{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_sha256": "6a9c2c5a5e1026d4c53e0909a93935840fef57c556c4ae84baf5649b92e77367", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/09/01_01/bmtnabd_1860-09-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[197]", "page_fin": "[197]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.1", "titre_corps": "Píseň.", "titre_sommaire": "Píseň.", "signature_source": "Antonie Körschnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[197]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 262, "texte": "Píseň.\nAntonie Körschnerova.\nTy nevíš, proč na blankyt dálný\nzrak roztoužený upírám?\nProč z nitra citu zpěv svůj chvalný\no něm do světa vysílám ?\nVždyf kousek nebe s hůry dolů\nku tmavé naší zemi spad',\na skryv se s jasnou hvězdou spolu\ndo oka tvého pak se vkraď."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[197]", "page_fin": "198", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.2", "titre_corps": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě v Praze. Podává F. L—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[197]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.1", "debut_caractere": 264, "fin_caractere_exclue": 3437, "texte": "O kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování a dokončení.)\nv\n(Figurální hudba u sv. Havla. — P. Holub a p. Caboun.)\nDříve než prázniny nastaly, předevzali jsme si po-\nslechnouti figurální hudbu v svrchu udaném chrámu a sice\nz té příčiny, jelikož obsazení orkestru a hlasu v práz-\nninách slabší bývá než jindy a tudíž za normální se\npovažovati nemůže.\nPan Holub je žák zdejší varhanické školy a měl\nby tudíž, jsa ředitelem kůru a mentorem vytříbeným,\nvkusem vynikati. Avšak to jsme naslouchajíce dne 5.\nsrpna o 11. hod. mši Schiedermayerově, která se tam\nprovozovala, u něho neshledali. Mše tato odbývala se\npo řemeslníčku a bylo pozorovati, že táž mše často\nna programu p. Holuba figurovali musí. By jsme u-\npřimně a nestranně mluvili, byla všechna tempa přc-\nchmátnuta, provedení jednotvárné a bezbarevné; neboť\no nějakých nuancích nebylo ani zmínky.*)\nByla to hudba, jakovouž i na vesnických kostelíč-\nkách slyšeti možná. Vložky byly velmi mělkého ob-\nsahu a odpovídaly co do ceny docela volené mši. So-\npranista, přednášející diskantní partii měl sice vydatný\na zvučný hlas; ale prozrazoval málo školy a intonoval\njmenovitě ve výši velmi falešně. Obsazení bylo po-\nměrně dobré, až na něco slabé tenory a bassy. Asper-\nges odzpívalo se, bezpochyby z pohodlnosti, toliko psal-\nmovité a vyjímalo se, jelikož na něm jen vokaiisti po-\ndílu brali, velmi suše.\nTolik o umělém (?) působení ředitele kůru pana\nHoluba, jenž nám tak výbornou kostelní hudbu pro-\nvozuje a jenž se Schicdermayerovskou musou až na\nnejnovější časy ještě unášeti dává.\nNáhodou snad hrál na tomto dnu mladý varhaník\np: Čahoun na varhany a nemůžeme opomenouti, by-\nchom se o jeho zkázyplném počínání nezmínili. Asper-\nges bylo, až na rychlé odehrání slok, dobré. Hned při\nresponsoriích chtě! se varhaník vždy o výši intonace\nduchovního přesvědčiti a hledal proto, bera tři ba i\nvíce tónů na ostře registrovaném positivu, tón domi-\nnanty, na kteréž se responsorium zakládalo. Toto po-\nčínání svědčí o velmi nedostatečném hudebním sluchu ;\nje to cop starých venkovských učitelů, jenž i ten nej-\nsnášelivější sluch uráží. Předehru počal pan Caboun\nz A-moll vycházeje, s bassovou figurou jednohlasné\na chtěl bezpochyby themalicky preludovati; avšak juž\npři vstoupení druhého hlasu vyšla mu nif z rukou a\nnyní beze všeho rhytmu propůjčiv místo několika „zá-\nplatámmoduloval náhle, jako kdyby vralmi do domu\nvrazi!, a nechav vstoupiti pedál přišel drsným způsobem\nna dominantu a dal se do obyčejného okrouhlení dlouhé\npředehry na varhanním punktu. Zde jsme však slyšeli\nnesmysl na nesmysl. Bylof to duchaprázné s nejstraš-\nnějšími dissonancemi protkané tápání na manualu, bez\nrhytmu, a korunou všeho — o čemž jsme ani zdání\nneměli, že by se něco podobného na varhanách a v ka-\ntolickém chrámě díti mohlo — ano korunou všeho byla\nřada bezmála dvanácti chromatických vystupujících\nzmenšených septimových akkordú. *)\n\n*) Přesvědčili jsme se též o tom při provedení mše od V. Fr i m1 a,\nkdež zvláště trouby bídně zastoupeny byly. Red.\n*) Několikráte jsme se juž přesvědčili, že p. Caboun naší\nupřímnou radu zavrhuje a ve svém obvyklém šlendriánu po-\nkračuje. Bylo by zajisté jemu prospěšné, aby s hříšníkem"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 900, "texte": "Nezásiuhuje-li pak takový prostopášný varhaník,\nby z chrámu vyveden byl. Souhlasí-li pak tako-\nnejsurovější smyslnosti hovící, varhanní hra se\nvzory našich mistrů? Není to povinnost a dlužnost ře-\nditele kůru, by takou chlapeckou rozpustilost, která u\nmnohých nevědomců za hudební učenost se považuje,\npřísně plísnil.\nMělo by se opravdu s největší obezřelostí o to\npečovati, aby při obsazování jen na důkladné varhaníky\nohled brán byl a přede vším, aby se k zlepšení jejich\nskromných platů přikročilo.\nVýtečných varhaníků je v Praze velmi málo, jsou\nto toliko: pp. Jos. Fór ster, J. Můller a Smolík, po\nnich následují pp. Cajner, Čahoun ml., Jan Folberger,\nČaboun starší, Kačaba a Klimpl. Co se ředitelů kůrů\ntýče, bude as řada jejich tato: pánové V. Horák; Z.\nKolešovský, J. Krejčí, M. Mašek, J. Škroup, Fr. Drechs-\nler, J. Mayr, J. Proška, Jos. Ulm, Jos. Holub, Jos. Fi-\nscher, Votrhánek, Holoubek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "198", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.3", "titre_corps": "Hudební bratrstvo (Convivium) v Bělé. Sděluje Václav Kredba.", "titre_sommaire": "Hudební bratrstvo (Convivium) v Bělé. Sděluje Václav Kredba.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.2", "debut_caractere": 902, "fin_caractere_exclue": 4441, "texte": "Hudební bratrstvo (Convivium) v Bělé.\nSděluje Václav Kredba.\n(Dokončení.)\nSeptimo. Kdo by z musikantů do toho bratrstva\nVstoupil, za přijetí půl vědra piva a 10 žejdlíků vína\nsloží, a těm artikulům pevně zavázán bude.\nOctavo. Kdyby do toho bratrstva jiný vstoupil,\nkterýby žádný figuralista nebyl, ten za přijetí půl sudu\npiva, 20 žejdlíků vína a při držaném quartalu po Í2kr.\nin duplo platili musí. Napotom to Convivium s musi-\nkanty užívali má,\nNono. Každého bratra z téhož bratrstva, když\numře, musikanti darmo s musikou uctivě pochovali mají\na za něj růžence se modlili povinni budou.\nDecimo. Kdyby kdo zde vyměřeným pokutám, jsa\nvinným, poddali se nechtěl, tak Bělský, při magistrátu\nobžalovaný a Kuřívodský u představeného purkrabího\nk obžalování pozůstává, napotom arestem potrestaný,\ntakovou pokutu tuplované složili má.\nUndecimo. Který by se nepoctivě choval v tom\nbratrstvu, má z téhož vyvržen a vystrčen býti, dotud,\ndokudby zase od své vrchnosti písební šajn milost*\nnepřinesl.\nDuodecimo. Nemá se žádný opovážili, aby kdo\ncizí, buď v městě, na panství Bělském neb Kuřívodském\nna svadbách neb v hospodách hrál který by z toho\nbratrstva města Bělé nebyl, leda že by se ti necechóvní\ns rektorem neb kantorem téhož bratrstva umluvili a\njisté peněžité quantum do pokladnice po každé bra-\ntrstvu složili.\nDecimo-tertio. Nemá žádný na panství k něja-\nkému frajkunštu neb řemeslu připuštěn býti; kterýby\ndříve dobře cist, psát a při tom musice vyučen nebyl.\nDecimo-quarto. Zavázáni budou kantor a musi-\nkanti městečka Kuřívod; do téhož bratrstva v městě\nBělé zapsali se dáli, takové Convivium a roční quartal\nv městě Bělé s nimi držeti.*)\nPro Coronide.\nAby ale mi milí svěření poddaní v městě Bělé a\ntělesní poddaní Kuřívodští v službě Boží bedlivost a\npilnost zachovali, na kůru farním pilně se nalézti dali,\ntak já jim z obzvláštní vrchnostenské milosti každý rok\nk držanému Conviviu sud piva z důchodu mého pan-\nského vydati nařizuju a poroučím*\nK potvrzení a k zachování tuto předepsaných ar-\ntikulův, jak nyní tak po mně budoucích vrchností takové\nbratrstvo mou vlastní rukou jména podepisem a roze-\nným hraběcím pečoftem confirmiruji.\nSigI. v zámku mém Hradištském dne 6. Novembris\nAnno 1746.\nFrantišek Arnošt hrabě\n(L. S.) % Waldsteina v. r.\nJiž tornu tedy 114 let, co spolek tento zaražen,\na dosud nezaniknul. Skoro každého roku přijímají se\nnové oudy. Za přijmutí zaplatí každý vědro piva a\npřispívá každoročně ku vydáním quartalním. Nově při—\njmutému oudu čtou se vždy výše podaná pravidla; což\nse ovšem jenom pro jakous obřadní formu děje, nikoliv\nvšak pro přísné zachovávání*\nLetos čítá spolek 27 hudebníků a 9 nehudebníků\nco řádných oudů; počet to, který stačí, aby spolek ja-\nv\nkouši živostí, rázností a veřejností vyniknul. Čehož mu\nze srdce přejem a odporučujem. Radili bychom též,\naby spolek hojnějšího účastenství bral v novější litera-\ntuře hudební a aby do spolku svého co nejspíše přijal\nbratra — Záboje.\nzvolal „Mea culpa\" a Seb. Bacha dokonale študoval, což\nvůbec všem varhaníkům, kteřížto na chromatismus churaví, na\nsrdce klademe. Red.\n'\") Kuřívodští musikanti nechtěli ale s Bělškými Convivia spo-\nlečně užívati. I zadali jsou žádost k témuž hraběti Františku\nArnoštu z Waldštýna , aby fundace ta na dvé se rozdělila.\nPolovička aby připadla Bělským a polovička Kuřívodským, tak\naby Kuřívodští sami o sobě Convivium držcti mohli. Byli ale\nodmrštěni s dodatkem , když nechtějí s Bělskými držeti, že\nneobdrží ničeho. A tak Kuřívodští ani z počátku na Convi-\nvium tom žádného účastenství nebrali. Poz. zasýlatele."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "200", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5247, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nČeské národní písně nového rázu jsou to zvlášť,\nkteré se potkávají se zvláštním oučastenslvím, kdekoli\nse jen vyskytnou. Příčinou toho jest mimo jiné vlast-\nnosti jistá nenucená naivnost a zvláštní půvabnost me-\nlodie. Čím více se s nimi obírám a dle nich na po-\nvahu národa českého soudím, tím jsou rni milejší a tím\nmilejším mi činí tento národ; neboť mají do sebe tak\nkrásné, tak milé vlastnosti, že v zájmech umění hudeb-\nního vůbec a českého zvlášť přáti se musí, aby se s nimi\njak povolaní hudebníci, tak i ti, jimž na poznání národa\nzáleží, zhusta obírali. Pak by mnohé jinak vyhlíželo.\nMilí čtenáři „Obrazův života\" mi laskavě prominou, že\njim stále před oči stavím písně české s národem sro-\nstlé ; přiznám se, že jest mi skoro nemožno o nich\nmluviti a národa se nedotýkali. A abych dlouho za\nlubem nedržel, řeknu přímo, že jest Čech v jádru lepší,\nnež-li se zdá; a že se z příčin, jichž se lehce dovtí-\npiti lze, nedoceňuje. Kýž se začne poznávat z jeho\nnárodních písní!\nJelikož jsem si již předsevzal, učinili jakousi pro-\ncházku po luzích české musy hudební, kde každá píseň\nvíce neb méně co peřesté, vždy však co milé kvítko\nna nich kvete, začnu s nejchudšími na barvy aneb prostě\nv\nmluveno těmi nejjednoduššími. Písně, jako: „Řekni,\nřekni jí\" — „Naše Káča husy pekla\" — „Nechodívej\ndo háje\" — „Zkázal mně můj milý\" — „Za tou naší\nstodoličkou\" jsou jednotvárné „chudobkyÝ neb mají\nchudou melodii. Melodie jejich se neplouží ladně od\ntónu k tónu, aniž se dotýká vzdálenějších intervailů.\nOpakuje v prvním taktu dva-, tři- i ctyrykráte jeden\na týž tón, a postoupí v následujících taktech k sekondu\n(druhý tón od prvního) neb tercii (třetí tón od prvního)\naneb nejvýše o quintu (pátý tón od prvního) a činí\ntotéž. Zřídka se povznese na kvintu, a nebere ani\nrhythmus na pomoc. Zda—li to náhodou neb schválně,\nže melodie písně „Za tou naší stodoličkou\" jest velmi\npodobna pátému církevnímu tónu, nemůžem říci. Snad\nse vštípil tento tak lehce pochopitelný a do sluchu\njdoucí lén původci písně tak, že se mu mimovolně na-\nmanul, když ku slovům nápěv míti chtěl. Tak též má\nnápěv oblíbené písně „Blahoslavený sládek,\" melodii\nprvního církevního tónu, jak jej druhá odchylka vyka-\nzuje. Obě melodie potvrzujou na novo, že římský\nchorál volky nevolky na naši píseň vplyv měl. Jak\ndle textu i melodie lze soudit, jsou řečené a podobné\npísně plod bujné mysle a okamžiku. Myšlénka první\npísně „Že se může jen ta vdávat, která umí živit muže\"\nprojela mozek (výrazem lidu mluveno}, kteréhos bez-\nstarostlivce nejspíše, když ho již nápoj ječmínkový ro-\nzehřál; pronesl ji slovem, a jak se zdá přiuspůsobil\nslovo od jinud mu známé melodii.\nJmenované písně a jiné podobného rázu zajímají\nskoro více slovem než nápěvem, ačkoli jest nápěv přece\ns to, alespoň pro svůj rozmar a jakous bezstarostnost u\nvynalézání vábili. „Kaple královská\" (kancionál na konci\n17. století vydaný) chová mnohý nápěv, v kterém se\ns podobným opakováním fénu potkáváme. Jelikož v této\ndobě chorál český již na úpadu byl, a velebné a vážné\nmelodie kostelní jinými, nedůstojnými potlačovány byly,\nnepochybíme, když písně s podobnými melodiemi do\ntohoto času odkážeme, jedinou píseň „blahoslavený slá-\ndek\" vyjímajíce. Že i 18. století podobné zpěvy plo-\ndilo, o tom taktéž pochybovat nelze, neboť obě století\nnebyly hudební muse české příznivá*\nAesthetická stránka podobných písní před přísnou\nsoudnou stolicí méně dobře obstojí; a však nicméně i\nz těch může hudební skladatel leccos vytěžit. V har-\nmonickém ohledu jsou chudé; připouštějí málo kdes\njiné harmonisování než tonikou, dominantu a subdomi-\nnantu; a proto zůstávají v ohledu jak na harmonii tak\nna melodii za zpěvy staré doby a za písněmi jich\npozdějšími.\nUšlechtilejšího i ladnějšího a však ještě trochu\nneohebného rázu jsou ony nápěvy českých národních\npísní, jež se v samých harmonických tónech, t. j. v roz-\nložených akkordech pohybujou. Tato vlastnost jim dává\njistou pevnost, vykročilost, neohroženost, a činí je švý-\ncarským písním podobnými. Sem náleží nápěvy k tex-\ntům: „Co pak ti naši dělají\" — „Nevdávej se má pa-\nnenko\" — (první díl) „Za vraty slíkali nám kabáty\" —\n„Lepší jedna Rakušanka\" a j. v. Melodie těchto a po-\ndobných písní dýšou jíž větší volnost a něžnost citu,\n:akož i na jakous větší výběrčlivost skladatelů z nich\nlze soudit. Y harmonickém ohledu se rovnají přede-\nšlým, neboť i zde zůstává harmonie obmezena na tři\njiž uvedené hlavní harmonie, totiž toniku, dominantu a\nsubdominantu; v aesthetickérn výrazu stojí o něco výše\npředešlých. Jak se zdá, jsou tyto nápěvy skládány za\npříkladem oněch hudebních nástrojů, které vydávají jen\ntóny dvou hlavních, rozložených akkordů, totiž toniky\na dominanty, jako na příklad lesní rohy a polnice. Mo-\nžná také, že v předešlých časech po naší vlasti rozší-\nřené a všady oblíbené dudy těmto a předešle jmenova-\nným nápěvům ráz zjednaly. Uvážíme-li, jak rozmanité\nharmonie nápěvy starého rázu připouštěly, a jak chudé\njsou v tomto ohledu melodie nového rázu ; uvážíme-li\ndále, že dudy jsou nástroj jen tak dalece harmonický,\njak dalece se vydržovaný tonický tón i k dominantní\nharmonii držeti může , nabude důminka naše tím větší\npravdě podobnost, any se nápěvy řečených písní jen na"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 679, "texte": "akkord toniky a dominanty zakládají. Tím bychom si\ntaká vysvětlili, proč nápěvy tyto do jiných tónu nepře-\ncházejí, t. j. nemodulujou. Mnohé nápěvy, jako na pří—\nkfad: „Zahrajte mně mou Litoměřickou,\" — „Jel sedlák\nvórati,\" nesou tak čistý dudácký ráz, jak si ho jen\npřáti lze, a dosvědčujou dostatečně, že dudy na vyvi-\nnutí se mnohé národní melodie vplyvu braly, ano snad\ni příčinou byly, že povstal. Nápěvy těchto jmenovaných\npísní nezálěžejí ovsem jen pouze z jednotlivých částek\nrozložených akkordů, nýbrž i také z mnohých k har-\nmonii neslušících tak zvaných průchodních tónů; tóny\nty však hlavní harmonie neruší, a proto podrží svrchu\npravené svou platnost.