{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_sha256": "4623a8829fb3ea0b3c29b757ad2b47dd20a837c808a4ee7a62c63a6b02a736e4", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/10/20_01/bmtnabd_1860-10-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[237]", "page_fin": "[237]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.1", "titre_corps": "Noční ticho.", "titre_sommaire": "Noční ticho.", "signature_source": "Lenciua", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[237]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 320, "texte": "Noční ticho.\nDle Lenciua od H.\nNa rybníce nepohnutém\ndlí měsíce tichá tvář,\nv zelenavý rákos vplítá\nbledé věnce jeho zář.\nNa pahorku srnky stojí,\nv tichou noci zírají,\nptactvo lesní v hnízdách teplých\nsen slavící zpívají.\nV pláči skláním svoje zraky,\nvše v zapomenutí hyne,\njen památka lásky dávné\nduší mou se tiše vine."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[237]", "page_fin": "[237]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.2", "titre_corps": "Píseň.", "titre_sommaire": "Píseň.", "signature_source": "Antonie Kórschnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[237]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.1", "debut_caractere": 322, "fin_caractere_exclue": 702, "texte": "Píseň.\nAntonie Iíórschnerova.\nAj, odpusť mi slavíčku malý,\nže vždy jen pod tvým stromem sním,\na zpěv mé lásky neustálý\nzaznívá laděn zpěvem tvým.\nTvé hrdlo sladkou píseň umí —\nty víš, proč poupě k růži lne,\nco list ku lístku libě šumí,\nco vlnka šepce vlnce své.\nTo vše, když tady budu dlívaf,\nmi zjevíš jistě v krátký čas,\npak milenci to budu zpívat\na sladčej' zníť můj bude hlas."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[237]", "page_fin": "238", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.3", "titre_corps": "Z cestopisu rakouského virtuosa. Přeložil Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Z cestopisu rakouského virtuosa. Přeložil Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[237]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.1", "debut_caractere": 704, "fin_caractere_exclue": 2838, "texte": "Z cestopisu rakouského virtuosa.\nPřeložil Vítězslav Guth.\n«v~\n$\nZ Tahiti, 12. října 1854.\nŽádný koncertista na světě nehrál snad ještě před\ntak podivným obecenstvem, jako ono bylo, které se\nk mému koncertu dne 6. října shromáždilo.\nMístnost, která měla představovali koncertní sál,\nsloužila dříve za modlárnu tuzemců, později zde na\nrozkaz královny nepraví bohové byli upáleni, ještě po-\nzději odsoudil francouzský vojenský soud odbojné Indiány\nk smrti, — a nyní stojí na tomtéž místě virtuos v čer-\nném fraku, hledě houslemi a smyčcem oněm samorost-\nlým dítkám přírody nějakého ponětí podali o té moderní\nevropské vzdělanosti, před jejímž seznámením dobrotivá\nprozřetelnost je až posud zachránili ráčila. V právo\nobklíčen tropickými bylinami seděl vladař se svou chotí\na několik důstojníky v jasně třpytících se uniformách.\nV levo nacházelo se místo pro bosonohou královnu, se-\nstávajíc ze slaměných rohoží, jež pestrými bavlněnými\nlátkami obvěšeny byly, a ostatní část sálu byla naplněna\nzvláštními pastavami tuzemců, jejichž sluch jsa posud\nještě zdráv a neporušen toliko pro zpěv slavičí blouznil.\nVystoupiv poklonil jsem se před bosým obecen-\nstvem a počal svůj koncert. Arcif že to dobu trvalo,\nnež toto obecenstvo pochopilo, že se v koncertech jen\nposlouchati rná, což větší díl z nich věděli se nezdál,\nneboť štěbetali tak hlasitě, že jsem často vytržen ně-\nkolikráte z nova hráti musel.\nHrál jsem „Othello fantasii\" od Ernstaj avšak\nhřmotný blábol trub s obligátním vířením kotlů by\ntěmto žlutým ostrovanům byl zajisté větší radosf způ-\nsobil, než naše chudobná hra na housle; neboť vyjma\nněkolik spřízněných rukou evropských nehnul se ani\nprstíček. Kus beze všeho znamení pochvaly jsem ukončil.\n\n*) Rak uský týž virtuos jo Miska (Míchal) Hanse r, jenž roku\n1822 v Prešpurku se narodiv, na radu Konr* Kreutzera hou-\nslím se ucil, pak pod Bohmem v konservatoriu Vídenském na\ntýž nástroj se zdokonalil. Vystoupil r+ 1840 v Némecku, r+\n1848 odebral se na umělecké cesty a přibyl 1. ledna 1850 do\nNového Yorku, odkud se pak do jižní Ameriky a Austrálie\nodebral. Jeho bratr S. Hauser vydal jeho cestopis v Lipsku\nroku 1859. . Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3234, "texte": "Tak malého potlesku se mi ještě nikdy a nikde na\ncelém světě nedostalo.\nNyní objevila se také královna, vedouc na ruce\nmalého hocha, a jsouc doprovázena od svých dvořanek,\njež bosonohé jako jejich paní, ve fantastické toilettě do\nsálu dreptily a zvědavě očekávaly, co se díti bude.\nPrvní autorita hudební v Otahaiti jmenem Camieux, před-\nstavený franc. vojenské kapely, znamenitý velikán, vystoupil\nnyní a přednesl kus na flétnu. Pravilo se, že to byla\nkavatina z opery „Ernani\" a snad by byl každý kus\nten za ni měl, kdyby tclnatému umělci, kterému se na-\nmáháním již pot z čela ronil, větší část tónů nebylo\nselhalo a na neštěstí mnohý ani na světlo nevyšel.\nTento umělec měl mimo to ještě ten originální nápad,\nže vystoupiv vladařově paní co nejuctivěji ruku políbil,\nco se mu však, ačkoliv to pro bosou královnu a její\nžluté dvorní dámy velká urážka byla, spíše odpustili\nmohlo, nežli jeho hra na flétnu, která konce neměla.\nPískali irmd >r \\šem znamením, jež jsem mu dával,\naby už přestal, přece pořád dále. IÍ svému úžasu viděl\njsem, ana se zívající královna se svého místa zvedala;\njuž spatřil jsem, kterak se samorosllé tyto dítky přírody,\njejichžto sluch se tak kruté zkoušce podrobili musel,\nze sálu ubírají. Všechny mé vábivé sliby, bych bosou\nmocnářku svou hrou roznítil, všechna naděje na řády,\nslávu, nesmrtelnost byly ty tam. O zpropadená hra na\nflétnu, ta mu neměla nikdy napadnouti! Královna Po-\nmara opustila, aniž by byla mne uslyšela, sál, zapuzena\ntím nezbedným flétistou.\nJakmile se zbouřcná má mysl něco utišila a zpro-\npadený Francouz pískali přestal, vystoupil jsem opět před\nobecenstvo. Všechnu SYOU sílu sebrav, hrál jsem tklivé\nmilostné písně a Pagauinovy čarodějnické variace, avšak\nnadarmo; žádné znamení záliby mne neodměnilo; žlutí\nostrované zůstali zdřevěnělí a nejevili žádného účastenství.\nTu jsem se odhodlal ve své zlé nesnázi, maje\nnevyhnutelné fiasko před očima, k velmi odvážlivému\npředsevzetí. Snad pomůže mámidlo, pomyslil jsem si, a\nodtrhnuv zuřivě před očima čumícího obecenstva struny\nod houslí, hrál jsem toliko na G-struně „karneval\nbenátskýTo účinkovalo! Šepot velkého překvapení\nrozlehal se po celém sále a brzo byl jsem obstoupen\nod žlutých nadšenců přírody, kteří při každé passáži,\nzvláště ale při zvucích flageoletu do takého jásání se\ndali, jakého vzdělané obecenstvo pronésti ani nedovede*\nPořáde jsem jen hrál karneval, pořáde jsem improvi-\nsoval nové variace, a čím ztřeštěněji a podivněji tyto\nzněly, tím nadšeněji jásali moje bosí obdivovatelé, kteří\ndříve sál neopustili, až moje ruka zemdlená klesla a\njiž déle šmytec vésti nemohla.\nPo tomto koncertě byl každý v Tahaiti v nadšené\nrozčílenosti. Každý vypravoval o novém hudci, jenž po\nmoři sem připloul a na dřevě tak dobře jako pták\npískati umí. Nejkrásnější ovoce a kytky mi posílají do\nhostince; když hraju, shromážduje se vždycky hejno\nobdivovatelů pod mými okny; když z domu vycházím,\npozdravuje mne každý a přívětivě se každé mé žádost1\nvyhovuje — zkrátka jsem hrdinou Tahaitským. A všechny\ntyto divy způsobil jen „karneval.\" Věru, houslisté\nani nevědí, jak mnoho mají co děkovali tomuto kusu,\njehož divotvorný účinek často jako zpěv Syrén, nej-\nchladnější obecenstvo roznítil a často mi sloužil, jak\ntehdáž, k spáse."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "238", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.4", "titre_corps": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhaních.", "titre_sommaire": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného použití hlasů varhaních.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.2", "debut_caractere": 3236, "fin_caractere_exclue": 4931, "texte": "O registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Pokračování.)\nMají—li varhany jenom dle cifer doprovázeti, tehdy\npostačí, kdyby se pro místa s piano poznamenaná v ho-\nřejším stroji jeden 8stop. gedact aneb takového něco\njako jemnozvučná flétna neb nějaký jiný jemnozvučný\nrejstřík volil 5 pro místa s forte poznamenaná nechf se\nvyvolí v hlavním manuálu 3- i 4stop. hlasy a jen tehdáž,\nkdyž orkestr a zpěvní hlasy hojně obsazeny jsou, 8stop.\nprincipál. Byla by to zde hrubá ohýba, kdyby 4stop.\noktáva k sesílení přibrána byla. Jsou-li instrumentální\nbasy slabý, aneb jak se často stává, ani neobsazeny, af\nse v pedálu vezme 16stop. subbas s jedným 8stop. kry-\ntým hlasem. An však instrumentální basy na pedál od-\nkázány jsou, může se tedy také v takovémto pádu 16-\na 8stop. violon aneb Stop. oktávní bas použiti, aneb\nvšecky jeho 8- a 16stop. rejstříky*), s výminkou rou-\nrových strojů vytaženy býti. Ostatně není takovéto\nobsazení hudby kostelní, kde se instrumentální basy\nvarhanami nahradili musí, rádné, an i ten největší pe-\ndální virtuos často v stavu nebývá, pro určitá\nmísta vyvésti; pročež se při větších varhanách, jenž\nv hlavním manuálu jeden neb dva 16stop. labiální hlasy\nmají, pedál zcela vynechává, a basso levou rukou hrává.\nPřipadne—li v běhu hudby nějaké solo, vystupují varhany\nsamostatněji. I může se, aby solo dobrého výsledku\nmělo, k minulé vytaženým gedaktám nějaká gamba, neb\nnějaké 8stop* salicet připojiti. Není—li těchto dvou hlasů,\naf se přibere nějaký krytý 8stop. hlas neb nějaký\n8stop. karnzí roh (Gemshorn), neb nějaký 8stop. prin-\ncipál, tento by se však skrze svou sílu (zvláště má-li\nširokou mensuru) jen sám vzíti musil.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "240", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.5", "titre_corps": "O kostelní hudbě na venkově.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě na venkově.", "signature_source": "Cmp", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.2", "debut_caractere": 4933, "fin_caractere_exclue": 5094, "texte": "O kostelní hudbě na venkově.\n\n(Od Jizery. — Hudba ve Vamberku.)\n(A. St.) Od Ji%ery. Vydal jsem se zase jednou\nza čas na pouf, abych Skoumal jak se v naši krajině"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5506, "texte": "kostelní iiudba daří, o níž jsem již po dosti drólinou\ndobu se nezmínil. Co jsem na této pouti našel, to Vám\npodávám v pořádku, v jakémžjsem to ve svou tobolku\nzanesl. Dne 18. srpna v den narozenin J. V. císaře\nslyšel jsem v Mnichově Hradišti mši od černického,\njejíž provedení značně na sobě ráz improvisace neslo,\npročež o přísném posouzení řeč býti nemůže. V Gra-\nduale mi na mysli tanula část z Agatiny partie. Takové\nreminiscence přijdou mimo vůli, když známá themata\nslyšíme; mně to docela zvláštně připadá, slyším—li zpěv\nzamilované dívky, a byfby to i modlitba byla, co mešní\nvkladek. Discantové hlasy, které tu zpívaly, měly patrně\ndobrý cvik; tenor se v celé mši valně ač bez pro-\nspěchu namáhal. — Dne 26. srpna přibyl jsem do Bu-\nková. Dávala se tu Kempterova mše do B s velikou\npečlivostí. Nejpovedenější části byly fugalní Benedictus,\njenž beze všeho průvodu (i bez varhan) znamenitý měl\núčinek a Agnus. V Credo, které se jmenovaným částím\nu provedení nevyrovnalo, je druhý díl velmi éffeklní\nužitím piana, zvolněného tempa a doleních hlasových\nregistrů. V Koželuhově Offertorium (vzhledem na cha-\nrakter celé mše ne právě chvalitebná volba) bylo ku\nkonci pozorovati, že violiny prima vista hrály. Žá-\ndoucno je: 1) aby se práludování tak hhnotně (po ce-\nlou mši pleno) nedálo, že není rozeznat co a jak se\nhraje; 2) aby se responsoria správněji prováděla. Snad\nmá bakovské záduší tolik jmění, aby se místo těch sta-\nrých , křaplavých, každou harmonii rušících oltářních\nzvonků zakoupily nové. — Na Kláštere se dne 15.\nzáří dávala Kempterova mše do D. Nejkrásnějšími\nčástmi této mše zdají se mně býti Kyrie a Agnus, mající\nráz chorální, kterému upotřebené z větší části unisono\nvelebnosti dodává. Obtíže u provedení v celku zdaři-\nlém jevily se v závěrce „Sanctus,\" kdež jedna violina\nneudrževši se v tempu celý kvartett překotem ku konci\nstrhla. Vloženy byly Fiihrerovo Offertorium do A-moll\ns plnou harmonií a co Graduale Roderovo „Alma\" pro\nsopranovo solo s průvodem sexleltu, jehož poslední\nčást opětuje čtverhlasý sbor. Velmi dobré provedení\ntéto skladby výtečnou a v těchto listech již mnohdy\njmenovanou zpěvkyní si. Julií Měchurovou nechceme ani\nv pravém světle vylíčiti, poněvadž takové zpěvačky\nna venku jen meteory jsou, které nevšedními svými\nprostředky vše, co vedle nich a po nich se koná, za-\ntemňují a posuzovatele nejlepší vůli navzdor k nestran-\nnému uvážení méně šfastně provedených skladeb ne-\nschopným činí. — Dne 17. října se dávala v Mn. Hra-\ndišti Dobišova mše do D. Musíme vyzná ti, že tato\nmše náleží mezi nejkrásnější, které jsme vůbec slyšeli.