{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_sha256": "f2acb5d4e6f97b53d23073c813ab622a5102bb6b2ecacd33ec4fff3a43807441", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/09/10_01/bmtnabd_1860-09-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[205]", "page_fin": "207", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.1", "titre_corps": "O kostelní hudbě na venkově.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě na venkově.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[205]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3898, "texte": "O kostelní hudbě na venkově.\nŽe hudba 11a venkově zde a onde, zvláště kostelní,\nhluboce klesla, o tom možno se bohužel na mnohých\nmístech přesvědčiti. Příčiny toho jsou všeliké: za hlavní\nmusím udati, že láska k tomuto krásnému umění jaksi\nochladia; nebol' kdežto dříve rolník skoro všecky své\nsyny hudbě ucítí dal, nc snad aby si jí v budoucnosti\nvydělávali, nýbrž jediné pro vzdělání a zábavu: najde\nse nyní lakových milovníků hudby v skutku pořídku, a\njen synové chalupníků a domkářů se jí oddávají, aby,\nnaučivše se jen povrchně nějakému nástroji, co možno\nnejdřív do ciziny se vydali a několik ušetřených zlatých\ndomů přinesli. A to zanedbávání hudby od usedlých\n1 olníků má následek, že hudba při provozování mše\nslabě a nedostatečně zastoupena bývá. Nad to jeví se\nod roku k roku větší a větší nedostatek dobrých učitelů\nhudby. Před časem se obyčejně za to mělo, že jesl učitel\ndostatečný, zná-li se v hudbě, byť v literním dosti ne-\numělý byl: nyní, zdá se, že opak toho dráhu si klestí;\nliterní dokonalé umění požaduje se od učitele, a to\nv jistých případuostech vším právem hudbě vykazuje\nse opět vedlejší místo. Pravda, že najde se učitelů,\nkteří obojího schopni jsou; těch jest přece ale dle na-\nšich zkušeností a dle požadavku nynějšího věku v po-\nměru málo, a přáli bychom si, aby vycvičení učitelé\nv literním i hudebním umění v naší vlasti převládali.\nNejlépe by bylo, aby i zde rozdělení práce se stalo :\nčiníme návrh, aby více obci, poblízku jsoucích, zvolilo\na vydržovalo ze svých důchodů samostatného uěitele\npro zpěv a hudbu jedině ustanoveného. Tím by se\nzajisté získalo lepšího vyučování a hojnější účastenství;\nučitel pak vlastní v literním nebylby přetížen a mohlby\nprázdný čas dalšímu vzdělávání sama sebe a jiným\nnaukám věnovali. Rozumí se samo sebou, žeby takový\nsamostatný učitel i hudbu v chrámě na péčí měl, kteráž\nby tím k vznešenějšímu stupni dospěti mohla. To žá-\ndáme na obcích; nyní ale lake ohracujems zřetel\nsvůj k patronátům. V mnohých kostelích na venku\nje nevšímavost z této strany velmi patrná. Tak znám\njednu velkou obec farní, kde už po dvanácte let nemají\nvarhan; jakou pomůckou varhany při zpěvu a pobožnosti\njsou, netřeba, tuším, dokládali. V této obci měl zavítali\nnejdůstojnější pastýř k biřmování; kde vzít varhciny?\nmusely se odjinud přivézt, takže lid na to vtipy, dosti\nuhodné dělal. A přece jest u kostela zvláštní zadusí\na patronátem důstojní) sbor, kterému by právě na\nvšem záleželi mělo, co k povznesení pravé pobožnosti\npřispívá !\n(F.) Z Mělníka. četl jsem často v těchto listech\nkritiky o kostelní hudbě a musím se vyznali, že jsem si\no zprávách, jež z českých měst i městeček přicházejí,\nvždy otázku předložil, zdaž tomu tak čili nic. Jsem jen\naž příliš přesvědčen, že polozasvěcený jen svůj v mno-\nhých jpřípaddch nepredpisný úsudek s ostýchavostí a\npojatostí napíše, při čemž z druhé strany rozličné osobní\nneb jiné ohledy mu vadíce v cestu se kladou. Pisatel\ntěchto řádků jest docela prost všech těchto ohledů a\npředevzal si, zmíniti se o muži, jejž v Mělníku při\nvarhanách našel a jenž, jak mu praveno bylo, v ce-\nlém okolí za vzorného varhaníka platí. Než Bůh\nračež nás podobných vzorů milostivě střežiti! Muž tento\npředseká a bije nemilosrdně do královského nástroje a\no zacházení s manualem přísně spojenou hrou nemá ani\nnejrnenšího ponětí. Nemluvímf zdarma o manualu, anto\no zacházení s pedálem ničehož říci nechci. Opětné\núhozy jednoho a téhož akkordu, běhy, trilky, mordenty\na jiné varhaníku docela nepřístupné a nepřiměřené fráse\na šňořeniny nepatří do kostela a dají se jen na klavír\nvyvésti. Z té příčiny lituju velkou řadu těch, kteří\npana V. za čackého a vzdělaného varhaníka drží a va-\nruj u všechny začátečníky, by si na jeho bídné hře na\nvarhany příkladu nebrali.\nJe to věru smutné, že dozírací orgány nad ko-\nstelní hudbou tak málo věci té rozumí a se nápodobnými\nvyššímu nesmyslu náležejícími floskulemi zaslepiti dají."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5363, "texte": "(Z—š.) Z Heřmanova Mé sice. Dne 10. srpna\ncestujíce Heřmanovým Městcem, měli jsme příležitost,\ntamnější kostelní hudbu posleebnouti a slabý obraz pro-\nvedené hudby si nakreslili. Hlavní podmínka dobré\nkostelní hudby jest správná a povážlivá hra na varhany.\nAvšak ta stojí zde na nejnižším stupni a nevyhovuje\ndocela nic účeli, totiž podporování a doprovázení zpěvu.\nJak málo pan učitel karakteristiku toho nejdokonaiejšího\nz všech nástrojů zná, svědčí ta okolnost, že také on\nnáleží do řady oněch varhaníků, kteřížto pedalnímu tónu\npříslušného času nedopřejí a jej bez milosrdenství s po-\nspolného účinkování s manuálními hlasy vy hostuj í. Vů-\nbec prozrazovala varhanní hra největší neznalost har-\nmonie; nebof odpočítajíce nejodpornější kvinty a oktávy,\npozorovali jsme, že se praeludium (pakli se mu takové\njméno dáli může) bud v tercích neb texlách neb\nv dlouhánském bezmyslném nakupení dominantního sex-\ntového akkordu pohybovalo. Nic neprozrazuje hudební\nchudobu trefněji, než taková hra. Avšak dejme tomu,\nže každý člověk není s to, ze sebe čerpati hudební\nmyšlenky; nemůže pilnost a pravá horlivost pro tak\nposvátnou věc jmenovitě pilné hraní a memorování pří-\nstupných ryzých varhanních skladeb *), jež nám v no-\nvějším čase horlivý Pražský varhaník pan Jos. Fórsler\nbud* ve svém „Katolickém varhaníku,Cí buď ve své\nvýtečné „skote pro varhanyu v hojnosti podal, tento\nnedostatek odstraniti?\nInstrumentální mše, jež se o 11 hod. provozovala,\njest bezpochyby dílo z pověstného času; ale zajisté je\nto dílo, jež nezasluhuje, by se v katolickém chrámě\nprovozovalo. Ovšem nepatří hudební síly v tomto městě\nk lepšímu druhu; avšak nedalo by se pilným odbýváním\nčastých zkoušek a volbou lehčích skladeb lepšího vý-\nsledku docílili, když juž instrumentální hudba provozo-\nvána býti má ? Nebudiž nám na to praveno, že ředitel\nkůru musí být povděčen, když diletanti ke mši přijdou,\nnebof pro kostelní hudbu nadšené srdce rádo přispívá\nk oslavení služeb Božích. Mnohé obce podávají o tom\npatrných důkazů. V obci, v nižto se 4000 obyvatelů\nnachází, lze nalézti vždy pét neb šest chlapců k zpěvu\nschopných, s nimiž se vokální mše provésti dá. Ostatně\nnemůžeme si vysvětlili, z jaké příčiny při takovéto bez-\nvýznamné hudbě bombordan spoluúčinkovati má. Je\nsnad k tomu určen, aby hluk ještě více rozmnožil?\n(?) Z Klatov. Před časem nedlouhým podali\njsme v těchto listech krátký nástin naší hudby kostelní\na vylíčili jsme dosti mírnými barvami smutný její stav,\nkterýž hříšnou netečností ředitelství již úplným skles-\nnutím hrozil. Tím radostněji vítáme změnu právě po-\nvstalou úmrtím dřívějšího ředitele kůru p. C. a obsaze-\nním tohoto místa mladistvým a svou přicinlivostí a hor-\nlivostí nám jíž chvalně známým p. Mans. Klibkou. Za-\nstává svou službu teprv několik neděl a již nalézáme\nmnohé nezpůsoby odstraněné, mnohé opravy zavedené,\na jak z pravé jeho náklonnosti k hudbě souditi lze,\nmáme zajisté jeho vedením radostnější dobu v kostelní\nnaší hudbě k očekávání*\nPrali bychom sobě jen, by p. ředitel čestné své\núloze taky v ohledu vlasteneckém vyhověti se snažil,\nplodů domácích našich skladatelů sobě pilně hleděl a\ntírn také o zvelebení vlastenecké hudby kostelní hoj-\nných zásluh sobě získal.\n(V, L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Na den na-\nrozenin J. M. císaře Františka Josefa provozovala se tu\nslavná mše sv. v 10 hodin před polednem řízením o\nzdejší hudbu chrámovou velmi zasloužilého ředitete kůru,\npana Jos. Vokrouleckého, velkolepé dílo, mše od slovút-\nného našeho V\\ H, Veita (tentokrát již po třetí dá-\nvána, poprvé viz ll* roč. Dalibora str, 207, po druhé\nloňského roku o zdejším posvícení na sv. Voršilu. Ne-\nchci rozebírat, která část krásou a bohatostí myšlenek\nnad jinou předčí, toliko podotýkám, že čím vícekrát\ntoto slavné dílo slyšíme, ho tím lépe pochopujeme a\nobdivujeme. Provedení všech částí mešních bylo velmi\nzdařilé a precisné. Za graduale se dával mužský\nčeský čtverozpěv ~Pobožnos od Veita, zajisté též\nkrásná skladba; za offertorium „Arie od Blaháka\nz A-dur\" (soprán a violinsolo); Te Deum bylo od A.\nMaska.\nU provedení jmenovaných skladeb se jmenovitě\nvyznamenala slečna Anna Pejpalova, zvláště v soprá-\nnovém solu varii, kterou cituplně přednášela; slečna\nM. Vokroulecká vynikala v altovém mešním sólu „Efc\nin carnatus.\" Obě pěvkyně cvičil ředitel kůru p. J.\nVokroulecký, a mohu říci, že jimi soprán a alt statečně\njsou zastoupeny; nebof nabyly obě slečny nevšední\numělosti ve zpěvu a mají plný a zdravý hlas. Nemálo\nse nám líbil pan Jos. Kohout, výborný tenorista, který\nsvé sólo „Gratias agirnus\" a potom „Domine fili\" velmi\nkrásně zapěl; bassista pan Jos. Doležálek svými sóly\nzvláště v Agnus dokázal, že když na cvičeni svého or-\ngánu péči vynaloží, nám výtečné zpěváky, jež naše\nhudba ztratila, jako doktora v lékařství, p. J. Hatláka,\nnyní v Sušicích žijícího a nebožtíka Hynka Kratochvíla\nponěkud nahradí. Pan V. Málek vynikal jako vždy,\ntak i tenkráte, zvláště varii ( oprán a violino sólo)\nsvým uhlazeným a jemným přednesem. I o ostatních pp.\nspoluúčinkujících se mohupochvaluězmíniti,anto každý dle\n\n*) Jak doslýcháme, bude školu v Heřmanově Městci letos reor-\nganisována a bylo by ku prospěchu tamějšího chrámu žá-\ndoucno, aby slavný patronát při obsazování učitelských míst\nna hudební znalosti zvláštní zřetel vzal aneb se co\nmožná pozváním kom petentů ku zkoušební hře\nna varhany sám o výkonech jednotlivců přesvědčil. Red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1087, "texte": "sil svých k tomu přispěl, by se provedení co nejlépe\nzdařilo, což jim zajisté ke cti slouží. Od té doby,\nco jsem žádné zprávy o provedeni kostelních skladeb\n„Daliboru\" nepodal, provozovala se zde mimo jiných\nvýtečných plodů proslulých skladatelův mše od Mozarta\na sice slavnostní a korunovací, potom jiné dvě z C a\njedna z B, z nichž se každá vícekrát dávala; ze mší\nHaydn-ových se provedly zD-moll, C-dur od\nHoráka se dělaly od té době 4 mše, od Fiíhrer a 3,\nmezi nimi 2 pastorální, od Maska 2 mše z C a D, od\nDiabelliho z D, A a B, od Lickla a Lablera se dávaly\nmše pastorální, od Drobiše mše z C a F., od Škroupa\nmše z D s českým textem.\nDle skladeb u nás zdařile provedených každý\nsnadno posoudí, že naše kostelní hudba v krásném\nrozkvětu se nachází a že každý zásluhy ředitele kůru\na všech pp. spoluúčinkujících tím lépe uzná, když se\ndozví, že ani ředitel a pp. učitelově, kterým se za\npovinnost ukládá při všech kostelních produkcích spolu-\núčinkovati, ani ostatní zpěváci a hudebníci placeni\nnejsou a tedy všichni pouze z ochoty a lásky k věci\nsamé seč jsou, Činí. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "207", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.2", "titre_corps": "Obrana a některé pokyny ku hře na varhany. Od Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.", "titre_sommaire": "Obrana a některé pokyny ku hře na varhany. Od Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.3", "debut_caractere": 1089, "fin_caractere_exclue": 3985, "texte": "Obrana a některé pokyny ku hře na varhany.\nOd Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.\nPovšimnuv si kritiky, jakouž p. referent v článku\n„o kostelní hudbě v Praze\" (Dalibor od 20. srp. b. r.)\npodal, kladu si za svatou povinnost, jednak se proti\nposouzení mé hry na varhany a zacházení s nimi\nchraditi, jednak ale ukázati, jak se tohoto posvátného\nnástroje při službách Božích slušně užívati má.\nNikoliv snad mrzutě, nýbrž radostně a horlivě\nchopě se péra, osvětlím jednostranné náhledy ještě snad\nnezkušených umělců poučením o tomto velkolepém ano\nnejvyšším umění hudby církevní.\nMé mezihry jsou vždy krátké a písni neb chorálu\npřiměřené, tedy též písni: „Wir werfen uns darnieder\"\na k rozmanitosti jejich volím ovšem leckdys terci neb\nsextu v rovném ale pohybování středních hlasů a\njsou nejlépe na svém místě; tak to schvaloval můj dů-\nkladný učitel, pan Rob. Fiíhrer jakož i jiní zralí uměl-\ncové.— Pan referent má za velmi neslušné, když se\nspustí před „Svatý\" pleno. Toho nenahlížím; vždyť\nza příčinou vyjádření slávy a velebnosti Boží „Pleni\nsunt coeli et terra etc.\" musí pleno býti; toliko když\nuž na krátce proměna se měla díti, slušno a patřično\ntiše skoučiti. Sem a tam jiný bass pří „Pange lingua\"\nvoliti, nepřipouští velebný ten chorál. Konečně činí p.\nreferent zmínku o jaksi nucených průchodních notách\na dokonce o častém užívání zmenšeného septimového\nakkordu. První í druhé není pravda! Na průchodní\nnoty v užívání zmenšeného septimového akkordu jsem\ndosti šetrný; nepřipustím s Boží pomocí, aby má\nhra na varhany tím způsobem ochuravěla. I žádám\nuctivě p. referenta, by po druhé lépe pozor dal, aby\ntím nespravedlivý úsudek nepovstal.