{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_sha256": "7ad571952fd9429a216c5b239bdea46b67b81f5c5bbdc336cc1fa15fe80148f3", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/12/01_01/bmtnabd_1860-12-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[269]", "page_fin": "[269]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.1", "titre_corps": "Naše staré písné.", "titre_sommaire": "Naše staré písné.", "signature_source": "Jaroslav Zásmucký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[269]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 521, "texte": "Naše staré písné.\nJaroslav Zásmucký.\nOtevřely stavěké se hroby,\na z nich místo starobylé plísně\nvyřinou se mocně dávné písně,\nzpěvní svědkové to zašlé doby.\nZpívat národ! Jeho j»ré zpěvy\nzachovaly obraz dávné síly,\nmužův ráznosf, bolnou něhu děvy,\njsou jak otcové a matky byli.\nA teď lid náš v zpěvu dostonává;\njeho píseň bolův svět je celý,\njeho píseň však též rozveselí\ntoho, jehož pláč už dokonává.\nDoplakali jsme a doželeli,\nodvrhli jsme stavěké své tísně,\nmocně, jaře, otcové jak pěli,\nnové zavznějí zas lidem písně!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[269]", "page_fin": "[269]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.2", "titre_corps": "Zmĕna času.", "titre_sommaire": "Zmĕna času.", "signature_source": "A. Körscbnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[269]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.1", "debut_caractere": 523, "fin_caractere_exclue": 897, "texte": "Zmĕna času.\nA. Körscbnerova.\nTam podle skal na divé stráni,\nkde prostý jonák skoty pase,\ndub starý ku zemi se sklání\na o minulém dumá čase.\nPod stínem svým u mládí jarém\nuhoslil jednou Žižku reka,\no němž až podnes v věku starém\nsní a na příchod jeho čeká.\nDnes opět statný muž tam sedí;\ni ten je sto vést předkův jílec,\nvšak z očí jeho zráda hledí\ntof mrzký jenom odrodilec."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[269]", "page_fin": "270", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.3", "titre_corps": "Václav Jindřich Veit. Životopisný nástin, podává redaktor.", "titre_sommaire": "Václav Jindřich Veit. Životopisný nástin, podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[269]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.1", "debut_caractere": 899, "fin_caractere_exclue": 2852, "texte": "Václav Jindřich Veit.\nŽivotopisný nástin, podává redaktor.\nZnáte slavné jméno V. J. Yeit? O jak byste ne-\nznali věhlasného skladatele komorní hudby, jehož ducha-\nplná kvartetta a kvintetta ve vlastech slovanských a\nněmeckých ano i ve Francii a Americe zaznívají. Kdoby\nneznal jeho roztomilé a půvabné skladby pro piano,\njeho rázné a mistrné sbory? Jeho překrásná mše, jeho\nvýborná synfonie, ouvertury došly všude nejskvělejšího\nvýsledku, a získaly mu jedno z nejprvnějších míst v ny-\nnějším světě hudebním. Z té příčiny vidíme se nuceni,\nněkolik dat životopisných o našem znamenitém krajanu\na Vlastimilu ctěným čtenářům sděliti.\nYeit Václav Jindřich, c. k. krajský přednosta\nv Chebu, narodil sedne 19. ledna 1806 v Řepnici v se-\nverních Cechách. Otec jeho, zámožný pachtýř panského\ndvora, jsa dobrým houslistou a tenoristou, zpozoroval\nzáhy velkou náklonnost synovu k hudbě, a dal jej u\nučitele na klavír učiti. Brzy na to vstoupil Yeit do\ngymnasia Litoměřického, kdež se dále v hudbě cvičil,\npři službách Božích na varhany hrál, ano i komponovat\npočal. V patnáctém roku svého stáří (1821) poslal ho\notec na vysoké školy Pražské. Však rok na to zemřel\notec i matka jeho, a on nemaje žádného jmění, musel\nvýživu u vyučování v hudbě hledali, as nejvétší pil-\nností učil se na piano. Tato smutná katastrofa vedla\nk jeho štěstí, nebof učinila z lehkovážného, bezstarost-\nného mladíka náhle vážného a povážlivého muže. Pu-\nzení ku komponování vzniklo u něho velmi živě, a ne-\nmaje theoretických kněh, studoval v bibliothéce díla\nKirnbergera a Marburga, zabral se do partitur Don\nJuana a Rcquiem, a použil všech theoretických děl,\njichžto se dopíditi mohl. Vedle toho hrál Veit na roz-\nličné nástroje (housle, cello, flétnu ald.), a komponoval\nvelmi pilně v každém druhu hudby, dosáhl jasnějšího\npřehledu v theorii, obratnosti ve formách a osvědčil se\niv praktické hře co zdatný pianista. Odbyv právnická\nstudia a předepsanou praktickou zkoušku, vstoupil roku"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3755, "texte": "1831 k Pražskému magistrátu do praxi. Hudba, která\nmezitím trochu na stranu odložena byla, stala se nyní\njeho výhradním mimotriíin zaměstnáním a to se vší hor-\nlivostí. Avšak ještě pořád byl Veit jen v kruhu svých\npřátel co hudebník znám. Tu dávalo se roku 1835 na\npřímluvu Húttnera, professora cella na konservatoriu\nPražském, v zábavách komorní hudby professora Pixise,\nquintetto od Veita, ježto se nad míru líbilo, a později\nu Hoffmeistra v Lipsku tiskem vyšlo. Nyní si prorazil\nVeit cestu do veřejnosti, a v následujících letech ná-\nsledovalo několik jeho quartett, quintett, koncertní ouver-\ntura pro orchestr, několik svazků písní a několik skla-\ndeb pro piano. Nejvíce rozšířilo se jméno Veitovo\ntřetím quartettem do Es, ježto od bratrů Míillerů roku\n1830 v Praze, v Drážďanech, Lipsku a v Berlíně se\nskvělými výsledky provozováno bylo. Na začátku roku\n1841 dostal Veit z Cách nabídnutí, by tam ředitelství\nhudby přijal. Veit odebral se tam v květnu 1841, avšak\njiž v srpnu téhož roku vrátil se opět do Prahy k svému\núřadu, jelikož se mu poměry v Cáchách, ani trapné\nslužby kapelníka nelíbily. A opět byla hudba mimotním\njeho zaměstnáním, a čím výše povyšován byl na vyšší\núřady, tím méně bylo inu času popřáno ku kompono-\nvání. Brzy po návratu z Cách roku 1843 vyšlo od\nVeita quintetto do C-moll, ježto v Paříži samé sensací\nzpůsobilo. V letech 1844 a 1845 harmonisoval a z části\nkomponoval nápěvy ku Litoměřickému katolickému zpěv-\nníku, při čemž mu Kittl, Píč a Škraupové nápomocni\nbyli, a získal si tím o kostel veliké zásluhy. Je to\nvelmi objemné dílo, kteréž zvláště v novějších časech\nvždy většího uznání dochází.\nRoku 1847 přijal Veit ředitelství jednoty k zve-\nlebení kostelní hudby, a svou obeznalostí toho docílil,\nže iv osudném roku 1848 škola varhanická slastně se\nudržela. Roku 1852 vyšlo od něho quintetto do A (op\n29), je následovaly skladby pro piano, zpěv a pro ko-\nstel. Jeho dílo op. 44 jest slavnostní mše do D-diir,\njež se 25. července 1857 v Praze v chrámě u sv. Ja-\nkuba dávala -a kteráž u Spiny ve Vídni tiskem vyšla.\nV celku složil Veit čtyry quartelta pro smyčcové ná-\nstroje, pět quintett, pět sešitů písní pro jeden hlas s prů-\nvodem piana, tři sešity písní pro mužský sbor, malé i\nvětší skladby pro piano, koncertní ouverturu, malé ko-\nstelní komposice a slavnostní mši.\nAčkoliv; byl V. J. Veit jen némecky vychován,\nprec nezanedbával nikdy řeč českou a učil se co c. k.\núředník s hej větší pilností jazyku českému, a může\nmnohému rodilému Čechu za vzor sloužili. To do-\nsvědčuje zvláště okolnost ta, že se při každém podnik-\nnutí v české hudební literatuře zúčastnil. Mimo ně-\nkteré krásné české sbory, které slovutný Veit r. 1848\n.a 1849 složil, přispěl v novějším čase svými výbor-\nnými skladbami pro piano: půvabnou idyllou a ?m-\n-přomplum k Daliboru, svým? zdařilým českým quar-\ntettem: „Pozdraveníppěvcova k Záb Ji, vydal něko-\nlik českých písní národních pro čtvero hlasů a obírá\nse nyní komponováním většího díla na báseň Erbenovu:\n„Májová noc.\" Nesmíme mlčením pominouti jeho\nkrásnou synfonii, ježto se poprvé v Lipsku v koncertě\n„Gewandhausu\" ar. 1860 v Praze v koncertě Skrau-\npově s velkým úspěchem provozovala. Nejnovější ho-\ntové dílo Veilovo je trio pro piano, housle a cello,\no němžto jsme se v Daliboru u příležitosti Dreyschock-\nova matinée zmínili. Skladby Veitovy mají vůbec pře-\nkrásný poetický vzlet, bujarou obrazotvornost, nelíčený\ncit, z nejhlubších tajin srdce vyplývající a effektní stří-\ndání hlasů a nástrojů.\nY. J. Veit je muž všestranně vzdělaný, přívětivý,\nhorlivý Čeeh a Vlastimil, přitom skromný ale ryzí a\npravý umělec. Přejeme slavnému našemu výtečníku,\naby ho Bůh ještě mnohá a mnohá leta k oslavě vlasti\nnaši zachoval a aby nás Musn jeho geniálními plody hojně\nobdařila. Dejž Bůh!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "270", "page_fin": "271", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.4", "titre_corps": "Slovo o klavírní a varhanní hře našeho času. Sepsal K, Fr. Pitsch", "titre_sommaire": "Slovo o klavírní a varhanní hře našeho času. Sepsal K, Fr. Pitsch", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.2", "debut_caractere": 3757, "fin_caractere_exclue": 5088, "texte": "Slovo o klavírní a varhanní hře našeho času.\nSepsal K, Fr. Pitsch\n(Dokončení.)\nPozorujeme-li naproti tomu stav varhanní hry,\nshledáváme, že zájem pro piano co převládající salonní\nnástroj všeobecný jest, co zatím varhany jen vlastní\nzasvěcence umění k svým rozhodným ctitelům počítají,\nanto polifonová věta, okolo nížto se fvlastní varhanní\nhra otáčí, totiž fuga a v tomto způsohě držaná prelu-\ndia, ve svých umělých kombinacích jen od znalců po-\nznána a oceněna býti může. iLlavírni hra v přísném\nsmyslu a ve své bytosti co pravé studium poskytuje v\nnejkratším Čase vděčnější výsledky než hra varhanní,\nkterá juž samo pro sebe mnohem více těžkostí zaujímá\na až k značnému stupni dokonalosti vedena mnohostianné,\nvědecké znalosti požaduje. Aby se na varhany jen\nobyčejně, ale umění přiměřeně hrálo, je nevyhnutelně\ntřeba dokonalé znalosti čisté věty a velké obratnosti\nv umění modulačním. Avšak jaké harmonické a kon-\ntrapunktické znalosti požadují se teprv, když se na da-\nnou thérmi kontrapunkticky improvisovati rná ? Jakého\nhudebního bystrohledu je zapotřebí, aby se varhaník\nv uspořádání hlavní myšlénky ve všech možných oblá-\ntech hned s dobrým vkusem vyznal ? Jaká pravidelná\nzručnost* prstů se předpokládá, by na větším, často velmi\ntěžkém varhanním stroji rychle notové figury s jasnosd\nelegancí a správností se provedly ?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2496, "texte": "Seznámil-li se varhaník co možná s rychlým za-\ncházením s manuálem, k čemuž při dobrém předpoklá-\ndaném talentu nejstálejší pilnost' s velkým nákladem času\nse připočísti musí; není ještě docela u konce; značná\nčást studií připadne pedálu, čímž teprv vlastně impo-\nnující obrovský nástroj svou vážností do řady mu pří-\nslušící vstoupí. Účinek hluboce promyšlených a ducha-\nplně kombinovaných skladeb přísného slohu dá se po-\nzorovali nejlépe na tomto nástroji. Velkolepých a mo-\nhútnýeh eíTektů může se toliko pomocí silného uměle\ndisponovaného pedálu, kterýž ne zřídka v obligátním\nvedení vykračuje, docílili; pročež má se starali škola\no samostatné pohybování nohou užíváním obyčejné a\numělé applikalury. Stojí—li to ale juž nesmírně mnoho\ncviku a času, aby se u klavírní hry prsty pomocí studií\nna samostatnost zvykly; jakž teprv vypadá to při ne-\njapných a neobratných nohách, k čemuž se mimo to\npřidruží mnohé nezpůsobností, které stojí na podstatě\nnestejné bohužel stavby rozličných pedálů.\nKomuž nejsou snad známé ony obojní varhany,\nkdež za prvé manual jen tak zvanou lomenou oktávu\nv bassu a pedál jen 12 kláves pro oko a 12 pro sluch\nmají? Tof skutečně nezpůsobnost, kterouž za našich\nčasů žádná námitka ospravedlnili nemůže! Nemá-li obec\ndostatečného jmění, aby si dokonalých větších varhan\nzřídili mohla; nuže nechť užije malého kapitálu k vy-\nstavení malého varhanního stroje s nemnohými ale so-\nlidními rejstříky as úplným pedálním objemem a takto\ncíle se dokonale dosáhne a učiní se jednou konec ne-\nřestem, kteréž varhanářství v naší vlasti vymítili může.\nSe vším právem možná zvolati: Ať jsou dokonalé\nnástroje a zajisté hra na varhany se zlepší! V špatných\nvarhanách spočívají z větší části překážky, které se\npokroku v umění varhanním na odpor staví.