{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_sha256": "926dbf39770abf3827eda9a464036465d192a06bdfd0326923c3de5d57b0af80", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/09/20_01/bmtnabd_1860-09-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[213]", "page_fin": "214", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[213]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3934, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nMáme důkazy, že harmunie česká v XVII. století\nvyvinuta nebyla, tak že, kdyby se bylo u pěstění dále\npokračovalo, s naší hudbou by to nyní jinak vypadalo.\nHudba naše by byla zachovala více svůj ráz, ana stránka\nharmonická v hudbě, méně než melodická vkusu a modě\npodléhá. Staří Čechové si v harmonii libovali; měli\nsvou vlastní, na které si zakládali. Abych jen jedno\nsvědectví uvedl, kladu zde slova Jana Hynka Dlouho-\nveského, biskupa Milevitánského, hlavního kostela sv.\nVíta suffragana, jenž ve předmluvě ku kancionálu „Ka-\nple královská\" dí: „Divil se sám Řím v čas obecného\njubilea 1674, když jsem já nehodný jsa tam s mno-\nhými vzácnými našimi vlastenci přítomný z nejhlavněj-\nšího kostela sv. Petra hned na svítání na den mláďátek\nv\ns přes dvě stě Cechy a ještě jinšími připojenými Němci\na Poláky pěkným pořádkem a processím veřejně do\njinších ještě třech předních chrámů páně římských pu-\ntoval. Tu jsme celý den jako u nás po cestě vždycky\npísně hned od oltáře sv. Václava, tam patrona, krále a\nknížete svého, ač jinší cizokrajané nám nerozuměli,\nvšak příjemnost a líbeznost zpěvu, melodií a tu nasi\nprostou staročeskou harmonii, hloupou domácí\nbohu milou hudbu a pobožnost nad míru vychvalovali,\nknížata, kardinálové, biskupové a jinší vzácní na cestě se\nzastavovali, a za námi jdoucí i tam domácí z toho velmi\nse těšili, a sobě zalibovali\" atd.\nO této prosté staročeské harmonii není v našich\nnových písních více památky. Pisatel této pro nás\ndůležité předmluvy mluvil o ní ovšem skromně, avšak\nskromně jen na oko. Víme, že jest v povaze Čechů,\no věci, která jim milou a na které si zakládat dají,\njaksi skromně mluvit, ačkoli se za tím úplné ocenění a\nsebevědomí skrývá. A však věc ta nevypadá ještě\ntak příliš smutně, jak se zdá* Mnohá z národních me-\nlodií připustí pěkné i bohaté harmonisování, jen když\npřijde pod ruku v harmonisování zběhlou.\npři té příležitosti opomenouti, abych ještě jednou ne-\npodotkl, že harmonisování pouhou tonikou a dominantou,\nza použití ovšednělých a vkusu propadlých formulí če-\nskému rázu se příčí, třeba by i sebe více do „sluchu\nšlo.\" Jde do sluchu proto, že se sluch na ně navykl.\nDbejme, aby si navykl něco lepšího, byť se to i zprvu\ntřeba méně přístupné zdálo. Zvyk dělá jako všude tak\ni při sluchu, velmi mnoho. Nebude snad třeba zvlášť\npřipomínati, že toto umělejší harmonisování připouští\njen písně prvního a třetího rodu, nikoliv ale ty, jichž\nmelodie z rozložených akkordů sestává. Kdo v hudbu\nponěkud hlouběji nahlédl , pozná brzy, že melodie\nčeských národních písní také již z toho ohledu rozma-\nmanitější harmonisování dílem požadujou, dílem i při-\npouštějí, ano v nich průchodních not jen skrovně při-\nchází a ludiž harmonií dosáhnouti se může, čeho by se\nna výrazu ještě nedostávalo. Prohodili jsme zde mnohé,\nco nově české národní písně v jaké i podezření uvádí.\nAbychom jim jedním rázem pravé jejich postavení zjed-\nnali, pravíme, že se v nich Čechové vždy poznají).\nAčkoli chovají snad jakési zevnější známky všeobecné\nhudby, zmizí tyto docela proti výhradně českému duchu,\nkterý se ovšem více tušit a cítit než popsat a rozebrat\ndá, a ačkoli se zdají, že stojí za starými, musíme přec\nvyznali, že v nich pokrok pozorujeme. A však ani\njedny ani druhé samy o sobě nejsou s to, aby hudbě\nnaší pravého rázu zjednaly; ten jí teprvé vzejde, až se\nobé spolu ssnoubí, ze sňatku jich pojde teprvé hudba,\nkterá dlouho již našim přáním jest.\nMáme ještě písně, jež vsím právem národní na-\nzvali můžem, any byly ještě před nedávným časem\nv ústech našich otců a matek, a jež se rozléhaly po\ncelé naší vlasti, jak daleko český jazyk se rozprostírá*\nJsou to ony písně zbožného obsahu, jež mnohý z nás\nmladších na úsvitě, z rána a večer v tiché domácnosti\nzpívat slyšel, předpokládáme-li, že z venkova jest.\nŠkoda, že se zpěvy tyto skoro již zcela vytratily, če-\nhož tím více co želeti jest, any texty jejich nevšední"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1756, "texte": "básnickou cenu mají. Kdož by, jsa synek venkovský,\nnebyl za svítání slýchal píseň „Můj milý člověče, blíží\nse svítání\" aneb „Svatá trojice jeden bože\" (\"podlé la-\ntinského textu) „Den se bílý ukazuje\" „Minula\nnoční hodina,\" aneb o nešporách „Pod večer tvá če-\nládka\" „Kdož ochrany nejvyššího\" a jiné. Melodie\ntěchto písní jsou velmi krásné, z doby zajisté, za které\nse melodie česká z římského chorálu samostatně byla\njiž yyvinula, ničím více na něj neupomínajíc leč jaksi\nstereotypním začátkem, jak to v písni „Minula noční\nhodina\" spatřujeme. Pisatel článku se pamatuje velmi\nživě na šťastné chvíle, v kterých jeho děd a strejcové\nve trojzpěvu písně tyto zpívali, a ví z úst mnohých\npamětníků, že tomu i jinde tak bylo. Zeptejme se\nkteréhokoliv starouška neb stařeny na tu neb onu z jme-\nnovaných písní, a řeknou nám, že ji znají i umějí.\nIv kancionálech nescházející písně vánoční „Narodil se\nKristus Pán,\" a postní „Kristus příklad pokory\" až po-\nsavád jsou u lidu venkovského velmi oblíbeny, jen že\nse poněkud jinak zpívají, než jak se v notách zacho-\nvaly. Tato poslední jest jedna z nejpůvodnějších písní\nzbožného i světského druhu, a jak se zdá pochází ze\nXVI., nejméně ale ze XVII. věku. Znám jedno zpra-\ncování její pro čtyry hlasy, kde se uvádí farář Trojan\nco její původce. (Nalézá se v psaném kancionálu z první\npolovice XVII. století, jež se chová v kněhovně varha-\nhanické školy pražské). Faráři tomu, mimochodem ře-\nčeno, máme za mnohý krásný zpěv vděčni býti. On\nzaujímá v dějepise naší hudby jedno z nejpřednějších\nmíst. Chovám od něho několik vícerohlasných zpěvů,\nkteré z části kontrapunkticky, z části jen v jednoduché\nharmonii složeny jsou, a ty svědčí o znamenitých hu-\ndebních studiích a zvláštním obíráním se hudbou.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "215", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.2", "titre_corps": "O kostelní hudbě na venkově.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě na venkově.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.2", "debut_caractere": 1758, "fin_caractere_exclue": 5109, "texte": "O kostelní hudbě na venkově.\nZ Pardubic. Až posud jsme toliko jen chvali-\ntebné zprávy o rozkvětu naší kostelní hudby v „Dali-\nboru\" čítali 5 ale bohužel nyní počíná jaksi umění toto\nu nás klesati. Máme zde sice výborného varhaníka, ale\nředitel kůru nevyniká velkou obezřelostí, neboť neumí\nani s taktovkou dobře zacházeli ani skladby ku mši\ntrefně voliti. I bude se mnohý tázali, odkud' to při-\nchází, že naše kostelní hudba nyní k úpadku se chýlí?\nSdělím to několika slovy! Nejvýdatnější síly, které\ndruhdy na kůru účinkovaly, odpadly téměř všecky. Pří-\nčinou toho je nepřiměřená volba a netečnost k hudbě\nkostelní* Toliko při větších slavnostech zúčastní se\nvýteční hudebníci a zpěváci v provedení kostelních\nskladeb. Na den narozenin J. M. císaře Františka Josefa\nprovozovaly se mše od Albina Maska C-dur, pak\nčtverozpěv pro mužské hlasy od Fr. Jandy místo gra-\nduale a offertorium pro baryton a kontrabass, jež mladý\nkonservatorista A. Votřebal a Fr. Janda správně a\npěkně přednesli. Při slavnosti zasvěcení děkanského\nchrámu dávala se mše od Haydna D-moll, graduale\nduetto pro tenor a bass od Hyby a offertorium solo\npro baryton a klarinet od Eiblera. Co se provedení\nvšech skladeb týče, byly velmi důstojně provedeny.\nZvláštní chvály zasluhuje tenorista pan Tamsu, úředník\npři c. k. poště, jehož krásný, zvučný a značně vytříbený\nhlas velkého úspěchu dosahuje. Dne 6. záři dávalo se\nza zvěčnělého a velezasloužilého spisovatele V. K.\nKlicperu, rcquiem od Haydna Es-dur, jež studující\nzdejší uspořádali. Kolem katafalku stálo v smutečném\noděvu 12 studujících a celá tato úmrtní slavnost byla\nhudbou výtečně provedenou velmi zvýšena.\n(—ič.) Z okolí Blatenského. V těchto letních\nměsících se odbývalo ve vůkolí Blatenském mnoho poutí,\na jak obyčej jest, věnuje se k takovým dnům zvláštní\npéči k provedení dobré hudby ve chrámu Páně. V Běl-\nbicích a Kasejovicích se provozovala Horákova mše\ndo C-dur k spokojenosti. Y Kvašňovicích dávali mši\ndo C-dur od jistého Vojtíška. Jest to mše již z dří-\nvějších dob komponovaná, ale věru škoda práce, kte-\nrou učitel vynaloží, než ji zpěváky naučí. Bez po-\nřádných varhan a bez bassy jest arci těžko lepší\nmši dávat, jsouf však mše lehounké, ovšem krátké, od\nFúhrera, kterých možná také bez bassy provést, na př.\nmše E-moll a jiné a dost by takové bylo pro tak malý\nkostelíček. Yarhany Kvašňovické arci ještě dost píštějí,\njak se myslí, ale snad je milostivá vrchnost z Voselce\ndá co nejdřív do lepšího stavu přivést.\nVe Lnářích v klášteře na sv. Augustina se pro-\nvozovala nová mše do Es od nějakého pána Groha,\nkterou tamnější pan pojezdný z Teplice přivezl a učite-\nlovi daroval. Jest to mše jak se říká hodná, ale\npro venek tuze těžká. Mše s přechody do těžkých\ntónin a se sólem na housle se pro venek nehodí. Že\nve Lnářích nemají žádné kostelní bassy jest, věru\npodivno, vždyť má snad klášter tolik příjmů, aby pro\nsvůj chrám Páně hassu koupili mohl? Velební páni\nklášterníci snad tuto potřebu co nejdřív uznají, a pěknou\nbassu zjednají. Kéž jim tane na mysli přísloví:\nbrá bassa tvrdí musiku.\"\nO Blatenské poutí již „Pražské Noviny\" zmínku\nučinily. Provozovala se tam slavná mše Veitova\nD-dur pomocí dvou pánů konservatoristů a několika ještě\nvůkolních přišlých p. hostů k úplné spokojenosti. Jistý\npan dopisovatel v „Poutníku od Otavy\" udává, že bez\nvypomožení cizích sil ani pomyšlení by nebylo tuto"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3361, "texte": "mši v Blatné provesti, a však jak se víme pamatovat,\nbyla tato mše v roce 1859 na Boží hod svatodušní i\nbez cizí pomoci v Blatné dobře provedena. Týž pan\ndopisovatel tím upírá všecku hudební možnost městu\nBlatné, my však víme že Blatna ve vůkolí našem vždy\nse hudbou kostelní skvěla a skví až posud. Naříká si\ntýž pan dopisovatel jaká bída na venkově o zpěváky,\na v Blatné jest zpěváků, že jeden druhému až závidí.\nMyslíme tedy, že nám pan dopisovatel „Poutníka\" se\nsvým přemrštěným článkem o hlasech prkenných a íla-\nnelových, lásku k zpěvu a k hudbě neodejme, a že,\nnedbajíce na jeho tak choulostivé uši Hospodinu chválu\nvšemi hlasy i dále prozpěvovati budeme. Co můžeme\nještě říci, jest, že jsme slyšeli o té pouti varhaníka,\njenž k vůli několika divákům zahrál „Fange lingua\" jen\nlevou rukou; že se ale takové zázraky docela do\nchrámu Páně nehodí, může sobě každý pomyslit, neboť\nrusí pobožnost.\n(K, A.) Z Hlinská. Za poslední doby objevil se\nv naší kostelní hudbě čilý ruch, dílem toho příčina jsou\nopravené varhany, pak rozmnožení spoluúčinkujících\nnavrátilými hudebníky spolku pro hudbu příležitosti mají-\nv\ncích. Dne 13. srp. byla provedena krásná mše Skroupoýa\ndoD-moll; za graduale vložen výtečný kánon do E-dur\nod Petra de Alcantara, .za ofíertorium árie do A-dur\nod Gellerta. Dne 18. srpna v den narozenin J. Y. pro-\nvedena hlučná mše do D od Taške, škoda, že v skladbě\ntéto velebnost, první to vlastnost hudby kostelní tak\npohřešena*). Krásně se vyjímala panem E. V* prove-\ndena fuga na národní hymnu od M. Hniličky, i také\npři offertorium od Mozarta do A., v solové partii var-\nhan se týž pán co zběhlý varhaník osvědčil. Ku konci\njsme slyšeli Schiedermayerovo Te Deum do C. Dne\n19. srpna dávaná Rybová mše do C, vložen byl za\noffertorium výtečný čtverozpěv našeho výtečného Veila:\nModlitba. Na to opakována jest dne 20. srpna mše\nTaškeova s četnějším obsazením, jí .předcházel krásný\nčtverozpěv snubní. Dne 26. srpna provedena mše Schie-\ndermayerova do D a Fůhrovo offertorium do D. Ve-\nškeré ty skladby chvalnou snahou p. ředitele kůru došli\ndosti zdařilého provedení. V pravdě s potěšením po-\nhlížíme na pokrok v hudbě kostelní u nás činěný, na-\ndějeme se, že se p. řediteli podaří nejenom hudbě ko-\nstelní stanovisko jež zoujímá pojistili, ale že také o\njejí zvelebení a zvláště o dobrý výběr skladeb se po-\nstará, čemuž mu srdečně síly a vytrvalosti přejeme.\n(b—) Z Kutně Hory. Hudba kostelní nachází\nse u nás pod horlivým ředitelem kůru p. M. Vesel-\nským, jenž též co spisovatel český chvalně znám jest,\nv plném rozkvětu. Volba kostelních skladeb je vždy\ntrefná a sílám zdejším úplné přiměřená. Rozumí se\nsamo sebou, že p. M. Veselský hlavně skladby če-\nských mistrů provozuje a tak si o umění národní zá-\nsluh dobývá. V neděli dne 9. t. m. byla při chrámové\nslavnosti sv. Barbory provozována veliká mše z D od\nAlb. Maska a graduale téhož skladatele s bassovým\nsolcm, jejž to p. Karel Strakatý přednášel. Byltě to\nzpěv jeho pravá modlitba. Solo na oboa pískal p. Jan\nHorák, hotovíte! dřevěných hudebních nástrojů z Prahy,\nu něhož nové nástroje pro zdejší chrámy objednány\njsou. Mše byla vůbec velmi důstojně provedena, toliko\nse mi zdálo, že tempo v třetím dílu „Creda\" a v „Osanna\"\ntrochu přehnané bylo. V offertorium „Ave Maria\" se\nzpěvačky dobře držely.