\nLadnou rozmanitost, jaká snad u větší části kostelních\nskladeb ustupuje unavující jednotvárnosti, bychom za\nhlavní přednost její prohlásili. Zdá se, jakoby skladatel\nbyl více na průvod dbal nežli na vokální ačkoliv ne-\núhonnou část; partie violinám udělená je zajisté rozkošná.\nProvedení bylo skoro veskrze zdařilé až na druhý díl\nSanclus, kdežto umístěná fuga k precisnosti více zkou-\nšek žádá a na Agnus v začátku, kdež se intonace vo-\nkalistů ne dosti čistá býti zdála. Vloženy byly Maškova\nhymna k sv. Augustinu co Graduale a Cherubiniho světo-\nznámé, nepřekonané „Ave\" co Offertorium. U varhan\nbyl tenkráte Českodubský učitel p. Holuška, jehož\nvládnutí nástrojem vzorným nazvati můžeme; zajisté by\nsvou výtečnost ještě skvěleji byl osvědčil, kdyby stroj\nsám překážkou mu nebyl býval. Nemůžeme zamlčeli\nvelikou vadu, jež prospěšnějšímu pěstování kostelní hudby\nv cestě stojí. Kůr zdejšího hlavního chrámu nemá pra-\nžádné nástroje, jež by svými z váti mohl. Hudebníci,\nkteří vždy pouze z ochoty na kůru hrávají, mívají svoje\nvlastní v dosti chatrném stavu se nacházející nástroje,\nkteré jim i mimo kostel při tanci atd. sloužili musí. Na\nchatrném nástroji však ani mistr dobře hrát i nedovede.\nZňstanou-li věci v tomto ohledu jak jsou, tak se vzdor\nnejlepší vůli p. ředitele kůru a veškerých hudebníků\nnikdy řádné, ducha k pravé pobožnosti rozněcující hudby\nnedočkáme; pročež těm, jimž na tom záleží a kteří na\nto dbáti mají ve jménu vznešené věci samé, na srdce\nkladu, aby se co nejdříve řádné nástroje buď ze záduši,\nbud z obecního jmění zakoupily. Prozatím alespoň je\nnejméně asi dvou houslí, dvou cornů, jednoho klarinetu\nnad míru nutná potřeba; ostatek by se zase za čas za-\nkoupiti mohl. Dobrá kostelní hudba není pouze hudeb-\nníkům a místnímu kněžstvu, anobrž celé obci ke cti,\npročež žádáme, aby se k našemu návrhu slušný ohled\nvzal. Rádi uvidíme, zdali jsme hluchým nekázali. —\nV Bosni se dle doslechu hudba dosti dobře daří; snad\nse ini vyskytne příležitost, položití ji na kritický skřipec.\n— Také Mohelnický p. učitel dává prý někdy figurální\nmše: kdo a na čem lam hrají, je mi nepovědomo.\nZ Vamberka. Hudební zpráva z Vamberka? bu-\ndete se ptáti. Ano chci psáti o nynější hudebnosti nebo\nvlastně nehudebnosti Vamberka, téhož Vamberka, kde\nse lí. máje 1791 narodil vysoce nadaný klient sv.\nCecilie, později dvorský varhaník ve Vídní J. H. Voří-\nšek. A jaký jest stav hudebnictví v tomto městě? Od-\npověď na tuto otázku je stejně smutná jako stručná:\nbídný, velmi bídný! Račím krokem kráčí u nás hudba\ni zpěv jmenovitě asi od pěti let, zrovna v době, kde\nse po celých Čechách k tomu hledí, aby se chrámová\nhudba pro účel, jenž jí vyměřen jest, zdokonalovala,\nkde se ve mnohém ohledu užitečné zpěváckó spolky\nčetně zakládají. Říkává se, za málo peněz málo mu-\nziky; mohli bychom naopak soudit, za mnoho peněz\nmnoho muziky. Avšak my Čechové vydáváme na hudbu\nmimo peníze ještě dražší poklady. Mnoho-li drahého"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1569, "texte": "času vynakládá naše mládež na vyučení se trochu mu-\nziky, jsouc k tomu y národních školách téměř nucena,\nkteréžto umění v pozdějších letech z největší částky\nzhola na zmar přichází, poněvadž tomu zaměstnání a\njiné okolnosti jinak nedovolují. Mnoholi lidí, kteří by\nv živnostech užitečnými býti mohli, pokazí ohyzdným\nšumařením tělesně i duševně sebe i často svoji rodinu.\nNejsem dokonce nepřítelem hudby, a uvádím nadřečené\njen abych dokázal, že na hudbu mnoho obětujeme aže\ntudíž oprávněni jsme, za tolik nákladu něco slušného\nočekávati. A čeho jsme se dočkali u nás? Chrámová\nhudba ve Vamberce tu čarovnou vlastnost do sebe má,\nže přítomní hrozným „skřípením zubů\" ze stánku\nBožího do pekla přeneseni býti se domnívají. Ovšem\nmáme zde potěšení viděti neobyčejnou „bravuru,\" jež až\nv tělocvik přechází; slyšel jsem však od jiného, jenž\nhudbu toliko pro své vyražení provozuje, a jehož slovu\nrád víry přikládám, že on toliko za zády vyhraje, co\ntento rytíř s celým svým šerrnířstvím. Na naši hudbu\nv ochotnickém divadle ouzko jest člověku si pomysliti;\nvrzání toto bývá tak nesnesitelné, že lidé hudebnického\nsluchu k vůli němu divadlo navštěvovali nechtí! Na\nkoho zde vina padá, snadno jest se domyslili, když\nřeknu, že jsme zde při těchže silách před šesti lety\nslušnou hudbu slýchávali. Jak zcela jinak to vypadá\nv Kostelci nad Orlicí, nebo i ve vsi Bílém Újezdě, kde\nučitel hudebnické i zpěvácké akademie obstarává ! Dou-\nfejmež, že i u nás příčina úpadku hudby časem svým\nse odstraní, byf se proti tomu všechen zlozvuk světa\nse svými piklemi na odpor stavěl.\n\nCmp."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "241", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.6", "titre_corps": "Z Petrohradu.", "titre_sommaire": "Z Petrohradu.", "signature_source": "Hynek Vojáček", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.4", "debut_caractere": 1571, "fin_caractere_exclue": 5332, "texte": "Z Petrohradu.\n\n(Počasí, — Novo operní divadlo. — Opera „Život za\nCara\".— Kravcov. — Ruský hod. spolek. — V, Červený.\n— Strauss. — Wieniawski. — Katsky. — Nové ruské\nopery. — Zaniknutí Věstníku. — Martynov.)\nPodzimek teprv včera přivítal k nám, a podivno,\njak dlouho letos krásno počasí zde na 60. stupni severní\nšířky trvalo — od dubna do konce září — neslýchaná\nvěc! Kdežto jsem se mezí tím, jak jsem sám zkusil,\nza hranicí u Vás zimou třásl ustavičným deštěm i vě-\ntrem! Dnes poprvé lehký mráz časně ráno uhodil ; jak\nale pozorovat, hude opět hezký a teplý den. S pod-\nzimkem se přiblížil i čas divadelních her9 koncertu,\nvšelikého jiného zaměstnám umělcův* jakožto: vyučo-\nvání žáku, domácí (komorní) večerní zábavy. Nejdůle-\nžitější novinka, jež nás očekává v nejkratší době, jest\notevření nového Marijinského divadla (bílého cirku)\npro ruskou operu♦ Popsání nové budovy nepřináleží\nsem; ale mohu říci, že to nyní bude zde největší di-\nvadlo, Vnitřní ozdoba jest jak se dá soudit pro Petro-\nhradčany, lůze rozkošná. Otevře se operou „/KHOMB 3a\nu,apa\" (Život za Cara od Glinky), která nyní vyšla ti-\nskem úplně pro 2 a pro 4 ruce i v soupise pro zpěv\ni piano. K opeře přidělaný jsou nové veskrz deko-\nkořacie. Rád bych juž viděl posledního aktu dekoraeii,\npředstavující Moskvu v čas carské slavnosti s jejím\nčetným lidstvem hemžícím se na prostoře před dvorcem,\nby jásal radostí při zvukách hymny: „CiaBtca, ciaBBca\npyccKHH napo\" a při znění všech (!) Moskovských zvonů\na zvonků. Dlužno se vyznali, že si nepřestayuju větší\neffekt v tomto způsobu. Debutovat bude v opeře\n„Othello\" nový tenorista p..Kravcov. Kravcov se\nnarodil zde a chtěl se oddat studiím lékařským, ná-\nklonnosti však hudební nemoha odolat, pustil se na pole,\nna kterém mnohý juž zklamal se. Cestoval do Itálie,\nkdež u Merkandante-a bral hodiny; vystoupiv pak v ně-\nkolika městech vlaských, odplul do Paříže, kde jej vloni\ni slyšel direktor zdejších divadel gen. Saburov, i po-\nzval jej do Petrohradu. O hlase jeho ještě se nedá\njistě mluvili, neb jsem jej slyšel jen v probě — nalezl\njsem však dost rozvitou koloraturu a intonuje čistě. —\nDálší uvidíme. — Třetí hudebnická novina je koncertní\nsaisona ruského hudebního spolku. Koncerty načnou se\nv začátku října. Diky oblíbenosti Rubinsteina u vel-\nkněžny Eleny Pavlovny, díky vlivu jejímu u nejvyšších\nosob a díky za to nejvýš, dvoru. Spolek tento prospívá\nvšechněm stranám. Jak to? kasa z a právu je výlohy, obe-\ncenstvo se i baví i zkušenosti nabývá, hudebníci (tak—\nměř veskrz cizinci Němci) dobývají si routiny, dirigent\nse učí dirigovat, zvláště ale velký zřetel se obraňuje\nna přihótovení většího a dokonalého zpěváckého sboru\ndiletantského. Spolek není pycKufí vsak ale poccnwcKHft,\ncož není jedno; tenf by značil jenom ruskou národnost\na tento zahrnuje v sobě každého ruského podaného.\nPři tom mi padá na mys! ta okolnost, že se nijak ne-\npodává ruka k pomoci hudebníkům, vystoupivším z plu-\nkovníci! sborů; a nelze myslit, žeby v četných ruských\nplucích nebylo ani jednoho výborného hudebníka! Já\nsám sloužil v pluku a sám mohu něco posoudit. Já\nnašel, že Rusi jsou tuze schopni v hudbě, zároveň jsem\nale našel, že vychování jejich v hudbě se děje tůze\nnelidským způsobem, zvláště cizími kapelníky; sami ale\ntito požadují, by se nakládalo s nimi ze strany plukov-\nníci! komandérů zdvořile neřku-li něžně — aneb hned\nmají slova „barbarství* na jazyku. Tato příčina mne\nlak pohnula vystoupit z podobných poměrů, nemoha\nrovnosilně brojit proti hejnu dravců — kollegů. Z dob\nJarošových mnoho uplynulo času — a přec jméno če-\nského kapelníka má nějakou vážnost u Rusů! Ukáži\nzde jen na příklad na článek v Ruském Invalide, pro\nkterý mne zdejší mocní a silní (kapelníci kollegové)\nzaházeli blátem, až mně ani nebylo vidět! Pravda, člá-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1144, "texte": "v\nnek byl psán k pochvale našeho Červeného; kdož ale\nneuzná zásluhy tohoto muže ?\nStrauss dohrává v Pavlovsku, a napřesrok bude\nzase hrávat. Škandál Pavlovský nestojí za to, bych se\n0 něm více než zmínil. Ruský hudební spolek anga-\nžiroval zpěvkyni Nissen-Salornanovou co učitelkyni žen-\nského a Dančana Dutsche co učitele mužského zpěvu\n1 ředitele rozpěrek (korrepetitora). Salomon vyučuje\nv harmonii. — Wieniawski přijel i s chotí svou. —\nApoll. Katski ujel do Varšavy, kde brzo juž jak po-\nvídají načne novou činnost svou co správce hudebního\ninstitutu. — Vlaská opera sestává z většího dílu z těch\nsamých osob, jako v prošlém roku. — Připravují se\nnové ruské opery: Kavkazký plenník (Kyje), KpoaTKa\n(Dutsche), Nataša (Villebois-a). Tiskem vyšla a vloni\nbez slávy zmizela opera barona Fítinghofa Mazepa; a\nještě neprovedená opera KpoaTKa. — Zaniknul týdenník\nhudební BÍCTHHKL netečností redaktora Rappaporta, a\nbude vycházet nový časopis pro umění „McKyciBo\" hlavní\npéčí pp. Pisemského a A. Sěreva. — Umřel kornik\nMartynov\\ pohřeb byl tuze slavný ba i s obligátním\nskandálem zdejších študentů, co bylo tuze na ujmu\nslavnosti.\n\nHynek Vojáček."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "241", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.7", "titre_corps": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "titre_sommaire": "Gluck a Mozart. Dva obrazy ze života, podává Karel Adámek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.5", "debut_caractere": 1146, "fin_caractere_exclue": 4687, "texte": "Gluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Dokončení.)\n„V brzce, má drahá, na loži smrtelném,\" odpo-\nvěděl temně Mozart, Klepání na dvéře přerušilo další\nrozmluvu. Do komnaty vstoupil přívětivý Haydn, do-\nprovázen as dvadvacetiletým jinochem. Jinoch tento\npodobal se stělesněné veliké vidině. Příšerným leskem\noko jeho plálo, vysoké celo ochmůřovaly dlouhé vlasy,\na mladistvé tahy časná přímost zastřela rouškou temna.\nLibý úsině v přelétl líce Mozartovy.\n„Přec jeat nebe milostivo. Ještě před smrti mi\njest setkali se na pouti tímto údolím s mým drahým\npřítelem a se zřídlem velkých mých nadějí,\" pravil ra-\ndostně Mozart, potřásaje rukou Haydnovou a tiskna ruku\nmladistvého Ludvíka van Beethovena.\n„Tak mluví náš velký bratr?\" tázal se nedůvěrne\nHaydn.\n„Mozarte, uvykl jsem na vašich lících vždy viděli\na čísli rozmar hudby vaší, dnes jste mi nepovědom.\"\n„Umíráme-li, pozbýváme známky života,\" odvětil\ntemně Mozart.\n„Což umíráte ? Pozbyl jste smyslů aneb se mnou\nchcete žertovali ?4'\n„Ani jedno ani druhé. Doufám, že kdo jest otrá-\nven, muže také na smrt pomýšleli.\"\n\" : < i ' '5 '' - <\n„Kdyby jste zanechal takových vrtochů a pomyslil\nna vavřín, jenž témě vaše zdobí, 'a jemuž se nechce\ndo hrobu. Pomyslete na lid, kterýž vás ctí a miluje,\npomyslete na drahou svou choř a na nás, své přátele\na všecky ušelřte takovými vrtochy. A což by řekli\nCechové, kdyby uslyšeli, že jim Mozart vlastní ?\" mlu-\nvil Havdn.\n„Jsem přesvědčen, že budou smutněli, nebof mne\nmilovali jako já je miloval. Avšak zanechaje jim díla\nsvá, zanechal jsem jim věčnou památku.4'\n„Kdož by mohl o vaší nesmrtelnosti pochybovali.