{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_sha256": "0420bfe1ff00394207453db7f6fca42f08d49fb9f938c3576aa9bc7a92262247", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/11/10_01/bmtnabd_1860-11-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[253]", "page_fin": "[253]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.1", "titre_corps": "Píseň.", "titre_sommaire": "Píseň.", "signature_source": "Antonie Körschnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[253]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 380, "texte": "Píseň.\nAntonie Körschnerova.\n«A»\"\\\n\"0\nI šepce kvítí v stinném háji\na každý keř mou mluvu zná,\npo mně to vlnky klokotají\na každá dí: „Ty\\s láska má!\"\nTo sdílí háji větřík smělý,\njej zas se slavík tajně ptá,\nby se svou rnilkou sladce pěly:\n„Ty jediný, íýs láska má!u\nA zvědav list se k listu chýlí ;\na mně se vše milence zdá,\nže líbezným si šeptem sdílí:\n„Ty jediný, ty's láska má!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[253]", "page_fin": "[253]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.2", "titre_corps": "Píseň.", "titre_sommaire": "Píseň.", "signature_source": "Václav A. Crha", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[253]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.1", "debut_caractere": 2182, "fin_caractere_exclue": 2467, "texte": "Píseň.\nVáclav A. Crha.\nsl/\\\nV\nPoletuje holubice Padá milé holubici\nholubinka s holubem: holoubek do potoka\nbílou ruku dala hochu hochu, hochu, utone prý\nÁndulinka pod dubem. holce kdo paď do oka.\nPotopil se holub láskou\nholubinko pro tebe:\nokem, hochu, okem lásky\nmalý krok je do nebe."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[253]", "page_fin": "[253]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.3", "titre_corps": "*) Kdo ze skladatelů českoslovanských jednu z těchto dvou", "titre_sommaire": "*) Kdo ze skladatelů českoslovanských jednu z těchto dvou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[253]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.1", "debut_caractere": 2469, "fin_caractere_exclue": 3047, "texte": "*) Kdo ze skladatelů českoslovanských jednu z těchto dvou\npíam nejlépe a slovu.n nejpřiměřeněji do hudby u\\ede a do\níó. prosince I. r. redakcí Dalibora zašle, obdrží od icdakce\npro dp ! aln í lis tek na celý ro ční k Dalibora 1861\na dvě podobizny éeských skladatel li. Dva akcessity (po\n2 podobiznách) určujeme za složené písné, které po prárnii\nza nej lepší uznány budou. Písně tyto musejí býti úplné pro-\nkomponovány. Každá skladba nechť se opatří heslem\na zapečetěným. psaním, v nemžto se jméno skladatelovo\nnacházeli musí. Píseú má býti pro jeden hlas s průvodem\npiana. Red^"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[253]", "page_fin": "254", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.4", "titre_corps": "Karel František Pítsch. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Karel František Pítsch. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[253]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.1", "debut_caractere": 382, "fin_caractere_exclue": 2180, "texte": "Karel František Pítsch.\nPodává redaktor.\n(Pokračování.)\nDo tohoto casu padá jeho pobyt ve Vídni, kdež\ns prvními notabilitami sídelního města v užším spojení\n♦tál. Řada slavných* uměním proslulých mužů třpytí se\ntu, jmenovitě: Beethoven, Humrnel, Voříšek a Aibler;\npak Meyerbeer,' Aszmeyer, Mayseder a Sechter, s kte-\nlýmžto posledním ustavičně v přátelském spojení se-\ntrval. Žé Pitsch i ve Vídni co dobrý hudebník vůbec\na zvláště co výborný varhaník znám a v dobré pamět\nbyl, jest důkazem, že když byl juž ředitelem varhanické\nškoly, místo varhanické ve dvorní kapli mu nabízeno\nbylo, což ale pro pokročilé staří své nepřijal.\nVe Vídni prodlévaje studoval ,v prázdných hodi-\nnách pilně partitury a zanášel se rozborem nejznaěněj-\nších děl našich kíassických mistrů. Ukončiv svou páda-\ngogickou rnissí navrátil se r* 1825 do hlavního města\ns\\é \\lasti a obral si hudební umění za své hlavní za-\nměstnání a za jedinou úlohu svého dalšího žití. S nc-\nunavnou pilností proskoumav hudební theorio jmenovitě\nKirnbergeia a zvláště vědecký sistern Abbé\ndosáhl takové jistoty a důkladnosti, kteráž napotom\nv příznivém světle vystoupili měla.\nKonav od r. 1825 bezplatnou službu na varhany\nv rozličných kostelíeh, byl po smrti varhaníka Urbánka\ndne 18. června 1832 jmenován varhaníkem u sv. Mi-\nkuiáše v menším městě Pražském.. Výkony tohoto muže,\njenž \\ šeobecně vědeckou a hlubokou hudební vzdělaností\nnad velkou části svých kollegů vynikaly jenž nejen co\nznačný virtuos, alehrž šťastný kontrapunktista a pro-\nduktivní mistr se osvědčil, výkony tohoto muže musely\npřirozeným způsobem pozornost na sebe obrátit*\nKdyž se byl chvalně známý kostelní skladatel,\nRobert Fulirer, svého místa co ředitel a učitel na\nvarhanické škole dobrovolně vzdal, jmenován byl K.\nPitsch 1840 na místo jeho. Od tohoto casu počíná"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2709, "texte": "jeho blahonosná pádagogická činnost, která sobě rovné\nneměla a která v živé paměti všech současníků jest.\nVeliká část nás u\\ykla, mysliti si Pitsche co\n„vtělený kontrapunkta přec v něm dlely vlohy i\nk jiným druhům hudby, jen že jim toho vzdělání ne-\npopřál, jako kontrapunktu, v němž, řeknu to zřejmě,\nvrchol hudebního umění spatřoval. Udržela se v něm\nona uvyklost z dětského věku po thémách a imitacích,\nřekl bych slíditi; a bylo často pozorovati, jak skladbu\nk posouzení mu předloženou, lhostejným okem sledoval;\nkde však něco podobného se vyskytlo, tu teprv se zá-\nřícím okem své pochvalné „dobře\" pronesl. Sotva inu\nmohl který žák větší radosti způsobiti, jako když mu\nukázal, že přemýšlel a hlouběji vnikl. Pitsch byl ctitel\nducha a kde ducha shledal, byl spokojen.\nPitsch byl nejen varhaník a konlrapunktista; ale\njak jsme juž pravili také výborný pianista. Zběhlost\njeho byla velká a vyrovnalost prstů ve hře snad ještě\nvětší. Co ale snad inálo známo bude, jest, že byl\ntaké řádný improvisator a to nejen ve slohn přísném\nale i nevolném. Přál bych o něm, kteří nakloněni jsou\nv jeho fantasii pochybovati, aby ho byli v „dobré\nchvíli\" na piano hráti slyšeli. Říkáme: „Ten mluví\njakby tiskl.44 o něm bychom říci mohli: „Ten impro-\nvisoval, jakby tiskl!\"\nPočet jeho skladeb není právě četný, tím více\nale cenyplný. Ze starších nyní juž méně známých\nskladeb jeho vyšla fuga na rakouskou národní hymnu,\nfuga s dvěma thematy na „Alleluja poscale,44 které\nv „Leipziger Zěitschrift fůr Musik44 pro skladatele velmi\nlichotivým způsobem posouzena byla a dva sešity pa-\nstorálních předeher. Velké zásluhy si získal vydává-\nním sbírky skladeb pro varhany pod názvem „Museum\nfůr Orgělšpieler,44 které dílo v naší vlasti málo známé\nbýti se zdá, pak Seegrových počíslovaných bassů.\nNejvetší dílo jeho jest mše do D-dur. Této mši stojí\nnejblíže Te pak Gradu.le na text žalmu a\nkantáta v posledním čase složená. Mimo menší sklad-\nby pro varhany složil Pitsch též některé písně, mezi\nnimiž „Das Grab\" (Jirob), Salise do češtiny přelo-\nžena, vyniká a zúčastnil se při kancionálech, vydaných\npro diecese Litoměřickou a Královéhradeckou. K prv-\nnímu kancionálu spracoval o sobě též vydané „Reper-\ntorium fůr Organisten.\" Jsa tak na vše strany za-\nměstnán, věnoval ještě prázdný čas privátním žákům,\nkterých se mu vždy dosti hrnulo.\nCelých skladeb, posud neznámých, po něm mnoho\nnezůstalo. Některá praludia, obyčejně pro okamžitou\npotřebu žáků napsaná, svrchu zmíněná kantáta a gra-\nduale; za to ale tím více rozličných theoretických po-\njednání, o rhytrnu, taktu, zvuku atd. Výtečný náš Leop.\nZvonař vydal před rokem třináctero pozůstalých skla-\ndeb pro varhany od Karla Pitsche, které by žádnému\nvarhaníku chyběli neměly."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "255", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.5", "titre_corps": "O kostelní hudbě na venkově. Zápisky na cestách. – Z Pardubíček.", "titre_sommaire": "O kostelní hudbě na venkově. Zápisky na cestách. – Z Pardubíček.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.2", "debut_caractere": 2711, "fin_caractere_exclue": 5110, "texte": "O kostelní hudbě na venkově.\nZápisky na cestách. - Z Pardubíček.\n(A. V.) (Zápisky na cestách.) (Dokončení.)\nPřijel jsern do Holomúce, do té statně obražené\npevnosti, ježto však uvnitř žádnému jinému hlavnímu\nměstu co do výstavnosti a zajímavého pohledu ničehož\nse nezadá. Ulice jsou široké, protož světlé, pěkně\ndlážděné, domy dvou- i tři patrové, chrámy ozdobné,\nspolečenský ruch živý, zvlášť v dnech blahoslavení mu-\nčenníka Jana Sankaudra, jenž v roce 1620 farářem\nv Holešově blíže Kroměříže byl. Tři té slavnosti bylo\nměsto přeplněno nábožnými Moravany a lidmi z jiných\nblízkých zemí; slavný klérus byl velkolepě zastoupen.\nV čele té neobyčejné slavnosti stál arcibiskup Holo-\nmúcký Bedřich se čtyřmi biskupy, více kanovníků, pre-\nlátů, děkanů, farářů, kaplanů a seminaristů, dohromady\nas* 600 kněží; nebyl tehdáž div, že v dnech slavno-\nstí, od 22. až do 26. září se církevní obřady, to-\ntiž mše sv. a významná kázání skrze celý Boží den\nstřídaly. Slyšel jsem slavnou zpívanou mši od\nliaydna do B-dur v arcibiskupském chrámu Páně a\nmusím vyznati, že kostelní hudba nebyla jen čistá, ale\nv každém díle výtečně provedena, jak jen se ve velkém\nměstě a při také vznešené slavnosti očekávati může.\nChlapci při sopránu i altu jsou si ve svých partiích\njisti, což e pilném cviku ředitele kůru p. Pilháce\nsvědčí, hlas tenoristy při solách vyjímal se líbezně,\nbassista byl pevný a jistý; housle mistrně přizvukovaly\nnebo rázně si počínaly, dechové nástroje vyluzovaly\nčisté tony a není tedy nic divného, že každý, kdo slavné\nmši sv. přítomen byl, zbožností nadšen byl. Intrady\nbyly mnohem čistěji provedeny nežli v Praze. Velká\nduševní moc spočívala v provedení pospolitého překrá-\nsného chorálu : vPange lingua44, neb slyšel jsem, že\ni všickni přítomní kněží se při pění té staré a velebné\npísně zúčastnili. Varhaník byl v tomto chrámu Páně\nv každém ohledu chvalný. Poslechl jsem iv jiném ko-\nstele hudbu kostelní; bylo to u sv. Maurice. Chrám\njest vznešený, v gotickém slohu vystavěný, a nalezl\njsern ještě mohútnéjší varhany, nežli v chrámu\nv předu jmenovaném. Slyšel jsem lu dne 24. t. m.\nzpívanou mši, jež sotva § hodiny trvala. Provozovali\nkrátkou mšičku od Preindla do D-moll s kraťounkým\ngradualem a oífertorium sice dost čistě, ale nikoliv\nzbožně. Tempa byla přehnána, zvlášť bylo to v „Sanc-\ntus44 a „Agnus Dei44 velmi pozorovati. Odpovědě od\nkůru se jen odsekávaly a každý spěchal jako ná vý-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3175, "texte": "roční Irh do Brna. V duchu se jakýsi zkalený cit\nrozprostíral, a myslil jsem sám u sebe: „Což ta po-\nsvátná slavnost nezasluhovala onen slavný den sluš-\nnější chrámovou hudbou zasvětili ?a Poohlídl jsem se\nještě v městě, a odpoledne putují se železnou dráhou\npres Přerov do Kroměříže. Nedivil jsem se, že říš-\nský sněm se tady před několika léty držel, neb obrov-\nský zámek arcibiskupský, krásné, rozšířené zahrady i\ncelé rozsáhlé ale tiché město poskytovalo nejlepší vý-\nhody. Z rána v 8 hodin sloužil důstojný p. vikář\nJozef Hrdlička mši sv., a obdivoval jsem jeho zvučný\nsprávný zpěv u ozdobného hlavního oltáře. Neozývaly\nse žádné varhany. Figurální hudba prý jest také\ntady velmi slušná. Den sv. Václava 28. září se blížil,\na proto že povinnosti na tento den na mne čekaly, ode-\nbral jsem se z veselých, utěšených sestřinských krajin\nMoravských do milé vlasti své.\n(?) Z Pardubicek u Pardubic dne 23. října.\nDne 20. října bylo zde slaveno posvěcení chrámu.\nNa tento slavný den, jako i na hod Boží a větší svátky\nvůbec, bývá zde slavná zpívaná mše sv. Pan učitel\nRemeš z Pardubicek jest nejen dobrý varhaník, jak\njiž v těchto listech dvakráte od Vašeho kritika podot-\nknuto bylo, ale vůbec obezřelý hudebník a ředitel\nkúru. Pozvef si hudební síly, zpěváky i instrumenta-\nlisty, a dle nich přiměřené komposice volí, a proto mu\nvolené skladby tak uhlazeně se vyvedou, jako si je\nkaždý milovník chrámové hudby míti přeje. Dával ten-\ntokráte mši od Diabelli—ho do C-dur, za graduale a\noffertorium mužské jčtverozpěvy od Alb. Maska a od\nv\nVitáska, jež z Pardubic pp. Schulle, Klika, Řípa a\nJanda zbožně zapěli: Ve mši vyznamenala se sl.