{"numero_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_sha256": "06ff4fe1a5398400e751b1d5039c2943c80211385717727b39c043c52636746f", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1860/12/20_01/bmtnabd_1860-12-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[285]", "page_fin": "[285]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.1", "titre_corps": "Na srozuměnou!", "titre_sommaire": "Na srozuměnou!", "signature_source": "E. Meliš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[285]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1101, "texte": "Na srozuměnou!\nE. Meliš,\nredaktor a nakladatel.\nShodnuv se přátelsky s p. Rob. Veitem, ustano-\nvil jsem se na tom, od nového roku 1861 Dalibora\nsvým nákladem vésti, bych jej ještě více zdokonaliti\nmohl. Z té příčiny vyzývám PT. ctěné odběratele Da-\nlibora, by i rokem 1861 se v odbírání a rozšiřování\nDalibora, jediného hudebního časopisu českého zúčast-\nnili a tím k zdokonalení téhož časopisu a k rozšíření\nhudebních vědomostí přispěli.\nKdo z pánů sběratelů na venkově peníze před-\nplatní na čtyrý exempláry Dalibora naší expedici za-\nšle , obdrží pátý exemplár nádavkem. Kdo na tri\nexempláry zašle, obdrží podobiznu českého skladatele.\nDalibor stojí s poštou: čtvrtletně 1 zl. 15 kr.,\npullelně 2 zC 30 kr., celoročně 4 zl. 60 kr. r. čís.\nPro Prahu: čtvrtletně 1 zl., pullelně 2 zl., celo-\nročně 4 zl. r. čís.\nPraemii,bud buď skladbu kostelní,\nobdrží jen li, kteří se v naší expedici (v Praze)\nv hostinci u arcivévody Štěpána předplatí; odbě-\nratelům Pražským v naší expedicí se předplativším po-\nskytneme té výhody, že si dle libosti bud u p. Rob.\nVeila neb Kristofa a Kuhě Dalibora odbírati mohou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[285]", "page_fin": "286", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.2", "titre_corps": "Karakteristika tónin. Podává redaktor.", "titre_sommaire": "Karakteristika tónin. Podává redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[285]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.1", "debut_caractere": 1103, "fin_caractere_exclue": 3466, "texte": "Karakteristika tónin.\nPodává redaktor.\n(Dokončení.)\nF-dur. Ohledem na dušeslovný karakter vyznívá\nz tóniny této nejen lehký žert, veselý živoUv dětské\nnevinnosti, dobromyslná fraška atd., alebrž ještě patr-\nněji a úchoulněji značí tónina tato lahodnosf a poklid,\nvnitřní nejsvatější mír, občerstvující útěchu, radost nad\nděly přírody, spokojený blahobyt nejb taženější poho-\nvení a jiné podobné city téhož druhu, V tónině F-dur\nzaznívá Beethovenův závěreční zpěv z „Fidelia\" poklid\na těšící útěchu dýchající, pak nádherný závěrečný sbor\n„Poklid budiž atd.\" v Rombergově „Zvonu;\" v F-dur\npočíná též a končí co hlavní tónina tak velice karakte-\nricky pravdivě třetí věta z Beethovenovy znamenité pa-\nstorální synfonie.\nFis-dur. Co se krásovědeckého významu tóniny\ntéto týče, vyjadřují tóny její triumf v nesnadnostech,\nvolné dýchání nad vrchy; pozvuk duše silně zápasící ;\navšak konečně z vítězící. Fis-dur zní jasněji a ostřeji,\nnež Ges-dur; pročež hodí se více k vyjádření vyšší ná~\nruživosti v udaných karakterech citu než poslední; však\nvždy ještě kloní se více k temnosti, k pohlížení překo-\nnaných těžkostí a boje, jejž duše přestála. Kde se\nvnitřuí cit vyrval z bolu as prudkostí chopí se radosti,\nkteráž jemu vstříc přichází, tam budiž dle našeho zdáuí\numístěno Fis-dur; kde však cit svého cíle takřka ještě\njistý není a tesklivě patří do nového, se otvírajícího\noboru radosti, tam se hodí nejlépe a nejvýznamněji\nGes-dur.\nFis-moll. Ohledem na dušeslovný karakter je\nFis-moll temný tón *, hryžef takřka náruživosti, jako kou-\nsavý pes na šatu \\ nezdá se nám býti dobře v jeho po-\nloze a pročež nyje vždy po poklidu 'A-dur aneb na\ntriumfující blaženosti tóniny D-dur, kamž tak rád modu-\nluje as nimiž Fis-moll samo v jednoduché, harmonické\npříbuzností stojí. V tomto způsobu užíval tóniny Fis-\nmoll Beethoven na mnohých místech svého „Fidelia,\"\nSpohr ve svém „Fauslu4í a jiní výteční mistři.\nF-moll Co do krásovědeckého významu nedá se\nupři ti. že hluboká těžkomyslnost a pohřební nářek ano\nhořekování a po hrobu bažící touha převládajícím vý-\nznamem tóniny F-moll jest* Také juž beze slov líčí\nv úvodu k Florestanově arii ve vězení (Beethovenův\nFidelio tóninu tato samotna patrně strašnou hrůzu mí-\nsta a po hrobu bažící touhu ještě na polo živého vězně.\nA mnohá jiná místa mohli bychom za příklad uvésti,\nkdyby se nám prostory v těchto listech dostávalo* ,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3837, "texte": "G-dur. Co se dušeslovného karakteru týče, vy-\nznívá z tóniny této všechno venkovské , idyllycké a\nrolnické, ano poklidná a uspokojená vášeň, každý la-\nskavý dík za upřímné přátelství a věrnou lásku, zkrátka :\ntouto tóninou dá se vyjádřili, každé něžné a klidné hnutí\nsrdce, jež tvrdostí dominantního akkordu nad D, jež já-\nsajíc takřka tóninou G-dur proniká, ničehož na své lí-\nbezností neztrácí. Je věru co litovali., že tónina G-dur\npro svou zdánlivou lehkosf za našich časů od sklada-\ntelů se zanedbává. Jef nápadné, že tónina G-dur se\npři modulací méně k tóníuě své dominanty, než k či-\nstému ještě C-dur kloní, kteréž ještě patrněji veškerý\nmír duše vyjadřuje. Příčina toho leží méně v toin, že\nG-dur spolu co dominantní akkord z C se objevuje, než\nv popsaném karakteru obou těchto tónin'; mezi ně pak\nnaivní, ženské E—moll tak rádo co něžný prostředník\nvstupuje. Na důkaz toho budiž uveden mocný sbor\nz Rombergova Zvonu : „Tisíc plných rukou atd.\"\nGis-moll.Ohledem na krásovědecký význam je\ntónina Gis-moll fakřka mrzoutem, srdcem až k udušení\nstísněným, je kvilením v podvojném křížku vzdýchají—\ncím. Těžký boj vede se v harmonii této tóniny; zkrátka;\nvše co jen velmi pracně proniká, je barvou její. Není\ntedy divu, že jí skladatele ták zřídka užívají.\nG-moll.Z krasovědeckého stanoviště pozorována\nje tónina tato nejvíce vhodná k vyjádření trpkých citu:\nznačí mrzutost, nelibosf, smýkání s nepodařeným plá-\nnem ; je to tón nevrlého hlodání na zubadlu, záště a\nnevole, obžalování sama sebe, kolíbání mezi chtěním a\nzanecháním, boje mezí úmyslem a povážlivostí. Pročež\nmoduluje tak ráda k tóninám £s a B-dur, k tónům lá-\nsky a naděje jako na př. v obou recitativech, „Nebesa,\ncož sním nebo bdím já,\" pak „Poslyš mne ! aj, co pr-\ncháš ?\" v Mozartově opeře „Cosi lan tutte\" (1.a 2. děj-\nství), v nichžto tónina G-moll všude co hlavní tónina\nH-dur. Co se krasovědeckého významu tóniny\ntéto týče. zdaji se zvuky její, divé vášně oznamujíce,\nsloženy býti z barev křiklavých. S E-dur dá se tónina\ntato poněkud porovnali s jasnou barvou ohně as ho-\nřící žlutíj avšak ze zvuků jejích mluví hněv, vzteklosf,\nžárlivost, šílenost', zoufání a každá tíseň srdce; nikoliv\nvšak lehkovážná, bezuzdná, posvícenská radost, která\njako divoký příval kol vší sprostoty odplaví.\nH-moll. Ve své karakterištice tónin (Všeobecné\nLipské hudební noviny r. 1823) opomíjí J. J. Wagner\ntóninu H-moll. Nevíme si skutečně vysvětlili, proč?\nanlo se přec v ohledu tomto za jednu z nejznačnějších\na nejvynikajících tónů považuje a jelikož jen málo jich\ntak mohútný dojem na organismus lidského srdce pů-\nsobí jako ona. Zemřelého cellistu a komorního vir-\ntuosa Hoffinanna ochorobila na př. tónina tato úplně,\nzlížujíc mu povoláni jeho. Že tak málo skladatelů do\nH-moll své skladby klade, není následkem malého du-\nšeslovného významu tóniny této aniž menší způsobi-\nlosti výrazů ; nýbrž pouze okolnost, že applikatura její\nškoly téměř na všech nástrojích příliš těžká jest aneb\npřec mnohem těžší než u mnohých jiných tónin. Hřejme\nale skladbu do H-moll: je to tón trpělivosti, tichého\nočekávání osudu a odevzdání se do vůle Bož'. Jeho\nnářek je tak jemný: nedá se nikdy do urážlivého re-\nptání a skučení. Pročež neznáme nic jímavějšího než\nzbožný žalozpěv v H-moll, jenž v nevýslovné zaníceni\nuvede k nebi obrácenou duši ; moduluje-li na patřič-\nném místě dominanton fis v klamném závěrku do jemně\nukonejšujícího G-dur. Zvláště rádno užívati tóniny této\npří pozvolných, velebných, něžných a vážných kusech,\njako snad při slavnostných chorálech atd. Spohr užívá\ntóniny této v 1. dueltu „Fausta\" při místě Mefista „Po-\nzemský červ, vylezlý sotva z kalu\" a moduluje hned\nna to též v harmonickém postupu ku G-dur; neméně\npravdivě a krásně užívá jí Mozart v mnohých místech\nsvých oper, Beethoven ve svém „Kristu na hoře Oli-\nvetské,\" Haendl ve svém „Judě Makabejském\" atd."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "287", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.3", "titre_corps": "Z konservatoria Pražského.", "titre_sommaire": "Z konservatoria Pražského.", "signature_source": "Redaktor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.2", "debut_caractere": 3839, "fin_caractere_exclue": 5279, "texte": "Z konservatoria Pražského.\n\nJsemf zvykli během nepříznivých časů drzosti\nvšelikých poběhlíků a odrodilců; ale nenadáli jsme se\nnikdy, že by cizí ěiověěisko milosrdenství českého po-\nhostinství tak nadužívalo, jakož to činí jakýsi\nani, učitel zpěvu na zdejším konservateriu. S neroz-\numným člověkem jest ovšem tak málo se pohádati,\njako se zvířetem 5 neboť na mysli poražený, buďsi blb,\nbuďsi šílenec, nepochopuje nikdy, o čem vlastně řeč\njest; zde ale jest nám promluviti o jednání, o jakémž\nse s jistotou udali nedá, z b!bé-li aneb z šílené mysli\nvyšlo; anebo-li šílenec v surovém rozkvašení se do-\npustil skutku, který zasluhuje, aby všemi ústy se káral,\naby muž, jenž se ho dopustil, všemi veřejnými listy\nceskoslovanskými na pranýř postaven byl. Avšak nyní\nk věci! Jak vůbec z těchto listů známo, zasadili\nse někteří přátelé divadla v Kolíně (Labském) o to,\naby se nově tamější divadlo představením zpěvohry\nv české řeěi důstojně zasvětilo. Jelikož ale v Kolíně\ndostatečných sil k představení „Normy\" není, požádal\ntamější c. k, okresní úřad ředitelství konservatoria a\njednotu k zvelebení hudebního umění v Cechách, aby\nnadané žákyni Pražského konservatoria, sl. Aloisii Blaž-\nkové dovolily v představení tomto se zúčastniti. S vel-\nkou ochotou povolil to nejen účinný ředitel, p. Bed.\nKittl, alebrž též předseda jednoty k zvelebení hudeb-\nního umění v Cechách, Jeho J. pan hrabě Albert\nz Nosliců. Avšak učitel zpěvu, známý nenávistník"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1975, "texte": "národnosti naši, Italian Gordigiani, považuje provozo-\nvání české %pěvohry za demontrací, a nejen hrubými,\nnelidskými slovy a veřejné potupy bodným způsobem na\nnaši zpěvačku si vyjel a netoliko ji a váženého otce je-\njího, prof. harmonie na ústavu varhanickém přede všemi\nspolužačkami jejími na cti üblíží! : ale vůbec proti ná-\nrodnosti naší surovými náražkami tak nešetrně se do-\ntknul, že si. Alojsie Blažkova, nynější okrasa kon-\nservatoria z ústavu tohoto vystoupla. Nelze vylíčití celý\nzpůsob jednání a uvésti slova Gordigianova pro še-\ntrnost a vážnost, kterou ku ctihodné rodině p. Blažkově\nchováme; ale stačí zde naznačení, že by se každý\nzhrozil ze surovosti a nelidskosti, jakou onen nevzdě-\nlanec na jevo dal vstříc osobám, kterýchž si obecen-\nstvo Pražské váží.\nGordigiani podal nový důkaz, že v konservatoriu,\nveřejném to ústavu k úspěchu národa českého, jenz\ntaké peněžitou částí k jeho vydržování přispívá,\nradikalné reformy zapotřebí jsou, nemáli ústav tento\npřestali chloubou býti %emě českéy nýbrž učilištěm\ntupitele jejího.\nPřihodilo se tam už ledacos, ježby veřejné důtky\nbylo zasluhovalo; avšak nejnovější událost tato vyvo-\nlává hlasy veřejné, aby slavná jednota co nejdříve\nčasu přiměřené reformy do konservatoría uvedla a\nučinila konec způsobu, jakýmž se tamo s českými žáky\nnakládá.