{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_sha256": "d5d164d66773a89697bfa6ae05fab0e700b4bde2b4f6299176e37e1ae0695f33", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/08/10_01/bmtnabd_1860-08-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[181]", "page_fin": "[181]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.1", "titre_corps": "Má hvězdička", "titre_sommaire": "Má hvězdička", "signature_source": "Antonie Körschnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[181]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 600, "texte": "Má hvězdička\nAntonie Körschnerova.\n*)•\nHvězdičko má, juž se svítá,\nJdi má hvězdičko, jdi spát,\nTichá noc až svět uvítá,\nZas mne k sobě budeš zvát\nMysl hyne, zrak umírá,\nOsloněn tvou jasností,\nčas ni věk však neubírá\nLuzným zářím skvělosti.\nKdyž mé vzdechy k bohům vlály,\nMorany že vzhledy zlé\nMilence v hrob upoutaly\nZplněny jsou prosby mé.\nHvězdou utvořili tebe,\nAbys nočním závojem\nObhalené krášlíc nebe\nTrudnou potěšila zem.\n*) Kdo z našich skladatelů píseň tuto nejlépe pro hlas allovij\núplně prokomponovanou v hudbu uvede a nám ji do 1. září\nzašle, obdrží od redakce podobizny „Slavíka a Tuiny.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[181]", "page_fin": "182", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.2", "titre_corps": "O registrování číli o oučelu a uniĕni přmĕřeného použiti hlasů varhanich.", "titre_sommaire": "O registrování číli o oučelu a uniĕni přmĕřeného použiti hlasů varhanich.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[181]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.1", "debut_caractere": 602, "fin_caractere_exclue": 3562, "texte": "O registrování číli o oučelu a uniĕni přmĕřeného\npoužiti hlasů varhanich.\nI. O registrování vůbec.\nPravé užívání a vkusné sestavení rejstříků jsou\nvlastnosti, které si každý varhaník priosobiti musí. Jako\nšikovný malíř úcelním volením barev, a obratný lustru-\nmentální komponista použitím charakteru rozličných ná-\nstrojů a rozdělením úkolů na jednoílivé z nich dojem\nzpůsobí ti umí, podobně musí varhaník při svých varha-\nnách, které skutečný orchestr, s více neb méně nástro-\njemi opatřený, představují, účelnou a zrale přemyšlenou\nvolbou rejstříků příznivou stránku vynajíti. K tomu\nnáleží znalost charakteru tónově velikosti rozlič-\nných hlasů varhaničil, a protož se varhaníkům a\npříznivcům varhan studium jich co nejvřeleji odporučuje.\nJsou! rejstříky, které buď samotně, buď ve spojení\ns jinými užívány býti mohou, jsouf to hlavní a zá-\nkladní hlasy 2). Stávat ale ještě jiných, které ani o\nsobě, ani dohromady bez spojení se základními hlasy\npoužity býti nemohou, tyto nazýváme mimolní aneb\ndoplňovací hlasy (Neben- oder Fůllstimmen) 3) a mí-\nchané hlasy aneb mixtury 4).\n\n!) lomutQ číánku mela by předeházeti ouplná znalost charakteru\na tónové velkosti všech stávajících varhaních hlasů, a měla\nby o sobě zvláštní pojednání tvořili. Náš list ale nedovoluje\npro tu dobu tak obšírné pojednání, pročež, kdekoliv uznáváme\npotřebu jen povrchního přehledu, připojujeme to nejdůležitější\no tomto předmětu v následujícím článku.\n) K tomto náležejí rejstříky, udávající tón, jehož jméno a pí-\nsmenu příslušný kláves má, tak na p. udáme-li kláves C\\\nbude slyšeli tón G, který ale podle velikosti tónové vytaže-\nného rejstříku buď hlaub buď výše zní, dle toho, zda 32-,\n16-, 8-, 4-, 2-, 1 stopový je. Všecky rejstříky stejných\nvelikostí zhňru uvedených patřejí tedy k hlavním a základním\nhlasům, bez ohledu, zda v manuálu čí v pedálu stojí. Jsou\nto tedj veškeié principály se svými odvislými oktávy a super-\noktávy, gamha salicet a j. p., pak všecky rejstříky, které\ns jmenem fléty poznamenány jsou, n. p. dvojnásobná fléta,\nrourová fléla a j., konečně všecky rourové stroje jako po-\nsauna, trompeta, oboe a j.\nj lyto nedají tón slyšeli, který kláves udává, nýbrž uslyšíme,\nkdyž to na př. kvintový rejstřík jest, na klávesu €, tón G;\nje-h to tercový rejstřík, na C, tón E. Výška či hloubka\ntónu závisí též od tónové velikosti rejstříků. Toto oddělení\nobsahuje všecky rejstříky, které jméno kvinty (vyjma šumící\nkvintu) neb terce mají, nechť si pak v manuálu nebo pedálu\nse nachází. Velikost kvintového rejstříku jest 10% (12), 5%\n(6j, 2% (3), 1% (11/2) stop*), velikost terce 6%, 3%\na í /s• (Pii starých varhanách přichází terce častěji pod jmé-\nnem sexty). Kvintové a tercové rejstříky nemohou samy o\nsobě být i užívány, nýbrž sloužejí k tomu, by celku jakousi\nplnost dodaly, a mezery vůbec, kteréby mezi hlavními hlasy\na mixturami povstaly, vyplnily.\n*) Na před postavená čísla velikosti jsou ta pravá, v zá-\nvoice piípojená, nepravá, ačkoliv v mluvě varhanářů"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1200, "texte": "Poslední dva druhy slouží jen k sesílení a k\nzostření základního hlasu, a jsou v ohledu jejich ve-\nlikosti mensury a intonace od těchto závislé. Při zpěvu\nosadníků nechají se nejlépe použiti ony základní hlasy\npro manuál, které lidskému hlasu nejpřiměřenější jsou,\nas ním největší příbuznosti mají totiž: všecky 8-sto-\npové hlasy bez výminky, pro pedál pak všecky 16-\nstopové rejstry, které na potom bas k oněm 8 stop.\nmanuálu tvoří. Chceme-li tón varhan o něco sesíliti\naneb povystoupnouti nechali, mohou se v manuálu 4 a\nv pedálu 8 stop. základní hlasy připojili. K prostředně\nsilnému registrování použijí se mimo již vytažěných rej.\nještě mimotní nebo doplňující hlasy, které ale, poněvadž\nna příslušných klávesech bud kvinty nebo terce, nikdy\nale základní tón slyšeti nedají, nikdy co nejvyšsí\naneb nejmenší hlas v sestavení rej. přijíti nesmějí,\nnýbrž vždy semo patřícími vyššími superoktávy, které\nv manuálu obyčejně po 2, a v pedálu po 4 stopách\npřicházejí, se přikrýti inusí. Konečně, by se varhanímu\ntónu největší ostrost dala, povytáhnou se míchané hlasy\naneb mixtury. Z celého tedy, co jsme pravili, vyplývá,\nže jsou ctyry hlavní způsoby, jak se varhany regi-\nstroval mohou.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "183", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.2", "debut_caractere": 1202, "fin_caractere_exclue": 5277, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nZ písně národní se dá nejlépe soudit na nadanost\nk hudbě kteréhos národa. Národ, jehož písně mají do\nsebe celost, jednost a souměrnost, má větší nadanost\na více smyslu pro hudbu než onen, u kterého tyto\nvlastnosti pohřešujem.\nNechť vezmem z českých písní kteroukoliv, shle-\ndáme, že každá má tyto tři vlastnosti. Vlastnosti ty\nnejsou přiučeny, nýbrž vrozeným smyslem pro hudbu\ndiktovány.\nV českých národních písních poznáváme dvojí\nhlavní ráz. V jedněch vane mužnost, jakási drzost\nv dobrém smyslu slova, odhodlanost i otrlost; v dru-\nhých zcela opak toho: někdy neobyčejná něžnost, roz-\nmar , jakási rozvázalost i veselost. První jsou v moll-\ntónu a mají nejvíce velmi charakteristický rhylhmus;\ndruhé jsou v dur-tónu a mají dílem obyčejný, dílem\nvybraný rhythmus. První náleží starší, druhé novější\ndobě. Jak si to vysvětlit, že jeden a týž národ písně\ntak se lišícího rázu má? Máme za to přijmouti, že se\ntokem času ve svém cítění tak změnil? To sotva.\nAbychom si to vysvětlili, musíme se trochu v dějinách\nsvé vlasti poohlédnouti. Vůbec jest známo, jak horlivě\nse náboženství křesťanské v Cechách rozšiřovalo, jak\nse zde kláštery pilně stavěly, jak do nich německých\nmnichů se uvádělo, a jak se o to usilovalo, aby se\nřímskými papeži sankciované církevní hymny a jiné\nzpěvy v Cechách zavedly a rozšířily. Horlivost tato\ndosáhla v XI. a XII. století nejvyššího stupně. V mno-\nhých klášteřích neustával zpěv dnem i nocí. Lid se při\nslužbách božích součastňoval. Jakž tedy mohlo jinak\nbýti, než že si národ smyslem pro hudbu tak nadaný,\ntento způsob zpěvu navykl i tak si jej osvojil, že se\nmu skoro přirozeným stal? Měl-li, jako že měl, dříve\nsvůj vlastní zpěv, ten zajisté tímto novým potlačen byl,\nzvlášt byl-li mu, jak se domnívat můžeme, zabraňován.\nPoněvadž ale v římském chorálu užívané tóniny jsou\nvíce moll- než dur-rázu, vysvětlíme si tak, jak české\nkostelní i světské písně staré doby ráz moll-tónu při-\nV\njaly, Zeby moll-tón výhradně slovanský byl, nedá se\nodůvodnili ani přirozenými ani psychologickými důvody.\nPravý moll-tón jest prostému člověku tak nepřirozený\na nepřístupný, že buď nikdy aneb velmi z těžká jemu\nse přiučí. Moll-tón jest docela umělý, lak jako celá\nsoustava církevních tónin umělá byla. Kdekoliv se řím-\nský chorál vyskytl, musil s přirozeným citem lidu zá-\npasitj aby se ve své ryzosti udržel. Proč byly stálé\nnářky na porušování římských nápěvů? Pro to, že\nsoustava jejich umělá, skoro nepřirozená, přirozenému\nf\ncitu se příčící byla. Pravili jsme ? že nemá důvodů\nmínění, že by moll-tón slovanský byl, nepodali jsme\nale žádného důvodu, proč by tomu tak bylo. Místo\ndůvodu položíme tyto otázky: proč jsou všecky pozdější\npísně národní v dur? proč se za našich časů žádná\npíseň v moll-tonu od lidu nesloží? a proč jsou nej-\n\nobyčejná jsou; zdá se, že povstaly buď z příliš velké\npohodlnosti, buď příliš velké opatrnosti. Bezpochyby\nk uvarování zlomků a nedorozumění přijal se rovný po-\nčet, tak že se kvintovému hlasu díl přidal, který mu\nIr O ol/NLONNN irol i Ir ANTL O R# AI\nne siíutecne veiiKosti scnazei.\n4) Tento způsob má při každém klávesu více píšťal, které v oktá-\nvu, čistou kvintu a velkou tercí naladěny jsou, tak že na\nkaždém klávesu dle většího neb menšího počtu píšťal více\nneb méně ouplný (tvrdý) trojzvuk slyšet jest. Máineť více\ndruhů míchaných hlasů, neboli mixtur, které opět zvláštní\njména mají, poněvadž v disposicí, t. j. v jakosti, velikosti a\nnaladění jim přidělených píšťal od sebe se odchylují; sem\nnáležejí rejstříky: Cornett, Cymbal, Šumící hvinta, Scharf,\nSesquialtera, Tertian a j. ; též také je jeden rej., který se\nzvláště Mixturou nazývá a od uvedených druhů rozeznávat!\nse musí. Při míchaných hlasech, poněvadž z většího dílu jen malé\npíšťaly obsahují, neudává se velikost podle střevíců, jako při\npředešlých dvou druzích rej. (aspoň jen z řídká kdy), nýbrž\njenom kolika hlasy ohsazena jest, pročež říkáme u. p* mixtura\nďnásobná, cymbál 2násobný a t. d. Při 4násobném rej. stojí\ntedy 4 píšťaly, při 2násobnýin dvě píšťaly na jednom tónu."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1233, "texte": "starší kostelní písně, které mimo vplyv římského chorálu\nsloženy byly, v dur ? Na otázky ty nám snad někdo\nodpoví asi takto: pro to, že snad pozdější ráz hudby\ntaké na českou píseň vplyvu měl; pro to, že i římský\nchorál dur-tón nevylučoval. Na to se tážeme: proč\nzachovala tedy vzdor tohoto vplyvu novější hudby česká\nnárodní přec svou původnost; proč nepřijala tedy jakýs\nráz povšechný? a proč naši předkové v accomodování\nsi hymnův římských zhusta v dur-tón přecházeli, jevíce\ntak vždy větší náchylnost k jasnému dur-tónu?\nPozorujeme, že jsme zašli trochu dál než byl\npůvodně náš úmysl. A-však bylo třeba toto předeslati.\nZískali jsme tak alespoň pevnou půdu, a hodili alespoň\njiskru k osvětlení předmětu, který čtenářům svým mi-\nlým představujeme. Víme, že jsme si obrali předmět\nveledůležitý pro nás. Záleží mnoho na tom, aby se\npoznalo, co jest našeho, co se z domácího zdroje vy-\nprýštilo. Naši hudbu lze jen hledali v domácí národní\npísni, a tudíž třeba, abychom k té se vraceli, ji skou-\nmali, a to tím více, an se cizí hudební živel stole u\nnás zmáhá. Máť naše hudba co do melodije a harmo-\nnije, zvlášt však co do rhythmu, tolik původnosti do\nsebe, že zasluhuje všechnu pozornost domácích hudeb-\nních umělců.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "184", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B-ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B-ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.3", "debut_caractere": 1235, "fin_caractere_exclue": 4802, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B-ý.\n(Pokračování.)\nBy se mezera chybujících tónů poněkud vyplnila,\nuvedla se v novějším čase u lesnic jiná rnethoda ve\nskutek, kteráž se od milovníků honby velmi užívala.\nPůvodní, velkému kolu podobný nástroj byl zho-\ntoven v malé formě, tak že se jednou rukou pohodlně\ndrželi mohl, co zatím druhá do trychtýře (nálevky) se\npoložila. Tím se odejmula nástroji drsnatost a drnčivost\na nástroj měl pak líbezný a jemný tón, jenž takové\nobliby došel, že pro tuto dobrou vlastnost velmi brzy\ndo harmonie dřevěných nástrojů přijat byl a že se\naž na dnešní dny jím mnohých krásných účinků docíliti\ndá*). K tomuto příjemnému tónu přispívá ostatně způ-\nsob stavby nátrubku velmi mnoho, jelikož tento hned\npři násadě z nitra méně kotlovitým vývrtem vyniká a\nvelmi poznenáhla übývavě do úzkého rozměru (Men-\nsur) vbíhá.