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "200", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.5", "titre_corps": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhanich.", "titre_sommaire": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhanich.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.4", "debut_caractere": 681, "fin_caractere_exclue": 2672, "texte": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhanich.\n(Pokračování.)\nZde sledují některá pokynutí, jež se na regi-\nstrování při rozličných posvátných obřadech potahují, a\nkterá se pak při menších, jak při větších varhanách\nužívali mohou. Zvuk varhan nemusí vždy silným neb\nvždy slabým býti, poněvadž takovýto jednozvuk (mono-\ntón) posluchače unaví, a též jak se již podotklo, na zpěv\nshromážděných špatně účinkuje. Síla toho zvuku var-\nhanového závisí tedy: 1) od účelu kostelní slavnosti,\nkterá se vykonávatí má, 2) od většího neb menšího\npočtu shromážděných (osadníků). Tento poslední pád\nplatí zvláště při zpěvu chorálním.\nII. Registrování při rozličných církevních\nslavnostech.\na) Za času postního, jakož i v svatém pašijovým\ntýdnu, a sice v zelený čtvrtek, velký pátek a bílou so-\nbotu (vyjmouce vzkříšení), pak při všech pohřebních\nslavnostech, jako při Requiem, k čemuž pak i vůbec\npři všech truchlých událostech předepsané zpěvy náležejí.\nV tom pádu nechť se volí v manuálu při menších\nvarhanách všecky 8 stop. a jemnokryté 4 stop. hlasy\nOdevřený 4 stop, rejstřík, na příklad oktáva, aneb již\ndocela přichystaný přincipální 4 stop. hlas vyrazilby\nvelmi hlasitě, a uráželby jemnou a slavnou intonaci.\nV pedálu se mohou 16 a 8 stop. hlasy užívati. Při\nznamenitém počtu shromážděných se může sice státi,\nže bývá varhaník přinucen, v manuálu ještě jednu ode-\nvřenou 4 stop. oktávu a neb nějaký podobný principál\npřibrati.\nNebof k čemu by bylo doprovázení zpěvu varha-\nnami užitečné, kdyžby tyto zpěvem shromážděných ohlu-\nšeny byly. Při menších tedy varhanách, kde při volení\nregistrů více aneb méně obmezeni býváme , musí se\nmálem mnoho vykouzliti. Při větších a velikých var-\nhanách, kde manuál (hlavní) Bordon a Qnintatón, neb\nprincipál 16 stop. má, může a musí se oktávní 4stop.\nku zvelebení velikých temnozvucných hlasů přibrati.\nMohou se k lomu též manuální rourové stroje (Rohr-\nwerke*) potřebovati aneb s oným výše jmenovaným\njednáním střídali.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "201", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.6", "titre_corps": "Z Břetislavi (Pressburg.)", "titre_sommaire": "Z Břetislavi (Pressburg.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.4", "debut_caractere": 2674, "fin_caractere_exclue": 4878, "texte": "Z Břetislavi (Pressburg.)\n(Dokončení.)\nV druhé akademii spolku hudby kostelní 20. května\ndávala se ouvertura k „Ruy Blas\" od Mendelssohna a\nIntermezzo ze zpěvohry „Lohengrin\" od Rich. Wagnera\nvelmi zdařile, pak proveden koncert pro housle od Be-\nriota, písně „Erlkonig\" od Schuberta a jiné drobotiny.\nNemalou lahůdku poskytnul nám v máji baritonista Eugen\nvon Soupper, uspořádav dva koncerty, v kterých písně\nod Schuberta, Schuhmanna, Mendelssohna a Bubin-\nsteina přednášel a sice tak, že vše svým zpěvem okou-\nzlil a všeobecného uznání došel. Má krásný hlas, do-\nkonalou školu a každé slovo jest mu rozumět. Jakž\njsem se pod rukou dověděl, jest prý v Praze narozen\n— v Peštu ale vychován, hraje si docela na Maďara,\nmluví jazykem německým, maďarským, francouzským a\nvlašským — jen ne slovanským. Tak se to obyčejně\nse syny naší vlasti děje! Totéž nesmím zamlčeti, že\nk nám zavítal ve všech novinách rozhlášený Eduard\nReményi, houslista královny anglické, a dvakráte kon-\ncertoval, 21. a 23. června. Mohu říci, že jsem zde\nlepšího houslisty ještě neslyšel, jen škoda, že někdy\nuchvácen horlivostí velmi přehání, obzvláště v maďar-\nských písních, kdežto se zdá jakoby u vytržení byl a\ndiblíci v jeho nástroji vězeli.\n\n*) Mnohému se snad budou rourové stroje při truchlivých slav-\nnostech nepříslušné zdáti, poněvadž se jinak varhaní zvuk\nnerozeznává od oněch, jenž se při jiných kostelních schůz-\nkách užívají, a neb poněvadž v spojení s rourovými stroji\nsmutku nepříslušnou povahu dostává. Poněvadž, jak známo,\nvarhaní rourové stroje některé troubící a piskači nástroje\nv sobě obsahují a při pohřebních průvodech se často celé\nhudební sbory užívají, též se často i v kostele všecky písně\nposaunami a jinými doprovázejí, proč pak by se nemohly ve\nvarhanách obsažené, nadouvací nástroje nahražující registry\nk tomu obraceti, zvláště, an v manuálu nejvyšší hlasy 4 stop.\nzvukoměr (Tonmass) mají, a všemu křiklavému se předcházívá?\nA nezáleží vše na tom, kterak a jak sbor proveden bývá ?\njistě, že ve svém oboru zkušený varhaník postní neb po-\nhřební píseň jinak hráti bude, nežli chválo- neb díku zpěv; on\njistě ony volněji a priitažněji (proto však přece ne loudavě),\ntento však jareji a ohnivěji provede."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1122, "texte": "Má velký, plný, silný a něžný tón, jeho pianissímo\njest utěšene, a technické těžkosti nemohou pro něho\nžádné více býti. Nejlépe se mi líbil v koncertu od\nMendelssohna a romanze od Chopina. Jásot a hřmot,\nobzvláště při transcribirovaných maďarských písních byl\nneobyčejný, věncemi a květinami byl obsypán. Pro Yý—\nstiahu uvádíme, že se oslavený koncertista, zdvihaje\nvěnce, do prstu u levé ruky silně píchnul, a teprv po\nněkolika minutách pomocí studené vody dále hráti mohl.\nSlečna Seraf. Vrabélyova, žačka A. oučin-\nkovala v prvním koncertu a to s velkým prospěchem ;\ns potěšením byl velký pokrok u zdokonalení jejím zpo-\nzorován, jmenovitě poznenáhlé sesilování a umírňování\ntónu velmi vynikalo. Přičiněním p. Th.Edla usjednotilo\nse sejiti sborů mužských v čárovně ležícím Hainburku a\nsice: zpěvácký spolek z Vídně, z Hainburku a zdejší.\nNěkolik sborů bylo sjednocenými sílami dobře provedeno,\nnačež jednotlivé produkce započaly, v kterých vídeňský\nsbor jednohlasně palmu vítězství obdržel a to zaslou-\nženě. Takové schůzky velmi dobře oučinkují a zdoko-\nnalení pohádají. Naši zpěváci teprv nahlídli, že a co\njim schází."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "201", "page_fin": "201", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.7", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.5", "debut_caractere": 1124, "fin_caractere_exclue": 4714, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\n„Marie, nezakládej vše na předzvídání aneb na do-\nmyslu; jest to půda písčitá, neschopná k základu stálosti.\nJsem pevné naděje, že pravdivostí a jednoduchostí hudba\nmá zvítězí, jsem však pln odvahy, že i mužně snesu\nmožnou porážku.\"\n„Což myslíš,\" pravila Marie, „že i mně tato odvaha\nchybí? Memysli, že jest srdce ženské tak příliš slabé.\nPo boku tvém jsem vyučila srdce své silným býti.\nAvšak jest čas, abychom se odebrali do divadla.\"\nTo bylo hemžení a tlačení před divadlem; každý\nchtěl býti dnes v divadle, neboť každý očekával ne-\nvšední zábavu. Nová opera, kteráž měla rozhodnouti o\nbudoucnosti hudby, rozjitřený boj rozbouřených stran,\npřítomnost dvoru, Josefa a andělské choti jeho Isabelly,\nbylo neodvolatelné kouzlo pro zvědavého Vídeňana a\nproto každý se tlačil ku kase očekávaje ustrašeně výrok\nvýběrčího, že jsou místa veškerá zaprodána. A což\nv divadle? tu bylo plno! Přízemí se podobalo černému\nmoři, kteréž se přítokami stále rozvinovalo a pohybo-\nvalo. Lože byly juž plny; jen dvorní byla ještě ne-\nobsazena. Tak se shromáždili bojovníci stran obou,\nnáčelníci ještě chyběli. Ani lože Metastasia ani místo\nkapelníkovo, jež měl Gluck dnešního večera zaujmouti,\nnebylo ještě obsazeno! Protož nenabýval až dosud boj\nžádného významu. Panovalo temno a dušno, podobné\ntemnu a dusnu před bouří panujícímu. Jen tu a tam\nse vychloubali Gluckovsté vyřknutím prvního zpěváka\nGuadagniho, kterýž pravil: že až dosud nevěděl co\nhudba jest, totiž hudba pravá. Jiní podotýkali, že\nGluckovi řekl: „Učte mne, chci býti hodným žákem! Vla-\nchové se posmívali přetřepávajíce význam hudebního\ndramatu, jakž dílo Gluckovo nazváno bylo.\nAvšak ne jenom w přízemí, ale po celém divadle\npanovalo stejné rozjitřeni. To bylo šeptotu, úsudků,\npředpovědí, námitek, vývratů, tvrzení a vraštění. Do\nprázdné lože vstoupil Metastasio doprovázen císařským\nkapelníkem Hessem. Neobyčejné hnutí povstalo v obe-\ncenstvu. Četní přívrženci náčelníků těchto projevili smý-\nšlení své hlučným jásotem a potleskem, ze všech stran\nzaznělo hlučně: Atžije Metastasio !\nOba takto vyznamenaní příchylností obecenstva po-\nstoupili do popředí lože a přívětivě se na vše strany\nklonili rozohňujíce obecenstvo k novému jásotu.\n„Slavte poslední svůj triumf, slavte okamžik, když\nstavěn bude pomník na hrob vaší slávy!\" pravila Marie,\nchoť Gluckova, když do své lože vstupovala.\n„Čím větší vaše naděje, že Glucka potřete, tím\nsmutnější bude vaše poznání, že jste se mýlili!\"\nA opět obecenstvo jásá! Vstoupil však už dvůr\ndo divadla? Nikoliv, až dosud jest lože dvorní prá-\nzdná ! Avšak místo kapelníkovo v orkestru jest obsa-\nzeno, Gluck, ku potlesku svých příznivců se chápe\ntaktovky kapelnické.\n„Af žije Gluck! Af žije veliký mistr!\" hřmí\nobecenstvo.\nMetastasio se chvěje zlostí, Hasse bledne nevolí,\nGluck se přívětivě kloní, oko Marie se leskne vítězně.\nBoj započal, první setření odbyto, rozhodný útok se\nblíží, napnutost obecenstva dosahuje stupně nejvyššího.\n„Její majestátnost císařovna a císařský dvůr!\" za-\nzněl maršál mocným hlasem divadlem. Veškerý hluk\nutichl a posvátné ticho nastalo. Všech zraky se obra-\ncely ku císařské loži, do níž vznešená Marie Teresie\nv podpaždí mileného chotě Františka, doprovázená již\ntenkráte oblíbeným arcivévodou Josefem, po jehož boku\nandělská Isabella kráčela a ostatní členové císařské\nrodiny vstupovali. Císařovna se přívětivě uklonila, ještě\njednou zajásalo obecenstvo: „Af žije naše matka, veliká\ncísařovna.\"\nGluck zdvihl hůlku, dal znamení rozhodné, výjev\nboje tak dávno očekávaného započal.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "204", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.6", "debut_caractere": 3638, "fin_caractere_exclue": 6897, "texte": "(K.) Z Blovic. (Kostelní hudba. — Akademie.) Den narozenin\nJ. V. císaře Pána oslaven byl u nás v kostele velkou\nmší, při které se provozovala Nagillerova mše pro venkov. Vů-\nbec se však u nás a ve zdejší krajině na to hledí, by Hor á-\nkovy mše, z nichž každá jest osnova vznesených a krásných\nmyšlének, rozněcovaly myslí zbožných posluchačů, Ano jeho\nšestá mše se hned po jejím vyjiti poprvé zde a hned na to ve\nvšech okolních místech, kde to jen dost málo možná, provozovala.\nDruhý den totiž v neděli se přičiněním horlivého pana lehy\ndávala hud. akademie, při níž ze zvláštní ochoty slečna Meu-\nbartova z Plzně a pan Šefl, c. k. okresní z Touškova účinkovali.\nSál byl okrášlen poprsím Jeho Velič., a vchod k této produkcí\nučinila hymna, jež však málo rázně přednášena byla. Radíme p.\nIcho vi, aby si své hudebníky více navykal na to, aby na jeho\ndirekcí dávali více pozor, an pak žádná preciznost u provedení\nnení. Proč as pan Icha dal zpívat německý kvartett wJágers\nAbschied,\" nevím; nezavrhuji plody cizích skladatelů, ale vždyť\nmáme 11a našich luhách dost pestrého, vonného kvítí, jakého si\njen kdo žádá, proč se tedy má ozývat u prostřed praceské\nspolečnosti, v českém místě a v Čechách hlahol ně-\nmeck éh o jazyka ? Mezi desíti čísly na programu se stu-\ndem uzardívaly jen dvě české písné mezi cizozemským davem.\nZvítězily ale přec jako dřív poodstrcené popelky nad ostatním.\nKdyž pan Sefl počal »Děvy slovanské\" péti, tu nechtělo vzíti\ntleskání a hromové volání „bravo\" vzíti konce. Obecenstvo, jehož\nduch byl dřív jako u prostřed zimy zkřehlý, procitnulo ted bla-\nhodárným účinkem podnebí české půdy své. Píseň „Lízinka\"\nvzbudila ten samý triumf pro pana Sefl a, jehož hlas silný,\nzvučný, cvičený jest a nímž on vládne dle úplné libosti své. —\nVzdáváme slečně Neubartov é veřejných díků za to, že nám\npřipravila svým přednesem a technickou zběhlostí svého jemného\nhlasu tak příjemné zábavy. Ji doprovázel v skutku výtečně pan\nMates na pianě a pan Chot na klařinetu. Panu Šeflovi však\njest díkem vlastní jeho a slastné vědomí, že krásné jest, přispí-\nvali celou duší a vřelou snahou k oslavení české vlasti naší.\n(Sta—v.) Z Nového Bydžova. (Akademie.) K oslavení\nnejvyšších narozenin J. V. císaře Františka Josefa odbývala se\nzde dne 18. srpna b. r. hudební a dekiamatoruí aka-\ndemie. Volba kusův byla dobrá, ac by žádoucno bylo, kdyby\npan uspořadatel této zábavy více ke kusům od českých skla-\ndatelů přihlídl; neb z 10 čísel byly toliko 5 ceskýcln Chva-\nlitebná snaha našeho spolku by se osvědčila, kdyby se volba\nskladeb orkestrálních zlepšila a se k našim slovanským kompo-\nnistům jako ku Glinkovi, Moniuszkovi, Rubinsteinovi, Chopinovi\na j. v. přihlédlo, kteří se krásnými ouverturami, triami atd. ho-\nnositi mohou. Doufám, že má rada u spolku Novobydžov-\nského ohlasu najde, čímž spolek ještě větší důležitosti nabyde a\nobecenstvo nebude více mučeno starými a z části nezdařenými\nfabrikáty jiných národův. Nebudu šířiti slov o těchto neb oněch\ndůležitostech pro zpěvácký spolek Novobydžovský, věda že pan\nředitel jeho J. Josek se postará, by zabředlý zpěv v Bydžove\nvýše pozvedl. Co se skladek orkestrálních týce, slyšeli jsme\ndvě ouvertury; první k Donizettiho opeře „Anna Bolena,\"\ndruhá ráznější a na Slinkovu, co do ducha slovanského, upomí-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 9122, "texte": "nající od J. Sokola, jíž zajisté seznam ouvertur našeho spolku\nzpéváckého obohacen jest. Orkestr zpěváckého spolku provedl\nobé dosti slušně, aě horkem, jež v sále panovalo, strunové ná-\nstroje rozladěny byly, což velmi nemile na posluchače působilo.\nZa vchod k této akademii volena byla Haydnova «Hy m na,«\nnedošla vsak, co se provedení týče, žádoucího výsledku. Dále\nslyšeli jsme dvě písně německé \"Můj Andílek\" od Essra a\n\"Píseií« od V. Tomáška s českým předloženým textem. První\npřeslazenou a otřepanou „Můj Andílek,\" zpívala sl. K—slova bez\nvšelikého účinku, nevynikla ani hlasem ani podnesem , i tempo\nbylo chybné. Druhou přednesl pan R - tter s citem a vyznačil\nse svým zvučným tenorem, byl hlučným potleskem odměněn. —\nPak se přednášelo. SL P—nova deklamovala \"Obranu krá-\nsného p o h 1 a v í« od Fr. R u b e š e a pan St—ch taktéž od\nRubeše známou \"Já jsem Cech.