{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_sha256": "c3d96dc27e0b215099347b68d16426f4963b17bb037258e3a59697e98981fbeb", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/11/20_01/bmtnabd_1860-11-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[261]", "page_fin": "[261]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.1", "titre_corps": "Má píseň.", "titre_sommaire": "Má píseň.", "signature_source": "Jaroslav Zásmucký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[261]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 435, "texte": "Má píseň.\nJaroslav Zásmucký.\nKdybych si zrak snad vyplakal,\ntof housličky bych vzal\na potáh strunou hedvábnou\na světem se pak dal.\nTeď dáno mně, jak pěvcům všem,\njen polovičně světlo,\nže zřím, co jiným rozkvěllo\na mne co vždycky hnětlo.\nA zpěv můj zná jen ctnosti půl\na polovičné chyby,\na přec ten polovičný zpěv\nse mojim bratrům líbí.\nVšak kdybych nezřel ten váš skvost\na struna zapěla,\ntof by vám bratří píseň má\npak srdce rozchvěla!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[261]", "page_fin": "262", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.2", "titre_corps": "Karakteristika tónin. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Karakteristika tónin. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[261]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.1", "debut_caractere": 437, "fin_caractere_exclue": 3188, "texte": "Karakteristika tónin.\nPodává redaktor.\nKarakteristika tónin byla a jest až posud před-\nmětem bádání a učených hádek; neboť co starší eslbe-\ntikové její jsoucnost dokázati se snažili, upírá jí novější\nškola hudební naprosto. Starší krásovědci n. p. Kristián\nF. Schubart, Kretschrner, Weukert, Jan J. Wagner a\nG. Schilling tvrdí, že stává co do karakteru patrného\nrozdílu mezi tóninami; novější škola, n. p.Liszt, Wag-\nner a Ed. Bernsdorf ve svém hudebním lexikonu praví,\nže není žádného karaktcristického rozdílu mezi nimi a\npakli že jedna z těchto tónin více než druhá k hudeb-\nnímu kusu se hodí, že leží toho příčina v technických\n(zevnějších) a nikoliv v krasovědeckých (vnitřních) vě-\ncech. Při tom odvolává se E. Bernsdorf na tu okol-\nnost, že 24 našich tónin v Dur a Moll nic jiného\nnení, než přesazení obou přirozených hlavních tónin\nC-dur a A-moll do jiných tónů.\nTomu je ovšem tak; ale právě toto přesazení,\nt. j. snížení neb zvýšení hlavních tónin je příčinou, že\ntóniny buď temnějšími neb jasnějšími se jeví. Rozdíl\ntento je ovšem nesmírně jemný a tak ukrytý, že jej\nnejvylříbenější sluch sotva poznali s to jest; nic méně\nstává ho přec.\nNa základě zkušenosti víme n. p., že žádný skla-\ndatel k vítěznému neb slavnostnému pochodu tóninu\nAs-dur si nezvolil. Co je toho příčinou? Zajisté zá-\ndumčivý karakter tóniny této! Naproti tomu slyšeli\njsme mnoho takých skladeb v C-dur neb A-dur, kte-\nréžto mnohem jasněji se vyjímají. Karakteristický tento\nrozdíl mezi tóninami závisí ale od mnohých věcí, jme-\nnovitě od harpionis ování myšlénky, od modulací a\nod nuancí (odlíčnoslí) v přednesu.\nOvšem nedá se karakter tak určitě a až do nej-\nsubtilnějších nuancí naznačit, jak to někteří výstřední\néslhetikové učinili, avšak všeobecné nastínění karakteru\ntónin je nejen možné alebrž i podstatné. Že někteří\nkrásovědci v ohledu tomto tak daleko se pustili, že\njednotlivým tónovým druhům karaktery ze všeobecné\nhistorie a literatury podložili, je bezevšeho odporu velká\nnejápnost. Znamenalo u nich n. p. C-moll Bruta\nC-dur Napoleona H-moll Byrona Es-dur Luthera atd\nMimo to namítá Bernsdorf, že imposantní finále\nz Beethovenovy synfonie C-moll proto tak mohutně ne-\nzní, že je v C-dur komponováno; nýbrž proto, že jeho\nbohatý obsah tak mohutný jest; kdyby ho byl býval\nBeethoven v As-dur složil; připisovali by prý mu kráso-\nvědci vítězný jásot a triumfální radost a nikolik smrt a\nzetlelost. Avšak tomu není tak. Beethoven právě vnikl,\njak nikdo jiný, do tajemství hudby a nemohlo mu tedy\nlhostejné býli, zdaž té neb oné tóniny užívá. Za tou\npříčinou zvolil k svému bujarému finále raději jasnější\nC než temné As. Dále uvádí Bernsdorf co důkaz li-\nchosti karakteru tónin tak zvané transponování arit\nv operních představeních a tvrdí, že Mozartova arie"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3757, "texte": "listovní z Don Juana na své kráse a karakleru pranic\nneztratí, zpívá-li se v F -dur neb E-dur.\nV případu tomto netratí ovšem arie mnoho na\nsvém karakteru, jelikož obě tyto tóniny příbuzného\nkarakleru a téměř stejné jasnosti jsou; avšak máme\nza to, že by se arie tato zajisté co do karakleru jinak\nvyjímala, kdyby do As-dur se transponovala. Zté pří-\nčiny vyslovujeme se pro transponování arií jen pod tou\nvýminkou, když původní tónina, z kteréž se kus do\njiné transponuje, co do karakteru s touto aspoň po-\nvšechně se shoduje. V opačném případu jsme na prosto\nproti transponování arií neb písní.\nVyvrátivše aspoň poněkud' liché domnění Berns-\ndorfovo, sdělíme našemu čtenářstvu náhled Gust. Schil-\nlinga o tóninách a charakteristice jejich podotýkajíce,\nže se s jeho až do nojjemnějších záhybů provedenou\nkarakteristikou neshodujeme. Sohilling padl ve svém\npojednání sice do výstřednosti; nic méně však objevil\nve svých náhledech mnoho pravdy a podstatnosti. Po-\ndávajíce jeho náhledy nemíníme, aby se jich mladý\nskladatel otrocky držel; nýbrž aby o nich přemýšlel\na je, jak dalece se s nírni srovnává, při komponování\nna zřeteli měl.\nA-dur je jedna ze 24 tónin naší moderní hu-\ndební soustavy a sice ta, v nížto tón a za základní\ntón tóniny dur neb za její toniku se pokládá.\nKrasovědecký karakter a dušeslovní výraz této\ntóniny jsou vyjevení nevinné lásky, spokojenost nad\nsvým stavem, naděje opětného se shledání při loučení\nmilenců, mladistvá veselost a důvěra v Boha; je to po-\nklid tóniny fis-moll, kteráž temnou náruživost v sobě\nchová a po němžto tónina tato nejvíc ustavičně touží.\nUhodí—li se akkord A-dur něco směleji, povznese se\ndětská nevinná mysl k plesavé veselosti; vezmouli se\ntóny trochu slaběji a něžněji, pronáší se patrně nej-\nčistší láska, jakáž se bez podvodu v srdcích spokoje-\nných, šťastných a nenyjících jeví a kteráž nejživějšího\nohlasu nachází v stejně laděných prsou. Této tóniny\nužíval W. A. Mozart v skluzskérn duettu v Don Juanu .\n„Dej ruku mi atd., zvolilf ji velmi dobře k vyjádření\nlásky; k vyjádření lícoměrné lásky byly mu v tomto\nhudebním kuse zcela jiné postředky pohotově.\nA-moll je jedna ze 24 tónin naší hudební sou-\nstavy, v nížto se tón a za základní tón neb toniku\npokládá. Dušeslovní výraz této tóniny je zbožná žen-\nskost a zženštilost karakteru, jakási dobromyslnosl, která\naniž by se vládě rozumu podrobila, povolně se oddává\nvšem dojmům, kteréžto vnitřní a zevnější předměty na\nní působí 5 pročež naladěna jest buď k žertu neb váž-\nnosti, k smutku neb radosti, vždy však přimíšeny jsou\nk ní první základní tahy nevinné a bezvášnivé lásky.\nB-dur je jedna ze 24 tónin, v nížto tón b za\ntoniku tóniny dur slouží. Dušeslovní výraz této tóniny\nje vese'á láska, dobré svědomí, naděje, touha po lep-\nším světě; aneb líčí též, pakliže ostatních prostředků,\nkteréž hudba k svému vyjádření poskytuje, spolu uží-\nváme a upotřebíme, plesavý, zmužilý jásot až k bachan-\ntickému vrávorání; pevný úmysl, jenž až k smělosti stu-\npuje a zbožnou víru a důvěru, kteráž se poklidně vůli\nbožské prozřetelnosti oddává. Naděje šťastné, spoko-\njené budoucnosti, jakouž rolník při pohledu na své\nzlatoklasé snopy cítí a na jevo dává, naděje tato slaví\nse posluchači v nejvěrnějšírn obraze před oči. V obla-\nžujícím citu nevinnosti as nejčistším svědomím drží\nOltavio ve své árii „Přítelem setřené slzy\" (Mozartův\nDon Juan) přátelství a lásku za všemohoucí a pevná\ndůvěra v ní vyjadřuje se zde s účinkem tóninou, v nížto\nale též Don Juan jásá a se varii „Odevřete sklepy,\"\njež mocně okouzluje a za věčný vzor se staví, se po-\nzemským rozkoším docela oddává a v nížto posléze\nzbožná víra, nejsmělejší ano snad vzdorný úmysl a\nnevinná prostota tak pravdivě sloučeny jsou v terzettu\nDoňa Juana, Dony Elviry a Leporella.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "263", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.3", "titre_corps": "Karel František Pitsch. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Karel František Pitsch. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.2", "debut_caractere": 3759, "fin_caractere_exclue": 4935, "texte": "Karel František Pitsch.\nPodává redaktor.\n(Dokončení.)\nLeží to v přírodě věci a v poměrech života žáků\nsamostatnosti dosahujících, že jejich plody v krátké době\npři osloněné záři do očí nebiji. Různě a z větší části\nv odlučné osamělosti pučí zasev, k čemuž ta okolnost\ndo váhy padne, že při zvláštních poměrech našeho škol-\nství as ním spojeného hudelmictví výborní žáci Pražské\nvarhanické školy z této periody příznivých míst v cizích\nzemích nejvíce v Polště a v Rusi dosáhli. IÍ jakému\nrozkvětu varhanický ústav, našemu mistru svěřený, do-\nspěl, je vůbec známo a jeho zásluhy byly ve -zprávách\nv\njednoty k zvelebení kostelní hudby v Cechách častěji\noceněny.\nPitsoh, jenž po smrti Fr. D. Webra v jednom běhu\ntheor etické vyučování na zdejším konservatoriu s nej-\nvětším vyznamenáním řídit, byl členem k zvelebení hu-\ndebního umění v Čechách, jednoty Pražských hudebních\numělců k podporování vdov a sirotků Žofínské aka-\ndemie a Cecilského spolku. R. 1845 destaío se mu pře-\nkvapujícího vyznamenání, diplomu co bestný ci dopi-\nsující oud hudebuí společnosti „Maatsóhapy toot\nBevordering der Toonkunsi\" v Amsterdame v Ho-\nlandsku za velké této společnosti zaslané instrumentální"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2665, "texte": "Te Deum, načež pět let později roku 1850 diplom co\nzáslužný clen od této jednoty obdržel. S touto spo-\nlečností zůstal L. Pitsch v stálém a čilém spojení a\nzúčastnil se v napomáhání jejího účele bud posouzením\ncenných a jiných skladeb holandských skladatelů bud\nzasýláním malých skladeb do album této jednoty. Touto\nuznalostí a tímto vyznamenáním ze strany ciziny dostalo\nse Pitschovi místa mezi hudebníky první řady; byla\nto zajisté první zasloužená odměna pro umělce, jenž od\nmládí pohodlnosti se neodav se vynasnažil, by jednou\nrůží bez jejich trní došel. Ustavičná as vytrvalou\nhorlivostí vedená snaha, by se účele tohoto ústavu\ns uspokojivým výsledkem dosáhlo, provedla po 17 le-\ntech toho, že K. Pitsch na konci školního roku 1857\nministerialním výnosem od 10. srpna 1857 číslo 12576\ndekretem uznalosti vyznamenán byl.\nPitsch spojoval ve svých přednáškách starou a\nnovou školu, aniž by jedné neb druhé stereotypně\nnáležel. Jeho ztatá abeceda spočívala na výroku:\n„Zkoušejte vše a dobré podržte\nKaždému, kdo Pitsche znal, byla nápadná jeho\nneobyčejná živost a pohyblivost, kteráž ovšem v posled-\nních dvou letech poněkud' se zmírnila; že by však tak\nblízko svého skončení stál, nenadál se nikdo. Devátého\nčervna byl ještě ve škole, desátého se tam chystal;\nzastihla ho však nemoc, která dne 12. června po\npáté hodině smrtí skončila. Nemoc jeho byla trapná,\ns bolestmi spojená, které však bez bědování snášel.\nLůžko jeho bylo obstoupeno čtyřmi osobami, když se\nduch jeho s nižin pozemských übíral nad hvězdné\nstány říši hudby věčné*\nK. Pitsch zemřel dne 12. června 1858 o půl šesté\nhodině odpoledne, byv chorobou tři dni před smrtí na\nlůžko upoután. K. Pitsch byl malé složité postavy,\nstříbrošedých dlouhých vlasů a kulatého obličeje. Byl\nto kmet dobrého srdce; nad míru horlivý a neúnavný\nu vykonávání svých povinností a svého úřadu. Jak o\nhudbě smýšlel dosvědčuje heslo na jeho u Šíra litogra-\nfované podobizně se nacházející: „Účel hudebního umění\nbudiž v ušlechtění srdce a ducha.\" Jeho oblíbení kom-\nponisté : byli Handl, Šeb.Bach, Mozart, Beethoven, z če-\nských Fr. Brixi, Ft\\ Tůma, Seegerla, Voříšek5 L.\nBussek. S hudbou Berliozovou a Lisztovou nesrovná-\nval se nikdy, ačkoliv jí jisté ceny neupíral a Rich.