\nŽádáme tedy co nejsnažněji, aby slavná jednota\nk zvelebení hudebního umění v Čechách mateřštinu\ndo konservatoría uvedla, aby se čeští žáci aspoň správně\nčesky psát a mluvit naučili, dále aby se němčině na\nzáklade češtiny vyučovalo; anto žáci konservatoría vy-\njma as 6 ze samých Čechů sestávají a konečně, aby se\nvlídnější %aehá%ení se žáky pánům professorům na\nsrdce položilo. Bylo by žádoucno, aby se žákům 11. třídy\nvíce „netýkalo,\" aniž aby se professorům ruce líbaly;\no to však ve jménu obecenstva prosíme, aby hrubý a\nnečinný učitel zpěvu Gordigiani, jenž beztoho žádné\nčilosti u vyučování zpěvu nemá, z ústavu tak slovút-\nného navždy odstraněn byl.\n\nRedaktor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "287", "page_fin": "288", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.4", "titre_corps": "Na dorozuměnou.", "titre_sommaire": "Na dorozuměnou.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.3", "debut_caractere": 1977, "fin_caractere_exclue": 4948, "texte": "Na dorozuměnou.\nDne 7. t. m. četl jsem v časopisu „Bohemie\"\nv lokální zprávě, že se dne 8., jakožto na den početí\nMarie Panny, o 9. ranní hodině bude v chrámu Páně\nu křížovníků provozovali o figurálce mše od Brixi-ho\ndo B-dur, graduale a offertorium od Krejčího.\n/\nZe zkušenosti jsa důsíatečně přesvědčen, že ta-\nmější ředitel kůru, p. Krejčí svědomitě o to se stará,\naby hudba jím vedená byla řádná a správná i že mu\nstále o to jde, aby povinnostem, v tom ohledu naň\nvznešeným, všemožně zadost činil, umínil jsem si,\ndotčený chrám dne 8. ve výše určenou hodinu na-\nvštívit!, těše se tomu, že mimo vše jiné uslyším skladby\nod ředitele samého sepsané.\nPo Kyrie a Gloria, ježto, jako obyčejně, velmi\nprecisně před se šlo, začal se gradual, dle „Boh.u pa-\nnem Krejčím složený. I seberu všechnu svou pozor-\nnost do hrstě, aby mně z něho ani notička neušla\ni poslouchám naslouchám a opět naslouchám\nejhle —coto ? Již jsme doma mistře! Na místě\ngraduale, od pana Krejčího komponovaného, slyším pře-\nkrásnou a dojímávou skladbu zakladatele a ředitele\nŽofínské akademie české „Ave\" od A. Jelena, kte-\nréž on za svého řízení dotčeného ústavu] (před ně-\nkolika léty) složil a já co drahou po něm památku\nv opisu chovám a ježto se v chrámu Páně u sv. Jakuba\nnesčíslněkráte provozovalo.\nNechtěje však naprosto sám sobě věřili, vzal jsem,\ndomů se vrátiv, ihned „Bohemii\" do ruky, domnívaje\nse, že jsem snad zprávu k věci té se vztahující nepo-\nzorně četl a pravé jméno skladatele gradualu právě\nprovozovaného prohlídnul. Než čtu, a čtu po druhé\npo třetí, ale čtu ustavičně: Sanislag bil-\nden das Graduale Felix es sacrauU und das\nOffertorium vvVirgo es beata\"c% von Krejčí\nMaje ostatně ve věcech tiskových nevšední zbě-\nhlosti vím předobře, že vytištění celého falešného jména\nchybou tisku tak snadno hýli nemůže, poněvadž korek-\ntor opraví, co sazeč vysadí, sazeč naproti tomu vysadí,\nco od redakce k sázení dostane, a redakce, inu ta\nmusí zase zprávy o tom, co se jv neděli a ve svátek\nv kostelích o figurálce bude provozovali, od regens-\nchoriho, od něhožto volení závisí, dostati i nemůže a\nnesmí co do jmen skladatelův ani toho nejmenšího změ-\nniti. Neníf tedy pochybnosti, že p. Krejčí sám dotče-\nnou zprávu redakci zaslal, kteráž ji v celém zněni oti-\nsknouti dala. Ale dejme tomu, že by se bylo buď\nv tiskárně chybilo, anebo že pan Krejčí od programu\nustoupil ana místě skladby své zvolil: Jelenovo Ave\",\ntedy doufám, bylo jeho svatou povinností, ve prospěch\npravdy a svého dobrého jména hned druhý den chybu\ntiskárny opraviti, aneb předsevzatou změnu týmže listem\nveřejně oznámiti.\nŽe skladba, jíž pan Krejčí za svou vydává, od\nněho nepochází, toho zde důkaz.\nVěcí jestií veleznámou, že AI. Jelen před léty\nhudbu v chrámu Páně u sv. Jakuba řídil a o její vývin\na zvelebení otcovsky pečoval. Seznav zbožné sousedy\ntamějšího záduší, umínil si, složití pro ně „Ave\"; a aby\nmu dostatečně rozuměli, podložil pod ně text souse-\ndům přístupný, totiž český. Musím se vyznati, že jsem"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3013, "texte": "v této době zvláštní přízné a důvěry Jelenovy požíval\na o sepsání dotčeného „Ave4 od něho samého zprá-\nven a uvědornén byl. „Ave\" se provozovalo ponejprv,\npodrnhé atd. atd. i došlo takové obliby u tamějších ob-\nčanů, potahmo navštěvovatelů chrámu Svalo-Jakubského,\nže častokráte Jelena prosili, aby jim „tu krásnon píseň\nk matičce Boží zazpíval.\" Těmito slovy prospívaly nábožné\nmanželky staroměstsých mistrův řeznických, chrám Svato-\nJakubský až posud navštěvující, nebožtíka Jelena za\nprovozování dotčeného „Ave.\"\nNež Jelen opustil Prahu, a později tento svět, a\nná „Ave\" jeho se takřka zapomnělo ; já alespoň o něm\nničehož neslyšel, až v sobotu, kdežto se tože „Ave\"\nJelenovo co práce pant Krejčího u křížovníkův provo-\nzovalo. Jakým právem pan Krejčí dotčené Ave, kteréž\nz péra Jelenova pochází, svou skladbon nazývati může a\nv časopise také nazývá, rozsoudiž laskavý čtenář sám.\nChtěl-li by pan Krejčí namítali, že Jelenovo „Ave\"\npřepracoval, odpovídám mu napřed, že tomu tak není,\n1. poněvadž Jelenovo Ave zapotřebí nemělo, aby\nje p. Krejčí přepracovával, a\n2. poněvadž já partituru téže skladby Jelenovy\ndobře prostudoval a shledal, že p. Krejčí kromě toho,\nže několik stejných taktů opakoval, ničehož v celku ne-\nměnil anižby co měniti mohl. A dá á mu tato okol-\nnost právo do ruky, celou práci za svoji prohiašovati ?\nNuže táži se, může na př. p. Krejčí veřejně tvrditi, že\nsi kabát, na nějž by si jeden nebo dva knoflíky přišil,\ncétý sám a sátn ušil ? Podie toho by mohl i knihař,\njenž knížku do obálky dá, v novinách hlásali, že tuto\nknihu sepsal! ! Ostatně jak dalece si p. Krejčí roz-\nšiřováním falešných zpráv v poslednějším čase škodil,\nví tak dobře on jako čtenářové těchto listů, já o tom\nslov šířiti nechci; podotýkám toliko, že by bylo zá-\nhodno, aby obrátil, a naproti veřejnosti vždy čiston\npravdu mluvil.\nOčekávali jsem, že se snad někdo proti nepravé\nzprávě „Bohemii\" podané veřejně ozve, anebo že p.\nKrejčí sám, ač jestli v sobotu na místě své skladby\npráci Jelenovu zvolil, odvolá, v čem pochybeno ; než\nčekal jsem marně. Příčina, za nížto sc ze žádné strany\nna onu mylnou zprávu neodpovědělo, byla bud nezna-\nlost věci a neleěnost, anebo dokonce nevčasná bázeň\npřed zapsanou auktoritou hudební. O prvních dvou\npříčinách mně dlužno mlčeli; co se však bázně před\nauktoritou dotýče, hlásáni neohroženě, že se nebojím\na báti nebudu, i k autoritáiii pravdu mluviti. Touhou\npo pravdě veden sepsal a Uveřejnil jsem také toto své\npojednání, vyznávaje veřejně, že nad pravdu vyšší auk-\ntority neznám, že pravda mně nad přátelství, nad ná-\nrodnost, nad učenost a že konečně v tom ohledu ne-\nznám Žádného světského soudu ni zákona, který by\npravdu utlačiti anebo odsoudili mohl. Tolik na do-\nrozuměnou. Co jsem až posavád pověděl, nebudiž vy-\nkládáno na ujmu zásluhám, jež si p. Krejčí o zvelebení\nhudby kostelní neunavenou horlivostí svou vydobyl ; já\nvydal pouze svědectví o pravdě, a pak-Ii by kdo pravdu\nslovům mým odpíral, jsem hotov, se bránili a pravdu,\ntřeba—li i ostřejším perem hájiti. _1"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "289", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.5", "titre_corps": "Beethoven a Catalani. Výjev ze života, podává F. K.", "titre_sommaire": "Beethoven a Catalani. Výjev ze života, podává F. K.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.4", "debut_caractere": 3015, "fin_caractere_exclue": 5154, "texte": "Beethoven a Catalani.\nVýjev ze života, podává F. K.\nLudvík van Beethoven žil nejraději ve Vídni,\nkde ho nejvíce dobrosrdečnost a líbeznost života rodi-\nného poutala, tak že opovrhl velmi skvělým návrhem,\nodebrali se do Anglicka, jen aby se svými dvěma bra-\ntry, pohostinou Vídeň opustiti nemusil. Ale bouře vo-\njenské tak neblaze na umění působily, že veliký Bee-\nthoven brzy nahlídl, žernu nic jiného nezbyde, než uchá-\nzeli se o nějaké postavení, které by mu stálé výživy\nv\nposkytovalo. Zel, z oklamání srdce jeho pocházející,\nrozmnožil ještě nesnáze, s nimiž co do materiálního\nblahobytu mu lze bylo zápasiti a tak sé chopil radostí\npříležitosti, když ho r. 1809 král Vestfálský Jarolím\nBonaparte za ředitele hudby na svůj dvůr povolal.\nTak měl Beethoven za příčinou chleba vezdejšího svou\ndrahou Vídeň opustiti. Ke cti Vídně se ale stalo jinak.\nArcivévoda kardinál Rudolf a dva šlechticové knížata\nLobkovic a Kinský pojistili mu roční plat 2000 zl. a\nBeethoven zůstal ve Vídni.\nSnad teprv tenkráte, když bylo zmizelo nebezpe-\nčenství ztratili umělce, byla jeho pravá cena uznána\naneb snad chtěli, hanbíce se z dřívější netečiíosti, nyní\ndávný dluh zaplatiti, slovem Beethoven byl nyní licho-\nceníin takřka zahrnut, ale to se příčilo přímé duši umělce,\nnemajíc pražádného vlivu na jeho rázné vystupování.\nJen jednu slabost měl mistr, byl hrdý na své krásné\nčelo, sídlo velkolepé výtvornosti umělecké, a sice tak\nhrdý, že když jednou ve společnosti jedna z přítom-\nných pani čelo dle zásluhy vychvalovala, Beethoven po-\nvstal a zvolal: „Polibte tedy to čelo 1\" a ženská mi-\nlostnost odměnila na místě mužskou přítomnost ducha.\nBeethoven, jak již podotknuto, byl největší ne-\npřítel všech titěrností, nepřirozeností a koketerie, kte-\nrouž slynuli italianští zpěváci tehdejšího Času vé Vídni\npřecenění a zbožňování. Při takových příležitostech\nzvláště když obecenstvo pod metlou svéhlavosti aneb\nrozmarů těchto bůžků denních trpělo, bylo jeho néj-\nvětší rozkoší, vyníkati ironií aneb trefnou šatyrou, které\nnikdy bez výsledku nezůstaly.\nStalo se, že jednoho dne slovutná Culalani (nar.\nv Sinigaglii r. 1782) od jedné knížěcí rodiny pozvána"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4255, "texte": "byla, aby v kruhu shromážděných tam rodin šlechtických\npřednešením arie posluchače okouzlila. Catalani po-\nzvání přijala, dostala a přijmula již napřed skvostný dar\na celý svět šlechtický očekával toužebně tuto nevšední\npochoutku. Beethoven, přítel domácí přislíbil ochotně,\nzprovázeti zpěvkyni na pianě a tudy bylo očekávání\npřítomných nanejvejš napnuto.\nKonečně zavítala zbožňovaná zpěvkyně, byla velmi\nlíbezná a rozmarná, když ate arii přednášeli měla, jala\nse vymlouyati, že není dnes k zpěvu rozpoložena. Mů-\nžeme sí představili rozpačitost domácího pána, ale Bee-\nthoven si zasedl k pianu a potutelně se usmívaje jal\nse vypravovati: „Než tato dáma chutě k zpívání na-\nbyde , dovolte mně vzácni příznivci, bych Vám roz-\nkošnou novinu sdělil, příběh ze života slovutného Caffa-\nrelli-ho *). Žádný zpěvák ve světě nepředčil Caffa-\nrelliho, co se týče hbitosti a nejrozpustilejších rulad.\nByl penězi takřka zasypán, a bohatstvím vzrůstala jeho\nmarnivost, jeho hrdost a jeho rozmary až k šílenství.\nCafTarelli přijde do Říma, kardinal Albani ho pozve a\ns ním nejušlechtilejší paní a pány města, neb CafTa-\nrelli se zavázal, zpívali.\"\nKdyž Beethoven ve svém vypravování tak daleko\npřišel, hleděl každý s napnutou zvědavostí na Ilalianku,\nna kteřouž ironie mistra mířila a která v zlosti v pisky\nse kousala, ale Beethoven, jako by si toho nevšímal,\nvypravoval dále : „Hodina koncertu se přiblížila, CafTa-\nrelli nepřichází. Kardinál pošle k němu CafTarelli\nsi hoví doma na pohovce v nočním županu.\"\n„Jak ? Eminence a první rodiny Říma Vás oče-\nkávají,\" řekl překvapený poset.\n„O che disgrazia!\" odpověděl umělec.\"\nZapoměl jsem. Řehněte jeho Eminencí, aby mne měl\nvýmluvná, že budu zpívat jindy. Nemám dnes chuté,\na než se pořádně obleku, uplyne večer. Tedy, jak jsem\nřekl, jindy.\"\nShromážděné Eminence se nemálo nad takovou\nodpovědí pobouřily. Ale kardinál Albani nebyl muž,\ns kterým se bez pokuty zahráli dalo. Domovní zprávce\nmusil do vozu zasednout; čtyři ramenatí chlapi ho do-\nprovázeli.\n„Půjdete se mnou ke kardinálovi tak jak jste.