\nVzdělávání téhož umění je věcí nejsvětějších zájmů\nnáboženství. Pisatel těchto řádků mluví zde co muž\nv oboru varhanictví zkušený, jemuž toliko o věc samu\nse jedná. Velkými sumami se často plýtvá, by se za-\nkoupily nástroje, které žádného jiného účele nemají,\nnež aby se bachantickým radostem vyhovělo ; o vysta-\nvení dobrých varhan pro svatyní Boží se však často\nnedbá a bídný positiv bez pedálu je často v dosti pro-\nstranném chrámě doprovazecí nástroj pro chorál, jenž\nkřesťany zbožností nadchnouti a city k nebesům řídili\nmá. Jaké to povzbuzení pro varhaníka a jaká pobudka\nzdokonalili se v umění, kterémuž bez toho s takými\nobtížemi naučiti se možná! Pročež dlužno chválu vzdáli\noněm, kteří se o lepší stav varhan starají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "272", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.5", "titre_corps": "Karakteristika tónin. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Karakteristika tónin. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.3", "debut_caractere": 2498, "fin_caractere_exclue": 5011, "texte": "Karakteristika tónin.\nPodává redaktor.\n(Pokračování.)\nAs-dur. Iírásovědecký karakter této tóniny je\nzbožná mysl; na vlnách těchto zvuků zdá se duch a\nduše plouti do krajin nebeských a nadsmyslných by-\ntostí; v tónině této modlí se raněné srdce a zbožnému\nnářku propůjčuje soucitně své tóny ; ale též hrobový\ntón: smrť, rov, zetlelost, poslední soud, věčnost' se\nvšemi svými tajnostmi leží v jejím oboru. Pročež mo-\nduluje tak ráda k tónině f-moll po těžkomyslnosti a\nhrobě bažící, k tónině des-dur slasti a strastí dýchající\na v enharmonické změně tónu k e-dur, kteréž ještě\nsice ne úplného avšak více než polovičného uspokojení\nposkytuje. Tak užívá tóniny této s velkon pravdivostí\nRomberg ve svém nádherném sboru „Čirémn klínu\nsvaté země\" (ve skladbě „Zvon\"). K. M.z Webru\nvarii Agatině „A zdaž se mraky zahalují\" a L. Bee-\nthoven ve svém „Fidelio,\" kdež při úvodu k Floresta-\nnově arii v žaláři kolísáním mezi f-moll a as-dur též\nbez slov juž patrně vyjádřuje hrůzu a mráz tohoto mí-\nsta, předběžná znamení smrti a touhu vězně po věč-\nném poklidu.\nB-moll. V dušeslovním ohledu je tónina tato\npatrně zvláštník, kterýž zahalen jsa hávem čiré noci\nvždy trochu nevrlý a se všemi a vším rozdvojený\njest, kamž pohledne; zřídka vždy vyhlíží přívětivě a\nmile. Úsměvek proti Bohu a celému světu, nespokoje-\nnost s sebou až ku přípravě k samovraždě, hluboký,\nsrdcelomný bol dobré duše, jež však juž sama sebe\nvíce nezná, zní v těžkých akkordech tóniny této, kteréž\nzdají se vycházeti z nejhlubšich hlubin zasmušilé, těžko-\nmyslné melancholie. Užívá—li se jí v modulací neb mi-\nmochodem, leží pak též pošklebek a úsměšek na pravdu\na cnosf, bezbožnost, potouchlosť, tropení nezbednosti\nčlověka, všech ušlechtilých citů neschopného, v jejím\noboru. Co důkaz uvádíme dvě místa z Mozartova „Don\nJuana;\" první hned z prvého terzettu místodržitele, Don\nJuana a Leporella od 8. taktu andanta; druhé z veselé\narie Don Juana: „Otevřte sklepy,\" při slovích „Mezi\ntím hlukem, chci lovit v kalnu\" atd.; obratnější přechod\nnemohl Mozart zde ani voliti.\nC-dur. Co se dušeslovného významu této tóniny\ntýče, objevuje se zcela cisty. Karakter její jest ne-\nvinnost, prostota, naivnost, dětská řeč. Všechny blíže\nní ležící tóniny, n. př. E-moll, G-dur a jiné přejdou\nv ní s nevýslovnou lahodností, kdež pak srdce a sluch\nnejúplnějšího uspokojení docházejí. A skutečně zní tyto\ncity mohutně povzbuzujíce z pochodu neb válečné písně\ndo C-dur. Avšak lépe se hodí tónina tato k vyjádření\nnevinné veselosti, venkovského přirozeného života, jakož"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3726, "texte": "z druhé strany k vyjádření síly, pevné a nezvratné\nvule, kteráž ještě vytrvalejší se stane čistým vědomím\nv dobré a pravé věci. Tak pronese n. př, o Don Juanu\nsocha své strašné „Ano44 v nejhlubším E; avšak Mozart\nnepojme tón tento v příšerných ústrašnýeh zvucích;\nnýbrž v čistém C-dur, v jasném to tónu blaženého míru,\nposluchač tuší tímto takřka čistší jasnost ducha, ač-\nkoliv uvnitř se chvěje s Leporellem, jenž navzdor\nsvému trnoucímu úžasu, jsa okouzlen vyšší, pravdivou\na lepší mocí. tetéž poklídoé tóniny se uchopí. Taktéž\na snad z té příčiny vychází celé první finále dotčené\nopery navzdor bližším a dalším karakteristickým výhyb-\nkám (Ausweichung) Y celku přec hluboko významně z\nC-dur. Zpomeňme si též na sbor z Haydnova „Stvo-\nření44: „fa sláva Tvůrce, chvála dne druhého44 a na\ndruhý tamtéž: „Ta nebesa vypravují čest boží atd.; ký\nnevinný, zbožný cit, jakou čistotu srdce, jak hluboce\ndojímavou dětskou řeč pronáší zde tónina C-dur!\nCis-moll. Ohledem na dušeslovný význam je Cis—\nmoll tónina kajícího nářku, důvěrného hovoru s Bohem,\ns přítelem a družkou života ; vzdechy neuspokojného\npřátelství a lásky, nejvřelejší touhy a nejsnažnější žá-\ndosti leží v jejím oboru; Vedle Beethovenovy světoznámé\nsonáty Cis-moll zpomeňme si na nádhernou píseň Fr.\nSchuberta „Poutník\" (Wanderer). S jakou pravdivostí\npočíná zde v tónině Cis-dur, kteráž tajnou bolestí zá-\npasí, v Boha se důvěřuje a hlubokou fantasii oznamuje,\npřejde pak do Fis-moll a odtud do Cis-moll, kdež pout-\nník v truchlící pozorování se pohříží se slovy: „Ti-\nchounce jdu; slast žádná zde a vzdech se táže povždy\nkde?44 Úchvatný je nápotom jeho s nadějí smíšený, ra-\ndostný a toužebný pohled na vlasf, kdež poutník v pří-\nbuzném a velebném E—dur zpívá: „Kde jsi má země ko-\nchaná, vždy tušená, nepoznaná; k závěrce pronáší\npoutník beznadějný vzdech: „Kde jsi?44 pak v kvílícím\nCis-moll, kteréž konečně se slovy: „A jako duchů duch\nto zní, tam, kde ty nejsi, štěstí dlí;44 nejkrásnější a nej-\nuspokojnější odpovědi dochází v hlubších zvukách tóniny\nE-dur, která mnohými známými dissonancemi zadržena\nbyvší konečně něžně dozní.\nC-fiioll. Co se dušeslovného kardkteru této tóniny\ntýče, není žádná ze všech příhodnější k úplnému vy-\njádření určitého, vyššího citu, jak tato, Vyjevení lásky\na spolu nářek nešťastné lásky varie z těchto jemně ta-\nvivých zvuků; každé nytí, každé toužení, každé vzdy-\nchání rozkochané, hluboce cítícího a žádného podvodu ne-\nschopné lásky, dojde tóninou touto nejúchvatnější vy-\nlíčeni. Ve své jasnosti a se svou čistou a jemnou dominantou\nG-dur překypujíc spolu nejsnažnější touhou jest výrazem\nvyšší a nejsvatější lásky, je vzdechem k tvůrci světla a\nnebes. V C-inoll zaznívá ledy! mocně uchvacující\nsbor v oratoriu „Juda Makabejský od Haendla: „Kvilte\nsynové Judovi.\nD-dur. Co do dušeslovuího významu jo tónina\ntato tónem triumfu, halleluja, válečného hluku a vítěz-\nného jásotu. Jak nádherně, jak hluboce dojímavě zavzní\nv tónině této npř. Halleluja v Haendlově oratoriu „Me-\nsiáš ? Mlčením pomineme carokrasno a vábivé synfonie,\nmnohé mocně působící pochody, slavnostně zpěvy a do\nnebe jásající sbory a písně duchaplných skladatelů, zmíníme\nse tu toliko o Kašparově arii z „Čarostřelce44 od Webra:\n„Mlč, by tě nikdo ;« ačkoliv s D-moll počíná. Junker\na Schubart považují tóninu tuto za jednu z nejveselej-\nších ; anto radostný hluk svorného davu odpovídá. Avšak\ntéž spokojenosf, poklid srdce, myslící vláda rozumu, muž-\nské vznešené vděky, jímžto se kvílící nevinnost ženy\nv blaze působícím harmonickém kontrastu vstříc staví,\nzaznívají z těchto zvuků. To dosvědčuje bez odporu\nprvní místo Ottavia a Anny v prvním sextettu druhého\ndějství v Mozartově „Don Juanu44 a celé první finále\nv „Euryantě44 od Webra.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "272", "page_fin": "273", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.6", "titre_corps": "Večerní zábava u svaté Cecilíe. Ze spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sdělnje K. St.", "titre_sommaire": "Večerní zábava u svaté Cecilíe. Ze spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sdělnje K. St.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.4", "debut_caractere": 3728, "fin_caractere_exclue": 5089, "texte": "Večerní zábava u svaté Cecilíe.\nZe spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sdělnje K. St.\n(Pokračování.)\nPan Fagot a slečna Oboe, rozkládal mi velmi\nobezřele můj nebeský průvodce, pochází z prastaré ro-\ndiny, jejíž předkové sprostí venkované byli a nyní se\nna rozličné pokolení v hudebním světě rozvětveni na-\nlézají; z otcovské strany pochází celé plemeno dudácké,\nz materské strany se odvozují venkovské šalmaje. Pan\nFagot byl prý v mladých letech švarný pastýř. Vzne-\nšená dáma, nyní pensírovaná šlechtična Viola da Gamba\npoctila jej svou láskou blahosklonnou a dala jej na\nvyšší studie. Slečinka Oboe pásla dříve husy, kdež ji\njistý znalec hezkých tvářích nalezl a docela v tichosti\nudělal z husičky slečinku; jeho protekcí též dostala se\nOboe za komornou k Její Výsosti kněžně Cecilii.\n„Já řku!44 pravil mi sv. Foukal, „viděl jste pane\nPivovárku slečnu Violu? Onu dámu s bledými tvá-\nřičkami ?44 Aha, vždyf jsem věděl, Iže Vám zůstane\nrozum státi!44 „Divnof mi arci,46 odpověděl jsem,\nneb dle popisu jednoho pozemského škrabala měl jsem\nji za kuchařku, jelikož dovede ku každé hudební soirée\ndobrou harmonickou omáčku připravit. Představoval\njsem si ji jakožto osobu nadělanou, buclatou! „1 chyba\nlávky!44 usmál se nejvyšší pan dozorce nad měcky vě-\ntrníky a píšfalami, dáma, na kterouž Vy si myslíte je\npaní altoviola, její sestra. Rodina ta je velmi četná*"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3141, "texte": "Panna však, na kterouž jsem Vás upozornil, upomíná\nvíce na květinku Vioiku. než na tělnatou kuchařku. Sku-\ntečně je slečna Viola modré Viole velmi podobna, avšak\nnelze mi se pouštěli do takových modrých porovnání,\nntbof by se snadno říci mohlo, že rád na modro malují.\nSvatý Foukal řeč svou náhle přetrhl, anaf slečna\nViola právě kolem nás se brala. Její chod byl volně\nplynoucí vzlet, vlasy její rusé, oči modré. Celý jsem\nse do nich zakoukal avšak vrchní polesný p. Trom-\npeta mne z toho zakoukání náhle vyburcoval. Pan Trom-\npeta je statečný muž, pracovitý avšak bez vtipů. Z po-\nčátku se jmenoval pan Roh, poněvadž mu jeho milenka,\nslečna Ozvěna několikráte notné parohy nastrčila, a\njelikož celá jeho vzácná osobnost od paty až k hlavě\nnazvíce dutá jest, nazván jest také dle podoby své\ns vrtaným dřevem pan Trouba, což se později v ele-\ngantnější 5, Trompeta\" proměnilo; navzdor tomu trorn-\npetisté na zemi posud se domnívají, že mají právo na\nsvět jenom troubit.\nSlečna Klarinetta opírala se o jeho rámě. Tato\nosoba se vlastně jmenuje Klarinka, vykládal sv. Foukal,\na známo, že v hezkém jejím hrdélku hezký vězí hlas,\načkoliv pod Pleslovým drobnohledem pozorován, velmi\nbledě vypadá. Tato slova mi nemilé šimrání na dlani\nspůsobila, jelikož jsem spozoraval, že i nebešťané v ma-\nterialismu si libují a byl bych s chutí na to sv. Fou-\nkalu podle světské noty zazpíval, kdyby mi právě ne-\nbylo napadlo, kde se nalézám.\nProtož upustil jsem od svého hmotného zálusku\na prohlídl si raději slečnu Klarinku. Její temné, ohnivé\noko a tmavá plef uvedly mně ihned na mysl onu krá-\nsnou zemi kde citrony a pomeranče rostou a nepřál\njsem si v tomto blaženém okamžení nic, než byli kla-\nrinetistou, abych ji k ústům přitisknouti a podle chuto\nzhubičkovati mohl. Svaty Foukal spozorovav mé lasko-\nminy pravil ke mně : „Jářku, Cypriánkíi , není všecko\nzlato, co žlutou barvu má, a upozornil mne při tom na\njejí ostrý jazejček, jenž sice lahodně švitořili, ale také\nspropadeně zavřísknouti umí. Slečna Klarinka je po-\nvolná, úslužná ano i líbeznou býti umí, pravil sv. Foukal\ns důrazem, ale, kmotřínku, musí na ni přijíti kos.\nVšeobecný šramot přerušil náš diškurs. Nejjas-\nnější kněžna, svatá Cecilie chopila se taktírky, svého\nžezla. Oiíamžitě se orkestr shlukl. Vše křičelo, la-\ndilo, smitcovalo a zatrubovalo. Já přiskočím k mě-\nchům a šlápnu. Šlo to, jako když namaže. Kněžna\nvzala A, načež počalo brnkání violin, viol a bas na\nvšechny strany, až uši zalehaly. Přicházelo mi, jakoby\ns vrchu uvedení páni a paní samy sebe do rukou brali\na samy sebe hvízdali, natahovali, nafukovali a smiteo-\nvali. I kalafuna nechybila. Ohromný orkestr ae se-\nsestoupil. Všechny nástroje byly mocně zastoupeny.