\nUstaňte a nabyfte mysli, aby jste dokonal co jste započal,4'\n„To bohdá dokonám! Rěquiem mé se blíží ku\nkonci a ním skončí život můj!\"\n„Tak rozkvašeného jsem vás neviděl nikdy. Buďme\nvšak nyní veselí, dokud i nárn štěstí přeje. Ludvík pln\nblahosti a radosti se k vám se mnou ubírá, aby vás i\nzprávou svou potěšil, a hle, místo veselého jarého Mo-\nzarta nalezáme nevrlého hypochondra. Ludvík jest šfa-\nsten dnes, nekazte svému miláčkovi štěstí. Dnes dostal\npřipiš od knížete Karla Lichnovského a v něm pojištění\njistého ročitého platu, aby mohl samostatně živ býti.\nNeradujete se ze štěstí svého miláčka ? O já to pozná-\nvám, že srdce vaše hnuto radostí. Ludvíku, zahrajte\nnám ouverturu ku kouzedlné flétně, kteráž tak mocně\npovždy obecenstvem hýbe. Rád uhlídám, zdali také\nmistrem, tvůrcem svým pohne.4'\n„Blažení ti, kteří doufali mohou v budoucnost!\"\npravil temně Mozart, když Beethoven počal hráli. „Pře-\nstaňte, nehřejte!\" zvolal po chvilce. „Vidím před sebou\n%\nšibala Sikanedra, musím se zlobili. Hřejte Don Juana,\nabych se rozpoměl na doby svého štěstí, snad nimi po-\nokřeji.\" Beethoven hrál a Mozartův obličej se povy-\njasnil; oko k nebi zdvihna, zaníceně pravil:\n„Nepřeji si nebe, přeji si neodvisly život v Čechách.4'\nBylo to 5. prosince 1791 v noci. Mozart ležel\nna loži a podle něho seděla ubledlá jeho chof. Byl\nvíce mrtvole než žijícímu podoben. Otevřel oči a roz-\nhledna se po komnatě pološeptem pravil:\n„Zahřej mi sbor knězi z flétny kouzedlné.\" Mlčky\nvstala chof a ve chvilce zaznívaly velebné zvuky sboru\nkomnatou. Mír a poklid se rozhostil po lících Mozar-\ntových. A když dohrála, pravil:\n„Dej mi na postel klavír, af na posled vyloudím\nstrunám zvuk.\" Zvedl se v posteli a usedna, započal\nhráti dokončené requiern; nedohrál, sklesl a zašeptal:\n„Pravil jsem, že to bude má práce poslední, že píši\ntoto requiem sám sobě!4' Vzdychl a velký duch nedo-\nstiženého mistra se vznesl k obloze, ku vlasti duchů všech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "244", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.7", "debut_caractere": 1538, "fin_caractere_exclue": 6379, "texte": "—t.\nZ Klatov. (Dokonč.) Avšak pravý den slávy měl\nteprv nastati dne 25. září, na kterýžto den byla určena\nslavnost ku zachování památky zvěčnělého našeho a vele-\nzasloužilého spisovatele J. Franty Šumavského v Polence,\nmalé vesničce blíž Polina as 2 hodiny od Klatov vzdá-\nlené, kde se 27. listopadu 1796 byl zrodil. Bylo k oče-\nkávání, že účastenství bude ze všech stran veliké, a za-\njisté ukázala naše krajina, jak miluje svou vlast, jak vy-\nsoko cení zásluhy velikých svých mužův. Sešlo se as\n5—6000 lidu ze všech končin okolí našeho z blízka i\nz daleka; ze všech tvářích zářila se rozkoš a sváteční\njakýs pocit. 0 9. hodině přibyli Klatovští s hudbou a\nzpěvem do Polina, jsouce již před Políni Polínskými a\nDomažlickými slavně přivítáni. Slavnost započala v Políni\nzádušnou mší, při kteréž zpěvácký sbor krásnou truehlo-\nmši od Horáka pro mužské hlasy velmi zdařile před-\nnesl ; jest to v skutku ušlechtilá, co do melodického i\nharmonického ústrojí výtečná, ano nad vše podobné vy-\nnikající skladba, a bylo by k přání, aby všude, kde je\nzpěváckých sil, byla rozšířená. Před zád. mší obrátil se\nduchovní správce Polínský p. farář Livora dojímavou řeci\nk lidu, podávaje v stručnosti život a zásluhy Šumavského\na význam uspořádané slavnosti. Po mši táhl celý dav\nshromážděného lidu nepřehledný ku Polence, as */4 hod.\nvzdálené, kde náš Franta v malé chýšce poprvé světla uzřel.\nZdaleka nás již vítal z chýše vlájící prápor a hlučný\nbuchot střelby z moždířů. Jaký to byl nevýslovně do-\njímavý okamžik, když jsme se zastavili u jednoduché\nchýše, ozdobené zelením a prápory, která se přec každému\nv duši jako palác skvělá. Tu vystoupil vel. p. farář Do -\nlánský, p. Matušovský, co výtečný řečník v celé kra-\njině chvalně znám; jaký účinek řeč p. Matušovského pů-\nsobila, jest péro naše příliš slabé vypsati, přáli jsme sobě\njen, aby ta plamenná slova slyšel celý národ, by jim\nv svém srdci památní místo zasvětil; tu nestál zajisté\nnikdo, kdo by byl nebyl povznešen, a konečnými slovy :\n„Sláva Šumavskému! sláva národu českému !u zahřmělo\ntisíce a tisíce hlasů třikráte hlučné „S 1á v a,54 a les i\nháj nám ještě v ozvěně odpovídaly. Mezi tím se od-\nhalila památní deska mramorová, kteroužto zde Klatovští\nv\nštudující k uchování stálé památky Šumavského\nzasaditi dali, a byl to svatý okamžik, kde všechny zraky\nlpěly nepohnutě jako u vroucné modlitbě na památní desce\na duše v nevýslovné rozkoši se nořila. Na to vystoupil\np. Andrlík, učitel na gymnasiu Klatovském, a přednášel\nrozníceným a dojímavým citem proslov od J. Jahna, ne-\nminoucí se mocného účinku, a opět se posledními jeho\nslovy rozzvučel ten nepřehledný dav, a jako z jedné duše,\nz jedných úst se po krajině rozléhalo „at žije národ !a\nUkončil pak študující p. Baumgartner přednesem básně, od\np. G. S. složené a myšlénkou i nejvroucnějším citem vy-\nnikající, která se na památku tohoto slavného dne mezi\nlid rozdávala. Jednotlivé oddíly slavnosti vyplňovaly\npřednesy zpěváckého a střeleckého hudebnického sboru\nKlatovského. Po slavnosti se táhlo zase zpět do Polině\nkde se slavný tento den hostinou a tancem vesele ukončil.\nNemohu opominouti, zmínili se o srdečném účastenství,\njakéž Chudenický p. hrabě Jaroslav z Černínů při celé\nslavnosti na jevo dával, o rázném vlastenectví, jakým pp.\nhosté z Domažlic vynikali a o obětavosti rolníků z obce\nv\nVostřetické, Cvercovské, Dolanské a Polenské, ktere po-\ntřebné povozy ochotně propůjčily. Jsem přesvědčen, že\npamátný tento den v dějinách naší krajiny zůstane důle-\nžitou událostí a u každého, kdo podílu bral, radostnou\nupomínkou a novým podnětem k utvrdění a ustálení-se\nv lásce k vlasti a národu. Konečně zasluhuje vděčného\nupomenutí celý výbor za obezřelé a chvalné vedení, zvlášt\nale p. Ludevít Procházka co předseda výboru za uspo-\nřádání a provedení nezapomenutelné nám slavnosti. Jak\nse doslýcháme, chce ještě výbor hrob Šumavského v Praze\nzakoupit a náhrobek mu postavit. Zajisté že se Vlastimilů\nhojnost nalezne, kteří milerádi přispějí. Sláva tomu pod-\nniknutí! sláva krajině naší Šumavské, čítající tak zdárných\nvlasti synův!\n\n—b— Z Kutné Hory. (Zpěvácký spolek,) Pro\ndopisovatele jestiť to nejtrapnější, když se mu k dopisu\nlátky nedostává. Vy chcete látky o hudbě, o hudebních\nprodukcích a o hudebnících, a o tom od nás věru málo\npsáti možno. Měli jsme zde ovsem krásné naděje, že i\nv oboru hudebním čilý život nám vykvete, jelikož zara-\nžením zpěváckého spolku k tomu se přispívati\nmělo ; ale naděje ta nás brzo sklamala, jelikož ze strany\npředstavenstva o spolek ten málo pečováno, a spolek\nzpěvácký stal se nehodnými intrikami podnoží spolku\njiného, čímž se stalo, že činí údové odpadávali, až spo-\nlek sám takřka pod nulu klesl a v krásné činnosti\nzapočaté pňsobiti přestal; to aspoň pozorovati z toho, že\nod minulé zimy ani té nejmensí známky živobytí nepodává.\nA jak krásně by zde působiti mohl! Doufali jsme, že"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5521, "texte": "snad z naší mládeže při reální škole statný zpěváčky sbor\npovstane, jelikož si. rada městská při ní zvláštního\nučitele zpěvu kreirovala ; však ani tu nijakého života\nposud pozorovali nelze, a kdo nestranně á bedlivě zpěv\nškolní mládeže pozoruje, ten sotva bude tomu moci při-\nsvědčiti, žeby zde někoho stávalo, kdoby chrámový zpěv\nvedl a řídil, o nijakém zvláštním solovém zpěvu vycvi-\nčených zpěváků však ani zmínka. O kostelní hudbě\npozději.\nU sv. Matěje blíž Prahy. (Hudební produkce.)\nV neděli dne 14. t m. měli jsme tu hudební pro-\ndukcí, o kteréž se právě proto zmiňuji, jelikož pro-\ngram veskrz výtvory českých skladatelův a bás-\nníkův obsahoval. České skladby což to divného? Nemu-\nv\nselo by to ovšem v Cechách nic být divného, kdyby\nkaždý, hrd jsa na své praotce o ná r o dno s t svou, o ni více\npečoval a své zděděné řeči si vážil. Než dosti o tom !\nProdukce otevřena byla krásným proslovem od Karla S a~\nbiny, jejž Fr. Koubek rázně přednášel. Na to slyšeli\njsme čtverozpěvy „Sladce ten zpěv44 od Wíesnera —\n„Valčík44 od Fr. Vog la — „Při draní44 od Václ. Hor ák a,\njež pánové K. a A. Strebl, M. Rauš a Fr. Koubek\nsprávně a s přiměřeným výrazem zpívali. Dále přednášel\np. Fr. Koubek píseň při pivě „Bětulinku44 od Jos. Ne-\nsvadby, „Závadu o slovíčko/4 „Nikoliv44 od V. Zavr-\ntala s nelíčeným citem a došel pochvaly; neméně líbil\nse pan M. Rauš, jenž píseň „Srdce ztracené44 od Fr.\nPivody s ušlechtilým rozmarem zpíval a p, K. Střehl,\nkterýž se Sk roupovou „Kde domov můj44 zábavu tuto\ns chvalným výsledkem ukončil. Mezery mezi zpěvem\nvyplněny byly českými de k 1 ani ačem i. Slečna L.\nŠťastná přednášela dvě deklamace od F. Rubše a si.\n-y f\nM. Šťastna deklamovala dvě básně od Tyla a Rubše\nvýtečně. Obě rozveselily obecenstvo svým rozmarným před-\nnesem a byly hlučným potleskem odměněny. Ku konci\npřednášel p. J. Šedivý deklamovánku od Burger-\nsteina a deklamaťórní quodlibet, a přispěl s úspěchem\nznačně k panující veselosti. Chvatnou zmínku zasluhuje\nposléze pan Fr. Horák, žák konservatoria, jenž tuto\nzábavu uspořádal.\n(—a) Ze Sedlce. (Koncert) Dne 13. t, m. kon-\ncertoval zde houslista p. Jan Wíttek, žák Pražského\nkonservatoria. Je to věru smutné, že p. Vítek po-\nčestné své české jméno ani správně se psáti nenaučil*\")\na že našemu českému městu koncert svůj německým\nprogramem ohlásil. Rádi bychom věděli, co by as pan\nVítek z koncertu byl vytěžil, kdyby na jeho německé\npozv án í toliko pouzí Ně mc i byli přišli. Pan Vítek\nhrál svou melancholii, koncertní polku a své potpourri\nna slovanské nápěvy a pak několik skladeb pro housle\na nově vynalezený strunní nástroj „Filo mela/4 při\nkterýchžto kusech jej jeho choť na harfu doprovázela.\nProvedení bylo slušné.\nLipsko. V noci od 24, na 25. září zemřel tu\nněmecký skladatel čtverozpěvň a sborů, Karel F. Zoliner,\njenž k rozšíření mužských kvártett svými komposicemi\nvelice přispěl. Veselv, společenský a povzbuzující rozmar\na dobrosrdečnost jakož i hudební obratnost a originální\ntahy,, jež se v jeho skladbách jevily, byly pákou, že\ndošly všude všeobecné obliby K. Zoliner nar. 17.\nbřezna 1800 v Mittelhaíisu (Výmarsko), studoval r. 1814\nna škole sv. Tomáše v Lipsku, kde se pod Schichtovým\nnávodem jeho talent rozvinul. R. 1820 obdržel Zoliner\nučitelské místo pro zpěv v Lipsku, kdež tak6 co soukromý\nučitel a varhaník účinkoval.\nMnichov. Dvorní kapelník, pan Lachner, našel\nHaydnovo oratorium „Návrat mladého Tobiáše,44 které prý\nse při požáru zámku EsterWazy-ova v Eisenstadtu ztratilo.\nLachner hodlá, je co nejdříve provozovali.\nNeapol. V divadle „ del Fond o44 dávala se nová\nopera „II foletto di Grisi44 (Příšera Grisiina) od Petre JI y.\nPrvní akt propadl byv vypískán. Sotva však počal\núvodní sbor druhého dějství, nastal nesmírný potlesk.\nSkladatel stoje za kulisami mnul si vesele ruce a byl\nuž zpupný nad výsledkem, jenž od čísla k číslu vzrůstal.\nPosléze však přišel tajnostem tohoto enthusiasmu na\nstopu; neplatilo totiž nadšení jeho skladbě, nýbrž Gari-\nbaldimu, jenž při započetí druhého dějství do divadla\nvstoupil.\nPaříž. Slavný zpěvák Mario je pro příští sai-\nsouu zde s 90.000 franků engažováh.\nPetrohrad. Italská opera započata jest operou\n„Prorokem/4 v níž Tamberlik co „Prorok44 se skvělým\núspechem vystoiipil.\nSpaa. Před nedávnem slavilo se tu zasvěcení\nnového chodníku „P roine n a d e Meye r b o e r.44 Návrh\nk takovému názvu byl od slavného cellisly Servais pro-\nnesen a od městské rady přijat.\nVaršava. Kazi m í r Lad a, výborný houslista,\nbývalý žák konservatoria pařížského a posluchač přednášek\no literatuře a filosofii Quinela, Mickiewícze a Micheleta\nv koleji francouzské, napsal přeh 1 e d děj i n uniě n í\nhudebního od dob nejstaršíeh, až na časy nynější. Dílo\nto vyšlo již tiskem ve Varšavě.\n(O. V.) Vídeň. Prodlévaje v sídelním městě, našel\njsem tu výtečného továrníka pian, rodilého Čecha, p.\nJos. Zastoupila, jehožio piana všesíraného uznání za-\nsluhují. Ton jeho pian je krásný, líbezný a zvoakovitý;\nkaždý dílek jakož i celý ústroj je výtečně zhotoven.\nJelikož i ceny pian velmi levné jsou, kochám se na-\ndějí, že naši krajané hojnými zakázkami ho poctí. Ka-\npelník Suppé složil operettku „Pensionát/4 kteráž se\nco nevidět v divadle „An der Wien/ provozovati bude.\nOffe nbacho va opereítka „Čin—Čin44 dochází tu\nveliké obliby.