\"\nCafTarelli chtěl se omlouvati ale chlapi učinili krok do\npředu a zprávce opakoval chladně svůj rozkaz. CafTa-\nrelli celý pomaten vstoupil do vozu a přijel do paláců\nkardinála. V pantoflích a županu vstoupil do skvost-\nného sálu; čtyři ramenáči mu zůstali po boku. Pokouší\nse, posuňky a slovy jednotlivými omlouvali se nikdo\nmu neodpovídá, nikdo se nehýbá. Strašliví ramenáči se\nobrátí a CafTarelli musí je sledovat da orkestru. I zde\npanuje hrobové ticho. Vidí jednoduehý pult s notami\nsvé arie, žádnou stolicí, tím méně čestnou pohovku,\nv kterou con grazia se hoditi byl uvyknul.\nSotva k pultu přistoupí, začne orkestr hrnti a\nk jeho úžasu tu samou arii, kterou zpívali byl při-\nslíbil. Vždyť musil zpívali ave svém vzteku zpíval pře-\nvýborné. „Výborně CafTarelli,\" volá celá společnost\njedním hlasem najednou však všechno zase umlkne\na čtyři muži slojí zase před zpěvákem, nutíce ho, jiti\ns nimi do jiné komnaty. Tam mu odevzdal zprávce\nskvostnou pikslu naplněnou dukáty řka : „Přijrnetež zde\nod Jeho Eminence tuto odměnu za Vaše nadání.\"\n„A zde\" oslovilo ho čtvero chlapíků „přijme-\ntež od Jeho Eminence odměnu za Vaše nezdvořáctví.\"\nTím inu každý několikráte svým bičištěm notně župan\nvyprášil.\nKdyž Beethoven své vypravování skončil, hleděl\nkaždý zvědavě na rozmarnou Italiánku, která nemohouc\nutajit zlost svou nad takovou satyrou, povstala, aby sál\nopustila. Než ale úmysl tento vyvedla, hrál již zchy-\ntralý mistr na pianě úvod k arii, kterouž Catalani sobě\nbyla vyvolila a tato, buďto aby své náramné rozpači-\ntosti konec učinila, aneb aby své jenom velikou mocí\nudržené vášní aspoň zvuky výbuchu poskytla, zpívala\ntak milostně a celou společnost tak okouzlila, lak že\nv okamžiku na všechno se zapomělo. Beethoven zvítě-\nzil, každý byl spokojen a povídá se, že Catalani nikdy\nvíce na mysl nepřišlo, zahráli si ha CarafTi-ho.\n*) Zpěvák Caffarclli (vlastně Gaetano Majoraro\nbyl syn chudého měšťana, koupil si r. 1760 vévodství, od\nněhož nazván byl »Duca di Dorato« a to pouze za peníze\nsvým uměním vydělané. Když r. 1783 v Neapoli zemřel\nzanechal svému sestřenci jmění, kteréž 17.000 dukátů roc~\nnísh důchodů obnášelo. Na domě, který si byl vybudoval,\nbyl na jeho rozkaz nápis dán : Auiphióu Thebas, Ego Donům"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "292", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.5", "debut_caractere": 4257, "fin_caractere_exclue": 4278, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.8", "debut_caractere": 547, "fin_caractere_exclue": 5031, "texte": "Z Kolína. (Zasvěcení divadla.) Dne 16. zasvěceno\nbylo zde krásné, vkusné divadlo, jež se v budově\nzdejší realky nachází. Prolog od p. Laska, ředitele re-\nji Iky přednášel pan měšfanosta mužně a výrazně. Na to\nnásledovala veselohra „Převržená slánka\" a pak zlomky\nz opery „Norma\" (v češtině) v nížto sl. AI. Blažková\na pan Lukeš vystoupili. Uvítání p. Lukeše bylo ne-\nsmírně živé a hlučné; také nadané sl. AI. Blažkové\ndostalo se téhož vyznamenání. Sl. Blažková zpívala\nAdalgisu s pravým', nelíčeným citem a provedla svou\núlohu tak výtečně, že ji věnce házeny byly. O mistr-\nné rn zpěvu a hře p. Lukeše mluviti, bylo by sovy do\nAthén nositi; nebot věhlasný tento umělec jest i co dra-\nmatický pěvec znamenitý. Panu Lukešovi dostalo se ne-\njen nesmírného potlesku a věnců, alebrž odevzdán mu\nod zdejšího zpěv, spolku dip lom co čestný chormistr.\nSbory (zpěv. spolek) byly výtečně nastudovány a prove-\ndeny výborným vedením pana Navrátila, jehož orkestr\nsi statně počínal. Slečinky z prvních zdejších domů\nzúčastnily se co statistky a přispěly chvála jim\nk tomuto slavnému představení. V pondělí dne 17. t. m.\nopakovalo se totéž představení. Bylo—li první předsta-\nvení zdařilé, vynikalo toto ještě více uhlazeiiostí n pre-\ncizností. Sl. Blažková učinila svým krásným, zvučným\na zvonkovitým sopránem a lepou přiměřenou hrou a ci~\ntuplným přednesem pravé íurore, co zatím pan Lukeš\nsvým dramatickým, znameniiým přednesem ,as vroucím\ncitem a svým syinpathickým orgánem, velký triumf sla-\nvil. Zpěvácký spolek uznav zásluhy p, Lukeše, do-\nprovodil nmělce tohoto a sl. Blažkovou až k železnicí a\ntřikrát „Sláva\" mu při odjezdu provolal. Zdejší zpěv, spo-\nlek ustanovil se na tom, že bude toliko české sbory\na kvartetta provozovat. Sláva jemni\n\nLondýn. Balféova nejnovější opera jmenuje\nse Bianka aneb nevěsta Bravova a byla dne 6. pros, se\nskvělým výsledkem provozována,\nPostupní (Potsdam). Dne 6. prosince dávala se\ntu ponejprv synfonie od slovutného českého skla-\ndatele V. J. Veita a došla velké obliby.\nVaršava. (Dojí. pův.) Zvolení učitelů hudby na\n„institutu muzyczném.\" Verbum mobile. Lucznik.)\nK návrhu p. Apolinara Katského, ředitele hudebního\nústavu (Institutu muzycznego) ve Varšavě potvr-\nzená jsou od vládní komissí v záležitostech vnitřních a\nduchovních místa při tomto ústavu, a sice : za inspektora\nzvolen Josef Stefani *), druhdy ředitel velkého divadla\nVaršavského, a za cleny, jimž vnitřní řízení ústavu svě-\nřeno: August Freyer a Josef Nown k o ws ki i za se-\nkretáře Adam Krasiňski. Za učitele náboženství zvo-\nlen kněz J a ku b o ws k i, bývalý rektor u Piaristů v Kra-\nkově, učitelem harmonií a kontrapunktu tentýž, prvním\nučitelem piana Josef Nowakowski, druhým učitelem\nv střídě piana Julius Jano ta, učitelem v střídě houslí\nKazimír Baranowski, sólista na housle při velkém di-\nvadle Varšavském; učitelem v střídě cella Josef Szá-\nbl i lis ki, první solocellista při velkém divadle Varšav-\nském a učitelem dějepisu hudby a krásovědy Adam Kra-\nsiňski. Tímto obsazením doplněn jest sbor v záležito-\nstech ústavu hudebního. Otevření a slavné posvěcení\nústavu tohoto nastoupí později. Za příčinou úředního\nsmutku po nebožce čárové jsou nyní ve Varšavě všecka\ndivadelní představení zastavena, za to ale ciní se velké\npřípravy a zkoušky ku představení nové zpěvohry Mo-\nniuškovy p. n. „Verbum nobile\" a opakování zpěvo-\nhry Munchheimerové p. n. „Lucznik.\"\nVídeň. Dne 18. bude se zde odbývali slovanská\nbeseda, v nížto sbor horvátský, pak slovinský od\nJenka a český „Hlas z Blaníka\" od Vojáčka usly-\nšíme. Spoluúcinkovat bude p. Bláha na kornet de pi-\nston, pan Forchtgott a geniální pianistka sl. Alb. Za-\ndrobi! k o v á, kteráž svými dvěma koncerty zde dá-\nvanými všeobecné pochvaly došla.\nVídeňské Nové město. Vedením čackého ka-\npelníka p, Altsch u 1 a , jenž jak známo €ech a žák\nB. Kiltla jest, provedeny byly zde dvě operetky : Muž\npřede dveřmi\" a „dívka z Elisonza\" od Offenbacha tak\nvýtečně, že se opakovati musely. Mladý kapelník počíná\nsi velmi statně a dokazuje skutkem, že je česká vlast\nkolébkou jeho.\n*) Syn Čecha, Jana Stefaniho, jenž se narodil v Praze r.\n1746. Byl oudem dvorní kapelly císaře Josefa 11., potom\ncestoval oo Varšavy (177i), kdež složiv hudbu k polské\nnárodní operetce p. n. „K rako via c y i Goral e\" a\nmnohé posud oblíbené polonézy, zemřel tamtéž dne 23,\núnora r. 1829. Poláci ctí jej co prvního tvůrce hudby dra-\nmatické v duchu cistopolském.\n(»R y s fi isio r y i Opery Po I ski éj«\nod íMorice Karasowského.\nVaršava 1859. str, 217—256,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "292", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.5", "debut_caractere": 4270, "fin_caractere_exclue": 4278, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "292", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Desítidenni repertoir sestával", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Desítidenni repertoir sestával", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.5", "debut_caractere": 4280, "fin_caractere_exclue": 4762, "texte": "Stavovské divadlo. Desítidenni repertoir sestával\nnejprve z dvou oper v posledním čase nově nastudova-\nných. Opakovala se 8, prosince zpěvohra „t)th@ 1 lo\"\nod ítossíniho, a I'2.'Au bérova „Bálová noc:tf poslední\nzpěvohru zvolila sobě zdejší oblíbená tanečnice slecná\nBe 1 ké o vá za svůj příjem; zisk materielní nevypadl však\nskvěle. Obě dramatická díla byla nedávno posouzená*\n10. prosince započala krajanka nase paní Engst-Eliin-\ngerová, od národního divadla v Pešti v opeře „Ptó-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6436, "texte": "rok\" svá pohostinská představení. Takový objem hlasu,\njakýž úkol Fides požaduje, je zřídka k nalezení. Jeli-\nkož náš velmi nadaný host neobmezeně od malého fis až\nll=2C\nk h mocným hlasem vládne, k čemuž jeho dramatické\nvlohy nesmírně přispívají a jelikož s hlubokým citem před-\nnáší, pomyslí sobě každý výsledek tohoto výstupu. Paní\nEngst-Ellingerová byla často potleskem odměněna\na se slečnou Luccovou po velkém duetiě ve 4. jed-\nnání vyvolána. Návštěva byla velmi hojná. Po druhé\nvystoupila paní E n gs í- Ell i n g er o v á co Re cha v „Ži-\ndovce\" od Halévyho. Úloha ta vlastně pro soprán\npsaná, není každé mezzosopranistce přístupna v té míře,\njako paní Ellingerové. Kromě třetího finále, které se\nv úloze II echy pohybuje, byly všechny její výstupy v této\nzpěvohře velmi umělecky podány. Tak na příklad půso-\nbilo duetto Rechy s Eleazarem v druhém jednání\nvelký dojem, na který se již dlouhý čas nepamatujeme;\nvýtečné provedení úlohy zvláště v tornto jednání stavíme\nkaždé umělkyní za vzor. Na toinž stupni dokonalosti stálo\ni duetto čtvrtého jednání. Pan Bachmann podal nám\nvěrný obraz Eleazara; jak mimika tak i zpěv najde\nv tomto umělci výborného zastupitele, a zajisté mužem\ntento úkol za nejlepší a nejdokonalejší ostatních panu\nBachmannovi přiřknouti. Pan Hertzsch zpíval komtura.\nOstatní obsazení je již známé a další posouzení zbytečné.\nČetné obecenstvo vyvolalo paní Ellingerovou s pa-\nnem Bach mantiew po každém jednání. Pan Mar-\nit vor d t nám předvedl 16. prosince ke svému příjmu\nkromě dvou jednoaktových veseloher Oífenbachovou operetku\n„Svatba při září svítilen,\" která následkem odchodu slečny\nLi ch t m a y o vy již po delší čas provozovati se nemohla.\nZ ochoty k panu beneficiantu převzala úlohu tu slečna Mi-\nkova. Čerstvá, jednoduchá a prostá hudba rozehřála\nvelmi četné obecenstvo tak, že se duetto i kvartetto opa-\nkovati muselo. E.\nSlečna Klettnerová, žákyně konservatoria,\nje co druhá primadonna v Giistrově engagována. Tamější\nnoviny zmiňují se o jejím hlase jakož i o její výtečné\nškole a velkém dramatickém nadání velmi chvalitebně.\nKoncert ně m eckého čtenářského\nspolku. Divadelní orkestr vedením pana kapelníka\nJahna započal zajímavý program ouverturou k truchlohře\n„Král Lear\" od Berli o za. Tato velkolepá skladba,\nvyznamenávajíc se zvláště karakteristikou, instrumentál-\nními effekty žádá jinakého provedení, by obecenstvo se\nrozehřálo; provedení samé bylo příčinou chladnosti čet-\nného posiuchačstva. Co pau professor Mildner ochu-\nravěl, neumí sobě lidové své smyčcové náslroje čistě na-\nladí ti; důkazu toho podal náš dříve tak vyhlášený or-\nkestr v tomto koncertu. Slečna Luccová zpívala vel-\nkou Oceán- arii z Oberona od C. i\\L z W e b r ů\na se slečnou Mikovou velké duelto z E u ryant y od\ntéhož komponisty; dílo toto nemůže však v koncertním\nsále tak proniknouti, jako na jevišti. Obě skladby byly\nvlídně přijaty. Slečna Mí k o v á zpívala velmi podařenou\npíseň od Rob. F r a n ze, kterouž na všeobecné přání opa-\nkovali musela. Pan Nachbauer přednesl písně od\nFr. S ch ub e rta a Eilersa. a byl s Eilersem vyvolán.\nPaní Burgg r af.o vá deklamovala humoristickou báseň od\nM. G. S a p h ir a, a po delším potlesku ještě jedun. Pan\nBene víc hrál k a nt á t ní scénu pro housle od\nL. S p o h r a ne však s takovou uhlazeností a citem,\njako jsme od téhož umélcc slýchávali; i volba nebylá\nprávě šťastná. Na piano hrála slečna Perimo nio v á\nkorektně skladby od Ph. Em. Ba cha a od Fr. Liszta.\nPrvní skladba na minulé krásné čásy upomínajíc, nevzbudí\nnynější posluchačstvo k žádnému potlesku. Závěrek uči-\nněn byl slabě obsazeným německým sborem od Kal i-\nv o d y. E.\nČeská národní opera „Dráteník\" od Fr.\nv\nSkro up a bude se zde co nevidět provozovati. Na vy-\nbídnutí naše uvolili se náš věhlasný národní pěvec p. J.