\nZ posaunistů zvláště dva mou pozornost na se obrátili.\nByli to staří známí. Jeden z nich byl ten samý tlustý\nanděl, který byl při zboření Jericha ono generální solo\nfoukal a druhý byl posuď neabsolvovaný konservatorista.\nčiperný to andílek, který při soudním dnu ponejprv vy-\nstoupí a svým troubením do všech čtyr úhlu světa se\nproducírovat bnde, což, jak mi povídali, se znamenitým\núspěchem se díti bude. Malý hrbatý serafín tloukl bubny.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "276", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.5", "debut_caractere": 3143, "fin_caractere_exclue": 3164, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.7", "debut_caractere": 5749, "fin_caractere_exclue": 6151, "texte": "Z Budějovic, 26. listopadu *). (Zpěváčký spolek).\n.Zdali spí aneb jen dřímá slavná dcera Buděje táže se\nv těchto důležitých dobách dojista mnohý věrný vlastenec.\nNa tuto otázku odpověditi krátce pouhým „spí\" anebo\npouhým „dřímá\" jest nemožno; jsouť zajisté 11 nás\ntvrdí sedmispáěi, jsou i přemnozí netecníci, „hnusné bez\nbalzámu mumie,\" jak praví slavný Kolár, jsou i věrn\n\n*) Raete častěji psáti, Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5441, "texte": "vlasti synové, z stran kterých jenom toho musíme lito-\nvat!, že nijak nespojí se, ale každý živ jsa, a pro sebe\ndumaje, světlo národní vědomostí staví pod kbelec, aby\nnebylo Viděno. A toto jest, co Budějovice činí téměř mrt-\nvými v ohledu národním. Kdyby naši národovci tak se\ndružili ku vznešenému cíli, jakož se druží lidé bez barvy\nk cíli ledajakému, dojista by český lev radostným okem\npohlížel na jedno z největších měst domácích. Ale jak\njsme už pravili : národovci naši dumají každý pro sebe, a\nmlčí, když se odstrkuje jazyk a život národní. Ve spolku\nzpěváckém jest vel ký poc e t Čechů v, a jenom skro-\nvný počet pouhých Němc ň v, a přece neozývají se\nČechové, aby krásné a po Evropě proslavené písně če-\nské v našem spolku zpěváckém nebyly jenom bídnými\na povrženými podruhy. Toho důkaz nový měli jsme k ne-\nmalému zármutku svému na den 23. t. m., kdyžto zmí-\nněný spolek jménem „slavností sv. Cecilie44 zřídil večerní\nzábuvu v jednom tanečním sále. Bylo-li už divné ka-\nždému, že ani hudebnictvo zdejší tak četné, ani spolek\nzpěvácký pranicím ve chrámě neoslavili sv. patronky\numění hudebného, kdežto beze slavné mše svaté nebý-\nvalo na ten den snad od počátku města našeho : bylo\nzvláště nám Čechům divno a bolestno, že Čechové ve\nspolku zpěváckém, kdežto ani ředitel, ani učitel zpěvu\nnejsou Němci, k tomu dojiti nechali, aby se jenom jeden\nsbor c es k ý (!) „Sláza čarodějnice\" přednášel. Že\nby se obecenstvu velmi přicházelo vděk hojnějším před-\nnesem sborů v c e sk ý ch, toho budiž mimo jtné dů-\nkazem, že tento jediný sbor český opakován býti musel\nna všeobecnou žádost, kteréžto cti nedostalo se z ně-\nmeckých ž ád n é m u. (Dokončení).\n(J. L.) Z Kolína. (Opera.) K otevření nového\nzdejšíko divadla chystají se zlomky z opery „Norma44\ns českým textem. Bude se dávati ouvertura, pak 1.,\n2.a 5. číslo prvního aktu a 8. číslo z druhého aktu.\nJak doslýchám, vystoupí v zlomkách těchto náš výtečný\nnárodní pěvec p. Lukeš, pak p. K. Strakatý a slečna\nA. Blažková, absolvovaná žákyně konservatoria. Páni\nochotníci by se byli ovšem lépe zavděčili, kdyby bývali\nmísto této itálské zpěvohry, národní českou operu\nv\n„Dráteníka44 od p. Skřoup a zvolili, v nižto pan Lukeš\nnepřekonaným vzorem slouti může. Než co není bnde\nsnad a zajisté si tím páni ochotníci chvalnou zásluhu\nzískají.\n(S—k.) Ze Semil. (Produkce zpěváck. spolku.)\n(Dokonc.) Mezi jinými slyšeli jsme zde arii z opery „Ro-\nbert ďábel,\" kterouž nad řečená paní F. P. výborně zpí-\nvala. I solo v „Cikánech\" přednesl p. J. Delavós\ndobře. Seznalo se patrně, že jak ředitelstvo, tak i\ncelý spolek všemožně se přicinuje, by účelu svému do-\nstáli; toliko litovali jest, že právě nejlepší sbory, ac do-\nbře provedené byly, posluchacstvu nejméně se líbily. Náš\nsluch poslouchá raději cosi veselého, příjemného než\nvěci umělecké; proto bych myslil, by se na obé zřete]\nvzal a jedno s druhým se spojovalo.\n(H. J.**) Ze Slaného. (Dokonc.) Due 3. listop.\nspusobil zdejší střelecký sbor ku jmeninám p. Karla II u-\nbatky, uiěšfanosty našeho, průvod s pochodněmi, pH\nkteré příležitosti nezůstal zpěváčky spolek netečným. Do-\nbře provedeny byly til citnpíné české sbor y, a to:\nKantáta od Jos. Krejčího, Pozdravení pěvcovo od V.\nH. Ve ita a Společenská od Fr. Láblera (oba ze Zá-\nboje). Před každým kusem, jakož i po něm hrála hudba\nněkteré pěkné skladby. Text prvního sboru byl v ti-\nskárně páně Jeřábkově u nás ozdobně vytištěn a p. mě-\nsfanostovi podán. Díky všem prí té slavnosti účinkují-\ncím ! Za týden po zastaveníěku tomto došla náš\nzpěváčky spolek radostná zpráva, že stanovy jeho\nod c. k. místodržitelství jiz jsou potvrzeny. Přejeme od\nsrdce našemu zpěváckérau spolku a nadějeme se, že nyní\ns pravou horlivostí chopí se toho díla, ježto si již dávno\nza eíl svůj vytknul. Takovýmto pěstováním zpěvu po-\nvznese se i u nás hudba chrámová na vyšší stupen\ndokonalosti a mnohou zábavu budeme míti děkovat sle-\nchztným údům našeho spolku zpěváckého, kteří\njisté český zpěv pěstovali budou. Zdar Bůh!\n\nBrno. (Dop. pův.) Dne 4. t. m. bude zde odbývané\nskvěla beseda, v nížto na zvláštní pozvání účinkovat\nbudo slovutný národní pěvec p. Lukeš, jenž některé ná-\nrodní písně přednese. Též uslyšíme nejnovější ctverozpěv\np. F. Vogla.\nDrážďany. Český virtuos p. Jul# Schul h o ff kon-\ncertoval zde s nejskvělejšíin úspěchem dne 26. listop. a\npřednášel mistrně trio C-dur od Haydna s panem Wasi-\nlewskim a Kummerem pak se s t svých vlastních skladeb.\nLipsko. Jako každoročně, tak iv letošní zimě bu-\ndou se zde nedělní hudební zábavy u redaktora zdej-\nšího hudebního časopisu p. Fr. Brendla odbývati, v nichž\nzejmena novější skladby se provozují. V zábavě dne\n11. listopadu odbývané úcinkovaí Čech; pianista pan Fr.\nBendel z Prahy; koncertní mistr p. Schmitt z Moskvy\n(violoncellista) a p. Hauboid z Lipska. Hráli mezi jinými\nlaké trio od Bendla, jehož adagio nás svou posvátností\nmyšlenek a bohatostí v nápěvech velice překvapilo n uspo-\nkojilo ; méně originální zdálo se nám finále. Nadzmíněný\nskladatel přednášel mimo to ještě Lisztovu sonátu a\ndokázal že úplně vládnout! umí svon technikou.\nPaříž. Císař Napoleon povolil skladateli Fel.\nDavidu roční plat 2400 franků.\nVideu. Virtuos na housle M. Hauser odebere se\nna umělecké cesty do Valašska a Polska. M. Hauser\nvyjednává s moravským virtuosem Ernstem, by\nmu tento své „Sraduarky44 prodal. J. M. císař František\nrozkázal, aby se dvorní operní divadlo blíž Korutanské\nbrány propachtovalo a sice od 1. dubna 1861 až do\nkonce března 1866."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "275", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.5", "debut_caractere": 3156, "fin_caractere_exclue": 3164, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "275", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 20. listopadu dávala se", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 20. listopadu dávala se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.5", "debut_caractere": 3166, "fin_caractere_exclue": 5020, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 20. listopadu dávala se\n„Norma.\" Hudba jest od Bel li ni ho. Nevyčerpaná bo-\nhatost překrásných myšlenek ručí této itálské zpěvohře\nmezi jinými tohoto druhu vždy jedno z těch nejpředněj-\nsic míst. An juž blíže posouzena byla, zmíníme se\nkrátce o jejím provedení. Sleěna Luccova (Norma)\nosvědčila znamenitý pokrok jak ve hře tak i ve zpěvu ;\núloha byla tenkráte okrouhlejší a vážnější, než předešle :\nvarovali musíme slečnu před častým křičením vyš-\nších tonu. I slečna Mi ková pohnula svým dušeplným\nzpevem obecenstvo k hlučnému potlesku. Pan Fektér\n(Sever) nenabyl az posud svého předešlého vydatného\nhlasu; ve vysce riadne jim velmi namáhavě a ktomu\nvelmi nečistě. Výsledek si každý domyslí. Velmi do-\nbrý byl pan Hertzsch co Orovist. Sbor hudebníku se\nsvými neladěnými nástroji pohnul několikráte četné\nobecenstvo k hlasitému smíchu. Velmi se nám\nzavděčil pan Bachmann, předveda dne 24. t. m. ke\nsvému příjmu zpěvohru „Othello\" s hudbou od G. R o s-\nsiniho. Tato sériesní opera podle znamenité truchlohry\nod Shakespeara sestavená, byla v roce 1816 složená a\npatří mezi nejznamenitější díla dramatická Rossiniho. Nad\nhrdinou, který velkou a brilantní úlohu dává, stojí mno-\nhem výše, co se pojmutí a provedení karakteru týče,\nDes démon a; tato úloha krásně a poeticky vedená do-\nsáhne teprv ve 3tím jednání svého nej vyššího hudebního\na dramatického stanoviska. To samé platí o celé zpěvo-\nhře. Ouvertura a skorém celé první jednání na Tancrěda\nupomínající jsou díla slabá, mdlá a unavující; ačkoliv\nprvní finále a druhé jednání více půvabnosti obsahuje,\nosvědčuje Rossini své velké dramatické hudební vlohy\nv nejlepším světle v 3. jednání; zde teprv se genius\nskladatele vnořil a povznesl do karakteru Othella a Des-\ndemony a tvořil jen nejvýtečnější věci. Provedení bylo\ndosti slušné; pan beneficiant byl hlučným potleskem při-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6469, "texte": "vítán a několikráte tohoto večera vyvolán. Nejlépe po-\ndařilo se panu Bachmannu velké duetto s Jagem, an\nzde jak důrazná hra tak i dobrý přednes mnoho přispély.\nKdyby byl p. Bachmann sit venia verbo reci-\ntativy tak neodříkával, došla by úloha jeho skvělejšího\nvýsledku. Slečna Luccová, jsouc též vlídně přivítána,\npředvedla nám zase jednu z ncjlepších úloh. Desdemona\nžádá také, jak již podotknuto, výtečnou zastupitelkyni\nzpěvu i hry. Oboje bylo v pravé míře podáno a slečna\nmnohokráte volána. Pan Fektér věnoval vděčné úloze\nRodriga mnoho pilnosti; jsa ouplně hlasu svého mocen,\npřednesl koloratury, ve zpěvohře vůbec převládající, velmi\ncistě a uhlazeně. Úloha Jagy leží panu Stein ekovi\nnepohodlně; zná však tento rutinovaný zpěvák svou živou\nhrou všude obecenstvu vyhověli. Slečna Kuglerová\nzpívala málokde zcela jistě; kdyby sobě směleji počínala,\ndošly by výstupy její více platnosti. Poslední finále bylo\nvynecháno. Tempa byla někde velmi zdlouhavá a zase\njinde velmi prudká. O provedení choru a pospolných\nkusů ponecháme sobě několik slov na podruhé. Četné\nobecenstvo věnovalo hudbě a vděčným úlohám zpěváků\ndost pozornosti, a bylo v potlesku velmi štědré. Dne\n27. opakoval se po delším čase Wagner řf v „Rienzi.\"\nSolové úlohy byly jsou dobře obsazené a jejich provedení\njiž známé. P. Bachmann byl výborně disponován, a\nvydržel se svým hlučným hlasem až do konce. Slečny\nLuccová a Míková byly několikráte s panem Bacli-\nmannem volány. O provedení vůbec zbývá málo poda-\nřilého upomenouti; lépe, když pomlčíme. Jeho císařská\nVýsost arcivévoda Frant. Karel poctil představení svou\npřítomností a setrval až do konce 4lého jednání. E.\nNáš nadaný krajan a dvorní hudebník pan J.\nLudvík, žák konservatoria Pražského a školy varhanické\npod ředitelem Pitschem, dostal od ředitelství Mnichovského\ndvorního divadla, jehožto orkestrálním údem jest, čestné\nnab dnrutí, aby pro dvorní divadlo komickou operu složil.\nText této opery je od režisera p. Christena a jmenuje se\n„Die Rache der Weiber\" (Pomsta žen). Pan Ludvík\npožívá v Mnichově všeobecné vážnosti a navzdor mnohým\nuskokům jeho nepřátel podařilo se mu přec šťastně co\nskladateli vyniknouti. Výtečný náš umělec složil tento rok\nmnoho nových skladeb, zvláště pro sbor, komická\nkvartetta, skladby kostelní a k slavnosti, upomínky na\nbitvu Lipskou, která se dne 16. a 20. v Mnichově dávala,\nslavnostní hymnu (text od H. Linggaj, která, jak\ntamnějši list „Neueste Nachrichten\" číslo 293 píší, plna\nefektu a melodií jest. Mimo to složil p. Ludvík k této\nslavnosti hymnu na 18. října (text od Stóckelineiera) a\nřídil osobně hudební část této slavnosti. Dlužno\npodotknouii, že celá tato slavnost, která se v páně Knor-\nrových místnostech v Mnichově odbývala, vyobrazena jest\nv Lipských novinách „Illustrirte Zeitung\" číslo 907 od\n17. prosince, kdež viděli lze p. Ludvíka, an taktovkou\ncelý hudební sbor řídí. Avšak nejen co skladatel, alebrž\ni co virtuos je pan Ludvík chvalně znám, vzláště vy-\nznačil se náš krajan mistrným provedením těžkých míst\npro hoboj v opeře „Švýcarská rodina.