\nMarie Říhová svým vycvičeným, okrouhlým předne-\nsem. „Pange lingua\" zpívalo se velmi pěkně v kvar-\ntettu: soprán, alt, tenor a bass, což se při vzájemném\npění shromážděných, nábožných křesťanů velmi krásně\nvyjímalo. Za příčinou, že p. Remeš taky co vlídný muž\nveleznám jest a pohostinství miluje, byla na odpoledne\nhudební beseda uspořádána, kdež mezi jinými písně\nnárodní osou zábavy byly. Mezi vřelou zábavou byla\nmně ta otázka předložena, který ředitel kůru se jme-\nnuje obezřelým, a který neobezřelým ? Má od-\npověd slula takto : „Obezřelý ředitel kúru jest ten,\njenž na obyčejnou neděli menší, na jiné svátky\nvětší, na Boží hod slavnou mši volí, aby tyto za-\nsvěceně dni od sebe značně byly k rozeznání a\njenž dle místních a pozvaných sil přiměřeně sklad-\nby provozujej jenž těžší úlohy vícekrále se zpě-\nváky i s druhými hudebníky projde; jenž k vý-\ntečným kostelním skladbám n. př. ke mši od Mo-\nzarta zase výletně a jim rovně komposice volí\n(nikoliv však graduale od Volrhánka a offertorium\nod Brixiho)jenž všechny předložené skladby sám\ndobře prostuduje, na těžší místa ve hudeb-\nníky slušně připraví, a větší pozornosti ;\nkdyž se takt mění, jako: v Gloria, Sanctus,\njenž si na kůru účinkujících diletantů váží aje\nctízkrátka, obezřelý ředitel je ten, jenž k všemu\nbedlivě přihlíží a sám přítomného ducha nikdy\nneztratí■\" Který ředitel kůru tak jedná, anebo když\nposud nejednal, tak jednat bude, ten zaslulmje jméno\nobezřelý, a takému jistě bude posvátná chrámová hudba\nkvésti; kterýž však činí opáčně. jmenujeme ho nc-\nobezřelým."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "255", "page_fin": "256", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.6", "titre_corps": "O registrování čili o oučelu a uměni přiměřeného použití hlasů varhaních.", "titre_sommaire": "O registrování čili o oučelu a uměni přiměřeného použití hlasů varhaních.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.3", "debut_caractere": 3177, "fin_caractere_exclue": 5080, "texte": "O registrování čili o oučelu a uměni přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Dokončení.)\ng) Při jemnozvučných přednáškách, kde se 2 neb\n3 rejstříky spojují, musí se povždy na to zřetel bráti,\naby hlasy stejné intonace nikdy dohromady nepřišly,\nanby jinak žádné sprostředkování bud ostrého neb tupě\nznícího varhaního zvuku nepovstalo. Tato případnost\nse může dvoum malbám přirovnali, z nichž jednu velmi\nmnoho objasnějí, druhá však velmi mnoho stínu má;\noba účinkují velmi nepříjemně na zrak. Právě takovou\nnepříjemnost cítí sluch, když nějaký takový oběma\nchybným principiím (zásadám) nepříslušný varhaní zvuk\nzaslechne. Musejí se tedy protivného charaktéru spo-\njití, tyto vystupují podporujíce se vzájemně, an je-\ncivý hlas tupě znící zvelebuje, a tupě znící ostří prv-\nního jemní. Gamba a neb salicet neúčinkují v spo-\njení příjemně na sluch, ačkoliv k těm nejkrásnějším\nvarhaním hlasům náležejí; neboť mají oba stejný cha-\nraktér, a protož se gamba a neb salicet obyčejným\ngedaktem a neb takovou nějakou flétnou doprovázeny\ndocela jinák vyjímají. Quintatón a salicet, netvoří\ntéž žádné výhodné spojení, Ouintatón však spojen\ns kamzíkovým rohem účinkují velmi výhodně. Rourové\nstroje nemohou tedy bez spojení s labialními hlasy při-\nměřeně užívány býti, an jich zvuk velmi chřestivý neb\ndle okolnosti velmi třeštivý jest, a teprv připojením la-\nbiálních rejstříků zvláště gedaktů, plným a jemným se\nstává. Nechť se laskavý čtenář těmito několika zde\nuvedenými pravidly a krátkými poznamenáními o regi-\nstrování prozatím uspokojí.\nPři veliké rozmanitosti charakterů varhaničil rej-\nstříků a jich výběru v buď větších bud menších varha-\nnách jest to velmi nesnadné ano nemožné, některá ob-\nšírnější určení a neb docela jmenovitá sestavení rej-\nstříků uvésti: nemůžeme tedy přátelům a ctilelum\nvarhaní hudby lepší radu dáti, nežli když se tito s cha-\nraktérem každého jednotlivého hlasu ve svých varhanách"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 211, "texte": "mimo církevních obřadu scznámějí, a zde jmenovaná\npravidla při tom co nejvíce použili se snažejí. Láska\na chuf k umění jakož i horlivost pro všecko vznešené,\nvelebné a krásné nezůstanou i zde bez výsledku, J. K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "257", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.7", "titre_corps": "Rossiniho úskok. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Rossiniho úskok. Výjev ze života.", "signature_source": "Rossini", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.4", "debut_caractere": 213, "fin_caractere_exclue": 5039, "texte": "Rossiniho úskok.\nVýjev ze života.\n\nZa pěkného podzimního večera sešli se dva sobě\nneznámí pocestní na poštovním voze, i byli již asi dvě\nmíle od Paříže, a ještě ani slova spolu nepromluvili.\nKonečně odhodlal se jeden z nich, přetrhnouti lak\ndlouhé mlčení, jenž ho již omrzelo, a obrátiv se k sou-\nsedu svému řekl: „Vy jdete do Caenu, pane?\"\n„Tak jest,\" odpověděl druhý názvukem patrně jižním,\n„ale zůstanu tam jen přes noc,\" „Vy konáte ně-\njakou diplomatickou cestu?\" tázal se dále onen, spatřiv\nčervenou pentličku v dírce cizincově, „snad s nějakým\nposelstvím do Španěl?\" „Ó nikoli, nikoli,\" odpo-\nvěděl se smíchem druhý, „já trochu cestují, pouze\nabych cestoval, bez jistého účelu a toliko k svému\nvyražení, diplomat však nejsem, ale zle bych se hodil\nk studováni protokolů a konferencí.\" „Ó, kterak\njste šťasten, a jak vám to závidím,\" odvěce onen, „po-\nlitický běh, věřte mně, jest pravý sud Danaidek, jejž\nnikdy nenaplníme; čím více činíme, tím více zbývá\nčiniti.\" „Ejhle,\" dí cizinec, „nebyl bych řekl, že\npovolání státníka tak nevděčné jest.\" „A přece jest\ntornu tak; ostatně, an nás již náhoda tak svedla, svěřím\nvám něco v důvěrnosti, což vás o nestálosti politických\nrolí přesvědčí. Tři leta po sobě byl jsem deputovaným\ndepartementu Calvados; nyní utrpělo ministerstvo po-\nrážku a uznalo za dobré, komoru rozpustili, čímž při-\nnucen jsem, poznovu postavili se před sbor volitelů.\nAch, věřte mi neb nevěřte, ale já cítím jakousi bázeň...\"\n„Bázeň?\" dí neznámý, „a proč? vyčítá vám vaše\nsvědomí přílišnou povolnost vládě ?\" „Ano, můžef\nněco v tom býti; já byl vždy při straně ministrů, a to\nnebude tak snadno každému po chuti. A pak musím\nse vyznali, mám soka odporné strany, jenž má většinu\npro sebe.\" „Přece ale není podobno,\" dí důvěrník,\n„aby vás ministři, jichž posobníkem jste, v tak rozhodné\ndobě bez pomoci nechali ?« „Ministerstvo, pane,\nobává se, aby se mu nemohlo vyčítali, že působí na\nvolení, pročež obmezuje se na to, dávat návštěvy, od-\nbývati od prafekta v můj prospěch; ale já málo naděje\nkladu v takovou protekcí.\" „A proč?\" „Prá-\nfekt není příliš oblíben, na jeho bálech nejí se příliš\nvýborně.\"\nPři tomto upřímném svěření administrativních taj-\nností nemohl se cizinec od hlasitého smíchu zdrželi\nbrzo ale sebral se a po vážným hlasem pravil k staro-\nsllivému doputovanému: „Pane, líto mi velmi, že ne-\njsem Francouz, a že vám nemohu býti nápomocen k va-\nšemu opětnému vyvolení; jinák bych od srdce podpo-\nroval vaše se ucházení,\" - „Přeškoda, váš hlas a\nvaše primitiva byly by mně mohly býti velmi prospěšný,\nnebof častokráte potřebí jen malé výhody k dosažení\nvítězství. Hádejte n. p., co by při zítřejším volení\nrozhodlo a mně k opětnému vyvolení dopomohlo ?\"\n„Jsem žádostiv.\" „Pravá maličkost, věc, která ani\nza řeč nestojí.\" „Ale pro Boha, tedy jen řekněte,\nco-\" „Serenáda.\" „Serenáda ?\" opětoval neznámý\ns podivením. „Tak jest; kdyby mě pod okny mé\nhospody uvítala hudba, to by mé velitele k mému pro-\nspěchu elektrisovalo, to by bylo vítězství a získalo by\nmi zítra jišlě většinu padesáti hlasů. A však marné\nsny! Již napřed mi psali, že při svém příchodu žádné\nserenády očekávali nemám.\" „A kdybych vám ji\nzpůsobil?\" tázal se neznámý. „Vy, parte? vy jakožto\nneznámý, jakožto cizinec troufáte si to dokázali? Ne,\nto jest nemožno.\" „Dejme tomu, že by se to stalo\npocestní musí sobě vespolek nápomocni býti\nkdybyste doslal serenádu a následkem toho opět volen\nbyl, slíbíte mi vyplnili jednu prosbu?\" „Ke všemu\nse uvoluji, můj nejdražší; vy mi zachováte život, život\npolitický totiž —ale já nemohu ještě věřili v své štěstí.\"\nNyní hleděl deputovaný dovědéti se jméno svého to-\nvaryše. On však statečně se zpouzel je říci.\nOkolo šesté hodiny večer přijel poštovní vůz do\nCaenu, a oba pocestní slezli na náměstí u hostince du\nNord. „A moje serenáda?\" tázal se deputovaný.\n„Buďte upokojen,\" pravil neznámý, „já jsem jist\nsvé věci.\" To promluviv obrátil se, a zamluviv na\nzítřek poštu odešel hledati přítele, jejž chtěl vzíti s se-\nbou. Potom odebral se k řediteli hudebního sboru ná-\nrodní gardy a vyjevil se mu. Umělec ten přijal jej ne\njinák než jako krále, se všemi znameními úcty a od-\ndanosti, jakou věnujeme korunovaným hlavám. Neznámý\nmluvil s ním pošeptmo, a opustil jej pak, aby se vrátil\ndo hospody, kde jej deputovaný k večeři čekal.\n„Vždyť jsem vám to předpovídal,\" počal státník, „žádná\nserenáda!\" „Vstaňte a uvěřte konečně, nevěřící!\"\ndí jeho druh veda jej k oknu.\nJaké překvapení, jaké štěstí, jaká radost doputo-\nvaného, an pod svým oknem spatřil sto hudebníků!\nZběžný přehled ukázal tnu flétnu, klarinet, pozaun, lesní\ntroubu, housle, hráč, vlaské bubny, tříhran a všecky\nostatní nástroje, jenž k souzvuku skvělého koncertu\nz patra se spojil. Začátek učinila výborná ouvertura\nz Viléma Telia, tato tklivá melodie, kde nad každou\nnotou vznášejí se Švýcary; pak následoval Hrabě Ory"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2374, "texte": "toto sladké, básnické laškování; závěrek činil Moses,\ntato velkolepá skladba, jenž city a myšlenky zpět za-\nnáší do světa patriarchálního. Doputovaný padl svému\nzachovateli okolo krku a zvolal: „Co mohu učinili pro\nvás? „Mějte strpení, budu vám to psáti, až opět\nzvolen budete; vy jste přislíbil, vyplniti mou žádost a\nspoléhám se na to. Dobrý večer, pane, mějte se do-\nbie.*4 -- Cizinec odebral se do svého pokoje, a dru-\nhého dne odvezla jej pošta na jih i s přítelem, jenž\nho byl v Caenií očekával.\nSerenáda nechybila se účinku, a doputovaný byl\nopět volen. Serenáda v skutku každého překvapila,\nnikdo neměl ani tušení o tom, nikdo nebyl hudebníky\nobjednal. Nespokojenci šli k řediteli hudebního sboru\na žádali vysvětlení, fen se vyjádři!, že ještě žádnému\nministerialnímu doputovanému serenádu nedělal, tenkráte\nale že to byla docela jiná případnost, an hudba dála se\nk vůli jedné znamenité osobě, jejížto jméno však vy-\njeviti nesmí. Toto vyjádření uvedlo šťastnéko kandidáta\ni nepřátely jeho rovně do rozpaku; kdož byl tento ne-\nznámý, jenž takto rozkazoval v městě, kde ho nikdo\nneznal, a jaké právo měl k tak veřejnému uctění? Ale\npsaní, které deputovaný v málo dnech po svém opět-\nném voleni obdržel, konec učinilo jeho domněnkám.\nZnělof takto:\n„Vzácný pane! Vy jste potřeboval nevyhnutelně\nserenádu, a já vám ji opatřil postoupiv vám tu, která\nbyla pro mne ustanovena. Ředitel hudebního sboru ná-\nrodní gardy chtěl mne takfo přivítali, a já jej žádal,\nzachovali to tajemství, komu serenáda jest určena. On\nje zachoval, neuveřejniv moje jméno, a jeho mlčelivosli\npovinnen jste za své opětné zvolení. Nyní ale, jakož\nto ponejprv bylo, co jsem se v záležitosti volení pletl,\nžádám odměnu za svou službu. Vy jste slíbil, že vy-\nplníte, co budu žádali, pakli opět zvolen budete; způ-\nsobte tedy vplivem svým, aby v departementu Calvados-\nskern založena byla důkladná škola zpěvní, tak alespoň\numění získá z našeho malého spiknutí. Mějte se dobře,\npane. upřímně přeji Francouzsku štěstí, že vás má za\ndoputovaného; nebol vás znám co poctivého muže a\npřítele pořádku, a dělá mi to obzvláštní potěšení, že\njsem jako umělec vám v něčem poslouží ti mohl. Váš\noddaný sluha\nPři čtení toho listu poznal doputovaný uskok,\nk jeho prospěchu použitý, a daleký toho, aby tajemství\nté události zachoval, uměl se přemoci, pověděli celému\nměstu, kdo byl jeho tajný příznivec.\n\nRossini."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "260", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.5", "debut_caractere": 2376, "fin_caractere_exclue": 2397, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.6", "debut_caractere": 4226, "fin_caractere_exclue": 6245, "texte": "(Č.) Z Brna, 7. listop. Jak zdárně si u nás počíná\nv životě společenském duch vlastenecký, zřejmě vy-\nsvítá z oučastenství, jehož došla včerejší beseda, v sále\nLůžánek odbývaná; výsledek její byl tak skvělý, že za\nvčasné považuju Vám o ní poslati zprávu, aby obecenstvo\nzde i jinde o patrném vzniku v působení zdejším se do-\nvědělo. Sešla se tu společnost, k šesti stům hostů po-\nčítající, z kruhů nejvíce vyšších, vzdělaností a hodnostmi\nvynikajících, a zábava ryze slovanská rozbila tu svůj\nstánek. Zpívaly se: „Sbor bojovníků1' od Š k r o u p a,\n„Na mou vlast,\" píseň od Pivody, „Nosim zdravu mi-\nšicu,\" horvátscký sbor, a sbor „Orala.