\nL. Lukeš, a výtečný skladatel a pěvec p. F. Pi voda,\nže partie v této opere převezmou. Pan Lukeš bude zpí-\nvat dráteníka, v němžto jediným a nedostižným\nvzorem jest. Pan Pivoda převezme partii Vojtěcha.\nBezpochyby uvidíme v opeře této take nadanou zpěvačku,\nslečnu Alojsii Blažkovou.\nSlavná virtuoska na harfu, sl. Marie Mosne-\nrová zanáší se nyní komponováním fantasie z če-\nský ch národních histor ick ý ch písní. Ve fan-\nsii této jsou mimo jiné umístěny písně „Svatý Vá-\nclave,\" á „My jsme Boží bojovnic i. Dle její\nfantasie z motivu na Don Juana souditi bude i její nejno-\nnovější skladba perlou v literatuře hudební pro harfu.\nJednota k zvelebení ch rám ov ó\nhudby v Č ech ách bude dne 29. pros. v 5 hodin\npo poledni na staroměstské radnici svou letošní valnou\ns ch 8 z k u odbývali. Program vykazuje následující před-\nměty, o nichž se jednali bude : 1. Zpráva jednatelova.\n2. Bude se dle stanov znova volili a) předseda na další\n3 léta, 6) třetina výboru. 3. Podán bude návrh, aby\nškolská kniha pro varhanickou školu vydána byla. 4. Před-\nnášeli se budou jiné návrhy pánß členů, jež se s účelem\njednoty srovnávají a prvé u předsedy jednoty oznámeny\nbyly. Při této příležitosti navrhujeme co předsedu pány\nDra V. A. Ambrose neb p. P, Novotného.\nSpolečnost hudebních umělců uspo-\nřádá na 23. prosince v sále Zofínskéin ve prospěch\nsvého ústavu vdovského a sirotčího koncert. Provozovali\nse bude Haen dlovo velké oratorium „I srae 1š t í\nv Egyptě.\" Sola převzali slečny Luccová, Miková,\nSchmidt-Prochásková, a pánové Lukeš, Eiiers a Hertsch.\nZ přátelského dopisu námořního důstojníka pana\nHerolda, rozeného Pražana, dovídá se „Cas,\" že tentýž\nr. 1858 za návštěvy v Egyptě společně ještě s dvěma ji-\nnými Čechy, lodním kaplanem totiž a lodním lékařem\ntéž pověstné pyramidy navštivil. S vrchole nejvyšší z nich,\npřipíjejíc si přinesené sebou „mělnické\" na zdar vlasti,\nzapěli jsou společně nadšeným hlasem nyní tak řka již\nčeskou hymnou se stavší „Kde domov muj ?\" Tímto ohla-\nsem roztouženosti po drahé vlasti se však rozjaření ne-\nspokojili. Vniknouce do hrobky předpotopních takořka\nFaraónův vydlabali jsou noži svými tatáž slova : „Kde\ndomov muj ?\" do žulové zdi mezi starobylé hieroglyfy, i\nlze očekávali jakž přítel náš sám dodává že co\nnevidět některý Angličan o českém nápisu tom zprávu do\nnovin podá co o novém druhu písma a řeči někdejších\nEgyptčanů. Na zpáteční cestě přibyli do Smyrny. Pro-\ncházejíce se asiatským městem tím , zaslechli pojednou\nz jednoho otevřeného krámu hlasuv český cb, zpí-\nvajících tutéž píseň, jejíž začáteční slova mezi hieroglyfy\nbyly zaznamenali, totiž opět „Kde domov můj ?\" Vrazivše\ndo krámu shledali, že hlasy ty náležejí několika krej-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6509, "texte": "čovským, v Prsze rozeným jež potloukání-\nse světem až sem bylo zavedlo.\nŘeditelstvo Lvovského divadla vypsalo tri ceny\npo 2 dukátech na mazurky, kadrylly, polku tremblante a\njiné skladby pro letošní redouty. Skladby, úplné pro or-\nchestr uspořádány, neehfc se zašlou až do 4. ledna 1861.\nKoncert sleénv Vi 1 em i n y (Jerm á k o v é\ndne 15. pros. v sále konviktském potkal se se skvělým\nVýsledkem. Konceriistka, žákyně to A. Dreyschocka před-\nnesla na piano Mendelssohnuv koncert G-moll s orkc-\nstrem, fugu (F-inoll) od téhož a fantasii impromptu\nod B. Chopina a konečně polonaisu (čís. 2) od Fr.\nLiszta. SI. Čermáková je nadaná pianiststka; od té\ndoby, co jsme jí neslyšeli, pokročila jak u virtuositě tak\nti přednesu nesmírně. Její úhoz je elastičný a lehký,\njejí sila ve forte podivuhodná a její přednes (což jí jindy\nchybilo) cituplný. Technické těžkosti překonává sl. Čer-\nmáková s takou lehkostí a nenucenoslí, jak si jen přáti\nmožná. Hra její jest vyrovnalá, uhlazená a výrazná, což\nzvláště v koncertu Mendelssohnově osvědčila. Sl. Čer-\nmáková byla po každém kusu mnohokráte vyvolána a\npochvalou obsypána. Koncertislku podporovali sl. Luc-\ncová, kteráž arii z „Belisara,\" p. Bachmann, jenž árií\nz „líigeoie\" od Glucka s chvalným úspěchem přednášeíi.\nKonečně slyšeli jsme duetto od Scbumanna, jež sl. Lu c-\ncová a p. Bachmann s přiměřeným rozmarem před-\nnesli. Výsledek koncertu byl pro sl. V, Čermákovou\nvelmi čestný.\nDruhý humoristický, od redaktora těchto\nlistu uspořádaný, věneček, dne 12. t. m.v sále konvit-\nskěm odbývaný, došel nejen hojného účastenství, alebrž\ni příznivého výsledku. Noviny zdejší „Morgenpost\" vy-\nslovuje se o něm takto: „České sbory, Zpěv jinochů\",\nod Fr, Vogla a „Sumí labe\" od J. L. Zvon are líbily\nse pod výtečnou,, direkcií pana J. L. Lukeše nesmírně\na druhý sbor musel na všestranné přání opakován býti.\njelikož potlesk žádného konce vzíti nechtěl, vystoupil p.\nLukeš a zpíval známou píseň „Kde domov můj\" od Fr.\nŠkroupa. SL Alojsie Blažko vá, jež co nadaná operní\nžákyně zdejšího konservatoria chvalně známa jest, před-\nnášela s p. P iv o d o u vzletuplný d u e 11 z polské ná-\nrodní opery „Halka\" od St. Moniuszki a dosáhla svým\nzvučným a výdatným sopránem takého úspěchu, že ještě\ns panem P i vodou český duett „Dárek nejněžnější\" od\nFr. Pivody přidati musela. Nadějná tato umělkyně zpí-\nvala ještě polskou píseči „Zawsze\" a „Wszedzic\" od Kaz.\nLu b o ni ír sk é h o a velmi národní píseň „Jarní píseň\"\nod Fr. Suchánka s hlubokým citem a trefným výrazem\na|bylo mnohokrát hlučně volána. Budiž podotknuto, že sl, AI.\nBlažková z ochoty k uspořadatelia se zvláštním dovolením\njednoty k zvelebení hudebního umění v Čechách účinkovala.\nSl. Božena Svobodová, žákyně Dreyschockova hrála\n„le Souvenir de Bohéme\" pro piano od V. Graf a čistě\na krásně a osvědčila se výtečnou pianistkou. Skladatel\npísní, pan Fr. Pivoda přednesl své písně „Srdce ztra-\ncené\" „Na výsosti hvězdy svítí\" s obvyklou mistr-\niiostí a na všestranné hlučné přání zazpíval „Jako kra-\njina nebeská\" a „Hle, jak v kalichu se pění.\"' Konečně\nslyšeli jsme koncert pro housle na prázdné struny,\nhudební to žert od W. H. Ve i ta, jejž čeští skladatelově,\npánové: Bendi, Hořejšek, Náprávník, Pech, Pivoda, S r,\nK—l, Heller, K. Slavík a jiní přednesli a nesmírného po-\ntlesku zbudili. Velice líbilo se tež humoristické čtení\nod zdatného spisovatele Karla Starého, ježto trefnými\nnarážkami a hurnoristicko-satyrickými nápady posluchače\nk homerickému smíchu povzbudilo.\nDva koncerty virtuosa na flétnu, pana Ad.\nTeršáka dne 11.a 16. prosince. Často se stává, že\nnaše očekávání a nároky na výkony umělců přemrštěnou\nchválou vážených umělců zvýšeny byvše, velice klesají;\navšak s Ter šákovou hrou na flétnu, s tímto kouzel-\nným zdrojem všech citů mělo se to jinák. Jeho tech-\nnika je dokonalá, přednes dle karakteru něžný a vážný.\nZachvátil obecenstvo k úžasu svými chromatickými ska-\nlami, jež co perle se řinuly, svými bezkonečnými trillky\na svou úplní dechu, jejž co druhý Aeolus v prsou svých\nchová. Pan Koncertisla hrál své skladby, a sice: Babil-\nlard—la Sirene Souvenir de Brium le Fou Po-\nzdravení na Prahu, fantasii na národní písně. Teršák je\nvirtuos, jenž chladnou lhostejnost', kteráž flétnu co kon-\ncertní nástroj tak často potkává, skvělým způsobem pře-\nkonali umí. Jeho obratnost je podivuhodná a ucho sotva\nsto jest, spoustě malých not sledovali, kteréž co jiskry\npři ohňotrysku z jeho passaží vysršují. Často klame! i\nskutečně sluch až k uvěření na dvouhlasosf, protkav\nnoty nápěvu množstvím skupenín čtyryašedesátin. Jeho\npřednes dodává každému číslu zvláštní a vždy jiný ka-\nrakter. Dlouhé trvání jeho dechu zbuzuje u posluchačů\núzkostlivý cit aje podivuhodný. Co do karakteru tónu\nrozeznáváme u koncertisty tři rozdíly. Dlouhým a\nzvláště vynikajícím notám dodává známkované a hoboji\nse blížící barvitosti tonu. V piano vzdechuje docela\nvziáštni, ženskému hlasu velmi podobný živel. A konečně\nhraje p. Teršák obyčejným tónem. Kromě jeho obrat-\nnosti v prstech, v dechu a jazyku slušno jeho vkusu- a\ncituplný přednes, jmenovitě v adagřn a v jemných a do-\njím a vých místech podotknouíi. Přednešení všech kusů uči-\nnilo na obecenstvo lak objemně potěšitelný a blaze pů-\nsobící dojem, jak jen flétna zbuditi může, a po každém\nčísle byl umělec nejživějším potleskem a vyvoláváním od-\nměněn. Všechny skladby p. Teršáka dosahují účele,\nže příjemné, z části pikantní aneb lyrické a elegické ná-\npěvy přinášejí, kteréž pak v pestrých závitkách se rozši-\nřujíce umělci příležitost k vývinu mnohostranné a bohaté\nvirtuosity poskytují. Skladatel zdál se s velkou ouzkost-\nlivostí délek se vystříci, neboť nacházíme mnohou na\nmelodie bohatou a půvabnou myšlenku, an toliko jednou\nzavzní, kdež by zevrubnější zpracování zasloužila. V prv-\nním koncertě účinkoval p. Lukeš, jenž píseň od Fr.\nPivody a od Schuberta mistrovsky zpíval a pan Ed.\nNá pra vn ík, jenž ditbyrambu od To in ášk a, píseň beze\nslov od Mendelssohna a Scherzo-polku od B. Sme-\ntany s velkou bravourou, čistotou a elegancí přednesl a\nse co nadaný pianista skvěle osvědčil. V druhém kon-\ncertě p. Teršáka zpívala paní EUingerová dvě písně\nod Schumanna a „Kde domov můj\" od Škroupa krásně\nosvědčíc při tom zvučný hlas a nesmírný objem jeho.\nSl. Bož. Svobodová přispěla k tomuto zdařilému kon-\ncertu významným a cituplným přednesem fantasie z „Moj-\nžíše\" od Thalberga a fantasie na národní pisně od\nKuhe. Její úhoz je pružný, její síla velká a technická\nzběhlost znamenitá. Všechny spoluúčinkující umělci a uměl-\nkyně byli hlučnou chválou obsypáni."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 545, "texte": "Hudební literatura. Nákladem činných\nobchodníků v musikaliích p. Kristofa a Kuhé vyšel\nprávě druhý sešit „Záboje,\" obsahující čtvero-\nzpěvy české: „Bratři rozveselme se\" od oblíbeného\nFr. Pivody; „K bratrům\" od Viléma Blodka, prof.\nna konservatoriu, jenžto v Boleslavi s nejskvělejším úspě-\nchem proveden byl a „Otce náš\" odTheod. Bradského,\nředitele hudby v Berlíně. Třetí sešit obsahovat bude je-\nden vétší sbor. Týchž nákladem vyšla čtvrtá piseň\n„Na mou vlast\" od Pivody, jížto p. skladatel v humori-\nstickém věnečku krásného výsledku dosáhl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Kolína. (Zasvěcení divadla.) Dne 16. zasvěceno", "titre_sommaire": "Z Kolína. (Zasvěcení divadla.) Dne 16. zasvěceno", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.8", "debut_caractere": 547, "fin_caractere_exclue": 2282, "texte": "Z Kolína. (Zasvěcení divadla.) Dne 16. zasvěceno\nbylo zde krásné, vkusné divadlo, jež se v budově\nzdejší realky nachází. Prolog od p. Laska, ředitele re-\nji Iky přednášel pan měšfanosta mužně a výrazně. Na to\nnásledovala veselohra „Převržená slánka\" a pak zlomky\nz opery „Norma\" (v češtině) v nížto sl. AI. Blažková\na pan Lukeš vystoupili. Uvítání p. Lukeše bylo ne-\nsmírně živé a hlučné; také nadané sl. AI. Blažkové\ndostalo se téhož vyznamenání. Sl. Blažková zpívala\nAdalgisu s pravým', nelíčeným citem a provedla svou\núlohu tak výtečně, že ji věnce házeny byly. O mistr-\nné rn zpěvu a hře p. Lukeše mluviti, bylo by sovy do\nAthén nositi; nebot věhlasný tento umělec jest i co dra-\nmatický pěvec znamenitý. Panu Lukešovi dostalo se ne-\njen nesmírného potlesku a věnců, alebrž odevzdán mu\nod zdejšího zpěv, spolku dip lom co čestný chormistr.\nSbory (zpěv. spolek) byly výtečně nastudovány a prove-\ndeny výborným vedením pana Navrátila, jehož orkestr\nsi statně počínal. Slečinky z prvních zdejších domů\nzúčastnily se co statistky a přispěly chvála jim\nk tomuto slavnému představení. V pondělí dne 17. t. m.