\nKladení rukou do trychtýře bylo příčinou, že se\nobratým pohybem a tlakem rukou na vnitřní stěny trych-\ntýře sloup vzduchový zoužil a tím každý přirozený tón\n0 půl tónu znížil. Takto dosažené tóny jmenují se\ndušené (Stopftóne.) Tak dá se rukou při spoluúčin-\nkování myslecí schopností, jenž při zacházení s decho-\nvými nástroji prvním faktorem jest, docílit a vynutif, že se\npo c též H, po g též fis, po c též h, po e též es, po\ng též fis, po b též a, po c též ha pod též cis atd.\nintonovati může.\nCelý tón, neb tercii, neb ještě nížeji vymačkati,\njest s více těžkostmi spojeno. Jest k tomu mnoho\numělosli a cvičení zapotřebí a takové příliš vynucené\ntóny nedělají též žádného dobrého účinku; jsouf ko-\nmolé a bezezvucné a pročež vyhýbali se jim též\npečlivě skladatelé.\nV jednoduchém zpěvu neb v solových kusech\nznějí tyto dušené tóny zvláště příjemně, osvojí-li si\ntrubač obratnost, že přirozený tón s vymačkaným\nv jednorodou barvitost tónu přivede. Nejlepšího účinku\nse dosáhne, když přirozený tón na dobrou a dušený\nna špatnou taktní čtvrt připadne; v opačném případu\nmusí se přirozený tón více dusit, aby se mačkanému\nco do barvitosti tónu podobal. Historie hudby může\n1 v naší vlasti se vykázat mnohými a velkými umělci,\nkteřížto touto methodou velkého úspěchu dosáhnuvše,\nznamenitými se stali.\nTéž klapky užívají se nyní z větší části u lesnice.\nZnamenití virtuosové E. Lówy a Hošek byli, pokud'\nvíme první, kteřížto tyto lesnice s klapkami hned při\nvzniknutí přijali; avšak spojovali s ní spolu ještě vždy\npůltónové mačkání, zbudili tím za svého času velkého\npodivení a platili zvláště ve Vídni jakož i jinde za\nobratné trubače; ano jejich pověst je ještě u mnohých\nz nynějšího pokolení v dobré paměti*).\nVkládání ruky do trychtýře činí trubače též způ-\nsobilejším k docílení čistšího ladění. Potřebujef toliko\nruku více méně tam vložiti a juž může tím tóny o\nmnoho zvýšit neb znížit, jakéžto výhody ostatní ple-\nchové nástroje nemají.\nZkoušelof se též vymačkané tóny na polnici vylu-\nzovati; avšak k tomu účeli musel se nástroj s rovné do\nkosé polohy přivésti, by se ruka do malého trychtýře\npohodlněji položití mohla. My sami znali a slyšeli jsme\ntakové umělce n. př. jistého Kohouta a c. k. dvorního\ntrompetistu Khayla. Toto zacházení s polnicí nedošlo\nani všeobecné pochvaly ani následování a upustilo se\nza tou příčinou od něho, jelikož nedostatečné bylo.\nK vyvedení orkestralních hudebních kusů starších\n\n*) 13 vrchnosti museli druhdy myslivci a sloužící dobrými trubači\nbýti; ano vrchnost dala i takové lidi v Paříži na nástrojích\ntěchto učiti, kdež myslivost v 16. a 17. století v plném\nkvětu byla.\n*) Jejich krásný tón, umělost a ušlechtilý způsob přednesu ne-\nobjevil se až posud u nás. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1020, "texte": "skladatelů n. př. Giucka, Haydna, W. Mozarta atd. ne-\ntřeba chromatických lesnic a polnic; k tomu vystačí tak\nzvané „invenční nástroje* s násadami oblouků úplné;\nale k provedení kusů dle nového a nejnovějšího fa9onu\njsou nástroje s klapkami nevyhnutelné zapotřebí.\nFoukači na plechové nástroje musejí za nynějších\nčasů opatřeni býti s mnohem vetší myslecí schopností\na hudební vzdělaností než jindy.\nJindy bylo jim třeba jen v „Tutti\" barvu přizná-\nvati; nyní musejí zhusta samostatně vystupovali a mimo\nto v transponování se úplně vyznati, což zajisté při\nzacházení s plechovými nástroji ne snadnou úlohou jest.\nTransponování užívá se za novějších časů tak zhusta,\nže není času k nastrkování oblouků do jiných tónin;\nnež na štěstí může se na nástroje s klapkami do všech\ntónin troubiti.\nTěžkosti, jež foukač při provozování své partie\na jak se samo sebou rozumí při produkcích5 jez\npravému umění vyhověli mojí, překonati musí,\ntěžkosti tyto může jen ten posoudili, jenž se na tyto\nnástroje troubiti učil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "185", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.5", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.4", "debut_caractere": 1022, "fin_caractere_exclue": 4906, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračováni.)\n(Varhanní hra v chrámě u Dominikánů a n Marie Sněžné.)\nV chrámě u Dominikánů jest za varhaníka usta-\nnoven žák naší výborné varhanické školy pan ,\nsyn varhaníka v chrámě Týnském. O žácích téhož\nústavu uvykli jsme vždy něco potěšitelného sdělovali;\navšak tentokráte nejsme s to, bychom hru pana ta-\nhouna do nejlepšího světla postavili mohli- Poznáf se\novšem při prvním poslechnutí na hře p. , až\nk jistému stupni prodělaná škola a lepší směr hudebního\nvuusu; avšak vlastnosti tyto nevystačí, aby ve svém\npostavení co varhaník výborným se nazvati mohl. Uči-\nnivše zmínku v předešlém čísle těchto listů o výkonech\ntohoto varhaníka musíme ještě podotknouti, jak dalece\np. tahoun způsobilý jest k doprovázení chorálů a sklá-\ndání předeher, meziher a doher.\nDne 6. Lipna byli jsme přítomni o 10 hodinách\nráno svaté tiché mši u Dominikánů, při níž se před\npozdvihováním píseň „Před Tebou se klaníme\" a po\npozdvihování píseň k sv. Anně „Já jsem si vyvolil\"\nhrála. Předehra vyhověla obyčejným požadavkům až\nna některé hledané harmonické obraty, kteréž k eho-\nralní předehře nepatří. Písni byly nepříslušné harmo-\nnie podkládány a směřovaly k tomu účeli, aby se obe-\ncenstvo varhaníkově obratnosti u spojování a známosti\nakkordů obdivovalo. Avšak obratnost tato nebyla zde\nna svém místě; neboř varhaník má dobře uvážit, že se\ntu obírá jednoduchou národní písní, chrámu náležející a\nže se tu každé umělé a frappantní harmonisování vy-\nloučili má, anlo se k doprovázení chorálu jedině troj—\nzvuky se svými prvními obraty, dále doškálné septimové\nakkordy, jakož i průchodící noty s obratností as krás-\nným účinkem způsobené nejlépe hodí. Mezihry byly\npříliš rychle vyvedeny a taktéž kvapně vpadl varhaník\nse začátečním akkordem písně po dohře, jakoby se o\nodzpívání předepsaného počtu slok jednalo. Toto po-\nčínání není sluchu milé a povážlivý varhaník, jenž pří-\nsně rhytmicky cítí, dá závěreční akkord nejen při jednot-\nlivých úlomkách chorálu alebrž i při dohrách náležitě\nvyzníti. Co se bažení po novějších a barvitějších harmo-\nnisování chorálu týče, musím podotknouti, že naši mladí\nvarhaníci davše se několika frappantními postupy akkordů\nunesli do podobných vad padají, co jsem též u obrat-\nného při chrámě sv. Vojtěcha ustanoveného varhaníka\npana Smolíka pozoroval. K doplnění této zprávy slušné\nuvésti, že pan tahoun proti všem pravidlům mezihry\ns pedálem přednáší a též poměr pedálu k manualu\nurčiti nerozumí. Je-li v manualu principál vytažen,\ndostačí pedálu silný éestnáctistopo Kvin-\ntového registru pedálu užívá se toliko při plném stroji.\nDne, 2. srpna slyšeli jsme o ll1/, hod. hru var-\nhaníka v chrámě u Františkánů.\nVarhaník, jenž získav si juž dobré jméno mezi\nvarhaníky Pražskými, jedno z nejprvnějsích míst zaujímá,\nmusí větším a přísnějším požadavkům vyhověli. Zde\nvymlouvá užitého měřítka kritiky tím více ta okolnost,\nspatřímeli, že varhaník juž v letech pokročil a tudíž\nže skrz na skrz vzdělaným a vytříbeným varhaníkem\nbýti může. Týž výrok platí o p. Miillerovi, varhaníku\nsvrchu udaného chrámu.\nV celku má hra p. Múllera v sobě skutečně\nněco vytříbeného a svědčí o velmi mnoho vkusu. Přede-\nhra byla dobře zosnována ano i thematické vedení\nhlasů bylo pozorovati; toliko něco kusá technická pe-\ndální sběhlost byvší plynnému vyvedení themy nepří-\nznivá, seslabiía dojem celku. Píseň „Wir werfen uns\"\nbyla v duchu chorálu harmonisována; avšak mezihry\nneuspokojily nás v té míře. Věty při vydržovaném\nbassovém tónu a současném vedení středních hlasů\nv tercích neb sextách, zůstanou vždy triviální, to musí\nsám pan Múller vyznati a za tou příčinou dlužno se\ntéhož způsobu vystříci. Dohry naproti tomu, sem tam\nimitace obsahujíce byly úplně dostatečné. „Pleno\" před\npozdvihováním je velmi neslušné. „Pange lingua\"\nbylo v celku dobře harmonisováno; avšak „canlus fir-\nmus\" tohoto chorálu připouští tu a tam mocnějšího"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 390, "texte": "bassu než jej pan Můllervyvinul. Konečně musíme\nse ještě o té okolnosti zmíniti, že pan Muller příliš\nmelismaticky průchodních not užívá, čímž hra jeho\nochuraví; taktéž bylo by dlužno, zmenšeného septimo-\nvého akkordu za příčinou jeho příjemné sladkosti se\nčastěji vystříci, anto hra okamžitě jako pižrnem pro-\nniknuta sentimentální a necírkevní dojem na obe-\ncenstvo působí.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "185", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.6", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.5", "debut_caractere": 392, "fin_caractere_exclue": 4558, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nIII.\n„Ještě nepozbýváte naděje, že se dostane naše\nopera na den narozenin arcivévodkyně Isabelly k pro-\nvozování ?tt tázal se vysoký, vyzáblý muž, kapelník\nHasse, nízkého mužíka ostrých a významných tahů,\nkorunovaného básníka Metastasia , kterýž honosí v se\nvelikou řadou děl, sám jednou se vyslovil, že má co\ndělat, aby své vlastní dílo poznal. Bylo to pro něho\nv pravdě nesnadné, neboť 63 oper a zpěvoher, 12 ora-\ntorií a 48 kantát se honosilo jeho textem a mimo to\nještě mnohý krásovědecký spis nesl jméno jeho. A ka-\npelník Hasse mohl totéž tvrdit i o sobě.\nTak zručně, rychle a povrchně komponoval, že\nmu ani Metastasio texty psáti nestačil. Ano stalo se?\nže k jednomu textu vícekráte hudbu složil. A tyto\nmuže, kteří v parovozu k velikému cíli ruka v ruce\nspěchali, vížila úzká páska přátelství, a co přátelé a\nzastavatelé i zástupcové školy slarě, vynaložili se vše-\nmožně, by zamezili vyplnění plánu Gluckova. Jeho\nopera Orfeus neměla být provozována.\n„Nepozbývám naděje,44 opětoval určitě Metastasio,\n„císařovna jest rozhorlena nad Gluckem a jeko hudbou5\njiž se pohanskou nazývati naučila. Avšak líčil jsem\nhudbu tuto vší sílou a mocí, jež mi dosud od Mus po-\nnechány jsou. Císařovna se chvěla při řeči mé. A\npak plná nevole zvolala:\n„Bohdá, že takové zločinění neposkvrní neskalené\njméno Marie Theresie!44\n„Vás svět za výtečníka uznal, a co takového vás\ntaké ocenil. Netřeba nám, aby začátečník beze jrneria,\njemuž jste vy zdobě svými texty jeho hudbu ku jménu\nponěkud pomohl, měl rozsévati pohanství v národ náš.\nDoufám, že slova ta nám zaručují výsledek/4\n„Zaručovala by, řekněte, kdyby u dvora nebyl\nnovotářský arcivévoda Josef a kdyby ve Vídni nebyl\noblíbený Haydn, kterýž se ku straně Gluckově přichýlil.\nMaria Thčresia ač jest velká co císařovna, nepřestala\npřec býti slabou ženštinou, dobrou matkou, kteráž by\nledově se odvracela od dítek prosících. Že Josef bude\nse snažiti, aby Orfeus provozován byl, netřeba doklá-\ndati, neboť máme toho zřejmý důkaz. Dnes jest celá\nVídeň hnuta zprávou, že bude Orfeus provozován. Ne-\nvím arcif až dosud co na tom pravdivého. Bylof se\ncos podobného očekávali,44 dokládal Hasse.\n„Ale pane kapelníku, nepochopuji, jak můžete tak\nokamžitě mysli pozbyti? Nepoznávate-li , že bude-Ii\nOrfeus dáván, naše dlouholetá sláva jest vsazena ? Kdo\nmůže stavět na vrtkavost hmoty obecenstva? Jemu ne-\nplatí mnohdy ani ryzost a velikost umění, ani vysokost\nhudby a básně, avšak choutka, okamžitý dojem na mnoze\nroztenčuje příchylnost neb oblibu, staví slávu aneb pád.\nCož myslíte, že můžeme se založenýma rukama na po-\nčínání toto, na útok na slávu naších jmen pohlíželi ?\nByli bychom blbové!44 rozjařeně mluvil Metastasio.\n„A jaké vyváznutí z oka tohoto ?\" tázal se rnálo-\nmyslně Hasse.\n„Vy jste dvorní kapelník. Zpěváci i zpěvačky\nopery hudbou vaší přilnuly k nám. Je-li co snadnějšího\njako popudit, podráždit je proti Gluckovi, proti hudbě\njeho? Hudba ta co původní a nová bez toho je na\nnejvýš podráždila. Musí se nově učiti, a přec se do-\nmnívali býti mistry a mistryněnci v odborech svých. I\noni utrpí Gluckem morální porážku. Víte dobře co to\njest, opřou-Ii se tyto moci proti skladateli. Jak snadno\ntu bývá i s dílem svým pohřeben. A síly tyto musíte\npobouřili.\nNež bude možno Gluckovi, kterýž jest arcif dosti\nenergický a stálý, operu tak daleko přivésti, aby se\nmohla dávatí, uplyne dávno těch několik neděl před\nnarozeninami arcivévodkyně Isabelly. Nebude možno\noperu jeho dávati, bude dávána přirozeně opera naše*\na lid bude mysleli, že Gluck poražen a nově že se\nleskne tím jasněji hvězda naše. My budeme mít mo-\nrální výhru, Gluck bude morálně poražen.\nA kdo jednou takovou porážku před obecenstvem\nutrpěl, tomu jest nesnadné později povstáti.44\n„Návrh váš jest, signore, dobrý! Možno, že se\nmi poštěstí jej provésti/4 odpověděl Hasse.