kostelní.)\nDne 12. Lipna měl býti posvěcen pomník pa-\ndlých českých vojínů u Solferina, že ale povětrnost\ntomu zabránila, bylo jen slavné requiem v chrá-\nmu páně sv. Petra a Pavla odbýváno, kdež se jak cis. k.\ndňstojenstva, úřednictvo i městská rada hojně shrsmážděla.\nCo se provedení týče, bylo tak dobré že se už mnohá\nleta na nic podobného nepamatujeme a to tím pádem,\nponěvadž zde zřídka kdys requiem se odbývá, anto lid\nraději, coby requiem stálo, na tiché mše svaté věnuje. Za tou\npříčinou si dá p. ředitel chůru na ostatní hudbě chrámové\nmálo záležeti, an se jak jemu tak i hudebníkům velmi\nskromné mzdy za to dostane a pročež se docela chladně\naneb špatně nedělní hudba chrámová odbývá. Kde\nto vadí, může si každý pomyslit (závist a nepřízeň od —).\nV neděli dne 15. Lipna konalo se slavně zasvěcení po-\nmníku. Z chrámu Páně sv. Petra a Pavla šel průvod,\njejž městská kapela se smutečním pochodem slavně k po-\nmníku kdež se po držené řečí veledůstojného\np. děkana salvě v chrámu sv. Alžběty odbývala. Ze ale\nv tomto chrámu Páně varhany ještě špatněji jdou, zúčast-\nnila se proto bassa místo varhan, a tu jsme se patrně\npřesvědčili, že kde je chor zpěvácký a hudebnický zastou-\npen, varhan právě zapotřebí není, a to tím více, když\ndobrý kontrabassista nástrojem zacházeti umí. Sopranistce\ndalo by se vylknouti, že špatně ve výšce intonuje, bez-\npochyby proto, že málo neb docela žádných škál nezpívá\na že její orgán vystřebřen není. Doufejme, snad se vše\npolepší! Avšak pro všechno to máme za to, že se\nv naši staré Čáslavi též pěkná hudba chrámová\nprovozovati může, jen že chybí dobrá vůle těch, kteří by\nse o to zastati měli. Doufejme, že se to snad vše do-\ncíliti dá a že naše město čim dále , tím více s duchem\nčasu ku předu kráčeti bude.\n(J. N.) Z Jičína. (Hudební kapela trestanců v Kar-\ntouzích.) Činný pan P. B. Bublá, kooperator v trestnici\nv Kartouzích, zasadil se se vší horlivostí o zřízení hu-\ndební kapely, * trestancův sestávající. Ačkoliv jen\nvelmi málo vězňův v hudbě se znalo, a on z počátku\njak snadno pochopitelno s nemalými obtížemi zápasiti\nmusel a posud zápasí, podařilo se mu přece v dosti krát-\nkém čase vyučili 35 vězňův tak v hudbě a některé i\nve zpěvu, že se mohla při velikých službách Božích pro-\nvozovali hudba instrumentální. Tato kapela vedením\nvýš jmenovaného p. kooperatora uspořádala včerejšího dne\npaní přenstavené ústavu, Magdaleně Hohlfeldové, hu-\ndební zas ta veničko, při němž se jedenácte mezi jinými:\nkorunovací pochod z Mayerbeerovy zpěvohry „Pro-\nrok;44 ouvertura k Mozartovu „Don Juan;44 Jelenovo\n„K slávě otce vlasti\" s podloženým textem příležitostním\na „Die Kapelle\" od Kreutzera do Fis-moll se slušným\nvýsledkem provozovaly. Mimochodem budiž řečeno, že\njen tací vězňové v hudebních cvičeních podílu bráti mo-\nhou, jichžto chování v disciplinárním ohledu je bezúhonné.\n(L.) Z Hudlic. (Jungmannova slavnost.) (Dokonč.)\nOkolo 11. hodiny odebralo se skoro veškeré shromážděné\nobecenstvo do tamního kostelíku k službám božím. Pro-\nvozovala se mše od Diabelli-ho a byvší od pp. učitelů\nz okolí a tam právě přítomných pp. študentův slušně\nprovedena, vyhověla docela tamním požadavkům. Ob-\nzvláště pak vyznamenal se p. Greif se svým zvučným\ntenorem a poutal přednesem své solové partie, kterouž"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6253, "texte": "primavista zpíval, sluch obecenstva. Po službách božích\nnavrátil se průvod z kostela opět k skromné chýži a zpě-\nváci Hořovičtí zapěli ctverozpěv: „Vyslyš nás Hospo-\ndine!\" od Jelena. Mezi tím byla na průceli domku\npřipevněna tabulka pozlacenými písmenami v bílém poli:\n„Zde se narodil Jozef Jungmann.\" Po ukonče-\nném ctverozpěvu vstoupil na v právo chýže zřízenou a ze-\nlenými letorostmi okrášlenou tribunu důstojný kaplan Niž—\nborský p. Jos. Váňa. Mluvil k shromážděnému obe-\ncenstvu srdečnými slovy, o významu slavnosti a o pů-\nsobení J. Jungmanna, sděluje v krátce životopis jeho a\nupozornil vesničany na to, že s chloubou se vyslovuje víska,\nv nížto se narodil muž tak slavný, korifeus svého času,\nkterýž sobě nesmrtelných zásluh o veškerý národ český\nzískal. Posléze navrhoval, by se domek ten zakoupil\n(žádá*se 1600 zl. r. c.) a v něm se zřídil ústav pro malé\ndítky, buď nemocnice neb 4. třída hudlické školy. Rec\nsvou koncil voláním: „Sláva Jungmannovi!\" což se\nhlučně opětovalo. Napotom vstoupil na tribunu mladistvý\np. Karel Petr Kheil, rodilý Pražan, spolupracovník Da-\nlibora , přednášel s hlubokým a vřelým citem a vážně\npěknou báseň od p. F. J. Je z béry, kteráž se mezi shro-\nmážděné obecenstvo rozdávala. Obzvláště pak vzbudil sen-\nsací následujícími nadšeným duchem přednešenými slovy :\n„Tam všude řec Slovanův, kde se zpívá,\nVděčně budou provolávati Tobě:\nJungmanne ! Sláva!!\"\nkteráž hlučným a častým voláním „sláva!\" s jásotem\npřijata byla. Pak následovaly ctverozpěvy: „Tys dobrý\nPán\" od Vorla a rázný sbor: „Vše jen ku chvále vlasti\na krále\" od Jelena, kteréž cituplně přednešeny byvše,\nhlavní děj slavnostní ukončily. Napotom odebralo se\nobecenstvo dílem do světnice Jungmannova domku, by\nv památní knihu se zapsalo, dílem jinam, by svou zábavu\nnašlo, dílein do vedlejší zahrady, kdež při zpěvu če-\nských národních písní a sborů ve spolek milojemně se\nbavivši a veselivši až ku klidnému večeru setrvalo. Ko-\nnečně budiž ještě horlivým pánům Štěpánkovi (Mora-\nvan, vychovatel v Jáchymově) a Nittingrovi, co uspo-\nřadatelům slavnosti, p. Bartelmusovi, majiteli hutí a\nslévárny, za bezplatné ulití památní tabulky, p. Macháč-\nkovi, fabrikantu, za propůjčení sošky slavného muže če-\nského, pp. bratrům Marešům ze Svaté, a pak pp. Pá-\nterovi a Scheflovi, a vůbec všem, kteří k slavnosti, sice\njednoduché ale zajisté dojemné slovem a skutkem přispěli,\nnejvřelejší dík vzdán!\n(—1 —) Z Millic. (Veitova mše.) Přiciaěníin hor-\nlivého poducitele pana Havelky dostalo se nám pře-\nkrásné duševní lahůdky tím, že jsme uslyšeli výbornou\na hluboce promyšlenou mši od našeho W. H. Yeita,\nkteráž zde nesmírného účinku zbudila. Pan Havelka\nvzal si všemožnou práci i píli, aby toto velkolepé dílo\ns hudebníky a zpěváky dobře nastudoval a skutečně se\nmu to v úplné míře podařilo. Avšak ne menší zásluhu o\nprovedení mše má pan Pavlis, ředitel hudební vojenské\nškoly v Praze, jenž schválně se žáky svými sem při-\njel a inši tuto řídil. Ucinný pan Pavlis osvědčil, že\ns taktovkou nejen při vojenských koncertech, alebrž i na\nkůru výborně zacházeti umí a děkujeme mu z plného\nsrdce, že s takou ochotností tak nesnadnou úlohu na sebe\npřevzal. Co se provedení dotýče, bylo na zdejší síly,\nvelmi správné a zdařilé; zvláště vyznačil se pan L.\npřednesem bassového solu v Graduale, a p. A—m před-\nnesem tenorového solu v „Offertorium.\" Oba zpívali vý-\nrazně a cituplně. Kéž by se nám často takých mší dostalo.\n(J. K.) Z UTového Strašecí. (Hudba kostelní.)\nV neděli dne 17. Lipna byla provozována v chrámu\nPáně mše od Schnabla do As. Ponejprv ve třech le-\ntech sešli se hudebníci ku zkoušce na toto jednoduché ale\nmistrné dílo. Nechci o provedení obšírně mluviti, jen tolik,\nže v dílech pohyblivějšího tempa zdařile byla provedena,\nza to se však choulostivé stránky zdlouhavějších temp\nv „Kyrie,\" „Sanctus\" a „Agnus\" jednou zkouškou nedaly\npřemoci, an nezbývalo casu, aby se oddíly ty vícekráte\nbyly opakovaly. Budiž! i tím učiněn krok ku zvelebení\nhudby chrámové u nás!\n(XY) Z Pardubic. (Zpěvácký spolek.) (Dokoně.)