\n(Pokračování.)\nDivíme se velice, že se tahový škvár v Hlinsku provozovati\nmuže. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "216", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.3", "titre_corps": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhaních.", "titre_sommaire": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhaních.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.3", "debut_caractere": 3363, "fin_caractere_exclue": 5016, "texte": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Pokračování.)\nIII. Podrobnější navedení při registrování.\na) Skoro všude jak v katolických, tak v prote-\nstantských církvích panuje ten obyčej, že se poslední\nverš každé písně silněji registruje, nežli ty přednější\nverše. Toto se stává, jak známo, proto, aby se konec\nslužby Boží oznámil, aneb v mnoho jiných případno-\nstech, aby se služby Boží vykonávajícímu duchovnímu\noznámilo, že jest na čase aby na kazatelnu vstoupil a\nj. v. Tento obyčej se arci zachovává bez ohledu na\nobsah písně; jest to takový způsob užívání, ačkoliv\nčasto zlé zneužívání; neboť tím přirovnáme n. p. kři-\nklavé hlasy a mixtury slovům: Hospodine Tě prosíme o\nmír at, d.a to nalezáme skoro při všech písních při\nposledních verších. V této a podobných případnostech\njest to prospěšnější předposlední verš slaběji registro-\nvali, a neb na slabším manuálu doprovázeti, a při po-\nsledním verši předešlé registrování podrželi, aby se\nneustálému potřebování mixtur předešlo, a teprv při\nkončící dohře plný stroj spustili. Při zpěvu může a\nmusí se změnováaí rejstříků předevzíti, ari se rozmani-\ntým jeho sestavováním smysl obsahu objasnili snažíme.\nJenom se nesmí toto střídání rejstříku v každém řádku\nnebo snad docela při jednotlivých slovech stávat, nýbrž\nvolí se přiměřené registrování pro celý verš, an by\njinak tónornalba (Tonmalerei) nastala , která nejen\npří hudbě orkestrové, nýbrž i u varhan velmi protivná\na nepříjemná jest, aniž pak takovýto způsob do kostela\npatří, neb se stává, že se pějící shromáždění častým a\nzvláště nenadálým a neočekávaným změněním var-\nhaního charakteru zmatou a zmýlejí."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 507, "texte": "Nesnadné, málokdy užívané, protož také méně\nznámé nápěvy hrají se na silněji registrovaném manuálu\nzvučným hlasem jako trouba Sstřevícová a neb něco\npodobného, an se při tom levou rukou na jemněji re-\ngistrovaném manuálu zpěv doprovází. Ve varhanách?\nv kterých rourových strojů v manuálu není, af se ve-\nzme kornett v doprovázení několika 8, 4 (22/3) a 2\nstop. hlasů neb nějaký jiný zvučný rejstřík* Pedál se\nmusí v takovýchto případnostech tak naregistrovati5 že\nhlasy manuální nepřezvukuje.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.4", "debut_caractere": 509, "fin_caractere_exclue": 2171, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Pokračování.)\nJe dokázaná věc, že každý vynález, každá no-\nvota své sloupence a své odpůrce má; stoupence, kteří\nčasto mnohé nedokonalosti vynálezu přehlídnuvše jej\nk nebi vynášejí, odpůrce, kteří výhodu vynálezu zúmyslně\nneuznávají. Podobně dělo se vynálezem ventily. Vy-\ncvičení trubači na jednoduché stroje usmívali se ze za-\nčátku nad novým vynálezem. Mladší síly uchopivše se\nho dosáhly se skromnějším namáháním toho, co staří,\nvycvičení trubači navzdor potu a úsilí dokázati nemohli.\nTo hnětlo ty dobré lidičky a stali se z nich odpůrci.\nVynález zdokonaloval se vždy více a více a dosáhl stupně,\nna němž ho nyní nalezáme. Odpůrci ztichlí poznenáhla,\nnebof větší část jich zesnula; avšak dědictví odpůrců\nnevymřelo.\nw\nNoví badatelé povstali, kteří důkladně zkoumati\nse snažili, proč každý nástroj při rozličných změnách\naž k dokonalosti vždy s odpůrci se setkal. A hle, přišlo\nse k tomu přesvědčení, že nynější piano jiným tónem\nse vyznačuje než dřívější , že hoboj\njiný tón má, než pastuší pistola a že naše nynější\nposauny nejsou tak mohutné, jako posauny u Jericha.\nNechejme ony odpůrce; neboť každý musí pokrok, jejž\nplechové nástroje od vynalezení ventily učinili, patrně\nuznati. Nejskvělejší toho důkaz jsou vojenské jakož i\nbetné v malých i velkých městech vzniklé hudební\nkapelly. Iíý to kontrast mezi jindy a nyní! Jaká\nprecisnost u provedení! Jak znějí plechové nástroje\nnyní proti jindy! A zeptáme-Ii se, v čem to leží, mu-\nsíme upřímně odvětit, že nástrojům ventilou zdokonale-\nným za to co děkovati máme. Jakých účinků nedosáhly\nnovější skladatelé ventilovými ptechovými ?\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "216", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.5", "titre_corps": "Obrana a některé pokyny ku hře na varhany. Od Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.", "titre_sommaire": "Obrana a některé pokyny ku hře na varhany. Od Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.4", "debut_caractere": 2173, "fin_caractere_exclue": 3830, "texte": "Obrana a některé pokyny ku hře na varhany.\nOd Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.\n(Dokončení.)\nPři velkých službách Božích se řiď předehra po-\nvždy dle Kyrie figurální skladby, a bud slavná a ve-\nlebná, naznačujíc den Páně; před Gloria krátká ale\ndůstojná kadenc; před Graduale tichá, milostná předehra;\npřed Credo pevná, vážná; před Ofíerforíum delší přede-\nhra nadšeně přednášena, (třebas fugato neb dokonce\nfuga), majíc za základ motiv figurální skladbys před\nSanctus velebná kadenc, nejlépe imitována z dokončení\nslavného chvalozpěvu preface; při podzvíhování tichá\njako při malé mši svaté; před Benedictus jemná a\nzpěvná kadenc; před Agnus hluboce dojemná, pokorná ;\ndohra i zároveň předehra ku Pange lingua imituj my-\nšlénku z Dona, a konečně Pange lingua vždy pleno\nmimo čas postní; při tomto však buďtež mezihry velmi\nkrátké, jádrné a určité, tomuto slavnému chorálu při-\nměřené, o čemž již zprvu promluveno.\nPři odpoledních službách Božích (nešporách) více\nvážně, důstojně, jednoduše a přísně než vždy; po\nkaždém žalmu se udělá krátká pausa (velmi tedy ne-\nslušné, když se základní tón ukončeného plena k bu-\ndoucímu žalmu drží, a to snad ještě hezky dlouho), a\nděje se předehra k následnému imitována z předešlého\nžalmu.\nPři obyčejném požehnání slušno pamatovati, aby\nse po jeho ukončení vždy nějaká přiměřená píseň po\nPange lingua aneb Svatý, byfby byla sebe kratší, hrála.\nK závěrce kladu každému soudruhu svému na srdce,\naby s tímto posvátným strojem také posvátně, vždy dů-\nstojně a církevně zacházel, nikdy sobě docela ničeho\nsvětského nedovoloval přednášeli. Ostatní okáže náš sta-\nročeský kancionál zevrubně a jasně v r. 1863."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "217", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.6", "titre_corps": "Z Krakova.", "titre_sommaire": "Z Krakova.", "signature_source": "V. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.4", "debut_caractere": 3832, "fin_caractere_exclue": 4485, "texte": "Z Krakova.\n\n(Spolek zpěvácký. Vokální mše od T. Pavla Kryš-\nkovského. Zkouška ve škole hudební, Mi-\nrecki, Zprávy z Varšavy,)\nOpét jednou chápáni se péra, abych čtenářům\n„Dalibora\" podal malý nákres zdejších poměrů hudeb-\nneb ačkoliv zdejší svět hudební jest jak jsme\nse již vícekráte zmínili velmi nepatrný, přece jeví\nse sem i tam některá produkcí hudební, i to zvláště\npřičiněním našich národovců, která zasluhuje, abychom\nVám o ní zprávu podali.\nŽe se zde za posledního času utvořil spolek zpě-\nvácký, již Vám známo, než však Bohužel! stalo\nse utvoření jeho co do trvání spolku, pod nepříznivou\nvěštbou; neb větší počet členů záleží z c* k. úředníků"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3796, "texte": "a poněvadž za příčinou sjednocení vlády území Kra-\nkovského s vládou území Lvovského mnoho úředníků\nopouští Krakov, rozpadne se bez pochyby celá společ-\nnost, když se stálých obyvatelů krakovských jen velmi\nnepatrný počet se v ní zúčastnil. Poslední veřejné vy-\nstoupení spolku tohoto bylo při slavnosti sv. Anny v ko-\nstele akademickém, kde se provozovala krásná vokální\nmše od P. Pavla Krízkovskěho, řeholníka řádu sv.\nAugustina v Brně i ředitele hudby při kostele klášter-\nním, jež řízením p. Pískáčka výtečně provedena byla i\nvůbec v Krakově nalezla velké pochvaly. Jest to ale\ntéž útvor, který zasluhuje, abychom obrátili k němu\npozornost všech spolků zpěváckých v naši milé vlasti i\nv družné Moravě, a poněvadž zajisté jen v málo od-\npisech znám jest, přálibychom, aby se dal velebný pan\nskladatel nakloniti a jej na světlo vydal. Mše tato vy-\nznamenávající se především pravdivým slohem kostelním\ni zvláštní souhlasností textu s hudbou, jako jsme dávno\nv útvorech druhu toho nenalezli, jest do C-dur, kvar-\ntetto-solo zpívá „Kyriea a sbor odpovídá „eleison\nVznešené „Gloria\" začíná allegro dvakráte opakující\nse větou šestitaktovou, kterých tři takty S. unisono a\ntři v zvučných akkordech v spanilou přechází fermu, po\nkteré pak krásné, klidné a nebeský mír rozsívající ná-\nsleduje andante k slovům: „El in terra paxu nej-\nprvé od kvartetta solo zpívané a potom od celého sboru\nopětované. Ne méně krásně a mistrně provedeny jsou\ni jiné části této mše a mezi těmi vyniká „JEí incar-\nnalus est\" jakotéž i osmihlasové „Benedictnsw a pra-\nvdivou, srdce pronikající modlitbou lze nazvali tklivé\n„Agnus Dei.\" Na graduale zpívalo se vznešené\nMozartovo „Ave verum\" a na offertorium effektovní\nsbor od Lickla, z kterých obzvláště prvnější útvor ne-\nsmírný učinil dojem na poslouchače.\nV posledních dnech minulého měsíce byli jsme\npřítomni při veřejné zkoušce čili jak to vlastně nazváno\npři „koncerlé\" zdejší hudební školy (bursa rnuzyczna),\njenž jest spojena s ústavem technickým i asi 30 žáků\nčítá, kteří se hře na houslích a zpěvu učí. Škola zpěvu\nnese nadutý titul: „Szkola spiewu dramaty cznego\"\na kdoby ji neznal, myslel by Bůh sám ví co za ovoce\nvydává. Krakov nepoznal posud a stává již od\nroku 1839 žádného zpěváka ani zpěvačky drama-\ntičné, jež by z této školy byli vyšli. Program koncertu\ntohoto záležel z následujících útvorů: 1) Tercetto di\nopera: „Didone ahbandonata\" di Mercadantc, 2)Duetto\ndella opera: VI Puritaniu di Bellini, 3) Terzetto della\nopera: „ZoraideiC di Rossini, 4) Duetto della opera:\nvElisir ďamore\" dí Donizetti i více podobných, nechce\nnám se ani vypsati celý program; neb z tohoto již po-\nznáte, že učeno i podáváno samou nezáživnou vlaštinou.\nPan Mirecki, ředitel čili vlastně professor (!) této školy,\nstařičký to vlašskou šťávou skrz na skrz projmutý člo-\nvěk, trávil nej větší čas svého žití ve Vlaších, tam si\nvelké získal slávy (!) tam vydal mnoho skladeb\nna světlo, leč vše rozumí se v duchu italském a posud\nv tomtéž duchu pracuje proto též vlast jeho pranic\nním nezískala, když ani jeden útvor jeho nepřijal se\nna zemi polské a ani jedna jeho píseň nezahřála hrud\npolskou. Výsledek zkoušky této byl ták bídný, že ani\nza to nestojí, abychom jej siřeji vypsali.\nZ Varšavy se dovídáme, že tam založil náš ná-\nrodovec p. Václ. Procházka, ředitel hudby kostelní při\nchrámu 00. Piaristů novou školu zpěvu, kde se výhradně\njen zpěváci pro hudbu kostelní vzdělávati budou. Od\nnějakého času dává tam jakási uherská kapella kon-\ncerty ve veřejných zahradách, jejíž členové všickni\ndle kroje maďarského ustrojeni jsou, ačkoliv prý jen\nasi tři z nich jsou pravdivými madary a ostatní jsou prý\njak se „Buch Mu%vyjádřuje vprzebrani po\nmadziarsku Slowiacy i Czechy— Jestli tomu tak,\nzasloužilo by takové, národní cit urážející počínání, aby\nveřejně vytknuto bylo!\n\nV. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "217", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.7", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.5", "debut_caractere": 3798, "fin_caractere_exclue": 4928, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nAno iv samotné loži císařské nebylo ticho. Cí-\nsař František sám svou spokojenost častým provoláním:\nbrávo osvědčil, ano sama císařovna mnohdy slzela. A\nkdyž opera skončena, byl Gluck obsypán bezčetnými vý-\nznamami příchylností i obdivou. Rychle však spěchal\ndo lože Marie.\n„Marie, já jsem zvítězil!\" pravil radostně, tiskna\nmilovanou chof v své náručí.\n„Ani po okamžik jsem nebyla v nejistotě o tvém\nvítězství. Mohl—li ses nadití, že může pravá velikost\nklesnouti ?tt odvětila milostně Marie.\n„Má drahá, množství velikánů viděl svět klesati,\ndobře jsem se mohl i já nadíti, že první můj pokus na\npoli tomto může propadnouti. Avšak mně pomohla\npříroda a pravda, mně pomohlo obecenstvo samo, jejž\nnepřecenil. A když vstupovali v povoz před divadlem\nšťastní manželé zahřměly opět hlasové. Ať žije Gluck,\nať žije tvůrce hudebního dráma! Sláva Gluckova byla\npojištěna.\nOpera Orfeus a Euridice byla dávana později v Bo-\nlogně, 1768 opět ve Vídni druhá jeho opera Alcesta,\njiž Petru Leopoldovi, velkovévodovi Toskánskému vě-\nnoval, po prvé dávaná.