\nWagnera, jak se k pisateli těchto řádků často vyjádřil,\nnepřeceňoval, jako moderní kritika, alebrž uznal vady\ni přednosti jeho hudby. Zvláštní jeho návyk, kterýž\nze stanoviska psychologického se nejlépe odvoditi dá,\nbyl ten, že čtvrti taktu „Eins, zweP ustavičně jme-\nnoval, což na přísné zachovávání taktu ukazujíce u\nněho charakterističné jest. Českému jazyku učil se\nteprv 1848 a dospěl v něm tak daleko, že dobře četl\na dosti správně mluvil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "264", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o klavírní a varhanní hře našeho času. Sepsal K. Fr. Pitsch", "titre_sommaire": "Slovo o klavírní a varhanní hře našeho času. Sepsal K. Fr. Pitsch", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.3", "debut_caractere": 2667, "fin_caractere_exclue": 5011, "texte": "Slovo o klavírní a varhanní hře našeho času.\nSepsal K. Fr. Pitsch\n*).\nKlavírní hra, ježto za našich dnů ve všech for-\nmách tak zvýšena jest, zvláště ale snaha, že se o\npřemrštěné bravouře a to z větší části na ujmu pra-\nvého uměleckého vkusu měřítko hledá na vynikající\nvýkony pianisty, to vše je příčinou, že mezi způsobem\nhráni na piano a mezí varhanami, kteréžto původně juž\nna podstatné rozličných základech účinku as nimi\nzacházení spočívají, pospolné věci obou nástrojů až na\nklávesy a na dostatečnou zručnost prstů, jež každému\nhráči nevyhnutně zapotřebí jest, úplně zmizely. V ča-\nsech, kde Nuzio Clementi a W. A. Mozart se svými\nnádhernými klavírními sonatami hudební svět oblažovali,\nnebyl tento rozdíl tak obmezen; tito mistři přijímali\nokrasy varhanních vět do svých útvorů a protkali\nje tak, že mnohá z těchto skladeb, ačkoliv pořád ještě\ndocela varhanám přiměřena nebyla, na tomto nástroji\ns účinkem se provésti mohla. I nebyl to za teh-\ndejších časů žádný neobyčejný, zjev, že slýchány\nbyly koncerty na varhany, výhradně jen pro salon\nkomponované. Tak to ale nemohlo a nemělo zůstali.\nS pokrokem umění musely požadavky na oba nástroje\nostřeji naznačeny a každý nástroj musel dle svého\nvlastního směru a rozličného účele co do technické\nsběhlosti a přednesu dále přiveden hýli. Takliže ale\nvarhanní hra vůbec na proti technické dokonalosti a\nnesmírně rychlému povznesení klavírní hry rovnováhu\ndržeti se nezdála; neleží to opravdu v nedostatku me-\nthody pro časové další vzdělání, tím méně ale v po-\nkleslém snad zájmu pro nástroj, jenž jak žádný jiný\nklavesní nástroj, všechny přednosti k působlivému před-\nnesu polyfonové hudby v sobě spojuje.\nKlavírní hra je za našich dnů duší salonního ho-\nvoru a to se vším právem. Nástroj tento, jenž usta-\nvičného zdokonalování dochází, poskytuje volné fantasii\nnesmírný obor, jehožto uchopení až podnes nejnovější\nškola dosti nejisté kolisá a mezi pravdou a pouhým\nbažením po effektech, mezi cituplným výrazem a pi-\ntvořivou sentimentalností jen zřídka toho docílili s to\njest, co ducha a srdce, co sluch a cit uspokojuje a\noblažuje; zkrátka pianní hra, ačkoliv co do technické\nsběhlosti na vysokém stupni se nachází, dává výhost\n\n*) Článek tento, jenž k pozůstalým starším pracím\nPitschovým náleží, má do sebe ještě dosud tolik pravdy,\nže jej našim čtenářům sdéliti za hodno držíme. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 689, "texte": "přec v celku onomu účeli, jejž ryzá jednoduchost,\ns kterouž se však ostatně umělo st dobře\nshoduje, v přednesu rozšiřuje. Kde možná slyšeli\nnyní ještě ve formě uzavřený a pravidelný koncert na\npiano od nejnovějších skladatelů a uznaných vir-\ntuosů aa tomto nástroji? Fantasie, rhapsodie, impromtu\na jak se všechny tyto druhy jmenují jsou v programech\nkoncertních na denním pořádku a mají několik uznalých\nskladatelův, vyjímajíce jeden a týž ráz prázdného klin-\nkání, aniž by jakéhosi ocenění zasluhovaly. Komu to\nbude tedy divné, že praví znalci a přátele hudby v ta-\nkovém to ruchu žádného uspokojení nenacházejí a se\ntesklivě po toužebném návratu solidního vkusu ohlížejí.\n(Pokračovaní.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "265", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.5", "titre_corps": "Večerní zábava u svaté Cecilie. Ze spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sděluje K. St.", "titre_sommaire": "Večerní zábava u svaté Cecilie. Ze spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sděluje K. St.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.4", "debut_caractere": 691, "fin_caractere_exclue": 5047, "texte": "Večerní zábava u svaté Cecilie.\nZe spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sděluje K. St.\nv\nZe byl pan měchotlap Cyprian Pivovárek zname-\nnitá osoba, ví celý svět. A jakž by nevěděl! Motolské\nNoviny roznášely ustavičně jeho slávu do všech uhlů\nvzdělaného světa a dle zpráv jejich neměl o kostelní\nhudbu v okresu matonožském nikdo větší zásluhy než\npan měchotlap Cyprian Pivovárek. Nikdo se při dnešní\nmši tak notně nepolil, nikdo nešermoval rukama a no-\nhama tak vydatně, nikdo neklopotil se tak obrovsky,\nnikdo nelomcoval celým tělem tak urputně a vytrvale,\nnikdo z muzikantů nemusel na takt a tempo tak ohromný\nzřetel bráti, nikomu konečně nevysychal krk od namá-\nhání tak důkladně, jako panu Cypriánu Pivovárkovi.\nNebylo! ale také divu, že byl pan Ciprian lak\nznamenitá osoba. Sama příroda byla mu již k umění\nměchotlapskému nápomocna, dadouc mu jednu nohu o\ncelý palec kratší nežli druhou, tak že pan Cyprian i\nkdyž v neděli odpoledne místo měchu bláto šlapal,\npřec jen měchy tlapati se zdál, tak že i lidé z cizých\nzemí přišedší na první potkání umělce poznavše, šňu-\npec i ruku mu podávali, řkouce: I hle, hle, velectěný\npan měchotlap Cyprian Pivovárek!\nZa příčinou této své hudební znamenitosti držel\npan Pivovárek více na svatou Cecilii nežli na svého\nvlastního patrona svatého Cypriana; a to předně proto,\nže prý, jak se dočetl, svatý Cyprian nebyl muzi-\nkant, a za druhé, že na svůj svátek bumbal na konto,\nk němuž paní Pivovárková druhého dne znamenitě ky-\nselou omáčku přidělali uměla, anto na den sv. Cecilie\ndebužíroval neobmezeně a bez omáčky na útraty pana\nučitele Šebestiána Prášila. Dnes však bylo k večeři\nještě příliš časně a jelikož pan Pivovárek mocnému\nnávalu žižně déle odolati nemohl, zašel si na korbílek\nk panu hostinskému u zlaté komety a dal si nalejt.\nPivo bylo jako malvaz. Pan Pivovárek dal si ještě jednu\na pak ještě jednu.\nProč bych si nepřál, myslil si pan Cyp. Pivovárek,\nvždyf jsem znamenitá osoba a af kalkulíruji tak a nebo\ntak, nemohu nikterak nalezti podstatné příčiny, proč\nbych si po tom dnešním pachtění nemohl dáti nalejti\nještě jeden!\nPo čtvrtém korbílku počal páně Pivovárkův nos\nměnili barvu. Růžový nádech usazoval se na jeho\nšpičce, kterážto i hned počala zářili. V zamodralých\njeho očích se rozbleskl žár mladistvé bujarosti, v hlavě\nse mu počalo rozsvěcovati, a čím více se venku stmí-\nvalo, tím jasněji bylo v jeho mozkovici. Tu stíhaly\nvýtečné myšlénky jedna druhou, mezi nimi byla i ta,\naby si dal nalejt ještě jednu. Vzal to šlak! Pan Pivo-\nvárek nebyl z těch, kteří ze vzácných myšlének i hned\nnekořislí. Po pátém korbílku začal se probuzovati jeho\nhudební talent. Okolo srdce mu bylo tak volno a ve-\nselo, celou jeho bytnost prochvívaly city tak jemné,\nkrotké a smířlivé, že by byl v tom okamžení v stavu\nbýval, pustiti se i do německého zpívání. Přece se však\ntéto myšlénky tak ulekl, že honem obrátil obraznost\nsvou na méně hříšné předměty. Dnešní slavnostní\nmše objevila se mu teprv nyní v celé své kráse.\nJaká to rozkošná hudba, pravil pan Pivovárek sám\nk sobě, v té slavnostní mši mistra Votrhánka! Nebeská\nto muzika a důstojná na mou věru, aby se v tom\nElisium, kde prý nejkrásnější kusy se dávají, provozo-\nvala. Hned v Kyrie mají housle: fidli duiduin tidli tidli,\na na to bubny: tum, tum! He, he, he, kapitální to\nmuzika, a pro každého veselá i smutná! A však jsme\nso také dnes drželi! Já šlapal měchy tak překrásně\na v taktu, že sám nebožtík pan Mozart by je mistrněji\nšlapali nemohl. A ta svatá Cecilie na varhanách, he,\nhe, he, jak ta se líbezně usmívala! Koukala na mne\njakoby mne chtěla zaklepati na rameno, řkouc: Brávo\nmůj Cyprianku, brávo! Mám z tebe náramné potěšení,\nmilý Pivovárku, ano velmi náramné potěšení! Při těchto\nmyšlénkách vyhrkly pann Cyprianu slze z očí, tak že\nse mu zraky zatměly. Hlava se mu točila, smyslové\njej opouštěli. Zdálo se mu, že je v devátém nebi, že\nslyší andělíčky zpívat a svatou Cecilii na varhany hrát.\nNechrne však jej nyní samého vypravovat, nebo! bychom\ns tíží, jako on, to dovedli. |\nI vzchopím se a utíkám, t. j. já Cyp. Pivovárek,\nabych líbezné ty hlasy z blízka poslechnul. Sotva že\nvšak ale sto kroků Vám učiním, slyším za sebou mohu-\ntný hlas. Kampak, pane Cypriane, kampak? Šlapat\nměchy, odpověděl jsem zhurta a spěchám dále. To je\nněco jiného, řekl svatý Petr, tedy muzikant, jinak bych\nVás do nebe arcif pustiti nemohl. Račte tuto vejiti,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4027, "texte": "prosím. Již jsou všichni pohromadě. Tudy, tudy, ma-\nlými dveřmi. Po těch slovích se Petr Uličník poklonil,\nodevrel vrátka a vstrčil mne do nebeského sálu kon-\ncertního. Svatý Foukal, její Výsosti svaté Cecilie nej-\nvyšší dozorce nad měchy, větrníky a pištalami, starý\nmůj známý, přivítal mne u dveří a hned mne uvedl ku\nslavné reverencí před nejjasnější kněžnu svatou Cecilii,\nnejprvnější to komorní varhanistku v nebesích.\nI vítám Vás Pivovárku, pravila ke mne svatá Ce-\ncilie velmi milostně a zdvořile. Posaďte se. Jsem ráda,\nže jste přišel trochu mi pak zatáhnete měchy, za-\ntím se pak s panem inspektorem Foukalem drobet račte\nbaviti. Pan dozorce nad měchy, větrníky a pištalami\nuchopil mé rámě a vodil mne pak po nebeských salonech*\n„Kdo jest ta dáma, ku které vše se tamto hrne?\"\ntážu se.\nTa stihlá? mínil pan Foukal. Ano ta! Jest to\npaní Violina, nejvyšší kancléřka kněžny Cecilie. Není-liž\npravda, hovořil dále pan Foukal, interessantní to pa-\nnička, něžná a líbezná jako cantabile, laškuje a žertuje\njako stacatto, jsouc někdy rozmarná jako pizzicato a-\nzase jovialní jako areo saltando.\nV tom nejvyšší dozorce nad měchy a pištalami\nve své chvalořeči umlknul, nebof milost paní Violina\nhrdě a samolibě jako páv kráčela kolem nás. Krk její\nbyl dlouhý a něžný, hlava její malá, kadeřemi hlemej-\nžditě zatočenými zdobená a celé tělo outlé a švihlé,\nzvláště kolem pasu jakoby mistrně vysoustruhováno 5\nskrátka, vše na ni bylo jako u živé, opravdivé violiny;\nano i kapsičky na její koketní zástěrce byly v podobě\nvelikého F. pěkně lemovány a roubeny.\nPaní Violina dočkala se velmi důstojného stáří,\nzašeptal mi p. Foukal do ucha s vážnou tváří, jakoby\nbyl něco velmi moudrého pronesl, když přednost dámy\ndle vysokého stáří posoudil. —■> Sotva jsem se od sa-\nmého divení spamatoval, přišla nám vstříc slečna Flétna,\njíž pan Foukal něco velmi hezkého do ucha zabroukal.\nPři jejím pohledu zalehtalo mne něco zpropadeně zami-\nlovaného okolo srdce. Musel by býtí ale také člověk\nze dřeva a k tomu dubového, aby , . . hm, hm\nnebo slečna Flétna je Vám bytnost tak jemná, tak ští-\nhlá, tak nyjící, očka její jsou tak potutelná a čtveračivá,\nže mé srdce na mou věru počínalo táli, jako taje špek\nna horkém pekáči, a nevím, co by se bylo nestalo,\nkdyby právě v svrchovaném čase jakýsi, hlučně vedený\nhovor celou mou pozornost nebyl na se obrátil. Kdo\npak jest ten pán, tážu se, jenž tak hlasitě a živě se\nzde baví? To je pan Violončello, vykládal můj nebeský\nstarý známý, Její Výsosti dvorní hofmistr a blízký pří-\nbuzný slečny Violy, sedící tam v melancholickém za-\nmýšlení ve výklenku u okna. Pan Violončell je též sok\npana Fagota, toho přistárlého, naškrobeného pána, s nimž\nprávě hovoří; je to muž nad míru uhlazený a lahodný,\npln solidní elegance a šlechtické urozenosti. Nyní právě\nvyvrátil pokojně as pevnou jistotou páně Fagotovo\nliché důmnění, že prý ve kvintách si libuje, odvolávaje\nse na svědectví stařičkého pána, jejž tamto vidíte; je\nto slavný generál-bass, dědek hucivý, jenž se posud\ndosti mrštně na jedné noze otáčí, pedant vojenského\nkalibru, ale jinak kůže poctivá a dobrá. Hle jak si na\npana Fagota zahoukl, až tomuto chuďasu uši zalehly!