\nNa ten způsob uplynul krásný večer, a každý opustil uspo-\nkojen vkusně ozdobený „Odeonsal\" na Veselce. Na vzdor\nšpatnému počasí zavítali hosté ze Chrudimě a z města\nSezemic. Známý pěvec p. Klimeš ze Chrudimě před-\nnášel pak v hudebním společním kruhu několik národ-\nních písní a sice tak pěkně, že od celé společnosti hojné\npochvaly dtrsvi. Pardubičtí zpěváci pěli za příči-\nnou přítomných cizích hostu více mužských ětverozpěvß\nzdařile. K poznamenání jest zahodno, že zdejší plukov-\nník Baron zßaseli c. k. kapelu zdarma povolil,\np. Skřivan sál zdarma přepustil, p. Kašpar své\npiano ochotně ke koncertu propůjčil. Vybralo se 110 zl.\nr. c., čistý výnos 90 zl. r. c. se věnoval „Chudým\ndí tká in naší školy\". Díky srdečné za každé i malé\npřispění k tomuto dobrodinému úceli! Slova „zpě-\nvácký z bor\" u nás se brzy ve „zpěvácký spolek\"\npromění, neb do dneška jest již na listině u horlivého\np. Jandy 38 vlastnoručně podepsaných, kteří ku spolku\nmilerádi přistoupí. Dle podpisů budou c. k. úředníci,\nměšťané a jejich synové, několik soukromých osob a skoro\nvšickni pp. učitelové zdejší hlavní a reální školy zpě-\nvácký spolek tvořit. Zase o krok dále!\n(XY.) Z Pardubic. (Divadlo. Koncert. Pouť.)\nPrázniny se blíží as nimi kyne ta výhoda i pro město\nPardubice, že švarná mládež študentská náš spole-\nčenský ruch zase jako obyčejně se svým duševním půso-\nbením více než-li jindy oživne. Studentstvo zdejší chce\ntyto prázniny vkusném „Odeonu\" několik divadelních\nkusů od našeho Tyla provésti. Zdejší rodák pan Alois\nVostřebal, Pražský konservatorista z 5. roku, hodlá\ntady 18. srpna, na den narozenin J. M. našeho císaře a\nkrále, zvláštní velký koncert uspořádat, při kterémž on\nsám 2 koncertní piecy na bassu od prof. Hraběte a\nA b e r ta hrát bude. Mimo dvě ouvertury k operám\n„Francouzové v Nizze\" od B. Kittla a k „Anně Land-\nskronské\" od J. Aberta má ještě jeden výtečný houslista\nG. Deutsch a pianista F. Schwarz z Prahy k nám\nzavítat. Program by byl snadno pak sestaven, a jistě\ndostalo by se nám nevšedního požitku. V blízkém městě\nv Bohdane i byla dne 22, lipna na den Maří Majd.\nkrásná mše od Reiszigra do Es-dnr s dvěma solovými\npřílohami provozována. Anto mše dost silně obsazena\nbyla, hrála se bez varhan, což tím více podotknouti slušno,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2516, "texte": "jelikož někde varhaník s plným fořtem hudbu doprovází,\nnástroje kostelní předci a tak z celé mše ni hlavy ni paty\npoznati nelze. Provedení všech dílů mše bylo dobré, za-\ncež y. Rosňlkovi, tamnímu učiteli všechna cest náleží.\nZavedli nedávno zde z p ě v ácký spolek, který účinkujících\nclenfi asi 20 cítá. Při prohlížení a pobytí c. k. zemského\nv f\nškolního rady p. dra. Jana Cermaka v Bohdanci uspo-\nřádal zpěv. spolek večerní zastavenícko, při němž se\nnejvíce první tenorista a první bassista vyznačili. U p.\npurkmistra Pešky byl zpěvácký sbor z Pardubic na pouť\npozván, a u přítomnosti více vážených a vznešených hostů\nzpívaly se vesměs české ctvero zpě vy od Vášá ka,\nHoráka, Veita, Jelena a t. d, pak vícero národ-\nních písní s průvodem piana. Kdo u lidumilého a\nvůbec milovaného měšťanosty tento den pobyl, musí za-\njisté doložiti, že v jeho životě málo takových utěšených\nhodin byl ztrávil. Slušno jest uznati, že p. purkmistr\nPeška a p. farář z Kunětic, P. Svoboda, k největším\npřátetům zpěv. sboru Pardubického náleží, co zřejmč\npři výletu na Kunětickou Horu osvědčili.\nZ Příbrami. (Hudebníci ze Sedíce.) Co naší\ndědinu nad jiné krajiny vyznačuje, jest v okolí místo\npoutnické, veleznámá „Svatá Hora,\" a od nás dosud\nnižádné zprávy, týkající se hudby, do tohoto časopisu po-\ndány nebyly. Cím to? Ano, pouze naší pohodlností. Ne-\nchci v dopisu tomto slov šířit o pěstování hudby v místě\nnašem, jedině nestrannou zprávu laskavému čtenářstvu\npodati, který zbor hudebníkův, doprovázeje zbožná procesí\ndo posvátného místa matky Boží, nejvýtecněji svému úkolu\ndostál. Bylo zde mnoho zborů i 18 hudebníků čítajících.\nAvšak pravím, mezi všemi byli jedině: „hudebníci ze\nSedlce\" ty nejvýtecnější. Divno vám to bude, pravím-li\n„ze Sedlce hudebníci,\" ano ti samí, co o nich jsem se\nv Daliboru dočetl. Myslel jsem, že ona chvála ? již\njsem o nich četl, jest přemrštěna. Nikoli, před celým\nsvětem hudebním volám: „Rádní to jonáci, mohouci se\nvyrdvnat hudebníkům četnějších měst naší vlasti! Ráznost,\nlepost, bodrost a správnost jsou hlavní přednosti jejich. Ze\no pěstování dobré hudby pečují, svědci též to, že vesměs\nvšichni dle nejnovějšího způsobu hudební nástroje mají.\nNňže pane dopisovateli v Táboře, zda-li pak klesla hudba\nv okolí Vašem? A vy p. dopisovateli ze Sedlce, posta-\nrejte se, an se nyní Vaše touha o kanceláři pro opisování\na překládání vyplnila, pro Vaše pp. hudebníky o nějaké\nnové skladby, po nichž jste toužil. Ano, píle se zdat-\nného účele nemine! Na slíbený dopis o Vaši chrámové\nhudbě se těšíme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.4", "titre_corps": "Brno. Tento měsíc navrátily se naše výtečné virtuosky", "titre_sommaire": "Brno. Tento měsíc navrátily se naše výtečné virtuosky", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "debut_caractere": 2518, "fin_caractere_exclue": 4981, "texte": "Brno. Tento měsíc navrátily se naše výtečné virtuosky\nna housle si. Nerudovy z Odessy do našeho města.\nLeicesíer v Anglicku. (Orfeonislé.) Doufaje, že\nněkolika mým řádkům místa propůjčíte, sdělím svým kra-\njanům v Cechách, jak hudba a zpěv vůbec v západní\nEvropě se pěstuje. Bylo mi popřáno slyšeti v Londýně\nznamenité francouzské zpěv. spolky pod jmenem „Or-\nfeonis té,\"které čtyry koncerty v Sydenhainu dávaly.\nPočet zpěváků byl 2500 a doprovázen od císařské\nvojenské kapelly guidň. Spolek Orfeonistň byl založen\npanem Del a portem před několika lety a cítá v celé\nFrancii 40.000 členů. Boháč a chudý, úředník a obchod-\nník, študent a továrník má přístup k této společnosti.\nOrfonisté francouzští zbudili v Londýně velkou sensací.\nVšechny ctyry koncerty byly hojnou návštěvou poctěny.\nKoncert započal s národní anglickou hymnou „God save\nthe Queen,\" kteráž nesmírného potlesku dosáhla. Bylť\njsem velice překvapen precisí a zápalem, s jakýmž tito\njonáci zvláště ve francouzských skladbách n. př. ve sboru\n„France, France\" a „Les enfants de Paris\" si počínali;\nneboť všechno moje očekávání bylo převýšeno. Menšího\núčinku dosáhli orfonisté skladbami německých skladatelů\nnpř. Mendelssohnovým „Jagers Abschied,\" kteréž jsouc od\nředitele rychlým tempem vzato, nikterak požadavkům ne-\nvyhovělo. Velké furore učinil septuor z 3 dějství Meyer-\nbeerových Hugenot, doprovázen jsa kapellou guidů. Slyšel\njsem hudbu vojenskou v Rakousku, v celém Německu,\nBelgii a v Holandsku; avšak hudbě této nevyrovná fse\nžádná v eelé Evropě. Ouvertury k „Zampě,\" k „Vilému\nTellu\" byly tak provedeny, že každý posluchač okouzlen\nbyl. - Gluckova opera „Orfeus\" dávala se v Londýně\nv divadle „Convent garden\" se slečnou Cziliagovou v ti-\ntulní partii a v pravdě patří tato k nejlepšíra jejím úlohám.\nOpera sama je pro milovníky hudby pravou lahůdkou;\nv ní není žádného hluku, tureckého bubnu, ni zvonku,\nni kozy; ale je to pravá, ze srdce se nořící hudba. Pan\nSteger (Stazic) vystoupil jenom jednou v italské opeře co\n„Edgar\" v Lucii ; proč vícekráte nevystoupil nevím. Bu-\ndeli vám mílo, promluvím budoucně o kostelní hudbě\nanglické)*. F: Ptáček, kapelník angl. pluku.