\" Přednášela\nslovutná slečna Nerudová s bratrem: „Duo briliant,\"\nna housle a violoncello, a p;ik „Souvenir de Beatrice di\nTenda,\" s průvodem piana. Výtečný virtuos p. Teřka,\nz Vídně k nám přibyvší, provozoval na flétnu „variations\nbrillants.44 Roztomilé číslo nám podáno bylo slečnou A.\nS„ anaž přednesla deklamovánku „o politice\" tak tkli-\nvého i žertovného obsahu, že nejhlučnější došla pochvaly.\nAby se prý vyhovělo rovnoprávnosti národní, ouředně\noktroyován sbor téč německý, „die Heimath44 od Storcha.\nSlovan v zpěvu, kdyby mohl, slastí by se rozplynul, Slo-\nvan, kdyby zpívat neměl, hořem by snad zahynul, tak\nže po skončené o půlnoci besedě mladíci ještě „Kde do-\nmův můj\" a ~Hej Slované!\" z útroby srdce svého zapěli.\n(!) Z Hradce Králové. (Produkce zpěv. spolku.\nL. Lukeš.) Jako v mnohých městech českých, tak i\nv zdejším městě nejeví se velký ruch pro českou hu-\ndební literaturu. Ačkoliv vůbec známo, že Hradec české\nměsto jest a kromě důstojníků vojenských a několika\nodrodilců žádný jinák nemluví než česky, přec zdejší\nzpěv. spolek větší váhu na menšinu klade a vždy\nvíce německých sborů než českých dává, což zajisté je\nurážkou pro zdárné měšťany Hradecké. 0 tom jsme\nse na novo přesvědčili, při produkcí dne 3. t. m.\nv pěkném sále besedy odbývané. Dávalyť se tam 3\nčeské a 5 německých sborů. Německé byly od Otta,\nArnošta vévody Saského, W. H. Veita, Leonharta a od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6173, "texte": "Verdiho*). Z ceských sborů slyšeli jsme: Žežulinku\nod Knittla Cikáni od Fr. Vogla Česká vlast od\nv\nJ, N. Sk roup a, kteréž správně provedeny byvše velmi\nse líbily. Jak z programu viděti, nemá ředitel zdej-\nšího zpěv. spolku velké známosti v novější hudební če-\nské literatuře. Co se jinde n. p. v Nové Pace, Semi-\nlech, Pardubicích ba i v Praze nejnovější sbory\nčeské ze „Záboje\" provozují, nezdá se o nich náš\nzpěvácký spolek ani věděti a pakli tomu tak, mohl\nbych spolek na našeho výtečného p. Vác. Červeného\nodkázati, jenž by jim ho s ochotností zapůjčil. Ještě\ndlužno se zmínili o uhlazené a cituplné hře na cello p.\nAntonyho, bývalého finančního komisara, jenž fantasií od\nServaise se vyznačil a o zpěvu nadané slečny Nickels-\ngeltově, kteráž kavatinu od Verdiho zdařile přednesla;\nčeskou arií by se ovšem byla více zavděčila obecenstvu,\navšak ta naše ženská plet —— —! Konečně mu-\nsím Vám sděliti, že se zdejší zpěv. spolek ustanovil\nna tom, že národnímu pěvci panu Louis Lukešovi podá\npěkně zdobený diplom čestného clena.\n(B.) Z Josefodolti. (Program k produkcí.). Dne\n11. t. m. slaví jednota zpěváčka Josefodolská památku\n51etého trvání svého. Jak obyčejně budou též některé\nčeské sbory provozovány a sice tenkráte „Milenka Jele-\nnova,\" „K bratrům\" od V. Blodka (slovo od Picka), pak\nnoviuka od Kašpara Knittla, jenž co nevidět s námi lou-\nciti se buďe, odcházeje za svým novým čestným povolá-\nním co ředitel kůru do Přelouče, „Šablenka.\" Z něme-\nckýeh sborů podotýkáme sbory od Eduarda Tauwitze, od\nFr. Abta, a Kůkena.\n(Č.) Z Kojetína na Moravě. (Beseda.) Před ne-\ndávnem odbývalo se posvěceni školy nově vystavené,\nv níž národnost v pravém smyslu slova se pěstuje, a\nsaméhe dne ještě nás pozvání došlo na besedu, ku pro-\nspěchu knihovny školní držanou. Zpívaly se sbory:\nVlast a Velehrad od V octa, Hostýn s průvodem orchestru\nod Vojáčka, Čeští manové od Jelena; pak přednesla\ndívka milostná píseň ze zpěvohry „Libušin sňatek\" od\nSk roup as průvodem piana, načež se deklamovalo: Tři\ndoby českého národu a deklamace v kaputě. Sbor Vo-\njáčkův Hostýn, výtečný zvláště co do skladby vznešené\na vroucné, jak i do provedení skvělého valné došel po-\nchvaly. Kéž by i jinde tak šlechetné i blahodějně si\npočínali u vzniku ducha vlastenského. Zdař Buh !\n—ý. Z Vodňan. (Zpěv. spolek a hudební po-\nměry.) Pilný čitatel Dalibora zajisté musí myslit, že\nVodňany v hudebním ohledu jedno z posledních našich\nměst býti musí, nebof kdo se pamatuje, že by byl kdy\ncos v Daliboru o Vodňanech cctl? Kdo zná ale lépe\npoměry zdejší, uzná, že by jsme jim křivdu činili. Nechci\nvypočítávat jednotlivé zde akademie*) dávané, rozebírat\nhudební provedení, ale promluvím hlavně o zdejším zpě-\nváckém spolku. Přičiněním horlivého pana měšía-\nnosty, pánů učitelů zařízen, našel hojného účastenství\njak v zdejším mladším měšťanstvu, tak iv p.\nú řádní cích, takže se bylo nadít, že bude zárodkem\nmnohých jiných ušlechtilých zařízení. Ale prožluklé staré\npředsudky, že němčina všude býti musí, že nemožno\nněco řádnějšího být nežli v němčině a snad že by ne-\nmohl slavný zpěvácký spolek někde Němcům v Budě-\njovicích předzpévovat, že by mu tito nerozuměli,\nzpůsobil že i tady německé marše, písně atd. museli\nmilí údové se nazpamět uciti. Nevím jsouli všude\nv Němcích neb jinde tak ochotni, že by se učili k vůli\nnám Čechům zpěvy české, ao by snad větších příčin\nv '\nměli. Ci snad není možno, se pouze českým zpě-\nve m vycvícil? Což nemáme dost pěkných cesk ý c h\nkvartet? převyšují německé vysoko naše? At je tomu\ntak nebo onak, myslím ale, že by mělo ohled mít\nslavné ředitelstvo, na cleny jenž úplné německého\njazyka mocni nejsou, kteříž se to jen papouškovat\nucí, že by z pedagogického ohledu mělo uznat, že tím\ntak velkého ušlechtění nedocílí. Pak si spolek arci takto\nnedosahuje žádného uznání, pak arci nesmí se divit, když\nv cizím městečku obyvatele slyšíce jak se německý\nmarš po náměstí rozléhá, vybíhají a se ptají, co to za\nNěmce přišlo. Nebudiž mě to vykládáno za žádnou\npřepiatost, když žádám aby se v českém zpěvu cvi-\nčilo a na to se hledělo. Učme se své znát, svého hleď-\nme a pro malicherné ohledy netrp dobrá věc. 0\ndalších poměrech hudebních budu psáti dáli pán Bůh, co\nnejdřív v listech budoucích.\n*) Titulů německých skladeb nepodáváme, anto nadarmo mí-\nstem by jsme plýtvali. Red.\n*) Jméno „beseda\" ještc tu nezdomacuěla. Dopisovatel\n\nV. G.\nAmstrdam. Zdejší společnost k zvelebení hudebního\numění vypsalo as před 18 měsíci cenu za nejlepsí\nhistorické pojednání hudebních poměrů v Nizozemsku\nv 16. století. V sezení od 23. Hjna udělovaly Ise od\nspolečnosti odměny. První odměnu obdržel pan dr. F.\nW. Arnold z Elberfeldu za historicko - kritické\npojednání o rhytmice a tón ali tě staronizozem-\nských národních zpěvu. Ostatně dvě ceny připadly panu\n0. Ka de-ovi z Drážďan za monografii o M. le Mais tre-óvi\na panu Pasbueovi za monografii o Adrianu Petit-ovi.\nDarmstadt. Dne 7. provozovala se zde opera\n„Lucretia Borgia\" od Donizettiho. Titulní roli dávala\nslečna Emilie Schmiedová a musíme přiznati, že jsme,\nvyjma snad ledva slovutnou Johannu Wagnerovou, lepší\nLucretii posud ještě neslyšeli. Ačkoli již zvykli jsme,\núlohy slečnou Schmiedovou provedené povždy s velkým\nočekáváním přivítávati, byli jsme tenkráte nad míru ještě\npřekvapeni, a také četné obecenstvo vzdalo ji ve svém\nnadšení nejen mezi kusem vícekráte enthusiastickou po-\nchvalu, ale i ku konci byla hlučným vyvoláním ještě\nodměněna. Avšak v skutku, taková energie, jakouž slečna\nSchmiedová osvědčuje, zřídka se mezi zpěvkyněmi\nnalezne. Roznícující oheú v přednášce, vášeň, která její\nhru a zpěv proniká, síla a zdařené její karakterisování\nhry jsou přednosti, které slečnu Schmiedovou zvláště vy-\nznamenávají, a tyto vlastnosti jsou nejen nejhlavnější pří-\nčiny slavných výsledků, ale ony upoutají, oduševúují,\nano roznítí posluchače. Při takovém mistrném provedení\nhlavní úlohy bylo nám snadno zapomeuouti na nudnost\ntéto vlašské hudby, zvláště jelikož také ostatní partie\nv dobrých rukou se nacházely.\n\nMannheim. O cenu za nejlepší sonatu pro cello\na klavír, již zdejší „Tonhalle\" v únoru 1859 vypsala,\nucházelo se 1? sonát, z nichžto první cena panu H.\nStiehlovi, varhaníku z Petrohradu přisouzena jest. Dílo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3171, "texte": "pana V, E. Beckra z Wúrzbuigu obdrželo třemi a dílo\np. Heringa z Berlína dvěma hlasy zvláštní pochvalu.\nChval nou zmínku zasluhují též sonáty od J. Eggharda\nz Vídně; K Elze, varhaníka v Lublani; E. Gulha, ředitele\nv Mannheimu ; Otta KJtzlera, kapelníka v Linci a 11. Triesta,\nředitele hudby v Štětině. Soudcové byli následující: f!\nLachner v Mnichově; F. Messer ve Frankfurtu a Cech\nMoscheles v Lipsku.\nPaříž. Nové opeře „Le roi Barkouf\" (Král Ba r-\nkuv) text od Scribe, dostalo se konečně od censury po-\nvolení k provozování. Scribe neměl ještě nikdy půtku\ns censurou; přec však přišel v této opeře na nápad, že\njeho král Barkuv svého pudlíka niístodržitelem učiní a\ntento místodržitel rozličná svobodomyslná zařízení zavadí,\nn. př. odstraní mezi jiným sam o pro dej tabáku. Text\nk Meyerbeerově opeře „Afrikánka\" je as tento: Vasco\ndi Gama, znamenitý to objevitel zemí podnikne cestu.\nZanechat doma cliof, již miluje a která jej miluje. Avšak\nna cestě setká se s novou láskou, Afr.ikánkou, kteráž\nse za druh ženského Othella považovati může. Těmito\ndvěma náruži vostmi je Vasco uchvácen; avšak naposled\nnavrátí se Vasco opět k své manželce. Co nevidět bude\nse zde dávali „Eurydice,\" v nížto sl. 0 p r a vi I o v á,\nžákyně Niardolové v titulní úloze vystoupí. Sl. Opra-\nvitová je bez vší pochyby Slovanka a pochází ze Štýrska.\nZ Vídně. (Beseda.) Dne 22. t. nu měli jsme\nzde první besedu y letošním školním roce, uspořádunou\nhorlivým p. Burgprsteinem. Beseda počala srbským sbo-\nrem od Kornelia Stankoviče, známého zdejšího skladatele.\nSbor sam nemá dosti rázu do sebe a zpěváci, ač čet-\nnější nežli v loni, dle všeho velmi na spěch se cvičili,\npři cemz nemohu opomenout projevili téměř všeobecné\npřání, aby se zarazil dlouho již čekaný stálý spolek\nzpěváčky, který by v sobě soustředil všechny síly zpě-\nvácké všech Slovanu zdejších, v jehož čele bychom tak\nrádi byli viděli našeho výtečného skladatele P iv o d u,\njenž dobry vkus a ducha čistě vlasteneckého s velikým\nnadanini pojí. Tak jenom můžeme sobe dobrých zpěváků\na sólistů pro naše zábavy odchovali. Po sboru tom hrálo\nse „ kvartetttaoa na dvoj e housle, bráě a violoncell od J.\nBeneše. Velmi rozehřály jednoduché české písně „Letí\nletí slavíček,a „Moravo, Moravo,\" atd., zpívané od p.\nF orc ht egotta. Po těchto písních následoval koncert\n11a pianě od si/ Svobodové. Sbor český od p. Forchte-\ngotta nedošel žádné chvály, ale tím hlučněji se ozýval\npotlesk, když zapěli ve sboru slovinský čtverozpěv\nod Jenka, kterýž se jak ráznosti slov tak velmi vhodným\nnápěvem vyznačuje. Po tomto mělo se tančit; tanečníků\nbylo innoho, avšak tanečnic se sešlo velmi málo, pročež\nvelká část hostu se rozešla a část se bavila hovorem.\nJak se dovídáme, zřídí společnost zdejších hudbomilu\nv koservatoriu třídu pro operní zpěv, do nížto se\nchovanci obojího pohlaví, kteří se opeře věnovati chtějí,\npřijímati budou. Úplný běh bude tři let a trvali. Za\nučitele této třídy bude prý zdejší učitel zpěvu p. Laufer\nustanoven.\nVýmar. Fr. Liszt, jemuž nedávno zdejší městská\nrada četné měšťanské právo udělila, složil větší skladbu,\ntotiž žalm 18. „Nebesa vypravují čest boží\" pro mužský\nsbor s průvodem obligátních, varhan.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 4395, "fin_caractere_exclue": 4590, "texte": "Hudební hádanka.\nTěchto 9 slabik obsahuje jména pěti českých hu-\ndebních umělců Uvedouli se jména lato v pravý pořá-\ntvoří střední písmena jejich jméno slavného\nžijícího českého zpěve e. v. Guth."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "258", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.5", "debut_caractere": 2389, "fin_caractere_exclue": 2397, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "258", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. V tomto desítidení slyšeli", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. V tomto desítidení slyšeli", "signature_source": "V. G", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.5", "debut_caractere": 2399, "fin_caractere_exclue": 4946, "texte": "Stavovské divadlo. V tomto desítidení slyšeli\njsme juž známe opery a sice dne 1. listopadu „Pout\ndo Ploerm e 1 u\" od Meyerbeera, dne 4. listp. „Orfea44\nod Offenbacha, dne 5. listop. „Telia\" od Rossiniho a\n7. listop. „Lazebníka Se vi I ískéhoaod téhož. Pro-\nvedení oper těchto bylo v celku dobré a tak jako sl.\nBrennerova svou uhlazenou a vytříbenou kolloraturou a\nzvonkovitym hlasem vyniká, co zatím její hra bezvýznamná\njest; lak vidíme toho opak u p. Steinecka, jenž svým\ndramatickým přednesem a výbornou hrou každého zajímá,\njenž na bezhlasý orgán žádnou váhu neklade. P. Bach-\nmann se vyznačuje v hrdinských partiích co obratný a\nmohutný pevec a jehožto hra vždy více a více se zdo-\nkonaluje.\nVelenadaná virtuoska na piano sl. Albertina\nZadrobilková odebere se tyto dni na uměleckou cestu\na bude okolo 20. t. m. ve Vídni koncertovali. Upo-\nzorňujeme Vídenské Slovany na naši krajanku, kteráž tak\nvelkých úspěchů v Paříži dosáhla.