\n„O zpěváky a zpěvačky mi nejde, avšak nevím,\npřemohuli intendanta hraběte Durazzo, kterýž jest hud-\nbou Gluckovou úplně okouzlen. Vynaložme vše, neboť\nse jedná o prohru všeho.\"\nGluckova stálost a ráznost přemohla veškeré\npřekážky, den narozenin se přiblížil a Gluck byl při-\nchystán k boji.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "188", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.6", "debut_caractere": 4569, "fin_caractere_exclue": 5521, "texte": "(K. E.) Z Chrudimi. (Mše Tomáškova. — Zpěv.\nsbor.) Na den proměnění Páně dne 6. srpna slyšeli jsme\nv zdejším chrámu Páně tak zvanou korunovací mši\nod Tomáška. Tato krásná mše, v níž nejvíce Agnus\nvyniká, byla od zdejších pánů ochotníků až na některé\nmalé chyby výtečně provedena* Chyby ty však celku\nnerušily a dají se tím omluvitiy že nyní v čas žni pan\nředitel nemůže mnoho zkoušek držeti, poněvadž zdejší\nhudebníci větším dílem polní prací zaměstnáni jsou. Za\ngraduale bylo vloženo duetto „Ave Maria44 od našeho\nředitele kůru p. Fr. Horálka, absolvovaného žáka kon-\nservatoria. Jest to skladba duchaplná a v dobrém slohu\npsána. Co se naší hudby kostelní týče, můžeme býti\nv celku ještě spokojeni, zvláště o větších slavnostech,\njinak to arci vypadá v obyčejnou neděli, než doufejme,\nže se to zlepší. Večer na to byl v zahradě k oslavení\njmenovin naší milované paní krajské zhotoven pěkný ohňo-\nstroj, při čemž se několik čtverozpěvů od zdejšího zpě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6435, "texte": "váckého spolku zpívalo, z nichž zvláště „na vlast\" od\nS kroupa a pak jeden německý vynikl. Při provozování\ntěchto čtverozpěvů, které bezúhoně přednášeny byly,\nmyslil jsem si, jak krásné by to pro naše město bylo,\nkdyby se onen sbor v spolek proměnil. I zde musíme\nopět doufat, že se to stane.\nZ Hlinská. (Oprava varhan. Requiem. Za-\nstaveníčko. Opravené varhany. Requiem za Fr. L.\nCelakovského.) Sr adostí sdělujeme, že se oprava zdej-\nších varhan blíží ku konci. Obezřelý varhanář pan\nViktora z Prahy se uvázal v důkladnou opravu. Musíme\nvzdáíi vrpucí díky velectěnému p. c. k. přednostovi V.\nHrušoví, zesnulému vikáři p. Fr. Syrovému, jakož i\núčinlivému p. řediteli kůru a všem podporovatelům pod-\nniku tohoto. Značná překážka prospěchu zdejší hudby\nkostelní bude překonána. Doufáme, že se panu řediteli\nkůru poštěstí urychliti žádoucí její vývin a rozkvět. Dne\n16. t. in. zemřel zdejší biskupský vikář velebný pan Fr.\nSyrový. U pohřbu jsme slyšeli pěkné české requiem\nod Dobrovského. Provedení bylo dosti zdařilé a opět\nse osvědčilo, že srozumitelná slova jsou hlavní podmínkou,\nmáli zpěvem kostelním povznesen býti duch lidský k zbož-\nnosti. Povznesení toto jest pak hlavním účelem hudby\nkostelní. Při slavném pohřbu účinkoval též zdejší hudební\nspolek s dobrým úspěchem. Bylo by žádoucno, kdyby se\nve prospěch vlastní pp. hudebníci téhož spolku častěji\nv provádění skladeb kostelních zúčastňovali, prospělo by\nse tak podstatně zdejší kostelní hudbě, oni sami by pak\nnabyli iv oboru tomto jakés umělosti, neboť hudba ko-\nstelní pro hudebníka, jenž chce hudebnímu umění zúplna\nvyhověti, mnohem důležitější jest hudby taneční. V před-\nvečer Svatojanský uspořádali pp. učitelové velectěné paní\nAnně Hrušové, choti c. k. okresního přednosty, za-\nstaveničko. Zpívány dva čtverozpěvy české a dva ně-\nmecké. Z českých hlavně byl pěkně přednešen „Slávy\nkvět.\" Což nelzelo obrátit se k hojnému zřídlu výtečných\nčeských čtverzpěvň, k Záboji, nelzelo-li v hojné zásobě\nstarších čtverozpěvů výtečných skladeb k účeli onomu\nnalézti? Milujme své a ctěme cizí!— Nezavrhuji skladby\nněmecké, doufám však, že prospěšnější jest v městech\nryzečeských provádět alespoň v převaze když ne\núplně skladby české*). Opět jsme slyšeli krásnou\nmši Schiedermayerovu do C u zdařilém provedení dne 5.\nt. m. Provedení mše této můžeme nazvati dokonalým;\nk tomuž výsledku přispěly též dokonale opravené varhany,\nna něž se můžeme nyní pyšnili. Důkladná správa výteč-\nného nástroje tohoto svědčí o umělosti i zběhlosti pana\nViktory. Co Graduale proveden výtečný čtverzpěv\nE-dur, mimo zpěváky se vyznamenal výtečný houslista\np. Moravec v solové partii; offertorium bylo od Prom-\nbergra do F-dur, solový oddíl varhan v pravdě krásně E.\nVeselský provedl. Radostí nás naplnilo oznámení, že\nse 6. bude odbývati zpívaná smuteční mše za slavného\nbásníka Fr. Lad. Celakovského. Radost naše nebyla\ntaké zklamána. Po výtečné předehře smuteční od VácL\nFrimla, již pan Emil V. výtečně provedl, následovalo\nčeské requiem od Dobrovského. Skladba tato ve-\nlebná chvatnou snahou a obětavostí p. ředitele kůru, i\npánů spoluúčinkujících došla krásného výsledku. Koneční\nčtverzpěv „Animas fidelium\" od Horáka důstojným způ-\nsobem slavnost tuto dokončil. U hlavního oltáře četl\nveleb, pan farář v odpočinku M. Rybička smuteční mši,\nu oltáře postranního veleb, pan Freiesleben. V chrámě\nbyl postaven krásný kaiafalk velectěným p. předsedou\nV J\nspolku tkalcovského, na něm spisy Celakovského\nzastřeny černým závojem, v popředí zavěšen nápis:\n„Slavme slavně slávu slávuv slavných /\" Fr. Lad.\nCelakovský, největsí básník Čechoslovanů, nar.\nbřezna 1794, %emř. 5. srpna 1852. Veřejné díky\nvzdáváme zdejšímu velebnému duchovenstvu, zasloužilému\np. řediteli kůru i všem pp. spoluucinkujícím hudebníkům,\nže se na návrh propůjčili k oslavení památky slavného\nv *\nČecha.\n*) Souhlasíme s Vámi. Red.\n\nK. A.\n\n—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní) Bývá\nto zde již v obyčeji, že náš horlivý ředitel chrámové\nhudby p. P. Veselský o to péči vede, aby při zvlášt-\nních chrámových slavnostech též hudba chrámová důstoj-\nným spfisobem zastoupena byla, a protož vždy o provo-\nzení nějaké klassické skladby se postará. Tak bylo též\ni dne 25. Lipna na den sv. Jakuba, co patrona zdejšího\narciděkanského chrámu. Slyšeli jsme tenkráte slavnostní\nmši z D od Diabelliho, Graduale od Rodra a Offertorium\nod Eyblera. Provození celku bylo bezouhoné, zpěvy i\norkestr, který jak pozorovati bylo mnoha ochotníky sesí-\nlen byl, počínali si velmi čestně, a jedině vytýkati lze,\nže dřevené dechové nástroje ouplně s ostatními\nnástroji a varhanami nesouhlasily, což zvláště při\nklarinetovém solu v offertorium uráželo. Což pak by se\ntomu odpomoci nedalo ? Bych zde mši rozebírati chtěl,\nbyloby zbytečné, neboť jest dosti známá, přec ale vyznati\nse musím, že mocný dojem na mne učinilo Kyrie, zvláště\nv tom místě, kde v chromatickém postupování lid o\nsmilování prosí, tak jakoby sepjatýma rukama po kolenou\nk trůnu se vlekl, pak to velebné v unisonu zpěvy držené\n„qui tollis.\" V „Credu\" nejzdařilejší část jest slavné\n„et resurrexit,\" „Benedictus\" a zvláště „Agnus\" jsou\nčástě v každém ohledu zdařilé, a soudím že velmi dobré\njest, že celá mše nijakými solovými částěmi promíšena\nnení. Graduale přednešeno bylo v solové části příjem-\nným tenorovým hlasem s patřícím výrazem, totéž platí o\nsolové části sopránu v offertorium. Byla to vůbec pro\nmilovníka a ctitele chrámové hudby pravá pochoutka.\nVíce o chrámové hudbě zdejší promluvili ponechám si na\ndobu příští, a poukáži upřímně na její vady i přednosti\nbez vší vášně neb náruživosti, nýbrž jen z lásky k věci,\nkterá člověčenstvo šlechtí, nábožnost povzbuzuje a krasocit\nprobuzuje jakož i o vzdělanosti svědčí: a které tedy na-\npomahati povinností jest každého vzdělance.\nZ Mnichova Hradiště. (Zpěv spolkový. Kon-\ncert.) Předešlý měsíc byli spojení zpěváčtí spolkové z Ml.\nBoleslavi a z Josefova Dolu ve Zvířeticích, kdež rozličné\nskladby zpívali 5 nebyv přítomen, nemohu žádného soudu\npronésti. Proslýchá se, že koncem srpna jmenovaní spol-\nkové do Hradiště přibydou a se zdejší soukromou spo-\nlečností zpěváku rozličné (doufáme že z větší části české)\nskladby přednášeti budou. Již napřed se na toto vyra-\nžení těšíme. Dne 17. v předvečer narozenin J* V. císaře\nbudeme zde iníti velezajímavý koncert, alespoň co do\nprogrammu jejž zde sděluji: I. oddělení. 1. Vojáčkova 7.\nouvertura. 2. Proslov. 3, Pozdravení pěvcovo, čtvero-\nzpěv od V. H. Veita. 4. Dvě české písně s průvodem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5579, "texte": "piana. 5. Smíření. Čtverozpěv od dra. Tragy-ho. 11.\noddělení. 6. Ouvertura ze slovanských písní od Tittla.\n7. To se nesluší. Deklamovánka od Tyla. 8. Těšme\nse blahou nadějí. Husitská píseň od Krova, pro piano\ntransčribována Lisztem.' 9. Arie z Libušina sňatku od\nŠ kr~óupa, s\" průvodem orchestru. 10. Quodlibet z če-\nských národních písní od dra. Linhárdta. 0 kostelní\nhudbě příště.\nrii Nepomuku. (Kostelní hudba. Zpěv. spolek.)\nAby se nemyslelo, že se u nás jen málo aneb dokonce\nnic o zvelebení hudby kostelní dbá, nakreslím jen po-\nněkud stav věcí, a udám na příklad den včerejší. Provozovala\nse v chrámu sv. Jakuba velká mše (do B-dur) od Konr.\nKreutzera zcela cistě a uhlazeně; Graduale (do Es-dur)\nod Ant. Diabelli-ho, duett pro bass a tenor bylo od pp.\nTich áčka a Kellera bezúhonně předneseno a sborové\noífertorium (do D-moll) od J. Eyblera cistě vyvedeno. Jak\nnadzmínění páni sólisté tak i si. B uchalova svým\nkrásným vyniká přednesem. Zdejší městský pocetvedoucí\np* Aug. Heller hodlá nám vbrzku sestavením divadel-\nního ochotnictva několik večerů příjemně zkrátiti; přejeme\njeho podnikání tím hojnější podpory, an jeho horlivá snaha\nk dobrému toliko celí účelu! Zdaž-li pak i my se doč-\nkáme ještě té radosti, dle příkladu jiných měst iv našem\nNepomuku viděli „zpěvácký spolek\" utvořený? Dejž\nBůh, aby se vbrzku uskutečnilo toto přání tak mnohého\nze zdejšího obyvatelstva!\n(XY.) Z Pardubic. (Zpěv vůbec. Učitelská\nporada. Zkouška.) Zpěv ušlechťuje jak známo, srdce,\npovzbuzuje a rozjařuje, konejší a vyjasňuje mysl lidskou,\na proto také v nynější době se více k zpěvu přihlíží, a\ndle vyššího nařízení zavádí se co předmět ve všech ško-\nlách národních. Uvedu na tomto místě dvě příležitosti,\nkde se také o zpěvu rokovalo. Dne 26. Lipna byla v Par-\ndubickem okresu pod předsedou dňstojn. školďozorce p.\nděkana Frant. Černého učitelská porada, v které se\nmezi jiným o hudbě, zvlášt ale o zpěvu jednalo. 0\n8 hodinách ráno zpívala se v klášterním kostele školní\npíseň „Chvála panny Marie\" dle kanciálu Králo-Hrade-\nckého se sopránovými a altovými sóly, jež dva realisté\npřednášeli. Hlasy byly vycvičené, přednes zbožný. Hned\npři početí porady mluvil veled. p. školdozorce o zpívání\npři zdejších školních mších, o vyučování zpěvu na zdejší\nhlavni a reálni škole, a povzbuzoval veškeré přítomné\nučitelstvo k horlivému pěstování hudebního umění, a po-\nukázal na morální i také materiální výhody, ježto po-\nstupné a pravidelné cvičení v zpěvu a hudbě dětem po-\nskytuje. P. děkan dokončiv o zpěvu vůbec, schválil my-\nšlenku zařízení zpevackeho spolku v Pardubicích a\ntázal se zdejšího činného reálního učitele p. Frant. Jandy,\njak dalece se v zřízení spolku pokračuje a jaký účel se\nmu Vytknul? Načež p. Janda asi takto odvětil: „Od\nněkterého času se v našem městě neobyčejná láska ku\nzpěvu ukazala, takže několik milovníků hudby se o to\nzasadilo, by zpěv. spolek, jako v jiných městech naší\nmile vlasti, se i tady zavedl. Ledva ze se tento návrh\npionesl, bylo v krátkém case 45 vazných mužů z města\nnašeho získáno, kteří vlastnoručně potvrdili, že milerádi\nku spolku ehtí přistoupit. Ucel, jejž si v působení vy-\ntknuli, jest: „Podporování kostelní hudby a zbu-\nz ování lásky ku zpěvru!\" Pan děkan byl s odpo-\nvědí spokojen a doložil ještě tuto pravdu: „že velká du-\nševní moc v dobře provedeném sborovém pění spočívá,\nna pi\\ v chorál ní mši, requii atd.\" Dne 80. Lipna od-\nbývaly se tady celoroční zkoušky na naší reální škole.\nZkouška vypadla dobře; chci se jen zde o školní m\nzpěvu zmínit. Po sv. náboženství pěje mládež vždy\njednu kostelní píseň, pak po každém předmětu pro ob-\nčerstvení ducha přiměřené světské. Nejvíce se líbilo známe\na velebné: „Pange llngaa gíoriosi,\" načež následovala ta-\ntáž píseň v české řeči: „Jevte ústa velebného,\" pak písně:\n„Klekání\" a „Bundeslied der Schůler\" přítomné hosté\nrozehřály. Že se mají všechny dříve zavedené kostelní\npísně dle předepsaného kancionálu cvičit a opakovat, na-\nhlídne každý, nebot mnohá krásná píseň zpívá se nyní\npřekroucená a přejinačená v té neb oné obci. Každý\nnárodní učitel měl by si takových přetvořených písní\npovšimnouti a jak možná poopravili; neb zazrzavělé věci\nmusí se školou vybrousit. Píseň „klekání\" jest velmi\nmelodická, činí velký dojem na posluchače. Tatáž píseň\njest v posledním svazku „Škola a Život\" vytištěna. Zkouška\nse skončila dojíinavým pěním národní hymny.\nZ Vysokého nad Jizerou. (Hudební poměry.)