\" Nevím zdali bych to de-\nklamací nazvali mohl, lépe by bylo řečeno: předčítali básně\nod Rubeše. Ze sborů slyšeli jsme zdařilý sbor \"C i k á n i\" od\nFr. Vogla v slušném provedení, a ctverozpěv Erbenův „Naše\nvlast,\" jímž obecenstvo nijak se nerozjařilo. Koncertní\nvariace pro pianov od Maysedra, jež na ctyry ruce přednesli\nsl. K—éova a p. C. Ř—ha, nás neuspokojily, an mladistvá ještě\nsl. K—cova své lehké úloze co do hry úplně nevyhověla. Mitno\nprogram přidalo se ještě solové číslo pro housle s průvodem\npiana, známý to kus od Paganiniho, jejž Wallace transcriboval\npod názvem \"Tanec čarodějův,\" a pan J. P—che k vše-\nobecné spokojenosti obecenstva přednášel, ač by byl dle zdání\nnašeho v jiném lehčím a pro něj přiměřenějším kuse více vy-\nnikl. Čistý výnos připadne chudým školním d ít k á m.\nNávštěva byla dosti celná a výsledek produkce v některých čá-\nstech slušný.\n(A. St.) Z Mnichova Hradiště. (Koncert.) Podávám\ntuto úvahu svou o koncertě dne 17. srpna dávaném, anižbych\ndoufal, že všem těm rozmanitým a sobě si odporujícím úsudkům\nvyhovím, jakéž se z rozličných stran o programu a provedení\nvynášejí. Dle mého zdání nešetří žádný z posuzovatelů hlavní\npravidlo přímé kritiky : přísnou spravedlnost. — Proslov a Ty-\nlovou deklamovánku: „To se nesluší\" přednášely slečny K. Ka-\nlinova a L. Blumovu velmi zdařile. Sl. J. Méchurova zpí-\nvala písně odRosenkranze a Lešetického cituplně a\njasně; hlučně byvši volána přidala Rosenkranzovu \"Češku,\"\nzaeež opět hojným potleskem byla odměněna. Taktéž se líbila\njejí arie ze Š krou po vy zpěvohry \"Libušin sňatek,\" v níž\nkrásné své vlohy ku dramatickému zpěvu i ke koloratuře skvěle\nosvědčila ; průvod orkestru místem pokulhával. Na piano hrál p.\nIÍ. Matoušek K r o v o v u husitskou píseú transcribovanou\nLisztem, před závěrkem však náhle přešel bez přestání do zná-\nmého Hexentanze, což na mne udělalo asi takový dojem, jako bych\nz bojovného hluku chrabrých Táborův náhle byl hozen v roj na-\nšich švitořivých, rozmazlených dívek. Pianista přednesl obe skladby\nmistrně a vyznačil v první ráznost, v druhé pak něžnost velmi\nduchaplným způsobem. Čtverozpévy od Veita, Dr. Tragyho\na Dr. Linhardta byly vedením p. Bubáka dosti dobře po-\ndány ; myslím však, že by vesměs byiy trochu rychlejší tempo\nvelmi dobře snesly. Ostatně se zdá, že nehodné povětří chou-\nlostivé prňdušnice tenoristů poněkud zúžilo. Titlova ouvertura\nz českých národních písní otevřela druhé oddělení, ve všech\nčástích se dobře provedla a hlučné byla k opakování žádána.\nPrvní oddělení začalo Vojáčkovou 7. koncertní ouverturou.\nNež tu skoro mi péro službu vypovídá, neboť jediné toliko sly-\nšení nestačí k úplnému ocenění lak velkolepé, geniální skladby.\nVelebné andante, jímž ouvertura počíná, již v prvních akkordech\njeví mistra, jenž ani v hravě melodiosních skladbách minulosti\nani v rozervaných heroech budoucnosti své vzory nehledá. Pro-\nvedení bylo, uvážíme-li všechny překážky, jež se tak velko-\nlepým skladbám nezvyklému orkestru vstříc staví, velmi slušné\na bylo by zajisté výborné bývalo, kdyby krátkost času jen jednu\nzkoušku ještě byla připustila. Že se právě tato ouvertura k pro-\ndukcí zvolila, je zajisté věc záslužná, an z toho viděti lze,\nže se nejen milovníkům, nýbrž i znalcům vyhověti chce, usta-\nvičné pak přežvykování vlaských skladeb, jakéž sem tam vídáme,\nlaiky brzo přesytí a hudebníkům, kterým podobné produkce zá-\nroveň školou býti mají, pražádného užitku nenese. Vytrvalost a\npíle, jakou p. dirigent Auer a celý orkestr vůbec provedením\ninstrumentálních skladeb na jevo dali, zasluhuje čestného uznání.\nCo se kárané netečnosli vzhledem návštěvy dotýče, nemohu s p.\nreferentem Lumíra souhlasiti: nepřehledný dav lidstava, jenž pod\nokny koncertní siné napnuté sledoval každého zvuku, skvěle\nvyvracuje domněnku, jakoby se u nás dosti milovníků národní\nhudby nenacházelo.\nZ Nové Paky. (Akademie. — Kostelní hudba.) Dne 15\nt. m. byla zde uspořádána akademie, která již rozmanitým\nprogramem svým nevšední zábavy příslibovala a také poskytla.\nInstrumentální skladby zastoupeny byly ouverturou ze slovan-\nských písní od Tittla, v nížto bychom sobě byli v Allegru\nněco čerstvější tempo přáli, pak ouverturou z opery \"Fidelio\" se\nzdařilým provedením, při nichž se oučinkujícíni zaslouženého\npotlesku dostalo. Vzorné byly tenkráte co do precisnosti, čistoty\na ráznosti provedeny sbory „Hoj krok za krokem\" od Beckra,\n„Žežulinko\" od Knittla (na nekonečné volání se musela opa-\nkovat), „Já jsem Slovan\" od Vašáka; zde by nebylo trochu\nvolnější tempo škodilo, pak „Vltava\" od Vogla se svým vděč-\nným ohlasem a „Žárlivý holoubek\" od Hynka, načež vždy\nhlučný potlesk následoval. Méně šťastný byl sbor „Česká vlast\"\nod S kroupa, kterým zábava ukončena byJa, čehož však došli\npatrnou příčinou nesuesitelné horko a co následek toho jakási\nunavenost byla. Ze zvláštní ochoty účinkoval též při této\nakademii pau J. Matoušek ze Svatova, žák to varhanické\nškoly Pražské, jenž s pružností a cistou zběhlostí přednesl kon-\ncertní kus pro piano „Kolibri,, od Rozkošného, a též zaslou-\nžilou pochvalou odměněn byl. Nejskvělejšího však výsledku do-\ncílili náš výtečný kontrabasista pan J. Jodas a pan J. Kurii,\nkaplan z Paky, prvnější svým vzorným doprovázením a druhý\nvzorným přednášením písně \"Obrana kontrabassu\" od Hrabete,\nkterou Jodas pěkně dle německého zčeštil. Pan J. Jodas, jenž\nnemálo při každé příležitosti se vší ochotou milerád spoluúcin-\nknje a dobrou véc podporuje, jest žák p. prof. Hrabete, a svou\npilností a vytrvalostí přivedl to již tak daleko , že již jistého\nstupně virtuosity dosáhl. Zdá se nám, že kontrabas živlem jeho\njest a přejetu mu tedy od srdce, by na této vytknuté dráze se\njeho pričinlivost s pravým štěstím potkala a on v brzku skvě-\nlejší budoucnosti dosáhl. Pana J. Kuřila silný zvučný hlas s do-\nbrou intonací a jeho dramatický přednes nás nemálo překvapil,\ntak že nejen \"obranu\" opakovat musel, nýbrž pro pochoutku\nještě jeBnou slovenskou píseú od Pi vod y velmi rozmarně s hluč-\nným potleskem přednášel. Mitno tyto přednášena byla od p. J.\nS. píseú od Krova \"Porodila mne moje matička.' Líbila se nad\nmíru. Konečně zbývá ještč deklamánka od Rubeše „Chvála ma-\nlých,\" kterou sl. A. Sád ková vděčné obecenstvo mile pobavila.\nP. E. JÍ rej č, učitel na hlavní škole ve Vysoké, měl přednášet i\n\"fantasii\" pro housle od H. Vieuxtemps-a. Že však slovu svému\nnedostál, dal patrně na jevo, že se u nás co virtuos, za jakého\nse vydává, vystoupiti nedůvěřoval, neboť bez udání příčin dosta-\ntečných ku koncertu nepřišel. Výsledek akademie byl dle všeho\ndost skvělý a všeobecného pocit valného uznání nejen u velikém\npočtu shromážděného obecenstva domácího, ale zvláště u znalců\nhudby z okolních měst dosáhl. Při tom nemohu opominout též\ndíky vzdát řediteli spolku za jeho všestrauou snahu ; zvláště pak\nnás těší, že, co asi v málo městech bude, výhradně če-\nské písně nejen snad k veřejným produkcím, nýbrž k cvi-\nčení vůbec volí; a proč by se také mělo sáhat k cizojazyčným,\nan se hojnost krásných našich domácích zpěvů zajisté tak\nsnadno nevyčerpá. *) Myslím že nebude od místa, pochvalnou\nzmínku učinit o naší kostelní hudbě. Jako v předešlém\nroce náš ředitel kůru p. V. Novotný se vší pilností na den\nnanebevzetí p. Marie, co nejhlavnější pouti u nás, uspořádal\nvelikou mši čherubiniho, tak i lelos se nám na ten den po-\nslechnuli klassické mše Beetho veu-ovy do C dostalo se sluš-\nným provedením. Svrchu jmenovaný p, J. Matoušek hrál při\nní mistrné varhany.\n*) Kéž by každé České město příklad si z toho vzalo. Red.\n\nPravý Miroslav.\n\n(P. N.) Z Pardubic. (Hudební zábava. — Zpěv. spolek.)\nVčera byla zde hudební a deklamatorní zábava, jejíž čistý výnos\nurčen na zakoupení geometrických a fysikátuích nástrojů pro\nzdejší reální školu. Program zábavy té byl následující : \"Po-\nzdravení pěvcovo,\" sbor od V. Veita. — „Tři doby v zemi\nčeské,\" báseň od Boleslava Jablonského. — „Koncert pro kon-\ntrabas,\" od J. Hraběte. — \"Fantasie na národní písně,\" od J.\nSchulhoffa* — .Porodila mne moje matička,\" solo pro bary-\nton od Krova. — \"Dcerám českým,\" sbor od F. Gernera. —\n„Jedna toliko vlast,\" báseň od F. Turínského. — \"Koncert pro\nkontrabas,\" od J. Ab er ta. — „Valše briliante,\" od Ko u t-»\nskclio. — „Jindy a nyní,\" deklamovánka od F. Rubeše. —\nSbory přednášelo asi třicet zpěváků z Pardubic a z okolí —"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7548, "texte": "vesměs nastávajících clenu spolku, který zde zřízen býti má —\ntak zdařile, že po druhém sboru dvakráte hlučné voláni byli\nKoncerty pro kontrabas přednášeli p. Votřebal a p. Alojs\nM e 1 i š, oba chovanci Pražského konservatoria, a osvědčili svou\nnevšední zběhlost překonáním velkých obtíží, jež nástroj velmi\nnevděčný v cestu klade, i cistou uhlazenou hrou. Můžeme oběma\ntěmto mladistvým umělcům příznivou budoucnost připovídati. Ku\nkrásnému výsledku zábavy přispěl však nejvíce pianista pan\nSchwarz, kterýž jmenovité Schuliioffovy fantasie na národní\npísně tak mistrné přednesl, že hlučnému potlesku ani konce býti\nnechtělo. Učitel na zdejší reální škole, p. Fr. Janda, před-\nnesl libozvučným hlasem krásnou Iírovovu piseií : \"Porodila mne\nmoje maticka« tak cistě a cituplně, ze ji musil po hlučném po-\ntlesku opakovati. Deklamace přednesli študující pp, Kotek.\nZajíček a Zrůst s dobrým výsledkem. Návštěva zábavy byla\ndosti četná 5 jmenovitě přibylo sem mnoho študentův z Chrudimi,\nz Holic a oslainicli okolních míst. Vynos 4-5 zl. jest dosti značný\na jcšlo jsou výlohy v celku nepatrné, bude zajisté z výtěžku\nzábavy mnohá dobrá věc pro kabinety zdejší reálky zakoupena.\n* Pyto dny zadána k vysokým úřadům žádost o povolení ku\nzřízení zpěv ácké ho spolku v Pardubicích. Ješto se až\nposud téměí 50 pánu přihlásilo, že ku spolku přistoupí, počne\nspolek ihned své působení, jak mile povolení k tomu dosáhne.\n(—k.) Ze Semil. (Produkce zpéváckého spolku.) Dne\n18. srpua uspořádal zdejší z p é v. spolek k oslavení naro-\nzenin J. V. cisaie řrantiska Joseía I. d r u h o u veřejnou p ro—\ndukci, v nížto mimo dvé německé následující české shory\nprovedeny byly: \"Pozdravení pěvcovo,\" od V cíla (ze Záhoje);\n\"Kozácká,\" od Kavana; \"Máj,« od Pí vody (co příloha k Dali-\nboru); \"DCCJám českým,\" od (rernera (zcZáboje); \"Společná,\"\n\"Cikání,\" od V o g 1 a a \"Marné výstrahy,\" od Sedláčka. Ku\nkonci se zpívala \"Hymna národní.\" Provedení všech sborů bylo\nprecisně, zdařilé ; což o pilném cvičeni pánů údů svědčí. Cikání\na Marné výstrahy se líbily nejvíce — tak že poslední opa-\nkovati se musel. INa zadost několika cizích pánu hostů sc zpí-\nvala ku konci „Zežuiinka\" od K n i 111 a. Posluchačů se sešlo\nhojně - mnoho cizích. Dopoledne téhož dne se provozovala vc\nzdejším chrámu Páně při slavných službách Božích Horákova\ntřetí mše, a dva elverozpévy od téhož spolku. Co nejdříve za-\nmýšlí údové tohoto spolku udělali výlet do Vysokého\nkdež některé oblíbené sbory české provozovali bude. Doufáme,\nže čím dále, tím většího účastenství spolek mí ti bude; neb údů\npořade přibývá a každý se dlouhý čas napřed na produkci teší.\nNěkteré z nadřečených sboru obdržel spolek z kanceláře pro\npřekládání a opisování v Praze. Jest to zajisté velká výhoda\npio všecky spolky zpcvácké — an bez všeho velikého namá-\nhání v krátké dobé kterýkoliv kus obdržeti možno.\n(P. N.) Z Polité. Na den narození J. V. zařídila se\nakademie, pí i které opět z p ě v á c k ý sbor, který byl již\npíed rokem zanikl, slyšeti se dal. Přednášel zdařile kromě ji-\nných čtverozpévů „Vše jen ku chvále,u „Tážete se,\" „My čeští\nmanové, „Já jsem Slovan.\" Avšak bylo by žádoucuo, by si\nzdejší zpév. spolek novějších v „Zá boji\" uveřejněných če-\nských sboru všimnul; nebolí i nových výtvorů v umění hu-\ndebním dlužno si hledeti. Jeslit chvalitebné, že sc nyní opět\nu našeho slovanského národu zpěv pěstovat počíná, a k tomu\ncíli zpěv ácké spolky zřizují; slušno by bylo, aby se opět\ni u nás sbor nejen udržel, ale i spolek dle jiných míst utvořil.\nSpojenými sílami dá se mnoho dobrého provésti. Učitelové zdejší\njsouť dobří zpěváci a vůli k tomu též osvědčili, sil ostatních\njesti též dost bylof již přes 20 zpěváků pohromadě; pročež\ns chutí k započatému dílu.\n(L. U>) £t Tábora. (Zpěv. spolek. —- Akademie. — Ko-\nstelní hudba. Mešní zpěvník.) Zdejší zpěv. spolek se zmáhá\nvůčihledé a čítá nyní 135 přispívajících a k 30 účinkujících čienů;\nsnaha jeho je veliká a pakli ještě více rústi bude, povznese se\nzajisté hudba zdejší na velký stupen. Velkých zásluh o spolek\ndobyl ředitel téhož spolku, c. k. berniční inspektor pan Pie ha,\njehožto přičiněním a vedením se zde 17. srpna před slavností\nnaiozenin J. M. císaře pana uspořádala hudební akademie,\nhteráž veinii skvěie vypadla. Nejdříve zpívala se známá hymna\n„Zachovej nám Hospodine!\" lUerouž náš statečný zpěv. spolek\nveimi pěkně s pruvodem hudby provedl; na to následovaly ou-\nvertury k \"Martě\" od Flotova a k „Oberonu\" od Wébra, ježto\nzdejší hudební sbor velmi precisně a správně přednesl. Zajisté\nsi váží každý cizích klassických skladeb; avšak české neb\nslovanské skladby nemají také při produkcích chybili. Jak\nsnadno možná nyní dostali ouvertury ceskvch skladatelů\nnp. krásná ouvertura k \"Anně Landskronské\" od J. J. A ber ta,\nouvertura k \"Alexeji\" od Lud. Procházky, ouvertura od Vo-\njačka atd., z nichžto se už některé v Mnichové Hradišti\ndávaly, a které v „kanceláři pro opisování\" v Praze :'.a levný\nn* z áostati lze. Nuže, važme si svých skladatelů a podejme\npííklad jiným českým městům. Avšak zaběhl jsem trochu daleko ;\nnyní k věci! Hudebníku, kteří ouvertury přednášeli, bylo mnoho,\nmezi nimiž nacházel se též p. Wiedemann, koncertista na\nkontrabass, jenž se za kapelníka do Rusi dostane. Dále slyšeli\njsme aiii z „Lindy,\" dvě písně od Mendelssohna, výjev z Kreut-\nzerovy opery romanci z \"Marty,\" píseň od K ů k-\nken a, scénu a arii z \"Carostřelce\" a píseň \"Eríkonig\" od Schu-\nberta. Z českých skladeb byly provedeny: „Společenská,\" kterouž\nzpěv. spolek rázné přednesl a na všestranné přání opětovati\nmusel, dále písně nKde domov můj\" a „Ach není ta není,\" které\nse obecenstvu velice líbily a konečné český sbor \"Vše jen ku\nchvále\" od A Jelena, jejž náš zpěv. spolek krásně provedl.\nSkoda jen, ze tak málo čtverozpévů zc „Za6o)eu slyšíme, které\nse všude s velkou oblibou zpívají; než doufejme, i náš\nspolek nezůstane pozadu za ostatními našich českých mést. Co\nse provedení písní dotýče, bylo velmi dobré; zvláště vyznačila\nsc si. K. Huttary-ova, kteráž svou úlohu velmi dobra a s nu-\nancemi provedla, pak sl. A. Dráž dikova a paní B. Jahnová\nz Iiahy, které se velmi líbily. 1 náš pan Chládek, hassista\nvelmi krásné zpíval. — V neděli dne 12. srpna slyšeli jsme ko-\niunovací mši od Mozarta, která velmi slušně provedena byla.\nNáš varhaník pan Bastclli hrál výtečně na varhany; hra jeho\nje povážlivá, plynná a uměla. Skoda, že ředitel kůru ustavičně\njc nemocen; zajisté by hudba kostelní ještě více rozkvetla. —\nliávé vyšel nové uspořádaný mešní zpěvník pro mládež s mo-\ndlitbami ; cena jest levná a kdo si ho přeje, nechť sc obrátí na\nředitele dívčí školy.