\"\nVýtečná virtuoska na housle, sl. Rosa ďOr, kon-\ncertovala před nedávnem v Hořelci (Gorlitz) v pruském\nSlezsku s nejskvělejším výsledkem. Tamější noviny ne-\nmohou dosti její umělecký zápal a její skromnost vyna-\nchváliti. „Ve fantasii-caprices,\" píše jistý tamější list, ja-\nkoz iv melancholii od Prume osvědčila mistrovství v\nelegickém a humoristicko-čtyeračivém přednesu a v kar-\nnevalu Benátském ukázala, že nejohromnější těžkosti na\nhousle s největší jistotou a shodností překoná. Neobyčejnou\nsbchlost má též slečna Rosa ď Or ve flageolettu, kdež\nji i při nejrychiejších passažích žádný tón neselže.\"\nZhotovitelé nástrojů pan Fr. Ludvík a pan\nJos. Martinka v Praze, zhotovili pro cis. ruskou di-\nvadelní direkcí dle zavedeného Pařížského normálního\nladění nové nástroje, které čistotu ladění a ele-\ngancí mechanismu v každém ohledu zvláště vynikají. Je\nto opět nový důkaz, jak se čeští průmyslníci snaží,\nby si prvního místa v tomto oboru uhájili. Dotčení zho-\ntovitelé posílají své dřevěné a plechové ná si roje též do\nAnglicka, Itálie ano i do Ameriky. Při této příležitosti\nnetřeba nám podotknouti, že náš věhlasný zliotovovatel\nnástrojů p. Václav Červený z Hradce prvního místa\nv oboru tomto zaujímá.\nP. Ferd. Willner, jenž r. 1858 Pražské kon-\nservatorium absolvoval, obdržel místo prvního hudebníka\nna lesnici při král. dvorské kapele v Berlíně. Od nového\nroku, kdež p. Willner své místo nastoupí, budou v kr.\ndv. kapele tři bývalí žáci Pražského konservatoria, totiž\nkrál. komorní virtuos p. Laub, král. komorní hudebník p.\nF. W. Ressel a p. Willner.\nSlečna Anna Giintherova zasnoubila se s pa-\nnem Františkem Thomém, ředitelem divadla Pražského.\nNáš krajan Ferdinand Laub navrátí sé příštího\nměsíce do svého domova a zřídí, než velkou uměleckou\ncestu nastoupí, v Praze koncert*\nAlexander Dreyschock dával dne 21. t. m. ve\nVratislavě koncert, a spňsobil jím, jak se slovutný hu-\ndební znalec p. Hesse v „Schles. Ztg.\" vyjádřuje, „ne-\nsmírné furory.\" Jeho báječná virtuosnost a ke všem nu-\nancím uspůsobilý úhoz, jeho sběhlost ve hře, jeho hra\noktáv atd., to vše pravi p. Hesse, „roznítilo obecenstvo.\"\nPan Dreyschock započal tento koncert novým triem do\nD-moli (rukopis) od V. J. Veita, o němž p. Hesse praví,\nže to jest uhlazená, okrouhlá a důkladná práce.\nNa den sv. Cecilie (22. listop.) slavil hudební\nustav pana J. Prokše o 10, hodině ráno v chrámě Týn-\nském Veni sancte. Při této příležitosti sloužil důst. P.\nMatiáš Heinrich, hlavní farář a čestný kanovník velkou\nmši. Provozovalo se : Vokální veni cancte a mše do B-dur\nod V. Horáka, ředitele kůru, graduale a offortorium od\nJ. Prokše.\nDůkladný hudebník a skladatel Karel Eduard\nHofmanu zemřel zde v sobotu dne 24. listopadu. Hof-\nmanu narodil se v Durhennesdorfu v horní Lužici r. 1792\na byl syn učitele. Studovali gymnasium a theologii v Lo-\nbavě. Při vypuknutí francouzské války opustil svůj domov\na odebral se maje odporucní listy na obchodnický dům\nFiedler-Bešlaveni do Prahy, zdokonalil se v hudbě u V.\nTomáška a přisel r. 1816 do domu knížete Paara co\nučitel hudby. Zde setrval 3 leta, načež sc v Praze usa-\ndil. Hofmanu vzdělal velký počet výtečných žáků a když\nve Vídni prodléval, spřátelil se s Lad. Beethovenem, je-\nhožto synfonie pre klavír arranžoval. Mimo to složil mnoho\nvariací a jiných skladeb pro piano, které v Praze vyšlý*\nVe své nemoci složil ještě v chorálním slohu „Otce náš.\"\nHofman pochován jest v pondělí dne 26. listop. Pokoj\npopeli jeho!"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5747, "texte": "Naše duchaplná krajanka sl. Alb. Zadrobil-\nková uspořádá dne 9. prosince ve Vídni svůj první\nkoncert. C. k. dvorní zhotovitel pian, p. J. Streicher dá\nke cti této mladistvé umělkyně tyto dni hudební s o ir é e,\nv nížto naše krajanka Beethovenovu sonátu Kreutzerovskou\nse sl; Kreszovou přednášeli bude. Nejvýtecnějsí umělci\nVídenští budou toliko této zábavě přítomní.\nObratný skladatel písní a sboru ceských p. Ka-\nrel Slavík zařídil v Těšíně v Slezsku ustav pro zpěv a\nodebeře se ještě tohoto měsíce na nové pole svého působení.\n- Slavný slovanský virtuos na flétnu pan Teršak\nzavítá v neděli dne 2. t. m. do Prahy, kdež co nevidět\nkoncert svůj uspořádá.\nRodina Brousil ovská z Prahy koncertovala\nv Leicestru s velkým úspěchem.\nVýtečný zpěvák Reichel, jehožto odstoupení od\nzdejšího divadla bylo rovněž tak nemilé, jako neodůvod-\nněné, zpíval tyto dni v Linci, s náramnou pochvalou Ar-\nnolda Melchthala a zbudil zvláště svou nesmírnou výškou\nvelkou sensací. Umělec ten byl zvláště do Lince cesto-\nval, aby onu úlohu zpíval ve prospěch svého přítele\nEduarda Kunce, někdejšího baritona při Pražském di-\nvadle. Byloby velmi potěšitelné, kdyby p. Reichel, jenž\nsvé stálé obydlí v Praze má, ochotně při ceských zpěvo-\nhrách spoluoucinkovati chtěl.\nPrvní vokální koncert Žofínské akademie\nbude v sobotu dne 1. pros. o půl páté hod. odp. v sále\nna Žofíne se odbývali. Program je tento: I. oddělení:\n1. Chorál und Motett („Modleme se Otci svému. „Ví-\ntej sladký Těšiteli\") pro 4 mužské hlasy složil Jan Tro-\njan. (Z 16. století;) 2, Národní písně pro tříhlasý žen-\nský sbor. a) Německá: „Ber šchwere Traum.\" b) Česká:\n„Daleká široká pole.\" c) Srbská od Lužice : Šlo tu mlodu\nholěu debnje.\" d) Německá: „Gemachte Blumen.\" 3. Šumí\nLabe dolem plání, (A. Šmilovský), mužský sbor, slož. J.\nL. Z v ona h 4. In te Dominie speravi. Fuga pro smíšený\nsbor, slož. K. Fr. P i e t s ch. 11. oddělen í 5. Žalm\n„Wer unter dem Schirm des Hochsten wandell\" pro ctvero-\nhlasý sbor mužský složil Bernard Klein. 6. Národní\npísně pro ctyrhlasý mužský sbor. a) Švédska: „Rosa lila\ntjente pa Konungends Gard.\" b) Dánská: „Skammel han\nboer sig or i Thy.\" c) Česká: „Žežulinka kuká\" —-„Tluču,\ntluču, otevřete,u poslední uspořádal V. J. Veit. 7. Das\nwunderbare Echo. Humoristická píseň pro ctyrhlasý muž-\nský sbor (s Echem), slož. Richard Genée. 8. Meerestilíe\nund gluckliehe FahrL Mužský sbor , složil Antonín\nR u b i n st e i n. 9. Přednes na harfu na Don-Juan-Fan\ntasií od virtuosky slečny Marie Mosnerovy. 10. Zá-\nvěreční sbor z kantaty „leh hatte viel Bekummernissa pro\nsmíšený mužský sbor, slož. Seb. Bach. Bylo by žádoucno\na slušno. aby výbor Žofínské akademie r o v n o p r á v-\n-11 o st šetře programy ku koncertům též v češtině\npodával, což se tuším při druhém koncertě stane.\nZdatný mladistvý skladatel p. Alojs Karel,\nžák zdejšího konservetoria složil k H á I k o v ě truchlohře\n„Závis z Falkenštein au prvním akcentem odmě-\nněné overturu. Bylo hy žádoucno, aby nová tato ski a d-\nb a při nastávajícím představení se provozovala.\nPraktický vyučovací běh varhanní hry od\nJos. Forstera. Právě vyšel třetí sešit tohoto díla a\nobsahuje 17 čísel co ctyrhlasá mannalní cvicení. To, co\njsme o výtecnosti tohoto díla juž při prvních dvou\nsešitech řekli, musíme nyní opakovati. Ctyrhlasá cvi-\nčení rozvrhl skladatel na dvě třídy a sice tak, že čí-\nsla od 7 9 až do 88 výhradně homofonnímu, akkord-\nnímu, čísla 89 až do 96 polifonnímu neb kontrapúnkti-\nckému způsobu náležejí. Zde se naskytne učni příleži-\ntosti, by se s jednoduchým jakož i s figurovaným slo-\nhem seznámil. Jak p. skladatel, jenž sám praktickým\nvarhaníkem jest, tomu rozumí, aby veškerým číslům\nkarakter příhod n é h o pr ae 1u di a propůjčil, juž jsme\nse zmínili a držíme tedy tento třetí sešit, jenž co do\nvýbornosti s prvními souhlasí, za velmi užitečný a po-\ntřebný. Tóniny Dur a Moll brzy v sopránu brzy\nv bassu, brzy v některém středním hlasu se na-\ncházejíce střídají se s delšími větami. Ch orální pře-\ndehry a p rae 1 u di as jemnými rejstříky, jakož i s pl-\nnými stroji kráčejí v posloupné těžkosti za sebou\na konec tohoto sešitu tvoří schválně k tomu složená d u-\nch apl n á fuga od J. Leop. Zv on ař e, při kteréž se\nstřídání prstu na jedné a té klávesnici příjemným\nzpůsobem naučili možná. Kéžby naši p. učitelové a\nvarhaníci tohoto výtečného díla si povšimli; neboť až\ndosud nakládá se bídně s tímto posvátným ná-\nstrojem! Školu tuto lze dostali u Rob. Ve ita v Praze\nv předplatní ceně 2 zl. 40 kr. Nákladem pána K ri-\nstofa a Kuhé v Praze vyjde tyto dni druhý sešit\n„Záboje,\" sbírky to c esko -s1 o v a nský ch ctvero-\nzpěvů a bude obsahovat kvartetto od oblíbeného Fr. P i-\nvod y, „K bratrům\" od Vil. Rlodka a „Otce náš\" od\nTh. Bradského. Předplatní cena na všech šest se-\nšitů jest pro Prahu 2 zl. 40 kr., s poštovní zásil-\nkou 2 zl. 76 kr. Jednotlivý sešit stojí 60 kr. Předplatní\npeníze buďtež zaslány pod adresou „Krištof a Kuhé, ob-\nchodníci v musikaliích v Praze.\" Jelikož v „Záboji\" ob-\nsažené cíverozpěvy sbory jen v hlasech vycházeti bu-\ndou, upozorňujeme pány odběratele, že na zvláštní přání\ni partitury k nim v opisu obstaráme. Partitury ku kaž-\ndému sešitu stojí 36 kr. r. c., ku všem šestí m seši-\ntům 2 zl. 10 kr. Týchž nákladem vyšla čtvrtá pí-\nseň „Na mou vlast\" od výtečného skladatele Fr* Pi-\nvody. Všech písní p, P i vodových vyjde, jak známo\ndvanáct v předplatní ceně. Předplatní cena na\nvšech dvanáct písní, které skladatel našemu slovút-\nnému národnímu pěvci panu L. Lukešovi věnoval, jest\npro Prahu 2 zl. 60 kr., s poštovní zásilkou 3 zl.\nrak. ě. Každý měsíc vyjdou dvě písaě, tak že v půl\nletě všechny pánům odběratelům do rukou se dostanou.\nPředplatní peníze buďtež zaslány pod adresou „Ivristof a\nKuhé,\" obchodníci v musikaliích v Praze. Zdař Bůh pod-\nniknutí tomuto !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "276", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Budějovic, 26. listopadu *). (Zpěváčký spolek).", "titre_sommaire": "Z Budějovic, 26. listopadu *). (Zpěváčký spolek).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.7", "debut_caractere": 5749, "fin_caractere_exclue": 6151, "texte": "Z Budějovic, 26. listopadu *). (Zpěváčký spolek).\n.Zdali spí aneb jen dřímá slavná dcera Buděje táže se\nv těchto důležitých dobách dojista mnohý věrný vlastenec.\nNa tuto otázku odpověditi krátce pouhým „spí\" anebo\npouhým „dřímá\" jest nemožno; jsouť zajisté 11 nás\ntvrdí sedmispáěi, jsou i přemnozí netecníci, „hnusné bez\nbalzámu mumie,\" jak praví slavný Kolár, jsou i věrn\n\n*) Raete častěji psáti, Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3957, "texte": "vlasti synové, z stran kterých jenom toho musíme lito-\nvat!, že nijak nespojí se, ale každý živ jsa, a pro sebe\ndumaje, světlo národní vědomostí staví pod kbelec, aby\nnebylo Viděno. A toto jest, co Budějovice činí téměř mrt-\nvými v ohledu národním. Kdyby naši národovci tak se\ndružili ku vznešenému cíli, jakož se druží lidé bez barvy\nk cíli ledajakému, dojista by český lev radostným okem\npohlížel na jedno z největších měst domácích. Ale jak\njsme už pravili : národovci naši dumají každý pro sebe, a\nmlčí, když se odstrkuje jazyk a život národní. Ve spolku\nzpěváckém jest vel ký poc e t Čechů v, a jenom skro-\nvný počet pouhých Němc ň v, a přece neozývají se\nČechové, aby krásné a po Evropě proslavené písně če-\nské v našem spolku zpěváckém nebyly jenom bídnými\na povrženými podruhy. Toho důkaz nový měli jsme k ne-\nmalému zármutku svému na den 23. t. m., kdyžto zmí-\nněný spolek jménem „slavností sv. Cecilie44 zřídil večerní\nzábuvu v jednom tanečním sále. Bylo-li už divné ka-\nždému, že ani hudebnictvo zdejší tak četné, ani spolek\nzpěvácký pranicím ve chrámě neoslavili sv. patronky\numění hudebného, kdežto beze slavné mše svaté nebý-\nvalo na ten den snad od počátku města našeho : bylo\nzvláště nám Čechům divno a bolestno, že Čechové ve\nspolku zpěváckém, kdežto ani ředitel, ani učitel zpěvu\nnejsou Němci, k tomu dojiti nechali, aby se jenom jeden\nsbor c es k ý (!) „Sláza čarodějnice\" přednášel. Že\nby se obecenstvu velmi přicházelo vděk hojnějším před-\nnesem sborů v c e sk ý ch, toho budiž mimo jtné dů-\nkazem, že tento jediný sbor český opakován býti musel\nna všeobecnou žádost, kteréžto cti nedostalo se z ně-\nmeckých ž ád n é m u. (Dokončení).