\nJsa ve všech odvětvích tohoto umění zběhlý, an\njiž plných 24 let si ho hledím, a theoreticko-prakticky\npěstuji, nemám za zbytečné, když zde naznačím, jak se\nponěkud při veřejných službách Božích s varhanami za-\ncházeti má. a) Předehry jakož i mezidohry buďfcež\npřiměřeny povždy chorálu neb písni, která se při mši\nsvaté zpívá, jakož i času církevnímu. 6) Při Introitu\nzapočne první polovice verše písně s 8 stř. Principá-\nlem a octavou a dvěma subbassi v pedálu; druhá po-\nlovice při „Pane smiluj se\" Kyrie eleison se již do-\nprovází jen s principálem a 1 subbass. Při Gloria jasně\na při Evangelinm addantně; před obětováním velmi nad-\nšeně, před Svatý vážně a velebně, což se plenem skončí,\npři pozdvihování tiše. Po pozdvihování se děj krátká\na líbá příprava k Benedictus tedy libě; před Agnus\nse hraje dojemně, pokorně, odevzdaně tak dlouho, až\nbyl duchovní nejsv. Tělo P. přijal pak nastane opět\nverš jemně doprovázen stačí—li, pakli ne, tedy poslední\npak s prin. a oct., načež následuje od poloverše pleno.\nBoží „Pleni sunt coeli et terra etc.\" musí pleno\nbýti; ovšem, kdyby již na krátce proměna se měla díti,\nslušno a patřično tiše skončili* Semotam jiný bas při\nPange lingua voliti nepřipouští velebný ten chorál.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.3", "titre_corps": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhanních.", "titre_sommaire": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhanních.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.3", "debut_caractere": 3987, "fin_caractere_exclue": 4928, "texte": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhanních.\n(Pokračování.)\nV pedálu se mohou posauna 16 stop a trompeta\n(trouba) 8, neb jiné rourové stroje 16 a 8 stop zvu-\nkoměru vzíti. Při silném shromáždění jest též užívání\nmanuální a pedální Koppel přiměřené, jakož i při veli-\nkých varhanách přibrání 32 stop. V pedálu a jedním\nv hlavním manuálu snad se nacházejícím rourové stroje\nse má ostatně spořivě zacházeli, aniž se mají všecky\nverše celé písně stejnými registy hráti, poněvadž by\ntoto velmi unavovalo a dojem zmenšovalo. Poněvadž\nse poslední sloka obyčejně silněji hrává, při takovémto\noslavování ale nikdy ostré a křiklavé hlasy se užívati\nnemají, tak se registruje k poslednímu verši slaběji, neb\nse hraje na slabším manuálu. Pedál se musí v tomto\npádu též slaběji registrovati. Poslední sloka se tedy\nhraje s minulým registrováním. Takovýmto registrováním\nby se dal velmi krásný výsledek docíliti, kdyby se při"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2496, "texte": "velikých varhanách, které velmi mnoho Gedacten čítají,\nse tyto s vynecháním principálu 8 a 4 stop. oktáva\nsama užívala, kdyby se tím dále některé křiklavé re-\ngistry u p. Gamba, Salicetet spojili a pedál se rovno-\nstejně registroval, musilaby zde arci býti zkušenost,\npostačí-li toto registrování ku zpěvu četného shromáždění\nneb ne?\n6) Při díkučinné a radostné slavnosti, jako u p.\nv čas velikonočních, svatodušních, vánočních svátků, a\nvůbec při všech radostných událostech.\nZde se mohou mimo přítomných hlavních a mi-\nmotních hlasů k prvnímu a poslednímu verši nějakého\nchorálu veškeré mixtury užívati. K ostatním veršům\nnechf se měnidla poslední, jak v manuálu tak v pedálu\nzastrčejí, nato jest se však co ohlížeti, aby nebyl mi-\nmotoní hlas jako Quinta neb Tercie, nýbrž 2 stop. rej-\nstřík, nejvyšší manuální hlas.\nTo samé platí taky o pedálu, kde se superoktávní\n(vyšší oktáva) 4 stop., co nejvyšší hlas zvolili má*\nUžívání manuální a pedální smečky jest zde a zvláštně\npři četném shromáždění nejen dovoleno, nýbrž i nutné*\nPředehra a dohra se při takovýchto příležitostech ce-\nlými varhanami neb plným strojem přednášejí.\nc) V čase nedělním má se mimo na počet shro-\nmážděných jen na text (obsah) při službách Božích\nzpívaného chorálu ohled bráti. Obsahuje-li tento smutné\na žaluplné city, může se dle jakosti varhan registrování\njako při a) zaříditi. Vane-li v písni důvěra v Boha, a\nneb je-li obsahu prosebného, mohou se ty samé hlasy\npodržeti, a zavedené smečky (Koppel) užívali i poslední\nverš v očekávání, že se povznese modlitba, mohou se\nvedlejší hlasy a třeba i mixtury připojiti. Písně o vše-\nmohoucnosti a velikosti Božské jednající mohou též\nmimo hlavními a mimotními hlasy, při prvním a po-\nsledním verši, několika mixturami neb celými varhanami\nhrány býti. Užívání smeček jest též dovoleno. Přede-\nhra a dohra mohou tím samým registrováním před-\nnešeny býti.\nd) Při posvátných bohoslužebných shromážděních\nv týdnu, když jistě kostel obyčejně méně navštěvován\nbývá, jest jistě slabé registrování varhan výhodně\nprospěšné.\ne) K chorálům někdy v některých případnostech\npozauny provázeným, mají se varhany v rovnoměrně\nsíle registrovati, aby plechovými hudebními nástrojemi\nohlušeny nebyly. Ještě však se má ohled bráti na\nslavnosti a na počet shromážděných. Chorály troubami\na bubny doprovázeny přicházívají obyčejně při díku-\nčinných a radostných slavnostech. Tenkráte jest zapo-\ntřebí varhaníkovi veliké opatrnosli, a tuf bývá regi-\nstrování varhan jako při b).\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "209", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.4", "debut_caractere": 2498, "fin_caractere_exclue": 5019, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nVšecku ladnost a půvabnost melodií českých písni\nshledáváme teprve v těch, které se neobmezujou na\npouhé opakování tónů neb na rozkládání akkordů, jak\njsme tu u předešlých dvou rodů shledali, nýbrž v nichž\ni průchodní tóny přicházejí, jimiž teprvé každá melodie\npotřebné volnosti u svém vodu nabývá.\nPrůchodní neb melodické tóny dodávají teprvé\nmelodii oné ohebnosti a dokonalosti, bez kterých vlast-\nností žádný nápěv, má-li skutečně dokonalým býti, ob-\nstáti nemůže. O pravdě toho se přesvědčíme, poro-\nvnáme-li se svrchu zmíněnými písněmi melodie, jako\njsou „Když jsem já k vám chodívával,\" „Horo, horo,\nvysoká jsi,\" „Pro to jsem tě nechtěl,\" „Koulelo\nse, koulelo\" a j, více. Jak pěkně zde zpěv plyne 1\nMelodie těchto písní se podobají zajisté něžným kvit—\nkám, které jednoduchostí barev a zvláštní útlostí zrak\nnáš poutají, aneb cudnému děvčeti v jednoduchém ale\nvkusném rouchu, jež žádný zbytečný přívěsek nehy-\nzdí. Jsouf prosty všech zbytečných melodických okras,\na jeví tolik vytříbenosti vkusu, že si přejeme, aby zvlášf\nlato stránka jejich pozornosti skladatelův českých se\nneminula. Mohou se z nich učiti, jak dalece se ozdobný\nzpěv čili koloratura tak zvaná s duchem českým sro-\nvnává. Zdá se, a jest skoro jisto, že jí Čech příliš\nnehoví.\nMimoděk jsme se octli s naší melodií, opsavše\nveliký kruh, zase na onom stupni, kde jsme ji z po-\nčátku viděli. Zase ta jednoduchost a plynost, jakož i\ndokonalost, jak jsme ji v českých chorálech v nejlep-\nších dobách shledali; ovšem že s tím rozdílem, že tam\njest hlubšího ducha, značnějšího rázu, zde povrchnější,\nuhlazenější, a však stejně vnikavá a dojemná. Mním,\nže v těchto písních zase stará cesta nalezena, z které\njsme událostmi rozličnými svedeni byli. Bodejž by se\nto již více nestalo! Snad se to nestane, a stalo-li by\nse to, bylo by skutečně více vinou naší, než vinou\nčasu. Svítějí nám zajisté dosti písně naše národní co\nhvězdy na obloze hudebního našeho umění, byt třeba\nhned ne všecky hvězdami první velikosti býti se zdály.\nV ohledu na harmonii připouští tento druh písní\nvětší rozmanitost než oba předešlé druhy, a přece ne\ntakovou, jako staré chorály. Umělkováním se ovšem\nrozmanitěji harmonisovat dají, a však tím jim není po-\nslouženo, rovněž jako tím, chtíti je harmonisovat dávno\njiž času a vkusu propadlými formulemi.\nPravili jsme, že jsme v nové české písni přišli,\nco se melodie týče, na tutéž cestu, která byla po delší\nčas opuštěna, i že je co do harmonie tato chudší oné*"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 723, "texte": "Uvážíc to, namane se otázka, zdali jsme, chodíce po\nrozcestí, něčeho neztratili, než, jsme se zase na pravé\ncestě octli. Na otázku tuto musíme ovšem smutným\n„ba ztratili44 odpovědítk Ohledněme se tudy, v čem ta\nztráta záleží. První a citelná ztráta (jak jsme již\ns vrchu napověděli), jest melodiím starého rázu vlastní\nvážnost a mužnost, druhá větší rozmanitost, třetí\nvětší jich uspůsobilost k bohatšímu harmonisování.\nAčkoli tato poslední okolnost rnéně při národních\npísních v úvahu brána bývá a při nich jen podřízenou\nroli hrá, záleží na věci přec mnoho, rná-li z národní\npísně pro národní hudbu pravý užitek vyplývati. Pří-\nčinou toho jest, že harmonie výraz melodie nejen\nlépe určuje, nýbrž i zvyšuje.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "209", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.5", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.5", "debut_caractere": 725, "fin_caractere_exclue": 4563, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nHrobové ticho nastalo , jasně a zvučně v plné\nsvé kráse a jednoduchosti se rozvinovaly zvuky orke-\nstru divadlem. Byla to hudba neslýchaná, neznámá,\nzvláštní, a proto tím více opoutávala pozornost obe-\ncenstva v nejvyšším stupni napnutého. Opera se vznesla\ndo výše a zmámené obecenstvo se proměnilo nyní\nv soudnou stolici velkého plodu, velkého ducha zname-\nnitého mistra.\nV temné smuteční síni lká Orfeus naříkaje o zmi-\nv\nzelou Euridici. Žalozpěv jeho provívá temný přízvuk\nsboru. A hle, Bůh lásky se rozžalostněnému zjevuje,\nmysl a zmužilost mu dodávaje; pobádá jej k srdnatému\nvstupu do tartaru, aby na Orku choť svou vyprosil.\nOrfeus nabývá zmužilosti a odvahy, rozhoduje se, stává\nse z lásky hrdinou, vstup do tartaru jest usnesení jeho;\nsvolává přátele, aby jim sdělil * úmysl svůj.\nOpona padá, obecenstvo mlčí, ani hlas, ani známka\nhnutí se neozývá, vždyť skamenělo a každý jednotlivec\nve vnitru svém rozpředený boj konýší, nelzef nabýti\nvýjevu a významu hmotám.\nMetastasio a Hasse se domnívají, že to význam\nchladnosti, škodylibě se usmívají, vždyť jim vítězství\nkyne. Marie nepozbyla zmužilost, oko její září plno\nnadšení, i Gluck pyšně, hrdě hlavu vztýče, očekává po-\nčátek druhého jednání. Bylyť to zvuky neobvyklé, věrně\nse jako révy kolem básně opery otáčející a přísným\ntvarům a mistrným konturám antického díla tohoto pří-\nslušné tvářnosti a živosti, antické roucho dodávající.\nObrazu takovému obecenstvo se teprv muselo naučit\nrozuměli. Bylo to nové světlo, ucho, na nějž muselo\nnavyknouti,\n„Velice jsem povděčna, že výslov můj ospra-\nvedlněn/ pravila Marie Theresie v loži. „Pravila jsem,\nže Galzabigim Metastasio nesestrnul.\"\n„Dosud tvrdím a teď tím více než dříve, že Me-\ntastasio večerem tímto svůj věnec ztratí!\" pravil ur-\nčitě Josef.\nRychle uplynula přestávka mezi jednáním, zvo-\nnek zavzněl, oznamuje počátek jednání druhého. Roz-\nvinu děje mnohem napnutěji obecenstvo nyní sledovalo\na opojeně naslouchalo hudbě té tak jednoduché, tak\nzvláštní a původní a přec tak půvabné. Nadšení obe-\ncenstva, výhra Gluckova, stoupala po stupních v po-\nměru, jak Metastasio a Hasse ve svých nadějích se\nklamali. Nejvyššího stupně nadšení dosáhlo obecenstvo\nsladkými, libými prosebnými zpěvy Orfea, snažícího se\nfúrie v tartaru pohnouti k smilování. A když zaznělo\nhrozné fúrií „Ne!\" tuť se zachvělo obecenstvo a ledová\nkůra se srdcí všech pukla a rozvlněnému, rozbouřenému\nmoři podobal se jásot a tlesklot divadlem hřmící.\nI Hasse a Metastasio byl hnut velikostí netušenou opery\nprovedené.\nGluck slavil první triumf nové hudby. Až ku\nkonci jednání stoupaly záněť a nadšení obecenstva, a\nkdyž opona spadla, nemohly míti významy pochvaly ani\nkonce. Metastasio a Hasse se stranou svou byl pora-\nžen. Pravda i tenkráte zvítězila. pýchou vzne-\nšenou se zalesklo oko Marie, když se ze všech stran\nvavřínové věnce, básně a kytky na jejího miláčka sy-\npaly. Gluck stál co pevná skála v moři, pyšen, že\nuhádl výsledek, že nepřecenil obecenstvo. 1 velikána\npohne dík a soucit!\nPo třetí se vyšinula opona a obecenstvo stichlo.\nA když pohnutlivou, krásnou arii Euridice při svém\nnávratu do Orku pěla, ozvalo se tu a tam v obecenstvu\nštkání a zlikání. Nebyl-li to pro Glucka triumf větší\nnejhřmotnějšího potlesku? A když Orfeus zoufalou za-\npočal arii: „Me faro senza Euridice!\" tu se nemohlo\nhnutí a nadšení obecenstva více utajiU, opět zahřměl\ndivadlem jásot a hromový potlesk.\n„Da Capo! Da Capo!\" ze všech stran voláno.\nKdyž Guadagni po druhé arii obecenstvo okouzlil, volán\nGluck tak dlouho, až se k obecenstvu obrátil a uklonil.\nHasse nemohl déle v divadle zůstati, opustil smutně\njeviště své slávy a nynějšího pádu. Metastasio zůstal.\n„Já to vše napřed věděla!\" pravila radostně Ma-\nrie, obrátila se od obecenstva, aby utřela velké slzy\nradosti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "212", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.6", "debut_caractere": 1843, "fin_caractere_exclue": 5821, "texte": "(—ič) Z Blatné. (Akademie.) Dne 2. září uspořádali\nzde žáci Pražského konservatoria hudební akademii,\nkteráž krásného výsledku došla. Mimo dvě ouvertury\nk „Carostřelci\" od Webra a ku královně „Hedvice\" od\npolského skladatele K. Kurpinského, správně a okrou-\nhle provedené slyšeli jsme „Caprice\" na národní písně\nod J. Schulhoffa, kteréž sl. Hubalovská s velkým\núspěchem přednesla. V koncertinu pro kontrabass od J.