{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_sha256": "f8c393f7058b4eca302789f79e1744091d1e6591962a74641435308e5de8e715", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/10/10_01/bmtnabd_1860-10-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[229]", "page_fin": "[229]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.1", "titre_corps": "Basa tvrdí muziku.", "titre_sommaire": "Basa tvrdí muziku.", "signature_source": "Josef Jodas", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[229]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 443, "texte": "Basa tvrdí muziku.\nJosef Jodas.\nBasa tvrdí muziku; Basa tvrdí muziku;\nbručí ráz za rázem co jste housle, íléty,\naž se otřásá zem, bráče, klarinety\nv slavnozvučném povyku, co bez basy v valčíku?\nBasa tvrdí muziku; Basa tvrdí muziku;\nv chrámě k srdci hučí, tu zná svět, co Čecha;\nzbožně modlit učí neboť s Čechem spěchá\nstrašně mluví k hříšníku, v Asii i Afriku.\nBasa tvrdí muziku;\nbruč jen ráz za rázem,\nať se otřásá zem\nv hudbě našich Slavíku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[229]", "page_fin": "[229]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.2", "titre_corps": "Piseň.", "titre_sommaire": "Piseň.", "signature_source": "Antonie Körschnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[229]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.1", "debut_caractere": 445, "fin_caractere_exclue": 659, "texte": "Piseň.\nAntonie Körschnerova.\nAch, májový ty větvičku,\nty celuješ mé líce;\npřinášíš s nebe rosičku,\nperel to na tisíce.\nVšak mníš-li perlu zasadit\nv to vřelé srdce moje\na jí žár lásky ochladit\ntu marná práce tvoje!!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[229]", "page_fin": "230", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.3", "titre_corps": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "titre_sommaire": "Slovo o českých národních písních. Podává L. Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[229]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.1", "debut_caractere": 661, "fin_caractere_exclue": 2653, "texte": "Slovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Dokončení.)\nS podobnými změnami rhyihmických figur potká-\nváme se taktéž v písni „Aby nás pán Bůh miloval;\"\nnápěv její dle následujícího vzorce:\na v druhém dílu písně „Už je, synku, už je veta,\"\njenž jde:\njiných ani\nnepodotýkajíc.\nUvážíme-li texty těchto dvou jmenovaných písní,\nshledáme, že text takovéto zrněny právě nepožadoval\n(ač nebyl—li původně jiný), ana zde právě dlouhá nota\nna krátkou sylabu padá. Příčina takového si počínání\nleží bez pochyby jednak v bažení po rozmanitosti,\njednak iv povaze. V písních nového rázu se s něčím\npodobným nepotkáváme.\nJiž s vrchu jsme podotkli, že jest to vedle me-\nlodické zvlášť rhytmická stránka, v níž se původnost\nčeské písně jeví. Ta zasluhuje tedy zvláštního po-\nvšimnuti oněch, již se k slovům českým nápěvy skládati\njmou, jakož i oněch, kteří české písně bud v noty\nuvádějí aneb je všelikým způsobem spracovávají. Jsme\npřesvědčeni, že česká řeč podobných rhythmických\nzměn přísně žádá, a skladatel, který se jim vyhnouti\nhledí, nezavděčí se jí i vyvede nápěv ducha\nčeské řeči cizí. V předešlých letech u nás skládané\npísně neobjevujou ani dost malé si povšimnutí této\nokolnosti; a slova v nich se musí volky nevolky po-\ndrobit jistému uchopenému vzorci. A pročež není divu,\nže hrajíce a zpívajíce písně ty, ony na nás tak cizí\ndojem činí. Jinak to ovšem vypadá, kde skladatel podle\nvzoru jakés národní písně svou píseň skládal. Ze všech\npisateli článku přítomného známých, za posledních dob\nskládaných písní, jsou nejšťastněji složeny „Selské písně\"\nod A. Šnaidra Janem Theob. Heldem *), pak některé od\nFrant. Škroupa2), Pařízka3), a Jelenova „Ženuška.\"\nNení pochybnosti, že se zde a tam ještě mnohá zdařilá\npíseň nalézá, která v známost nevešla; neboť se lec-\nkdes vyskytne osoba, která českým duchem proniknuta\npo česku pěje.\nKončíme prozatím tento článek o českých národ-\n\n1) Vyšly tiskem v Praze u J. Hoffmanna. *) Vyšly taktéž u Hoff-\nmanna, *) Vyšly ve sbírce „Věnec.\" Pozn. spis."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2216, "texte": "nich písních, ačkoli by nám milo bylo, ještě déle o\nnich mluviti. Prozatím nebyl jiný účel náš, než stručně\no české národní písni promluvili, na ni upozorniti a\nhlubšího náhledu v ni zjednali, časem svým provedeme\nsiřeji, co jsme zde jen naznačili, a osvětlíme, co by\nk nedorozumění všelikému příležitost zavdat mohlo.\nZvlášf se ale vynasnažíme vylíčili; co v písních ryze\nčeské, co ci%í a co assimilovanó jest. Assimilací v do-\nbrém smyslu slova nezaujímá poslední místo v hudbě\nnároda, který tak chápav jako český jest, zvlášf žije-li\nu prostřed rozličných živlů. Nebude neznámo, že od\nčasů, co italská divadelní hudba vrchole svého dospěla,\naž do nedávných dob vřelé ctitele a přívržence u nás\nměla; a že svým zdlouha ale jistě otravujícím; ovšem\nže sladkým jedem domácí zpěv umrtvovala. Nemůžem\novšem zapřít, že nám v hudbě italské vlastní smyslnost\nlichotí, a nás pod svůj prápor přivésti se jí vždy po-\ndaří. Opřeme se tudíž tomu prostostí, naivností, a\nabychom tak řekli, nepoškvrněností podobných melodií,\njako jsou: „Horo, horo vysoká jsi,44 „Přišla jest mně\nvčera z rána přežalostná novina,44 „Počkej, děvče mo-\ndrooké, nechtělos mne milovat44 a jiné. A však i před\ndruhým proudem, jež od jinud se valí, musíme se\nchránit. Nevíme skutečně, který více nebezpečný jest,\na před kterým lehčeji jest se uchránit. Dobře že i\nv\nproti tomu márne prostředek. Čerpejme ze staré písně\na najdem, po čem hudba nejnovější baží. V staré písni\nleží ráznost, přísnost, opravdivost, jaksi mužský živel;\nv nové naproti tornu měkkost, jemnost i příjemný rozmar,\njaksi ženský živel. Spojme obé, totiž vsajme obé, a\nsice jak hudebníci tak laikové; první, aby mohli podá-\nvat, druzí, aby mohli vnímat, a máme naději na vývin\nnaší hudby, která nárn prospěje i poslouží jak v po-\ntřebách čistě osobních tak iv společenských.\nCo toto píšu, pronikla mne tato myšlénka: „Což,\nkdyby bylo ale ve vůli osudu, aby všecky národové\nkonečně jednu hudbu, co všeobecnou řeč usouzenu\nměli? Což kdyby se národové nejdříve v hudbě sjed-\nnotili, a připovězený jim „jeden ovčinec44 nejdříve zde\nse uskutečnil ?44 Má—li se to stáli , pak by všemu\novšem jinak bylo.\nProzatím chraňme, važme i užívejme toho, což\nnaše, a ostatní ponechejme duchu času !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "230", "page_fin": "231", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "titre_sommaire": "Slovo o plechových dechových nástrojích. Podává J. B—ý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.2", "debut_caractere": 2218, "fin_caractere_exclue": 5149, "texte": "Slovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Dokončení.)\nZkušenost sama tu juž nevystačí: mu íme též ve\nvědomostech ku předu kráčeti* A kde by se mělo\nmathematické vědy více užívali, než při fabrikací ple-\nchových nástrojů, jedná—li se tu o zlepšení čistého la-\ndění. Ze svrchu juž vyvinutých 3 punktů vysvítá, že\nse správnou konstrukcí dle mathematických pravidel\nvšem požadavkům tedy též nyní potřebným barvitosti\ntónu a ladění se týkajícím vyhověli může. Poštčstilo-li by\nse mi, že těmito několika slovy několik otázek zbu-\ndíme, bude mi to k uspokojení sloužiti, že jsem já,\njehožto povoláním pero není, nějakého muže v oboru\ntom se znajícího k důkladné rozpravě pobídl. Pokrok\nje naše snaha a kdo by si ho nepřál? K závěrce ještě\ntřeba o plechových nástrojích nynějšího způsobu dodali\ntoho, co se jejich užívání při kostelních a nekostelních\npotřeb dotýče. Dosavádní zkušenost dotvrzuje, že se\npři všech okolnostech na nynějších plechových nástro-\njích koncertantní skladby všude provésti dají, což se\ndříve nestávalo* Každý takový solový kus závisí ve\nsvém účinku od velkosti prostory, v nížto se přednáší,\nčím větší prostora, tím lépe daří se produkcí. Jelikož\nse též chrámů s velkými prostorami nalézá, nebráni\ntomu nic, že v chrámích těchto se též obligátní partie\nna moderní plechové nástroje přednášejí 5 avšak bylo\nby žádoucno, aby se pro velké kostelní slavnosti sklá-\ndalo více solových kusů pro plechové nástroje, kteréž\nby se, byvše ve vysokoproslranných místnostech od vý-\ntečných trubačů přednášeny, zvláště dobře vyjímaly. Co\nse tohoto druhu skladeb dotýče, nalézají se v rekviích\nod W. A. Mozarta a J. N. Vitáska drahocenné ano\nnejkrásnější ukázky a vedou nás k tomu přání, aby\ntyto ukázky důstojné nástupce našly. Spojivše s obli-\ngátním bassovým a tenorovým hlasem neb s oběma do-\nhromady aneb konečně s vokálním kvartetem, plechově\nnástroje, mohli by ředitelé kůrů vzácné a zbožnost\nzbuzující kostelní produkce utvořili ; však podobné\npřednesy naproti tomu, které nic kostelního do sebe\nnemají, mohou se za příčinou působiivého zvuku ple-\nchových nástrojů v malých místnostech a salonech jen\ntenkrát odbývali, když sólista přirozeným zvukovým\ndojmem úplně vládne. Při kusech ve velkých místno-\nstech a v prostorách přednesených stojí trubači k po-\nhotově všechny mu přístupné a umělecky dovolené bra-\nvourní prostředky.\nNej větší nároky dělají se za našich časů u kří-\ndlovky (Flúgelhorn), kteráž mezi ostatními plechovými\nnástroji nejvíce přízně a nej vřelejšího účastenství na-\nlézá. Od ní se požaduje největsí objem, výse i hloubka,\njemný, %vučný tón, jistě a snadně vydávání tónů,\na ed hráče, jenž ní zachází, velká vytrvalost jakož\nneobyčejná bravoura u provedení zpěvu a passáží,\nzkrátka na vysokém stupni stojící hudební vydělání\ntrubače, jenž jako zpěvák nejjemnější odlíčnosti vyvádí.\nBy se těchto požadavků dosáhlo, třeba by trubač\nvynikal svými duševními a tělesýnmi vlastnostmi; které"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 275, "texte": "juž na začátku našeho článku naznačeny byly. Trubači,\nopatřeni jsouce takými vlastnostmi, hledají se u vel-\nkých orkestrů a vojenských kapell v tuzemsku a cizo-\ndocházejí všude všeobecné pochvaly a obdivo-\nvání, a dostávají, což zvláště hlavní věcí jest, dobrý a\nslušný plat."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.5", "titre_corps": "O kostelní hudbě na venkově.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě na venkově.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.3", "debut_caractere": 277, "fin_caractere_exclue": 5080, "texte": "O kostelní hudbě na venkově.\nZ Kouřimi. (Hudba v Kouřimi.) Tuším, že není\nna škodu, pakli ctnosti i nectnosti pp. chorregentů\nresp. i varhaníků odhalíme a veřejnému úsudku podáme,\nvyhýbajíce se vší osoblivosti a strannosti. V listu tomto\npraveno již v směru tom o více městech, povím též\nněco o staroslavné Kouřimi. V městě tom rozkládá se\npěkný, v gothickém slohu stavený chrám, který mlčky\nna minulou slávu města toho poukazuje; ten jest i při-\nměřenými varhany opatřen, které nedávno známý\nvarhaník Viktora opravil. Pobyv delší čas v městě\ntom, seznal jsem rozličné vady a mnohý zastaralý šlen-\ndrián v oboru kostelní hudby; nedočkal jsem se ale\nžádoucného polepšení. V loňském ročníku čísl. 34. po-\ndotknuto něco o náležitě zladěném trojzvuku zvonovém;\ntož důkaz o hudby-milovnosti našich předků; bohužel,\nže potomci račím krokem jich následují. Kůr jest pod\nředitelstvím tamního učitele p. Ceérdle, jenž co vý-\nborný hudebník spolu ale co výtečný varhaník vůkol\nznám jest. Praveno mi, že více skladeb kostelních\nv rukopisu chová. Stařičký muž ten nedostojí již po-\nžadavkům kostelním, pročež provisorně zastává povinnosti\nty starší podučitel F.; tomuto musíme mnohé vady před-\nhoditi. Předpokládám, že absolvoval varhanickou školu\npod Fúhrerem a že má nevšední schopnosti k hudbě.