\nPaříž. Meyerbeer píše opět novou operu pod\njmenem „Charlottě Corday,\" k nížto mu M. Sachero text\nbyl napsal. Rich. Wagner, jenž zde ve vyhnanství\nžije, obdržel od J. M. krále saského dovolení, že se do\nNěmecka (vyjma Saska) navrátiti může. Dotčený dekret\nbyl tomuto slavnému skladateli telegrafem dne 24. Lipna\noznámen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "debut_caractere": 4983, "fin_caractere_exclue": 4994, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.6.5.1", "titre_corps": "Otázka. Proč se hudbě učí na foucací nástroje skoro výhradně", "titre_sommaire": "Otázka. Proč se hudbě učí na foucací nástroje skoro výhradně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "debut_caractere": 4996, "fin_caractere_exclue": 5177, "texte": "Otázka. Proč se hudbě učí na foucací nástroje skoro výhradně\njenom mužšií, na piano však nejvíce ženské?\nOd po věd. Proto že se mužští rádi nafuk-ují a ženské si zase\nrády poklepou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "debut_caractere": 5179, "fin_caractere_exclue": 5560, "texte": "Listárna.\nPanu Jod. v N. P. Račte uám poslati dokončení\nsvého dopisu. Panu dopis, v Kutné Hoře. Neměli\njsme místa; až příště. Páni kapelníci, kteří ouvertury\nod českých skladatelů J. Aberta, Kittla, Vojáčka\npro sextett mohou je v naši kanceláři obdržeti.\nTéž lze dostati tamtéž Krovovu píseň „Porodila mne moje\nmatička\" s průvodem orkestru*\n*) Bnde nám článek Vás velmi vítán. Red."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[173]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.1", "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nčeská národní píseň jest původní, a jeví ve své\nhlavní stránce zvláštní svůj ráz. Zde a tam se snad\nvyskytující nepatrné upomínky na cizé písné nejsou pů-\nvodnosti této na ujmu, an se dokázati nedá, že by pouhé\nnapodobování byly. Upomínky lakové nejsou nic jiného,\nnež věcně se opakující pravda, že právě cítěné a my-\nšlené stejně aneb podobně se vyslovuje.\nv\nCechům se dělala a dělá až do-posud předhůzka\nod cizích i domácích, že rádi cizí živly přijímají. Před-\nchůzka tato má do sebe jen zdánlivou pravdu. Jest\npravda, že k cizím náhledům rádi přisvědčujou, do ci-\nzího se snadno vpravujou, však ale jen tenkráte, když\nse to jejich povaze ne příčí. Co se té příčí, to se u\nnich nikdy nezakoření. Tato Čechům činěná předhůzka\nse může pod tou též výminkou i jiným národům činit.\nNeboť kde jest nějaký národ, který by nebyl cizí živly\npřijal? Francouz, Angličan nemá o nic více původaosti\nv\nnež Cech. Anglický spisovatel „Bulwer\" praví: „Nikdy\nnejsou dvě duše docela stejné; tudíž jest každý pů-\nvodní, kdo zřejmě a volnomyslně výsledky svých dojmů\nlak zase dá, že žádné otrocké napodobování na něj\nvplyvu nemělo.\" Totéž se dá říci o národech. V otro-\nckém napodobování Čechové ještě nikdy postiženi ne-\nbyli. Co si cizího osvojili, osvojili si to tak, že to ráz\npůvodnosti nabylo. Nemůžem ovšem tajiti, že na če-\nskou píseň starý římský chorál velký vplyv měl, avšak\nnesmíme tajiti, že římský chorál nikde, ani vlast jeho\nnevyjímaje, tak blahodárného ovoce nepřinesl jako\nv Čechách. Později ukážeme, na kterých písních ná-\nrodních stopy římského chorálu nalezáme. Příroda byla\nvždy, jest doposavad a bude ještě dlouho učitelkou lidu.\nMáme dost důkazů, že to, co mu od vzdělanců vští-\npeno bylo, často zle bylo od něho vykládáno i užíváno,\npro to že špatně rozumíno. Jsme přesvědčeni, že se lid\npři mnohém jednání pouze přírodou vésti dává. Pot-\nkáváme-li se již v životě obyčejném s touto okolností,\ntím více to bude v umění tak přirozeném jako jest\nhudba. Víme, že národy to, co slovem vysloviti ne-\nmohou, zpěvem pronášejí; a jelikož hudba na podrobné\nvýrazy chudá jest, nelze jinak, než že k vyjádření stej-\nných cituv, stejných aneb podobných melodických po-\nstupů použijou a tak si v melodiji mnohé podobno bude.\nV tuto věc hlouběji vniknouti jest nám pro tentokráte\nnemožno. Abychom ale prozatím něco podali, pouka-\nzujeme jen na tu okolnost, že se k výrazu radosti in-\ntervallů odlehlejších v živém, jaksi rozvázalém, někdy\ni bujném rhythmu ; k výrazu žalu blízko ležících in-\ntervallů v klidném, nesmělém, jaksi spoutalém rhythmu\nužívá. Melodije (v tom smyslu co postup od jednoho\ntónu k druhému také modulací), a rhythmus jsou vůbec\ndva mocní činitelé při písních národních. Nepotkáme-li\nse s právě vyřknutou okolností všude, musíme uvážili,\nže radost i žal rozličných stupňův mají, a že zřídka\ntito dva citové ryze se nalézají. Má každý jakýs pri-\nme se k ještě jiného citu, což na nápěv není bez vplyvn.\nV základu podrží svrchu vyřčená okolnost vždy svou\nplatnost.\nPorovnáme-li české národní písně s oněmi jiných\nnárodů, shledáme: 1) že česká kantilena není tak pří-\nsně vybroušena a uhlazena jáko italianská; 2) že rhyth-\nmus české písně není lak pikantní a smyslný, jak jej\nmiluje španělská; 3) že není melodije její tak jásající,\nvšecku volnost dýšící jako švýcarská, ani tak 4) tan-\ndlující jako tyrolská. Naproti tomu jest ale česká píseň\nv kantileně plynná, časem jasna, časem jakýms zvláštním\npřídechem trudu obmyšlena, často humoristická, v rhythmu\nurčitá, vykročilá, někdy i trochu nezbedná, vždy ale přiro-\nzená. Rozmanitost nalezáme v českých písních největší, ne-\njen co do kantileny ale ico do rhythmu. Od nápěvů, které\nby si s nápěvy původního obyvatele pralesův ameri-\nckých tykali mohly, až do kantilen, které by i král\nmelodiji, Italian, za své přijmouti mohl, od nejsprostš,ího\naž k nejvybranějšímu, někdy i podivínskému rhythmu\npotkáváme se v českých písních. Čech v nápěvu vůbec\nvýběrčlivý není. Spokojuje se často pouhým opaková-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.2", "texte": "ním tónu na rozličných stupních, a rozhřává se k sku-\ntečně melodickému zpěvu jen tenkráte, když mu jde,\njak říkáme, do živého. Leží to docela v jeho povaze.\nJak rozličné nepříjemnosti života pojímá, je si k srdci\npřipouští a jak si je snesitelnějšími činit dovede, o tom\nsvědčí dostatečně texty jeho národních písní. Ze i\nz melodije někdy soudit lze, v jakém smyslu text ro-\nzumín býti má, musíme zvlášt podotknouti. Neboť se\npotkáváme při mnohých písních s jakousi neshodou\nv slově. Mnohý zdánlivě veselý text má melodiji mno-\nhem smutnější, a mnohý zdánlivě smutný má melodiji\nskoro veselou. Avšak dost prozatím. Kdo jest s to\nproniknouti srdce lidské a vysvětliti si rozličné jeho si\npočínání!\n(Pakračování.)\n\nO kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování.)\n(Varhaník v chráme u sv. Petra. Hudba v chrámě\nTýnském.)\nJiž několikráte jsem poslouchal hraní varhan při\nmši žáků školy u sv. Petra, při nížto hraje třetí učitel\ntéto školy p. Mý. Nejlépe vylíčíme p. M. co varhaníka,\npovíme-li5 s jakou vážnou postavou, maje starou par-\ntýsku podpaží, na kůr kráčí. Nevím nic jinak, než asi\njako to dělával král varhaníků Šeb. Bach, toliko s tím\nrozdílem, že uslyšímeli první zvuky varhan t. j. starou,\notřepanou a copařskou kadenz, - Bach zmizí a tu\npočne pan Mý. předehru, kterážto před ním na pulpitě\nleží. Jestli pan Mý. předehru před ním ležící dříve\npřehraje, než jest duchovní hotov, nehne jím, ani do\nžádných jej nepřivede nesnází. Počne pořádně znova.