\nHraběte osvědčil p. Simandl velkou technickou obrat-\nnost a skutečně pěkný přednes; neméně líbil se pan\nMayr, jenž fantasii pro klarinet od Rumla s velkým vý-\nrazem provedl. Značné sensací zbudil vsak mladistvý p.\nJan Hřímali, kterýž fantasii „Les Echos\" od Leonarda\ns nesmírnou bravourou a samostatností na housle přednesl\na velké pochvaly dosel. Z písní slyšeli jsme duetto pro\nsoprán a kontrabass odsl, Gotthardovy ap. Simandla\npěkně provedené, dále píseň od Kreutzera, jíž sl. H ří-\nmalova velkého potlesku dosáhla, konečně zpíval pan\nSkř. píseň „Andílek\" a ještě jednu a líbil se velice. Sl.\nLisnerova deklamovala „Přání* od V. Růžičkovy plynně\na významně. Posléze proveden byl ženský a mužský\nsbor „Aj, vzhůru vlasti\" od A. Jelena a smyčcové kvar-\ntetto s ruskou národní hymnou od W. H. Ve i t a,\nv němžto pánové Jana Vojtěch Hřímali, V. Urban a\nFr. Simandl účinkovali. Všecko šlo výborně; každý\núčinkující byl poctěn hlučným potleskem a vyvoláním.\nNejvíce však líbili se p. Jan Hřímali a jeho sestra M.\nHřímalo v a.\n(A. M. K. E.) Z Chrudimi. (Studentská me-\nrenda. Vínek. Requiem za V. Klicperu.) Tak jako\njiž po více let, byla i letos unás „studentská ui e-\nrenda.\" Zábavu tu, ku které se mnoho okolního štu-\ndentstva sešlo, odbývala se 4. září. Dříve než se tančiti\nzačalo, zahrál náš ostrostřelecký hudební sbor třetí pot-\npouri z českých národních písní od Jos. L a-\nbického op. 54 velmi čistě a neúhonně; z ostatních\ntanečních kusů líbily se dvoje quadrilly z českých\npísní, z nichž však více první od L.' Pro c h á z k y vy-\nnikala. Mezi prvním a druhým oddělením zapěl náš\nzpěvácký sbor: „Žežulinka\" od Knittla tak precisně, že\nna všeobecné přání opakována býti musela. Jsko v loni\ntaké i letos vydali páni uspořadatelé merendy elegantní\nknížku pod jménem „Vínek,\"jenž kromě povídky „Marie\"\nod Justa obsahuje básně od Benoniho, M. Brodského, V.\nCrhy, A. Heyduka, Galata atd., jakož i od dám Anny Sá-\nzavské a Antonie Korschnerovy, kteráž nedávno\nbásněmi svými v Daliboru a Lumíru vystoupivši velmi\nnadanou básnicí se osvědčila. Šestého září na to byly\nv zdejším děkanském chrámu Páně odbývány slavné re-\nquiem za našeho básníka a dramatického spisovatele V.\nKlicperu. Dávalit se velké requiem od Vitáska do\nEs s vloženým „Dies irae\" do C-moll též od Vitáska, při\nkterémž se však mně z nepochopitelných příčin „Tubamirum\"\nvynechalo, ostatně bylo toto krásné dílo od našich pánů\nochotníků velmi dobře provedeno. Kéžby i jiná česká města\nnásledovala příkladu toho, a tak ukázala, že ctí památku\nmužů o národní spisovatelství zasloužilých. Jak doslý-\nchám, bude se ku konci tohoto měsíce odbývati hu-\ndební akademie. Bylo by velmi žádoucno, aby se\nnám skladby slovanských skladatelů přednesly,\nkdyž ne veskrz, aspoň z většího dílu, neboť jsou zde\nnašemu obecenstvu ještě takřka neznámy. Uvidíme !\n(M.) Z Českého Dubu. (Produkce zpěv. spolku.)\nPo více let již stává u nás zpěváckého spolku, jehož pů-\nsobení zasluhuje, aby po vlasti naší uznáno bylo. Sna-\nhou našeho velezasloužilého p. Holušky, jenž co vzorný\nučitel, výtečný hudebník i obezřetný ředitel kůru stejně\nchvály hoden jest, zaražen zde spolek pod protektorátem\nproslulého průmyslníka p. F. Schmitta. Muž tento,\njenž mohutným duchem svým tak se povznesl, že závody\njeho k prvním v Cechách náleží, je hlavní podporou spolku\na k vyčtení jeho zásluh v tomto směru je místo zprávě\nmé dopřáné příliš malé. Dne 1, září dával zpěvácký\nspolek stanovní produkci přispívajícím údům. Program\nsestával ze čtyr čtverozpěvů od Mendelssohna, Leonharda.\nKuntze-ho a Zóllnera; na hlučně projevené přání zpíval"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6498, "texte": "se mimo to Uhlův „Sángermarsch.\" Spolek přednesl ve-\nškeré skladby nad míru dobře. Volení skladeb bylo z hu-\ndebního stanoviska zajisté vzorné; pohřešujeme však ěeský\nelement na prosto. Český Dub je ovšem město z větší\nčásti nemeeké a zpěváci nejvíce Němci; považujeme-li\nvšak, že zajisté v obecenstvu málo jich bude, kteří by\nčeštině nerozuměli; že se česká hudební literatura dosti\ndobrými skladbami starými i novými vykázati může a že\nvzájemnost ceských měst, kdež se vždy několik ba (bo-\nhužel) obyčejně více německých než ceských písní zpívá,\nže tato vzájemnost i ryze německým městům v Čechách\nza nynějších času by příkladem býti měla: kojíme se\nnadějí, že ani zdatný p. ředitel, ani vzdělaní a šlechetní\núdové spolku mou žádost, aby při produkcích také české\nhudby šetříno bylo, za přemrštěnou, nýbrž za docela spra-\nvedlivou míti budou. Uznání, jakéž se na všeobecnou žá-\ndost mimo program zpívané Knittlově „Žežulince\" dostalo,\nje zřejmým důkazem, že obecenstvo se mnou souhlasí.\nPřipomínám tu onu památnou pochvalu, jakou si vydobyl\ncesko-dubský spolek, když u sjezdu německých zpěváckých\nspolků vŽitavě před několika lety Jelenův sbor „My čeští\nmanové\" tak krásně zpíval - a to bylo na německé\npůdě, mezi samými Němci! V přestávkách zpívala sl.\nJulie Měchurova, žačka p. Čahounova ústavu v Praze,\npíseň od Mozarta a „Křepelinku\" od Lešetického. Díky\njí za to, že ona jediná ve svůj program českou píseň\npřijala. Na požádání přidala pak Gumbertův valčík; mimo\nto nás potěšila árií ze zpěvohry „Ernani.\" O výsledku\nmluviti bylo by zbytečné; musel bych opakovati, co české\ni německé listy v referátech o koncertu v Mnichově Hra-\ndišti o slečně pronesly. Pan De la vos zpíval arii\nz „Tannháusera\" a Lindpaintnerovu „Fahnenwacht;44 fond\nmá skvělý, radii bych však, aby se do Wagnerových\nskladeb nespouštěl; je to pracné a nevděčné namáhání,\nv písni své vlohy mnohem více objevil. P. T. Ma-\ntoušek hrál transcripci Husitské písně a Paganiniho „He-\nxentanz\" na piano. Slyšeli jsme u nás Smetanu a jiné\nproslulé pianisty, pročež skvělý výsledek jeho hry tím\nvíce váží.\n(K. A.) 7J Hlinská, (Oprava varhan.) Oprava var-\nhan našich dokonána. U přítomnosti znalců byly přijmuty\na p. varhanáři Viktorovi jednohlasně pochvala vzdána\nza důkladné a uspokojené opravení stroje tak výtečného.\nMusíme se též zmíniti, že se p. Viktora také co zběhlý\na obeznalý opravovatel pian osvědčil. Značné zakázky\nz okolí i zámluvy oprav varhan, jakož i výtečná vy-\nsvědčení téhož mistra svědci o pravdivosti našeho výslovu.\nPřejeme mu co průmyslníku českému a obeznalému štěstí\npo vší krásné vlasti naší.\n(B. L—k*) Z Králové Dvoru. (Akademie spo-\njených spolků zpěváckých Novopackého a Králodvorského\ndne 26. srpna b, r. ve Dvoře králové). Žijeme u nás\nletos, nechf tak dím, na kantátové planetě. Hudebních\nprodukcí při horách našich bez mála víc, než bramborů.\nČtvero kantát a tolikéž akademií, jiných po-\npěvků svatebních a pohřebních nepočítaje, toť statistický\nvýsledek hudební činnosti naši během nezúplna jednoho\nroku, a nebo roztřídíme-li hudební produkce ty úhrnkein\nvzaté podlé původu jejich, tedy vypadne: Po jednom\nvítání a loučení, pak dv é jubile jní ch\nslavností, po té jed na soukromá, jedna\ndobrodějná a dvě pouze čestné akademie.\nNeposlední zásluhu o dosti znamenitý ruch ten hudební\nmá ctěný náš spolek zpěvácký, jenž, ac před ne-\ndávnem teprvé na Boží světlo se proklubal, předce již\nhezky se má k světu. Zrodiv se za loňské koňské zimy\no ěl z počátku 45 údu. Než nedostatek sil učitelských\na sobotáles vzrostu jeho poněkud vadily. Übývalo údů.\nNejeden tu kmotr, ci pro radost, ci pro bolest srdce, ne-\nvím, jal se pokřikovati, že übožák spolek má úbytí. Než\nchlapícek spolecek už pro hanbu světskou nedal tomu,\naby se byl laskavým několika kmotrům k vůli na prkno\nnatáhl. Překonal zmužile, ac ne ještě dočista, peprné\npři všem všudy počínání zacátecky a odbyv, jako za před-\npotopní doby ěekatelé učitelští, za jedno půlletí svou pro-\nperii cili přípravnu, podvolil se konečně zkoušce veřejné,\nkterou k nemalé horem vzpomenutých kmotrů radosti ci\nžalosti, nevím, se ctí odbyl. Tu pak již co pověřený\nspolek zpěvácký do šiku dobrovolníků národní zpěv\npo vlasti pěstujících chutě se vřadil. Výsledek pak této\nzánovní činnosti své, bez pochleby to díme, velice uspo-\nkojující podal nám akademií 26. srpna se soused-\nním již pokročilejším zpěváckým spolkem dů-\nstojně provedenou. Neobtížil sobě totiž spolek Novopacký\nk pěstování spolkové vzájemnosti na zmíněný den v dosti\nvalném poctu bylotě spolkovniků Packých 24 po\nželeznici sjeli si do Králové Dvora, zacež hned při vy-\nstoupení na nádraží Králodvorské od zdejšincň spolko-\nvým pozdravem k této příležitosti nově složeným po-\nctěn jesL Po srdečném pak uvítání übíral se spojený\nsbor 60 jonáckých zpěváků v přátelském hovoru až po\nsamo město, kdež příchozím významně, ac i z potřeby,\nbylot za kolik casů jednou zase jasno a parno, podáno\nchleba s solí a po sklenici Litoměřického. Seřadivše\nse pak vstupovali pobratimové zpěvmo do města a přes\nnáměstí do školy. Tu odbývánou zkouškou společných\nčísel programových pro krátkost času méně zevrubnou\na důkladnou, jakkoli k ospravedlnění spolkových\npánů ředitelů, p. Čížka Novopackého a p.\nDobrovského Králodvorského připomenouti sluší,\nže k usnadnění hlavní zkoušky již neděli před tím o ně-\nkteré ty zvláštnosti v tempách a v přednesu sborových\nčísel obapolně se byli umluvili. Po odbyté zkoušce po-\npřáno zpěvákům krátkého sice ale přemilého odpo-\nčinku v hostinské zahradě páně Loréncově, dosti da-\nleko po vůkolí sobě rovné nemající, načež v prostranném\nsále tamním následovala akademie sama, jejížto po-\nřádek a výsledek Vašemu Daliboru nestranně sděliti\njsem sobě uložil. První oddělení. 1. „Vltava44\nV o g 1 o v a obě in a sbory společně přednesena.\nPůvabná skladba tato, bohužel, minula se pěknými effekty\nbohatě v ní složenými za příčinou nepřiměřené vzdálenosti\necha, pak pro nesrovnalou sílu hlasu echových a ne-\nstejné ukončování jich. Nadějeme se, že odstraněním\nvad vytknutých a útlejším, kde třeba, přednesem sboru\nsamého, poetická skladba tato příště se nám objeví v úplné\nsvé kráse. 2. „My čeští manové44 spolkem No-\nvopackým rázně předneseni; jakkoli se nám zdá, že\nmístem přednes sboru toho, zvláště pak ufatě zakončení\nprvní polovice „man, man, s láskou a věrností rád44 ne-\nsouhlasí s Jelenovu tradicí sboru tohoto po vlasti naší\ndobře známou. 3. „Žežu linka\" Knittlova celým\ns p o je n ý ch spolků sborem ehvalně provedena.\nŽelíme toliko, že se sborové piano v triu nezjeinnilo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5517, "texte": "tou měrou, aby při tenorovém solu jediný hlas byl pro-\nniknul. Mimo to myslíme si, nedostává-li se k solu tri-\novému pevnějšího a zvučnějšího bassu prvního, že se\ndotčené solo, bez toho ne vysoké, snadno zastali dá ně-\nkterým vydatným bassem druhým. 4. „Les a háj44\nVog 1ů v spolkem Novopackým zdařile pro-\nveden, vynikal přednesem přecisným i útlým, hlavně\njasným článkováním slabik, čímž slovům dobře porozu-\nmět i. bylo. 5. „Lovecká44 Kreuzrova celým sbo-\nrem ch valně přednesená vymáhá sobě na za-\nčátku , jako slova „Ha rozkoš44 sama tornu nasvědčují,\npak ve sboru, kdykoli po solovém kvartetu sbor se ozve,\nohnivějšího ještě tempa. 6. Pochod Bekrův op. 31.\ns nově podloženými slovy českými provedl spolek Krá-\nlodvorsky statně ac ne bez menších některých vad,\nz nichžto nejpatrnější byla nejistota jakás v repeticí při\nopakování pochodu. (Dok.)\nZ Kutné Hory. (Koncert.) Dne 8. září 1860\nodbývala se zde hudební akademie v městské střelnici\nk účelu dobročinnému. Program byl zajímavý, obsaho-\nvali ouvertury ku zpěvohře „Idomeneo,44 od V. A. Mo-\nzarta; k Shakespearově truchloře „Koriloanus,\" od Lud-\nvíka van Beethovena. „Prométheus44 od Ludvika van\nBethovena, pro veliký orkestr. „Pozdravení pěvcovo,44\nod V. H. Veita, „Lovecká,44 od Fr„ K a vána, sbor pro\nmužské hlasy. „Žežúlinka,44 sbor pro mužské hlasy od\nKnittla. „Porodila mne moje matička44, píseň s průvo-\ndem fortepiana od Krov a. „Bože můj, Otce můj,66 píseň\nnárodní slovenská, přednesl p. Strakatý. „Některé\nnárodní písně,44 přednesl p. Strakatý. „Rondo koncer-\ntantní44, pro lletnu od Kalivody s průvodem orkestru,\npřednesl p. Fric. „Fantasie44 pro housle od Fr. Prume\ns průvodem fortepiana, přednesl p. Homolka. „Car-\nnaval de Venise,44 pour le Piano par Jules Schulhof,\npřednesla slečna Paulina Voglova. „Der Wanderer,44\nRomanze von Schubert, přednesl pan Stra-\nkatý. „Blúcher ain Rhein,44 Chor fúr Mannerstimmen\nvon Reissiger. Slečna Paulina Voglova, ab-\nsolvovaná žákyně páně Alex. Dreischocka, p. K. Stra-\nkatý, clen kr. stav. divadla v Praze, p. Ant. Fric,\nbývalý žak Pražského konservatoria a p, Ferd. Homolka\nze zvláštní ochoty a z iasky k dobré věci přednášení sólo-\nvých částí laskavě převzali.\n\nPaříž. Ruský kníže W. chce uspořádati několik\nkoncertů, v nichž se skladby ruského skladatele Bort-\nňanského, mezi jinými též jedna pozůstalá opera\nk textu Puškinovu, provozovati budou.\nPes€, Město uherské „Kezdi Vásárhely\" zvolilo vir-\ntuosa p. Ed. Remenyiho za čestného měšťana. Nuže, tak\nctí Maďaři své umělce !\n(G.) Reichenhall. Dne 13. srpna připravil nám\nznamenitý český pěvec pan J. Píšek a kapelník K.\nReinecke ve spolku s několika Solnohradskými umělci\nkrásnou hudební zábavu v sále „Kurhaus.44 Pan Píšek\nzpíval sám se doprovázeje, několik písní cituplně a vý-\nznamně a pan Reinecke přednesl na pianu skladby od\nChopina, Hellera, Schuhmanna atd. s velkým výrazem.