\nV obyčejný den slýcháme písně, žákovstvem tamní školy\nzpívané. Varhaník počne obyčejnou kadencí, načež\nsleduje míchanina bezsmyslná; mezihry upomenou\nčastěji na světský rá%. Tož má podporovat význam\ntextu písně samé? Těch a jiných neplech stává se\nbohužel na více místech, 11. p. v městečku S. dovolí si\nčastěji podučitel L. zapreludovat „Se srdcem divno hrát,\"\n„Oči modré\" atd. Nezasloužil by takovýto hudlař\nnotného pokárání ? V sváteční den slyšíme vždy\nfigurální; při té příležitosti možno lépe varhaníka se-\nznati, an všecko umění varhaní se sluchu našemu před-\nvádí. Plnými varhany předešle se řada bořivých akkordů,\nt. j. více nepatřičných tónů v jeden akkord, což nepří-\njemný dojem pro hudební ucho působí; na to se kun-\nstovně variruje až jest čas ku Kyrie. Po ukončení hry\nslyšel jsem mnoho chvály arciť jen od laiků ten\nto umí, ten to zná! Tuf jsem si pomyslil: Sancta sim-\nplicitas! Skladby se provozují nejvíce Fůhrerovy,\nDiabellovy, o větších slavnostech Mozartovy, Haydnovy\naj. v. Vzdor toinu, že se „prima vista\" hraje uspo-\nkojí někdy provedení. Hůře se odbývají letanie neb\nnešpory což se kočičině podobá. Pěstovala se zde\nhudba u velké někdy míře lid ale nedovedl zazpí-\nvali pořádnou píseň, a jakž možná, když toliko naslou-\nchal theatrálníinu prozpěvování sopránového neb teno-\nrového hlásku, houslí neb jiného nástroje. Tuf nebylo\njinak, než že ústa zamčena a srdce vzdáleno od Boha\nbylo! Nyní přihlíží se k tomu, by mládeží pěstil\nse zpěv kostelní; tof chvalný pokrok. Vytýká se\nmladším učitelům neznámost v hudbě vůbec, varhan ale\nzvlášf; žádný se učeným nenarodil, aniž se i onen, který\nvýčitek ten často klade, stal hned mistrným hudebníkem.\nMáť zajisté každý kandidat učitelství něco předpřavy pro\nhudbu, zdokonalení přinese čas. Tážeme se ale, mo-\nžnoli mu tam se zdokonaliti, kde starší umělejší mlad-\nšího jen zahanbit a v posměch uvésti hledí, místo aby\nmu rady, chuti a pomoci dodal? Bohu dík, že ne\nvšudy se tak stává. Lze se nadíli, že nadřečené vady,\nkdežkoli se nalézají, časem vymizí a sobeckost lásce\nspolečné ustoupí!\nZ Kolína. (Kostelní hudba.) Naše kostelní hudba\npodobá se bylince zakrnělé u plotu, které se tepla\nslunečného a vůle k vzrůstu nedostává. Ředitel chrá-\nmové hudby jest p. Polák, jenž spolu i varhaničící\nzastává: dvojí tedy úřad v jedné osobě. Pan P. co\nvarhaník jest samouk a protož z části obdivovat musíme\ntechniku, s jakouž on si počíná na tak důstojném ná-\nstroji; na druhé straně ale vytýkat mu musíme jeho\npohodlnost a lhostejnost, lépe řečeno netebnost\nk hudbě. V obyčejný den slýcháme písně církevní\nrozličného druhu, každý den ale jedno a to samé\npreludium a stejně mezihry*). Jak mile by se po-\nslouchaly někdy takhle Pitschovy neb Fůhrerovy prelu-\ndie! spolu míním, že by též prospěl p. P. katolický\nvarhaník od Fórstra. Podobáf se to tak řemeslnickému\nodbývání. Tane snad p. P. na mysli: „málo peněz,\nV\nmálo musiky?\" pak by jsme zvolali musili: Zel\nBoha! V sváteční den slýcháme mše Horákovy,\nFůhrerovy, Diabelovy , Schiedermayerovy a j.\nVětší slavnostní mše vyjma Horákovy a Reissi-\ngrovu jednou v roce se u nás neprovozují; proč?\nnenahlížím. Tolik hudebních sil chová přec město naše,\nby se častěji něco slavnějšího provedlo, zvlášť an tu\nrázný zpěv. spolek k ruce stojí. Provedení bývá až na\nněco uspokojující. Připomenouti musím, ž) neslušné\njest ustavičné ladění houslí, když kněz zpívá, jakož i\nvšeliké šmicování před začátkem hraní; jest to ošklivý\n\n*) Vždyf máme krásná preludia od Pilscha, Fiihrera,Zvo-\nnaře, Fsrstera, Krejčího atd. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 223, "texte": "zvyk mnohých houslistů, kteří ke všemu jakousi intro-\ndukcí chtějí míli. Přátel hudby jest u nás poměrně\ndosti, potřebí jen, by p. řed kůru jen trochu přívěti-\nvěji se choval a tak potřebných sil si naklonil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "232", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.6", "titre_corps": "O registrování čílí o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhaních.", "titre_sommaire": "O registrování čílí o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhaních.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.4", "debut_caractere": 225, "fin_caractere_exclue": 4292, "texte": "O registrování čílí o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Pokračování.)\n1. Ještě žádný se nepřiěinil, responsorie pro varhany\nuspořádali, a také se tedy často stává, že varhaník re-\nsponsorie jinák hrává (často také s pěknými přídavky),\nzpěváci je však zase jinák zpívají, tak že z toho,\nabychom se lak krátce vyjádřili, nesmysl vyplývá.\n2. IÍ víře nepodobný přechmat při všem tom se\nstává, že se ony 4 hlasy celými varhany doprovázívají,\npři čemž varhaníci akkordy všemi desíti hrávají. Kdo\nonen důvtipný vynálezce tohoto doprovázení byl, není\nasi známo, vidíme však, jak smutně to s církevními\nreformátory vypadá, an se ještě nikdo o to nepokusil,\nby této vadě vyhověl. Na venkově, a jmenovitě ve\nvesnicích, kde též lid responsorie sebou zpívá, jsou\ndocela jiné poměry; a zde jest to nevyhnuledlně nutná\nvěc, aby se silnými hlasy tyto odpovědě doprovázely.\nI zde budou, pakliby časem varhaní doprovázení po-\ntřebné bylo, ohledem na registrování některá pokynutí\nnásledovati.\nMají—li jen ony 4 hlasy varhanami doprovázeny\nbýti, tak postačí, když v manuálu dva i tři Sstopový a\nv pedálu jeden 16-, jeden Bstop. labialní hlas se po-\nužije. An varhany jen zpěv doprovázeli, nikoliv však\npřehlušovali mají, jest se dle počtu zpěváků co řídili,\npři čemž se dle potřeby buď silněji neb slaběji, nežli\nse zde uvedlo, registrovali má.\nAn varhany nejen k chorálnímu zpěvu a jeho\npředehře, mezi- a dohře určeny jsou, nýbrž i při do-\nprovázení hudby kostelní buď co doprovázející, buď co\nsolo mající nástroj se potřebují, tedy sledují\ne) některá pravidla k registrování při hudbě\nfigurální.\nZde se nacházíme na poli, které ještě docela la-\ndem leží a vzdor všem těm mnohým náhledům o re-\ngistrování ještě se nikdo nenašel, jenžby byl o registro-\nvání při hudbě figurální dosti původně a důkladně\npojednal. Příčina toho jest dost přirozená. Protesianští\nvarhaníci, kteří od dávna v svatém varhaním umění\nnové cesty klestili, a až posud klestí, proto na tomto\npoli nic nerobili, poněvadž to jich okres činnosti není.\nA byloli kdy o tom něco jednáno, stávalo se to\njen povrchně a nikoliv tedy s pravou důkladnou znalostí.\nOd katolických varhaníků nebylo v okresu posvátného\nvarhaního umění již od dávna mnoho pracováno, čemuž\nse snad žádný, kdo poměry a postavení jejich zná, di-\nviti nebude. Každý nepojatý konečně nahlídne, že se\npři takovýchto okolnostech nijak účinkovali nemohlo;\nneboť katolický varhaník nepožívá samostatnosti a ne-\nodvyslosti, jakéž varhaník církve protestantské v plné\nmíře užívá; neníf pánem svého nástroje, kterýmžby dle\nsvého uznání nakládati mohl, tak, jako jeho spoludruh\nv církvi protestantské. Varhaník katolické církve vy-\npadá jako mechanický nástroj, kterýmž se na všecky\nstrany dle libosti točili může a poručením ředitele kůru ří-\ndili, af by si tento třeba ani toho nejmenšího pojmu o\nvelebném varhaním umění neměl. On musí to hráti, co\nse jemu předkládá, af se to pro varhany hodí a neb no,\nto je všecko stejné, o to se on nemá co starali, krátce\non má a musí to vyvésti af by si tam místo not samé\ncifry byly on musí tu hádánku rozluštiti,\nsicby!.,, Totof jest jeden z těch nejhlavnějších dů-\nvodů, proč katoličtí varhaníci již od dávných časů po-\nzadu ostávají.\nJedna mnohem ještě horší vada pro katolického\nvarhaníka jsou ty cifry, nebof dokud tylo z katolických\nkostelů vyloučeny nebudou, dotud se při figurální hudbě\nna přiměřené registrování ani pomyslili nemůže, a pak\nto ostane a musí to ostati při starých hluboce zakoře-\nněných vadách, že se totiž solo poznamenaná místa\nBstop. copulou, s Tul ti však poznamenaná Bstopovým\nprincipálem hráti musejí. - Nebof i těmi nejpěkněj-\nšími schopnostmi a vlohy nadaný a rázně vycvičený\nvarhaník jest tomu povděčným, když pedantické znaky\ngenerálního basu ostře a čerstvě rozluštiti může, a není\nto tedy možná věc, ráz skladby sledovali, a tomuto\nrázu přiměřené sestavení rejštříků uspořádati. Při tako-\nvýchto okolnostech bylo by to také beze všeho výsledku,\nnových zde klestili dráh; mají tedy jen některé opravy\npři registrování hudby figurální sděleny býti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "233", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.7", "titre_corps": "Giuck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Giuck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.4", "debut_caractere": 4294, "fin_caractere_exclue": 4663, "texte": "Giuck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nVI.\nMozarl se slaí hrdinou dne, hlavně pak po doko-\nnání zvláštními okolnostmi a poměrami k řediteli Šika-\nnedrovi povstalé „Čarodějné flétny.\"\nTuť kolovalo po rněsté množství pověstí, a vy-\nlíěování rozmanitých výjevů nemělo ani konce. První\nprovozování velkého díla tohoto ve Vídni bylo dopro-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2929, "texte": "váženo ohromným, všecky předešlé výsledky předčícím\núspěchem. Sláva Mozartova byla ustálená pro doby\nvěčné. Avšak bohužel neměl se dlouho těšiti ze slávy\nvlastní, neboť červ choroby podrýval kořen jeho života.\nSedí v své komnatě a pilně komponuje.— Kam se děla\njarost tohoto obličeje, kam se poděla živost tahů těch?\nZmizela, ač Mozart ještě rok 35. nedostoupil.\n„Amadee, pořáde jsi tak pilen, stále se tak na-\nmakáš ? Což pak nemáš pro mne a pro sebe smilo-\nvání?\" pravila sličná dáma, chof Mozartova a jeho\nláska, rozená Aloisie Weberova.\nMozart přestal psáti a temně, hlasem přídušným\npřed sebe děl:\n„Milé dítě, kráčím poslednímu kroku v ústrety.\nOkamžik mého odchodu v onen svět není daleko, rci,\nnemám-li pospíchali se svým requiem? Requiem toto\nskončí činnost mou a osvědčí světu, že také já měl\nvelký poklad citu elegického ve vnitru. Musí poznáno\nbýti i ve skladbách mých, že jsem nebyl pouhé dítko\nštěstí, rozmazlenec um!\"\n„Opět jsi v tenatech trudnomyslné málomyslnosti.\nNásledek to tvého stálého, velkého namahání. Není-li\nto směšné, že mluvíš v úplném květu života, sloně se\nna výsluní slávy nejvyšší, o smrti ? Amadee, tvůj vlas\nnesešedivěl, bohdá, že se bude ještě dlouho svět těšit\nz plodů velkého ducha tvého.\"\n„Možno, z plodů nových bude mé requiem po-\nslední,\" odpověděl Mozart. „Jiným bude popřáno dále\nkráčeti, Mozart dosáhl svého cíle. V Beethovena sklá-\ndám veliké naděje, jemu otevřeno námi veliké pole, on\njest povolán, aby na roli námi připravené dále pracoval.\nGluck odešel k otcům, aniž by lzelo jej žalozpěvmi\nsvěta celého nahradili, ijá se odeberu za ním, a aby svět\nmně nedůstojně nenaříkal, zanechám mu ve svých re-\nquiích návod a poukaz, jak by mne důstojně oželel.\"\n„Pro Bůh tě prosím, ustaň á staň se opět sta-\nrým, vlastně mladým, laskavým, dobrým a bodrým Ama-\ndeem. Sedni k pianu a zahřej mi něco z „flétny\nkouzelné,\" abys sám sebou okřál,\" pravila laskavě\njeho chof.\n„Kouzedlná flétna mohla jiná býti, kdyby byl bý-\nval Šikanedr čestný muž. Jest to mizerný obrys pře-\nplněn barvami, podobá se malbě, v níž se malíř štětcem\nsnažil napraviti poklesky kresby. Hřích tento , jejž na\nmé hudbě spáchal, Bůh mu neodpustí. Byl to ničemný\nkousek šíbala. Don Juan jest dítko mé mi nejmilejší,\nneboř mne k němu poutá množství nejkrásnějšich, nej-\nblaženějších upomínek z mého života. Jaro své jsem\nv v»\nprožil v Cechách, na ně nikdy nezapomenu. Ceši mi\nporozuměli, důstojně mne ocenili i odměnili, jim mám\nco děkovat, že nemohu říci, že byl můj život pravá\npouť plačtivým údolím trpícího smrtelníka,\" mluvil Mo-\nzart od psacího stolku vstávaje.\n„A má láska, nic ti drahý Amadee neplatí?\"\n„O dítě drahocenné, tebe jsem pohrobil v srdce\nsvé a co ze srdce mého pochází, jest mé!\" pravil\nvroucně Mozart, sličnou choř svou horoucně v náruč\ntiskna.\n„Kdybych mohl pokojně zíti a radovali se z lásky\nsvěta, z lásky tvé, musím mříti. Dobře vím, že jsem\notráven.\"\nKdy že vzdáš nešťastných přeludů ?\"\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "236", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.5", "debut_caractere": 2931, "fin_caractere_exclue": 2952, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.6", "debut_caractere": 5327, "fin_caractere_exclue": 5988, "texte": "(L.) Z Boleslovi. (Produkce zpěv. spolku Boleslavan.)\nTakou nešetrnost k obecenstvu nejeví snad žádný\nzpěv. spolek v městě českém, jako zdejší, jenž obecenstvu\ntéměř ryze českému německými programy svou pro-\ndukcí oznamuje*). Co nemůže zdejší zpěvácký spolek,\nrovnoprávnost na zřeteli maje, aspoň když ne\njinak česko -německý program m podávat ? A\njak se to má s programem, tak se to má též i s volbou\nčtverozpěvů. Převahu mají vždy sbory německé. To\njsme viděli i při produkci dne 25. v sále „U zlatého\nvěnce\" uspořádané, v nížto se též Josefsthalský zpěv.