\nA ne snad žeby p. M. tutéž předehru jen přede mši\nhrajeť ji i před pozdvihováním i po mši sv., a ne\nsnad že ji hraje jen letos on ji probírá již několik\nroků, tak že ji už z paměti uměti může. Že p. M. ani\nté nejmenší známosti o modulaci nemá, dotvrzuje to,\nže když se na chvilku spustí svého vesla, t. j. staré\npartýsky, a několik akkordů z hlavy hráti počne, klesá,\nmdlý asi tak, jako když se ptáku křidélka přistřihnou,\na tu vyvede jeden nesmysl za druhým. I při písni\n„Bože před tvou velebností\" se drží partýsky, nebo! při\nkaždém fermatu má jistou mezihru, kterouž nezmění\nnikdy ani o chlup. Jen by mu bylo radíno, aby, když\npřijdou v mezihře čerstvější noty, dříve prst s kláves-\nnice pustil, než následující notu vezme.\nDle jeho hry hychom soudili, že p. Mý. a p. Ši-\nmáček, jsou žáci p. Klimpla, varhaníka u sv. Petra.\nVěru je žádoucno, aby se taci varhaníci přidrželi\nraděj varhan s klikou, nežli dělati varhanám s pedálem\ntakouto hanbu v Praze.\nDne 22. t. m. slyšeli jsme hudbu v chrámu Páně\nTýnském, kdežto se provozovala zdařilá mše do J-dur\nod Václ. jFrimla, řízením tamního ředitele kůru, vě-\nhlasného v oboru hudby chrámové, p. Václ. Horáka.\nZajisté milo jesti poslechnouti hudbu, kde tak utěšeně\ns výše kůru zavznívá, jako v chrámu Týnském; vše\njde velmi správně, každý hudebník dělá svému nástroji\nčest, zvláště foukači lesnic, p. Cikánek, p. Ouvalský,\numí tak svými nástroji vládnouti, že nevyvodí neladného\nzvuku. Věru jsme tomu velmi povděčni, že se p. Ho-\nrákovi takového místa dostalo, jako jest chrám Týnský.\nVarhany v zmíněném chrámu hrával z ochoty hor-\nlivý p. Christen obchodník v Praze, kterýž co praktický\nvarhaník už dávno zde znám jest. A věru byl as p.\nHorák spokojen, že tohoto ochotníka vždy při ruce\nv\nměl; nebof měl-liby tamní ustanovený varhaník p. Ča-\nhoun (otec) při hlavních službách hráti, jistě by tím\nhudba varhanní v Týně mnoho utrpěla; nebof p. Ča-\nhoun patří do nejnižší třídy pražských varhaníků. A\nže ono místo v tomto staroslavném chrámu p. Čahoun\nobdržel, jest příčina, jak jsme svrchu pravili ty\nosudné zásluhy. Tento den seděl u varhan p. Ča-\nhoun (syn), jeuž odbyv s dobrým prospěchem školu\nvarhanickou, dosti slušně na velkolepém nástroji hraje\na též snahu po zdokonalení se na jevo dává. Konečně\nmusíme podolknouti, že dcera p. Horáka sopránové\nsolo ve mši Frimlově velini pěkně přednesla.\n(Pokračování.)\n\nZ Odessy.\n\n(Dokončení.)\n(Hudba vojenská. Privátní kapely a orchestry.\nKoncerty a koncertisti. Obchodnictví v musikaliích a\nnástrojích. Privátní učitelové v Odesse a zvláště Cechové.)\nZmínila jsem se již z počátku o figurální hudbé\nv chrámích katolických v Odesse i jejím okolí, neb město\nsamé sousedí s 40 osadami Němcův, kteří nazvíce ka-\ntolíci jsou a ve větších vesnicích své kostely vystaveny\nmají; zmínila jsem se i o špatné hře na varhany, kažení\nkrásných choralův ruských, které se nazvíce v kato-\nlických chrámích provozují a o bídné souhře při instru-\nmentálních mších, však nyní zbývá mně promluvili toliko\no hudbě, která zde pro obveselení lidu zřízena jest.\nSem přináleží předně vojenská kapela se svým kapel-\nníkem Bultlerem, sestávající ze samých dobrých ru-\nských hudebníkův a protož lidu Odessskému ten nejmi-\nlejší sbor hudebnický. Šlechticové ruští vydržují sobě"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.3", "texte": "své privátní kapely, které nazvíce z výtečných hu-\ndebníků sestávají, jenž ale na venkov neb zámek svého ve-\nlitele poukázáni jsou. V Odesse jest též zřízen jeden\nmenší orchestr as toliko co velký sextett, hrává oby-\nčejně v hostincích, zahradách a t. d., a to dosti dobře,\ntakže obecenstvo nevyhání z divadla, jako pan kapelník\nopery Buffie a chorisíi se svým krásným hlasem a\nsvou vkusnou toilettou! Jiných orchestrův v Odesse ne-\nstává. Kdoby se v určitou hodinu, když se koncert odbývati\nmá, před některý koncertní sál postavil, uzří muohou\nequipaží, dámy neb pány přivážející, kteří vesměs\nv ten nejbohafší šat oblečeni jsou. Dámy strojí se do\nkoncertův v nejtenší a nejdraěší šaty bálové, obohaceny\njsouce skvostnými zlatými šperky, a páni jsou v černých\nšatech, bílých rukavičkách, zkrátka v nejvkusnější toi-\nlettě. Koncertistu potkají při jeho nastávající slávě ty\nnejvětší obtíže, neboť musí hosti do svého koncertu sám\npozvat. U místodržitele započne, pak zve šlechtu, dále\ni měšťany neb bohaté statkáře v Odesse bydlící. Z kon-\ncertistů samých dlužno jmenovati sestry a bratry Ne-\nrudovy,, kteří mimo mnoha jiných piecy pro housle,\nzvláště kvartetta pěkně přednášeli a bouřlivým potleskem\nčastěji k opakování nuceni byli. Oni vyplňovali hlavně\nkoncertní saisonu po dlouhý čas a vždy velice se líbili.\nDále uspořádal zde koncert jakýs Mulmann Ludvík,\ntéž houslista, a přednášel zdařile komposice od Ernsta\na Vieuxtempsa. Po něm koncertoval pianista Feldau\nz Pruska. Ten samý má čistou sběhlost, silný úhoz,\ncituplný přednes, nač Rusové nejvíce hledí, vůbec sa-\nlonní hru. Hrál „Přádelní píseň\" od Litolfa, „Lucia-\nFantasii\" od Thalberga pro dvě piana uspořádanou od\nRaviny, několik „Nocturen\" od oblíbeného Chopina,\nMendelssohnovy „písně beze slov\" a konečně „Polku\"\nod Vallace velmi pěkně a líbil se co salonní pianista.\nPak koncertovali zde ještě dva pianisti a sice Tedesko,\nrozený z Čech a Bubinstein, mladší bratr slavného\nRusa Rubinsteina. Oba se též líbili.\nA nyní něco o obchodnictví v musikáliíchi\njichž zde tré jest. Jedno Neugeborena, druhé Vlacha\nZanottiho třetí svatu Rubinsteinovu, Weinbergu,\nnáležející. Musikalie jsou zde velmi drahé, takže každý\nhudebník se již s nimi dříve zaopatří, nežli sem přijede.\nMimo obchodnictví v hudebninách vedou též někteří ob-\nchod s nástroji hudebními, n. p. dům Stifflův prodává\npiana'-, pěkné sice ale drahé. Zanotti taktéž. Neu-\ngeboren vede obchod v rozlíčnýkh hudebních nástrojích.\nU něj stojí krásné francouzské piano 600—1000 rublů.\nPleyl prodává též piana za 360—400 rublů, však\nnejsou tak pěkné jako Neugeborena. Erár & Boslo\nchová ve svém skladě Vídeňská piana v levnější ceně,\n300—400 rublů. Za půjčení piana platí se měsíčně.\n8 až 20 rublův. Z toho vidno, jak drahé jsou piana\nv Odesse, a jak dobrý výdělek to vynáší hotovitelům\npian. Konečně promluvili musím o zdejších privát-\nních učitelích hudby a zvláště o Ceších. Čechové ja-\nkožto národ hudbymilovný, národ to, kterýž hudbou a\nbojem v pradávných časech nad nepřátely vítězil, za-\nstoupeni jsou zde nejvíce mezi privátními učiteli, tak že\nV\nzde polovička hudebníkův z Cech a polovička z ciziny\nvyučuje. Mezi Cechy náležfnásledující: Tedesko, dává\nprivátní hodiny ve vyučování piana a bére platu 5 ru-\nblův za hodinu. Skřivan, bývalý žák školy varhanické\nv Praze, vyučuje pianu. Za hodinu dostává 3 ruble.\nNejmenší plat za hodinu jest 1 neb 1% ruble, plat to\nv Rusku velmi skrovný, jinde snad by byl dosti značný.\nvy\nDále z Čechův jsou tam Mayer, Kessler, Bílý, sl. Tápa-\nlova nazvíce učitelé piana, zpěvu, neb některého nástroje\nhudebního. Z cizozemců jsou zde: Budeus, Roth, Heilig\nLudvig, Kalvic z Livonie a Buttler, kapelník při vojště.\nTěmito několika vylíčeními snažila jsem se na-\nznačití Vám hudební život Odessanů, avšak pakli dopis\nmůj v té neb oné části nevyhověl, odpusťte to neobrat-\nnému péru.\n\nMarie Pfohlová.\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B— ý.\n(Pokračování.)\nNabyté přesvědčení, že foukač tažné posauny tram-\npotnou a dlouhou cestu konali musí, aby od jednoho\ntónu k druhému přišel, pohnulo již podotknuté zname-\nnité znalce k tomu, že posaunu s klapkami ;\nneboť u této leží tóny blízko u sebe, dá se jimi se si-\nlou rychle a jistě vládnouti a taký nástroj zachází-li\nse s ním s bezpracnou výhodou, vydává tavivé? okrouh-\nlené a tedy liboznějící tóny. Nedá se v pravdě upříti,\nže v hudbě správné a přilehající spojení tónů co hlavní\npodmínka se považovati musí.