\nNáš hrdina na piano, p. Alex. Dreyschock na-\nstoupí dne 13. t. in. uměleckou cesiu do Rus.\nSlečna Luccová vystoupí v Berlíně, kde od\nvelkonoc engažována jest v opeře „Djnora.\" Znamenitý\ns adatel této opery vyzval sl. Lucco v o u ve vlastnoručním\npsáni, aby ncjvctší pilnost vynaložila, aby těžkou partii\ni dramaticky přemohla. Pan Meyerbeer udělil prý sl.\nLucc o ve radu, aby na cestách studie dle vzoru ji-\nných zpěvaček konala.\nPán Jan Seel i n g vystoupil dne 1. listop.\nv pátém koncertě „Gewandhnusu44 v Lipsku.r\n~ Výtečný krajan nás, -houslista a hudební skla-\ndatel pan Němec navrátil se po více letech zase z Rusi\ndo Prahy. Pan Němec je chvalně znám co učitel vir-\ntuosek sl. Brousilovy, HoíFmanoýy a Rosy d'or, které se\nnápOtom u p. prof. Mildnera zdokonalily.\nHudeb n \\ in atin e e, jižto pan Alex. Drey-\nschock před svým odchodem do Rus v neděli dne 4.\nt. m.v místnostech svých pro své přátelé uspořádal, měla\nnejskvělejší výsledek. Slyšeli jsme při této příležitosti\nnektere jeho -nej.novější skladby (rukopisy) a sice\n„andante a allegro appassionato,44 kterážto skladba umě-\nleckým zosnováním a mistrným provedením thém vyniká\npak půvabnou m azur ku, sl. A. Zadrobilové věno-\nvanou, kteráž pod jeho prsty zvláště krásně se vyjímalo*,\nmimo tyto přednášel náš Alexander gavottu od Bacha\n(D) fantasie impromptu (F-molI) od Chopina, no-\nvelettu. „Warum44 od Schumanina, a konečně etudu „Le\ntournoi44 od Schulhoffa. Zvláštní zajímavost poskytlo\nnám nej novější trio (D) pro piano, housle a cello od\nznamenitého našeho V. H. Veita, kteréž bez odporu k nej-\nlepším jeho skladbám náleží. Původnost a půvabnost"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4224, "texte": "myšlenek, umělé zpracování jejich jakož i jasnost a prů-\nhlednost jsou vlastnosti této mistrovské skladby. Konečně\nslyšeli jsme některé německé písně od Dreyschocka,\njež si. Luccová, Miková a p. Bachmann zdařile\npřednesli. A nyní co se máme o hře p. Dreyschocka\nzmínili? Kdo neobdivoval tohoto světoznámého umělce\nčeského tohoto Břetislava Achilla piana ? Vykouzluje\nnejokrouhlejší, nejplnější a nejmocnějši tóny na svém ná-\nstroji, on mluví prsty svými, uchvacuje k úžasu hřmící\nspoustou svých harmonií, aniž by nástroj rozdrtil, utkává\nkmitající hudební pletivo pravicí, co zatím levice\nblouznivou melodii zpívá. Dreyschockův talent spočívá\nv mohútném uměleckém zápalu, nesmírné vytrvalosti a\nv okrouhlé formě; jeho způsob a jeho talent mají jistý\nráz aristokratický, jejž dobromyslnost a skromnost zmír-\nňují. Zkrátka: Dreyschock hrál tentokráte jako Drey-\nschock a zbudil svou dokonalou virtuositou nesmírného\nfurore. Matinée této byla přítomna nej vybranější spo-\nlečnost, šlechta, aristokratie hudebního umění, básní-\nkové, mezi jinými Marsano, Meisner atd. a dva členové\nžurnalistiky české.\nMladý a nadaný skladatel pan Eduard Nápra-\nvník složil synfonii, která se bez pochyby v jednom\nkoncertě konservatoria provozovati bude.\nMaďarský zábavný časopis „N apk e 1 e t44 (Vý-\nchod slunce) pod výtečnou redakcí Imre Vah o ta obsa-\nhuje ve svých posledních číslech stručný ale zajímavý\nčlánek o novější literatuře české jakož i umění českém.\nK zřízení českého národního divadla\njsou až posud pojištěny: 104.975 zl. 29y10 kr.,\nz těchto jsou složeny 59.650 zl., dva dukáty, zlatá\nzrnka z Kalifornie v ceně dvou dukátů; dále\njsou pro divadlo odevzdány: 3 obrazy v oleji, 18 pa-\nmátních mincí, stříbrný řetízek a prsten.\nNaše roztomilá krajanka, slečna Ferlesová,\nosvědčila opět v cizině, jak si své matersko řeči a písní\nčeských vážiti umí. Zpívalat v koncertě Vídenské\nhouslistky sl. Amálie Bido, jenž se v musejním sále dne\n24. října t. r. v Karlsruhe odbýval, dvě české\npísně, totiž: „Kde domov můj 44 a píseň lovčí od Fr.\nŠ kroupa, a došla skvělého výsledku. V Karlsruhe\ntedy slyšeti možná spíše český zpěv než v koncertech\nPražských, Jaká to ironie na zpěvačky a zpěváky\nPražské !\nDne 11. listopadu o 11. hod. ranní budou míti\npřispívající i činní členové Žofínské akademie valnou\nschůzku v malém sále na staroměstské radnici. Mimo\njiné bude se volíti protektor akademie. Příští koncert\nŽofínské akademie bude se odbývati počátkem prosince\nvedením nového ředitele, proslulého p. Leop, Zvon are.\nVarhanickáškola dochází velkého účastenství;\nčítá nyní as 200 žáků. Krásný to zajisté úkaz, svědčící\npatrně o tom, jak důležité jest, by na škole varhanické\ntak zkušení učitelové a padagogové jako p. Fr. Blažek\njest, ustanoveni b > li.\nJak se dovídáme, onemocněl těžce ředitel kon-\nservatoria pan Bed. Kittl.\nNáš pěvec pan Jantov, nástupce pana Wachtela\nv Kasselu, došel až posud v celku dvou zcela rozličných\nposuzování. Ve všech posud vyšlých úvahách o něm\npíše se, že hned při prvním vystoupení obecenstvo svým\nkrásným hlasem a přiměřenou hrou zcela dojal a že dne\n14. října v opeře „Belisar44 od Donizetti-ho vystoupiv,\njej tak roznítil, že mezi kusem vícekráte potlesku od-\nměněn a po znamenité arii „Třes se Bisanzia44 vícekráte\nhlučně volán byl; zkrátka, že se co zcela vydatným zá-\nstupcem Wachtlovým objevil. V jistém německém vsak\nlistě čteme, že pan Jontov v Belisaru co „Alamir44 potle-\nskán a po nadzmíněné arii vyvolán byl, že se ale ve\nvolání „da capo\" ostrá ironie skrývá, anto pan Jontov\nvelmi patrně se zajiká, což zvláště varii „Třes se Bi-\nsanzia,w v níž se mnoho sykavek nalézá, velmi směsně\npůsobilo. Pan Jontov, pravý Signále, zdá se prý míti\ndobrou školu, nejvyšší tóny tenorové zpívá dobře a\nlehce, avšak jeho hlas jest slabý a o jeho hře ani řeci\nbýti nemůže. Myslíme, že se na druhou tuto úvahu,\nkterá, pokud nám známo, jediná jemu nepříznivá jest,\nváhy klásti nesmí, jelikož všechny ostatní posuzování o\nněm s pochvalou se zmiňují. Anebo snad se mají tyto\ntaké za ironii považoveti ? Tomu sotva tak bude. My-\nslíme spise, že onen článek pochází z péra buď neznalce,\naneb od nepříznivce pana Jontova, jenž jej tím ve\nveřejnosti snížiti chtěl. Ostatně se ještě dozvíme, co na\ntom pravdivého.\n\nV. G."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "259", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.2", "titre_corps": "(Č.) Z Brna, 7. listop. Jak zdárně si u nás počíná", "titre_sommaire": "(Č.) Z Brna, 7. listop. Jak zdárně si u nás počíná", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.6", "debut_caractere": 4226, "fin_caractere_exclue": 6245, "texte": "(Č.) Z Brna, 7. listop. Jak zdárně si u nás počíná\nv životě společenském duch vlastenecký, zřejmě vy-\nsvítá z oučastenství, jehož došla včerejší beseda, v sále\nLůžánek odbývaná; výsledek její byl tak skvělý, že za\nvčasné považuju Vám o ní poslati zprávu, aby obecenstvo\nzde i jinde o patrném vzniku v působení zdejším se do-\nvědělo. Sešla se tu společnost, k šesti stům hostů po-\nčítající, z kruhů nejvíce vyšších, vzdělaností a hodnostmi\nvynikajících, a zábava ryze slovanská rozbila tu svůj\nstánek. Zpívaly se: „Sbor bojovníků1' od Š k r o u p a,\n„Na mou vlast,\" píseň od Pivody, „Nosim zdravu mi-\nšicu,\" horvátscký sbor, a sbor „Orala.\" Přednášela\nslovutná slečna Nerudová s bratrem: „Duo briliant,\"\nna housle a violoncello, a p;ik „Souvenir de Beatrice di\nTenda,\" s průvodem piana. Výtečný virtuos p. Teřka,\nz Vídně k nám přibyvší, provozoval na flétnu „variations\nbrillants.44 Roztomilé číslo nám podáno bylo slečnou A.\nS„ anaž přednesla deklamovánku „o politice\" tak tkli-\nvého i žertovného obsahu, že nejhlučnější došla pochvaly.\nAby se prý vyhovělo rovnoprávnosti národní, ouředně\noktroyován sbor téč německý, „die Heimath44 od Storcha.\nSlovan v zpěvu, kdyby mohl, slastí by se rozplynul, Slo-\nvan, kdyby zpívat neměl, hořem by snad zahynul, tak\nže po skončené o půlnoci besedě mladíci ještě „Kde do-\nmův můj\" a ~Hej Slované!\" z útroby srdce svého zapěli.\n(!) Z Hradce Králové. (Produkce zpěv. spolku.\nL. Lukeš.) Jako v mnohých městech českých, tak i\nv zdejším městě nejeví se velký ruch pro českou hu-\ndební literaturu. Ačkoliv vůbec známo, že Hradec české\nměsto jest a kromě důstojníků vojenských a několika\nodrodilců žádný jinák nemluví než česky, přec zdejší\nzpěv. spolek větší váhu na menšinu klade a vždy\nvíce německých sborů než českých dává, což zajisté je\nurážkou pro zdárné měšťany Hradecké. 0 tom jsme\nse na novo přesvědčili, při produkcí dne 3. t. m.\nv pěkném sále besedy odbývané. Dávalyť se tam 3\nčeské a 5 německých sborů. Německé byly od Otta,\nArnošta vévody Saského, W. H. Veita, Leonharta a od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4332, "texte": "Verdiho*). Z ceských sborů slyšeli jsme: Žežulinku\nod Knittla Cikáni od Fr. Vogla Česká vlast od\nv\nJ, N. Sk roup a, kteréž správně provedeny byvše velmi\nse líbily. Jak z programu viděti, nemá ředitel zdej-\nšího zpěv. spolku velké známosti v novější hudební če-\nské literatuře. Co se jinde n. p. v Nové Pace, Semi-\nlech, Pardubicích ba i v Praze nejnovější sbory\nčeské ze „Záboje\" provozují, nezdá se o nich náš\nzpěvácký spolek ani věděti a pakli tomu tak, mohl\nbych spolek na našeho výtečného p. Vác. Červeného\nodkázati, jenž by jim ho s ochotností zapůjčil. Ještě\ndlužno se zmínili o uhlazené a cituplné hře na cello p.\nAntonyho, bývalého finančního komisara, jenž fantasií od\nServaise se vyznačil a o zpěvu nadané slečny Nickels-\ngeltově, kteráž kavatinu od Verdiho zdařile přednesla;\nčeskou arií by se ovšem byla více zavděčila obecenstvu,\navšak ta naše ženská plet —— —! Konečně mu-\nsím Vám sděliti, že se zdejší zpěv. spolek ustanovil\nna tom, že národnímu pěvci panu Louis Lukešovi podá\npěkně zdobený diplom čestného clena.\n(B.) Z Josefodolti. (Program k produkcí.). Dne\n11. t. m. slaví jednota zpěváčka Josefodolská památku\n51etého trvání svého. Jak obyčejně budou též některé\nčeské sbory provozovány a sice tenkráte „Milenka Jele-\nnova,\" „K bratrům\" od V. Blodka (slovo od Picka), pak\nnoviuka od Kašpara Knittla, jenž co nevidět s námi lou-\nciti se buďe, odcházeje za svým novým čestným povolá-\nním co ředitel kůru do Přelouče, „Šablenka.\" Z něme-\nckýeh sborů podotýkáme sbory od Eduarda Tauwitze, od\nFr. Abta, a Kůkena.\n(Č.) Z Kojetína na Moravě. (Beseda.) Před ne-\ndávnem odbývalo se posvěceni školy nově vystavené,\nv níž národnost v pravém smyslu slova se pěstuje, a\nsaméhe dne ještě nás pozvání došlo na besedu, ku pro-\nspěchu knihovny školní držanou. Zpívaly se sbory:\nVlast a Velehrad od V octa, Hostýn s průvodem orchestru\nod Vojáčka, Čeští manové od Jelena; pak přednesla\ndívka milostná píseň ze zpěvohry „Libušin sňatek\" od\nSk roup as průvodem piana, načež se deklamovalo: Tři\ndoby českého národu a deklamace v kaputě. Sbor Vo-\njáčkův Hostýn, výtečný zvláště co do skladby vznešené\na vroucné, jak i do provedení skvělého valné došel po-\nchvaly. Kéž by i jinde tak šlechetné i blahodějně si\npočínali u vzniku ducha vlastenského. Zdař Buh !\n—ý. Z Vodňan. (Zpěv. spolek a hudební po-\nměry.) Pilný čitatel Dalibora zajisté musí myslit, že\nVodňany v hudebním ohledu jedno z posledních našich\nměst býti musí, nebof kdo se pamatuje, že by byl kdy\ncos v Daliboru o Vodňanech cctl? Kdo zná ale lépe\npoměry zdejší, uzná, že by jsme jim křivdu činili. Nechci\nvypočítávat jednotlivé zde akademie*) dávané, rozebírat\nhudební provedení, ale promluvím hlavně o zdejším zpě-\nváckém spolku. Přičiněním horlivého pana měšía-\nnosty, pánů učitelů zařízen, našel hojného účastenství\njak v zdejším mladším měšťanstvu, tak iv p.\nú řádní cích, takže se bylo nadít, že bude zárodkem\nmnohých jiných ušlechtilých zařízení. Ale prožluklé staré\npředsudky, že němčina všude býti musí, že nemožno\nněco řádnějšího být nežli v němčině a snad že by ne-\nmohl slavný zpěvácký spolek někde Němcům v Budě-\njovicích předzpévovat, že by mu tito nerozuměli,\nzpůsobil že i tady německé marše, písně atd. museli\nmilí údové se nazpamět uciti. Nevím jsouli všude\nv Němcích neb jinde tak ochotni, že by se učili k vůli\nnám Čechům zpěvy české, ao by snad větších příčin\nv '\nměli. Ci snad není možno, se pouze českým zpě-\nve m vycvícil? Což nemáme dost pěkných cesk ý c h\nkvartet? převyšují německé vysoko naše? At je tomu\ntak nebo onak, myslím ale, že by mělo ohled mít\nslavné ředitelstvo, na cleny jenž úplné německého\njazyka mocni nejsou, kteříž se to jen papouškovat\nucí, že by z pedagogického ohledu mělo uznat, že tím\ntak velkého ušlechtění nedocílí. Pak si spolek arci takto\nnedosahuje žádného uznání, pak arci nesmí se divit, když\nv cizím městečku obyvatele slyšíce jak se německý\nmarš po náměstí rozléhá, vybíhají a se ptají, co to za\nNěmce přišlo. Nebudiž mě to vykládáno za žádnou\npřepiatost, když žádám aby se v českém zpěvu cvi-\nčilo a na to se hledělo. Učme se své znát, svého hleď-\nme a pro malicherné ohledy netrp dobrá věc. 0\ndalších poměrech hudebních budu psáti dáli pán Bůh, co\nnejdřív v listech budoucích.