\nNcíjivle se tomu; vždyť se v kouservaloriu Pražském ce-\nštine nevyučuje. Důležitější něž mateřština zdá se\nkouservaloriu fr a11Či ti a a itaIc i n a; kteréžto předměty\ndva učitelové tam přednášejí, a přec víme s jistotou, že\nv Itálii a Francii sotva dva konservatoristé výživu našli. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "243", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "243", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Opera naše nemá do sebe", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Opera naše nemá do sebe", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5994, "texte": "Stavovské divadlo. Opera naše nemá do sebe\nmnoho rozmanitosti; nebof ustavičně slyšíme tytéž opery.\nTak dávala se dne 12. t. m. „Němá z Portici,44 dne 14.\nzlomky z opery „Jan Pařížský*4 a z „Don Juana44 a\ndne 16. t. m. opera „Prorok.44 O provedení těchto oper\nnetřeba mluviti, anto se ustavičně opakují. Byl by jednou\nčas, aby p* ředitel Thorné buď nějaké starší opery\nznova nastudovati dal; aneb novým operám\nvolný přístup na jeviště propůjčil. Jak zajímavé by n. př.\npro obecenstvo bylo, kdyby se překrásná opera „Hálka44\nod St. Moniu sz k i provedení dočkala. Kéžby naše\nslova ohlasu našla? Zajisté by p. ředitel Thomé i ma-\nterielně při tom získal!\n—Horlivý a činný ředitel vojenské hudby pan J.\nPav 1i š věnoval sboru ostrostřeleckému k pětistyleté\npamátce krásný slavnostní pochod, jejž kapella p.\nKarla Komsaka výborně provedla. Pochod tento vy-\nniká jarým rhytmem, živostí a líbezností nápěvu.\n— Naše krajanka, paní Jenny Lutzerová, slavná\ndruhdy zpěvačka, jež se za dvorního raddu F. Dingelstedta\nprovdala, vyhrála tyto dni ze státní loterie 73.000 zl.\nr. čís., jež si prodlévajíc v Praze u bankéře p. Grunda\nvyzdvihla.\n— V neděli dne 14. t. m., na den to úmrtí Fr.\nBrixiho, dávala se v chrámě u sv. Jakuba mistrovská\nmše E-dur od Brixiho, kteráž vedením p. F. Proška\nvelmi správně provedena byla. Kéžby toto znamenité dílo\nve všech chrámích naší vlasti se ozývalo. Lze je dostati\nv opisu u redakcí těchto listů.\n— Činná redakce „H um oristi cký c li listů\"\nvydala právě prémii k III. ročníku dotčených listů, se-\nstávající z krásného a velmi zdařilého obrazu pod jme-\nnem „Oslava vlastí českých.44 Jest to názorný\nobraz českých výtečníků ze všech vrstev a časů\nnároda, tak že snadno na stručný nástin historie\nčeské poslouží. Jest za obraze map k a zemí česko-\nslovanských a kol ní velké dvě postavy, Libuše to a\nZ á boje; s vrchu v úzdobných rámcích jsou zdařilé\npodobizny Přemysla Otakara 11., Karla 1V. a Jiříka Po-\nděbradského, po stranách výborné podobizny Josefa Jung-\nmanna a Karla Skřety, a pod nimi podobizny Veleslavíny,\nT. Štítného a Am. Komenského. Kolem králů českých\npak v květných polích napsána jsou jména „náčelníkův\nlidu,44 umělců českých, starších spisovatelů a učenců a\nkonečně novějších spisovatelů. Cena obrazu jest 2 zl.\n50 kr. r. č. K tomuto obrazu přidána jest krásná a\núhledná knížka, obsahující životopisy všech na obrazu\nvytknutých náčelníků lidu, učenců a umělců če-\nských. Odporoučíme co nejvřeleji P. T. ctěnému obe-\ncenstvu obraz tento i s „Hum. lifty.44\n— Mezi kandidáty ucházející se o uprázněná místa\nna zdejší škole varhanické, vřadili jsme též výtečného\nskladatele pana Zik. Kolešovského. Byloť nám to\novšem podivné a nepochopitelné, žeby p. Z. Kolešovský,\njenž se před nedávnem čestnějšího a výnosnějšího úřadu\nvzdal, o místo na dotčené škole se ucházeti mohl; avšak\nnásledující vlastnoruční list slovutného pěvce pana J. L.\nLukeše, jejž jsme od něho dne 7. srpna obdrželi, poučil\nnás o věci té jinák. List zní takto:\nMilý příteli!\nTyto dni byl jsem u ředitele varhanické školy pana Jos.\nKrejčího, jemuž jsem vysvědčení p. A. Hniličky odevzdal. Při\ntéto příležitosti dozvěděl jsem se od p. ředitele, že se\ntéž Z. Kolešovský o místo na škole varhanické uchází,\nz čehož soudím, že, bude-li p. Kolešovský přijat, p. Hnilička\nmísto páně Forslerovo obdrží.\nByli by to řádní učitelové a sloužili by zajisté ke\ncti škole varhanické.\nVáš upřímný\nJan Louis Lukeš.\nV Praze, dne 6. srpna 1860.\nNa základě tohoto psaní přivtělili jsme jméno p. Z.\nKolešovského k oněm v minulém čísle jmenovaným\nkandidátům, majíce za to, že p. Jos. Krejčí, jenž v bez-\nprostředním spojení s výborem jednoty k zvelebení hudby\nstojí, jména kandidátů dobře ví a ničehož nepronese, co\nby se s pravdou nesrovnávalo. Avšak tyto dni obdrželi\njsme následující vyjádření pana Kolešovského, v němž\ntato událost v cela jiném světle se objevuje. Vyjádření\nzní takto:\nVyjádření.\nV Daliboru od 10. t. m. číslo 29 jsem u příležitosti, kdež\nse o obsazení učitelských míst na zdejší varhanické škole mluví,\nmezi kandidáty o dotčená místa se ucházející vřadén. Osvědčuji\ntímto, že mi nikdy do mysli nepadlo, bych se o po-\ndobné místo ucházel; avšak tolik pravdivého je na té\nvěci, že pan Jos. Krejčí, ředitel varhanické školy mne potkav\nmi sdělil, že učitelské místo po panu Leop. Zvon8ři uprázdněno\njest a mi návrh činil, bych je přijinul. Jelikož mi ale\ntento návrh nižádným způsobem vhod býti nemohl, dával jsem\npanu J, Krejčímu lak neurčité a vyhybací odpovědi, že jsem\núplné věřifci mohl, že mně p. Krejčí patrně porozumí. Též\njsem mu slib učinil, že to, co mi sdělil, zatajím. Držel\nj sem počestně své slovo! Jelikož ale tento předmět nepo-\nchopitelným způsobem docela zkroucen do veřejnosti se\ndostal, žádám pana Krejčího přátelsky, by v zájmu pravdy tento\nmůj výrok ztvrdii.\nNuže tedy, když o věci té toliko p. Kolešovský\na p. Krejčí věděli, jak se mohla docela zkroucená\ndo veřejnosti dostati ? Odpověď na tuto otázku podává\nnám páně Lukešův list a z celé události vysvitá, že\np. Křejčí pravdu na velmi lehkou váhu bral.\nPrávě se dočítáme v Morgenpostu (čís. 289 od 1 9.\nříjna) nepodstatné odpovědi jistého členu výboru\njednoty k zvelebení kostelní hudby na náš článek, tý-\nkající se obsazení míst na škole varhanické. Co o této\nodpovědi obecenstvo souditi má, svědčí juž to, že týž pán\nodpověď svým jmenem nezaručil; nýbrž se jen\n„člen výboru44 pod článek svůj podepsal. Tento o blahobyt\nvarhanické školy pečující pán praví, že prý výbor pro\nslavnostně v září odbývané shromáždění knězi a pro ne-\npřítomnost některých členů sezení držeti nemohl. (Odp.)\nNuže tedy, proč se výbor v polovici měsíce\nsrpnu nesešel? Zajisté nejapná to výmluva.\nŽe pro nepřítomnost některých členů výbor\nsezení mí ti nemohl, to nám podává patr-\nného důkazu, jak velice sl. výboru na ob-\nsazení záleželo. Moudrý tento člen výboru\nšlape si příliš na rozum! Dále praví týž pán,\nže prý dle paragrafu 12. a 7. stanov slavný výbor kon-\nkurs vypsati nemusí. (Odp.) Nuže proč vypsal sl. výbor"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1536, "texte": "konkurs na ředitelské místo? Což je učitel\nna varhanické škole méně důležitou osobou ? Proč se zde\ndělala výmínka? Odpovězte velemoudrý člene výboru!\nNapotom dí tento Cicero pro domo sua, že prý, anto juž\nčas nastávajícího školního běhu doléhal, učitele zvoliti,\nvýbor p. Pruchu za provisorního učitele zvolil. (Odp.) To\nje tedy ta výmluva, proč se důkladnější učitel nezvolil!\nBravo, toť krásný, logický nesmysl ! Proě nezvolil za\nučitele tedy výbor p. AI. Hniličku, výtečného varhaníka\na skladatele, jenž už před 10 lety pod ředitelem K. Pit-\nscheni se skvělým výsledkem varhanickou školu absol-\nvoval ? Ci nezná snad slavný výbor jméno a vědomostí\nv\np. Hniličky? Nuže, necht si slavný výbor v Cechách\npřečte o nich v lexikonu od Schladebacha v Německu\n(Drážďanech) vyšlém! A tento člen výboru vytýká\nnám, že jsme skutečnost o obsazení varhanické školy buď\nzpotvořili, neb že stanovy a poměry jednoty neznáme.\n(Odp.) Nazývá se pravda u nejmenovaného člena z po-\ntvoře ním? Že jsme p. Miillera a p. Kolešovského mezi\n*Í£ompetenty vřadili, není naší vinou. Příčinou toho je\np. Luke so v o psaní, jakož i nám od p. Mu 11 er a\nsamého sdělený výrok. A konečně ptáme se Vás nejme-\nnovaný pane, co jsme nepravdivého o obsazení\nmíst řekli. Zajisté ničehož. Naše vřelé přání\njest, by varhanická škola vždy více a více\nzkvetala a vlasti naší k e ct i sloužila. Heslem nám\nvždy budou při zastávání pravdy Kolárova slova:\nPravda nezdá ustoupiti zlobě,\nKdo jí laje, ten ji zastává;\nKe cti jsou jí slova rouhavá,\nBlud a šalba hlupců ku ozdobě. Bed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243", "page_fin": "243", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.8.2", "titre_corps": "Z Klatov. (Dokonč.) Avšak pravý den slávy měl", "titre_sommaire": "Z Klatov. (Dokonč.) Avšak pravý den slávy měl", "signature_source": "—t", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.7", "debut_caractere": 1538, "fin_caractere_exclue": 5584, "texte": "—t.\nZ Klatov. (Dokonč.) Avšak pravý den slávy měl\nteprv nastati dne 25. září, na kterýžto den byla určena\nslavnost ku zachování památky zvěčnělého našeho a vele-\nzasloužilého spisovatele J. Franty Šumavského v Polence,\nmalé vesničce blíž Polina as 2 hodiny od Klatov vzdá-\nlené, kde se 27. listopadu 1796 byl zrodil. Bylo k oče-\nkávání, že účastenství bude ze všech stran veliké, a za-\njisté ukázala naše krajina, jak miluje svou vlast, jak vy-\nsoko cení zásluhy velikých svých mužův. Sešlo se as\n5—6000 lidu ze všech končin okolí našeho z blízka i\nz daleka; ze všech tvářích zářila se rozkoš a sváteční\njakýs pocit. 0 9. hodině přibyli Klatovští s hudbou a\nzpěvem do Polina, jsouce již před Políni Polínskými a\nDomažlickými slavně přivítáni. Slavnost započala v Políni\nzádušnou mší, při kteréž zpěvácký sbor krásnou truehlo-\nmši od Horáka pro mužské hlasy velmi zdařile před-\nnesl ; jest to v skutku ušlechtilá, co do melodického i\nharmonického ústrojí výtečná, ano nad vše podobné vy-\nnikající skladba, a bylo by k přání, aby všude, kde je\nzpěváckých sil, byla rozšířená. Před zád. mší obrátil se\nduchovní správce Polínský p. farář Livora dojímavou řeci\nk lidu, podávaje v stručnosti život a zásluhy Šumavského\na význam uspořádané slavnosti. Po mši táhl celý dav\nshromážděného lidu nepřehledný ku Polence, as */4 hod.\nvzdálené, kde náš Franta v malé chýšce poprvé světla uzřel.\nZdaleka nás již vítal z chýše vlájící prápor a hlučný\nbuchot střelby z moždířů. Jaký to byl nevýslovně do-\njímavý okamžik, když jsme se zastavili u jednoduché\nchýše, ozdobené zelením a prápory, která se přec každému\nv duši jako palác skvělá. Tu vystoupil vel. p. farář Do -\nlánský, p. Matušovský, co výtečný řečník v celé kra-\njině chvalně znám; jaký účinek řeč p. Matušovského pů-\nsobila, jest péro naše příliš slabé vypsati, přáli jsme sobě\njen, aby ta plamenná slova slyšel celý národ, by jim\nv svém srdci památní místo zasvětil; tu nestál zajisté\nnikdo, kdo by byl nebyl povznešen, a konečnými slovy :\n„Sláva Šumavskému! sláva národu českému !u zahřmělo\ntisíce a tisíce hlasů třikráte hlučné „S 1á v a,54 a les i\nháj nám ještě v ozvěně odpovídaly. Mezi tím se od-\nhalila památní deska mramorová, kteroužto zde Klatovští\nv\nštudující k uchování stálé památky Šumavského\nzasaditi dali, a byl to svatý okamžik, kde všechny zraky\nlpěly nepohnutě jako u vroucné modlitbě na památní desce\na duše v nevýslovné rozkoši se nořila. Na to vystoupil\np. Andrlík, učitel na gymnasiu Klatovském, a přednášel\nrozníceným a dojímavým citem proslov od J. Jahna, ne-\nminoucí se mocného účinku, a opět se posledními jeho\nslovy rozzvučel ten nepřehledný dav, a jako z jedné duše,\nz jedných úst se po krajině rozléhalo „at žije národ !a\nUkončil pak študující p. Baumgartner přednesem básně, od\np. G. S. složené a myšlénkou i nejvroucnějším citem vy-\nnikající, která se na památku tohoto slavného dne mezi\nlid rozdávala. Jednotlivé oddíly slavnosti vyplňovaly\npřednesy zpěváckého a střeleckého hudebnického sboru\nKlatovského. Po slavnosti se táhlo zase zpět do Polině\nkde se slavný tento den hostinou a tancem vesele ukončil.\nNemohu opominouti, zmínili se o srdečném účastenství,\njakéž Chudenický p. hrabě Jaroslav z Černínů při celé\nslavnosti na jevo dával, o rázném vlastenectví, jakým pp.\nhosté z Domažlic vynikali a o obětavosti rolníků z obce\nv\nVostřetické, Cvercovské, Dolanské a Polenské, ktere po-\ntřebné povozy ochotně propůjčily. Jsem přesvědčen, že\npamátný tento den v dějinách naší krajiny zůstane důle-\nžitou událostí a u každého, kdo podílu bral, radostnou\nupomínkou a novým podnětem k utvrdění a ustálení-se\nv lásce k vlasti a národu. Konečně zasluhuje vděčného\nupomenutí celý výbor za obezřelé a chvalné vedení, zvlášt\nale p. Ludevít Procházka co předseda výboru za uspo-\nřádání a provedení nezapomenutelné nám slavnosti. Jak\nse doslýcháme, chce ještě výbor hrob Šumavského v Praze\nzakoupit a náhrobek mu postavit. Zajisté že se Vlastimilů\nhojnost nalezne, kteří milerádi přispějí. Sláva tomu pod-\nniknutí! sláva krajině naší Šumavské, čítající tak zdárných\nvlasti synův!