\nopakovalo se totéž představení. Bylo—li první předsta-\nvení zdařilé, vynikalo toto ještě více uhlazeiiostí n pre-\ncizností. Sl. Blažková učinila svým krásným, zvučným\na zvonkovitým sopránem a lepou přiměřenou hrou a ci~\ntuplným přednesem pravé íurore, co zatím pan Lukeš\nsvým dramatickým, znameniiým přednesem ,as vroucím\ncitem a svým syinpathickým orgánem, velký triumf sla-\nvil. Zpěvácký spolek uznav zásluhy p, Lukeše, do-\nprovodil nmělce tohoto a sl. Blažkovou až k železnicí a\ntřikrát „Sláva\" mu při odjezdu provolal. Zdejší zpěv, spo-\nlek ustanovil se na tom, že bude toliko české sbory\na kvartetta provozovat. Sláva jemni"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.6.3", "titre_corps": "Londýn. Balféova nejnovější opera jmenuje", "titre_sommaire": "Londýn. Balféova nejnovější opera jmenuje", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.8", "debut_caractere": 2284, "fin_caractere_exclue": 5031, "texte": "Londýn. Balféova nejnovější opera jmenuje\nse Bianka aneb nevěsta Bravova a byla dne 6. pros, se\nskvělým výsledkem provozována,\nPostupní (Potsdam). Dne 6. prosince dávala se\ntu ponejprv synfonie od slovutného českého skla-\ndatele V. J. Veita a došla velké obliby.\nVaršava. (Dojí. pův.) Zvolení učitelů hudby na\n„institutu muzyczném.\" Verbum mobile. Lucznik.)\nK návrhu p. Apolinara Katského, ředitele hudebního\nústavu (Institutu muzycznego) ve Varšavě potvr-\nzená jsou od vládní komissí v záležitostech vnitřních a\nduchovních místa při tomto ústavu, a sice : za inspektora\nzvolen Josef Stefani *), druhdy ředitel velkého divadla\nVaršavského, a za cleny, jimž vnitřní řízení ústavu svě-\nřeno: August Freyer a Josef Nown k o ws ki i za se-\nkretáře Adam Krasiňski. Za učitele náboženství zvo-\nlen kněz J a ku b o ws k i, bývalý rektor u Piaristů v Kra-\nkově, učitelem harmonií a kontrapunktu tentýž, prvním\nučitelem piana Josef Nowakowski, druhým učitelem\nv střídě piana Julius Jano ta, učitelem v střídě houslí\nKazimír Baranowski, sólista na housle při velkém di-\nvadle Varšavském; učitelem v střídě cella Josef Szá-\nbl i lis ki, první solocellista při velkém divadle Varšav-\nském a učitelem dějepisu hudby a krásovědy Adam Kra-\nsiňski. Tímto obsazením doplněn jest sbor v záležito-\nstech ústavu hudebního. Otevření a slavné posvěcení\nústavu tohoto nastoupí později. Za příčinou úředního\nsmutku po nebožce čárové jsou nyní ve Varšavě všecka\ndivadelní představení zastavena, za to ale ciní se velké\npřípravy a zkoušky ku představení nové zpěvohry Mo-\nniuškovy p. n. „Verbum nobile\" a opakování zpěvo-\nhry Munchheimerové p. n. „Lucznik.\"\nVídeň. Dne 18. bude se zde odbývali slovanská\nbeseda, v nížto sbor horvátský, pak slovinský od\nJenka a český „Hlas z Blaníka\" od Vojáčka usly-\nšíme. Spoluúcinkovat bude p. Bláha na kornet de pi-\nston, pan Forchtgott a geniální pianistka sl. Alb. Za-\ndrobi! k o v á, kteráž svými dvěma koncerty zde dá-\nvanými všeobecné pochvaly došla.\nVídeňské Nové město. Vedením čackého ka-\npelníka p, Altsch u 1 a , jenž jak známo €ech a žák\nB. Kiltla jest, provedeny byly zde dvě operetky : Muž\npřede dveřmi\" a „dívka z Elisonza\" od Offenbacha tak\nvýtečně, že se opakovati musely. Mladý kapelník počíná\nsi velmi statně a dokazuje skutkem, že je česká vlast\nkolébkou jeho.\n*) Syn Čecha, Jana Stefaniho, jenž se narodil v Praze r.\n1746. Byl oudem dvorní kapelly císaře Josefa 11., potom\ncestoval oo Varšavy (177i), kdež složiv hudbu k polské\nnárodní operetce p. n. „K rako via c y i Goral e\" a\nmnohé posud oblíbené polonézy, zemřel tamtéž dne 23,\núnora r. 1829. Poláci ctí jej co prvního tvůrce hudby dra-\nmatické v duchu cistopolském.\n(»R y s fi isio r y i Opery Po I ski éj«\nod íMorice Karasowského.\nVaršava 1859. str, 217—256,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1860-12-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1860-12-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1860-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.2.7", "titre_corps": "K lomuto číslu přiložena je XI. a XII. notová příloha; obsahující píseň od K. Slavíka a varhanní", "titre_sommaire": "K lomuto číslu přiložena je XI. a XII. notová příloha; obsahující píseň od K. Slavíka a varhanní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.8", "debut_caractere": 5033, "fin_caractere_exclue": 5284, "texte": "K lomuto číslu přiložena je XI. a XII. notová příloha; obsahující píseň od K. Slavíka a varhanní\nskladby od Mťillera. Následkem nemoce rylce zdrželo se vydávání druhé prémie {kostelní skladby);\navšak nyní juž co nejdříve rozeslána bude od p. R. Veila."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[285]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.1", "texte": "Na srozuměnou!\nE. Meliš,\nredaktor a nakladatel.\nShodnuv se přátelsky s p. Rob. Veitem, ustano-\nvil jsem se na tom, od nového roku 1861 Dalibora\nsvým nákladem vésti, bych jej ještě více zdokonaliti\nmohl. Z té příčiny vyzývám PT. ctěné odběratele Da-\nlibora, by i rokem 1861 se v odbírání a rozšiřování\nDalibora, jediného hudebního časopisu českého zúčast-\nnili a tím k zdokonalení téhož časopisu a k rozšíření\nhudebních vědomostí přispěli.\nKdo z pánů sběratelů na venkově peníze před-\nplatní na čtyrý exempláry Dalibora naší expedici za-\nšle , obdrží pátý exemplár nádavkem. Kdo na tri\nexempláry zašle, obdrží podobiznu českého skladatele.\nDalibor stojí s poštou: čtvrtletně 1 zl. 15 kr.,\npullelně 2 zC 30 kr., celoročně 4 zl. 60 kr. r. čís.\nPro Prahu: čtvrtletně 1 zl., pullelně 2 zl., celo-\nročně 4 zl. r. čís.\nPraemii,bud buď skladbu kostelní,\nobdrží jen li, kteří se v naší expedici (v Praze)\nv hostinci u arcivévody Štěpána předplatí; odbě-\nratelům Pražským v naší expedicí se předplativším po-\nskytneme té výhody, že si dle libosti bud u p. Rob.\nVeila neb Kristofa a Kuhě Dalibora odbírati mohou.\n\nKarakteristika tónin.\nPodává redaktor.\n(Dokončení.)\nF-dur. Ohledem na dušeslovný karakter vyznívá\nz tóniny této nejen lehký žert, veselý živoUv dětské\nnevinnosti, dobromyslná fraška atd., alebrž ještě patr-\nněji a úchoulněji značí tónina tato lahodnosf a poklid,\nvnitřní nejsvatější mír, občerstvující útěchu, radost nad\nděly přírody, spokojený blahobyt nejb taženější poho-\nvení a jiné podobné city téhož druhu, V tónině F-dur\nzaznívá Beethovenův závěreční zpěv z „Fidelia\" poklid\na těšící útěchu dýchající, pak nádherný závěrečný sbor\n„Poklid budiž atd.\" v Rombergově „Zvonu;\" v F-dur\npočíná též a končí co hlavní tónina tak velice karakte-\nricky pravdivě třetí věta z Beethovenovy znamenité pa-\nstorální synfonie.\nFis-dur. Co se krásovědeckého významu tóniny\ntéto týče, vyjadřují tóny její triumf v nesnadnostech,\nvolné dýchání nad vrchy; pozvuk duše silně zápasící ;\navšak konečně z vítězící. Fis-dur zní jasněji a ostřeji,\nnež Ges-dur; pročež hodí se více k vyjádření vyšší ná~\nruživosti v udaných karakterech citu než poslední; však\nvždy ještě kloní se více k temnosti, k pohlížení překo-\nnaných těžkostí a boje, jejž duše přestála. Kde se\nvnitřuí cit vyrval z bolu as prudkostí chopí se radosti,\nkteráž jemu vstříc přichází, tam budiž dle našeho zdáuí\numístěno Fis-dur; kde však cit svého cíle takřka ještě\njistý není a tesklivě patří do nového, se otvírajícího\noboru radosti, tam se hodí nejlépe a nejvýznamněji\nGes-dur.\nFis-moll. Ohledem na dušeslovný karakter je\nFis-moll temný tón *, hryžef takřka náruživosti, jako kou-\nsavý pes na šatu \\ nezdá se nám býti dobře v jeho po-\nloze a pročež nyje vždy po poklidu 'A-dur aneb na\ntriumfující blaženosti tóniny D-dur, kamž tak rád modu-\nluje as nimiž Fis-moll samo v jednoduché, harmonické\npříbuzností stojí. V tomto způsobu užíval tóniny Fis-\nmoll Beethoven na mnohých místech svého „Fidelia,\"\nSpohr ve svém „Fauslu4í a jiní výteční mistři.\nF-moll Co do krásovědeckého významu nedá se\nupři ti. že hluboká těžkomyslnost a pohřební nářek ano\nhořekování a po hrobu bažící touha převládajícím vý-\nznamem tóniny F-moll jest* Také juž beze slov líčí\nv úvodu k Florestanově arii ve vězení (Beethovenův\nFidelio tóninu tato samotna patrně strašnou hrůzu mí-\nsta a po hrobu bažící touhu ještě na polo živého vězně.\nA mnohá jiná místa mohli bychom za příklad uvésti,\nkdyby se nám prostory v těchto listech dostávalo* ,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.2", "texte": "G-dur. Co se dušeslovného karakteru týče, vy-\nznívá z tóniny této všechno venkovské , idyllycké a\nrolnické, ano poklidná a uspokojená vášeň, každý la-\nskavý dík za upřímné přátelství a věrnou lásku, zkrátka :\ntouto tóninou dá se vyjádřili, každé něžné a klidné hnutí\nsrdce, jež tvrdostí dominantního akkordu nad D, jež já-\nsajíc takřka tóninou G-dur proniká, ničehož na své lí-\nbezností neztrácí. Je věru co litovali., že tónina G-dur\npro svou zdánlivou lehkosf za našich časů od sklada-\ntelů se zanedbává. Jef nápadné, že tónina G-dur se\npři modulací méně k tóníuě své dominanty, než k či-\nstému ještě C-dur kloní, kteréž ještě patrněji veškerý\nmír duše vyjadřuje. Příčina toho leží méně v toin, že\nG-dur spolu co dominantní akkord z C se objevuje, než\nv popsaném karakteru obou těchto tónin'; mezi ně pak\nnaivní, ženské E—moll tak rádo co něžný prostředník\nvstupuje. Na důkaz toho budiž uveden mocný sbor\nz Rombergova Zvonu : „Tisíc plných rukou atd.\"\nGis-moll.Ohledem na krásovědecký význam je\ntónina Gis-moll fakřka mrzoutem, srdcem až k udušení\nstísněným, je kvilením v podvojném křížku vzdýchají—\ncím. Těžký boj vede se v harmonii této tóniny; zkrátka;\nvše co jen velmi pracně proniká, je barvou její. Není\ntedy divu, že jí skladatele ták zřídka užívají.\nG-moll.Z krasovědeckého stanoviště pozorována\nje tónina tato nejvíce vhodná k vyjádření trpkých citu:\nznačí mrzutost, nelibosf, smýkání s nepodařeným plá-\nnem ; je to tón nevrlého hlodání na zubadlu, záště a\nnevole, obžalování sama sebe, kolíbání mezi chtěním a\nzanecháním, boje mezí úmyslem a povážlivostí. Pročež\nmoduluje tak ráda k tóninám £s a B-dur, k tónům lá-\nsky a naděje jako na př. v obou recitativech, „Nebesa,\ncož sním nebo bdím já,\" pak „Poslyš mne ! aj, co pr-\ncháš ?\" v Mozartově opeře „Cosi lan tutte\" (1.a 2. děj-\nství), v nichžto tónina G-moll všude co hlavní tónina\nH-dur. Co se krasovědeckého významu tóniny\ntéto týče. zdaji se zvuky její, divé vášně oznamujíce,\nsloženy býti z barev křiklavých. S E-dur dá se tónina\ntato poněkud porovnali s jasnou barvou ohně as ho-\nřící žlutíj avšak ze zvuků jejích mluví hněv, vzteklosf,\nžárlivost, šílenost', zoufání a každá tíseň srdce; nikoliv\nvšak lehkovážná, bezuzdná, posvícenská radost, která\njako divoký příval kol vší sprostoty odplaví.\nH-moll. Ve své karakterištice tónin (Všeobecné\nLipské hudební noviny r. 1823) opomíjí J. J. Wagner\ntóninu H-moll. Nevíme si skutečně vysvětlili, proč?\nanlo se přec v ohledu tomto za jednu z nejznačnějších\na nejvynikajících tónů považuje a jelikož jen málo jich\ntak mohútný dojem na organismus lidského srdce pů-\nsobí jako ona. Zemřelého cellistu a komorního vir-\ntuosa Hoffinanna ochorobila na př. tónina tato úplně,\nzlížujíc mu povoláni jeho. Že tak málo skladatelů do\nH-moll své skladby klade, není následkem malého du-\nšeslovného významu tóniny této aniž menší způsobi-\nlosti výrazů ; nýbrž pouze okolnost, že applikatura její\nškoly téměř na všech nástrojích příliš těžká jest aneb\npřec mnohem těžší než u mnohých jiných tónin. Hřejme\nale skladbu do H-moll: je to tón trpělivosti, tichého\nočekávání osudu a odevzdání se do vůle Bož'. Jeho\nnářek je tak jemný: nedá se nikdy do urážlivého re-\nptání a skučení. Pročež neznáme nic jímavějšího než\nzbožný žalozpěv v H-moll, jenž v nevýslovné zaníceni\nuvede k nebi obrácenou duši ; moduluje-li na patřič-\nném místě dominanton fis v klamném závěrku do jemně\nukonejšujícího G-dur. Zvláště rádno užívati tóniny této\npří pozvolných, velebných, něžných a vážných kusech,\njako snad při slavnostných chorálech atd. Spohr užívá\ntóniny této v 1. dueltu „Fausta\" při místě Mefista „Po-\nzemský červ, vylezlý sotva z kalu\" a moduluje hned\nna to též v harmonickém postupu ku G-dur; neméně\npravdivě a krásně užívá jí Mozart v mnohých místech\nsvých oper, Beethoven ve svém „Kristu na hoře Oli-\nvetské,\" Haendl ve svém „Judě Makabejském\" atd.