\n(J. L.) Z Kolína. (Opera.) K otevření nového\nzdejšíko divadla chystají se zlomky z opery „Norma44\ns českým textem. Bude se dávati ouvertura, pak 1.,\n2.a 5. číslo prvního aktu a 8. číslo z druhého aktu.\nJak doslýchám, vystoupí v zlomkách těchto náš výtečný\nnárodní pěvec p. Lukeš, pak p. K. Strakatý a slečna\nA. Blažková, absolvovaná žákyně konservatoria. Páni\nochotníci by se byli ovšem lépe zavděčili, kdyby bývali\nmísto této itálské zpěvohry, národní českou operu\nv\n„Dráteníka44 od p. Skřoup a zvolili, v nižto pan Lukeš\nnepřekonaným vzorem slouti může. Než co není bnde\nsnad a zajisté si tím páni ochotníci chvalnou zásluhu\nzískají.\n(S—k.) Ze Semil. (Produkce zpěváck. spolku.)\n(Dokonc.) Mezi jinými slyšeli jsme zde arii z opery „Ro-\nbert ďábel,\" kterouž nad řečená paní F. P. výborně zpí-\nvala. I solo v „Cikánech\" přednesl p. J. Delavós\ndobře. Seznalo se patrně, že jak ředitelstvo, tak i\ncelý spolek všemožně se přicinuje, by účelu svému do-\nstáli; toliko litovali jest, že právě nejlepší sbory, ac do-\nbře provedené byly, posluchacstvu nejméně se líbily. Náš\nsluch poslouchá raději cosi veselého, příjemného než\nvěci umělecké; proto bych myslil, by se na obé zřete]\nvzal a jedno s druhým se spojovalo.\n(H. J.**) Ze Slaného. (Dokonc.) Due 3. listop.\nspusobil zdejší střelecký sbor ku jmeninám p. Karla II u-\nbatky, uiěšfanosty našeho, průvod s pochodněmi, pH\nkteré příležitosti nezůstal zpěváčky spolek netečným. Do-\nbře provedeny byly til citnpíné české sbor y, a to:\nKantáta od Jos. Krejčího, Pozdravení pěvcovo od V.\nH. Ve ita a Společenská od Fr. Láblera (oba ze Zá-\nboje). Před každým kusem, jakož i po něm hrála hudba\nněkteré pěkné skladby. Text prvního sboru byl v ti-\nskárně páně Jeřábkově u nás ozdobně vytištěn a p. mě-\nsfanostovi podán. Díky všem prí té slavnosti účinkují-\ncím ! Za týden po zastaveníěku tomto došla náš\nzpěváčky spolek radostná zpráva, že stanovy jeho\nod c. k. místodržitelství jiz jsou potvrzeny. Přejeme od\nsrdce našemu zpěváckérau spolku a nadějeme se, že nyní\ns pravou horlivostí chopí se toho díla, ježto si již dávno\nza eíl svůj vytknul. Takovýmto pěstováním zpěvu po-\nvznese se i u nás hudba chrámová na vyšší stupen\ndokonalosti a mnohou zábavu budeme míti děkovat sle-\nchztným údům našeho spolku zpěváckého, kteří\njisté český zpěv pěstovali budou. Zdar Bůh!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.7.3", "titre_corps": "Brno. (Dop. pův.) Dne 4. t. m. bude zde odbývané", "titre_sommaire": "Brno. (Dop. pův.) Dne 4. t. m. bude zde odbývané", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.8", "debut_caractere": 3959, "fin_caractere_exclue": 5441, "texte": "Brno. (Dop. pův.) Dne 4. t. m. bude zde odbývané\nskvěla beseda, v nížto na zvláštní pozvání účinkovat\nbudo slovutný národní pěvec p. Lukeš, jenž některé ná-\nrodní písně přednese. Též uslyšíme nejnovější ctverozpěv\np. F. Vogla.\nDrážďany. Český virtuos p. Jul# Schul h o ff kon-\ncertoval zde s nejskvělejšíin úspěchem dne 26. listop. a\npřednášel mistrně trio C-dur od Haydna s panem Wasi-\nlewskim a Kummerem pak se s t svých vlastních skladeb.\nLipsko. Jako každoročně, tak iv letošní zimě bu-\ndou se zde nedělní hudební zábavy u redaktora zdej-\nšího hudebního časopisu p. Fr. Brendla odbývati, v nichž\nzejmena novější skladby se provozují. V zábavě dne\n11. listopadu odbývané úcinkovaí Čech; pianista pan Fr.\nBendel z Prahy; koncertní mistr p. Schmitt z Moskvy\n(violoncellista) a p. Hauboid z Lipska. Hráli mezi jinými\nlaké trio od Bendla, jehož adagio nás svou posvátností\nmyšlenek a bohatostí v nápěvech velice překvapilo n uspo-\nkojilo ; méně originální zdálo se nám finále. Nadzmíněný\nskladatel přednášel mimo to ještě Lisztovu sonátu a\ndokázal že úplně vládnout! umí svon technikou.\nPaříž. Císař Napoleon povolil skladateli Fel.\nDavidu roční plat 2400 franků.\nVideu. Virtuos na housle M. Hauser odebere se\nna umělecké cesty do Valašska a Polska. M. Hauser\nvyjednává s moravským virtuosem Ernstem, by\nmu tento své „Sraduarky44 prodal. J. M. císař František\nrozkázal, aby se dvorní operní divadlo blíž Korutanské\nbrány propachtovalo a sice od 1. dubna 1861 až do\nkonce března 1866."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.8", "debut_caractere": 5443, "fin_caractere_exclue": 5520, "texte": "Listárna.\nPanu Sp. v Loch. Pro jaké nástroje žádáte si žá-\ndané taneční kusy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1860-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest X. notová příloha, obsahující skladby od Fr. Müllera.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest X. notová příloha, obsahující skladby od Fr. Müllera.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.8", "debut_caractere": 5522, "fin_caractere_exclue": 5605, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest X. notová příloha, obsahující skladby od Fr. Müllera."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[269]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.1", "texte": "Naše staré písné.\nJaroslav Zásmucký.\nOtevřely stavěké se hroby,\na z nich místo starobylé plísně\nvyřinou se mocně dávné písně,\nzpěvní svědkové to zašlé doby.\nZpívat národ! Jeho j»ré zpěvy\nzachovaly obraz dávné síly,\nmužův ráznosf, bolnou něhu děvy,\njsou jak otcové a matky byli.\nA teď lid náš v zpěvu dostonává;\njeho píseň bolův svět je celý,\njeho píseň však též rozveselí\ntoho, jehož pláč už dokonává.\nDoplakali jsme a doželeli,\nodvrhli jsme stavěké své tísně,\nmocně, jaře, otcové jak pěli,\nnové zavznějí zas lidem písně!\n\nZmĕna času.\nA. Körscbnerova.\nTam podle skal na divé stráni,\nkde prostý jonák skoty pase,\ndub starý ku zemi se sklání\na o minulém dumá čase.\nPod stínem svým u mládí jarém\nuhoslil jednou Žižku reka,\no němž až podnes v věku starém\nsní a na příchod jeho čeká.\nDnes opět statný muž tam sedí;\ni ten je sto vést předkův jílec,\nvšak z očí jeho zráda hledí\ntof mrzký jenom odrodilec.\n\nVáclav Jindřich Veit.\nŽivotopisný nástin, podává redaktor.\nZnáte slavné jméno V. J. Yeit? O jak byste ne-\nznali věhlasného skladatele komorní hudby, jehož ducha-\nplná kvartetta a kvintetta ve vlastech slovanských a\nněmeckých ano i ve Francii a Americe zaznívají. Kdoby\nneznal jeho roztomilé a půvabné skladby pro piano,\njeho rázné a mistrné sbory? Jeho překrásná mše, jeho\nvýborná synfonie, ouvertury došly všude nejskvělejšího\nvýsledku, a získaly mu jedno z nejprvnějších míst v ny-\nnějším světě hudebním. Z té příčiny vidíme se nuceni,\nněkolik dat životopisných o našem znamenitém krajanu\na Vlastimilu ctěným čtenářům sděliti.\nYeit Václav Jindřich, c. k. krajský přednosta\nv Chebu, narodil sedne 19. ledna 1806 v Řepnici v se-\nverních Cechách. Otec jeho, zámožný pachtýř panského\ndvora, jsa dobrým houslistou a tenoristou, zpozoroval\nzáhy velkou náklonnost synovu k hudbě, a dal jej u\nučitele na klavír učiti. Brzy na to vstoupil Yeit do\ngymnasia Litoměřického, kdež se dále v hudbě cvičil,\npři službách Božích na varhany hrál, ano i komponovat\npočal. V patnáctém roku svého stáří (1821) poslal ho\notec na vysoké školy Pražské. Však rok na to zemřel\notec i matka jeho, a on nemaje žádného jmění, musel\nvýživu u vyučování v hudbě hledali, as nejvétší pil-\nností učil se na piano. Tato smutná katastrofa vedla\nk jeho štěstí, nebof učinila z lehkovážného, bezstarost-\nného mladíka náhle vážného a povážlivého muže. Pu-\nzení ku komponování vzniklo u něho velmi živě, a ne-\nmaje theoretických kněh, studoval v bibliothéce díla\nKirnbergera a Marburga, zabral se do partitur Don\nJuana a Rcquiem, a použil všech theoretických děl,\njichžto se dopíditi mohl. Vedle toho hrál Veit na roz-\nličné nástroje (housle, cello, flétnu ald.), a komponoval\nvelmi pilně v každém druhu hudby, dosáhl jasnějšího\npřehledu v theorii, obratnosti ve formách a osvědčil se\niv praktické hře co zdatný pianista. Odbyv právnická\nstudia a předepsanou praktickou zkoušku, vstoupil roku"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.2", "texte": "1831 k Pražskému magistrátu do praxi. Hudba, která\nmezitím trochu na stranu odložena byla, stala se nyní\njeho výhradním mimotriíin zaměstnáním a to se vší hor-\nlivostí. Avšak ještě pořád byl Veit jen v kruhu svých\npřátel co hudebník znám. Tu dávalo se roku 1835 na\npřímluvu Húttnera, professora cella na konservatoriu\nPražském, v zábavách komorní hudby professora Pixise,\nquintetto od Veita, ježto se nad míru líbilo, a později\nu Hoffmeistra v Lipsku tiskem vyšlo. Nyní si prorazil\nVeit cestu do veřejnosti, a v následujících letech ná-\nsledovalo několik jeho quartett, quintett, koncertní ouver-\ntura pro orchestr, několik svazků písní a několik skla-\ndeb pro piano. Nejvíce rozšířilo se jméno Veitovo\ntřetím quartettem do Es, ježto od bratrů Míillerů roku\n1830 v Praze, v Drážďanech, Lipsku a v Berlíně se\nskvělými výsledky provozováno bylo. Na začátku roku\n1841 dostal Veit z Cách nabídnutí, by tam ředitelství\nhudby přijal. Veit odebral se tam v květnu 1841, avšak\njiž v srpnu téhož roku vrátil se opět do Prahy k svému\núřadu, jelikož se mu poměry v Cáchách, ani trapné\nslužby kapelníka nelíbily. A opět byla hudba mimotním\njeho zaměstnáním, a čím výše povyšován byl na vyšší\núřady, tím méně bylo inu času popřáno ku kompono-\nvání. Brzy po návratu z Cách roku 1843 vyšlo od\nVeita quintetto do C-moll, ježto v Paříži samé sensací\nzpůsobilo. V letech 1844 a 1845 harmonisoval a z části\nkomponoval nápěvy ku Litoměřickému katolickému zpěv-\nníku, při čemž mu Kittl, Píč a Škraupové nápomocni\nbyli, a získal si tím o kostel veliké zásluhy. Je to\nvelmi objemné dílo, kteréž zvláště v novějších časech\nvždy většího uznání dochází.\nRoku 1847 přijal Veit ředitelství jednoty k zve-\nlebení kostelní hudby, a svou obeznalostí toho docílil,\nže iv osudném roku 1848 škola varhanická slastně se\nudržela. Roku 1852 vyšlo od něho quintetto do A (op\n29), je následovaly skladby pro piano, zpěv a pro ko-\nstel. Jeho dílo op. 44 jest slavnostní mše do D-diir,\njež se 25. července 1857 v Praze v chrámě u sv. Ja-\nkuba dávala -a kteráž u Spiny ve Vídni tiskem vyšla.\nV celku složil Veit čtyry quartelta pro smyčcové ná-\nstroje, pět quintett, pět sešitů písní pro jeden hlas s prů-\nvodem piana, tři sešity písní pro mužský sbor, malé i\nvětší skladby pro piano, koncertní ouverturu, malé ko-\nstelní komposice a slavnostní mši.\nAčkoliv; byl V. J. Veit jen némecky vychován,\nprec nezanedbával nikdy řeč českou a učil se co c. k.\núředník s hej větší pilností jazyku českému, a může\nmnohému rodilému Čechu za vzor sloužili. To do-\nsvědčuje zvláště okolnost ta, že se při každém podnik-\nnutí v české hudební literatuře zúčastnil. Mimo ně-\nkteré krásné české sbory, které slovutný Veit r. 1848\n.a 1849 složil, přispěl v novějším čase svými výbor-\nnými skladbami pro piano: půvabnou idyllou a ?m-\n-přomplum k Daliboru, svým? zdařilým českým quar-\ntettem: „Pozdraveníppěvcova k Záb Ji, vydal něko-\nlik českých písní národních pro čtvero hlasů a obírá\nse nyní komponováním většího díla na báseň Erbenovu:\n„Májová noc.\" Nesmíme mlčením pominouti jeho\nkrásnou synfonii, ježto se poprvé v Lipsku v koncertě\n„Gewandhausu\" ar. 1860 v Praze v koncertě Skrau-\npově s velkým úspěchem provozovala. Nejnovější ho-\ntové dílo Veilovo je trio pro piano, housle a cello,\no němžto jsme se v Daliboru u příležitosti Dreyschock-\nova matinée zmínili. Skladby Veitovy mají vůbec pře-\nkrásný poetický vzlet, bujarou obrazotvornost, nelíčený\ncit, z nejhlubších tajin srdce vyplývající a effektní stří-\ndání hlasů a nástrojů.