\nMimo těchto zúčastnili se v zábavě výteční čeští umělci\npan Hegenbartb, jenž své notturno a skladbu od Spohra\npro cello s velkou něžností a praecisí provedl a p. Je-\nlínek archivář „Mozartea,\" jenž na hoboj doprovázel\nkrásnou píseň od Procha „Schweizers Heimweh,44 kterouž\npan V. Bělciký s hlubokým citem zpíval.\n(V. Mř.) Ze Záhřebu. (Opera ~~ Lisinského.\nopery Vinař.) Včera zde bylo 34. a poslední před-\nstavení maďarské opery, Dávala se podruhé původní\nmaďarská opera „A. Kunok44 od Czaszara, jenž byla s ne-\nsmírným jásotem přijinuta, Mnoho již zde bylo operních\nspolečností, ale žádná nebyla s takovým nadšením při-\njmutajako tato, jenž dávala zároveň i některá dramatická\npředstavení. Není zde od místa, vysvětlovali příčinu to-\nhoto nadšení, jenž má jinde původ svůj, nežli v opeře\nsamé. Divadlo bylo vždy přeplněné, a zvláště dávala-li\nse která maďarská opera. Někdy již dva dni před před-\nstavením se nemohlo dostal žádných lístků v. Avšak spo-\nlečnost ta zasluhovala přízně obecenstva, anť byla v kaž-\ndém ohledu solidní a dostála úplně úloze své. Též šat-\nstvo její bylo nad míru skvostné. Povídá se, že dostávala\nznamenitou podporu z Uher. —■— Díky Bohu, že i\nmy se za nedlouho dočkáme společnosti, jenž bude hráti\nv národním jazyku našem. Budoucím totiž podzimkem\nzačne se zde i chorvátsky hráli, ac je jen málo před-\nstavení určeno. Jsem již napřed přesvědčen, že bude\ndivadlo nad míru plné, anto je zde národní nadšení pře-\nveliké. Přáli by jen bylo, abychom měli dobrých hercův.\nSnad by se v Cechách našli lidé , jižto by vloh i chuti\nměli sem se odebrat. Kdoby se chtěl věnovat divadlu\nchorvátskému, nechať se obrátí písemně na p. Dra. De-\nmetra, redaktora „Národnih Novináh,44 jenž mu všechno\nsdělí. P. Vojtěch Striga sbírá příspěvky k zakou-\npení oper \"Lj üba vi zloba44 a „P or ý n44, jenž byl\nsložil nesmrtelný náš Lisinski. Jsouť to výtvory geniální\ni překrásné, jenž jsou pravým odleskem národního cha-\nrakteru chorvátského. Kéžby se jen brzo sešlo tolik pří-\nspěvkův, by se mohly opery tyto věnovat národnímu di-\nvadlu našemu. Jak vám již známo, založil zde\nmladý i velmi nadaný p. Vinko Vinař hudební ústav, v\nněmž se bude bráti hlavní zřetel 11a hudbu i zpěv chor-\nvátský. Znajíce výborné vlohy i velikou obezřelost a\npilnost tohoto zde oblíbeného komponisty on se baví\ntyto dni v Praze můžeme již napřed tomuto pro ná-\nrodní náš život tak potřebnému podniknutí předpovídat\nzdar i rozkvět. Zdař Bůh !! !\nVídeň. Ant. Rubinstein zadal svou operu\n„Děti pusty\" ředitelství dvorního divadla, kteréž mu\n1000 zl. honoráru za ni vyplatilo. Jak se praví, budou\nvní účinkovat dámy: Csillagova a Krausova, a pánové\nAu der, Wachtel, Hrabánek a Meyerhofer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "210", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "210", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 1. září vystoupil ponejprv", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 1. září vystoupil ponejprv", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 1841, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 1. září vystoupil ponejprv\npo své nemoci náš výtečný tenorista p. Bach-\nmann co Raoul v opeře „Hugenotten\" a dosáhl skvělého\nvýsledku. Jeho hlas neztratil ničehož na vydatnosti a ob-\njemu hlasu, ano zdá se nám, že nyní ještě s větší lehkostí\nzpívá než jindy. Pan Bachmann byl mnohokráte hlučně\npochvalou odměněn. Neméně líbil se p. Bachmann „Jan\nPařížský\" a co Masaniello v „Němé z Portici,\" kdež jeho\nmohútný a zvučný hlas úplné platnosti dosáhl. Jak se\nzdá, dostane se nám v zimní saisoně konečně několik\noperních představení v češtině; nebot pan ředitel získal\npro operu dvě „Češky,\" totiž slečnu Gra bingro v o u,\nkteráž místo Luccovy, a sl. Kiiglerovou, ježto místo\nsl. Schmidtovy engažovány jsou. Chybí nám toliko ba-\nrytonista a bassista, češtiny mocný, a pak by\njsme se pevnou nadějí kojiti mohli, že operních předsta-\nvení v češtině dosáhneme. Co nevidět uslyšíme konečně po\ndrahném čase Gluckovu „Ifigenii,\" na kterouž zvláště\nobecenstvo upozorňujeme.\nPan Ferd. Laub odebral se ke koncertům do\nHolandska.\nStudující university Pražské obdrželi, jak se\nz hodnověrného pramene od vys. c. k. místo-\ndržitelství povolení, by směli zde zříditi akademický\nzpěvácký spolek.\nNáš slavný Alex. Dreyschock, jenž se v listo-\npadu na umělecké cesty do Rus odebeře, složil dvou-\nvětvou sonátu, kteráž, jak jsme se přesvědčili,\nk nejlepším jeho výtvorům náleží. Slovutný V. H. Veit\ndokončil právě smyčeové trio, kteréž bezpochyby\nv letošní koncertní saisoně provedeno bude.\n„Bohmische Naturdichter\" je titul nového\nvelmi zajímavého díla od Alfreda Waldaua, jenž\nvšemožně se snaží, by naše sousedy, kteří ještě jasné\nponětí v našich literárních plodech nemají, na básně\nčeské upozornil. Dílo to obsahuje básně českých sa-\nmonků (básníků) v německém plynném překladu a za-\nsluhuje všestranné pozornosti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "210", "page_fin": "212", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.6.2", "titre_corps": "(—ič) Z Blatné. (Akademie.) Dne 2. září uspořádali", "titre_sommaire": "(—ič) Z Blatné. (Akademie.) Dne 2. září uspořádali", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.6", "debut_caractere": 1843, "fin_caractere_exclue": 5821, "texte": "(—ič) Z Blatné. (Akademie.) Dne 2. září uspořádali\nzde žáci Pražského konservatoria hudební akademii,\nkteráž krásného výsledku došla. Mimo dvě ouvertury\nk „Carostřelci\" od Webra a ku královně „Hedvice\" od\npolského skladatele K. Kurpinského, správně a okrou-\nhle provedené slyšeli jsme „Caprice\" na národní písně\nod J. Schulhoffa, kteréž sl. Hubalovská s velkým\núspěchem přednesla. V koncertinu pro kontrabass od J.\nHraběte osvědčil p. Simandl velkou technickou obrat-\nnost a skutečně pěkný přednes; neméně líbil se pan\nMayr, jenž fantasii pro klarinet od Rumla s velkým vý-\nrazem provedl. Značné sensací zbudil vsak mladistvý p.\nJan Hřímali, kterýž fantasii „Les Echos\" od Leonarda\ns nesmírnou bravourou a samostatností na housle přednesl\na velké pochvaly dosel. Z písní slyšeli jsme duetto pro\nsoprán a kontrabass odsl, Gotthardovy ap. Simandla\npěkně provedené, dále píseň od Kreutzera, jíž sl. H ří-\nmalova velkého potlesku dosáhla, konečně zpíval pan\nSkř. píseň „Andílek\" a ještě jednu a líbil se velice. Sl.\nLisnerova deklamovala „Přání* od V. Růžičkovy plynně\na významně. Posléze proveden byl ženský a mužský\nsbor „Aj, vzhůru vlasti\" od A. Jelena a smyčcové kvar-\ntetto s ruskou národní hymnou od W. H. Ve i t a,\nv němžto pánové Jana Vojtěch Hřímali, V. Urban a\nFr. Simandl účinkovali. Všecko šlo výborně; každý\núčinkující byl poctěn hlučným potleskem a vyvoláním.\nNejvíce však líbili se p. Jan Hřímali a jeho sestra M.\nHřímalo v a.\n(A. M. K. E.) Z Chrudimi. (Studentská me-\nrenda. Vínek. Requiem za V. Klicperu.) Tak jako\njiž po více let, byla i letos unás „studentská ui e-\nrenda.\" Zábavu tu, ku které se mnoho okolního štu-\ndentstva sešlo, odbývala se 4. září. Dříve než se tančiti\nzačalo, zahrál náš ostrostřelecký hudební sbor třetí pot-\npouri z českých národních písní od Jos. L a-\nbického op. 54 velmi čistě a neúhonně; z ostatních\ntanečních kusů líbily se dvoje quadrilly z českých\npísní, z nichž však více první od L.' Pro c h á z k y vy-\nnikala. Mezi prvním a druhým oddělením zapěl náš\nzpěvácký sbor: „Žežulinka\" od Knittla tak precisně, že\nna všeobecné přání opakována býti musela. Jsko v loni\ntaké i letos vydali páni uspořadatelé merendy elegantní\nknížku pod jménem „Vínek,\"jenž kromě povídky „Marie\"\nod Justa obsahuje básně od Benoniho, M. Brodského, V.\nCrhy, A. Heyduka, Galata atd., jakož i od dám Anny Sá-\nzavské a Antonie Korschnerovy, kteráž nedávno\nbásněmi svými v Daliboru a Lumíru vystoupivši velmi\nnadanou básnicí se osvědčila. Šestého září na to byly\nv zdejším děkanském chrámu Páně odbývány slavné re-\nquiem za našeho básníka a dramatického spisovatele V.\nKlicperu. Dávalit se velké requiem od Vitáska do\nEs s vloženým „Dies irae\" do C-moll též od Vitáska, při\nkterémž se však mně z nepochopitelných příčin „Tubamirum\"\nvynechalo, ostatně bylo toto krásné dílo od našich pánů\nochotníků velmi dobře provedeno. Kéžby i jiná česká města\nnásledovala příkladu toho, a tak ukázala, že ctí památku\nmužů o národní spisovatelství zasloužilých. Jak doslý-\nchám, bude se ku konci tohoto měsíce odbývati hu-\ndební akademie. Bylo by velmi žádoucno, aby se\nnám skladby slovanských skladatelů přednesly,\nkdyž ne veskrz, aspoň z většího dílu, neboť jsou zde\nnašemu obecenstvu ještě takřka neznámy. Uvidíme !\n(M.) Z Českého Dubu. (Produkce zpěv. spolku.)\nPo více let již stává u nás zpěváckého spolku, jehož pů-\nsobení zasluhuje, aby po vlasti naší uznáno bylo. Sna-\nhou našeho velezasloužilého p. Holušky, jenž co vzorný\nučitel, výtečný hudebník i obezřetný ředitel kůru stejně\nchvály hoden jest, zaražen zde spolek pod protektorátem\nproslulého průmyslníka p. F. Schmitta. Muž tento,\njenž mohutným duchem svým tak se povznesl, že závody\njeho k prvním v Cechách náleží, je hlavní podporou spolku\na k vyčtení jeho zásluh v tomto směru je místo zprávě\nmé dopřáné příliš malé. Dne 1, září dával zpěvácký\nspolek stanovní produkci přispívajícím údům. Program\nsestával ze čtyr čtverozpěvů od Mendelssohna, Leonharda.\nKuntze-ho a Zóllnera; na hlučně projevené přání zpíval"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6498, "texte": "se mimo to Uhlův „Sángermarsch.\" Spolek přednesl ve-\nškeré skladby nad míru dobře. Volení skladeb bylo z hu-\ndebního stanoviska zajisté vzorné; pohřešujeme však ěeský\nelement na prosto. Český Dub je ovšem město z větší\nčásti nemeeké a zpěváci nejvíce Němci; považujeme-li\nvšak, že zajisté v obecenstvu málo jich bude, kteří by\nčeštině nerozuměli; že se česká hudební literatura dosti\ndobrými skladbami starými i novými vykázati může a že\nvzájemnost ceských měst, kdež se vždy několik ba (bo-\nhužel) obyčejně více německých než ceských písní zpívá,\nže tato vzájemnost i ryze německým městům v Čechách\nza nynějších času by příkladem býti měla: kojíme se\nnadějí, že ani zdatný p. ředitel, ani vzdělaní a šlechetní\núdové spolku mou žádost, aby při produkcích také české\nhudby šetříno bylo, za přemrštěnou, nýbrž za docela spra-\nvedlivou míti budou. Uznání, jakéž se na všeobecnou žá-\ndost mimo program zpívané Knittlově „Žežulince\" dostalo,\nje zřejmým důkazem, že obecenstvo se mnou souhlasí.\nPřipomínám tu onu památnou pochvalu, jakou si vydobyl\ncesko-dubský spolek, když u sjezdu německých zpěváckých\nspolků vŽitavě před několika lety Jelenův sbor „My čeští\nmanové\" tak krásně zpíval - a to bylo na německé\npůdě, mezi samými Němci! V přestávkách zpívala sl.\nJulie Měchurova, žačka p. Čahounova ústavu v Praze,\npíseň od Mozarta a „Křepelinku\" od Lešetického. Díky\njí za to, že ona jediná ve svůj program českou píseň\npřijala. Na požádání přidala pak Gumbertův valčík; mimo\nto nás potěšila árií ze zpěvohry „Ernani.\" O výsledku\nmluviti bylo by zbytečné; musel bych opakovati, co české\ni německé listy v referátech o koncertu v Mnichově Hra-\ndišti o slečně pronesly. Pan De la vos zpíval arii\nz „Tannháusera\" a Lindpaintnerovu „Fahnenwacht;44 fond\nmá skvělý, radii bych však, aby se do Wagnerových\nskladeb nespouštěl; je to pracné a nevděčné namáhání,\nv písni své vlohy mnohem více objevil. P. T. Ma-\ntoušek hrál transcripci Husitské písně a Paganiniho „He-\nxentanz\" na piano. Slyšeli jsme u nás Smetanu a jiné\nproslulé pianisty, pročež skvělý výsledek jeho hry tím\nvíce váží.\n(K. A.) 7J Hlinská, (Oprava varhan.) Oprava var-\nhan našich dokonána. U přítomnosti znalců byly přijmuty\na p. varhanáři Viktorovi jednohlasně pochvala vzdána\nza důkladné a uspokojené opravení stroje tak výtečného.\nMusíme se též zmíniti, že se p. Viktora také co zběhlý\na obeznalý opravovatel pian osvědčil. Značné zakázky\nz okolí i zámluvy oprav varhan, jakož i výtečná vy-\nsvědčení téhož mistra svědci o pravdivosti našeho výslovu.\nPřejeme mu co průmyslníku českému a obeznalému štěstí\npo vší krásné vlasti naší.\n(B. L—k*) Z Králové Dvoru. (Akademie spo-\njených spolků zpěváckých Novopackého a Králodvorského\ndne 26. srpna b, r. ve Dvoře králové). Žijeme u nás\nletos, nechf tak dím, na kantátové planetě. Hudebních\nprodukcí při horách našich bez mála víc, než bramborů.\nČtvero kantát a tolikéž akademií, jiných po-\npěvků svatebních a pohřebních nepočítaje, toť statistický\nvýsledek hudební činnosti naši během nezúplna jednoho\nroku, a nebo roztřídíme-li hudební produkce ty úhrnkein\nvzaté podlé původu jejich, tedy vypadne: Po jednom\nvítání a loučení, pak dv é jubile jní ch\nslavností, po té jed na soukromá, jedna\ndobrodějná a dvě pouze čestné akademie.\nNeposlední zásluhu o dosti znamenitý ruch ten hudební\nmá ctěný náš spolek zpěvácký, jenž, ac před ne-\ndávnem teprvé na Boží světlo se proklubal, předce již\nhezky se má k světu. Zrodiv se za loňské koňské zimy\no ěl z počátku 45 údu. Než nedostatek sil učitelských\na sobotáles vzrostu jeho poněkud vadily. Übývalo údů.