\n*) Titulů německých skladeb nepodáváme, anto nadarmo mí-\nstem by jsme plýtvali. Red.\n*) Jméno „beseda\" ještc tu nezdomacuěla. Dopisovatel"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "259", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.3", "titre_corps": "Amstrdam. Zdejší společnost k zvelebení hudebního", "titre_sommaire": "Amstrdam. Zdejší společnost k zvelebení hudebního", "signature_source": "V. G", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.7", "debut_caractere": 4334, "fin_caractere_exclue": 5965, "texte": "V. G.\nAmstrdam. Zdejší společnost k zvelebení hudebního\numění vypsalo as před 18 měsíci cenu za nejlepsí\nhistorické pojednání hudebních poměrů v Nizozemsku\nv 16. století. V sezení od 23. Hjna udělovaly Ise od\nspolečnosti odměny. První odměnu obdržel pan dr. F.\nW. Arnold z Elberfeldu za historicko - kritické\npojednání o rhytmice a tón ali tě staronizozem-\nských národních zpěvu. Ostatně dvě ceny připadly panu\n0. Ka de-ovi z Drážďan za monografii o M. le Mais tre-óvi\na panu Pasbueovi za monografii o Adrianu Petit-ovi.\nDarmstadt. Dne 7. provozovala se zde opera\n„Lucretia Borgia\" od Donizettiho. Titulní roli dávala\nslečna Emilie Schmiedová a musíme přiznati, že jsme,\nvyjma snad ledva slovutnou Johannu Wagnerovou, lepší\nLucretii posud ještě neslyšeli. Ačkoli již zvykli jsme,\núlohy slečnou Schmiedovou provedené povždy s velkým\nočekáváním přivítávati, byli jsme tenkráte nad míru ještě\npřekvapeni, a také četné obecenstvo vzdalo ji ve svém\nnadšení nejen mezi kusem vícekráte enthusiastickou po-\nchvalu, ale i ku konci byla hlučným vyvoláním ještě\nodměněna. Avšak v skutku, taková energie, jakouž slečna\nSchmiedová osvědčuje, zřídka se mezi zpěvkyněmi\nnalezne. Roznícující oheú v přednášce, vášeň, která její\nhru a zpěv proniká, síla a zdařené její karakterisování\nhry jsou přednosti, které slečnu Schmiedovou zvláště vy-\nznamenávají, a tyto vlastnosti jsou nejen nejhlavnější pří-\nčiny slavných výsledků, ale ony upoutají, oduševúují,\nano roznítí posluchače. Při takovém mistrném provedení\nhlavní úlohy bylo nám snadno zapomeuouti na nudnost\ntéto vlašské hudby, zvláště jelikož také ostatní partie\nv dobrých rukou se nacházely."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "260", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.4", "titre_corps": "Mannheim. O cenu za nejlepší sonatu pro cello", "titre_sommaire": "Mannheim. O cenu za nejlepší sonatu pro cello", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.7", "debut_caractere": 5967, "fin_caractere_exclue": 6173, "texte": "Mannheim. O cenu za nejlepší sonatu pro cello\na klavír, již zdejší „Tonhalle\" v únoru 1859 vypsala,\nucházelo se 1? sonát, z nichžto první cena panu H.\nStiehlovi, varhaníku z Petrohradu přisouzena jest. Dílo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3158, "texte": "pana V, E. Beckra z Wúrzbuigu obdrželo třemi a dílo\np. Heringa z Berlína dvěma hlasy zvláštní pochvalu.\nChval nou zmínku zasluhují též sonáty od J. Eggharda\nz Vídně; K Elze, varhaníka v Lublani; E. Gulha, ředitele\nv Mannheimu ; Otta KJtzlera, kapelníka v Linci a 11. Triesta,\nředitele hudby v Štětině. Soudcové byli následující: f!\nLachner v Mnichově; F. Messer ve Frankfurtu a Cech\nMoscheles v Lipsku.\nPaříž. Nové opeře „Le roi Barkouf\" (Král Ba r-\nkuv) text od Scribe, dostalo se konečně od censury po-\nvolení k provozování. Scribe neměl ještě nikdy půtku\ns censurou; přec však přišel v této opeře na nápad, že\njeho král Barkuv svého pudlíka niístodržitelem učiní a\ntento místodržitel rozličná svobodomyslná zařízení zavadí,\nn. př. odstraní mezi jiným sam o pro dej tabáku. Text\nk Meyerbeerově opeře „Afrikánka\" je as tento: Vasco\ndi Gama, znamenitý to objevitel zemí podnikne cestu.\nZanechat doma cliof, již miluje a která jej miluje. Avšak\nna cestě setká se s novou láskou, Afr.ikánkou, kteráž\nse za druh ženského Othella považovati může. Těmito\ndvěma náruži vostmi je Vasco uchvácen; avšak naposled\nnavrátí se Vasco opět k své manželce. Co nevidět bude\nse zde dávali „Eurydice,\" v nížto sl. 0 p r a vi I o v á,\nžákyně Niardolové v titulní úloze vystoupí. Sl. Opra-\nvitová je bez vší pochyby Slovanka a pochází ze Štýrska.\nZ Vídně. (Beseda.) Dne 22. t. nu měli jsme\nzde první besedu y letošním školním roce, uspořádunou\nhorlivým p. Burgprsteinem. Beseda počala srbským sbo-\nrem od Kornelia Stankoviče, známého zdejšího skladatele.\nSbor sam nemá dosti rázu do sebe a zpěváci, ač čet-\nnější nežli v loni, dle všeho velmi na spěch se cvičili,\npři cemz nemohu opomenout projevili téměř všeobecné\npřání, aby se zarazil dlouho již čekaný stálý spolek\nzpěváčky, který by v sobě soustředil všechny síly zpě-\nvácké všech Slovanu zdejších, v jehož čele bychom tak\nrádi byli viděli našeho výtečného skladatele P iv o d u,\njenž dobry vkus a ducha čistě vlasteneckého s velikým\nnadanini pojí. Tak jenom můžeme sobe dobrých zpěváků\na sólistů pro naše zábavy odchovali. Po sboru tom hrálo\nse „ kvartetttaoa na dvoj e housle, bráě a violoncell od J.\nBeneše. Velmi rozehřály jednoduché české písně „Letí\nletí slavíček,a „Moravo, Moravo,\" atd., zpívané od p.\nF orc ht egotta. Po těchto písních následoval koncert\n11a pianě od si/ Svobodové. Sbor český od p. Forchte-\ngotta nedošel žádné chvály, ale tím hlučněji se ozýval\npotlesk, když zapěli ve sboru slovinský čtverozpěv\nod Jenka, kterýž se jak ráznosti slov tak velmi vhodným\nnápěvem vyznačuje. Po tomto mělo se tančit; tanečníků\nbylo innoho, avšak tanečnic se sešlo velmi málo, pročež\nvelká část hostu se rozešla a část se bavila hovorem.\nJak se dovídáme, zřídí společnost zdejších hudbomilu\nv koservatoriu třídu pro operní zpěv, do nížto se\nchovanci obojího pohlaví, kteří se opeře věnovati chtějí,\npřijímati budou. Úplný běh bude tři let a trvali. Za\nučitele této třídy bude prý zdejší učitel zpěvu p. Laufer\nustanoven.\nVýmar. Fr. Liszt, jemuž nedávno zdejší městská\nrada četné měšťanské právo udělila, složil větší skladbu,\ntotiž žalm 18. „Nebesa vypravují čest boží\" pro mužský\nsbor s průvodem obligátních, varhan."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 3160, "fin_caractere_exclue": 3171, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.5.1", "titre_corps": "(Boieldleu.) Boleldieu chodíval jen málo kdy do theatre", "titre_sommaire": "(Boieldleu.) Boleldieu chodíval jen málo kdy do theatre", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 3173, "fin_caractere_exclue": 4393, "texte": "(Boieldleu.) Boleldieu chodíval jen málo kdy do theatre\nkamž volný přístup měl. Jednoho dne tam šel s jistou\ndamou; koupil pro ní lístek 11 kassý, jejž pak u vchodu do di-\nvadla odevzdal. Když pak Boieldieu o svůj lístek požádán byl,\njmenoval týž mistr své jméno. »Můj Bože, pane« ! řekl mu kon-\ntrolor vstupních lístků, „toť výborný žert, a ačkoli velmi často\nse opakuje, přece vždy se nad ním smějeme, ale dnes přišel pan\nBoieldieu sám, jest v orchestru na svém obyčejném míslě.u Boiel-\ndieu se začervenal, jako muž, jenž do vlastní své pasti se chytil.\nZamumlá dámě několik nesrozumitelných slov a odeide abv si\ndruhý lístek koupil. „Pane!- řekla mu dáma, když se do'divadla\nnavrátil, zcela udivená, „Yy to trpíte, že Vás lidé za podvodníka\npovažují ? Přece dáte toho muže náležitě potrestali?- „Piočbych\ntomu chuďasu üblížili měl? Bezpochyby miluje divadlo velmi mnoho\na navštěvuje ho každý večír místo mne, jelikož já tak řka nikdy\nsem nepřijdu/4\n(D oniz ě 11 ih o Nápoj lásky.) Paní: „Nani, jděte do\npůjčovny rnusikalu a přinesti mi Nápoj lásky od Donizeitiho.—\nSlužka: (odejde, aniž by slova odpověděla, a navrátí se\nza chvilku opět s velkým hrnkem v ruce). „Trvám, milost paní,\nzc se mi ten nápoj do toho vejde?—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.8.6", "titre_corps": "Hudební hádanka.", "titre_sommaire": "Hudební hádanka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 4395, "fin_caractere_exclue": 4590, "texte": "Hudební hádanka.\nTěchto 9 slabik obsahuje jména pěti českých hu-\ndebních umělců Uvedouli se jména lato v pravý pořá-\ntvoří střední písmena jejich jméno slavného\nžijícího českého zpěve e. v. Guth."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1860-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "debut_caractere": 4592, "fin_caractere_exclue": 5062, "texte": "Listárna.\nPanu A. Hn, v0 u s 11. Kdypak obdržíme tu ou-\nverturu? Pane Med. v Sibíni. Cehcete tu velkou\nouverturu? Panu Šv. ve Vídni. Srdečný pozdrav ode\nmne a rodiny K. Panu V. Dun. ve Lvove. Obd ržímé\nnějaký dopis? Panu Fr. Such. v Dráž. Jste zdráv?\nPište nam brzy, co n Vás nového! Panu J. Kra. ve\nVídni. Prou jste nám nepsal o besedě? Panu L. S.\nMáme pohotově dvě mše: pastorální od J. Kol eso v-\nské h o a slavnostní od M. Nová c k a v tla-\nších ;\\ stojí 4 zl. r. č."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[253]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.1", "texte": "Píseň.\nAntonie Körschnerova.\n«A»\"\\\n\"0\nI šepce kvítí v stinném háji\na každý keř mou mluvu zná,\npo mně to vlnky klokotají\na každá dí: „Ty\\s láska má!\"\nTo sdílí háji větřík smělý,\njej zas se slavík tajně ptá,\nby se svou rnilkou sladce pěly:\n„Ty jediný, íýs láska má!u\nA zvědav list se k listu chýlí ;\na mně se vše milence zdá,\nže líbezným si šeptem sdílí:\n„Ty jediný, ty's láska má!\"\n\nKarel František Pítsch.\nPodává redaktor.\n(Pokračování.)\nDo tohoto casu padá jeho pobyt ve Vídni, kdež\ns prvními notabilitami sídelního města v užším spojení\n♦tál. Řada slavných* uměním proslulých mužů třpytí se\ntu, jmenovitě: Beethoven, Humrnel, Voříšek a Aibler;\npak Meyerbeer,' Aszmeyer, Mayseder a Sechter, s kte-\nlýmžto posledním ustavičně v přátelském spojení se-\ntrval. Žé Pitsch i ve Vídni co dobrý hudebník vůbec\na zvláště co výborný varhaník znám a v dobré pamět\nbyl, jest důkazem, že když byl juž ředitelem varhanické\nškoly, místo varhanické ve dvorní kapli mu nabízeno\nbylo, což ale pro pokročilé staří své nepřijal.\nVe Vídni prodlévaje studoval ,v prázdných hodi-\nnách pilně partitury a zanášel se rozborem nejznaěněj-\nších děl našich kíassických mistrů. Ukončiv svou páda-\ngogickou rnissí navrátil se r* 1825 do hlavního města\ns\\é \\lasti a obral si hudební umění za své hlavní za-\nměstnání a za jedinou úlohu svého dalšího žití. S nc-\nunavnou pilností proskoumav hudební theorio jmenovitě\nKirnbergeia a zvláště vědecký sistern Abbé\ndosáhl takové jistoty a důkladnosti, kteráž napotom\nv příznivém světle vystoupili měla.\nKonav od r. 1825 bezplatnou službu na varhany\nv rozličných kostelíeh, byl po smrti varhaníka Urbánka\ndne 18. června 1832 jmenován varhaníkem u sv. Mi-\nkuiáše v menším městě Pražském.. Výkony tohoto muže,\njenž \\ šeobecně vědeckou a hlubokou hudební vzdělaností\nnad velkou části svých kollegů vynikaly jenž nejen co\nznačný virtuos, alehrž šťastný kontrapunktista a pro-\nduktivní mistr se osvědčil, výkony tohoto muže musely\npřirozeným způsobem pozornost na sebe obrátit*\nKdyž se byl chvalně známý kostelní skladatel,\nRobert Fulirer, svého místa co ředitel a učitel na\nvarhanické škole dobrovolně vzdal, jmenován byl K.\nPitsch 1840 na místo jeho. Od tohoto casu počíná\n\nPíseň.\nVáclav A. Crha.\nsl/\\\nV\nPoletuje holubice Padá milé holubici\nholubinka s holubem: holoubek do potoka\nbílou ruku dala hochu hochu, hochu, utone prý\nÁndulinka pod dubem. holce kdo paď do oka.\nPotopil se holub láskou\nholubinko pro tebe:\nokem, hochu, okem lásky\nmalý krok je do nebe.\n\n*) Kdo ze skladatelů českoslovanských jednu z těchto dvou\npíam nejlépe a slovu.n nejpřiměřeněji do hudby u\\ede a do\níó. prosince I. r. redakcí Dalibora zašle, obdrží od icdakce\npro dp ! aln í lis tek na celý ro ční k Dalibora 1861\na dvě podobizny éeských skladatel li. Dva akcessity (po\n2 podobiznách) určujeme za složené písné, které po prárnii\nza nej lepší uznány budou. Písně tyto musejí býti úplné pro-\nkomponovány. Každá skladba nechť se opatří heslem\na zapečetěným. psaním, v nemžto se jméno skladatelovo\nnacházeli musí. Píseú má býti pro jeden hlas s průvodem\npiana. Red^"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.2", "texte": "jeho blahonosná pádagogická činnost, která sobě rovné\nneměla a která v živé paměti všech současníků jest.\nVeliká část nás u\\ykla, mysliti si Pitsche co\n„vtělený kontrapunkta přec v něm dlely vlohy i\nk jiným druhům hudby, jen že jim toho vzdělání ne-\npopřál, jako kontrapunktu, v němž, řeknu to zřejmě,\nvrchol hudebního umění spatřoval. Udržela se v něm\nona uvyklost z dětského věku po thémách a imitacích,\nřekl bych slíditi; a bylo často pozorovati, jak skladbu\nk posouzení mu předloženou, lhostejným okem sledoval;\nkde však něco podobného se vyskytlo, tu teprv se zá-\nřícím okem své pochvalné „dobře\" pronesl. Sotva inu\nmohl který žák větší radosti způsobiti, jako když mu\nukázal, že přemýšlel a hlouběji vnikl. Pitsch byl ctitel\nducha a kde ducha shledal, byl spokojen.