\n\nZ konservatoria Pražského.\n\nJsemf zvykli během nepříznivých časů drzosti\nvšelikých poběhlíků a odrodilců; ale nenadáli jsme se\nnikdy, že by cizí ěiověěisko milosrdenství českého po-\nhostinství tak nadužívalo, jakož to činí jakýsi\nani, učitel zpěvu na zdejším konservateriu. S neroz-\numným člověkem jest ovšem tak málo se pohádati,\njako se zvířetem 5 neboť na mysli poražený, buďsi blb,\nbuďsi šílenec, nepochopuje nikdy, o čem vlastně řeč\njest; zde ale jest nám promluviti o jednání, o jakémž\nse s jistotou udali nedá, z b!bé-li aneb z šílené mysli\nvyšlo; anebo-li šílenec v surovém rozkvašení se do-\npustil skutku, který zasluhuje, aby všemi ústy se káral,\naby muž, jenž se ho dopustil, všemi veřejnými listy\nceskoslovanskými na pranýř postaven byl. Avšak nyní\nk věci! Jak vůbec z těchto listů známo, zasadili\nse někteří přátelé divadla v Kolíně (Labském) o to,\naby se nově tamější divadlo představením zpěvohry\nv české řeěi důstojně zasvětilo. Jelikož ale v Kolíně\ndostatečných sil k představení „Normy\" není, požádal\ntamější c. k, okresní úřad ředitelství konservatoria a\njednotu k zvelebení hudebního umění v Cechách, aby\nnadané žákyni Pražského konservatoria, sl. Aloisii Blaž-\nkové dovolily v představení tomto se zúčastniti. S vel-\nkou ochotou povolil to nejen účinný ředitel, p. Bed.\nKittl, alebrž též předseda jednoty k zvelebení hudeb-\nního umění v Cechách, Jeho J. pan hrabě Albert\nz Nosliců. Avšak učitel zpěvu, známý nenávistník"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.3", "texte": "národnosti naši, Italian Gordigiani, považuje provozo-\nvání české %pěvohry za demontrací, a nejen hrubými,\nnelidskými slovy a veřejné potupy bodným způsobem na\nnaši zpěvačku si vyjel a netoliko ji a váženého otce je-\njího, prof. harmonie na ústavu varhanickém přede všemi\nspolužačkami jejími na cti üblíží! : ale vůbec proti ná-\nrodnosti naší surovými náražkami tak nešetrně se do-\ntknul, že si. Alojsie Blažkova, nynější okrasa kon-\nservatoria z ústavu tohoto vystoupla. Nelze vylíčití celý\nzpůsob jednání a uvésti slova Gordigianova pro še-\ntrnost a vážnost, kterou ku ctihodné rodině p. Blažkově\nchováme; ale stačí zde naznačení, že by se každý\nzhrozil ze surovosti a nelidskosti, jakou onen nevzdě-\nlanec na jevo dal vstříc osobám, kterýchž si obecen-\nstvo Pražské váží.\nGordigiani podal nový důkaz, že v konservatoriu,\nveřejném to ústavu k úspěchu národa českého, jenz\ntaké peněžitou částí k jeho vydržování přispívá,\nradikalné reformy zapotřebí jsou, nemáli ústav tento\npřestali chloubou býti %emě českéy nýbrž učilištěm\ntupitele jejího.\nPřihodilo se tam už ledacos, ježby veřejné důtky\nbylo zasluhovalo; avšak nejnovější událost tato vyvo-\nlává hlasy veřejné, aby slavná jednota co nejdříve\nčasu přiměřené reformy do konservatoría uvedla a\nučinila konec způsobu, jakýmž se tamo s českými žáky\nnakládá.\nŽádáme tedy co nejsnažněji, aby slavná jednota\nk zvelebení hudebního umění v Čechách mateřštinu\ndo konservatoría uvedla, aby se čeští žáci aspoň správně\nčesky psát a mluvit naučili, dále aby se němčině na\nzáklade češtiny vyučovalo; anto žáci konservatoría vy-\njma as 6 ze samých Čechů sestávají a konečně, aby se\nvlídnější %aehá%ení se žáky pánům professorům na\nsrdce položilo. Bylo by žádoucno, aby se žákům 11. třídy\nvíce „netýkalo,\" aniž aby se professorům ruce líbaly;\no to však ve jménu obecenstva prosíme, aby hrubý a\nnečinný učitel zpěvu Gordigiani, jenž beztoho žádné\nčilosti u vyučování zpěvu nemá, z ústavu tak slovút-\nného navždy odstraněn byl.\n\nRedaktor.\n\nNa dorozuměnou.\nDne 7. t. m. četl jsem v časopisu „Bohemie\"\nv lokální zprávě, že se dne 8., jakožto na den početí\nMarie Panny, o 9. ranní hodině bude v chrámu Páně\nu křížovníků provozovali o figurálce mše od Brixi-ho\ndo B-dur, graduale a offertorium od Krejčího.\n/\nZe zkušenosti jsa důsíatečně přesvědčen, že ta-\nmější ředitel kůru, p. Krejčí svědomitě o to se stará,\naby hudba jím vedená byla řádná a správná i že mu\nstále o to jde, aby povinnostem, v tom ohledu naň\nvznešeným, všemožně zadost činil, umínil jsem si,\ndotčený chrám dne 8. ve výše určenou hodinu na-\nvštívit!, těše se tomu, že mimo vše jiné uslyším skladby\nod ředitele samého sepsané.\nPo Kyrie a Gloria, ježto, jako obyčejně, velmi\nprecisně před se šlo, začal se gradual, dle „Boh.u pa-\nnem Krejčím složený. I seberu všechnu svou pozor-\nnost do hrstě, aby mně z něho ani notička neušla\ni poslouchám naslouchám a opět naslouchám\nejhle —coto ? Již jsme doma mistře! Na místě\ngraduale, od pana Krejčího komponovaného, slyším pře-\nkrásnou a dojímávou skladbu zakladatele a ředitele\nŽofínské akademie české „Ave\" od A. Jelena, kte-\nréž on za svého řízení dotčeného ústavu] (před ně-\nkolika léty) složil a já co drahou po něm památku\nv opisu chovám a ježto se v chrámu Páně u sv. Jakuba\nnesčíslněkráte provozovalo.\nNechtěje však naprosto sám sobě věřili, vzal jsem,\ndomů se vrátiv, ihned „Bohemii\" do ruky, domnívaje\nse, že jsem snad zprávu k věci té se vztahující nepo-\nzorně četl a pravé jméno skladatele gradualu právě\nprovozovaného prohlídnul. Než čtu, a čtu po druhé\npo třetí, ale čtu ustavičně: Sanislag bil-\nden das Graduale Felix es sacrauU und das\nOffertorium vvVirgo es beata\"c% von Krejčí\nMaje ostatně ve věcech tiskových nevšední zbě-\nhlosti vím předobře, že vytištění celého falešného jména\nchybou tisku tak snadno hýli nemůže, poněvadž korek-\ntor opraví, co sazeč vysadí, sazeč naproti tomu vysadí,\nco od redakce k sázení dostane, a redakce, inu ta\nmusí zase zprávy o tom, co se jv neděli a ve svátek\nv kostelích o figurálce bude provozovali, od regens-\nchoriho, od něhožto volení závisí, dostati i nemůže a\nnesmí co do jmen skladatelův ani toho nejmenšího změ-\nniti. Neníf tedy pochybnosti, že p. Krejčí sám dotče-\nnou zprávu redakci zaslal, kteráž ji v celém zněni oti-\nsknouti dala. Ale dejme tomu, že by se bylo buď\nv tiskárně chybilo, anebo že pan Krejčí od programu\nustoupil ana místě skladby své zvolil: Jelenovo Ave\",\ntedy doufám, bylo jeho svatou povinností, ve prospěch\npravdy a svého dobrého jména hned druhý den chybu\ntiskárny opraviti, aneb předsevzatou změnu týmže listem\nveřejně oznámiti.\nŽe skladba, jíž pan Krejčí za svou vydává, od\nněho nepochází, toho zde důkaz.\nVěcí jestií veleznámou, že AI. Jelen před léty\nhudbu v chrámu Páně u sv. Jakuba řídil a o její vývin\na zvelebení otcovsky pečoval. Seznav zbožné sousedy\ntamějšího záduší, umínil si, složití pro ně „Ave\"; a aby\nmu dostatečně rozuměli, podložil pod ně text souse-\ndům přístupný, totiž český. Musím se vyznati, že jsem"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.4", "texte": "v této době zvláštní přízné a důvěry Jelenovy požíval\na o sepsání dotčeného „Ave4 od něho samého zprá-\nven a uvědornén byl. „Ave\" se provozovalo ponejprv,\npodrnhé atd. atd. i došlo takové obliby u tamějších ob-\nčanů, potahmo navštěvovatelů chrámu Svalo-Jakubského,\nže častokráte Jelena prosili, aby jim „tu krásnon píseň\nk matičce Boží zazpíval.\" Těmito slovy prospívaly nábožné\nmanželky staroměstsých mistrův řeznických, chrám Svato-\nJakubský až posud navštěvující, nebožtíka Jelena za\nprovozování dotčeného „Ave.\"\nNež Jelen opustil Prahu, a později tento svět, a\nná „Ave\" jeho se takřka zapomnělo ; já alespoň o něm\nničehož neslyšel, až v sobotu, kdežto se tože „Ave\"\nJelenovo co práce pant Krejčího u křížovníkův provo-\nzovalo. Jakým právem pan Krejčí dotčené Ave, kteréž\nz péra Jelenova pochází, svou skladbon nazývati může a\nv časopise také nazývá, rozsoudiž laskavý čtenář sám.\nChtěl-li by pan Krejčí namítali, že Jelenovo „Ave\"\npřepracoval, odpovídám mu napřed, že tomu tak není,\n1. poněvadž Jelenovo Ave zapotřebí nemělo, aby\nje p. Krejčí přepracovával, a\n2. poněvadž já partituru téže skladby Jelenovy\ndobře prostudoval a shledal, že p. Krejčí kromě toho,\nže několik stejných taktů opakoval, ničehož v celku ne-\nměnil anižby co měniti mohl. A dá á mu tato okol-\nnost právo do ruky, celou práci za svoji prohiašovati ?\nNuže táži se, může na př. p. Krejčí veřejně tvrditi, že\nsi kabát, na nějž by si jeden nebo dva knoflíky přišil,\ncétý sám a sátn ušil ? Podie toho by mohl i knihař,\njenž knížku do obálky dá, v novinách hlásali, že tuto\nknihu sepsal! ! Ostatně jak dalece si p. Krejčí roz-\nšiřováním falešných zpráv v poslednějším čase škodil,\nví tak dobře on jako čtenářové těchto listů, já o tom\nslov šířiti nechci; podotýkám toliko, že by bylo zá-\nhodno, aby obrátil, a naproti veřejnosti vždy čiston\npravdu mluvil.\nOčekávali jsem, že se snad někdo proti nepravé\nzprávě „Bohemii\" podané veřejně ozve, anebo že p.\nKrejčí sám, ač jestli v sobotu na místě své skladby\npráci Jelenovu zvolil, odvolá, v čem pochybeno ; než\nčekal jsem marně. Příčina, za nížto sc ze žádné strany\nna onu mylnou zprávu neodpovědělo, byla bud nezna-\nlost věci a neleěnost, anebo dokonce nevčasná bázeň\npřed zapsanou auktoritou hudební. O prvních dvou\npříčinách mně dlužno mlčeli; co se však bázně před\nauktoritou dotýče, hlásáni neohroženě, že se nebojím\na báti nebudu, i k autoritáiii pravdu mluviti. Touhou\npo pravdě veden sepsal a Uveřejnil jsem také toto své\npojednání, vyznávaje veřejně, že nad pravdu vyšší auk-\ntority neznám, že pravda mně nad přátelství, nad ná-\nrodnost, nad učenost a že konečně v tom ohledu ne-\nznám Žádného světského soudu ni zákona, který by\npravdu utlačiti anebo odsoudili mohl. Tolik na do-\nrozuměnou. Co jsem až posavád pověděl, nebudiž vy-\nkládáno na ujmu zásluhám, jež si p. Krejčí o zvelebení\nhudby kostelní neunavenou horlivostí svou vydobyl ; já\nvydal pouze svědectví o pravdě, a pak-Ii by kdo pravdu\nslovům mým odpíral, jsem hotov, se bránili a pravdu,\ntřeba—li i ostřejším perem hájiti. _1\n\nBeethoven a Catalani.\nVýjev ze života, podává F. K.\nLudvík van Beethoven žil nejraději ve Vídni,\nkde ho nejvíce dobrosrdečnost a líbeznost života rodi-\nného poutala, tak že opovrhl velmi skvělým návrhem,\nodebrali se do Anglicka, jen aby se svými dvěma bra-\ntry, pohostinou Vídeň opustiti nemusil. Ale bouře vo-\njenské tak neblaze na umění působily, že veliký Bee-\nthoven brzy nahlídl, žernu nic jiného nezbyde, než uchá-\nzeli se o nějaké postavení, které by mu stálé výživy\nv\nposkytovalo. Zel, z oklamání srdce jeho pocházející,\nrozmnožil ještě nesnáze, s nimiž co do materiálního\nblahobytu mu lze bylo zápasiti a tak sé chopil radostí\npříležitosti, když ho r. 1809 král Vestfálský Jarolím\nBonaparte za ředitele hudby na svůj dvůr povolal.\nTak měl Beethoven za příčinou chleba vezdejšího svou\ndrahou Vídeň opustiti. Ke cti Vídně se ale stalo jinak.\nArcivévoda kardinál Rudolf a dva šlechticové knížata\nLobkovic a Kinský pojistili mu roční plat 2000 zl. a\nBeethoven zůstal ve Vídni.\nSnad teprv tenkráte, když bylo zmizelo nebezpe-\nčenství ztratili umělce, byla jeho pravá cena uznána\naneb snad chtěli, hanbíce se z dřívější netečiíosti, nyní\ndávný dluh zaplatiti, slovem Beethoven byl nyní licho-\nceníin takřka zahrnut, ale to se příčilo přímé duši umělce,\nnemajíc pražádného vlivu na jeho rázné vystupování.\nJen jednu slabost měl mistr, byl hrdý na své krásné\nčelo, sídlo velkolepé výtvornosti umělecké, a sice tak\nhrdý, že když jednou ve společnosti jedna z přítom-\nných pani čelo dle zásluhy vychvalovala, Beethoven po-\nvstal a zvolal: „Polibte tedy to čelo 1\" a ženská mi-\nlostnost odměnila na místě mužskou přítomnost ducha.\nBeethoven, jak již podotknuto, byl největší ne-\npřítel všech titěrností, nepřirozeností a koketerie, kte-\nrouž slynuli italianští zpěváci tehdejšího Času vé Vídni\npřecenění a zbožňování. Při takových příležitostech\nzvláště když obecenstvo pod metlou svéhlavosti aneb\nrozmarů těchto bůžků denních trpělo, bylo jeho néj-\nvětší rozkoší, vyníkati ironií aneb trefnou šatyrou, které\nnikdy bez výsledku nezůstaly.\nStalo se, že jednoho dne slovutná Culalani (nar.