\nNejeden tu kmotr, ci pro radost, ci pro bolest srdce, ne-\nvím, jal se pokřikovati, že übožák spolek má úbytí. Než\nchlapícek spolecek už pro hanbu světskou nedal tomu,\naby se byl laskavým několika kmotrům k vůli na prkno\nnatáhl. Překonal zmužile, ac ne ještě dočista, peprné\npři všem všudy počínání zacátecky a odbyv, jako za před-\npotopní doby ěekatelé učitelští, za jedno půlletí svou pro-\nperii cili přípravnu, podvolil se konečně zkoušce veřejné,\nkterou k nemalé horem vzpomenutých kmotrů radosti ci\nžalosti, nevím, se ctí odbyl. Tu pak již co pověřený\nspolek zpěvácký do šiku dobrovolníků národní zpěv\npo vlasti pěstujících chutě se vřadil. Výsledek pak této\nzánovní činnosti své, bez pochleby to díme, velice uspo-\nkojující podal nám akademií 26. srpna se soused-\nním již pokročilejším zpěváckým spolkem dů-\nstojně provedenou. Neobtížil sobě totiž spolek Novopacký\nk pěstování spolkové vzájemnosti na zmíněný den v dosti\nvalném poctu bylotě spolkovniků Packých 24 po\nželeznici sjeli si do Králové Dvora, zacež hned při vy-\nstoupení na nádraží Králodvorské od zdejšincň spolko-\nvým pozdravem k této příležitosti nově složeným po-\nctěn jesL Po srdečném pak uvítání übíral se spojený\nsbor 60 jonáckých zpěváků v přátelském hovoru až po\nsamo město, kdež příchozím významně, ac i z potřeby,\nbylot za kolik casů jednou zase jasno a parno, podáno\nchleba s solí a po sklenici Litoměřického. Seřadivše\nse pak vstupovali pobratimové zpěvmo do města a přes\nnáměstí do školy. Tu odbývánou zkouškou společných\nčísel programových pro krátkost času méně zevrubnou\na důkladnou, jakkoli k ospravedlnění spolkových\npánů ředitelů, p. Čížka Novopackého a p.\nDobrovského Králodvorského připomenouti sluší,\nže k usnadnění hlavní zkoušky již neděli před tím o ně-\nkteré ty zvláštnosti v tempách a v přednesu sborových\nčísel obapolně se byli umluvili. Po odbyté zkoušce po-\npřáno zpěvákům krátkého sice ale přemilého odpo-\nčinku v hostinské zahradě páně Loréncově, dosti da-\nleko po vůkolí sobě rovné nemající, načež v prostranném\nsále tamním následovala akademie sama, jejížto po-\nřádek a výsledek Vašemu Daliboru nestranně sděliti\njsem sobě uložil. První oddělení. 1. „Vltava44\nV o g 1 o v a obě in a sbory společně přednesena.\nPůvabná skladba tato, bohužel, minula se pěknými effekty\nbohatě v ní složenými za příčinou nepřiměřené vzdálenosti\necha, pak pro nesrovnalou sílu hlasu echových a ne-\nstejné ukončování jich. Nadějeme se, že odstraněním\nvad vytknutých a útlejším, kde třeba, přednesem sboru\nsamého, poetická skladba tato příště se nám objeví v úplné\nsvé kráse. 2. „My čeští manové44 spolkem No-\nvopackým rázně předneseni; jakkoli se nám zdá, že\nmístem přednes sboru toho, zvláště pak ufatě zakončení\nprvní polovice „man, man, s láskou a věrností rád44 ne-\nsouhlasí s Jelenovu tradicí sboru tohoto po vlasti naší\ndobře známou. 3. „Žežu linka\" Knittlova celým\ns p o je n ý ch spolků sborem ehvalně provedena.\nŽelíme toliko, že se sborové piano v triu nezjeinnilo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2173, "texte": "tou měrou, aby při tenorovém solu jediný hlas byl pro-\nniknul. Mimo to myslíme si, nedostává-li se k solu tri-\novému pevnějšího a zvučnějšího bassu prvního, že se\ndotčené solo, bez toho ne vysoké, snadno zastali dá ně-\nkterým vydatným bassem druhým. 4. „Les a háj44\nVog 1ů v spolkem Novopackým zdařile pro-\nveden, vynikal přednesem přecisným i útlým, hlavně\njasným článkováním slabik, čímž slovům dobře porozu-\nmět i. bylo. 5. „Lovecká44 Kreuzrova celým sbo-\nrem ch valně přednesená vymáhá sobě na za-\nčátku , jako slova „Ha rozkoš44 sama tornu nasvědčují,\npak ve sboru, kdykoli po solovém kvartetu sbor se ozve,\nohnivějšího ještě tempa. 6. Pochod Bekrův op. 31.\ns nově podloženými slovy českými provedl spolek Krá-\nlodvorsky statně ac ne bez menších některých vad,\nz nichžto nejpatrnější byla nejistota jakás v repeticí při\nopakování pochodu. (Dok.)\nZ Kutné Hory. (Koncert.) Dne 8. září 1860\nodbývala se zde hudební akademie v městské střelnici\nk účelu dobročinnému. Program byl zajímavý, obsaho-\nvali ouvertury ku zpěvohře „Idomeneo,44 od V. A. Mo-\nzarta; k Shakespearově truchloře „Koriloanus,\" od Lud-\nvíka van Beethovena. „Prométheus44 od Ludvika van\nBethovena, pro veliký orkestr. „Pozdravení pěvcovo,44\nod V. H. Veita, „Lovecká,44 od Fr„ K a vána, sbor pro\nmužské hlasy. „Žežúlinka,44 sbor pro mužské hlasy od\nKnittla. „Porodila mne moje matička44, píseň s průvo-\ndem fortepiana od Krov a. „Bože můj, Otce můj,66 píseň\nnárodní slovenská, přednesl p. Strakatý. „Některé\nnárodní písně,44 přednesl p. Strakatý. „Rondo koncer-\ntantní44, pro lletnu od Kalivody s průvodem orkestru,\npřednesl p. Fric. „Fantasie44 pro housle od Fr. Prume\ns průvodem fortepiana, přednesl p. Homolka. „Car-\nnaval de Venise,44 pour le Piano par Jules Schulhof,\npřednesla slečna Paulina Voglova. „Der Wanderer,44\nRomanze von Schubert, přednesl pan Stra-\nkatý. „Blúcher ain Rhein,44 Chor fúr Mannerstimmen\nvon Reissiger. Slečna Paulina Voglova, ab-\nsolvovaná žákyně páně Alex. Dreischocka, p. K. Stra-\nkatý, clen kr. stav. divadla v Praze, p. Ant. Fric,\nbývalý žak Pražského konservatoria a p, Ferd. Homolka\nze zvláštní ochoty a z iasky k dobré věci přednášení sólo-\nvých částí laskavě převzali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.6.3", "titre_corps": "Paříž. Ruský kníže W. chce uspořádati několik", "titre_sommaire": "Paříž. Ruský kníže W. chce uspořádati několik", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.8", "debut_caractere": 2175, "fin_caractere_exclue": 5517, "texte": "Paříž. Ruský kníže W. chce uspořádati několik\nkoncertů, v nichž se skladby ruského skladatele Bort-\nňanského, mezi jinými též jedna pozůstalá opera\nk textu Puškinovu, provozovati budou.\nPes€, Město uherské „Kezdi Vásárhely\" zvolilo vir-\ntuosa p. Ed. Remenyiho za čestného měšťana. Nuže, tak\nctí Maďaři své umělce !\n(G.) Reichenhall. Dne 13. srpna připravil nám\nznamenitý český pěvec pan J. Píšek a kapelník K.\nReinecke ve spolku s několika Solnohradskými umělci\nkrásnou hudební zábavu v sále „Kurhaus.44 Pan Píšek\nzpíval sám se doprovázeje, několik písní cituplně a vý-\nznamně a pan Reinecke přednesl na pianu skladby od\nChopina, Hellera, Schuhmanna atd. s velkým výrazem.\nMimo těchto zúčastnili se v zábavě výteční čeští umělci\npan Hegenbartb, jenž své notturno a skladbu od Spohra\npro cello s velkou něžností a praecisí provedl a p. Je-\nlínek archivář „Mozartea,\" jenž na hoboj doprovázel\nkrásnou píseň od Procha „Schweizers Heimweh,44 kterouž\npan V. Bělciký s hlubokým citem zpíval.\n(V. Mř.) Ze Záhřebu. (Opera ~~ Lisinského.\nopery Vinař.) Včera zde bylo 34. a poslední před-\nstavení maďarské opery, Dávala se podruhé původní\nmaďarská opera „A. Kunok44 od Czaszara, jenž byla s ne-\nsmírným jásotem přijinuta, Mnoho již zde bylo operních\nspolečností, ale žádná nebyla s takovým nadšením při-\njmutajako tato, jenž dávala zároveň i některá dramatická\npředstavení. Není zde od místa, vysvětlovali příčinu to-\nhoto nadšení, jenž má jinde původ svůj, nežli v opeře\nsamé. Divadlo bylo vždy přeplněné, a zvláště dávala-li\nse která maďarská opera. Někdy již dva dni před před-\nstavením se nemohlo dostal žádných lístků v. Avšak spo-\nlečnost ta zasluhovala přízně obecenstva, anť byla v kaž-\ndém ohledu solidní a dostála úplně úloze své. Též šat-\nstvo její bylo nad míru skvostné. Povídá se, že dostávala\nznamenitou podporu z Uher. —■— Díky Bohu, že i\nmy se za nedlouho dočkáme společnosti, jenž bude hráti\nv národním jazyku našem. Budoucím totiž podzimkem\nzačne se zde i chorvátsky hráli, ac je jen málo před-\nstavení určeno. Jsem již napřed přesvědčen, že bude\ndivadlo nad míru plné, anto je zde národní nadšení pře-\nveliké. Přáli by jen bylo, abychom měli dobrých hercův.\nSnad by se v Cechách našli lidé , jižto by vloh i chuti\nměli sem se odebrat. Kdoby se chtěl věnovat divadlu\nchorvátskému, nechať se obrátí písemně na p. Dra. De-\nmetra, redaktora „Národnih Novináh,44 jenž mu všechno\nsdělí. P. Vojtěch Striga sbírá příspěvky k zakou-\npení oper \"Lj üba vi zloba44 a „P or ý n44, jenž byl\nsložil nesmrtelný náš Lisinski. Jsouť to výtvory geniální\ni překrásné, jenž jsou pravým odleskem národního cha-\nrakteru chorvátského. Kéžby se jen brzo sešlo tolik pří-\nspěvkův, by se mohly opery tyto věnovat národnímu di-\nvadlu našemu. Jak vám již známo, založil zde\nmladý i velmi nadaný p. Vinko Vinař hudební ústav, v\nněmž se bude bráti hlavní zřetel 11a hudbu i zpěv chor-\nvátský. Znajíce výborné vlohy i velikou obezřelost a\npilnost tohoto zde oblíbeného komponisty on se baví\ntyto dni v Praze můžeme již napřed tomuto pro ná-\nrodní náš život tak potřebnému podniknutí předpovídat\nzdar i rozkvět. Zdař Bůh !! !\nVídeň. Ant. Rubinstein zadal svou operu\n„Děti pusty\" ředitelství dvorního divadla, kteréž mu\n1000 zl. honoráru za ni vyplatilo. Jak se praví, budou\nvní účinkovat dámy: Csillagova a Krausova, a pánové\nAu der, Wachtel, Hrabánek a Meyerhofer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.7", "titre_corps": "Panu K. v Sedl. Váš dopis o umrtí p. F. je zastaralý", "titre_sommaire": "Panu K. v Sedl. Váš dopis o umrtí p. F. je zastaralý", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.8", "debut_caractere": 5519, "fin_caractere_exclue": 5856, "texte": "Panu K. v Sedl. Váš dopis o umrtí p. F. je zastaralý\na nemůže se jako onen, jehožto oson chvála:\n„Dalibora44 jest, uveřejnili. Panu kap. Pt . . .. v Leicestru.\nObdržíme od Vás ten dopis ? Panu V. D.v Krakově.\nNezapomeňte na nás ! Pánům dopis, v Blatné, v Pardu-\nbicích a Hlinsku. Vaše dopisy vyjdou příště. Panu Jod,\nv N. P. Uveřejníme !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.2.8", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena je podvojná notová příloha, obsahující kusy pro piano od Fr. Kavána.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena je podvojná notová příloha, obsahující kusy pro piano od Fr. Kavána.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.8", "debut_caractere": 5858, "fin_caractere_exclue": 5951, "texte": "K tomuto číslu přiložena je podvojná notová příloha, obsahující kusy pro piano od Fr. Kavána."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[205]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.1", "texte": "O kostelní hudbě na venkově.\nŽe hudba 11a venkově zde a onde, zvláště kostelní,\nhluboce klesla, o tom možno se bohužel na mnohých\nmístech přesvědčiti. Příčiny toho jsou všeliké: za hlavní\nmusím udati, že láska k tomuto krásnému umění jaksi\nochladia; nebol' kdežto dříve rolník skoro všecky své\nsyny hudbě ucítí dal, nc snad aby si jí v budoucnosti\nvydělávali, nýbrž jediné pro vzdělání a zábavu: najde\nse nyní lakových milovníků hudby v skutku pořídku, a\njen synové chalupníků a domkářů se jí oddávají, aby,\nnaučivše se jen povrchně nějakému nástroji, co možno\nnejdřív do ciziny se vydali a několik ušetřených zlatých\ndomů přinesli. A to zanedbávání hudby od usedlých\n1 olníků má následek, že hudba při provozování mše\nslabě a nedostatečně zastoupena bývá. Nad to jeví se\nod roku k roku větší a větší nedostatek dobrých učitelů\nhudby. Před časem se obyčejně za to mělo, že jesl učitel\ndostatečný, zná-li se v hudbě, byť v literním dosti ne-\numělý byl: nyní, zdá se, že opak toho dráhu si klestí;\nliterní dokonalé umění požaduje se od učitele, a to\nv jistých případuostech vším právem hudbě vykazuje\nse opět vedlejší místo. Pravda, že najde se učitelů,\nkteří obojího schopni jsou; těch jest přece ale dle na-\nšich zkušeností a dle požadavku nynějšího věku v po-\nměru málo, a přáli bychom si, aby vycvičení učitelé\nv literním i hudebním umění v naší vlasti převládali.\nNejlépe by bylo, aby i zde rozdělení práce se stalo :\nčiníme návrh, aby více obci, poblízku jsoucích, zvolilo\na vydržovalo ze svých důchodů samostatného uěitele\npro zpěv a hudbu jedině ustanoveného. Tím by se\nzajisté získalo lepšího vyučování a hojnější účastenství;\nučitel pak vlastní v literním nebylby přetížen a mohlby\nprázdný čas dalšímu vzdělávání sama sebe a jiným\nnaukám věnovali. Rozumí se samo sebou, žeby takový\nsamostatný učitel i hudbu v chrámě na péčí měl, kteráž\nby tím k vznešenějšímu stupni dospěti mohla. To žá-\ndáme na obcích; nyní ale lake ohracujems zřetel\nsvůj k patronátům. V mnohých kostelích na venku\nje nevšímavost z této strany velmi patrná. Tak znám\njednu velkou obec farní, kde už po dvanácte let nemají\nvarhan; jakou pomůckou varhany při zpěvu a pobožnosti\njsou, netřeba, tuším, dokládali. V této obci měl zavítali\nnejdůstojnější pastýř k biřmování; kde vzít varhciny?\nmusely se odjinud přivézt, takže lid na to vtipy, dosti\nuhodné dělal. A přece jest u kostela zvláštní zadusí\na patronátem důstojní) sbor, kterému by právě na\nvšem záleželi mělo, co k povznesení pravé pobožnosti\npřispívá !\n(F.) Z Mělníka. četl jsem často v těchto listech\nkritiky o kostelní hudbě a musím se vyznali, že jsem si\no zprávách, jež z českých měst i městeček přicházejí,\nvždy otázku předložil, zdaž tomu tak čili nic. Jsem jen\naž příliš přesvědčen, že polozasvěcený jen svůj v mno-\nhých jpřípaddch nepredpisný úsudek s ostýchavostí a\npojatostí napíše, při čemž z druhé strany rozličné osobní\nneb jiné ohledy mu vadíce v cestu se kladou. Pisatel\ntěchto řádků jest docela prost všech těchto ohledů a\npředevzal si, zmíniti se o muži, jejž v Mělníku při\nvarhanách našel a jenž, jak mu praveno bylo, v ce-\nlém okolí za vzorného varhaníka platí. Než Bůh\nračež nás podobných vzorů milostivě střežiti! Muž tento\npředseká a bije nemilosrdně do královského nástroje a\no zacházení s manualem přísně spojenou hrou nemá ani\nnejrnenšího ponětí. Nemluvímf zdarma o manualu, anto\no zacházení s pedálem ničehož říci nechci. Opětné\núhozy jednoho a téhož akkordu, běhy, trilky, mordenty\na jiné varhaníku docela nepřístupné a nepřiměřené fráse\na šňořeniny nepatří do kostela a dají se jen na klavír\nvyvésti. Z té příčiny lituju velkou řadu těch, kteří\npana V. za čackého a vzdělaného varhaníka drží a va-\nruj u všechny začátečníky, by si na jeho bídné hře na\nvarhany příkladu nebrali.