\nUžívá se za našich dnu železnic, dalekopisu, to-\nvárních a rolnických mašin, by se co nejrychleji cíle\ndosáhlo. Posauna s klapkami poskytuje též uznané\nvýhody, kteréž u nás do života vstoupily. Že tažná\nDosauna v naši vlasti nikdy oblíbeným plechovým ná-\nstrojem nebyla, slouží za důkaz tá okolnost, že se solo\n)ro posaunu v Mozartově requiem až do roku 1827\nvždy na fagot přednášelo. Nejposlednější roli hrála\ntažná posauna při pohřbích; avšak role ta vymizela už\nza našich časů docela ano i ve Vídni samé.\nZajisté si mnozí zpomenou, jak nesnesitelně tažná\nposauna při pohřbích na truchlící lid účinkovala. Této"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.4", "texte": "okolnosti se též, nikoliv s nepravím, připisuje, že jindy\ntak časté pohřební průvody pro odpornost tažné posauny\nnyní tak zřídka se odbývají a pakli se takové objednají,\njsou doprovázeny nástroji plechovými nynějšího způsobu,\njelikož i prostý člověk ano i dilettant hudby se vším\nprávem tvrdí, že se hudební průvod truchlících nikoliv\nvšak mrtvých dotýká.\nPřistoupíme-li k učiněným pokrokům u posauny,\nnemůžeme se ve svých státech na tomto nástroji\nžádnými vynikajícími umělci vykázati. Z tuzemských\nvirtuosů na posaunu dá se uvésti velebný pan P. Štola,\njenž co kmet na začátku tohoto století ještě v Praze\nžil, co dilettant tažné posauny chvalně znám byl a dle\nvýroku svých současníků tóny lesnici podobné na po-\nsaunu vyluzoval. Malé solo ve Vitáskové requiem bylo\nprý pro něho psáno; avšak sólo to má velmi malý\nobjem tónu, co zatím posauně mnohem větší k službě\nstojí.\nZ cizozemských umělců slyšeli jsme v Praze v le-\ntech 1827—1830 p. Belke z Berlína a pány Schmida\na jeho syna z Kasselu. Konečně pískal r. 1834 druhdy\noblíbený pěvec Póck v chrámě u sv. Víta při příleži-\ntosti úmrtí J. M. císaře Františka I.v Mo-\nzartově requiem na tažnou posaunu, od kteréž doby\nveřejnost od téhož nástroje, vyjímajíc vždy zřídčěji uží-\nvané pohřební průvody, docela upustila, anto právě udané\nvzory žádného následování nedošly, co zatím posauny\ns klapkami, zvláště Eufonionu, všude se užívalo a od\nmnohých (mladíků i mužů) s chutí as láskou nástroje\ntyto se pěstovaly. Ano , může se říci, že posauna\ns klapkami v každé téměř vísce juž zdomácněla.\nOstatně nedá se tažná posauna, pozoruje-li se ze\nstanoviska krásovědeckého poroučeti. Toho příčinou jest\njejí forma a nejapné zacházení s ní. Na důkaz toho\nstůj zde anekdota z tehdejších časů. Jistý rolník díval\nso na foukače posauny, jenž se přitom nesmírně na-\nmakal. Rolník maje za to, že foukač roury z nástroje\nvytáhnouti chce a vida, že to dovésti nemůže, přiskočil\nk němu a zvoial: „To by bylo přecu ďasa, aby se to vy-\ntáhnouti nedalo!\" Načež se roury chopiv ji násilím vy-\ntáhl. Že velký smích u okolo stojících vypukl, nemusím\ndokládati a z takých a nápodobných případů znechutila\nse hudebníkům tažná posauna.\n(Pokračování.)\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\n„Uvyklostem pěvců dobře víte, jsem nelakodil, ba\nani požadavky, které činili, jsem nevyplnil. Měl snad\nGluck putovali od zpěvačky k zpěvačce, od zpěváka\nk zpěvákovi, žebraje, snižujíc se, plazivě prose o smi-\nlování nad dítkem svého ducha? Pravda musí, příteli,\nsama sebou zvítězili a doufám také, že zvítězí, nebof\nv hudbě své jsem šetřil a hledal pravdy. Nedávámf\njednající osoby ani v středu slova na samozvučce se\nzastavovati, aby v dlouhých passažích rychlostí krásného\nhlasu se zaskvěly, aneb aby si mohly oddechnouti\nk provedení kadencí. Slovem snahou mou bylo, bych\nnepravdivost hudební, kteréž se zdravý smysl a rozum\nprotiví, zničil; zdaž jsem ji zničil, osvědčí dnešní večer.\nMiluje-li obecenstvo Vídeňské pravdu, neprospějí úklady\na úskoky Metaslasia a Hasse, kteří jsou tak, jako jejich\nhudba, ničemní, a hudba má prorazí a najde obliby;\nmilujeli lež, tak mi nebude líto, že nemohu nazvati\nlháře svými příznivci. Nemyslete však, ze se vzdám\nmyšlenky své, nebof vnada pravdy je kouzlám mocným\npodobna. Stojím na dráze ku pravdě, započínám pra-\nvdou a pravdy dosáhnouti a rozšířili musím. Tof cíl\nsnah mých i mého života. Nechť zmizí temno, světlo\nmusí býtii na obzoru hudebním, jako všude jinde /\"\n„Mistře, velikou úlohu dáváte krátkému životu\nlidskému!\"\n„Nemyslete, že jest život lidský tak kratinký,\nčinové ducha dodávají i jemu věčnosti pozemské. Před-\nnosti hudby mé jsou a budou na mnoze uznány. Každá\npravda jest jednodušší než lež, taktéž i hudba má jest\njednodušejší než hudba, k níž i já jsem se druhdy hřeše\npřiznávál. Avšak hříchy ty nalezly odpočinek v krbu.\nA právě touto jednoduchostí doufám, že zvítězím. Hle-\ndal jsem vždy krásnou jednoduchost, snaže se veškeré\nnesnadnosti, ježto jasnosti na ujmu jsou, vymezovati.\nTo byly a jsou, bohdá i budou mé zásady, na nich se\nzakládá stavba má!\"\n„A na nich,\" doložil básník, „se bude zakládali\nstavba hudby doby nastávající, vy pak mistře budete\npovždy oslavován co zakládatel vznešené budovy této,\nanaž právě svou jednoduchostí obdivování vzbuzovati\nbude. Tak jako starobylé stavby jednoduchostí svou\nobdiv nevysvětlitelný v nás vzbuzují, takovéj kouzlo\nprýští a proudí iv hudbě vaší a věčně bude poutali\na okouzlovati.\"\n„Budeli mi dopřáno, zaraziti první základy vzne-\nšeného nového chrámu božské hudby, pak i vy, příteli,\nsdělíte vavřín můj, nebof vzájemnost naše sloučila nás\nplody duchu naších. Jediný vavřín může ověnčit nás.\nMůj pád, může-li pravda klesnouti, bude i pádem vaším,\"\npravil zaníceně Gluck.\nPřisedna ku klavíru , započal hráti ouverturu\nk „Orfeu.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.5", "texte": "Y zanícení poslouchal Calzabigi přednes slavného\nmistra, jehož velikost juž příroda na vysokém jeho čele\na v ohnivém oku i ve vznešených tazích jeho obličeje\nvyznačila.\n„Mistře, vaše hudba zvítězí!\" zvolal Calzabigi,\nkdyž Gluck od klavíru vstával.\n„Zvítězili,\" odvětil Gluck, zvítězíte Vy, nebo!\nhudba má jest služebnou družkou Yaší básně!\"\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nBžk.\nNovoměstské divadlo. Repertoir naší opery se v posledním\nčase značně zlepšil, čehož příčinou jsou zpěváci,\nkteří zde pohostinsky v rozličných operách vystupují. Mezi\nnejpřednější náleží pan Wa chtěl od dvorního divadla\nv KasseJu. Po něm vystoupil výtečný tenorista Vovor-\nský, dvorní zpěvák pruský, v „Oberonu\" a líbil se, však\nto jest co litovati, že jen v této opeře pohostinsku zpí-\nval, načež náhle odejel. Častěji zpívá nyní Krén od\ndivadla z Darmstattu; a sice líbil se v operách „Nápoj\nlásky\" od Donizettiho, „Cár a tesař\" od Lortzinga a\nv Nikolaiovych „Ženách Windsorských. Dne 28ho lipna\ndávala se opět Meyerbeerova „Dinora\", v níž zpívala sl#\nSchubertova od divadla z Hamburku. Táž zpěvačka\nmá slabý sice hlas, však dosti velkou sběhlost a uhla-\nzenou ač ne přirozenou hru. Vděčné obecenstvo vyvolalo\nji po velké arii v 11. jednání několikráte. Návštěva byla\nvelmi četná.\n\n— Zasloužilý skladatel pan Zik. Kolešovský, jenž\nsi co ředitel Žofínské akademie a co ředitel kuru velkých\nzásluh o zdejší hudební poměry dobyly obdržel od vy-\nsokého c. k. místodržitelství dovolení ku zřízení ústavu\npro nižší a vyšší zpěv, jenž chovancům zpěvu se věnu-\njícím tím více vjtán bude, anto ústav páně Skroupův bez-\npochyby přestane. Bližší oznámení tohoto ústavu podáme\nsvým časem.