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "218", "page_fin": "220", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.6", "debut_caractere": 2700, "fin_caractere_exclue": 5827, "texte": "c*— Z Chrudimi. (Zpěv. spolek. — Requie.) Napíšu-li\nVám, že v městě našem panuje bujarý život, za-\njisté si hned pomyslíte, že se též hojně tady zpívá; my-\nslete si to a nezklamete se. Oslazuje-li si Cech vůbec\nkaždou práci zpěvem, což teprv nepoužil by mocné této\npáky k rozjaření radosti ! Jak krásný byl by to spolek\nzpěvácký, jak četný byl by, kdyby všickni v Chrudimi\ndlící a snad i tlící síly se sloučily a odkaz a chloubu\notcův našich, český to pěstovali! Arci že se k\nzřízení podobného spolku již několikráte, ac bez výsledku\nzakročilo; a však nezdaření se podniknutí toho nemůže\nv nás potlaciti naději, že, kde sil dost, i spolek se se-\nstaví, že Chrudim co nejdříve „českým spolkem zpě-\nvá ckym\" se vykáže. Dne 6. září slavilo se i zde, jako\nna mnoha místech v Cechách velké zpívané requiem za\nzvěcnělého básníka našeho Václ. Kl. Klicperu; na kůru\ndávalo se všady pochvalně známé a oblíbené requiem od\nVitáska a ku konci smuteční mše zpívalo se s kůru staro-\ndávné „Salvě Regina,\" v němž obzvláště naskytla se pří-\nležitost panu Klimešovi, že objemný tenor svůj v celé\njeho šíři objevil. Ne méně pochvaly a uznání zasluhují\nsl. Vydrová a Lukavská, které krásnými hlasy svými\nzajisté tak působily na zbožný lid, jakž hudební skladatel\nsám si jen přáti mohl! Prozatím s Bohem, doufám, že\nv příštím dopise již bližších zpráv Vám podám o českém\nzpěváckém spolku Chrudimském!\n(—1) - ) Z Dašic. (Beseda. Máteřovská kapella.)\nKonečně také my jsme se tu dočkali malé hudební aka-\ndemie, ano improvisovali jsme s pomocí několika hostů\nz Prahy malou zábavu, která se však velmi líbila a dů-\nkazu podala, že by u *nás často takových hudebních zá-\nbav býti mohlo, kdyby p. učitel Aug. Svoboda více\nspolečenský život miloval. V malé této bešedě slyšeli\njsme dva žáky konservatoria p. AI. Meliše a A. V o-\ns třeba la, kteří svá sola na kontrabass s nemalým úspě-\nchem provedli; mimo tyto přednesl zdatný skladatel a\npianista p. Ed. Nápravník kusy na piano velmi uhla-\nzeně a výrazně a konečně zpíval horlivý p. Fr. Janda\nz Pardubie píseň „Porodila mne moje matička\" od T.\nKrova s hlubokým citem a významem. Akademie tato\ntrvala až do 8 hodin, taneční ples počal. Máteřovská\nvýtečná kapella pod činným ředitelem p. Jedličkou\nprovozovala velmi precisně taneční kusy. Kapella tato\ncítajíc 24 hudebníků, pochází z vesnice Máteřova a\npředci krásným přednesem hudebních kusu nad mnohé\nměstské kapelly. Z té příčiny může se vždy k nejvzne-\nšenějším plesům odporouceti, neboť své úloze úplně do-\nstojí. 0 kostelní hudbě příště.\n(B. L—k) Z Králové Dvoru. (Dok.) 11. od-\ndělení. 1. „Žárlivý holoubek,\" Hynkův obě-\nma spolky, řízením samého skladatele, co do první\npolovice bez úhony, co do tria bez znacných vad prove-\nden. Podotýkáme o této, jakož o několika jiných sklad-\nbách páně Hynkových po vlasti naší snad ještě méně\nznámých, jako „ženuška,\" „staré casy,\" že co do\nslov i co do nápěvu jsouce plodem nadaného p. učitele\njaroměřského chvalně se odznácují provívajícím jimi prosto-\nmilým duchem a humorem cistě národním, plastickou ži-\nvou a zpěvností lahodnou. 2. „Utonulá\" Křížkov-\nského, ryzý to plod skladatele ryze uároduího, jemuž"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6614, "texte": "do sesterské Moravy z nitra srdce „Radost a sláva!\"\nvoláme. Dotkly se prosté tyto zvuky ze srdce národa\nvzaté a spolkem Kralodvorským důstojně ztlu-\nmocené tajných strunek srdcí našich a vzbudily v nich\nradostný úžas nad mohutným dojmem zvuků tak prostých,\nnehledaných, a však ze srdce k srdci jdoucích. 3. Lou-\nčení lovcovo\" od Me ndelss ohn a, s podloženými\nslovy českými celým sborem s úspěchem znamenitým\nprovedeno ; imponovalo zvláště slavným průvodem\nlesnic. I připadlo nám příčinou slavného průvodu\ntoho , že nesmrtelnému velmistru hudebnímu při této\nskladbě na mysli tanul věkovitý les co velebná jakás\nbudova chrámová, jakože opácně gothícká stavba chrá-\nmová napodobuje nám velebnou budovu lesní. 4. „Če-\nská vlast\" Škrou pov a. Ac sólový tenor velikým\nnamožením již poněkud zchvácen byl, od spolku No-\nvopackého s nadšením zpívána. 5. „Žabí kantáta\"\nHennigova s nově podloženými slovy českými Králo-\ndvorským spolkem dosti hbitě a rozmarně provedena,\nnemálo rozveselila posluchacstvo. 6. a poslední číslo\nprogramové effektní pochod B e c k r ň v „Hoj krok\"\noběma spolky proveden bez vady. Z toho patrno,\nže program akademie, byt ne do skladeb, aspoň do slov\nbyl naskrz český, čímž opravujeme chybné udání dopi-\nsovatele pražských němekých novin v cis. 206 nepochybně\npři akademii nedosti pozorlivého. Usilujemeť zajisté o to,\nabychom, jako sousedé naši své ry ze německé spolky\nzpěvácké mají, i my rovněž svůj ryze český spolek\nměli a vyznáváme vděčně, že nás při této snaze i neje-\nden nestranný German podporuje. Zevní výsledek akademie\nbyl znamenitý. Schůzka vybraného posluchacstva taková,\nže nepostačovala místnost prostranná a veliká část jich to-\nliko v ně sálu v zahradě poslouchali mohli. Každé číslo\nprogramové, vyjma první, poctěno hlučným potleskem,\nněkteré i s jásotem opětného zazpívání se domahájícím.\nPo akademii übírali se sbratrení spolkovníci přes náměstí,\nv\nkdež Křížkovského prostoinilý „So haj\" dokonale\nproveden, při pochodech zpěváckých do hostince zábran-\nského, kdež hovorem a zpěvem mile se bavili. Z cel-\nných přípitků při té příležitosti pronesených připomínáme\nzvláště onen, jenž na brzké vzkříšení bývalého\nJaroměřského spolku zpěváckého druhdy jarými\nhlasy a duchaplným zpěvem vynikavšího pronesen a\ns vřelým účastenstvím přijat byl, aby takto tré soused-\nných měst při dráze položených touž ušlechtilou snahou\nspolčeno ty týž celému okolí potěšné zábavy a kdy třeba\nk lidumilným účelům pomocné ruky poskytovati mohlo.\nVůbec divíme se tomu, že v některém městě venkovském\nzařízení spolku zpěváckého anebo ochotnického divadélka,\nac by ni sil schopných, ni vůle se nedostávalo, přece\ns většíma nesnázemi spojeno, než zařízení jakéhokoli snad\njiného závodu, který jedině pánům rohovínům jakés po-\nchoutky, lidem pak toliko tekutého jakéhos ohně posky-\ntuje. Tím více se této neshodě divíme, ježto obecenstvo\nv hlavních našich městech říkaje na každý den divadlo\ndobře zřízené a oper akademií a koncertů někdy prý až\ndo omrzení má, ježto přece nedávno ještě se okázalo, že\nškrovnická divadla ochotnická a hudební akademie na ven-\nkově k dobrodějným účelům někdy zdatněji pomáhají, než\nslavné téhož druhu arci-ústavy v proslavném kterémsi\nměstě hlavním! Zbývá nám ještě na závěrek vysloviti\ndík a úctu všem, jižto některak napomáhali k zniku a\nzdaru nebývalé u nás v té velikosti akademie vokální,\njaková bratrským se sjednocením dvou sousedných spolků\nzpěváckých k všeobecnému utěšení a povznesení se zvedla.\nJsme tím docela přesvědčeni, že se tudy oběma spolkům\ndostalo nejen čistých dnů radosti ze vzájemného se sbraťrení\nnýbrž i jasnějšího poznání čestného úkolu, jenž vytknut\nvšechněm zpěváckým spolkům českým, a nadějeme se, že\nuvědomění toto, jakož i ušlechtilá zábava, již toliku vděč-\nných posluchačů 26. srpna ve Dvoře připravili, mocným\nbude jim podnětem k dalšímu nezvratnému působení smě-\nrem chvalně započatým. Delší poněkud dopis ten račte\npřijmout co náhradu jakous za dosavádní mlčení.\n—b.— Z Kutné Hory. (Akademie.) Dne 8. zaří\nzřízena zde by ta hudební akademie, v nížto jsme\nslyšeli ouvertury od V. A. Mozarta a od Beethovena a\npvovedeny byly od sesíleného orkestru (přes 40 účinku-\njících) tak výtečně, že ničeho k přání nezbývalo; i na-\nbyli jsme tím přesvědčení, že by se zde výtečných vět-\nších skladeb hudebních provésti dalo, kdyby možná bylo\nv\nčastěji takový orkestr pohromadě míti. Zeby k tomu\npáni ochotníci, kterým potěšení jest při podobných příle-\nžitostech laskavě účinkovati ochotně přispívali, není žádné\npochybnosti, kdyby jen možná bylo ty přiměřeně odmě-\nnovati, jichžto k výpomoci nevyhnutelně zapotřebí, a\njichžto hudba obživou jest. Pan Ant. Fric, bývalý cho-\nvanec konservatoria pražského, přednášel s průvodem\norkestru koncertantní Hondo od K a 1 iv o d y na flétnu,\nv němžto jsme dokonalého mistra nástroje toho seznali.\nSlečna Pavlínka Voglova, obsolvovaná žákyně panaDrei-\nschocka, hrála se zdejším houslistou panem Homolkou\nkoncertantní duo pro piano a housle od Vieuxtempsa\nz motivů Oberona; i osvědčila se býti mistra svého hodnou\nžákyní, a protož litujeme, že nás nepotěšila ještě na pro-\ngramu udanou skladbou „Car ne val de Ven i se\" od\nSchulhofa, by jsme výtečnou hru její ještě lépe seznati\na oceniti mohli. Hra páně Homolková byla výborná,\npovážírneii, že se pouhý diletant v přednášení skladby\ntakového velikána pustil, jižto skladatel pro sebe psal.\nJsme však toho mínění, žeby pan H., jehož výtečná hra\nvůbec známa jest, jinou snadnější a lahodnější skladbou,\npouze pro housle složenou, více byl vynikl, než mu tuto\npři vší snaze možno bylo dosáhnouti. Sborové zpěvy\npodány nám byly čtyry, a sice : „Pozdravení pěvcovo\"\nod Veita, „Lovecká\" od Fr. Kavána, sbor od Rei-\nsigera a „Žežulinka\" od Knittla a provedeny byly\nzdařile. Coby se i tu vše provésti dalo, kdyby tyto síly\ndomácí zpěvácký spolek tvořily, a častěji pospolně účin-\nkovati a tím častěji se cvičiti nelíknuly. ISemůž krás-\nnějšího vyražení býti nad společný zpěv, a přec vzdor\ntomu, že i zde zpěváckého spolku stává, tak zřídka kdy\nse nám nějaké zábavy poskytuje! I protož rukou sobě\npodejme, a společně zapějme a uveďmež do spolku har-\nmonii, která pak dokáže, co spojené síly iv hudbě do-\nvésti mohou. Solové zpěvní častě přednášel pan Karel\nStrakatý, tento zpěvec národní. Slyšeli jsme od něho\nKrovovu „Porodila mne moje matička,\" Schuber-\ntovu „Wanderer,\" Škroupovu ním v národ uvedenou\n„Kde domov můj?\" pak vícero národních a konečně\nKrovovu „Husitskou.\" Chtíti o něm a zpěvu jeho\npochvalně psáti, byloby tolik, jako dříví do lesa nositi,\nale díky vřelé vzdáti mu musíme, že zpěvem svým potě-\nšit! nás přišel, a tím konečně našich národních písní a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5109, "texte": "národního zpěvu tak značně přispěl. My na něho nikdy\nnezapomeneme, kýžby i on nezapomenul na nás, a při\nněkteré příležitosti opětně nás potěšil. Obecenstvo poctilo\njej vřelým uznáním, jakož i všem účinkujícím zasloužené\npochvaly vzdáli neopominulo. A toto krásné vyražení\nhudební máme opětně horlivosti výtečného hudebníka p.\nKavána a ředitele chrámové hudby p. Veselského k po-\nděkování. Pan Kaván řídil velmi zkušeným způsobem\nveškeré přednášené skladby, a mistrně provázel pěvce na\nfortepiano, i byl po ukončení akademie vícekráte hlučným\npotleskem vyvolán.\n(t.) Z Klatov. Studentstvo Klatovské slaví\nletos památku zvěčnělého a proslaveného spisovatele a\n■v\nvlastence Franty Šumavského, který se blíž Klatov\nv Malé Polence narodil a na Klatovském gymnasiu svá\nstudia konal. Hodlá slavnosti touto Klatovské studentstvo\nv\nv spojení s veškerými vlastimilý krajiny Šumavské vy-\nhověti krásné povinosti, kázanou vděčností a láskou\nk muži, který tak velikých zásluh o naši vlast sobě zí-\nskal. Očekává se, že účastenství bude hojné a srdečné\naže myšlenka tato vlastenecká iv dalších krajích vlasti\nnaší ohlasu nalezne.\n\n(H—ý.) Z Rotterdamu. (Dop. pův.) (Fr. Škroup\na opera.) Výtečný skladatel světoznámé písně „K d e\ndomov můj,44 jenž ve své vlasti takřka nevděkem spla-\ncen a od žurnalistiky Pražské často pronásledován byl*),\npřibyl na začátku září do našeho města, kdež co první\nv\nkapelník u zdejší opery engažován jest. Pan Skro u p\nbyl zde velmi vlídně od clena divadelního výboru, pana\nVan Baalena aod ředitele De Vriesa přijat. Ve středu\ndne 5. t. in. dávalo se v 71/2 hod. večer první před-\nstavení, totiž opera „Don Juan,\" a dosáhla skvělého\núspěchu. Všecko šlo výborně a sbor „o svobodě44 musel\nse opakovati. Orkestr hrál tak precisně, že se nikdo 11a\npodobné zdařilé provedení nepamatuje. Obsazení bylo\nvelmi dobré. Don Juana zpíval Brassin, Leporella Dal\nAste, Ottavia Seiffart, Donu Annu Bertram Meyerová, Donu\nElviru Gutschovová a Zerlinu z ochoty paní Kainzová roz.\nPr au sova, kteráž před nedávnem u Pražské opery en-\ngažován a byla. Co zvláštní náhodu musím uvésti, že\npartitura, z kteréž p. F. Skřoup řídil, pochází z ar-\nchivu p. Hoffman na, bývalého ředitele Pražského di-\n-v\nvadla a že v ní mnoho poznámek od p. Skroupa vlastno-\nručně psaných se nachází. Druhý den po představení\nnavštívil pana kapelníka clen výboru p. Van Baalen a\nděkoval mu za výborné provedení opery. Orkestr zdejší\nopery je velký; sestává z 8 prvních, z 8 druhých houslí,\nz 5 viol, ze 4 kontrabassů, z 4 violoncell a ze 4 bráců\natd.« ostatní nástroje jsou poměrně k těmto zastoupeny.\nCelý orkestr čítá 40 hudebníků. Druhý kapelník neb\nředitel sboru je p. Hampl. V pátek na to opakoval se\nDon Juan, načež se Marta, v nížto paní Prausová a p.\nGriminger vystoupili , provozovala. Zdejší noviny se velmi\npochvalně o obezřelém řízení p. Fr. Š kroupa zmínily a\npraví, že toto představení z mnoha ohledů zasluhuje nej-\nprvnějsího místa v analech Rotterdamských.