\nspolek zúčastnil. Dávalo se šest německých sboru od\n\n*) Boleslavan vytýká totiž zpěváckému spolku. Hed."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6384, "texte": "Lenze, Storcha a Kuntze, a ětyry české: „Pozdravení\npěvcovo\" od slovútného W. H. Ve i ta. „Dcerám če-\nským\" od Fr. Gerbera „Cechové od A. Jelena\na „Lovecká\" od Ed. Nápravniká. Ku poctě výtečného\nčeského skladatele pana Fr. Vogla, jenž této akademii\npřítomen byl, přednešen byl sbor „Cikáni,\" jenž tak\nobecenstvo rozehřál, že se opakovati musel. České sbory\ndošly v této akademii velké pochvaly; zvláště se líbily\npěkný sbor Gerberu v, důstojný ctverozpěv V. H. V eita\na charakteristický a o velkém nadání svědcící ctverozpěv\nEd. Náprav nika. Dne 5. vyšlo zde první číslo no-\nvého časopisu „B o3 e sla va n,\" jenž pěknou úpravou\na krásnými články se vyznačuje a zajistě velkého úcasenství\ndojde. Vychází vždy 5., 15, a 25. každého měsíce po\narchu a stojí pňlletně 1 zl. 18 kr. r. c. Kéžby i Chru-\ndim, Hradec, Jičín, Tábor a Plzeň svůj časopis měly!\n(K.A.) Z Hlinská. (Hudební zábava.) Před nedávnem\nzde uspořádala hudebnická společnost Písecká hudební\nzábavu, vlastně dle programů „Musikalische Soirée.\"\nPřednes dobře volených skladeb nebyl na mnoze dosti\nuspokojivý a nevynikal nad obycejnost, ac mnozí\nčlenové úplného uznání zasluhují. Hlavně se líbil směs\nz národ ní c h písní od Perglera i směs z oper. Bohužel,\nže společnosti této smyčcové nástroje úplně chybí, proto\nnedostává se přednesu jemné zaokrouhlenosti a výraznosti\nurčitější; podobá se hra tato obrazu mlhovému, určitých\nstínů i světlostí nemajícímu. V předvečer sv. Václava\nzpívali pp. učitelové velezasloužilému p. V. Hrušoví, c. k.\nokr. představenému zastavenicko, Dva ctverozpěvy české a\ndva německé *). O německých a hlavně u nás nemůžeme\nmluviti, avšak český ěťverzpěv „Slávy květ\" byl nejzdařileji\nproveden. Což nelze v bohatou tobolku zpěvného če-\nského „Záboje\" sáhnouti a zastoupiti též otrhánky ně-\nmecké ráznými a zdařilými skladbami? Milujme\nv\nsvé! Na sv. Václava provedena česká mše Sk rou-\npova Op. 7 v kladu použito krásných ctverozpěvů če-\nských od Vitáska a od Horáka. Ctverozpěvy ty byly\nvelmi zdařile provedeny, i o mši to samé platí, ac na\nmnoze skladba la velmi nesnadná k provedení jest. Skoda,\nže mnohý oddíl mše této na skladby operní upomíuá!\n(H.) 7J Humpolce. (Akademie. Requiem.) Dne\n2. září odbývala se zde hudební a deklam at o r ní\nakademie, při které žáci pražského konservatoria\npp. Adolf Ambrož a František Kryátůfek\núčinkovali. Pan Adolf Ambrož přednášel na polnici\nvariace od Hoffnera rázně as podivuhodnou sběhlostí tak,\nže každý se divil, co se na dechový nástroj nyní vyvésti\ndá; a v skutku jestli tomu tak, že se nyní v pražském\nkonservatorium na tažnou po saunu vyučovat bude,\nnevíme, k jakému úceli tento nedokonalý nástroj od ře-\nditelství zaveden bude. Pan Frant. Kryštňfek přednášel\nna klarinett variace od Beera s -největší jistotou. P. Jos.\nRychnovský, učitel na hl, škole, hrál variaci od Jana\nMaysedra s velkou pochvalou. Pan Frant. Suchánek\nzpíval české a srbské písně citupíně a významně.\nSlečna Frant. Ambrožová přednášela deklamaci „Obrana\nženského pohlaví\" od Rubeše velmi dobie, Obzvláštně\nale rozveselil p. Ferd. Ambrož deklamánkou „Před de-\nklamaci\" a „Zenit nebo neženit\" od Rubeše četné obe-\ncenstvo. Koncert byl začat a ukončen se zdařilým slo-\nvenským\" a „národním\" potpourrim komponovaným\nod našeho konservatoristy Adolfa Ambrože. Pan skla-\ndatel řídil sám orkestr a byl mnohokráte vyvolán. Jen\ntouto cestou dále, tak budeme prospívat. Též ouvertura\nze zpěvohry „Lodoiska\" byla od našeho orkestru správně\nprovedena* Čistý výnos byl k dobročinnému účelu vě-\nnován, zacež všem pp. podnikatelům, obzvláště pánům\nkonseryatoristňm díky vzdáváme. Dne 15. září se odbý-\nvalo za zesnulého Václ. Kl. Klicperu slavné requiem,\npři kterém všichni pp. študující se zúčastnili. Při této\npříležitosti dal pan Aůlolf Ambrož jednu z svých\nskladeb, totiž offertorium, k tomu účelu od něj sklá-\ndané, provozovati.\nZ Klatov. (Besedy. Requiem za Šumavského\na slavnost.) Radostným to úkazem, že iv našem městě\nse probuzuje čilejší život a vidnější snažení, sesíliti se\nv národním uvědomnění a pokračovat za jinými městy,\nhonosícími-se ráznějším obyvatelstvem. Ponejprv se do-\nžily Klatovy besed, ponejprv se přesvědčily, že Cech po\nčesku se nejsrdečněji a nejradostněji vyráží a že nevděč-\nným jesti synem vlasti, kdo si nehledí jazyka a zvelebo-\nvání jeho, kdo se nesnaží, jiti dráhou povinnou, kterou\nkaždému vlastní srdce ještě neztupělé a poměry časové\nvykazují. Zvláštního ruchu se tenkráte jevilo v štu-\ndenstvu Klatovském a jemu jsme povděcni, že jsme zažili\ntak krásné zábavy, srdce i mysl potěšující. Nejprv uspo-\nřádány byly dvě besedy na dny 12.a 19. září, z jejichžto\nčistého výnosu se měla podniknouti památní slavnost ku\npamátce učeného našeho spisovatele Jo s. F r a nt y Šu-\nmavského. Bylo se nadtti, že obyvatelstvo naše, kde\nse jedná o oslavení národu našeho, se zajistě ukáže co\nobyvatelstvo vlastenecké a že spojenými silami k prove-\ndení tak šlechetné myšlénky se zasadí. A v skutku\núčastenství bylo besedy přeplněny a zábava na\nnejvýš srdečná. Besedy byly spojeny zároveň s hudebními\nzábavami, které uspořádáním a vedením zdatného našeho\nskladatele Ludevíta Procházky výtečně še zdařily; zvláště\nse obecenstvo bavilo rázně a veskrze důkladně vyvede-\nnými sbory, mezi nimiž vynikaly: „Svítání a pozdravení\npěvcovo\" rázné skladby od V. H. Veita, výtečné valčíky\nod Fr. Vogla, které se zde již staly populárními, ušlech-\ntilý sbor F, Pivody „Ovšem rád já zpívám,\" dle doslechu\npřipravený do Záboje, důmyslně zosnovaná a harmonicky\nzajímavá „Pošta\" od Lud. Procházky (ze Záboje}, roz-\nmarný quodlibet 3.z národních písm od K. Slavíka a\nmnohých jiných. Neméně přispívaly k zvelebení rozkoš-\nných těchto dvou večerů jednotlivé solové přednášky:\nKrovová píseň „Porodila mne moje matička,\" panem Jir-\ngesem, který svými sbory čestné místo mezi skladately\nnašemi zaujímá, dojímavě a duchaplně přednesena (s prů-\nvodem orkestru); fantasie na ruské písně, na piano velmi\nzdařile přednesl p. Lud. Procházka, co pianista v našem\nobecenstvu velmi vážený; variace pro cello od Bomberga,\nv kterýchž se p. F. Sindleker, synovec znamenitého cellisty\nSindlekra, svou obratnou a vkusnou hrou vyznamenal;\ndáte jsme slyšeli několik deklamovánek, proslov ku „Slávy\n\n*) Známe Hlinsko co ryze české město a nepochóptfjěme,\nproč se ku poctě okresního představeného p. Hr u še, jenž\nnárodo vcem jest. německé skladby dávají, což myslí\np. učitelové, že se nacházejí ve Frankfurtu? Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4000, "texte": "dceři,\" „Frajtra Kalinu\" od V. Hálka, kteroužto básní\nštudující p. Hronek celé obecenstvo rozehřál a Rubešovu\n„Obranu ženského pohlaví,\" v kteréžto se sl. Nedorostová\npoprvé pokusila a krásné nadání osvědčila; kýž by naše\ndívky příkladu jejího hojně následovaly! Oba tyto ve-\nčery nám zůstanou zajisté dlouho v mysli, působící jako\nvzkříšení živlu národního v naši společnosti. (Dokonč.)\n( d—) Ze Sušic. (Akademie.) Ve velkém sále\nuspořádána tu byla dne 16. září roztomilá hudební\nzábava, kteráž z větší části skladby českoslovan-\nských skladatelů obsahovalo. Mimo výborně provedené\nouvertury k opeře „Hedvika\" od K. Ku rp in ská ho a\nsedmá cd H. Vojáčka, kteréž řízením p. Si mand la\nvelké pochvaly u obecenstva si získaly, slyšeli jsme p.\nJiřího Meyera, žáka konservatoria, jenž fantasii od\nRummla a pak variace pro klarinet s citem a velkou\nobratností přednášel; dále vystoupil pan Si mandl, též\nžák konservatoria, kterýž se neůhonným přednesem kon-\ncertu a variací od prof. Jos. Hra bět e vyznačil a zvláště\nkrásným ílažeolettem na kontrabass obecenstvo k podivení\nunesl. Konečně dostalo se nám dvou duett, totiž pro so-\nprán a bass, jéž paní Kratochvílová a pan doktor\nHat lák s takou plyrmostí a správností provedli, že ho\nna všestranné přání opakovali a dueito pro soprán a\nkontrabass, kteréž paní Kratochvílová a p. Si mandl\nk úplné platnosti přivedli. Chvalné zmínky zasluhují ře-\nditel kůru p. Neumann a učitel p. Kratochvil, kte-\nřížto radou a skutkem k této akademii přispěli.\n\n—r— Z Frankfurtu. Nyní zde leží 74. pluk\npěchoty hraběte Nobiliho, jehožto kapella řízením horlivého\na činného kapelníka p. Ed. Horného zde velké obliby\ndochází. Kapella sestává ze samých Čechů (65) a jednoho\nCecho-němee. Plukovník pan Ant. Krebs ze Sturmwallu\nmiluje Čechy a zvláště české národní písně, které\nmu kapella často hráti musí. Pan Horný je mladý ale\nenergický muž, jenž zdejšímu obecenstvu dokázal, jak\nCechové v hudbě prospívali umí. Co do opery,, je\nkrajanka naše, Mína Medalova, perlou celé opery a líbí\nse tu velice; zvláště však vynikla v opeře „Upír\" od\nMarschnera, v nížto co „Emmy\" skvělých výsledků dosáhlo.\nLipsko.1 Dne 23. září byl zde první a dne 7.\nt. m. druhý koncert abonnentní „Gewand chouse.\" V\ndruhém přednese výtečný ruský ceilista p. D a vi do v\nkoncert A-dur od Jih Goltermanna a svou fantasií na\nruské písně.\nNizza. Výtečná houslistka Virginie Ferniova\nopustivši uměleckou dráhu svou, provdala se za zdej-\nšího kupce.\nZ Paříže. Sdělím Vám neslýchanou novinu. Meyer-\nbeer se totiž na tom rozhodl, že svou operu „Afrikánku,\"\no kteréž juž v novinách mnoho let straší, konečně pro-\nvěsti dá. Černé toto dítko musy Meyerbeerovy jé pře-\nkřtěno a bude se pod jménem „Vasco de Gama\" v „Aca-\ndemie impériale de Musique\" v příštím roce provozovati.\nZnamenitý zpěvák Wagnerových oper Niemann vystoupí\nv partii „Vasco de Gama.\" Zkoušky k „Tannhauseru\"\npřed nedávnem se započaly. Wagner vydal čty r y své\noperní texty k operám „Tannhauseru Trištanu Lo-\nhengrinu a Holanďanu\" ve francouzském překladu,\njim předchází předmluva, v nížto Wagner své krásově-\ndecké náhledy vyvinuje a se proti svým odpůrcům brá-\nniti snaží. Berliozova opera „Trojan stí\" bude se\ntuto zimu provozovati. Zik. Thalberg, slavný pianista,\npřijel sem tyto dni.\n(V—k.) Z Petrohradu. (Dop. pův.) Rodina\nkov a přijela sem z Volhy, by sobě od koncertů odpo-\nčinula, načež opět do Sibiře ku koncertům odjede. Co\nnevidět, vyjde v ruských illustrovaných novinách krátký\nživotopis a podobizna Václ. Červeného, továrníka hu-\ndebních nástrojů v Králové Hradci. Očekáváme sem\nna zimu L. Lukeše, jenž zde v několika ruských\noperách vystoupili má.\nVídeň. Obchodník v musikaliícb p. Lewy chová\nve své sbírce klavír Haydnův, jejž slavný mistr z Angli-\nčan darem obdržel. Ve škole „Joseiinum\" vyučuje pianu\nČech p. Kavka, jenž co zdatný skladatel chvalně znám jest.\nVýfiiar. Zpráva o zasnoubení F. Liszta s kněžnou\nWittgensteinovou byla přenáhlena. Dotčená kněžna pro-\ndlévá ještě v Římě, by od papeže dispensí dosáhla.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "234", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.5", "debut_caractere": 2944, "fin_caractere_exclue": 2952, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "234", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Méhulova klassická opera:", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Méhulova klassická opera:", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.5", "debut_caractere": 2954, "fin_caractere_exclue": 4827, "texte": "Stavovské divadlo. Méhulova klassická opera:\n„Josef a jeho bratři\", která velice k ušlechtění srdce\ndávala se v těchto dnech dvakrát a sice dne\n3.a 8. října; a oblažila zajisté každou útlocitnou dusí.\nNejvíce vynikl v opeře této svou znamenitou dramatickou\nhrou p. Steinecke, jakož i sl. Míko v a, která partii\nBenjamin výtečně provedla. Pan Fektér co Josef byl\njak obyčejně dřevěný. Dne 6. t. m. viděli jsme operu\n„Prorok\", kteráž se ku prospěchu našeho výtečného Ei-\nlersa dávala. Opera tato má příliš mnoho zevnějších ef-\nfektři a láká tedy zvědavé obecenstvo Vyjmouce některé\nnedostatečnosti v orkestru bylo provedení opery dosti zda-\nřilé a slečny Lucc o v a, Mikova a p. Bachm a n n\npochvalou obsypáni. Vzláště effekní byl skvělý východ\nslunce, jejž stroj nik p. Božek řídil.