\n(V. G.) Zkoušky chovanců pianních\nústavu. (Ústav p. Hodyce. P. Wiedemanna:) Dne\n25. Lipna provedli chovanci páně Hodycova ústavu, pod\nvrchním dozorstvím p. A. Dreyschocka stojícího sice\ntěžkou ale čestnou úlohu, podavše u přítomnosti slavného\nmistra a posuzovatele důkazu svých posavádních hudebních\nstudií. Pozorovali! jsme mezi chovanci mnohé krásné\nhudební talenty mužského i ženského pohlaví, kteréž co\ndo technické části i co do duševního pojmutí náležitě po-\nkročily. Mnozí ze žáků jsouce ještě v útlém mládí před-\nnesli po krátkém času svého učení (po 10:6 měsících)\nkousky pro piano správně, taktupevně a výrazně. Po-\nvážíme-li, co se dítě v krátkém čase nejprv uciti musí n.\npř. notám, taktu, prstokladu, škálám atd., jest se co diviti,\nže chovanci vše to překonavše, přiměřené kusy pro piano\nhrají. Zde vše spočívá na padagogickém vzdělání učitele;\nmusí! znát individuálnost a schopnost žáka, musí! svou\nmethodu tak zřídit, aby se jí pokroky žáka urychlily a\ndlužno mu vystříci se všeko, co by pokrokům vadilo 5\nnebo! nelze užívati jedné a tétéž methody u všech dětí.\nPovážlivý a rozumný učitel řídí se při rozličných schop-\nnostech žakň rozličnými návody a takový učitel a spolu\nředitel je p. Hodyc, žák to slavného mistra V. To-\nmáška, jenž všemožně se snaží, aby požadavkům rodičů\nzúplna vyhověl, začež hojného účastenství zasluhuje.\nV pátek dne27. lip. odbýval p.Ant.Wi edemann\nv místnostech hudebního ústavu se svými chovanci celo-\nroční zkoušku s velmi příznivým výsledkem. S radostí\npozorujeme, že ústav tento pod velkou konkurencí ne-\nklesá, anobrž od roku k roku vždy více se zmáhá, což\nzřejmým důkazem jest, že návod pana ředitele při vy-\nučování hudbě dobrý býti musí. Slyšeli jsme při letošní\nzkoušce mimo ryze klassické kusy, jako : Sonátu ocí Mo-\nzarta pro piano a housle; Trio od Beethovena pro piano,\nhousle a cello; ouverturu k opeře „Únos ze serailu\" od\nMozarta pro dvě piana;— také výborné skladby českých\nskl ad at el ů, jako : kus pro housle od P. Jansy; Píseň\nbeze slov od M. Mil dnem (příloha k Daliboru); Kon-\ncertino pro housle od Fr. Pecháčka; Divertissement pro\nhousle od J. V. Kalivody. a m. j. Všichni žáci provedli\nsvé úlohy neúhonně a slušně. Značnou technikou a\ncituplným přednesem svých kusů, vyznamenali se však\njmenovitě: pianistka sL J. Muhlwenzlova; cellisti: J. Kie-\nhaupt, L. Hock a A. Seelig; houslisti: V. Cassinelli, J.\nHarrer a Fr. Brává, z nichž poslední po 10. měsíčném\nvyučování tak daleko již pokročil, že Kalivodovo diver-\ntissement s podivuhodnou jistotou a správností přednesl.\n(Pokračování.)\nV pondělí dne 6. srpna 1860 bude se odbývat*\nv děkanském chrámu Páně v Strakonicích v 9 hodin tru-\nchlomše za slavného básníka Frant. Lad. Čelakovskéh o,\njižto jak doslýcháme, horliví tamější študenti uspořádali.\nSlečna Ch. z Tiefensee zpívala před nedá-\nvnem při velkém dvorním koncertě v Londýně v paláci\nBuckinghamském a pak v saloně c. k. rakouského vyslance,\nhraběte Apponyiho, a došla výtečným přednesem italských\na německých arií velké pochvaly.\nČekatelům české i německé školy, kteří nejlepší\npokroky a největší pilnost na varhanické škole osvědčili, do-\nstalo se odměny, kterouž v. p. J. Šrutek, konsistorialní\nsekretář v Hradci Králové, k tomuto šlechetnému účelu\nvěnoval. Celá odměna sestávající z 20 zl. r. č. rozdělena\nbyla ve ctyry díly, takže následující cekatelové 5 zl. r. c.\npoděleni byli. Z české hlavní školy I. roku obdržel\npraemii Syalek V.z Krupími, jmenováni byli Havlátko\nV.a S. Paleček. Z 11. roku c. hlavní školy dostalo se\nodměny F. Rohlíkoví, mezi pilné vřaděni jsou V. Švácha"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.6", "texte": "z Kněžoves, F. Drbohlav z Libuně a M. Bauš ze Stodůlek,\nMezi kandidáty německé školy a 1. roku poctěn byl 5 zl.\nJ♦ Lorenz, jmenováni byli L. Modec a J. Herek Z 11.\nroku obdržel praemii J. Chocholy ctěni byli J. Bartov-\nský a A. Bittner. Doufáme, že tímto šlechetným úmyslem\nv p. J. Šrňtka, kterýž každý rok odměnou touto pilné\nčekately poctíti sobě umínil, ještě větší horlivost pro hudbu\nv dotčených žákův se vzbudí a oni snad tenkráte nehlíd-\nnou, jak vážená a spolu důležitá jest theorie a hra na\nvarhany pro učitele na venkově.\nPan J. A. Bohme, ředitel vojenské hudby\nz Drážďan, koncertoval v ponděli dne 30. Lipna v novo-\nměstském divadle na tažnou posaunu a osvědčil na\ntomto nástroji pěkný přednes, velkou zvučnost a v skutku\nokouzlující tón. Avšak posauna tato nebyla žádná\nbassová posauna; nýbrž tenorová, a tón její vzbudil\njen v neseném zpěvu krásného účinku. I musíme\nopět při svém mínění zůstati, že se tažná posauna,\nnavzdor svému krásnému tónu pro operní skladby nověj-\nších skladatelů nehodí; nebot při passažích a kollora-\nturách musí daleko ustoupiti posauně s klapkami,\nna kteréž v ohledu tónů bez značných těžkostí a namahání\ntrubače, se dotčené ozdoby čistěji, správněji a dokonaleji\nvyvésti dají. Ostatně máme za to, že by se tón posauny\ns klapkami, kdyby se ji užší výměr (Mensur) propůjčil,\nvyrovnal tónu tažné posauny. Pan Bohme hrál na taž-\nnou posaunu své variace a hymnu ze „Stradelly44 velmi\nslušně a byl za své namahání několikrát volán.\nPan Grosz, prof. fagotu na zdejším konservatoriu\nstal se, jak se dovídáme, adjunktem konservatoria\nu jednoty k zvelebení hudebního umění v Cechách.\nMezi kandidáty, kteří se o učitelské místo ve\nvarhanické škole, pop. L. Zvonaři uprázněné, ucházejí,\nnachází se též výtečný varhaník pan Alojs Hnilička\nz Ousti, jenž schopen jest tak důležité místo zastávati.\nBylo by žádoucno, aby se tento obratný a nadaný skla-\ndatel pro varhanickou školu získal.\nPan Jan Nep. Š křoup, kapelník dómu u sv.\nVíta, dosáhl za svou skladbu, německou to operettku\n„Der Liebesring,\" jížto se o cenu Mannheimskou hudební\nspolečností vypsanou ucházel, od soudců ch valné\nzmínky! Bylo by nám v skutku milejší, kdyby býval\nv\np. kapelník Jan Nep. Skřoup raději nějakou přiměře-\nnou mši pro náš lid, než takové operní dílo sepsal. Pan\nJ. N. Škroup neví až dosud, že nosí dříví do německých\nlesů bez všeho účele.\nv\nHudební literatura. Činný nakladatel p.\nRob. Veit, vydal právě duetto „Dar nejněžnější44 pro so-\nprán a alt; neb tenor a bass od Frant. Pivody (op.\n37). Duetto toto vyniká ušlechtilým nápěvem, ryze če-\nským duchem a nemine se při dobrém provedení krás-\nného výsledku. Cena 40 kr. nov. U téhož nakladatele\nvyšly dvě slavnostní předehry pro varhany od hor-\nlivého Jos. Leopc Fórstera panu Leop. Zvonaři věno-\nvané. Jelikož takých předeher od českých skladatelů málo\nstává, poručujeme obecenstvu co nejvřeleji skladbu tuto\na to tím více, anto jméno komponisty, jenž „katolickým\nvarhaníkem44 čestného jména si dobyl, za zdařilost těch\nskladeb nám ručí.\n\nZ Čáslavi. (Svěcení pomníku. — Hudba kostelní.)\nDne 12. Lipna měl býti posvěcen pomník pa-\ndlých českých vojínů u Solferina, že ale povětrnost\ntomu zabránila, bylo jen slavné requiem v chrá-\nmu páně sv. Petra a Pavla odbýváno, kdež se jak cis. k.\ndňstojenstva, úřednictvo i městská rada hojně shrsmážděla.\nCo se provedení týče, bylo tak dobré že se už mnohá\nleta na nic podobného nepamatujeme a to tím pádem,\nponěvadž zde zřídka kdys requiem se odbývá, anto lid\nraději, coby requiem stálo, na tiché mše svaté věnuje. Za tou\npříčinou si dá p. ředitel chůru na ostatní hudbě chrámové\nmálo záležeti, an se jak jemu tak i hudebníkům velmi\nskromné mzdy za to dostane a pročež se docela chladně\naneb špatně nedělní hudba chrámová odbývá. Kde\nto vadí, může si každý pomyslit (závist a nepřízeň od —).