\nJe to věru smutné, že dozírací orgány nad ko-\nstelní hudbou tak málo věci té rozumí a se nápodobnými\nvyššímu nesmyslu náležejícími floskulemi zaslepiti dají."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.2", "texte": "(Z—š.) Z Heřmanova Mé sice. Dne 10. srpna\ncestujíce Heřmanovým Městcem, měli jsme příležitost,\ntamnější kostelní hudbu posleebnouti a slabý obraz pro-\nvedené hudby si nakreslili. Hlavní podmínka dobré\nkostelní hudby jest správná a povážlivá hra na varhany.\nAvšak ta stojí zde na nejnižším stupni a nevyhovuje\ndocela nic účeli, totiž podporování a doprovázení zpěvu.\nJak málo pan učitel karakteristiku toho nejdokonaiejšího\nz všech nástrojů zná, svědčí ta okolnost, že také on\nnáleží do řady oněch varhaníků, kteřížto pedalnímu tónu\npříslušného času nedopřejí a jej bez milosrdenství s po-\nspolného účinkování s manuálními hlasy vy hostuj í. Vů-\nbec prozrazovala varhanní hra největší neznalost har-\nmonie; nebof odpočítajíce nejodpornější kvinty a oktávy,\npozorovali jsme, že se praeludium (pakli se mu takové\njméno dáli může) bud v tercích neb texlách neb\nv dlouhánském bezmyslném nakupení dominantního sex-\ntového akkordu pohybovalo. Nic neprozrazuje hudební\nchudobu trefněji, než taková hra. Avšak dejme tomu,\nže každý člověk není s to, ze sebe čerpati hudební\nmyšlenky; nemůže pilnost a pravá horlivost pro tak\nposvátnou věc jmenovitě pilné hraní a memorování pří-\nstupných ryzých varhanních skladeb *), jež nám v no-\nvějším čase horlivý Pražský varhaník pan Jos. Fórsler\nbud* ve svém „Katolickém varhaníku,Cí buď ve své\nvýtečné „skote pro varhanyu v hojnosti podal, tento\nnedostatek odstraniti?\nInstrumentální mše, jež se o 11 hod. provozovala,\njest bezpochyby dílo z pověstného času; ale zajisté je\nto dílo, jež nezasluhuje, by se v katolickém chrámě\nprovozovalo. Ovšem nepatří hudební síly v tomto městě\nk lepšímu druhu; avšak nedalo by se pilným odbýváním\nčastých zkoušek a volbou lehčích skladeb lepšího vý-\nsledku docílili, když juž instrumentální hudba provozo-\nvána býti má ? Nebudiž nám na to praveno, že ředitel\nkůru musí být povděčen, když diletanti ke mši přijdou,\nnebof pro kostelní hudbu nadšené srdce rádo přispívá\nk oslavení služeb Božích. Mnohé obce podávají o tom\npatrných důkazů. V obci, v nižto se 4000 obyvatelů\nnachází, lze nalézti vždy pét neb šest chlapců k zpěvu\nschopných, s nimiž se vokální mše provésti dá. Ostatně\nnemůžeme si vysvětlili, z jaké příčiny při takovéto bez-\nvýznamné hudbě bombordan spoluúčinkovati má. Je\nsnad k tomu určen, aby hluk ještě více rozmnožil?\n(?) Z Klatov. Před časem nedlouhým podali\njsme v těchto listech krátký nástin naší hudby kostelní\na vylíčili jsme dosti mírnými barvami smutný její stav,\nkterýž hříšnou netečností ředitelství již úplným skles-\nnutím hrozil. Tím radostněji vítáme změnu právě po-\nvstalou úmrtím dřívějšího ředitele kůru p. C. a obsaze-\nním tohoto místa mladistvým a svou přicinlivostí a hor-\nlivostí nám jíž chvalně známým p. Mans. Klibkou. Za-\nstává svou službu teprv několik neděl a již nalézáme\nmnohé nezpůsoby odstraněné, mnohé opravy zavedené,\na jak z pravé jeho náklonnosti k hudbě souditi lze,\nmáme zajisté jeho vedením radostnější dobu v kostelní\nnaší hudbě k očekávání*\nPrali bychom sobě jen, by p. ředitel čestné své\núloze taky v ohledu vlasteneckém vyhověti se snažil,\nplodů domácích našich skladatelů sobě pilně hleděl a\ntírn také o zvelebení vlastenecké hudby kostelní hoj-\nných zásluh sobě získal.\n(V, L.) Z Chlumce nad Cidlinou. Na den na-\nrozenin J. M. císaře Františka Josefa provozovala se tu\nslavná mše sv. v 10 hodin před polednem řízením o\nzdejší hudbu chrámovou velmi zasloužilého ředitete kůru,\npana Jos. Vokrouleckého, velkolepé dílo, mše od slovút-\nného našeho V\\ H, Veita (tentokrát již po třetí dá-\nvána, poprvé viz ll* roč. Dalibora str, 207, po druhé\nloňského roku o zdejším posvícení na sv. Voršilu. Ne-\nchci rozebírat, která část krásou a bohatostí myšlenek\nnad jinou předčí, toliko podotýkám, že čím vícekrát\ntoto slavné dílo slyšíme, ho tím lépe pochopujeme a\nobdivujeme. Provedení všech částí mešních bylo velmi\nzdařilé a precisné. Za graduale se dával mužský\nčeský čtverozpěv ~Pobožnos od Veita, zajisté též\nkrásná skladba; za offertorium „Arie od Blaháka\nz A-dur\" (soprán a violinsolo); Te Deum bylo od A.\nMaska.\nU provedení jmenovaných skladeb se jmenovitě\nvyznamenala slečna Anna Pejpalova, zvláště v soprá-\nnovém solu varii, kterou cituplně přednášela; slečna\nM. Vokroulecká vynikala v altovém mešním sólu „Efc\nin carnatus.\" Obě pěvkyně cvičil ředitel kůru p. J.\nVokroulecký, a mohu říci, že jimi soprán a alt statečně\njsou zastoupeny; nebof nabyly obě slečny nevšední\numělosti ve zpěvu a mají plný a zdravý hlas. Nemálo\nse nám líbil pan Jos. Kohout, výborný tenorista, který\nsvé sólo „Gratias agirnus\" a potom „Domine fili\" velmi\nkrásně zapěl; bassista pan Jos. Doležálek svými sóly\nzvláště v Agnus dokázal, že když na cvičeni svého or-\ngánu péči vynaloží, nám výtečné zpěváky, jež naše\nhudba ztratila, jako doktora v lékařství, p. J. Hatláka,\nnyní v Sušicích žijícího a nebožtíka Hynka Kratochvíla\nponěkud nahradí. Pan V. Málek vynikal jako vždy,\ntak i tenkráte, zvláště varii ( oprán a violino sólo)\nsvým uhlazeným a jemným přednesem. I o ostatních pp.\nspoluúčinkujících se mohupochvaluězmíniti,anto každý dle\n\n*) Jak doslýcháme, bude školu v Heřmanově Městci letos reor-\nganisována a bylo by ku prospěchu tamějšího chrámu žá-\ndoucno, aby slavný patronát při obsazování učitelských míst\nna hudební znalosti zvláštní zřetel vzal aneb se co\nmožná pozváním kom petentů ku zkoušební hře\nna varhany sám o výkonech jednotlivců přesvědčil. Red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.3", "texte": "sil svých k tomu přispěl, by se provedení co nejlépe\nzdařilo, což jim zajisté ke cti slouží. Od té doby,\nco jsem žádné zprávy o provedeni kostelních skladeb\n„Daliboru\" nepodal, provozovala se zde mimo jiných\nvýtečných plodů proslulých skladatelův mše od Mozarta\na sice slavnostní a korunovací, potom jiné dvě z C a\njedna z B, z nichž se každá vícekrát dávala; ze mší\nHaydn-ových se provedly zD-moll, C-dur od\nHoráka se dělaly od té době 4 mše, od Fiíhrer a 3,\nmezi nimi 2 pastorální, od Maska 2 mše z C a D, od\nDiabelliho z D, A a B, od Lickla a Lablera se dávaly\nmše pastorální, od Drobiše mše z C a F., od Škroupa\nmše z D s českým textem.\nDle skladeb u nás zdařile provedených každý\nsnadno posoudí, že naše kostelní hudba v krásném\nrozkvětu se nachází a že každý zásluhy ředitele kůru\na všech pp. spoluúčinkujících tím lépe uzná, když se\ndozví, že ani ředitel a pp. učitelově, kterým se za\npovinnost ukládá při všech kostelních produkcích spolu-\núčinkovati, ani ostatní zpěváci a hudebníci placeni\nnejsou a tedy všichni pouze z ochoty a lásky k věci\nsamé seč jsou, Činí. (Pokračování.)\n\nObrana a některé pokyny ku hře na varhany.\nOd Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.\nPovšimnuv si kritiky, jakouž p. referent v článku\n„o kostelní hudbě v Praze\" (Dalibor od 20. srp. b. r.)\npodal, kladu si za svatou povinnost, jednak se proti\nposouzení mé hry na varhany a zacházení s nimi\nchraditi, jednak ale ukázati, jak se tohoto posvátného\nnástroje při službách Božích slušně užívati má.\nNikoliv snad mrzutě, nýbrž radostně a horlivě\nchopě se péra, osvětlím jednostranné náhledy ještě snad\nnezkušených umělců poučením o tomto velkolepém ano\nnejvyšším umění hudby církevní.\nMé mezihry jsou vždy krátké a písni neb chorálu\npřiměřené, tedy též písni: „Wir werfen uns darnieder\"\na k rozmanitosti jejich volím ovšem leckdys terci neb\nsextu v rovném ale pohybování středních hlasů a\njsou nejlépe na svém místě; tak to schvaloval můj dů-\nkladný učitel, pan Rob. Fiíhrer jakož i jiní zralí uměl-\ncové.— Pan referent má za velmi neslušné, když se\nspustí před „Svatý\" pleno. Toho nenahlížím; vždyť\nza příčinou vyjádření slávy a velebnosti Boží „Pleni\nsunt coeli et terra etc.\" musí pleno býti; toliko když\nuž na krátce proměna se měla díti, slušno a patřično\ntiše skoučiti. Sem a tam jiný bass pří „Pange lingua\"\nvoliti, nepřipouští velebný ten chorál. Konečně činí p.\nreferent zmínku o jaksi nucených průchodních notách\na dokonce o častém užívání zmenšeného septimového\nakkordu. První í druhé není pravda! Na průchodní\nnoty v užívání zmenšeného septimového akkordu jsem\ndosti šetrný; nepřipustím s Boží pomocí, aby má\nhra na varhany tím způsobem ochuravěla. I žádám\nuctivě p. referenta, by po druhé lépe pozor dal, aby\ntím nespravedlivý úsudek nepovstal.\nJsa ve všech odvětvích tohoto umění zběhlý, an\njiž plných 24 let si ho hledím, a theoreticko-prakticky\npěstuji, nemám za zbytečné, když zde naznačím, jak se\nponěkud při veřejných službách Božích s varhanami za-\ncházeti má. a) Předehry jakož i mezidohry buďfcež\npřiměřeny povždy chorálu neb písni, která se při mši\nsvaté zpívá, jakož i času církevnímu. 6) Při Introitu\nzapočne první polovice verše písně s 8 stř. Principá-\nlem a octavou a dvěma subbassi v pedálu; druhá po-\nlovice při „Pane smiluj se\" Kyrie eleison se již do-\nprovází jen s principálem a 1 subbass. Při Gloria jasně\na při Evangelinm addantně; před obětováním velmi nad-\nšeně, před Svatý vážně a velebně, což se plenem skončí,\npři pozdvihování tiše. Po pozdvihování se děj krátká\na líbá příprava k Benedictus tedy libě; před Agnus\nse hraje dojemně, pokorně, odevzdaně tak dlouho, až\nbyl duchovní nejsv. Tělo P. přijal pak nastane opět\nverš jemně doprovázen stačí—li, pakli ne, tedy poslední\npak s prin. a oct., načež následuje od poloverše pleno.\nBoží „Pleni sunt coeli et terra etc.\" musí pleno\nbýti; ovšem, kdyby již na krátce proměna se měla díti,\nslušno a patřično tiše skončili* Semotam jiný bas při\nPange lingua voliti nepřipouští velebný ten chorál.\n(Dokončení.)\n\nO registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhanních.\n(Pokračování.)\nV pedálu se mohou posauna 16 stop a trompeta\n(trouba) 8, neb jiné rourové stroje 16 a 8 stop zvu-\nkoměru vzíti. Při silném shromáždění jest též užívání\nmanuální a pedální Koppel přiměřené, jakož i při veli-\nkých varhanách přibrání 32 stop. V pedálu a jedním\nv hlavním manuálu snad se nacházejícím rourové stroje\nse má ostatně spořivě zacházeli, aniž se mají všecky\nverše celé písně stejnými registy hráti, poněvadž by\ntoto velmi unavovalo a dojem zmenšovalo. Poněvadž\nse poslední sloka obyčejně silněji hrává, při takovémto\noslavování ale nikdy ostré a křiklavé hlasy se užívati\nnemají, tak se registruje k poslednímu verši slaběji, neb\nse hraje na slabším manuálu. Pedál se musí v tomto\npádu též slaběji registrovati. Poslední sloka se tedy\nhraje s minulým registrováním. Takovýmto registrováním\nby se dal velmi krásný výsledek docíliti, kdyby se při"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.4", "texte": "velikých varhanách, které velmi mnoho Gedacten čítají,\nse tyto s vynecháním principálu 8 a 4 stop. oktáva\nsama užívala, kdyby se tím dále některé křiklavé re-\ngistry u p. Gamba, Salicetet spojili a pedál se rovno-\nstejně registroval, musilaby zde arci býti zkušenost,\npostačí-li toto registrování ku zpěvu četného shromáždění\nneb ne?\n6) Při díkučinné a radostné slavnosti, jako u p.\nv čas velikonočních, svatodušních, vánočních svátků, a\nvůbec při všech radostných událostech.\nZde se mohou mimo přítomných hlavních a mi-\nmotních hlasů k prvnímu a poslednímu verši nějakého\nchorálu veškeré mixtury užívati. K ostatním veršům\nnechf se měnidla poslední, jak v manuálu tak v pedálu\nzastrčejí, nato jest se však co ohlížeti, aby nebyl mi-\nmotoní hlas jako Quinta neb Tercie, nýbrž 2 stop. rej-\nstřík, nejvyšší manuální hlas.\nTo samé platí taky o pedálu, kde se superoktávní\n(vyšší oktáva) 4 stop., co nejvyšší hlas zvolili má*\nUžívání manuální a pedální smečky jest zde a zvláštně\npři četném shromáždění nejen dovoleno, nýbrž i nutné*\nPředehra a dohra se při takovýchto příležitostech ce-\nlými varhanami neb plným strojem přednášejí.\nc) V čase nedělním má se mimo na počet shro-\nmážděných jen na text (obsah) při službách Božích\nzpívaného chorálu ohled bráti. Obsahuje-li tento smutné\na žaluplné city, může se dle jakosti varhan registrování\njako při a) zaříditi. Vane-li v písni důvěra v Boha, a\nneb je-li obsahu prosebného, mohou se ty samé hlasy\npodržeti, a zavedené smečky (Koppel) užívali i poslední\nverš v očekávání, že se povznese modlitba, mohou se\nvedlejší hlasy a třeba i mixtury připojiti. Písně o vše-\nmohoucnosti a velikosti Božské jednající mohou též\nmimo hlavními a mimotními hlasy, při prvním a po-\nsledním verši, několika mixturami neb celými varhanami\nhrány býti. Užívání smeček jest též dovoleno. Přede-\nhra a dohra mohou tím samým registrováním před-\nnešeny býti.