\nUčitelská místa na škole varhanické jsou tedy\nkonečně obsazena! Jak se dovídáme, je pan Průcha\nmísto p. L. Zvonaře za supplujícíbo učitele a p. Oehn\nmísto p, J. Forstera za adjunkta zvolen. Musíme veřejně\nproti této neobezřeló volbě protestovati a to tím více,\njelikož výbor jednoty této ani veřejný konkurs k ucházení\nse o místo toto nevypsal a poněvadž, jak z bezpečného\npramene víme, výbor ani žádného sezení stran zvolení učitelů\nneměl; nýbrž jen na návrh předsedy pomocí oběžního listu\nmísta se obsadila. Což se mimo zvolené učitele žádný zkušený\na padagogicky vzdělaný učitel o místa tato nehlásil ?\nVíme s jistotou, že výtečný varhaník u Františkánů pan\nJos. Múl 1 e r a obratný skladatel a varhaník pan AI.\nHnilička a slavný skladatel a ředitel zpěv. ústavu p.\nZ. Holešovský o místa dotčená se ucházeli. Proč tedy\nvýbor jednoty k zvelebení (?) kostelní hudby\njednoho z těchto ve vlasti naší chvalně známých mužů ne-\nzvolil? Svědčí to skutečně o velké hudební neznalosti a\nneobezřelosti předsedy výboru p. Meyera a výboru celého,\nže na místo výborného učitele a skladatele p. L. Zv o-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5325, "texte": "na ř e a na místo výtečného varhaníka a udatného skla-\ndatele p. Jos. Forstera dva žáky, kteřížto letos\nvarhanickou školu absolvovali, ustanovil. Známe sice p.\nPruchu co pilného a schopného žáka a varhaníka;\navšak žádný nemůže od něho žádati padapogické schopnosti\na učitelskou zkušenost, kteréžto vlastnosti ve škole var-\nhanické se požadují; totéž platí o novém adjunktu panu\nOehnu, jejž co slabého varhaníka známe. Nuže\ntedy, kdo bude přednášet kontrapunkt, fugu\na t. d., když ředitel, jenž často postonává, náhle ochu-\nraví? Snad p. Průcha? Tomu nemůžeme věřiti! Tak\ndaleko to tedy s varhanickou školou as jednotou\nk zvelebení (?) kostelní hudby v Čechách došlo, že si ani\ndůkladné učitele zvolili nedovede? A jak působí tato\njednota k zvelebení kostelní hudby? Otázku tuto zodpo-\nvídáme zevrubněji ve zvláštním článku; toliko zde podo-\ntkneme, že výbor nynější, vyjma velebného p. P. Novot-\nného, si velmi málo zájmů jednoty všímá a že by žá-\ndoucno bylo, by vbrzku čilejší výbor nastoupil.\nKonečně musíme ještě smutnou okolnost podotknouti, že\nodstouplí učitelové p. L. Zvonař a p. J. Forster za\nměsíce ferialní ani svůj plat, jenž jim se vším právem\nnáleží, od jednoty této neobdrželi a snad přinuceni\nbudou, slavnou jednotu o zadržený plat žalovat.\nČeských operních představení dočkáme\nse v letošní saisoně dozajista. Jak se dovídáme, odevzdal\nředitel divadla pan T h o mé našemu na slovo vzatému\ntenoristu panu Ed. Bachmannovi režii k českým před-\nstavením, jenž už několik sil pro operu českou získal.\nZ dám budou prý účinkovat!: paní Gunthnerová\n(mezzosopranistka), slečny Klingerova a Staussova\n(sopranistky), sl. Kuglerova (altistka). Z mužských\nzúčastní se pan Karel Strakatý, p. Rafael, oba Pe-\ntákové a snad mladý a nadějný bassista p. Bláha.\nPrvní opera, jižto uslyšíme, bude prý buď Belizar neb\nLucretia. Přejeme tomuto podniknutí hojného zdaru,\nkteréhož se mu zajisté dostane, pakli představení požadav-\nkům vyhoví.\nRichard Wagner poslal partituru své nejnovější\nopery „Tristan a Isolda\" svému příteli, panu Fr. Aptu,\nřediteli Cecilianské jednoty v Praze a podotkl ve svém\nlistu, že Prahu v příštím jaře navštíví.\nSlečna Klettnerova, kolloraturní zpěvačka,\nkterá v loni operní školu v konservatoriu absolvovala,\nvystoupla v Nové Střelici co engažovaný člen v opeře\n„Don Juan\" a došla velké pochvaly.\nJednota k zvelebení hudby vojenské\nvydala tyto dni výroční zprávu svého působení na rok\n1860. Protektorem jednoty je hrabě Eduard z Clam-\nGallasů, ředitel Jan Pavlis a členové výboru pánové:\nM. B 1 a u, Jind. F ii g ne r, J. K u c h y n k a, P. May d 1,\nhrabě Fr. Pacht a, J. U. Dr. V. V o r o v k a. Sku-\ntečných přispívajících členů je úhrnem 536, dále 23\npluků a 4 čestní členové, totiž: kapelníci J. Pro-\ncházka, Jak. Buřinský, Fr. Čermák a Jos. Zavrtal. Mezi\nčleny skutečnými nalézá se 14 kapelníků vojenských a 1\ncivilní, 9 ředitelů ústavů pro piano a učitelň hudby, 7\nzhotovitelů nástrojů a 4 zpěváci a zpěvačky. R. 1860\npřistouplo 68 nových skutečných členů, na r. 1861 při-\nhlásilo se 73 nových přispívajících členů. V čele při-\nspívajících členů stojí J. Em. kníže Bedř. Sc hwarzeli-\nber g, hrabě B o o s z Waldeku, rytíř Václ. Bohuš, svob.\npán Hennet aP. Jak. Beer, velmistr řádu křížovnického.\nUčitelové, kteří ve vojenské hudební škole vyučují, jsou\nmimo ředitele p. J. Pavlise pan Karel Do lánský a p.\nFr. Lang. Útraty jednoty obnášely 2048 zl, 48 % kr. r. c.,\npříjmy 1968 zl. 44 kr., z čehož schodek 75 zl. 40 kr. pochází.\nBylo by tedy žádoucno, aby zvláště obce a pluky\nvojenské co členové k této velmi blahodárně působící\njednotě přistupovaly, aby i materielně jednota tato se\npovznesla.\nPan Jakub Schwarz, barytonista z Prahy, jenž\nv Solnohradě engažován jest, vystoupil tam v opeře\n„Stradella\" co Malvoglio a v opeře „Belisar\" v titulní\núloze a došel příznivého výsledku.\nPan Jo nto v, Pražák a žák p. Čabouna, en-\ngažován jest co první tenorista místo Wachtla v Kasselu.\nPan Hynek je nyní co baritonista v Kolíně nad\nRýnem engažován.\nNáš krajan, pan Ant. Ander, bratr Vídeňského\ntenoristy Alojse, je v Holomouci engažován.\nPan Karas složil novou původuí hudbu\nk frašce „Rekrutyrka v Kocourkově\" pro velký orkestr,\njakož i pro sextett, kteráž se zvláště pro venkovské\ndivadlo hodí. Kdo by si tuto hudbu žádal, obdrží ji\nv opisu v kanceláři pro opisování v Praze v hostinci\nu arcivévody Stepána.\nVojenští kapelníci, jichžto c. k. vojenské\nkapelly rakouské 169 počítají, založili se svým vrchním\nvojenským kapelníkem p. Leonhartem jednotu vojenských\nkapel pro vdovy a sirotky své. S potvrzením jejich\nstanov dal J. M. císař fondu jejich doručiti 1000 zl. r.\ncis. Všech hudebníků ve c. k. rakouských vojenských\nkapellách je 10.000.\nJak známo, odkázal známý hudební skladatel\nKarel Černý, zemřelý ve Vídni dne 15. července 1857,\nneznámým příbuzným svým v okolí Nymburském 20.000\nzl., když by se tito v šesti letech přihlásili a příbuzenství\nsvoje patřičně dokázali. Jak ale z opětného provolání c.\nkr. okresního soudu Vídeňského vysvítá, nepřihlásil se po-\nsud nikdo z příbuzných, ač úplná tři léta od úmrtí Karla\nČerného byla uplynula a tak bezpochyby tento odkaz ze-\nmřelého dědicům přímým připadne.\nV letošní koncertní saisoně uslyšíme bezpochyby\ntři nové ouvertury, a sice od p. Zik. Kolešov-\nského, Karla Slavíka a Leop. Zvonaře, na kteréž\nhudbymilované obecenstvo zvláště upozorňujeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "236", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8.2", "titre_corps": "(L.) Z Boleslovi. (Produkce zpěv. spolku Boleslavan.)", "titre_sommaire": "(L.) Z Boleslovi. (Produkce zpěv. spolku Boleslavan.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.6", "debut_caractere": 5327, "fin_caractere_exclue": 5988, "texte": "(L.) Z Boleslovi. (Produkce zpěv. spolku Boleslavan.)\nTakou nešetrnost k obecenstvu nejeví snad žádný\nzpěv. spolek v městě českém, jako zdejší, jenž obecenstvu\ntéměř ryze českému německými programy svou pro-\ndukcí oznamuje*). Co nemůže zdejší zpěvácký spolek,\nrovnoprávnost na zřeteli maje, aspoň když ne\njinak česko -německý program m podávat ? A\njak se to má s programem, tak se to má též i s volbou\nčtverozpěvů. Převahu mají vždy sbory německé. To\njsme viděli i při produkci dne 25. v sále „U zlatého\nvěnce\" uspořádané, v nížto se též Josefsthalský zpěv.\nspolek zúčastnil. Dávalo se šest německých sboru od\n\n*) Boleslavan vytýká totiž zpěváckému spolku. Hed."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6384, "texte": "Lenze, Storcha a Kuntze, a ětyry české: „Pozdravení\npěvcovo\" od slovútného W. H. Ve i ta. „Dcerám če-\nským\" od Fr. Gerbera „Cechové od A. Jelena\na „Lovecká\" od Ed. Nápravniká. Ku poctě výtečného\nčeského skladatele pana Fr. Vogla, jenž této akademii\npřítomen byl, přednešen byl sbor „Cikáni,\" jenž tak\nobecenstvo rozehřál, že se opakovati musel. České sbory\ndošly v této akademii velké pochvaly; zvláště se líbily\npěkný sbor Gerberu v, důstojný ctverozpěv V. H. V eita\na charakteristický a o velkém nadání svědcící ctverozpěv\nEd. Náprav nika. Dne 5. vyšlo zde první číslo no-\nvého časopisu „B o3 e sla va n,\" jenž pěknou úpravou\na krásnými články se vyznačuje a zajistě velkého úcasenství\ndojde. Vychází vždy 5., 15, a 25. každého měsíce po\narchu a stojí pňlletně 1 zl. 18 kr. r. c. Kéžby i Chru-\ndim, Hradec, Jičín, Tábor a Plzeň svůj časopis měly!\n(K.A.) Z Hlinská. (Hudební zábava.) Před nedávnem\nzde uspořádala hudebnická společnost Písecká hudební\nzábavu, vlastně dle programů „Musikalische Soirée.\"\nPřednes dobře volených skladeb nebyl na mnoze dosti\nuspokojivý a nevynikal nad obycejnost, ac mnozí\nčlenové úplného uznání zasluhují. Hlavně se líbil směs\nz národ ní c h písní od Perglera i směs z oper. Bohužel,\nže společnosti této smyčcové nástroje úplně chybí, proto\nnedostává se přednesu jemné zaokrouhlenosti a výraznosti\nurčitější; podobá se hra tato obrazu mlhovému, určitých\nstínů i světlostí nemajícímu. V předvečer sv. Václava\nzpívali pp. učitelové velezasloužilému p. V. Hrušoví, c. k.\nokr. představenému zastavenicko, Dva ctverozpěvy české a\ndva německé *). O německých a hlavně u nás nemůžeme\nmluviti, avšak český ěťverzpěv „Slávy květ\" byl nejzdařileji\nproveden. Což nelze v bohatou tobolku zpěvného če-\nského „Záboje\" sáhnouti a zastoupiti též otrhánky ně-\nmecké ráznými a zdařilými skladbami? Milujme\nv\nsvé! Na sv. Václava provedena česká mše Sk rou-\npova Op. 7 v kladu použito krásných ctverozpěvů če-\nských od Vitáska a od Horáka. Ctverozpěvy ty byly\nvelmi zdařile provedeny, i o mši to samé platí, ac na\nmnoze skladba la velmi nesnadná k provedení jest. Skoda,\nže mnohý oddíl mše této na skladby operní upomíuá!\n(H.) 7J Humpolce. (Akademie. Requiem.) Dne\n2. září odbývala se zde hudební a deklam at o r ní\nakademie, při které žáci pražského konservatoria\npp. Adolf Ambrož a František Kryátůfek\núčinkovali. Pan Adolf Ambrož přednášel na polnici\nvariace od Hoffnera rázně as podivuhodnou sběhlostí tak,\nže každý se divil, co se na dechový nástroj nyní vyvésti\ndá; a v skutku jestli tomu tak, že se nyní v pražském\nkonservatorium na tažnou po saunu vyučovat bude,\nnevíme, k jakému úceli tento nedokonalý nástroj od ře-\nditelství zaveden bude. Pan Frant. Kryštňfek přednášel\nna klarinett variace od Beera s -největší jistotou. P. Jos.\nRychnovský, učitel na hl, škole, hrál variaci od Jana\nMaysedra s velkou pochvalou. Pan Frant. Suchánek\nzpíval české a srbské písně citupíně a významně.\nSlečna Frant. Ambrožová přednášela deklamaci „Obrana\nženského pohlaví\" od Rubeše velmi dobie, Obzvláštně\nale rozveselil p. Ferd. Ambrož deklamánkou „Před de-\nklamaci\" a „Zenit nebo neženit\" od Rubeše četné obe-\ncenstvo. Koncert byl začat a ukončen se zdařilým slo-\nvenským\" a „národním\" potpourrim komponovaným\nod našeho konservatoristy Adolfa Ambrože. Pan skla-\ndatel řídil sám orkestr a byl mnohokráte vyvolán. Jen\ntouto cestou dále, tak budeme prospívat. Též ouvertura\nze zpěvohry „Lodoiska\" byla od našeho orkestru správně\nprovedena* Čistý výnos byl k dobročinnému účelu vě-\nnován, zacež všem pp. podnikatelům, obzvláště pánům\nkonseryatoristňm díky vzdáváme. Dne 15. září se odbý-\nvalo za zesnulého Václ. Kl. Klicperu slavné requiem,\npři kterém všichni pp. študující se zúčastnili. Při této\npříležitosti dal pan Aůlolf Ambrož jednu z svých\nskladeb, totiž offertorium, k tomu účelu od něj sklá-\ndané, provozovati.