\nDobře tak, však mu to patří. Slavný ten mládenec\njen se podívejte, jak komicky se při tom zahučení pana\ngenerála chová! Jeho figura vyzáblá a kostnatá, tenká\na dlouhá vyjímá se velmi směšně vedle tělnatého ge-\nnerál-bassa. Zahanben obrátil se nyní pan Fagot ku\nslečně Oboe, a velmi sladounce se pitvořil. Štěbetal\npokrytec o samých diskantových tónech, jen aby svůj\nchraplavý a vyšeplalý bass neprozradil.\nTento starý galán, myslil jsem si, zasluhuje řád-\nnou baštonádu, vždyf chlap vypadá jako onen dřevěný\nsochor na naší kruchtě, jenž se také Fagot jmenuje.\nSlečinka Oboe, čiperné děvče plné vtipu a škádlivého\nrozmaru, vybroušený to exemplář oulisné komorné,\nzdála se míti zalíbení na zdvořilostech pana Fagota, ale\nbrzy mu vyklouzla.\nKde jsi má sladká kočičko? volal tento celý sko-\nbrnilý. Oboe se však potutelně usmála a nechala ny-\njícího kdomisa státi.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "268", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.5", "debut_caractere": 4029, "fin_caractere_exclue": 4050, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.7", "debut_caractere": 3572, "fin_caractere_exclue": 6263, "texte": "Z Hradce Králové. (Odpověď dopisovateli Času.)\n• / v\nJisty zdejší dopisovatel „Casu\" nazývá notici, již jsem o\nprodukcí zdejšího zpěv. spolku podal, neslušnou. Vy-\ntýkání vad zpěv. spolku sluje u p. dopisovatel nesluš-\nností? Ať nám řekne týž pán příčinu, proč se nedávají\nnejnovější kvarteta, když přec zpěv. spolek několik\nZábojň odbírá a skladby z něho studuje? Proč se vždy\ndává více ně 111 eck ý ch než českých sborů ? Ostatně\nje výrok p. dopisovatele, že můj referát je opsání původ-\nního, dopisu z Času, zrobený ze stanoviště Dalibora, velmi\nnejapný. Pakli že jsem program produkce tak podal, jak\njej p. dopisovatel „Času\" sdělil a pakli že jsem snad\nv\nmim o vol ně nějakého slova užil, jako dopis. „Casu\",\nnevyš vítá z toho, že jsem dopis „Času\" opsal. Ostatně\nznám jen jedno stanoviště, z kterého pri dopisování\nvycházím, totiž stanoviště objektiv ni ho pozoro-\nvání věcí, jak se skutečně zde mají a nikoliv jak je\npan pseudodopisovatel dle své libosti lící. Konečně po-\ndotýkám, že nenárodní počínání zdejšího zpěv. spolku\nvždy plísnili budn. Fr. Stejskal.\nZ Chrudimi. (Rekviem za J. Juiígmanna.) V so-\nsobotu 17. listopadu, jakožto v den úmrtí Jungmanna,\nshromáždila se zdejší študující mládež v 9 hodin v dě-\nkanském chrámu Páně, kdež pod oltářem katafaik po-\nstaven byl. S jakousi dychtivostí cekal jsem, jakou hudbu\nuslyšíme, a hle! kdož popise mou radost, slyše slavné\nrekviem od Vitáska do Es s vloženým Dies irae\ntéž od Vitáska. Musime všem spoluúcinkujícím srdečné\ndíky vzdáti za jejich ochotu, neboť se byli ve valném\npoctu shromáždili. Po requiem slyšeli jsme Salvě do B,\ntenor a bass solo. Musíme vysloviti žádost, by i jiné\nměsta česká následovali příklad tento, neboť co se týče\noslavení památky slavných mužů, nezůstala Chrudim ještě\nnikdy pozadu, třebas iv jiném pádu na mateře inu\nmalý ohled se bral, než doufáme pevně, že se i to\nzlepší.\nJ. F. *). Z Klatov dne 16. t. m. (Rekviem za Má-\nchu). Včerejší den přinesl všem zdejším milovníkům hudby\nnevšední pochoutku. Provozovalo se totiž při úmrtních\nslužbách Božích za našeho zvěčnělého básníka Karla Hynka\nMáchu krásné rekviem do Es-dur pro mužský sbor od\nV. Horáka. Jaká to vznešená skladba! Věru, kdyby i\nnáš ctěný pan komponista kromě tohoto rekviem žádnou\njinou skladau nečítal, bylo by dílo toto jej\nmezi první naše komponisty hudby kostelní vřadit!! Co se\ntýce provedení samotného, bylo pod obezřelým1 vedením\nzdejšího ředitele kůru, pana M. K1 ičky zcela bezúhonné ;\nobzvláště máme za jeho dobré provedení také panu Ma-\ntesovi, majiteli tenorového partu, co děkovati! Kq\ncti pana ředitele Kličky, který s obzvláštní pilnosti své\npovinnosti zastává, musíme se přiznali, žq pod jeho ve-\n\n*) Račte daslěji psólL"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5020, "texte": "děním kostelní hudba zdejší vůcihledě rozkvětá, ant\njeho snaba také v tom hlavně záleží, že nám také klas-\nsické skladby posud pro nás neznámé předvádí! Škoda\njen, že více účastenství Boží služby tyto, mániím geniál-\nního K. H. Máchy věnované, u zdejšího měšťanstva ne-\ndošly, nejvíce nám ale bylo líto, že zdejší gymnasialní\nředitelstvo opomenulo studující k návštěvě vyzvati, tím\nvíce, an se rekviem teprv po dopolední lité hodtné od-\nbývalo, v kterém čase se již nevyučuje! Jak se do-\nslýcháme, bylo měšťanstvo s prosbou, by některé před-\nměty na zdejším gymnasiu v české řeci se přednášely\nodmrštěno!\n(S k.) Ze Semil. (Produkce zpěváck. spolku.)\nMinulý týden obdržel zdejší zpěvácký spolek od vys.\nmístodržitelství potvrzení svých stanov. Jak tento spo-\nlek ve svém cvičeni pokraje, přesvědčili jsme se dne 11.\nt. m. Odbývala se téhož dne veřejná produkce, v kte-\nréžto jsme mnohé, zdařile přednešené skladby slyšeli,\nz český eh sborů se zpívaly: „Večerní zpěv\" od Ja-\nblonského; v hudbu uvedl a zdejšimu zpěv. spolku vě-\nnoval nás zdatný skladatel Ludv. Procházka; „Lovecká\"\nod Ed. Nápravníka (zeZáboje); „Dům otcovcovský\" a\nVltava\" od Vogla. Naši oblíbenou Škroupovou „Kde\ndomov můj\" zpívala velmi zdařile paní Fr. Pincová,\nchoť zdejšího p. aktuara a spolu ředitele spolku, při\nkteréžto písní zajisté srdce každého pravého Čecha citem\nvlasteneckým se zachvělo a zvolali muselo: „Česká\nzem a český zpěv, toť je rajské krásy zjev!\" Zajisté\nkrásný je český zpěv! A přece se ho na mnoha místech\nco zlého ducha štítí, a takřka jen z milosti aby se řeklo,\nže přece česky zpívali jako cizince v zad strkají\na do programu přijímají. A jaký také div! Vždyť ta če-\nština u lídí, kteří se tak zvaným bilduůkem honosí\nza velmi sprostou se pavažuje, neb jen sedláci česky\nmluví. Bohudík, že takových lidi den co den übývá a\nmateřština neše vzdor všemu protivenství ku předu kráčí.\nLíbilo se nám nemálo, když jeden z údů Novopckého\nzpěv. spolku pravil: „Náš pan ředitel nesmí německé\nsbory ani překládati, my se ustanovili, jen české zpěvy\npěstovát\" v městě českém ať se česky zpívá.*) A\njistá to pravda! (Dokončení.)\n(H. J.**) Ze Slaného* (Zkouška v hudební škole.\nPočínání zpěv. spolku* Potvrzení stanov*) Již tomu\nčtvrt roku, co jsme četli v Daliboru zprávu ze Slaného,\nv níž p. dopisovatel se zmiňuje o zpěváčkem spolku a\nslibuje promluviti o hudební škole a hudbě chrámové*\nVšak marné jest čekání a těšení se až do dneška; nebo\nkde nic tu nic. Buďto přešla toho pána chuť k dálšímu\ndopisování, anebo prací zanešen nemůže slibu svému do-\nstáti, anebo —. Či se nic nepřihodilo, co by za to stálo,\naby se to veřejnosti sdělilo? Byli jsme ku konci škol-\nního roku přítomni veřejné zkoušce žákův hudební\nškole naší, a ku chvále jejího učitele p. Hájka vy-\nznati musíme, že jsme spokojeně odcházeli, vědouce, že\nčinil, co mohl. Že by zasluhovalo vyučování většího\núčastenství, jest pravda. Po kratičkém zkoušení\ntheorie zpívali žáci několikero cvičení a pa>[ odehrá-\nvali bud jednotlivé, bud společně. Radost bylo patřiti na\nty malé hudebníky, jak se vší chutí snažili se okázati,\nčemu se byli naučili. Shledali jsme, že se výhradně na\nhousle vyučuje, a tuším, že bude z mnohého aspoň do-\nbry houslista, bude—li pokracovati. Zvláště se vyzname-\nnal nadaný zak Karel Babuska, jenž navštěvuje hlavní\nškolu, svým čistým přednesem. Tolik o škole hudební.—\nCo se zpěvu týče, nikdo nemůže tvrditi, že by se za-\nnedbával. Při mši sv. před poradou minulé zimy pro-\nvedla se česká mše Zvon a rov a, jižto žákyně dívčí\nškoly^dobře zpívaly, sola pak na kůru od cvičených\nzpěváku provedena byla. Slýchávali jsme v každou ne—\ndeii v chrámu pane piaristskem vzdy po pozdvihování\nnektery pekny česky ctverozpěv od několika údů\nzdejšího zpěváckého spolku. Proě asi přestali\noni vážení pánové oslavovati služby boží takovým spň-\nsobem ? Na den sv. Jos. Kalasanského, patrona řádu\npobožných škol provedl týž zpěvá cký spolek v dot-\nčeném chrámu paně zdařile krásnou chorální mši od\nBečka as českým textem. (Dokončení.)\n\n*) Tak to má být, s tím i my úplně souhlasíme! Red.\n**) Vaše dopisy budou nám vždy vítány. Red.\n\nLipsko. Všestém koncertè „Gewandhausu\" vystoupila\nvýborná česká pianistska Vilemína Klausová\na přednášela koncert od Ford. Hilleva se znamenitým\nuspechem a osvědčila se co dokonalá my—\nstryně. V sedmém koncertě bude opět paní Klau-\nsová hráti a sice Chopinovu polonaisu Es, sonátu od\nScarlattiho C-dur a arii od Pergolese.\nPaříž. V divadle „Bouířes Parisiens\" bude se dá-\nvati nova parodie na operu „Tannhauser\" pod jmenem\n„P a říšský TannhSuser, k nížto Němec A. Wolff\ntext a OíFenbach hudbu napsal..\n\nOsvědčení.\nDosvědčujeme tímto, že dopis z Králové Hradce\nv cisle 32 Dalibora umístěný nepochází od výtečného\nceskeho basnika pana Jos. Baráka; nýbrž že je psán\nod dopisovatele, od něhož v tomto čísle dopis z Hradce\nse nachází.\n\nRozluštění hádanky z čísla 32.\nSchu/hof, Gli/ck, So/col, Abcrt, Pisek Lukeš.\nHádanku tuto uhodli : Pánově K. P. Kheil ml.,\nEd. Nápravník, v Pruže, p. Sedláček v Semilech a p.\nFr. Janda v Pardubicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "267", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.5", "debut_caractere": 4042, "fin_caractere_exclue": 4050, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "267", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. V tomto desítidenní slyšeli jsme", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. V tomto desítidenní slyšeli jsme", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.5", "debut_caractere": 4052, "fin_caractere_exclue": 4758, "texte": "Stavovské divadlo. V tomto desítidenní slyšeli jsme\nopery od Donizettiho (Lucretie), Offenbacha (Martin hou-\nslista), Wagnera (Tannháuser) a Mozarta (Kouzelná flétna).\nCo se provedení poslední opery týěe, nedostála požadav-\nkům obecenstva. Mnoha místa v tercettu tří chlapců ne-\nmile se nás dotkl zpěv sl. Gauč o vy, která vedle patr-\nného namáhání ve vyšší poloze t«ké zuacně distonovala.\nDále dávala sl. Ktiglerová, která bezpochyby úlohu\ntřetí dámy teprv poslední okamžik obdržela, velkou neji-\nstotu na jevo; uvedeme-li konečně zmatek v posledním\nfinále v paměť posluchačů, máme za to, že s námi sou-\nhlasit! bude řekneme-li, že se nesmrtelné dílo Mozartovo\ns velkou netccnosti odbývalo. Slečna Brenne-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6207, "texte": "rova nemohla v úloze královny žádného příznivého vý-\nsledku dosíci. První árie byvší o půl tonu a druhá o\nmalou tercii transponována nedošla navzdor koncer-\ntantním ozdobám značné pochvaly, důkaz to, jak nepo-\nhodlně úloha ta sl. Brennerově leží, Sl. Luccova\nprovedla partii Paminy velmi dobře, zvláště překvapila nás\nvarii G-moll, kdež její krásné (mez za voze) do c sa-\nhající půvabně se vyjímalo. Pánové Hertsch, Stein-\necke a sl. Mullerova dosáhli zasloužilého potlesku. E.\nRekvie za Hynka M ác hu odbývaly se ve čtvr-\ntek dne 15. t. m.v chrámě Týnském. Při této příležitosti\nsloužil dňst. kanovník P. Vác, Šlulc zádušní mši a z kůru\nzavznělo rekviem od Fr. Láblera, jež studnjící zbožně\npřednesli. Chrám byl studeutslvem naplněn. V sobotu\ndne 18. t. m. bylo v tomž chrámě rekviem za arciotce\nliteratury české, Jos. Jungmana, odbýváno. Zádušní mši\nčetl dňst. pan kanovník Karel Vinaři cký. Při této pří-\nležitosti přednesli p. studující, hudebníci a ochotníci ve-\ndením účinného p. Leop. Zvonaře vokální rekviem\nze 17. století od Václ. Holana, ředitele kůru na\nVyšehradě, jenž r. 1674 kancionál „Kaple královská\"\nv Praze vydal. Skladba tato má původně jen „cantus\nfirmus\" s bassem. Pan Leop. Zvonař\nuspořádal ji pro mužské hlasy, a provedl zajímavé toto\ndílo velmi precisně a důstojně. Hlavní partie byly v ru-\nkou pana Lukeše, Kellera, Pally a Strakatého. Rekviem\nbyli přítomni všichni spisovatelově čeští mezi jinými F. Pa-\nlacký, Hanka, Rieger atd., pak měšťanosta Pražský p. Dr.