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243", "page_fin": "244", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.8.3", "titre_corps": "—b— Z Kutné Hory. (Zpěvácký spolek,) Pro", "titre_sommaire": "—b— Z Kutné Hory. (Zpěvácký spolek,) Pro", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.7", "debut_caractere": 5586, "fin_caractere_exclue": 6379, "texte": "—b— Z Kutné Hory. (Zpěvácký spolek,) Pro\ndopisovatele jestiť to nejtrapnější, když se mu k dopisu\nlátky nedostává. Vy chcete látky o hudbě, o hudebních\nprodukcích a o hudebnících, a o tom od nás věru málo\npsáti možno. Měli jsme zde ovsem krásné naděje, že i\nv oboru hudebním čilý život nám vykvete, jelikož zara-\nžením zpěváckého spolku k tomu se přispívati\nmělo ; ale naděje ta nás brzo sklamala, jelikož ze strany\npředstavenstva o spolek ten málo pečováno, a spolek\nzpěvácký stal se nehodnými intrikami podnoží spolku\njiného, čímž se stalo, že činí údové odpadávali, až spo-\nlek sám takřka pod nulu klesl a v krásné činnosti\nzapočaté pňsobiti přestal; to aspoň pozorovati z toho, že\nod minulé zimy ani té nejmensí známky živobytí nepodává.\nA jak krásně by zde působiti mohl! Doufali jsme, že"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5521, "texte": "snad z naší mládeže při reální škole statný zpěváčky sbor\npovstane, jelikož si. rada městská při ní zvláštního\nučitele zpěvu kreirovala ; však ani tu nijakého života\nposud pozorovali nelze, a kdo nestranně á bedlivě zpěv\nškolní mládeže pozoruje, ten sotva bude tomu moci při-\nsvědčiti, žeby zde někoho stávalo, kdoby chrámový zpěv\nvedl a řídil, o nijakém zvláštním solovém zpěvu vycvi-\nčených zpěváků však ani zmínka. O kostelní hudbě\npozději.\nU sv. Matěje blíž Prahy. (Hudební produkce.)\nV neděli dne 14. t m. měli jsme tu hudební pro-\ndukcí, o kteréž se právě proto zmiňuji, jelikož pro-\ngram veskrz výtvory českých skladatelův a bás-\nníkův obsahoval. České skladby což to divného? Nemu-\nv\nselo by to ovšem v Cechách nic být divného, kdyby\nkaždý, hrd jsa na své praotce o ná r o dno s t svou, o ni více\npečoval a své zděděné řeči si vážil. Než dosti o tom !\nProdukce otevřena byla krásným proslovem od Karla S a~\nbiny, jejž Fr. Koubek rázně přednášel. Na to slyšeli\njsme čtverozpěvy „Sladce ten zpěv44 od Wíesnera —\n„Valčík44 od Fr. Vog la — „Při draní44 od Václ. Hor ák a,\njež pánové K. a A. Strebl, M. Rauš a Fr. Koubek\nsprávně a s přiměřeným výrazem zpívali. Dále přednášel\np. Fr. Koubek píseň při pivě „Bětulinku44 od Jos. Ne-\nsvadby, „Závadu o slovíčko/4 „Nikoliv44 od V. Zavr-\ntala s nelíčeným citem a došel pochvaly; neméně líbil\nse pan M. Rauš, jenž píseň „Srdce ztracené44 od Fr.\nPivody s ušlechtilým rozmarem zpíval a p, K. Střehl,\nkterýž se Sk roupovou „Kde domov můj44 zábavu tuto\ns chvalným výsledkem ukončil. Mezery mezi zpěvem\nvyplněny byly českými de k 1 ani ačem i. Slečna L.\nŠťastná přednášela dvě deklamace od F. Rubše a si.\n-y f\nM. Šťastna deklamovala dvě básně od Tyla a Rubše\nvýtečně. Obě rozveselily obecenstvo svým rozmarným před-\nnesem a byly hlučným potleskem odměněny. Ku konci\npřednášel p. J. Šedivý deklamovánku od Burger-\nsteina a deklamaťórní quodlibet, a přispěl s úspěchem\nznačně k panující veselosti. Chvatnou zmínku zasluhuje\nposléze pan Fr. Horák, žák konservatoria, jenž tuto\nzábavu uspořádal.\n(—a) Ze Sedlce. (Koncert) Dne 13. t, m. kon-\ncertoval zde houslista p. Jan Wíttek, žák Pražského\nkonservatoria. Je to věru smutné, že p. Vítek po-\nčestné své české jméno ani správně se psáti nenaučil*\")\na že našemu českému městu koncert svůj německým\nprogramem ohlásil. Rádi bychom věděli, co by as pan\nVítek z koncertu byl vytěžil, kdyby na jeho německé\npozv án í toliko pouzí Ně mc i byli přišli. Pan Vítek\nhrál svou melancholii, koncertní polku a své potpourri\nna slovanské nápěvy a pak několik skladeb pro housle\na nově vynalezený strunní nástroj „Filo mela/4 při\nkterýchžto kusech jej jeho choť na harfu doprovázela.\nProvedení bylo slušné.\nLipsko. V noci od 24, na 25. září zemřel tu\nněmecký skladatel čtverozpěvň a sborů, Karel F. Zoliner,\njenž k rozšíření mužských kvártett svými komposicemi\nvelice přispěl. Veselv, společenský a povzbuzující rozmar\na dobrosrdečnost jakož i hudební obratnost a originální\ntahy,, jež se v jeho skladbách jevily, byly pákou, že\ndošly všude všeobecné obliby K. Zoliner nar. 17.\nbřezna 1800 v Mittelhaíisu (Výmarsko), studoval r. 1814\nna škole sv. Tomáše v Lipsku, kde se pod Schichtovým\nnávodem jeho talent rozvinul. R. 1820 obdržel Zoliner\nučitelské místo pro zpěv v Lipsku, kdež tak6 co soukromý\nučitel a varhaník účinkoval.\nMnichov. Dvorní kapelník, pan Lachner, našel\nHaydnovo oratorium „Návrat mladého Tobiáše,44 které prý\nse při požáru zámku EsterWazy-ova v Eisenstadtu ztratilo.\nLachner hodlá, je co nejdříve provozovali.\nNeapol. V divadle „ del Fond o44 dávala se nová\nopera „II foletto di Grisi44 (Příšera Grisiina) od Petre JI y.\nPrvní akt propadl byv vypískán. Sotva však počal\núvodní sbor druhého dějství, nastal nesmírný potlesk.\nSkladatel stoje za kulisami mnul si vesele ruce a byl\nuž zpupný nad výsledkem, jenž od čísla k číslu vzrůstal.\nPosléze však přišel tajnostem tohoto enthusiasmu na\nstopu; neplatilo totiž nadšení jeho skladbě, nýbrž Gari-\nbaldimu, jenž při započetí druhého dějství do divadla\nvstoupil.\nPaříž. Slavný zpěvák Mario je pro příští sai-\nsouu zde s 90.000 franků engažováh.\nPetrohrad. Italská opera započata jest operou\n„Prorokem/4 v níž Tamberlik co „Prorok44 se skvělým\núspechem vystoiipil.\nSpaa. Před nedávnem slavilo se tu zasvěcení\nnového chodníku „P roine n a d e Meye r b o e r.44 Návrh\nk takovému názvu byl od slavného cellisly Servais pro-\nnesen a od městské rady přijat.\nVaršava. Kazi m í r Lad a, výborný houslista,\nbývalý žák konservatoria pařížského a posluchač přednášek\no literatuře a filosofii Quinela, Mickiewícze a Micheleta\nv koleji francouzské, napsal přeh 1 e d děj i n uniě n í\nhudebního od dob nejstaršíeh, až na časy nynější. Dílo\nto vyšlo již tiskem ve Varšavě.\n(O. V.) Vídeň. Prodlévaje v sídelním městě, našel\njsem tu výtečného továrníka pian, rodilého Čecha, p.\nJos. Zastoupila, jehožio piana všesíraného uznání za-\nsluhují. Ton jeho pian je krásný, líbezný a zvoakovitý;\nkaždý dílek jakož i celý ústroj je výtečně zhotoven.\nJelikož i ceny pian velmi levné jsou, kochám se na-\ndějí, že naši krajané hojnými zakázkami ho poctí. Ka-\npelník Suppé složil operettku „Pensionát/4 kteráž se\nco nevidět v divadle „An der Wien/ provozovati bude.\nOffe nbacho va opereítka „Čin—Čin44 dochází tu\nveliké obliby.\nNcíjivle se tomu; vždyť se v kouservaloriu Pražském ce-\nštine nevyučuje. Důležitější něž mateřština zdá se\nkouservaloriu fr a11Či ti a a itaIc i n a; kteréžto předměty\ndva učitelové tam přednášejí, a přec víme s jistotou, že\nv Itálii a Francii sotva dva konservatoristé výživu našli. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-10-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-10-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.8", "debut_caractere": 5523, "fin_caractere_exclue": 5655, "texte": "Listárna.\nPanu K„ ve V íd n i. Díky ! Pan Med. v S i b í n i.\nMám Yáin dát opsat tu ouverturu? Pan J. Zas. v K. H.\nVaše báseň vyjde."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[237]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.1", "texte": "Noční ticho.\nDle Lenciua od H.\nNa rybníce nepohnutém\ndlí měsíce tichá tvář,\nv zelenavý rákos vplítá\nbledé věnce jeho zář.\nNa pahorku srnky stojí,\nv tichou noci zírají,\nptactvo lesní v hnízdách teplých\nsen slavící zpívají.\nV pláči skláním svoje zraky,\nvše v zapomenutí hyne,\njen památka lásky dávné\nduší mou se tiše vine.\n\nPíseň.\nAntonie Iíórschnerova.\nAj, odpusť mi slavíčku malý,\nže vždy jen pod tvým stromem sním,\na zpěv mé lásky neustálý\nzaznívá laděn zpěvem tvým.\nTvé hrdlo sladkou píseň umí —\nty víš, proč poupě k růži lne,\nco list ku lístku libě šumí,\nco vlnka šepce vlnce své.\nTo vše, když tady budu dlívaf,\nmi zjevíš jistě v krátký čas,\npak milenci to budu zpívat\na sladčej' zníť můj bude hlas.\n\nZ cestopisu rakouského virtuosa.\nPřeložil Vítězslav Guth.\n«v~\n$\nZ Tahiti, 12. října 1854.\nŽádný koncertista na světě nehrál snad ještě před\ntak podivným obecenstvem, jako ono bylo, které se\nk mému koncertu dne 6. října shromáždilo.\nMístnost, která měla představovali koncertní sál,\nsloužila dříve za modlárnu tuzemců, později zde na\nrozkaz královny nepraví bohové byli upáleni, ještě po-\nzději odsoudil francouzský vojenský soud odbojné Indiány\nk smrti, — a nyní stojí na tomtéž místě virtuos v čer-\nném fraku, hledě houslemi a smyčcem oněm samorost-\nlým dítkám přírody nějakého ponětí podali o té moderní\nevropské vzdělanosti, před jejímž seznámením dobrotivá\nprozřetelnost je až posud zachránili ráčila. V právo\nobklíčen tropickými bylinami seděl vladař se svou chotí\na několik důstojníky v jasně třpytících se uniformách.\nV levo nacházelo se místo pro bosonohou královnu, se-\nstávajíc ze slaměných rohoží, jež pestrými bavlněnými\nlátkami obvěšeny byly, a ostatní část sálu byla naplněna\nzvláštními pastavami tuzemců, jejichž sluch jsa posud\nještě zdráv a neporušen toliko pro zpěv slavičí blouznil.\nVystoupiv poklonil jsem se před bosým obecen-\nstvem a počal svůj koncert. Arcif že to dobu trvalo,\nnež toto obecenstvo pochopilo, že se v koncertech jen\nposlouchati rná, což větší díl z nich věděli se nezdál,\nneboť štěbetali tak hlasitě, že jsem často vytržen ně-\nkolikráte z nova hráti musel.\nHrál jsem „Othello fantasii\" od Ernstaj avšak\nhřmotný blábol trub s obligátním vířením kotlů by\ntěmto žlutým ostrovanům byl zajisté větší radosf způ-\nsobil, než naše chudobná hra na housle; neboť vyjma\nněkolik spřízněných rukou evropských nehnul se ani\nprstíček. Kus beze všeho znamení pochvaly jsem ukončil.\n\n*) Rak uský týž virtuos jo Miska (Míchal) Hanse r, jenž roku\n1822 v Prešpurku se narodiv, na radu Konr* Kreutzera hou-\nslím se ucil, pak pod Bohmem v konservatoriu Vídenském na\ntýž nástroj se zdokonalil. Vystoupil r+ 1840 v Némecku, r+\n1848 odebral se na umělecké cesty a přibyl 1. ledna 1850 do\nNového Yorku, odkud se pak do jižní Ameriky a Austrálie\nodebral. Jeho bratr S. Hauser vydal jeho cestopis v Lipsku\nroku 1859. . Red."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.2", "texte": "Tak malého potlesku se mi ještě nikdy a nikde na\ncelém světě nedostalo.\nNyní objevila se také královna, vedouc na ruce\nmalého hocha, a jsouc doprovázena od svých dvořanek,\njež bosonohé jako jejich paní, ve fantastické toilettě do\nsálu dreptily a zvědavě očekávaly, co se díti bude.\nPrvní autorita hudební v Otahaiti jmenem Camieux, před-\nstavený franc. vojenské kapely, znamenitý velikán, vystoupil\nnyní a přednesl kus na flétnu. Pravilo se, že to byla\nkavatina z opery „Ernani\" a snad by byl každý kus\nten za ni měl, kdyby tclnatému umělci, kterému se na-\nmáháním již pot z čela ronil, větší část tónů nebylo\nselhalo a na neštěstí mnohý ani na světlo nevyšel.\nTento umělec měl mimo to ještě ten originální nápad,\nže vystoupiv vladařově paní co nejuctivěji ruku políbil,\nco se mu však, ačkoliv to pro bosou královnu a její\nžluté dvorní dámy velká urážka byla, spíše odpustili\nmohlo, nežli jeho hra na flétnu, která konce neměla.\nPískali irmd >r \\šem znamením, jež jsem mu dával,\naby už přestal, přece pořád dále. IÍ svému úžasu viděl\njsem, ana se zívající královna se svého místa zvedala;\njuž spatřil jsem, kterak se samorosllé tyto dítky přírody,\njejichžto sluch se tak kruté zkoušce podrobili musel,\nze sálu ubírají. Všechny mé vábivé sliby, bych bosou\nmocnářku svou hrou roznítil, všechna naděje na řády,\nslávu, nesmrtelnost byly ty tam. O zpropadená hra na\nflétnu, ta mu neměla nikdy napadnouti! Královna Po-\nmara opustila, aniž by byla mne uslyšela, sál, zapuzena\ntím nezbedným flétistou.\nJakmile se zbouřcná má mysl něco utišila a zpro-\npadený Francouz pískali přestal, vystoupil jsem opět před\nobecenstvo. Všechnu SYOU sílu sebrav, hrál jsem tklivé\nmilostné písně a Pagauinovy čarodějnické variace, avšak\nnadarmo; žádné znamení záliby mne neodměnilo; žlutí\nostrované zůstali zdřevěnělí a nejevili žádného účastenství.