\nv Sinigaglii r. 1782) od jedné knížěcí rodiny pozvána"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.5", "texte": "byla, aby v kruhu shromážděných tam rodin šlechtických\npřednešením arie posluchače okouzlila. Catalani po-\nzvání přijala, dostala a přijmula již napřed skvostný dar\na celý svět šlechtický očekával toužebně tuto nevšední\npochoutku. Beethoven, přítel domácí přislíbil ochotně,\nzprovázeti zpěvkyni na pianě a tudy bylo očekávání\npřítomných nanejvejš napnuto.\nKonečně zavítala zbožňovaná zpěvkyně, byla velmi\nlíbezná a rozmarná, když ate arii přednášeli měla, jala\nse vymlouyati, že není dnes k zpěvu rozpoložena. Mů-\nžeme sí představili rozpačitost domácího pána, ale Bee-\nthoven si zasedl k pianu a potutelně se usmívaje jal\nse vypravovati: „Než tato dáma chutě k zpívání na-\nbyde , dovolte mně vzácni příznivci, bych Vám roz-\nkošnou novinu sdělil, příběh ze života slovutného Caffa-\nrelli-ho *). Žádný zpěvák ve světě nepředčil Caffa-\nrelliho, co se týče hbitosti a nejrozpustilejších rulad.\nByl penězi takřka zasypán, a bohatstvím vzrůstala jeho\nmarnivost, jeho hrdost a jeho rozmary až k šílenství.\nCafTarelli přijde do Říma, kardinal Albani ho pozve a\ns ním nejušlechtilejší paní a pány města, neb CafTa-\nrelli se zavázal, zpívali.\"\nKdyž Beethoven ve svém vypravování tak daleko\npřišel, hleděl každý s napnutou zvědavostí na Ilalianku,\nna kteřouž ironie mistra mířila a která v zlosti v pisky\nse kousala, ale Beethoven, jako by si toho nevšímal,\nvypravoval dále : „Hodina koncertu se přiblížila, CafTa-\nrelli nepřichází. Kardinál pošle k němu CafTarelli\nsi hoví doma na pohovce v nočním županu.\"\n„Jak ? Eminence a první rodiny Říma Vás oče-\nkávají,\" řekl překvapený poset.\n„O che disgrazia!\" odpověděl umělec.\"\nZapoměl jsem. Řehněte jeho Eminencí, aby mne měl\nvýmluvná, že budu zpívat jindy. Nemám dnes chuté,\na než se pořádně obleku, uplyne večer. Tedy, jak jsem\nřekl, jindy.\"\nShromážděné Eminence se nemálo nad takovou\nodpovědí pobouřily. Ale kardinál Albani nebyl muž,\ns kterým se bez pokuty zahráli dalo. Domovní zprávce\nmusil do vozu zasednout; čtyři ramenatí chlapi ho do-\nprovázeli.\n„Půjdete se mnou ke kardinálovi tak jak jste.\"\nCafTarelli chtěl se omlouvati ale chlapi učinili krok do\npředu a zprávce opakoval chladně svůj rozkaz. CafTa-\nrelli celý pomaten vstoupil do vozu a přijel do paláců\nkardinála. V pantoflích a županu vstoupil do skvost-\nného sálu; čtyři ramenáči mu zůstali po boku. Pokouší\nse, posuňky a slovy jednotlivými omlouvali se nikdo\nmu neodpovídá, nikdo se nehýbá. Strašliví ramenáči se\nobrátí a CafTarelli musí je sledovat da orkestru. I zde\npanuje hrobové ticho. Vidí jednoduehý pult s notami\nsvé arie, žádnou stolicí, tím méně čestnou pohovku,\nv kterou con grazia se hoditi byl uvyknul.\nSotva k pultu přistoupí, začne orkestr hrnti a\nk jeho úžasu tu samou arii, kterou zpívali byl při-\nslíbil. Vždyť musil zpívali ave svém vzteku zpíval pře-\nvýborné. „Výborně CafTarelli,\" volá celá společnost\njedním hlasem najednou však všechno zase umlkne\na čtyři muži slojí zase před zpěvákem, nutíce ho, jiti\ns nimi do jiné komnaty. Tam mu odevzdal zprávce\nskvostnou pikslu naplněnou dukáty řka : „Přijrnetež zde\nod Jeho Eminence tuto odměnu za Vaše nadání.\"\n„A zde\" oslovilo ho čtvero chlapíků „přijme-\ntež od Jeho Eminence odměnu za Vaše nezdvořáctví.\"\nTím inu každý několikráte svým bičištěm notně župan\nvyprášil.\nKdyž Beethoven své vypravování skončil, hleděl\nkaždý zvědavě na rozmarnou Italiánku, která nemohouc\nutajit zlost svou nad takovou satyrou, povstala, aby sál\nopustila. Než ale úmysl tento vyvedla, hrál již zchy-\ntralý mistr na pianě úvod k arii, kterouž Catalani sobě\nbyla vyvolila a tato, buďto aby své náramné rozpači-\ntosti konec učinila, aneb aby své jenom velikou mocí\nudržené vášní aspoň zvuky výbuchu poskytla, zpívala\ntak milostně a celou společnost tak okouzlila, lak že\nv okamžiku na všechno se zapomělo. Beethoven zvítě-\nzil, každý byl spokojen a povídá se, že Catalani nikdy\nvíce na mysl nepřišlo, zahráli si ha CarafTi-ho.\n*) Zpěvák Caffarclli (vlastně Gaetano Majoraro\nbyl syn chudého měšťana, koupil si r. 1760 vévodství, od\nněhož nazván byl »Duca di Dorato« a to pouze za peníze\nsvým uměním vydělané. Když r. 1783 v Neapoli zemřel\nzanechal svému sestřenci jmění, kteréž 17.000 dukátů roc~\nnísh důchodů obnášelo. Na domě, který si byl vybudoval,\nbyl na jeho rozkaz nápis dán : Auiphióu Thebas, Ego Donům\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Desítidenni repertoir sestával\nnejprve z dvou oper v posledním čase nově nastudova-\nných. Opakovala se 8, prosince zpěvohra „t)th@ 1 lo\"\nod ítossíniho, a I'2.'Au bérova „Bálová noc:tf poslední\nzpěvohru zvolila sobě zdejší oblíbená tanečnice slecná\nBe 1 ké o vá za svůj příjem; zisk materielní nevypadl však\nskvěle. Obě dramatická díla byla nedávno posouzená*\n10. prosince započala krajanka nase paní Engst-Eliin-\ngerová, od národního divadla v Pešti v opeře „Ptó-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.6", "texte": "rok\" svá pohostinská představení. Takový objem hlasu,\njakýž úkol Fides požaduje, je zřídka k nalezení. Jeli-\nkož náš velmi nadaný host neobmezeně od malého fis až\nll=2C\nk h mocným hlasem vládne, k čemuž jeho dramatické\nvlohy nesmírně přispívají a jelikož s hlubokým citem před-\nnáší, pomyslí sobě každý výsledek tohoto výstupu. Paní\nEngst-Ellingerová byla často potleskem odměněna\na se slečnou Luccovou po velkém duetiě ve 4. jed-\nnání vyvolána. Návštěva byla velmi hojná. Po druhé\nvystoupila paní E n gs í- Ell i n g er o v á co Re cha v „Ži-\ndovce\" od Halévyho. Úloha ta vlastně pro soprán\npsaná, není každé mezzosopranistce přístupna v té míře,\njako paní Ellingerové. Kromě třetího finále, které se\nv úloze II echy pohybuje, byly všechny její výstupy v této\nzpěvohře velmi umělecky podány. Tak na příklad půso-\nbilo duetto Rechy s Eleazarem v druhém jednání\nvelký dojem, na který se již dlouhý čas nepamatujeme;\nvýtečné provedení úlohy zvláště v tornto jednání stavíme\nkaždé umělkyní za vzor. Na toinž stupni dokonalosti stálo\ni duetto čtvrtého jednání. Pan Bachmann podal nám\nvěrný obraz Eleazara; jak mimika tak i zpěv najde\nv tomto umělci výborného zastupitele, a zajisté mužem\ntento úkol za nejlepší a nejdokonalejší ostatních panu\nBachmannovi přiřknouti. Pan Hertzsch zpíval komtura.\nOstatní obsazení je již známé a další posouzení zbytečné.\nČetné obecenstvo vyvolalo paní Ellingerovou s pa-\nnem Bach mantiew po každém jednání. Pan Mar-\nit vor d t nám předvedl 16. prosince ke svému příjmu\nkromě dvou jednoaktových veseloher Oífenbachovou operetku\n„Svatba při září svítilen,\" která následkem odchodu slečny\nLi ch t m a y o vy již po delší čas provozovati se nemohla.\nZ ochoty k panu beneficiantu převzala úlohu tu slečna Mi-\nkova. Čerstvá, jednoduchá a prostá hudba rozehřála\nvelmi četné obecenstvo tak, že se duetto i kvartetto opa-\nkovati muselo. E.\nSlečna Klettnerová, žákyně konservatoria,\nje co druhá primadonna v Giistrově engagována. Tamější\nnoviny zmiňují se o jejím hlase jakož i o její výtečné\nškole a velkém dramatickém nadání velmi chvalitebně.\nKoncert ně m eckého čtenářského\nspolku. Divadelní orkestr vedením pana kapelníka\nJahna započal zajímavý program ouverturou k truchlohře\n„Král Lear\" od Berli o za. Tato velkolepá skladba,\nvyznamenávajíc se zvláště karakteristikou, instrumentál-\nními effekty žádá jinakého provedení, by obecenstvo se\nrozehřálo; provedení samé bylo příčinou chladnosti čet-\nného posiuchačstva. Co pau professor Mildner ochu-\nravěl, neumí sobě lidové své smyčcové náslroje čistě na-\nladí ti; důkazu toho podal náš dříve tak vyhlášený or-\nkestr v tomto koncertu. Slečna Luccová zpívala vel-\nkou Oceán- arii z Oberona od C. i\\L z W e b r ů\na se slečnou Mikovou velké duelto z E u ryant y od\ntéhož komponisty; dílo toto nemůže však v koncertním\nsále tak proniknouti, jako na jevišti. Obě skladby byly\nvlídně přijaty. Slečna Mí k o v á zpívala velmi podařenou\npíseň od Rob. F r a n ze, kterouž na všeobecné přání opa-\nkovali musela. Pan Nachbauer přednesl písně od\nFr. S ch ub e rta a Eilersa. a byl s Eilersem vyvolán.\nPaní Burgg r af.o vá deklamovala humoristickou báseň od\nM. G. S a p h ir a, a po delším potlesku ještě jedun. Pan\nBene víc hrál k a nt á t ní scénu pro housle od\nL. S p o h r a ne však s takovou uhlazeností a citem,\njako jsme od téhož umélcc slýchávali; i volba nebylá\nprávě šťastná. Na piano hrála slečna Perimo nio v á\nkorektně skladby od Ph. Em. Ba cha a od Fr. Liszta.\nPrvní skladba na minulé krásné čásy upomínajíc, nevzbudí\nnynější posluchačstvo k žádnému potlesku. Závěrek uči-\nněn byl slabě obsazeným německým sborem od Kal i-\nv o d y. E.\nČeská národní opera „Dráteník\" od Fr.\nv\nSkro up a bude se zde co nevidět provozovati. Na vy-\nbídnutí naše uvolili se náš věhlasný národní pěvec p. J.\nL. Lukeš, a výtečný skladatel a pěvec p. F. Pi voda,\nže partie v této opere převezmou. Pan Lukeš bude zpí-\nvat dráteníka, v němžto jediným a nedostižným\nvzorem jest. Pan Pivoda převezme partii Vojtěcha.\nBezpochyby uvidíme v opeře této take nadanou zpěvačku,\nslečnu Alojsii Blažkovou.\nSlavná virtuoska na harfu, sl. Marie Mosne-\nrová zanáší se nyní komponováním fantasie z če-\nský ch národních histor ick ý ch písní. Ve fan-\nsii této jsou mimo jiné umístěny písně „Svatý Vá-\nclave,\" á „My jsme Boží bojovnic i. Dle její\nfantasie z motivu na Don Juana souditi bude i její nejno-\nnovější skladba perlou v literatuře hudební pro harfu.\nJednota k zvelebení ch rám ov ó\nhudby v Č ech ách bude dne 29. pros. v 5 hodin\npo poledni na staroměstské radnici svou letošní valnou\ns ch 8 z k u odbývali. Program vykazuje následující před-\nměty, o nichž se jednali bude : 1. Zpráva jednatelova.\n2. Bude se dle stanov znova volili a) předseda na další\n3 léta, 6) třetina výboru. 3. Podán bude návrh, aby\nškolská kniha pro varhanickou školu vydána byla. 4. Před-\nnášeli se budou jiné návrhy pánß členů, jež se s účelem\njednoty srovnávají a prvé u předsedy jednoty oznámeny\nbyly. Při této příležitosti navrhujeme co předsedu pány\nDra V. A. Ambrose neb p. P, Novotného.\nSpolečnost hudebních umělců uspo-\nřádá na 23. prosince v sále Zofínskéin ve prospěch\nsvého ústavu vdovského a sirotčího koncert. Provozovali\nse bude Haen dlovo velké oratorium „I srae 1š t í\nv Egyptě.\" Sola převzali slečny Luccová, Miková,\nSchmidt-Prochásková, a pánové Lukeš, Eiiers a Hertsch.\nZ přátelského dopisu námořního důstojníka pana\nHerolda, rozeného Pražana, dovídá se „Cas,\" že tentýž\nr. 1858 za návštěvy v Egyptě společně ještě s dvěma ji-\nnými Čechy, lodním kaplanem totiž a lodním lékařem\ntéž pověstné pyramidy navštivil. S vrchole nejvyšší z nich,\npřipíjejíc si přinesené sebou „mělnické\" na zdar vlasti,\nzapěli jsou společně nadšeným hlasem nyní tak řka již\nčeskou hymnou se stavší „Kde domov muj ?\" Tímto ohla-\nsem roztouženosti po drahé vlasti se však rozjaření ne-\nspokojili. Vniknouce do hrobky předpotopních takořka\nFaraónův vydlabali jsou noži svými tatáž slova : „Kde\ndomov muj ?\" do žulové zdi mezi starobylé hieroglyfy, i\nlze očekávali jakž přítel náš sám dodává že co\nnevidět některý Angličan o českém nápisu tom zprávu do\nnovin podá co o novém druhu písma a řeči někdejších\nEgyptčanů. Na zpáteční cestě přibyli do Smyrny. Pro-\ncházejíce se asiatským městem tím , zaslechli pojednou\nz jednoho otevřeného krámu hlasuv český cb, zpí-\nvajících tutéž píseň, jejíž začáteční slova mezi hieroglyfy\nbyly zaznamenali, totiž opět „Kde domov můj ?\" Vrazivše\ndo krámu shledali, že hlasy ty náležejí několika krej-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.7", "texte": "čovským, v Prsze rozeným jež potloukání-\nse světem až sem bylo zavedlo.\nŘeditelstvo Lvovského divadla vypsalo tri ceny\npo 2 dukátech na mazurky, kadrylly, polku tremblante a\njiné skladby pro letošní redouty. Skladby, úplné pro or-\nchestr uspořádány, neehfc se zašlou až do 4. ledna 1861.