\nO pečlivém působení předešlého pana měštanosty svědčí\nnejlepe hlavní farní škola, která se u nás letošním rokem\notevřela; nebot k docílení toho bylo zapotřebí značné\nzákonem vykázané jistiny, z které s nejenom škola vy-\ndržovali, ale i služné čtyr učitelův vypláceti má, ánto\nškolní plat daleko tolik nevynáší. K tomu nemělo město\nškolního domu, ai ten byl zakoupen a náležitě zřízen.\nMimo to postavil se nový hřbitov, zřídily se pravidelné\ncesty, vysázelo se vícero krásných stromořadí vše\nzajisté s nemalým nákladem. Také se k opatření nových\nvarhan z rozličných příspěvků hezká částka nashromážděla,\nže jest jen třeba stejně pokracovati, a chrám Páně vbrzku\nbyl by obohacen pokladem duše věřících z prachu země\nk nebeske výsosti unášejícím. Nyní opravdu srdce bolí,\nna kůr našeho chrámu poukázali. Hudební nástroje zde\nnejsou; a abych tak řekl, je tam jen skrovná hromádka\ndřeva a plechu, něco a nic. Basa zastupuje zde místo\nvarhan, ale taková basa, že jí toho jména škoda; potom\nani naskrz strunami potažena není, nebot hlavní strunu\nnahražuje provaznická šňůra. (Dokonč.)\n\nVideň. Tenorista Wachtěl obdrží při zdejším\nd\\ oiinm divadle za pohostinské hry v 10 měsících\n20.000 zl. r. čís."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "186", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "186", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Toto desítidení nebylo bohaté", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Toto desítidení nebylo bohaté", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 4567, "texte": "Stavovské divadlo. Toto desítidení nebylo bohaté\nna operní představení. Slyšeli jsme opery Mozar-\ntovy totiž Figarovu svatbu dne 2. srpna, v níž sl.\nSehubertova a p. Krén vystoupili, pak Don Juan dne 4.\nsrpna, v nížto paní Marie z László-Doria svým krásným\npřednesem, znamenitou školou a uhlazenou hrou se vy-\nznačila. Dne 8. t. m. dávala se „Norma,44 kteroužto úlohu\npaní László-Doria velkolepě provedla. Hlas její, jenž\n2% oktávu zaujímá, není sice velký avšak příjemný,\nkoloratura a technická sběhlost její velká a neúhonná,\npřednes cituplný. Zvláště vyznačila se paní László-Doria\nvarii „Casta diva,4< v nížto její mezza voce překrásně\nse vyjímalo. Vedle ní vyznačila se též pí. Prause-Kainzová.\nPan Ant. Benevic pozván jest od Mozartea\nv Solnohradě, by účinkoval při slavnostním koncertě, jenž\nse za příčinou otevření železnice Linecko-Mnichovské od-\nbývati bude. P. Benevic odebral se včera na dotčené místo.\nPan Jos. Nesvadba složil kapelnictví u divadla\nKrollova v Berlíně a převezme na zimu řízení italské\nopery u divadla „Viktoria44 v tomž městě.\nPan Jakub Schwarz, jenž několikráte v če-\nských besedách v konviktě zpíval, obdržel místo co první\nbarytonista u divadla v Solnohradě.\n- Předešlou neděli měli jsme příležitost slyšeti\nvelmi nadanou altistku, slečnu Marii Korschnerovu,\nkteráž solo v Cherubínově offertorium s příznivým vý-\nsledkem zpívala. Hlas sl. M. Kor s ch nero vy, kteráž u\np. Emmingra dramatický zpěv študuje, je velmi silný,\nzvučný a objemný a slibuje jí při pilných studiích krásnou\nbudoucnost.\nV neděli dne 12. srpna bude se v chrámě Týn-\nském o 9. hod. ráno provozovati velká m š e od mladého\na duchaplného skladatele, p. Martina Nováčka, ředitele\nkůru v Bílé Cerkvi v Baňatě. Upozorňujeme milovníky\nkostelní hudby na toto v ohledu modulací zajímavé dílo.\nPan Martin Nitka, druhdy žák zdejšího kon-\nservatoria, stal se skutečným členem dvorní kapelly\nv Karlsruhe.\nUprázněné místo učitelské pro flétnu na zdejším\nkonservatoriu obdržel p. Vilém Blodek, jenž více co\npianista než co flétista znám jest. Divíme se velice,\nže ředitelství jednoty k zvelebení hudebního umění kan-\ndidáty o ono místo se ucházející, k veřejné produkcí na\nflétnu, jako se to jinde děje, nepřipustilo* Jistě by bylo\nmísto jinému kandidátu připadlo.\nNaše oblíbená altistka sl. S c hin idto v a, opustí\nco nevidět jeviště, aby se provdala.\nPan Bachmann navrátil se zdráv z Gleichen-\nberku a vystoupí po pohostinských hrách Stegrových co\nLienzi v opeře téhož jména od R. Wagnera.\nNáš rodák, p. M. Hrubý, bassista od divadla\nz Freyburku, přibyl do Prahy a odebeře se ku konci\ntéhož měsíce do Rotterdamu, kamž nyní engažován jest.\nPan Petr Veselský, ředitel kuru v Kutné Hoře a\nco spisovatel český chvalně známý, chová ve sbírce své\ndle našeho zdání pravé unicum svého způsobu, totiž\n„As p ergi esu a čtvero mší od Alardusa de Gauc-\nquiero vydané v největším foliu tiskem v Antwerpeně r.\n1581* Iniciálky (začáteční písmeny) jsou pravým mistrov-\nským kusem knihtiskařského umění. Mše tyto věnovány\njsou arciknížeti Matyášovi, u něhožto Alarďus dvorním\nhudebníkem byl. Celé dílo je velmi dobře uchované a\nsloužilo by každé hudební sbírce k ozdobě. Pan Ve-\nselský hodlá toto dílo za 60 zl. r. cis. prodati.\nNaše krajanka slečna Rosa Hagnova dávala\ndne 4. srp. v Bílé Cerkvi v Baňatě v sále u zlatého\nslunce koncert, při němž městská kapela a mnoho ochot-\nníků pod výtečným vedením duchaplného skladatele p. Mař.\nNováčka spoluúčinkovala. Slečna Hagnova zpívala mezi\njiným též Skroupovu píseň „Kde domov můj.\"\nPan Stára, jenž mnohá leta co první učitel\nv Jiránkové ústavu pianu vyučoval , zadal o dovolení\nk zřízení pianního ústavu. Pan Stára je co výtečný\nučitel piana chvalně znám a dosáhne zajisté hojného úča-\nstenství. Jak doslýcháme, obdržel též p. Micko, učitel\nv Maydlově ústavu, dovolení k založení podobného ústavu.\nHudební literatura. Tyto dni vyšel ná-\nkladem činného obchodnictví v musikaliích p. Kristofa a\nKuhé pátý sešit „Záboje44 obsahujíc čtverozpěvy: Lo-\nvecká od Ed. Nápravník a, Hymna večerní od Jindř.\nPecha, Cikánská od Fr. Kavána. V tomž skladě vyšly\n„Ceskoslovanské prostonárodní písně, jak se\nna Moravě zpívají, troj hlasně sestavené od Hynka Vo-\njáčka, Vsackého. Písně tyto vynikajíce lahodnou me-\nlodií jsou velmi obratně sestaveny a zbudí při dosti do-\nbrém provedení velkého účinku. Vedení hlasů je velmi\npřiměřené a časem překvapující.\nNákladem R. Veita vyšlo od zdatného skladatele\np. Žaskovského offertorium do B (Mísit Deus\nmisericordiam suam) pro čtyry mužské hlasy. Je to\nvelmi zdařilá práce a stojí 60 kr. r. č."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "187", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.7.2", "titre_corps": "(K. E.) Z Chrudimi. (Mše Tomáškova. — Zpěv.", "titre_sommaire": "(K. E.) Z Chrudimi. (Mše Tomáškova. — Zpěv.", "signature_source": "K. A", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.6", "debut_caractere": 4569, "fin_caractere_exclue": 5521, "texte": "(K. E.) Z Chrudimi. (Mše Tomáškova. — Zpěv.\nsbor.) Na den proměnění Páně dne 6. srpna slyšeli jsme\nv zdejším chrámu Páně tak zvanou korunovací mši\nod Tomáška. Tato krásná mše, v níž nejvíce Agnus\nvyniká, byla od zdejších pánů ochotníků až na některé\nmalé chyby výtečně provedena* Chyby ty však celku\nnerušily a dají se tím omluvitiy že nyní v čas žni pan\nředitel nemůže mnoho zkoušek držeti, poněvadž zdejší\nhudebníci větším dílem polní prací zaměstnáni jsou. Za\ngraduale bylo vloženo duetto „Ave Maria44 od našeho\nředitele kůru p. Fr. Horálka, absolvovaného žáka kon-\nservatoria. Jest to skladba duchaplná a v dobrém slohu\npsána. Co se naší hudby kostelní týče, můžeme býti\nv celku ještě spokojeni, zvláště o větších slavnostech,\njinak to arci vypadá v obyčejnou neděli, než doufejme,\nže se to zlepší. Večer na to byl v zahradě k oslavení\njmenovin naší milované paní krajské zhotoven pěkný ohňo-\nstroj, při čemž se několik čtverozpěvů od zdejšího zpě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3840, "texte": "váckého spolku zpívalo, z nichž zvláště „na vlast\" od\nS kroupa a pak jeden německý vynikl. Při provozování\ntěchto čtverozpěvů, které bezúhoně přednášeny byly,\nmyslil jsem si, jak krásné by to pro naše město bylo,\nkdyby se onen sbor v spolek proměnil. I zde musíme\nopět doufat, že se to stane.\nZ Hlinská. (Oprava varhan. Requiem. Za-\nstaveníčko. Opravené varhany. Requiem za Fr. L.\nCelakovského.) Sr adostí sdělujeme, že se oprava zdej-\nších varhan blíží ku konci. Obezřelý varhanář pan\nViktora z Prahy se uvázal v důkladnou opravu. Musíme\nvzdáíi vrpucí díky velectěnému p. c. k. přednostovi V.\nHrušoví, zesnulému vikáři p. Fr. Syrovému, jakož i\núčinlivému p. řediteli kůru a všem podporovatelům pod-\nniku tohoto. Značná překážka prospěchu zdejší hudby\nkostelní bude překonána. Doufáme, že se panu řediteli\nkůru poštěstí urychliti žádoucí její vývin a rozkvět. Dne\n16. t. in. zemřel zdejší biskupský vikář velebný pan Fr.\nSyrový. U pohřbu jsme slyšeli pěkné české requiem\nod Dobrovského. Provedení bylo dosti zdařilé a opět\nse osvědčilo, že srozumitelná slova jsou hlavní podmínkou,\nmáli zpěvem kostelním povznesen býti duch lidský k zbož-\nnosti. Povznesení toto jest pak hlavním účelem hudby\nkostelní. Při slavném pohřbu účinkoval též zdejší hudební\nspolek s dobrým úspěchem. Bylo by žádoucno, kdyby se\nve prospěch vlastní pp. hudebníci téhož spolku častěji\nv provádění skladeb kostelních zúčastňovali, prospělo by\nse tak podstatně zdejší kostelní hudbě, oni sami by pak\nnabyli iv oboru tomto jakés umělosti, neboť hudba ko-\nstelní pro hudebníka, jenž chce hudebnímu umění zúplna\nvyhověti, mnohem důležitější jest hudby taneční. V před-\nvečer Svatojanský uspořádali pp. učitelové velectěné paní\nAnně Hrušové, choti c. k. okresního přednosty, za-\nstaveničko. Zpívány dva čtverozpěvy české a dva ně-\nmecké. Z českých hlavně byl pěkně přednešen „Slávy\nkvět.\" Což nelzelo obrátit se k hojnému zřídlu výtečných\nčeských čtverzpěvň, k Záboji, nelzelo-li v hojné zásobě\nstarších čtverozpěvů výtečných skladeb k účeli onomu\nnalézti? Milujme své a ctěme cizí!— Nezavrhuji skladby\nněmecké, doufám však, že prospěšnější jest v městech\nryzečeských provádět alespoň v převaze když ne\núplně skladby české*). Opět jsme slyšeli krásnou\nmši Schiedermayerovu do C u zdařilém provedení dne 5.\nt. m. Provedení mše této můžeme nazvati dokonalým;\nk tomuž výsledku přispěly též dokonale opravené varhany,\nna něž se můžeme nyní pyšnili. Důkladná správa výteč-\nného nástroje tohoto svědčí o umělosti i zběhlosti pana\nViktory. Co Graduale proveden výtečný čtverzpěv\nE-dur, mimo zpěváky se vyznamenal výtečný houslista\np. Moravec v solové partii; offertorium bylo od Prom-\nbergra do F-dur, solový oddíl varhan v pravdě krásně E.\nVeselský provedl. Radostí nás naplnilo oznámení, že\nse 6. bude odbývati zpívaná smuteční mše za slavného\nbásníka Fr. Lad. Celakovského. Radost naše nebyla\ntaké zklamána. Po výtečné předehře smuteční od VácL\nFrimla, již pan Emil V. výtečně provedl, následovalo\nčeské requiem od Dobrovského. Skladba tato ve-\nlebná chvatnou snahou a obětavostí p. ředitele kůru, i\npánů spoluúčinkujících došla krásného výsledku. Koneční\nčtverzpěv „Animas fidelium\" od Horáka důstojným způ-\nsobem slavnost tuto dokončil. U hlavního oltáře četl\nveleb, pan farář v odpočinku M. Rybička smuteční mši,\nu oltáře postranního veleb, pan Freiesleben. V chrámě\nbyl postaven krásný kaiafalk velectěným p. předsedou\nV J\nspolku tkalcovského, na něm spisy Celakovského\nzastřeny černým závojem, v popředí zavěšen nápis:\n„Slavme slavně slávu slávuv slavných /\" Fr. Lad.\nCelakovský, největsí básník Čechoslovanů, nar.\nbřezna 1794, %emř. 5. srpna 1852. Veřejné díky\nvzdáváme zdejšímu velebnému duchovenstvu, zasloužilému\np. řediteli kůru i všem pp. spoluucinkujícím hudebníkům,\nže se na návrh propůjčili k oslavení památky slavného\nv *\nČecha.\n*) Souhlasíme s Vámi. Red.\n\nK. A."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "188", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.7.3", "titre_corps": "—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní) Bývá", "titre_sommaire": "—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní) Bývá", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.7", "debut_caractere": 3842, "fin_caractere_exclue": 6435, "texte": "—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní) Bývá\nto zde již v obyčeji, že náš horlivý ředitel chrámové\nhudby p. P. Veselský o to péči vede, aby při zvlášt-\nních chrámových slavnostech též hudba chrámová důstoj-\nným spfisobem zastoupena byla, a protož vždy o provo-\nzení nějaké klassické skladby se postará. Tak bylo též\ni dne 25. Lipna na den sv. Jakuba, co patrona zdejšího\narciděkanského chrámu. Slyšeli jsme tenkráte slavnostní\nmši z D od Diabelliho, Graduale od Rodra a Offertorium\nod Eyblera. Provození celku bylo bezouhoné, zpěvy i\norkestr, který jak pozorovati bylo mnoha ochotníky sesí-\nlen byl, počínali si velmi čestně, a jedině vytýkati lze,\nže dřevené dechové nástroje ouplně s ostatními\nnástroji a varhanami nesouhlasily, což zvláště při\nklarinetovém solu v offertorium uráželo. Což pak by se\ntomu odpomoci nedalo ? Bych zde mši rozebírati chtěl,\nbyloby zbytečné, neboť jest dosti známá, přec ale vyznati\nse musím, že mocný dojem na mne učinilo Kyrie, zvláště\nv tom místě, kde v chromatickém postupování lid o\nsmilování prosí, tak jakoby sepjatýma rukama po kolenou\nk trůnu se vlekl, pak to velebné v unisonu zpěvy držené\n„qui tollis.