\nZ Klatov. (Besedy. Requiem za Šumavského\na slavnost.) Radostným to úkazem, že iv našem městě\nse probuzuje čilejší život a vidnější snažení, sesíliti se\nv národním uvědomnění a pokračovat za jinými městy,\nhonosícími-se ráznějším obyvatelstvem. Ponejprv se do-\nžily Klatovy besed, ponejprv se přesvědčily, že Cech po\nčesku se nejsrdečněji a nejradostněji vyráží a že nevděč-\nným jesti synem vlasti, kdo si nehledí jazyka a zvelebo-\nvání jeho, kdo se nesnaží, jiti dráhou povinnou, kterou\nkaždému vlastní srdce ještě neztupělé a poměry časové\nvykazují. Zvláštního ruchu se tenkráte jevilo v štu-\ndenstvu Klatovském a jemu jsme povděcni, že jsme zažili\ntak krásné zábavy, srdce i mysl potěšující. Nejprv uspo-\nřádány byly dvě besedy na dny 12.a 19. září, z jejichžto\nčistého výnosu se měla podniknouti památní slavnost ku\npamátce učeného našeho spisovatele Jo s. F r a nt y Šu-\nmavského. Bylo se nadtti, že obyvatelstvo naše, kde\nse jedná o oslavení národu našeho, se zajistě ukáže co\nobyvatelstvo vlastenecké a že spojenými silami k prove-\ndení tak šlechetné myšlénky se zasadí. A v skutku\núčastenství bylo besedy přeplněny a zábava na\nnejvýš srdečná. Besedy byly spojeny zároveň s hudebními\nzábavami, které uspořádáním a vedením zdatného našeho\nskladatele Ludevíta Procházky výtečně še zdařily; zvláště\nse obecenstvo bavilo rázně a veskrze důkladně vyvede-\nnými sbory, mezi nimiž vynikaly: „Svítání a pozdravení\npěvcovo\" rázné skladby od V. H. Veita, výtečné valčíky\nod Fr. Vogla, které se zde již staly populárními, ušlech-\ntilý sbor F, Pivody „Ovšem rád já zpívám,\" dle doslechu\npřipravený do Záboje, důmyslně zosnovaná a harmonicky\nzajímavá „Pošta\" od Lud. Procházky (ze Záboje}, roz-\nmarný quodlibet 3.z národních písm od K. Slavíka a\nmnohých jiných. Neméně přispívaly k zvelebení rozkoš-\nných těchto dvou večerů jednotlivé solové přednášky:\nKrovová píseň „Porodila mne moje matička,\" panem Jir-\ngesem, který svými sbory čestné místo mezi skladately\nnašemi zaujímá, dojímavě a duchaplně přednesena (s prů-\nvodem orkestru); fantasie na ruské písně, na piano velmi\nzdařile přednesl p. Lud. Procházka, co pianista v našem\nobecenstvu velmi vážený; variace pro cello od Bomberga,\nv kterýchž se p. F. Sindleker, synovec znamenitého cellisty\nSindlekra, svou obratnou a vkusnou hrou vyznamenal;\ndáte jsme slyšeli několik deklamovánek, proslov ku „Slávy\n\n*) Známe Hlinsko co ryze české město a nepochóptfjěme,\nproč se ku poctě okresního představeného p. Hr u še, jenž\nnárodo vcem jest. německé skladby dávají, což myslí\np. učitelové, že se nacházejí ve Frankfurtu? Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1488, "texte": "dceři,\" „Frajtra Kalinu\" od V. Hálka, kteroužto básní\nštudující p. Hronek celé obecenstvo rozehřál a Rubešovu\n„Obranu ženského pohlaví,\" v kteréžto se sl. Nedorostová\npoprvé pokusila a krásné nadání osvědčila; kýž by naše\ndívky příkladu jejího hojně následovaly! Oba tyto ve-\nčery nám zůstanou zajisté dlouho v mysli, působící jako\nvzkříšení živlu národního v naši společnosti. (Dokonč.)\n( d—) Ze Sušic. (Akademie.) Ve velkém sále\nuspořádána tu byla dne 16. září roztomilá hudební\nzábava, kteráž z větší části skladby českoslovan-\nských skladatelů obsahovalo. Mimo výborně provedené\nouvertury k opeře „Hedvika\" od K. Ku rp in ská ho a\nsedmá cd H. Vojáčka, kteréž řízením p. Si mand la\nvelké pochvaly u obecenstva si získaly, slyšeli jsme p.\nJiřího Meyera, žáka konservatoria, jenž fantasii od\nRummla a pak variace pro klarinet s citem a velkou\nobratností přednášel; dále vystoupil pan Si mandl, též\nžák konservatoria, kterýž se neůhonným přednesem kon-\ncertu a variací od prof. Jos. Hra bět e vyznačil a zvláště\nkrásným ílažeolettem na kontrabass obecenstvo k podivení\nunesl. Konečně dostalo se nám dvou duett, totiž pro so-\nprán a bass, jéž paní Kratochvílová a pan doktor\nHat lák s takou plyrmostí a správností provedli, že ho\nna všestranné přání opakovali a dueito pro soprán a\nkontrabass, kteréž paní Kratochvílová a p. Si mandl\nk úplné platnosti přivedli. Chvalné zmínky zasluhují ře-\nditel kůru p. Neumann a učitel p. Kratochvil, kte-\nřížto radou a skutkem k této akademii přispěli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8.3", "titre_corps": "—r— Z Frankfurtu. Nyní zde leží 74. pluk", "titre_sommaire": "—r— Z Frankfurtu. Nyní zde leží 74. pluk", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "debut_caractere": 1490, "fin_caractere_exclue": 3987, "texte": "—r— Z Frankfurtu. Nyní zde leží 74. pluk\npěchoty hraběte Nobiliho, jehožto kapella řízením horlivého\na činného kapelníka p. Ed. Horného zde velké obliby\ndochází. Kapella sestává ze samých Čechů (65) a jednoho\nCecho-němee. Plukovník pan Ant. Krebs ze Sturmwallu\nmiluje Čechy a zvláště české národní písně, které\nmu kapella často hráti musí. Pan Horný je mladý ale\nenergický muž, jenž zdejšímu obecenstvu dokázal, jak\nCechové v hudbě prospívali umí. Co do opery,, je\nkrajanka naše, Mína Medalova, perlou celé opery a líbí\nse tu velice; zvláště však vynikla v opeře „Upír\" od\nMarschnera, v nížto co „Emmy\" skvělých výsledků dosáhlo.\nLipsko.1 Dne 23. září byl zde první a dne 7.\nt. m. druhý koncert abonnentní „Gewand chouse.\" V\ndruhém přednese výtečný ruský ceilista p. D a vi do v\nkoncert A-dur od Jih Goltermanna a svou fantasií na\nruské písně.\nNizza. Výtečná houslistka Virginie Ferniova\nopustivši uměleckou dráhu svou, provdala se za zdej-\nšího kupce.\nZ Paříže. Sdělím Vám neslýchanou novinu. Meyer-\nbeer se totiž na tom rozhodl, že svou operu „Afrikánku,\"\no kteréž juž v novinách mnoho let straší, konečně pro-\nvěsti dá. Černé toto dítko musy Meyerbeerovy jé pře-\nkřtěno a bude se pod jménem „Vasco de Gama\" v „Aca-\ndemie impériale de Musique\" v příštím roce provozovati.\nZnamenitý zpěvák Wagnerových oper Niemann vystoupí\nv partii „Vasco de Gama.\" Zkoušky k „Tannhauseru\"\npřed nedávnem se započaly. Wagner vydal čty r y své\noperní texty k operám „Tannhauseru Trištanu Lo-\nhengrinu a Holanďanu\" ve francouzském překladu,\njim předchází předmluva, v nížto Wagner své krásově-\ndecké náhledy vyvinuje a se proti svým odpůrcům brá-\nniti snaží. Berliozova opera „Trojan stí\" bude se\ntuto zimu provozovati. Zik. Thalberg, slavný pianista,\npřijel sem tyto dni.\n(V—k.) Z Petrohradu. (Dop. pův.) Rodina\nkov a přijela sem z Volhy, by sobě od koncertů odpo-\nčinula, načež opět do Sibiře ku koncertům odjede. Co\nnevidět, vyjde v ruských illustrovaných novinách krátký\nživotopis a podobizna Václ. Červeného, továrníka hu-\ndebních nástrojů v Králové Hradci. Očekáváme sem\nna zimu L. Lukeše, jenž zde v několika ruských\noperách vystoupili má.\nVídeň. Obchodník v musikaliícb p. Lewy chová\nve své sbírce klavír Haydnův, jejž slavný mistr z Angli-\nčan darem obdržel. Ve škole „Joseiinum\" vyučuje pianu\nČech p. Kavka, jenž co zdatný skladatel chvalně znám jest.\nVýfiiar. Zpráva o zasnoubení F. Liszta s kněžnou\nWittgensteinovou byla přenáhlena. Dotčená kněžna pro-\ndlévá ještě v Římě, by od papeže dispensí dosáhla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8.4", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "debut_caractere": 3989, "fin_caractere_exclue": 4000, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.8.4.1", "titre_corps": "Gluck. Gluck byl jednou tázán, proč v opeře \"lfigenia", "titre_sommaire": "Gluck. Gluck byl jednou tázán, proč v opeře \"lfigenia", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "debut_caractere": 4002, "fin_caractere_exclue": 4835, "texte": "Gluck. Gluck byl jednou tázán, proč v opeře \"lfigenia\nv Aulidé\" slova »Le calme rentre dans mon Icoeur (Poklid\nvniká v srdce mé), jež Orest pronáší, tak nepokojnou íigurací\nhouslí a bassů jsou doprovázena, anto,i!s témi slovy se to přec ne-\nsrovnává. ??Což pak nepozorujete\", odvětil slavný mistr, „že\nOrest lže a poklidu míti nemůže, jelikož svou matku zavraždil.\"\n(J. Šeb. Bach.) Š e b. Ba ch vstoupil jednou do jisté velké\nspolečnosti, kde právě jistý dilettant u klavíru sedě ťautasoval.\nJakmile tento slavného mistra spatřil, skočil se sesle a ukončil\nhru dissonu jícím akko r d e tn. Slyše to Bach byl tímto\nhudebním nezpůsobem lak uražen, že nevšimnuv si domácího\npána vstříc mu přicházejícího ku klavíru přikvapiv diss onující\na k kord rozvedl a správné uzavřel. Nápotom přikročil k do-\nmácímu pánu, a svou poklonu mu učinil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1860-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "debut_caractere": 4837, "fin_caractere_exclue": 5354, "texte": "Listárna.\nPanu J. v Pard. ap. M.v Mn. H. Vaše dopisy\nvyjdou příště. Panu X do Berouna* Píseň p. Crhy hodí\nse lépe pro jeden hlas. Panu D. zde. Dedikací nemohu\npřijmout; práce je slabá a nemohu ji uveřejnit. Panu\nJ. Kr. ve Vídni. Zašlete nám buď nějaký dopis neb při-\nslíbené články. Panu V. na zámku B«, * . nad Rýnem.\nKomponujte dál; tak se jen práce Vaše vytříbí. Panu L.\nOuverturu na 4 ruce pro piano od Aberta možná\nv kanceláři pro opisování v Praze dostati. Panu K. St.\nv Ck. Obdržel jsem psaní; srdečný pozdrav!"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[229]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.1", "texte": "Basa tvrdí muziku.\nJosef Jodas.\nBasa tvrdí muziku; Basa tvrdí muziku;\nbručí ráz za rázem co jste housle, íléty,\naž se otřásá zem, bráče, klarinety\nv slavnozvučném povyku, co bez basy v valčíku?\nBasa tvrdí muziku; Basa tvrdí muziku;\nv chrámě k srdci hučí, tu zná svět, co Čecha;\nzbožně modlit učí neboť s Čechem spěchá\nstrašně mluví k hříšníku, v Asii i Afriku.\nBasa tvrdí muziku;\nbruč jen ráz za rázem,\nať se otřásá zem\nv hudbě našich Slavíku.\n\nPiseň.\nAntonie Körschnerova.\nAch, májový ty větvičku,\nty celuješ mé líce;\npřinášíš s nebe rosičku,\nperel to na tisíce.\nVšak mníš-li perlu zasadit\nv to vřelé srdce moje\na jí žár lásky ochladit\ntu marná práce tvoje!!\n\nSlovo o českých národních písních.\nPodává L. Zvonař.\n(Dokončení.)\nS podobnými změnami rhyihmických figur potká-\nváme se taktéž v písni „Aby nás pán Bůh miloval;\"\nnápěv její dle následujícího vzorce:\na v druhém dílu písně „Už je, synku, už je veta,\"\njenž jde:\njiných ani\nnepodotýkajíc.\nUvážíme-li texty těchto dvou jmenovaných písní,\nshledáme, že text takovéto zrněny právě nepožadoval\n(ač nebyl—li původně jiný), ana zde právě dlouhá nota\nna krátkou sylabu padá. Příčina takového si počínání\nleží bez pochyby jednak v bažení po rozmanitosti,\njednak iv povaze. V písních nového rázu se s něčím\npodobným nepotkáváme.\nJiž s vrchu jsme podotkli, že jest to vedle me-\nlodické zvlášť rhytmická stránka, v níž se původnost\nčeské písně jeví. Ta zasluhuje tedy zvláštního po-\nvšimnuti oněch, již se k slovům českým nápěvy skládati\njmou, jakož i oněch, kteří české písně bud v noty\nuvádějí aneb je všelikým způsobem spracovávají. Jsme\npřesvědčeni, že česká řeč podobných rhythmických\nzměn přísně žádá, a skladatel, který se jim vyhnouti\nhledí, nezavděčí se jí i vyvede nápěv ducha\nčeské řeči cizí. V předešlých letech u nás skládané\npísně neobjevujou ani dost malé si povšimnutí této\nokolnosti; a slova v nich se musí volky nevolky po-\ndrobit jistému uchopenému vzorci. A pročež není divu,\nže hrajíce a zpívajíce písně ty, ony na nás tak cizí\ndojem činí. Jinak to ovšem vypadá, kde skladatel podle\nvzoru jakés národní písně svou píseň skládal. Ze všech\npisateli článku přítomného známých, za posledních dob\nskládaných písní, jsou nejšťastněji složeny „Selské písně\"\nod A. Šnaidra Janem Theob. Heldem *), pak některé od\nFrant. Škroupa2), Pařízka3), a Jelenova „Ženuška.\"\nNení pochybnosti, že se zde a tam ještě mnohá zdařilá\npíseň nalézá, která v známost nevešla; neboť se lec-\nkdes vyskytne osoba, která českým duchem proniknuta\npo česku pěje.\nKončíme prozatím tento článek o českých národ-\n\n1) Vyšly tiskem v Praze u J. Hoffmanna. *) Vyšly taktéž u Hoff-\nmanna, *) Vyšly ve sbírce „Věnec.\" Pozn. spis."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.2", "texte": "nich písních, ačkoli by nám milo bylo, ještě déle o\nnich mluviti. Prozatím nebyl jiný účel náš, než stručně\no české národní písni promluvili, na ni upozorniti a\nhlubšího náhledu v ni zjednali, časem svým provedeme\nsiřeji, co jsme zde jen naznačili, a osvětlíme, co by\nk nedorozumění všelikému příležitost zavdat mohlo.\nZvlášf se ale vynasnažíme vylíčili; co v písních ryze\nčeské, co ci%í a co assimilovanó jest. Assimilací v do-\nbrém smyslu slova nezaujímá poslední místo v hudbě\nnároda, který tak chápav jako český jest, zvlášf žije-li\nu prostřed rozličných živlů. Nebude neznámo, že od\nčasů, co italská divadelní hudba vrchole svého dospěla,\naž do nedávných dob vřelé ctitele a přívržence u nás\nměla; a že svým zdlouha ale jistě otravujícím; ovšem\nže sladkým jedem domácí zpěv umrtvovala. Nemůžem\novšem zapřít, že nám v hudbě italské vlastní smyslnost\nlichotí, a nás pod svůj prápor přivésti se jí vždy po-\ndaří. Opřeme se tudíž tomu prostostí, naivností, a\nabychom tak řekli, nepoškvrněností podobných melodií,\njako jsou: „Horo, horo vysoká jsi,44 „Přišla jest mně\nvčera z rána přežalostná novina,44 „Počkej, děvče mo-\ndrooké, nechtělos mne milovat44 a jiné. A však i před\ndruhým proudem, jež od jinud se valí, musíme se\nchránit. Nevíme skutečně, který více nebezpečný jest,\na před kterým lehčeji jest se uchránit. Dobře že i\nv\nproti tomu márne prostředek. Čerpejme ze staré písně\na najdem, po čem hudba nejnovější baží. V staré písni\nleží ráznost, přísnost, opravdivost, jaksi mužský živel;\nv nové naproti tornu měkkost, jemnost i příjemný rozmar,\njaksi ženský živel. Spojme obé, totiž vsajme obé, a\nsice jak hudebníci tak laikové; první, aby mohli podá-\nvat, druzí, aby mohli vnímat, a máme naději na vývin\nnaší hudby, která nárn prospěje i poslouží jak v po-\ntřebách čistě osobních tak iv společenských.