\nPitsch byl nejen varhaník a konlrapunktista; ale\njak jsme juž pravili také výborný pianista. Zběhlost\njeho byla velká a vyrovnalost prstů ve hře snad ještě\nvětší. Co ale snad inálo známo bude, jest, že byl\ntaké řádný improvisator a to nejen ve slohn přísném\nale i nevolném. Přál bych o něm, kteří nakloněni jsou\nv jeho fantasii pochybovati, aby ho byli v „dobré\nchvíli\" na piano hráti slyšeli. Říkáme: „Ten mluví\njakby tiskl.44 o něm bychom říci mohli: „Ten impro-\nvisoval, jakby tiskl!\"\nPočet jeho skladeb není právě četný, tím více\nale cenyplný. Ze starších nyní juž méně známých\nskladeb jeho vyšla fuga na rakouskou národní hymnu,\nfuga s dvěma thematy na „Alleluja poscale,44 které\nv „Leipziger Zěitschrift fůr Musik44 pro skladatele velmi\nlichotivým způsobem posouzena byla a dva sešity pa-\nstorálních předeher. Velké zásluhy si získal vydává-\nním sbírky skladeb pro varhany pod názvem „Museum\nfůr Orgělšpieler,44 které dílo v naší vlasti málo známé\nbýti se zdá, pak Seegrových počíslovaných bassů.\nNejvetší dílo jeho jest mše do D-dur. Této mši stojí\nnejblíže Te pak Gradu.le na text žalmu a\nkantáta v posledním čase složená. Mimo menší sklad-\nby pro varhany složil Pitsch též některé písně, mezi\nnimiž „Das Grab\" (Jirob), Salise do češtiny přelo-\nžena, vyniká a zúčastnil se při kancionálech, vydaných\npro diecese Litoměřickou a Královéhradeckou. K prv-\nnímu kancionálu spracoval o sobě též vydané „Reper-\ntorium fůr Organisten.\" Jsa tak na vše strany za-\nměstnán, věnoval ještě prázdný čas privátním žákům,\nkterých se mu vždy dosti hrnulo.\nCelých skladeb, posud neznámých, po něm mnoho\nnezůstalo. Některá praludia, obyčejně pro okamžitou\npotřebu žáků napsaná, svrchu zmíněná kantáta a gra-\nduale; za to ale tím více rozličných theoretických po-\njednání, o rhytrnu, taktu, zvuku atd. Výtečný náš Leop.\nZvonař vydal před rokem třináctero pozůstalých skla-\ndeb pro varhany od Karla Pitsche, které by žádnému\nvarhaníku chyběli neměly.\n\nO kostelní hudbě na venkově.\nZápisky na cestách. - Z Pardubíček.\n(A. V.) (Zápisky na cestách.) (Dokončení.)\nPřijel jsern do Holomúce, do té statně obražené\npevnosti, ježto však uvnitř žádnému jinému hlavnímu\nměstu co do výstavnosti a zajímavého pohledu ničehož\nse nezadá. Ulice jsou široké, protož světlé, pěkně\ndlážděné, domy dvou- i tři patrové, chrámy ozdobné,\nspolečenský ruch živý, zvlášť v dnech blahoslavení mu-\nčenníka Jana Sankaudra, jenž v roce 1620 farářem\nv Holešově blíže Kroměříže byl. Tři té slavnosti bylo\nměsto přeplněno nábožnými Moravany a lidmi z jiných\nblízkých zemí; slavný klérus byl velkolepě zastoupen.\nV čele té neobyčejné slavnosti stál arcibiskup Holo-\nmúcký Bedřich se čtyřmi biskupy, více kanovníků, pre-\nlátů, děkanů, farářů, kaplanů a seminaristů, dohromady\nas* 600 kněží; nebyl tehdáž div, že v dnech slavno-\nstí, od 22. až do 26. září se církevní obřady, to-\ntiž mše sv. a významná kázání skrze celý Boží den\nstřídaly. Slyšel jsem slavnou zpívanou mši od\nliaydna do B-dur v arcibiskupském chrámu Páně a\nmusím vyznati, že kostelní hudba nebyla jen čistá, ale\nv každém díle výtečně provedena, jak jen se ve velkém\nměstě a při také vznešené slavnosti očekávati může.\nChlapci při sopránu i altu jsou si ve svých partiích\njisti, což e pilném cviku ředitele kůru p. Pilháce\nsvědčí, hlas tenoristy při solách vyjímal se líbezně,\nbassista byl pevný a jistý; housle mistrně přizvukovaly\nnebo rázně si počínaly, dechové nástroje vyluzovaly\nčisté tony a není tedy nic divného, že každý, kdo slavné\nmši sv. přítomen byl, zbožností nadšen byl. Intrady\nbyly mnohem čistěji provedeny nežli v Praze. Velká\nduševní moc spočívala v provedení pospolitého překrá-\nsného chorálu : vPange lingua44, neb slyšel jsem, že\ni všickni přítomní kněží se při pění té staré a velebné\npísně zúčastnili. Varhaník byl v tomto chrámu Páně\nv každém ohledu chvalný. Poslechl jsem iv jiném ko-\nstele hudbu kostelní; bylo to u sv. Maurice. Chrám\njest vznešený, v gotickém slohu vystavěný, a nalezl\njsern ještě mohútnéjší varhany, nežli v chrámu\nv předu jmenovaném. Slyšel jsem lu dne 24. t. m.\nzpívanou mši, jež sotva § hodiny trvala. Provozovali\nkrátkou mšičku od Preindla do D-moll s kraťounkým\ngradualem a oífertorium sice dost čistě, ale nikoliv\nzbožně. Tempa byla přehnána, zvlášť bylo to v „Sanc-\ntus44 a „Agnus Dei44 velmi pozorovati. Odpovědě od\nkůru se jen odsekávaly a každý spěchal jako ná vý-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.3", "texte": "roční Irh do Brna. V duchu se jakýsi zkalený cit\nrozprostíral, a myslil jsem sám u sebe: „Což ta po-\nsvátná slavnost nezasluhovala onen slavný den sluš-\nnější chrámovou hudbou zasvětili ?a Poohlídl jsem se\nještě v městě, a odpoledne putují se železnou dráhou\npres Přerov do Kroměříže. Nedivil jsem se, že říš-\nský sněm se tady před několika léty držel, neb obrov-\nský zámek arcibiskupský, krásné, rozšířené zahrady i\ncelé rozsáhlé ale tiché město poskytovalo nejlepší vý-\nhody. Z rána v 8 hodin sloužil důstojný p. vikář\nJozef Hrdlička mši sv., a obdivoval jsem jeho zvučný\nsprávný zpěv u ozdobného hlavního oltáře. Neozývaly\nse žádné varhany. Figurální hudba prý jest také\ntady velmi slušná. Den sv. Václava 28. září se blížil,\na proto že povinnosti na tento den na mne čekaly, ode-\nbral jsem se z veselých, utěšených sestřinských krajin\nMoravských do milé vlasti své.\n(?) Z Pardubicek u Pardubic dne 23. října.\nDne 20. října bylo zde slaveno posvěcení chrámu.\nNa tento slavný den, jako i na hod Boží a větší svátky\nvůbec, bývá zde slavná zpívaná mše sv. Pan učitel\nRemeš z Pardubicek jest nejen dobrý varhaník, jak\njiž v těchto listech dvakráte od Vašeho kritika podot-\nknuto bylo, ale vůbec obezřelý hudebník a ředitel\nkúru. Pozvef si hudební síly, zpěváky i instrumenta-\nlisty, a dle nich přiměřené komposice volí, a proto mu\nvolené skladby tak uhlazeně se vyvedou, jako si je\nkaždý milovník chrámové hudby míti přeje. Dával ten-\ntokráte mši od Diabelli—ho do C-dur, za graduale a\noffertorium mužské jčtverozpěvy od Alb. Maska a od\nv\nVitáska, jež z Pardubic pp. Schulle, Klika, Řípa a\nJanda zbožně zapěli: Ve mši vyznamenala se sl.\nMarie Říhová svým vycvičeným, okrouhlým předne-\nsem. „Pange lingua\" zpívalo se velmi pěkně v kvar-\ntettu: soprán, alt, tenor a bass, což se při vzájemném\npění shromážděných, nábožných křesťanů velmi krásně\nvyjímalo. Za příčinou, že p. Remeš taky co vlídný muž\nveleznám jest a pohostinství miluje, byla na odpoledne\nhudební beseda uspořádána, kdež mezi jinými písně\nnárodní osou zábavy byly. Mezi vřelou zábavou byla\nmně ta otázka předložena, který ředitel kůru se jme-\nnuje obezřelým, a který neobezřelým ? Má od-\npověd slula takto : „Obezřelý ředitel kúru jest ten,\njenž na obyčejnou neděli menší, na jiné svátky\nvětší, na Boží hod slavnou mši volí, aby tyto za-\nsvěceně dni od sebe značně byly k rozeznání a\njenž dle místních a pozvaných sil přiměřeně sklad-\nby provozujej jenž těžší úlohy vícekrále se zpě-\nváky i s druhými hudebníky projde; jenž k vý-\ntečným kostelním skladbám n. př. ke mši od Mo-\nzarta zase výletně a jim rovně komposice volí\n(nikoliv však graduale od Volrhánka a offertorium\nod Brixiho)jenž všechny předložené skladby sám\ndobře prostuduje, na těžší místa ve hudeb-\nníky slušně připraví, a větší pozornosti ;\nkdyž se takt mění, jako: v Gloria, Sanctus,\njenž si na kůru účinkujících diletantů váží aje\nctízkrátka, obezřelý ředitel je ten, jenž k všemu\nbedlivě přihlíží a sám přítomného ducha nikdy\nneztratí■\" Který ředitel kůru tak jedná, anebo když\nposud nejednal, tak jednat bude, ten zaslulmje jméno\nobezřelý, a takému jistě bude posvátná chrámová hudba\nkvésti; kterýž však činí opáčně. jmenujeme ho nc-\nobezřelým.\n\nO registrování čili o oučelu a uměni přiměřeného\npoužití hlasů varhaních.\n(Dokončení.)\ng) Při jemnozvučných přednáškách, kde se 2 neb\n3 rejstříky spojují, musí se povždy na to zřetel bráti,\naby hlasy stejné intonace nikdy dohromady nepřišly,\nanby jinak žádné sprostředkování bud ostrého neb tupě\nznícího varhaního zvuku nepovstalo. Tato případnost\nse může dvoum malbám přirovnali, z nichž jednu velmi\nmnoho objasnějí, druhá však velmi mnoho stínu má;\noba účinkují velmi nepříjemně na zrak. Právě takovou\nnepříjemnost cítí sluch, když nějaký takový oběma\nchybným principiím (zásadám) nepříslušný varhaní zvuk\nzaslechne. Musejí se tedy protivného charaktéru spo-\njití, tyto vystupují podporujíce se vzájemně, an je-\ncivý hlas tupě znící zvelebuje, a tupě znící ostří prv-\nního jemní. Gamba a neb salicet neúčinkují v spo-\njení příjemně na sluch, ačkoliv k těm nejkrásnějším\nvarhaním hlasům náležejí; neboť mají oba stejný cha-\nraktér, a protož se gamba a neb salicet obyčejným\ngedaktem a neb takovou nějakou flétnou doprovázeny\ndocela jinák vyjímají. Quintatón a salicet, netvoří\ntéž žádné výhodné spojení, Ouintatón však spojen\ns kamzíkovým rohem účinkují velmi výhodně. Rourové\nstroje nemohou tedy bez spojení s labialními hlasy při-\nměřeně užívány býti, an jich zvuk velmi chřestivý neb\ndle okolnosti velmi třeštivý jest, a teprv připojením la-\nbiálních rejstříků zvláště gedaktů, plným a jemným se\nstává. Nechť se laskavý čtenář těmito několika zde\nuvedenými pravidly a krátkými poznamenáními o regi-\nstrování prozatím uspokojí.\nPři veliké rozmanitosti charakterů varhaničil rej-\nstříků a jich výběru v buď větších bud menších varha-\nnách jest to velmi nesnadné ano nemožné, některá ob-\nšírnější určení a neb docela jmenovitá sestavení rej-\nstříků uvésti: nemůžeme tedy přátelům a ctilelum\nvarhaní hudby lepší radu dáti, nežli když se tito s cha-\nraktérem každého jednotlivého hlasu ve svých varhanách"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.4", "texte": "mimo církevních obřadu scznámějí, a zde jmenovaná\npravidla při tom co nejvíce použili se snažejí. Láska\na chuf k umění jakož i horlivost pro všecko vznešené,\nvelebné a krásné nezůstanou i zde bez výsledku, J. K.\n\nRossiniho úskok.\nVýjev ze života.\n\nZa pěkného podzimního večera sešli se dva sobě\nneznámí pocestní na poštovním voze, i byli již asi dvě\nmíle od Paříže, a ještě ani slova spolu nepromluvili.\nKonečně odhodlal se jeden z nich, přetrhnouti lak\ndlouhé mlčení, jenž ho již omrzelo, a obrátiv se k sou-\nsedu svému řekl: „Vy jdete do Caenu, pane?\"\n„Tak jest,\" odpověděl druhý názvukem patrně jižním,\n„ale zůstanu tam jen přes noc,\" „Vy konáte ně-\njakou diplomatickou cestu?\" tázal se dále onen, spatřiv\nčervenou pentličku v dírce cizincově, „snad s nějakým\nposelstvím do Španěl?\" „Ó nikoli, nikoli,\" odpo-\nvěděl se smíchem druhý, „já trochu cestují, pouze\nabych cestoval, bez jistého účelu a toliko k svému\nvyražení, diplomat však nejsem, ale zle bych se hodil\nk studováni protokolů a konferencí.\" „Ó, kterak\njste šťasten, a jak vám to závidím,\" odvěce onen, „po-\nlitický běh, věřte mně, jest pravý sud Danaidek, jejž\nnikdy nenaplníme; čím více činíme, tím více zbývá\nčiniti.\" „Ejhle,\" dí cizinec, „nebyl bych řekl, že\npovolání státníka tak nevděčné jest.\" „A přece jest\ntornu tak; ostatně, an nás již náhoda tak svedla, svěřím\nvám něco v důvěrnosti, což vás o nestálosti politických\nrolí přesvědčí. Tři leta po sobě byl jsem deputovaným\ndepartementu Calvados; nyní utrpělo ministerstvo po-\nrážku a uznalo za dobré, komoru rozpustili, čímž při-\nnucen jsem, poznovu postavili se před sbor volitelů.\nAch, věřte mi neb nevěřte, ale já cítím jakousi bázeň...\"\n„Bázeň?\" dí neznámý, „a proč? vyčítá vám vaše\nsvědomí přílišnou povolnost vládě ?\" „Ano, můžef\nněco v tom býti; já byl vždy při straně ministrů, a to\nnebude tak snadno každému po chuti. A pak musím\nse vyznali, mám soka odporné strany, jenž má většinu\npro sebe.\" „Přece ale není podobno,\" dí důvěrník,\n„aby vás ministři, jichž posobníkem jste, v tak rozhodné\ndobě bez pomoci nechali ?« „Ministerstvo, pane,\nobává se, aby se mu nemohlo vyčítali, že působí na\nvolení, pročež obmezuje se na to, dávat návštěvy, od-\nbývati od prafekta v můj prospěch; ale já málo naděje\nkladu v takovou protekcí.\" „A proč?\" „Prá-\nfekt není příliš oblíben, na jeho bálech nejí se příliš\nvýborně.\"\nPři tomto upřímném svěření administrativních taj-\nností nemohl se cizinec od hlasitého smíchu zdrželi\nbrzo ale sebral se a po vážným hlasem pravil k staro-\nsllivému doputovanému: „Pane, líto mi velmi, že ne-\njsem Francouz, a že vám nemohu býti nápomocen k va-\nšemu opětnému vyvolení; jinák bych od srdce podpo-\nroval vaše se ucházení,\" - „Přeškoda, váš hlas a\nvaše primitiva byly by mně mohly býti velmi prospěšný,\nnebof častokráte potřebí jen malé výhody k dosažení\nvítězství. Hádejte n. p., co by při zítřejším volení\nrozhodlo a mně k opětnému vyvolení dopomohlo ?