\n\nZ Varšavy, 23. srpna. (Konservatorium) Dne 1.\nříjna otevře se zde hudební konservatorium, jehož ředite-\nlem bude p. A. Katski. Roku předešlého obdržel pan\nKatski od cara povolení, aby ideu konservatoria takového\nuskutečnil, složí-li se základní jistina 45.000 stř. rublů\nv 6 měsících při ruském banku. Zároveň povolilo se p.\nzakladateli, aby přijímal dary po 500 rublech od zakla-\ndatelů ústavu a po 300 rublech od zakladatelů nadací\nústavních, jakož i menší příspěvky. Vláda sama se uvo-\nlila, že potřeb no místnosti ústavu tomu daruje, útraty za\npřestavování a vnitřní úpravu zaplatí, 2000 stř. r. ročně\nústavu věnuje, a některé výhody nejen učitelům ale i\nžákům, kteří hudební své vzdělání tam obdrželi, poskytne.\nNejen šlechta polská, ale i duchovenstvo, statkáři a umělci\nhojnými příspěvky zúčastnili se v podniknutí tom, které\nbrzy Poisee podá síly ku sestavování sborů hudebnických\na orkestru, podniknuti, které zajisté umělce a mistry hu-\ndební na všecky nástroje poskytne!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "202", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "202", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Desítidenní toto poskytlo nám", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Desítidenní toto poskytlo nám", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 3636, "texte": "Stavovské divadlo. Desítidenní toto poskytlo nám\nslyšeti výtečného zpěváka Fr. Stégra, jenž\nv operách „Hugenotté\" (dne 22. srpna), „Tell\" (dne 24.\nsrpna), „Robert ďábel44 (dne 26. srpna), „Židovka\" (dne\n28. srpna), v „Němá z Portici\" (dne 30. srpna) vystoupil\na krásnou svou hrou a vytříbeným hlasem obecenstvo\nk hlučné pochvale roznítil* Co nevidět, vystoupí na je-\nvišti náš výtečný tenorista p. Bachmann, jenž se juž\nv úplném zdraví nachází.\n— Pan Čeněk Vinař, varhaník dómu a ředitel\nhudebního ústavu v Záhřebě a pan Fr. P i v o d a pro-\ndlévali tyto dny v našem městě. Jak doslýcháme, usadí\nse p. P i v o d a přes zimu v Praze a bude se vyučováním\nzpěvu a piána zanášeti.\n— Pan Václav Stára, jenž 12 let co první uči-\ntel pianu v Jiránkově ústavu s velkým úspěchem vyučo-\nvaly obdržev dovolení k zřízení ústavu pro piano, jejž\nv domě „u Stupartň44 dnešním dnem otevřel. Ustav tento\nmá před ústavy téhož druhu přednost tu, že v něm žáci,\nkteří německy neumí) na základě češtiny pianu a theorii\nhudby vyučovati se budou; za cež hojného účastenství\nzajisté dosáhne.\n— Činný ředitel vojenské hudební školy, pan Jos.\nP a v 1 i s, složil k slavnosti odhalení pomníku knížete\nFůrstenberga slavnostní pochod, jejž paní Leontině\nkněžně z Furstenbergň věnoval. Pochod ten provozovala\nkapella činného ředitele pana A. Posledníka při pří-\nležitosti odhalení pomníku knížete Fúrtenberga v Křivo-\nklátě a musela ho třikrát opakovati. Týž skladatel chystá\nco nevidět do tisku velkou školu pro křídlovku,\nkteráž nejen všem vojenským kapelám, nýbrž pánům uči-\ntelům na venkově vítána bude.\n— Náš zasloužilý skladatel pan J. Leop. Zvonař\njest, jak se z jistého pramene dovídáme, místo Fr. Skroupa\nza ř e di t e 1 e Zofínské akademie vyvolen,\n— Jelikož s měsícem září běh opět uzavřen neb\ndokončen jesty bude se jako v dřívějších letechy taktéž i letos\na po všecky příští leta jednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské, cvičení na křídlovku (Fliigelhorn), Eu-\nphonion a na polnici bezplatně udělovati. K to-\nmuto bezplatnému vyučování připustí se každoročně\ntiy kteří už v jednom těchto hudebních nástrojů nějakou\nznámost mají; a sice: 1. Budou přijímáni za cvičence\npro c. k. plukovní kapely mladíci, kteří už 16. roku do-\nsáhli a 19tý ještě nepřekročili; byvše pak co schopní při-\njati a pro náležité c. k. pluky assentovániy pozůstanou\nzde po čas svého cvičení ve stravování vojenském. Vstou-\npivše pak po náležitém vzděláníy jež rok nebo dvě\nleta trvá, do e, k. vojenských hudebnických sborůy do-\nstanou zvláštní přídavek hned a velmi brzo na to\npostoupí za poddůstojníky; při obzvláštní pilnosti\ndosáhnou obojího již mezi vyučováním. 2. Přijímají se\ncvičenci, kteří 16. roku věku svého nedosáhli; ti však\nmusí se sami vyživovati, po ukončeném cvičení ale, ja-\nkéžto podle schopností rok nebo dva potrváy budou vřa-\nděni v c. k. vojenské kapely, kdež se jim dostane těch-\ntéž výhod, jak v článku 1. podotknuto. Z ohledu dru-\nhého druhu musí se rodičové nebo poručníci zavázati,\nže cvičence po skončeném vycvičení do c. k. vojenských\nkapelí vřaditi dovolují. Tací, kteříbý obmýšleli cvičence\ndo Prahy do tohoto bezplatného vyučování ode-\nslatiy nechť úmysl svůj ředitelsvu ku vzdělání v hudbě\nvojenské, v žitné ulici 171—11. (u Myslíkň) až do dne\n25. září běž. r. ústně nebo písemně oznámí, křestní\nlist cvičence a písemné přivolení rodičův nebo po-\nručníkův do té doby franko zašlou, a pak je do dne 2ho\nříjna t. r. k cvičení dostaví.\n— Hudební literatura. Zýtra vyjde šestý\nsešit „Záboje,44 obsahující čtverozpěvy „Pošta\" od Lud.\nProcházky a „Komu zazpíváme\" od Fr. Michla. Pro-\ngram k dalšímu vydávání „Záboje44 podáme příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "203", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.8.2", "titre_corps": "(K.) Z Blovic. (Kostelní hudba. — Akademie.) Den narozenin", "titre_sommaire": "(K.) Z Blovic. (Kostelní hudba. — Akademie.) Den narozenin", "signature_source": "Pravý Miroslav", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.6", "debut_caractere": 3638, "fin_caractere_exclue": 6897, "texte": "(K.) Z Blovic. (Kostelní hudba. — Akademie.) Den narozenin\nJ. V. císaře Pána oslaven byl u nás v kostele velkou\nmší, při které se provozovala Nagillerova mše pro venkov. Vů-\nbec se však u nás a ve zdejší krajině na to hledí, by Hor á-\nkovy mše, z nichž každá jest osnova vznesených a krásných\nmyšlének, rozněcovaly myslí zbožných posluchačů, Ano jeho\nšestá mše se hned po jejím vyjiti poprvé zde a hned na to ve\nvšech okolních místech, kde to jen dost málo možná, provozovala.\nDruhý den totiž v neděli se přičiněním horlivého pana lehy\ndávala hud. akademie, při níž ze zvláštní ochoty slečna Meu-\nbartova z Plzně a pan Šefl, c. k. okresní z Touškova účinkovali.\nSál byl okrášlen poprsím Jeho Velič., a vchod k této produkcí\nučinila hymna, jež však málo rázně přednášena byla. Radíme p.\nIcho vi, aby si své hudebníky více navykal na to, aby na jeho\ndirekcí dávali více pozor, an pak žádná preciznost u provedení\nnení. Proč as pan Icha dal zpívat německý kvartett wJágers\nAbschied,\" nevím; nezavrhuji plody cizích skladatelů, ale vždyť\nmáme 11a našich luhách dost pestrého, vonného kvítí, jakého si\njen kdo žádá, proč se tedy má ozývat u prostřed praceské\nspolečnosti, v českém místě a v Čechách hlahol ně-\nmeck éh o jazyka ? Mezi desíti čísly na programu se stu-\ndem uzardívaly jen dvě české písné mezi cizozemským davem.\nZvítězily ale přec jako dřív poodstrcené popelky nad ostatním.\nKdyž pan Sefl počal »Děvy slovanské\" péti, tu nechtělo vzíti\ntleskání a hromové volání „bravo\" vzíti konce. Obecenstvo, jehož\nduch byl dřív jako u prostřed zimy zkřehlý, procitnulo ted bla-\nhodárným účinkem podnebí české půdy své. Píseň „Lízinka\"\nvzbudila ten samý triumf pro pana Sefl a, jehož hlas silný,\nzvučný, cvičený jest a nímž on vládne dle úplné libosti své. —\nVzdáváme slečně Neubartov é veřejných díků za to, že nám\npřipravila svým přednesem a technickou zběhlostí svého jemného\nhlasu tak příjemné zábavy. Ji doprovázel v skutku výtečně pan\nMates na pianě a pan Chot na klařinetu. Panu Šeflovi však\njest díkem vlastní jeho a slastné vědomí, že krásné jest, přispí-\nvali celou duší a vřelou snahou k oslavení české vlasti naší.\n(Sta—v.) Z Nového Bydžova. (Akademie.) K oslavení\nnejvyšších narozenin J. V. císaře Františka Josefa odbývala se\nzde dne 18. srpna b. r. hudební a dekiamatoruí aka-\ndemie. Volba kusův byla dobrá, ac by žádoucno bylo, kdyby\npan uspořadatel této zábavy více ke kusům od českých skla-\ndatelů přihlídl; neb z 10 čísel byly toliko 5 ceskýcln Chva-\nlitebná snaha našeho spolku by se osvědčila, kdyby se volba\nskladeb orkestrálních zlepšila a se k našim slovanským kompo-\nnistům jako ku Glinkovi, Moniuszkovi, Rubinsteinovi, Chopinovi\na j. v. přihlédlo, kteří se krásnými ouverturami, triami atd. ho-\nnositi mohou. Doufám, že má rada u spolku Novobydžov-\nského ohlasu najde, čímž spolek ještě větší důležitosti nabyde a\nobecenstvo nebude více mučeno starými a z části nezdařenými\nfabrikáty jiných národův. Nebudu šířiti slov o těchto neb oněch\ndůležitostech pro zpěvácký spolek Novobydžovský, věda že pan\nředitel jeho J. Josek se postará, by zabředlý zpěv v Bydžove\nvýše pozvedl. Co se skladek orkestrálních týce, slyšeli jsme\ndvě ouvertury; první k Donizettiho opeře „Anna Bolena,\"\ndruhá ráznější a na Slinkovu, co do ducha slovanského, upomí-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8355, "texte": "nající od J. Sokola, jíž zajisté seznam ouvertur našeho spolku\nzpéváckého obohacen jest. Orkestr zpěváckého spolku provedl\nobé dosti slušně, aě horkem, jež v sále panovalo, strunové ná-\nstroje rozladěny byly, což velmi nemile na posluchače působilo.\nZa vchod k této akademii volena byla Haydnova «Hy m na,«\nnedošla vsak, co se provedení týče, žádoucího výsledku. Dále\nslyšeli jsme dvě písně německé \"Můj Andílek\" od Essra a\n\"Píseií« od V. Tomáška s českým předloženým textem. První\npřeslazenou a otřepanou „Můj Andílek,\" zpívala sl. K—slova bez\nvšelikého účinku, nevynikla ani hlasem ani podnesem , i tempo\nbylo chybné. Druhou přednesl pan R - tter s citem a vyznačil\nse svým zvučným tenorem, byl hlučným potleskem odměněn. —\nPak se přednášelo. SL P—nova deklamovala \"Obranu krá-\nsného p o h 1 a v í« od Fr. R u b e š e a pan St—ch taktéž od\nRubeše známou \"Já jsem Cech.\" Nevím zdali bych to de-\nklamací nazvali mohl, lépe by bylo řečeno: předčítali básně\nod Rubeše. Ze sborů slyšeli jsme zdařilý sbor \"C i k á n i\" od\nFr. Vogla v slušném provedení, a ctverozpěv Erbenův „Naše\nvlast,\" jímž obecenstvo nijak se nerozjařilo. Koncertní\nvariace pro pianov od Maysedra, jež na ctyry ruce přednesli\nsl. K—éova a p. C. Ř—ha, nás neuspokojily, an mladistvá ještě\nsl. K—cova své lehké úloze co do hry úplně nevyhověla. Mitno\nprogram přidalo se ještě solové číslo pro housle s průvodem\npiana, známý to kus od Paganiniho, jejž Wallace transcriboval\npod názvem \"Tanec čarodějův,\" a pan J. P—che k vše-\nobecné spokojenosti obecenstva přednášel, ač by byl dle zdání\nnašeho v jiném lehčím a pro něj přiměřenějším kuse více vy-\nnikl. Čistý výnos připadne chudým školním d ít k á m.\nNávštěva byla dosti celná a výsledek produkce v některých čá-\nstech slušný.\n(A. St.) Z Mnichova Hradiště. (Koncert.) Podávám\ntuto úvahu svou o koncertě dne 17. srpna dávaném, anižbych\ndoufal, že všem těm rozmanitým a sobě si odporujícím úsudkům\nvyhovím, jakéž se z rozličných stran o programu a provedení\nvynášejí. Dle mého zdání nešetří žádný z posuzovatelů hlavní\npravidlo přímé kritiky : přísnou spravedlnost. — Proslov a Ty-\nlovou deklamovánku: „To se nesluší\" přednášely slečny K. Ka-\nlinova a L. Blumovu velmi zdařile. Sl. J. Méchurova zpí-\nvala písně odRosenkranze a Lešetického cituplně a\njasně; hlučně byvši volána přidala Rosenkranzovu \"Češku,\"\nzaeež opět hojným potleskem byla odměněna. Taktéž se líbila\njejí arie ze Š krou po vy zpěvohry \"Libušin sňatek,\" v níž\nkrásné své vlohy ku dramatickému zpěvu i ke koloratuře skvěle\nosvědčila ; průvod orkestru místem pokulhával. Na piano hrál p.\nIÍ. Matoušek K r o v o v u husitskou píseú transcribovanou\nLisztem, před závěrkem však náhle přešel bez přestání do zná-\nmého Hexentanze, což na mne udělalo asi takový dojem, jako bych\nz bojovného hluku chrabrých Táborův náhle byl hozen v roj na-\nšich švitořivých, rozmazlených dívek. Pianista přednesl obe skladby\nmistrně a vyznačil v první ráznost, v druhé pak něžnost velmi\nduchaplným způsobem. Čtverozpévy od Veita, Dr. Tragyho\na Dr. Linhardta byly vedením p. Bubáka dosti dobře po-\ndány ; myslím však, že by vesměs byiy trochu rychlejší tempo\nvelmi dobře snesly. Ostatně se zdá, že nehodné povětří chou-\nlostivé prňdušnice tenoristů poněkud zúžilo. Titlova ouvertura\nz českých národních písní otevřela druhé oddělení, ve všech\nčástích se dobře provedla a hlučné byla k opakování žádána.\nPrvní oddělení začalo Vojáčkovou 7. koncertní ouverturou.\nNež tu skoro mi péro službu vypovídá, neboť jediné toliko sly-\nšení nestačí k úplnému ocenění lak velkolepé, geniální skladby.\nVelebné andante, jímž ouvertura počíná, již v prvních akkordech\njeví mistra, jenž ani v hravě melodiosních skladbách minulosti\nani v rozervaných heroech budoucnosti své vzory nehledá. Pro-\nvedení bylo, uvážíme-li všechny překážky, jež se tak velko-\nlepým skladbám nezvyklému orkestru vstříc staví, velmi slušné\na bylo by zajisté výborné bývalo, kdyby krátkost času jen jednu\nzkoušku ještě byla připustila. Že se právě tato ouvertura k pro-\ndukcí zvolila, je zajisté věc záslužná, an z toho viděti lze,\nže se nejen milovníkům, nýbrž i znalcům vyhověti chce, usta-\nvičné pak přežvykování vlaských skladeb, jakéž sem tam vídáme,\nlaiky brzo přesytí a hudebníkům, kterým podobné produkce zá-\nroveň školou býti mají, pražádného užitku nenese. Vytrvalost a\npíle, jakou p. dirigent Auer a celý orkestr vůbec provedením\ninstrumentálních skladeb na jevo dali, zasluhuje čestného uznání.\nCo se kárané netečnosli vzhledem návštěvy dotýče, nemohu s p.\nreferentem Lumíra souhlasiti: nepřehledný dav lidstava, jenž pod\nokny koncertní siné napnuté sledoval každého zvuku, skvěle\nvyvracuje domněnku, jakoby se u nás dosti milovníků národní\nhudby nenacházelo.\nZ Nové Paky. (Akademie. — Kostelní hudba.) Dne 15\nt. m. byla zde uspořádána akademie, která již rozmanitým\nprogramem svým nevšední zábavy příslibovala a také poskytla.\nInstrumentální skladby zastoupeny byly ouverturou ze slovan-\nských písní od Tittla, v nížto bychom sobě byli v Allegru\nněco čerstvější tempo přáli, pak ouverturou z opery \"Fidelio\" se\nzdařilým provedením, při nichž se oučinkujícíni zaslouženého\npotlesku dostalo. Vzorné byly tenkráte co do precisnosti, čistoty\na ráznosti provedeny sbory „Hoj krok za krokem\" od Beckra,\n„Žežulinko\" od Knittla (na nekonečné volání se musela opa-\nkovat), „Já jsem Slovan\" od Vašáka; zde by nebylo trochu\nvolnější tempo škodilo, pak „Vltava\" od Vogla se svým vděč-\nným ohlasem a „Žárlivý holoubek\" od Hynka, načež vždy\nhlučný potlesk následoval. Méně šťastný byl sbor „Česká vlast\"\nod S kroupa, kterým zábava ukončena byJa, čehož však došli\npatrnou příčinou nesuesitelné horko a co následek toho jakási\nunavenost byla. Ze zvláštní ochoty účinkoval též při této\nakademii pau J. Matoušek ze Svatova, žák to varhanické\nškoly Pražské, jenž s pružností a cistou zběhlostí přednesl kon-\ncertní kus pro piano „Kolibri,, od Rozkošného, a též zaslou-\nžilou pochvalou odměněn byl. Nejskvělejšího však výsledku do-\ncílili náš výtečný kontrabasista pan J. Jodas a pan J. Kurii,\nkaplan z Paky, prvnější svým vzorným doprovázením a druhý\nvzorným přednášením písně \"Obrana kontrabassu\" od Hrabete,\nkterou Jodas pěkně dle německého zčeštil. Pan J. Jodas, jenž\nnemálo při každé příležitosti se vší ochotou milerád spoluúcin-\nknje a dobrou véc podporuje, jest žák p. prof. Hrabete, a svou\npilností a vytrvalostí přivedl to již tak daleko , že již jistého\nstupně virtuosity dosáhl. Zdá se nám, že kontrabas živlem jeho\njest a přejetu mu tedy od srdce, by na této vytknuté dráze se\njeho pričinlivost s pravým štěstím potkala a on v brzku skvě-\nlejší budoucnosti dosáhl. Pana J. Kuřila silný zvučný hlas s do-\nbrou intonací a jeho dramatický přednes nás nemálo překvapil,\ntak že nejen \"obranu\" opakovat musel, nýbrž pro pochoutku\nještě jeBnou slovenskou píseú od Pi vod y velmi rozmarně s hluč-\nným potleskem přednášel. Mitno tyto přednášena byla od p. J.