\nd) Při posvátných bohoslužebných shromážděních\nv týdnu, když jistě kostel obyčejně méně navštěvován\nbývá, jest jistě slabé registrování varhan výhodně\nprospěšné.\ne) K chorálům někdy v některých případnostech\npozauny provázeným, mají se varhany v rovnoměrně\nsíle registrovati, aby plechovými hudebními nástrojemi\nohlušeny nebyly. Ještě však se má ohled bráti na\nslavnosti a na počet shromážděných. Chorály troubami\na bubny doprovázeny přicházívají obyčejně při díku-\nčinných a radostných slavnostech. Tenkráte jest zapo-\ntřebí varhaníkovi veliké opatrnosli, a tuf bývá regi-\nstrování varhan jako při b).\n(Pokračování.)\n\nSlovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nVšecku ladnost a půvabnost melodií českých písni\nshledáváme teprve v těch, které se neobmezujou na\npouhé opakování tónů neb na rozkládání akkordů, jak\njsme tu u předešlých dvou rodů shledali, nýbrž v nichž\ni průchodní tóny přicházejí, jimiž teprvé každá melodie\npotřebné volnosti u svém vodu nabývá.\nPrůchodní neb melodické tóny dodávají teprvé\nmelodii oné ohebnosti a dokonalosti, bez kterých vlast-\nností žádný nápěv, má-li skutečně dokonalým býti, ob-\nstáti nemůže. O pravdě toho se přesvědčíme, poro-\nvnáme-li se svrchu zmíněnými písněmi melodie, jako\njsou „Když jsem já k vám chodívával,\" „Horo, horo,\nvysoká jsi,\" „Pro to jsem tě nechtěl,\" „Koulelo\nse, koulelo\" a j, více. Jak pěkně zde zpěv plyne 1\nMelodie těchto písní se podobají zajisté něžným kvit—\nkám, které jednoduchostí barev a zvláštní útlostí zrak\nnáš poutají, aneb cudnému děvčeti v jednoduchém ale\nvkusném rouchu, jež žádný zbytečný přívěsek nehy-\nzdí. Jsouf prosty všech zbytečných melodických okras,\na jeví tolik vytříbenosti vkusu, že si přejeme, aby zvlášf\nlato stránka jejich pozornosti skladatelův českých se\nneminula. Mohou se z nich učiti, jak dalece se ozdobný\nzpěv čili koloratura tak zvaná s duchem českým sro-\nvnává. Zdá se, a jest skoro jisto, že jí Čech příliš\nnehoví.\nMimoděk jsme se octli s naší melodií, opsavše\nveliký kruh, zase na onom stupni, kde jsme ji z po-\nčátku viděli. Zase ta jednoduchost a plynost, jakož i\ndokonalost, jak jsme ji v českých chorálech v nejlep-\nších dobách shledali; ovšem že s tím rozdílem, že tam\njest hlubšího ducha, značnějšího rázu, zde povrchnější,\nuhlazenější, a však stejně vnikavá a dojemná. Mním,\nže v těchto písních zase stará cesta nalezena, z které\njsme událostmi rozličnými svedeni byli. Bodejž by se\nto již více nestalo! Snad se to nestane, a stalo-li by\nse to, bylo by skutečně více vinou naší, než vinou\nčasu. Svítějí nám zajisté dosti písně naše národní co\nhvězdy na obloze hudebního našeho umění, byt třeba\nhned ne všecky hvězdami první velikosti býti se zdály.\nV ohledu na harmonii připouští tento druh písní\nvětší rozmanitost než oba předešlé druhy, a přece ne\ntakovou, jako staré chorály. Umělkováním se ovšem\nrozmanitěji harmonisovat dají, a však tím jim není po-\nslouženo, rovněž jako tím, chtíti je harmonisovat dávno\njiž času a vkusu propadlými formulemi.\nPravili jsme, že jsme v nové české písni přišli,\nco se melodie týče, na tutéž cestu, která byla po delší\nčas opuštěna, i že je co do harmonie tato chudší oné*"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.5", "texte": "Uvážíc to, namane se otázka, zdali jsme, chodíce po\nrozcestí, něčeho neztratili, než, jsme se zase na pravé\ncestě octli. Na otázku tuto musíme ovšem smutným\n„ba ztratili44 odpovědítk Ohledněme se tudy, v čem ta\nztráta záleží. První a citelná ztráta (jak jsme již\ns vrchu napověděli), jest melodiím starého rázu vlastní\nvážnost a mužnost, druhá větší rozmanitost, třetí\nvětší jich uspůsobilost k bohatšímu harmonisování.\nAčkoli tato poslední okolnost rnéně při národních\npísních v úvahu brána bývá a při nich jen podřízenou\nroli hrá, záleží na věci přec mnoho, rná-li z národní\npísně pro národní hudbu pravý užitek vyplývati. Pří-\nčinou toho jest, že harmonie výraz melodie nejen\nlépe určuje, nýbrž i zvyšuje.\n(Pokračování.)\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nHrobové ticho nastalo , jasně a zvučně v plné\nsvé kráse a jednoduchosti se rozvinovaly zvuky orke-\nstru divadlem. Byla to hudba neslýchaná, neznámá,\nzvláštní, a proto tím více opoutávala pozornost obe-\ncenstva v nejvyšším stupni napnutého. Opera se vznesla\ndo výše a zmámené obecenstvo se proměnilo nyní\nv soudnou stolici velkého plodu, velkého ducha zname-\nnitého mistra.\nV temné smuteční síni lká Orfeus naříkaje o zmi-\nv\nzelou Euridici. Žalozpěv jeho provívá temný přízvuk\nsboru. A hle, Bůh lásky se rozžalostněnému zjevuje,\nmysl a zmužilost mu dodávaje; pobádá jej k srdnatému\nvstupu do tartaru, aby na Orku choť svou vyprosil.\nOrfeus nabývá zmužilosti a odvahy, rozhoduje se, stává\nse z lásky hrdinou, vstup do tartaru jest usnesení jeho;\nsvolává přátele, aby jim sdělil * úmysl svůj.\nOpona padá, obecenstvo mlčí, ani hlas, ani známka\nhnutí se neozývá, vždyť skamenělo a každý jednotlivec\nve vnitru svém rozpředený boj konýší, nelzef nabýti\nvýjevu a významu hmotám.\nMetastasio a Hasse se domnívají, že to význam\nchladnosti, škodylibě se usmívají, vždyť jim vítězství\nkyne. Marie nepozbyla zmužilost, oko její září plno\nnadšení, i Gluck pyšně, hrdě hlavu vztýče, očekává po-\nčátek druhého jednání. Bylyť to zvuky neobvyklé, věrně\nse jako révy kolem básně opery otáčející a přísným\ntvarům a mistrným konturám antického díla tohoto pří-\nslušné tvářnosti a živosti, antické roucho dodávající.\nObrazu takovému obecenstvo se teprv muselo naučit\nrozuměli. Bylo to nové světlo, ucho, na nějž muselo\nnavyknouti,\n„Velice jsem povděčna, že výslov můj ospra-\nvedlněn/ pravila Marie Theresie v loži. „Pravila jsem,\nže Galzabigim Metastasio nesestrnul.\"\n„Dosud tvrdím a teď tím více než dříve, že Me-\ntastasio večerem tímto svůj věnec ztratí!\" pravil ur-\nčitě Josef.\nRychle uplynula přestávka mezi jednáním, zvo-\nnek zavzněl, oznamuje počátek jednání druhého. Roz-\nvinu děje mnohem napnutěji obecenstvo nyní sledovalo\na opojeně naslouchalo hudbě té tak jednoduché, tak\nzvláštní a původní a přec tak půvabné. Nadšení obe-\ncenstva, výhra Gluckova, stoupala po stupních v po-\nměru, jak Metastasio a Hasse ve svých nadějích se\nklamali. Nejvyššího stupně nadšení dosáhlo obecenstvo\nsladkými, libými prosebnými zpěvy Orfea, snažícího se\nfúrie v tartaru pohnouti k smilování. A když zaznělo\nhrozné fúrií „Ne!\" tuť se zachvělo obecenstvo a ledová\nkůra se srdcí všech pukla a rozvlněnému, rozbouřenému\nmoři podobal se jásot a tlesklot divadlem hřmící.\nI Hasse a Metastasio byl hnut velikostí netušenou opery\nprovedené.\nGluck slavil první triumf nové hudby. Až ku\nkonci jednání stoupaly záněť a nadšení obecenstva, a\nkdyž opona spadla, nemohly míti významy pochvaly ani\nkonce. Metastasio a Hasse se stranou svou byl pora-\nžen. Pravda i tenkráte zvítězila. pýchou vzne-\nšenou se zalesklo oko Marie, když se ze všech stran\nvavřínové věnce, básně a kytky na jejího miláčka sy-\npaly. Gluck stál co pevná skála v moři, pyšen, že\nuhádl výsledek, že nepřecenil obecenstvo. 1 velikána\npohne dík a soucit!\nPo třetí se vyšinula opona a obecenstvo stichlo.\nA když pohnutlivou, krásnou arii Euridice při svém\nnávratu do Orku pěla, ozvalo se tu a tam v obecenstvu\nštkání a zlikání. Nebyl-li to pro Glucka triumf větší\nnejhřmotnějšího potlesku? A když Orfeus zoufalou za-\npočal arii: „Me faro senza Euridice!\" tu se nemohlo\nhnutí a nadšení obecenstva více utajiU, opět zahřměl\ndivadlem jásot a hromový potlesk.\n„Da Capo! Da Capo!\" ze všech stran voláno.\nKdyž Guadagni po druhé arii obecenstvo okouzlil, volán\nGluck tak dlouho, až se k obecenstvu obrátil a uklonil.\nHasse nemohl déle v divadle zůstati, opustil smutně\njeviště své slávy a nynějšího pádu. Metastasio zůstal.\n„Já to vše napřed věděla!\" pravila radostně Ma-\nrie, obrátila se od obecenstva, aby utřela velké slzy\nradosti.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 1. září vystoupil ponejprv\npo své nemoci náš výtečný tenorista p. Bach-\nmann co Raoul v opeře „Hugenotten\" a dosáhl skvělého\nvýsledku. Jeho hlas neztratil ničehož na vydatnosti a ob-\njemu hlasu, ano zdá se nám, že nyní ještě s větší lehkostí\nzpívá než jindy. Pan Bachmann byl mnohokráte hlučně\npochvalou odměněn. Neméně líbil se p. Bachmann „Jan\nPařížský\" a co Masaniello v „Němé z Portici,\" kdež jeho\nmohútný a zvučný hlas úplné platnosti dosáhl. Jak se\nzdá, dostane se nám v zimní saisoně konečně několik\noperních představení v češtině; nebot pan ředitel získal\npro operu dvě „Češky,\" totiž slečnu Gra bingro v o u,\nkteráž místo Luccovy, a sl. Kiiglerovou, ježto místo\nsl. Schmidtovy engažovány jsou. Chybí nám toliko ba-\nrytonista a bassista, češtiny mocný, a pak by\njsme se pevnou nadějí kojiti mohli, že operních předsta-\nvení v češtině dosáhneme. Co nevidět uslyšíme konečně po\ndrahném čase Gluckovu „Ifigenii,\" na kterouž zvláště\nobecenstvo upozorňujeme.\nPan Ferd. Laub odebral se ke koncertům do\nHolandska.\nStudující university Pražské obdrželi, jak se\nz hodnověrného pramene od vys. c. k. místo-\ndržitelství povolení, by směli zde zříditi akademický\nzpěvácký spolek.\nNáš slavný Alex. Dreyschock, jenž se v listo-\npadu na umělecké cesty do Rus odebeře, složil dvou-\nvětvou sonátu, kteráž, jak jsme se přesvědčili,\nk nejlepším jeho výtvorům náleží. Slovutný V. H. Veit\ndokončil právě smyčeové trio, kteréž bezpochyby\nv letošní koncertní saisoně provedeno bude.\n„Bohmische Naturdichter\" je titul nového\nvelmi zajímavého díla od Alfreda Waldaua, jenž\nvšemožně se snaží, by naše sousedy, kteří ještě jasné\nponětí v našich literárních plodech nemají, na básně\nčeské upozornil. Dílo to obsahuje básně českých sa-\nmonků (básníků) v německém plynném překladu a za-\nsluhuje všestranné pozornosti.\n\n(—ič) Z Blatné. (Akademie.) Dne 2. září uspořádali\nzde žáci Pražského konservatoria hudební akademii,\nkteráž krásného výsledku došla. Mimo dvě ouvertury\nk „Carostřelci\" od Webra a ku královně „Hedvice\" od\npolského skladatele K. Kurpinského, správně a okrou-\nhle provedené slyšeli jsme „Caprice\" na národní písně\nod J. Schulhoffa, kteréž sl. Hubalovská s velkým\núspěchem přednesla. V koncertinu pro kontrabass od J.\nHraběte osvědčil p. Simandl velkou technickou obrat-\nnost a skutečně pěkný přednes; neméně líbil se pan\nMayr, jenž fantasii pro klarinet od Rumla s velkým vý-\nrazem provedl. Značné sensací zbudil vsak mladistvý p.\nJan Hřímali, kterýž fantasii „Les Echos\" od Leonarda\ns nesmírnou bravourou a samostatností na housle přednesl\na velké pochvaly dosel. Z písní slyšeli jsme duetto pro\nsoprán a kontrabass odsl, Gotthardovy ap. Simandla\npěkně provedené, dále píseň od Kreutzera, jíž sl. H ří-\nmalova velkého potlesku dosáhla, konečně zpíval pan\nSkř. píseň „Andílek\" a ještě jednu a líbil se velice. Sl.\nLisnerova deklamovala „Přání* od V. Růžičkovy plynně\na významně. Posléze proveden byl ženský a mužský\nsbor „Aj, vzhůru vlasti\" od A. Jelena a smyčcové kvar-\ntetto s ruskou národní hymnou od W. H. Ve i t a,\nv němžto pánové Jana Vojtěch Hřímali, V. Urban a\nFr. Simandl účinkovali. Všecko šlo výborně; každý\núčinkující byl poctěn hlučným potleskem a vyvoláním.\nNejvíce však líbili se p. Jan Hřímali a jeho sestra M.\nHřímalo v a.\n(A. M. K. E.) Z Chrudimi. (Studentská me-\nrenda. Vínek. Requiem za V. Klicperu.) Tak jako\njiž po více let, byla i letos unás „studentská ui e-\nrenda.\" Zábavu tu, ku které se mnoho okolního štu-\ndentstva sešlo, odbývala se 4. září. Dříve než se tančiti\nzačalo, zahrál náš ostrostřelecký hudební sbor třetí pot-\npouri z českých národních písní od Jos. L a-\nbického op. 54 velmi čistě a neúhonně; z ostatních\ntanečních kusů líbily se dvoje quadrilly z českých\npísní, z nichž však více první od L.' Pro c h á z k y vy-\nnikala. Mezi prvním a druhým oddělením zapěl náš\nzpěvácký sbor: „Žežulinka\" od Knittla tak precisně, že\nna všeobecné přání opakována býti musela. Jsko v loni\ntaké i letos vydali páni uspořadatelé merendy elegantní\nknížku pod jménem „Vínek,\"jenž kromě povídky „Marie\"\nod Justa obsahuje básně od Benoniho, M. Brodského, V.\nCrhy, A. Heyduka, Galata atd., jakož i od dám Anny Sá-\nzavské a Antonie Korschnerovy, kteráž nedávno\nbásněmi svými v Daliboru a Lumíru vystoupivši velmi\nnadanou básnicí se osvědčila. Šestého září na to byly\nv zdejším děkanském chrámu Páně odbývány slavné re-\nquiem za našeho básníka a dramatického spisovatele V.\nKlicperu. Dávalit se velké requiem od Vitáska do\nEs s vloženým „Dies irae\" do C-moll též od Vitáska, při\nkterémž se však mně z nepochopitelných příčin „Tubamirum\"\nvynechalo, ostatně bylo toto krásné dílo od našich pánů\nochotníků velmi dobře provedeno. Kéžby i jiná česká města\nnásledovala příkladu toho, a tak ukázala, že ctí památku\nmužů o národní spisovatelství zasloužilých. Jak doslý-\nchám, bude se ku konci tohoto měsíce odbývati hu-\ndební akademie. Bylo by velmi žádoucno, aby se\nnám skladby slovanských skladatelů přednesly,\nkdyž ne veskrz, aspoň z většího dílu, neboť jsou zde\nnašemu obecenstvu ještě takřka neznámy. Uvidíme !\n(M.) Z Českého Dubu. (Produkce zpěv. spolku.)