\nVaňka, studující veškerých ústavů, úřednictvo a kněžstvo\njakož i ženské pohlaví.\n- Znamenitý virtuos p. Julius Schulhoíf uspo-\nřádá tyto dni v Drážďanech koncert. Odtuď se odebeře\nna to do Paříže:\nČinný uspořadatel Vídenských slovanských\nbesed, pan Heller, žije od nějakého času v Praze, jsa\nvychovatelem mladého barona p. L. Vaye. Pan Heller\nchová v rukopise mnohé pěkné písně na texty Hálkovy\na krásnou kadryllu z národních českosl ova n sk ých\npísní, kteráž ve sbírce směsů od p. L. Procházky vydáva-\nných vyjde. Kadrylla tato věnovena jest horlivé a spa-\nnilé vlastence, slečně Zdence Bočkové ve Vídni.\nChvalně známý skladatel, pan Křížkovs ký,\nv Brně složil několik slovanských sborů, z nichžto se je-\nden při pomníku slavisty Dobrovského se skvělým úspě-\nchem provozoval. Bylo by jednou na čase, aby tento\nobratný skladatel z mezí své nesmírné skromnosti\nvystoupiv skladby své veřejnosti podal.\nSlovutný a velezasloužilý národní pěvec, pan\nJan L. Lukeš, slavil v pátek dne 16. t. m* sňatek svůj\nse slečnou Kat. Kučerovou, dcerou to Pražského\nměšťana a sládka, kteráž i co zpěvačka z mnohých zdej-\nších chrámů chvalně známá jest. Obřady konaly se v chrá-\nmu u sv. Haštala.\nNaše krajanka, paní Schroderová roz. Chaloup-\nková, je nyní v Osnabrůcku engažována. Líbí se zvláště\nv italských operách: Lucretia, Norma a Tróubadouru co\nLeonora) v německých co Constance v Únosu ze Serailu\na v Kouzelné flétně co královna noci, kdež třikrát čár-\nkované f s velkou lehkostí zpívala.\nPan Jan Seeling hrál, jak Signále oznamují,\nv pátém koncertu „Gewandhausu\" své půvabné skladby:\netudu, idyllu a Loreley s elegancí as neobyčejnou něžností.\nV\nCarostřelec od K. M. Webra je nyní do de-\nvíti řečí přeložen. Do češtiny přeložil operu tuto\nŠtěpánek, do polštiny Boynslawski, do ruštiny Sa-\ntov, do italčiny prof. Rossi, do frančiny Castil-Riaze,\ndo allgl i činy Cornwall-Barry, clo dánského Oehlen-\nschliiger, do švédského Tégner, do holandské ho\njistý neznámý spisovatel. Německý originál je, jak známo\nod J. B. Kinda\nNadějná pianistka slečna L arsenová, která z Dánska\nschválné do Prahy přibyla, by u našeho věhlasného Alex.\nDreyschocka ve hře na piano se zdokonalila, uspo-\nřádá dne 25. t. m. koncert, jehožto zajímavý program\nzde podáváme: kvintett od B. Schumanna, andante a\nallegro appassionato od Alex. Dreyschocka , „Neustálá\nláska\" (Rastlose Liebe) od téhož, gavotta ód Seb, Bacha,\nsaltarello od A. Dreyschocka, duo (z písní beze slov) od\nMendelssobna, sonata apassionata od Beethovena. V kon-\ncertě budou zpěvem spoluučinkovat slečna Mikova a\npan F e k té r.\nP. Th. Bradský, ředitel hudby v Berlíně, slo-\nžil velmi půvabnou píseň „Zastaveničko,\" kteroužto vý-\ntečný tenorista Vovorský v koncertech se skvělým úspě-\nchem zpívá, a jež u Berlínského obecenstva velké obliby\ndošla.\nVěhlasná česká zpěvkyně, si. Teresa Si ol z o va,\nvystoupila, jak se nám z Cařihradu píše, ponej p r v v ital-\nském divadle v Cařibradě v opeře „Sicilské nešpory\" od\nVerdiho a zbudila na vzdor tomu, že 12 dní zimnicí zklí-\nčena byla, velkého nadšení a musela jednu arii opako-\nvat. Tiflisské obecenstvo žádá si znamenitou tuto uměl-\nkyní opět při svém divadle míti, anto místo Stolzovy en-\ngažovaná primadonna sl. Pirolli-ova v Tiílisu na dobro\npropadla.\nSvětoznámá virtuoska na harfu, sl. Marie Mo-\nsnerová, která nyní v našem městě u rodiny našeho\nhistoriografa p. F. Palackého mešká, vystoupí v prv-\nní m koncertě Žofínské akademie. Za toto mimořádné\nčíslo máme zvláště p. Leop. Zvonaři co děkovati, jemuž\nk vuli sl. Mosnerova, která jak známo v harmonii jeho\nžákyní jest, vystoupí. Přednese svou fantasií z „Don Juana.\"\nf v\nUdové Pražské Žofínské akademie odbývali v pon-\ndělí dne 12. t. in. o poledni v malém sále staroměstské\nradnici mimořádní plenární shromáždění, při kte-\nrémž měšťanosta pan Dr. Waňka předsedal. Účel schůzky\nté byla volba protektora ústavu tohoto. Zahájeuo bylo\nsedění sdělením zprávy o poměrech ústavu a jeho čin-\nnosti, kterouž přednesl výbor p. Mařík. Navzdor tomu, že\nakademie kromě příspěvků údů nižádné jiné podpory ne-\nužívala, byla činnost její přece dosti rozsáhlá. Údů čítal\nspolek až do konce roku 1859, 190; 66 žáků bylo v hudbě\nna piano a ve zpěvu od čtyr učitelů vyučováno. Příjmy\nobnášely roku 1859 2420 zl. 4 kr. r. č. (mezi nimiž\n1220 zl; ročních příspěvků, 1184 zl. 16 kr. ze školného\nod žáku a 15 zl. 88 kr. r. čísla z koncertů a jiných\npříjmů) 5 výlohy obnášely 2432 zl. 34 kr. r. č. (z toho\nobdrželi učitelové služné 1257 zl. r. č.) Ud ředitelství\nakademie pan Friedland daroval k účelům všestranným\nspolku 100 zl., kterýmžto darem se stal dle stanov spolku\nzakladatelem jeho. Za protektora byl zvolen pan kníže\nJiří z Lobkovic. Příští plenární shromáždění bude se\nodbývat* v měsíci březnu 1861."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3570, "texte": "v v\nČeský pěvec pan Polák, žák pana ředitele Ča-\nhouna, jenž nyní v Altoně engažován jest, vystoupil ne-\ndávno v „Martě\" a líbil ševelíce. Hamburgská „Theater-\nzeitung\" praví o něm, že zpíval Lyonela stavivým lyri-\nckým hlasem výborně a že posluchače k nadšené pochvale\nunesl.\nBeseda, která se k oslavě Hynka Máchy v kon-\nviktě dne 12. t. m. dávala, vyhověla snad požadavkům\nctitelů Terpsichořiných, nikoliv však ctitelům Máchovým.\nKromě proslovu na Máchn od V. Hálka a podobizny\ntéhož pěvce, ježto sice ověnčena ale nešetrným způsobem\nv zad sálu pověšena byla, neupomínalo nás nic na Máchu\na beseda mohla se stejným právem samouku p. Volnému\nplatiti. Proč se nepřednášel n, p. Máchův sbor „Če-\nchové jsou národ dobrý\" od Truhel k y, proč se ne-\nzpívala nějaká píseň Máchova, která v hudbu uvedena\njest ? Takové a ještě jiné otázky tanuly nám v léto be-\nsedě na mysli. Což myslel p. uspořadatel, že to dostačí,\nkdyž pani Běláka z němčiny přeloženou a otřepanou\npíseň „Nejkrásnější oči\" od Stigelliho zazpívá aneb když\npan prof. Jul. Pisařovic nějakou fantasii Bůh ví\nna jaké motivy k oslavení památky Máchovy zapíská ?\nBídná volba těchto dvou piec zastíněna byla ovšem vý-\nborným přednesem p. Karla Strakatého, jenž české\npísně „Jako krajina nebeská\" „Aj co bo bolo od Fr.\nP i vody s velkou pochvalou zpíval. Nesmírného nad-\nšení zbudil náš neocenitelný pěvec p. J. Lukeš, jenž ná-\nrodními písněmi: „Když tě vidím má panenko\"\n„Když jsem já k vám chodívával\" atd. veškeré obecen-\nstvo v pravém smyslu slova okouzlil a svým dramati-\nckým přednesem písní těchto k bouřlivému potlesku roz-\nnítil. Mimo to slyšelt jsme národní písně pro čtverozpěv\nod slovúíněho V. H. Veita, jež pánové Lukeš, Heller,\nKnahl a Strakatý výtečně provedli.\nVe i to v a geniální mše, která při prvním pro-\nvozování v Břetislavě nejskvělejšího uznání dosáhla\nprovozovala se opět dne 22. října při slavnosti císař-\nského manifestu v Bratislavském hlavním chrámě. Břeli-\nslavské noviny zmiíiuji se o ní zase co nejchvalněji a\npraví ku konci: „Jest to od spolku pro kostelní hudbu\nchvály hodné a sluiné vyznamenání slavného toho skla-\ndatele, že právě toto dílo k slavnosti, tak uinohový-\nznamné vyvolil.\" Také v S o 1 n o h r ad sk é m hlav-\nním chrámu provozoval nedávno spolek „Mozarteum\"\nnad zmíněnou Veitovou mši. Solnohradské noviny, oce-\nnivše ji nejdříve důkladně, nazývají ji konečně „hudební\nskladbou, nad kterouž co do výteěnosti sotva nějaká jiná\nnovověká kostelní skladba předci,\" Pak následují ještě\nněkteré krátké životopisné zprávy o našem slavném krajanu.\nHudební litera t usr a. Právě vyšly nákladem\nobchodníků v musikaliích Kri sto fa a Kuhé první tří\nčísla z dvanáctero písní výtečného skladatele Fr.\nP i vody. Jsou to písně: České pivo. Píseň Krum-\nlovská. Slovan Čech, kterouž i kromě předplatní\ncesty o sobě po 27 kr. r, c. dostati možná. Písně tyto\nhodí se zvláště pro svůj český ráz a ducha z nich\nvanoucího ku koncertním zábavám a besedám venkovským.\nMimo tyto vyšel u dotčených nakladatelů první se-\nšit druhého svazku „Záboje,\" jenž obsahuje sbor\n„Zpěv jinochů\" od Fr. Vogla a „Co v srdci našem plá-\npolá\" pozůstalý sbor od všeobecně známého AI. Je-\nlena. Nákladem Rob. Veita vysel sedmý sešit\n„Katolického varhaníka\" od chvalně známého Jos. For-\nstera. Obsahuje? mešní písně „Ti Bože se koříme/4\n„Wir deiner Kirche Glieder44 a pak písně po pozdvi-\nhování „Ježíši k nám pohleď44 a „0 Jesu, hochstes Gut ?44\nCena je 40 kr. r. c. Dále vyšel třetí sešit „Prakti-\nckého návodu ku hře na varhany44 od téhož skladatele.\nPosouzení poslední skladby ponecháváme si pro příští číslo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267", "page_fin": "268", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Hradce Králové. (Odpověď dopisovateli Času.)", "titre_sommaire": "Z Hradce Králové. (Odpověď dopisovateli Času.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.7", "debut_caractere": 3572, "fin_caractere_exclue": 6263, "texte": "Z Hradce Králové. (Odpověď dopisovateli Času.)\n• / v\nJisty zdejší dopisovatel „Casu\" nazývá notici, již jsem o\nprodukcí zdejšího zpěv. spolku podal, neslušnou. Vy-\ntýkání vad zpěv. spolku sluje u p. dopisovatel nesluš-\nností? Ať nám řekne týž pán příčinu, proč se nedávají\nnejnovější kvarteta, když přec zpěv. spolek několik\nZábojň odbírá a skladby z něho studuje? Proč se vždy\ndává více ně 111 eck ý ch než českých sborů ? Ostatně\nje výrok p. dopisovatele, že můj referát je opsání původ-\nního, dopisu z Času, zrobený ze stanoviště Dalibora, velmi\nnejapný. Pakli že jsem program produkce tak podal, jak\njej p. dopisovatel „Času\" sdělil a pakli že jsem snad\nv\nmim o vol ně nějakého slova užil, jako dopis. „Casu\",\nnevyš vítá z toho, že jsem dopis „Času\" opsal. Ostatně\nznám jen jedno stanoviště, z kterého pri dopisování\nvycházím, totiž stanoviště objektiv ni ho pozoro-\nvání věcí, jak se skutečně zde mají a nikoliv jak je\npan pseudodopisovatel dle své libosti lící. Konečně po-\ndotýkám, že nenárodní počínání zdejšího zpěv. spolku\nvždy plísnili budn. Fr. Stejskal.\nZ Chrudimi. (Rekviem za J. Juiígmanna.) V so-\nsobotu 17. listopadu, jakožto v den úmrtí Jungmanna,\nshromáždila se zdejší študující mládež v 9 hodin v dě-\nkanském chrámu Páně, kdež pod oltářem katafaik po-\nstaven byl. S jakousi dychtivostí cekal jsem, jakou hudbu\nuslyšíme, a hle! kdož popise mou radost, slyše slavné\nrekviem od Vitáska do Es s vloženým Dies irae\ntéž od Vitáska. Musime všem spoluúcinkujícím srdečné\ndíky vzdáti za jejich ochotu, neboť se byli ve valném\npoctu shromáždili. Po requiem slyšeli jsme Salvě do B,\ntenor a bass solo. Musíme vysloviti žádost, by i jiné\nměsta česká následovali příklad tento, neboť co se týče\noslavení památky slavných mužů, nezůstala Chrudim ještě\nnikdy pozadu, třebas iv jiném pádu na mateře inu\nmalý ohled se bral, než doufáme pevně, že se i to\nzlepší.\nJ. F. *). Z Klatov dne 16. t. m. (Rekviem za Má-\nchu). Včerejší den přinesl všem zdejším milovníkům hudby\nnevšední pochoutku. Provozovalo se totiž při úmrtních\nslužbách Božích za našeho zvěčnělého básníka Karla Hynka\nMáchu krásné rekviem do Es-dur pro mužský sbor od\nV. Horáka. Jaká to vznešená skladba! Věru, kdyby i\nnáš ctěný pan komponista kromě tohoto rekviem žádnou\njinou skladau nečítal, bylo by dílo toto jej\nmezi první naše komponisty hudby kostelní vřadit!! Co se\ntýce provedení samotného, bylo pod obezřelým1 vedením\nzdejšího ředitele kůru, pana M. K1 ičky zcela bezúhonné ;\nobzvláště máme za jeho dobré provedení také panu Ma-\ntesovi, majiteli tenorového partu, co děkovati! Kq\ncti pana ředitele Kličky, který s obzvláštní pilnosti své\npovinnosti zastává, musíme se přiznali, žq pod jeho ve-\n\n*) Račte daslěji psólL"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4088, "texte": "děním kostelní hudba zdejší vůcihledě rozkvětá, ant\njeho snaba také v tom hlavně záleží, že nám také klas-\nsické skladby posud pro nás neznámé předvádí! Škoda\njen, že více účastenství Boží služby tyto, mániím geniál-\nního K. H. Máchy věnované, u zdejšího měšťanstva ne-\ndošly, nejvíce nám ale bylo líto, že zdejší gymnasialní\nředitelstvo opomenulo studující k návštěvě vyzvati, tím\nvíce, an se rekviem teprv po dopolední lité hodtné od-\nbývalo, v kterém čase se již nevyučuje! Jak se do-\nslýcháme, bylo měšťanstvo s prosbou, by některé před-\nměty na zdejším gymnasiu v české řeci se přednášely\nodmrštěno!