\n(J.) Solnohrad. K narozeninám J. M. císaře\nFrantiška uspořádán byl tu slavnostní koncert, v němžto\nhudební spolek dómu ouvertury k „Don Juanu\" a do C\nod Beethovena výborně provedl. Zpěvácká akademie zpí-\nvala „Zigeunerleben44 od Schuhmanna a 42 žalm od Men-\ndelssohna. Pan Dachs, pianista Vídenský, přednesl kon-\ncertní kus od Webra na piano a dosel velké pochvaly.\nNejvetší sensací zbudil vsak mladý český virtuos na\nhousle pan Ant. Benevic, o němžto „Salzburger Zeitung44\nnásledovně se vyslovuje: Pan Benevic je virtuos na svém\nnástroji. Jemnost, elegance jeho hry, jeho arpe g i e,\nzvláště jeho staecato a vůbec jeho lehkost, s nížto\nvazolomné těžkosti bez patrného namáhání přemáhá, jsou\ntoho důkazem. Ale p. Benevic je ještě více než virtuos.\nVe Spohrově koncertním kusu osvědčil, že jest hudební-\nkem vyššího ducha, velmi něžné a intensivně povážlivosti.\nVe vděčném koncertu E-dur od Vieuxtempsa dokázal, že\nmá všechny vlastnosti k dokonalému sólistu a že se ča-\nrovnými tóny svých houslí do srdce poslouchači a zvláště\nposlouchacek vlouditi dovede.\n(B. M.) Vídeň, Ant. Rubinstein opustil dne\n17. t. m. naše město a odebral se do Petrohradu.\n(J. Hořalka f.) Dne 9. t. in. zemřel v Penzinku ve\nVídni moravský pianista a skladatel p. Hořalka, jenž se\ndne 6. prosince r. 1798 v Třešti na Moravě narodil. Jeho\notec, varhaník v onom místě, poslal 13tiletého Jana, jenž\nvelký talent k hudbě osvědčoval, do Vídně, kdež mu J.\nMošeles popudem byl, že se za obratného pianistu\nvzdělal. Zde vystoupil s velkým prospěchem často u ve-\nřejných koncertech nejprv r. 1819. Studovav harmonii\na generální bass u Emanuela Fórstera, pustil se do kom-\nponování a složil mnohé kusy pro piano, variace, rondo,\npolonézy atd., velký koncert, německé písně, ouvertury a\nmeziakty k dramatům „Mlynář a jeho dítě44 od Raupacha\na „Vlny lásky a moře\" od Grillparzera. Zesnul opět\nčeský umělec, jenž svými plody jiný národ než ku\nkterému náležel, oblažoval. Kéž by tento příklad mnohé\nnaše skladatele na pravou cestu přivedl!\nv\n*) Ce ská žurnalistika zajisté v ničem neukřivdila p.\nv\nFr. Sk roupovi, neboť vážila si vždy mistra tohoto co\nskladatele výtečných českých hudebních výtvorů. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "218", "page_fin": "218", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "218", "page_fin": "218", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 11. září vystoupila sl.", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 11. září vystoupila sl.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 2698, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 11. září vystoupila sl.\nKíiglerova v „Lindě z Chamounix\" s příznivým vý-\nsledkem a dokázala, že brzy nám nahradí sl. S chrni dt-\novou. Na to dávala se dne 13. t. m. opera „Ernani,\"\ndne 15. t. m. „Rienzi\" a dne 18. t. m. „Don Juan,\"\nv němžto sl. Leutnerova, clen divadla Dessavského,\nvystoupila, Sl. Leutnerova nemá sice silný orgán., avšak\nhlas její je školou dosti vytříben a přednes dosti dramatický.\nK nejlepším letošním kalendářům patří zajisté\n„Českomoravská pokladnice\" od Haštalského,\nkteráž by žádnému vzdělanci chyběti neměla. Kromě\nvýtečných básní od V. Hálka, Pflegra atd. obsahuje ka-\nlendář tento velkou část zábavného a poučného ctění a\nvelké množství obrázku. Stojí 80 kr. r. c.\nObratný pianista pan Egon Citera .k, Pražan a\nžák A. Dreyschocka, jenž několik let v Kološi (v Sed-\nmihradech) co učitel hudby prodléval, vystoupí zde tuto\nzimu v několika koncertech a otevře pro žáky a žá-\nkyně běh pro vyučování piana a harmonie.\nNásledkem vypsání ceny za nejlepší nápěv pro\nalt neb baryton k písni „Má hvězdička\" od A. Korsch-\nnerovy došlo nás 6 písní, z nichžto nápěv od p. Karla\nSlavíka za nejlepší uznán jest. Píseň ta, za kterouž\np. skladatel určené prémium obdržel, vyjde co příloha\nk „Daliboru\" v tomto roce.\nZdatný pianista pan Ruoal Javorník, Polák a\nbývalý c. k. důstojník, jenž prý se i komponováním za-\nnáší, vystoupí zde v koncertech.\nNaše krajanka slečna Ferl esová, primadona\nv Karlsruhe, líbí se tamějšímu obecenstvu velice. Nedávno\nvystoupila v opeře „Titus\" od Mozarta a „Svatba Figa-\nrova\" a došla skvělého výsledku. Vynikla zvláště ušlech-\ntilými odlíčnostmi a přirozenou něžností.\nHudební literatura. „Primorcice\" je\ntitul nové quadrilly sestavené pro piano z přímořských\n(slovanských) nápěvů od Slavoljuba Lžicaře, kte-\nrouž panu prof. Vinka Pacelu věnoval a kteráž roku\nv\n1860 od pěš. pluku arcivévody Štěpána v Rjece s velkým\núspěchem provedena byla. Quadrilla má za základ ná-\nv\nsledující slovanské nápěvy: Cuješ-li Kato Piovi, piovi\nmoja ladjo 0 janje moje Zapuknuta bura Aj,\nzelena, zelena Lipa Mare mlinarice. - S Bogem ne-\nharna dušo 0 jelena voda ti ledena Majka Maru\npriko mora zvolá Popuhnul je tihi vetar Misii\nmoje kud bludite Sám se Jiro po moru vozio Zi-\nbala Ane Ja ugledam mlado nomce Vrbnice nad mo-\nrem, Národní tyto slovanské písně velmi charakteristické\na obratně v jeden celek spojeny. Čistý výnos této qua-\ndrilly věnován bude družstvu k vydávání národních\nkněh v Záhřebě. Quadrillu tuto, jež u Tob. Haslin-\ngra ve Vídni vyšla, možno dostati u Rob. Veita v Praze\na kdo by ji instrumentovanu míti chtěl, obdrží ji v kan-\nceláři pro překládání a opisování v Praze v hostinci\n„u arcivévody Štěpána.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "218", "page_fin": "220", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.8.2", "titre_corps": "c*— Z Chrudimi. (Zpěv. spolek. — Requie.) Napíšu-li", "titre_sommaire": "c*— Z Chrudimi. (Zpěv. spolek. — Requie.) Napíšu-li", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.6", "debut_caractere": 2700, "fin_caractere_exclue": 5827, "texte": "c*— Z Chrudimi. (Zpěv. spolek. — Requie.) Napíšu-li\nVám, že v městě našem panuje bujarý život, za-\njisté si hned pomyslíte, že se též hojně tady zpívá; my-\nslete si to a nezklamete se. Oslazuje-li si Cech vůbec\nkaždou práci zpěvem, což teprv nepoužil by mocné této\npáky k rozjaření radosti ! Jak krásný byl by to spolek\nzpěvácký, jak četný byl by, kdyby všickni v Chrudimi\ndlící a snad i tlící síly se sloučily a odkaz a chloubu\notcův našich, český to pěstovali! Arci že se k\nzřízení podobného spolku již několikráte, ac bez výsledku\nzakročilo; a však nezdaření se podniknutí toho nemůže\nv nás potlaciti naději, že, kde sil dost, i spolek se se-\nstaví, že Chrudim co nejdříve „českým spolkem zpě-\nvá ckym\" se vykáže. Dne 6. září slavilo se i zde, jako\nna mnoha místech v Cechách velké zpívané requiem za\nzvěcnělého básníka našeho Václ. Kl. Klicperu; na kůru\ndávalo se všady pochvalně známé a oblíbené requiem od\nVitáska a ku konci smuteční mše zpívalo se s kůru staro-\ndávné „Salvě Regina,\" v němž obzvláště naskytla se pří-\nležitost panu Klimešovi, že objemný tenor svůj v celé\njeho šíři objevil. Ne méně pochvaly a uznání zasluhují\nsl. Vydrová a Lukavská, které krásnými hlasy svými\nzajisté tak působily na zbožný lid, jakž hudební skladatel\nsám si jen přáti mohl! Prozatím s Bohem, doufám, že\nv příštím dopise již bližších zpráv Vám podám o českém\nzpěváckém spolku Chrudimském!\n(—1) - ) Z Dašic. (Beseda. Máteřovská kapella.)\nKonečně také my jsme se tu dočkali malé hudební aka-\ndemie, ano improvisovali jsme s pomocí několika hostů\nz Prahy malou zábavu, která se však velmi líbila a dů-\nkazu podala, že by u *nás často takových hudebních zá-\nbav býti mohlo, kdyby p. učitel Aug. Svoboda více\nspolečenský život miloval. V malé této bešedě slyšeli\njsme dva žáky konservatoria p. AI. Meliše a A. V o-\ns třeba la, kteří svá sola na kontrabass s nemalým úspě-\nchem provedli; mimo tyto přednesl zdatný skladatel a\npianista p. Ed. Nápravník kusy na piano velmi uhla-\nzeně a výrazně a konečně zpíval horlivý p. Fr. Janda\nz Pardubie píseň „Porodila mne moje matička\" od T.\nKrova s hlubokým citem a významem. Akademie tato\ntrvala až do 8 hodin, taneční ples počal. Máteřovská\nvýtečná kapella pod činným ředitelem p. Jedličkou\nprovozovala velmi precisně taneční kusy. Kapella tato\ncítajíc 24 hudebníků, pochází z vesnice Máteřova a\npředci krásným přednesem hudebních kusu nad mnohé\nměstské kapelly. Z té příčiny může se vždy k nejvzne-\nšenějším plesům odporouceti, neboť své úloze úplně do-\nstojí. 0 kostelní hudbě příště.\n(B. L—k) Z Králové Dvoru. (Dok.) 11. od-\ndělení. 1. „Žárlivý holoubek,\" Hynkův obě-\nma spolky, řízením samého skladatele, co do první\npolovice bez úhony, co do tria bez znacných vad prove-\nden. Podotýkáme o této, jakož o několika jiných sklad-\nbách páně Hynkových po vlasti naší snad ještě méně\nznámých, jako „ženuška,\" „staré casy,\" že co do\nslov i co do nápěvu jsouce plodem nadaného p. učitele\njaroměřského chvalně se odznácují provívajícím jimi prosto-\nmilým duchem a humorem cistě národním, plastickou ži-\nvou a zpěvností lahodnou. 2. „Utonulá\" Křížkov-\nského, ryzý to plod skladatele ryze uároduího, jemuž"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6614, "texte": "do sesterské Moravy z nitra srdce „Radost a sláva!\"\nvoláme. Dotkly se prosté tyto zvuky ze srdce národa\nvzaté a spolkem Kralodvorským důstojně ztlu-\nmocené tajných strunek srdcí našich a vzbudily v nich\nradostný úžas nad mohutným dojmem zvuků tak prostých,\nnehledaných, a však ze srdce k srdci jdoucích. 3. Lou-\nčení lovcovo\" od Me ndelss ohn a, s podloženými\nslovy českými celým sborem s úspěchem znamenitým\nprovedeno ; imponovalo zvláště slavným průvodem\nlesnic. I připadlo nám příčinou slavného průvodu\ntoho , že nesmrtelnému velmistru hudebnímu při této\nskladbě na mysli tanul věkovitý les co velebná jakás\nbudova chrámová, jakože opácně gothícká stavba chrá-\nmová napodobuje nám velebnou budovu lesní. 4. „Če-\nská vlast\" Škrou pov a. Ac sólový tenor velikým\nnamožením již poněkud zchvácen byl, od spolku No-\nvopackého s nadšením zpívána. 5. „Žabí kantáta\"\nHennigova s nově podloženými slovy českými Králo-\ndvorským spolkem dosti hbitě a rozmarně provedena,\nnemálo rozveselila posluchacstvo. 6. a poslední číslo\nprogramové effektní pochod B e c k r ň v „Hoj krok\"\noběma spolky proveden bez vady. Z toho patrno,\nže program akademie, byt ne do skladeb, aspoň do slov\nbyl naskrz český, čímž opravujeme chybné udání dopi-\nsovatele pražských němekých novin v cis. 206 nepochybně\npři akademii nedosti pozorlivého. Usilujemeť zajisté o to,\nabychom, jako sousedé naši své ry ze německé spolky\nzpěvácké mají, i my rovněž svůj ryze český spolek\nměli a vyznáváme vděčně, že nás při této snaze i neje-\nden nestranný German podporuje. Zevní výsledek akademie\nbyl znamenitý. Schůzka vybraného posluchacstva taková,\nže nepostačovala místnost prostranná a veliká část jich to-\nliko v ně sálu v zahradě poslouchali mohli. Každé číslo\nprogramové, vyjma první, poctěno hlučným potleskem,\nněkteré i s jásotem opětného zazpívání se domahájícím.\nPo akademii übírali se sbratrení spolkovníci přes náměstí,\nv\nkdež Křížkovského prostoinilý „So haj\" dokonale\nproveden, při pochodech zpěváckých do hostince zábran-\nského, kdež hovorem a zpěvem mile se bavili. Z cel-\nných přípitků při té příležitosti pronesených připomínáme\nzvláště onen, jenž na brzké vzkříšení bývalého\nJaroměřského spolku zpěváckého druhdy jarými\nhlasy a duchaplným zpěvem vynikavšího pronesen a\ns vřelým účastenstvím přijat byl, aby takto tré soused-\nných měst při dráze položených touž ušlechtilou snahou\nspolčeno ty týž celému okolí potěšné zábavy a kdy třeba\nk lidumilným účelům pomocné ruky poskytovati mohlo.\nVůbec divíme se tomu, že v některém městě venkovském\nzařízení spolku zpěváckého anebo ochotnického divadélka,\nac by ni sil schopných, ni vůle se nedostávalo, přece\ns většíma nesnázemi spojeno, než zařízení jakéhokoli snad\njiného závodu, který jedině pánům rohovínům jakés po-\nchoutky, lidem pak toliko tekutého jakéhos ohně posky-\ntuje. Tím více se této neshodě divíme, ježto obecenstvo\nv hlavních našich městech říkaje na každý den divadlo\ndobře zřízené a oper akademií a koncertů někdy prý až\ndo omrzení má, ježto přece nedávno ještě se okázalo, že\nškrovnická divadla ochotnická a hudební akademie na ven-\nkově k dobrodějným účelům někdy zdatněji pomáhají, než\nslavné téhož druhu arci-ústavy v proslavném kterémsi\nměstě hlavním! Zbývá nám ještě na závěrek vysloviti\ndík a úctu všem, jižto některak napomáhali k zniku a\nzdaru nebývalé u nás v té velikosti akademie vokální,\njaková bratrským se sjednocením dvou sousedných spolků\nzpěváckých k všeobecnému utěšení a povznesení se zvedla.\nJsme tím docela přesvědčeni, že se tudy oběma spolkům\ndostalo nejen čistých dnů radosti ze vzájemného se sbraťrení\nnýbrž i jasnějšího poznání čestného úkolu, jenž vytknut\nvšechněm zpěváckým spolkům českým, a nadějeme se, že\nuvědomění toto, jakož i ušlechtilá zábava, již toliku vděč-\nných posluchačů 26. srpna ve Dvoře připravili, mocným\nbude jim podnětem k dalšímu nezvratnému působení smě-\nrem chvalně započatým. Delší poněkud dopis ten račte\npřijmout co náhradu jakous za dosavádní mlčení.\n—b.