\nTu jsem se odhodlal ve své zlé nesnázi, maje\nnevyhnutelné fiasko před očima, k velmi odvážlivému\npředsevzetí. Snad pomůže mámidlo, pomyslil jsem si, a\nodtrhnuv zuřivě před očima čumícího obecenstva struny\nod houslí, hrál jsem toliko na G-struně „karneval\nbenátskýTo účinkovalo! Šepot velkého překvapení\nrozlehal se po celém sále a brzo byl jsem obstoupen\nod žlutých nadšenců přírody, kteří při každé passáži,\nzvláště ale při zvucích flageoletu do takého jásání se\ndali, jakého vzdělané obecenstvo pronésti ani nedovede*\nPořáde jsem jen hrál karneval, pořáde jsem improvi-\nsoval nové variace, a čím ztřeštěněji a podivněji tyto\nzněly, tím nadšeněji jásali moje bosí obdivovatelé, kteří\ndříve sál neopustili, až moje ruka zemdlená klesla a\njiž déle šmytec vésti nemohla.\nPo tomto koncertě byl každý v Tahaiti v nadšené\nrozčílenosti. Každý vypravoval o novém hudci, jenž po\nmoři sem připloul a na dřevě tak dobře jako pták\npískati umí. Nejkrásnější ovoce a kytky mi posílají do\nhostince; když hraju, shromážduje se vždycky hejno\nobdivovatelů pod mými okny; když z domu vycházím,\npozdravuje mne každý a přívětivě se každé mé žádost1\nvyhovuje — zkrátka jsem hrdinou Tahaitským. A všechny\ntyto divy způsobil jen „karneval.\" Věru, houslisté\nani nevědí, jak mnoho mají co děkovali tomuto kusu,\njehož divotvorný účinek často jako zpěv Syrén, nej-\nchladnější obecenstvo roznítil a často mi sloužil, jak\ntehdáž, k spáse.\n\nO registrování čili o oučelu a umění přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Pokračování.)\nMají—li varhany jenom dle cifer doprovázeti, tehdy\npostačí, kdyby se pro místa s piano poznamenaná v ho-\nřejším stroji jeden 8stop. gedact aneb takového něco\njako jemnozvučná flétna neb nějaký jiný jemnozvučný\nrejstřík volil 5 pro místa s forte poznamenaná nechf se\nvyvolí v hlavním manuálu 3- i 4stop. hlasy a jen tehdáž,\nkdyž orkestr a zpěvní hlasy hojně obsazeny jsou, 8stop.\nprincipál. Byla by to zde hrubá ohýba, kdyby 4stop.\noktáva k sesílení přibrána byla. Jsou-li instrumentální\nbasy slabý, aneb jak se často stává, ani neobsazeny, af\nse v pedálu vezme 16stop. subbas s jedným 8stop. kry-\ntým hlasem. An však instrumentální basy na pedál od-\nkázány jsou, může se tedy také v takovémto pádu 16-\na 8stop. violon aneb Stop. oktávní bas použiti, aneb\nvšecky jeho 8- a 16stop. rejstříky*), s výminkou rou-\nrových strojů vytaženy býti. Ostatně není takovéto\nobsazení hudby kostelní, kde se instrumentální basy\nvarhanami nahradili musí, rádné, an i ten největší pe-\ndální virtuos často v stavu nebývá, pro určitá\nmísta vyvésti; pročež se při větších varhanách, jenž\nv hlavním manuálu jeden neb dva 16stop. labiální hlasy\nmají, pedál zcela vynechává, a basso levou rukou hrává.\nPřipadne—li v běhu hudby nějaké solo, vystupují varhany\nsamostatněji. I může se, aby solo dobrého výsledku\nmělo, k minulé vytaženým gedaktám nějaká gamba, neb\nnějaké 8stop* salicet připojiti. Není—li těchto dvou hlasů,\naf se přibere nějaký krytý 8stop. hlas neb nějaký\n8stop. karnzí roh (Gemshorn), neb nějaký 8stop. prin-\ncipál, tento by se však skrze svou sílu (zvláště má-li\nširokou mensuru) jen sám vzíti musil.\n(Dokončení.)\n\nO kostelní hudbě na venkově.\n\n(Od Jizery. — Hudba ve Vamberku.)\n(A. St.) Od Ji%ery. Vydal jsem se zase jednou\nza čas na pouf, abych Skoumal jak se v naši krajině"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.3", "texte": "kostelní iiudba daří, o níž jsem již po dosti drólinou\ndobu se nezmínil. Co jsem na této pouti našel, to Vám\npodávám v pořádku, v jakémžjsem to ve svou tobolku\nzanesl. Dne 18. srpna v den narozenin J. V. císaře\nslyšel jsem v Mnichově Hradišti mši od černického,\njejíž provedení značně na sobě ráz improvisace neslo,\npročež o přísném posouzení řeč býti nemůže. V Gra-\nduale mi na mysli tanula část z Agatiny partie. Takové\nreminiscence přijdou mimo vůli, když známá themata\nslyšíme; mně to docela zvláštně připadá, slyším—li zpěv\nzamilované dívky, a byfby to i modlitba byla, co mešní\nvkladek. Discantové hlasy, které tu zpívaly, měly patrně\ndobrý cvik; tenor se v celé mši valně ač bez pro-\nspěchu namáhal. — Dne 26. srpna přibyl jsem do Bu-\nková. Dávala se tu Kempterova mše do B s velikou\npečlivostí. Nejpovedenější části byly fugalní Benedictus,\njenž beze všeho průvodu (i bez varhan) znamenitý měl\núčinek a Agnus. V Credo, které se jmenovaným částím\nu provedení nevyrovnalo, je druhý díl velmi éffeklní\nužitím piana, zvolněného tempa a doleních hlasových\nregistrů. V Koželuhově Offertorium (vzhledem na cha-\nrakter celé mše ne právě chvalitebná volba) bylo ku\nkonci pozorovati, že violiny prima vista hrály. Žá-\ndoucno je: 1) aby se práludování tak hhnotně (po ce-\nlou mši pleno) nedálo, že není rozeznat co a jak se\nhraje; 2) aby se responsoria správněji prováděla. Snad\nmá bakovské záduší tolik jmění, aby se místo těch sta-\nrých , křaplavých, každou harmonii rušících oltářních\nzvonků zakoupily nové. — Na Kláštere se dne 15.\nzáří dávala Kempterova mše do D. Nejkrásnějšími\nčástmi této mše zdají se mně býti Kyrie a Agnus, mající\nráz chorální, kterému upotřebené z větší části unisono\nvelebnosti dodává. Obtíže u provedení v celku zdaři-\nlém jevily se v závěrce „Sanctus,\" kdež jedna violina\nneudrževši se v tempu celý kvartett překotem ku konci\nstrhla. Vloženy byly Fiihrerovo Offertorium do A-moll\ns plnou harmonií a co Graduale Roderovo „Alma\" pro\nsopranovo solo s průvodem sexleltu, jehož poslední\nčást opětuje čtverhlasý sbor. Velmi dobré provedení\ntéto skladby výtečnou a v těchto listech již mnohdy\njmenovanou zpěvkyní si. Julií Měchurovou nechceme ani\nv pravém světle vylíčiti, poněvadž takové zpěvačky\nna venku jen meteory jsou, které nevšedními svými\nprostředky vše, co vedle nich a po nich se koná, za-\ntemňují a posuzovatele nejlepší vůli navzdor k nestran-\nnému uvážení méně šfastně provedených skladeb ne-\nschopným činí. — Dne 17. října se dávala v Mn. Hra-\ndišti Dobišova mše do D. Musíme vyzná ti, že tato\nmše náleží mezi nejkrásnější, které jsme vůbec slyšeli.\nLadnou rozmanitost, jaká snad u větší části kostelních\nskladeb ustupuje unavující jednotvárnosti, bychom za\nhlavní přednost její prohlásili. Zdá se, jakoby skladatel\nbyl více na průvod dbal nežli na vokální ačkoliv ne-\núhonnou část; partie violinám udělená je zajisté rozkošná.\nProvedení bylo skoro veskrze zdařilé až na druhý díl\nSanclus, kdežto umístěná fuga k precisnosti více zkou-\nšek žádá a na Agnus v začátku, kdež se intonace vo-\nkalistů ne dosti čistá býti zdála. Vloženy byly Maškova\nhymna k sv. Augustinu co Graduale a Cherubiniho světo-\nznámé, nepřekonané „Ave\" co Offertorium. U varhan\nbyl tenkráte Českodubský učitel p. Holuška, jehož\nvládnutí nástrojem vzorným nazvati můžeme; zajisté by\nsvou výtečnost ještě skvěleji byl osvědčil, kdyby stroj\nsám překážkou mu nebyl býval. Nemůžeme zamlčeli\nvelikou vadu, jež prospěšnějšímu pěstování kostelní hudby\nv cestě stojí. Kůr zdejšího hlavního chrámu nemá pra-\nžádné nástroje, jež by svými z váti mohl. Hudebníci,\nkteří vždy pouze z ochoty na kůru hrávají, mívají svoje\nvlastní v dosti chatrném stavu se nacházející nástroje,\nkteré jim i mimo kostel při tanci atd. sloužili musí. Na\nchatrném nástroji však ani mistr dobře hrát i nedovede.\nZňstanou-li věci v tomto ohledu jak jsou, tak se vzdor\nnejlepší vůli p. ředitele kůru a veškerých hudebníků\nnikdy řádné, ducha k pravé pobožnosti rozněcující hudby\nnedočkáme; pročež těm, jimž na tom záleží a kteří na\nto dbáti mají ve jménu vznešené věci samé, na srdce\nkladu, aby se co nejdříve řádné nástroje buď ze záduši,\nbud z obecního jmění zakoupily. Prozatím alespoň je\nnejméně asi dvou houslí, dvou cornů, jednoho klarinetu\nnad míru nutná potřeba; ostatek by se zase za čas za-\nkoupiti mohl. Dobrá kostelní hudba není pouze hudeb-\nníkům a místnímu kněžstvu, anobrž celé obci ke cti,\npročež žádáme, aby se k našemu návrhu slušný ohled\nvzal. Rádi uvidíme, zdali jsme hluchým nekázali. —\nV Bosni se dle doslechu hudba dosti dobře daří; snad\nse ini vyskytne příležitost, položití ji na kritický skřipec.\n— Také Mohelnický p. učitel dává prý někdy figurální\nmše: kdo a na čem lam hrají, je mi nepovědomo.\nZ Vamberka. Hudební zpráva z Vamberka? bu-\ndete se ptáti. Ano chci psáti o nynější hudebnosti nebo\nvlastně nehudebnosti Vamberka, téhož Vamberka, kde\nse lí. máje 1791 narodil vysoce nadaný klient sv.\nCecilie, později dvorský varhaník ve Vídní J. H. Voří-\nšek. A jaký jest stav hudebnictví v tomto městě? Od-\npověď na tuto otázku je stejně smutná jako stručná:\nbídný, velmi bídný! Račím krokem kráčí u nás hudba\ni zpěv jmenovitě asi od pěti let, zrovna v době, kde\nse po celých Čechách k tomu hledí, aby se chrámová\nhudba pro účel, jenž jí vyměřen jest, zdokonalovala,\nkde se ve mnohém ohledu užitečné zpěváckó spolky\nčetně zakládají. Říkává se, za málo peněz málo mu-\nziky; mohli bychom naopak soudit, za mnoho peněz\nmnoho muziky. Avšak my Čechové vydáváme na hudbu\nmimo peníze ještě dražší poklady. Mnoho-li drahého"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.4", "texte": "času vynakládá naše mládež na vyučení se trochu mu-\nziky, jsouc k tomu y národních školách téměř nucena,\nkteréžto umění v pozdějších letech z největší částky\nzhola na zmar přichází, poněvadž tomu zaměstnání a\njiné okolnosti jinak nedovolují. Mnoholi lidí, kteří by\nv živnostech užitečnými býti mohli, pokazí ohyzdným\nšumařením tělesně i duševně sebe i často svoji rodinu.\nNejsem dokonce nepřítelem hudby, a uvádím nadřečené\njen abych dokázal, že na hudbu mnoho obětujeme aže\ntudíž oprávněni jsme, za tolik nákladu něco slušného\nočekávati. A čeho jsme se dočkali u nás? Chrámová\nhudba ve Vamberce tu čarovnou vlastnost do sebe má,\nže přítomní hrozným „skřípením zubů\" ze stánku\nBožího do pekla přeneseni býti se domnívají. Ovšem\nmáme zde potěšení viděti neobyčejnou „bravuru,\" jež až\nv tělocvik přechází; slyšel jsem však od jiného, jenž\nhudbu toliko pro své vyražení provozuje, a jehož slovu\nrád víry přikládám, že on toliko za zády vyhraje, co\ntento rytíř s celým svým šerrnířstvím. Na naši hudbu\nv ochotnickém divadle ouzko jest člověku si pomysliti;\nvrzání toto bývá tak nesnesitelné, že lidé hudebnického\nsluchu k vůli němu divadlo navštěvovali nechtí! Na\nkoho zde vina padá, snadno jest se domyslili, když\nřeknu, že jsme zde při těchže silách před šesti lety\nslušnou hudbu slýchávali. Jak zcela jinak to vypadá\nv Kostelci nad Orlicí, nebo i ve vsi Bílém Újezdě, kde\nučitel hudebnické i zpěvácké akademie obstarává ! Dou-\nfejmež, že i u nás příčina úpadku hudby časem svým\nse odstraní, byf se proti tomu všechen zlozvuk světa\nse svými piklemi na odpor stavěl.\n\nCmp.\n\nZ Petrohradu.\n\n(Počasí, — Novo operní divadlo. — Opera „Život za\nCara\".— Kravcov. — Ruský hod. spolek. — V, Červený.\n— Strauss. — Wieniawski. — Katsky. — Nové ruské\nopery. — Zaniknutí Věstníku. — Martynov.)\nPodzimek teprv včera přivítal k nám, a podivno,\njak dlouho letos krásno počasí zde na 60. stupni severní\nšířky trvalo — od dubna do konce září — neslýchaná\nvěc! Kdežto jsem se mezí tím, jak jsem sám zkusil,\nza hranicí u Vás zimou třásl ustavičným deštěm i vě-\ntrem! Dnes poprvé lehký mráz časně ráno uhodil ; jak\nale pozorovat, hude opět hezký a teplý den. S pod-\nzimkem se přiblížil i čas divadelních her9 koncertu,\nvšelikého jiného zaměstnám umělcův* jakožto: vyučo-\nvání žáku, domácí (komorní) večerní zábavy. Nejdůle-\nžitější novinka, jež nás očekává v nejkratší době, jest\notevření nového Marijinského divadla (bílého cirku)\npro ruskou operu♦ Popsání nové budovy nepřináleží\nsem; ale mohu říci, že to nyní bude zde největší di-\nvadlo, Vnitřní ozdoba jest jak se dá soudit pro Petro-\nhradčany, lůze rozkošná. Otevře se operou „/KHOMB 3a\nu,apa\" (Život za Cara od Glinky), která nyní vyšla ti-\nskem úplně pro 2 a pro 4 ruce i v soupise pro zpěv\ni piano. K opeře přidělaný jsou nové veskrz deko-\nkořacie. Rád bych juž viděl posledního aktu dekoraeii,\npředstavující Moskvu v čas carské slavnosti s jejím\nčetným lidstvem hemžícím se na prostoře před dvorcem,\nby jásal radostí při zvukách hymny: „CiaBtca, ciaBBca\npyccKHH napo\" a při znění všech (!) Moskovských zvonů\na zvonků. Dlužno se vyznali, že si nepřestayuju větší\neffekt v tomto způsobu. Debutovat bude v opeře\n„Othello\" nový tenorista p..Kravcov. Kravcov se\nnarodil zde a chtěl se oddat studiím lékařským, ná-\nklonnosti však hudební nemoha odolat, pustil se na pole,\nna kterém mnohý juž zklamal se. Cestoval do Itálie,\nkdež u Merkandante-a bral hodiny; vystoupiv pak v ně-\nkolika městech vlaských, odplul do Paříže, kde jej vloni\ni slyšel direktor zdejších divadel gen. Saburov, i po-\nzval jej do Petrohradu. O hlase jeho ještě se nedá\njistě mluvili, neb jsem jej slyšel jen v probě — nalezl\njsem však dost rozvitou koloraturu a intonuje čistě. —\nDálší uvidíme. — Třetí hudebnická novina je koncertní\nsaisona ruského hudebního spolku. Koncerty načnou se\nv začátku října. Diky oblíbenosti Rubinsteina u vel-\nkněžny Eleny Pavlovny, díky vlivu jejímu u nejvyšších\nosob a díky za to nejvýš, dvoru. Spolek tento prospívá\nvšechněm stranám. Jak to? kasa z a právu je výlohy, obe-\ncenstvo se i baví i zkušenosti nabývá, hudebníci (tak—\nměř veskrz cizinci Němci) dobývají si routiny, dirigent\nse učí dirigovat, zvláště ale velký zřetel se obraňuje\nna přihótovení většího a dokonalého zpěváckého sboru\ndiletantského. Spolek není pycKufí vsak ale poccnwcKHft,\ncož není jedno; tenf by značil jenom ruskou národnost\na tento zahrnuje v sobě každého ruského podaného.