\nKoncert sleénv Vi 1 em i n y (Jerm á k o v é\ndne 15. pros. v sále konviktském potkal se se skvělým\nVýsledkem. Konceriistka, žákyně to A. Dreyschocka před-\nnesla na piano Mendelssohnuv koncert G-moll s orkc-\nstrem, fugu (F-inoll) od téhož a fantasii impromptu\nod B. Chopina a konečně polonaisu (čís. 2) od Fr.\nLiszta. SI. Čermáková je nadaná pianiststka; od té\ndoby, co jsme jí neslyšeli, pokročila jak u virtuositě tak\nti přednesu nesmírně. Její úhoz je elastičný a lehký,\njejí sila ve forte podivuhodná a její přednes (což jí jindy\nchybilo) cituplný. Technické těžkosti překonává sl. Čer-\nmáková s takou lehkostí a nenucenoslí, jak si jen přáti\nmožná. Hra její jest vyrovnalá, uhlazená a výrazná, což\nzvláště v koncertu Mendelssohnově osvědčila. Sl. Čer-\nmáková byla po každém kusu mnohokráte vyvolána a\npochvalou obsypána. Koncertislku podporovali sl. Luc-\ncová, kteráž arii z „Belisara,\" p. Bachmann, jenž árií\nz „líigeoie\" od Glucka s chvalným úspěchem přednášeíi.\nKonečně slyšeli jsme duetto od Scbumanna, jež sl. Lu c-\ncová a p. Bachmann s přiměřeným rozmarem před-\nnesli. Výsledek koncertu byl pro sl. V, Čermákovou\nvelmi čestný.\nDruhý humoristický, od redaktora těchto\nlistu uspořádaný, věneček, dne 12. t. m.v sále konvit-\nskěm odbývaný, došel nejen hojného účastenství, alebrž\ni příznivého výsledku. Noviny zdejší „Morgenpost\" vy-\nslovuje se o něm takto: „České sbory, Zpěv jinochů\",\nod Fr, Vogla a „Sumí labe\" od J. L. Zvon are líbily\nse pod výtečnou,, direkcií pana J. L. Lukeše nesmírně\na druhý sbor musel na všestranné přání opakován býti.\njelikož potlesk žádného konce vzíti nechtěl, vystoupil p.\nLukeš a zpíval známou píseň „Kde domov můj\" od Fr.\nŠkroupa. SL Alojsie Blažko vá, jež co nadaná operní\nžákyně zdejšího konservatoria chvalně známa jest, před-\nnášela s p. P iv o d o u vzletuplný d u e 11 z polské ná-\nrodní opery „Halka\" od St. Moniuszki a dosáhla svým\nzvučným a výdatným sopránem takého úspěchu, že ještě\ns panem P i vodou český duett „Dárek nejněžnější\" od\nFr. Pivody přidati musela. Nadějná tato umělkyně zpí-\nvala ještě polskou píseči „Zawsze\" a „Wszedzic\" od Kaz.\nLu b o ni ír sk é h o a velmi národní píseň „Jarní píseň\"\nod Fr. Suchánka s hlubokým citem a trefným výrazem\na|bylo mnohokrát hlučně volána. Budiž podotknuto, že sl, AI.\nBlažková z ochoty k uspořadatelia se zvláštním dovolením\njednoty k zvelebení hudebního umění v Čechách účinkovala.\nSl. Božena Svobodová, žákyně Dreyschockova hrála\n„le Souvenir de Bohéme\" pro piano od V. Graf a čistě\na krásně a osvědčila se výtečnou pianistkou. Skladatel\npísní, pan Fr. Pivoda přednesl své písně „Srdce ztra-\ncené\" „Na výsosti hvězdy svítí\" s obvyklou mistr-\niiostí a na všestranné hlučné přání zazpíval „Jako kra-\njina nebeská\" a „Hle, jak v kalichu se pění.\"' Konečně\nslyšeli jsme koncert pro housle na prázdné struny,\nhudební to žert od W. H. Ve i ta, jejž čeští skladatelově,\npánové: Bendi, Hořejšek, Náprávník, Pech, Pivoda, S r,\nK—l, Heller, K. Slavík a jiní přednesli a nesmírného po-\ntlesku zbudili. Velice líbilo se tež humoristické čtení\nod zdatného spisovatele Karla Starého, ježto trefnými\nnarážkami a hurnoristicko-satyrickými nápady posluchače\nk homerickému smíchu povzbudilo.\nDva koncerty virtuosa na flétnu, pana Ad.\nTeršáka dne 11.a 16. prosince. Často se stává, že\nnaše očekávání a nároky na výkony umělců přemrštěnou\nchválou vážených umělců zvýšeny byvše, velice klesají;\navšak s Ter šákovou hrou na flétnu, s tímto kouzel-\nným zdrojem všech citů mělo se to jinák. Jeho tech-\nnika je dokonalá, přednes dle karakteru něžný a vážný.\nZachvátil obecenstvo k úžasu svými chromatickými ska-\nlami, jež co perle se řinuly, svými bezkonečnými trillky\na svou úplní dechu, jejž co druhý Aeolus v prsou svých\nchová. Pan Koncertisla hrál své skladby, a sice: Babil-\nlard—la Sirene Souvenir de Brium le Fou Po-\nzdravení na Prahu, fantasii na národní písně. Teršák je\nvirtuos, jenž chladnou lhostejnost', kteráž flétnu co kon-\ncertní nástroj tak často potkává, skvělým způsobem pře-\nkonali umí. Jeho obratnost je podivuhodná a ucho sotva\nsto jest, spoustě malých not sledovali, kteréž co jiskry\npři ohňotrysku z jeho passaží vysršují. Často klame! i\nskutečně sluch až k uvěření na dvouhlasosf, protkav\nnoty nápěvu množstvím skupenín čtyryašedesátin. Jeho\npřednes dodává každému číslu zvláštní a vždy jiný ka-\nrakter. Dlouhé trvání jeho dechu zbuzuje u posluchačů\núzkostlivý cit aje podivuhodný. Co do karakteru tónu\nrozeznáváme u koncertisty tři rozdíly. Dlouhým a\nzvláště vynikajícím notám dodává známkované a hoboji\nse blížící barvitosti tonu. V piano vzdechuje docela\nvziáštni, ženskému hlasu velmi podobný živel. A konečně\nhraje p. Teršák obyčejným tónem. Kromě jeho obrat-\nnosti v prstech, v dechu a jazyku slušno jeho vkusu- a\ncituplný přednes, jmenovitě v adagřn a v jemných a do-\njím a vých místech podotknouíi. Přednešení všech kusů uči-\nnilo na obecenstvo lak objemně potěšitelný a blaze pů-\nsobící dojem, jak jen flétna zbuditi může, a po každém\nčísle byl umělec nejživějším potleskem a vyvoláváním od-\nměněn. Všechny skladby p. Teršáka dosahují účele,\nže příjemné, z části pikantní aneb lyrické a elegické ná-\npěvy přinášejí, kteréž pak v pestrých závitkách se rozši-\nřujíce umělci příležitost k vývinu mnohostranné a bohaté\nvirtuosity poskytují. Skladatel zdál se s velkou ouzkost-\nlivostí délek se vystříci, neboť nacházíme mnohou na\nmelodie bohatou a půvabnou myšlenku, an toliko jednou\nzavzní, kdež by zevrubnější zpracování zasloužila. V prv-\nním koncertě účinkoval p. Lukeš, jenž píseň od Fr.\nPivody a od Schuberta mistrovsky zpíval a pan Ed.\nNá pra vn ík, jenž ditbyrambu od To in ášk a, píseň beze\nslov od Mendelssohna a Scherzo-polku od B. Sme-\ntany s velkou bravourou, čistotou a elegancí přednesl a\nse co nadaný pianista skvěle osvědčil. V druhém kon-\ncertě p. Teršáka zpívala paní EUingerová dvě písně\nod Schumanna a „Kde domov můj\" od Škroupa krásně\nosvědčíc při tom zvučný hlas a nesmírný objem jeho.\nSl. Bož. Svobodová přispěla k tomuto zdařilému kon-\ncertu významným a cituplným přednesem fantasie z „Moj-\nžíše\" od Thalberga a fantasie na národní pisně od\nKuhe. Její úhoz je pružný, její síla velká a technická\nzběhlost znamenitá. Všechny spoluúčinkující umělci a uměl-\nkyně byli hlučnou chválou obsypáni."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18601220-01.1.8", "texte": "Hudební literatura. Nákladem činných\nobchodníků v musikaliích p. Kristofa a Kuhé vyšel\nprávě druhý sešit „Záboje,\" obsahující čtvero-\nzpěvy české: „Bratři rozveselme se\" od oblíbeného\nFr. Pivody; „K bratrům\" od Viléma Blodka, prof.\nna konservatoriu, jenžto v Boleslavi s nejskvělejším úspě-\nchem proveden byl a „Otce náš\" odTheod. Bradského,\nředitele hudby v Berlíně. Třetí sešit obsahovat bude je-\nden vétší sbor. Týchž nákladem vyšla čtvrtá piseň\n„Na mou vlast\" od Pivody, jížto p. skladatel v humori-\nstickém věnečku krásného výsledku dosáhl.\n\nZ Kolína. (Zasvěcení divadla.) Dne 16. zasvěceno\nbylo zde krásné, vkusné divadlo, jež se v budově\nzdejší realky nachází. Prolog od p. Laska, ředitele re-\nji Iky přednášel pan měšfanosta mužně a výrazně. Na to\nnásledovala veselohra „Převržená slánka\" a pak zlomky\nz opery „Norma\" (v češtině) v nížto sl. AI. Blažková\na pan Lukeš vystoupili. Uvítání p. Lukeše bylo ne-\nsmírně živé a hlučné; také nadané sl. AI. Blažkové\ndostalo se téhož vyznamenání. Sl. Blažková zpívala\nAdalgisu s pravým', nelíčeným citem a provedla svou\núlohu tak výtečně, že ji věnce házeny byly. O mistr-\nné rn zpěvu a hře p. Lukeše mluviti, bylo by sovy do\nAthén nositi; nebot věhlasný tento umělec jest i co dra-\nmatický pěvec znamenitý. Panu Lukešovi dostalo se ne-\njen nesmírného potlesku a věnců, alebrž odevzdán mu\nod zdejšího zpěv, spolku dip lom co čestný chormistr.\nSbory (zpěv. spolek) byly výtečně nastudovány a prove-\ndeny výborným vedením pana Navrátila, jehož orkestr\nsi statně počínal. Slečinky z prvních zdejších domů\nzúčastnily se co statistky a přispěly chvála jim\nk tomuto slavnému představení. V pondělí dne 17. t. m.\nopakovalo se totéž představení. Bylo—li první předsta-\nvení zdařilé, vynikalo toto ještě více uhlazeiiostí n pre-\ncizností. Sl. Blažková učinila svým krásným, zvučným\na zvonkovitým sopránem a lepou přiměřenou hrou a ci~\ntuplným přednesem pravé íurore, co zatím pan Lukeš\nsvým dramatickým, znameniiým přednesem ,as vroucím\ncitem a svým syinpathickým orgánem, velký triumf sla-\nvil. Zpěvácký spolek uznav zásluhy p, Lukeše, do-\nprovodil nmělce tohoto a sl. Blažkovou až k železnicí a\ntřikrát „Sláva\" mu při odjezdu provolal. Zdejší zpěv, spo-\nlek ustanovil se na tom, že bude toliko české sbory\na kvartetta provozovat. Sláva jemni\n\nLondýn. Balféova nejnovější opera jmenuje\nse Bianka aneb nevěsta Bravova a byla dne 6. pros, se\nskvělým výsledkem provozována,\nPostupní (Potsdam). Dne 6. prosince dávala se\ntu ponejprv synfonie od slovutného českého skla-\ndatele V. J. Veita a došla velké obliby.\nVaršava. (Dojí. pův.) Zvolení učitelů hudby na\n„institutu muzyczném.\" Verbum mobile. Lucznik.)\nK návrhu p. Apolinara Katského, ředitele hudebního\nústavu (Institutu muzycznego) ve Varšavě potvr-\nzená jsou od vládní komissí v záležitostech vnitřních a\nduchovních místa při tomto ústavu, a sice : za inspektora\nzvolen Josef Stefani *), druhdy ředitel velkého divadla\nVaršavského, a za cleny, jimž vnitřní řízení ústavu svě-\nřeno: August Freyer a Josef Nown k o ws ki i za se-\nkretáře Adam Krasiňski. Za učitele náboženství zvo-\nlen kněz J a ku b o ws k i, bývalý rektor u Piaristů v Kra-\nkově, učitelem harmonií a kontrapunktu tentýž, prvním\nučitelem piana Josef Nowakowski, druhým učitelem\nv střídě piana Julius Jano ta, učitelem v střídě houslí\nKazimír Baranowski, sólista na housle při velkém di-\nvadle Varšavském; učitelem v střídě cella Josef Szá-\nbl i lis ki, první solocellista při velkém divadle Varšav-\nském a učitelem dějepisu hudby a krásovědy Adam Kra-\nsiňski. Tímto obsazením doplněn jest sbor v záležito-\nstech ústavu hudebního. Otevření a slavné posvěcení\nústavu tohoto nastoupí později. Za příčinou úředního\nsmutku po nebožce čárové jsou nyní ve Varšavě všecka\ndivadelní představení zastavena, za to ale ciní se velké\npřípravy a zkoušky ku představení nové zpěvohry Mo-\nniuškovy p. n. „Verbum nobile\" a opakování zpěvo-\nhry Munchheimerové p. n. „Lucznik.\"\nVídeň. Dne 18. bude se zde odbývali slovanská\nbeseda, v nížto sbor horvátský, pak slovinský od\nJenka a český „Hlas z Blaníka\" od Vojáčka usly-\nšíme. Spoluúcinkovat bude p. Bláha na kornet de pi-\nston, pan Forchtgott a geniální pianistka sl. Alb. Za-\ndrobi! k o v á, kteráž svými dvěma koncerty zde dá-\nvanými všeobecné pochvaly došla.\nVídeňské Nové město. Vedením čackého ka-\npelníka p, Altsch u 1 a , jenž jak známo €ech a žák\nB. Kiltla jest, provedeny byly zde dvě operetky : Muž\npřede dveřmi\" a „dívka z Elisonza\" od Offenbacha tak\nvýtečně, že se opakovati musely. Mladý kapelník počíná\nsi velmi statně a dokazuje skutkem, že je česká vlast\nkolébkou jeho.\n*) Syn Čecha, Jana Stefaniho, jenž se narodil v Praze r.\n1746. Byl oudem dvorní kapelly císaře Josefa 11., potom\ncestoval oo Varšavy (177i), kdež složiv hudbu k polské\nnárodní operetce p. n. „K rako via c y i Goral e\" a\nmnohé posud oblíbené polonézy, zemřel tamtéž dne 23,\núnora r. 1829. Poláci ctí jej co prvního tvůrce hudby dra-\nmatické v duchu cistopolském.\n(»R y s fi isio r y i Opery Po I ski éj«\nod íMorice Karasowského.\nVaršava 1859. str, 217—256,)\n\nK lomuto číslu přiložena je XI. a XII. notová příloha; obsahující píseň od K. Slavíka a varhanní\nskladby od Mťillera. Následkem nemoce rylce zdrželo se vydávání druhé prémie {kostelní skladby);\navšak nyní juž co nejdříve rozeslána bude od p. R. Veila."}]}