\nPo více let již stává u nás zpěváckého spolku, jehož pů-\nsobení zasluhuje, aby po vlasti naší uznáno bylo. Sna-\nhou našeho velezasloužilého p. Holušky, jenž co vzorný\nučitel, výtečný hudebník i obezřetný ředitel kůru stejně\nchvály hoden jest, zaražen zde spolek pod protektorátem\nproslulého průmyslníka p. F. Schmitta. Muž tento,\njenž mohutným duchem svým tak se povznesl, že závody\njeho k prvním v Cechách náleží, je hlavní podporou spolku\na k vyčtení jeho zásluh v tomto směru je místo zprávě\nmé dopřáné příliš malé. Dne 1, září dával zpěvácký\nspolek stanovní produkci přispívajícím údům. Program\nsestával ze čtyr čtverozpěvů od Mendelssohna, Leonharda.\nKuntze-ho a Zóllnera; na hlučně projevené přání zpíval"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.7", "texte": "se mimo to Uhlův „Sángermarsch.\" Spolek přednesl ve-\nškeré skladby nad míru dobře. Volení skladeb bylo z hu-\ndebního stanoviska zajisté vzorné; pohřešujeme však ěeský\nelement na prosto. Český Dub je ovšem město z větší\nčásti nemeeké a zpěváci nejvíce Němci; považujeme-li\nvšak, že zajisté v obecenstvu málo jich bude, kteří by\nčeštině nerozuměli; že se česká hudební literatura dosti\ndobrými skladbami starými i novými vykázati může a že\nvzájemnost ceských měst, kdež se vždy několik ba (bo-\nhužel) obyčejně více německých než ceských písní zpívá,\nže tato vzájemnost i ryze německým městům v Čechách\nza nynějších času by příkladem býti měla: kojíme se\nnadějí, že ani zdatný p. ředitel, ani vzdělaní a šlechetní\núdové spolku mou žádost, aby při produkcích také české\nhudby šetříno bylo, za přemrštěnou, nýbrž za docela spra-\nvedlivou míti budou. Uznání, jakéž se na všeobecnou žá-\ndost mimo program zpívané Knittlově „Žežulince\" dostalo,\nje zřejmým důkazem, že obecenstvo se mnou souhlasí.\nPřipomínám tu onu památnou pochvalu, jakou si vydobyl\ncesko-dubský spolek, když u sjezdu německých zpěváckých\nspolků vŽitavě před několika lety Jelenův sbor „My čeští\nmanové\" tak krásně zpíval - a to bylo na německé\npůdě, mezi samými Němci! V přestávkách zpívala sl.\nJulie Měchurova, žačka p. Čahounova ústavu v Praze,\npíseň od Mozarta a „Křepelinku\" od Lešetického. Díky\njí za to, že ona jediná ve svůj program českou píseň\npřijala. Na požádání přidala pak Gumbertův valčík; mimo\nto nás potěšila árií ze zpěvohry „Ernani.\" O výsledku\nmluviti bylo by zbytečné; musel bych opakovati, co české\ni německé listy v referátech o koncertu v Mnichově Hra-\ndišti o slečně pronesly. Pan De la vos zpíval arii\nz „Tannháusera\" a Lindpaintnerovu „Fahnenwacht;44 fond\nmá skvělý, radii bych však, aby se do Wagnerových\nskladeb nespouštěl; je to pracné a nevděčné namáhání,\nv písni své vlohy mnohem více objevil. P. T. Ma-\ntoušek hrál transcripci Husitské písně a Paganiniho „He-\nxentanz\" na piano. Slyšeli jsme u nás Smetanu a jiné\nproslulé pianisty, pročež skvělý výsledek jeho hry tím\nvíce váží.\n(K. A.) 7J Hlinská, (Oprava varhan.) Oprava var-\nhan našich dokonána. U přítomnosti znalců byly přijmuty\na p. varhanáři Viktorovi jednohlasně pochvala vzdána\nza důkladné a uspokojené opravení stroje tak výtečného.\nMusíme se též zmíniti, že se p. Viktora také co zběhlý\na obeznalý opravovatel pian osvědčil. Značné zakázky\nz okolí i zámluvy oprav varhan, jakož i výtečná vy-\nsvědčení téhož mistra svědci o pravdivosti našeho výslovu.\nPřejeme mu co průmyslníku českému a obeznalému štěstí\npo vší krásné vlasti naší.\n(B. L—k*) Z Králové Dvoru. (Akademie spo-\njených spolků zpěváckých Novopackého a Králodvorského\ndne 26. srpna b, r. ve Dvoře králové). Žijeme u nás\nletos, nechf tak dím, na kantátové planetě. Hudebních\nprodukcí při horách našich bez mála víc, než bramborů.\nČtvero kantát a tolikéž akademií, jiných po-\npěvků svatebních a pohřebních nepočítaje, toť statistický\nvýsledek hudební činnosti naši během nezúplna jednoho\nroku, a nebo roztřídíme-li hudební produkce ty úhrnkein\nvzaté podlé původu jejich, tedy vypadne: Po jednom\nvítání a loučení, pak dv é jubile jní ch\nslavností, po té jed na soukromá, jedna\ndobrodějná a dvě pouze čestné akademie.\nNeposlední zásluhu o dosti znamenitý ruch ten hudební\nmá ctěný náš spolek zpěvácký, jenž, ac před ne-\ndávnem teprvé na Boží světlo se proklubal, předce již\nhezky se má k světu. Zrodiv se za loňské koňské zimy\no ěl z počátku 45 údu. Než nedostatek sil učitelských\na sobotáles vzrostu jeho poněkud vadily. Übývalo údů.\nNejeden tu kmotr, ci pro radost, ci pro bolest srdce, ne-\nvím, jal se pokřikovati, že übožák spolek má úbytí. Než\nchlapícek spolecek už pro hanbu světskou nedal tomu,\naby se byl laskavým několika kmotrům k vůli na prkno\nnatáhl. Překonal zmužile, ac ne ještě dočista, peprné\npři všem všudy počínání zacátecky a odbyv, jako za před-\npotopní doby ěekatelé učitelští, za jedno půlletí svou pro-\nperii cili přípravnu, podvolil se konečně zkoušce veřejné,\nkterou k nemalé horem vzpomenutých kmotrů radosti ci\nžalosti, nevím, se ctí odbyl. Tu pak již co pověřený\nspolek zpěvácký do šiku dobrovolníků národní zpěv\npo vlasti pěstujících chutě se vřadil. Výsledek pak této\nzánovní činnosti své, bez pochleby to díme, velice uspo-\nkojující podal nám akademií 26. srpna se soused-\nním již pokročilejším zpěváckým spolkem dů-\nstojně provedenou. Neobtížil sobě totiž spolek Novopacký\nk pěstování spolkové vzájemnosti na zmíněný den v dosti\nvalném poctu bylotě spolkovniků Packých 24 po\nželeznici sjeli si do Králové Dvora, zacež hned při vy-\nstoupení na nádraží Králodvorské od zdejšincň spolko-\nvým pozdravem k této příležitosti nově složeným po-\nctěn jesL Po srdečném pak uvítání übíral se spojený\nsbor 60 jonáckých zpěváků v přátelském hovoru až po\nsamo město, kdež příchozím významně, ac i z potřeby,\nbylot za kolik casů jednou zase jasno a parno, podáno\nchleba s solí a po sklenici Litoměřického. Seřadivše\nse pak vstupovali pobratimové zpěvmo do města a přes\nnáměstí do školy. Tu odbývánou zkouškou společných\nčísel programových pro krátkost času méně zevrubnou\na důkladnou, jakkoli k ospravedlnění spolkových\npánů ředitelů, p. Čížka Novopackého a p.\nDobrovského Králodvorského připomenouti sluší,\nže k usnadnění hlavní zkoušky již neděli před tím o ně-\nkteré ty zvláštnosti v tempách a v přednesu sborových\nčísel obapolně se byli umluvili. Po odbyté zkoušce po-\npřáno zpěvákům krátkého sice ale přemilého odpo-\nčinku v hostinské zahradě páně Loréncově, dosti da-\nleko po vůkolí sobě rovné nemající, načež v prostranném\nsále tamním následovala akademie sama, jejížto po-\nřádek a výsledek Vašemu Daliboru nestranně sděliti\njsem sobě uložil. První oddělení. 1. „Vltava44\nV o g 1 o v a obě in a sbory společně přednesena.\nPůvabná skladba tato, bohužel, minula se pěknými effekty\nbohatě v ní složenými za příčinou nepřiměřené vzdálenosti\necha, pak pro nesrovnalou sílu hlasu echových a ne-\nstejné ukončování jich. Nadějeme se, že odstraněním\nvad vytknutých a útlejším, kde třeba, přednesem sboru\nsamého, poetická skladba tato příště se nám objeví v úplné\nsvé kráse. 2. „My čeští manové44 spolkem No-\nvopackým rázně předneseni; jakkoli se nám zdá, že\nmístem přednes sboru toho, zvláště pak ufatě zakončení\nprvní polovice „man, man, s láskou a věrností rád44 ne-\nsouhlasí s Jelenovu tradicí sboru tohoto po vlasti naší\ndobře známou. 3. „Žežu linka\" Knittlova celým\ns p o je n ý ch spolků sborem ehvalně provedena.\nŽelíme toliko, že se sborové piano v triu nezjeinnilo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600910-01.1.8", "texte": "tou měrou, aby při tenorovém solu jediný hlas byl pro-\nniknul. Mimo to myslíme si, nedostává-li se k solu tri-\novému pevnějšího a zvučnějšího bassu prvního, že se\ndotčené solo, bez toho ne vysoké, snadno zastali dá ně-\nkterým vydatným bassem druhým. 4. „Les a háj44\nVog 1ů v spolkem Novopackým zdařile pro-\nveden, vynikal přednesem přecisným i útlým, hlavně\njasným článkováním slabik, čímž slovům dobře porozu-\nmět i. bylo. 5. „Lovecká44 Kreuzrova celým sbo-\nrem ch valně přednesená vymáhá sobě na za-\nčátku , jako slova „Ha rozkoš44 sama tornu nasvědčují,\npak ve sboru, kdykoli po solovém kvartetu sbor se ozve,\nohnivějšího ještě tempa. 6. Pochod Bekrův op. 31.\ns nově podloženými slovy českými provedl spolek Krá-\nlodvorsky statně ac ne bez menších některých vad,\nz nichžto nejpatrnější byla nejistota jakás v repeticí při\nopakování pochodu. (Dok.)\nZ Kutné Hory. (Koncert.) Dne 8. září 1860\nodbývala se zde hudební akademie v městské střelnici\nk účelu dobročinnému. Program byl zajímavý, obsaho-\nvali ouvertury ku zpěvohře „Idomeneo,44 od V. A. Mo-\nzarta; k Shakespearově truchloře „Koriloanus,\" od Lud-\nvíka van Beethovena. „Prométheus44 od Ludvika van\nBethovena, pro veliký orkestr. „Pozdravení pěvcovo,44\nod V. H. Veita, „Lovecká,44 od Fr„ K a vána, sbor pro\nmužské hlasy. „Žežúlinka,44 sbor pro mužské hlasy od\nKnittla. „Porodila mne moje matička44, píseň s průvo-\ndem fortepiana od Krov a. „Bože můj, Otce můj,66 píseň\nnárodní slovenská, přednesl p. Strakatý. „Některé\nnárodní písně,44 přednesl p. Strakatý. „Rondo koncer-\ntantní44, pro lletnu od Kalivody s průvodem orkestru,\npřednesl p. Fric. „Fantasie44 pro housle od Fr. Prume\ns průvodem fortepiana, přednesl p. Homolka. „Car-\nnaval de Venise,44 pour le Piano par Jules Schulhof,\npřednesla slečna Paulina Voglova. „Der Wanderer,44\nRomanze von Schubert, přednesl pan Stra-\nkatý. „Blúcher ain Rhein,44 Chor fúr Mannerstimmen\nvon Reissiger. Slečna Paulina Voglova, ab-\nsolvovaná žákyně páně Alex. Dreischocka, p. K. Stra-\nkatý, clen kr. stav. divadla v Praze, p. Ant. Fric,\nbývalý žak Pražského konservatoria a p, Ferd. Homolka\nze zvláštní ochoty a z iasky k dobré věci přednášení sólo-\nvých částí laskavě převzali.\n\nPaříž. Ruský kníže W. chce uspořádati několik\nkoncertů, v nichž se skladby ruského skladatele Bort-\nňanského, mezi jinými též jedna pozůstalá opera\nk textu Puškinovu, provozovati budou.\nPes€, Město uherské „Kezdi Vásárhely\" zvolilo vir-\ntuosa p. Ed. Remenyiho za čestného měšťana. Nuže, tak\nctí Maďaři své umělce !\n(G.) Reichenhall. Dne 13. srpna připravil nám\nznamenitý český pěvec pan J. Píšek a kapelník K.\nReinecke ve spolku s několika Solnohradskými umělci\nkrásnou hudební zábavu v sále „Kurhaus.44 Pan Píšek\nzpíval sám se doprovázeje, několik písní cituplně a vý-\nznamně a pan Reinecke přednesl na pianu skladby od\nChopina, Hellera, Schuhmanna atd. s velkým výrazem.\nMimo těchto zúčastnili se v zábavě výteční čeští umělci\npan Hegenbartb, jenž své notturno a skladbu od Spohra\npro cello s velkou něžností a praecisí provedl a p. Je-\nlínek archivář „Mozartea,\" jenž na hoboj doprovázel\nkrásnou píseň od Procha „Schweizers Heimweh,44 kterouž\npan V. Bělciký s hlubokým citem zpíval.\n(V. Mř.) Ze Záhřebu. (Opera ~~ Lisinského.\nopery Vinař.) Včera zde bylo 34. a poslední před-\nstavení maďarské opery, Dávala se podruhé původní\nmaďarská opera „A. Kunok44 od Czaszara, jenž byla s ne-\nsmírným jásotem přijinuta, Mnoho již zde bylo operních\nspolečností, ale žádná nebyla s takovým nadšením při-\njmutajako tato, jenž dávala zároveň i některá dramatická\npředstavení. Není zde od místa, vysvětlovali příčinu to-\nhoto nadšení, jenž má jinde původ svůj, nežli v opeře\nsamé. Divadlo bylo vždy přeplněné, a zvláště dávala-li\nse která maďarská opera. Někdy již dva dni před před-\nstavením se nemohlo dostal žádných lístků v. Avšak spo-\nlečnost ta zasluhovala přízně obecenstva, anť byla v kaž-\ndém ohledu solidní a dostála úplně úloze své. Též šat-\nstvo její bylo nad míru skvostné. Povídá se, že dostávala\nznamenitou podporu z Uher. —■— Díky Bohu, že i\nmy se za nedlouho dočkáme společnosti, jenž bude hráti\nv národním jazyku našem. Budoucím totiž podzimkem\nzačne se zde i chorvátsky hráli, ac je jen málo před-\nstavení určeno. Jsem již napřed přesvědčen, že bude\ndivadlo nad míru plné, anto je zde národní nadšení pře-\nveliké. Přáli by jen bylo, abychom měli dobrých hercův.\nSnad by se v Cechách našli lidé , jižto by vloh i chuti\nměli sem se odebrat. Kdoby se chtěl věnovat divadlu\nchorvátskému, nechať se obrátí písemně na p. Dra. De-\nmetra, redaktora „Národnih Novináh,44 jenž mu všechno\nsdělí. P. Vojtěch Striga sbírá příspěvky k zakou-\npení oper \"Lj üba vi zloba44 a „P or ý n44, jenž byl\nsložil nesmrtelný náš Lisinski. Jsouť to výtvory geniální\ni překrásné, jenž jsou pravým odleskem národního cha-\nrakteru chorvátského. Kéžby se jen brzo sešlo tolik pří-\nspěvkův, by se mohly opery tyto věnovat národnímu di-\nvadlu našemu. Jak vám již známo, založil zde\nmladý i velmi nadaný p. Vinko Vinař hudební ústav, v\nněmž se bude bráti hlavní zřetel 11a hudbu i zpěv chor-\nvátský. Znajíce výborné vlohy i velikou obezřelost a\npilnost tohoto zde oblíbeného komponisty on se baví\ntyto dni v Praze můžeme již napřed tomuto pro ná-\nrodní náš život tak potřebnému podniknutí předpovídat\nzdar i rozkvět. Zdař Bůh !! !\nVídeň. Ant. Rubinstein zadal svou operu\n„Děti pusty\" ředitelství dvorního divadla, kteréž mu\n1000 zl. honoráru za ni vyplatilo. Jak se praví, budou\nvní účinkovat dámy: Csillagova a Krausova, a pánové\nAu der, Wachtel, Hrabánek a Meyerhofer.\n\nPanu K. v Sedl. Váš dopis o umrtí p. F. je zastaralý\na nemůže se jako onen, jehožto oson chvála:\n„Dalibora44 jest, uveřejnili. Panu kap. Pt . . .. v Leicestru.\nObdržíme od Vás ten dopis ? Panu V. D.v Krakově.\nNezapomeňte na nás ! Pánům dopis, v Blatné, v Pardu-\nbicích a Hlinsku. Vaše dopisy vyjdou příště. Panu Jod,\nv N. P. Uveřejníme !\n\nK tomuto číslu přiložena je podvojná notová příloha, obsahující kusy pro piano od Fr. Kavána."}]}