\nY. J. Veit je muž všestranně vzdělaný, přívětivý,\nhorlivý Čeeh a Vlastimil, přitom skromný ale ryzí a\npravý umělec. Přejeme slavnému našemu výtečníku,\naby ho Bůh ještě mnohá a mnohá leta k oslavě vlasti\nnaši zachoval a aby nás Musn jeho geniálními plody hojně\nobdařila. Dejž Bůh!\n\nSlovo o klavírní a varhanní hře našeho času.\nSepsal K, Fr. Pitsch\n(Dokončení.)\nPozorujeme-li naproti tomu stav varhanní hry,\nshledáváme, že zájem pro piano co převládající salonní\nnástroj všeobecný jest, co zatím varhany jen vlastní\nzasvěcence umění k svým rozhodným ctitelům počítají,\nanto polifonová věta, okolo nížto se fvlastní varhanní\nhra otáčí, totiž fuga a v tomto způsohě držaná prelu-\ndia, ve svých umělých kombinacích jen od znalců po-\nznána a oceněna býti může. iLlavírni hra v přísném\nsmyslu a ve své bytosti co pravé studium poskytuje v\nnejkratším Čase vděčnější výsledky než hra varhanní,\nkterá juž samo pro sebe mnohem více těžkostí zaujímá\na až k značnému stupni dokonalosti vedena mnohostianné,\nvědecké znalosti požaduje. Aby se na varhany jen\nobyčejně, ale umění přiměřeně hrálo, je nevyhnutelně\ntřeba dokonalé znalosti čisté věty a velké obratnosti\nv umění modulačním. Avšak jaké harmonické a kon-\ntrapunktické znalosti požadují se teprv, když se na da-\nnou thérmi kontrapunkticky improvisovati rná ? Jakého\nhudebního bystrohledu je zapotřebí, aby se varhaník\nv uspořádání hlavní myšlénky ve všech možných oblá-\ntech hned s dobrým vkusem vyznal ? Jaká pravidelná\nzručnost* prstů se předpokládá, by na větším, často velmi\ntěžkém varhanním stroji rychle notové figury s jasnosd\nelegancí a správností se provedly ?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.3", "texte": "Seznámil-li se varhaník co možná s rychlým za-\ncházením s manuálem, k čemuž při dobrém předpoklá-\ndaném talentu nejstálejší pilnost' s velkým nákladem času\nse připočísti musí; není ještě docela u konce; značná\nčást studií připadne pedálu, čímž teprv vlastně impo-\nnující obrovský nástroj svou vážností do řady mu pří-\nslušící vstoupí. Účinek hluboce promyšlených a ducha-\nplně kombinovaných skladeb přísného slohu dá se po-\nzorovali nejlépe na tomto nástroji. Velkolepých a mo-\nhútnýeh eíTektů může se toliko pomocí silného uměle\ndisponovaného pedálu, kterýž ne zřídka v obligátním\nvedení vykračuje, docílili; pročež má se starali škola\no samostatné pohybování nohou užíváním obyčejné a\numělé applikalury. Stojí—li to ale juž nesmírně mnoho\ncviku a času, aby se u klavírní hry prsty pomocí studií\nna samostatnost zvykly; jakž teprv vypadá to při ne-\njapných a neobratných nohách, k čemuž se mimo to\npřidruží mnohé nezpůsobností, které stojí na podstatě\nnestejné bohužel stavby rozličných pedálů.\nKomuž nejsou snad známé ony obojní varhany,\nkdež za prvé manual jen tak zvanou lomenou oktávu\nv bassu a pedál jen 12 kláves pro oko a 12 pro sluch\nmají? Tof skutečně nezpůsobnost, kterouž za našich\nčasů žádná námitka ospravedlnili nemůže! Nemá-li obec\ndostatečného jmění, aby si dokonalých větších varhan\nzřídili mohla; nuže nechť užije malého kapitálu k vy-\nstavení malého varhanního stroje s nemnohými ale so-\nlidními rejstříky as úplným pedálním objemem a takto\ncíle se dokonale dosáhne a učiní se jednou konec ne-\nřestem, kteréž varhanářství v naší vlasti vymítili může.\nSe vším právem možná zvolati: Ať jsou dokonalé\nnástroje a zajisté hra na varhany se zlepší! V špatných\nvarhanách spočívají z větší části překážky, které se\npokroku v umění varhanním na odpor staví.\nVzdělávání téhož umění je věcí nejsvětějších zájmů\nnáboženství. Pisatel těchto řádků mluví zde co muž\nv oboru varhanictví zkušený, jemuž toliko o věc samu\nse jedná. Velkými sumami se často plýtvá, by se za-\nkoupily nástroje, které žádného jiného účele nemají,\nnež aby se bachantickým radostem vyhovělo ; o vysta-\nvení dobrých varhan pro svatyní Boží se však často\nnedbá a bídný positiv bez pedálu je často v dosti pro-\nstranném chrámě doprovazecí nástroj pro chorál, jenž\nkřesťany zbožností nadchnouti a city k nebesům řídili\nmá. Jaké to povzbuzení pro varhaníka a jaká pobudka\nzdokonalili se v umění, kterémuž bez toho s takými\nobtížemi naučiti se možná! Pročež dlužno chválu vzdáli\noněm, kteří se o lepší stav varhan starají.\n\nKarakteristika tónin.\nPodává redaktor.\n(Pokračování.)\nAs-dur. Iírásovědecký karakter této tóniny je\nzbožná mysl; na vlnách těchto zvuků zdá se duch a\nduše plouti do krajin nebeských a nadsmyslných by-\ntostí; v tónině této modlí se raněné srdce a zbožnému\nnářku propůjčuje soucitně své tóny ; ale též hrobový\ntón: smrť, rov, zetlelost, poslední soud, věčnost' se\nvšemi svými tajnostmi leží v jejím oboru. Pročež mo-\nduluje tak ráda k tónině f-moll po těžkomyslnosti a\nhrobě bažící, k tónině des-dur slasti a strastí dýchající\na v enharmonické změně tónu k e-dur, kteréž ještě\nsice ne úplného avšak více než polovičného uspokojení\nposkytuje. Tak užívá tóniny této s velkon pravdivostí\nRomberg ve svém nádherném sboru „Čirémn klínu\nsvaté země\" (ve skladbě „Zvon\"). K. M.z Webru\nvarii Agatině „A zdaž se mraky zahalují\" a L. Bee-\nthoven ve svém „Fidelio,\" kdež při úvodu k Floresta-\nnově arii v žaláři kolísáním mezi f-moll a as-dur též\nbez slov juž patrně vyjádřuje hrůzu a mráz tohoto mí-\nsta, předběžná znamení smrti a touhu vězně po věč-\nném poklidu.\nB-moll. V dušeslovním ohledu je tónina tato\npatrně zvláštník, kterýž zahalen jsa hávem čiré noci\nvždy trochu nevrlý a se všemi a vším rozdvojený\njest, kamž pohledne; zřídka vždy vyhlíží přívětivě a\nmile. Úsměvek proti Bohu a celému světu, nespokoje-\nnost s sebou až ku přípravě k samovraždě, hluboký,\nsrdcelomný bol dobré duše, jež však juž sama sebe\nvíce nezná, zní v těžkých akkordech tóniny této, kteréž\nzdají se vycházeti z nejhlubšich hlubin zasmušilé, těžko-\nmyslné melancholie. Užívá—li se jí v modulací neb mi-\nmochodem, leží pak též pošklebek a úsměšek na pravdu\na cnosf, bezbožnost, potouchlosť, tropení nezbednosti\nčlověka, všech ušlechtilých citů neschopného, v jejím\noboru. Co důkaz uvádíme dvě místa z Mozartova „Don\nJuana;\" první hned z prvého terzettu místodržitele, Don\nJuana a Leporella od 8. taktu andanta; druhé z veselé\narie Don Juana: „Otevřte sklepy,\" při slovích „Mezi\ntím hlukem, chci lovit v kalnu\" atd.; obratnější přechod\nnemohl Mozart zde ani voliti.\nC-dur. Co se dušeslovného významu této tóniny\ntýče, objevuje se zcela cisty. Karakter její jest ne-\nvinnost, prostota, naivnost, dětská řeč. Všechny blíže\nní ležící tóniny, n. př. E-moll, G-dur a jiné přejdou\nv ní s nevýslovnou lahodností, kdež pak srdce a sluch\nnejúplnějšího uspokojení docházejí. A skutečně zní tyto\ncity mohutně povzbuzujíce z pochodu neb válečné písně\ndo C-dur. Avšak lépe se hodí tónina tato k vyjádření\nnevinné veselosti, venkovského přirozeného života, jakož"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.4", "texte": "z druhé strany k vyjádření síly, pevné a nezvratné\nvule, kteráž ještě vytrvalejší se stane čistým vědomím\nv dobré a pravé věci. Tak pronese n. př, o Don Juanu\nsocha své strašné „Ano44 v nejhlubším E; avšak Mozart\nnepojme tón tento v příšerných ústrašnýeh zvucích;\nnýbrž v čistém C-dur, v jasném to tónu blaženého míru,\nposluchač tuší tímto takřka čistší jasnost ducha, ač-\nkoliv uvnitř se chvěje s Leporellem, jenž navzdor\nsvému trnoucímu úžasu, jsa okouzlen vyšší, pravdivou\na lepší mocí. tetéž poklídoé tóniny se uchopí. Taktéž\na snad z té příčiny vychází celé první finále dotčené\nopery navzdor bližším a dalším karakteristickým výhyb-\nkám (Ausweichung) Y celku přec hluboko významně z\nC-dur. Zpomeňme si též na sbor z Haydnova „Stvo-\nření44: „fa sláva Tvůrce, chvála dne druhého44 a na\ndruhý tamtéž: „Ta nebesa vypravují čest boží atd.; ký\nnevinný, zbožný cit, jakou čistotu srdce, jak hluboce\ndojímavou dětskou řeč pronáší zde tónina C-dur!\nCis-moll. Ohledem na dušeslovný význam je Cis—\nmoll tónina kajícího nářku, důvěrného hovoru s Bohem,\ns přítelem a družkou života ; vzdechy neuspokojného\npřátelství a lásky, nejvřelejší touhy a nejsnažnější žá-\ndosti leží v jejím oboru; Vedle Beethovenovy světoznámé\nsonáty Cis-moll zpomeňme si na nádhernou píseň Fr.\nSchuberta „Poutník\" (Wanderer). S jakou pravdivostí\npočíná zde v tónině Cis-dur, kteráž tajnou bolestí zá-\npasí, v Boha se důvěřuje a hlubokou fantasii oznamuje,\npřejde pak do Fis-moll a odtud do Cis-moll, kdež pout-\nník v truchlící pozorování se pohříží se slovy: „Ti-\nchounce jdu; slast žádná zde a vzdech se táže povždy\nkde?44 Úchvatný je nápotom jeho s nadějí smíšený, ra-\ndostný a toužebný pohled na vlasf, kdež poutník v pří-\nbuzném a velebném E—dur zpívá: „Kde jsi má země ko-\nchaná, vždy tušená, nepoznaná; k závěrce pronáší\npoutník beznadějný vzdech: „Kde jsi?44 pak v kvílícím\nCis-moll, kteréž konečně se slovy: „A jako duchů duch\nto zní, tam, kde ty nejsi, štěstí dlí;44 nejkrásnější a nej-\nuspokojnější odpovědi dochází v hlubších zvukách tóniny\nE-dur, která mnohými známými dissonancemi zadržena\nbyvší konečně něžně dozní.\nC-fiioll. Co se dušeslovného kardkteru této tóniny\ntýče, není žádná ze všech příhodnější k úplnému vy-\njádření určitého, vyššího citu, jak tato, Vyjevení lásky\na spolu nářek nešťastné lásky varie z těchto jemně ta-\nvivých zvuků; každé nytí, každé toužení, každé vzdy-\nchání rozkochané, hluboce cítícího a žádného podvodu ne-\nschopné lásky, dojde tóninou touto nejúchvatnější vy-\nlíčeni. Ve své jasnosti a se svou čistou a jemnou dominantou\nG-dur překypujíc spolu nejsnažnější touhou jest výrazem\nvyšší a nejsvatější lásky, je vzdechem k tvůrci světla a\nnebes. V C-inoll zaznívá ledy! mocně uchvacující\nsbor v oratoriu „Juda Makabejský od Haendla: „Kvilte\nsynové Judovi.\nD-dur. Co do dušeslovuího významu jo tónina\ntato tónem triumfu, halleluja, válečného hluku a vítěz-\nného jásotu. Jak nádherně, jak hluboce dojímavě zavzní\nv tónině této npř. Halleluja v Haendlově oratoriu „Me-\nsiáš ? Mlčením pomineme carokrasno a vábivé synfonie,\nmnohé mocně působící pochody, slavnostně zpěvy a do\nnebe jásající sbory a písně duchaplných skladatelů, zmíníme\nse tu toliko o Kašparově arii z „Čarostřelce44 od Webra:\n„Mlč, by tě nikdo ;« ačkoliv s D-moll počíná. Junker\na Schubart považují tóninu tuto za jednu z nejveselej-\nších ; anto radostný hluk svorného davu odpovídá. Avšak\ntéž spokojenosf, poklid srdce, myslící vláda rozumu, muž-\nské vznešené vděky, jímžto se kvílící nevinnost ženy\nv blaze působícím harmonickém kontrastu vstříc staví,\nzaznívají z těchto zvuků. To dosvědčuje bez odporu\nprvní místo Ottavia a Anny v prvním sextettu druhého\ndějství v Mozartově „Don Juanu44 a celé první finále\nv „Euryantě44 od Webra.\n(Pokračování.)\n\nVečerní zábava u svaté Cecilíe.\nZe spisů měchotlapa Pivovárka z Matonoh. Sdělnje K. St.\n(Pokračování.)\nPan Fagot a slečna Oboe, rozkládal mi velmi\nobezřele můj nebeský průvodce, pochází z prastaré ro-\ndiny, jejíž předkové sprostí venkované byli a nyní se\nna rozličné pokolení v hudebním světě rozvětveni na-\nlézají; z otcovské strany pochází celé plemeno dudácké,\nz materské strany se odvozují venkovské šalmaje. Pan\nFagot byl prý v mladých letech švarný pastýř. Vzne-\nšená dáma, nyní pensírovaná šlechtična Viola da Gamba\npoctila jej svou láskou blahosklonnou a dala jej na\nvyšší studie. Slečinka Oboe pásla dříve husy, kdež ji\njistý znalec hezkých tvářích nalezl a docela v tichosti\nudělal z husičky slečinku; jeho protekcí též dostala se\nOboe za komornou k Její Výsosti kněžně Cecilii.\n„Já řku!44 pravil mi sv. Foukal, „viděl jste pane\nPivovárku slečnu Violu? Onu dámu s bledými tvá-\nřičkami ?44 Aha, vždyf jsem věděl, Iže Vám zůstane\nrozum státi!44 „Divnof mi arci,46 odpověděl jsem,\nneb dle popisu jednoho pozemského škrabala měl jsem\nji za kuchařku, jelikož dovede ku každé hudební soirée\ndobrou harmonickou omáčku připravit. Představoval\njsem si ji jakožto osobu nadělanou, buclatou! „1 chyba\nlávky!44 usmál se nejvyšší pan dozorce nad měcky vě-\ntrníky a píšfalami, dáma, na kterouž Vy si myslíte je\npaní altoviola, její sestra. Rodina ta je velmi četná*"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.5", "texte": "Panna však, na kterouž jsem Vás upozornil, upomíná\nvíce na květinku Vioiku. než na tělnatou kuchařku. Sku-\ntečně je slečna Viola modré Viole velmi podobna, avšak\nnelze mi se pouštěli do takových modrých porovnání,\nntbof by se snadno říci mohlo, že rád na modro malují.