\"\n„Jsem žádostiv.\" „Pravá maličkost, věc, která ani\nza řeč nestojí.\" „Ale pro Boha, tedy jen řekněte,\nco-\" „Serenáda.\" „Serenáda ?\" opětoval neznámý\ns podivením. „Tak jest; kdyby mě pod okny mé\nhospody uvítala hudba, to by mé velitele k mému pro-\nspěchu elektrisovalo, to by bylo vítězství a získalo by\nmi zítra jišlě většinu padesáti hlasů. A však marné\nsny! Již napřed mi psali, že při svém příchodu žádné\nserenády očekávali nemám.\" „A kdybych vám ji\nzpůsobil?\" tázal se neznámý. „Vy, parte? vy jakožto\nneznámý, jakožto cizinec troufáte si to dokázali? Ne,\nto jest nemožno.\" „Dejme tomu, že by se to stalo\npocestní musí sobě vespolek nápomocni býti\nkdybyste doslal serenádu a následkem toho opět volen\nbyl, slíbíte mi vyplnili jednu prosbu?\" „Ke všemu\nse uvoluji, můj nejdražší; vy mi zachováte život, život\npolitický totiž —ale já nemohu ještě věřili v své štěstí.\"\nNyní hleděl deputovaný dovědéti se jméno svého to-\nvaryše. On však statečně se zpouzel je říci.\nOkolo šesté hodiny večer přijel poštovní vůz do\nCaenu, a oba pocestní slezli na náměstí u hostince du\nNord. „A moje serenáda?\" tázal se deputovaný.\n„Buďte upokojen,\" pravil neznámý, „já jsem jist\nsvé věci.\" To promluviv obrátil se, a zamluviv na\nzítřek poštu odešel hledati přítele, jejž chtěl vzíti s se-\nbou. Potom odebral se k řediteli hudebního sboru ná-\nrodní gardy a vyjevil se mu. Umělec ten přijal jej ne\njinák než jako krále, se všemi znameními úcty a od-\ndanosti, jakou věnujeme korunovaným hlavám. Neznámý\nmluvil s ním pošeptmo, a opustil jej pak, aby se vrátil\ndo hospody, kde jej deputovaný k večeři čekal.\n„Vždyť jsem vám to předpovídal,\" počal státník, „žádná\nserenáda!\" „Vstaňte a uvěřte konečně, nevěřící!\"\ndí jeho druh veda jej k oknu.\nJaké překvapení, jaké štěstí, jaká radost doputo-\nvaného, an pod svým oknem spatřil sto hudebníků!\nZběžný přehled ukázal tnu flétnu, klarinet, pozaun, lesní\ntroubu, housle, hráč, vlaské bubny, tříhran a všecky\nostatní nástroje, jenž k souzvuku skvělého koncertu\nz patra se spojil. Začátek učinila výborná ouvertura\nz Viléma Telia, tato tklivá melodie, kde nad každou\nnotou vznášejí se Švýcary; pak následoval Hrabě Ory"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.5", "texte": "toto sladké, básnické laškování; závěrek činil Moses,\ntato velkolepá skladba, jenž city a myšlenky zpět za-\nnáší do světa patriarchálního. Doputovaný padl svému\nzachovateli okolo krku a zvolal: „Co mohu učinili pro\nvás? „Mějte strpení, budu vám to psáti, až opět\nzvolen budete; vy jste přislíbil, vyplniti mou žádost a\nspoléhám se na to. Dobrý večer, pane, mějte se do-\nbie.*4 -- Cizinec odebral se do svého pokoje, a dru-\nhého dne odvezla jej pošta na jih i s přítelem, jenž\nho byl v Caenií očekával.\nSerenáda nechybila se účinku, a doputovaný byl\nopět volen. Serenáda v skutku každého překvapila,\nnikdo neměl ani tušení o tom, nikdo nebyl hudebníky\nobjednal. Nespokojenci šli k řediteli hudebního sboru\na žádali vysvětlení, fen se vyjádři!, že ještě žádnému\nministerialnímu doputovanému serenádu nedělal, tenkráte\nale že to byla docela jiná případnost, an hudba dála se\nk vůli jedné znamenité osobě, jejížto jméno však vy-\njeviti nesmí. Toto vyjádření uvedlo šťastnéko kandidáta\ni nepřátely jeho rovně do rozpaku; kdož byl tento ne-\nznámý, jenž takto rozkazoval v městě, kde ho nikdo\nneznal, a jaké právo měl k tak veřejnému uctění? Ale\npsaní, které deputovaný v málo dnech po svém opět-\nném voleni obdržel, konec učinilo jeho domněnkám.\nZnělof takto:\n„Vzácný pane! Vy jste potřeboval nevyhnutelně\nserenádu, a já vám ji opatřil postoupiv vám tu, která\nbyla pro mne ustanovena. Ředitel hudebního sboru ná-\nrodní gardy chtěl mne takfo přivítali, a já jej žádal,\nzachovali to tajemství, komu serenáda jest určena. On\nje zachoval, neuveřejniv moje jméno, a jeho mlčelivosli\npovinnen jste za své opětné zvolení. Nyní ale, jakož\nto ponejprv bylo, co jsem se v záležitosti volení pletl,\nžádám odměnu za svou službu. Vy jste slíbil, že vy-\nplníte, co budu žádali, pakli opět zvolen budete; způ-\nsobte tedy vplivem svým, aby v departementu Calvados-\nskern založena byla důkladná škola zpěvní, tak alespoň\numění získá z našeho malého spiknutí. Mějte se dobře,\npane. upřímně přeji Francouzsku štěstí, že vás má za\ndoputovaného; nebol vás znám co poctivého muže a\npřítele pořádku, a dělá mi to obzvláštní potěšení, že\njsem jako umělec vám v něčem poslouží ti mohl. Váš\noddaný sluha\nPři čtení toho listu poznal doputovaný uskok,\nk jeho prospěchu použitý, a daleký toho, aby tajemství\nté události zachoval, uměl se přemoci, pověděli celému\nměstu, kdo byl jeho tajný příznivec.\n\nRossini.\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. V tomto desítidení slyšeli\njsme juž známe opery a sice dne 1. listopadu „Pout\ndo Ploerm e 1 u\" od Meyerbeera, dne 4. listp. „Orfea44\nod Offenbacha, dne 5. listop. „Telia\" od Rossiniho a\n7. listop. „Lazebníka Se vi I ískéhoaod téhož. Pro-\nvedení oper těchto bylo v celku dobré a tak jako sl.\nBrennerova svou uhlazenou a vytříbenou kolloraturou a\nzvonkovitym hlasem vyniká, co zatím její hra bezvýznamná\njest; lak vidíme toho opak u p. Steinecka, jenž svým\ndramatickým přednesem a výbornou hrou každého zajímá,\njenž na bezhlasý orgán žádnou váhu neklade. P. Bach-\nmann se vyznačuje v hrdinských partiích co obratný a\nmohutný pevec a jehožto hra vždy více a více se zdo-\nkonaluje.\nVelenadaná virtuoska na piano sl. Albertina\nZadrobilková odebere se tyto dni na uměleckou cestu\na bude okolo 20. t. m. ve Vídni koncertovali. Upo-\nzorňujeme Vídenské Slovany na naši krajanku, kteráž tak\nvelkých úspěchů v Paříži dosáhla.\nNáš hrdina na piano, p. Alex. Dreyschock na-\nstoupí dne 13. t. in. uměleckou cesiu do Rus.\nSlečna Luccová vystoupí v Berlíně, kde od\nvelkonoc engažována jest v opeře „Djnora.\" Znamenitý\ns adatel této opery vyzval sl. Lucco v o u ve vlastnoručním\npsáni, aby ncjvctší pilnost vynaložila, aby těžkou partii\ni dramaticky přemohla. Pan Meyerbeer udělil prý sl.\nLucc o ve radu, aby na cestách studie dle vzoru ji-\nných zpěvaček konala.\nPán Jan Seel i n g vystoupil dne 1. listop.\nv pátém koncertě „Gewandhnusu44 v Lipsku.r\n~ Výtečný krajan nás, -houslista a hudební skla-\ndatel pan Němec navrátil se po více letech zase z Rusi\ndo Prahy. Pan Němec je chvalně znám co učitel vir-\ntuosek sl. Brousilovy, HoíFmanoýy a Rosy d'or, které se\nnápOtom u p. prof. Mildnera zdokonalily.\nHudeb n \\ in atin e e, jižto pan Alex. Drey-\nschock před svým odchodem do Rus v neděli dne 4.\nt. m.v místnostech svých pro své přátelé uspořádal, měla\nnejskvělejší výsledek. Slyšeli jsme při této příležitosti\nnektere jeho -nej.novější skladby (rukopisy) a sice\n„andante a allegro appassionato,44 kterážto skladba umě-\nleckým zosnováním a mistrným provedením thém vyniká\npak půvabnou m azur ku, sl. A. Zadrobilové věno-\nvanou, kteráž pod jeho prsty zvláště krásně se vyjímalo*,\nmimo tyto přednášel náš Alexander gavottu od Bacha\n(D) fantasie impromptu (F-molI) od Chopina, no-\nvelettu. „Warum44 od Schumanina, a konečně etudu „Le\ntournoi44 od Schulhoffa. Zvláštní zajímavost poskytlo\nnám nej novější trio (D) pro piano, housle a cello od\nznamenitého našeho V. H. Veita, kteréž bez odporu k nej-\nlepším jeho skladbám náleží. Původnost a půvabnost"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.6", "texte": "myšlenek, umělé zpracování jejich jakož i jasnost a prů-\nhlednost jsou vlastnosti této mistrovské skladby. Konečně\nslyšeli jsme některé německé písně od Dreyschocka,\njež si. Luccová, Miková a p. Bachmann zdařile\npřednesli. A nyní co se máme o hře p. Dreyschocka\nzmínili? Kdo neobdivoval tohoto světoznámého umělce\nčeského tohoto Břetislava Achilla piana ? Vykouzluje\nnejokrouhlejší, nejplnější a nejmocnějši tóny na svém ná-\nstroji, on mluví prsty svými, uchvacuje k úžasu hřmící\nspoustou svých harmonií, aniž by nástroj rozdrtil, utkává\nkmitající hudební pletivo pravicí, co zatím levice\nblouznivou melodii zpívá. Dreyschockův talent spočívá\nv mohútném uměleckém zápalu, nesmírné vytrvalosti a\nv okrouhlé formě; jeho způsob a jeho talent mají jistý\nráz aristokratický, jejž dobromyslnost a skromnost zmír-\nňují. Zkrátka: Dreyschock hrál tentokráte jako Drey-\nschock a zbudil svou dokonalou virtuositou nesmírného\nfurore. Matinée této byla přítomna nej vybranější spo-\nlečnost, šlechta, aristokratie hudebního umění, básní-\nkové, mezi jinými Marsano, Meisner atd. a dva členové\nžurnalistiky české.\nMladý a nadaný skladatel pan Eduard Nápra-\nvník složil synfonii, která se bez pochyby v jednom\nkoncertě konservatoria provozovati bude.\nMaďarský zábavný časopis „N apk e 1 e t44 (Vý-\nchod slunce) pod výtečnou redakcí Imre Vah o ta obsa-\nhuje ve svých posledních číslech stručný ale zajímavý\nčlánek o novější literatuře české jakož i umění českém.\nK zřízení českého národního divadla\njsou až posud pojištěny: 104.975 zl. 29y10 kr.,\nz těchto jsou složeny 59.650 zl., dva dukáty, zlatá\nzrnka z Kalifornie v ceně dvou dukátů; dále\njsou pro divadlo odevzdány: 3 obrazy v oleji, 18 pa-\nmátních mincí, stříbrný řetízek a prsten.\nNaše roztomilá krajanka, slečna Ferlesová,\nosvědčila opět v cizině, jak si své matersko řeči a písní\nčeských vážiti umí. Zpívalat v koncertě Vídenské\nhouslistky sl. Amálie Bido, jenž se v musejním sále dne\n24. října t. r. v Karlsruhe odbýval, dvě české\npísně, totiž: „Kde domov můj 44 a píseň lovčí od Fr.\nŠ kroupa, a došla skvělého výsledku. V Karlsruhe\ntedy slyšeti možná spíše český zpěv než v koncertech\nPražských, Jaká to ironie na zpěvačky a zpěváky\nPražské !\nDne 11. listopadu o 11. hod. ranní budou míti\npřispívající i činní členové Žofínské akademie valnou\nschůzku v malém sále na staroměstské radnici. Mimo\njiné bude se volíti protektor akademie. Příští koncert\nŽofínské akademie bude se odbývati počátkem prosince\nvedením nového ředitele, proslulého p. Leop, Zvon are.\nVarhanickáškola dochází velkého účastenství;\nčítá nyní as 200 žáků. Krásný to zajisté úkaz, svědčící\npatrně o tom, jak důležité jest, by na škole varhanické\ntak zkušení učitelové a padagogové jako p. Fr. Blažek\njest, ustanoveni b > li.\nJak se dovídáme, onemocněl těžce ředitel kon-\nservatoria pan Bed. Kittl.\nNáš pěvec pan Jantov, nástupce pana Wachtela\nv Kasselu, došel až posud v celku dvou zcela rozličných\nposuzování. Ve všech posud vyšlých úvahách o něm\npíše se, že hned při prvním vystoupení obecenstvo svým\nkrásným hlasem a přiměřenou hrou zcela dojal a že dne\n14. října v opeře „Belisar44 od Donizetti-ho vystoupiv,\njej tak roznítil, že mezi kusem vícekráte potlesku od-\nměněn a po znamenité arii „Třes se Bisanzia44 vícekráte\nhlučně volán byl; zkrátka, že se co zcela vydatným zá-\nstupcem Wachtlovým objevil. V jistém německém vsak\nlistě čteme, že pan Jontov v Belisaru co „Alamir44 potle-\nskán a po nadzmíněné arii vyvolán byl, že se ale ve\nvolání „da capo\" ostrá ironie skrývá, anto pan Jontov\nvelmi patrně se zajiká, což zvláště varii „Třes se Bi-\nsanzia,w v níž se mnoho sykavek nalézá, velmi směsně\npůsobilo. Pan Jontov, pravý Signále, zdá se prý míti\ndobrou školu, nejvyšší tóny tenorové zpívá dobře a\nlehce, avšak jeho hlas jest slabý a o jeho hře ani řeci\nbýti nemůže. Myslíme, že se na druhou tuto úvahu,\nkterá, pokud nám známo, jediná jemu nepříznivá jest,\nváhy klásti nesmí, jelikož všechny ostatní posuzování o\nněm s pochvalou se zmiňují. Anebo snad se mají tyto\ntaké za ironii považoveti ? Tomu sotva tak bude. My-\nslíme spise, že onen článek pochází z péra buď neznalce,\naneb od nepříznivce pana Jontova, jenž jej tím ve\nveřejnosti snížiti chtěl. Ostatně se ještě dozvíme, co na\ntom pravdivého.\n\nV. G.\n\n(Č.) Z Brna, 7. listop. Jak zdárně si u nás počíná\nv životě společenském duch vlastenecký, zřejmě vy-\nsvítá z oučastenství, jehož došla včerejší beseda, v sále\nLůžánek odbývaná; výsledek její byl tak skvělý, že za\nvčasné považuju Vám o ní poslati zprávu, aby obecenstvo\nzde i jinde o patrném vzniku v působení zdejším se do-\nvědělo. Sešla se tu společnost, k šesti stům hostů po-\nčítající, z kruhů nejvíce vyšších, vzdělaností a hodnostmi\nvynikajících, a zábava ryze slovanská rozbila tu svůj\nstánek. Zpívaly se: „Sbor bojovníků1' od Š k r o u p a,\n„Na mou vlast,\" píseň od Pivody, „Nosim zdravu mi-\nšicu,\" horvátscký sbor, a sbor „Orala.\" Přednášela\nslovutná slečna Nerudová s bratrem: „Duo briliant,\"\nna housle a violoncello, a p;ik „Souvenir de Beatrice di\nTenda,\" s průvodem piana. Výtečný virtuos p. Teřka,\nz Vídně k nám přibyvší, provozoval na flétnu „variations\nbrillants.44 Roztomilé číslo nám podáno bylo slečnou A.