\nPři tom mi padá na mys! ta okolnost, že se nijak ne-\npodává ruka k pomoci hudebníkům, vystoupivším z plu-\nkovníci! sborů; a nelze myslit, žeby v četných ruských\nplucích nebylo ani jednoho výborného hudebníka! Já\nsám sloužil v pluku a sám mohu něco posoudit. Já\nnašel, že Rusi jsou tuze schopni v hudbě, zároveň jsem\nale našel, že vychování jejich v hudbě se děje tůze\nnelidským způsobem, zvláště cizími kapelníky; sami ale\ntito požadují, by se nakládalo s nimi ze strany plukov-\nníci! komandérů zdvořile neřku-li něžně — aneb hned\nmají slova „barbarství* na jazyku. Tato příčina mne\nlak pohnula vystoupit z podobných poměrů, nemoha\nrovnosilně brojit proti hejnu dravců — kollegů. Z dob\nJarošových mnoho uplynulo času — a přec jméno če-\nského kapelníka má nějakou vážnost u Rusů! Ukáži\nzde jen na příklad na článek v Ruském Invalide, pro\nkterý mne zdejší mocní a silní (kapelníci kollegové)\nzaházeli blátem, až mně ani nebylo vidět! Pravda, člá-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.5", "texte": "v\nnek byl psán k pochvale našeho Červeného; kdož ale\nneuzná zásluhy tohoto muže ?\nStrauss dohrává v Pavlovsku, a napřesrok bude\nzase hrávat. Škandál Pavlovský nestojí za to, bych se\n0 něm více než zmínil. Ruský hudební spolek anga-\nžiroval zpěvkyni Nissen-Salornanovou co učitelkyni žen-\nského a Dančana Dutsche co učitele mužského zpěvu\n1 ředitele rozpěrek (korrepetitora). Salomon vyučuje\nv harmonii. — Wieniawski přijel i s chotí svou. —\nApoll. Katski ujel do Varšavy, kde brzo juž jak po-\nvídají načne novou činnost svou co správce hudebního\ninstitutu. — Vlaská opera sestává z většího dílu z těch\nsamých osob, jako v prošlém roku. — Připravují se\nnové ruské opery: Kavkazký plenník (Kyje), KpoaTKa\n(Dutsche), Nataša (Villebois-a). Tiskem vyšla a vloni\nbez slávy zmizela opera barona Fítinghofa Mazepa; a\nještě neprovedená opera KpoaTKa. — Zaniknul týdenník\nhudební BÍCTHHKL netečností redaktora Rappaporta, a\nbude vycházet nový časopis pro umění „McKyciBo\" hlavní\npéčí pp. Pisemského a A. Sěreva. — Umřel kornik\nMartynov\\ pohřeb byl tuze slavný ba i s obligátním\nskandálem zdejších študentů, co bylo tuze na ujmu\nslavnosti.\n\nHynek Vojáček.\n\nGluck a Mozart.\nDva obrazy ze života, podává Karel Adámek.\n(Dokončení.)\n„V brzce, má drahá, na loži smrtelném,\" odpo-\nvěděl temně Mozart, Klepání na dvéře přerušilo další\nrozmluvu. Do komnaty vstoupil přívětivý Haydn, do-\nprovázen as dvadvacetiletým jinochem. Jinoch tento\npodobal se stělesněné veliké vidině. Příšerným leskem\noko jeho plálo, vysoké celo ochmůřovaly dlouhé vlasy,\na mladistvé tahy časná přímost zastřela rouškou temna.\nLibý úsině v přelétl líce Mozartovy.\n„Přec jeat nebe milostivo. Ještě před smrti mi\njest setkali se na pouti tímto údolím s mým drahým\npřítelem a se zřídlem velkých mých nadějí,\" pravil ra-\ndostně Mozart, potřásaje rukou Haydnovou a tiskna ruku\nmladistvého Ludvíka van Beethovena.\n„Tak mluví náš velký bratr?\" tázal se nedůvěrne\nHaydn.\n„Mozarte, uvykl jsem na vašich lících vždy viděli\na čísli rozmar hudby vaší, dnes jste mi nepovědom.\"\n„Umíráme-li, pozbýváme známky života,\" odvětil\ntemně Mozart.\n„Což umíráte ? Pozbyl jste smyslů aneb se mnou\nchcete žertovali ?4'\n„Ani jedno ani druhé. Doufám, že kdo jest otrá-\nven, muže také na smrt pomýšleli.\"\n\" : < i ' '5 '' - <\n„Kdyby jste zanechal takových vrtochů a pomyslil\nna vavřín, jenž témě vaše zdobí, 'a jemuž se nechce\ndo hrobu. Pomyslete na lid, kterýž vás ctí a miluje,\npomyslete na drahou svou choř a na nás, své přátele\na všecky ušelřte takovými vrtochy. A což by řekli\nCechové, kdyby uslyšeli, že jim Mozart vlastní ?\" mlu-\nvil Havdn.\n„Jsem přesvědčen, že budou smutněli, nebof mne\nmilovali jako já je miloval. Avšak zanechaje jim díla\nsvá, zanechal jsem jim věčnou památku.4'\n„Kdož by mohl o vaší nesmrtelnosti pochybovali.\nUstaňte a nabyfte mysli, aby jste dokonal co jste započal,4'\n„To bohdá dokonám! Rěquiem mé se blíží ku\nkonci a ním skončí život můj!\"\n„Tak rozkvašeného jsem vás neviděl nikdy. Buďme\nvšak nyní veselí, dokud i nárn štěstí přeje. Ludvík pln\nblahosti a radosti se k vám se mnou ubírá, aby vás i\nzprávou svou potěšil, a hle, místo veselého jarého Mo-\nzarta nalezáme nevrlého hypochondra. Ludvík jest šfa-\nsten dnes, nekazte svému miláčkovi štěstí. Dnes dostal\npřipiš od knížete Karla Lichnovského a v něm pojištění\njistého ročitého platu, aby mohl samostatně živ býti.\nNeradujete se ze štěstí svého miláčka ? O já to pozná-\nvám, že srdce vaše hnuto radostí. Ludvíku, zahrajte\nnám ouverturu ku kouzedlné flétně, kteráž tak mocně\npovždy obecenstvem hýbe. Rád uhlídám, zdali také\nmistrem, tvůrcem svým pohne.4'\n„Blažení ti, kteří doufali mohou v budoucnost!\"\npravil temně Mozart, když Beethoven počal hráli. „Pře-\nstaňte, nehřejte!\" zvolal po chvilce. „Vidím před sebou\n%\nšibala Sikanedra, musím se zlobili. Hřejte Don Juana,\nabych se rozpoměl na doby svého štěstí, snad nimi po-\nokřeji.\" Beethoven hrál a Mozartův obličej se povy-\njasnil; oko k nebi zdvihna, zaníceně pravil:\n„Nepřeji si nebe, přeji si neodvisly život v Čechách.4'\nBylo to 5. prosince 1791 v noci. Mozart ležel\nna loži a podle něho seděla ubledlá jeho chof. Byl\nvíce mrtvole než žijícímu podoben. Otevřel oči a roz-\nhledna se po komnatě pološeptem pravil:\n„Zahřej mi sbor knězi z flétny kouzedlné.\" Mlčky\nvstala chof a ve chvilce zaznívaly velebné zvuky sboru\nkomnatou. Mír a poklid se rozhostil po lících Mozar-\ntových. A když dohrála, pravil:\n„Dej mi na postel klavír, af na posled vyloudím\nstrunám zvuk.\" Zvedl se v posteli a usedna, započal\nhráti dokončené requiern; nedohrál, sklesl a zašeptal:\n„Pravil jsem, že to bude má práce poslední, že píši\ntoto requiem sám sobě!4' Vzdychl a velký duch nedo-\nstiženého mistra se vznesl k obloze, ku vlasti duchů všech."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Opera naše nemá do sebe\nmnoho rozmanitosti; nebof ustavičně slyšíme tytéž opery.\nTak dávala se dne 12. t. m. „Němá z Portici,44 dne 14.\nzlomky z opery „Jan Pařížský*4 a z „Don Juana44 a\ndne 16. t. m. opera „Prorok.44 O provedení těchto oper\nnetřeba mluviti, anto se ustavičně opakují. Byl by jednou\nčas, aby p* ředitel Thorné buď nějaké starší opery\nznova nastudovati dal; aneb novým operám\nvolný přístup na jeviště propůjčil. Jak zajímavé by n. př.\npro obecenstvo bylo, kdyby se překrásná opera „Hálka44\nod St. Moniu sz k i provedení dočkala. Kéžby naše\nslova ohlasu našla? Zajisté by p. ředitel Thomé i ma-\nterielně při tom získal!\n—Horlivý a činný ředitel vojenské hudby pan J.\nPav 1i š věnoval sboru ostrostřeleckému k pětistyleté\npamátce krásný slavnostní pochod, jejž kapella p.\nKarla Komsaka výborně provedla. Pochod tento vy-\nniká jarým rhytmem, živostí a líbezností nápěvu.\n— Naše krajanka, paní Jenny Lutzerová, slavná\ndruhdy zpěvačka, jež se za dvorního raddu F. Dingelstedta\nprovdala, vyhrála tyto dni ze státní loterie 73.000 zl.\nr. čís., jež si prodlévajíc v Praze u bankéře p. Grunda\nvyzdvihla.\n— V neděli dne 14. t. m., na den to úmrtí Fr.\nBrixiho, dávala se v chrámě u sv. Jakuba mistrovská\nmše E-dur od Brixiho, kteráž vedením p. F. Proška\nvelmi správně provedena byla. Kéžby toto znamenité dílo\nve všech chrámích naší vlasti se ozývalo. Lze je dostati\nv opisu u redakcí těchto listů.\n— Činná redakce „H um oristi cký c li listů\"\nvydala právě prémii k III. ročníku dotčených listů, se-\nstávající z krásného a velmi zdařilého obrazu pod jme-\nnem „Oslava vlastí českých.44 Jest to názorný\nobraz českých výtečníků ze všech vrstev a časů\nnároda, tak že snadno na stručný nástin historie\nčeské poslouží. Jest za obraze map k a zemí česko-\nslovanských a kol ní velké dvě postavy, Libuše to a\nZ á boje; s vrchu v úzdobných rámcích jsou zdařilé\npodobizny Přemysla Otakara 11., Karla 1V. a Jiříka Po-\nděbradského, po stranách výborné podobizny Josefa Jung-\nmanna a Karla Skřety, a pod nimi podobizny Veleslavíny,\nT. Štítného a Am. Komenského. Kolem králů českých\npak v květných polích napsána jsou jména „náčelníkův\nlidu,44 umělců českých, starších spisovatelů a učenců a\nkonečně novějších spisovatelů. Cena obrazu jest 2 zl.\n50 kr. r. č. K tomuto obrazu přidána jest krásná a\núhledná knížka, obsahující životopisy všech na obrazu\nvytknutých náčelníků lidu, učenců a umělců če-\nských. Odporoučíme co nejvřeleji P. T. ctěnému obe-\ncenstvu obraz tento i s „Hum. lifty.44\n— Mezi kandidáty ucházející se o uprázněná místa\nna zdejší škole varhanické, vřadili jsme též výtečného\nskladatele pana Zik. Kolešovského. Byloť nám to\novšem podivné a nepochopitelné, žeby p. Z. Kolešovský,\njenž se před nedávnem čestnějšího a výnosnějšího úřadu\nvzdal, o místo na dotčené škole se ucházeti mohl; avšak\nnásledující vlastnoruční list slovutného pěvce pana J. L.\nLukeše, jejž jsme od něho dne 7. srpna obdrželi, poučil\nnás o věci té jinák. List zní takto:\nMilý příteli!\nTyto dni byl jsem u ředitele varhanické školy pana Jos.\nKrejčího, jemuž jsem vysvědčení p. A. Hniličky odevzdal. Při\ntéto příležitosti dozvěděl jsem se od p. ředitele, že se\ntéž Z. Kolešovský o místo na škole varhanické uchází,\nz čehož soudím, že, bude-li p. Kolešovský přijat, p. Hnilička\nmísto páně Forslerovo obdrží.\nByli by to řádní učitelové a sloužili by zajisté ke\ncti škole varhanické.\nVáš upřímný\nJan Louis Lukeš.\nV Praze, dne 6. srpna 1860.\nNa základě tohoto psaní přivtělili jsme jméno p. Z.\nKolešovského k oněm v minulém čísle jmenovaným\nkandidátům, majíce za to, že p. Jos. Krejčí, jenž v bez-\nprostředním spojení s výborem jednoty k zvelebení hudby\nstojí, jména kandidátů dobře ví a ničehož nepronese, co\nby se s pravdou nesrovnávalo. Avšak tyto dni obdrželi\njsme následující vyjádření pana Kolešovského, v němž\ntato událost v cela jiném světle se objevuje. Vyjádření\nzní takto:\nVyjádření.\nV Daliboru od 10. t. m. číslo 29 jsem u příležitosti, kdež\nse o obsazení učitelských míst na zdejší varhanické škole mluví,\nmezi kandidáty o dotčená místa se ucházející vřadén. Osvědčuji\ntímto, že mi nikdy do mysli nepadlo, bych se o po-\ndobné místo ucházel; avšak tolik pravdivého je na té\nvěci, že pan Jos. Krejčí, ředitel varhanické školy mne potkav\nmi sdělil, že učitelské místo po panu Leop. Zvon8ři uprázdněno\njest a mi návrh činil, bych je přijinul. Jelikož mi ale\ntento návrh nižádným způsobem vhod býti nemohl, dával jsem\npanu J, Krejčímu lak neurčité a vyhybací odpovědi, že jsem\núplné věřifci mohl, že mně p. Krejčí patrně porozumí. Též\njsem mu slib učinil, že to, co mi sdělil, zatajím. Držel\nj sem počestně své slovo! Jelikož ale tento předmět nepo-\nchopitelným způsobem docela zkroucen do veřejnosti se\ndostal, žádám pana Krejčího přátelsky, by v zájmu pravdy tento\nmůj výrok ztvrdii.\nNuže tedy, když o věci té toliko p. Kolešovský\na p. Krejčí věděli, jak se mohla docela zkroucená\ndo veřejnosti dostati ? Odpověď na tuto otázku podává\nnám páně Lukešův list a z celé události vysvitá, že\np. Křejčí pravdu na velmi lehkou váhu bral.\nPrávě se dočítáme v Morgenpostu (čís. 289 od 1 9.\nříjna) nepodstatné odpovědi jistého členu výboru\njednoty k zvelebení kostelní hudby na náš článek, tý-\nkající se obsazení míst na škole varhanické. Co o této\nodpovědi obecenstvo souditi má, svědčí juž to, že týž pán\nodpověď svým jmenem nezaručil; nýbrž se jen\n„člen výboru44 pod článek svůj podepsal. Tento o blahobyt\nvarhanické školy pečující pán praví, že prý výbor pro\nslavnostně v září odbývané shromáždění knězi a pro ne-\npřítomnost některých členů sezení držeti nemohl. (Odp.)\nNuže tedy, proč se výbor v polovici měsíce\nsrpnu nesešel? Zajisté nejapná to výmluva.