\" V „Credu\" nejzdařilejší část jest slavné\n„et resurrexit,\" „Benedictus\" a zvláště „Agnus\" jsou\nčástě v každém ohledu zdařilé, a soudím že velmi dobré\njest, že celá mše nijakými solovými částěmi promíšena\nnení. Graduale přednešeno bylo v solové části příjem-\nným tenorovým hlasem s patřícím výrazem, totéž platí o\nsolové části sopránu v offertorium. Byla to vůbec pro\nmilovníka a ctitele chrámové hudby pravá pochoutka.\nVíce o chrámové hudbě zdejší promluvili ponechám si na\ndobu příští, a poukáži upřímně na její vady i přednosti\nbez vší vášně neb náruživosti, nýbrž jen z lásky k věci,\nkterá člověčenstvo šlechtí, nábožnost povzbuzuje a krasocit\nprobuzuje jakož i o vzdělanosti svědčí: a které tedy na-\npomahati povinností jest každého vzdělance.\nZ Mnichova Hradiště. (Zpěv spolkový. Kon-\ncert.) Předešlý měsíc byli spojení zpěváčtí spolkové z Ml.\nBoleslavi a z Josefova Dolu ve Zvířeticích, kdež rozličné\nskladby zpívali 5 nebyv přítomen, nemohu žádného soudu\npronésti. Proslýchá se, že koncem srpna jmenovaní spol-\nkové do Hradiště přibydou a se zdejší soukromou spo-\nlečností zpěváku rozličné (doufáme že z větší části české)\nskladby přednášeti budou. Již napřed se na toto vyra-\nžení těšíme. Dne 17. v předvečer narozenin J* V. císaře\nbudeme zde iníti velezajímavý koncert, alespoň co do\nprogrammu jejž zde sděluji: I. oddělení. 1. Vojáčkova 7.\nouvertura. 2. Proslov. 3, Pozdravení pěvcovo, čtvero-\nzpěv od V. H. Veita. 4. Dvě české písně s průvodem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5465, "texte": "piana. 5. Smíření. Čtverozpěv od dra. Tragy-ho. 11.\noddělení. 6. Ouvertura ze slovanských písní od Tittla.\n7. To se nesluší. Deklamovánka od Tyla. 8. Těšme\nse blahou nadějí. Husitská píseň od Krova, pro piano\ntransčribována Lisztem.' 9. Arie z Libušina sňatku od\nŠ kr~óupa, s\" průvodem orchestru. 10. Quodlibet z če-\nských národních písní od dra. Linhárdta. 0 kostelní\nhudbě příště.\nrii Nepomuku. (Kostelní hudba. Zpěv. spolek.)\nAby se nemyslelo, že se u nás jen málo aneb dokonce\nnic o zvelebení hudby kostelní dbá, nakreslím jen po-\nněkud stav věcí, a udám na příklad den včerejší. Provozovala\nse v chrámu sv. Jakuba velká mše (do B-dur) od Konr.\nKreutzera zcela cistě a uhlazeně; Graduale (do Es-dur)\nod Ant. Diabelli-ho, duett pro bass a tenor bylo od pp.\nTich áčka a Kellera bezúhonně předneseno a sborové\noífertorium (do D-moll) od J. Eyblera cistě vyvedeno. Jak\nnadzmínění páni sólisté tak i si. B uchalova svým\nkrásným vyniká přednesem. Zdejší městský pocetvedoucí\np* Aug. Heller hodlá nám vbrzku sestavením divadel-\nního ochotnictva několik večerů příjemně zkrátiti; přejeme\njeho podnikání tím hojnější podpory, an jeho horlivá snaha\nk dobrému toliko celí účelu! Zdaž-li pak i my se doč-\nkáme ještě té radosti, dle příkladu jiných měst iv našem\nNepomuku viděli „zpěvácký spolek\" utvořený? Dejž\nBůh, aby se vbrzku uskutečnilo toto přání tak mnohého\nze zdejšího obyvatelstva!\n(XY.) Z Pardubic. (Zpěv vůbec. Učitelská\nporada. Zkouška.) Zpěv ušlechťuje jak známo, srdce,\npovzbuzuje a rozjařuje, konejší a vyjasňuje mysl lidskou,\na proto také v nynější době se více k zpěvu přihlíží, a\ndle vyššího nařízení zavádí se co předmět ve všech ško-\nlách národních. Uvedu na tomto místě dvě příležitosti,\nkde se také o zpěvu rokovalo. Dne 26. Lipna byla v Par-\ndubickem okresu pod předsedou dňstojn. školďozorce p.\nděkana Frant. Černého učitelská porada, v které se\nmezi jiným o hudbě, zvlášt ale o zpěvu jednalo. 0\n8 hodinách ráno zpívala se v klášterním kostele školní\npíseň „Chvála panny Marie\" dle kanciálu Králo-Hrade-\nckého se sopránovými a altovými sóly, jež dva realisté\npřednášeli. Hlasy byly vycvičené, přednes zbožný. Hned\npři početí porady mluvil veled. p. školdozorce o zpívání\npři zdejších školních mších, o vyučování zpěvu na zdejší\nhlavni a reálni škole, a povzbuzoval veškeré přítomné\nučitelstvo k horlivému pěstování hudebního umění, a po-\nukázal na morální i také materiální výhody, ježto po-\nstupné a pravidelné cvičení v zpěvu a hudbě dětem po-\nskytuje. P. děkan dokončiv o zpěvu vůbec, schválil my-\nšlenku zařízení zpevackeho spolku v Pardubicích a\ntázal se zdejšího činného reálního učitele p. Frant. Jandy,\njak dalece se v zřízení spolku pokračuje a jaký účel se\nmu Vytknul? Načež p. Janda asi takto odvětil: „Od\nněkterého času se v našem městě neobyčejná láska ku\nzpěvu ukazala, takže několik milovníků hudby se o to\nzasadilo, by zpěv. spolek, jako v jiných městech naší\nmile vlasti, se i tady zavedl. Ledva ze se tento návrh\npionesl, bylo v krátkém case 45 vazných mužů z města\nnašeho získáno, kteří vlastnoručně potvrdili, že milerádi\nku spolku ehtí přistoupit. Ucel, jejž si v působení vy-\ntknuli, jest: „Podporování kostelní hudby a zbu-\nz ování lásky ku zpěvru!\" Pan děkan byl s odpo-\nvědí spokojen a doložil ještě tuto pravdu: „že velká du-\nševní moc v dobře provedeném sborovém pění spočívá,\nna pi\\ v chorál ní mši, requii atd.\" Dne 80. Lipna od-\nbývaly se tady celoroční zkoušky na naší reální škole.\nZkouška vypadla dobře; chci se jen zde o školní m\nzpěvu zmínit. Po sv. náboženství pěje mládež vždy\njednu kostelní píseň, pak po každém předmětu pro ob-\nčerstvení ducha přiměřené světské. Nejvíce se líbilo známe\na velebné: „Pange llngaa gíoriosi,\" načež následovala ta-\ntáž píseň v české řeči: „Jevte ústa velebného,\" pak písně:\n„Klekání\" a „Bundeslied der Schůler\" přítomné hosté\nrozehřály. Že se mají všechny dříve zavedené kostelní\npísně dle předepsaného kancionálu cvičit a opakovat, na-\nhlídne každý, nebot mnohá krásná píseň zpívá se nyní\npřekroucená a přejinačená v té neb oné obci. Každý\nnárodní učitel měl by si takových přetvořených písní\npovšimnouti a jak možná poopravili; neb zazrzavělé věci\nmusí se školou vybrousit. Píseň „klekání\" jest velmi\nmelodická, činí velký dojem na posluchače. Tatáž píseň\njest v posledním svazku „Škola a Život\" vytištěna. Zkouška\nse skončila dojíinavým pěním národní hymny.\nZ Vysokého nad Jizerou. (Hudební poměry.)\nO pečlivém působení předešlého pana měštanosty svědčí\nnejlepe hlavní farní škola, která se u nás letošním rokem\notevřela; nebot k docílení toho bylo zapotřebí značné\nzákonem vykázané jistiny, z které s nejenom škola vy-\ndržovali, ale i služné čtyr učitelův vypláceti má, ánto\nškolní plat daleko tolik nevynáší. K tomu nemělo město\nškolního domu, ai ten byl zakoupen a náležitě zřízen.\nMimo to postavil se nový hřbitov, zřídily se pravidelné\ncesty, vysázelo se vícero krásných stromořadí vše\nzajisté s nemalým nákladem. Také se k opatření nových\nvarhan z rozličných příspěvků hezká částka nashromážděla,\nže jest jen třeba stejně pokracovati, a chrám Páně vbrzku\nbyl by obohacen pokladem duše věřících z prachu země\nk nebeske výsosti unášejícím. Nyní opravdu srdce bolí,\nna kůr našeho chrámu poukázali. Hudební nástroje zde\nnejsou; a abych tak řekl, je tam jen skrovná hromádka\ndřeva a plechu, něco a nic. Basa zastupuje zde místo\nvarhan, ale taková basa, že jí toho jména škoda; potom\nani naskrz strunami potažena není, nebot hlavní strunu\nnahražuje provaznická šňůra. (Dokonč.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.7.4", "titre_corps": "Videň. Tenorista Wachtěl obdrží při zdejším", "titre_sommaire": "Videň. Tenorista Wachtěl obdrží při zdejším", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.8", "debut_caractere": 5467, "fin_caractere_exclue": 5579, "texte": "Videň. Tenorista Wachtěl obdrží při zdejším\nd\\ oiinm divadle za pohostinské hry v 10 měsících\n20.000 zl. r. čís."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-08-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-08-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.8", "debut_caractere": 5581, "fin_caractere_exclue": 5928, "texte": "Listárna.\nV kanceláři pro opisování a překládání dostati\nlze následující kusy pro pianisty: ouver t u r u\nk tragedii s?Alexej\" od L. Procházky, která se s velkým\núspěchem v koncerte akad. čt«, spolku provozovala, dále\nidy lín od Kohe (z Eiižbetina album), son a tu G—moll\nod slavného L Duška, kteréžto kusy vziáště ku koncer-\ntům a besedám se hodů"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[181]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.1", "texte": "Má hvězdička\nAntonie Körschnerova.\n*)•\nHvězdičko má, juž se svítá,\nJdi má hvězdičko, jdi spát,\nTichá noc až svět uvítá,\nZas mne k sobě budeš zvát\nMysl hyne, zrak umírá,\nOsloněn tvou jasností,\nčas ni věk však neubírá\nLuzným zářím skvělosti.\nKdyž mé vzdechy k bohům vlály,\nMorany že vzhledy zlé\nMilence v hrob upoutaly\nZplněny jsou prosby mé.\nHvězdou utvořili tebe,\nAbys nočním závojem\nObhalené krášlíc nebe\nTrudnou potěšila zem.\n*) Kdo z našich skladatelů píseň tuto nejlépe pro hlas allovij\núplně prokomponovanou v hudbu uvede a nám ji do 1. září\nzašle, obdrží od redakce podobizny „Slavíka a Tuiny.\"\n\nO registrování číli o oučelu a uniĕni přmĕřeného\npoužiti hlasů varhanich.\nI. O registrování vůbec.\nPravé užívání a vkusné sestavení rejstříků jsou\nvlastnosti, které si každý varhaník priosobiti musí. Jako\nšikovný malíř úcelním volením barev, a obratný lustru-\nmentální komponista použitím charakteru rozličných ná-\nstrojů a rozdělením úkolů na jednoílivé z nich dojem\nzpůsobí ti umí, podobně musí varhaník při svých varha-\nnách, které skutečný orchestr, s více neb méně nástro-\njemi opatřený, představují, účelnou a zrale přemyšlenou\nvolbou rejstříků příznivou stránku vynajíti. K tomu\nnáleží znalost charakteru tónově velikosti rozlič-\nných hlasů varhaničil, a protož se varhaníkům a\npříznivcům varhan studium jich co nejvřeleji odporučuje.\nJsou! rejstříky, které buď samotně, buď ve spojení\ns jinými užívány býti mohou, jsouf to hlavní a zá-\nkladní hlasy 2). Stávat ale ještě jiných, které ani o\nsobě, ani dohromady bez spojení se základními hlasy\npoužity býti nemohou, tyto nazýváme mimolní aneb\ndoplňovací hlasy (Neben- oder Fůllstimmen) 3) a mí-\nchané hlasy aneb mixtury 4).\n\n!) lomutQ číánku mela by předeházeti ouplná znalost charakteru\na tónové velkosti všech stávajících varhaních hlasů, a měla\nby o sobě zvláštní pojednání tvořili. Náš list ale nedovoluje\npro tu dobu tak obšírné pojednání, pročež, kdekoliv uznáváme\npotřebu jen povrchního přehledu, připojujeme to nejdůležitější\no tomto předmětu v následujícím článku.\n) K tomto náležejí rejstříky, udávající tón, jehož jméno a pí-\nsmenu příslušný kláves má, tak na p. udáme-li kláves C\\\nbude slyšeli tón G, který ale podle velikosti tónové vytaže-\nného rejstříku buď hlaub buď výše zní, dle toho, zda 32-,\n16-, 8-, 4-, 2-, 1 stopový je. Všecky rejstříky stejných\nvelikostí zhňru uvedených patřejí tedy k hlavním a základním\nhlasům, bez ohledu, zda v manuálu čí v pedálu stojí. Jsou\nto tedj veškeié principály se svými odvislými oktávy a super-\noktávy, gamha salicet a j. p., pak všecky rejstříky, které\ns jmenem fléty poznamenány jsou, n. p. dvojnásobná fléta,\nrourová fléla a j., konečně všecky rourové stroje jako po-\nsauna, trompeta, oboe a j.\nj lyto nedají tón slyšeli, který kláves udává, nýbrž uslyšíme,\nkdyž to na př. kvintový rejstřík jest, na klávesu €, tón G;\nje-h to tercový rejstřík, na C, tón E. Výška či hloubka\ntónu závisí též od tónové velikosti rejstříků. Toto oddělení\nobsahuje všecky rejstříky, které jméno kvinty (vyjma šumící\nkvintu) neb terce mají, nechť si pak v manuálu nebo pedálu\nse nachází. Velikost kvintového rejstříku jest 10% (12), 5%\n(6j, 2% (3), 1% (11/2) stop*), velikost terce 6%, 3%\na í /s• (Pii starých varhanách přichází terce častěji pod jmé-\nnem sexty). Kvintové a tercové rejstříky nemohou samy o\nsobě být i užívány, nýbrž sloužejí k tomu, by celku jakousi\nplnost dodaly, a mezery vůbec, kteréby mezi hlavními hlasy\na mixturami povstaly, vyplnily.\n*) Na před postavená čísla velikosti jsou ta pravá, v zá-\nvoice piípojená, nepravá, ačkoliv v mluvě varhanářů"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.2", "texte": "Poslední dva druhy slouží jen k sesílení a k\nzostření základního hlasu, a jsou v ohledu jejich ve-\nlikosti mensury a intonace od těchto závislé. Při zpěvu\nosadníků nechají se nejlépe použiti ony základní hlasy\npro manuál, které lidskému hlasu nejpřiměřenější jsou,\nas ním největší příbuznosti mají totiž: všecky 8-sto-\npové hlasy bez výminky, pro pedál pak všecky 16-\nstopové rejstry, které na potom bas k oněm 8 stop.