\nS„ anaž přednesla deklamovánku „o politice\" tak tkli-\nvého i žertovného obsahu, že nejhlučnější došla pochvaly.\nAby se prý vyhovělo rovnoprávnosti národní, ouředně\noktroyován sbor téč německý, „die Heimath44 od Storcha.\nSlovan v zpěvu, kdyby mohl, slastí by se rozplynul, Slo-\nvan, kdyby zpívat neměl, hořem by snad zahynul, tak\nže po skončené o půlnoci besedě mladíci ještě „Kde do-\nmův můj\" a ~Hej Slované!\" z útroby srdce svého zapěli.\n(!) Z Hradce Králové. (Produkce zpěv. spolku.\nL. Lukeš.) Jako v mnohých městech českých, tak i\nv zdejším městě nejeví se velký ruch pro českou hu-\ndební literaturu. Ačkoliv vůbec známo, že Hradec české\nměsto jest a kromě důstojníků vojenských a několika\nodrodilců žádný jinák nemluví než česky, přec zdejší\nzpěv. spolek větší váhu na menšinu klade a vždy\nvíce německých sborů než českých dává, což zajisté je\nurážkou pro zdárné měšťany Hradecké. 0 tom jsme\nse na novo přesvědčili, při produkcí dne 3. t. m.\nv pěkném sále besedy odbývané. Dávalyť se tam 3\nčeské a 5 německých sborů. Německé byly od Otta,\nArnošta vévody Saského, W. H. Veita, Leonharta a od"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.7", "texte": "Verdiho*). Z ceských sborů slyšeli jsme: Žežulinku\nod Knittla Cikáni od Fr. Vogla Česká vlast od\nv\nJ, N. Sk roup a, kteréž správně provedeny byvše velmi\nse líbily. Jak z programu viděti, nemá ředitel zdej-\nšího zpěv. spolku velké známosti v novější hudební če-\nské literatuře. Co se jinde n. p. v Nové Pace, Semi-\nlech, Pardubicích ba i v Praze nejnovější sbory\nčeské ze „Záboje\" provozují, nezdá se o nich náš\nzpěvácký spolek ani věděti a pakli tomu tak, mohl\nbych spolek na našeho výtečného p. Vác. Červeného\nodkázati, jenž by jim ho s ochotností zapůjčil. Ještě\ndlužno se zmínili o uhlazené a cituplné hře na cello p.\nAntonyho, bývalého finančního komisara, jenž fantasií od\nServaise se vyznačil a o zpěvu nadané slečny Nickels-\ngeltově, kteráž kavatinu od Verdiho zdařile přednesla;\nčeskou arií by se ovšem byla více zavděčila obecenstvu,\navšak ta naše ženská plet —— —! Konečně mu-\nsím Vám sděliti, že se zdejší zpěv. spolek ustanovil\nna tom, že národnímu pěvci panu Louis Lukešovi podá\npěkně zdobený diplom čestného clena.\n(B.) Z Josefodolti. (Program k produkcí.). Dne\n11. t. m. slaví jednota zpěváčka Josefodolská památku\n51etého trvání svého. Jak obyčejně budou též některé\nčeské sbory provozovány a sice tenkráte „Milenka Jele-\nnova,\" „K bratrům\" od V. Blodka (slovo od Picka), pak\nnoviuka od Kašpara Knittla, jenž co nevidět s námi lou-\nciti se buďe, odcházeje za svým novým čestným povolá-\nním co ředitel kůru do Přelouče, „Šablenka.\" Z něme-\nckýeh sborů podotýkáme sbory od Eduarda Tauwitze, od\nFr. Abta, a Kůkena.\n(Č.) Z Kojetína na Moravě. (Beseda.) Před ne-\ndávnem odbývalo se posvěceni školy nově vystavené,\nv níž národnost v pravém smyslu slova se pěstuje, a\nsaméhe dne ještě nás pozvání došlo na besedu, ku pro-\nspěchu knihovny školní držanou. Zpívaly se sbory:\nVlast a Velehrad od V octa, Hostýn s průvodem orchestru\nod Vojáčka, Čeští manové od Jelena; pak přednesla\ndívka milostná píseň ze zpěvohry „Libušin sňatek\" od\nSk roup as průvodem piana, načež se deklamovalo: Tři\ndoby českého národu a deklamace v kaputě. Sbor Vo-\njáčkův Hostýn, výtečný zvláště co do skladby vznešené\na vroucné, jak i do provedení skvělého valné došel po-\nchvaly. Kéž by i jinde tak šlechetné i blahodějně si\npočínali u vzniku ducha vlastenského. Zdař Buh !\n—ý. Z Vodňan. (Zpěv. spolek a hudební po-\nměry.) Pilný čitatel Dalibora zajisté musí myslit, že\nVodňany v hudebním ohledu jedno z posledních našich\nměst býti musí, nebof kdo se pamatuje, že by byl kdy\ncos v Daliboru o Vodňanech cctl? Kdo zná ale lépe\npoměry zdejší, uzná, že by jsme jim křivdu činili. Nechci\nvypočítávat jednotlivé zde akademie*) dávané, rozebírat\nhudební provedení, ale promluvím hlavně o zdejším zpě-\nváckém spolku. Přičiněním horlivého pana měšía-\nnosty, pánů učitelů zařízen, našel hojného účastenství\njak v zdejším mladším měšťanstvu, tak iv p.\nú řádní cích, takže se bylo nadít, že bude zárodkem\nmnohých jiných ušlechtilých zařízení. Ale prožluklé staré\npředsudky, že němčina všude býti musí, že nemožno\nněco řádnějšího být nežli v němčině a snad že by ne-\nmohl slavný zpěvácký spolek někde Němcům v Budě-\njovicích předzpévovat, že by mu tito nerozuměli,\nzpůsobil že i tady německé marše, písně atd. museli\nmilí údové se nazpamět uciti. Nevím jsouli všude\nv Němcích neb jinde tak ochotni, že by se učili k vůli\nnám Čechům zpěvy české, ao by snad větších příčin\nv '\nměli. Ci snad není možno, se pouze českým zpě-\nve m vycvícil? Což nemáme dost pěkných cesk ý c h\nkvartet? převyšují německé vysoko naše? At je tomu\ntak nebo onak, myslím ale, že by mělo ohled mít\nslavné ředitelstvo, na cleny jenž úplné německého\njazyka mocni nejsou, kteříž se to jen papouškovat\nucí, že by z pedagogického ohledu mělo uznat, že tím\ntak velkého ušlechtění nedocílí. Pak si spolek arci takto\nnedosahuje žádného uznání, pak arci nesmí se divit, když\nv cizím městečku obyvatele slyšíce jak se německý\nmarš po náměstí rozléhá, vybíhají a se ptají, co to za\nNěmce přišlo. Nebudiž mě to vykládáno za žádnou\npřepiatost, když žádám aby se v českém zpěvu cvi-\nčilo a na to se hledělo. Učme se své znát, svého hleď-\nme a pro malicherné ohledy netrp dobrá věc. 0\ndalších poměrech hudebních budu psáti dáli pán Bůh, co\nnejdřív v listech budoucích.\n*) Titulů německých skladeb nepodáváme, anto nadarmo mí-\nstem by jsme plýtvali. Red.\n*) Jméno „beseda\" ještc tu nezdomacuěla. Dopisovatel\n\nV. G.\nAmstrdam. Zdejší společnost k zvelebení hudebního\numění vypsalo as před 18 měsíci cenu za nejlepsí\nhistorické pojednání hudebních poměrů v Nizozemsku\nv 16. století. V sezení od 23. Hjna udělovaly Ise od\nspolečnosti odměny. První odměnu obdržel pan dr. F.\nW. Arnold z Elberfeldu za historicko - kritické\npojednání o rhytmice a tón ali tě staronizozem-\nských národních zpěvu. Ostatně dvě ceny připadly panu\n0. Ka de-ovi z Drážďan za monografii o M. le Mais tre-óvi\na panu Pasbueovi za monografii o Adrianu Petit-ovi.\nDarmstadt. Dne 7. provozovala se zde opera\n„Lucretia Borgia\" od Donizettiho. Titulní roli dávala\nslečna Emilie Schmiedová a musíme přiznati, že jsme,\nvyjma snad ledva slovutnou Johannu Wagnerovou, lepší\nLucretii posud ještě neslyšeli. Ačkoli již zvykli jsme,\núlohy slečnou Schmiedovou provedené povždy s velkým\nočekáváním přivítávati, byli jsme tenkráte nad míru ještě\npřekvapeni, a také četné obecenstvo vzdalo ji ve svém\nnadšení nejen mezi kusem vícekráte enthusiastickou po-\nchvalu, ale i ku konci byla hlučným vyvoláním ještě\nodměněna. Avšak v skutku, taková energie, jakouž slečna\nSchmiedová osvědčuje, zřídka se mezi zpěvkyněmi\nnalezne. Roznícující oheú v přednášce, vášeň, která její\nhru a zpěv proniká, síla a zdařené její karakterisování\nhry jsou přednosti, které slečnu Schmiedovou zvláště vy-\nznamenávají, a tyto vlastnosti jsou nejen nejhlavnější pří-\nčiny slavných výsledků, ale ony upoutají, oduševúují,\nano roznítí posluchače. Při takovém mistrném provedení\nhlavní úlohy bylo nám snadno zapomeuouti na nudnost\ntéto vlašské hudby, zvláště jelikož také ostatní partie\nv dobrých rukou se nacházely.\n\nMannheim. O cenu za nejlepší sonatu pro cello\na klavír, již zdejší „Tonhalle\" v únoru 1859 vypsala,\nucházelo se 1? sonát, z nichžto první cena panu H.\nStiehlovi, varhaníku z Petrohradu přisouzena jest. Dílo"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601110-01.1.8", "texte": "pana V, E. Beckra z Wúrzbuigu obdrželo třemi a dílo\np. Heringa z Berlína dvěma hlasy zvláštní pochvalu.\nChval nou zmínku zasluhují též sonáty od J. Eggharda\nz Vídně; K Elze, varhaníka v Lublani; E. Gulha, ředitele\nv Mannheimu ; Otta KJtzlera, kapelníka v Linci a 11. Triesta,\nředitele hudby v Štětině. Soudcové byli následující: f!\nLachner v Mnichově; F. Messer ve Frankfurtu a Cech\nMoscheles v Lipsku.\nPaříž. Nové opeře „Le roi Barkouf\" (Král Ba r-\nkuv) text od Scribe, dostalo se konečně od censury po-\nvolení k provozování. Scribe neměl ještě nikdy půtku\ns censurou; přec však přišel v této opeře na nápad, že\njeho král Barkuv svého pudlíka niístodržitelem učiní a\ntento místodržitel rozličná svobodomyslná zařízení zavadí,\nn. př. odstraní mezi jiným sam o pro dej tabáku. Text\nk Meyerbeerově opeře „Afrikánka\" je as tento: Vasco\ndi Gama, znamenitý to objevitel zemí podnikne cestu.\nZanechat doma cliof, již miluje a která jej miluje. Avšak\nna cestě setká se s novou láskou, Afr.ikánkou, kteráž\nse za druh ženského Othella považovati může. Těmito\ndvěma náruži vostmi je Vasco uchvácen; avšak naposled\nnavrátí se Vasco opět k své manželce. Co nevidět bude\nse zde dávali „Eurydice,\" v nížto sl. 0 p r a vi I o v á,\nžákyně Niardolové v titulní úloze vystoupí. Sl. Opra-\nvitová je bez vší pochyby Slovanka a pochází ze Štýrska.\nZ Vídně. (Beseda.) Dne 22. t. nu měli jsme\nzde první besedu y letošním školním roce, uspořádunou\nhorlivým p. Burgprsteinem. Beseda počala srbským sbo-\nrem od Kornelia Stankoviče, známého zdejšího skladatele.\nSbor sam nemá dosti rázu do sebe a zpěváci, ač čet-\nnější nežli v loni, dle všeho velmi na spěch se cvičili,\npři cemz nemohu opomenout projevili téměř všeobecné\npřání, aby se zarazil dlouho již čekaný stálý spolek\nzpěváčky, který by v sobě soustředil všechny síly zpě-\nvácké všech Slovanu zdejších, v jehož čele bychom tak\nrádi byli viděli našeho výtečného skladatele P iv o d u,\njenž dobry vkus a ducha čistě vlasteneckého s velikým\nnadanini pojí. Tak jenom můžeme sobe dobrých zpěváků\na sólistů pro naše zábavy odchovali. Po sboru tom hrálo\nse „ kvartetttaoa na dvoj e housle, bráě a violoncell od J.\nBeneše. Velmi rozehřály jednoduché české písně „Letí\nletí slavíček,a „Moravo, Moravo,\" atd., zpívané od p.\nF orc ht egotta. Po těchto písních následoval koncert\n11a pianě od si/ Svobodové. Sbor český od p. Forchte-\ngotta nedošel žádné chvály, ale tím hlučněji se ozýval\npotlesk, když zapěli ve sboru slovinský čtverozpěv\nod Jenka, kterýž se jak ráznosti slov tak velmi vhodným\nnápěvem vyznačuje. Po tomto mělo se tančit; tanečníků\nbylo innoho, avšak tanečnic se sešlo velmi málo, pročež\nvelká část hostu se rozešla a část se bavila hovorem.\nJak se dovídáme, zřídí společnost zdejších hudbomilu\nv koservatoriu třídu pro operní zpěv, do nížto se\nchovanci obojího pohlaví, kteří se opeře věnovati chtějí,\npřijímati budou. Úplný běh bude tři let a trvali. Za\nučitele této třídy bude prý zdejší učitel zpěvu p. Laufer\nustanoven.\nVýmar. Fr. Liszt, jemuž nedávno zdejší městská\nrada četné měšťanské právo udělila, složil větší skladbu,\ntotiž žalm 18. „Nebesa vypravují čest boží\" pro mužský\nsbor s průvodem obligátních, varhan.\n\nDur a moll.\n\n(Boieldleu.) Boleldieu chodíval jen málo kdy do theatre\nkamž volný přístup měl. Jednoho dne tam šel s jistou\ndamou; koupil pro ní lístek 11 kassý, jejž pak u vchodu do di-\nvadla odevzdal. Když pak Boieldieu o svůj lístek požádán byl,\njmenoval týž mistr své jméno. »Můj Bože, pane« ! řekl mu kon-\ntrolor vstupních lístků, „toť výborný žert, a ačkoli velmi často\nse opakuje, přece vždy se nad ním smějeme, ale dnes přišel pan\nBoieldieu sám, jest v orchestru na svém obyčejném míslě.u Boiel-\ndieu se začervenal, jako muž, jenž do vlastní své pasti se chytil.\nZamumlá dámě několik nesrozumitelných slov a odeide abv si\ndruhý lístek koupil. „Pane!- řekla mu dáma, když se do'divadla\nnavrátil, zcela udivená, „Yy to trpíte, že Vás lidé za podvodníka\npovažují ? Přece dáte toho muže náležitě potrestali?- „Piočbych\ntomu chuďasu üblížili měl? Bezpochyby miluje divadlo velmi mnoho\na navštěvuje ho každý večír místo mne, jelikož já tak řka nikdy\nsem nepřijdu/4\n(D oniz ě 11 ih o Nápoj lásky.) Paní: „Nani, jděte do\npůjčovny rnusikalu a přinesti mi Nápoj lásky od Donizeitiho.—\nSlužka: (odejde, aniž by slova odpověděla, a navrátí se\nza chvilku opět s velkým hrnkem v ruce). „Trvám, milost paní,\nzc se mi ten nápoj do toho vejde?—\n\nHudební hádanka.\nTěchto 9 slabik obsahuje jména pěti českých hu-\ndebních umělců Uvedouli se jména lato v pravý pořá-\ntvoří střední písmena jejich jméno slavného\nžijícího českého zpěve e. v. Guth.\n\nListárna.\nPanu A. Hn, v0 u s 11. Kdypak obdržíme tu ou-\nverturu? Pane Med. v Sibíni. Cehcete tu velkou\nouverturu? Panu Šv. ve Vídni. Srdečný pozdrav ode\nmne a rodiny K. Panu V. Dun. ve Lvove. Obd ržímé\nnějaký dopis? Panu Fr. Such. v Dráž. Jste zdráv?\nPište nam brzy, co n Vás nového! Panu J. Kra. ve\nVídni. Prou jste nám nepsal o besedě? Panu L. S.\nMáme pohotově dvě mše: pastorální od J. Kol eso v-\nské h o a slavnostní od M. Nová c k a v tla-\nších ;\\ stojí 4 zl. r. č."}]}