\nSvatý Foukal řeč svou náhle přetrhl, anaf slečna\nViola právě kolem nás se brala. Její chod byl volně\nplynoucí vzlet, vlasy její rusé, oči modré. Celý jsem\nse do nich zakoukal avšak vrchní polesný p. Trom-\npeta mne z toho zakoukání náhle vyburcoval. Pan Trom-\npeta je statečný muž, pracovitý avšak bez vtipů. Z po-\nčátku se jmenoval pan Roh, poněvadž mu jeho milenka,\nslečna Ozvěna několikráte notné parohy nastrčila, a\njelikož celá jeho vzácná osobnost od paty až k hlavě\nnazvíce dutá jest, nazván jest také dle podoby své\ns vrtaným dřevem pan Trouba, což se později v ele-\ngantnější 5, Trompeta\" proměnilo; navzdor tomu trorn-\npetisté na zemi posud se domnívají, že mají právo na\nsvět jenom troubit.\nSlečna Klarinetta opírala se o jeho rámě. Tato\nosoba se vlastně jmenuje Klarinka, vykládal sv. Foukal,\na známo, že v hezkém jejím hrdélku hezký vězí hlas,\načkoliv pod Pleslovým drobnohledem pozorován, velmi\nbledě vypadá. Tato slova mi nemilé šimrání na dlani\nspůsobila, jelikož jsem spozoraval, že i nebešťané v ma-\nterialismu si libují a byl bych s chutí na to sv. Fou-\nkalu podle světské noty zazpíval, kdyby mi právě ne-\nbylo napadlo, kde se nalézám.\nProtož upustil jsem od svého hmotného zálusku\na prohlídl si raději slečnu Klarinku. Její temné, ohnivé\noko a tmavá plef uvedly mně ihned na mysl onu krá-\nsnou zemi kde citrony a pomeranče rostou a nepřál\njsem si v tomto blaženém okamžení nic, než byli kla-\nrinetistou, abych ji k ústům přitisknouti a podle chuto\nzhubičkovati mohl. Svaty Foukal spozorovav mé lasko-\nminy pravil ke mně : „Jářku, Cypriánkíi , není všecko\nzlato, co žlutou barvu má, a upozornil mne při tom na\njejí ostrý jazejček, jenž sice lahodně švitořili, ale také\nspropadeně zavřísknouti umí. Slečna Klarinka je po-\nvolná, úslužná ano i líbeznou býti umí, pravil sv. Foukal\ns důrazem, ale, kmotřínku, musí na ni přijíti kos.\nVšeobecný šramot přerušil náš diškurs. Nejjas-\nnější kněžna, svatá Cecilie chopila se taktírky, svého\nžezla. Oiíamžitě se orkestr shlukl. Vše křičelo, la-\ndilo, smitcovalo a zatrubovalo. Já přiskočím k mě-\nchům a šlápnu. Šlo to, jako když namaže. Kněžna\nvzala A, načež počalo brnkání violin, viol a bas na\nvšechny strany, až uši zalehaly. Přicházelo mi, jakoby\ns vrchu uvedení páni a paní samy sebe do rukou brali\na samy sebe hvízdali, natahovali, nafukovali a smiteo-\nvali. I kalafuna nechybila. Ohromný orkestr ae se-\nsestoupil. Všechny nástroje byly mocně zastoupeny.\nZ posaunistů zvláště dva mou pozornost na se obrátili.\nByli to staří známí. Jeden z nich byl ten samý tlustý\nanděl, který byl při zboření Jericha ono generální solo\nfoukal a druhý byl posuď neabsolvovaný konservatorista.\nčiperný to andílek, který při soudním dnu ponejprv vy-\nstoupí a svým troubením do všech čtyr úhlu světa se\nproducírovat bnde, což, jak mi povídali, se znamenitým\núspěchem se díti bude. Malý hrbatý serafín tloukl bubny.\n(Dokončení.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 20. listopadu dávala se\n„Norma.\" Hudba jest od Bel li ni ho. Nevyčerpaná bo-\nhatost překrásných myšlenek ručí této itálské zpěvohře\nmezi jinými tohoto druhu vždy jedno z těch nejpředněj-\nsic míst. An juž blíže posouzena byla, zmíníme se\nkrátce o jejím provedení. Sleěna Luccova (Norma)\nosvědčila znamenitý pokrok jak ve hře tak i ve zpěvu ;\núloha byla tenkráte okrouhlejší a vážnější, než předešle :\nvarovali musíme slečnu před častým křičením vyš-\nších tonu. I slečna Mi ková pohnula svým dušeplným\nzpevem obecenstvo k hlučnému potlesku. Pan Fektér\n(Sever) nenabyl az posud svého předešlého vydatného\nhlasu; ve vysce riadne jim velmi namáhavě a ktomu\nvelmi nečistě. Výsledek si každý domyslí. Velmi do-\nbrý byl pan Hertzsch co Orovist. Sbor hudebníku se\nsvými neladěnými nástroji pohnul několikráte četné\nobecenstvo k hlasitému smíchu. Velmi se nám\nzavděčil pan Bachmann, předveda dne 24. t. m. ke\nsvému příjmu zpěvohru „Othello\" s hudbou od G. R o s-\nsiniho. Tato sériesní opera podle znamenité truchlohry\nod Shakespeara sestavená, byla v roce 1816 složená a\npatří mezi nejznamenitější díla dramatická Rossiniho. Nad\nhrdinou, který velkou a brilantní úlohu dává, stojí mno-\nhem výše, co se pojmutí a provedení karakteru týče,\nDes démon a; tato úloha krásně a poeticky vedená do-\nsáhne teprv ve 3tím jednání svého nej vyššího hudebního\na dramatického stanoviska. To samé platí o celé zpěvo-\nhře. Ouvertura a skorém celé první jednání na Tancrěda\nupomínající jsou díla slabá, mdlá a unavující; ačkoliv\nprvní finále a druhé jednání více půvabnosti obsahuje,\nosvědčuje Rossini své velké dramatické hudební vlohy\nv nejlepším světle v 3. jednání; zde teprv se genius\nskladatele vnořil a povznesl do karakteru Othella a Des-\ndemony a tvořil jen nejvýtečnější věci. Provedení bylo\ndosti slušné; pan beneficiant byl hlučným potleskem při-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.6", "texte": "vítán a několikráte tohoto večera vyvolán. Nejlépe po-\ndařilo se panu Bachmannu velké duetto s Jagem, an\nzde jak důrazná hra tak i dobrý přednes mnoho přispély.\nKdyby byl p. Bachmann sit venia verbo reci-\ntativy tak neodříkával, došla by úloha jeho skvělejšího\nvýsledku. Slečna Luccová, jsouc též vlídně přivítána,\npředvedla nám zase jednu z ncjlepších úloh. Desdemona\nžádá také, jak již podotknuto, výtečnou zastupitelkyni\nzpěvu i hry. Oboje bylo v pravé míře podáno a slečna\nmnohokráte volána. Pan Fektér věnoval vděčné úloze\nRodriga mnoho pilnosti; jsa ouplně hlasu svého mocen,\npřednesl koloratury, ve zpěvohře vůbec převládající, velmi\ncistě a uhlazeně. Úloha Jagy leží panu Stein ekovi\nnepohodlně; zná však tento rutinovaný zpěvák svou živou\nhrou všude obecenstvu vyhověli. Slečna Kuglerová\nzpívala málokde zcela jistě; kdyby sobě směleji počínala,\ndošly by výstupy její více platnosti. Poslední finále bylo\nvynecháno. Tempa byla někde velmi zdlouhavá a zase\njinde velmi prudká. O provedení choru a pospolných\nkusů ponecháme sobě několik slov na podruhé. Četné\nobecenstvo věnovalo hudbě a vděčným úlohám zpěváků\ndost pozornosti, a bylo v potlesku velmi štědré. Dne\n27. opakoval se po delším čase Wagner řf v „Rienzi.\"\nSolové úlohy byly jsou dobře obsazené a jejich provedení\njiž známé. P. Bachmann byl výborně disponován, a\nvydržel se svým hlučným hlasem až do konce. Slečny\nLuccová a Míková byly několikráte s panem Bacli-\nmannem volány. O provedení vůbec zbývá málo poda-\nřilého upomenouti; lépe, když pomlčíme. Jeho císařská\nVýsost arcivévoda Frant. Karel poctil představení svou\npřítomností a setrval až do konce 4lého jednání. E.\nNáš nadaný krajan a dvorní hudebník pan J.\nLudvík, žák konservatoria Pražského a školy varhanické\npod ředitelem Pitschem, dostal od ředitelství Mnichovského\ndvorního divadla, jehožto orkestrálním údem jest, čestné\nnab dnrutí, aby pro dvorní divadlo komickou operu složil.\nText této opery je od režisera p. Christena a jmenuje se\n„Die Rache der Weiber\" (Pomsta žen). Pan Ludvík\npožívá v Mnichově všeobecné vážnosti a navzdor mnohým\nuskokům jeho nepřátel podařilo se mu přec šťastně co\nskladateli vyniknouti. Výtečný náš umělec složil tento rok\nmnoho nových skladeb, zvláště pro sbor, komická\nkvartetta, skladby kostelní a k slavnosti, upomínky na\nbitvu Lipskou, která se dne 16. a 20. v Mnichově dávala,\nslavnostní hymnu (text od H. Linggaj, která, jak\ntamnějši list „Neueste Nachrichten\" číslo 293 píší, plna\nefektu a melodií jest. Mimo to složil p. Ludvík k této\nslavnosti hymnu na 18. října (text od Stóckelineiera) a\nřídil osobně hudební část této slavnosti. Dlužno\npodotknouii, že celá tato slavnost, která se v páně Knor-\nrových místnostech v Mnichově odbývala, vyobrazena jest\nv Lipských novinách „Illustrirte Zeitung\" číslo 907 od\n17. prosince, kdež viděli lze p. Ludvíka, an taktovkou\ncelý hudební sbor řídí. Avšak nejen co skladatel, alebrž\ni co virtuos je pan Ludvík chvalně znám, vzláště vy-\nznačil se náš krajan mistrným provedením těžkých míst\npro hoboj v opeře „Švýcarská rodina.\"\nVýtečná virtuoska na housle, sl. Rosa ďOr, kon-\ncertovala před nedávnem v Hořelci (Gorlitz) v pruském\nSlezsku s nejskvělejším výsledkem. Tamější noviny ne-\nmohou dosti její umělecký zápal a její skromnost vyna-\nchváliti. „Ve fantasii-caprices,\" píše jistý tamější list, ja-\nkoz iv melancholii od Prume osvědčila mistrovství v\nelegickém a humoristicko-čtyeračivém přednesu a v kar-\nnevalu Benátském ukázala, že nejohromnější těžkosti na\nhousle s největší jistotou a shodností překoná. Neobyčejnou\nsbchlost má též slečna Rosa ď Or ve flageolettu, kdež\nji i při nejrychiejších passažích žádný tón neselže.\"\nZhotovitelé nástrojů pan Fr. Ludvík a pan\nJos. Martinka v Praze, zhotovili pro cis. ruskou di-\nvadelní direkcí dle zavedeného Pařížského normálního\nladění nové nástroje, které čistotu ladění a ele-\ngancí mechanismu v každém ohledu zvláště vynikají. Je\nto opět nový důkaz, jak se čeští průmyslníci snaží,\nby si prvního místa v tomto oboru uhájili. Dotčení zho-\ntovitelé posílají své dřevěné a plechové ná si roje též do\nAnglicka, Itálie ano i do Ameriky. Při této příležitosti\nnetřeba nám podotknouti, že náš věhlasný zliotovovatel\nnástrojů p. Václav Červený z Hradce prvního místa\nv oboru tomto zaujímá.\nP. Ferd. Willner, jenž r. 1858 Pražské kon-\nservatorium absolvoval, obdržel místo prvního hudebníka\nna lesnici při král. dvorské kapele v Berlíně. Od nového\nroku, kdež p. Willner své místo nastoupí, budou v kr.\ndv. kapele tři bývalí žáci Pražského konservatoria, totiž\nkrál. komorní virtuos p. Laub, král. komorní hudebník p.\nF. W. Ressel a p. Willner.\nSlečna Anna Giintherova zasnoubila se s pa-\nnem Františkem Thomém, ředitelem divadla Pražského.\nNáš krajan Ferdinand Laub navrátí sé příštího\nměsíce do svého domova a zřídí, než velkou uměleckou\ncestu nastoupí, v Praze koncert*\nAlexander Dreyschock dával dne 21. t. m. ve\nVratislavě koncert, a spňsobil jím, jak se slovutný hu-\ndební znalec p. Hesse v „Schles. Ztg.\" vyjádřuje, „ne-\nsmírné furory.\" Jeho báječná virtuosnost a ke všem nu-\nancím uspůsobilý úhoz, jeho sběhlost ve hře, jeho hra\noktáv atd., to vše pravi p. Hesse, „roznítilo obecenstvo.\"\nPan Dreyschock započal tento koncert novým triem do\nD-moli (rukopis) od V. J. Veita, o němž p. Hesse praví,\nže to jest uhlazená, okrouhlá a důkladná práce.\nNa den sv. Cecilie (22. listop.) slavil hudební\nustav pana J. Prokše o 10, hodině ráno v chrámě Týn-\nském Veni sancte. Při této příležitosti sloužil důst. P.\nMatiáš Heinrich, hlavní farář a čestný kanovník velkou\nmši. Provozovalo se : Vokální veni cancte a mše do B-dur\nod V. Horáka, ředitele kůru, graduale a offortorium od\nJ. Prokše.\nDůkladný hudebník a skladatel Karel Eduard\nHofmanu zemřel zde v sobotu dne 24. listopadu. Hof-\nmanu narodil se v Durhennesdorfu v horní Lužici r. 1792\na byl syn učitele. Studovali gymnasium a theologii v Lo-\nbavě. Při vypuknutí francouzské války opustil svůj domov\na odebral se maje odporucní listy na obchodnický dům\nFiedler-Bešlaveni do Prahy, zdokonalil se v hudbě u V.\nTomáška a přisel r. 1816 do domu knížete Paara co\nučitel hudby. Zde setrval 3 leta, načež sc v Praze usa-\ndil. Hofmanu vzdělal velký počet výtečných žáků a když\nve Vídni prodléval, spřátelil se s Lad. Beethovenem, je-\nhožto synfonie pre klavír arranžoval. Mimo to složil mnoho\nvariací a jiných skladeb pro piano, které v Praze vyšlý*\nVe své nemoci složil ještě v chorálním slohu „Otce náš.\"\nHofman pochován jest v pondělí dne 26. listop. Pokoj\npopeli jeho!"