\nCo toto píšu, pronikla mne tato myšlénka: „Což,\nkdyby bylo ale ve vůli osudu, aby všecky národové\nkonečně jednu hudbu, co všeobecnou řeč usouzenu\nměli? Což kdyby se národové nejdříve v hudbě sjed-\nnotili, a připovězený jim „jeden ovčinec44 nejdříve zde\nse uskutečnil ?44 Má—li se to stáli , pak by všemu\novšem jinak bylo.\nProzatím chraňme, važme i užívejme toho, což\nnaše, a ostatní ponechejme duchu času !\n\nSlovo o plechových dechových nástrojích.\nPodává J. B—ý.\n(Dokončení.)\nZkušenost sama tu juž nevystačí: mu íme též ve\nvědomostech ku předu kráčeti* A kde by se mělo\nmathematické vědy více užívali, než při fabrikací ple-\nchových nástrojů, jedná—li se tu o zlepšení čistého la-\ndění. Ze svrchu juž vyvinutých 3 punktů vysvítá, že\nse správnou konstrukcí dle mathematických pravidel\nvšem požadavkům tedy též nyní potřebným barvitosti\ntónu a ladění se týkajícím vyhověli může. Poštčstilo-li by\nse mi, že těmito několika slovy několik otázek zbu-\ndíme, bude mi to k uspokojení sloužiti, že jsem já,\njehožto povoláním pero není, nějakého muže v oboru\ntom se znajícího k důkladné rozpravě pobídl. Pokrok\nje naše snaha a kdo by si ho nepřál? K závěrce ještě\ntřeba o plechových nástrojích nynějšího způsobu dodali\ntoho, co se jejich užívání při kostelních a nekostelních\npotřeb dotýče. Dosavádní zkušenost dotvrzuje, že se\npři všech okolnostech na nynějších plechových nástro-\njích koncertantní skladby všude provésti dají, což se\ndříve nestávalo* Každý takový solový kus závisí ve\nsvém účinku od velkosti prostory, v nížto se přednáší,\nčím větší prostora, tím lépe daří se produkcí. Jelikož\nse též chrámů s velkými prostorami nalézá, nebráni\ntomu nic, že v chrámích těchto se též obligátní partie\nna moderní plechové nástroje přednášejí 5 avšak bylo\nby žádoucno, aby se pro velké kostelní slavnosti sklá-\ndalo více solových kusů pro plechové nástroje, kteréž\nby se, byvše ve vysokoproslranných místnostech od vý-\ntečných trubačů přednášeny, zvláště dobře vyjímaly. Co\nse tohoto druhu skladeb dotýče, nalézají se v rekviích\nod W. A. Mozarta a J. N. Vitáska drahocenné ano\nnejkrásnější ukázky a vedou nás k tomu přání, aby\ntyto ukázky důstojné nástupce našly. Spojivše s obli-\ngátním bassovým a tenorovým hlasem neb s oběma do-\nhromady aneb konečně s vokálním kvartetem, plechově\nnástroje, mohli by ředitelé kůrů vzácné a zbožnost\nzbuzující kostelní produkce utvořili ; však podobné\npřednesy naproti tomu, které nic kostelního do sebe\nnemají, mohou se za příčinou působiivého zvuku ple-\nchových nástrojů v malých místnostech a salonech jen\ntenkrát odbývali, když sólista přirozeným zvukovým\ndojmem úplně vládne. Při kusech ve velkých místno-\nstech a v prostorách přednesených stojí trubači k po-\nhotově všechny mu přístupné a umělecky dovolené bra-\nvourní prostředky.\nNej větší nároky dělají se za našich časů u kří-\ndlovky (Flúgelhorn), kteráž mezi ostatními plechovými\nnástroji nejvíce přízně a nej vřelejšího účastenství na-\nlézá. Od ní se požaduje největsí objem, výse i hloubka,\njemný, %vučný tón, jistě a snadně vydávání tónů,\na ed hráče, jenž ní zachází, velká vytrvalost jakož\nneobyčejná bravoura u provedení zpěvu a passáží,\nzkrátka na vysokém stupni stojící hudební vydělání\ntrubače, jenž jako zpěvák nejjemnější odlíčnosti vyvádí.\nBy se těchto požadavků dosáhlo, třeba by trubač\nvynikal svými duševními a tělesýnmi vlastnostmi; které"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.3", "texte": "juž na začátku našeho článku naznačeny byly. Trubači,\nopatřeni jsouce takými vlastnostmi, hledají se u vel-\nkých orkestrů a vojenských kapell v tuzemsku a cizo-\ndocházejí všude všeobecné pochvaly a obdivo-\nvání, a dostávají, což zvláště hlavní věcí jest, dobrý a\nslušný plat.\n\nO kostelní hudbě na venkově.\nZ Kouřimi. (Hudba v Kouřimi.) Tuším, že není\nna škodu, pakli ctnosti i nectnosti pp. chorregentů\nresp. i varhaníků odhalíme a veřejnému úsudku podáme,\nvyhýbajíce se vší osoblivosti a strannosti. V listu tomto\npraveno již v směru tom o více městech, povím též\nněco o staroslavné Kouřimi. V městě tom rozkládá se\npěkný, v gothickém slohu stavený chrám, který mlčky\nna minulou slávu města toho poukazuje; ten jest i při-\nměřenými varhany opatřen, které nedávno známý\nvarhaník Viktora opravil. Pobyv delší čas v městě\ntom, seznal jsem rozličné vady a mnohý zastaralý šlen-\ndrián v oboru kostelní hudby; nedočkal jsem se ale\nžádoucného polepšení. V loňském ročníku čísl. 34. po-\ndotknuto něco o náležitě zladěném trojzvuku zvonovém;\ntož důkaz o hudby-milovnosti našich předků; bohužel,\nže potomci račím krokem jich následují. Kůr jest pod\nředitelstvím tamního učitele p. Ceérdle, jenž co vý-\nborný hudebník spolu ale co výtečný varhaník vůkol\nznám jest. Praveno mi, že více skladeb kostelních\nv rukopisu chová. Stařičký muž ten nedostojí již po-\nžadavkům kostelním, pročež provisorně zastává povinnosti\nty starší podučitel F.; tomuto musíme mnohé vady před-\nhoditi. Předpokládám, že absolvoval varhanickou školu\npod Fúhrerem a že má nevšední schopnosti k hudbě.\nV obyčejný den slýcháme písně, žákovstvem tamní školy\nzpívané. Varhaník počne obyčejnou kadencí, načež\nsleduje míchanina bezsmyslná; mezihry upomenou\nčastěji na světský rá%. Tož má podporovat význam\ntextu písně samé? Těch a jiných neplech stává se\nbohužel na více místech, 11. p. v městečku S. dovolí si\nčastěji podučitel L. zapreludovat „Se srdcem divno hrát,\"\n„Oči modré\" atd. Nezasloužil by takovýto hudlař\nnotného pokárání ? V sváteční den slyšíme vždy\nfigurální; při té příležitosti možno lépe varhaníka se-\nznati, an všecko umění varhaní se sluchu našemu před-\nvádí. Plnými varhany předešle se řada bořivých akkordů,\nt. j. více nepatřičných tónů v jeden akkord, což nepří-\njemný dojem pro hudební ucho působí; na to se kun-\nstovně variruje až jest čas ku Kyrie. Po ukončení hry\nslyšel jsem mnoho chvály arciť jen od laiků ten\nto umí, ten to zná! Tuf jsem si pomyslil: Sancta sim-\nplicitas! Skladby se provozují nejvíce Fůhrerovy,\nDiabellovy, o větších slavnostech Mozartovy, Haydnovy\naj. v. Vzdor toinu, že se „prima vista\" hraje uspo-\nkojí někdy provedení. Hůře se odbývají letanie neb\nnešpory což se kočičině podobá. Pěstovala se zde\nhudba u velké někdy míře lid ale nedovedl zazpí-\nvali pořádnou píseň, a jakž možná, když toliko naslou-\nchal theatrálníinu prozpěvování sopránového neb teno-\nrového hlásku, houslí neb jiného nástroje. Tuf nebylo\njinak, než že ústa zamčena a srdce vzdáleno od Boha\nbylo! Nyní přihlíží se k tomu, by mládeží pěstil\nse zpěv kostelní; tof chvalný pokrok. Vytýká se\nmladším učitelům neznámost v hudbě vůbec, varhan ale\nzvlášf; žádný se učeným nenarodil, aniž se i onen, který\nvýčitek ten často klade, stal hned mistrným hudebníkem.\nMáť zajisté každý kandidat učitelství něco předpřavy pro\nhudbu, zdokonalení přinese čas. Tážeme se ale, mo-\nžnoli mu tam se zdokonaliti, kde starší umělejší mlad-\nšího jen zahanbit a v posměch uvésti hledí, místo aby\nmu rady, chuti a pomoci dodal? Bohu dík, že ne\nvšudy se tak stává. Lze se nadíli, že nadřečené vady,\nkdežkoli se nalézají, časem vymizí a sobeckost lásce\nspolečné ustoupí!\nZ Kolína. (Kostelní hudba.) Naše kostelní hudba\npodobá se bylince zakrnělé u plotu, které se tepla\nslunečného a vůle k vzrůstu nedostává. Ředitel chrá-\nmové hudby jest p. Polák, jenž spolu i varhaničící\nzastává: dvojí tedy úřad v jedné osobě. Pan P. co\nvarhaník jest samouk a protož z části obdivovat musíme\ntechniku, s jakouž on si počíná na tak důstojném ná-\nstroji; na druhé straně ale vytýkat mu musíme jeho\npohodlnost a lhostejnost, lépe řečeno netebnost\nk hudbě. V obyčejný den slýcháme písně církevní\nrozličného druhu, každý den ale jedno a to samé\npreludium a stejně mezihry*). Jak mile by se po-\nslouchaly někdy takhle Pitschovy neb Fůhrerovy prelu-\ndie! spolu míním, že by též prospěl p. P. katolický\nvarhaník od Fórstra. Podobáf se to tak řemeslnickému\nodbývání. Tane snad p. P. na mysli: „málo peněz,\nV\nmálo musiky?\" pak by jsme zvolali musili: Zel\nBoha! V sváteční den slýcháme mše Horákovy,\nFůhrerovy, Diabelovy , Schiedermayerovy a j.\nVětší slavnostní mše vyjma Horákovy a Reissi-\ngrovu jednou v roce se u nás neprovozují; proč?\nnenahlížím. Tolik hudebních sil chová přec město naše,\nby se častěji něco slavnějšího provedlo, zvlášť an tu\nrázný zpěv. spolek k ruce stojí. Provedení bývá až na\nněco uspokojující. Připomenouti musím, ž) neslušné\njest ustavičné ladění houslí, když kněz zpívá, jakož i\nvšeliké šmicování před začátkem hraní; jest to ošklivý\n\n*) Vždyf máme krásná preludia od Pilscha, Fiihrera,Zvo-\nnaře, Fsrstera, Krejčího atd. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.4", "texte": "zvyk mnohých houslistů, kteří ke všemu jakousi intro-\ndukcí chtějí míli. Přátel hudby jest u nás poměrně\ndosti, potřebí jen, by p. řed kůru jen trochu přívěti-\nvěji se choval a tak potřebných sil si naklonil.\n(Pokračování.)\n\nO registrování čílí o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Pokračování.)\n1. Ještě žádný se nepřiěinil, responsorie pro varhany\nuspořádali, a také se tedy často stává, že varhaník re-\nsponsorie jinák hrává (často také s pěknými přídavky),\nzpěváci je však zase jinák zpívají, tak že z toho,\nabychom se lak krátce vyjádřili, nesmysl vyplývá.\n2. IÍ víře nepodobný přechmat při všem tom se\nstává, že se ony 4 hlasy celými varhany doprovázívají,\npři čemž varhaníci akkordy všemi desíti hrávají. Kdo\nonen důvtipný vynálezce tohoto doprovázení byl, není\nasi známo, vidíme však, jak smutně to s církevními\nreformátory vypadá, an se ještě nikdo o to nepokusil,\nby této vadě vyhověl. Na venkově, a jmenovitě ve\nvesnicích, kde též lid responsorie sebou zpívá, jsou\ndocela jiné poměry; a zde jest to nevyhnuledlně nutná\nvěc, aby se silnými hlasy tyto odpovědě doprovázely.\nI zde budou, pakliby časem varhaní doprovázení po-\ntřebné bylo, ohledem na registrování některá pokynutí\nnásledovati.\nMají—li jen ony 4 hlasy varhanami doprovázeny\nbýti, tak postačí, když v manuálu dva i tři Sstopový a\nv pedálu jeden 16-, jeden Bstop. labialní hlas se po-\nužije. An varhany jen zpěv doprovázeli, nikoliv však\npřehlušovali mají, jest se dle počtu zpěváků co řídili,\npři čemž se dle potřeby buď silněji neb slaběji, nežli\nse zde uvedlo, registrovali má.\nAn varhany nejen k chorálnímu zpěvu a jeho\npředehře, mezi- a dohře určeny jsou, nýbrž i při do-\nprovázení hudby kostelní buď co doprovázející, buď co\nsolo mající nástroj se potřebují, tedy sledují\ne) některá pravidla k registrování při hudbě\nfigurální.\nZde se nacházíme na poli, které ještě docela la-\ndem leží a vzdor všem těm mnohým náhledům o re-\ngistrování ještě se nikdo nenašel, jenžby byl o registro-\nvání při hudbě figurální dosti původně a důkladně\npojednal. Příčina toho jest dost přirozená. Protesianští\nvarhaníci, kteří od dávna v svatém varhaním umění\nnové cesty klestili, a až posud klestí, proto na tomto\npoli nic nerobili, poněvadž to jich okres činnosti není.\nA byloli kdy o tom něco jednáno, stávalo se to\njen povrchně a nikoliv tedy s pravou důkladnou znalostí.\nOd katolických varhaníků nebylo v okresu posvátného\nvarhaního umění již od dávna mnoho pracováno, čemuž\nse snad žádný, kdo poměry a postavení jejich zná, di-\nviti nebude. Každý nepojatý konečně nahlídne, že se\npři takovýchto okolnostech nijak účinkovali nemohlo;\nneboť katolický varhaník nepožívá samostatnosti a ne-\nodvyslosti, jakéž varhaník církve protestantské v plné\nmíře užívá; neníf pánem svého nástroje, kterýmžby dle\nsvého uznání nakládati mohl, tak, jako jeho spoludruh\nv církvi protestantské. Varhaník katolické církve vy-\npadá jako mechanický nástroj, kterýmž se na všecky\nstrany dle libosti točili může a poručením ředitele kůru ří-\ndili, af by si tento třeba ani toho nejmenšího pojmu o\nvelebném varhaním umění neměl. On musí to hráti, co\nse jemu předkládá, af se to pro varhany hodí a neb no,\nto je všecko stejné, o to se on nemá co starali, krátce\non má a musí to vyvésti af by si tam místo not samé\ncifry byly on musí tu hádánku rozluštiti,\nsicby!.,, Totof jest jeden z těch nejhlavnějších dů-\nvodů, proč katoličtí varhaníci již od dávných časů po-\nzadu ostávají.