— Z Kutné Hory. (Akademie.) Dne 8. zaří\nzřízena zde by ta hudební akademie, v nížto jsme\nslyšeli ouvertury od V. A. Mozarta a od Beethovena a\npvovedeny byly od sesíleného orkestru (přes 40 účinku-\njících) tak výtečně, že ničeho k přání nezbývalo; i na-\nbyli jsme tím přesvědčení, že by se zde výtečných vět-\nších skladeb hudebních provésti dalo, kdyby možná bylo\nv\nčastěji takový orkestr pohromadě míti. Zeby k tomu\npáni ochotníci, kterým potěšení jest při podobných příle-\nžitostech laskavě účinkovati ochotně přispívali, není žádné\npochybnosti, kdyby jen možná bylo ty přiměřeně odmě-\nnovati, jichžto k výpomoci nevyhnutelně zapotřebí, a\njichžto hudba obživou jest. Pan Ant. Fric, bývalý cho-\nvanec konservatoria pražského, přednášel s průvodem\norkestru koncertantní Hondo od K a 1 iv o d y na flétnu,\nv němžto jsme dokonalého mistra nástroje toho seznali.\nSlečna Pavlínka Voglova, obsolvovaná žákyně panaDrei-\nschocka, hrála se zdejším houslistou panem Homolkou\nkoncertantní duo pro piano a housle od Vieuxtempsa\nz motivů Oberona; i osvědčila se býti mistra svého hodnou\nžákyní, a protož litujeme, že nás nepotěšila ještě na pro-\ngramu udanou skladbou „Car ne val de Ven i se\" od\nSchulhofa, by jsme výtečnou hru její ještě lépe seznati\na oceniti mohli. Hra páně Homolková byla výborná,\npovážírneii, že se pouhý diletant v přednášení skladby\ntakového velikána pustil, jižto skladatel pro sebe psal.\nJsme však toho mínění, žeby pan H., jehož výtečná hra\nvůbec známa jest, jinou snadnější a lahodnější skladbou,\npouze pro housle složenou, více byl vynikl, než mu tuto\npři vší snaze možno bylo dosáhnouti. Sborové zpěvy\npodány nám byly čtyry, a sice : „Pozdravení pěvcovo\"\nod Veita, „Lovecká\" od Fr. Kavána, sbor od Rei-\nsigera a „Žežulinka\" od Knittla a provedeny byly\nzdařile. Coby se i tu vše provésti dalo, kdyby tyto síly\ndomácí zpěvácký spolek tvořily, a častěji pospolně účin-\nkovati a tím častěji se cvičiti nelíknuly. ISemůž krás-\nnějšího vyražení býti nad společný zpěv, a přec vzdor\ntomu, že i zde zpěváckého spolku stává, tak zřídka kdy\nse nám nějaké zábavy poskytuje! I protož rukou sobě\npodejme, a společně zapějme a uveďmež do spolku har-\nmonii, která pak dokáže, co spojené síly iv hudbě do-\nvésti mohou. Solové zpěvní častě přednášel pan Karel\nStrakatý, tento zpěvec národní. Slyšeli jsme od něho\nKrovovu „Porodila mne moje matička,\" Schuber-\ntovu „Wanderer,\" Škroupovu ním v národ uvedenou\n„Kde domov můj?\" pak vícero národních a konečně\nKrovovu „Husitskou.\" Chtíti o něm a zpěvu jeho\npochvalně psáti, byloby tolik, jako dříví do lesa nositi,\nale díky vřelé vzdáti mu musíme, že zpěvem svým potě-\nšit! nás přišel, a tím konečně našich národních písní a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1115, "texte": "národního zpěvu tak značně přispěl. My na něho nikdy\nnezapomeneme, kýžby i on nezapomenul na nás, a při\nněkteré příležitosti opětně nás potěšil. Obecenstvo poctilo\njej vřelým uznáním, jakož i všem účinkujícím zasloužené\npochvaly vzdáli neopominulo. A toto krásné vyražení\nhudební máme opětně horlivosti výtečného hudebníka p.\nKavána a ředitele chrámové hudby p. Veselského k po-\nděkování. Pan Kaván řídil velmi zkušeným způsobem\nveškeré přednášené skladby, a mistrně provázel pěvce na\nfortepiano, i byl po ukončení akademie vícekráte hlučným\npotleskem vyvolán.\n(t.) Z Klatov. Studentstvo Klatovské slaví\nletos památku zvěčnělého a proslaveného spisovatele a\n■v\nvlastence Franty Šumavského, který se blíž Klatov\nv Malé Polence narodil a na Klatovském gymnasiu svá\nstudia konal. Hodlá slavnosti touto Klatovské studentstvo\nv\nv spojení s veškerými vlastimilý krajiny Šumavské vy-\nhověti krásné povinosti, kázanou vděčností a láskou\nk muži, který tak velikých zásluh o naši vlast sobě zí-\nskal. Očekává se, že účastenství bude hojné a srdečné\naže myšlenka tato vlastenecká iv dalších krajích vlasti\nnaší ohlasu nalezne."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "220", "page_fin": "220", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.8.3", "titre_corps": "(H—ý.) Z Rotterdamu. (Dop. pův.) (Fr. Škroup", "titre_sommaire": "(H—ý.) Z Rotterdamu. (Dop. pův.) (Fr. Škroup", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.8", "debut_caractere": 1117, "fin_caractere_exclue": 5109, "texte": "(H—ý.) Z Rotterdamu. (Dop. pův.) (Fr. Škroup\na opera.) Výtečný skladatel světoznámé písně „K d e\ndomov můj,44 jenž ve své vlasti takřka nevděkem spla-\ncen a od žurnalistiky Pražské často pronásledován byl*),\npřibyl na začátku září do našeho města, kdež co první\nv\nkapelník u zdejší opery engažován jest. Pan Skro u p\nbyl zde velmi vlídně od clena divadelního výboru, pana\nVan Baalena aod ředitele De Vriesa přijat. Ve středu\ndne 5. t. in. dávalo se v 71/2 hod. večer první před-\nstavení, totiž opera „Don Juan,\" a dosáhla skvělého\núspěchu. Všecko šlo výborně a sbor „o svobodě44 musel\nse opakovati. Orkestr hrál tak precisně, že se nikdo 11a\npodobné zdařilé provedení nepamatuje. Obsazení bylo\nvelmi dobré. Don Juana zpíval Brassin, Leporella Dal\nAste, Ottavia Seiffart, Donu Annu Bertram Meyerová, Donu\nElviru Gutschovová a Zerlinu z ochoty paní Kainzová roz.\nPr au sova, kteráž před nedávnem u Pražské opery en-\ngažován a byla. Co zvláštní náhodu musím uvésti, že\npartitura, z kteréž p. F. Skřoup řídil, pochází z ar-\nchivu p. Hoffman na, bývalého ředitele Pražského di-\n-v\nvadla a že v ní mnoho poznámek od p. Skroupa vlastno-\nručně psaných se nachází. Druhý den po představení\nnavštívil pana kapelníka clen výboru p. Van Baalen a\nděkoval mu za výborné provedení opery. Orkestr zdejší\nopery je velký; sestává z 8 prvních, z 8 druhých houslí,\nz 5 viol, ze 4 kontrabassů, z 4 violoncell a ze 4 bráců\natd.« ostatní nástroje jsou poměrně k těmto zastoupeny.\nCelý orkestr čítá 40 hudebníků. Druhý kapelník neb\nředitel sboru je p. Hampl. V pátek na to opakoval se\nDon Juan, načež se Marta, v nížto paní Prausová a p.\nGriminger vystoupili , provozovala. Zdejší noviny se velmi\npochvalně o obezřelém řízení p. Fr. Š kroupa zmínily a\npraví, že toto představení z mnoha ohledů zasluhuje nej-\nprvnějsího místa v analech Rotterdamských.\n(J.) Solnohrad. K narozeninám J. M. císaře\nFrantiška uspořádán byl tu slavnostní koncert, v němžto\nhudební spolek dómu ouvertury k „Don Juanu\" a do C\nod Beethovena výborně provedl. Zpěvácká akademie zpí-\nvala „Zigeunerleben44 od Schuhmanna a 42 žalm od Men-\ndelssohna. Pan Dachs, pianista Vídenský, přednesl kon-\ncertní kus od Webra na piano a dosel velké pochvaly.\nNejvetší sensací zbudil vsak mladý český virtuos na\nhousle pan Ant. Benevic, o němžto „Salzburger Zeitung44\nnásledovně se vyslovuje: Pan Benevic je virtuos na svém\nnástroji. Jemnost, elegance jeho hry, jeho arpe g i e,\nzvláště jeho staecato a vůbec jeho lehkost, s nížto\nvazolomné těžkosti bez patrného namáhání přemáhá, jsou\ntoho důkazem. Ale p. Benevic je ještě více než virtuos.\nVe Spohrově koncertním kusu osvědčil, že jest hudební-\nkem vyššího ducha, velmi něžné a intensivně povážlivosti.\nVe vděčném koncertu E-dur od Vieuxtempsa dokázal, že\nmá všechny vlastnosti k dokonalému sólistu a že se ča-\nrovnými tóny svých houslí do srdce poslouchači a zvláště\nposlouchacek vlouditi dovede.\n(B. M.) Vídeň, Ant. Rubinstein opustil dne\n17. t. m. naše město a odebral se do Petrohradu.\n(J. Hořalka f.) Dne 9. t. in. zemřel v Penzinku ve\nVídni moravský pianista a skladatel p. Hořalka, jenž se\ndne 6. prosince r. 1798 v Třešti na Moravě narodil. Jeho\notec, varhaník v onom místě, poslal 13tiletého Jana, jenž\nvelký talent k hudbě osvědčoval, do Vídně, kdež mu J.\nMošeles popudem byl, že se za obratného pianistu\nvzdělal. Zde vystoupil s velkým prospěchem často u ve-\nřejných koncertech nejprv r. 1819. Studovav harmonii\na generální bass u Emanuela Fórstera, pustil se do kom-\nponování a složil mnohé kusy pro piano, variace, rondo,\npolonézy atd., velký koncert, německé písně, ouvertury a\nmeziakty k dramatům „Mlynář a jeho dítě44 od Raupacha\na „Vlny lásky a moře\" od Grillparzera. Zesnul opět\nčeský umělec, jenž svými plody jiný národ než ku\nkterému náležel, oblažoval. Kéž by tento příklad mnohé\nnaše skladatele na pravou cestu přivedl!\nv\n*) Ce ská žurnalistika zajisté v ničem neukřivdila p.\nv\nFr. Sk roupovi, neboť vážila si vždy mistra tohoto co\nskladatele výtečných českých hudebních výtvorů. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "220", "page_fin": "220", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.8", "debut_caractere": 5111, "fin_caractere_exclue": 5358, "texte": "Listárna.\nPanu A. M.v Ždáru blíž Tenisté. Nevěřte útr-\nV\nhacnýin slovům a klevetám; politický časopis „Cas44 je\nsamostatný a redaktor jeho pan doktor Krása, co muž\nšlechetný a lidu milovný chvalně znám. Odbírejte ho;\nstojíť čtvrtletně 3 zl. 80 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-09-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-09-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "220", "page_fin": "220", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.2.10", "titre_corps": "P. T. páni odběratele Dalibora, kteří se ještě na poslední čtvrtletí nepředplatili, žádají", "titre_sommaire": "P. T. páni odběratele Dalibora, kteří se ještě na poslední čtvrtletí nepředplatili, žádají", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.8", "debut_caractere": 5360, "fin_caractere_exclue": 5696, "texte": "P. T. páni odběratele Dalibora, kteří se ještě na poslední čtvrtletí nepředplatili, žádají\nse; by na toto čtvrtletí předplatní peníze zaslali, aby se jim pr&mie zaslati mohla.\nPramie „requiem\" od Leop. Zvonaře bude se ku konci listopadu rozesílati.\nK tomuto číslu přiložená jest IX. notová příloha, obsahující dvě písně od\nFr. Suchánka."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[213]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.1", "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Pokračování.)\nMáme důkazy, že harmunie česká v XVII. století\nvyvinuta nebyla, tak že, kdyby se bylo u pěstění dále\npokračovalo, s naší hudbou by to nyní jinak vypadalo.\nHudba naše by byla zachovala více svůj ráz, ana stránka\nharmonická v hudbě, méně než melodická vkusu a modě\npodléhá. Staří Čechové si v harmonii libovali; měli\nsvou vlastní, na které si zakládali. Abych jen jedno\nsvědectví uvedl, kladu zde slova Jana Hynka Dlouho-\nveského, biskupa Milevitánského, hlavního kostela sv.\nVíta suffragana, jenž ve předmluvě ku kancionálu „Ka-\nple královská\" dí: „Divil se sám Řím v čas obecného\njubilea 1674, když jsem já nehodný jsa tam s mno-\nhými vzácnými našimi vlastenci přítomný z nejhlavněj-\nšího kostela sv. Petra hned na svítání na den mláďátek\nv\ns přes dvě stě Cechy a ještě jinšími připojenými Němci\na Poláky pěkným pořádkem a processím veřejně do\njinších ještě třech předních chrámů páně římských pu-\ntoval. Tu jsme celý den jako u nás po cestě vždycky\npísně hned od oltáře sv. Václava, tam patrona, krále a\nknížete svého, ač jinší cizokrajané nám nerozuměli,\nvšak příjemnost a líbeznost zpěvu, melodií a tu nasi\nprostou staročeskou harmonii, hloupou domácí\nbohu milou hudbu a pobožnost nad míru vychvalovali,\nknížata, kardinálové, biskupové a jinší vzácní na cestě se\nzastavovali, a za námi jdoucí i tam domácí z toho velmi\nse těšili, a sobě zalibovali\" atd.\nO této prosté staročeské harmonii není v našich\nnových písních více památky. Pisatel této pro nás\ndůležité předmluvy mluvil o ní ovšem skromně, avšak\nskromně jen na oko. Víme, že jest v povaze Čechů,\no věci, která jim milou a na které si zakládat dají,\njaksi skromně mluvit, ačkoli se za tím úplné ocenění a\nsebevědomí skrývá. A však věc ta nevypadá ještě\ntak příliš smutně, jak se zdá* Mnohá z národních me-\nlodií připustí pěkné i bohaté harmonisování, jen když\npřijde pod ruku v harmonisování zběhlou.\npři té příležitosti opomenouti, abych ještě jednou ne-\npodotkl, že harmonisování pouhou tonikou a dominantou,\nza použití ovšednělých a vkusu propadlých formulí če-\nskému rázu se příčí, třeba by i sebe více do „sluchu\nšlo.\" Jde do sluchu proto, že se sluch na ně navykl.\nDbejme, aby si navykl něco lepšího, byť se to i zprvu\ntřeba méně přístupné zdálo. Zvyk dělá jako všude tak\ni při sluchu, velmi mnoho. Nebude snad třeba zvlášť\npřipomínati, že toto umělejší harmonisování připouští\njen písně prvního a třetího rodu, nikoliv ale ty, jichž\nmelodie z rozložených akkordů sestává. Kdo v hudbu\nponěkud hlouběji nahlédl , pozná brzy, že melodie\nčeských národních písní také již z toho ohledu rozma-\nmanitější harmonisování dílem požadujou, dílem i při-\npouštějí, ano v nich průchodních not jen skrovně při-\nchází a ludiž harmonií dosáhnouti se může, čeho by se\nna výrazu ještě nedostávalo. Prohodili jsme zde mnohé,\nco nově české národní písně v jaké i podezření uvádí.\nAbychom jim jedním rázem pravé jejich postavení zjed-\nnali, pravíme, že se v nich Čechové vždy poznají).\nAčkoli chovají snad jakési zevnější známky všeobecné\nhudby, zmizí tyto docela proti výhradně českému duchu,\nkterý se ovšem více tušit a cítit než popsat a rozebrat\ndá, a ačkoli se zdají, že stojí za starými, musíme přec\nvyznali, že v nich pokrok pozorujeme. A však ani\njedny ani druhé samy o sobě nejsou s to, aby hudbě\nnaší pravého rázu zjednaly; ten jí teprvé vzejde, až se\nobé spolu ssnoubí, ze sňatku jich pojde teprvé hudba,\nkterá dlouho již našim přáním jest.