\nŽe pro nepřítomnost některých členů výbor\nsezení mí ti nemohl, to nám podává patr-\nného důkazu, jak velice sl. výboru na ob-\nsazení záleželo. Moudrý tento člen výboru\nšlape si příliš na rozum! Dále praví týž pán,\nže prý dle paragrafu 12. a 7. stanov slavný výbor kon-\nkurs vypsati nemusí. (Odp.) Nuže proč vypsal sl. výbor"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.7", "texte": "konkurs na ředitelské místo? Což je učitel\nna varhanické škole méně důležitou osobou ? Proč se zde\ndělala výmínka? Odpovězte velemoudrý člene výboru!\nNapotom dí tento Cicero pro domo sua, že prý, anto juž\nčas nastávajícího školního běhu doléhal, učitele zvoliti,\nvýbor p. Pruchu za provisorního učitele zvolil. (Odp.) To\nje tedy ta výmluva, proč se důkladnější učitel nezvolil!\nBravo, toť krásný, logický nesmysl ! Proě nezvolil za\nučitele tedy výbor p. AI. Hniličku, výtečného varhaníka\na skladatele, jenž už před 10 lety pod ředitelem K. Pit-\nscheni se skvělým výsledkem varhanickou školu absol-\nvoval ? Ci nezná snad slavný výbor jméno a vědomostí\nv\np. Hniličky? Nuže, necht si slavný výbor v Cechách\npřečte o nich v lexikonu od Schladebacha v Německu\n(Drážďanech) vyšlém! A tento člen výboru vytýká\nnám, že jsme skutečnost o obsazení varhanické školy buď\nzpotvořili, neb že stanovy a poměry jednoty neznáme.\n(Odp.) Nazývá se pravda u nejmenovaného člena z po-\ntvoře ním? Že jsme p. Miillera a p. Kolešovského mezi\n*Í£ompetenty vřadili, není naší vinou. Příčinou toho je\np. Luke so v o psaní, jakož i nám od p. Mu 11 er a\nsamého sdělený výrok. A konečně ptáme se Vás nejme-\nnovaný pane, co jsme nepravdivého o obsazení\nmíst řekli. Zajisté ničehož. Naše vřelé přání\njest, by varhanická škola vždy více a více\nzkvetala a vlasti naší k e ct i sloužila. Heslem nám\nvždy budou při zastávání pravdy Kolárova slova:\nPravda nezdá ustoupiti zlobě,\nKdo jí laje, ten ji zastává;\nKe cti jsou jí slova rouhavá,\nBlud a šalba hlupců ku ozdobě. Bed.\n\n—t.\nZ Klatov. (Dokonč.) Avšak pravý den slávy měl\nteprv nastati dne 25. září, na kterýžto den byla určena\nslavnost ku zachování památky zvěčnělého našeho a vele-\nzasloužilého spisovatele J. Franty Šumavského v Polence,\nmalé vesničce blíž Polina as 2 hodiny od Klatov vzdá-\nlené, kde se 27. listopadu 1796 byl zrodil. Bylo k oče-\nkávání, že účastenství bude ze všech stran veliké, a za-\njisté ukázala naše krajina, jak miluje svou vlast, jak vy-\nsoko cení zásluhy velikých svých mužův. Sešlo se as\n5—6000 lidu ze všech končin okolí našeho z blízka i\nz daleka; ze všech tvářích zářila se rozkoš a sváteční\njakýs pocit. 0 9. hodině přibyli Klatovští s hudbou a\nzpěvem do Polina, jsouce již před Políni Polínskými a\nDomažlickými slavně přivítáni. Slavnost započala v Políni\nzádušnou mší, při kteréž zpěvácký sbor krásnou truehlo-\nmši od Horáka pro mužské hlasy velmi zdařile před-\nnesl ; jest to v skutku ušlechtilá, co do melodického i\nharmonického ústrojí výtečná, ano nad vše podobné vy-\nnikající skladba, a bylo by k přání, aby všude, kde je\nzpěváckých sil, byla rozšířená. Před zád. mší obrátil se\nduchovní správce Polínský p. farář Livora dojímavou řeci\nk lidu, podávaje v stručnosti život a zásluhy Šumavského\na význam uspořádané slavnosti. Po mši táhl celý dav\nshromážděného lidu nepřehledný ku Polence, as */4 hod.\nvzdálené, kde náš Franta v malé chýšce poprvé světla uzřel.\nZdaleka nás již vítal z chýše vlájící prápor a hlučný\nbuchot střelby z moždířů. Jaký to byl nevýslovně do-\njímavý okamžik, když jsme se zastavili u jednoduché\nchýše, ozdobené zelením a prápory, která se přec každému\nv duši jako palác skvělá. Tu vystoupil vel. p. farář Do -\nlánský, p. Matušovský, co výtečný řečník v celé kra-\njině chvalně znám; jaký účinek řeč p. Matušovského pů-\nsobila, jest péro naše příliš slabé vypsati, přáli jsme sobě\njen, aby ta plamenná slova slyšel celý národ, by jim\nv svém srdci památní místo zasvětil; tu nestál zajisté\nnikdo, kdo by byl nebyl povznešen, a konečnými slovy :\n„Sláva Šumavskému! sláva národu českému !u zahřmělo\ntisíce a tisíce hlasů třikráte hlučné „S 1á v a,54 a les i\nháj nám ještě v ozvěně odpovídaly. Mezi tím se od-\nhalila památní deska mramorová, kteroužto zde Klatovští\nv\nštudující k uchování stálé památky Šumavského\nzasaditi dali, a byl to svatý okamžik, kde všechny zraky\nlpěly nepohnutě jako u vroucné modlitbě na památní desce\na duše v nevýslovné rozkoši se nořila. Na to vystoupil\np. Andrlík, učitel na gymnasiu Klatovském, a přednášel\nrozníceným a dojímavým citem proslov od J. Jahna, ne-\nminoucí se mocného účinku, a opět se posledními jeho\nslovy rozzvučel ten nepřehledný dav, a jako z jedné duše,\nz jedných úst se po krajině rozléhalo „at žije národ !a\nUkončil pak študující p. Baumgartner přednesem básně, od\np. G. S. složené a myšlénkou i nejvroucnějším citem vy-\nnikající, která se na památku tohoto slavného dne mezi\nlid rozdávala. Jednotlivé oddíly slavnosti vyplňovaly\npřednesy zpěváckého a střeleckého hudebnického sboru\nKlatovského. Po slavnosti se táhlo zase zpět do Polině\nkde se slavný tento den hostinou a tancem vesele ukončil.\nNemohu opominouti, zmínili se o srdečném účastenství,\njakéž Chudenický p. hrabě Jaroslav z Černínů při celé\nslavnosti na jevo dával, o rázném vlastenectví, jakým pp.\nhosté z Domažlic vynikali a o obětavosti rolníků z obce\nv\nVostřetické, Cvercovské, Dolanské a Polenské, ktere po-\ntřebné povozy ochotně propůjčily. Jsem přesvědčen, že\npamátný tento den v dějinách naší krajiny zůstane důle-\nžitou událostí a u každého, kdo podílu bral, radostnou\nupomínkou a novým podnětem k utvrdění a ustálení-se\nv lásce k vlasti a národu. Konečně zasluhuje vděčného\nupomenutí celý výbor za obezřelé a chvalné vedení, zvlášt\nale p. Ludevít Procházka co předseda výboru za uspo-\nřádání a provedení nezapomenutelné nám slavnosti. Jak\nse doslýcháme, chce ještě výbor hrob Šumavského v Praze\nzakoupit a náhrobek mu postavit. Zajisté že se Vlastimilů\nhojnost nalezne, kteří milerádi přispějí. Sláva tomu pod-\nniknutí! sláva krajině naší Šumavské, čítající tak zdárných\nvlasti synův!\n\n—b— Z Kutné Hory. (Zpěvácký spolek,) Pro\ndopisovatele jestiť to nejtrapnější, když se mu k dopisu\nlátky nedostává. Vy chcete látky o hudbě, o hudebních\nprodukcích a o hudebnících, a o tom od nás věru málo\npsáti možno. Měli jsme zde ovsem krásné naděje, že i\nv oboru hudebním čilý život nám vykvete, jelikož zara-\nžením zpěváckého spolku k tomu se přispívati\nmělo ; ale naděje ta nás brzo sklamala, jelikož ze strany\npředstavenstva o spolek ten málo pečováno, a spolek\nzpěvácký stal se nehodnými intrikami podnoží spolku\njiného, čímž se stalo, že činí údové odpadávali, až spo-\nlek sám takřka pod nulu klesl a v krásné činnosti\nzapočaté pňsobiti přestal; to aspoň pozorovati z toho, že\nod minulé zimy ani té nejmensí známky živobytí nepodává.\nA jak krásně by zde působiti mohl! Doufali jsme, že"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601020-01.1.8", "texte": "snad z naší mládeže při reální škole statný zpěváčky sbor\npovstane, jelikož si. rada městská při ní zvláštního\nučitele zpěvu kreirovala ; však ani tu nijakého života\nposud pozorovali nelze, a kdo nestranně á bedlivě zpěv\nškolní mládeže pozoruje, ten sotva bude tomu moci při-\nsvědčiti, žeby zde někoho stávalo, kdoby chrámový zpěv\nvedl a řídil, o nijakém zvláštním solovém zpěvu vycvi-\nčených zpěváků však ani zmínka. O kostelní hudbě\npozději.\nU sv. Matěje blíž Prahy. (Hudební produkce.)\nV neděli dne 14. t m. měli jsme tu hudební pro-\ndukcí, o kteréž se právě proto zmiňuji, jelikož pro-\ngram veskrz výtvory českých skladatelův a bás-\nníkův obsahoval. České skladby což to divného? Nemu-\nv\nselo by to ovšem v Cechách nic být divného, kdyby\nkaždý, hrd jsa na své praotce o ná r o dno s t svou, o ni více\npečoval a své zděděné řeči si vážil. Než dosti o tom !\nProdukce otevřena byla krásným proslovem od Karla S a~\nbiny, jejž Fr. Koubek rázně přednášel. Na to slyšeli\njsme čtverozpěvy „Sladce ten zpěv44 od Wíesnera —\n„Valčík44 od Fr. Vog la — „Při draní44 od Václ. Hor ák a,\njež pánové K. a A. Strebl, M. Rauš a Fr. Koubek\nsprávně a s přiměřeným výrazem zpívali. Dále přednášel\np. Fr. Koubek píseň při pivě „Bětulinku44 od Jos. Ne-\nsvadby, „Závadu o slovíčko/4 „Nikoliv44 od V. Zavr-\ntala s nelíčeným citem a došel pochvaly; neméně líbil\nse pan M. Rauš, jenž píseň „Srdce ztracené44 od Fr.\nPivody s ušlechtilým rozmarem zpíval a p, K. Střehl,\nkterýž se Sk roupovou „Kde domov můj44 zábavu tuto\ns chvalným výsledkem ukončil. Mezery mezi zpěvem\nvyplněny byly českými de k 1 ani ačem i. Slečna L.\nŠťastná přednášela dvě deklamace od F. Rubše a si.\n-y f\nM. Šťastna deklamovala dvě básně od Tyla a Rubše\nvýtečně. Obě rozveselily obecenstvo svým rozmarným před-\nnesem a byly hlučným potleskem odměněny. Ku konci\npřednášel p. J. Šedivý deklamovánku od Burger-\nsteina a deklamaťórní quodlibet, a přispěl s úspěchem\nznačně k panující veselosti. Chvatnou zmínku zasluhuje\nposléze pan Fr. Horák, žák konservatoria, jenž tuto\nzábavu uspořádal.\n(—a) Ze Sedlce. (Koncert) Dne 13. t, m. kon-\ncertoval zde houslista p. Jan Wíttek, žák Pražského\nkonservatoria. Je to věru smutné, že p. Vítek po-\nčestné své české jméno ani správně se psáti nenaučil*\")\na že našemu českému městu koncert svůj německým\nprogramem ohlásil. Rádi bychom věděli, co by as pan\nVítek z koncertu byl vytěžil, kdyby na jeho německé\npozv án í toliko pouzí Ně mc i byli přišli. Pan Vítek\nhrál svou melancholii, koncertní polku a své potpourri\nna slovanské nápěvy a pak několik skladeb pro housle\na nově vynalezený strunní nástroj „Filo mela/4 při\nkterýchžto kusech jej jeho choť na harfu doprovázela.\nProvedení bylo slušné.\nLipsko. V noci od 24, na 25. září zemřel tu\nněmecký skladatel čtverozpěvň a sborů, Karel F. Zoliner,\njenž k rozšíření mužských kvártett svými komposicemi\nvelice přispěl. Veselv, společenský a povzbuzující rozmar\na dobrosrdečnost jakož i hudební obratnost a originální\ntahy,, jež se v jeho skladbách jevily, byly pákou, že\ndošly všude všeobecné obliby K. Zoliner nar. 17.\nbřezna 1800 v Mittelhaíisu (Výmarsko), studoval r. 1814\nna škole sv. Tomáše v Lipsku, kde se pod Schichtovým\nnávodem jeho talent rozvinul. R. 1820 obdržel Zoliner\nučitelské místo pro zpěv v Lipsku, kdež tak6 co soukromý\nučitel a varhaník účinkoval.\nMnichov. Dvorní kapelník, pan Lachner, našel\nHaydnovo oratorium „Návrat mladého Tobiáše,44 které prý\nse při požáru zámku EsterWazy-ova v Eisenstadtu ztratilo.\nLachner hodlá, je co nejdříve provozovali.\nNeapol. V divadle „ del Fond o44 dávala se nová\nopera „II foletto di Grisi44 (Příšera Grisiina) od Petre JI y.\nPrvní akt propadl byv vypískán. Sotva však počal\núvodní sbor druhého dějství, nastal nesmírný potlesk.\nSkladatel stoje za kulisami mnul si vesele ruce a byl\nuž zpupný nad výsledkem, jenž od čísla k číslu vzrůstal.\nPosléze však přišel tajnostem tohoto enthusiasmu na\nstopu; neplatilo totiž nadšení jeho skladbě, nýbrž Gari-\nbaldimu, jenž při započetí druhého dějství do divadla\nvstoupil.\nPaříž. Slavný zpěvák Mario je pro příští sai-\nsouu zde s 90.000 franků engažováh.\nPetrohrad. Italská opera započata jest operou\n„Prorokem/4 v níž Tamberlik co „Prorok44 se skvělým\núspechem vystoiipil.\nSpaa. Před nedávnem slavilo se tu zasvěcení\nnového chodníku „P roine n a d e Meye r b o e r.44 Návrh\nk takovému názvu byl od slavného cellisly Servais pro-\nnesen a od městské rady přijat.\nVaršava. Kazi m í r Lad a, výborný houslista,\nbývalý žák konservatoria pařížského a posluchač přednášek\no literatuře a filosofii Quinela, Mickiewícze a Micheleta\nv koleji francouzské, napsal přeh 1 e d děj i n uniě n í\nhudebního od dob nejstaršíeh, až na časy nynější. Dílo\nto vyšlo již tiskem ve Varšavě.\n(O. V.) Vídeň. Prodlévaje v sídelním městě, našel\njsem tu výtečného továrníka pian, rodilého Čecha, p.\nJos. Zastoupila, jehožio piana všesíraného uznání za-\nsluhují. Ton jeho pian je krásný, líbezný a zvoakovitý;\nkaždý dílek jakož i celý ústroj je výtečně zhotoven.\nJelikož i ceny pian velmi levné jsou, kochám se na-\ndějí, že naši krajané hojnými zakázkami ho poctí. Ka-\npelník Suppé složil operettku „Pensionát/4 kteráž se\nco nevidět v divadle „An der Wien/ provozovati bude.\nOffe nbacho va opereítka „Čin—Čin44 dochází tu\nveliké obliby.\nNcíjivle se tomu; vždyť se v kouservaloriu Pražském ce-\nštine nevyučuje. Důležitější něž mateřština zdá se\nkouservaloriu fr a11Či ti a a itaIc i n a; kteréžto předměty\ndva učitelové tam přednášejí, a přec víme s jistotou, že\nv Itálii a Francii sotva dva konservatoristé výživu našli. Red.\n\nListárna.\nPanu K„ ve V íd n i. Díky ! Pan Med. v S i b í n i.\nMám Yáin dát opsat tu ouverturu? Pan J. Zas. v K. H.\nVaše báseň vyjde."}]}