\nJedna mnohem ještě horší vada pro katolického\nvarhaníka jsou ty cifry, nebof dokud tylo z katolických\nkostelů vyloučeny nebudou, dotud se při figurální hudbě\nna přiměřené registrování ani pomyslili nemůže, a pak\nto ostane a musí to ostati při starých hluboce zakoře-\nněných vadách, že se totiž solo poznamenaná místa\nBstop. copulou, s Tul ti však poznamenaná Bstopovým\nprincipálem hráti musejí. - Nebof i těmi nejpěkněj-\nšími schopnostmi a vlohy nadaný a rázně vycvičený\nvarhaník jest tomu povděčným, když pedantické znaky\ngenerálního basu ostře a čerstvě rozluštiti může, a není\nto tedy možná věc, ráz skladby sledovali, a tomuto\nrázu přiměřené sestavení rejštříků uspořádati. Při tako-\nvýchto okolnostech bylo by to také beze všeho výsledku,\nnových zde klestili dráh; mají tedy jen některé opravy\npři registrování hudby figurální sděleny býti.\n(Pokračování.)\n\nGiuck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Pokračování.)\nVI.\nMozarl se slaí hrdinou dne, hlavně pak po doko-\nnání zvláštními okolnostmi a poměrami k řediteli Šika-\nnedrovi povstalé „Čarodějné flétny.\"\nTuť kolovalo po rněsté množství pověstí, a vy-\nlíěování rozmanitých výjevů nemělo ani konce. První\nprovozování velkého díla tohoto ve Vídni bylo dopro-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.5", "texte": "váženo ohromným, všecky předešlé výsledky předčícím\núspěchem. Sláva Mozartova byla ustálená pro doby\nvěčné. Avšak bohužel neměl se dlouho těšiti ze slávy\nvlastní, neboť červ choroby podrýval kořen jeho života.\nSedí v své komnatě a pilně komponuje.— Kam se děla\njarost tohoto obličeje, kam se poděla živost tahů těch?\nZmizela, ač Mozart ještě rok 35. nedostoupil.\n„Amadee, pořáde jsi tak pilen, stále se tak na-\nmakáš ? Což pak nemáš pro mne a pro sebe smilo-\nvání?\" pravila sličná dáma, chof Mozartova a jeho\nláska, rozená Aloisie Weberova.\nMozart přestal psáti a temně, hlasem přídušným\npřed sebe děl:\n„Milé dítě, kráčím poslednímu kroku v ústrety.\nOkamžik mého odchodu v onen svět není daleko, rci,\nnemám-li pospíchali se svým requiem? Requiem toto\nskončí činnost mou a osvědčí světu, že také já měl\nvelký poklad citu elegického ve vnitru. Musí poznáno\nbýti i ve skladbách mých, že jsem nebyl pouhé dítko\nštěstí, rozmazlenec um!\"\n„Opět jsi v tenatech trudnomyslné málomyslnosti.\nNásledek to tvého stálého, velkého namahání. Není-li\nto směšné, že mluvíš v úplném květu života, sloně se\nna výsluní slávy nejvyšší, o smrti ? Amadee, tvůj vlas\nnesešedivěl, bohdá, že se bude ještě dlouho svět těšit\nz plodů velkého ducha tvého.\"\n„Možno, z plodů nových bude mé requiem po-\nslední,\" odpověděl Mozart. „Jiným bude popřáno dále\nkráčeti, Mozart dosáhl svého cíle. V Beethovena sklá-\ndám veliké naděje, jemu otevřeno námi veliké pole, on\njest povolán, aby na roli námi připravené dále pracoval.\nGluck odešel k otcům, aniž by lzelo jej žalozpěvmi\nsvěta celého nahradili, ijá se odeberu za ním, a aby svět\nmně nedůstojně nenaříkal, zanechám mu ve svých re-\nquiích návod a poukaz, jak by mne důstojně oželel.\"\n„Pro Bůh tě prosím, ustaň á staň se opět sta-\nrým, vlastně mladým, laskavým, dobrým a bodrým Ama-\ndeem. Sedni k pianu a zahřej mi něco z „flétny\nkouzelné,\" abys sám sebou okřál,\" pravila laskavě\njeho chof.\n„Kouzedlná flétna mohla jiná býti, kdyby byl bý-\nval Šikanedr čestný muž. Jest to mizerný obrys pře-\nplněn barvami, podobá se malbě, v níž se malíř štětcem\nsnažil napraviti poklesky kresby. Hřích tento , jejž na\nmé hudbě spáchal, Bůh mu neodpustí. Byl to ničemný\nkousek šíbala. Don Juan jest dítko mé mi nejmilejší,\nneboř mne k němu poutá množství nejkrásnějšich, nej-\nblaženějších upomínek z mého života. Jaro své jsem\nv v»\nprožil v Cechách, na ně nikdy nezapomenu. Ceši mi\nporozuměli, důstojně mne ocenili i odměnili, jim mám\nco děkovat, že nemohu říci, že byl můj život pravá\npouť plačtivým údolím trpícího smrtelníka,\" mluvil Mo-\nzart od psacího stolku vstávaje.\n„A má láska, nic ti drahý Amadee neplatí?\"\n„O dítě drahocenné, tebe jsem pohrobil v srdce\nsvé a co ze srdce mého pochází, jest mé!\" pravil\nvroucně Mozart, sličnou choř svou horoucně v náruč\ntiskna.\n„Kdybych mohl pokojně zíti a radovali se z lásky\nsvěta, z lásky tvé, musím mříti. Dobře vím, že jsem\notráven.\"\nKdy že vzdáš nešťastných přeludů ?\"\n(Dokončení.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Méhulova klassická opera:\n„Josef a jeho bratři\", která velice k ušlechtění srdce\ndávala se v těchto dnech dvakrát a sice dne\n3.a 8. října; a oblažila zajisté každou útlocitnou dusí.\nNejvíce vynikl v opeře této svou znamenitou dramatickou\nhrou p. Steinecke, jakož i sl. Míko v a, která partii\nBenjamin výtečně provedla. Pan Fektér co Josef byl\njak obyčejně dřevěný. Dne 6. t. m. viděli jsme operu\n„Prorok\", kteráž se ku prospěchu našeho výtečného Ei-\nlersa dávala. Opera tato má příliš mnoho zevnějších ef-\nfektři a láká tedy zvědavé obecenstvo Vyjmouce některé\nnedostatečnosti v orkestru bylo provedení opery dosti zda-\nřilé a slečny Lucc o v a, Mikova a p. Bachm a n n\npochvalou obsypáni. Vzláště effekní byl skvělý východ\nslunce, jejž stroj nik p. Božek řídil.\nUčitelská místa na škole varhanické jsou tedy\nkonečně obsazena! Jak se dovídáme, je pan Průcha\nmísto p. L. Zvonaře za supplujícíbo učitele a p. Oehn\nmísto p, J. Forstera za adjunkta zvolen. Musíme veřejně\nproti této neobezřeló volbě protestovati a to tím více,\njelikož výbor jednoty této ani veřejný konkurs k ucházení\nse o místo toto nevypsal a poněvadž, jak z bezpečného\npramene víme, výbor ani žádného sezení stran zvolení učitelů\nneměl; nýbrž jen na návrh předsedy pomocí oběžního listu\nmísta se obsadila. Což se mimo zvolené učitele žádný zkušený\na padagogicky vzdělaný učitel o místa tato nehlásil ?\nVíme s jistotou, že výtečný varhaník u Františkánů pan\nJos. Múl 1 e r a obratný skladatel a varhaník pan AI.\nHnilička a slavný skladatel a ředitel zpěv. ústavu p.\nZ. Holešovský o místa dotčená se ucházeli. Proč tedy\nvýbor jednoty k zvelebení (?) kostelní hudby\njednoho z těchto ve vlasti naší chvalně známých mužů ne-\nzvolil? Svědčí to skutečně o velké hudební neznalosti a\nneobezřelosti předsedy výboru p. Meyera a výboru celého,\nže na místo výborného učitele a skladatele p. L. Zv o-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.6", "texte": "na ř e a na místo výtečného varhaníka a udatného skla-\ndatele p. Jos. Forstera dva žáky, kteřížto letos\nvarhanickou školu absolvovali, ustanovil. Známe sice p.\nPruchu co pilného a schopného žáka a varhaníka;\navšak žádný nemůže od něho žádati padapogické schopnosti\na učitelskou zkušenost, kteréžto vlastnosti ve škole var-\nhanické se požadují; totéž platí o novém adjunktu panu\nOehnu, jejž co slabého varhaníka známe. Nuže\ntedy, kdo bude přednášet kontrapunkt, fugu\na t. d., když ředitel, jenž často postonává, náhle ochu-\nraví? Snad p. Průcha? Tomu nemůžeme věřiti! Tak\ndaleko to tedy s varhanickou školou as jednotou\nk zvelebení (?) kostelní hudby v Čechách došlo, že si ani\ndůkladné učitele zvolili nedovede? A jak působí tato\njednota k zvelebení kostelní hudby? Otázku tuto zodpo-\nvídáme zevrubněji ve zvláštním článku; toliko zde podo-\ntkneme, že výbor nynější, vyjma velebného p. P. Novot-\nného, si velmi málo zájmů jednoty všímá a že by žá-\ndoucno bylo, by vbrzku čilejší výbor nastoupil.\nKonečně musíme ještě smutnou okolnost podotknouti, že\nodstouplí učitelové p. L. Zvonař a p. J. Forster za\nměsíce ferialní ani svůj plat, jenž jim se vším právem\nnáleží, od jednoty této neobdrželi a snad přinuceni\nbudou, slavnou jednotu o zadržený plat žalovat.\nČeských operních představení dočkáme\nse v letošní saisoně dozajista. Jak se dovídáme, odevzdal\nředitel divadla pan T h o mé našemu na slovo vzatému\ntenoristu panu Ed. Bachmannovi režii k českým před-\nstavením, jenž už několik sil pro operu českou získal.\nZ dám budou prý účinkovat!: paní Gunthnerová\n(mezzosopranistka), slečny Klingerova a Staussova\n(sopranistky), sl. Kuglerova (altistka). Z mužských\nzúčastní se pan Karel Strakatý, p. Rafael, oba Pe-\ntákové a snad mladý a nadějný bassista p. Bláha.\nPrvní opera, jižto uslyšíme, bude prý buď Belizar neb\nLucretia. Přejeme tomuto podniknutí hojného zdaru,\nkteréhož se mu zajisté dostane, pakli představení požadav-\nkům vyhoví.\nRichard Wagner poslal partituru své nejnovější\nopery „Tristan a Isolda\" svému příteli, panu Fr. Aptu,\nřediteli Cecilianské jednoty v Praze a podotkl ve svém\nlistu, že Prahu v příštím jaře navštíví.\nSlečna Klettnerova, kolloraturní zpěvačka,\nkterá v loni operní školu v konservatoriu absolvovala,\nvystoupla v Nové Střelici co engažovaný člen v opeře\n„Don Juan\" a došla velké pochvaly.\nJednota k zvelebení hudby vojenské\nvydala tyto dni výroční zprávu svého působení na rok\n1860. Protektorem jednoty je hrabě Eduard z Clam-\nGallasů, ředitel Jan Pavlis a členové výboru pánové:\nM. B 1 a u, Jind. F ii g ne r, J. K u c h y n k a, P. May d 1,\nhrabě Fr. Pacht a, J. U. Dr. V. V o r o v k a. Sku-\ntečných přispívajících členů je úhrnem 536, dále 23\npluků a 4 čestní členové, totiž: kapelníci J. Pro-\ncházka, Jak. Buřinský, Fr. Čermák a Jos. Zavrtal. Mezi\nčleny skutečnými nalézá se 14 kapelníků vojenských a 1\ncivilní, 9 ředitelů ústavů pro piano a učitelň hudby, 7\nzhotovitelů nástrojů a 4 zpěváci a zpěvačky. R. 1860\npřistouplo 68 nových skutečných členů, na r. 1861 při-\nhlásilo se 73 nových přispívajících členů. V čele při-\nspívajících členů stojí J. Em. kníže Bedř. Sc hwarzeli-\nber g, hrabě B o o s z Waldeku, rytíř Václ. Bohuš, svob.\npán Hennet aP. Jak. Beer, velmistr řádu křížovnického.\nUčitelové, kteří ve vojenské hudební škole vyučují, jsou\nmimo ředitele p. J. Pavlise pan Karel Do lánský a p.\nFr. Lang. Útraty jednoty obnášely 2048 zl, 48 % kr. r. c.,\npříjmy 1968 zl. 44 kr., z čehož schodek 75 zl. 40 kr. pochází.\nBylo by tedy žádoucno, aby zvláště obce a pluky\nvojenské co členové k této velmi blahodárně působící\njednotě přistupovaly, aby i materielně jednota tato se\npovznesla.\nPan Jakub Schwarz, barytonista z Prahy, jenž\nv Solnohradě engažován jest, vystoupil tam v opeře\n„Stradella\" co Malvoglio a v opeře „Belisar\" v titulní\núloze a došel příznivého výsledku.\nPan Jo nto v, Pražák a žák p. Čabouna, en-\ngažován jest co první tenorista místo Wachtla v Kasselu.\nPan Hynek je nyní co baritonista v Kolíně nad\nRýnem engažován.\nNáš krajan, pan Ant. Ander, bratr Vídeňského\ntenoristy Alojse, je v Holomouci engažován.\nPan Karas složil novou původuí hudbu\nk frašce „Rekrutyrka v Kocourkově\" pro velký orkestr,\njakož i pro sextett, kteráž se zvláště pro venkovské\ndivadlo hodí. Kdo by si tuto hudbu žádal, obdrží ji\nv opisu v kanceláři pro opisování v Praze v hostinci\nu arcivévody Stepána.\nVojenští kapelníci, jichžto c. k. vojenské\nkapelly rakouské 169 počítají, založili se svým vrchním\nvojenským kapelníkem p. Leonhartem jednotu vojenských\nkapel pro vdovy a sirotky své. S potvrzením jejich\nstanov dal J. M. císař fondu jejich doručiti 1000 zl. r.\ncis. Všech hudebníků ve c. k. rakouských vojenských\nkapellách je 10.000.\nJak známo, odkázal známý hudební skladatel\nKarel Černý, zemřelý ve Vídni dne 15. července 1857,\nneznámým příbuzným svým v okolí Nymburském 20.000\nzl., když by se tito v šesti letech přihlásili a příbuzenství\nsvoje patřičně dokázali. Jak ale z opětného provolání c.\nkr. okresního soudu Vídeňského vysvítá, nepřihlásil se po-\nsud nikdo z příbuzných, ač úplná tři léta od úmrtí Karla\nČerného byla uplynula a tak bezpochyby tento odkaz ze-\nmřelého dědicům přímým připadne.\nV letošní koncertní saisoně uslyšíme bezpochyby\ntři nové ouvertury, a sice od p. Zik. Kolešov-\nského, Karla Slavíka a Leop. Zvonaře, na kteréž\nhudbymilované obecenstvo zvláště upozorňujeme.\n\n(L.) Z Boleslovi. (Produkce zpěv. spolku Boleslavan.)\nTakou nešetrnost k obecenstvu nejeví snad žádný\nzpěv. spolek v městě českém, jako zdejší, jenž obecenstvu\ntéměř ryze českému německými programy svou pro-\ndukcí oznamuje*). Co nemůže zdejší zpěvácký spolek,\nrovnoprávnost na zřeteli maje, aspoň když ne\njinak česko -německý program m podávat ? A\njak se to má s programem, tak se to má též i s volbou\nčtverozpěvů. Převahu mají vždy sbory německé. To\njsme viděli i při produkci dne 25. v sále „U zlatého\nvěnce\" uspořádané, v nížto se též Josefsthalský zpěv.