\n(S k.) Ze Semil. (Produkce zpěváck. spolku.)\nMinulý týden obdržel zdejší zpěvácký spolek od vys.\nmístodržitelství potvrzení svých stanov. Jak tento spo-\nlek ve svém cvičeni pokraje, přesvědčili jsme se dne 11.\nt. m. Odbývala se téhož dne veřejná produkce, v kte-\nréžto jsme mnohé, zdařile přednešené skladby slyšeli,\nz český eh sborů se zpívaly: „Večerní zpěv\" od Ja-\nblonského; v hudbu uvedl a zdejšimu zpěv. spolku vě-\nnoval nás zdatný skladatel Ludv. Procházka; „Lovecká\"\nod Ed. Nápravníka (zeZáboje); „Dům otcovcovský\" a\nVltava\" od Vogla. Naši oblíbenou Škroupovou „Kde\ndomov můj\" zpívala velmi zdařile paní Fr. Pincová,\nchoť zdejšího p. aktuara a spolu ředitele spolku, při\nkteréžto písní zajisté srdce každého pravého Čecha citem\nvlasteneckým se zachvělo a zvolali muselo: „Česká\nzem a český zpěv, toť je rajské krásy zjev!\" Zajisté\nkrásný je český zpěv! A přece se ho na mnoha místech\nco zlého ducha štítí, a takřka jen z milosti aby se řeklo,\nže přece česky zpívali jako cizince v zad strkají\na do programu přijímají. A jaký také div! Vždyť ta če-\nština u lídí, kteří se tak zvaným bilduůkem honosí\nza velmi sprostou se pavažuje, neb jen sedláci česky\nmluví. Bohudík, že takových lidi den co den übývá a\nmateřština neše vzdor všemu protivenství ku předu kráčí.\nLíbilo se nám nemálo, když jeden z údů Novopckého\nzpěv. spolku pravil: „Náš pan ředitel nesmí německé\nsbory ani překládati, my se ustanovili, jen české zpěvy\npěstovát\" v městě českém ať se česky zpívá.*) A\njistá to pravda! (Dokončení.)\n(H. J.**) Ze Slaného* (Zkouška v hudební škole.\nPočínání zpěv. spolku* Potvrzení stanov*) Již tomu\nčtvrt roku, co jsme četli v Daliboru zprávu ze Slaného,\nv níž p. dopisovatel se zmiňuje o zpěváčkem spolku a\nslibuje promluviti o hudební škole a hudbě chrámové*\nVšak marné jest čekání a těšení se až do dneška; nebo\nkde nic tu nic. Buďto přešla toho pána chuť k dálšímu\ndopisování, anebo prací zanešen nemůže slibu svému do-\nstáti, anebo —. Či se nic nepřihodilo, co by za to stálo,\naby se to veřejnosti sdělilo? Byli jsme ku konci škol-\nního roku přítomni veřejné zkoušce žákův hudební\nškole naší, a ku chvále jejího učitele p. Hájka vy-\nznati musíme, že jsme spokojeně odcházeli, vědouce, že\nčinil, co mohl. Že by zasluhovalo vyučování většího\núčastenství, jest pravda. Po kratičkém zkoušení\ntheorie zpívali žáci několikero cvičení a pa>[ odehrá-\nvali bud jednotlivé, bud společně. Radost bylo patřiti na\nty malé hudebníky, jak se vší chutí snažili se okázati,\nčemu se byli naučili. Shledali jsme, že se výhradně na\nhousle vyučuje, a tuším, že bude z mnohého aspoň do-\nbry houslista, bude—li pokracovati. Zvláště se vyzname-\nnal nadaný zak Karel Babuska, jenž navštěvuje hlavní\nškolu, svým čistým přednesem. Tolik o škole hudební.—\nCo se zpěvu týče, nikdo nemůže tvrditi, že by se za-\nnedbával. Při mši sv. před poradou minulé zimy pro-\nvedla se česká mše Zvon a rov a, jižto žákyně dívčí\nškoly^dobře zpívaly, sola pak na kůru od cvičených\nzpěváku provedena byla. Slýchávali jsme v každou ne—\ndeii v chrámu pane piaristskem vzdy po pozdvihování\nnektery pekny česky ctverozpěv od několika údů\nzdejšího zpěváckého spolku. Proě asi přestali\noni vážení pánové oslavovati služby boží takovým spň-\nsobem ? Na den sv. Jos. Kalasanského, patrona řádu\npobožných škol provedl týž zpěvá cký spolek v dot-\nčeném chrámu paně zdařile krásnou chorální mši od\nBečka as českým textem. (Dokončení.)\n\n*) Tak to má být, s tím i my úplně souhlasíme! Red.\n**) Vaše dopisy budou nám vždy vítány. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6.3", "titre_corps": "Lipsko. Všestém koncertè „Gewandhausu\" vystoupila", "titre_sommaire": "Lipsko. Všestém koncertè „Gewandhausu\" vystoupila", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "debut_caractere": 4090, "fin_caractere_exclue": 4591, "texte": "Lipsko. Všestém koncertè „Gewandhausu\" vystoupila\nvýborná česká pianistska Vilemína Klausová\na přednášela koncert od Ford. Hilleva se znamenitým\nuspechem a osvědčila se co dokonalá my—\nstryně. V sedmém koncertě bude opět paní Klau-\nsová hráti a sice Chopinovu polonaisu Es, sonátu od\nScarlattiho C-dur a arii od Pergolese.\nPaříž. V divadle „Bouířes Parisiens\" bude se dá-\nvati nova parodie na operu „Tannhauser\" pod jmenem\n„P a říšský TannhSuser, k nížto Němec A. Wolff\ntext a OíFenbach hudbu napsal.."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6.4", "titre_corps": "Osvědčení.", "titre_sommaire": "Osvědčení.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "debut_caractere": 4593, "fin_caractere_exclue": 4819, "texte": "Osvědčení.\nDosvědčujeme tímto, že dopis z Králové Hradce\nv cisle 32 Dalibora umístěný nepochází od výtečného\nceskeho basnika pana Jos. Baráka; nýbrž že je psán\nod dopisovatele, od něhož v tomto čísle dopis z Hradce\nse nachází."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.6.5", "titre_corps": "Rozluštění hádanky z čísla 32.", "titre_sommaire": "Rozluštění hádanky z čísla 32.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "debut_caractere": 4821, "fin_caractere_exclue": 5020, "texte": "Rozluštění hádanky z čísla 32.\nSchu/hof, Gli/ck, So/col, Abcrt, Pisek Lukeš.\nHádanku tuto uhodli : Pánově K. P. Kheil ml.,\nEd. Nápravník, v Pruže, p. Sedláček v Semilech a p.\nFr. Janda v Pardubicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-11-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-11-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "debut_caractere": 5022, "fin_caractere_exclue": 5164, "texte": "Listárna.\nPanu C. v Josefodolu. Račte náin ještě jednou\nroční zprávu zasJati. Panu Zás. v H. První báseu\nVaše se nám ztratila. Pošlete nám jí."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[261]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.1", "texte": "Má píseň.\nJaroslav Zásmucký.\nKdybych si zrak snad vyplakal,\ntof housličky bych vzal\na potáh strunou hedvábnou\na světem se pak dal.\nTeď dáno mně, jak pěvcům všem,\njen polovičně světlo,\nže zřím, co jiným rozkvěllo\na mne co vždycky hnětlo.\nA zpěv můj zná jen ctnosti půl\na polovičné chyby,\na přec ten polovičný zpěv\nse mojim bratrům líbí.\nVšak kdybych nezřel ten váš skvost\na struna zapěla,\ntof by vám bratří píseň má\npak srdce rozchvěla!\n\nKarakteristika tónin.\nPodává redaktor.\nKarakteristika tónin byla a jest až posud před-\nmětem bádání a učených hádek; neboť co starší eslbe-\ntikové její jsoucnost dokázati se snažili, upírá jí novější\nškola hudební naprosto. Starší krásovědci n. p. Kristián\nF. Schubart, Kretschrner, Weukert, Jan J. Wagner a\nG. Schilling tvrdí, že stává co do karakteru patrného\nrozdílu mezi tóninami; novější škola, n. p.Liszt, Wag-\nner a Ed. Bernsdorf ve svém hudebním lexikonu praví,\nže není žádného karaktcristického rozdílu mezi nimi a\npakli že jedna z těchto tónin více než druhá k hudeb-\nnímu kusu se hodí, že leží toho příčina v technických\n(zevnějších) a nikoliv v krasovědeckých (vnitřních) vě-\ncech. Při tom odvolává se E. Bernsdorf na tu okol-\nnost, že 24 našich tónin v Dur a Moll nic jiného\nnení, než přesazení obou přirozených hlavních tónin\nC-dur a A-moll do jiných tónů.\nTomu je ovšem tak; ale právě toto přesazení,\nt. j. snížení neb zvýšení hlavních tónin je příčinou, že\ntóniny buď temnějšími neb jasnějšími se jeví. Rozdíl\ntento je ovšem nesmírně jemný a tak ukrytý, že jej\nnejvylříbenější sluch sotva poznali s to jest; nic méně\nstává ho přec.\nNa základě zkušenosti víme n. p., že žádný skla-\ndatel k vítěznému neb slavnostnému pochodu tóninu\nAs-dur si nezvolil. Co je toho příčinou? Zajisté zá-\ndumčivý karakter tóniny této! Naproti tomu slyšeli\njsme mnoho takých skladeb v C-dur neb A-dur, kte-\nréžto mnohem jasněji se vyjímají. Karakteristický tento\nrozdíl mezi tóninami závisí ale od mnohých věcí, jme-\nnovitě od harpionis ování myšlénky, od modulací a\nod nuancí (odlíčnoslí) v přednesu.\nOvšem nedá se karakter tak určitě a až do nej-\nsubtilnějších nuancí naznačit, jak to někteří výstřední\néslhetikové učinili, avšak všeobecné nastínění karakteru\ntónin je nejen možné alebrž i podstatné. Že někteří\nkrásovědci v ohledu tomto tak daleko se pustili, že\njednotlivým tónovým druhům karaktery ze všeobecné\nhistorie a literatury podložili, je bezevšeho odporu velká\nnejápnost. Znamenalo u nich n. p. C-moll Bruta\nC-dur Napoleona H-moll Byrona Es-dur Luthera atd\nMimo to namítá Bernsdorf, že imposantní finále\nz Beethovenovy synfonie C-moll proto tak mohutně ne-\nzní, že je v C-dur komponováno; nýbrž proto, že jeho\nbohatý obsah tak mohutný jest; kdyby ho byl býval\nBeethoven v As-dur složil; připisovali by prý mu kráso-\nvědci vítězný jásot a triumfální radost a nikolik smrt a\nzetlelost. Avšak tomu není tak. Beethoven právě vnikl,\njak nikdo jiný, do tajemství hudby a nemohlo mu tedy\nlhostejné býli, zdaž té neb oné tóniny užívá. Za tou\npříčinou zvolil k svému bujarému finále raději jasnější\nC než temné As. Dále uvádí Bernsdorf co důkaz li-\nchosti karakteru tónin tak zvané transponování arit\nv operních představeních a tvrdí, že Mozartova arie"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.2", "texte": "listovní z Don Juana na své kráse a karakleru pranic\nneztratí, zpívá-li se v F -dur neb E-dur.\nV případu tomto netratí ovšem arie mnoho na\nsvém karakteru, jelikož obě tyto tóniny příbuzného\nkarakleru a téměř stejné jasnosti jsou; avšak máme\nza to, že by se arie tato zajisté co do karakleru jinak\nvyjímala, kdyby do As-dur se transponovala. Zté pří-\nčiny vyslovujeme se pro transponování arií jen pod tou\nvýminkou, když původní tónina, z kteréž se kus do\njiné transponuje, co do karakteru s touto aspoň po-\nvšechně se shoduje. V opačném případu jsme na prosto\nproti transponování arií neb písní.\nVyvrátivše aspoň poněkud' liché domnění Berns-\ndorfovo, sdělíme našemu čtenářstvu náhled Gust. Schil-\nlinga o tóninách a charakteristice jejich podotýkajíce,\nže se s jeho až do nojjemnějších záhybů provedenou\nkarakteristikou neshodujeme. Sohilling padl ve svém\npojednání sice do výstřednosti; nic méně však objevil\nve svých náhledech mnoho pravdy a podstatnosti. Po-\ndávajíce jeho náhledy nemíníme, aby se jich mladý\nskladatel otrocky držel; nýbrž aby o nich přemýšlel\na je, jak dalece se s nírni srovnává, při komponování\nna zřeteli měl.\nA-dur je jedna ze 24 tónin naší moderní hu-\ndební soustavy a sice ta, v nížto tón a za základní\ntón tóniny dur neb za její toniku se pokládá.\nKrasovědecký karakter a dušeslovní výraz této\ntóniny jsou vyjevení nevinné lásky, spokojenost nad\nsvým stavem, naděje opětného se shledání při loučení\nmilenců, mladistvá veselost a důvěra v Boha; je to po-\nklid tóniny fis-moll, kteráž temnou náruživost v sobě\nchová a po němžto tónina tato nejvíc ustavičně touží.\nUhodí—li se akkord A-dur něco směleji, povznese se\ndětská nevinná mysl k plesavé veselosti; vezmouli se\ntóny trochu slaběji a něžněji, pronáší se patrně nej-\nčistší láska, jakáž se bez podvodu v srdcích spokoje-\nných, šťastných a nenyjících jeví a kteráž nejživějšího\nohlasu nachází v stejně laděných prsou. Této tóniny\nužíval W. A. Mozart v skluzskérn duettu v Don Juanu .\n„Dej ruku mi atd., zvolilf ji velmi dobře k vyjádření\nlásky; k vyjádření lícoměrné lásky byly mu v tomto\nhudebním kuse zcela jiné postředky pohotově.\nA-moll je jedna ze 24 tónin naší hudební sou-\nstavy, v nížto se tón a za základní tón neb toniku\npokládá. Dušeslovní výraz této tóniny je zbožná žen-\nskost a zženštilost karakteru, jakási dobromyslnosl, která\naniž by se vládě rozumu podrobila, povolně se oddává\nvšem dojmům, kteréžto vnitřní a zevnější předměty na\nní působí 5 pročež naladěna jest buď k žertu neb váž-\nnosti, k smutku neb radosti, vždy však přimíšeny jsou\nk ní první základní tahy nevinné a bezvášnivé lásky.