\nmanuálu tvoří. Chceme-li tón varhan o něco sesíliti\naneb povystoupnouti nechali, mohou se v manuálu 4 a\nv pedálu 8 stop. základní hlasy připojili. K prostředně\nsilnému registrování použijí se mimo již vytažěných rej.\nještě mimotní nebo doplňující hlasy, které ale, poněvadž\nna příslušných klávesech bud kvinty nebo terce, nikdy\nale základní tón slyšeti nedají, nikdy co nejvyšsí\naneb nejmenší hlas v sestavení rej. přijíti nesmějí,\nnýbrž vždy semo patřícími vyššími superoktávy, které\nv manuálu obyčejně po 2, a v pedálu po 4 stopách\npřicházejí, se přikrýti inusí. Konečně, by se varhanímu\ntónu největší ostrost dala, povytáhnou se míchané hlasy\naneb mixtury. Z celého tedy, co jsme pravili, vyplývá,\nže jsou ctyry hlavní způsoby, jak se varhany regi-\nstroval mohou.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nZ písně národní se dá nejlépe soudit na nadanost\nk hudbě kteréhos národa. Národ, jehož písně mají do\nsebe celost, jednost a souměrnost, má větší nadanost\na více smyslu pro hudbu než onen, u kterého tyto\nvlastnosti pohřešujem.\nNechť vezmem z českých písní kteroukoliv, shle-\ndáme, že každá má tyto tři vlastnosti. Vlastnosti ty\nnejsou přiučeny, nýbrž vrozeným smyslem pro hudbu\ndiktovány.\nV českých národních písních poznáváme dvojí\nhlavní ráz. V jedněch vane mužnost, jakási drzost\nv dobrém smyslu slova, odhodlanost i otrlost; v dru-\nhých zcela opak toho: někdy neobyčejná něžnost, roz-\nmar , jakási rozvázalost i veselost. První jsou v moll-\ntónu a mají nejvíce velmi charakteristický rhylhmus;\ndruhé jsou v dur-tónu a mají dílem obyčejný, dílem\nvybraný rhythmus. První náleží starší, druhé novější\ndobě. Jak si to vysvětlit, že jeden a týž národ písně\ntak se lišícího rázu má? Máme za to přijmouti, že se\ntokem času ve svém cítění tak změnil? To sotva.\nAbychom si to vysvětlili, musíme se trochu v dějinách\nsvé vlasti poohlédnouti. Vůbec jest známo, jak horlivě\nse náboženství křesťanské v Cechách rozšiřovalo, jak\nse zde kláštery pilně stavěly, jak do nich německých\nmnichů se uvádělo, a jak se o to usilovalo, aby se\nřímskými papeži sankciované církevní hymny a jiné\nzpěvy v Cechách zavedly a rozšířily. Horlivost tato\ndosáhla v XI. a XII. století nejvyššího stupně. V mno-\nhých klášteřích neustával zpěv dnem i nocí. Lid se při\nslužbách božích součastňoval. Jakž tedy mohlo jinak\nbýti, než že si národ smyslem pro hudbu tak nadaný,\ntento způsob zpěvu navykl i tak si jej osvojil, že se\nmu skoro přirozeným stal? Měl-li, jako že měl, dříve\nsvůj vlastní zpěv, ten zajisté tímto novým potlačen byl,\nzvlášt byl-li mu, jak se domnívat můžeme, zabraňován.\nPoněvadž ale v římském chorálu užívané tóniny jsou\nvíce moll- než dur-rázu, vysvětlíme si tak, jak české\nkostelní i světské písně staré doby ráz moll-tónu při-\nV\njaly, Zeby moll-tón výhradně slovanský byl, nedá se\nodůvodnili ani přirozenými ani psychologickými důvody.\nPravý moll-tón jest prostému člověku tak nepřirozený\na nepřístupný, že buď nikdy aneb velmi z těžká jemu\nse přiučí. Moll-tón jest docela umělý, lak jako celá\nsoustava církevních tónin umělá byla. Kdekoliv se řím-\nský chorál vyskytl, musil s přirozeným citem lidu zá-\npasitj aby se ve své ryzosti udržel. Proč byly stálé\nnářky na porušování římských nápěvů? Pro to, že\nsoustava jejich umělá, skoro nepřirozená, přirozenému\nf\ncitu se příčící byla. Pravili jsme ? že nemá důvodů\nmínění, že by moll-tón slovanský byl, nepodali jsme\nale žádného důvodu, proč by tomu tak bylo. Místo\ndůvodu položíme tyto otázky: proč jsou všecky pozdější\npísně národní v dur? proč se za našich časů žádná\npíseň v moll-tonu od lidu nesloží? a proč jsou nej-\n\nobyčejná jsou; zdá se, že povstaly buď z příliš velké\npohodlnosti, buď příliš velké opatrnosti. Bezpochyby\nk uvarování zlomků a nedorozumění přijal se rovný po-\nčet, tak že se kvintovému hlasu díl přidal, který mu\nIr O ol/NLONNN irol i Ir ANTL O R# AI\nne siíutecne veiiKosti scnazei.\n4) Tento způsob má při každém klávesu více píšťal, které v oktá-\nvu, čistou kvintu a velkou tercí naladěny jsou, tak že na\nkaždém klávesu dle většího neb menšího počtu píšťal více\nneb méně ouplný (tvrdý) trojzvuk slyšet jest. Máineť více\ndruhů míchaných hlasů, neboli mixtur, které opět zvláštní\njména mají, poněvadž v disposicí, t. j. v jakosti, velikosti a\nnaladění jim přidělených píšťal od sebe se odchylují; sem\nnáležejí rejstříky: Cornett, Cymbal, Šumící hvinta, Scharf,\nSesquialtera, Tertian a j. ; též také je jeden rej., který se\nzvláště Mixturou nazývá a od uvedených druhů rozeznávat!\nse musí. Při míchaných hlasech, poněvadž z většího dílu jen malé\npíšťaly obsahují, neudává se velikost podle střevíců, jako při\npředešlých dvou druzích rej. (aspoň jen z řídká kdy), nýbrž\njenom kolika hlasy ohsazena jest, pročež říkáme u. p* mixtura\nďnásobná, cymbál 2násobný a t. d. Při 4násobném rej. stojí\ntedy 4 píšťaly, při 2násobnýin dvě píšťaly na jednom tónu."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.3", "texte": "starší kostelní písně, které mimo vplyv římského chorálu\nsloženy byly, v dur ? Na otázky ty nám snad někdo\nodpoví asi takto: pro to, že snad pozdější ráz hudby\ntaké na českou píseň vplyvu měl; pro to, že i římský\nchorál dur-tón nevylučoval. Na to se tážeme: proč\nzachovala tedy vzdor tohoto vplyvu novější hudby česká\nnárodní přec svou původnost; proč nepřijala tedy jakýs\nráz povšechný? a proč naši předkové v accomodování\nsi hymnův římských zhusta v dur-tón přecházeli, jevíce\ntak vždy větší náchylnost k jasnému dur-tónu?\nPozorujeme, že jsme zašli trochu dál než byl\npůvodně náš úmysl. A-však bylo třeba toto předeslati.\nZískali jsme tak alespoň pevnou půdu, a hodili alespoň\njiskru k osvětlení předmětu, který čtenářům svým mi-\nlým představujeme. Víme, že jsme si obrali předmět\nveledůležitý pro nás. Záleží mnoho na tom, aby se\npoznalo, co jest našeho, co se z domácího zdroje vy-\nprýštilo. Naši hudbu lze jen hledali v domácí národní\npísni, a tudíž třeba, abychom k té se vraceli, ji skou-\nmali, a to tím více, an se cizí hudební živel stole u\nnás zmáhá. Máť naše hudba co do melodije a harmo-\nnije, zvlášt však co do rhythmu, tolik původnosti do\nsebe, že zasluhuje všechnu pozornost domácích hudeb-\nních umělců.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B-ý.\n(Pokračování.)\nBy se mezera chybujících tónů poněkud vyplnila,\nuvedla se v novějším čase u lesnic jiná rnethoda ve\nskutek, kteráž se od milovníků honby velmi užívala.\nPůvodní, velkému kolu podobný nástroj byl zho-\ntoven v malé formě, tak že se jednou rukou pohodlně\ndrželi mohl, co zatím druhá do trychtýře (nálevky) se\npoložila. Tím se odejmula nástroji drsnatost a drnčivost\na nástroj měl pak líbezný a jemný tón, jenž takové\nobliby došel, že pro tuto dobrou vlastnost velmi brzy\ndo harmonie dřevěných nástrojů přijat byl a že se\naž na dnešní dny jím mnohých krásných účinků docíliti\ndá*). K tomuto příjemnému tónu přispívá ostatně způ-\nsob stavby nátrubku velmi mnoho, jelikož tento hned\npři násadě z nitra méně kotlovitým vývrtem vyniká a\nvelmi poznenáhla übývavě do úzkého rozměru (Men-\nsur) vbíhá.\nKladení rukou do trychtýře bylo příčinou, že se\nobratým pohybem a tlakem rukou na vnitřní stěny trych-\ntýře sloup vzduchový zoužil a tím každý přirozený tón\n0 půl tónu znížil. Takto dosažené tóny jmenují se\ndušené (Stopftóne.) Tak dá se rukou při spoluúčin-\nkování myslecí schopností, jenž při zacházení s decho-\nvými nástroji prvním faktorem jest, docílit a vynutif, že se\npo c též H, po g též fis, po c též h, po e též es, po\ng též fis, po b též a, po c též ha pod též cis atd.\nintonovati může.\nCelý tón, neb tercii, neb ještě nížeji vymačkati,\njest s více těžkostmi spojeno. Jest k tomu mnoho\numělosli a cvičení zapotřebí a takové příliš vynucené\ntóny nedělají též žádného dobrého účinku; jsouf ko-\nmolé a bezezvucné a pročež vyhýbali se jim též\npečlivě skladatelé.\nV jednoduchém zpěvu neb v solových kusech\nznějí tyto dušené tóny zvláště příjemně, osvojí-li si\ntrubač obratnost, že přirozený tón s vymačkaným\nv jednorodou barvitost tónu přivede. Nejlepšího účinku\nse dosáhne, když přirozený tón na dobrou a dušený\nna špatnou taktní čtvrt připadne; v opačném případu\nmusí se přirozený tón více dusit, aby se mačkanému\nco do barvitosti tónu podobal. Historie hudby může\n1 v naší vlasti se vykázat mnohými a velkými umělci,\nkteřížto touto methodou velkého úspěchu dosáhnuvše,\nznamenitými se stali.\nTéž klapky užívají se nyní z větší části u lesnice.\nZnamenití virtuosové E. Lówy a Hošek byli, pokud'\nvíme první, kteřížto tyto lesnice s klapkami hned při\nvzniknutí přijali; avšak spojovali s ní spolu ještě vždy\npůltónové mačkání, zbudili tím za svého času velkého\npodivení a platili zvláště ve Vídni jakož i jinde za\nobratné trubače; ano jejich pověst je ještě u mnohých\nz nynějšího pokolení v dobré paměti*).\nVkládání ruky do trychtýře činí trubače též způ-\nsobilejším k docílení čistšího ladění. Potřebujef toliko\nruku více méně tam vložiti a juž může tím tóny o\nmnoho zvýšit neb znížit, jakéžto výhody ostatní ple-\nchové nástroje nemají.\nZkoušelof se též vymačkané tóny na polnici vylu-\nzovati; avšak k tomu účeli musel se nástroj s rovné do\nkosé polohy přivésti, by se ruka do malého trychtýře\npohodlněji položití mohla. My sami znali a slyšeli jsme\ntakové umělce n. př. jistého Kohouta a c. k. dvorního\ntrompetistu Khayla. Toto zacházení s polnicí nedošlo\nani všeobecné pochvaly ani následování a upustilo se\nza tou příčinou od něho, jelikož nedostatečné bylo.\nK vyvedení orkestralních hudebních kusů starších\n\n*) 13 vrchnosti museli druhdy myslivci a sloužící dobrými trubači\nbýti; ano vrchnost dala i takové lidi v Paříži na nástrojích\ntěchto učiti, kdež myslivost v 16. a 17. století v plném\nkvětu byla.\n*) Jejich krásný tón, umělost a ušlechtilý způsob přednesu ne-\nobjevil se až posud u nás. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.4", "texte": "skladatelů n. př. Giucka, Haydna, W. Mozarta atd. ne-\ntřeba chromatických lesnic a polnic; k tomu vystačí tak\nzvané „invenční nástroje* s násadami oblouků úplné;\nale k provedení kusů dle nového a nejnovějšího fa9onu\njsou nástroje s klapkami nevyhnutelné zapotřebí.\nFoukači na plechové nástroje musejí za nynějších\nčasů opatřeni býti s mnohem vetší myslecí schopností\na hudební vzdělaností než jindy.\nJindy bylo jim třeba jen v „Tutti\" barvu přizná-\nvati; nyní musejí zhusta samostatně vystupovali a mimo\nto v transponování se úplně vyznati, což zajisté při\nzacházení s plechovými nástroji ne snadnou úlohou jest.\nTransponování užívá se za novějších časů tak zhusta,\nže není času k nastrkování oblouků do jiných tónin;\nnež na štěstí může se na nástroje s klapkami do všech\ntónin troubiti.\nTěžkosti, jež foukač při provozování své partie\na jak se samo sebou rozumí při produkcích5 jez\npravému umění vyhověli mojí, překonati musí,\ntěžkosti tyto může jen ten posoudili, jenž se na tyto\nnástroje troubiti učil.\n(Pokračování.)\n\nO kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračováni.)\n(Varhanní hra v chrámě u Dominikánů a n Marie Sněžné.)\nV chrámě u Dominikánů jest za varhaníka usta-\nnoven žák naší výborné varhanické školy pan ,\nsyn varhaníka v chrámě Týnském. O žácích téhož\nústavu uvykli jsme vždy něco potěšitelného sdělovali;\navšak tentokráte nejsme s to, bychom hru pana ta-\nhouna do nejlepšího světla postavili mohli- Poznáf se\novšem při prvním poslechnutí na hře p. , až\nk jistému stupni prodělaná škola a lepší směr hudebního\nvuusu; avšak vlastnosti tyto nevystačí, aby ve svém\npostavení co varhaník výborným se nazvati mohl. Uči-\nnivše zmínku v předešlém čísle těchto listů o výkonech\ntohoto varhaníka musíme ještě podotknouti, jak dalece\np. tahoun způsobilý jest k doprovázení chorálů a sklá-\ndání předeher, meziher a doher.