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.7", "texte": "Naše duchaplná krajanka sl. Alb. Zadrobil-\nková uspořádá dne 9. prosince ve Vídni svůj první\nkoncert. C. k. dvorní zhotovitel pian, p. J. Streicher dá\nke cti této mladistvé umělkyně tyto dni hudební s o ir é e,\nv nížto naše krajanka Beethovenovu sonátu Kreutzerovskou\nse sl; Kreszovou přednášeli bude. Nejvýtecnějsí umělci\nVídenští budou toliko této zábavě přítomní.\nObratný skladatel písní a sboru ceských p. Ka-\nrel Slavík zařídil v Těšíně v Slezsku ustav pro zpěv a\nodebeře se ještě tohoto měsíce na nové pole svého působení.\n- Slavný slovanský virtuos na flétnu pan Teršak\nzavítá v neděli dne 2. t. m. do Prahy, kdež co nevidět\nkoncert svůj uspořádá.\nRodina Brousil ovská z Prahy koncertovala\nv Leicestru s velkým úspěchem.\nVýtečný zpěvák Reichel, jehožto odstoupení od\nzdejšího divadla bylo rovněž tak nemilé, jako neodůvod-\nněné, zpíval tyto dni v Linci, s náramnou pochvalou Ar-\nnolda Melchthala a zbudil zvláště svou nesmírnou výškou\nvelkou sensací. Umělec ten byl zvláště do Lince cesto-\nval, aby onu úlohu zpíval ve prospěch svého přítele\nEduarda Kunce, někdejšího baritona při Pražském di-\nvadle. Byloby velmi potěšitelné, kdyby p. Reichel, jenž\nsvé stálé obydlí v Praze má, ochotně při ceských zpěvo-\nhrách spoluoucinkovati chtěl.\nPrvní vokální koncert Žofínské akademie\nbude v sobotu dne 1. pros. o půl páté hod. odp. v sále\nna Žofíne se odbývali. Program je tento: I. oddělení:\n1. Chorál und Motett („Modleme se Otci svému. „Ví-\ntej sladký Těšiteli\") pro 4 mužské hlasy složil Jan Tro-\njan. (Z 16. století;) 2, Národní písně pro tříhlasý žen-\nský sbor. a) Německá: „Ber šchwere Traum.\" b) Česká:\n„Daleká široká pole.\" c) Srbská od Lužice : Šlo tu mlodu\nholěu debnje.\" d) Německá: „Gemachte Blumen.\" 3. Šumí\nLabe dolem plání, (A. Šmilovský), mužský sbor, slož. J.\nL. Z v ona h 4. In te Dominie speravi. Fuga pro smíšený\nsbor, slož. K. Fr. P i e t s ch. 11. oddělen í 5. Žalm\n„Wer unter dem Schirm des Hochsten wandell\" pro ctvero-\nhlasý sbor mužský složil Bernard Klein. 6. Národní\npísně pro ctyrhlasý mužský sbor. a) Švédska: „Rosa lila\ntjente pa Konungends Gard.\" b) Dánská: „Skammel han\nboer sig or i Thy.\" c) Česká: „Žežulinka kuká\" —-„Tluču,\ntluču, otevřete,u poslední uspořádal V. J. Veit. 7. Das\nwunderbare Echo. Humoristická píseň pro ctyrhlasý muž-\nský sbor (s Echem), slož. Richard Genée. 8. Meerestilíe\nund gluckliehe FahrL Mužský sbor , složil Antonín\nR u b i n st e i n. 9. Přednes na harfu na Don-Juan-Fan\ntasií od virtuosky slečny Marie Mosnerovy. 10. Zá-\nvěreční sbor z kantaty „leh hatte viel Bekummernissa pro\nsmíšený mužský sbor, slož. Seb. Bach. Bylo by žádoucno\na slušno. aby výbor Žofínské akademie r o v n o p r á v-\n-11 o st šetře programy ku koncertům též v češtině\npodával, což se tuším při druhém koncertě stane.\nZdatný mladistvý skladatel p. Alojs Karel,\nžák zdejšího konservetoria složil k H á I k o v ě truchlohře\n„Závis z Falkenštein au prvním akcentem odmě-\nněné overturu. Bylo hy žádoucno, aby nová tato ski a d-\nb a při nastávajícím představení se provozovala.\nPraktický vyučovací běh varhanní hry od\nJos. Forstera. Právě vyšel třetí sešit tohoto díla a\nobsahuje 17 čísel co ctyrhlasá mannalní cvicení. To, co\njsme o výtecnosti tohoto díla juž při prvních dvou\nsešitech řekli, musíme nyní opakovati. Ctyrhlasá cvi-\nčení rozvrhl skladatel na dvě třídy a sice tak, že čí-\nsla od 7 9 až do 88 výhradně homofonnímu, akkord-\nnímu, čísla 89 až do 96 polifonnímu neb kontrapúnkti-\nckému způsobu náležejí. Zde se naskytne učni příleži-\ntosti, by se s jednoduchým jakož i s figurovaným slo-\nhem seznámil. Jak p. skladatel, jenž sám praktickým\nvarhaníkem jest, tomu rozumí, aby veškerým číslům\nkarakter příhod n é h o pr ae 1u di a propůjčil, juž jsme\nse zmínili a držíme tedy tento třetí sešit, jenž co do\nvýbornosti s prvními souhlasí, za velmi užitečný a po-\ntřebný. Tóniny Dur a Moll brzy v sopránu brzy\nv bassu, brzy v některém středním hlasu se na-\ncházejíce střídají se s delšími větami. Ch orální pře-\ndehry a p rae 1 u di as jemnými rejstříky, jakož i s pl-\nnými stroji kráčejí v posloupné těžkosti za sebou\na konec tohoto sešitu tvoří schválně k tomu složená d u-\nch apl n á fuga od J. Leop. Zv on ař e, při kteréž se\nstřídání prstu na jedné a té klávesnici příjemným\nzpůsobem naučili možná. Kéžby naši p. učitelové a\nvarhaníci tohoto výtečného díla si povšimli; neboť až\ndosud nakládá se bídně s tímto posvátným ná-\nstrojem! Školu tuto lze dostali u Rob. Ve ita v Praze\nv předplatní ceně 2 zl. 40 kr. Nákladem pána K ri-\nstofa a Kuhé v Praze vyjde tyto dni druhý sešit\n„Záboje,\" sbírky to c esko -s1 o v a nský ch ctvero-\nzpěvů a bude obsahovat kvartetto od oblíbeného Fr. P i-\nvod y, „K bratrům\" od Vil. Rlodka a „Otce náš\" od\nTh. Bradského. Předplatní cena na všech šest se-\nšitů jest pro Prahu 2 zl. 40 kr., s poštovní zásil-\nkou 2 zl. 76 kr. Jednotlivý sešit stojí 60 kr. Předplatní\npeníze buďtež zaslány pod adresou „Krištof a Kuhé, ob-\nchodníci v musikaliích v Praze.\" Jelikož v „Záboji\" ob-\nsažené cíverozpěvy sbory jen v hlasech vycházeti bu-\ndou, upozorňujeme pány odběratele, že na zvláštní přání\ni partitury k nim v opisu obstaráme. Partitury ku kaž-\ndému sešitu stojí 36 kr. r. c., ku všem šestí m seši-\ntům 2 zl. 10 kr. Týchž nákladem vyšla čtvrtá pí-\nseň „Na mou vlast\" od výtečného skladatele Fr* Pi-\nvody. Všech písní p, P i vodových vyjde, jak známo\ndvanáct v předplatní ceně. Předplatní cena na\nvšech dvanáct písní, které skladatel našemu slovút-\nnému národnímu pěvci panu L. Lukešovi věnoval, jest\npro Prahu 2 zl. 60 kr., s poštovní zásilkou 3 zl.\nrak. ě. Každý měsíc vyjdou dvě písaě, tak že v půl\nletě všechny pánům odběratelům do rukou se dostanou.\nPředplatní peníze buďtež zaslány pod adresou „Ivristof a\nKuhé,\" obchodníci v musikaliích v Praze. Zdař Bůh pod-\nniknutí tomuto !\n\nZ Budějovic, 26. listopadu *). (Zpěváčký spolek).\n.Zdali spí aneb jen dřímá slavná dcera Buděje táže se\nv těchto důležitých dobách dojista mnohý věrný vlastenec.\nNa tuto otázku odpověditi krátce pouhým „spí\" anebo\npouhým „dřímá\" jest nemožno; jsouť zajisté 11 nás\ntvrdí sedmispáěi, jsou i přemnozí netecníci, „hnusné bez\nbalzámu mumie,\" jak praví slavný Kolár, jsou i věrn\n\n*) Raete častěji psáti, Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601201-01.1.8", "texte": "vlasti synové, z stran kterých jenom toho musíme lito-\nvat!, že nijak nespojí se, ale každý živ jsa, a pro sebe\ndumaje, světlo národní vědomostí staví pod kbelec, aby\nnebylo Viděno. A toto jest, co Budějovice činí téměř mrt-\nvými v ohledu národním. Kdyby naši národovci tak se\ndružili ku vznešenému cíli, jakož se druží lidé bez barvy\nk cíli ledajakému, dojista by český lev radostným okem\npohlížel na jedno z největších měst domácích. Ale jak\njsme už pravili : národovci naši dumají každý pro sebe, a\nmlčí, když se odstrkuje jazyk a život národní. Ve spolku\nzpěváckém jest vel ký poc e t Čechů v, a jenom skro-\nvný počet pouhých Němc ň v, a přece neozývají se\nČechové, aby krásné a po Evropě proslavené písně če-\nské v našem spolku zpěváckém nebyly jenom bídnými\na povrženými podruhy. Toho důkaz nový měli jsme k ne-\nmalému zármutku svému na den 23. t. m., kdyžto zmí-\nněný spolek jménem „slavností sv. Cecilie44 zřídil večerní\nzábuvu v jednom tanečním sále. Bylo-li už divné ka-\nždému, že ani hudebnictvo zdejší tak četné, ani spolek\nzpěvácký pranicím ve chrámě neoslavili sv. patronky\numění hudebného, kdežto beze slavné mše svaté nebý-\nvalo na ten den snad od počátku města našeho : bylo\nzvláště nám Čechům divno a bolestno, že Čechové ve\nspolku zpěváckém, kdežto ani ředitel, ani učitel zpěvu\nnejsou Němci, k tomu dojiti nechali, aby se jenom jeden\nsbor c es k ý (!) „Sláza čarodějnice\" přednášel. Že\nby se obecenstvu velmi přicházelo vděk hojnějším před-\nnesem sborů v c e sk ý ch, toho budiž mimo jtné dů-\nkazem, že tento jediný sbor český opakován býti musel\nna všeobecnou žádost, kteréžto cti nedostalo se z ně-\nmeckých ž ád n é m u. (Dokončení).\n(J. L.) Z Kolína. (Opera.) K otevření nového\nzdejšíko divadla chystají se zlomky z opery „Norma44\ns českým textem. Bude se dávati ouvertura, pak 1.,\n2.a 5. číslo prvního aktu a 8. číslo z druhého aktu.\nJak doslýchám, vystoupí v zlomkách těchto náš výtečný\nnárodní pěvec p. Lukeš, pak p. K. Strakatý a slečna\nA. Blažková, absolvovaná žákyně konservatoria. Páni\nochotníci by se byli ovšem lépe zavděčili, kdyby bývali\nmísto této itálské zpěvohry, národní českou operu\nv\n„Dráteníka44 od p. Skřoup a zvolili, v nižto pan Lukeš\nnepřekonaným vzorem slouti může. Než co není bnde\nsnad a zajisté si tím páni ochotníci chvalnou zásluhu\nzískají.\n(S—k.) Ze Semil. (Produkce zpěváck. spolku.)\n(Dokonc.) Mezi jinými slyšeli jsme zde arii z opery „Ro-\nbert ďábel,\" kterouž nad řečená paní F. P. výborně zpí-\nvala. I solo v „Cikánech\" přednesl p. J. Delavós\ndobře. Seznalo se patrně, že jak ředitelstvo, tak i\ncelý spolek všemožně se přicinuje, by účelu svému do-\nstáli; toliko litovali jest, že právě nejlepší sbory, ac do-\nbře provedené byly, posluchacstvu nejméně se líbily. Náš\nsluch poslouchá raději cosi veselého, příjemného než\nvěci umělecké; proto bych myslil, by se na obé zřete]\nvzal a jedno s druhým se spojovalo.\n(H. J.**) Ze Slaného. (Dokonc.) Due 3. listop.\nspusobil zdejší střelecký sbor ku jmeninám p. Karla II u-\nbatky, uiěšfanosty našeho, průvod s pochodněmi, pH\nkteré příležitosti nezůstal zpěváčky spolek netečným. Do-\nbře provedeny byly til citnpíné české sbor y, a to:\nKantáta od Jos. Krejčího, Pozdravení pěvcovo od V.\nH. Ve ita a Společenská od Fr. Láblera (oba ze Zá-\nboje). Před každým kusem, jakož i po něm hrála hudba\nněkteré pěkné skladby. Text prvního sboru byl v ti-\nskárně páně Jeřábkově u nás ozdobně vytištěn a p. mě-\nsfanostovi podán. Díky všem prí té slavnosti účinkují-\ncím ! Za týden po zastaveníěku tomto došla náš\nzpěváčky spolek radostná zpráva, že stanovy jeho\nod c. k. místodržitelství jiz jsou potvrzeny. Přejeme od\nsrdce našemu zpěváckérau spolku a nadějeme se, že nyní\ns pravou horlivostí chopí se toho díla, ježto si již dávno\nza eíl svůj vytknul. Takovýmto pěstováním zpěvu po-\nvznese se i u nás hudba chrámová na vyšší stupen\ndokonalosti a mnohou zábavu budeme míti děkovat sle-\nchztným údům našeho spolku zpěváckého, kteří\njisté český zpěv pěstovali budou. Zdar Bůh!\n\nBrno. (Dop. pův.) Dne 4. t. m. bude zde odbývané\nskvěla beseda, v nížto na zvláštní pozvání účinkovat\nbudo slovutný národní pěvec p. Lukeš, jenž některé ná-\nrodní písně přednese. Též uslyšíme nejnovější ctverozpěv\np. F. Vogla.\nDrážďany. Český virtuos p. Jul# Schul h o ff kon-\ncertoval zde s nejskvělejšíin úspěchem dne 26. listop. a\npřednášel mistrně trio C-dur od Haydna s panem Wasi-\nlewskim a Kummerem pak se s t svých vlastních skladeb.\nLipsko. Jako každoročně, tak iv letošní zimě bu-\ndou se zde nedělní hudební zábavy u redaktora zdej-\nšího hudebního časopisu p. Fr. Brendla odbývati, v nichž\nzejmena novější skladby se provozují. V zábavě dne\n11. listopadu odbývané úcinkovaí Čech; pianista pan Fr.\nBendel z Prahy; koncertní mistr p. Schmitt z Moskvy\n(violoncellista) a p. Hauboid z Lipska. Hráli mezi jinými\nlaké trio od Bendla, jehož adagio nás svou posvátností\nmyšlenek a bohatostí v nápěvech velice překvapilo n uspo-\nkojilo ; méně originální zdálo se nám finále. Nadzmíněný\nskladatel přednášel mimo to ještě Lisztovu sonátu a\ndokázal že úplně vládnout! umí svon technikou.\nPaříž. Císař Napoleon povolil skladateli Fel.\nDavidu roční plat 2400 franků.\nVideu. Virtuos na housle M. Hauser odebere se\nna umělecké cesty do Valašska a Polska. M. Hauser\nvyjednává s moravským virtuosem Ernstem, by\nmu tento své „Sraduarky44 prodal. J. M. císař František\nrozkázal, aby se dvorní operní divadlo blíž Korutanské\nbrány propachtovalo a sice od 1. dubna 1861 až do\nkonce března 1866.\n\nListárna.\nPanu Sp. v Loch. Pro jaké nástroje žádáte si žá-\ndané taneční kusy.\n\nK tomuto číslu přiložena jest X. notová příloha, obsahující skladby od Fr. Müllera."}]}