\nB-dur je jedna ze 24 tónin, v nížto tón b za\ntoniku tóniny dur slouží. Dušeslovní výraz této tóniny\nje vese'á láska, dobré svědomí, naděje, touha po lep-\nším světě; aneb líčí též, pakliže ostatních prostředků,\nkteréž hudba k svému vyjádření poskytuje, spolu uží-\nváme a upotřebíme, plesavý, zmužilý jásot až k bachan-\ntickému vrávorání; pevný úmysl, jenž až k smělosti stu-\npuje a zbožnou víru a důvěru, kteráž se poklidně vůli\nbožské prozřetelnosti oddává. Naděje šťastné, spoko-\njené budoucnosti, jakouž rolník při pohledu na své\nzlatoklasé snopy cítí a na jevo dává, naděje tato slaví\nse posluchači v nejvěrnějšírn obraze před oči. V obla-\nžujícím citu nevinnosti as nejčistším svědomím drží\nOltavio ve své árii „Přítelem setřené slzy\" (Mozartův\nDon Juan) přátelství a lásku za všemohoucí a pevná\ndůvěra v ní vyjadřuje se zde s účinkem tóninou, v nížto\nale též Don Juan jásá a se varii „Odevřete sklepy,\"\njež mocně okouzluje a za věčný vzor se staví, se po-\nzemským rozkoším docela oddává a v nížto posléze\nzbožná víra, nejsmělejší ano snad vzdorný úmysl a\nnevinná prostota tak pravdivě sloučeny jsou v terzettu\nDoňa Juana, Dony Elviry a Leporella.\n(Pokračování.)\n\nKarel František Pitsch.\nPodává redaktor.\n(Dokončení.)\nLeží to v přírodě věci a v poměrech života žáků\nsamostatnosti dosahujících, že jejich plody v krátké době\npři osloněné záři do očí nebiji. Různě a z větší části\nv odlučné osamělosti pučí zasev, k čemuž ta okolnost\ndo váhy padne, že při zvláštních poměrech našeho škol-\nství as ním spojeného hudelmictví výborní žáci Pražské\nvarhanické školy z této periody příznivých míst v cizích\nzemích nejvíce v Polště a v Rusi dosáhli. IÍ jakému\nrozkvětu varhanický ústav, našemu mistru svěřený, do-\nspěl, je vůbec známo a jeho zásluhy byly ve -zprávách\nv\njednoty k zvelebení kostelní hudby v Cechách častěji\noceněny.\nPitsoh, jenž po smrti Fr. D. Webra v jednom běhu\ntheor etické vyučování na zdejším konservatoriu s nej-\nvětším vyznamenáním řídit, byl členem k zvelebení hu-\ndebního umění v Čechách, jednoty Pražských hudebních\numělců k podporování vdov a sirotků Žofínské aka-\ndemie a Cecilského spolku. R. 1845 destaío se mu pře-\nkvapujícího vyznamenání, diplomu co bestný ci dopi-\nsující oud hudebuí společnosti „Maatsóhapy toot\nBevordering der Toonkunsi\" v Amsterdame v Ho-\nlandsku za velké této společnosti zaslané instrumentální"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.3", "texte": "Te Deum, načež pět let později roku 1850 diplom co\nzáslužný clen od této jednoty obdržel. S touto spo-\nlečností zůstal L. Pitsch v stálém a čilém spojení a\nzúčastnil se v napomáhání jejího účele bud posouzením\ncenných a jiných skladeb holandských skladatelů bud\nzasýláním malých skladeb do album této jednoty. Touto\nuznalostí a tímto vyznamenáním ze strany ciziny dostalo\nse Pitschovi místa mezi hudebníky první řady; byla\nto zajisté první zasloužená odměna pro umělce, jenž od\nmládí pohodlnosti se neodav se vynasnažil, by jednou\nrůží bez jejich trní došel. Ustavičná as vytrvalou\nhorlivostí vedená snaha, by se účele tohoto ústavu\ns uspokojivým výsledkem dosáhlo, provedla po 17 le-\ntech toho, že K. Pitsch na konci školního roku 1857\nministerialním výnosem od 10. srpna 1857 číslo 12576\ndekretem uznalosti vyznamenán byl.\nPitsch spojoval ve svých přednáškách starou a\nnovou školu, aniž by jedné neb druhé stereotypně\nnáležel. Jeho ztatá abeceda spočívala na výroku:\n„Zkoušejte vše a dobré podržte\nKaždému, kdo Pitsche znal, byla nápadná jeho\nneobyčejná živost a pohyblivost, kteráž ovšem v posled-\nních dvou letech poněkud' se zmírnila; že by však tak\nblízko svého skončení stál, nenadál se nikdo. Devátého\nčervna byl ještě ve škole, desátého se tam chystal;\nzastihla ho však nemoc, která dne 12. června po\npáté hodině smrtí skončila. Nemoc jeho byla trapná,\ns bolestmi spojená, které však bez bědování snášel.\nLůžko jeho bylo obstoupeno čtyřmi osobami, když se\nduch jeho s nižin pozemských übíral nad hvězdné\nstány říši hudby věčné*\nK. Pitsch zemřel dne 12. června 1858 o půl šesté\nhodině odpoledne, byv chorobou tři dni před smrtí na\nlůžko upoután. K. Pitsch byl malé složité postavy,\nstříbrošedých dlouhých vlasů a kulatého obličeje. Byl\nto kmet dobrého srdce; nad míru horlivý a neúnavný\nu vykonávání svých povinností a svého úřadu. Jak o\nhudbě smýšlel dosvědčuje heslo na jeho u Šíra litogra-\nfované podobizně se nacházející: „Účel hudebního umění\nbudiž v ušlechtění srdce a ducha.\" Jeho oblíbení kom-\nponisté : byli Handl, Šeb.Bach, Mozart, Beethoven, z če-\nských Fr. Brixi, Ft\\ Tůma, Seegerla, Voříšek5 L.\nBussek. S hudbou Berliozovou a Lisztovou nesrovná-\nval se nikdy, ačkoliv jí jisté ceny neupíral a Rich.\nWagnera, jak se k pisateli těchto řádků často vyjádřil,\nnepřeceňoval, jako moderní kritika, alebrž uznal vady\ni přednosti jeho hudby. Zvláštní jeho návyk, kterýž\nze stanoviska psychologického se nejlépe odvoditi dá,\nbyl ten, že čtvrti taktu „Eins, zweP ustavičně jme-\nnoval, což na přísné zachovávání taktu ukazujíce u\nněho charakterističné jest. Českému jazyku učil se\nteprv 1848 a dospěl v něm tak daleko, že dobře četl\na dosti správně mluvil.\n\nSlovo o klavírní a varhanní hře našeho času.\nSepsal K. Fr. Pitsch\n*).\nKlavírní hra, ježto za našich dnů ve všech for-\nmách tak zvýšena jest, zvláště ale snaha, že se o\npřemrštěné bravouře a to z větší části na ujmu pra-\nvého uměleckého vkusu měřítko hledá na vynikající\nvýkony pianisty, to vše je příčinou, že mezi způsobem\nhráni na piano a mezí varhanami, kteréžto původně juž\nna podstatné rozličných základech účinku as nimi\nzacházení spočívají, pospolné věci obou nástrojů až na\nklávesy a na dostatečnou zručnost prstů, jež každému\nhráči nevyhnutně zapotřebí jest, úplně zmizely. V ča-\nsech, kde Nuzio Clementi a W. A. Mozart se svými\nnádhernými klavírními sonatami hudební svět oblažovali,\nnebyl tento rozdíl tak obmezen; tito mistři přijímali\nokrasy varhanních vět do svých útvorů a protkali\nje tak, že mnohá z těchto skladeb, ačkoliv pořád ještě\ndocela varhanám přiměřena nebyla, na tomto nástroji\ns účinkem se provésti mohla. I nebyl to za teh-\ndejších časů žádný neobyčejný, zjev, že slýchány\nbyly koncerty na varhany, výhradně jen pro salon\nkomponované. Tak to ale nemohlo a nemělo zůstali.\nS pokrokem umění musely požadavky na oba nástroje\nostřeji naznačeny a každý nástroj musel dle svého\nvlastního směru a rozličného účele co do technické\nsběhlosti a přednesu dále přiveden hýli. Takliže ale\nvarhanní hra vůbec na proti technické dokonalosti a\nnesmírně rychlému povznesení klavírní hry rovnováhu\ndržeti se nezdála; neleží to opravdu v nedostatku me-\nthody pro časové další vzdělání, tím méně ale v po-\nkleslém snad zájmu pro nástroj, jenž jak žádný jiný\nklavesní nástroj, všechny přednosti k působlivému před-\nnesu polyfonové hudby v sobě spojuje.\nKlavírní hra je za našich dnů duší salonního ho-\nvoru a to se vším právem. Nástroj tento, jenž usta-\nvičného zdokonalování dochází, poskytuje volné fantasii\nnesmírný obor, jehožto uchopení až podnes nejnovější\nškola dosti nejisté kolisá a mezi pravdou a pouhým\nbažením po effektech, mezi cituplným výrazem a pi-\ntvořivou sentimentalností jen zřídka toho docílili s to\njest, co ducha a srdce, co sluch a cit uspokojuje a\noblažuje; zkrátka pianní hra, ačkoliv co do technické\nsběhlosti na vysokém stupni se nachází, dává výhost\n\n*) Článek tento, jenž k pozůstalým starším pracím\nPitschovým náleží, má do sebe ještě dosud tolik pravdy,\nže jej našim čtenářům sdéliti za hodno držíme. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.4", "texte": "přec v celku onomu účeli, jejž ryzá jednoduchost,\ns kterouž se však ostatně umělo st dobře\nshoduje, v přednesu rozšiřuje. Kde možná slyšeli\nnyní ještě ve formě uzavřený a pravidelný koncert na\npiano od nejnovějších skladatelů a uznaných vir-\ntuosů aa tomto nástroji? Fantasie, rhapsodie, impromtu\na jak se všechny tyto druhy jmenují jsou v programech\nkoncertních na denním pořádku a mají několik uznalých\nskladatelův, vyjímajíce jeden a týž ráz prázdného klin-\nkání, aniž by jakéhosi ocenění zasluhovaly. Komu to\nbude tedy divné, že praví znalci a přátele hudby v ta-\nkovém to ruchu žádného uspokojení nenacházejí a se\ntesklivě po toužebném návratu solidního vkusu ohlížejí.\n(Pokračovaní.)\n\nVečerní zábava u svaté Cecilie.\nZe spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sděluje K. St.\nv\nZe byl pan měchotlap Cyprian Pivovárek zname-\nnitá osoba, ví celý svět. A jakž by nevěděl! Motolské\nNoviny roznášely ustavičně jeho slávu do všech uhlů\nvzdělaného světa a dle zpráv jejich neměl o kostelní\nhudbu v okresu matonožském nikdo větší zásluhy než\npan měchotlap Cyprian Pivovárek. Nikdo se při dnešní\nmši tak notně nepolil, nikdo nešermoval rukama a no-\nhama tak vydatně, nikdo neklopotil se tak obrovsky,\nnikdo nelomcoval celým tělem tak urputně a vytrvale,\nnikdo z muzikantů nemusel na takt a tempo tak ohromný\nzřetel bráti, nikomu konečně nevysychal krk od namá-\nhání tak důkladně, jako panu Cypriánu Pivovárkovi.\nNebylo! ale také divu, že byl pan Ciprian lak\nznamenitá osoba. Sama příroda byla mu již k umění\nměchotlapskému nápomocna, dadouc mu jednu nohu o\ncelý palec kratší nežli druhou, tak že pan Cyprian i\nkdyž v neděli odpoledne místo měchu bláto šlapal,\npřec jen měchy tlapati se zdál, tak že i lidé z cizých\nzemí přišedší na první potkání umělce poznavše, šňu-\npec i ruku mu podávali, řkouce: I hle, hle, velectěný\npan měchotlap Cyprian Pivovárek!\nZa příčinou této své hudební znamenitosti držel\npan Pivovárek více na svatou Cecilii nežli na svého\nvlastního patrona svatého Cypriana; a to předně proto,\nže prý, jak se dočetl, svatý Cyprian nebyl muzi-\nkant, a za druhé, že na svůj svátek bumbal na konto,\nk němuž paní Pivovárková druhého dne znamenitě ky-\nselou omáčku přidělali uměla, anto na den sv. Cecilie\ndebužíroval neobmezeně a bez omáčky na útraty pana\nučitele Šebestiána Prášila. Dnes však bylo k večeři\nještě příliš časně a jelikož pan Pivovárek mocnému\nnávalu žižně déle odolati nemohl, zašel si na korbílek\nk panu hostinskému u zlaté komety a dal si nalejt.\nPivo bylo jako malvaz. Pan Pivovárek dal si ještě jednu\na pak ještě jednu.\nProč bych si nepřál, myslil si pan Cyp. Pivovárek,\nvždyf jsem znamenitá osoba a af kalkulíruji tak a nebo\ntak, nemohu nikterak nalezti podstatné příčiny, proč\nbych si po tom dnešním pachtění nemohl dáti nalejti\nještě jeden!\nPo čtvrtém korbílku počal páně Pivovárkův nos\nměnili barvu. Růžový nádech usazoval se na jeho\nšpičce, kterážto i hned počala zářili. V zamodralých\njeho očích se rozbleskl žár mladistvé bujarosti, v hlavě\nse mu počalo rozsvěcovati, a čím více se venku stmí-\nvalo, tím jasněji bylo v jeho mozkovici. Tu stíhaly\nvýtečné myšlénky jedna druhou, mezi nimi byla i ta,\naby si dal nalejt ještě jednu. Vzal to šlak! Pan Pivo-\nvárek nebyl z těch, kteří ze vzácných myšlének i hned\nnekořislí. Po pátém korbílku začal se probuzovati jeho\nhudební talent. Okolo srdce mu bylo tak volno a ve-\nselo, celou jeho bytnost prochvívaly city tak jemné,\nkrotké a smířlivé, že by byl v tom okamžení v stavu\nbýval, pustiti se i do německého zpívání. Přece se však\ntéto myšlénky tak ulekl, že honem obrátil obraznost\nsvou na méně hříšné předměty. Dnešní slavnostní\nmše objevila se mu teprv nyní v celé své kráse.\nJaká to rozkošná hudba, pravil pan Pivovárek sám\nk sobě, v té slavnostní mši mistra Votrhánka! Nebeská\nto muzika a důstojná na mou věru, aby se v tom\nElisium, kde prý nejkrásnější kusy se dávají, provozo-\nvala. Hned v Kyrie mají housle: fidli duiduin tidli tidli,\na na to bubny: tum, tum! He, he, he, kapitální to\nmuzika, a pro každého veselá i smutná! A však jsme\nso také dnes drželi! Já šlapal měchy tak překrásně\na v taktu, že sám nebožtík pan Mozart by je mistrněji\nšlapali nemohl. A ta svatá Cecilie na varhanách, he,\nhe, he, jak ta se líbezně usmívala! Koukala na mne\njakoby mne chtěla zaklepati na rameno, řkouc: Brávo\nmůj Cyprianku, brávo! Mám z tebe náramné potěšení,\nmilý Pivovárku, ano velmi náramné potěšení! Při těchto\nmyšlénkách vyhrkly pann Cyprianu slze z očí, tak že\nse mu zraky zatměly. Hlava se mu točila, smyslové\njej opouštěli. Zdálo se mu, že je v devátém nebi, že\nslyší andělíčky zpívat a svatou Cecilii na varhany hrát.