\nV neděli dne 15. Lipna konalo se slavně zasvěcení po-\nmníku. Z chrámu Páně sv. Petra a Pavla šel průvod,\njejž městská kapela se smutečním pochodem slavně k po-\nmníku kdež se po držené řečí veledůstojného\np. děkana salvě v chrámu sv. Alžběty odbývala. Ze ale\nv tomto chrámu Páně varhany ještě špatněji jdou, zúčast-\nnila se proto bassa místo varhan, a tu jsme se patrně\npřesvědčili, že kde je chor zpěvácký a hudebnický zastou-\npen, varhan právě zapotřebí není, a to tím více, když\ndobrý kontrabassista nástrojem zacházeti umí. Sopranistce\ndalo by se vylknouti, že špatně ve výšce intonuje, bez-\npochyby proto, že málo neb docela žádných škál nezpívá\na že její orgán vystřebřen není. Doufejme, snad se vše\npolepší! Avšak pro všechno to máme za to, že se\nv naši staré Čáslavi též pěkná hudba chrámová\nprovozovati může, jen že chybí dobrá vůle těch, kteří by\nse o to zastati měli. Doufejme, že se to snad vše do-\ncíliti dá a že naše město čim dále , tím více s duchem\nčasu ku předu kráčeti bude.\n(J. N.) Z Jičína. (Hudební kapela trestanců v Kar-\ntouzích.) Činný pan P. B. Bublá, kooperator v trestnici\nv Kartouzích, zasadil se se vší horlivostí o zřízení hu-\ndební kapely, * trestancův sestávající. Ačkoliv jen\nvelmi málo vězňův v hudbě se znalo, a on z počátku\njak snadno pochopitelno s nemalými obtížemi zápasiti\nmusel a posud zápasí, podařilo se mu přece v dosti krát-\nkém čase vyučili 35 vězňův tak v hudbě a některé i\nve zpěvu, že se mohla při velikých službách Božích pro-\nvozovali hudba instrumentální. Tato kapela vedením\nvýš jmenovaného p. kooperatora uspořádala včerejšího dne\npaní přenstavené ústavu, Magdaleně Hohlfeldové, hu-\ndební zas ta veničko, při němž se jedenácte mezi jinými:\nkorunovací pochod z Mayerbeerovy zpěvohry „Pro-\nrok;44 ouvertura k Mozartovu „Don Juan;44 Jelenovo\n„K slávě otce vlasti\" s podloženým textem příležitostním\na „Die Kapelle\" od Kreutzera do Fis-moll se slušným\nvýsledkem provozovaly. Mimochodem budiž řečeno, že\njen tací vězňové v hudebních cvičeních podílu bráti mo-\nhou, jichžto chování v disciplinárním ohledu je bezúhonné.\n(L.) Z Hudlic. (Jungmannova slavnost.) (Dokonč.)\nOkolo 11. hodiny odebralo se skoro veškeré shromážděné\nobecenstvo do tamního kostelíku k službám božím. Pro-\nvozovala se mše od Diabelli-ho a byvší od pp. učitelů\nz okolí a tam právě přítomných pp. študentův slušně\nprovedena, vyhověla docela tamním požadavkům. Ob-\nzvláště pak vyznamenal se p. Greif se svým zvučným\ntenorem a poutal přednesem své solové partie, kterouž"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "179", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.7", "texte": "primavista zpíval, sluch obecenstva. Po službách božích\nnavrátil se průvod z kostela opět k skromné chýži a zpě-\nváci Hořovičtí zapěli ctverozpěv: „Vyslyš nás Hospo-\ndine!\" od Jelena. Mezi tím byla na průceli domku\npřipevněna tabulka pozlacenými písmenami v bílém poli:\n„Zde se narodil Jozef Jungmann.\" Po ukonče-\nném ctverozpěvu vstoupil na v právo chýže zřízenou a ze-\nlenými letorostmi okrášlenou tribunu důstojný kaplan Niž—\nborský p. Jos. Váňa. Mluvil k shromážděnému obe-\ncenstvu srdečnými slovy, o významu slavnosti a o pů-\nsobení J. Jungmanna, sděluje v krátce životopis jeho a\nupozornil vesničany na to, že s chloubou se vyslovuje víska,\nv nížto se narodil muž tak slavný, korifeus svého času,\nkterýž sobě nesmrtelných zásluh o veškerý národ český\nzískal. Posléze navrhoval, by se domek ten zakoupil\n(žádá*se 1600 zl. r. c.) a v něm se zřídil ústav pro malé\ndítky, buď nemocnice neb 4. třída hudlické školy. Rec\nsvou koncil voláním: „Sláva Jungmannovi!\" což se\nhlučně opětovalo. Napotom vstoupil na tribunu mladistvý\np. Karel Petr Kheil, rodilý Pražan, spolupracovník Da-\nlibora , přednášel s hlubokým a vřelým citem a vážně\npěknou báseň od p. F. J. Je z béry, kteráž se mezi shro-\nmážděné obecenstvo rozdávala. Obzvláště pak vzbudil sen-\nsací následujícími nadšeným duchem přednešenými slovy :\n„Tam všude řec Slovanův, kde se zpívá,\nVděčně budou provolávati Tobě:\nJungmanne ! Sláva!!\"\nkteráž hlučným a častým voláním „sláva!\" s jásotem\npřijata byla. Pak následovaly ctverozpěvy: „Tys dobrý\nPán\" od Vorla a rázný sbor: „Vše jen ku chvále vlasti\na krále\" od Jelena, kteréž cituplně přednešeny byvše,\nhlavní děj slavnostní ukončily. Napotom odebralo se\nobecenstvo dílem do světnice Jungmannova domku, by\nv památní knihu se zapsalo, dílem jinam, by svou zábavu\nnašlo, dílein do vedlejší zahrady, kdež při zpěvu če-\nských národních písní a sborů ve spolek milojemně se\nbavivši a veselivši až ku klidnému večeru setrvalo. Ko-\nnečně budiž ještě horlivým pánům Štěpánkovi (Mora-\nvan, vychovatel v Jáchymově) a Nittingrovi, co uspo-\nřadatelům slavnosti, p. Bartelmusovi, majiteli hutí a\nslévárny, za bezplatné ulití památní tabulky, p. Macháč-\nkovi, fabrikantu, za propůjčení sošky slavného muže če-\nského, pp. bratrům Marešům ze Svaté, a pak pp. Pá-\nterovi a Scheflovi, a vůbec všem, kteří k slavnosti, sice\njednoduché ale zajisté dojemné slovem a skutkem přispěli,\nnejvřelejší dík vzdán!\n(—1 —) Z Millic. (Veitova mše.) Přiciaěníin hor-\nlivého poducitele pana Havelky dostalo se nám pře-\nkrásné duševní lahůdky tím, že jsme uslyšeli výbornou\na hluboce promyšlenou mši od našeho W. H. Yeita,\nkteráž zde nesmírného účinku zbudila. Pan Havelka\nvzal si všemožnou práci i píli, aby toto velkolepé dílo\ns hudebníky a zpěváky dobře nastudoval a skutečně se\nmu to v úplné míře podařilo. Avšak ne menší zásluhu o\nprovedení mše má pan Pavlis, ředitel hudební vojenské\nškoly v Praze, jenž schválně se žáky svými sem při-\njel a inši tuto řídil. Ucinný pan Pavlis osvědčil, že\ns taktovkou nejen při vojenských koncertech, alebrž i na\nkůru výborně zacházeti umí a děkujeme mu z plného\nsrdce, že s takou ochotností tak nesnadnou úlohu na sebe\npřevzal. Co se provedení dotýče, bylo na zdejší síly,\nvelmi správné a zdařilé; zvláště vyznačil se pan L.\npřednesem bassového solu v Graduale, a p. A—m před-\nnesem tenorového solu v „Offertorium.\" Oba zpívali vý-\nrazně a cituplně. Kéž by se nám často takých mší dostalo.\n(J. K.) Z UTového Strašecí. (Hudba kostelní.)\nV neděli dne 17. Lipna byla provozována v chrámu\nPáně mše od Schnabla do As. Ponejprv ve třech le-\ntech sešli se hudebníci ku zkoušce na toto jednoduché ale\nmistrné dílo. Nechci o provedení obšírně mluviti, jen tolik,\nže v dílech pohyblivějšího tempa zdařile byla provedena,\nza to se však choulostivé stránky zdlouhavějších temp\nv „Kyrie,\" „Sanctus\" a „Agnus\" jednou zkouškou nedaly\npřemoci, an nezbývalo casu, aby se oddíly ty vícekráte\nbyly opakovaly. Budiž! i tím učiněn krok ku zvelebení\nhudby chrámové u nás!\n(XY) Z Pardubic. (Zpěvácký spolek.) (Dokoně.)\nNa ten způsob uplynul krásný večer, a každý opustil uspo-\nkojen vkusně ozdobený „Odeonsal\" na Veselce. Na vzdor\nšpatnému počasí zavítali hosté ze Chrudimě a z města\nSezemic. Známý pěvec p. Klimeš ze Chrudimě před-\nnášel pak v hudebním společním kruhu několik národ-\nních písní a sice tak pěkně, že od celé společnosti hojné\npochvaly dtrsvi. Pardubičtí zpěváci pěli za příči-\nnou přítomných cizích hostu více mužských ětverozpěvß\nzdařile. K poznamenání jest zahodno, že zdejší plukov-\nník Baron zßaseli c. k. kapelu zdarma povolil,\np. Skřivan sál zdarma přepustil, p. Kašpar své\npiano ochotně ke koncertu propůjčil. Vybralo se 110 zl.