\nDne 6. Lipna byli jsme přítomni o 10 hodinách\nráno svaté tiché mši u Dominikánů, při níž se před\npozdvihováním píseň „Před Tebou se klaníme\" a po\npozdvihování píseň k sv. Anně „Já jsem si vyvolil\"\nhrála. Předehra vyhověla obyčejným požadavkům až\nna některé hledané harmonické obraty, kteréž k eho-\nralní předehře nepatří. Písni byly nepříslušné harmo-\nnie podkládány a směřovaly k tomu účeli, aby se obe-\ncenstvo varhaníkově obratnosti u spojování a známosti\nakkordů obdivovalo. Avšak obratnost tato nebyla zde\nna svém místě; neboř varhaník má dobře uvážit, že se\ntu obírá jednoduchou národní písní, chrámu náležející a\nže se tu každé umělé a frappantní harmonisování vy-\nloučili má, anlo se k doprovázení chorálu jedině troj—\nzvuky se svými prvními obraty, dále doškálné septimové\nakkordy, jakož i průchodící noty s obratností as krás-\nným účinkem způsobené nejlépe hodí. Mezihry byly\npříliš rychle vyvedeny a taktéž kvapně vpadl varhaník\nse začátečním akkordem písně po dohře, jakoby se o\nodzpívání předepsaného počtu slok jednalo. Toto po-\nčínání není sluchu milé a povážlivý varhaník, jenž pří-\nsně rhytmicky cítí, dá závěreční akkord nejen při jednot-\nlivých úlomkách chorálu alebrž i při dohrách náležitě\nvyzníti. Co se bažení po novějších a barvitějších harmo-\nnisování chorálu týče, musím podotknouti, že naši mladí\nvarhaníci davše se několika frappantními postupy akkordů\nunesli do podobných vad padají, co jsem též u obrat-\nného při chrámě sv. Vojtěcha ustanoveného varhaníka\npana Smolíka pozoroval. K doplnění této zprávy slušné\nuvésti, že pan tahoun proti všem pravidlům mezihry\ns pedálem přednáší a též poměr pedálu k manualu\nurčiti nerozumí. Je-li v manualu principál vytažen,\ndostačí pedálu silný éestnáctistopo Kvin-\ntového registru pedálu užívá se toliko při plném stroji.\nDne, 2. srpna slyšeli jsme o ll1/, hod. hru var-\nhaníka v chrámě u Františkánů.\nVarhaník, jenž získav si juž dobré jméno mezi\nvarhaníky Pražskými, jedno z nejprvnějsích míst zaujímá,\nmusí větším a přísnějším požadavkům vyhověli. Zde\nvymlouvá užitého měřítka kritiky tím více ta okolnost,\nspatřímeli, že varhaník juž v letech pokročil a tudíž\nže skrz na skrz vzdělaným a vytříbeným varhaníkem\nbýti může. Týž výrok platí o p. Miillerovi, varhaníku\nsvrchu udaného chrámu.\nV celku má hra p. Múllera v sobě skutečně\nněco vytříbeného a svědčí o velmi mnoho vkusu. Přede-\nhra byla dobře zosnována ano i thematické vedení\nhlasů bylo pozorovati; toliko něco kusá technická pe-\ndální sběhlost byvší plynnému vyvedení themy nepří-\nznivá, seslabiía dojem celku. Píseň „Wir werfen uns\"\nbyla v duchu chorálu harmonisována; avšak mezihry\nneuspokojily nás v té míře. Věty při vydržovaném\nbassovém tónu a současném vedení středních hlasů\nv tercích neb sextách, zůstanou vždy triviální, to musí\nsám pan Múller vyznati a za tou příčinou dlužno se\ntéhož způsobu vystříci. Dohry naproti tomu, sem tam\nimitace obsahujíce byly úplně dostatečné. „Pleno\" před\npozdvihováním je velmi neslušné. „Pange lingua\"\nbylo v celku dobře harmonisováno; avšak „canlus fir-\nmus\" tohoto chorálu připouští tu a tam mocnějšího"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.5", "texte": "bassu než jej pan Můllervyvinul. Konečně musíme\nse ještě o té okolnosti zmíniti, že pan Muller příliš\nmelismaticky průchodních not užívá, čímž hra jeho\nochuraví; taktéž bylo by dlužno, zmenšeného septimo-\nvého akkordu za příčinou jeho příjemné sladkosti se\nčastěji vystříci, anto hra okamžitě jako pižrnem pro-\nniknuta sentimentální a necírkevní dojem na obe-\ncenstvo působí.\n(Pokračování.)\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nIII.\n„Ještě nepozbýváte naděje, že se dostane naše\nopera na den narozenin arcivévodkyně Isabelly k pro-\nvozování ?tt tázal se vysoký, vyzáblý muž, kapelník\nHasse, nízkého mužíka ostrých a významných tahů,\nkorunovaného básníka Metastasia , kterýž honosí v se\nvelikou řadou děl, sám jednou se vyslovil, že má co\ndělat, aby své vlastní dílo poznal. Bylo to pro něho\nv pravdě nesnadné, neboť 63 oper a zpěvoher, 12 ora-\ntorií a 48 kantát se honosilo jeho textem a mimo to\nještě mnohý krásovědecký spis nesl jméno jeho. A ka-\npelník Hasse mohl totéž tvrdit i o sobě.\nTak zručně, rychle a povrchně komponoval, že\nmu ani Metastasio texty psáti nestačil. Ano stalo se?\nže k jednomu textu vícekráte hudbu složil. A tyto\nmuže, kteří v parovozu k velikému cíli ruka v ruce\nspěchali, vížila úzká páska přátelství, a co přátelé a\nzastavatelé i zástupcové školy slarě, vynaložili se vše-\nmožně, by zamezili vyplnění plánu Gluckova. Jeho\nopera Orfeus neměla být provozována.\n„Nepozbývám naděje,44 opětoval určitě Metastasio,\n„císařovna jest rozhorlena nad Gluckem a jeko hudbou5\njiž se pohanskou nazývati naučila. Avšak líčil jsem\nhudbu tuto vší sílou a mocí, jež mi dosud od Mus po-\nnechány jsou. Císařovna se chvěla při řeči mé. A\npak plná nevole zvolala:\n„Bohdá, že takové zločinění neposkvrní neskalené\njméno Marie Theresie!44\n„Vás svět za výtečníka uznal, a co takového vás\ntaké ocenil. Netřeba nám, aby začátečník beze jrneria,\njemuž jste vy zdobě svými texty jeho hudbu ku jménu\nponěkud pomohl, měl rozsévati pohanství v národ náš.\nDoufám, že slova ta nám zaručují výsledek/4\n„Zaručovala by, řekněte, kdyby u dvora nebyl\nnovotářský arcivévoda Josef a kdyby ve Vídni nebyl\noblíbený Haydn, kterýž se ku straně Gluckově přichýlil.\nMaria Thčresia ač jest velká co císařovna, nepřestala\npřec býti slabou ženštinou, dobrou matkou, kteráž by\nledově se odvracela od dítek prosících. Že Josef bude\nse snažiti, aby Orfeus provozován byl, netřeba doklá-\ndati, neboť máme toho zřejmý důkaz. Dnes jest celá\nVídeň hnuta zprávou, že bude Orfeus provozován. Ne-\nvím arcif až dosud co na tom pravdivého. Bylof se\ncos podobného očekávali,44 dokládal Hasse.\n„Ale pane kapelníku, nepochopuji, jak můžete tak\nokamžitě mysli pozbyti? Nepoznávate-li , že bude-Ii\nOrfeus dáván, naše dlouholetá sláva jest vsazena ? Kdo\nmůže stavět na vrtkavost hmoty obecenstva? Jemu ne-\nplatí mnohdy ani ryzost a velikost umění, ani vysokost\nhudby a básně, avšak choutka, okamžitý dojem na mnoze\nroztenčuje příchylnost neb oblibu, staví slávu aneb pád.\nCož myslíte, že můžeme se založenýma rukama na po-\nčínání toto, na útok na slávu naších jmen pohlíželi ?\nByli bychom blbové!44 rozjařeně mluvil Metastasio.\n„A jaké vyváznutí z oka tohoto ?\" tázal se rnálo-\nmyslně Hasse.\n„Vy jste dvorní kapelník. Zpěváci i zpěvačky\nopery hudbou vaší přilnuly k nám. Je-li co snadnějšího\njako popudit, podráždit je proti Gluckovi, proti hudbě\njeho? Hudba ta co původní a nová bez toho je na\nnejvýš podráždila. Musí se nově učiti, a přec se do-\nmnívali býti mistry a mistryněnci v odborech svých. I\noni utrpí Gluckem morální porážku. Víte dobře co to\njest, opřou-Ii se tyto moci proti skladateli. Jak snadno\ntu bývá i s dílem svým pohřeben. A síly tyto musíte\npobouřili.\nNež bude možno Gluckovi, kterýž jest arcif dosti\nenergický a stálý, operu tak daleko přivésti, aby se\nmohla dávatí, uplyne dávno těch několik neděl před\nnarozeninami arcivévodkyně Isabelly. Nebude možno\noperu jeho dávati, bude dávána přirozeně opera naše*\na lid bude mysleli, že Gluck poražen a nově že se\nleskne tím jasněji hvězda naše. My budeme mít mo-\nrální výhru, Gluck bude morálně poražen.\nA kdo jednou takovou porážku před obecenstvem\nutrpěl, tomu jest nesnadné později povstáti.44\n„Návrh váš jest, signore, dobrý! Možno, že se\nmi poštěstí jej provésti/4 odpověděl Hasse.\n„O zpěváky a zpěvačky mi nejde, avšak nevím,\npřemohuli intendanta hraběte Durazzo, kterýž jest hud-\nbou Gluckovou úplně okouzlen. Vynaložme vše, neboť\nse jedná o prohru všeho.\"\nGluckova stálost a ráznost přemohla veškeré\npřekážky, den narozenin se přiblížil a Gluck byl při-\nchystán k boji.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Toto desítidení nebylo bohaté\nna operní představení. Slyšeli jsme opery Mozar-\ntovy totiž Figarovu svatbu dne 2. srpna, v níž sl.\nSehubertova a p. Krén vystoupili, pak Don Juan dne 4.\nsrpna, v nížto paní Marie z László-Doria svým krásným\npřednesem, znamenitou školou a uhlazenou hrou se vy-\nznačila. Dne 8. t. m. dávala se „Norma,44 kteroužto úlohu\npaní László-Doria velkolepě provedla. Hlas její, jenž\n2% oktávu zaujímá, není sice velký avšak příjemný,\nkoloratura a technická sběhlost její velká a neúhonná,\npřednes cituplný. Zvláště vyznačila se paní László-Doria\nvarii „Casta diva,4< v nížto její mezza voce překrásně\nse vyjímalo. Vedle ní vyznačila se též pí. Prause-Kainzová.\nPan Ant. Benevic pozván jest od Mozartea\nv Solnohradě, by účinkoval při slavnostním koncertě, jenž\nse za příčinou otevření železnice Linecko-Mnichovské od-\nbývati bude. P. Benevic odebral se včera na dotčené místo.\nPan Jos. Nesvadba složil kapelnictví u divadla\nKrollova v Berlíně a převezme na zimu řízení italské\nopery u divadla „Viktoria44 v tomž městě.\nPan Jakub Schwarz, jenž několikráte v če-\nských besedách v konviktě zpíval, obdržel místo co první\nbarytonista u divadla v Solnohradě.\n- Předešlou neděli měli jsme příležitost slyšeti\nvelmi nadanou altistku, slečnu Marii Korschnerovu,\nkteráž solo v Cherubínově offertorium s příznivým vý-\nsledkem zpívala. Hlas sl. M. Kor s ch nero vy, kteráž u\np. Emmingra dramatický zpěv študuje, je velmi silný,\nzvučný a objemný a slibuje jí při pilných studiích krásnou\nbudoucnost.\nV neděli dne 12. srpna bude se v chrámě Týn-\nském o 9. hod. ráno provozovati velká m š e od mladého\na duchaplného skladatele, p. Martina Nováčka, ředitele\nkůru v Bílé Cerkvi v Baňatě. Upozorňujeme milovníky\nkostelní hudby na toto v ohledu modulací zajímavé dílo.\nPan Martin Nitka, druhdy žák zdejšího kon-\nservatoria, stal se skutečným členem dvorní kapelly\nv Karlsruhe.\nUprázněné místo učitelské pro flétnu na zdejším\nkonservatoriu obdržel p. Vilém Blodek, jenž více co\npianista než co flétista znám jest. Divíme se velice,\nže ředitelství jednoty k zvelebení hudebního umění kan-\ndidáty o ono místo se ucházející, k veřejné produkcí na\nflétnu, jako se to jinde děje, nepřipustilo* Jistě by bylo\nmísto jinému kandidátu připadlo.\nNaše oblíbená altistka sl. S c hin idto v a, opustí\nco nevidět jeviště, aby se provdala.\nPan Bachmann navrátil se zdráv z Gleichen-\nberku a vystoupí po pohostinských hrách Stegrových co\nLienzi v opeře téhož jména od R. Wagnera.\nNáš rodák, p. M. Hrubý, bassista od divadla\nz Freyburku, přibyl do Prahy a odebeře se ku konci\ntéhož měsíce do Rotterdamu, kamž nyní engažován jest.\nPan Petr Veselský, ředitel kuru v Kutné Hoře a\nco spisovatel český chvalně známý, chová ve sbírce své\ndle našeho zdání pravé unicum svého způsobu, totiž\n„As p ergi esu a čtvero mší od Alardusa de Gauc-\nquiero vydané v největším foliu tiskem v Antwerpeně r.\n1581* Iniciálky (začáteční písmeny) jsou pravým mistrov-\nským kusem knihtiskařského umění. Mše tyto věnovány\njsou arciknížeti Matyášovi, u něhožto Alarďus dvorním\nhudebníkem byl. Celé dílo je velmi dobře uchované a\nsloužilo by každé hudební sbírce k ozdobě. Pan Ve-\nselský hodlá toto dílo za 60 zl. r. cis. prodati.\nNaše krajanka slečna Rosa Hagnova dávala\ndne 4. srp. v Bílé Cerkvi v Baňatě v sále u zlatého\nslunce koncert, při němž městská kapela a mnoho ochot-\nníků pod výtečným vedením duchaplného skladatele p. Mař.\nNováčka spoluúčinkovala. Slečna Hagnova zpívala mezi\njiným též Skroupovu píseň „Kde domov můj.\"\nPan Stára, jenž mnohá leta co první učitel\nv Jiránkové ústavu pianu vyučoval , zadal o dovolení\nk zřízení pianního ústavu. Pan Stára je co výtečný\nučitel piana chvalně znám a dosáhne zajisté hojného úča-\nstenství. Jak doslýcháme, obdržel též p. Micko, učitel\nv Maydlově ústavu, dovolení k založení podobného ústavu.\nHudební literatura. Tyto dni vyšel ná-\nkladem činného obchodnictví v musikaliích p. Kristofa a\nKuhé pátý sešit „Záboje44 obsahujíc čtverozpěvy: Lo-\nvecká od Ed. Nápravník a, Hymna večerní od Jindř.\nPecha, Cikánská od Fr. Kavána. V tomž skladě vyšly\n„Ceskoslovanské prostonárodní písně, jak se\nna Moravě zpívají, troj hlasně sestavené od Hynka Vo-\njáčka, Vsackého. Písně tyto vynikajíce lahodnou me-\nlodií jsou velmi obratně sestaveny a zbudí při dosti do-\nbrém provedení velkého účinku. Vedení hlasů je velmi\npřiměřené a časem překvapující.\nNákladem R. Veita vyšlo od zdatného skladatele\np. Žaskovského offertorium do B (Mísit Deus\nmisericordiam suam) pro čtyry mužské hlasy. Je to\nvelmi zdařilá práce a stojí 60 kr. r. č.\n\n(K. E.) Z Chrudimi. (Mše Tomáškova. — Zpěv.\nsbor.) Na den proměnění Páně dne 6. srpna slyšeli jsme\nv zdejším chrámu Páně tak zvanou korunovací mši\nod Tomáška. Tato krásná mše, v níž nejvíce Agnus\nvyniká, byla od zdejších pánů ochotníků až na některé\nmalé chyby výtečně provedena* Chyby ty však celku\nnerušily a dají se tím omluvitiy že nyní v čas žni pan\nředitel nemůže mnoho zkoušek držeti, poněvadž zdejší\nhudebníci větším dílem polní prací zaměstnáni jsou. Za\ngraduale bylo vloženo duetto „Ave Maria44 od našeho\nředitele kůru p. Fr. Horálka, absolvovaného žáka kon-\nservatoria. Jest to skladba duchaplná a v dobrém slohu\npsána. Co se naší hudby kostelní týče, můžeme býti\nv celku ještě spokojeni, zvláště o větších slavnostech,\njinak to arci vypadá v obyčejnou neděli, než doufejme,\nže se to zlepší. Večer na to byl v zahradě k oslavení\njmenovin naší milované paní krajské zhotoven pěkný ohňo-\nstroj, při čemž se několik čtverozpěvů od zdejšího zpě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.7", "texte": "váckého spolku zpívalo, z nichž zvláště „na vlast\" od\nS kroupa a pak jeden německý vynikl. Při provozování\ntěchto čtverozpěvů, které bezúhoně přednášeny byly,\nmyslil jsem si, jak krásné by to pro naše město bylo,\nkdyby se onen sbor v spolek proměnil. I zde musíme\nopět doufat, že se to stane.