\nNechrne však jej nyní samého vypravovat, nebo! bychom\ns tíží, jako on, to dovedli. |\nI vzchopím se a utíkám, t. j. já Cyp. Pivovárek,\nabych líbezné ty hlasy z blízka poslechnul. Sotva že\nvšak ale sto kroků Vám učiním, slyším za sebou mohu-\ntný hlas. Kampak, pane Cypriane, kampak? Šlapat\nměchy, odpověděl jsem zhurta a spěchám dále. To je\nněco jiného, řekl svatý Petr, tedy muzikant, jinak bych\nVás do nebe arcif pustiti nemohl. Račte tuto vejiti,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.5", "texte": "prosím. Již jsou všichni pohromadě. Tudy, tudy, ma-\nlými dveřmi. Po těch slovích se Petr Uličník poklonil,\nodevrel vrátka a vstrčil mne do nebeského sálu kon-\ncertního. Svatý Foukal, její Výsosti svaté Cecilie nej-\nvyšší dozorce nad měchy, větrníky a pištalami, starý\nmůj známý, přivítal mne u dveří a hned mne uvedl ku\nslavné reverencí před nejjasnější kněžnu svatou Cecilii,\nnejprvnější to komorní varhanistku v nebesích.\nI vítám Vás Pivovárku, pravila ke mne svatá Ce-\ncilie velmi milostně a zdvořile. Posaďte se. Jsem ráda,\nže jste přišel trochu mi pak zatáhnete měchy, za-\ntím se pak s panem inspektorem Foukalem drobet račte\nbaviti. Pan dozorce nad měchy, větrníky a pištalami\nuchopil mé rámě a vodil mne pak po nebeských salonech*\n„Kdo jest ta dáma, ku které vše se tamto hrne?\"\ntážu se.\nTa stihlá? mínil pan Foukal. Ano ta! Jest to\npaní Violina, nejvyšší kancléřka kněžny Cecilie. Není-liž\npravda, hovořil dále pan Foukal, interessantní to pa-\nnička, něžná a líbezná jako cantabile, laškuje a žertuje\njako stacatto, jsouc někdy rozmarná jako pizzicato a-\nzase jovialní jako areo saltando.\nV tom nejvyšší dozorce nad měchy a pištalami\nve své chvalořeči umlknul, nebof milost paní Violina\nhrdě a samolibě jako páv kráčela kolem nás. Krk její\nbyl dlouhý a něžný, hlava její malá, kadeřemi hlemej-\nžditě zatočenými zdobená a celé tělo outlé a švihlé,\nzvláště kolem pasu jakoby mistrně vysoustruhováno 5\nskrátka, vše na ni bylo jako u živé, opravdivé violiny;\nano i kapsičky na její koketní zástěrce byly v podobě\nvelikého F. pěkně lemovány a roubeny.\nPaní Violina dočkala se velmi důstojného stáří,\nzašeptal mi p. Foukal do ucha s vážnou tváří, jakoby\nbyl něco velmi moudrého pronesl, když přednost dámy\ndle vysokého stáří posoudil. —■> Sotva jsem se od sa-\nmého divení spamatoval, přišla nám vstříc slečna Flétna,\njíž pan Foukal něco velmi hezkého do ucha zabroukal.\nPři jejím pohledu zalehtalo mne něco zpropadeně zami-\nlovaného okolo srdce. Musel by býtí ale také člověk\nze dřeva a k tomu dubového, aby , . . hm, hm\nnebo slečna Flétna je Vám bytnost tak jemná, tak ští-\nhlá, tak nyjící, očka její jsou tak potutelná a čtveračivá,\nže mé srdce na mou věru počínalo táli, jako taje špek\nna horkém pekáči, a nevím, co by se bylo nestalo,\nkdyby právě v svrchovaném čase jakýsi, hlučně vedený\nhovor celou mou pozornost nebyl na se obrátil. Kdo\npak jest ten pán, tážu se, jenž tak hlasitě a živě se\nzde baví? To je pan Violončello, vykládal můj nebeský\nstarý známý, Její Výsosti dvorní hofmistr a blízký pří-\nbuzný slečny Violy, sedící tam v melancholickém za-\nmýšlení ve výklenku u okna. Pan Violončell je též sok\npana Fagota, toho přistárlého, naškrobeného pána, s nimž\nprávě hovoří; je to muž nad míru uhlazený a lahodný,\npln solidní elegance a šlechtické urozenosti. Nyní právě\nvyvrátil pokojně as pevnou jistotou páně Fagotovo\nliché důmnění, že prý ve kvintách si libuje, odvolávaje\nse na svědectví stařičkého pána, jejž tamto vidíte; je\nto slavný generál-bass, dědek hucivý, jenž se posud\ndosti mrštně na jedné noze otáčí, pedant vojenského\nkalibru, ale jinak kůže poctivá a dobrá. Hle jak si na\npana Fagota zahoukl, až tomuto chuďasu uši zalehly!\nDobře tak, však mu to patří. Slavný ten mládenec\njen se podívejte, jak komicky se při tom zahučení pana\ngenerála chová! Jeho figura vyzáblá a kostnatá, tenká\na dlouhá vyjímá se velmi směšně vedle tělnatého ge-\nnerál-bassa. Zahanben obrátil se nyní pan Fagot ku\nslečně Oboe, a velmi sladounce se pitvořil. Štěbetal\npokrytec o samých diskantových tónech, jen aby svůj\nchraplavý a vyšeplalý bass neprozradil.\nTento starý galán, myslil jsem si, zasluhuje řád-\nnou baštonádu, vždyf chlap vypadá jako onen dřevěný\nsochor na naší kruchtě, jenž se také Fagot jmenuje.\nSlečinka Oboe, čiperné děvče plné vtipu a škádlivého\nrozmaru, vybroušený to exemplář oulisné komorné,\nzdála se míti zalíbení na zdvořilostech pana Fagota, ale\nbrzy mu vyklouzla.\nKde jsi má sladká kočičko? volal tento celý sko-\nbrnilý. Oboe se však potutelně usmála a nechala ny-\njícího kdomisa státi.\n(Dokončení.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. V tomto desítidenní slyšeli jsme\nopery od Donizettiho (Lucretie), Offenbacha (Martin hou-\nslista), Wagnera (Tannháuser) a Mozarta (Kouzelná flétna).\nCo se provedení poslední opery týěe, nedostála požadav-\nkům obecenstva. Mnoha místa v tercettu tří chlapců ne-\nmile se nás dotkl zpěv sl. Gauč o vy, která vedle patr-\nného namáhání ve vyšší poloze t«ké zuacně distonovala.\nDále dávala sl. Ktiglerová, která bezpochyby úlohu\ntřetí dámy teprv poslední okamžik obdržela, velkou neji-\nstotu na jevo; uvedeme-li konečně zmatek v posledním\nfinále v paměť posluchačů, máme za to, že s námi sou-\nhlasit! bude řekneme-li, že se nesmrtelné dílo Mozartovo\ns velkou netccnosti odbývalo. Slečna Brenne-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.6", "texte": "rova nemohla v úloze královny žádného příznivého vý-\nsledku dosíci. První árie byvší o půl tonu a druhá o\nmalou tercii transponována nedošla navzdor koncer-\ntantním ozdobám značné pochvaly, důkaz to, jak nepo-\nhodlně úloha ta sl. Brennerově leží, Sl. Luccova\nprovedla partii Paminy velmi dobře, zvláště překvapila nás\nvarii G-moll, kdež její krásné (mez za voze) do c sa-\nhající půvabně se vyjímalo. Pánové Hertsch, Stein-\necke a sl. Mullerova dosáhli zasloužilého potlesku. E.\nRekvie za Hynka M ác hu odbývaly se ve čtvr-\ntek dne 15. t. m.v chrámě Týnském. Při této příležitosti\nsloužil dňst. kanovník P. Vác, Šlulc zádušní mši a z kůru\nzavznělo rekviem od Fr. Láblera, jež studnjící zbožně\npřednesli. Chrám byl studeutslvem naplněn. V sobotu\ndne 18. t. m. bylo v tomž chrámě rekviem za arciotce\nliteratury české, Jos. Jungmana, odbýváno. Zádušní mši\nčetl dňst. pan kanovník Karel Vinaři cký. Při této pří-\nležitosti přednesli p. studující, hudebníci a ochotníci ve-\ndením účinného p. Leop. Zvonaře vokální rekviem\nze 17. století od Václ. Holana, ředitele kůru na\nVyšehradě, jenž r. 1674 kancionál „Kaple královská\"\nv Praze vydal. Skladba tato má původně jen „cantus\nfirmus\" s bassem. Pan Leop. Zvonař\nuspořádal ji pro mužské hlasy, a provedl zajímavé toto\ndílo velmi precisně a důstojně. Hlavní partie byly v ru-\nkou pana Lukeše, Kellera, Pally a Strakatého. Rekviem\nbyli přítomni všichni spisovatelově čeští mezi jinými F. Pa-\nlacký, Hanka, Rieger atd., pak měšťanosta Pražský p. Dr.\nVaňka, studující veškerých ústavů, úřednictvo a kněžstvo\njakož i ženské pohlaví.\n- Znamenitý virtuos p. Julius Schulhoíf uspo-\nřádá tyto dni v Drážďanech koncert. Odtuď se odebeře\nna to do Paříže:\nČinný uspořadatel Vídenských slovanských\nbesed, pan Heller, žije od nějakého času v Praze, jsa\nvychovatelem mladého barona p. L. Vaye. Pan Heller\nchová v rukopise mnohé pěkné písně na texty Hálkovy\na krásnou kadryllu z národních českosl ova n sk ých\npísní, kteráž ve sbírce směsů od p. L. Procházky vydáva-\nných vyjde. Kadrylla tato věnovena jest horlivé a spa-\nnilé vlastence, slečně Zdence Bočkové ve Vídni.\nChvalně známý skladatel, pan Křížkovs ký,\nv Brně složil několik slovanských sborů, z nichžto se je-\nden při pomníku slavisty Dobrovského se skvělým úspě-\nchem provozoval. Bylo by jednou na čase, aby tento\nobratný skladatel z mezí své nesmírné skromnosti\nvystoupiv skladby své veřejnosti podal.\nSlovutný a velezasloužilý národní pěvec, pan\nJan L. Lukeš, slavil v pátek dne 16. t. m* sňatek svůj\nse slečnou Kat. Kučerovou, dcerou to Pražského\nměšťana a sládka, kteráž i co zpěvačka z mnohých zdej-\nších chrámů chvalně známá jest. Obřady konaly se v chrá-\nmu u sv. Haštala.\nNaše krajanka, paní Schroderová roz. Chaloup-\nková, je nyní v Osnabrůcku engažována. Líbí se zvláště\nv italských operách: Lucretia, Norma a Tróubadouru co\nLeonora) v německých co Constance v Únosu ze Serailu\na v Kouzelné flétně co královna noci, kdež třikrát čár-\nkované f s velkou lehkostí zpívala.\nPan Jan Seeling hrál, jak Signále oznamují,\nv pátém koncertu „Gewandhausu\" své půvabné skladby:\netudu, idyllu a Loreley s elegancí as neobyčejnou něžností.\nV\nCarostřelec od K. M. Webra je nyní do de-\nvíti řečí přeložen. Do češtiny přeložil operu tuto\nŠtěpánek, do polštiny Boynslawski, do ruštiny Sa-\ntov, do italčiny prof. Rossi, do frančiny Castil-Riaze,\ndo allgl i činy Cornwall-Barry, clo dánského Oehlen-\nschliiger, do švédského Tégner, do holandské ho\njistý neznámý spisovatel. Německý originál je, jak známo\nod J. B. Kinda\nNadějná pianistka slečna L arsenová, která z Dánska\nschválné do Prahy přibyla, by u našeho věhlasného Alex.\nDreyschocka ve hře na piano se zdokonalila, uspo-\nřádá dne 25. t. m. koncert, jehožto zajímavý program\nzde podáváme: kvintett od B. Schumanna, andante a\nallegro appassionato od Alex. Dreyschocka , „Neustálá\nláska\" (Rastlose Liebe) od téhož, gavotta ód Seb, Bacha,\nsaltarello od A. Dreyschocka, duo (z písní beze slov) od\nMendelssobna, sonata apassionata od Beethovena. V kon-\ncertě budou zpěvem spoluučinkovat slečna Mikova a\npan F e k té r.\nP. Th. Bradský, ředitel hudby v Berlíně, slo-\nžil velmi půvabnou píseň „Zastaveničko,\" kteroužto vý-\ntečný tenorista Vovorský v koncertech se skvělým úspě-\nchem zpívá, a jež u Berlínského obecenstva velké obliby\ndošla.\nVěhlasná česká zpěvkyně, si. Teresa Si ol z o va,\nvystoupila, jak se nám z Cařihradu píše, ponej p r v v ital-\nském divadle v Cařibradě v opeře „Sicilské nešpory\" od\nVerdiho a zbudila na vzdor tomu, že 12 dní zimnicí zklí-\nčena byla, velkého nadšení a musela jednu arii opako-\nvat. Tiflisské obecenstvo žádá si znamenitou tuto uměl-\nkyní opět při svém divadle míti, anto místo Stolzovy en-\ngažovaná primadonna sl. Pirolli-ova v Tiílisu na dobro\npropadla.\nSvětoznámá virtuoska na harfu, sl. Marie Mo-\nsnerová, která nyní v našem městě u rodiny našeho\nhistoriografa p. F. Palackého mešká, vystoupí v prv-\nní m koncertě Žofínské akademie. Za toto mimořádné\nčíslo máme zvláště p. Leop. Zvonaři co děkovati, jemuž\nk vuli sl. Mosnerova, která jak známo v harmonii jeho\nžákyní jest, vystoupí. Přednese svou fantasií z „Don Juana.\"\nf v\nUdové Pražské Žofínské akademie odbývali v pon-\ndělí dne 12. t. in. o poledni v malém sále staroměstské\nradnici mimořádní plenární shromáždění, při kte-\nrémž měšťanosta pan Dr. Waňka předsedal. Účel schůzky\nté byla volba protektora ústavu tohoto. Zahájeuo bylo\nsedění sdělením zprávy o poměrech ústavu a jeho čin-\nnosti, kterouž přednesl výbor p. Mařík. Navzdor tomu, že\nakademie kromě příspěvků údů nižádné jiné podpory ne-\nužívala, byla činnost její přece dosti rozsáhlá. Údů čítal\nspolek až do konce roku 1859, 190; 66 žáků bylo v hudbě\nna piano a ve zpěvu od čtyr učitelů vyučováno. Příjmy\nobnášely roku 1859 2420 zl. 4 kr. r. č. (mezi nimiž\n1220 zl; ročních příspěvků, 1184 zl. 16 kr. ze školného\nod žáku a 15 zl. 88 kr. r. čísla z koncertů a jiných\npříjmů) 5 výlohy obnášely 2432 zl. 34 kr. r. č. (z toho\nobdrželi učitelové služné 1257 zl. r. č.) Ud ředitelství\nakademie pan Friedland daroval k účelům všestranným\nspolku 100 zl., kterýmžto darem se stal dle stanov spolku\nzakladatelem jeho. Za protektora byl zvolen pan kníže\nJiří z Lobkovic. Příští plenární shromáždění bude se\nodbývat* v měsíci březnu 1861."