\nS. píseú od Krova \"Porodila mne moje matička.' Líbila se nad\nmíru. Konečně zbývá ještč deklamánka od Rubeše „Chvála ma-\nlých,\" kterou sl. A. Sád ková vděčné obecenstvo mile pobavila.\nP. E. JÍ rej č, učitel na hlavní škole ve Vysoké, měl přednášet i\n\"fantasii\" pro housle od H. Vieuxtemps-a. Že však slovu svému\nnedostál, dal patrně na jevo, že se u nás co virtuos, za jakého\nse vydává, vystoupiti nedůvěřoval, neboť bez udání příčin dosta-\ntečných ku koncertu nepřišel. Výsledek akademie byl dle všeho\ndost skvělý a všeobecného pocit valného uznání nejen u velikém\npočtu shromážděného obecenstva domácího, ale zvláště u znalců\nhudby z okolních měst dosáhl. Při tom nemohu opominout též\ndíky vzdát řediteli spolku za jeho všestrauou snahu ; zvláště pak\nnás těší, že, co asi v málo městech bude, výhradně če-\nské písně nejen snad k veřejným produkcím, nýbrž k cvi-\nčení vůbec volí; a proč by se také mělo sáhat k cizojazyčným,\nan se hojnost krásných našich domácích zpěvů zajisté tak\nsnadno nevyčerpá. *) Myslím že nebude od místa, pochvalnou\nzmínku učinit o naší kostelní hudbě. Jako v předešlém\nroce náš ředitel kůru p. V. Novotný se vší pilností na den\nnanebevzetí p. Marie, co nejhlavnější pouti u nás, uspořádal\nvelikou mši čherubiniho, tak i lelos se nám na ten den po-\nslechnuli klassické mše Beetho veu-ovy do C dostalo se sluš-\nným provedením. Svrchu jmenovaný p, J. Matoušek hrál při\nní mistrné varhany.\n*) Kéž by každé České město příklad si z toho vzalo. Red.\n\nPravý Miroslav."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203", "page_fin": "204", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.8.3", "titre_corps": "(P. N.) Z Pardubic. (Hudební zábava. — Zpěv. spolek.)", "titre_sommaire": "(P. N.) Z Pardubic. (Hudební zábava. — Zpěv. spolek.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.7", "debut_caractere": 8357, "fin_caractere_exclue": 9122, "texte": "(P. N.) Z Pardubic. (Hudební zábava. — Zpěv. spolek.)\nVčera byla zde hudební a deklamatorní zábava, jejíž čistý výnos\nurčen na zakoupení geometrických a fysikátuích nástrojů pro\nzdejší reální školu. Program zábavy té byl následující : \"Po-\nzdravení pěvcovo,\" sbor od V. Veita. — „Tři doby v zemi\nčeské,\" báseň od Boleslava Jablonského. — „Koncert pro kon-\ntrabas,\" od J. Hraběte. — \"Fantasie na národní písně,\" od J.\nSchulhoffa* — .Porodila mne moje matička,\" solo pro bary-\nton od Krova. — \"Dcerám českým,\" sbor od F. Gernera. —\n„Jedna toliko vlast,\" báseň od F. Turínského. — \"Koncert pro\nkontrabas,\" od J. Ab er ta. — „Valše briliante,\" od Ko u t-»\nskclio. — „Jindy a nyní,\" deklamovánka od F. Rubeše. —\nSbory přednášelo asi třicet zpěváků z Pardubic a z okolí —"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6565, "texte": "vesměs nastávajících clenu spolku, který zde zřízen býti má —\ntak zdařile, že po druhém sboru dvakráte hlučné voláni byli\nKoncerty pro kontrabas přednášeli p. Votřebal a p. Alojs\nM e 1 i š, oba chovanci Pražského konservatoria, a osvědčili svou\nnevšední zběhlost překonáním velkých obtíží, jež nástroj velmi\nnevděčný v cestu klade, i cistou uhlazenou hrou. Můžeme oběma\ntěmto mladistvým umělcům příznivou budoucnost připovídati. Ku\nkrásnému výsledku zábavy přispěl však nejvíce pianista pan\nSchwarz, kterýž jmenovité Schuliioffovy fantasie na národní\npísně tak mistrné přednesl, že hlučnému potlesku ani konce býti\nnechtělo. Učitel na zdejší reální škole, p. Fr. Janda, před-\nnesl libozvučným hlasem krásnou Iírovovu piseií : \"Porodila mne\nmoje maticka« tak cistě a cituplně, ze ji musil po hlučném po-\ntlesku opakovati. Deklamace přednesli študující pp, Kotek.\nZajíček a Zrůst s dobrým výsledkem. Návštěva zábavy byla\ndosti četná 5 jmenovitě přibylo sem mnoho študentův z Chrudimi,\nz Holic a oslainicli okolních míst. Vynos 4-5 zl. jest dosti značný\na jcšlo jsou výlohy v celku nepatrné, bude zajisté z výtěžku\nzábavy mnohá dobrá věc pro kabinety zdejší reálky zakoupena.\n* Pyto dny zadána k vysokým úřadům žádost o povolení ku\nzřízení zpěv ácké ho spolku v Pardubicích. Ješto se až\nposud téměí 50 pánu přihlásilo, že ku spolku přistoupí, počne\nspolek ihned své působení, jak mile povolení k tomu dosáhne.\n(—k.) Ze Semil. (Produkce zpéváckého spolku.) Dne\n18. srpua uspořádal zdejší z p é v. spolek k oslavení naro-\nzenin J. V. cisaie řrantiska Joseía I. d r u h o u veřejnou p ro—\ndukci, v nížto mimo dvé německé následující české shory\nprovedeny byly: \"Pozdravení pěvcovo,\" od V cíla (ze Záhoje);\n\"Kozácká,\" od Kavana; \"Máj,« od Pí vody (co příloha k Dali-\nboru); \"DCCJám českým,\" od (rernera (zcZáboje); \"Společná,\"\n\"Cikání,\" od V o g 1 a a \"Marné výstrahy,\" od Sedláčka. Ku\nkonci se zpívala \"Hymna národní.\" Provedení všech sborů bylo\nprecisně, zdařilé ; což o pilném cvičeni pánů údů svědčí. Cikání\na Marné výstrahy se líbily nejvíce — tak že poslední opa-\nkovati se musel. INa zadost několika cizích pánu hostů sc zpí-\nvala ku konci „Zežuiinka\" od K n i 111 a. Posluchačů se sešlo\nhojně - mnoho cizích. Dopoledne téhož dne se provozovala vc\nzdejším chrámu Páně při slavných službách Božích Horákova\ntřetí mše, a dva elverozpévy od téhož spolku. Co nejdříve za-\nmýšlí údové tohoto spolku udělali výlet do Vysokého\nkdež některé oblíbené sbory české provozovali bude. Doufáme,\nže čím dále, tím většího účastenství spolek mí ti bude; neb údů\npořade přibývá a každý se dlouhý čas napřed na produkci teší.\nNěkteré z nadřečených sboru obdržel spolek z kanceláře pro\npřekládání a opisování v Praze. Jest to zajisté velká výhoda\npio všecky spolky zpcvácké — an bez všeho velikého namá-\nhání v krátké dobé kterýkoliv kus obdržeti možno.\n(P. N.) Z Polité. Na den narození J. V. zařídila se\nakademie, pí i které opět z p ě v á c k ý sbor, který byl již\npíed rokem zanikl, slyšeti se dal. Přednášel zdařile kromě ji-\nných čtverozpévů „Vše jen ku chvále,u „Tážete se,\" „My čeští\nmanové, „Já jsem Slovan.\" Avšak bylo by žádoucuo, by si\nzdejší zpév. spolek novějších v „Zá boji\" uveřejněných če-\nských sboru všimnul; nebolí i nových výtvorů v umění hu-\ndebním dlužno si hledeti. Jeslit chvalitebné, že sc nyní opět\nu našeho slovanského národu zpěv pěstovat počíná, a k tomu\ncíli zpěv ácké spolky zřizují; slušno by bylo, aby se opět\ni u nás sbor nejen udržel, ale i spolek dle jiných míst utvořil.\nSpojenými sílami dá se mnoho dobrého provésti. Učitelové zdejší\njsouť dobří zpěváci a vůli k tomu též osvědčili, sil ostatních\njesti též dost bylof již přes 20 zpěváků pohromadě; pročež\ns chutí k započatému dílu.\n(L. U>) £t Tábora. (Zpěv. spolek. —- Akademie. — Ko-\nstelní hudba. Mešní zpěvník.) Zdejší zpěv. spolek se zmáhá\nvůčihledé a čítá nyní 135 přispívajících a k 30 účinkujících čienů;\nsnaha jeho je veliká a pakli ještě více rústi bude, povznese se\nzajisté hudba zdejší na velký stupen. Velkých zásluh o spolek\ndobyl ředitel téhož spolku, c. k. berniční inspektor pan Pie ha,\njehožto přičiněním a vedením se zde 17. srpna před slavností\nnaiozenin J. M. císaře pana uspořádala hudební akademie,\nhteráž veinii skvěie vypadla. Nejdříve zpívala se známá hymna\n„Zachovej nám Hospodine!\" lUerouž náš statečný zpěv. spolek\nveimi pěkně s pruvodem hudby provedl; na to následovaly ou-\nvertury k \"Martě\" od Flotova a k „Oberonu\" od Wébra, ježto\nzdejší hudební sbor velmi precisně a správně přednesl. Zajisté\nsi váží každý cizích klassických skladeb; avšak české neb\nslovanské skladby nemají také při produkcích chybili. Jak\nsnadno možná nyní dostali ouvertury ceskvch skladatelů\nnp. krásná ouvertura k \"Anně Landskronské\" od J. J. A ber ta,\nouvertura k \"Alexeji\" od Lud. Procházky, ouvertura od Vo-\njačka atd., z nichžto se už některé v Mnichové Hradišti\ndávaly, a které v „kanceláři pro opisování\" v Praze :'.a levný\nn* z áostati lze. Nuže, važme si svých skladatelů a podejme\npííklad jiným českým městům. Avšak zaběhl jsem trochu daleko ;\nnyní k věci! Hudebníku, kteří ouvertury přednášeli, bylo mnoho,\nmezi nimiž nacházel se též p. Wiedemann, koncertista na\nkontrabass, jenž se za kapelníka do Rusi dostane. Dále slyšeli\njsme aiii z „Lindy,\" dvě písně od Mendelssohna, výjev z Kreut-\nzerovy opery romanci z \"Marty,\" píseň od K ů k-\nken a, scénu a arii z \"Carostřelce\" a píseň \"Eríkonig\" od Schu-\nberta. Z českých skladeb byly provedeny: „Společenská,\" kterouž\nzpěv. spolek rázné přednesl a na všestranné přání opětovati\nmusel, dále písně nKde domov můj\" a „Ach není ta není,\" které\nse obecenstvu velice líbily a konečné český sbor \"Vše jen ku\nchvále\" od A Jelena, jejž náš zpěv. spolek krásně provedl.\nSkoda jen, ze tak málo čtverozpévů zc „Za6o)eu slyšíme, které\nse všude s velkou oblibou zpívají; než doufejme, i náš\nspolek nezůstane pozadu za ostatními našich českých mést. Co\nse provedení písní dotýče, bylo velmi dobré; zvláště vyznačila\nsc si. K. Huttary-ova, kteráž svou úlohu velmi dobra a s nu-\nancemi provedla, pak sl. A. Dráž dikova a paní B. Jahnová\nz Iiahy, které se velmi líbily. 1 náš pan Chládek, hassista\nvelmi krásné zpíval. — V neděli dne 12. srpna slyšeli jsme ko-\niunovací mši od Mozarta, která velmi slušně provedena byla.\nNáš varhaník pan Bastclli hrál výtečně na varhany; hra jeho\nje povážlivá, plynná a uměla. Skoda, že ředitel kůru ustavičně\njc nemocen; zajisté by hudba kostelní ještě více rozkvetla. —\nliávé vyšel nové uspořádaný mešní zpěvník pro mládež s mo-\ndlitbami ; cena jest levná a kdo si ho přeje, nechť sc obrátí na\nředitele dívčí školy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.8.4", "titre_corps": "Z Varšavy, 23. srpna. (Konservatorium) Dne 1.", "titre_sommaire": "Z Varšavy, 23. srpna. (Konservatorium) Dne 1.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.8", "debut_caractere": 6567, "fin_caractere_exclue": 7548, "texte": "Z Varšavy, 23. srpna. (Konservatorium) Dne 1.\nříjna otevře se zde hudební konservatorium, jehož ředite-\nlem bude p. A. Katski. Roku předešlého obdržel pan\nKatski od cara povolení, aby ideu konservatoria takového\nuskutečnil, složí-li se základní jistina 45.000 stř. rublů\nv 6 měsících při ruském banku. Zároveň povolilo se p.\nzakladateli, aby přijímal dary po 500 rublech od zakla-\ndatelů ústavu a po 300 rublech od zakladatelů nadací\nústavních, jakož i menší příspěvky. Vláda sama se uvo-\nlila, že potřeb no místnosti ústavu tomu daruje, útraty za\npřestavování a vnitřní úpravu zaplatí, 2000 stř. r. ročně\nústavu věnuje, a některé výhody nejen učitelům ale i\nžákům, kteří hudební své vzdělání tam obdrželi, poskytne.\nNejen šlechta polská, ale i duchovenstvo, statkáři a umělci\nhojnými příspěvky zúčastnili se v podniknutí tom, které\nbrzy Poisee podá síly ku sestavování sborů hudebnických\na orkestru, podniknuti, které zajisté umělce a mistry hu-\ndební na všecky nástroje poskytne!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.8", "debut_caractere": 7550, "fin_caractere_exclue": 8013, "texte": "Listárna.\nVšem pánům dopisovatelům „o kostelní hudbě44\nna venkově sdělujeme, že jejich dopisy pod zvláštním ná-\npisem v příštím Daliboru vyjdou. Pan A. Nt. v Chotěš.\nObdržíte zadané věci co nevidět. Panu do p. v Bio Vi-\ncích. Nefrankované psaní podruhé nepřijmeme. Panu\nV. Mž. v Záhřebe. Váš dopis vyjde příště. Panu L.\nNotové přílohy přiloženy budou k příštímu číslu. Panu\nM, No v. v Bílé Církvi. Mši obdržíte co nevidět. Panu\nFr. B. v Ve le L Odpíšeme vám brzy."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[197]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.1", "texte": "Píseň.\nAntonie Körschnerova.\nTy nevíš, proč na blankyt dálný\nzrak roztoužený upírám?\nProč z nitra citu zpěv svůj chvalný\no něm do světa vysílám ?\nVždyf kousek nebe s hůry dolů\nku tmavé naší zemi spad',\na skryv se s jasnou hvězdou spolu\ndo oka tvého pak se vkraď.\n\nO kostelní hudbě v Praze.\nPodává F. L—ý.\n(Pokračování a dokončení.)\nv\n(Figurální hudba u sv. Havla. — P. Holub a p. Caboun.)\nDříve než prázniny nastaly, předevzali jsme si po-\nslechnouti figurální hudbu v svrchu udaném chrámu a sice\nz té příčiny, jelikož obsazení orkestru a hlasu v práz-\nninách slabší bývá než jindy a tudíž za normální se\npovažovati nemůže.\nPan Holub je žák zdejší varhanické školy a měl\nby tudíž, jsa ředitelem kůru a mentorem vytříbeným,\nvkusem vynikati. Avšak to jsme naslouchajíce dne 5.\nsrpna o 11. hod. mši Schiedermayerově, která se tam\nprovozovala, u něho neshledali. Mše tato odbývala se\npo řemeslníčku a bylo pozorovati, že táž mše často\nna programu p. Holuba figurovali musí. By jsme u-\npřimně a nestranně mluvili, byla všechna tempa přc-\nchmátnuta, provedení jednotvárné a bezbarevné; neboť\no nějakých nuancích nebylo ani zmínky.*)\nByla to hudba, jakovouž i na vesnických kostelíč-\nkách slyšeti možná. Vložky byly velmi mělkého ob-\nsahu a odpovídaly co do ceny docela volené mši. So-\npranista, přednášející diskantní partii měl sice vydatný\na zvučný hlas; ale prozrazoval málo školy a intonoval\njmenovitě ve výši velmi falešně. Obsazení bylo po-\nměrně dobré, až na něco slabé tenory a bassy. Asper-\nges odzpívalo se, bezpochyby z pohodlnosti, toliko psal-\nmovité a vyjímalo se, jelikož na něm jen vokaiisti po-\ndílu brali, velmi suše.\nTolik o umělém (?) působení ředitele kůru pana\nHoluba, jenž nám tak výbornou kostelní hudbu pro-\nvozuje a jenž se Schicdermayerovskou musou až na\nnejnovější časy ještě unášeti dává.\nNáhodou snad hrál na tomto dnu mladý varhaník\np: Čahoun na varhany a nemůžeme opomenouti, by-\nchom se o jeho zkázyplném počínání nezmínili. Asper-\nges bylo, až na rychlé odehrání slok, dobré. Hned při\nresponsoriích chtě! se varhaník vždy o výši intonace\nduchovního přesvědčiti a hledal proto, bera tři ba i\nvíce tónů na ostře registrovaném positivu, tón domi-\nnanty, na kteréž se responsorium zakládalo. Toto po-\nčínání svědčí o velmi nedostatečném hudebním sluchu ;\nje to cop starých venkovských učitelů, jenž i ten nej-\nsnášelivější sluch uráží. Předehru počal pan Caboun\nz A-moll vycházeje, s bassovou figurou jednohlasné\na chtěl bezpochyby themalicky preludovati; avšak juž\npři vstoupení druhého hlasu vyšla mu nif z rukou a\nnyní beze všeho rhytmu propůjčiv místo několika „zá-\nplatámmoduloval náhle, jako kdyby vralmi do domu\nvrazi!, a nechav vstoupiti pedál přišel drsným způsobem\nna dominantu a dal se do obyčejného okrouhlení dlouhé\npředehry na varhanním punktu. Zde jsme však slyšeli\nnesmysl na nesmysl. Bylof to duchaprázné s nejstraš-\nnějšími dissonancemi protkané tápání na manualu, bez\nrhytmu, a korunou všeho — o čemž jsme ani zdání\nneměli, že by se něco podobného na varhanách a v ka-\ntolickém chrámě díti mohlo — ano korunou všeho byla\nřada bezmála dvanácti chromatických vystupujících\nzmenšených septimových akkordú. *)\n\n*) Přesvědčili jsme se též o tom při provedení mše od V. Fr i m1 a,\nkdež zvláště trouby bídně zastoupeny byly. Red.