\nspolek zúčastnil. Dávalo se šest německých sboru od\n\n*) Boleslavan vytýká totiž zpěváckému spolku. Hed."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.7", "texte": "Lenze, Storcha a Kuntze, a ětyry české: „Pozdravení\npěvcovo\" od slovútného W. H. Ve i ta. „Dcerám če-\nským\" od Fr. Gerbera „Cechové od A. Jelena\na „Lovecká\" od Ed. Nápravniká. Ku poctě výtečného\nčeského skladatele pana Fr. Vogla, jenž této akademii\npřítomen byl, přednešen byl sbor „Cikáni,\" jenž tak\nobecenstvo rozehřál, že se opakovati musel. České sbory\ndošly v této akademii velké pochvaly; zvláště se líbily\npěkný sbor Gerberu v, důstojný ctverozpěv V. H. V eita\na charakteristický a o velkém nadání svědcící ctverozpěv\nEd. Náprav nika. Dne 5. vyšlo zde první číslo no-\nvého časopisu „B o3 e sla va n,\" jenž pěknou úpravou\na krásnými články se vyznačuje a zajistě velkého úcasenství\ndojde. Vychází vždy 5., 15, a 25. každého měsíce po\narchu a stojí pňlletně 1 zl. 18 kr. r. c. Kéžby i Chru-\ndim, Hradec, Jičín, Tábor a Plzeň svůj časopis měly!\n(K.A.) Z Hlinská. (Hudební zábava.) Před nedávnem\nzde uspořádala hudebnická společnost Písecká hudební\nzábavu, vlastně dle programů „Musikalische Soirée.\"\nPřednes dobře volených skladeb nebyl na mnoze dosti\nuspokojivý a nevynikal nad obycejnost, ac mnozí\nčlenové úplného uznání zasluhují. Hlavně se líbil směs\nz národ ní c h písní od Perglera i směs z oper. Bohužel,\nže společnosti této smyčcové nástroje úplně chybí, proto\nnedostává se přednesu jemné zaokrouhlenosti a výraznosti\nurčitější; podobá se hra tato obrazu mlhovému, určitých\nstínů i světlostí nemajícímu. V předvečer sv. Václava\nzpívali pp. učitelové velezasloužilému p. V. Hrušoví, c. k.\nokr. představenému zastavenicko, Dva ctverozpěvy české a\ndva německé *). O německých a hlavně u nás nemůžeme\nmluviti, avšak český ěťverzpěv „Slávy květ\" byl nejzdařileji\nproveden. Což nelze v bohatou tobolku zpěvného če-\nského „Záboje\" sáhnouti a zastoupiti též otrhánky ně-\nmecké ráznými a zdařilými skladbami? Milujme\nv\nsvé! Na sv. Václava provedena česká mše Sk rou-\npova Op. 7 v kladu použito krásných ctverozpěvů če-\nských od Vitáska a od Horáka. Ctverozpěvy ty byly\nvelmi zdařile provedeny, i o mši to samé platí, ac na\nmnoze skladba la velmi nesnadná k provedení jest. Skoda,\nže mnohý oddíl mše této na skladby operní upomíuá!\n(H.) 7J Humpolce. (Akademie. Requiem.) Dne\n2. září odbývala se zde hudební a deklam at o r ní\nakademie, při které žáci pražského konservatoria\npp. Adolf Ambrož a František Kryátůfek\núčinkovali. Pan Adolf Ambrož přednášel na polnici\nvariace od Hoffnera rázně as podivuhodnou sběhlostí tak,\nže každý se divil, co se na dechový nástroj nyní vyvésti\ndá; a v skutku jestli tomu tak, že se nyní v pražském\nkonservatorium na tažnou po saunu vyučovat bude,\nnevíme, k jakému úceli tento nedokonalý nástroj od ře-\nditelství zaveden bude. Pan Frant. Kryštňfek přednášel\nna klarinett variace od Beera s -největší jistotou. P. Jos.\nRychnovský, učitel na hl, škole, hrál variaci od Jana\nMaysedra s velkou pochvalou. Pan Frant. Suchánek\nzpíval české a srbské písně citupíně a významně.\nSlečna Frant. Ambrožová přednášela deklamaci „Obrana\nženského pohlaví\" od Rubeše velmi dobie, Obzvláštně\nale rozveselil p. Ferd. Ambrož deklamánkou „Před de-\nklamaci\" a „Zenit nebo neženit\" od Rubeše četné obe-\ncenstvo. Koncert byl začat a ukončen se zdařilým slo-\nvenským\" a „národním\" potpourrim komponovaným\nod našeho konservatoristy Adolfa Ambrože. Pan skla-\ndatel řídil sám orkestr a byl mnohokráte vyvolán. Jen\ntouto cestou dále, tak budeme prospívat. Též ouvertura\nze zpěvohry „Lodoiska\" byla od našeho orkestru správně\nprovedena* Čistý výnos byl k dobročinnému účelu vě-\nnován, zacež všem pp. podnikatelům, obzvláště pánům\nkonseryatoristňm díky vzdáváme. Dne 15. září se odbý-\nvalo za zesnulého Václ. Kl. Klicperu slavné requiem,\npři kterém všichni pp. študující se zúčastnili. Při této\npříležitosti dal pan Aůlolf Ambrož jednu z svých\nskladeb, totiž offertorium, k tomu účelu od něj sklá-\ndané, provozovati.\nZ Klatov. (Besedy. Requiem za Šumavského\na slavnost.) Radostným to úkazem, že iv našem městě\nse probuzuje čilejší život a vidnější snažení, sesíliti se\nv národním uvědomnění a pokračovat za jinými městy,\nhonosícími-se ráznějším obyvatelstvem. Ponejprv se do-\nžily Klatovy besed, ponejprv se přesvědčily, že Cech po\nčesku se nejsrdečněji a nejradostněji vyráží a že nevděč-\nným jesti synem vlasti, kdo si nehledí jazyka a zvelebo-\nvání jeho, kdo se nesnaží, jiti dráhou povinnou, kterou\nkaždému vlastní srdce ještě neztupělé a poměry časové\nvykazují. Zvláštního ruchu se tenkráte jevilo v štu-\ndenstvu Klatovském a jemu jsme povděcni, že jsme zažili\ntak krásné zábavy, srdce i mysl potěšující. Nejprv uspo-\nřádány byly dvě besedy na dny 12.a 19. září, z jejichžto\nčistého výnosu se měla podniknouti památní slavnost ku\npamátce učeného našeho spisovatele Jo s. F r a nt y Šu-\nmavského. Bylo se nadtti, že obyvatelstvo naše, kde\nse jedná o oslavení národu našeho, se zajistě ukáže co\nobyvatelstvo vlastenecké a že spojenými silami k prove-\ndení tak šlechetné myšlénky se zasadí. A v skutku\núčastenství bylo besedy přeplněny a zábava na\nnejvýš srdečná. Besedy byly spojeny zároveň s hudebními\nzábavami, které uspořádáním a vedením zdatného našeho\nskladatele Ludevíta Procházky výtečně še zdařily; zvláště\nse obecenstvo bavilo rázně a veskrze důkladně vyvede-\nnými sbory, mezi nimiž vynikaly: „Svítání a pozdravení\npěvcovo\" rázné skladby od V. H. Veita, výtečné valčíky\nod Fr. Vogla, které se zde již staly populárními, ušlech-\ntilý sbor F, Pivody „Ovšem rád já zpívám,\" dle doslechu\npřipravený do Záboje, důmyslně zosnovaná a harmonicky\nzajímavá „Pošta\" od Lud. Procházky (ze Záboje}, roz-\nmarný quodlibet 3.z národních písm od K. Slavíka a\nmnohých jiných. Neméně přispívaly k zvelebení rozkoš-\nných těchto dvou večerů jednotlivé solové přednášky:\nKrovová píseň „Porodila mne moje matička,\" panem Jir-\ngesem, který svými sbory čestné místo mezi skladately\nnašemi zaujímá, dojímavě a duchaplně přednesena (s prů-\nvodem orkestru); fantasie na ruské písně, na piano velmi\nzdařile přednesl p. Lud. Procházka, co pianista v našem\nobecenstvu velmi vážený; variace pro cello od Bomberga,\nv kterýchž se p. F. Sindleker, synovec znamenitého cellisty\nSindlekra, svou obratnou a vkusnou hrou vyznamenal;\ndáte jsme slyšeli několik deklamovánek, proslov ku „Slávy\n\n*) Známe Hlinsko co ryze české město a nepochóptfjěme,\nproč se ku poctě okresního představeného p. Hr u še, jenž\nnárodo vcem jest. německé skladby dávají, což myslí\np. učitelové, že se nacházejí ve Frankfurtu? Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601010-01.1.8", "texte": "dceři,\" „Frajtra Kalinu\" od V. Hálka, kteroužto básní\nštudující p. Hronek celé obecenstvo rozehřál a Rubešovu\n„Obranu ženského pohlaví,\" v kteréžto se sl. Nedorostová\npoprvé pokusila a krásné nadání osvědčila; kýž by naše\ndívky příkladu jejího hojně následovaly! Oba tyto ve-\nčery nám zůstanou zajisté dlouho v mysli, působící jako\nvzkříšení živlu národního v naši společnosti. (Dokonč.)\n( d—) Ze Sušic. (Akademie.) Ve velkém sále\nuspořádána tu byla dne 16. září roztomilá hudební\nzábava, kteráž z větší části skladby českoslovan-\nských skladatelů obsahovalo. Mimo výborně provedené\nouvertury k opeře „Hedvika\" od K. Ku rp in ská ho a\nsedmá cd H. Vojáčka, kteréž řízením p. Si mand la\nvelké pochvaly u obecenstva si získaly, slyšeli jsme p.\nJiřího Meyera, žáka konservatoria, jenž fantasii od\nRummla a pak variace pro klarinet s citem a velkou\nobratností přednášel; dále vystoupil pan Si mandl, též\nžák konservatoria, kterýž se neůhonným přednesem kon-\ncertu a variací od prof. Jos. Hra bět e vyznačil a zvláště\nkrásným ílažeolettem na kontrabass obecenstvo k podivení\nunesl. Konečně dostalo se nám dvou duett, totiž pro so-\nprán a bass, jéž paní Kratochvílová a pan doktor\nHat lák s takou plyrmostí a správností provedli, že ho\nna všestranné přání opakovali a dueito pro soprán a\nkontrabass, kteréž paní Kratochvílová a p. Si mandl\nk úplné platnosti přivedli. Chvalné zmínky zasluhují ře-\nditel kůru p. Neumann a učitel p. Kratochvil, kte-\nřížto radou a skutkem k této akademii přispěli.\n\n—r— Z Frankfurtu. Nyní zde leží 74. pluk\npěchoty hraběte Nobiliho, jehožto kapella řízením horlivého\na činného kapelníka p. Ed. Horného zde velké obliby\ndochází. Kapella sestává ze samých Čechů (65) a jednoho\nCecho-němee. Plukovník pan Ant. Krebs ze Sturmwallu\nmiluje Čechy a zvláště české národní písně, které\nmu kapella často hráti musí. Pan Horný je mladý ale\nenergický muž, jenž zdejšímu obecenstvu dokázal, jak\nCechové v hudbě prospívali umí. Co do opery,, je\nkrajanka naše, Mína Medalova, perlou celé opery a líbí\nse tu velice; zvláště však vynikla v opeře „Upír\" od\nMarschnera, v nížto co „Emmy\" skvělých výsledků dosáhlo.\nLipsko.1 Dne 23. září byl zde první a dne 7.\nt. m. druhý koncert abonnentní „Gewand chouse.\" V\ndruhém přednese výtečný ruský ceilista p. D a vi do v\nkoncert A-dur od Jih Goltermanna a svou fantasií na\nruské písně.\nNizza. Výtečná houslistka Virginie Ferniova\nopustivši uměleckou dráhu svou, provdala se za zdej-\nšího kupce.\nZ Paříže. Sdělím Vám neslýchanou novinu. Meyer-\nbeer se totiž na tom rozhodl, že svou operu „Afrikánku,\"\no kteréž juž v novinách mnoho let straší, konečně pro-\nvěsti dá. Černé toto dítko musy Meyerbeerovy jé pře-\nkřtěno a bude se pod jménem „Vasco de Gama\" v „Aca-\ndemie impériale de Musique\" v příštím roce provozovati.\nZnamenitý zpěvák Wagnerových oper Niemann vystoupí\nv partii „Vasco de Gama.\" Zkoušky k „Tannhauseru\"\npřed nedávnem se započaly. Wagner vydal čty r y své\noperní texty k operám „Tannhauseru Trištanu Lo-\nhengrinu a Holanďanu\" ve francouzském překladu,\njim předchází předmluva, v nížto Wagner své krásově-\ndecké náhledy vyvinuje a se proti svým odpůrcům brá-\nniti snaží. Berliozova opera „Trojan stí\" bude se\ntuto zimu provozovati. Zik. Thalberg, slavný pianista,\npřijel sem tyto dni.\n(V—k.) Z Petrohradu. (Dop. pův.) Rodina\nkov a přijela sem z Volhy, by sobě od koncertů odpo-\nčinula, načež opět do Sibiře ku koncertům odjede. Co\nnevidět, vyjde v ruských illustrovaných novinách krátký\nživotopis a podobizna Václ. Červeného, továrníka hu-\ndebních nástrojů v Králové Hradci. Očekáváme sem\nna zimu L. Lukeše, jenž zde v několika ruských\noperách vystoupili má.\nVídeň. Obchodník v musikaliícb p. Lewy chová\nve své sbírce klavír Haydnův, jejž slavný mistr z Angli-\nčan darem obdržel. Ve škole „Joseiinum\" vyučuje pianu\nČech p. Kavka, jenž co zdatný skladatel chvalně znám jest.\nVýfiiar. Zpráva o zasnoubení F. Liszta s kněžnou\nWittgensteinovou byla přenáhlena. Dotčená kněžna pro-\ndlévá ještě v Římě, by od papeže dispensí dosáhla.\n\nDur a moll.\n\nGluck. Gluck byl jednou tázán, proč v opeře \"lfigenia\nv Aulidé\" slova »Le calme rentre dans mon Icoeur (Poklid\nvniká v srdce mé), jež Orest pronáší, tak nepokojnou íigurací\nhouslí a bassů jsou doprovázena, anto,i!s témi slovy se to přec ne-\nsrovnává. ??Což pak nepozorujete\", odvětil slavný mistr, „že\nOrest lže a poklidu míti nemůže, jelikož svou matku zavraždil.\"\n(J. Šeb. Bach.) Š e b. Ba ch vstoupil jednou do jisté velké\nspolečnosti, kde právě jistý dilettant u klavíru sedě ťautasoval.\nJakmile tento slavného mistra spatřil, skočil se sesle a ukončil\nhru dissonu jícím akko r d e tn. Slyše to Bach byl tímto\nhudebním nezpůsobem lak uražen, že nevšimnuv si domácího\npána vstříc mu přicházejícího ku klavíru přikvapiv diss onující\na k kord rozvedl a správné uzavřel. Nápotom přikročil k do-\nmácímu pánu, a svou poklonu mu učinil.\n\nListárna.\nPanu J. v Pard. ap. M.v Mn. H. Vaše dopisy\nvyjdou příště. Panu X do Berouna* Píseň p. Crhy hodí\nse lépe pro jeden hlas. Panu D. zde. Dedikací nemohu\npřijmout; práce je slabá a nemohu ji uveřejnit. Panu\nJ. Kr. ve Vídni. Zašlete nám buď nějaký dopis neb při-\nslíbené články. Panu V. na zámku B«, * . nad Rýnem.\nKomponujte dál; tak se jen práce Vaše vytříbí. Panu L.\nOuverturu na 4 ruce pro piano od Aberta možná\nv kanceláři pro opisování v Praze dostati. Panu K. St.\nv Ck. Obdržel jsem psaní; srdečný pozdrav!"}]}