\nMáme ještě písně, jež vsím právem národní na-\nzvali můžem, any byly ještě před nedávným časem\nv ústech našich otců a matek, a jež se rozléhaly po\ncelé naší vlasti, jak daleko český jazyk se rozprostírá*\nJsou to ony písně zbožného obsahu, jež mnohý z nás\nmladších na úsvitě, z rána a večer v tiché domácnosti\nzpívat slyšel, předpokládáme-li, že z venkova jest.\nŠkoda, že se zpěvy tyto skoro již zcela vytratily, če-\nhož tím více co želeti jest, any texty jejich nevšední"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.2", "texte": "básnickou cenu mají. Kdož by, jsa synek venkovský,\nnebyl za svítání slýchal píseň „Můj milý člověče, blíží\nse svítání\" aneb „Svatá trojice jeden bože\" (\"podlé la-\ntinského textu) „Den se bílý ukazuje\" „Minula\nnoční hodina,\" aneb o nešporách „Pod večer tvá če-\nládka\" „Kdož ochrany nejvyššího\" a jiné. Melodie\ntěchto písní jsou velmi krásné, z doby zajisté, za které\nse melodie česká z římského chorálu samostatně byla\njiž yyvinula, ničím více na něj neupomínajíc leč jaksi\nstereotypním začátkem, jak to v písni „Minula noční\nhodina\" spatřujeme. Pisatel článku se pamatuje velmi\nživě na šťastné chvíle, v kterých jeho děd a strejcové\nve trojzpěvu písně tyto zpívali, a ví z úst mnohých\npamětníků, že tomu i jinde tak bylo. Zeptejme se\nkteréhokoliv starouška neb stařeny na tu neb onu z jme-\nnovaných písní, a řeknou nám, že ji znají i umějí.\nIv kancionálech nescházející písně vánoční „Narodil se\nKristus Pán,\" a postní „Kristus příklad pokory\" až po-\nsavád jsou u lidu venkovského velmi oblíbeny, jen že\nse poněkud jinak zpívají, než jak se v notách zacho-\nvaly. Tato poslední jest jedna z nejpůvodnějších písní\nzbožného i světského druhu, a jak se zdá pochází ze\nXVI., nejméně ale ze XVII. věku. Znám jedno zpra-\ncování její pro čtyry hlasy, kde se uvádí farář Trojan\nco její původce. (Nalézá se v psaném kancionálu z první\npolovice XVII. století, jež se chová v kněhovně varha-\nhanické školy pražské). Faráři tomu, mimochodem ře-\nčeno, máme za mnohý krásný zpěv vděčni býti. On\nzaujímá v dějepise naší hudby jedno z nejpřednějších\nmíst. Chovám od něho několik vícerohlasných zpěvů,\nkteré z části kontrapunkticky, z části jen v jednoduché\nharmonii složeny jsou, a ty svědčí o znamenitých hu-\ndebních studiích a zvláštním obíráním se hudbou.\n(Pokračování.)\n\nO kostelní hudbě na venkově.\nZ Pardubic. Až posud jsme toliko jen chvali-\ntebné zprávy o rozkvětu naší kostelní hudby v „Dali-\nboru\" čítali 5 ale bohužel nyní počíná jaksi umění toto\nu nás klesati. Máme zde sice výborného varhaníka, ale\nředitel kůru nevyniká velkou obezřelostí, neboť neumí\nani s taktovkou dobře zacházeli ani skladby ku mši\ntrefně voliti. I bude se mnohý tázali, odkud' to při-\nchází, že naše kostelní hudba nyní k úpadku se chýlí?\nSdělím to několika slovy! Nejvýdatnější síly, které\ndruhdy na kůru účinkovaly, odpadly téměř všecky. Pří-\nčinou toho je nepřiměřená volba a netečnost k hudbě\nkostelní* Toliko při větších slavnostech zúčastní se\nvýteční hudebníci a zpěváci v provedení kostelních\nskladeb. Na den narozenin J. M. císaře Františka Josefa\nprovozovaly se mše od Albina Maska C-dur, pak\nčtverozpěv pro mužské hlasy od Fr. Jandy místo gra-\nduale a offertorium pro baryton a kontrabass, jež mladý\nkonservatorista A. Votřebal a Fr. Janda správně a\npěkně přednesli. Při slavnosti zasvěcení děkanského\nchrámu dávala se mše od Haydna D-moll, graduale\nduetto pro tenor a bass od Hyby a offertorium solo\npro baryton a klarinet od Eiblera. Co se provedení\nvšech skladeb týče, byly velmi důstojně provedeny.\nZvláštní chvály zasluhuje tenorista pan Tamsu, úředník\npři c. k. poště, jehož krásný, zvučný a značně vytříbený\nhlas velkého úspěchu dosahuje. Dne 6. záři dávalo se\nza zvěčnělého a velezasloužilého spisovatele V. K.\nKlicperu, rcquiem od Haydna Es-dur, jež studující\nzdejší uspořádali. Kolem katafalku stálo v smutečném\noděvu 12 studujících a celá tato úmrtní slavnost byla\nhudbou výtečně provedenou velmi zvýšena.\n(—ič.) Z okolí Blatenského. V těchto letních\nměsících se odbývalo ve vůkolí Blatenském mnoho poutí,\na jak obyčej jest, věnuje se k takovým dnům zvláštní\npéči k provedení dobré hudby ve chrámu Páně. V Běl-\nbicích a Kasejovicích se provozovala Horákova mše\ndo C-dur k spokojenosti. Y Kvašňovicích dávali mši\ndo C-dur od jistého Vojtíška. Jest to mše již z dří-\nvějších dob komponovaná, ale věru škoda práce, kte-\nrou učitel vynaloží, než ji zpěváky naučí. Bez po-\nřádných varhan a bez bassy jest arci těžko lepší\nmši dávat, jsouf však mše lehounké, ovšem krátké, od\nFúhrera, kterých možná také bez bassy provést, na př.\nmše E-moll a jiné a dost by takové bylo pro tak malý\nkostelíček. Yarhany Kvašňovické arci ještě dost píštějí,\njak se myslí, ale snad je milostivá vrchnost z Voselce\ndá co nejdřív do lepšího stavu přivést.\nVe Lnářích v klášteře na sv. Augustina se pro-\nvozovala nová mše do Es od nějakého pána Groha,\nkterou tamnější pan pojezdný z Teplice přivezl a učite-\nlovi daroval. Jest to mše jak se říká hodná, ale\npro venek tuze těžká. Mše s přechody do těžkých\ntónin a se sólem na housle se pro venek nehodí. Že\nve Lnářích nemají žádné kostelní bassy jest, věru\npodivno, vždyť má snad klášter tolik příjmů, aby pro\nsvůj chrám Páně hassu koupili mohl? Velební páni\nklášterníci snad tuto potřebu co nejdřív uznají, a pěknou\nbassu zjednají. Kéž jim tane na mysli přísloví:\nbrá bassa tvrdí musiku.\"\nO Blatenské poutí již „Pražské Noviny\" zmínku\nučinily. Provozovala se tam slavná mše Veitova\nD-dur pomocí dvou pánů konservatoristů a několika ještě\nvůkolních přišlých p. hostů k úplné spokojenosti. Jistý\npan dopisovatel v „Poutníku od Otavy\" udává, že bez\nvypomožení cizích sil ani pomyšlení by nebylo tuto"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.3", "texte": "mši v Blatné provesti, a však jak se víme pamatovat,\nbyla tato mše v roce 1859 na Boží hod svatodušní i\nbez cizí pomoci v Blatné dobře provedena. Týž pan\ndopisovatel tím upírá všecku hudební možnost městu\nBlatné, my však víme že Blatna ve vůkolí našem vždy\nse hudbou kostelní skvěla a skví až posud. Naříká si\ntýž pan dopisovatel jaká bída na venkově o zpěváky,\na v Blatné jest zpěváků, že jeden druhému až závidí.\nMyslíme tedy, že nám pan dopisovatel „Poutníka\" se\nsvým přemrštěným článkem o hlasech prkenných a íla-\nnelových, lásku k zpěvu a k hudbě neodejme, a že,\nnedbajíce na jeho tak choulostivé uši Hospodinu chválu\nvšemi hlasy i dále prozpěvovati budeme. Co můžeme\nještě říci, jest, že jsme slyšeli o té pouti varhaníka,\njenž k vůli několika divákům zahrál „Fange lingua\" jen\nlevou rukou; že se ale takové zázraky docela do\nchrámu Páně nehodí, může sobě každý pomyslit, neboť\nrusí pobožnost.\n(K, A.) Z Hlinská. Za poslední doby objevil se\nv naší kostelní hudbě čilý ruch, dílem toho příčina jsou\nopravené varhany, pak rozmnožení spoluúčinkujících\nnavrátilými hudebníky spolku pro hudbu příležitosti mají-\nv\ncích. Dne 13. srp. byla provedena krásná mše Skroupoýa\ndoD-moll; za graduale vložen výtečný kánon do E-dur\nod Petra de Alcantara, .za ofíertorium árie do A-dur\nod Gellerta. Dne 18. srpna v den narozenin J. Y. pro-\nvedena hlučná mše do D od Taške, škoda, že v skladbě\ntéto velebnost, první to vlastnost hudby kostelní tak\npohřešena*). Krásně se vyjímala panem E. V* prove-\ndena fuga na národní hymnu od M. Hniličky, i také\npři offertorium od Mozarta do A., v solové partii var-\nhan se týž pán co zběhlý varhaník osvědčil. Ku konci\njsme slyšeli Schiedermayerovo Te Deum do C. Dne\n19. srpna dávaná Rybová mše do C, vložen byl za\noffertorium výtečný čtverozpěv našeho výtečného Veila:\nModlitba. Na to opakována jest dne 20. srpna mše\nTaškeova s četnějším obsazením, jí .předcházel krásný\nčtverozpěv snubní. Dne 26. srpna provedena mše Schie-\ndermayerova do D a Fůhrovo offertorium do D. Ve-\nškeré ty skladby chvalnou snahou p. ředitele kůru došli\ndosti zdařilého provedení. V pravdě s potěšením po-\nhlížíme na pokrok v hudbě kostelní u nás činěný, na-\ndějeme se, že se p. řediteli podaří nejenom hudbě ko-\nstelní stanovisko jež zoujímá pojistili, ale že také o\njejí zvelebení a zvláště o dobrý výběr skladeb se po-\nstará, čemuž mu srdečně síly a vytrvalosti přejeme.\n(b—) Z Kutně Hory. Hudba kostelní nachází\nse u nás pod horlivým ředitelem kůru p. M. Vesel-\nským, jenž též co spisovatel český chvalně znám jest,\nv plném rozkvětu. Volba kostelních skladeb je vždy\ntrefná a sílám zdejším úplné přiměřená. Rozumí se\nsamo sebou, že p. M. Veselský hlavně skladby če-\nských mistrů provozuje a tak si o umění národní zá-\nsluh dobývá. V neděli dne 9. t. m. byla při chrámové\nslavnosti sv. Barbory provozována veliká mše z D od\nAlb. Maska a graduale téhož skladatele s bassovým\nsolcm, jejž to p. Karel Strakatý přednášel. Byltě to\nzpěv jeho pravá modlitba. Solo na oboa pískal p. Jan\nHorák, hotovíte! dřevěných hudebních nástrojů z Prahy,\nu něhož nové nástroje pro zdejší chrámy objednány\njsou. Mše byla vůbec velmi důstojně provedena, toliko\nse mi zdálo, že tempo v třetím dílu „Creda\" a v „Osanna\"\ntrochu přehnané bylo. V offertorium „Ave Maria\" se\nzpěvačky dobře držely.\n(Pokračování.)\nDivíme se velice, že se tahový škvár v Hlinsku provozovati\nmuže. Red.\n\nO registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Pokračování.)\nIII. Podrobnější navedení při registrování.\na) Skoro všude jak v katolických, tak v prote-\nstantských církvích panuje ten obyčej, že se poslední\nverš každé písně silněji registruje, nežli ty přednější\nverše. Toto se stává, jak známo, proto, aby se konec\nslužby Boží oznámil, aneb v mnoho jiných případno-\nstech, aby se služby Boží vykonávajícímu duchovnímu\noznámilo, že jest na čase aby na kazatelnu vstoupil a\nj. v. Tento obyčej se arci zachovává bez ohledu na\nobsah písně; jest to takový způsob užívání, ačkoliv\nčasto zlé zneužívání; neboť tím přirovnáme n. p. kři-\nklavé hlasy a mixtury slovům: Hospodine Tě prosíme o\nmír at, d.a to nalezáme skoro při všech písních při\nposledních verších. V této a podobných případnostech\njest to prospěšnější předposlední verš slaběji registro-\nvali, a neb na slabším manuálu doprovázeti, a při po-\nsledním verši předešlé registrování podrželi, aby se\nneustálému potřebování mixtur předešlo, a teprv při\nkončící dohře plný stroj spustili. Při zpěvu může a\nmusí se změnováaí rejstříků předevzíti, ari se rozmani-\ntým jeho sestavováním smysl obsahu objasnili snažíme.\nJenom se nesmí toto střídání rejstříku v každém řádku\nnebo snad docela při jednotlivých slovech stávat, nýbrž\nvolí se přiměřené registrování pro celý verš, an by\njinak tónornalba (Tonmalerei) nastala , která nejen\npří hudbě orkestrové, nýbrž i u varhan velmi protivná\na nepříjemná jest, aniž pak takovýto způsob do kostela\npatří, neb se stává, že se pějící shromáždění častým a\nzvláště nenadálým a neočekávaným změněním var-\nhaního charakteru zmatou a zmýlejí."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.4", "texte": "Nesnadné, málokdy užívané, protož také méně\nznámé nápěvy hrají se na silněji registrovaném manuálu\nzvučným hlasem jako trouba Sstřevícová a neb něco\npodobného, an se při tom levou rukou na jemněji re-\ngistrovaném manuálu zpěv doprovází. Ve varhanách?\nv kterých rourových strojů v manuálu není, af se ve-\nzme kornett v doprovázení několika 8, 4 (22/3) a 2\nstop. hlasů neb nějaký jiný zvučný rejstřík* Pedál se\nmusí v takovýchto případnostech tak naregistrovati5 že\nhlasy manuální nepřezvukuje.\n(Pokračování.)\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Pokračování.)\nJe dokázaná věc, že každý vynález, každá no-\nvota své sloupence a své odpůrce má; stoupence, kteří\nčasto mnohé nedokonalosti vynálezu přehlídnuvše jej\nk nebi vynášejí, odpůrce, kteří výhodu vynálezu zúmyslně\nneuznávají. Podobně dělo se vynálezem ventily. Vy-\ncvičení trubači na jednoduché stroje usmívali se ze za-\nčátku nad novým vynálezem. Mladší síly uchopivše se\nho dosáhly se skromnějším namáháním toho, co staří,\nvycvičení trubači navzdor potu a úsilí dokázati nemohli.\nTo hnětlo ty dobré lidičky a stali se z nich odpůrci.\nVynález zdokonaloval se vždy více a více a dosáhl stupně,\nna němž ho nyní nalezáme. Odpůrci ztichlí poznenáhla,\nnebof větší část jich zesnula; avšak dědictví odpůrců\nnevymřelo.\nw\nNoví badatelé povstali, kteří důkladně zkoumati\nse snažili, proč každý nástroj při rozličných změnách\naž k dokonalosti vždy s odpůrci se setkal. A hle, přišlo\nse k tomu přesvědčení, že nynější piano jiným tónem\nse vyznačuje než dřívější , že hoboj\njiný tón má, než pastuší pistola a že naše nynější\nposauny nejsou tak mohutné, jako posauny u Jericha.\nNechejme ony odpůrce; neboť každý musí pokrok, jejž\nplechové nástroje od vynalezení ventily učinili, patrně\nuznati. Nejskvělejší toho důkaz jsou vojenské jakož i\nbetné v malých i velkých městech vzniklé hudební\nkapelly. Iíý to kontrast mezi jindy a nyní! Jaká\nprecisnost u provedení! Jak znějí plechové nástroje\nnyní proti jindy! A zeptáme-Ii se, v čem to leží, mu-\nsíme upřímně odvětit, že nástrojům ventilou zdokonale-\nným za to co děkovati máme. Jakých účinků nedosáhly\nnovější skladatelé ventilovými ptechovými ?