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.7", "texte": "v v\nČeský pěvec pan Polák, žák pana ředitele Ča-\nhouna, jenž nyní v Altoně engažován jest, vystoupil ne-\ndávno v „Martě\" a líbil ševelíce. Hamburgská „Theater-\nzeitung\" praví o něm, že zpíval Lyonela stavivým lyri-\nckým hlasem výborně a že posluchače k nadšené pochvale\nunesl.\nBeseda, která se k oslavě Hynka Máchy v kon-\nviktě dne 12. t. m. dávala, vyhověla snad požadavkům\nctitelů Terpsichořiných, nikoliv však ctitelům Máchovým.\nKromě proslovu na Máchn od V. Hálka a podobizny\ntéhož pěvce, ježto sice ověnčena ale nešetrným způsobem\nv zad sálu pověšena byla, neupomínalo nás nic na Máchu\na beseda mohla se stejným právem samouku p. Volnému\nplatiti. Proč se nepřednášel n, p. Máchův sbor „Če-\nchové jsou národ dobrý\" od Truhel k y, proč se ne-\nzpívala nějaká píseň Máchova, která v hudbu uvedena\njest ? Takové a ještě jiné otázky tanuly nám v léto be-\nsedě na mysli. Což myslel p. uspořadatel, že to dostačí,\nkdyž pani Běláka z němčiny přeloženou a otřepanou\npíseň „Nejkrásnější oči\" od Stigelliho zazpívá aneb když\npan prof. Jul. Pisařovic nějakou fantasii Bůh ví\nna jaké motivy k oslavení památky Máchovy zapíská ?\nBídná volba těchto dvou piec zastíněna byla ovšem vý-\nborným přednesem p. Karla Strakatého, jenž české\npísně „Jako krajina nebeská\" „Aj co bo bolo od Fr.\nP i vody s velkou pochvalou zpíval. Nesmírného nad-\nšení zbudil náš neocenitelný pěvec p. J. Lukeš, jenž ná-\nrodními písněmi: „Když tě vidím má panenko\"\n„Když jsem já k vám chodívával\" atd. veškeré obecen-\nstvo v pravém smyslu slova okouzlil a svým dramati-\nckým přednesem písní těchto k bouřlivému potlesku roz-\nnítil. Mimo to slyšelt jsme národní písně pro čtverozpěv\nod slovúíněho V. H. Veita, jež pánové Lukeš, Heller,\nKnahl a Strakatý výtečně provedli.\nVe i to v a geniální mše, která při prvním pro-\nvozování v Břetislavě nejskvělejšího uznání dosáhla\nprovozovala se opět dne 22. října při slavnosti císař-\nského manifestu v Bratislavském hlavním chrámě. Břeli-\nslavské noviny zmiíiuji se o ní zase co nejchvalněji a\npraví ku konci: „Jest to od spolku pro kostelní hudbu\nchvály hodné a sluiné vyznamenání slavného toho skla-\ndatele, že právě toto dílo k slavnosti, tak uinohový-\nznamné vyvolil.\" Také v S o 1 n o h r ad sk é m hlav-\nním chrámu provozoval nedávno spolek „Mozarteum\"\nnad zmíněnou Veitovou mši. Solnohradské noviny, oce-\nnivše ji nejdříve důkladně, nazývají ji konečně „hudební\nskladbou, nad kterouž co do výteěnosti sotva nějaká jiná\nnovověká kostelní skladba předci,\" Pak následují ještě\nněkteré krátké životopisné zprávy o našem slavném krajanu.\nHudební litera t usr a. Právě vyšly nákladem\nobchodníků v musikaliích Kri sto fa a Kuhé první tří\nčísla z dvanáctero písní výtečného skladatele Fr.\nP i vody. Jsou to písně: České pivo. Píseň Krum-\nlovská. Slovan Čech, kterouž i kromě předplatní\ncesty o sobě po 27 kr. r, c. dostati možná. Písně tyto\nhodí se zvláště pro svůj český ráz a ducha z nich\nvanoucího ku koncertním zábavám a besedám venkovským.\nMimo tyto vyšel u dotčených nakladatelů první se-\nšit druhého svazku „Záboje,\" jenž obsahuje sbor\n„Zpěv jinochů\" od Fr. Vogla a „Co v srdci našem plá-\npolá\" pozůstalý sbor od všeobecně známého AI. Je-\nlena. Nákladem Rob. Veita vysel sedmý sešit\n„Katolického varhaníka\" od chvalně známého Jos. For-\nstera. Obsahuje? mešní písně „Ti Bože se koříme/4\n„Wir deiner Kirche Glieder44 a pak písně po pozdvi-\nhování „Ježíši k nám pohleď44 a „0 Jesu, hochstes Gut ?44\nCena je 40 kr. r. c. Dále vyšel třetí sešit „Prakti-\nckého návodu ku hře na varhany44 od téhož skladatele.\nPosouzení poslední skladby ponecháváme si pro příští číslo.\n\nZ Hradce Králové. (Odpověď dopisovateli Času.)\n• / v\nJisty zdejší dopisovatel „Casu\" nazývá notici, již jsem o\nprodukcí zdejšího zpěv. spolku podal, neslušnou. Vy-\ntýkání vad zpěv. spolku sluje u p. dopisovatel nesluš-\nností? Ať nám řekne týž pán příčinu, proč se nedávají\nnejnovější kvarteta, když přec zpěv. spolek několik\nZábojň odbírá a skladby z něho studuje? Proč se vždy\ndává více ně 111 eck ý ch než českých sborů ? Ostatně\nje výrok p. dopisovatele, že můj referát je opsání původ-\nního, dopisu z Času, zrobený ze stanoviště Dalibora, velmi\nnejapný. Pakli že jsem program produkce tak podal, jak\njej p. dopisovatel „Času\" sdělil a pakli že jsem snad\nv\nmim o vol ně nějakého slova užil, jako dopis. „Casu\",\nnevyš vítá z toho, že jsem dopis „Času\" opsal. Ostatně\nznám jen jedno stanoviště, z kterého pri dopisování\nvycházím, totiž stanoviště objektiv ni ho pozoro-\nvání věcí, jak se skutečně zde mají a nikoliv jak je\npan pseudodopisovatel dle své libosti lící. Konečně po-\ndotýkám, že nenárodní počínání zdejšího zpěv. spolku\nvždy plísnili budn. Fr. Stejskal.\nZ Chrudimi. (Rekviem za J. Juiígmanna.) V so-\nsobotu 17. listopadu, jakožto v den úmrtí Jungmanna,\nshromáždila se zdejší študující mládež v 9 hodin v dě-\nkanském chrámu Páně, kdež pod oltářem katafaik po-\nstaven byl. S jakousi dychtivostí cekal jsem, jakou hudbu\nuslyšíme, a hle! kdož popise mou radost, slyše slavné\nrekviem od Vitáska do Es s vloženým Dies irae\ntéž od Vitáska. Musime všem spoluúcinkujícím srdečné\ndíky vzdáti za jejich ochotu, neboť se byli ve valném\npoctu shromáždili. Po requiem slyšeli jsme Salvě do B,\ntenor a bass solo. Musíme vysloviti žádost, by i jiné\nměsta česká následovali příklad tento, neboť co se týče\noslavení památky slavných mužů, nezůstala Chrudim ještě\nnikdy pozadu, třebas iv jiném pádu na mateře inu\nmalý ohled se bral, než doufáme pevně, že se i to\nzlepší.\nJ. F. *). Z Klatov dne 16. t. m. (Rekviem za Má-\nchu). Včerejší den přinesl všem zdejším milovníkům hudby\nnevšední pochoutku. Provozovalo se totiž při úmrtních\nslužbách Božích za našeho zvěčnělého básníka Karla Hynka\nMáchu krásné rekviem do Es-dur pro mužský sbor od\nV. Horáka. Jaká to vznešená skladba! Věru, kdyby i\nnáš ctěný pan komponista kromě tohoto rekviem žádnou\njinou skladau nečítal, bylo by dílo toto jej\nmezi první naše komponisty hudby kostelní vřadit!! Co se\ntýce provedení samotného, bylo pod obezřelým1 vedením\nzdejšího ředitele kůru, pana M. K1 ičky zcela bezúhonné ;\nobzvláště máme za jeho dobré provedení také panu Ma-\ntesovi, majiteli tenorového partu, co děkovati! Kq\ncti pana ředitele Kličky, který s obzvláštní pilnosti své\npovinnosti zastává, musíme se přiznali, žq pod jeho ve-\n\n*) Račte daslěji psólL"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601120-01.1.8", "texte": "děním kostelní hudba zdejší vůcihledě rozkvětá, ant\njeho snaba také v tom hlavně záleží, že nám také klas-\nsické skladby posud pro nás neznámé předvádí! Škoda\njen, že více účastenství Boží služby tyto, mániím geniál-\nního K. H. Máchy věnované, u zdejšího měšťanstva ne-\ndošly, nejvíce nám ale bylo líto, že zdejší gymnasialní\nředitelstvo opomenulo studující k návštěvě vyzvati, tím\nvíce, an se rekviem teprv po dopolední lité hodtné od-\nbývalo, v kterém čase se již nevyučuje! Jak se do-\nslýcháme, bylo měšťanstvo s prosbou, by některé před-\nměty na zdejším gymnasiu v české řeci se přednášely\nodmrštěno!\n(S k.) Ze Semil. (Produkce zpěváck. spolku.)\nMinulý týden obdržel zdejší zpěvácký spolek od vys.\nmístodržitelství potvrzení svých stanov. Jak tento spo-\nlek ve svém cvičeni pokraje, přesvědčili jsme se dne 11.\nt. m. Odbývala se téhož dne veřejná produkce, v kte-\nréžto jsme mnohé, zdařile přednešené skladby slyšeli,\nz český eh sborů se zpívaly: „Večerní zpěv\" od Ja-\nblonského; v hudbu uvedl a zdejšimu zpěv. spolku vě-\nnoval nás zdatný skladatel Ludv. Procházka; „Lovecká\"\nod Ed. Nápravníka (zeZáboje); „Dům otcovcovský\" a\nVltava\" od Vogla. Naši oblíbenou Škroupovou „Kde\ndomov můj\" zpívala velmi zdařile paní Fr. Pincová,\nchoť zdejšího p. aktuara a spolu ředitele spolku, při\nkteréžto písní zajisté srdce každého pravého Čecha citem\nvlasteneckým se zachvělo a zvolali muselo: „Česká\nzem a český zpěv, toť je rajské krásy zjev!\" Zajisté\nkrásný je český zpěv! A přece se ho na mnoha místech\nco zlého ducha štítí, a takřka jen z milosti aby se řeklo,\nže přece česky zpívali jako cizince v zad strkají\na do programu přijímají. A jaký také div! Vždyť ta če-\nština u lídí, kteří se tak zvaným bilduůkem honosí\nza velmi sprostou se pavažuje, neb jen sedláci česky\nmluví. Bohudík, že takových lidi den co den übývá a\nmateřština neše vzdor všemu protivenství ku předu kráčí.\nLíbilo se nám nemálo, když jeden z údů Novopckého\nzpěv. spolku pravil: „Náš pan ředitel nesmí německé\nsbory ani překládati, my se ustanovili, jen české zpěvy\npěstovát\" v městě českém ať se česky zpívá.*) A\njistá to pravda! (Dokončení.)\n(H. J.**) Ze Slaného* (Zkouška v hudební škole.\nPočínání zpěv. spolku* Potvrzení stanov*) Již tomu\nčtvrt roku, co jsme četli v Daliboru zprávu ze Slaného,\nv níž p. dopisovatel se zmiňuje o zpěváčkem spolku a\nslibuje promluviti o hudební škole a hudbě chrámové*\nVšak marné jest čekání a těšení se až do dneška; nebo\nkde nic tu nic. Buďto přešla toho pána chuť k dálšímu\ndopisování, anebo prací zanešen nemůže slibu svému do-\nstáti, anebo —. Či se nic nepřihodilo, co by za to stálo,\naby se to veřejnosti sdělilo? Byli jsme ku konci škol-\nního roku přítomni veřejné zkoušce žákův hudební\nškole naší, a ku chvále jejího učitele p. Hájka vy-\nznati musíme, že jsme spokojeně odcházeli, vědouce, že\nčinil, co mohl. Že by zasluhovalo vyučování většího\núčastenství, jest pravda. Po kratičkém zkoušení\ntheorie zpívali žáci několikero cvičení a pa>[ odehrá-\nvali bud jednotlivé, bud společně. Radost bylo patřiti na\nty malé hudebníky, jak se vší chutí snažili se okázati,\nčemu se byli naučili. Shledali jsme, že se výhradně na\nhousle vyučuje, a tuším, že bude z mnohého aspoň do-\nbry houslista, bude—li pokracovati. Zvláště se vyzname-\nnal nadaný zak Karel Babuska, jenž navštěvuje hlavní\nškolu, svým čistým přednesem. Tolik o škole hudební.—\nCo se zpěvu týče, nikdo nemůže tvrditi, že by se za-\nnedbával. Při mši sv. před poradou minulé zimy pro-\nvedla se česká mše Zvon a rov a, jižto žákyně dívčí\nškoly^dobře zpívaly, sola pak na kůru od cvičených\nzpěváku provedena byla. Slýchávali jsme v každou ne—\ndeii v chrámu pane piaristskem vzdy po pozdvihování\nnektery pekny česky ctverozpěv od několika údů\nzdejšího zpěváckého spolku. Proě asi přestali\noni vážení pánové oslavovati služby boží takovým spň-\nsobem ? Na den sv. Jos. Kalasanského, patrona řádu\npobožných škol provedl týž zpěvá cký spolek v dot-\nčeném chrámu paně zdařile krásnou chorální mši od\nBečka as českým textem. (Dokončení.)\n\n*) Tak to má být, s tím i my úplně souhlasíme! Red.\n**) Vaše dopisy budou nám vždy vítány. Red.\n\nLipsko. Všestém koncertè „Gewandhausu\" vystoupila\nvýborná česká pianistska Vilemína Klausová\na přednášela koncert od Ford. Hilleva se znamenitým\nuspechem a osvědčila se co dokonalá my—\nstryně. V sedmém koncertě bude opět paní Klau-\nsová hráti a sice Chopinovu polonaisu Es, sonátu od\nScarlattiho C-dur a arii od Pergolese.\nPaříž. V divadle „Bouířes Parisiens\" bude se dá-\nvati nova parodie na operu „Tannhauser\" pod jmenem\n„P a říšský TannhSuser, k nížto Němec A. Wolff\ntext a OíFenbach hudbu napsal..\n\nOsvědčení.\nDosvědčujeme tímto, že dopis z Králové Hradce\nv cisle 32 Dalibora umístěný nepochází od výtečného\nceskeho basnika pana Jos. Baráka; nýbrž že je psán\nod dopisovatele, od něhož v tomto čísle dopis z Hradce\nse nachází.\n\nRozluštění hádanky z čísla 32.\nSchu/hof, Gli/ck, So/col, Abcrt, Pisek Lukeš.\nHádanku tuto uhodli : Pánově K. P. Kheil ml.,\nEd. Nápravník, v Pruže, p. Sedláček v Semilech a p.\nFr. Janda v Pardubicích.\n\nListárna.\nPanu C. v Josefodolu. Račte náin ještě jednou\nroční zprávu zasJati. Panu Zás. v H. První báseu\nVaše se nám ztratila. Pošlete nám jí."}]}