\nr. c., čistý výnos 90 zl. r. c. se věnoval „Chudým\ndí tká in naší školy\". Díky srdečné za každé i malé\npřispění k tomuto dobrodinému úceli! Slova „zpě-\nvácký z bor\" u nás se brzy ve „zpěvácký spolek\"\npromění, neb do dneška jest již na listině u horlivého\np. Jandy 38 vlastnoručně podepsaných, kteří ku spolku\nmilerádi přistoupí. Dle podpisů budou c. k. úředníci,\nměšťané a jejich synové, několik soukromých osob a skoro\nvšickni pp. učitelové zdejší hlavní a reální školy zpě-\nvácký spolek tvořit. Zase o krok dále!\n(XY.) Z Pardubic. (Divadlo. Koncert. Pouť.)\nPrázniny se blíží as nimi kyne ta výhoda i pro město\nPardubice, že švarná mládež študentská náš spole-\nčenský ruch zase jako obyčejně se svým duševním půso-\nbením více než-li jindy oživne. Studentstvo zdejší chce\ntyto prázniny vkusném „Odeonu\" několik divadelních\nkusů od našeho Tyla provésti. Zdejší rodák pan Alois\nVostřebal, Pražský konservatorista z 5. roku, hodlá\ntady 18. srpna, na den narozenin J. M. našeho císaře a\nkrále, zvláštní velký koncert uspořádat, při kterémž on\nsám 2 koncertní piecy na bassu od prof. Hraběte a\nA b e r ta hrát bude. Mimo dvě ouvertury k operám\n„Francouzové v Nizze\" od B. Kittla a k „Anně Land-\nskronské\" od J. Aberta má ještě jeden výtečný houslista\nG. Deutsch a pianista F. Schwarz z Prahy k nám\nzavítat. Program by byl snadno pak sestaven, a jistě\ndostalo by se nám nevšedního požitku. V blízkém městě\nv Bohdane i byla dne 22, lipna na den Maří Majd.\nkrásná mše od Reiszigra do Es-dnr s dvěma solovými\npřílohami provozována. Anto mše dost silně obsazena\nbyla, hrála se bez varhan, což tím více podotknouti slušno,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600801-01.1.8", "texte": "jelikož někde varhaník s plným fořtem hudbu doprovází,\nnástroje kostelní předci a tak z celé mše ni hlavy ni paty\npoznati nelze. Provedení všech dílů mše bylo dobré, za-\ncež y. Rosňlkovi, tamnímu učiteli všechna cest náleží.\nZavedli nedávno zde z p ě v ácký spolek, který účinkujících\nclenfi asi 20 cítá. Při prohlížení a pobytí c. k. zemského\nv f\nškolního rady p. dra. Jana Cermaka v Bohdanci uspo-\nřádal zpěv. spolek večerní zastavenícko, při němž se\nnejvíce první tenorista a první bassista vyznačili. U p.\npurkmistra Pešky byl zpěvácký sbor z Pardubic na pouť\npozván, a u přítomnosti více vážených a vznešených hostů\nzpívaly se vesměs české ctvero zpě vy od Vášá ka,\nHoráka, Veita, Jelena a t. d, pak vícero národ-\nních písní s průvodem piana. Kdo u lidumilého a\nvůbec milovaného měšťanosty tento den pobyl, musí za-\njisté doložiti, že v jeho životě málo takových utěšených\nhodin byl ztrávil. Slušno jest uznati, že p. purkmistr\nPeška a p. farář z Kunětic, P. Svoboda, k největším\npřátetům zpěv. sboru Pardubického náleží, co zřejmč\npři výletu na Kunětickou Horu osvědčili.\nZ Příbrami. (Hudebníci ze Sedíce.) Co naší\ndědinu nad jiné krajiny vyznačuje, jest v okolí místo\npoutnické, veleznámá „Svatá Hora,\" a od nás dosud\nnižádné zprávy, týkající se hudby, do tohoto časopisu po-\ndány nebyly. Cím to? Ano, pouze naší pohodlností. Ne-\nchci v dopisu tomto slov šířit o pěstování hudby v místě\nnašem, jedině nestrannou zprávu laskavému čtenářstvu\npodati, který zbor hudebníkův, doprovázeje zbožná procesí\ndo posvátného místa matky Boží, nejvýtecněji svému úkolu\ndostál. Bylo zde mnoho zborů i 18 hudebníků čítajících.\nAvšak pravím, mezi všemi byli jedině: „hudebníci ze\nSedlce\" ty nejvýtecnější. Divno vám to bude, pravím-li\n„ze Sedlce hudebníci,\" ano ti samí, co o nich jsem se\nv Daliboru dočetl. Myslel jsem, že ona chvála ? již\njsem o nich četl, jest přemrštěna. Nikoli, před celým\nsvětem hudebním volám: „Rádní to jonáci, mohouci se\nvyrdvnat hudebníkům četnějších měst naší vlasti! Ráznost,\nlepost, bodrost a správnost jsou hlavní přednosti jejich. Ze\no pěstování dobré hudby pečují, svědci též to, že vesměs\nvšichni dle nejnovějšího způsobu hudební nástroje mají.\nNňže pane dopisovateli v Táboře, zda-li pak klesla hudba\nv okolí Vašem? A vy p. dopisovateli ze Sedlce, posta-\nrejte se, an se nyní Vaše touha o kanceláři pro opisování\na překládání vyplnila, pro Vaše pp. hudebníky o nějaké\nnové skladby, po nichž jste toužil. Ano, píle se zdat-\nného účele nemine! Na slíbený dopis o Vaši chrámové\nhudbě se těšíme.\n\nBrno. Tento měsíc navrátily se naše výtečné virtuosky\nna housle si. Nerudovy z Odessy do našeho města.\nLeicesíer v Anglicku. (Orfeonislé.) Doufaje, že\nněkolika mým řádkům místa propůjčíte, sdělím svým kra-\njanům v Cechách, jak hudba a zpěv vůbec v západní\nEvropě se pěstuje. Bylo mi popřáno slyšeti v Londýně\nznamenité francouzské zpěv. spolky pod jmenem „Or-\nfeonis té,\"které čtyry koncerty v Sydenhainu dávaly.\nPočet zpěváků byl 2500 a doprovázen od císařské\nvojenské kapelly guidň. Spolek Orfeonistň byl založen\npanem Del a portem před několika lety a cítá v celé\nFrancii 40.000 členů. Boháč a chudý, úředník a obchod-\nník, študent a továrník má přístup k této společnosti.\nOrfonisté francouzští zbudili v Londýně velkou sensací.\nVšechny ctyry koncerty byly hojnou návštěvou poctěny.\nKoncert započal s národní anglickou hymnou „God save\nthe Queen,\" kteráž nesmírného potlesku dosáhla. Bylť\njsem velice překvapen precisí a zápalem, s jakýmž tito\njonáci zvláště ve francouzských skladbách n. př. ve sboru\n„France, France\" a „Les enfants de Paris\" si počínali;\nneboť všechno moje očekávání bylo převýšeno. Menšího\núčinku dosáhli orfonisté skladbami německých skladatelů\nnpř. Mendelssohnovým „Jagers Abschied,\" kteréž jsouc od\nředitele rychlým tempem vzato, nikterak požadavkům ne-\nvyhovělo. Velké furore učinil septuor z 3 dějství Meyer-\nbeerových Hugenot, doprovázen jsa kapellou guidů. Slyšel\njsem hudbu vojenskou v Rakousku, v celém Německu,\nBelgii a v Holandsku; avšak hudbě této nevyrovná fse\nžádná v eelé Evropě. Ouvertury k „Zampě,\" k „Vilému\nTellu\" byly tak provedeny, že každý posluchač okouzlen\nbyl. - Gluckova opera „Orfeus\" dávala se v Londýně\nv divadle „Convent garden\" se slečnou Cziliagovou v ti-\ntulní partii a v pravdě patří tato k nejlepšíra jejím úlohám.\nOpera sama je pro milovníky hudby pravou lahůdkou;\nv ní není žádného hluku, tureckého bubnu, ni zvonku,\nni kozy; ale je to pravá, ze srdce se nořící hudba. Pan\nSteger (Stazic) vystoupil jenom jednou v italské opeře co\n„Edgar\" v Lucii ; proč vícekráte nevystoupil nevím. Bu-\ndeli vám mílo, promluvím budoucně o kostelní hudbě\nanglické)*. F: Ptáček, kapelník angl. pluku.\nPaříž. Meyerbeer píše opět novou operu pod\njmenem „Charlottě Corday,\" k nížto mu M. Sachero text\nbyl napsal. Rich. Wagner, jenž zde ve vyhnanství\nžije, obdržel od J. M. krále saského dovolení, že se do\nNěmecka (vyjma Saska) navrátiti může. Dotčený dekret\nbyl tomuto slavnému skladateli telegrafem dne 24. Lipna\noznámen.\n\nDur a moll.\n\nOtázka. Proč se hudbě učí na foucací nástroje skoro výhradně\njenom mužšií, na piano však nejvíce ženské?\nOd po věd. Proto že se mužští rádi nafuk-ují a ženské si zase\nrády poklepou.\n\nListárna.\nPanu Jod. v N. P. Račte uám poslati dokončení\nsvého dopisu. Panu dopis, v Kutné Hoře. Neměli\njsme místa; až příště. Páni kapelníci, kteří ouvertury\nod českých skladatelů J. Aberta, Kittla, Vojáčka\npro sextett mohou je v naši kanceláři obdržeti.\nTéž lze dostati tamtéž Krovovu píseň „Porodila mne moje\nmatička\" s průvodem orkestru*\n*) Bnde nám článek Vás velmi vítán. Red."}]}