\n(Pokračování.)\n\nObrana a některé pokyny ku hře na varhany.\nOd Josefe Müllera, varhaníka v chrámě u Františkánů.\n(Dokončení.)\nPři velkých službách Božích se řiď předehra po-\nvždy dle Kyrie figurální skladby, a bud slavná a ve-\nlebná, naznačujíc den Páně; před Gloria krátká ale\ndůstojná kadenc; před Graduale tichá, milostná předehra;\npřed Credo pevná, vážná; před Ofíerforíum delší přede-\nhra nadšeně přednášena, (třebas fugato neb dokonce\nfuga), majíc za základ motiv figurální skladbys před\nSanctus velebná kadenc, nejlépe imitována z dokončení\nslavného chvalozpěvu preface; při podzvíhování tichá\njako při malé mši svaté; před Benedictus jemná a\nzpěvná kadenc; před Agnus hluboce dojemná, pokorná ;\ndohra i zároveň předehra ku Pange lingua imituj my-\nšlénku z Dona, a konečně Pange lingua vždy pleno\nmimo čas postní; při tomto však buďtež mezihry velmi\nkrátké, jádrné a určité, tomuto slavnému chorálu při-\nměřené, o čemž již zprvu promluveno.\nPři odpoledních službách Božích (nešporách) více\nvážně, důstojně, jednoduše a přísně než vždy; po\nkaždém žalmu se udělá krátká pausa (velmi tedy ne-\nslušné, když se základní tón ukončeného plena k bu-\ndoucímu žalmu drží, a to snad ještě hezky dlouho), a\nděje se předehra k následnému imitována z předešlého\nžalmu.\nPři obyčejném požehnání slušno pamatovati, aby\nse po jeho ukončení vždy nějaká přiměřená píseň po\nPange lingua aneb Svatý, byfby byla sebe kratší, hrála.\nK závěrce kladu každému soudruhu svému na srdce,\naby s tímto posvátným strojem také posvátně, vždy dů-\nstojně a církevně zacházel, nikdy sobě docela ničeho\nsvětského nedovoloval přednášeli. Ostatní okáže náš sta-\nročeský kancionál zevrubně a jasně v r. 1863.\n\nZ Krakova.\n\n(Spolek zpěvácký. Vokální mše od T. Pavla Kryš-\nkovského. Zkouška ve škole hudební, Mi-\nrecki, Zprávy z Varšavy,)\nOpét jednou chápáni se péra, abych čtenářům\n„Dalibora\" podal malý nákres zdejších poměrů hudeb-\nneb ačkoliv zdejší svět hudební jest jak jsme\nse již vícekráte zmínili velmi nepatrný, přece jeví\nse sem i tam některá produkcí hudební, i to zvláště\npřičiněním našich národovců, která zasluhuje, abychom\nVám o ní zprávu podali.\nŽe se zde za posledního času utvořil spolek zpě-\nvácký, již Vám známo, než však Bohužel! stalo\nse utvoření jeho co do trvání spolku, pod nepříznivou\nvěštbou; neb větší počet členů záleží z c* k. úředníků"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.5", "texte": "a poněvadž za příčinou sjednocení vlády území Kra-\nkovského s vládou území Lvovského mnoho úředníků\nopouští Krakov, rozpadne se bez pochyby celá společ-\nnost, když se stálých obyvatelů krakovských jen velmi\nnepatrný počet se v ní zúčastnil. Poslední veřejné vy-\nstoupení spolku tohoto bylo při slavnosti sv. Anny v ko-\nstele akademickém, kde se provozovala krásná vokální\nmše od P. Pavla Krízkovskěho, řeholníka řádu sv.\nAugustina v Brně i ředitele hudby při kostele klášter-\nním, jež řízením p. Pískáčka výtečně provedena byla i\nvůbec v Krakově nalezla velké pochvaly. Jest to ale\ntéž útvor, který zasluhuje, abychom obrátili k němu\npozornost všech spolků zpěváckých v naši milé vlasti i\nv družné Moravě, a poněvadž zajisté jen v málo od-\npisech znám jest, přálibychom, aby se dal velebný pan\nskladatel nakloniti a jej na světlo vydal. Mše tato vy-\nznamenávající se především pravdivým slohem kostelním\ni zvláštní souhlasností textu s hudbou, jako jsme dávno\nv útvorech druhu toho nenalezli, jest do C-dur, kvar-\ntetto-solo zpívá „Kyriea a sbor odpovídá „eleison\nVznešené „Gloria\" začíná allegro dvakráte opakující\nse větou šestitaktovou, kterých tři takty S. unisono a\ntři v zvučných akkordech v spanilou přechází fermu, po\nkteré pak krásné, klidné a nebeský mír rozsívající ná-\nsleduje andante k slovům: „El in terra paxu nej-\nprvé od kvartetta solo zpívané a potom od celého sboru\nopětované. Ne méně krásně a mistrně provedeny jsou\ni jiné části této mše a mezi těmi vyniká „JEí incar-\nnalus est\" jakotéž i osmihlasové „Benedictnsw a pra-\nvdivou, srdce pronikající modlitbou lze nazvali tklivé\n„Agnus Dei.\" Na graduale zpívalo se vznešené\nMozartovo „Ave verum\" a na offertorium effektovní\nsbor od Lickla, z kterých obzvláště prvnější útvor ne-\nsmírný učinil dojem na poslouchače.\nV posledních dnech minulého měsíce byli jsme\npřítomni při veřejné zkoušce čili jak to vlastně nazváno\npři „koncerlé\" zdejší hudební školy (bursa rnuzyczna),\njenž jest spojena s ústavem technickým i asi 30 žáků\nčítá, kteří se hře na houslích a zpěvu učí. Škola zpěvu\nnese nadutý titul: „Szkola spiewu dramaty cznego\"\na kdoby ji neznal, myslel by Bůh sám ví co za ovoce\nvydává. Krakov nepoznal posud a stává již od\nroku 1839 žádného zpěváka ani zpěvačky drama-\ntičné, jež by z této školy byli vyšli. Program koncertu\ntohoto záležel z následujících útvorů: 1) Tercetto di\nopera: „Didone ahbandonata\" di Mercadantc, 2)Duetto\ndella opera: VI Puritaniu di Bellini, 3) Terzetto della\nopera: „ZoraideiC di Rossini, 4) Duetto della opera:\nvElisir ďamore\" dí Donizetti i více podobných, nechce\nnám se ani vypsati celý program; neb z tohoto již po-\nznáte, že učeno i podáváno samou nezáživnou vlaštinou.\nPan Mirecki, ředitel čili vlastně professor (!) této školy,\nstařičký to vlašskou šťávou skrz na skrz projmutý člo-\nvěk, trávil nej větší čas svého žití ve Vlaších, tam si\nvelké získal slávy (!) tam vydal mnoho skladeb\nna světlo, leč vše rozumí se v duchu italském a posud\nv tomtéž duchu pracuje proto též vlast jeho pranic\nním nezískala, když ani jeden útvor jeho nepřijal se\nna zemi polské a ani jedna jeho píseň nezahřála hrud\npolskou. Výsledek zkoušky této byl ták bídný, že ani\nza to nestojí, abychom jej siřeji vypsali.\nZ Varšavy se dovídáme, že tam založil náš ná-\nrodovec p. Václ. Procházka, ředitel hudby kostelní při\nchrámu 00. Piaristů novou školu zpěvu, kde se výhradně\njen zpěváci pro hudbu kostelní vzdělávati budou. Od\nnějakého času dává tam jakási uherská kapella kon-\ncerty ve veřejných zahradách, jejíž členové všickni\ndle kroje maďarského ustrojeni jsou, ačkoliv prý jen\nasi tři z nich jsou pravdivými madary a ostatní jsou prý\njak se „Buch Mu%vyjádřuje vprzebrani po\nmadziarsku Slowiacy i Czechy— Jestli tomu tak,\nzasloužilo by takové, národní cit urážející počínání, aby\nveřejně vytknuto bylo!\n\nV. D.\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nAno iv samotné loži císařské nebylo ticho. Cí-\nsař František sám svou spokojenost častým provoláním:\nbrávo osvědčil, ano sama císařovna mnohdy slzela. A\nkdyž opera skončena, byl Gluck obsypán bezčetnými vý-\nznamami příchylností i obdivou. Rychle však spěchal\ndo lože Marie.\n„Marie, já jsem zvítězil!\" pravil radostně, tiskna\nmilovanou chof v své náručí.\n„Ani po okamžik jsem nebyla v nejistotě o tvém\nvítězství. Mohl—li ses nadití, že může pravá velikost\nklesnouti ?tt odvětila milostně Marie.\n„Má drahá, množství velikánů viděl svět klesati,\ndobře jsem se mohl i já nadíti, že první můj pokus na\npoli tomto může propadnouti. Avšak mně pomohla\npříroda a pravda, mně pomohlo obecenstvo samo, jejž\nnepřecenil. A když vstupovali v povoz před divadlem\nšťastní manželé zahřměly opět hlasové. Ať žije Gluck,\nať žije tvůrce hudebního dráma! Sláva Gluckova byla\npojištěna.\nOpera Orfeus a Euridice byla dávana později v Bo-\nlogně, 1768 opět ve Vídni druhá jeho opera Alcesta,\njiž Petru Leopoldovi, velkovévodovi Toskánskému vě-\nnoval, po prvé dávaná.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 11. září vystoupila sl.\nKíiglerova v „Lindě z Chamounix\" s příznivým vý-\nsledkem a dokázala, že brzy nám nahradí sl. S chrni dt-\novou. Na to dávala se dne 13. t. m. opera „Ernani,\"\ndne 15. t. m. „Rienzi\" a dne 18. t. m. „Don Juan,\"\nv němžto sl. Leutnerova, clen divadla Dessavského,\nvystoupila, Sl. Leutnerova nemá sice silný orgán., avšak\nhlas její je školou dosti vytříben a přednes dosti dramatický.\nK nejlepším letošním kalendářům patří zajisté\n„Českomoravská pokladnice\" od Haštalského,\nkteráž by žádnému vzdělanci chyběti neměla. Kromě\nvýtečných básní od V. Hálka, Pflegra atd. obsahuje ka-\nlendář tento velkou část zábavného a poučného ctění a\nvelké množství obrázku. Stojí 80 kr. r. c.\nObratný pianista pan Egon Citera .k, Pražan a\nžák A. Dreyschocka, jenž několik let v Kološi (v Sed-\nmihradech) co učitel hudby prodléval, vystoupí zde tuto\nzimu v několika koncertech a otevře pro žáky a žá-\nkyně běh pro vyučování piana a harmonie.\nNásledkem vypsání ceny za nejlepší nápěv pro\nalt neb baryton k písni „Má hvězdička\" od A. Korsch-\nnerovy došlo nás 6 písní, z nichžto nápěv od p. Karla\nSlavíka za nejlepší uznán jest. Píseň ta, za kterouž\np. skladatel určené prémium obdržel, vyjde co příloha\nk „Daliboru\" v tomto roce.\nZdatný pianista pan Ruoal Javorník, Polák a\nbývalý c. k. důstojník, jenž prý se i komponováním za-\nnáší, vystoupí zde v koncertech.\nNaše krajanka slečna Ferl esová, primadona\nv Karlsruhe, líbí se tamějšímu obecenstvu velice. Nedávno\nvystoupila v opeře „Titus\" od Mozarta a „Svatba Figa-\nrova\" a došla skvělého výsledku. Vynikla zvláště ušlech-\ntilými odlíčnostmi a přirozenou něžností.\nHudební literatura. „Primorcice\" je\ntitul nové quadrilly sestavené pro piano z přímořských\n(slovanských) nápěvů od Slavoljuba Lžicaře, kte-\nrouž panu prof. Vinka Pacelu věnoval a kteráž roku\nv\n1860 od pěš. pluku arcivévody Štěpána v Rjece s velkým\núspěchem provedena byla. Quadrilla má za základ ná-\nv\nsledující slovanské nápěvy: Cuješ-li Kato Piovi, piovi\nmoja ladjo 0 janje moje Zapuknuta bura Aj,\nzelena, zelena Lipa Mare mlinarice. - S Bogem ne-\nharna dušo 0 jelena voda ti ledena Majka Maru\npriko mora zvolá Popuhnul je tihi vetar Misii\nmoje kud bludite Sám se Jiro po moru vozio Zi-\nbala Ane Ja ugledam mlado nomce Vrbnice nad mo-\nrem, Národní tyto slovanské písně velmi charakteristické\na obratně v jeden celek spojeny. Čistý výnos této qua-\ndrilly věnován bude družstvu k vydávání národních\nkněh v Záhřebě. Quadrillu tuto, jež u Tob. Haslin-\ngra ve Vídni vyšla, možno dostati u Rob. Veita v Praze\na kdo by ji instrumentovanu míti chtěl, obdrží ji v kan-\nceláři pro překládání a opisování v Praze v hostinci\n„u arcivévody Štěpána.\"\n\nc*— Z Chrudimi. (Zpěv. spolek. — Requie.) Napíšu-li\nVám, že v městě našem panuje bujarý život, za-\njisté si hned pomyslíte, že se též hojně tady zpívá; my-\nslete si to a nezklamete se. Oslazuje-li si Cech vůbec\nkaždou práci zpěvem, což teprv nepoužil by mocné této\npáky k rozjaření radosti ! Jak krásný byl by to spolek\nzpěvácký, jak četný byl by, kdyby všickni v Chrudimi\ndlící a snad i tlící síly se sloučily a odkaz a chloubu\notcův našich, český to pěstovali! Arci že se k\nzřízení podobného spolku již několikráte, ac bez výsledku\nzakročilo; a však nezdaření se podniknutí toho nemůže\nv nás potlaciti naději, že, kde sil dost, i spolek se se-\nstaví, že Chrudim co nejdříve „českým spolkem zpě-\nvá ckym\" se vykáže. Dne 6. září slavilo se i zde, jako\nna mnoha místech v Cechách velké zpívané requiem za\nzvěcnělého básníka našeho Václ. Kl. Klicperu; na kůru\ndávalo se všady pochvalně známé a oblíbené requiem od\nVitáska a ku konci smuteční mše zpívalo se s kůru staro-\ndávné „Salvě Regina,\" v němž obzvláště naskytla se pří-\nležitost panu Klimešovi, že objemný tenor svůj v celé\njeho šíři objevil. Ne méně pochvaly a uznání zasluhují\nsl. Vydrová a Lukavská, které krásnými hlasy svými\nzajisté tak působily na zbožný lid, jakž hudební skladatel\nsám si jen přáti mohl! Prozatím s Bohem, doufám, že\nv příštím dopise již bližších zpráv Vám podám o českém\nzpěváckém spolku Chrudimském!\n(—1) - ) Z Dašic. (Beseda. Máteřovská kapella.)\nKonečně také my jsme se tu dočkali malé hudební aka-\ndemie, ano improvisovali jsme s pomocí několika hostů\nz Prahy malou zábavu, která se však velmi líbila a dů-\nkazu podala, že by u *nás často takových hudebních zá-\nbav býti mohlo, kdyby p. učitel Aug. Svoboda více\nspolečenský život miloval. V malé této bešedě slyšeli\njsme dva žáky konservatoria p. AI. Meliše a A. V o-\ns třeba la, kteří svá sola na kontrabass s nemalým úspě-\nchem provedli; mimo tyto přednesl zdatný skladatel a\npianista p. Ed. Nápravník kusy na piano velmi uhla-\nzeně a výrazně a konečně zpíval horlivý p. Fr. Janda\nz Pardubie píseň „Porodila mne moje matička\" od T.\nKrova s hlubokým citem a významem. Akademie tato\ntrvala až do 8 hodin, taneční ples počal. Máteřovská\nvýtečná kapella pod činným ředitelem p. Jedličkou\nprovozovala velmi precisně taneční kusy. Kapella tato\ncítajíc 24 hudebníků, pochází z vesnice Máteřova a\npředci krásným přednesem hudebních kusu nad mnohé\nměstské kapelly. Z té příčiny může se vždy k nejvzne-\nšenějším plesům odporouceti, neboť své úloze úplně do-\nstojí. 0 kostelní hudbě příště.\n(B. L—k) Z Králové Dvoru. (Dok.) 11. od-\ndělení. 