\nZ Hlinská. (Oprava varhan. Requiem. Za-\nstaveníčko. Opravené varhany. Requiem za Fr. L.\nCelakovského.) Sr adostí sdělujeme, že se oprava zdej-\nších varhan blíží ku konci. Obezřelý varhanář pan\nViktora z Prahy se uvázal v důkladnou opravu. Musíme\nvzdáíi vrpucí díky velectěnému p. c. k. přednostovi V.\nHrušoví, zesnulému vikáři p. Fr. Syrovému, jakož i\núčinlivému p. řediteli kůru a všem podporovatelům pod-\nniku tohoto. Značná překážka prospěchu zdejší hudby\nkostelní bude překonána. Doufáme, že se panu řediteli\nkůru poštěstí urychliti žádoucí její vývin a rozkvět. Dne\n16. t. in. zemřel zdejší biskupský vikář velebný pan Fr.\nSyrový. U pohřbu jsme slyšeli pěkné české requiem\nod Dobrovského. Provedení bylo dosti zdařilé a opět\nse osvědčilo, že srozumitelná slova jsou hlavní podmínkou,\nmáli zpěvem kostelním povznesen býti duch lidský k zbož-\nnosti. Povznesení toto jest pak hlavním účelem hudby\nkostelní. Při slavném pohřbu účinkoval též zdejší hudební\nspolek s dobrým úspěchem. Bylo by žádoucno, kdyby se\nve prospěch vlastní pp. hudebníci téhož spolku častěji\nv provádění skladeb kostelních zúčastňovali, prospělo by\nse tak podstatně zdejší kostelní hudbě, oni sami by pak\nnabyli iv oboru tomto jakés umělosti, neboť hudba ko-\nstelní pro hudebníka, jenž chce hudebnímu umění zúplna\nvyhověti, mnohem důležitější jest hudby taneční. V před-\nvečer Svatojanský uspořádali pp. učitelové velectěné paní\nAnně Hrušové, choti c. k. okresního přednosty, za-\nstaveničko. Zpívány dva čtverozpěvy české a dva ně-\nmecké. Z českých hlavně byl pěkně přednešen „Slávy\nkvět.\" Což nelzelo obrátit se k hojnému zřídlu výtečných\nčeských čtverzpěvň, k Záboji, nelzelo-li v hojné zásobě\nstarších čtverozpěvů výtečných skladeb k účeli onomu\nnalézti? Milujme své a ctěme cizí!— Nezavrhuji skladby\nněmecké, doufám však, že prospěšnější jest v městech\nryzečeských provádět alespoň v převaze když ne\núplně skladby české*). Opět jsme slyšeli krásnou\nmši Schiedermayerovu do C u zdařilém provedení dne 5.\nt. m. Provedení mše této můžeme nazvati dokonalým;\nk tomuž výsledku přispěly též dokonale opravené varhany,\nna něž se můžeme nyní pyšnili. Důkladná správa výteč-\nného nástroje tohoto svědčí o umělosti i zběhlosti pana\nViktory. Co Graduale proveden výtečný čtverzpěv\nE-dur, mimo zpěváky se vyznamenal výtečný houslista\np. Moravec v solové partii; offertorium bylo od Prom-\nbergra do F-dur, solový oddíl varhan v pravdě krásně E.\nVeselský provedl. Radostí nás naplnilo oznámení, že\nse 6. bude odbývati zpívaná smuteční mše za slavného\nbásníka Fr. Lad. Celakovského. Radost naše nebyla\ntaké zklamána. Po výtečné předehře smuteční od VácL\nFrimla, již pan Emil V. výtečně provedl, následovalo\nčeské requiem od Dobrovského. Skladba tato ve-\nlebná chvatnou snahou a obětavostí p. ředitele kůru, i\npánů spoluúčinkujících došla krásného výsledku. Koneční\nčtverzpěv „Animas fidelium\" od Horáka důstojným způ-\nsobem slavnost tuto dokončil. U hlavního oltáře četl\nveleb, pan farář v odpočinku M. Rybička smuteční mši,\nu oltáře postranního veleb, pan Freiesleben. V chrámě\nbyl postaven krásný kaiafalk velectěným p. předsedou\nV J\nspolku tkalcovského, na něm spisy Celakovského\nzastřeny černým závojem, v popředí zavěšen nápis:\n„Slavme slavně slávu slávuv slavných /\" Fr. Lad.\nCelakovský, největsí básník Čechoslovanů, nar.\nbřezna 1794, %emř. 5. srpna 1852. Veřejné díky\nvzdáváme zdejšímu velebnému duchovenstvu, zasloužilému\np. řediteli kůru i všem pp. spoluucinkujícím hudebníkům,\nže se na návrh propůjčili k oslavení památky slavného\nv *\nČecha.\n*) Souhlasíme s Vámi. Red.\n\nK. A.\n\n—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní) Bývá\nto zde již v obyčeji, že náš horlivý ředitel chrámové\nhudby p. P. Veselský o to péči vede, aby při zvlášt-\nních chrámových slavnostech též hudba chrámová důstoj-\nným spfisobem zastoupena byla, a protož vždy o provo-\nzení nějaké klassické skladby se postará. Tak bylo též\ni dne 25. Lipna na den sv. Jakuba, co patrona zdejšího\narciděkanského chrámu. Slyšeli jsme tenkráte slavnostní\nmši z D od Diabelliho, Graduale od Rodra a Offertorium\nod Eyblera. Provození celku bylo bezouhoné, zpěvy i\norkestr, který jak pozorovati bylo mnoha ochotníky sesí-\nlen byl, počínali si velmi čestně, a jedině vytýkati lze,\nže dřevené dechové nástroje ouplně s ostatními\nnástroji a varhanami nesouhlasily, což zvláště při\nklarinetovém solu v offertorium uráželo. Což pak by se\ntomu odpomoci nedalo ? Bych zde mši rozebírati chtěl,\nbyloby zbytečné, neboť jest dosti známá, přec ale vyznati\nse musím, že mocný dojem na mne učinilo Kyrie, zvláště\nv tom místě, kde v chromatickém postupování lid o\nsmilování prosí, tak jakoby sepjatýma rukama po kolenou\nk trůnu se vlekl, pak to velebné v unisonu zpěvy držené\n„qui tollis.\" V „Credu\" nejzdařilejší část jest slavné\n„et resurrexit,\" „Benedictus\" a zvláště „Agnus\" jsou\nčástě v každém ohledu zdařilé, a soudím že velmi dobré\njest, že celá mše nijakými solovými částěmi promíšena\nnení. Graduale přednešeno bylo v solové části příjem-\nným tenorovým hlasem s patřícím výrazem, totéž platí o\nsolové části sopránu v offertorium. Byla to vůbec pro\nmilovníka a ctitele chrámové hudby pravá pochoutka.\nVíce o chrámové hudbě zdejší promluvili ponechám si na\ndobu příští, a poukáži upřímně na její vady i přednosti\nbez vší vášně neb náruživosti, nýbrž jen z lásky k věci,\nkterá člověčenstvo šlechtí, nábožnost povzbuzuje a krasocit\nprobuzuje jakož i o vzdělanosti svědčí: a které tedy na-\npomahati povinností jest každého vzdělance.\nZ Mnichova Hradiště. (Zpěv spolkový. Kon-\ncert.) Předešlý měsíc byli spojení zpěváčtí spolkové z Ml.\nBoleslavi a z Josefova Dolu ve Zvířeticích, kdež rozličné\nskladby zpívali 5 nebyv přítomen, nemohu žádného soudu\npronésti. Proslýchá se, že koncem srpna jmenovaní spol-\nkové do Hradiště přibydou a se zdejší soukromou spo-\nlečností zpěváku rozličné (doufáme že z větší části české)\nskladby přednášeti budou. Již napřed se na toto vyra-\nžení těšíme. Dne 17. v předvečer narozenin J* V. císaře\nbudeme zde iníti velezajímavý koncert, alespoň co do\nprogrammu jejž zde sděluji: I. oddělení. 1. Vojáčkova 7.\nouvertura. 2. Proslov. 3, Pozdravení pěvcovo, čtvero-\nzpěv od V. H. Veita. 4. Dvě české písně s průvodem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600810-01.1.8", "texte": "piana. 5. Smíření. Čtverozpěv od dra. Tragy-ho. 11.\noddělení. 6. Ouvertura ze slovanských písní od Tittla.\n7. To se nesluší. Deklamovánka od Tyla. 8. Těšme\nse blahou nadějí. Husitská píseň od Krova, pro piano\ntransčribována Lisztem.' 9. Arie z Libušina sňatku od\nŠ kr~óupa, s\" průvodem orchestru. 10. Quodlibet z če-\nských národních písní od dra. Linhárdta. 0 kostelní\nhudbě příště.\nrii Nepomuku. (Kostelní hudba. Zpěv. spolek.)\nAby se nemyslelo, že se u nás jen málo aneb dokonce\nnic o zvelebení hudby kostelní dbá, nakreslím jen po-\nněkud stav věcí, a udám na příklad den včerejší. Provozovala\nse v chrámu sv. Jakuba velká mše (do B-dur) od Konr.\nKreutzera zcela cistě a uhlazeně; Graduale (do Es-dur)\nod Ant. Diabelli-ho, duett pro bass a tenor bylo od pp.\nTich áčka a Kellera bezúhonně předneseno a sborové\noífertorium (do D-moll) od J. Eyblera cistě vyvedeno. Jak\nnadzmínění páni sólisté tak i si. B uchalova svým\nkrásným vyniká přednesem. Zdejší městský pocetvedoucí\np* Aug. Heller hodlá nám vbrzku sestavením divadel-\nního ochotnictva několik večerů příjemně zkrátiti; přejeme\njeho podnikání tím hojnější podpory, an jeho horlivá snaha\nk dobrému toliko celí účelu! Zdaž-li pak i my se doč-\nkáme ještě té radosti, dle příkladu jiných měst iv našem\nNepomuku viděli „zpěvácký spolek\" utvořený? Dejž\nBůh, aby se vbrzku uskutečnilo toto přání tak mnohého\nze zdejšího obyvatelstva!\n(XY.) Z Pardubic. (Zpěv vůbec. Učitelská\nporada. Zkouška.) Zpěv ušlechťuje jak známo, srdce,\npovzbuzuje a rozjařuje, konejší a vyjasňuje mysl lidskou,\na proto také v nynější době se více k zpěvu přihlíží, a\ndle vyššího nařízení zavádí se co předmět ve všech ško-\nlách národních. Uvedu na tomto místě dvě příležitosti,\nkde se také o zpěvu rokovalo. Dne 26. Lipna byla v Par-\ndubickem okresu pod předsedou dňstojn. školďozorce p.\nděkana Frant. Černého učitelská porada, v které se\nmezi jiným o hudbě, zvlášt ale o zpěvu jednalo. 0\n8 hodinách ráno zpívala se v klášterním kostele školní\npíseň „Chvála panny Marie\" dle kanciálu Králo-Hrade-\nckého se sopránovými a altovými sóly, jež dva realisté\npřednášeli. Hlasy byly vycvičené, přednes zbožný. Hned\npři početí porady mluvil veled. p. školdozorce o zpívání\npři zdejších školních mších, o vyučování zpěvu na zdejší\nhlavni a reálni škole, a povzbuzoval veškeré přítomné\nučitelstvo k horlivému pěstování hudebního umění, a po-\nukázal na morální i také materiální výhody, ježto po-\nstupné a pravidelné cvičení v zpěvu a hudbě dětem po-\nskytuje. P. děkan dokončiv o zpěvu vůbec, schválil my-\nšlenku zařízení zpevackeho spolku v Pardubicích a\ntázal se zdejšího činného reálního učitele p. Frant. Jandy,\njak dalece se v zřízení spolku pokračuje a jaký účel se\nmu Vytknul? Načež p. Janda asi takto odvětil: „Od\nněkterého času se v našem městě neobyčejná láska ku\nzpěvu ukazala, takže několik milovníků hudby se o to\nzasadilo, by zpěv. spolek, jako v jiných městech naší\nmile vlasti, se i tady zavedl. Ledva ze se tento návrh\npionesl, bylo v krátkém case 45 vazných mužů z města\nnašeho získáno, kteří vlastnoručně potvrdili, že milerádi\nku spolku ehtí přistoupit. Ucel, jejž si v působení vy-\ntknuli, jest: „Podporování kostelní hudby a zbu-\nz ování lásky ku zpěvru!\" Pan děkan byl s odpo-\nvědí spokojen a doložil ještě tuto pravdu: „že velká du-\nševní moc v dobře provedeném sborovém pění spočívá,\nna pi\\ v chorál ní mši, requii atd.\" Dne 80. Lipna od-\nbývaly se tady celoroční zkoušky na naší reální škole.\nZkouška vypadla dobře; chci se jen zde o školní m\nzpěvu zmínit. Po sv. náboženství pěje mládež vždy\njednu kostelní píseň, pak po každém předmětu pro ob-\nčerstvení ducha přiměřené světské. Nejvíce se líbilo známe\na velebné: „Pange llngaa gíoriosi,\" načež následovala ta-\ntáž píseň v české řeči: „Jevte ústa velebného,\" pak písně:\n„Klekání\" a „Bundeslied der Schůler\" přítomné hosté\nrozehřály. Že se mají všechny dříve zavedené kostelní\npísně dle předepsaného kancionálu cvičit a opakovat, na-\nhlídne každý, nebot mnohá krásná píseň zpívá se nyní\npřekroucená a přejinačená v té neb oné obci. Každý\nnárodní učitel měl by si takových přetvořených písní\npovšimnouti a jak možná poopravili; neb zazrzavělé věci\nmusí se školou vybrousit. Píseň „klekání\" jest velmi\nmelodická, činí velký dojem na posluchače. Tatáž píseň\njest v posledním svazku „Škola a Život\" vytištěna. Zkouška\nse skončila dojíinavým pěním národní hymny.\nZ Vysokého nad Jizerou. (Hudební poměry.)\nO pečlivém působení předešlého pana měštanosty svědčí\nnejlepe hlavní farní škola, která se u nás letošním rokem\notevřela; nebot k docílení toho bylo zapotřebí značné\nzákonem vykázané jistiny, z které s nejenom škola vy-\ndržovali, ale i služné čtyr učitelův vypláceti má, ánto\nškolní plat daleko tolik nevynáší. K tomu nemělo město\nškolního domu, ai ten byl zakoupen a náležitě zřízen.\nMimo to postavil se nový hřbitov, zřídily se pravidelné\ncesty, vysázelo se vícero krásných stromořadí vše\nzajisté s nemalým nákladem. Také se k opatření nových\nvarhan z rozličných příspěvků hezká částka nashromážděla,\nže jest jen třeba stejně pokracovati, a chrám Páně vbrzku\nbyl by obohacen pokladem duše věřících z prachu země\nk nebeske výsosti unášejícím. Nyní opravdu srdce bolí,\nna kůr našeho chrámu poukázali. Hudební nástroje zde\nnejsou; a abych tak řekl, je tam jen skrovná hromádka\ndřeva a plechu, něco a nic. Basa zastupuje zde místo\nvarhan, ale taková basa, že jí toho jména škoda; potom\nani naskrz strunami potažena není, nebot hlavní strunu\nnahražuje provaznická šňůra. (Dokonč.)\n\nVideň. Tenorista Wachtěl obdrží při zdejším\nd\\ oiinm divadle za pohostinské hry v 10 měsících\n20.000 zl. r. čís.\n\nListárna.\nV kanceláři pro opisování a překládání dostati\nlze následující kusy pro pianisty: ouver t u r u\nk tragedii s?Alexej\" od L. Procházky, která se s velkým\núspěchem v koncerte akad. čt«, spolku provozovala, dále\nidy lín od Kohe (z Eiižbetina album), son a tu G—moll\nod slavného L Duška, kteréžto kusy vziáště ku koncer-\ntům a besedám se hodů"}]}