\n*) Několikráte jsme se juž přesvědčili, že p. Caboun naší\nupřímnou radu zavrhuje a ve svém obvyklém šlendriánu po-\nkračuje. Bylo by zajisté jemu prospěšné, aby s hříšníkem"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.2", "texte": "Nezásiuhuje-li pak takový prostopášný varhaník,\nby z chrámu vyveden byl. Souhlasí-li pak tako-\nnejsurovější smyslnosti hovící, varhanní hra se\nvzory našich mistrů? Není to povinnost a dlužnost ře-\nditele kůru, by takou chlapeckou rozpustilost, která u\nmnohých nevědomců za hudební učenost se považuje,\npřísně plísnil.\nMělo by se opravdu s největší obezřelostí o to\npečovati, aby při obsazování jen na důkladné varhaníky\nohled brán byl a přede vším, aby se k zlepšení jejich\nskromných platů přikročilo.\nVýtečných varhaníků je v Praze velmi málo, jsou\nto toliko: pp. Jos. Fór ster, J. Můller a Smolík, po\nnich následují pp. Cajner, Čahoun ml., Jan Folberger,\nČaboun starší, Kačaba a Klimpl. Co se ředitelů kůrů\ntýče, bude as řada jejich tato: pánové V. Horák; Z.\nKolešovský, J. Krejčí, M. Mašek, J. Škroup, Fr. Drechs-\nler, J. Mayr, J. Proška, Jos. Ulm, Jos. Holub, Jos. Fi-\nscher, Votrhánek, Holoubek.\n\nHudební bratrstvo (Convivium) v Bělé.\nSděluje Václav Kredba.\n(Dokončení.)\nSeptimo. Kdo by z musikantů do toho bratrstva\nVstoupil, za přijetí půl vědra piva a 10 žejdlíků vína\nsloží, a těm artikulům pevně zavázán bude.\nOctavo. Kdyby do toho bratrstva jiný vstoupil,\nkterýby žádný figuralista nebyl, ten za přijetí půl sudu\npiva, 20 žejdlíků vína a při držaném quartalu po Í2kr.\nin duplo platili musí. Napotom to Convivium s musi-\nkanty užívali má,\nNono. Každého bratra z téhož bratrstva, když\numře, musikanti darmo s musikou uctivě pochovali mají\na za něj růžence se modlili povinni budou.\nDecimo. Kdyby kdo zde vyměřeným pokutám, jsa\nvinným, poddali se nechtěl, tak Bělský, při magistrátu\nobžalovaný a Kuřívodský u představeného purkrabího\nk obžalování pozůstává, napotom arestem potrestaný,\ntakovou pokutu tuplované složili má.\nUndecimo. Který by se nepoctivě choval v tom\nbratrstvu, má z téhož vyvržen a vystrčen býti, dotud,\ndokudby zase od své vrchnosti písební šajn milost*\nnepřinesl.\nDuodecimo. Nemá se žádný opovážili, aby kdo\ncizí, buď v městě, na panství Bělském neb Kuřívodském\nna svadbách neb v hospodách hrál který by z toho\nbratrstva města Bělé nebyl, leda že by se ti necechóvní\ns rektorem neb kantorem téhož bratrstva umluvili a\njisté peněžité quantum do pokladnice po každé bra-\ntrstvu složili.\nDecimo-tertio. Nemá žádný na panství k něja-\nkému frajkunštu neb řemeslu připuštěn býti; kterýby\ndříve dobře cist, psát a při tom musice vyučen nebyl.\nDecimo-quarto. Zavázáni budou kantor a musi-\nkanti městečka Kuřívod; do téhož bratrstva v městě\nBělé zapsali se dáli, takové Convivium a roční quartal\nv městě Bělé s nimi držeti.*)\nPro Coronide.\nAby ale mi milí svěření poddaní v městě Bělé a\ntělesní poddaní Kuřívodští v službě Boží bedlivost a\npilnost zachovali, na kůru farním pilně se nalézti dali,\ntak já jim z obzvláštní vrchnostenské milosti každý rok\nk držanému Conviviu sud piva z důchodu mého pan-\nského vydati nařizuju a poroučím*\nK potvrzení a k zachování tuto předepsaných ar-\ntikulův, jak nyní tak po mně budoucích vrchností takové\nbratrstvo mou vlastní rukou jména podepisem a roze-\nným hraběcím pečoftem confirmiruji.\nSigI. v zámku mém Hradištském dne 6. Novembris\nAnno 1746.\nFrantišek Arnošt hrabě\n(L. S.) % Waldsteina v. r.\nJiž tornu tedy 114 let, co spolek tento zaražen,\na dosud nezaniknul. Skoro každého roku přijímají se\nnové oudy. Za přijmutí zaplatí každý vědro piva a\npřispívá každoročně ku vydáním quartalním. Nově při—\njmutému oudu čtou se vždy výše podaná pravidla; což\nse ovšem jenom pro jakous obřadní formu děje, nikoliv\nvšak pro přísné zachovávání*\nLetos čítá spolek 27 hudebníků a 9 nehudebníků\nco řádných oudů; počet to, který stačí, aby spolek ja-\nv\nkouši živostí, rázností a veřejností vyniknul. Čehož mu\nze srdce přejem a odporučujem. Radili bychom též,\naby spolek hojnějšího účastenství bral v novější litera-\ntuře hudební a aby do spolku svého co nejspíše přijal\nbratra — Záboje.\nzvolal „Mea culpa\" a Seb. Bacha dokonale študoval, což\nvůbec všem varhaníkům, kteřížto na chromatismus churaví, na\nsrdce klademe. Red.\n'\") Kuřívodští musikanti nechtěli ale s Bělškými Convivia spo-\nlečně užívati. I zadali jsou žádost k témuž hraběti Františku\nArnoštu z Waldštýna , aby fundace ta na dvé se rozdělila.\nPolovička aby připadla Bělským a polovička Kuřívodským, tak\naby Kuřívodští sami o sobě Convivium držcti mohli. Byli ale\nodmrštěni s dodatkem , když nechtějí s Bělskými držeti, že\nneobdrží ničeho. A tak Kuřívodští ani z počátku na Convi-\nvium tom žádného účastenství nebrali. Poz. zasýlatele."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.3", "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nČeské národní písně nového rázu jsou to zvlášť,\nkteré se potkávají se zvláštním oučastenslvím, kdekoli\nse jen vyskytnou. Příčinou toho jest mimo jiné vlast-\nnosti jistá nenucená naivnost a zvláštní půvabnost me-\nlodie. Čím více se s nimi obírám a dle nich na po-\nvahu národa českého soudím, tím jsou rni milejší a tím\nmilejším mi činí tento národ; neboť mají do sebe tak\nkrásné, tak milé vlastnosti, že v zájmech umění hudeb-\nního vůbec a českého zvlášť přáti se musí, aby se s nimi\njak povolaní hudebníci, tak i ti, jimž na poznání národa\nzáleží, zhusta obírali. Pak by mnohé jinak vyhlíželo.\nMilí čtenáři „Obrazův života\" mi laskavě prominou, že\njim stále před oči stavím písně české s národem sro-\nstlé ; přiznám se, že jest mi skoro nemožno o nich\nmluviti a národa se nedotýkali. A abych dlouho za\nlubem nedržel, řeknu přímo, že jest Čech v jádru lepší,\nnež-li se zdá; a že se z příčin, jichž se lehce dovtí-\npiti lze, nedoceňuje. Kýž se začne poznávat z jeho\nnárodních písní!\nJelikož jsem si již předsevzal, učinili jakousi pro-\ncházku po luzích české musy hudební, kde každá píseň\nvíce neb méně co peřesté, vždy však co milé kvítko\nna nich kvete, začnu s nejchudšími na barvy aneb prostě\nv\nmluveno těmi nejjednoduššími. Písně, jako: „Řekni,\nřekni jí\" — „Naše Káča husy pekla\" — „Nechodívej\ndo háje\" — „Zkázal mně můj milý\" — „Za tou naší\nstodoličkou\" jsou jednotvárné „chudobkyÝ neb mají\nchudou melodii. Melodie jejich se neplouží ladně od\ntónu k tónu, aniž se dotýká vzdálenějších intervailů.\nOpakuje v prvním taktu dva-, tři- i ctyrykráte jeden\na týž tón, a postoupí v následujících taktech k sekondu\n(druhý tón od prvního) neb tercii (třetí tón od prvního)\naneb nejvýše o quintu (pátý tón od prvního) a činí\ntotéž. Zřídka se povznese na kvintu, a nebere ani\nrhythmus na pomoc. Zda—li to náhodou neb schválně,\nže melodie písně „Za tou naší stodoličkou\" jest velmi\npodobna pátému církevnímu tónu, nemůžem říci. Snad\nse vštípil tento tak lehce pochopitelný a do sluchu\njdoucí lén původci písně tak, že se mu mimovolně na-\nmanul, když ku slovům nápěv míti chtěl. Tak též má\nnápěv oblíbené písně „Blahoslavený sládek,\" melodii\nprvního církevního tónu, jak jej druhá odchylka vyka-\nzuje. Obě melodie potvrzujou na novo, že římský\nchorál volky nevolky na naši píseň vplyv měl. Jak\ndle textu i melodie lze soudit, jsou řečené a podobné\npísně plod bujné mysle a okamžiku. Myšlénka první\npísně „Že se může jen ta vdávat, která umí živit muže\"\nprojela mozek (výrazem lidu mluveno}, kteréhos bez-\nstarostlivce nejspíše, když ho již nápoj ječmínkový ro-\nzehřál; pronesl ji slovem, a jak se zdá přiuspůsobil\nslovo od jinud mu známé melodii.\nJmenované písně a jiné podobného rázu zajímají\nskoro více slovem než nápěvem, ačkoli jest nápěv přece\ns to, alespoň pro svůj rozmar a jakous bezstarostnost u\nvynalézání vábili. „Kaple královská\" (kancionál na konci\n17. století vydaný) chová mnohý nápěv, v kterém se\ns podobným opakováním fénu potkáváme. Jelikož v této\ndobě chorál český již na úpadu byl, a velebné a vážné\nmelodie kostelní jinými, nedůstojnými potlačovány byly,\nnepochybíme, když písně s podobnými melodiemi do\ntohoto času odkážeme, jedinou píseň „blahoslavený slá-\ndek\" vyjímajíce. Že i 18. století podobné zpěvy plo-\ndilo, o tom taktéž pochybovat nelze, neboť obě století\nnebyly hudební muse české příznivá*\nAesthetická stránka podobných písní před přísnou\nsoudnou stolicí méně dobře obstojí; a však nicméně i\nz těch může hudební skladatel leccos vytěžit. V har-\nmonickém ohledu jsou chudé; připouštějí málo kdes\njiné harmonisování než tonikou, dominantu a subdomi-\nnantu; a proto zůstávají v ohledu jak na harmonii tak\nna melodii za zpěvy staré doby a za písněmi jich\npozdějšími.\nUšlechtilejšího i ladnějšího a však ještě trochu\nneohebného rázu jsou ony nápěvy českých národních\npísní, jež se v samých harmonických tónech, t. j. v roz-\nložených akkordech pohybujou. Tato vlastnost jim dává\njistou pevnost, vykročilost, neohroženost, a činí je švý-\ncarským písním podobnými. Sem náleží nápěvy k tex-\ntům: „Co pak ti naši dělají\" — „Nevdávej se má pa-\nnenko\" — (první díl) „Za vraty slíkali nám kabáty\" —\n„Lepší jedna Rakušanka\" a j. v. Melodie těchto a po-\ndobných písní dýšou jíž větší volnost a něžnost citu,\n:akož i na jakous větší výběrčlivost skladatelů z nich\nlze soudit. Y harmonickém ohledu se rovnají přede-\nšlým, neboť i zde zůstává harmonie obmezena na tři\njiž uvedené hlavní harmonie, totiž toniku, dominantu a\nsubdominantu; v aesthetickérn výrazu stojí o něco výše\npředešlých. Jak se zdá, jsou tyto nápěvy skládány za\npříkladem oněch hudebních nástrojů, které vydávají jen\ntóny dvou hlavních, rozložených akkordů, totiž toniky\na dominanty, jako na příklad lesní rohy a polnice. Mo-\nžná také, že v předešlých časech po naší vlasti rozší-\nřené a všady oblíbené dudy těmto a předešle jmenova-\nným nápěvům ráz zjednaly. Uvážíme-li, jak rozmanité\nharmonie nápěvy starého rázu připouštěly, a jak chudé\njsou v tomto ohledu melodie nového rázu ; uvážíme-li\ndále, že dudy jsou nástroj jen tak dalece harmonický,\njak dalece se vydržovaný tonický tón i k dominantní\nharmonii držeti může , nabude důminka naše tím větší\npravdě podobnost, any se nápěvy řečených písní jen na"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.4", "texte": "akkord toniky a dominanty zakládají. Tím bychom si\ntaká vysvětlili, proč nápěvy tyto do jiných tónu nepře-\ncházejí, t. j. nemodulujou. Mnohé nápěvy, jako na pří—\nkfad: „Zahrajte mně mou Litoměřickou,\" — „Jel sedlák\nvórati,\" nesou tak čistý dudácký ráz, jak si ho jen\npřáti lze, a dosvědčujou dostatečně, že dudy na vyvi-\nnutí se mnohé národní melodie vplyvu braly, ano snad\ni příčinou byly, že povstal. Nápěvy těchto jmenovaných\npísní nezálěžejí ovsem jen pouze z jednotlivých částek\nrozložených akkordů, nýbrž i také z mnohých k har-\nmonii neslušících tak zvaných průchodních tónů; tóny\nty však hlavní harmonie neruší, a proto podrží svrchu\npravené svou platnost.\n(Pokračování.)\n\nO registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhanich.\n(Pokračování.)\nZde sledují některá pokynutí, jež se na regi-\nstrování při rozličných posvátných obřadech potahují, a\nkterá se pak při menších, jak při větších varhanách\nužívali mohou. Zvuk varhan nemusí vždy silným neb\nvždy slabým býti, poněvadž takovýto jednozvuk (mono-\ntón) posluchače unaví, a též jak se již podotklo, na zpěv\nshromážděných špatně účinkuje. Síla toho zvuku var-\nhanového závisí tedy: 1) od účelu kostelní slavnosti,\nkterá se vykonávatí má, 2) od většího neb menšího\npočtu shromážděných (osadníků). Tento poslední pád\nplatí zvláště při zpěvu chorálním.\nII. Registrování při rozličných církevních\nslavnostech.\na) Za času postního, jakož i v svatém pašijovým\ntýdnu, a sice v zelený čtvrtek, velký pátek a bílou so-\nbotu (vyjmouce vzkříšení), pak při všech pohřebních\nslavnostech, jako při Requiem, k čemuž pak i vůbec\npři všech truchlých událostech předepsané zpěvy náležejí.\nV tom pádu nechť se volí v manuálu při menších\nvarhanách všecky 8 stop. a jemnokryté 4 stop. hlasy\nOdevřený 4 stop, rejstřík, na příklad oktáva, aneb již\ndocela přichystaný přincipální 4 stop. hlas vyrazilby\nvelmi hlasitě, a uráželby jemnou a slavnou intonaci.\nV pedálu se mohou 16 a 8 stop. hlasy užívati. Při\nznamenitém počtu shromážděných se může sice státi,\nže bývá varhaník přinucen, v manuálu ještě jednu ode-\nvřenou 4 stop. oktávu a neb nějaký podobný principál\npřibrati.\nNebof k čemu by bylo doprovázení zpěvu varha-\nnami užitečné, kdyžby tyto zpěvem shromážděných ohlu-\nšeny byly. Při menších tedy varhanách, kde při volení\nregistrů více aneb méně obmezeni býváme , musí se\nmálem mnoho vykouzliti. Při větších a velikých var-\nhanách, kde manuál (hlavní) Bordon a Qnintatón, neb\nprincipál 16 stop. má, může a musí se oktávní 4stop.\nku zvelebení velikých temnozvucných hlasů přibrati.\nMohou se k lomu též manuální rourové stroje (Rohr-\nwerke*) potřebovati aneb s oným výše jmenovaným\njednáním střídali.\n(Pokračování.)\n\nZ Břetislavi (Pressburg.)\n(Dokončení.)\nV druhé akademii spolku hudby kostelní 20. května\ndávala se ouvertura k „Ruy Blas\" od Mendelssohna a\nIntermezzo ze zpěvohry „Lohengrin\" od Rich. Wagnera\nvelmi zdařile, pak proveden koncert pro housle od Be-\nriota, písně „Erlkonig\" od Schuberta a jiné drobotiny.\nNemalou lahůdku poskytnul nám v máji baritonista Eugen\nvon Soupper, uspořádav dva koncerty, v kterých písně\nod Schuberta, Schuhmanna, Mendelssohna a Bubin-\nsteina přednášel a sice tak, že vše svým zpěvem okou-\nzlil a všeobecného uznání došel. Má krásný hlas, do-\nkonalou školu a každé slovo jest mu rozumět. Jakž\njsem se pod rukou dověděl, jest prý v Praze narozen\n— v Peštu ale vychován, hraje si docela na Maďara,\nmluví jazykem německým, maďarským, francouzským a\nvlašským — jen ne slovanským. Tak se to obyčejně\nse syny naší vlasti děje! Totéž nesmím zamlčeti, že\nk nám zavítal ve všech novinách rozhlášený Eduard\nReményi, houslista královny anglické, a dvakráte kon-\ncertoval, 21. a 23. června. Mohu říci, že jsem zde\nlepšího houslisty ještě neslyšel, jen škoda, že někdy\nuchvácen horlivostí velmi přehání, obzvláště v maďar-\nských písních, kdežto se zdá jakoby u vytržení byl a\ndiblíci v jeho nástroji vězeli.