1. „Žárlivý holoubek,\" Hynkův obě-\nma spolky, řízením samého skladatele, co do první\npolovice bez úhony, co do tria bez znacných vad prove-\nden. Podotýkáme o této, jakož o několika jiných sklad-\nbách páně Hynkových po vlasti naší snad ještě méně\nznámých, jako „ženuška,\" „staré casy,\" že co do\nslov i co do nápěvu jsouce plodem nadaného p. učitele\njaroměřského chvalně se odznácují provívajícím jimi prosto-\nmilým duchem a humorem cistě národním, plastickou ži-\nvou a zpěvností lahodnou. 2. „Utonulá\" Křížkov-\nského, ryzý to plod skladatele ryze uároduího, jemuž"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.7", "texte": "do sesterské Moravy z nitra srdce „Radost a sláva!\"\nvoláme. Dotkly se prosté tyto zvuky ze srdce národa\nvzaté a spolkem Kralodvorským důstojně ztlu-\nmocené tajných strunek srdcí našich a vzbudily v nich\nradostný úžas nad mohutným dojmem zvuků tak prostých,\nnehledaných, a však ze srdce k srdci jdoucích. 3. Lou-\nčení lovcovo\" od Me ndelss ohn a, s podloženými\nslovy českými celým sborem s úspěchem znamenitým\nprovedeno ; imponovalo zvláště slavným průvodem\nlesnic. I připadlo nám příčinou slavného průvodu\ntoho , že nesmrtelnému velmistru hudebnímu při této\nskladbě na mysli tanul věkovitý les co velebná jakás\nbudova chrámová, jakože opácně gothícká stavba chrá-\nmová napodobuje nám velebnou budovu lesní. 4. „Če-\nská vlast\" Škrou pov a. Ac sólový tenor velikým\nnamožením již poněkud zchvácen byl, od spolku No-\nvopackého s nadšením zpívána. 5. „Žabí kantáta\"\nHennigova s nově podloženými slovy českými Králo-\ndvorským spolkem dosti hbitě a rozmarně provedena,\nnemálo rozveselila posluchacstvo. 6. a poslední číslo\nprogramové effektní pochod B e c k r ň v „Hoj krok\"\noběma spolky proveden bez vady. Z toho patrno,\nže program akademie, byt ne do skladeb, aspoň do slov\nbyl naskrz český, čímž opravujeme chybné udání dopi-\nsovatele pražských němekých novin v cis. 206 nepochybně\npři akademii nedosti pozorlivého. Usilujemeť zajisté o to,\nabychom, jako sousedé naši své ry ze německé spolky\nzpěvácké mají, i my rovněž svůj ryze český spolek\nměli a vyznáváme vděčně, že nás při této snaze i neje-\nden nestranný German podporuje. Zevní výsledek akademie\nbyl znamenitý. Schůzka vybraného posluchacstva taková,\nže nepostačovala místnost prostranná a veliká část jich to-\nliko v ně sálu v zahradě poslouchali mohli. Každé číslo\nprogramové, vyjma první, poctěno hlučným potleskem,\nněkteré i s jásotem opětného zazpívání se domahájícím.\nPo akademii übírali se sbratrení spolkovníci přes náměstí,\nv\nkdež Křížkovského prostoinilý „So haj\" dokonale\nproveden, při pochodech zpěváckých do hostince zábran-\nského, kdež hovorem a zpěvem mile se bavili. Z cel-\nných přípitků při té příležitosti pronesených připomínáme\nzvláště onen, jenž na brzké vzkříšení bývalého\nJaroměřského spolku zpěváckého druhdy jarými\nhlasy a duchaplným zpěvem vynikavšího pronesen a\ns vřelým účastenstvím přijat byl, aby takto tré soused-\nných měst při dráze položených touž ušlechtilou snahou\nspolčeno ty týž celému okolí potěšné zábavy a kdy třeba\nk lidumilným účelům pomocné ruky poskytovati mohlo.\nVůbec divíme se tomu, že v některém městě venkovském\nzařízení spolku zpěváckého anebo ochotnického divadélka,\nac by ni sil schopných, ni vůle se nedostávalo, přece\ns většíma nesnázemi spojeno, než zařízení jakéhokoli snad\njiného závodu, který jedině pánům rohovínům jakés po-\nchoutky, lidem pak toliko tekutého jakéhos ohně posky-\ntuje. Tím více se této neshodě divíme, ježto obecenstvo\nv hlavních našich městech říkaje na každý den divadlo\ndobře zřízené a oper akademií a koncertů někdy prý až\ndo omrzení má, ježto přece nedávno ještě se okázalo, že\nškrovnická divadla ochotnická a hudební akademie na ven-\nkově k dobrodějným účelům někdy zdatněji pomáhají, než\nslavné téhož druhu arci-ústavy v proslavném kterémsi\nměstě hlavním! Zbývá nám ještě na závěrek vysloviti\ndík a úctu všem, jižto některak napomáhali k zniku a\nzdaru nebývalé u nás v té velikosti akademie vokální,\njaková bratrským se sjednocením dvou sousedných spolků\nzpěváckých k všeobecnému utěšení a povznesení se zvedla.\nJsme tím docela přesvědčeni, že se tudy oběma spolkům\ndostalo nejen čistých dnů radosti ze vzájemného se sbraťrení\nnýbrž i jasnějšího poznání čestného úkolu, jenž vytknut\nvšechněm zpěváckým spolkům českým, a nadějeme se, že\nuvědomění toto, jakož i ušlechtilá zábava, již toliku vděč-\nných posluchačů 26. srpna ve Dvoře připravili, mocným\nbude jim podnětem k dalšímu nezvratnému působení smě-\nrem chvalně započatým. Delší poněkud dopis ten račte\npřijmout co náhradu jakous za dosavádní mlčení.\n—b.— Z Kutné Hory. (Akademie.) Dne 8. zaří\nzřízena zde by ta hudební akademie, v nížto jsme\nslyšeli ouvertury od V. A. Mozarta a od Beethovena a\npvovedeny byly od sesíleného orkestru (přes 40 účinku-\njících) tak výtečně, že ničeho k přání nezbývalo; i na-\nbyli jsme tím přesvědčení, že by se zde výtečných vět-\nších skladeb hudebních provésti dalo, kdyby možná bylo\nv\nčastěji takový orkestr pohromadě míti. Zeby k tomu\npáni ochotníci, kterým potěšení jest při podobných příle-\nžitostech laskavě účinkovati ochotně přispívali, není žádné\npochybnosti, kdyby jen možná bylo ty přiměřeně odmě-\nnovati, jichžto k výpomoci nevyhnutelně zapotřebí, a\njichžto hudba obživou jest. Pan Ant. Fric, bývalý cho-\nvanec konservatoria pražského, přednášel s průvodem\norkestru koncertantní Hondo od K a 1 iv o d y na flétnu,\nv němžto jsme dokonalého mistra nástroje toho seznali.\nSlečna Pavlínka Voglova, obsolvovaná žákyně panaDrei-\nschocka, hrála se zdejším houslistou panem Homolkou\nkoncertantní duo pro piano a housle od Vieuxtempsa\nz motivů Oberona; i osvědčila se býti mistra svého hodnou\nžákyní, a protož litujeme, že nás nepotěšila ještě na pro-\ngramu udanou skladbou „Car ne val de Ven i se\" od\nSchulhofa, by jsme výtečnou hru její ještě lépe seznati\na oceniti mohli. Hra páně Homolková byla výborná,\npovážírneii, že se pouhý diletant v přednášení skladby\ntakového velikána pustil, jižto skladatel pro sebe psal.\nJsme však toho mínění, žeby pan H., jehož výtečná hra\nvůbec známa jest, jinou snadnější a lahodnější skladbou,\npouze pro housle složenou, více byl vynikl, než mu tuto\npři vší snaze možno bylo dosáhnouti. Sborové zpěvy\npodány nám byly čtyry, a sice : „Pozdravení pěvcovo\"\nod Veita, „Lovecká\" od Fr. Kavána, sbor od Rei-\nsigera a „Žežulinka\" od Knittla a provedeny byly\nzdařile. Coby se i tu vše provésti dalo, kdyby tyto síly\ndomácí zpěvácký spolek tvořily, a častěji pospolně účin-\nkovati a tím častěji se cvičiti nelíknuly. ISemůž krás-\nnějšího vyražení býti nad společný zpěv, a přec vzdor\ntomu, že i zde zpěváckého spolku stává, tak zřídka kdy\nse nám nějaké zábavy poskytuje! I protož rukou sobě\npodejme, a společně zapějme a uveďmež do spolku har-\nmonii, která pak dokáže, co spojené síly iv hudbě do-\nvésti mohou. Solové zpěvní častě přednášel pan Karel\nStrakatý, tento zpěvec národní. Slyšeli jsme od něho\nKrovovu „Porodila mne moje matička,\" Schuber-\ntovu „Wanderer,\" Škroupovu ním v národ uvedenou\n„Kde domov můj?\" pak vícero národních a konečně\nKrovovu „Husitskou.\" Chtíti o něm a zpěvu jeho\npochvalně psáti, byloby tolik, jako dříví do lesa nositi,\nale díky vřelé vzdáti mu musíme, že zpěvem svým potě-\nšit! nás přišel, a tím konečně našich národních písní a"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18600920-01.1.8", "texte": "národního zpěvu tak značně přispěl. My na něho nikdy\nnezapomeneme, kýžby i on nezapomenul na nás, a při\nněkteré příležitosti opětně nás potěšil. Obecenstvo poctilo\njej vřelým uznáním, jakož i všem účinkujícím zasloužené\npochvaly vzdáli neopominulo. A toto krásné vyražení\nhudební máme opětně horlivosti výtečného hudebníka p.\nKavána a ředitele chrámové hudby p. Veselského k po-\nděkování. Pan Kaván řídil velmi zkušeným způsobem\nveškeré přednášené skladby, a mistrně provázel pěvce na\nfortepiano, i byl po ukončení akademie vícekráte hlučným\npotleskem vyvolán.\n(t.) Z Klatov. Studentstvo Klatovské slaví\nletos památku zvěčnělého a proslaveného spisovatele a\n■v\nvlastence Franty Šumavského, který se blíž Klatov\nv Malé Polence narodil a na Klatovském gymnasiu svá\nstudia konal. Hodlá slavnosti touto Klatovské studentstvo\nv\nv spojení s veškerými vlastimilý krajiny Šumavské vy-\nhověti krásné povinosti, kázanou vděčností a láskou\nk muži, který tak velikých zásluh o naši vlast sobě zí-\nskal. Očekává se, že účastenství bude hojné a srdečné\naže myšlenka tato vlastenecká iv dalších krajích vlasti\nnaší ohlasu nalezne.\n\n(H—ý.) Z Rotterdamu. (Dop. pův.) (Fr. Škroup\na opera.) Výtečný skladatel světoznámé písně „K d e\ndomov můj,44 jenž ve své vlasti takřka nevděkem spla-\ncen a od žurnalistiky Pražské často pronásledován byl*),\npřibyl na začátku září do našeho města, kdež co první\nv\nkapelník u zdejší opery engažován jest. Pan Skro u p\nbyl zde velmi vlídně od clena divadelního výboru, pana\nVan Baalena aod ředitele De Vriesa přijat. Ve středu\ndne 5. t. in. dávalo se v 71/2 hod. večer první před-\nstavení, totiž opera „Don Juan,\" a dosáhla skvělého\núspěchu. Všecko šlo výborně a sbor „o svobodě44 musel\nse opakovati. Orkestr hrál tak precisně, že se nikdo 11a\npodobné zdařilé provedení nepamatuje. Obsazení bylo\nvelmi dobré. Don Juana zpíval Brassin, Leporella Dal\nAste, Ottavia Seiffart, Donu Annu Bertram Meyerová, Donu\nElviru Gutschovová a Zerlinu z ochoty paní Kainzová roz.\nPr au sova, kteráž před nedávnem u Pražské opery en-\ngažován a byla. Co zvláštní náhodu musím uvésti, že\npartitura, z kteréž p. F. Skřoup řídil, pochází z ar-\nchivu p. Hoffman na, bývalého ředitele Pražského di-\n-v\nvadla a že v ní mnoho poznámek od p. Skroupa vlastno-\nručně psaných se nachází. Druhý den po představení\nnavštívil pana kapelníka clen výboru p. Van Baalen a\nděkoval mu za výborné provedení opery. Orkestr zdejší\nopery je velký; sestává z 8 prvních, z 8 druhých houslí,\nz 5 viol, ze 4 kontrabassů, z 4 violoncell a ze 4 bráců\natd.« ostatní nástroje jsou poměrně k těmto zastoupeny.\nCelý orkestr čítá 40 hudebníků. Druhý kapelník neb\nředitel sboru je p. Hampl. V pátek na to opakoval se\nDon Juan, načež se Marta, v nížto paní Prausová a p.\nGriminger vystoupili , provozovala. Zdejší noviny se velmi\npochvalně o obezřelém řízení p. Fr. Š kroupa zmínily a\npraví, že toto představení z mnoha ohledů zasluhuje nej-\nprvnějsího místa v analech Rotterdamských.\n(J.) Solnohrad. K narozeninám J. M. císaře\nFrantiška uspořádán byl tu slavnostní koncert, v němžto\nhudební spolek dómu ouvertury k „Don Juanu\" a do C\nod Beethovena výborně provedl. Zpěvácká akademie zpí-\nvala „Zigeunerleben44 od Schuhmanna a 42 žalm od Men-\ndelssohna. Pan Dachs, pianista Vídenský, přednesl kon-\ncertní kus od Webra na piano a dosel velké pochvaly.\nNejvetší sensací zbudil vsak mladý český virtuos na\nhousle pan Ant. Benevic, o němžto „Salzburger Zeitung44\nnásledovně se vyslovuje: Pan Benevic je virtuos na svém\nnástroji. Jemnost, elegance jeho hry, jeho arpe g i e,\nzvláště jeho staecato a vůbec jeho lehkost, s nížto\nvazolomné těžkosti bez patrného namáhání přemáhá, jsou\ntoho důkazem. Ale p. Benevic je ještě více než virtuos.\nVe Spohrově koncertním kusu osvědčil, že jest hudební-\nkem vyššího ducha, velmi něžné a intensivně povážlivosti.\nVe vděčném koncertu E-dur od Vieuxtempsa dokázal, že\nmá všechny vlastnosti k dokonalému sólistu a že se ča-\nrovnými tóny svých houslí do srdce poslouchači a zvláště\nposlouchacek vlouditi dovede.\n(B. M.) Vídeň, Ant. Rubinstein opustil dne\n17. t. m. naše město a odebral se do Petrohradu.\n(J. Hořalka f.) Dne 9. t. in. zemřel v Penzinku ve\nVídni moravský pianista a skladatel p. Hořalka, jenž se\ndne 6. prosince r. 1798 v Třešti na Moravě narodil. Jeho\notec, varhaník v onom místě, poslal 13tiletého Jana, jenž\nvelký talent k hudbě osvědčoval, do Vídně, kdež mu J.\nMošeles popudem byl, že se za obratného pianistu\nvzdělal. Zde vystoupil s velkým prospěchem často u ve-\nřejných koncertech nejprv r. 1819. Studovav harmonii\na generální bass u Emanuela Fórstera, pustil se do kom-\nponování a složil mnohé kusy pro piano, variace, rondo,\npolonézy atd., velký koncert, německé písně, ouvertury a\nmeziakty k dramatům „Mlynář a jeho dítě44 od Raupacha\na „Vlny lásky a moře\" od Grillparzera. Zesnul opět\nčeský umělec, jenž svými plody jiný národ než ku\nkterému náležel, oblažoval. Kéž by tento příklad mnohé\nnaše skladatele na pravou cestu přivedl!\nv\n*) Ce ská žurnalistika zajisté v ničem neukřivdila p.\nv\nFr. Sk roupovi, neboť vážila si vždy mistra tohoto co\nskladatele výtečných českých hudebních výtvorů. Red.\n\nListárna.\nPanu A. M.v Ždáru blíž Tenisté. Nevěřte útr-\nV\nhacnýin slovům a klevetám; politický časopis „Cas44 je\nsamostatný a redaktor jeho pan doktor Krása, co muž\nšlechetný a lidu milovný chvalně znám. Odbírejte ho;\nstojíť čtvrtletně 3 zl. 80 kr.\n\nP. T. páni odběratele Dalibora, kteří se ještě na poslední čtvrtletí nepředplatili, žádají\nse; by na toto čtvrtletí předplatní peníze zaslali, aby se jim pr&mie zaslati mohla.\nPramie „requiem\" od Leop. Zvonaře bude se ku konci listopadu rozesílati.\nK tomuto číslu přiložená jest IX. notová příloha, obsahující dvě písně od\nFr. Suchánka."}]}