\n\n*) Mnohému se snad budou rourové stroje při truchlivých slav-\nnostech nepříslušné zdáti, poněvadž se jinak varhaní zvuk\nnerozeznává od oněch, jenž se při jiných kostelních schůz-\nkách užívají, a neb poněvadž v spojení s rourovými stroji\nsmutku nepříslušnou povahu dostává. Poněvadž, jak známo,\nvarhaní rourové stroje některé troubící a piskači nástroje\nv sobě obsahují a při pohřebních průvodech se často celé\nhudební sbory užívají, též se často i v kostele všecky písně\nposaunami a jinými doprovázejí, proč pak by se nemohly ve\nvarhanách obsažené, nadouvací nástroje nahražující registry\nk tomu obraceti, zvláště, an v manuálu nejvyšší hlasy 4 stop.\nzvukoměr (Tonmass) mají, a všemu křiklavému se předcházívá?\nA nezáleží vše na tom, kterak a jak sbor proveden bývá ?\njistě, že ve svém oboru zkušený varhaník postní neb po-\nhřební píseň jinak hráti bude, nežli chválo- neb díku zpěv; on\njistě ony volněji a priitažněji (proto však přece ne loudavě),\ntento však jareji a ohnivěji provede."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.5", "texte": "Má velký, plný, silný a něžný tón, jeho pianissímo\njest utěšene, a technické těžkosti nemohou pro něho\nžádné více býti. Nejlépe se mi líbil v koncertu od\nMendelssohna a romanze od Chopina. Jásot a hřmot,\nobzvláště při transcribirovaných maďarských písních byl\nneobyčejný, věncemi a květinami byl obsypán. Pro Yý—\nstiahu uvádíme, že se oslavený koncertista, zdvihaje\nvěnce, do prstu u levé ruky silně píchnul, a teprv po\nněkolika minutách pomocí studené vody dále hráti mohl.\nSlečna Seraf. Vrabélyova, žačka A. oučin-\nkovala v prvním koncertu a to s velkým prospěchem ;\ns potěšením byl velký pokrok u zdokonalení jejím zpo-\nzorován, jmenovitě poznenáhlé sesilování a umírňování\ntónu velmi vynikalo. Přičiněním p. Th.Edla usjednotilo\nse sejiti sborů mužských v čárovně ležícím Hainburku a\nsice: zpěvácký spolek z Vídně, z Hainburku a zdejší.\nNěkolik sborů bylo sjednocenými sílami dobře provedeno,\nnačež jednotlivé produkce započaly, v kterých vídeňský\nsbor jednohlasně palmu vítězství obdržel a to zaslou-\nženě. Takové schůzky velmi dobře oučinkují a zdoko-\nnalení pohádají. Naši zpěváci teprv nahlídli, že a co\njim schází.\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\n„Marie, nezakládej vše na předzvídání aneb na do-\nmyslu; jest to půda písčitá, neschopná k základu stálosti.\nJsem pevné naděje, že pravdivostí a jednoduchostí hudba\nmá zvítězí, jsem však pln odvahy, že i mužně snesu\nmožnou porážku.\"\n„Což myslíš,\" pravila Marie, „že i mně tato odvaha\nchybí? Memysli, že jest srdce ženské tak příliš slabé.\nPo boku tvém jsem vyučila srdce své silným býti.\nAvšak jest čas, abychom se odebrali do divadla.\"\nTo bylo hemžení a tlačení před divadlem; každý\nchtěl býti dnes v divadle, neboť každý očekával ne-\nvšední zábavu. Nová opera, kteráž měla rozhodnouti o\nbudoucnosti hudby, rozjitřený boj rozbouřených stran,\npřítomnost dvoru, Josefa a andělské choti jeho Isabelly,\nbylo neodvolatelné kouzlo pro zvědavého Vídeňana a\nproto každý se tlačil ku kase očekávaje ustrašeně výrok\nvýběrčího, že jsou místa veškerá zaprodána. A což\nv divadle? tu bylo plno! Přízemí se podobalo černému\nmoři, kteréž se přítokami stále rozvinovalo a pohybo-\nvalo. Lože byly juž plny; jen dvorní byla ještě ne-\nobsazena. Tak se shromáždili bojovníci stran obou,\nnáčelníci ještě chyběli. Ani lože Metastasia ani místo\nkapelníkovo, jež měl Gluck dnešního večera zaujmouti,\nnebylo ještě obsazeno! Protož nenabýval až dosud boj\nžádného významu. Panovalo temno a dušno, podobné\ntemnu a dusnu před bouří panujícímu. Jen tu a tam\nse vychloubali Gluckovsté vyřknutím prvního zpěváka\nGuadagniho, kterýž pravil: že až dosud nevěděl co\nhudba jest, totiž hudba pravá. Jiní podotýkali, že\nGluckovi řekl: „Učte mne, chci býti hodným žákem! Vla-\nchové se posmívali přetřepávajíce význam hudebního\ndramatu, jakž dílo Gluckovo nazváno bylo.\nAvšak ne jenom w přízemí, ale po celém divadle\npanovalo stejné rozjitřeni. To bylo šeptotu, úsudků,\npředpovědí, námitek, vývratů, tvrzení a vraštění. Do\nprázdné lože vstoupil Metastasio doprovázen císařským\nkapelníkem Hessem. Neobyčejné hnutí povstalo v obe-\ncenstvu. Četní přívrženci náčelníků těchto projevili smý-\nšlení své hlučným jásotem a potleskem, ze všech stran\nzaznělo hlučně: Atžije Metastasio !\nOba takto vyznamenaní příchylností obecenstva po-\nstoupili do popředí lože a přívětivě se na vše strany\nklonili rozohňujíce obecenstvo k novému jásotu.\n„Slavte poslední svůj triumf, slavte okamžik, když\nstavěn bude pomník na hrob vaší slávy!\" pravila Marie,\nchoť Gluckova, když do své lože vstupovala.\n„Čím větší vaše naděje, že Glucka potřete, tím\nsmutnější bude vaše poznání, že jste se mýlili!\"\nA opět obecenstvo jásá! Vstoupil však už dvůr\ndo divadla? Nikoliv, až dosud jest lože dvorní prá-\nzdná ! Avšak místo kapelníkovo v orkestru jest obsa-\nzeno, Gluck, ku potlesku svých příznivců se chápe\ntaktovky kapelnické.\n„Af žije Gluck! Af žije veliký mistr!\" hřmí\nobecenstvo.\nMetastasio se chvěje zlostí, Hasse bledne nevolí,\nGluck se přívětivě kloní, oko Marie se leskne vítězně.\nBoj započal, první setření odbyto, rozhodný útok se\nblíží, napnutost obecenstva dosahuje stupně nejvyššího.\n„Její majestátnost císařovna a císařský dvůr!\" za-\nzněl maršál mocným hlasem divadlem. Veškerý hluk\nutichl a posvátné ticho nastalo. Všech zraky se obra-\ncely ku císařské loži, do níž vznešená Marie Teresie\nv podpaždí mileného chotě Františka, doprovázená již\ntenkráte oblíbeným arcivévodou Josefem, po jehož boku\nandělská Isabella kráčela a ostatní členové císařské\nrodiny vstupovali. Císařovna se přívětivě uklonila, ještě\njednou zajásalo obecenstvo: „Af žije naše matka, veliká\ncísařovna.\"\nGluck zdvihl hůlku, dal znamení rozhodné, výjev\nboje tak dávno očekávaného započal.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Desítidenní toto poskytlo nám\nslyšeti výtečného zpěváka Fr. Stégra, jenž\nv operách „Hugenotté\" (dne 22. srpna), „Tell\" (dne 24.\nsrpna), „Robert ďábel44 (dne 26. srpna), „Židovka\" (dne\n28. srpna), v „Němá z Portici\" (dne 30. srpna) vystoupil\na krásnou svou hrou a vytříbeným hlasem obecenstvo\nk hlučné pochvale roznítil* Co nevidět, vystoupí na je-\nvišti náš výtečný tenorista p. Bachmann, jenž se juž\nv úplném zdraví nachází.\n— Pan Čeněk Vinař, varhaník dómu a ředitel\nhudebního ústavu v Záhřebě a pan Fr. P i v o d a pro-\ndlévali tyto dny v našem městě. Jak doslýcháme, usadí\nse p. P i v o d a přes zimu v Praze a bude se vyučováním\nzpěvu a piána zanášeti.\n— Pan Václav Stára, jenž 12 let co první uči-\ntel pianu v Jiránkově ústavu s velkým úspěchem vyučo-\nvaly obdržev dovolení k zřízení ústavu pro piano, jejž\nv domě „u Stupartň44 dnešním dnem otevřel. Ustav tento\nmá před ústavy téhož druhu přednost tu, že v něm žáci,\nkteří německy neumí) na základě češtiny pianu a theorii\nhudby vyučovati se budou; za cež hojného účastenství\nzajisté dosáhne.\n— Činný ředitel vojenské hudební školy, pan Jos.\nP a v 1 i s, složil k slavnosti odhalení pomníku knížete\nFůrstenberga slavnostní pochod, jejž paní Leontině\nkněžně z Furstenbergň věnoval. Pochod ten provozovala\nkapella činného ředitele pana A. Posledníka při pří-\nležitosti odhalení pomníku knížete Fúrtenberga v Křivo-\nklátě a musela ho třikrát opakovati. Týž skladatel chystá\nco nevidět do tisku velkou školu pro křídlovku,\nkteráž nejen všem vojenským kapelám, nýbrž pánům uči-\ntelům na venkově vítána bude.\n— Náš zasloužilý skladatel pan J. Leop. Zvonař\njest, jak se z jistého pramene dovídáme, místo Fr. Skroupa\nza ř e di t e 1 e Zofínské akademie vyvolen,\n— Jelikož s měsícem září běh opět uzavřen neb\ndokončen jesty bude se jako v dřívějších letechy taktéž i letos\na po všecky příští leta jednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské, cvičení na křídlovku (Fliigelhorn), Eu-\nphonion a na polnici bezplatně udělovati. K to-\nmuto bezplatnému vyučování připustí se každoročně\ntiy kteří už v jednom těchto hudebních nástrojů nějakou\nznámost mají; a sice: 1. Budou přijímáni za cvičence\npro c. k. plukovní kapely mladíci, kteří už 16. roku do-\nsáhli a 19tý ještě nepřekročili; byvše pak co schopní při-\njati a pro náležité c. k. pluky assentovániy pozůstanou\nzde po čas svého cvičení ve stravování vojenském. Vstou-\npivše pak po náležitém vzděláníy jež rok nebo dvě\nleta trvá, do e, k. vojenských hudebnických sborůy do-\nstanou zvláštní přídavek hned a velmi brzo na to\npostoupí za poddůstojníky; při obzvláštní pilnosti\ndosáhnou obojího již mezi vyučováním. 2. Přijímají se\ncvičenci, kteří 16. roku věku svého nedosáhli; ti však\nmusí se sami vyživovati, po ukončeném cvičení ale, ja-\nkéžto podle schopností rok nebo dva potrváy budou vřa-\nděni v c. k. vojenské kapely, kdež se jim dostane těch-\ntéž výhod, jak v článku 1. podotknuto. Z ohledu dru-\nhého druhu musí se rodičové nebo poručníci zavázati,\nže cvičence po skončeném vycvičení do c. k. vojenských\nkapelí vřaditi dovolují. Tací, kteříbý obmýšleli cvičence\ndo Prahy do tohoto bezplatného vyučování ode-\nslatiy nechť úmysl svůj ředitelsvu ku vzdělání v hudbě\nvojenské, v žitné ulici 171—11. (u Myslíkň) až do dne\n25. září běž. r. ústně nebo písemně oznámí, křestní\nlist cvičence a písemné přivolení rodičův nebo po-\nručníkův do té doby franko zašlou, a pak je do dne 2ho\nříjna t. r. k cvičení dostaví.\n— Hudební literatura. Zýtra vyjde šestý\nsešit „Záboje,44 obsahující čtverozpěvy „Pošta\" od Lud.\nProcházky a „Komu zazpíváme\" od Fr. Michla. Pro-\ngram k dalšímu vydávání „Záboje44 podáme příště.\n\n(K.) Z Blovic. (Kostelní hudba. — Akademie.) Den narozenin\nJ. V. císaře Pána oslaven byl u nás v kostele velkou\nmší, při které se provozovala Nagillerova mše pro venkov. Vů-\nbec se však u nás a ve zdejší krajině na to hledí, by Hor á-\nkovy mše, z nichž každá jest osnova vznesených a krásných\nmyšlének, rozněcovaly myslí zbožných posluchačů, Ano jeho\nšestá mše se hned po jejím vyjiti poprvé zde a hned na to ve\nvšech okolních místech, kde to jen dost málo možná, provozovala.\nDruhý den totiž v neděli se přičiněním horlivého pana lehy\ndávala hud. akademie, při níž ze zvláštní ochoty slečna Meu-\nbartova z Plzně a pan Šefl, c. k. okresní z Touškova účinkovali.\nSál byl okrášlen poprsím Jeho Velič., a vchod k této produkcí\nučinila hymna, jež však málo rázně přednášena byla. Radíme p.\nIcho vi, aby si své hudebníky více navykal na to, aby na jeho\ndirekcí dávali více pozor, an pak žádná preciznost u provedení\nnení. Proč as pan Icha dal zpívat německý kvartett wJágers\nAbschied,\" nevím; nezavrhuji plody cizích skladatelů, ale vždyť\nmáme 11a našich luhách dost pestrého, vonného kvítí, jakého si\njen kdo žádá, proč se tedy má ozývat u prostřed praceské\nspolečnosti, v českém místě a v Čechách hlahol ně-\nmeck éh o jazyka ? Mezi desíti čísly na programu se stu-\ndem uzardívaly jen dvě české písné mezi cizozemským davem.\nZvítězily ale přec jako dřív poodstrcené popelky nad ostatním.\nKdyž pan Sefl počal »Děvy slovanské\" péti, tu nechtělo vzíti\ntleskání a hromové volání „bravo\" vzíti konce. Obecenstvo, jehož\nduch byl dřív jako u prostřed zimy zkřehlý, procitnulo ted bla-\nhodárným účinkem podnebí české půdy své. Píseň „Lízinka\"\nvzbudila ten samý triumf pro pana Sefl a, jehož hlas silný,\nzvučný, cvičený jest a nímž on vládne dle úplné libosti své. —\nVzdáváme slečně Neubartov é veřejných díků za to, že nám\npřipravila svým přednesem a technickou zběhlostí svého jemného\nhlasu tak příjemné zábavy. Ji doprovázel v skutku výtečně pan\nMates na pianě a pan Chot na klařinetu. Panu Šeflovi však\njest díkem vlastní jeho a slastné vědomí, že krásné jest, přispí-\nvali celou duší a vřelou snahou k oslavení české vlasti naší.\n(Sta—v.) Z Nového Bydžova. (Akademie.) K oslavení\nnejvyšších narozenin J. V. císaře Františka Josefa odbývala se\nzde dne 18. srpna b. r. hudební a dekiamatoruí aka-\ndemie. Volba kusův byla dobrá, ac by žádoucno bylo, kdyby\npan uspořadatel této zábavy více ke kusům od českých skla-\ndatelů přihlídl; neb z 10 čísel byly toliko 5 ceskýcln Chva-\nlitebná snaha našeho spolku by se osvědčila, kdyby se volba\nskladeb orkestrálních zlepšila a se k našim slovanským kompo-\nnistům jako ku Glinkovi, Moniuszkovi, Rubinsteinovi, Chopinovi\na j. v. přihlédlo, kteří se krásnými ouverturami, triami atd. ho-\nnositi mohou. Doufám, že má rada u spolku Novobydžov-\nského ohlasu najde, čímž spolek ještě větší důležitosti nabyde a\nobecenstvo nebude více mučeno starými a z části nezdařenými\nfabrikáty jiných národův. Nebudu šířiti slov o těchto neb oněch\ndůležitostech pro zpěvácký spolek Novobydžovský, věda že pan\nředitel jeho J. Josek se postará, by zabředlý zpěv v Bydžove\nvýše pozvedl. Co se skladek orkestrálních týce, slyšeli jsme\ndvě ouvertury; první k Donizettiho opeře „Anna Bolena,\"\ndruhá ráznější a na Slinkovu, co do ducha slovanského, upomí-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.7", "texte": "nající od J. Sokola, jíž zajisté seznam ouvertur našeho spolku\nzpéváckého obohacen jest. Orkestr zpěváckého spolku provedl\nobé dosti slušně, aě horkem, jež v sále panovalo, strunové ná-\nstroje rozladěny byly, což velmi nemile na posluchače působilo.\nZa vchod k této akademii volena byla Haydnova «Hy m na,«\nnedošla vsak, co se provedení týče, žádoucího výsledku. Dále\nslyšeli jsme dvě písně německé \"Můj Andílek\" od Essra a\n\"Píseií« od V. Tomáška s českým předloženým textem. První\npřeslazenou a otřepanou „Můj Andílek,\" zpívala sl. K—slova bez\nvšelikého účinku, nevynikla ani hlasem ani podnesem , i tempo\nbylo chybné. Druhou přednesl pan R - tter s citem a vyznačil\nse svým zvučným tenorem, byl hlučným potleskem odměněn. —\nPak se přednášelo. SL P—nova deklamovala \"Obranu krá-\nsného p o h 1 a v í« od Fr. R u b e š e a pan St—ch taktéž od\nRubeše známou \"Já jsem Cech.\" Nevím zdali bych to de-\nklamací nazvali mohl, lépe by bylo řečeno: předčítali básně\nod Rubeše. Ze sborů slyšeli jsme zdařilý sbor \"C i k á n i\" od\nFr. Vogla v slušném provedení, a ctverozpěv Erbenův „Naše\nvlast,\" jímž obecenstvo nijak se nerozjařilo. Koncertní\nvariace pro pianov od Maysedra, jež na ctyry ruce přednesli\nsl. K—éova a p. C. Ř—ha, nás neuspokojily, an mladistvá ještě\nsl. K—cova své lehké úloze co do hry úplně nevyhověla. Mitno\nprogram přidalo se ještě solové číslo pro housle s průvodem\npiana, známý to kus od Paganiniho, jejž Wallace transcriboval\npod názvem \"Tanec čarodějův,\" a pan J. P—che k vše-\nobecné spokojenosti obecenstva přednášel, ač by byl dle zdání\nnašeho v jiném lehčím a pro něj přiměřenějším kuse více vy-\nnikl. Čistý výnos připadne chudým školním d ít k á m.\nNávštěva byla dosti celná a výsledek produkce v některých čá-\nstech slušný.\n(A. St.) Z Mnichova Hradiště. (Koncert.) Podávám\ntuto úvahu svou o koncertě dne 17. srpna dávaném, anižbych\ndoufal, že všem těm rozmanitým a sobě si odporujícím úsudkům\nvyhovím, jakéž se z rozličných stran o programu a provedení\nvynášejí. Dle mého zdání nešetří žádný z posuzovatelů hlavní\npravidlo přímé kritiky : přísnou spravedlnost. — Proslov a Ty-\nlovou deklamovánku: „To se nesluší\" přednášely slečny K. Ka-\nlinova a L. Blumovu velmi zdařile. Sl. J. Méchurova zpí-\nvala písně odRosenkranze a Lešetického cituplně a\njasně; hlučně byvši volána přidala Rosenkranzovu \"Češku,\"\nzaeež opět hojným potleskem byla odměněna. Taktéž se líbila\njejí arie ze Š krou po vy zpěvohry \"Libušin sňatek,\" v níž\nkrásné své vlohy ku dramatickému zpěvu i ke koloratuře skvěle\nosvědčila ; průvod orkestru místem pokulhával. Na piano hrál p.\nIÍ. Matoušek K r o v o v u husitskou píseú transcribovanou\nLisztem, před závěrkem však náhle přešel bez přestání do zná-\nmého Hexentanze, což na mne udělalo asi takový dojem, jako bych\nz bojovného hluku chrabrých Táborův náhle byl hozen v roj na-\nšich švitořivých, rozmazlených dívek. Pianista přednesl obe skladby\nmistrně a vyznačil v první ráznost, v druhé pak něžnost velmi\nduchaplným způsobem. Čtverozpévy od Veita, Dr. Tragyho\na Dr. Linhardta byly vedením p. Bubáka dosti dobře po-\ndány ; myslím však, že by vesměs byiy trochu rychlejší tempo\nvelmi dobře snesly. Ostatně se zdá, že nehodné povětří chou-\nlostivé prňdušnice tenoristů poněkud zúžilo. Titlova ouvertura\nz českých národních písní otevřela druhé oddělení, ve všech\nčástích se dobře provedla a hlučné byla k opakování žádána.\nPrvní oddělení začalo Vojáčkovou 7. koncertní ouverturou.\nNež tu skoro mi péro službu vypovídá, neboť jediné toliko sly-\nšení nestačí k úplnému ocenění lak velkolepé, geniální skladby.\nVelebné andante, jímž ouvertura počíná, již v prvních akkordech\njeví mistra, jenž ani v hravě melodiosních skladbách minulosti\nani v rozervaných heroech budoucnosti své vzory nehledá. Pro-\nvedení bylo, uvážíme-li všechny překážky, jež se tak velko-\nlepým skladbám nezvyklému orkestru vstříc staví, velmi slušné\na bylo by zajisté výborné bývalo, kdyby krátkost času jen jednu\nzkoušku ještě byla připustila. Že se právě tato ouvertura k pro-\ndukcí zvolila, je zajisté věc záslužná, an z toho viděti lze,\nže se nejen milovníkům, nýbrž i znalcům vyhověti chce, usta-\nvičné pak přežvykování vlaských skladeb, jakéž sem tam vídáme,\nlaiky brzo přesytí a hudebníkům, kterým podobné produkce zá-\nroveň školou býti mají, pražádného užitku nenese. Vytrvalost a\npíle, jakou p. dirigent Auer a celý orkestr vůbec provedením\ninstrumentálních skladeb na jevo dali, zasluhuje čestného uznání.\nCo se kárané netečnosli vzhledem návštěvy dotýče, nemohu s p.\nreferentem Lumíra souhlasiti: nepřehledný dav lidstava, jenž pod\nokny koncertní siné napnuté sledoval každého zvuku, skvěle\nvyvracuje domněnku, jakoby se u nás dosti milovníků národní\nhudby nenacházelo.\nZ Nové Paky. (Akademie. — Kostelní hudba.) Dne 15\nt. m. byla zde uspořádána akademie, která již rozmanitým\nprogramem svým nevšední zábavy příslibovala a také poskytla.\nInstrumentální skladby zastoupeny byly ouverturou ze slovan-\nských písní od Tittla, v nížto bychom sobě byli v Allegru\nněco čerstvější tempo přáli, pak ouverturou z opery \"Fidelio\" se\nzdařilým provedením, při nichž se oučinkujícíni zaslouženého\npotlesku dostalo. Vzorné byly tenkráte co do precisnosti, čistoty\na ráznosti provedeny sbory „Hoj krok za krokem\" od Beckra,\n„Žežulinko\" od Knittla (na nekonečné volání se musela opa-\nkovat), „Já jsem Slovan\" od Vašáka; zde by nebylo trochu\nvolnější tempo škodilo, pak „Vltava\" od Vogla se svým vděč-\nným ohlasem a „Žárlivý holoubek\" od Hynka, načež vždy\nhlučný potlesk následoval. Méně šťastný byl sbor „Česká vlast\"\nod S kroupa, kterým zábava ukončena byJa, čehož však došli\npatrnou příčinou nesuesitelné horko a co následek toho jakási\nunavenost byla. Ze zvláštní ochoty účinkoval též při této\nakademii pau J. Matoušek ze Svatova, žák to varhanické\nškoly Pražské, jenž s pružností a cistou zběhlostí přednesl kon-\ncertní kus pro piano „Kolibri,, od Rozkošného, a též zaslou-\nžilou pochvalou odměněn byl. Nejskvělejšího však výsledku do-\ncílili náš výtečný kontrabasista pan J. Jodas a pan J. Kurii,\nkaplan z Paky, prvnější svým vzorným doprovázením a druhý\nvzorným přednášením písně \"Obrana kontrabassu\" od Hrabete,\nkterou Jodas pěkně dle německého zčeštil. Pan J. Jodas, jenž\nnemálo při každé příležitosti se vší ochotou milerád spoluúcin-\nknje a dobrou véc podporuje, jest žák p. prof. Hrabete, a svou\npilností a vytrvalostí přivedl to již tak daleko , že již jistého\nstupně virtuosity dosáhl. Zdá se nám, že kontrabas živlem jeho\njest a přejetu mu tedy od srdce, by na této vytknuté dráze se\njeho pričinlivost s pravým štěstím potkala a on v brzku skvě-\nlejší budoucnosti dosáhl. Pana J. Kuřila silný zvučný hlas s do-\nbrou intonací a jeho dramatický přednes nás nemálo překvapil,\ntak že nejen \"obranu\" opakovat musel, nýbrž pro pochoutku\nještě jeBnou slovenskou píseú od Pi vod y velmi rozmarně s hluč-\nným potleskem přednášel. Mitno tyto přednášena byla od p. J.\nS. píseú od Krova \"Porodila mne moje matička.' Líbila se nad\nmíru. Konečně zbývá ještč deklamánka od Rubeše „Chvála ma-\nlých,\" kterou sl. A. Sád ková vděčné obecenstvo mile pobavila.\nP. E. JÍ rej č, učitel na hlavní škole ve Vysoké, měl přednášet i\n\"fantasii\" pro housle od H. Vieuxtemps-a. Že však slovu svému\nnedostál, dal patrně na jevo, že se u nás co virtuos, za jakého\nse vydává, vystoupiti nedůvěřoval, neboť bez udání příčin dosta-\ntečných ku koncertu nepřišel. Výsledek akademie byl dle všeho\ndost skvělý a všeobecného pocit valného uznání nejen u velikém\npočtu shromážděného obecenstva domácího, ale zvláště u znalců\nhudby z okolních měst dosáhl. Při tom nemohu opominout též\ndíky vzdát řediteli spolku za jeho všestrauou snahu ; zvláště pak\nnás těší, že, co asi v málo městech bude, výhradně če-\nské písně nejen snad k veřejným produkcím, nýbrž k cvi-\nčení vůbec volí; a proč by se také mělo sáhat k cizojazyčným,\nan se hojnost krásných našich domácích zpěvů zajisté tak\nsnadno nevyčerpá. *) Myslím že nebude od místa, pochvalnou\nzmínku učinit o naší kostelní hudbě. Jako v předešlém\nroce náš ředitel kůru p. V. Novotný se vší pilností na den\nnanebevzetí p. Marie, co nejhlavnější pouti u nás, uspořádal\nvelikou mši čherubiniho, tak i lelos se nám na ten den po-\nslechnuli klassické mše Beetho veu-ovy do C dostalo se sluš-\nným provedením. Svrchu jmenovaný p, J. Matoušek hrál při\nní mistrné varhany.\n*) Kéž by každé České město příklad si z toho vzalo. Red.\n\nPravý Miroslav.\n\n(P. N.) Z Pardubic. (Hudební zábava. — Zpěv. spolek.)\nVčera byla zde hudební a deklamatorní zábava, jejíž čistý výnos\nurčen na zakoupení geometrických a fysikátuích nástrojů pro\nzdejší reální školu. Program zábavy té byl následující : \"Po-\nzdravení pěvcovo,\" sbor od V. Veita. — „Tři doby v zemi\nčeské,\" báseň od Boleslava Jablonského. — „Koncert pro kon-\ntrabas,\" od J. Hraběte. — \"Fantasie na národní písně,\" od J.\nSchulhoffa* — .Porodila mne moje matička,\" solo pro bary-\nton od Krova. — \"Dcerám českým,\" sbor od F. Gernera. —\n„Jedna toliko vlast,\" báseň od F. Turínského. — \"Koncert pro\nkontrabas,\" od J. Ab er ta. — „Valše briliante,\" od Ko u t-»\nskclio. — „Jindy a nyní,\" deklamovánka od F. Rubeše. —\nSbory přednášelo asi třicet zpěváků z Pardubic a z okolí —"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600901-01.1.8", "texte": "vesměs nastávajících clenu spolku, který zde zřízen býti má —\ntak zdařile, že po druhém sboru dvakráte hlučné voláni byli\nKoncerty pro kontrabas přednášeli p. Votřebal a p. Alojs\nM e 1 i š, oba chovanci Pražského konservatoria, a osvědčili svou\nnevšední zběhlost překonáním velkých obtíží, jež nástroj velmi\nnevděčný v cestu klade, i cistou uhlazenou hrou. Můžeme oběma\ntěmto mladistvým umělcům příznivou budoucnost připovídati. Ku\nkrásnému výsledku zábavy přispěl však nejvíce pianista pan\nSchwarz, kterýž jmenovité Schuliioffovy fantasie na národní\npísně tak mistrné přednesl, že hlučnému potlesku ani konce býti\nnechtělo. Učitel na zdejší reální škole, p. Fr. Janda, před-\nnesl libozvučným hlasem krásnou Iírovovu piseií : \"Porodila mne\nmoje maticka« tak cistě a cituplně, ze ji musil po hlučném po-\ntlesku opakovati. Deklamace přednesli študující pp, Kotek.\nZajíček a Zrůst s dobrým výsledkem. Návštěva zábavy byla\ndosti četná 5 jmenovitě přibylo sem mnoho študentův z Chrudimi,\nz Holic a oslainicli okolních míst. Vynos 4-5 zl. jest dosti značný\na jcšlo jsou výlohy v celku nepatrné, bude zajisté z výtěžku\nzábavy mnohá dobrá věc pro kabinety zdejší reálky zakoupena.\n* Pyto dny zadána k vysokým úřadům žádost o povolení ku\nzřízení zpěv ácké ho spolku v Pardubicích. Ješto se až\nposud téměí 50 pánu přihlásilo, že ku spolku přistoupí, počne\nspolek ihned své působení, jak mile povolení k tomu dosáhne.\n(—k.) Ze Semil. (Produkce zpéváckého spolku.) Dne\n18. srpua uspořádal zdejší z p é v. spolek k oslavení naro-\nzenin J. V. cisaie řrantiska Joseía I. d r u h o u veřejnou p ro—\ndukci, v nížto mimo dvé německé následující české shory\nprovedeny byly: \"Pozdravení pěvcovo,\" od V cíla (ze Záhoje);\n\"Kozácká,\" od Kavana; \"Máj,« od Pí vody (co příloha k Dali-\nboru); \"DCCJám českým,\" od (rernera (zcZáboje); \"Společná,\"\n\"Cikání,\" od V o g 1 a a \"Marné výstrahy,\" od Sedláčka. Ku\nkonci se zpívala \"Hymna národní.\" Provedení všech sborů bylo\nprecisně, zdařilé ; což o pilném cvičeni pánů údů svědčí. Cikání\na Marné výstrahy se líbily nejvíce — tak že poslední opa-\nkovati se musel. INa zadost několika cizích pánu hostů sc zpí-\nvala ku konci „Zežuiinka\" od K n i 111 a. Posluchačů se sešlo\nhojně - mnoho cizích. Dopoledne téhož dne se provozovala vc\nzdejším chrámu Páně při slavných službách Božích Horákova\ntřetí mše, a dva elverozpévy od téhož spolku. Co nejdříve za-\nmýšlí údové tohoto spolku udělali výlet do Vysokého\nkdež některé oblíbené sbory české provozovali bude. Doufáme,\nže čím dále, tím většího účastenství spolek mí ti bude; neb údů\npořade přibývá a každý se dlouhý čas napřed na produkci teší.\nNěkteré z nadřečených sboru obdržel spolek z kanceláře pro\npřekládání a opisování v Praze. Jest to zajisté velká výhoda\npio všecky spolky zpcvácké — an bez všeho velikého namá-\nhání v krátké dobé kterýkoliv kus obdržeti možno.\n(P. N.) Z Polité. Na den narození J. V. zařídila se\nakademie, pí i které opět z p ě v á c k ý sbor, který byl již\npíed rokem zanikl, slyšeti se dal. Přednášel zdařile kromě ji-\nných čtverozpévů „Vše jen ku chvále,u „Tážete se,\" „My čeští\nmanové, „Já jsem Slovan.\" Avšak bylo by žádoucuo, by si\nzdejší zpév. spolek novějších v „Zá boji\" uveřejněných če-\nských sboru všimnul; nebolí i nových výtvorů v umění hu-\ndebním dlužno si hledeti. Jeslit chvalitebné, že sc nyní opět\nu našeho slovanského národu zpěv pěstovat počíná, a k tomu\ncíli zpěv ácké spolky zřizují; slušno by bylo, aby se opět\ni u nás sbor nejen udržel, ale i spolek dle jiných míst utvořil.\nSpojenými sílami dá se mnoho dobrého provésti. Učitelové zdejší\njsouť dobří zpěváci a vůli k tomu též osvědčili, sil ostatních\njesti též dost bylof již přes 20 zpěváků pohromadě; pročež\ns chutí k započatému dílu.\n(L. U>) £t Tábora. (Zpěv. spolek. —- Akademie. — Ko-\nstelní hudba. Mešní zpěvník.) Zdejší zpěv. spolek se zmáhá\nvůčihledé a čítá nyní 135 přispívajících a k 30 účinkujících čienů;\nsnaha jeho je veliká a pakli ještě více rústi bude, povznese se\nzajisté hudba zdejší na velký stupen. Velkých zásluh o spolek\ndobyl ředitel téhož spolku, c. k. berniční inspektor pan Pie ha,\njehožto přičiněním a vedením se zde 17. srpna před slavností\nnaiozenin J. M. císaře pana uspořádala hudební akademie,\nhteráž veinii skvěie vypadla. Nejdříve zpívala se známá hymna\n„Zachovej nám Hospodine!\" lUerouž náš statečný zpěv. spolek\nveimi pěkně s pruvodem hudby provedl; na to následovaly ou-\nvertury k \"Martě\" od Flotova a k „Oberonu\" od Wébra, ježto\nzdejší hudební sbor velmi precisně a správně přednesl. Zajisté\nsi váží každý cizích klassických skladeb; avšak české neb\nslovanské skladby nemají také při produkcích chybili. Jak\nsnadno možná nyní dostali ouvertury ceskvch skladatelů\nnp. krásná ouvertura k \"Anně Landskronské\" od J. J. A ber ta,\nouvertura k \"Alexeji\" od Lud. Procházky, ouvertura od Vo-\njačka atd., z nichžto se už některé v Mnichové Hradišti\ndávaly, a které v „kanceláři pro opisování\" v Praze :'.a levný\nn* z áostati lze. Nuže, važme si svých skladatelů a podejme\npííklad jiným českým městům. Avšak zaběhl jsem trochu daleko ;\nnyní k věci! Hudebníku, kteří ouvertury přednášeli, bylo mnoho,\nmezi nimiž nacházel se též p. Wiedemann, koncertista na\nkontrabass, jenž se za kapelníka do Rusi dostane. Dále slyšeli\njsme aiii z „Lindy,\" dvě písně od Mendelssohna, výjev z Kreut-\nzerovy opery romanci z \"Marty,\" píseň od K ů k-\nken a, scénu a arii z \"Carostřelce\" a píseň \"Eríkonig\" od Schu-\nberta. Z českých skladeb byly provedeny: „Společenská,\" kterouž\nzpěv. spolek rázné přednesl a na všestranné přání opětovati\nmusel, dále písně nKde domov můj\" a „Ach není ta není,\" které\nse obecenstvu velice líbily a konečné český sbor \"Vše jen ku\nchvále\" od A Jelena, jejž náš zpěv. spolek krásně provedl.\nSkoda jen, ze tak málo čtverozpévů zc „Za6o)eu slyšíme, které\nse všude s velkou oblibou zpívají; než doufejme, i náš\nspolek nezůstane pozadu za ostatními našich českých mést. Co\nse provedení písní dotýče, bylo velmi dobré; zvláště vyznačila\nsc si. K. Huttary-ova, kteráž svou úlohu velmi dobra a s nu-\nancemi provedla, pak sl. A. Dráž dikova a paní B. Jahnová\nz Iiahy, které se velmi líbily. 1 náš pan Chládek, hassista\nvelmi krásné zpíval. — V neděli dne 12. srpna slyšeli jsme ko-\niunovací mši od Mozarta, která velmi slušně provedena byla.\nNáš varhaník pan Bastclli hrál výtečně na varhany; hra jeho\nje povážlivá, plynná a uměla. Skoda, že ředitel kůru ustavičně\njc nemocen; zajisté by hudba kostelní ještě více rozkvetla. —\nliávé vyšel nové uspořádaný mešní zpěvník pro mládež s mo-\ndlitbami ; cena jest levná a kdo si ho přeje, nechť sc obrátí na\nředitele dívčí školy.\n\nZ Varšavy, 23. srpna. (Konservatorium) Dne 1.\nříjna otevře se zde hudební konservatorium, jehož ředite-\nlem bude p. A. Katski. Roku předešlého obdržel pan\nKatski od cara povolení, aby ideu konservatoria takového\nuskutečnil, složí-li se základní jistina 45.000 stř. rublů\nv 6 měsících při ruském banku. Zároveň povolilo se p.\nzakladateli, aby přijímal dary po 500 rublech od zakla-\ndatelů ústavu a po 300 rublech od zakladatelů nadací\nústavních, jakož i menší příspěvky. Vláda sama se uvo-\nlila, že potřeb no místnosti ústavu tomu daruje, útraty za\npřestavování a vnitřní úpravu zaplatí, 2000 stř. r. ročně\nústavu věnuje, a některé výhody nejen učitelům ale i\nžákům, kteří hudební své vzdělání tam obdrželi, poskytne.\nNejen šlechta polská, ale i duchovenstvo, statkáři a umělci\nhojnými příspěvky zúčastnili se v podniknutí tom, které\nbrzy Poisee podá síly ku sestavování sborů hudebnických\na orkestru, podniknuti, které zajisté umělce a mistry hu-\ndební na všecky nástroje poskytne!\n\nListárna.\nVšem pánům dopisovatelům „o kostelní hudbě44\nna venkově sdělujeme, že jejich dopisy pod zvláštním ná-\npisem v příštím Daliboru vyjdou. Pan A. Nt. v Chotěš.\nObdržíte zadané věci co nevidět. Panu do p. v Bio Vi-\ncích. Nefrankované psaní podruhé nepřijmeme. Panu\nV. Mž. v Záhřebe. Váš dopis vyjde příště. Panu L.\nNotové přílohy přiloženy budou k příštímu číslu. Panu\nM, No v. v Bílé Církvi. Mši obdržíte co nevidět. Panu\nFr. B. v Ve le L Odpíšeme vám brzy."}]}